14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/1

(1)

Dne 23. února 2006 přijala Mezinárodní organizace práce (ILO) Úmluvu o práci na moři (dále jen „úmluva MLC 2006“), jejímž cílem je vytvořit jediný ucelený nástroj zahrnující pokud možno všechny aktuální normy obsažené ve stávajících mezinárodních úmluvách a doporučeních týkajících se práce na moři a rovněž základní zásady obsažené v dalších mezinárodních úmluvách o práci.

(2)

Rozhodnutí Rady 2007/431/ES (3) zmocňuje členské státy, aby v zájmu Evropského společenství úmluvu MLC 2006 ratifikovaly. Proto by členské státy měly úmluvu ratifikovat co nejdříve.

(3)

Členské státy by při provádění státních přístavních inspekcí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci (4) v souvislosti se záležitostmi, na které se vztahují úmluvy, jež členské státy dosud neratifikovaly a jež stanoví, že každá loď nacházející se v přístavu jiného smluvního státu či strany podléhá kontrole řádně zmocněných úředníků, měly vyvinout veškeré úsilí, aby dodržely postupy a zvyklosti podle těchto úmluv, a měly by tak upustit od podávání zpráv týkajících se státní přístavní inspekce Mezinárodní námořní organizaci (IMO) nebo ILO. Členské státy, které v době jejich vstupu v platnost neratifikovaly některou z mezinárodních úmluv, na něž se vztahuje směrnice 2009/16/ES, by měly vyvinout veškeré úsilí, aby na palubác0h svých lodí zavedly podobné podmínky v souladu s požadavky dané úmluvy.

(4)

V zájmu zajištění harmonizovaného přístupu k účinnému prosazování mezinárodních norem ze strany členských států při provádění kontrol státu vlajky i státních přístavních inspekcí a s cílem zabránit nesouladu mezi mezinárodním právem a právem Unie by členské státy měly usilovat o to, aby příslušné úmluvy ratifikovaly k datu, kterým vstupují v platnost, a to alespoň ty jejich části, které spadají do pravomoci Unie.

(5)

Úmluva MLC 2006 stanoví normy pro práci na moři pro všechny námořníky bez ohledu na jejich státní příslušnost a vlajku lodě, na níž slouží.

(6)

Je vhodnější, aby se pro účely směrnice 2009/16/ES pojmy „námořník“ a „posádka“ nevymezovaly, nýbrž aby byly v každém jednotlivém případě chápány v souladu s tím, jak jsou vymezeny nebo chápány v příslušných mezinárodních úmluvách. Zejména by ve všech záležitostech, které se týkají prosazování úmluvy MLC 2006, měl být pojem „posádka“ chápán ve smyslu pojmu „námořník“ vymezeného v úmluvě MLC 2006.

(7)

Ve všech záležitostech, na které se vztahuje tato směrnice a jež se týkají prosazování úmluvy MLC 2006, také pro lodě, na něž se nevztahuje Mezinárodní předpis pro řízení bezpečnosti provozu lodí, by měly být odkazy na „společnost“ ve směrnici 2009/16/ES chápány ve smyslu pojmu „majitel lodě“, jak je vymezen v příslušném ustanovení úmluvy MLC 2006, protože tato definice lépe odpovídá zvláštním potřebám úmluvy MLC 2006.

(8)

Významná část norem úmluvy MLC 2006 je v právu Unie provedena prostřednictvím směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) (5), a směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST) (6). Ty normy úmluvy MLC 2006, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/13/ES nebo směrnice 1999/63/ES, mají členské státy provést v souladu s uvedenými směrnicemi.

(9)

Je obecnou zásadou, že opatření přijatá za účelem uplatňování této směrnice by za žádných okolností neměla být pro členské státy důvodem ospravedlňujícím snížení obecné úrovně ochrany námořníků na lodích plujících pod vlajkou některého členského státu, která je zajištěna platným sociálním právem Unie.

(10)

Úmluva MLC 2006 obsahuje ustanovení o prosazování, která vymezují povinnosti států plnících povinnosti státní přístavní inspekce. Za účelem ochrany bezpečnosti a prevence narušování hospodářské soutěže by členským státům mělo být dovoleno ověřovat dodržování ustanovení úmluvy MCL 2006 na všech lodích, které vplouvají do jejich přístavů a kotvišť, bez ohledu na to, pod vlajkou jakého státu plují.

(11)

Státní přístavní inspekce je upravena směrnicí 2009/16/ES, která by měla zahrnout úmluvu MLC 2006 mezi úmluvy, jejichž provádění je ověřováno orgány členských států v jejich přístavech.

(12)

Při provádění státních přístavních inspekcí v souladu se směrnicí 2009/16/ES by členské státy měly zohlednit ustanovení úmluvy MLC 2006, podle nichž mají být osvědčení o práci na moři a prohlášení o dodržování pravidel pro práci na moři přijímána jakožto důkazy prima facie o dodržování požadavků úmluvy MLC 2006.

(13)

Právo Unie by mělo také odrážet postupy stanovené v úmluvě MLC 2006, pokud jde o řešení stížností na pevnině týkajících se záležitostí, kterými se tato úmluva zabývá.

(14)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení směrnice 2009/16/ES by měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Komise by měla být oprávněna přijímat prováděcí akty, pokud jde o: metodiku pro posuzování obecných rizikových parametrů týkajících se zejména kritérií státu vlajky a kritérií výkonnosti společnosti; zajištění jednotných podmínek týkajících se rozsahu rozšířené inspekce, včetně rizikových oblastí, na něž se má vztahovat; zajištění jednotného uplatňování postupů pro inspekce a bezpečnostní kontroly lodí; stanovení harmonizovaného elektronického formátu pro podávání zpráv o stížnostech týkajících se úmluvy MLC 2006; stanovení harmonizovaných postupů pro podávání hlášení o zjevných nesrovnalostech od lodivodů, přístavních orgánů nebo subjektů a o následných opatřeních přijatých členskými státy; a stanovení podrobných opatření ohledně zveřejňování informací o společnostech s nízkou nebo velmi nízkou výkonností, kritérií pro shromažďování příslušných údajů a četnosti jejich aktualizace. Jedná se o vysoce odbornou činnost, která by měla být vykonávána v mezích zásad a kritérií stanovených uvedenou směrnicí. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (7).

(15)

Komise by neměla přijmout prováděcí akt týkající se metodiky pro posuzování obecných rizikových parametrů, zejména pokud jde o kritéria státu vlajky a kritéria výkonnosti společnosti, zpráv lodivodů a přístavních orgánů nebo subjektů, včetně harmonizovaných postupů pro podávání hlášení o zjevných nesrovnalostech od lodivodů a přístavních orgánů nebo subjektů a o následných opatřeních přijatých členskými státy, jakož i podrobných opatření ohledně zveřejňování informací o společnostech s nízkou či velmi nízkou výkonností, jestliže výbor uvedený v této směrnici nevydá k návrhu prováděcího aktu předloženému Komisí žádné stanovisko.

(16)

Komise by při stanovování prováděcích pravidel měla konkrétně zohlednit odborné znalosti a zkušenosti získané během uplatňování systému inspekcí v Unii a měla by vycházet z odborných znalostí v rámci Memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci, podepsaného v Paříži dne 26. ledna 1982, v platném znění (dále jen „Pařížské memorandum“).

(17)

Prováděcími pravidly, včetně odkazů na instrukce a pokyny Pařížského memoranda, by neměl být ohrožen profesionální úsudek inspektorů nebo příslušného orgánu ani flexibilita podle ustanovení směrnice 2009/16/ES.

(18)

Inspekční databáze uvedená ve směrnici 2009/16/ES by měla být přizpůsobena a rozšiřována v souladu se změnami zavedenými touto směrnicí nebo změnami přijatými v rámci Pařížského memoranda.

(19)

Účelem Pařížského memoranda je vyloučit z provozu lodě nevyhovující normám, a to prostřednictvím harmonizovaného systému státní přístavní inspekce, zahrnujícího koordinované inspekce lodí vplouvajících do přístavů v oblasti Pařížského memoranda, včetně přístavů členských států. Cílem těchto inspekcí je ověřit, zda lodě splňují mezinárodní normy v oblasti ochrany, bezpečnosti a životního prostředí a zda mají námořníci přiměřené životní a pracovní podmínky v souladu s platnými mezinárodními úmluvami. Při provádění inspekcí a odkazování na instrukce a pokyny Pařížského memoranda by měla být vzata v úvahu skutečnost, že cílem vytváření a přijímání těchto instrukcí a pokynů je zajistit důslednost při provádění inspekcí v zájmu usnadnění dosažení co největšího stupně sblížení.

(20)

Inspekce, jejichž účelem je ověřit, zda životní a pracovní podmínky námořníků na lodi, jakož i jejich výcvik a kvalifikace, splňují požadavky úmluvy MLC 2006, vyžadují nezbytnou úroveň odborné přípravy inspektorů. Evropská agentura pro námořní bezpečnost a členské státy by měly rozvíjet tuto odbornou přípravu inspektorů pro účely kontrol dodržování úmluvy MLC 2006.

(21)

Aby měla Komise možnost urychleně aktualizovat příslušné postupy, a tím přispět k dosažení celosvětově rovných podmínek pro námořní dopravu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny přílohy VI směrnice 2009/16/ES obsahující seznam „instrukcí“ přijatých Pařížským memorandem, s cílem udržovat postupy použitelné a vymahatelné na území členských států v souladu s postupy dohodnutými na mezinárodní úrovni a v souladu s příslušnými úmluvami. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(22)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a dopadů této směrnice lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(23)

Směrnice 2009/16/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(24)

Podle článku VIII úmluvy MLC 2006 má úmluva MLC 2006 vstoupit v platnost 12 měsíců ode dne, kdy jsou zaregistrovány ratifikace nejméně 30 členů ILO s celkovým podílem na světové hrubé prostornosti lodí ve výši 33 procent. Tato podmínka byla splněna dne 20. srpna 2012 a úmluva MLC 2006 vstoupí v platnost dne 20. srpna 2013.

(25)

Tato směrnice by měla vstoupit v platnost ve stejný den jako úmluva MLC 2006,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

Článek 3 se mění takto:

3)

V článku 8 se zrušuje odstavec 4.

4)

V článku 10 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Komisi se svěřují prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení metodiky pro posuzování obecných rizikových parametrů týkajících se zejména kritérií státu vlajky a kritérií výkonnosti společnosti. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.“

5)

V článku 14 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Rozsah rozšířené inspekce, včetně rizikových oblastí, na něž se má vztahovat, je uveden v příloze VII. Komise může přijmout podrobná opatření k zajištění jednotných podmínek pro uplatňování přílohy VII. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.“

6)

V článku 15 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Komise může přijmout podrobná opatření k zajištění jednotného uplatňování postupů uvedených v odstavci 1 a bezpečnostních kontrol uvedených v odstavci 2 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.“

(7)

V článku 17 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Je-li v návaznosti na podrobnou inspekci zjištěno, že životní a pracovní podmínky na lodi nejsou v souladu s požadavky úmluvy MLC 2006, inspektor neprodleně upozorní na nedostatky velitele lodě a sdělí mu lhůtu pro jejich nápravu.

V případě, že inspektor považuje tyto nedostatky za závažné, nebo jestliže tyto nedostatky souvisejí s možnou stížností podle přílohy V části A bodu 19, upozorní na ně inspektor rovněž příslušné organizace námořníků a majitelů lodí v členském státě, v němž je inspekce provedena, přičemž může:

Pokud jde o záležitosti týkající se úmluvy MLC 2006, je členský stát, v němž je inspekce provedena, oprávněn předat kopii zprávy o inspekci, doplněnou o všechny odpovědi obdržené ve stanovené lhůtě od příslušných orgánů státu vlajky, generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, aby mohla být přijata vhodná a účelná opatření k zajištění toho, že se takové informace zaznamenají a že na ně budou upozorněny strany, které by mohly mít zájem o využití příslušných opravných prostředků.“

(8)

V článku 18 se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Totožnost stěžovatele nesmí být vyzrazena veliteli lodě nebo majiteli dané lodě. Inspektor učiní vhodné kroky, aby zajistil důvěrnost stížností podaných námořníky, včetně toho, že zajistí důvěrnost při všech rozhovorech s námořníky.“

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 18a

Postupy pro řešení stížností v souvislosti s úmluvou MLC 2006 podaných na pevnině

1.   Stížnost námořníka na porušení požadavků úmluvy MLC 2006, včetně porušení práv námořníků, je možné nahlásit inspektorovi v přístavu, do něhož loď námořníka vplula. V takových případech inspektor provede počáteční šetření.

2.   Tam, kde je to vhodné, se počáteční šetření se zřetelem k povaze stížnosti zaměří i na to, zda byly dodrženy postupy pro projednání stížnosti na lodi podle pravidla 5.1.5 úmluvy MLC 2006. Inspektor může rovněž provést podrobnou inspekci v souladu s článkem 13 této směrnice.

3.   Tam, kde je to vhodné, usiluje inspektor o to, aby byla stížnost vyřešena na palubě lodi.

4.   Jestliže šetření nebo inspekce odhalí nesrovnalosti, které spadají do oblasti působnosti článku 19, použije se uvedený článek.

5.   Pokud se nepoužije odstavec 4 a stížnost námořníka týkající se záležitostí upravených úmluvou MLC 2006 nebyla vyřešena na palubě lodi, oznámí to inspektor neprodleně státu vlajky a usiluje o to, aby ve stanovené lhůtě obdržel informace a plán nápravných opatření, který má předložit stát vlajky. Zpráva o jakékoli provedené inspekci se elektronickými prostředky předá do inspekční databáze uvedené v článku 24.

6.   Nebyla-li stížnost vyřešena v návaznosti na opatření provedená podle odstavce 5, předá stát přístavu kopii zprávy inspektora generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce. Zpráva musí být doplněna o jakoukoli odpověď, kterou obdržel ve stanovené lhůtě od příslušného orgánu státu vlajky. Obdobně se informují příslušné organizace námořníků a majitelů lodí ve státu přístavu. Mimoto stát přístavu pravidelně předává generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce statistiky a informace týkající se stížností, které byly vyřešeny.

Tyto statistiky a informace se předávají za účelem zajištění toho, aby bylo možné na základě vhodných a účelných opatření vést záznamy o těchto informacích a aby na tyto záznamy mohly být upozorněny strany, včetně organizací námořníků a majitelů lodí, které by mohly mít zájem o využití příslušných opravných prostředků.

7.   Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto článku se Komisi svěřují prováděcí pravomoci, pokud jde o zřízení harmonizovaného elektronického formátu a postupu pro podávání zpráv o následných opatřeních přijatých členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.

8.   Tímto článkem není dotčen článek 18. Čl. 18 čtvrtý pododstavec se rovněž vztahuje na stížnosti týkající se záležitostí upravených úmluvou MLC 2006.“

10)

Článek 19 se mění takto:

11)

V článku 23 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Komisi se svěřují prováděcí pravomoci, aby přijala opatření k provádění tohoto článku, včetně harmonizovaných postupů pro podávání hlášení o zjevných nesrovnalostech od lodivodů, přístavních orgánů nebo subjektů a o následných opatřeních přijatých členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.“

12)

V článku 27 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Komisi se svěřují prováděcí pravomoci ke stanovení podrobných opatření ohledně zveřejňování informací uvedených v prvním pododstavci, kritérií pro shromažďování příslušných údajů a četnosti aktualizace. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 3.“

13)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 30a

Akty v přenesené pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 30b, pokud jde o změny přílohy VI, za účelem doplnění na seznam uvedený v uvedené příloze dalších instrukcí týkajících se státní přístavní inspekce, které byly přijaty organizací Pařížského memoranda.

Článek 30b

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je Komisi svěřena za podmínek stanovených tímto článkem.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 30a je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 20. srpna 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 30a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 30a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

14)

Článek 31 se nahrazuje tímto:

„Článek 31

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (8). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko k návrhu prováděcího aktu, který má být přijat podle čl. 10 odst. 3, čl. 23 odst. 5 a čl. 27 druhého pododstavce, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

15)

Článek 32 se zrušuje.

16)

Článek 33 se nahrazuje tímto:

„Článek 33

Prováděcí pravidla

Při stanovení prováděcích pravidel uvedených v čl. 10 odst. 3, čl. 14 odst. 4, čl. 15 odst. 4, čl. 18a odst. 7, čl. 23 odst. 5 a článku 27 postupem podle čl. 31 odst. 3 věnuje Komise zvláštní pozornost tomu, aby tato pravidla zohlednila odborné znalosti a zkušenosti získané během uplatňování systému inspekcí v Unii a aby vycházela z odborných znalostí v rámci Pařížského memoranda.“

17)

V příloze I části II se bod 2B mění takto:

18)

Příloha IV se mění takto:

19)

V příloze V části A se doplňují nové body, které znějí:

20)

V příloze X se bod 3.10 mění takto:

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/8

(1)

Cílem této směrnice je sblížit ustanovení trestního práva členských států v oblasti útoků na informační systémy prostřednictvím stanovení minimálních pravidel týkajících se definice trestných činů a příslušných sankcí a zlepšit spolupráci mezi příslušnými orgány, včetně policie a dalších specializovaných donucovacích orgánů členských států, jakož i mezi příslušnými specializovanými agenturami a institucemi Unie, jako je Eurojust, Europol a jeho Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě a Evropská agentura pro bezpečností sítí a informací (ENISA).

(2)

Informační systémy jsou klíčovým prvkem politické, sociální a hospodářské interakce v Unii. Společnost je na takových systémech značně závislá a tato závislost se neustále zvyšuje. Hladké fungování a bezpečnost těchto systémů v Unii jsou nezbytné pro rozvoj vnitřního trhu a konkurenceschopného a inovativního hospodářství. Zajištění odpovídajících úrovní ochrany informačních systémů by mělo být součástí účinného komplexního rámce preventivních opatření doprovázejících kroky v oblasti trestního práva podnikané v reakci na kybernetickou kriminalitu.

(3)

Útoky na informační systémy, zejména útoky spojené s organizovanou trestnou činností, představují rostoucí hrozbu jak v Unii, tak i v celosvětovém měřítku, a zvyšuje se obava z potenciálních teroristických anebo politicky motivovaných útoků na informační systémy, které jsou součástí kritické infrastruktury členských států a Unie. Tato skutečnost ohrožuje vytváření bezpečnější informační společnosti a oblasti svobody, bezpečnosti a práva, a proto je třeba na ni reagovat na úrovni Unie a dosáhnout intenzivnější spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni.

(4)

V Unii existuje řada kritických infrastruktur, jejichž narušení nebo zničení by mělo závažné přeshraniční dopady. Z nutnosti zvýšit schopnost ochrany kritické infrastruktury v Unii je zřejmé, že opatření pro boj proti kybernetickým útokům by měla být doprovázena přísnými trestními sankcemi odpovídajícími závažnosti takových útoků. Kritickou infrastrukturou můžeme rozumět prostředky, systémy a jejich části nacházející se v členském státě, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, zabezpečení nebo dobrých hospodářských či sociálních podmínek obyvatel, jako jsou elektrárny, dopravní sítě nebo vládní sítě, a jejichž narušení nebo zničení by mělo pro členský stát závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí.

(5)

Existují důkazy o směřování k čím dál tím nebezpečnějším a opakovaným rozsáhlým útokům na informačním systémy, které mají často kritický význam pro členské státy nebo pro konkrétní funkce ve veřejném nebo soukromém sektoru. Tuto tendenci doprovází rozvoj čím dál tím vyspělejších metod, jako je vytváření a používání tzv. „botnetů“, což se vyznačuje několika stádii trestného činu, kdy by každé samotné stádium mohlo představovat vážné nebezpečí pro veřejné zájmy. Tato směrnice usiluje mimo jiné o zavedení trestních sankcí za vytváření „botnetů“, tedy skutku, kdy na základě cílených kybernetických útoků dojde v důsledku napadení škodlivým softwarem k dálkovému ovládání značného počtu počítačů. Jakmile dojde k takovému propojení, může být napadená síť počítačů, která tvoří „botnet“, aktivována bez vědomí uživatelů počítačů s cílem spustit rozsáhlé kybernetické útoky, které jsou obvykle schopné způsobit závažnou škodu, jak je uvedeno v této směrnici. Členské státy by měly mít možnost stanovit, co se rozumí závažnou škodou podle jejich vnitrostátního práva a praxe, jako jsou například narušení systémových služeb značného veřejného významu, nebo vznik velkých finančních nákladů či způsobení ztrát osobních údajů nebo citlivých informací.

(6)

Rozsáhlé kybernetické útoky mohou způsobit závažné hospodářské škody, a to jak v důsledku přerušení informačních systémů a komunikací, tak i v důsledku ztráty nebo pozměnění důvěrných informací nebo jiných údajů důležitých z obchodního hlediska. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby se v důsledku větší závislosti inovativních malých a středních podniků na řádném fungování a dostupnosti informačních systémů a často omezených zdrojů, jež mají k dispozici pro účely informační bezpečnosti, zvyšovalo jejich povědomí o hrozbách souvisejících s takovými útoky a jejich zranitelnosti vůči těmto útokům.

(7)

Pro zajištění konzistentního přístupu členských států k uplatňování této směrnice jsou v této oblasti důležité společné definice.

(8)

Je třeba dosáhnout společného přístupu k základním prvkům trestných činů zavedením společných trestných činů neoprávněného přístupu k informačním systémům, neoprávněného zasahování do informačních systémů, neoprávněného zasahování do údajů a neoprávněného sledování.

(9)

Sledování zahrnuje mimo jiné poslech, monitorování nebo kontrolu obsahu komunikace a získávání obsahu údajů, a to buď přímo přístupem a využitím informačních systémů, nebo nepřímo pomocí technických prostředků pro elektronický či jiný odposlech.

(10)

Členské státy by měly stanovit sankce za útoky na informační systémy. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a jejich součástí by měl být trest odnětí svobody nebo peněžitý trest.

(11)

Tato směrnice stanoví trestní sankce alespoň pro případy, které se nepovažují za méně závažné. Členské státy by měly mít možnost stanovit, co se rozumí méně závažným případem v souladu s jejich vnitrostátním právem a praxí. Za méně závažný případ lze považovat například situaci, kdy škoda vzniklá v důsledku trestného činu nebo ohrožení veřejných nebo soukromých zájmů nastalé v důsledku trestného činu, jako je například nedotknutelnost počítačového systému nebo počítačových údajů nebo nedotknutelnost osoby, jejích práv či jiných zájmů, jsou zanedbatelné nebo takové povahy, že uložení trestní sankce v rámci zákonné hranice trestních sazeb nebo uložení trestní odpovědnosti není nutné.

(12)

Zjišťování a oznamování hrozeb a rizik vyplývajících z kybernetických útoků a zranitelnost informačních systémů s nimi související představují rozhodný faktor pro účinné předcházení kybernetickým útokům a reakci na ně a pro zdokonalování bezpečnosti informačních systémů. Poskytování pobídek k oznamování bezpečnostních nedostatků by mohlo přispět k tomuto zdokonalování. Členské státy by měly vynaložit úsilí k poskytnutí příležitostí pro zákonné odhalování a oznamování bezpečnostních nedostatků.

(13)

Je vhodné zavést přísnější sankce v případě, že je útok na informační systém spáchán v rámci zločinného spolčení vymezeného v rámcovém rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (3), nebo pokud se jedná o rozsáhlý kybernetický útok, který má dopad na velký počet informačních systémů, včetně případu, kdy má útok vytvořit „botnet“, nebo pokud kybernetický útok způsobí závažnou škodu, včetně případu, kdy je útok proveden prostřednictvím „botnetu“. Je rovněž vhodné stanovit přísnější sankce, pokud je útok veden na kritickou infrastrukturu členského státu nebo Unie.

(14)

Dalším důležitým prvkem integrovaného přístupu k boji proti kybernetické kriminalitě je zavedení účinných opatření proti krádeži totožnosti a jiným trestným činům týkajícím se totožnosti. Případnou akci na úrovni Unie proti tomuto druhu trestné činnosti by bylo možné zvážit také v rámci vyhodnocení potřeby existence komplexního horizontálního nástroje Unie.

(15)

V závěrech ze zasedání Rady ve dnech 27. a 28. listopadu 2008 bylo uvedeno, že by se ve spolupráci s členskými státy a Komisí měla vypracovat nová strategie, která by přihlížela k obsahu Úmluvy Rady Evropy o kyberkriminalitě z roku 2001. Tato úmluva představuje právní referenční rámec pro boj s kybernetickou kriminalitou, včetně útoků na informační systémy. Tato směrnice z úmluvy vychází. Bezodkladné dokončení procesu ratifikace uvedené úmluvy ze strany všech členských států by proto mělo být považováno za prioritu.

(16)

S ohledem na různé způsoby, jimiž lze útoky provést, a na rychlý vývoj hardwaru a softwaru odkazuje tato směrnice na nástroje, které lze používat k páchání trestných činů stanovených v této směrnici. Tyto nástroje by mohly zahrnovat škodlivý software, včetně softwaru schopného vytvářet botnety, používaný k páchání kybernetických útoků. I pokud je takový nástroj vhodný nebo obzvláště vhodný k páchání trestných činů stanovených v této směrnici, je možné, že byl vyroben pro zákonný účel. Je potřeba zabránit kriminalizaci v případech, kdy jsou tyto prostředky vyrobeny a uvedeny na trh pro zákonný účel, jako je testování spolehlivosti výrobků informačních technologií nebo bezpečnosti informačních systémů, a proto musí být kromě požadavku obecného úmyslu splněn také požadavek přímého úmyslu použít tyto prostředky pro účely spáchání některého z trestných činů stanovených v této směrnici.

(17)

Cílem této směrnice není stanovit trestní odpovědnost v případech, kdy jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů stanovených v této směrnici, avšak tyto činy jsou spáchány bez protiprávního úmyslu, například pokud určitá osoba nevěděla, že se jedná o neoprávněný přístup, nebo v případě nařízeného testování či ochrany informačních systémů, například svěřila-li společnost či prodejce určité osobě úkol provést test odolnosti jejich bezpečnostního systému. V rámci této směrnice smluvní závazky nebo dohody o omezení přístupu k informačním systémům prostřednictvím uživatelské politiky nebo služebních podmínek, jakož i pracovněprávní spory ohledně přístupu k informačním systémům zaměstnavatele a jejich využívání k soukromým účelům by neměly vést ke vzniku trestní odpovědnosti v případech, kdy by přístup za těchto podmínek byl považován za neoprávněný, a představoval by tak jediný základ pro trestní řízení. Touto směrnicí není dotčeno právo na přístup k informacím, jak je stanoveno ve vnitrostátním právu a v právu Unie, toto právo však zároveň nesmí sloužit jako odůvodnění neoprávněného nebo svévolného přístupu k informacím.

(18)

Kybernetické útoky by mohly být usnadněny různými okolnostmi, například pokud má pachatel v rámci svého zaměstnání přístup k bezpečnostním systémům spojeným se zasaženými informačními systémy. V rámci vnitrostátního práva by tyto okolnosti měly být v průběhu trestního řízení odpovídajícím způsobem zohledněny.

(19)

Členské státy by ve svém vnitrostátním právu měly v souladu s příslušnými pravidly týkajícími se přitěžujících okolností danými jejich právním řádem stanovit přitěžující okolnosti. Měly by zajistit, aby soudci mohli k těmto přitěžujícím okolnostem přihlédnout při stanovení druhu trestu a jeho výměry pachateli. Je na uvážení soudce, aby tyto okolnosti posoudil spolu s ostatními skutečnostmi daného případu.

(20)

Tato směrnice neupravuje, pokud jde o trestné činy v ní uvedené, podmínky pro provádění trestního stíhání, jako je oznámení oběti učiněné v místě, kde byl trestný čin spáchán, oznámení ze strany státu, na jehož území byl trestný čin spáchán, nebo nestíhání pachatele v místě, kde byl trestný čin spáchán.

(21)

V rámci této směrnice musí státy a veřejnoprávní subjekty plně zajišťovat respektování lidských práv a základních svobod v souladu se stávajícími mezinárodními závazky.

(22)

Tato směrnice posiluje význam sítí, jako je síť G8 nebo síť kontaktních míst Rady Evropy s nepřetržitým provozem. Tato kontaktní místa by měla být schopna poskytovat účinnou pomoc, a usnadňovat tak například výměnu příslušných dostupných informací poskytování technické pomoci či právních informací pro účely vyšetřování nebo soudních řízení ohledně trestných činů týkajících se informačních systémů a souvisejících údajů dožadujícího členského státu. Za účelem zajištění bezproblémového fungování sítí by mělo být každé kontaktní místo schopno urychleně komunikovat s kontaktním místem jiného členského státu za podpory mimo jiné vyškoleného a technicky vybaveného personálu. Vzhledem k rychlosti, kterou lze provést rozsáhlé kybernetické útoky, by členské státy měly mít možnost rychle reagovat na naléhavé žádosti z této sítě kontaktních míst. V těchto případech se může jevit účelné, aby žádost o informace obsahovala kontaktní telefonní číslo, díky němuž může dožadovaný členský stát zajistit, že žádost bude zpracována okamžitě a že do osmi hodin bude poskytnuta odpověď.

(23)

Pro předcházení útokům na informační systémy a boj proti nim je velmi důležitá spolupráce veřejných orgánů na jedné straně a soukromého sektoru a občanské společnosti na straně druhé. Je nezbytné upevnit a zlepšit spolupráci mezi poskytovateli služeb, výrobci, donucovacími orgány a justičními orgány, a to při plném dodržování právních norem. Taková spolupráce by mohla zahrnovat podporu ze strany poskytovatelů služeb úsilí o zajištění potenciálních důkazů, při poskytování prvků přispívajících k identifikaci pachatelů a v krajním případě při úplném nebo částečném přerušení fungování informačních systémů nebo funkcí, jež byly ohroženy nebo zneužity pro protiprávní účely, provedeném v souladu s vnitrostátním právem a praxí. Členské státy by měly rovněž uvážit zřízení sítí pro spolupráci a partnerství, do nichž by byli zapojeni poskytovatelé služeb a výrobci za účelem výměny informací týkajících se trestných činů v oblasti působnosti této směrnice.

(24)

Je třeba shromažďovat srovnatelné údaje o trestných činech stanovených v této směrnici. Pro získání ucelenější představy o problému kybernetické kriminality a o bezpečnosti sítí a informací na úrovni Unie a pro nalezení účinnějších forem reakce, by relevantní údaje měly být zpřístupněny příslušným specializovaným agenturám a institucím Unie, jako je Europol a agentura ENISA, v souladu s jejich úkoly a informačními potřebami. Členské státy by měly předávat informace o způsobu, jímž pachatelé páchají trestnou činnost, Europolu a jeho Evropskému centru pro boj proti kyberkriminalitě za účelem provedení posouzení hrozeb a strategických analýz kybernetické kriminality v souladu s rozhodnutím Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (4). Poskytování informací může napomoci lepšímu porozumění stávajících budoucích hrozeb, a přispět tak k vhodnějšímu a cílenému rozhodování o boji proti útokům zaměřeným na informační systémy a k jejich předcházení.

(25)

Komise by měla předložit zprávu o uplatňování této směrnice a připojit nezbytné legislativní návrhy, jež by mohly vést k rozšíření její oblasti působnosti, přičemž zohlední vývoj v oblasti kybernetické činnosti kriminality. Tento vývoj by mohl zahrnovat technologický vývoj, který například umožní účinnější prosazování práva v oblasti útoků na informační systémy či usnadní prevenci nebo zmírňování dopadů těchto útoků. Komise by za tímto účelem měla zohlednit dostupné analýzy a zprávy vypracované příslušnými aktéry a zejména Europolem a agenturou ENISA.

(26)

Má-li být boj proti kybernetické kriminalitě účinný, je nutné zvýšit odolnost informačních systémů přijetím vhodných opatření s cílem účinněji je chránit před kybernetickými útoky. Členské státy by měly přijmout opatření nezbytná k ochraně své kritické infrastruktury před kybernetickými útoky, přičemž by v daném rámci měly zvážit ochranu svých informačních systémů a souvisejících údajů. Základní součástí komplexního přístupu účinnému boji proti kybernetické kriminalitě je zajištění odpovídající úrovně ochrany bezpečnosti informačních systémů právnickými osobami, například v souvislosti poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v souladu se stávajícími právními předpisy Unie v oblasti ochrany soukromí a elektronických komunikací a ochrany údajů. Je třeba poskytnout dostatečnou úroveň ochrany před přiměřeně rozpoznatelnými hrozbami a ochranu zranitelným místům v souladu se stavem techniky v konkrétním odvětví a s ohledem na konkrétní situaci zpracování údajů. Náklady a zátěž vzniklé v souvislosti s touto ochranou by měly odpovídat pravděpodobné výši škody, která by dotčeným subjektům v důsledku kybernetického útoku vznikla. Členské státy se vybízí, aby pro případy, kdy právnická osoba jednoznačně nezajistila odpovídající úroveň ochrany proti kybernetickým útokům, stanovily příslušná opatření k zajištění odpovědnosti podle jejich vnitrostátního práva.

(27)

Výrazné nedostatky a rozdíly v právu a v trestních řízeních členských států v oblasti útoků na informační systémy mohou bránit boji s organizovanou trestnou činností a terorismem a mohou komplikovat efektivní policejní a justiční spolupráci v této oblasti. Z nadnárodní hranicemi neomezené povahy moderních informačních systémů vyplývá, že útoky na tyto systémy mají přeshraniční rozměr, což podtrhuje naléhavou potřebu dalších opatření na sbližování ustanovení trestního práva v této oblasti. Kromě toho by koordinace stíhání případů útoků na informační systémy měla být usnadněna odpovídajícím prováděním uplatňováním rámcového rozhodnutí Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (5). Členské státy by ve spolupráci s Unií měly také usilovat o zlepšení mezinárodní spolupráce týkající se bezpečnosti informačních systémů, počítačových sítí a počítačových údajů. V případě jakékoli mezinárodní dohody zahrnující výměnu údajů by měla být věnována řádná pozornost bezpečnosti předávání a uchovávání údajů.

(28)

Lepší spolupráce mezi příslušnými donucovacími orgány a justičními orgány v celé Unii je pro efektivitu boje proti kybernetické kriminalitě nezbytná. V této souvislosti je třeba podpořit zvýšení úsilí s cílem poskytnout příslušným orgánům odpovídající odbornou přípravu v zájmu většího povědomí o kybernetické kriminalitě a jejím dopadu a posílit spolupráci a výměnu osvědčených postupů, například prostřednictvím příslušných specializovaných agentur a institucí Unie. Tato odborná příprava by měla být mimo jiné zaměřena na zvyšování povědomí o odlišnostech jednotlivých vnitrostátních právních řádů, možných právních a technických výzvách v rámci vyšetřování v trestních věcech a o rozdělení pravomocí mezi příslušné vnitrostátní orgány.

(29)

Tato směrnice respektuje lidská práv a základní svobody a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně ochrany osobních údajů, práva na soukromí, svobody projevu a informací, práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu i zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů. Cílem této směrnice je zejména zajistit plné dodržování těchto práv a zásad a v souladu s nimi musí být provedena.

(30)

Ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv podle čl. 16 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 8 Listiny základních práv Evropské unie. Veškeré zpracovávání osobních údajů v souvislosti s prováděním této směrnice by proto mělo být plně v souladu s příslušnými právními předpisy Unie v oblasti ochrany údajů.

(31)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(32)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(33)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zajistit, aby se na útoky na informační systémy ve všech členských státech vztahovaly účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce, a zlepšit a podpořit spolupráci mezi justičními a jinými příslušnými orgány, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu účinků, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(34)

Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit působnost ustanovení rámcového rozhodnutí Rady 2005/222/SVV ze dne 24. února 2005 o útocích proti informačním systémům (6). Vzhledem k tomu, že změn, které je třeba provést, je značný počet a jsou podstatné, mělo by být rámcové rozhodnutí 2005/222/SVV v zájmu přehlednosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice,

a)

„informačním systémem“ jakýkoli přístroj nebo skupina vzájemně propojených nebo přidružených přístrojů, z nichž jeden nebo více provádí na základě programu automatické zpracování počítačových údajů, jakož i počítačové údaje uložené, zpracované, opětovně vyhledané nebo přenesené tímto přístrojem či skupinou přístrojů za účelem jeho či jejich provozu, použití, ochrany a údržby;

b)

„počítačovými údaji“ jakékoli zachycení skutečností, informací nebo pojmů ve formě vhodné ke zpracování informačním systémem, včetně programu vhodného k zajištění provedení některé funkce informačním systémem;

c)

„právnickou osobou“ každý subjekt, který má postavení právnické osoby podle příslušného práva, avšak nejedná se o státy, nebo veřejnoprávní subjekty při výkonu veřejné moci nebo organizace mezinárodního práva veřejného;

d)

„neoprávněným“ jednání uvedené v této směrnici včetně přístupu, zásahu nebo sledování, které není povoleno majitelem či jiným držitelem práv k systému nebo k jeho části nebo které není povoleno vnitrostátním právem.

a)

počítačového programu, který byl vytvořen nebo přizpůsoben prvotně pro účely spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 3 až 6;

b)

počítačového hesla, přístupového kódu nebo obdobných údajů, které umožňují přístup k celému informačnímu systému nebo k jeho části.

a)

byly spáchány v rámci zločinného spolčení vymezeného v rámcovém rozhodnutí Rady 2008/841/SVV bez ohledu na trestní sazbu stanovenou v uvedeném rozhodnutí;

b)

jejich spácháním byla způsobena závažná škoda, nebo

c)

byly spáchány proti informačnímu systému kritické infrastruktury.

a)

jednat jménem této právnické osoby;

b)

přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby;

c)

vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

a)

zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b)

dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

c)

uložení soudního dohledu;

d)

zrušení této právnické osoby rozhodnutím soudu;

e)

dočasné nebo trvalé uzavření provozoven použitých ke spáchání trestného činu.

a)

zcela nebo částečně na jejich území nebo

b)

jejich státními příslušníky, alespoň v případech, kdy je daný skutek trestným činem v místě, kde byl spáchán.

a)

pachatel spáchal trestný čin v době své fyzické přítomnosti na jeho území, a to bez ohledu na to, zda byl trestný čin namířen proti informačnímu systému na jeho území či nikoli, nebo

b)

trestný čin byl namířen proti informačnímu systému na jeho území, a to bez ohledu na to, zda pachatel spáchal trestný čin v době své fyzické přítomnosti na jeho území či nikoli.

a)

má pachatel obvyklé bydliště na jeho území nebo

b)

je trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na jeho území.

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/15

(1)

Vztahy mezi Gruzií a Evropskou unií se rozvíjejí v rámci evropské politiky sousedství. V roce 2006 schválily Společenství a Gruzie akční plán evropské politiky sousedství, který stanoví střednědobé priority ve vztazích mezi EU a Gruzií. V roce 2010 zahájily Unie a Gruzie jednání o dohodě o přidružení, která má podle očekávání nahradit stávající dohodu mezi EU a Gruzií o partnerství a spolupráci (2). Rámec vztahů mezi EU a Gruzií je dále posílen nově zavedeným Východním partnerstvím.

(2)

Na mimořádném zasedání Evropské rady dne 1. září 2008 byla potvrzena vůle Unie posílit vztahy mezi EU a Gruzií po ozbrojeném konfliktu mezi Gruzií a Ruskou federací v srpnu 2008.

(3)

Hospodářství Gruzie je od třetího čtvrtletí roku 2008 ovlivněno mezinárodní finanční krizí, klesá jeho výkonnost, snižují se daňové příjmy a rostou potřeby financování z externích zdrojů.

(4)

Na mezinárodní dárcovské konferenci konané dne 22. října 2008 přislíbilo mezinárodní společenství podporu gruzínské hospodářské obnově v souladu se společným hodnocením potřeb provedeným OSN a Světovou bankou.

(5)

Unie přislíbila, že Gruzii poskytne finanční pomoc ve výši až 500 milionů EUR.

(6)

Korekce a obnova gruzínské ekonomiky je podporována finanční pomocí Mezinárodního měnového fondu (MMF). V září roku 2008 se gruzínské orgány dohodly s MMF na dohodě o pohotovostním úvěru ve výši 750 milionů USD, který má pomoci gruzínskému hospodářství dosáhnout nezbytného přizpůsobení vzhledem k finanční krizi.

(7)

Po dalším zhoršení hospodářské situace Gruzie a nezbytné revizi ekonomických prognóz, jež byly podkladem programu MMF, jakož i s ohledem na vyšší potřeby Gruzie týkající se financování z externích zdrojů bylo mezi Gruzií a MMF dosaženo dohody ohledně zvýšení půjčky poskytované v rámci dohody o pohotovostním úvěru, a to o 424 milionů USD, což v srpnu roku 2009 schválila výkonná rada MMF.

(8)

Unie rozdělila Gruzii v letech 2010–2012 granty rozpočtové podpory v rámci Evropského nástroje sousedství a partnerství v průměru 24 milionů EUR ročně.

(9)

Vzhledem ke své zhoršující se hospodářské situaci a prognózám požádala Gruzie Unii o poskytnutí makrofinanční pomoci.

(10)

Vzhledem k tomu, že u platební bilance Gruzie je stále zbytkový schodek financování, je makrofinanční pomoc za stávajících výjimečných okolností považována za vhodnou odpověď na žádost Gruzie o podporu hospodářské stability ve spojení se stávajícím programem MMF.

(11)

Makrofinanční pomoc Unie, která má být poskytnuta Gruzii (dále jen „makrofinanční pomoc Unie“), by neměla pouze doplňovat programy a zdroje z MMF a Světové banky, ale měla by rovněž zajistit přidanou hodnotu vyplývající ze zapojení Unie.

(12)

Komise by měla zajistit, aby makrofinanční pomoc Unie byla po právní i obsahové stránce v souladu s opatřeními, která byla přijata v rámci jednotlivých oblastí vnější činnosti, a dalšími příslušnými politikami Unie.

(13)

Zvláštní cíle makrofinanční pomoci Unie by měly zvyšovat efektivitu, transparentnost a odpovědnost. Komise by měla plnění těchto cílů pravidelně sledovat.

(14)

Podmínky spojené s poskytnutím makrofinanční pomoci Unie by měly odrážet hlavní zásady a cíle politiky Unie vůči Gruzii.

(15)

S cílem zajistit účinnou ochranu finančních zájmů Unie souvisejících s makrofinanční pomocí Unie je nezbytné, aby Gruzie přijala vhodná opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nesrovnalostí souvisejících s touto pomocí. Je rovněž nezbytné, aby Komise zajistila odpovídající kontroly a Účetní dvůr odpovídající audity.

(16)

Uvolněním makrofinanční pomoci Unie nejsou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu.

(17)

Makrofinanční pomoc Unie by měla být řízena Komisí. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament a Hospodářský a finanční výbor o vývoji souvisejícím s makrofinanční pomocí Unie a poskytovat jim příslušné dokumenty, aby tak mohly sledovat provádění tohoto rozhodnutí.

(18)

S cílem zajistit jednotné podmínky pro provádění tohoto rozhodnutí by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (3).

(19)

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle uvedeného nařízení by se měl poradní postup obecně použít ve všech případech, kromě případů stanovených v uvedeném nařízení. Vzhledem k potenciálně významnému dopadu operací přesahujících prahovou hodnotu 90 milionů EUR je vhodné použít na takové operace přezkumný postup. Vzhledem k výši makrofinanční pomoci, kterou poskytne Unie Gruzii, by měl být pro přijetí memoranda o porozumění nebo pro snížení, zastavení či zrušení pomoci použit poradní postup,

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/24

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/26

(1)

V článku 103n nařízení (ES) č. 1234/2007 se uvádí, že rozdělení dostupných finančních prostředků Unie a rozpočtové stropy pro vnitrostátní programy podpory v odvětví vína se stanoví v příloze Xb uvedeného nařízení.

(2)

Podle článku 103o nařízení (ES) č. 1234/2007 se mohly členské státy do 1. prosince 2012 rozhodnout, že na rok 2014 poskytnou podporu pěstitelům révy tak, že jim přidělí platební nároky ve smyslu hlavy III kapitoly 1 nařízení (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (2).

(3)

Členské státy, které hodlají poskytnout podporu v souladu s článkem 103o nařízení (ES) č. 1234/2007, oznámily odpovídající částky. Komise by v zájmu jasnosti měla tyto částky zveřejnit.

(4)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/28

(1)

V souladu s čl. 80 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2009 se směrnice 91/414/EHS nadále použije v případě účinných látek, o nichž bylo přijato rozhodnutí podle čl. 6 odst. 3 směrnice 91/414/EHS před 14. červnem 2011.

(2)

V souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 91/414/EHS obdrželo Portugalsko v únoru 2002 od společnosti ISAGRO IT žádost o zařazení účinné látky benalaxylu-M do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Rozhodnutím Komise 2003/35/ES (3) bylo potvrzeno, že předložená dokumentace je úplná a v zásadě vyhovuje požadavkům na údaje a informace stanoveným v přílohách II a III uvedené směrnice.

(3)

V souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 91/414/EHS obdrželo Maďarsko v září 2005 od společnosti ISAGRO SpA žádost o zařazení účinné látky valifenalát do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Rozhodnutím Komise 2006/586/ES (4) bylo potvrzeno, že předložená dokumentace je úplná a v zásadě vyhovuje požadavkům na údaje a informace stanoveným v přílohách II a III uvedené směrnice.

(4)

Potvrzení úplnosti dokumentací bylo nezbytné k tomu, aby mohlo být provedeno jejich podrobné zkoumání a aby bylo členským státům umožněno udělit až na dobu tří let dočasná povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující dotčené účinné látky při dodržení podmínek stanovených v čl. 8 odst. 1 směrnice 91/414/EHS, a zejména podmínek týkajících se podrobného hodnocení účinných látek a přípravků na ochranu rostlin s ohledem na požadavky stanovené v uvedené směrnici.

(5)

Účinky těchto účinných látek na lidské zdraví a na životní prostředí byly posouzeny v souladu s čl. 6 odst. 2 a 4 směrnice 91/414/EHS pro použití navržená žadateli. Členské státy zpravodajové předložily Komisi příslušné návrhy hodnotících zpráv dne 21. listopadu 2003 (benalaxyl-M) a 19. února 2008 (valifenalát).

(6)

Poté, co členské státy zpravodajové předložily návrhy hodnotících zpráv, se dospělo k názoru, že je nutné si od žadatelů vyžádat další informace a nechat členské státy zpravodaje tyto informace prozkoumat a předložit jejich hodnocení. Zkoumání dokumentace proto dosud probíhá a hodnocení nebude možné dokončit v časovém rámci stanoveném směrnicí 91/414/EHS, ve spojení s prováděcím rozhodnutím Komise 2011/671/EU (5).

(7)

Vzhledem k tomu, že při hodnocení dosud nebyl zjištěn žádný důvod k bezprostředním obavám, měla by být členským státům v souladu s článkem 8 směrnice 91/414/EHS dána možnost prodloužit dočasná povolení udělená pro přípravky na ochranu rostlin obsahující dotčené účinné látky na dobu 24 měsíců, aby tak mohlo pokračovat zkoumání dokumentací. Očekává se, že postup hodnocení a rozhodování týkající se případného schválení látek benalaxyl-M a valifenalát v souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1107/2009 bude do 24 měsíců dokončen.

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/30

i)

u teplého ofsetového tisku s integrovanou přídavnou spalovací jednotkou místo sušicí jednotky se použije tato metoda výpočtu:

ii)

u teplého ofsetového tisku bez integrované přídavné spalovací jednotky místo sušicí jednotky se použije tato metoda výpočtu:“,

i)

u heatsetového ofsetového tisku s integrovanou přídavnou spalovací jednotkou místo sušicí jednotky se použije tato metoda výpočtu:

ii)

u heatsetového ofsetového tisku bez integrované přídavné spalovací jednotky místo sušicí jednotky se použije tato metoda výpočtu:“.

„b)

Odpadový papír

Množství odpadového papíru („X“) musí být následující:

„b)

Odpadový papír

Množství odpadového papíru („X“) musí být následující:

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/s3

14.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/s3