29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/1

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 (3) zavádí obecný zákaz praktiky „odstraňování žraločích ploutví“, při níž jsou žralokům odříznuty ploutve a zbytek těla žraloka je vhozen zpět do moře.

(2)

Paryby patřící do podtřídy příčnoústých (Elasmobranchii), která zahrnuje žraloky a rejnoky, jsou z důvodu charakteristik svého životního cyklu, jež zahrnují pomalý růst, pozdní dospívání a nízký počet mláďat, obvykle málo odolné proti nadměrnému využívání, i když biologická produktivita není u všech druhů stejná. Následkem dramatického nárůstu poptávky po produktech ze žraloků, zejména žraločích ploutvích, jsou populace žraloků v posledních letech obecně cílem nadměrného rybolovu, včetně rybolovu prováděného plavidly plujícími pod vlajkou Unie a působícími ve vodách Unie i mimo ně, a jsou vystaveny vážnému ohrožení.

(3)

Žraločí ploutve nepatří tradičně do evropské stravy, ale žraloci představují důležitou součást mořského ekosystému Unie. Prioritou by proto mělo být řízení a zachování populací žraloků i obecná podpora udržitelně řízeného rybolovného odvětví ku prospěchu životního prostředí a lidí pracujících v tomto odvětví.

(4)

Současné vědecké poznatky vycházející ze zkoumání objemu úlovků žraloků obecně naznačují, že mnohé populace žraloků jsou vážně ohroženy, i když situace není stejná u všech druhů, a dokonce ani v rámci téhož druhu v různých mořských oblastech. Podle Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN) je ohroženo více než 25 % všech pelagických druhů žraloků, z toho více než 50 % představují oceánští pelagičtí žraloci velkých rozměrů. V posledních letech bylo v rámci práva Unie či regionálních organizací pro řízení rybolovu zakázáno lovit, uchovávat na palubě, překládat či vykládat stále více druhů žraloků, včetně druhů žraloků, jejichž ploutve jsou velmi cenným zbožím.

(5)

Žralok modrý (Prionace glauca) a žralok mako (Isurus oxyrinchus), druhy klasifikované IUCN jako „téměř ohrožené“ a „zranitelné“, jsou druhy, které jsou v současnosti loďstvem Unie loveny nejvíce, přičemž na žraloka modrého připadá přibližně 70 % celkové hlášené vykládky žraloků. Ve vodách Unie i mimo ně jsou však loveny i další druhy žraloků, včetně kladivouna obecného a žraloka hedvábného, a i tyto druhy přispívají k hospodářské životaschopnosti rybolovu.

(6)

Nařízení (ES) č. 1185/2003 členským státům v současné době umožňuje vydávat zvláštní povolení k rybolovu, kterými se povoluje zpracování žraloků na palubě, při němž mohou být žraločí ploutve odstraněny z těl. V zájmu zajištění odpovídajícího poměru mezi hmotností žraločích ploutví a těl je stanoven poměr hmotnosti ploutví k hmotnosti těla. Při používání tohoto poměru hmotnosti ploutví k hmotnosti těla dochází k vážným problémům v oblasti kontroly a prosazování pravidel. Používání uvedeného poměru nevylučuje praxi odlovu nejkvalitnější části populace a vzhledem k rozdílům v technikách odřezávání ploutví a proměnlivému rozměru a hmotnosti ploutví různých druhů žraloků by mohlo vést k tomu, že k odstraňování ploutví bude docházet, aniž by to bylo zjištěno. Ploutve mohou být po zpracování vyloženy v jiném přístavu než těla. Tyto okolnosti komplikují shromažďování údajů, například o identifikaci druhů a složení populací, které jsou podkladem pro vědecké poradenství při stanovování opatření pro zachování populací a řízení rybolovu.

(7)

S ohledem na Mezinárodní akční plán pro zachování a řízení populací žraloků, který v roce 1999 přijala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), by měla Unie přijmout veškerá nezbytná opatření pro zachování populací žraloků a minimalizovat odpad a výměty z úlovků žraloků. Rada ve svých závěrech ze dne 23. dubna 2009 podpořila celkový přístup a konkrétní cíle Unie, jak byly stanoveny v souvisejícím sdělení Komise ze dne 5. února 2009 o akčním plánu Evropského společenství na zachování a řízení populací žraloků. Rada rovněž vyzvala Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost otázce odstraňování žraločích ploutví a předložila co nejdříve návrh na změnu nařízení (ES) č. 1185/2003, zejména pokud jde o odchylky a související podmínky, které jsou v něm stanoveny.

(8)

Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství konstatuje, že odstraňování žraločích ploutví je problém, požaduje, aby tato praktika byla bez výjimky vymýcena, a radí, aby všechny druhy z podtřídy příčnoústých byly povinně vykládány s ploutvemi či křídly neoddělenými od těl.

(9)

Regionální organizace pro řízení rybolovu se v rostoucí míře zabývají problémem odstraňování žraločích ploutví. Jejich vědecké orgány dávají přednost tomu, aby se žraloci vykládali s ploutvemi neoddělenými od těl, přičemž upozorňují, že se jedná o nejlepší způsob, jak předcházet odstraňování ploutví, a že to usnadní sběr údajů potřebných pro hodnocení populací. Každoroční rezoluce o udržitelném rybolovu, které Valné shromáždění OSN přijalo od roku 2007, globální politika IUCN proti odstraňování žraločích ploutví z roku 2008 a účastníci konference uspořádané s cílem revidovat dohodu OSN o populacích ryb v roce 2010 vyzvali národy, aby přijaly opatření vyžadující, aby byli všichni žraloci vykládáni s ploutvemi neoddělenými od těl.

(10)

V letech 2010 a 2011 uspořádala Komise v rámci požadovaného posouzení dopadů veřejnou konzultaci s cílem shromáždit informace o nejvhodnějším způsobu změny nařízení (ES) č. 1185/2003. Komise dospěla ve svém posouzení dopadů k závěru, že v zájmu dosažení základního cíle, jímž je zachování populací žraloků, by uvedené nařízení mělo stanovit, že všichni žraloci mají být vykládáni s ploutvemi neoddělenými od těl.

(11)

Nařízení (ES) č. 1185/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 2 se zrušuje bod 3.

2)

V článku 3 se vkládá nový odstavec, který zní:

„1a.   Aniž je dotčen odstavec 1, mohou být za účelem usnadnění skladování na palubě žraločí ploutve částečně odříznuty a přiklopeny k tělu, ale nesmějí být před vykládkou odstraněny z těl.“

3)

Články 4 a 5 se zrušují.

4)

Článek 6 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

Zprávy

1.   V případě, že plavidla plující pod vlajkou členského státu loví, ponechávají na palubě, překládají nebo vykládají žraloky, zašle dotyčný členský stát vlajky v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (4) a prováděcím nařízením Komise (EU) č. 404/2011 ze dne 8. dubna 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (5), každý rok Komisi do 1. května celkovou zprávu, jak uplatňoval toto nařízení během předcházejícího roku. Zpráva popíše kontrolu ze strany členského státu vlajky, pokud jde o dodržování tohoto nařízení jeho plavidly ve vodách Unie i mimo ně, a donucovací opatření, která přijal při jeho porušování. Členský stát vlajky ve zprávě uvede zejména veškeré tyto údaje:

2.   Poté, co v souladu s odstavcem 1 předloží členské státy druhou výroční zprávu, podá Komise do 1. ledna 2016 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování tohoto nařízení a o mezinárodním vývoji v této oblasti.

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/4

(1)

Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, v němž je zajištěn volný pohyb osob a usnadněn přístup ke spravedlnosti, zejména uplatňováním zásady vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech. Pro postupné vytváření takového prostoru má Unie přijmout opatření týkající se justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud jsou nezbytná k řádnému fungování vnitřního trhu.

(2)

V čl. 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se stanoví, že justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem je založena na zásadě vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí.

(3)

Ve společném prostoru práva bez vnitřních hranic opatření k zajištění rychlého a jednoduchého uznání a případně výkonu ochranných opatření nařízených v jednom členském státě jsou v jiném členském státě nezbytná pro zajištění toho, aby ochrana poskytovaná fyzické osobě v jednom členském státě byla zachována a pokračovala rovněž v kterémkoli jiném členském státě, do nějž dotyčná osoba vycestuje nebo se přestěhuje. Je nutné zajistit, aby oprávněný výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států v souladu s čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a článkem 21 Smlouvy o fungování EU nevedl ke ztrátě této jejich ochrany.

(4)

Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v Unii a cíl zajistit rychlejší a méně nákladný pohyb ochranných opatření v rámci Unie odůvodňují zásadu, podle níž taková opatření nařízená v jednom členském státě jsou uznávána ve všech ostatních členských státech, aniž by byla vyžadována jakákoli zvláštní řízení. V důsledku toho by se mělo s ochranným opatřením nařízeným v jednom členském státě (dále jen „členský stát původu“) zacházet tak, jako by bylo vydáno v členském státě, v němž má být uznáno (dále jen „dožádaný členský stát“).

(5)

Za účelem dosažení cíle volného pohybu ochranných opatření je nezbytné a vhodné, aby byla pravidla upravující uznávání a případně výkon ochranných opatření stanovena v právním nástroji Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.

(6)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na ochranná opatření nařízená za účelem ochrany osoby v situaci, kdy existují závažné důvody pro to domnívat se, že je ohrožen její život, tělesná nebo duševní integrita, osobní svoboda, bezpečnost nebo sexuální integrita, tak aby se zabránilo například jakékoli formě násilí založeného na pohlaví nebo násilí mezi blízkými osobami, jako je fyzické násilí, obtěžování, sexuální agrese, pronásledování, zastrašování a jiné formy nepřímého nátlaku. Je třeba zdůraznit, že se toto nařízení vztahuje na všechny oběti bez ohledu na to, zda se jedná o oběti násilí založeného na pohlaví.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (3), zajišťuje, aby oběti trestného činu získaly odpovídající informace a podporu.

(8)

Toto nařízení doplňuje směrnici 2012/29/EU. Skutečnost, že je určité osobě poskytnuta ochrana ochranným opatřením nařízeným v občanských věcech, nutně nevylučuje, aby tato osoba byla považována za „oběť“ ve smyslu uvedené směrnice.

(9)

Oblast působnosti tohoto nařízení spadá do oblasti justiční spolupráce v občanských věcech ve smyslu článku 81 Smlouvy o fungování EU. Toto nařízení se vztahuje pouze na ochranná opatření nařízená v občanských věcech. Na ochranná opatření nařízená v trestních věcech se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (4).

(10)

Pojem občanských věcí by měl být vykládán autonomně, v souladu se zásadami práva Unie. Pro účely posouzení občanskoprávní povahy ochranného opatření by nemělo být určující, zda je orgán, který ochranné opatření nařídil, povahy občanskoprávní, správní či trestněprávní.

(11)

Toto nařízení by nemělo zasahovat do uplatňování nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (5) (nařízení Brusel IIa). Rozhodnutí přijatá podle nařízení Brusel IIa by měla být i nadále uznávána a vymáhána podle uvedeného nařízení.

(12)

Toto nařízení zohledňuje jednotlivé právní tradice členských států a nezasahuje do vnitrostátních systémů ochranných opatření. Toto nařízení nezakládá povinnost členských států změnit své vnitrostátní právní předpisy tak, aby bylo možné nařizovat ochranná opatření v občanských věcech, ani povinnost zavést ochranná opatření v občanských věcech pro účely uplatňování tohoto nařízení.

(13)

S ohledem na různé druhy orgánů, které nařizují ochranná opatření v občanských věcech v členských státech, by se mělo toto nařízení na rozdíl od jiných oblastí justiční spolupráce vztahovat na rozhodnutí soudních i správních orgánů za předpokladu, že správní orgány poskytují dostatečné záruky, zejména pokud jde o jejich nestrannost a právo stran na soudní přezkum. Za vydávající orgány ve smyslu tohoto nařízení by v žádném případě neměly být považovány policejní orgány.

(14)

Podle zásady vzájemného uznávání by ochranná opatření nařízená v občanských věcech v členském státě původu měla být v dožádaném členském státě uznána jako ochranná opatření v občanských věcech v souladu s tímto nařízením.

(15)

V souladu se zásadou vzájemného uznávání má uznání ochranného opatření účinky po dobu trvání ochranného opatření. Nicméně s ohledem na rozmanitost ochranných opatření podle práva členských států, zejména pokud jde o dobu jejich trvání, a s ohledem na skutečnost, že se toto nařízení bude zpravidla uplatňovat v naléhavých situacích, by účinky uznání podle tohoto nařízení měly být výjimečně omezeny na dobu dvanácti měsíců od vydání osvědčení podle tohoto nařízení bez ohledu na případnou delší dobu trvání ochranného opatření samotného (ať již se jedná o opatření předběžné, časově omezené nebo na dobu neurčitou).

(16)

V případech, kdy je doba trvání ochranného opatření delší než dvanáct měsíců, by časovým omezením účinků uznání podle tohoto nařízení nemělo být dotčeno právo chráněné osoby dovolávat se ochranného opatření podle jiného dostupného právního aktu Unie, který upravuje uznávání, nebo požádat o vnitrostátní ochranné opatření v dožádaném členském státě.

(17)

Omezení účinků uznání je výjimečné díky zvláštní povaze předmětu tohoto nařízení a nemělo by sloužit jako precedens pro jiné nástroje v občanských a obchodních věcech.

(18)

Toto nařízení by se mělo zabývat pouze uznáváním povinnosti, kterou ochranné opatření ukládá. Nemělo by upravovat postupy pro uplatňování nebo výkon ochranného opatření a nemělo by se vztahovat ani na možné sankce, jež by mohly být uloženy, pokud by byla povinnost nařízená ochranným opatřením v dožádaném členském státě porušena. Tyto otázky se řídí právem příslušného členského státu. Nicméně v souladu s obecnými zásadami práva Unie, a zejména se zásadou vzájemného uznávání, musí členské státy zajistit, aby ochranná opatření uznaná podle tohoto nařízení mohla vyvolávat účinky v dožádaném členském státě.

(19)

Ochranná opatření, na která se vztahuje toto nařízení, by měla chráněné osobě poskytovat ochranu v místě bydliště nebo na pracovišti či na jiném místě, které pravidelně navštěvuje, jako je bydliště blízkých příbuzných nebo škola či vzdělávací zařízení, které navštěvují její děti. Bez ohledu na to, zda je dotčené místo nebo oblast, na něž nebo na níž se dané ochranné opatření vztahuje, popsáno či popsána vymezením určité oblasti, do níž osoba, která představuje nebezpečí, nesmí vstoupit, nebo jednou či několika konkrétními adresami, k níž nebo k nimž se nesmí přiblížit (nebo kombinací těchto dvou kritérií), týká se uznání povinnosti uložené ochranným opatřením spíše účelu, kterému toto místo chráněné osobě slouží, než konkrétní adresy.

(20)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a za předpokladu, že povaha a podstatné prvky ochranného opatření zůstanou zachovány, by měl mít příslušný orgán v dožádaném členském státě možnost upravit skutkové prvky ochranného opatření, je-li tato úprava nezbytná k tomu, aby uznání ochranného opatření mohlo z praktického hlediska v dožádaném členském státě plnit svůj účel. Skutkové prvky zahrnují adresu, obecně určené místo nebo minimální vzdálenost, již osoba, která představuje nebezpečí, musí zachovávat od chráněné osoby, adresy nebo obecně určeného místa. Touto úpravou však nelze měnit druh a občanskoprávní povahu ochranného opatření.

(21)

Pro snadnější úpravu ochranného opatření by mělo být v osvědčení uvedeno, zda adresa uvedená v ochranném opatření představuje bydliště, pracoviště nebo místo, které chráněná osoba pravidelně navštěvuje. Dále by v osvědčení měla být případně uvedena rovněž vymezená oblast (přibližná vzdálenost od konkrétní adresy), na něž se vztahuje povinnost uložená ochranným opatřením osobě, která představuje nebezpečí.

(22)

Za účelem usnadnění volného pohybu ochranných opatření v Unii by tímto nařízením měl být zaveden jednotný vzor osvědčení a vytvořen příslušný vícejazyčný formulář. Vydávající orgán by měl osvědčení vydat na žádost chráněné osoby.

(23)

Textových polí s volně vkládaným textem by ve vícejazyčném formuláři mělo být co nejméně, aby ve většině případů mohl být překlad nebo přepis poskytnut, aniž by užitím formuláře v příslušném jazyce chráněné osobě vznikly nějaké náklady. Úhrada nákladů na nezbytný překlad přesahující rámec textu vícejazyčného formuláře se určí v souladu se správními předpisy členského státu původu.

(24)

Pokud osvědčení obsahuje volně vkládaný text, měl by příslušný orgán dožádaného členského státu rozhodnout, zda se požaduje jeho překlad nebo přepis. To by nemělo bránit tomu, aby chráněná osoba nebo vydávající orgán členského státu původu poskytly překlad nebo přepis ze své vlastní iniciativy.

(25)

Aby bylo zajištěno respektování práva na obhajobu osoby, která představuje nebezpečí, v případě, že ochranné opatření bylo nařízeno v její nepřítomnosti nebo v řízení, o němž není předem vyrozumívána („řízení ex parte“), by mělo být vydání osvědčení možné pouze v případě, že tato osoba měla možnost se proti ochrannému opatření bránit. S cílem předejít obcházení zákona a s ohledem na naléhavost, kterou se případy vyžadující přijetí ochranného opatření vyznačují, by se však nemělo vyžadovat, aby před vydáním osvědčení uplynula lhůta pro uplatnění této obrany. Osvědčení by mělo být vydáno, jakmile je ochranné opatření vykonatelné v členském státě původu.

(26)

S ohledem na cíle, kterými jsou jednoduchost a rychlost, by toto nařízení mělo stanovit jednoduché a rychlé postupy pro oznámení procesních úkonů osobě, která představuje nebezpečí. Tyto specifické postupy pro oznamování by se z důvodu zvláštní povahy předmětu tohoto nařízení měly použít pouze pro jeho účely, neměly by sloužit jako precedens pro jiné nástroje v občanských a obchodních věcech a neměly by jimi být dotčeny závazky členského státu v oblasti doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině v občanských věcech vyplývající z dvoustranné nebo mnohostranné úmluvy uzavřené mezi tímto členským státem a třetí zemí.

(27)

Při oznamování osvědčení osobě, která představuje nebezpečí, a také při úpravě všech skutkových prvkůochranného opatření v dožádaném členském státě je třeba řádně zohlednit zájem chráněné osoby na tom, aby nebyly zpřístupněny údaje o místě, kde se zdržuje, nebo její jiné kontaktní údaje. Tyto údaje by neměly být zpřístupněny osobě, která představuje nebezpečí, ledaže je toto zpřístupnění nezbytné pro dodržování nebo výkon ochranného opatření.

(28)

Proti vydání osvědčení by nemělo být možné podat opravný prostředek.

(29)

Osvědčení by mělo být opraveno v případech, kdy na základě zřejmé chyby nebo nepřesnosti, jako jsou překlepy nebo chyby v psaní či při přepisu či opisu, nevyjadřuje přesně obsah ochranného opatření, nebo by mělo být zrušeno, pokud bylo zjevně vydáno chybně, například bylo-li použito pro opatření, které nespadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, nebo bylo-li vydáno v rozporu s požadavky na jeho vydání.

(30)

Vydávající orgán členského státu původu by měl chráněné osobě poskytnout na žádost pomoc při získávání informací o orgánech dožádaného členského státu, u nichž se má dovolávat ochranného opatření nebo které jsou příslušné pro jeho výkon.

(31)

Harmonické fungování spravedlnosti vyžaduje, aby nebyla ve dvou členských státech vydávána vzájemně neslučitelná rozhodnutí. Toto nařízení by proto mělo stanovit důvod pro odepření uznání nebo výkonu ochranného opatření, které je neslučitelné s rozhodnutím vydaným nebo uznaným v dožádaném členském státě.

(32)

Za výjimečných okolností může být se zřetelem k veřejnému zájmu odůvodněna možnost, aby soudy dožádaného členského státu odepřely uznání nebo výkon ochranného opatření, pokud by použití tohoto opatření bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem daného členského státu. Soudy by však neměly mít možnost uplatnit výhradu veřejného pořádku za účelem odepření uznání nebo výkonu ochranného opatření, pokud by toto odepření uznání nebo výkon byly v rozporu s právy stanovenými v Listině základních práv Evropské unie, a zejména v článku 21 této listiny.

(33)

Pokud je v členském státě původu ochranné opatření pozastaveno nebo zrušeno nebo je zrušeno osvědčení, měl by příslušný orgán dožádaného členského státu po předložení příslušného osvědčení pozastavit nebo zrušit účinky uznání a případně odložit nebo zastavit výkon ochranného opatření.

(34)

Chráněná osoba by měla mít účinný přístup ke spravedlnosti v jiném členském státě. K zajištění tohoto účinného přístupu ke spravedlnosti v řízeních, na něž se vztahuje toto nařízení, má být poskytována právní pomoc podle směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (6).

(35)

Aby bylo usnadněno použití tohoto nařízení, měly by být členské státy povinny poskytovat určité informace o svých vnitrostátních pravidlech a postupech týkajících se ochranných opatření v občanských věcech v rámci Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci vytvořené rozhodnutím Rady 2001/470/ES (7). Přístup k informacím poskytovaným členskými státy by měl být umožněn prostřednictvím evropského portálu e-justice.

(36)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o vytvoření a následné změny formulářů stanovených tímto nařízením. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (8).

(37)

Při přijímání prováděcích aktů, jimiž budou vytvořeny a následně pozměňovány formuláře stanovené tímto nařízením, by měl být použit přezkumný postup.

(38)

Toto nařízení respektuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie. Zejména usiluje o zajištění práva na obhajobu a spravedlivý proces, jak je stanoveno v článcích 47 a 48 této listiny. Toto nařízení by mělo být uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami.

(39)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit pravidla pro jednoduchý a rychlý mechanismus uznávání ochranných opatření v občanských věcech nařízených v některém členském státě, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(40)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(41)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(42)

Evropský inspektor ochrany údajů vydal dne 17. října 2011 stanovisko (9) na základě čl. 41 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (10),

1)

„ochranným opatřením“ jakékoliv rozhodnutí, bez ohledu na jeho název, jež bylo nařízeno vydávajícím orgánem členského státu původu v souladu s jeho vnitrostátním právem a jež ukládá jednu či více z následujících povinností osobě, která představuje nebezpečí, s cílem poskytnout ochranu jiné osobě, jejíž tělesná nebo duševní integrita může být ohrožena:

2)

„chráněnou osobou“ fyzická osoba, které je poskytnuta ochrana podle ochranného opatření;

3)

„osobou, která představuje nebezpečí“, fyzická osoba, jíž byla uložena jedna nebo více povinností uvedených v bodě 1;

4)

„vydávajícím orgánem“ soudní orgán nebo jakýkoli jiný orgán, který členský stát určí jako příslušný pro věci spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, pokud tento jiný orgán poskytuje stranám záruky nestrannosti a pokud mohou být rozhodnutí tohoto orgánu o ochranných opatřeních podle práva členského státu, v němž působí, přezkoumána soudním orgánem a mají stejnou platnost a účinky jako rozhodnutí soudního orgánu ve stejné věci;

5)

„členským státem původu“ členský stát, v němž je ochranné opatření nařízeno;

6)

„dožádaným členským státem“ členský stát, v němž je požadováno uznání a případně výkon ochranného opatření.

a)

vyhotovení rozhodnutí nařizujícího ochranného opatření, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti;

b)

osvědčení vydané v členském státě původu podle článku 5, a

c)

v případě potřeby přepis nebo překlad osvědčení v souladu s článkem 16.

a)

název a adresu/kontaktní údaje vydávajícího orgánu;

b)

spisovou značku;

c)

datum vydání osvědčení;

d)

podrobné údaje o chráněné osobě: jméno, datum a místo narození, jsou-li k dispozici, a adresu pro účely oznamování, před níž je uvedeno zřetelné upozornění, že tuto adresu lze zpřístupnit osobě, která představuje nebezpečí;

e)

podrobné údaje o osobě, která představuje nebezpečí: jméno, datum a místo narození, jsou-li k dispozici, a adresu pro účely oznamování;

f)

veškeré informace nezbytné pro výkon ochranného opatření, případně včetně druhu opatření a povinnosti, jež toto opatření ukládá osobě, která představuje nebezpečí, s upřesněním funkce místa, k němuž se tato osoba nesmí přiblížit, nebo s upřesněním vymezené oblasti, do něhož nesmí vstoupit;

g)

dobu trvání ochranného opatření;

h)

dobu trvání účinků uznání podle čl. 4 odst. 4;

i)

prohlášení o tom, že byly splněny požadavky stanovené v článku 6;

j)

informace o právech podle článků 9 a 13;

k)

pro usnadnění vyhledávání celý název tohoto nařízení.

a)

opraví, pokud vzhledem k administrativní chybě existuje nesrovnalost mezi ochranným opatřením a osvědčením, nebo

b)

zruší, pokud bylo vydáno zjevně v rozporu s požadavky stanovenými v článku 6 nebo mimo oblast působnosti tohoto nařízení.

a)

zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu, nebo

b)

neslučitelné se soudním rozhodnutím vydaným nebo uznaným v dožádaném členském státě.

a)

druh orgánů, které jsou příslušné pro záležitosti spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, s případným upřesněním:

b)

jazyk nebo jazyky přijatelné pro překlady podle čl. 16 odst. 1.

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/13

(1)

Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 552/97 ze dne 24. března 1997, kterým se Myanmarskému svazu dočasně ruší přístup k všeobecným celním preferencím (2), ve znění čl. 28 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí od 1. ledna 2009 (3) stanoví, že přístup k celním preferencím, který byl Myanmaru/Barmě poskytnut na základě nařízení (ES) č. 732/2008, se dočasně zrušuje.

(2)

Ustanovení čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 732/2008 stanoví, že preferenční režimy stanovené uvedeným nařízením mohou být dočasně odňaty pro všechny nebo některé produkty pocházející ze zvýhodněné země, a to za závažné a systematické porušování zásad stanovených v úmluvách uvedených v části A přílohy III zmíněného nařízení, na základě závěrů příslušných monitorovacích subjektů.

(3)

Úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) o nucené nebo povinné práci z roku 1930 (č. 29) je uvedena v části A přílohy III nařízení (ES) č. 732/2008.

(4)

Podle článku 2 nařízení (ES) č. 552/97 má být použitelnost uvedeného nařízení ukončena na základě zprávy Komise o nucené práci v Myanmaru/Barmě, v níž se uvádí, že již nedochází k jednání uvedenému v čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 732/2008.

(5)

Dne 13. června 2012 přijala Mezinárodní konference práce usnesení „o opatřeních souvisejících s Myanmarem přijatých podle článku 33 stanov MOP“. S přihlédnutím k závěrům přijatým dne 4. června 2012 výborem Mezinárodní konference práce pro používání norem a vzhledem k tomu, že zachování stávajících opatření by již nepřispívalo k dosažení žádoucího výsledku, se Mezinárodní konference práce rozhodla zrušit omezení, která vládu Myanmaru/Barmy vylučovala z řad příjemců technické spolupráce a pomoci MOP. Rovněž na jeden rok pozastavila požadavek vznesený MOP, aby její členové přehodnotili své vztahy s Myanmarem/Barmou s cílem zajistit, že v rámci těchto vztahů není využívána nucená práce.

(6)

Dne 17. září 2012 zveřejnila Komise zprávu „v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 552/97, pokud jde o nucenou práci v Myanmaru/Barmě“ obsahující její zjištění (dále jen „zpráva“). Zpráva dochází k závěru, že pokrok, kterého Myanmar/Barma dosáhla při plnění doporučení MOP a který byl uznán příslušnými monitorovacími subjekty MOP, vede k tomu, že porušování zásad stanovených v úmluvě MOP č. 29 již nadále není považováno za „závažné a systematické“, a doporučuje, aby byl přístup Myanmaru/Barmy k všeobecným celním preferencím obnoven.

(7)

S ohledem na usnesení Mezinárodní konference práce a zprávu a podle článku 2 nařízení (ES) č. 552/97 by proto mělo být dočasné odnětí přístupu Myanmaru/Barmy k celním preferencím poskytovaným na základě nařízení (ES) č. 732/2008 zrušeno ke dni přijetí usnesení Mezinárodní konference práce.

(8)

Komise by měla vývoj v Myanmaru/Barmě, pokud jde o nucené práce, nadále sledovat a reagovat na něj v souladu s platnými postupy, včetně postupů pro opětovné odnětí preferencí, bude-li to nezbytné,

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/15

(1)

Ve svém usnesení ze dne 25. září 2008 o komplexním evropském plánu boje proti padělání a pirátství Rada požádala, aby bylo přezkoumáno nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (2).

(2)

Uvádění zboží porušujícího práva duševního vlastnictví na trh způsobuje značnou škodu držitelům práv, uživatelům nebo skupinám producentů a výrobcům a obchodníkům, kteří dodržují právní předpisy. Takové uvádění může rovněž klamat spotřebitele a v některých případech by mohlo ohrozit jejich zdraví a bezpečnost. Takovému zboží by měl být pokud možno zamezen přístup na trh Unie a měla by být přijata opatření v zájmu řešení tohoto protiprávního uvádění na trh, aniž by jimi byl ztěžován legitimní obchod.

(3)

Přezkum nařízení (ES) č. 1383/2003 ukázal, že jsou s ohledem na vývoj v hospodářské, obchodní a právní oblasti nezbytná určitá zlepšení právního rámce, která posílí vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a zajistí rovněž dostatečně jasnou právní úpravu.

(4)

Celní orgány by měly mít pravomoc vymáhat práva duševního vlastnictví, pokud jde o zboží, které podle celních předpisů Unie podléhá celnímu dohledu nebo celní kontrole, a provádět odpovídající kontroly tohoto zboží, aby zabránily operacím, které jsou v rozporu s právními předpisy v oblasti duševního vlastnictví. Vymáhání práv duševního vlastnictví na hranicích, bez ohledu na to, kde zboží je nebo by mělo být pod celním dohledem nebo celní kontrolou, je účinným způsobem, jak rychle a účelně poskytnout držiteli práva i uživatelům nebo skupinám producentů právní ochranu. Pokud je propuštění zboží pozastaveno nebo je zboží zadrženo na hranicích celními orgány, mělo by být zapotřebí jen jediné řízení, zatímco u zboží nalezeného na trhu, které bylo rozděleno a doručeno maloobchodníkům, by k dosažení stejné úrovně vymáhání práva mělo být zapotřebí několik oddělených řízení. Měla by být zavedena výjimka pro zboží propuštěné do volného oběhu v režimu konečného použití, protože takové zboží zůstává pod celním dohledem, i když bylo propuštěno do volného oběhu. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na zboží v osobních zavazadlech cestujících, pokud je určeno pro jejich vlastní osobní potřebu a nic nenaznačuje, že se jedná o obchodní dopravu.

(5)

Nařízení (ES) č. 1383/2003 se nevztahuje na některá práva duševního vlastnictví a z oblasti jeho působnosti jsou vyloučena některá porušení. Za účelem posílení vymáhání práv duševního vlastnictví by měl být zásah celních orgánů rozšířen na další druhy porušení, na které se nevztahuje nařízení (ES) č. 1383/2003. Do oblasti působnosti tohoto nařízení by proto měly být zahrnuty kromě práv, která jsou již zahrnuta v nařízení (ES) č. 1383/2003, také obchodní názvy, pokud jsou podle vnitrostátních právních předpisů chráněny jako výlučná vlastnická práva, topografie polovodičových výrobků a užitné vzory a zařízení, jež jsou navržena, vyráběna nebo přizpůsobena především proto, aby umožnila nebo usnadnila obcházení technických opatření.

(6)

Porušení související s takzvaným nelegálním paralelním obchodem a s nadlimitním zbožím („overruns“) jsou z oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1383/2003 vyloučena. Zboží určené pro nelegální paralelní obchod, totiž zboží, které sice bylo vyrobeno se souhlasem držitele práva, ale bylo v Evropském hospodářském prostoru poprvé uvedeno na trh bez jeho souhlasu, a nadlimitní zboží, totiž zboží, které osoba, jež je držitelem práv řádně zmocněna k výrobě určitého množství zboží, vyrobila nad rámec množství dohodnutého mezi touto osobou a držitelem práv, je vyráběno jako pravé zboží, a tudíž není vhodné, aby celní orgány na toto zboží zaměřovaly své úsilí. Nelegální paralelní obchod a nadlimitní zboží by tedy měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení rovněž vyloučeny.

(7)

Členské státy ve spolupráci s Komisí by měly za účelem zajištění správného uplatňování tohoto nařízení celním úředníkům poskytovat vhodnou odbornou přípravu.

(8)

Toto nařízení, bude-li plně uplatňováno, dále přispěje k dosažení vnitřního trhu, který zajišťuje účinnější ochranu držitelů práv, podporuje tvořivost a inovace a poskytuje spotřebitelům spolehlivé a vysoce kvalitní výrobky, což by mělo následně posílit přeshraniční transakce mezi spotřebiteli, podniky a obchodníky.

(9)

Členské státy čelí stále omezenějším zdrojům v oblasti celních služeb. Je proto nutné podpořit prosazování nových technologií a strategií řízení rizik, aby byly v maximální míře využity zdroje, jež jsou celním orgánům k dispozici.

(10)

Toto nařízení obsahuje pouze procesní pravidla pro celní orgány. Toto nařízení nezavádí ani žádná kritéria pro zjištění, zda nedošlo k porušení práva duševního vlastnictví.

(11)

Podle „prohlášení o dohodě TRIPS a veřejném zdraví“ přijatého Konferencí ministrů WTO v Dohá dne 14. listopadu 2001, může být a měla by být Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „dohoda TRIPS“) vykládána a prováděna tak, aby podporovala právo členů WTO na ochranu veřejného zdraví, a obzvláště právo na podporu přístupu k lékům pro všechny. V souladu s mezinárodními závazky Unie a její politikou v oblasti rozvojové spolupráce a s ohledem na léčivé přípravky v tranzitu přes území Unie v případech, kdy je průchod tímto územím, ať s překládáním, skladováním, rozdělováním nákladu nebo změnami druhu dopravy či dopravních prostředků, či bez těchto úkonů, pouze částí celé cesty začínající i končící mimo území Unie, by proto celní orgány měly při posuzování rizika porušení práv duševního vlastnictví zvážit, zda existuje významná pravděpodobnost, že budou tyto léčivé přípravky přesměrovány na trh Unie.

(12)

Tímto nařízením by neměla být dotčena ustanovení o pravomoci soudů, zejména ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (3).

(13)

Osoby, uživatelé nebo skupiny producentů, kteří mohou vlastním jménem zahájit soudní řízení o možném porušení práva duševního vlastnictví, by měli být oprávněni podat žádost.

(14)

Aby bylo zajištěno, že práva duševního vlastnictví budou vymáhána v celé Unii, je třeba stanovit, že se mohou osoby a subjekty domáhající se práva duševního vlastnictví vztahujícího se na celé území Unie obracet se svou žádostí na celní orgány v jednom členském státě. Tito žadatelé by měli mít možnost požádat tyto celní orgány, aby přijaly rozhodnutí požadující přijetí opatření k vymáhání práva duševního vlastnictví jak ve svém členském státě, tak v jakémkoli jiném členském státě.

(15)

Za účelem zajištění rychlého vymáhání práv duševního vlastnictví by mělo být stanoveno, že pokud mají celní orgány na základě dostatečných náznaků podezření, že zboží pod jejich dohledem porušuje práva duševního vlastnictví, mohou buď z vlastního podnětu, nebo na žádost pozastavit propuštění zboží či zboží zadržet, aby osoba nebo subjekt oprávněný podat žádost mohly zahájit řízení o tom, zda bylo právo duševního vlastnictví porušeno.

(16)

Nařízení (ES) č. 1383/2003 členským státům dovolilo stanovit postup umožňující zničení určitých druhů zboží, aniž by vznikla povinnost zahájit řízení ke zjištění, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Jak uvádí usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2008 o dopadu padělatelství na mezinárodní obchod (4), tento postup se v členských státech, kde je k dispozici, velice osvědčil. Proto by měl být takovýto postup povinný u veškerých porušení práv duševního vlastnictví a měl by se používat, pokud deklarant nebo držitel zboží s tímto zničením souhlasí. Tento postup by kromě toho měl zajistit, aby celní orgány mohly mít za to, že deklarant nebo držitel zboží souhlasí se zničením zboží, jestliže ve stanovené lhůtě nevznesl výslovně proti zničení námitky.

(17)

Za účelem snížení administrativní zátěže a nákladů na minimum by měl být pro malé zásilky padělků nebo nedovolených napodobenin zaveden zvláštní postup, který by umožnil toto zboží zničit bez výslovného souhlasu žadatele v každém jednotlivém případě. Za účelem uplatnění tohoto postupu by se však mělo požadovat, aby žadatel uvedl tento požadavek v žádosti. Celní orgány by rovněž měly mít možnost požadovat, aby žadatel pokryl náklady, které v souvislosti s uplatňováním tohoto postupu vzniknou.

(18)

Z důvodu větší právní jistoty je vhodné pozměnit lhůty pro pozastavení propuštění zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví a podmínky, za kterých by měly celní orgány držitelům práv, uživatelům nebo skupinám producentů předávat informace o zadrženém zboží, stanovené v současnosti v nařízení (ES) č. 1383/2003.

(19)

Při zohlednění prozatímní a preventivní povahy opatření, která celní orgány přijímají při uplatňování tohoto nařízení, a protichůdných zájmů stran dotčených těmito opatřeními by měly být některé aspekty postupů upraveny tak, aby bylo zajištěno bezproblémové provádění tohoto nařízení a aby byla současně dodržována práva dotčených stran. S ohledem na různá oznámení stanovená v tomto nařízení by tedy měly celní orgány zasílat oznámení příslušné osobě, a to na základě dokumentů týkajících se celního zacházení nebo situace, ve které se zboží nachází. Protože z postupu pro zničení zboží vyplývá, že jak deklarant nebo držitel zboží, tak i držitel rozhodnutí by měli sdělit své možné námitky vůči zničení současně, mělo by být mimoto zajištěno, aby držitel rozhodnutí měl možnost reagovat na potenciální námitku vůči zničení, kterou vznese deklarant nebo držitel zboží. Je tudíž potřeba zajistit, aby deklarantu nebo držiteli zboží bylo oznámeno pozastavení propuštění zboží nebo jeho zadržení nejpozději téhož dne, kdy toto bylo oznámeno držiteli rozhodnutí.

(20)

Celní orgány a Komise se vyzývají, aby v rámci svých příslušných pravomocí spolupracovaly s Evropským střediskem pro sledování porušování práv duševního vlastnictví.

(21)

S cílem odstranit mezinárodní obchod se zbožím porušujícím práva duševního vlastnictví stanoví dohoda TRIPS, že členové WTO mají podporovat výměnu informací mezi celními orgány týkajících se takového obchodu. V souladu s tím by mělo být možné, aby Komise a celní orgány členských států sdílely informace o podezřeních týkajících se porušování práv duševního vlastnictví s příslušnými orgány třetích zemí, včetně informací o zboží, které je v tranzitu přes území Unie a pochází z těchto třetích zemí, nebo je pro ně určeno.

(22)

V zájmu účinnosti by se mělo použít nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (5).

(23)

Odpovědnost celních orgánů by se měla řídit právními předpisy členských států, avšak schválení žádosti celními orgány by nemělo zakládat nárok držitele rozhodnutí na náhradu škody v případě, že zboží podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví není celními orgány odhaleno a je propuštěno nebo není přijato žádné opatření k jeho zadržení.

(24)

Vzhledem k tomu, že celní orgány po schválení žádosti přijmou opatření, je vhodné stanovit, že držitel rozhodnutí by měl uhradit veškeré náklady, které celním orgánům při přijímání opatření k vymáhání jeho práv duševního vlastnictví vzniknou. To by ovšem držiteli rozhodnutí nemělo bránit v tom, aby požadoval náhradu škody od porušovatele nebo jiných osob, které podle právních předpisů členského státu, v němž bylo zboží nalezeno, mohou být považovány za odpovědné. Mezi tyto osoby mohou patřit případně i zprostředkovatelé. Náklady a škody, jež vzniknou osobám jiným než celním orgánům v důsledku opatření celních orgánů, při nichž je pozastaveno propuštění zboží nebo je zboží zadrženo na základě nároku třetí osoby vycházejícího z duševního vlastnictví, by se měly řídit zvláštními právními předpisy použitelnými na každý jednotlivý případ.

(25)

Toto nařízení zavádí pro celní orgány možnost povolit, aby zboží, které má být zničeno, bylo přepraveno pod celním dohledem mezi různými místy na celním území Unie. Celní orgány mohou navíc rozhodnout, že toto zboží propustí do volného oběhu za účelem další recyklace nebo vyřazení mimo obchodní toky, mimo jiné i za účelem zvyšování povědomí, odborné přípravy a vzdělávání.

(26)

Vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány vyžaduje výměnu údajů o rozhodnutích týkajících se žádostí. Takové zpracování údajů zahrnuje také osobní údaje, a mělo by proto probíhat v souladu s právem Unie, jak je stanoví zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (7).

(27)

Informace týkající se rozhodnutí o žádostech a opatření celních orgánů by měly být vyměňovány prostřednictvím ústřední databáze. Je třeba definovat subjekt, který bude kontrolovat a řídit databázi, a subjekty odpovědné za zajištění bezpečnosti zpracovávání údajů, jež databáze obsahuje. Zavedení všech druhů možné interoperability nebo výměn by mělo být v první řadě v souladu se zásadou omezení účelu, konkrétně by údaje měly být použity pro účely, pro které databáze byla vytvořena, a neměla by být povolena žádná další výměna nebo propojení nad rámec tohoto účelu.

(28)

Aby mohla být upravena definice malých zásilek, pokud se ukáže jako nepraktická, při zohlednění potřeby zajistit účinné fungování postupu nebo případně zabránit jakémukoli obcházení tohoto postupu, pokud jde o složení zásilek, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny jiných než podstatných prvků definice malých zásilek, zejména určitých množství stanovených v uvedené definici. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(29)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení ohledně definování prvků praktických opatření pro výměnu údajů se třetími zeměmi a ustanovení týkajících se formulářů žádosti a formulářů žádosti o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, zejména za účelem definování těchto prvků praktických opatření a zavedení příslušných formulářů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (8). Přestože předmět ustanovení tohoto nařízení, která se mají provést, spadá do působnosti společné obchodní politiky, měl by být vzhledem k povaze a účinkům těchto prováděcích aktů pro zavedení standardních formulářů použit při jejich přijímání poradní postup, jelikož veškeré podrobnosti ohledně toho, které informace mají být ve formulářích uvedeny, přímo vyplývají ze znění tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty tudíž zavedou pouze vzor a strukturu formuláře a na společnou obchodní politiku Unie nebudou mít žádný další dopad.

(30)

Nařízení (ES) č. 1383/2003 by mělo být zrušeno.

(31)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 a vydal stanovisko dne 12. října 2011 (9),

a)

pokud je v celním prohlášení navrženo k propuštění do volného oběhu, k vývozu nebo zpětnému vývozu;

b)

pokud vstupuje na celní území Unie nebo je opouští;

c)

pokud je umístěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla nebo do svobodného pásma či svobodného skladu.

1)

„právem duševního vlastnictví“:

2)

„ochrannou známkou“:

3)

„(průmyslovým) vzorem“:

4)

„zeměpisným označením“:

5)

„padělky“:

6)

„nedovolenými napodobeninami“ zboží, které je v členském státě, v němž se zboží nachází, předmětem činu porušujícího autorské právo nebo právo s ním související nebo (průmyslový) vzor a které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího nebo (průmyslového) vzoru, nebo bez souhlasu osoby oprávněné tímto držitelem v zemi výroby;

7)

„zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví“ zboží, u něhož existují dostatečné náznaky, že v členském státě, ve kterém se zboží nachází, představuje prima facie:

8)

„držitelem práv“ držitel některého práva duševního vlastnictví;

9)

„žádostí“ žádost o přijetí opatření celních orgánů ve vztahu ke zboží podezřelému z porušení práva duševního vlastnictví podaná příslušnému celnímu útvaru;

10)

„vnitrostátní žádostí“ žádost, ve které se od celních orgánů členského státu požaduje, aby přijaly opatření v tomto členském státě;

11)

„unijní žádostí“ žádost podaná v jednom členském státě, ve které se požaduje, aby celní orgány tohoto členského státu a jednoho nebo více jiných členských států přijaly opatření v příslušných členských státech;

12)

„žadatelem“ osoba nebo subjekt, jehož jménem je žádost podána;

13)

„držitelem rozhodnutí“ držitel rozhodnutí o schválení žádosti;

14)

„držitelem zboží“ osoba, která je vlastníkem zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví nebo která má podobné právo nakládat s tímto zbožím nebo má nad ním fyzickou kontrolu;

15)

„deklarantem“ deklarant ve smyslu čl. 4 bodu 18 nařízení (EHS) č. 2913/92;

16)

„zničením“ fyzické zničení, recyklace nebo vyřazení zboží z obchodních toků tak, aby se zabránilo způsobení škody držiteli rozhodnutí;

17)

„celním územím Unie“ celní území Společenství ve smyslu článku 3 nařízení (EHS) č. 2913/92;

18)

„propuštěním zboží“ propuštěním zboží ve smyslu čl. 4 bodu 20 nařízení (EHS) č. 2913/92;

19)

„malou zásilkou“ poštovní zásilka nebo expresní zásilka doručovaná kurýrní službou, která:

20)

„zbožím podléhajícím zkáze“ jakékoli zboží, o kterém se celní orgány domnívají, že by se při skladování kratším než 20 dní ode dne pozastavení propuštění nebo zadržení znehodnotilo;

21)

„výlučnou licencí“ licence (ať již všeobecná, nebo omezená), na jejímž základě je nabyvatel licence oprávněn užívat právo duševního vlastnictví způsobem, který licence povoluje, s vyloučením všech ostatních osob, včetně osoby udělující licenci.

1)

vnitrostátní nebo unijní žádost:

2)

vnitrostátní žádost:

3)

unijní žádost: držitelé výlučné licence vztahující se na celé území dvou nebo více členských států, pokud je držitel práva formálně zmocnil v těchto členských státech k podání návrhu na zahájení řízení o tom, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví.

a)

je podána příslušnému celnímu útvaru do čtyř pracovních dní od oznámení o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží;

b)

jedná se o vnitrostátní žádost;

c)

obsahuje informace podle čl. 6 odst. 3. Žadatel však nemusí vždy uvádět údaje podle písmen g) až i) uvedeného odstavce.

a)

údaje o žadateli;

b)

postavení žadatele ve smyslu článku 3;

c)

dokumenty, které příslušnému celnímu útvaru přesvědčivě doloží, že žadatel je oprávněn žádost podat;

d)

pokud žadatel podává žádost prostřednictvím zástupce, podrobné údaje o osobě, která jej zastupuje, a doklad o jejím zmocnění jednat jako zástupce v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je žádost podávána;

e)

právo nebo práva duševního vlastnictví, která se mají vymáhat;

f)

v případě unijní žádosti členské státy, ve kterých má být podle žádosti přijato opatření celních orgánů;

g)

zvláštní a technické údaje o pravém zboží, v příslušných případech včetně značení, jako je například čárový kód, a vyobrazení;

h)

informace potřebné k tomu, aby celní orgány dotyčné zboží snadno rozpoznaly;

i)

informace nezbytné pro celní orgány k tomu, aby mohly provést analýzu a posouzení rizika porušení dotčeného práva nebo práv duševního vlastnictví, jako jsou například informace o oprávněných distributorech;

j)

sdělení, zda informace poskytované podle písmen g), h) nebo i) tohoto odstavce mají v souladu s čl. 31 odst. 5 podléhat pouze omezenému použití;

k)

údaje o zástupcích žadatele, keré žadatel zmocnil k právním a technickým záležitostem;

l)

závazek žadatele oznámit příslušnému celnímu útvaru kteroukoli ze situací uvedených v článku 15;

m)

závazek žadatele předat a aktualizovat veškeré informace nezbytné pro celní orgány k tomu, aby mohly provést analýzu a posouzení rizika porušení dotčených práv duševního vlastnictví;

n)

závazek žadatele převzít odpovědnost za podmínek stanovených v článku 28;

o)

závazek žadatele, že ponese náklady uvedené v článku 29 za podmínek stanovených v témže článku;

p)

souhlas žadatele, že údaje, které poskytl, může zpracovávat Komise a členské státy;

q)

sdělení, zda žadatel požaduje, aby byl použit postup uvedený v článku 26, a zda, pokud to celní orgány požadují, souhlasí s tím, že uhradí náklady spojené se zničením zboží v rámci tohoto postupu.

a)

v členském státě, ve kterém byla žádost podána, dnem následujícím po dni jejich přijetí;

b)

ve všech ostatních členských státech, v nichž se požaduje přijetí opatření celních orgánů, dnem následujícím po dni, kdy celní orgány obdrží oznámení podle čl. 14 odst. 2, a za předpokladu, že držitel rozhodnutí splnil své povinnosti podle čl. 29 odst. 3 ohledně nákladů na překlad.

a)

rozhodnutí o schválení žádosti;

b)

rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o schválení žádosti;

c)

rozhodnutí o změně rozhodnutí o schválení žádosti;

d)

rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření.

a)

rozhodnutí o schválení žádosti;

b)

rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o schválení žádosti;

c)

rozhodnutí o změně rozhodnutí o schválení žádosti;

d)

rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření.

a)

že právo duševního vlastnictví, na které se žádost vztahuje, pozbývá účinku;

b)

že držitel rozhodnutí z jiných důvodů přestává být oprávněn podat žádost;

c)

změny v informacích uvedených v čl. 6 odst. 3.

a)

zrušit jakékoli rozhodnutí, které přijal ohledně schválení vnitrostátní žádosti podané držitelem rozhodnutí, a zamítnout prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření;

b)

pozastavit na svém území během lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, jakékoli rozhodnutí o schválení unijní žádosti podané držitelem rozhodnutí.

a)

neplní oznamovací povinnosti podle článku 15;

b)

nesplnil povinnosti podle čl. 19 odst. 3, pokud jde o vracení vzorků;

c)

neplní povinnosti podle čl. 29 odst. 1 a 3 týkající se nákladů a překladů;

d)

bez závažného důvodu nezahájí řízení stanovená v čl. 23 odst. 3 nebo čl. 26 odst. 9.

a)

pokud se nepodaří určit osobu oprávněnou podat žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví do jednoho pracovního dne od pozastavení propuštění nebo zadržení zboží;

b)

pokud neobdrží žádost podle čl. 5 odst. 3 nebo pokud takovou žádost zamítnou.

a)

k zahájení řízení o tom, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, a k uplatnění v rámci takového řízení;

b)

v souvislosti s vyšetřováním trestných činů týkajících se porušení práva duševního vlastnictví, které vedou orgány veřejné moci v členském státě, v němž se zboží nachází;

c)

k zahájení trestního řízení a k uplatnění v rámci takového řízení;

d)

k uplatnění nároků na náhradu škody vůči porušovateli nebo jiným osobám;

e)

k dosažení dohody s deklarantem nebo držitelem zboží o tom, že zboží může být zničeno podle čl. 23 odst. 1;

f)

k dosažení dohody s deklarantem nebo držitelem zboží o výši jistoty podle čl. 24 odst. 2 písm. a).

a)

povahu a množství zboží;

b)

domněle porušená práva duševního vlastnictví;

c)

původ zboží, místo, odkud bylo dovezeno, a místo určení zboží;

d)

informace o pohybu dopravních prostředků, zejména:

e)

informace o pohybu kontejnerů, zejména:

a)

držitel rozhodnutí celním orgánům písemně potvrdil do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od oznámení o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení, že podle jeho přesvědčení bylo porušeno právo duševního vlastnictví;

b)

držitel rozhodnutí celním orgánům písemně potvrdil do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od oznámení o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení svůj souhlas se zničením zboží;

c)

deklarant nebo držitel zboží celním orgánům písemně potvrdil do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od oznámení o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení, svůj souhlas se zničením zboží. Pokud deklarant nebo držitel zboží celním orgánům nepotvrdí svůj souhlas se zničením zboží ani jim neoznámí svůj nesouhlas se zničením v uvedených lhůtách, mohou mít celní orgány za to, že deklarant nebo držitel zboží potvrdil svůj souhlas se zničením zboží.

a)

deklarant nebo držitel zboží složil jistotu, která je dostatečně vysoká, aby chránila práva držitele rozhodnutí;

b)

orgán příslušný k určení, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, nenařídil předběžná opatření;

c)

byly splněny všechny celní formality.

a)

propuštěno do volného oběhu, ledaže celní orgány se souhlasem držitele rozhodnutí rozhodnou, že je to nezbytné, pokud má být zboží recyklováno nebo vyřazeno z obchodních toků, včetně použití pro osvětové účely, odbornou přípravu a vzdělávání. Podmínky, za kterých může být zboží propuštěno do volného oběhu, stanoví celní orgány;

b)

přepraveno mimo celní území Unie;

c)

vyvezeno;

d)

zpětně vyvezeno;

e)

propuštěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla;

f)

umístěno do svobodného pásma nebo svobodného skladu.

a)

u zboží existuje podezření, že jde o padělky nebo nedovolené napodobeniny;

b)

nejedná se o zboží podléhající zkáze;

c)

na zboží se vztahuje rozhodnutí o schválení žádosti;

d)

držitel rozhodnutí v žádosti požádal o využití postupu uvedeného v tomto článku;

e)

zboží je přepravováno v malých zásilkách.

a)

zda celní orgány zamýšlejí zboží zničit;

b)

práva deklaranta nebo držitele zboží podle odstavců 4, 5 a 6.

a)

rozhodnutí o schválení žádosti, včetně žádosti a jejích příloh;

b)

rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, a rozhodnutí o zrušení nebo změně rozhodnutí o schválení žádosti;

c)

veškerá pozastavení platnosti rozhodnutí o schválení žádosti.

a)

článku 6, čl. 12 odst. 7 a čl. 22 odst. 3, které se použijí ode dne 19. července 2013;

b)

čl. 31 odst. 1 a 3 až 7 a článku 33, které se použijí ode dne zprovoznění ústřední databáze uvedené v článku 32. Komise datum tohoto zprovoznění zveřejní.

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/35

(1)

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že u opatření, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu a která se týkají mimo jiné zdraví, bezpečnosti a ochrany spotřebitele, má Komise vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích.

(2)

Volný pohyb bezpečných a zdravých potravin je důležitým hlediskem vnitřního trhu a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich společenským a hospodářským zájmům.

(3)

Cílem právních předpisů Unie v oblasti potravin je mimo jiné zajistit, aby na trh nebyly uváděny žádné potraviny, které nejsou bezpečné. Proto by ze složení kategorií potravin, na které se vztahuje toto nařízení, měly být vyloučeny veškeré látky, které jsou považovány za škodlivé pro zdraví dotčených skupin obyvatelstva nebo nevhodné k lidské spotřebě.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES ze dne 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu (3) stanoví obecná pravidla týkající se složení a přípravy těchto potravin, které jsou navrženy natolik specificky, aby vyhovovaly zvláštním výživovým požadavkům osob, kterým jsou určeny. Většina ustanovení obsažených ve zmíněné směrnici pochází z roku 1977, a proto je nezbytná jejich revize.

(5)

Směrnice 2009/39/ES zavádí společnou definici „potravin pro zvláštní výživu“ a obecné požadavky na označování, včetně požadavku, aby byl na těchto potravinách uveden údaj o jejich vhodnosti pro výživové účely jim připisované.

(6)

Obecné požadavky týkající se složení a označování, které jsou stanoveny ve směrnici 2009/39/ES, jsou doplněny řadou nelegislativních aktů Unie, jež se vztahují na zvláštní kategorie potravin. V tomto ohledu jsou stanovena harmonizovaná pravidla ve směrnici Komise 96/8/ES ze dne 26. února 1996 o potravinách pro nízkoenergetickou výživu ke snižování hmotnosti (4) a ve směrnici Komise 1999/21/ES ze dne 25. března 1999 o dietních potravinách pro zvláštní léčebné účely (5). Obdobně stanoví směrnice Komise 2006/125/ES (6) určitá harmonizovaná pravidla pro obilné a ostatní příkrmy pro kojence a malé děti. Směrnice Komise 2006/141/ES (7) stanoví harmonizovaná pravidla pro počáteční a pokračovací kojeneckou výživu a nařízení Komise (ES) č. 41/2009 (8) stanoví harmonizovaná pravidla pro složení a označování potravin vhodných pro osoby s nesnášenlivostí lepku.

(7)

Harmonizovaná pravidla jsou stanovena dále ve směrnici Rady 92/52/EHS ze dne 18. června 1992 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě určené pro vývoz do třetích zemí (9) a v nařízení Komise (ES) č. 953/2009 ze dne 13. října 2009 o látkách, které mohou být pro zvláštní výživové účely přidávány do potravin pro zvláštní výživu (10).

(8)

Směrnice 2009/39/ES rovněž vyžaduje, aby byl pro potraviny, které provozovatelé potravinářských podniků nabízejí k prodeji jako potraviny, jež spadají do definice potravin pro zvláštní výživu a pro něž nejsou v právu Unie obsažena žádná zvláštní ustanovení, zaveden na vnitrostátní úrovni obecný postup oznamování před jejich uvedením na trh v Unii s cílem usnadnit účinnou kontrolu těchto potravin členskými státy.

(9)

Zpráva Komise ze dne 27. června 2008 určená Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování tohoto postupu oznamování ukázala, že z různých výkladů otevřené definice potravin pro zvláštní výživu vnitrostátními orgány mohou vyplývat problémy. Ve zprávě se proto dospělo k závěru, že pro zajištění účinnějšího a harmonizovanějšího uplatňování právních aktů Unie je nezbytná revize směrnice 2009/39/ES.

(10)

Zpráva ze studie ze dne 29. dubna 2009, kterou vypracovala Agra CEAS Consulting, ohledně revize směrnice 2009/39/ES potvrzuje zjištění obsažená ve zprávě Komise ze dne 27. června 2008 o uplatňování postupu oznamování a ukazuje, že kvůli široké definici obsažené v uvedené směrnici je v současnosti stále větší počet potravin označen a uváděn na trh jako pro potraviny vhodné pro zvláštní výživu. Ve zprávě ze studie je rovněž uvedeno, že se v jednotlivých členských státech značně liší druhy potravin, které spadají do působnosti uvedené směrnice; podobné potraviny mohou být uváděny na trh v různých členských státech současně jako potraviny pro zvláštní výživu nebo jako potraviny pro běžnou spotřebu, včetně doplňků stravy, které jsou určeny pro širokou veřejnost nebo pro určité podskupiny obyvatel, jako jsou těhotné ženy, ženy po menopauze, starší dospělé osoby, děti ve vývinu, dospívající, různě aktivní jednotlivci a další osoby. Tato situace narušuje fungování vnitřního trhu, u příslušných orgánů, provozovatelů potravinářských podniků, zejména u malých a středních podniků, a spotřebitelů vytváří právní nejistotu, přičemž nelze vyloučit riziko zneužití uvedení na trh a narušení hospodářské soutěže. Je tudíž třeba odstranit rozdíly ve výkladu zjednodušením právního prostředí.

(11)

Zdá se, že jiné nedávno přijaté právní akty Unie se vyvíjejícímu se a inovativnímu trhu s potravinami přizpůsobily více než směrnice 2009/39/ES. Obzvláštní význam a důležitost v tomto ohledu mají směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (11), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (12) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (13). Ustanovení uvedených právních aktů Unie by rovněž mohla představovat vhodnou úpravu pro řadu kategorií potravin, na něž se vztahuje směrnice 2009/39/ES, která by vedla k menší administrativní zátěži a byla jasnější, pokud jde o oblast působnosti a cíle.

(12)

Ze zkušeností vyplývá, že některá pravidla obsažená ve směrnici 2009/39/ES nebo přijatá na jejím základě již nejsou účinná, pokud jde o zajištění fungování vnitřního trhu.

(13)

Pojem potraviny pro zvláštní výživu by proto měl být zrušen a směrnice 2009/39/ES by měla být tímto aktem nahrazena. Za účelem jednoduššího a jednotného uplatňování tohoto aktu ve všech členských státech by tento akt měl mít formu nařízení.

(14)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (14), se stanoví společné zásady a definice potravinového práva Unie. Určité definice stanovené v uvedeném nařízení by tudíž měly platit také v kontextu tohoto nařízení.

(15)

Pro určité skupiny obyvatel je omezený počet kategorií potravin jediným nebo částečným zdrojem výživy. Tyto kategorie potravin jsou nezbytně nutné pro regulaci určitých stavů nebo jsou zásadní pro splnění výživových požadavků určitých jednoznačně vymezených zranitelných skupin obyvatel. K těmto kategoriím potravin patří počáteční a pokračovací kojenecká výživa, obilné příkrmy a potraviny pro malé děti a potraviny pro zvláštní lékařské účely. Ze zkušeností vyplývá, že ustanovení obsažená ve směrnicích 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES uspokojivě zajišťují volný pohyb těchto kategorií potravin a současně zaručují vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví. Je proto vhodné, aby se toto nařízení zaměřilo na obecné požadavky týkající se složení a informací, které se vztahují na tyto kategorie potravin s přihlédnutím ke směrnicím 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES.

(16)

Vzhledem k rostoucímu počtu osob, které mají problémy s nadváhou nebo obezitou, je na trh navíc uváděno stále větší množství potravin, které jsou náhradou celodenní stravy pro regulaci hmotnosti. Tyto potraviny přítomné na trhu je v současné době možné rozdělit na výrobky určené pro nízkokalorickou dietu, které obsahují mezi 3 360 kJ (800 kcal) a 5 040 kJ (1 200 kcal), a na výrobky určené pro velmi nízkokalorickou dietu, které běžně obsahují méně než 3 360 kJ (800 kcal). Vzhledem k povaze těchto potravin by bylo vhodné stanovit pro ně zvláštní úpravu. Ze zkušenosti vyplývá, že příslušná ustanovení směrnice 96/8/ES uspokojivě zajišťují volný pohyb potravin předkládaných jako náhrada stravy pro regulaci hmotnosti a současně zajišťují vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví. Proto je vhodné, aby se toto nařízení zaměřilo na obecné požadavky na složení a informace týkající se potravin určených k náhradě celodenní stravy včetně potravin, jejichž energetická hodnota je velmi nízká, s ohledem na příslušná ustanovení směrnice 96/8/ES.

(17)

Tímto nařízením by měly být mimo jiné zavedeny definice počáteční a pokračovací kojenecké výživy, obilných příkrmů a potravin pro malé děti, potravin pro zvláštní lékařské účely a náhrady celodenní stravy pro regulaci hmotnosti s ohledem na příslušná ustanovení směrnic 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES.

(18)

Nařízením (ES) č. 178/2002 se zavádí zásady týkající se analýzy rizika ve vztahu k potravinám a stanoví struktury a mechanismy pro vědecká a technická hodnocení, která provádí Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“). Pro účely tohoto nařízení by měl být úřad konzultován ohledně veškerých záležitostí, které se mohou dotýkat veřejného zdraví.

(19)

Je důležité, aby složky použité při výrobě potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, vyhovovaly výživovým požadavkům osob, pro něž jsou tyto potraviny určeny, a aby byly pro tyto osoby vhodné a aby byla jejich výživová přiměřenost stanovena na základě obecně uznávaných vědeckých údajů. Tuto přiměřenost je nutno prokázat systematickým přezkumem dostupných vědeckých údajů.

(20)

Maximální limity reziduí pesticidů stanovené v příslušných právních předpisech Unie, zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu (15), by měly platit, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení tohoto nařízení a akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto nařízení.

(21)

Používání pesticidů může mít za následek rezidua pesticidů v potravinách, na něž se vztahuje toto nařízení. Toto používání pesticidů by tudíž mělo být co nejvíce omezeno a měly by být zohledněny požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (16). Omezení nebo zákaz používání by však nutně nezajistily, že potraviny, na něž se vztahuje toto nařízení, včetně potravin pro kojence a malé děti, nebudou obsahovat pesticidy, protože některé pesticidy kontaminují životní prostředí a v uvedených potravinách mohou být zjištěna jejich rezidua. Maximální limity reziduí v daných potravinách by tudíž měly být stanoveny na co nejnižší dosažitelné úrovni, aby byly chráněny zranitelné skupiny obyvatelstva, a při jejich stanovení by měla být zohledněna správná zemědělská praxe a další zdroje expozice, jako je kontaminace životního prostředí.

(22)

V aktech v přenesené pravomoci přijatých podle tohoto nařízení by měly být zohledněny omezení či zákazy určitých pesticidů obdobné omezením či zákazům již stanoveným v přílohách směrnic 2006/125/ES a 2006/141/ES. Tato omezení či zákazy by měly být pravidelně aktualizovány a zvláštní pozornost by při tom měla být věnována pesticidům obsahujícím aktivní látky, safenery nebo synergenty, které jsou podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (17) klasifikovány jako mutagenní – kategorie 1 A nebo 1B, karcinogenní – kategorie 1 A nebo 1B, jako toxické pro reprodukci – kategorie 1 A nebo 1B, nebo o nichž se předpokládá, že mají vlastnosti narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí, což může mít nepříznivý účinek na člověka.

(23)

Látky spadající do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin (18) by neměly být přidávány do potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, pokud tyto látky nesplňují kromě podmínek stanovených tímto nařízením a v aktech v přenesené pravomoci také podmínky pro uvedení na trh podle nařízení (ES) č. 258/97. Pokud u určité látky, která je používána v souladu s tímto nařízením, dojde k významné změně výrobního postupu nebo ke změně velikosti částic této látky, například prostřednictvím nanotechnologií, měla by být tato látka považována za látku odlišnou od látky, která je používána v souladu s tímto nařízením, a měla by být opětovně posouzena podle nařízení (ES) č. 258/97 a následně podle tohoto nařízení.

(24)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (19) jsou stanoveny obecné požadavky na označování. Tyto obecné požadavky na označování by se měly v zásadě vztahovat na kategorie potravin, na něž se vztahuje toto nařízení. Toto nařízení by však mělo v případě potřeby stanovit rovněž dodatečné požadavky, které se použijí spolu s nařízením (EU) č. 1169/2011, či se od něj odchylují, aby bylo dosaženo zvláštních cílů tohoto nařízení.

(25)

Označování, obchodní úprava nebo propagace potravin, na které se vztahuje toto nařízení, by těmto potravinám neměly přisuzovat vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění, ani podobné vlastnosti naznačovat. Potraviny pro zvláštní lékařské účely jsou však určeny pro dietní režim pacientů s omezenou, sníženou nebo narušenou schopností přijímat běžnou stravu například z důvodu určitého onemocnění, poruchy či zdravotního stavu. Odkaz na dietní režim v souvislosti s nemocemi, poruchami či zdravotním stavem, pro něž je potravina určena, by neměl být považován za přisuzování vlastností v oblasti prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění.

(26)

Požadavky na označování by v zájmu ochrany zranitelných spotřebitelů měly zajistit přesnou identifikaci výrobku pro spotřebitele. V případě počáteční a pokračovací kojenecké výživy by všechny písemné i obrazové informace měly umožňovat jasné rozlišení jednotlivých typů výživy. Potíže s identifikací přesného věku kojence zobrazeného na etiketě by mohly zmást spotřebitele a ztížit identifikaci výrobku. Tomuto riziku by se mělo zabránit vhodnými omezeními v oblasti označování. Také vzhledem k tomu, že počáteční kojenecká výživa představuje potravinu, která sama o sobě uspokojuje výživové požadavky kojenců od narození až do zavedení vhodných příkrmů, je v zájmu ochrany spotřebitele nutná správná identifikace výrobku. Proto by měla být zavedena vhodná omezení týkající se obchodní úpravy počáteční kojenecké výživy a související reklamy.

(27)

Toto nařízení by mělo stanovit kritéria pro zavedení zvláštních požadavků na složení a informace, které se vztahují na počáteční a pokračovací kojeneckou výživu, obilné a ostatní příkrmy, potraviny pro malé děti, potraviny pro zvláštní lékařské účely a na náhradu celodenní stravy pro regulaci hmotnosti s přihlédnutím ke směrnicím 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES.

(28)

Nařízení (ES) č. 1924/2006 stanoví pravidla a podmínky pro používání výživových a zdravotních tvrzení na potravinách. Tato pravidla by měla v zásadě platit pro kategorie potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, není-li v tomto nařízení či aktech v přenesené pravomoci přijatých podle tohoto nařízení stanoveno jinak.

(29)

Na základě doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by měli být kojenci s nízkou porodní hmotností krmeni mateřským mlékem. Kojenci s nízkou porodní hmotností a předčasně narození kojenci však mohou mít specifické výživové požadavky, které mateřské mléko nebo standardní kojenecká výživa nemůže splnit. Výživové požadavky kojenců s nízkou porodní hmotností či předčasně narozených kojenců ve skutečnosti mohou záviset na zdravotním stavu kojence, především na jeho hmotnosti ve srovnání s hmotností zdravého kojence, a na tom, kolik týdnů před termínem se narodil. O tom, zda stav kojence vyžaduje konzumaci výživy pro zvláštní lékařské účely vyvinuté tak, aby vyhovovala výživovým požadavkům kojenců (kojenecká výživa), přizpůsobené pod lékařským dohledem dietnímu režimu kojence podle jeho specifického stavu, je třeba rozhodovat případ od případu.

(30)

Směrnice 1999/21/ES požaduje, aby se určité požadavky na složení počáteční a pokračovací kojenecké výživy stanovené ve směrnici 2006/141/ES vztahovaly i na výživu pro zvláštní lékařské účely určenou pro kojence v závislosti na jejich věku. Některá ustanovení ovšem, mimo jiné o označování, obchodní úpravě, reklamě či propagačních a obchodních praktikách, jak je uvedeno ve směrnici 2006/141/ES, se na tyto potraviny v současné době nevztahují. Vzhledem k vývoji na trhu a značnému nárůstu těchto potravin je nutné revidovat například požadavky na výživu určenou pro kojence, pokud jde o použití pesticidů a rezidua pesticidů v produktech určených pro výrobu těchto potravin, označování, obchodní úpravu, reklamu a propagační a obchodní praktiky, aby se případně vztahovaly rovněž na potraviny pro zvláštní lékařské účely vyvinuté tak, aby vyhovovaly výživovým požadavkům kojenců.

(31)

Na trhu Unie je stále větší množství mléčných nápojů a podobných výrobků, jež jsou prezentovány jako výrobky vhodné zejména pro malé děti. Tyto výrobky, jež mohou být vyrobeny z bílkovin živočišného nebo rostlinného původu, jakými jsou například kravské mléko, kozí mléko, sója či rýže, jsou často uváděny na trh jako „mléka podporující růst“, „batolecí mléka“ či s podobným označením. I když se tyto výrobky v současné době řídí různými právními akty Unie, jako je například nařízení (ES) č. 178/2002, (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a směrnice 2009/39/ES, nevztahují se na ně stávající zvláštní opatření pro potraviny určené pro kojence a malé děti. Existují různé názory na to, zda tyto výrobky odpovídají zvláštním výživovým požadavkům těch skupin obyvatel, pro které jsou určeny. Komise by proto měla po konzultaci s úřadem předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o případné nutnosti zvláštních ustanovení týkajících se složení a označování těchto výrobků a případných dalších požadavků. Tato zpráva by se měla týkat mimo jiné výživových požadavků malých dětí a role, kterou mají tyto výrobky v jejich stravě, a měla by zohlednit způsob konzumace, přísun živin a míru, do jaké jsou tyto malé děti vystaveny působení kontaminujících látek a pesticidů. Zpráva by se měla zabývat rovněž složením těchto výrobků a tím, zda jsou u odstavovaných dětí ve srovnání s běžnou stravou z hlediska výživy nějak přínosné. Komise by mohla společně s touto zprávou předložit legislativní návrh.

(32)

Směrnice 2009/39/ES stanoví, že mohou být přijata zvláštní ustanovení týkající se dvou níže uvedených zvláštních kategorií potravin, které spadají do definice potravin pro zvláštní výživu, a sice potraviny určené pro krytí výdajů při zvýšené svalové námaze, zejména pro sportovce, a potraviny pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes). Co se týká zvláštních ustanovení pro potraviny pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes), zpráva Komise určená Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. června 2008 o potravinách pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes) dospěla k závěru, že pro stanovení zvláštních požadavků na složení chybí vědecký základ. Co se týká potravin určených pro krytí výdajů při zvýšené svalové námaze, zejména pro sportovce, kvůli velmi rozdílným názorům členských států a zúčastněných stran, pokud jde o oblast působnosti zvláštních právních předpisů, počet dílčích kategorií potravin, jež by měly být zahrnuty, kritéria pro stanovení požadavků na složení a možný dopad na inovace při vývoji výrobků, nebylo možno dospět k úspěšnému závěru ohledně vypracování zvláštních ustanovení. V této fázi by proto neměla být vypracovávána zvláštní ustanovení. Na základě žádostí podaných provozovateli potravinářských podniků byla zatím posouzena příslušná tvrzení z hlediska jejich povolení podle nařízení (ES) č. 1924/2006.

(33)

Existují ovšem různé názory na skutečnost, zda je třeba zavést dodatečná pravidla k zajištění přiměřené ochrany spotřebitele u potravin určených pro sportovce, nazývaných rovněž potraviny určené pro krytí výdajů při zvýšené svalové námaze. Komise by tudíž měla být vyzvána, aby po konzultaci s úřadem předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o případné nutnosti přijmout ustanovení týkající se potravin určených pro sportovce. Konzultace s úřadem by měla zohlednit zprávu Vědeckého výboru pro potraviny ze dne 28. února 2001 o složení a specifikaci potravin určených pro krytí výdajů při zvýšené svalové námaze, zejména potravin určených pro sportovce. Komise by v uvedené zprávě měla především vyhodnotit, zda jsou zapotřebí ustanovení k zajištění ochrany spotřebitele.

(34)

Komise by měla mít možnost přijímat technické pokyny zaměřené na pomoc provozovatelům potravinářských podniků, zejména malých a středních podniků, při dodržování tohoto nařízení.

(35)

S ohledem na stávající situaci na trhu a na směrnice 2006/125/ES a 2006/141/ES a nařízení (ES) č. 953/2009 je vhodné vypracovat a uvést v příloze tohoto nařízení seznam Unie obsahující látky, které náleží do těchto kategorií látek: vitaminy, minerální látky, aminokyseliny, karnitin a taurin, nukleotidy, cholin a inositol. Z látek náležejících do uvedených kategorií by mělo být dovoleno přidávat do kategorií potravin, na které se vztahuje toto nařízení, pouze látky zařazené na seznam Unie. Pokud jsou látky zařazeny na seznam Unie, mělo by být upřesněno, do které kategorie potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, mohou být tyto látky přidávány.

(36)

Zařazení látek na seznam Unie by nemělo znamenat, že jejich přidávání do jedné kategorie nebo do více kategorií potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, je nutné nebo žádoucí. Ze seznamu Unie má pouze vyplývat, které látky patřící k určitým kategoriím látek smějí být přidávány do jedné kategorie nebo do více kategorií potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, přičemž složení každé kategorie potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, určují zvláštní požadavky na složení potravin.

(37)

Řadu látek, které lze přidávat do potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, lze přidávat z technologických důvodů jako potravinové přídatné látky, barviva, aromata nebo z jiných obdobných důvodů včetně povolených enologických postupů a procesů stanovených v příslušných právních aktech Unie týkajících se potravin. V této souvislosti jsou pro tyto látky přijaty specifikace na úrovni Unie. Je vhodné, aby se tyto specifikace na látky vztahovaly bez ohledu na účel jejich použití v potravinách, není-li tímto nařízením stanoveno jinak.

(38)

U látek zařazených na seznam Unie, pro něž nebyla dosud stanovena kritéria čistoty na úrovni Unie, a s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví by se měla používat obecně přijatelná kritéria čistoty doporučená mezinárodními organizacemi nebo agenturami, například společným výborem odborníků FAO/WHO pro potravinářské přídatné látky (JECFA) a v evropském lékopisu. Členským státům by mělo být dovoleno ponechat v platnosti vnitrostátní pravidla, kterými se stanoví přísnější kritéria čistoty, aniž jsou dotčena pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU.

(39)

Za účelem stanovení zvláštních požadavků na ty kategorie potraviny, na které se vztahuje toto nařízení, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení zvláštních požadavků na složení a informace s ohledem na kategorie potravin, na něž se vztahuje toto nařízení, včetně dalších požadavků na označování, které doplňují nebo se odchylují od ustanovení nařízení (EU) č. 1169/2011, a pokud jde o schvalování výživových a zdravotních tvrzení. Aby mohli spotřebitelé mít rychle prospěch z vědeckého a technického pokroku, především pokud jde o inovativní výrobky, a docházelo tak ke stimulaci inovací, měla by být Komisi svěřena také pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o pravidelné aktualizace těchto zvláštních požadavků, a to s ohledem na veškeré příslušné údaje včetně údajů poskytovaných zúčastněnými stranami. Dále by za účelem zohlednění technického pokroku, vědeckého vývoje či zdraví spotřebitelů měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení dalších kategorií látek, na které by se měl vztahovat seznam Unie a které mají výživový nebo fyziologický účinek, či o vypuštění určité kategorie látek ze seznamu Unie. Ze stejných důvodů a s výhradou dodatečných požadavků stanovených v tomto nařízení by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, rovněž pokud jde o změny seznamu Unie, kterými se doplňují nové látky, vypouštějí určité látky, jakož i doplňují, vypouštějí nebo mění náležitosti týkajících se určité látky na seznamu Unie. Obzvláště je důležité, aby Komise během přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(40)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci k rozhodování o tom, zda určitá potravina spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení a do které kategorie potravin patří. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (20).

(41)

V současnosti jsou pravidla upravující používání výrazů „bez lepku“ a „velmi nízký obsah lepku“ stanovena v nařízení (ES) č. 41/2009. Uvedené nařízení harmonizuje způsoby informování spotřebitelů o tom, že potraviny neobsahují lepek či že obsahují snížené množství lepku, a stanoví zvláštní pravidla pro potraviny, které jsou speciálně vyrobeny, připraveny nebo zpracovány tak, aby v nich byl snížen obsah lepku v jedné nebo několika složkách obsahujících lepek či aby tyto složky obsahující lepek byly nahrazeny, a jiné potraviny, které jsou vyrobeny výhradně ze složek, které jsou přirozeně bezlepkové. Nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví pro všechny potraviny včetně potravin nebalených pravidla pro poskytování informací o přítomnosti složek, jako jsou například složky obsahující lepek, u nichž bylo vědecky prokázáno, že mohou vyvolat alergii nebo nesnášenlivost, aby měli zejména spotřebitelé trpící potravinovou alergií nebo nesnášenlivostí, jako například osoby s nesnášenlivostí lepku, možnost informovaného výběru potravin, které jsou pro ně bezpečné. Z důvodu přehlednosti a jednoznačnosti by pravidla týkající se používání výrazů „bez lepku“ a „velmi nízký obsah lepku“ měla také být upravena nařízením (EU) č. 1169/2011. Akty, které mají být přijaty podle nařízení (EU) č. 1169/2011, na jejichž základě mají být změněna pravidla pro používání výrazů „bez lepku“ a „velmi nízký obsah lepku“ obsažená v nařízení (ES) č. 41/2009, by měly osobám s nesnášenlivostí lepku zajistit přinejmenším stejnou úroveň ochrany, jaká je v současné době stanovena nařízením (ES) č. 41/2009. K této změně pravidel by mělo dojít ještě předtím, než se začne uplatňovat toto nařízení. Kromě toho by Komise měla zvážit, jak by měly být osoby s nesnášenlivostí lepku vhodným způsobem informovány o rozdílu mezi potravinami, které jsou speciálně vyrobeny, připraveny nebo zpracovány tak, aby v nich byl snížen obsah lepku v jedné nebo několika složkách obsahujících lepek, a jinými potravinami, které jsou vyrobeny výhradně ze složek, které jsou přirozeně bezlepkové.

(42)

Pravidla týkající se označování a složení potravin, na jejichž základě jsou uváděny informace o nepřítomnosti laktózy či o jejím sníženém obsahu v potravině, nejsou v současné době na úrovni Unie sjednocena. Pro osoby s nesnášenlivostí laktózy mají ovšem tato označení velký význam. Nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví pravidla pro poskytování informací o látkách, u nichž bylo vědecky prokázáno, že mohou vyvolat alergii nebo nesnášenlivost, aby měli spotřebitelé, jako například osoby s nesnášenlivostí laktózy, možnost informovaného výběru potravin, které jsou pro ně bezpečné. Z důvodu přehlednosti a jednoznačnosti by zavedení pravidel týkajících se používání tvrzení o nepřítomnosti laktózy či o jejím sníženém obsahu v potravinách mělo také být upraveno podle nařízení (EU) č. 1169/2011, s přihlédnutím k vědeckému stanovisku úřadu ze dne 10. září 2010 o prahových hodnotách laktózy při nesnášenlivosti laktózy a galaktosémie.

(43)

Náhrada jednoho jídla pro regulaci hmotnosti určená k částečné náhradě celodenní stravy je považována za potravinu pro zvláštní výživu a v současné době je upravena zvláštními pravidly přijatými podle směrnice 96/8/ES. Na trhu se však objevuje stále více potravin určených pro širokou veřejnost, na jejichž označení jsou uvedena podobná tvrzení, která jsou prezentována jako zdravotní tvrzení týkající se regulace hmotnosti. Aby se zamezilo možné záměně v rámci této skupiny potravin pro regulaci hmotnosti uváděných na trh a v zájmu právní jistoty a konzistentnosti právních aktů Unie, mělo by toto tvrzení být upraveno výlučně podle nařízení (ES) č. 1924/2006 a mělo by splňovat požadavky v něm uvedené. Je nutné, aby přede dnem použitelnosti tohoto nařízení bylo dokončeno technické přizpůsobení podle nařízení (ES) č. 1924/2006, pokud jde o zdravotní tvrzení odkazující na regulaci tělesné hmotnosti u potravin označených jako náhrada jednoho jídla pro regulaci hmotnosti“ a pokud jde o podmínky používání tohoto tvrzení, jak jsou upraveny podle směrnice 96/8/ES.

(44)

Toto nařízení nemá vliv na povinnost dodržovat základní práva a základní právní zásady, včetně svobody projevu, zakotvené v článku 11 ve spojení s článkem 52 Listiny základních práv Evropské unie a v dalších příslušných ustanoveních.

(45)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení požadavků na složení a informace pro určité kategorie potravin, vytvoření seznamu Unie obsahujícího látky, které mohou být přidávány do určitých kategorií potravin, a stanovení pravidel pro aktualizaci tohoto seznamu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a lze jich proto z důvodů rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout toto nařízení v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(46)

Směrnice 92/52/EHS stanoví, že počáteční a pokračovací kojenecká výživa, která je vyvážena nebo zpětně vyvážena z Unie, musí být v souladu s právem Unie, není-li stanoveno nebo požadováno v zemi dovozu jinak. Tato zásada byla pro potraviny zavedena již v nařízení (ES) č. 178/2002. V zájmu zjednodušení a právní jistoty by proto měla být směrnice 92/52/EHS zrušena.

(47)

Rovněž by měly být zrušeny směrnice 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES, 2006/141/ES a 2009/39/ES a nařízení (ES) č. 41/2009 a (ES) č. 953/2009.

(48)

Aby se mohli provozovatelé potravinářských podniků přizpůsobit požadavkům tohoto nařízení, jsou nezbytná přiměřená přechodná opatření,

a)

počáteční a pokračovací kojenecká výživa;

b)

obilné příkrmy a potraviny pro malé děti;

c)

potraviny pro zvláštní lékařské účely;

d)

náhrada celodenní stravy pro regulaci hmotnosti.

a)

definice „potraviny“, „provozovatele potravinářského podniku“, „maloobchodu“ a „uvádění na trh“ stanovené v článku 2 a v čl. 3 bodu 3, 7 a 8 nařízení (ES) č. 178/2002;

b)

definice „balené potraviny“, „označení“ a „umělého nanomateriálu“ stanovené v čl. 2 odst. 2 písm. e), j) a t) nařízení (EU) č. 1169/2011;

c)

definice „výživového tvrzení“ a „zdravotního tvrzení“ stanovené v čl. 2 odst. 2 bodu 4 a 5 nařízení (ES) č. 1924/2006.

a)

„kojencem“ se rozumí dítě do dvanácti měsíců věku;

b)

„malým dítětem“ se rozumí dítě od jednoho roku do tří let věku;

c)

„počáteční kojeneckou výživou“ se rozumí potraviny, které jsou určeny pro kojence během prvních měsíců života a které odpovídají samy o sobě výživovým požadavkům těchto kojenců až do doby zavedení vhodných příkrmů;

d)

„pokračovací kojeneckou výživou“ se rozumí potraviny, které jsou určeny pro kojence po zavedení vhodných příkrmů a které vytvářejí základní tekutý podíl postupně se rozšiřující smíšené stravy těchto kojenců;

e)

„obilným příkrmem“ se rozumí potraviny, které:

f)

„potravinami pro malé děti“ se rozumí potraviny, které jsou určeny ke splnění zvláštních požadavků zdravých kojenců při odstavování a zdravých malých dětí jako doplněk jejich stravy a/nebo k jejich postupnému přizpůsobování na běžnou stravu, kromě:

g)

„potravinami pro zvláštní lékařské účely“ se rozumí potraviny, které jsou zvláštním způsobem zpracovány či mají zvláštní složení a které jsou určeny pro řízenou dietní výživu pacientů včetně kojenců k použití pod lékařským dohledem, tedy jako jediná nebo částečná výživa pacientů s omezenou, sníženou nebo narušenou schopností přijímat, trávit, vstřebávat, metabolizovat nebo vylučovat obvyklé potraviny nebo určité živiny v nich obsažené či jejich metabolity nebo pacientů s jinými lékařsky stanovenými požadavky na výživu, jejichž řízené dietní výživy nelze dosáhnout pouze změnou normální stravy;

h)

„náhradou celodenní stravy pro regulaci hmotnosti“ se rozumí potraviny speciálně vyrobené pro používání při nízkoenergetické dietě ke snižování hmotnosti, které při používání podle pokynů provozovatele potravinářského podniku plně nahrazují celodenní stravu.

a)

jestli určitá potravina spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení;

b)

do které z konkrétních kategorií potravin uvedených v čl. 1 odst. 1 určitá potravina patří.

a)

zvláštní požadavky na složení potravin uvedených v čl. 1 odst. 1, s výjimkou požadavků stanovených v příloze;

b)

zvláštní požadavky týkající se používání pesticidů v produktech, které jsou určeny k výrobě potravin uvedených v čl. 1 odst. 1, a reziduí pesticidů v těchto potravinách. Tyto zvláštní požadavky na kategorie potravin uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) a na potraviny pro zvláštní lékařské účely vyvinuté tak, aby odpovídaly výživovým požadavkům kojenců a malých dětí, musí být pravidelně aktualizovány a obsahovat mimo jiné ustanovení o co největším omezení používání pesticidů;

c)

zvláštní požadavky týkající se označení potravin uvedených v čl. 1 odst. 1, jejich obchodní úpravy a související reklamy, včetně schvalování výživových a zdravotních tvrzení týkajících se těchto potravin;

d)

požadavky na oznamování při uvádění potravin uvedených v čl. 1 odst. 1 na trh za účelem usnadnění účinné úřední kontroly těchto potravin, na jejichž základě provozovatelé potravinářských podniků provádějí oznámení příslušným orgánům členského státu nebo členských států, v nichž má být výrobek uveden na trh;

e)

požadavky na propagační a obchodní praktiky v souvislosti s počáteční kojeneckou výživou;

f)

požadavky na informace, jež mají být poskytnuty o výživě kojenců a malých dětí za účelem zajištění náležitého informování o vhodných způsobech výživy;

g)

zvláštní požadavky na potraviny pro zvláštní lékařské účely vyvinuté tak, aby odpovídaly výživovým požadavkům kojenců, včetně případných požadavků na složení a požadavků na užívání pesticidů v produktech určených pro výrobu těchto potravin, reziduí pesticidů, požadavků na označování, obchodní úpravu, reklamní, propagační a obchodní praktiky.

a)

vitaminy;

b)

minerální látky;

c)

aminokyseliny;

d)

karnitin a taurin;

e)

nukleotidy;

f)

cholin a inositol.

a)

kategorii potravin uvedených v čl. 1 odst. 1, do níž mohou být látky patřící do kategorií látek uvedených v odstavci 1 tohoto článku přidávány;

b)

název, popis látky a případně upřesnění její formy;

c)

v případě potřeby podmínky používání látky;

d)

v případě potřeby kritéria čistoty pro látku.

a)

odstranění některé kategorie látek;

b)

doplnění některé kategorie látek, která má výživový nebo fyziologický účinek.

a)

doplnění látky na seznam Unie;

b)

vynětí látky ze seznamu Unie;

c)

doplnění, vynětí nebo změnu prvků uvedených v čl. 15 odst. 3.

—

článků 11, 16, 18 a 19, které se použijí ode dne 19. července 2013,

—

článku 15 a přílohy tohoto nařízení, které se použijí ode dne použitelnosti aktů v přenesené pravomoci uvedených v čl. 11 odst. 1.

29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 181/57

(1)

Na konci volebního období 2009–2014 pozbývá platnosti čl. 2 odst. 1 a 2 protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních.

(2)

Na konci volebního období 2009–2014 pozbývá platnosti čl. 19 odst. 1 Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(3)

Je nezbytné neprodleně naplnit znění ustanovené čl. 2 odst. 3 protokolu č. 36, a tudíž přijmout rozhodnutí uvedené v čl. 14 odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii, aby členské státy mohly včas přijmout nezbytná vnitrostátní opatření v souvislosti s konáním voleb do Evropského parlamentu na období 2014–2019.

(4)

V čl. 14 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy o Evropské unii se stanoví kritéria pro složení Evropského parlamentu, a sice že celkový počet zástupců občanů Unie nesmí překročit sedm set padesát poslanců, nepočítaje předsedu, přičemž toto zastoupení musí být poměrně sestupné s minimálním počtem šesti poslanců na členský stát a žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.

(5)

V článku 10 Smlouvy o Evropské unii se stanoví mimo jiné, že fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě svými vládami, které jsou demokraticky odpovědné buď svým vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům. Ustanovení čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii o složení Evropského parlamentu se tedy uplatňuje v širším institucionálním rámci stanoveném Smlouvami, do kterého patří i ustanovení o rozhodovacím procesu v Radě,

—

přidělení míst v Evropském parlamentu plně využije minimální a maximální počet, který Smlouva stanoví, aby rozdělení míst v Evropském parlamentu co nejlépe odráželo počty obyvatel členských států,

—

poměr mezi počtem obyvatel a počtem míst jednotlivých členských států před zaokrouhlením na celá čísla se liší v závislosti na lidnatosti státu tak, aby každý poslanec Evropského parlamentu z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů než poslanec z méně lidnatého státu a naopak, aby platilo, že čím je členský stát lidnatější, tím má nárok na více míst.