26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/1

26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/2

(1)

Směrnice 2002/58/ES harmonizuje předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb v Unii.

(2)

Podle článku 4 směrnice 2002/58/ES jsou poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací povinni oznámit narušení bezpečnosti osobních údajů příslušným vnitrostátním orgánům a v některých případech také dotčeným účastníkům a jednotlivcům. Narušení bezpečnosti osobních údajů je definováno v čl. 2 písm. i) směrnice 2002/58/ES jako narušení bezpečnosti, které vede k náhodnému nebo protiprávnímu zničení, ztrátě, změně či neoprávněnému vyzrazení nebo zpřístupnění osobních údajů přenášených, uchovávaných nebo jinak zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupné služby elektronických komunikací v Unii.

(3)

Pro zajištění důsledného provádění opatření uvedených v čl. 4 odst. 2, 3 a 4 směrnice 2002/58/ES se v čl. 4 odst. 5 uvedeného nařízení Komise zmocňuje k přijetí technických prováděcích opatření týkajících se okolností, formátu a postupů, jež se vztahují na požadavky informování a oznamování podle uvedeného článku.

(4)

Rozdílné požadavky členských států v tomto ohledu mohou vést k právní nejistotě, složitějším a zdlouhavějším postupům a značným administrativním nákladům poskytovatelů, kteří působí v přeshraničním styku. Komise proto zastává názor, že je nutné přijmout tato technická prováděcí opatření.

(5)

Toto nařízení se omezuje na oznámení o narušení bezpečnosti osobních údajů, a proto nestanoví technická prováděcí opatření týkající se čl. 4 odst. 2 směrnice 2002/58/ES o informování účastníků v případě zvláštního rizika narušení bezpečnosti sítě.

(6)

Z čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce směrnice 2002/58/ES vyplývá, že poskytovatelé by měli oznámit příslušnému vnitrostátnímu orgánu všechny případy narušení bezpečnosti osobních údajů. Rozhodnutí, zda je či není třeba oznámit narušení příslušnému vnitrostátnímu orgánu, by proto nemělo být ponecháno na vůli poskytovatele. To by však nemělo bránit příslušnému vnitrostátnímu orgánu, aby v souladu s platnými právními předpisy nepřistoupil k vyšetřování některých narušení přednostně podle jejich důležitosti a nepodnikl kroky nezbytné k tomu, aby se zabránilo přílišnému nebo nedostatečnému hlášení o narušení bezpečnosti osobních údajů.

(7)

Je třeba stanovit systém pro oznamování narušení bezpečnosti osobních údajů příslušnému vnitrostátnímu orgánu, který by za splnění některých podmínek sestával z různých etap, pro něž by platily konkrétní lhůty. Systém by měl zajistit, aby příslušný vnitrostátní orgán byl informován co nejdříve a co nejúplněji, aniž by se tím neodůvodněně bránilo poskytovateli ve snaze narušení vyšetřit a přijmout nezbytná opatření k jeho omezení a nápravě důsledků.

(8)

Pouhé podezření, že došlo k narušení bezpečnosti osobních údajů, ani pouhé zjištění události bez dostatečných informací, které se ani přes největší úsilí nepodařilo poskytovateli získat, nepostačuje pro účely tohoto nařízení k tomu, aby bylo možné konstatovat, že došlo k odhalení narušení bezpečnosti osobních údajů. Zvláštní ohled je v této souvislosti třeba věnovat dostupnosti informací uvedených v příloze I.

(9)

V souvislosti s uplatňováním tohoto nařízení by v případech narušení bezpečnosti osobních údajů s přeshraničním rozměrem měly příslušné vnitrostátní orgány mezi sebou spolupracovat.

(10)

Toto nařízení nestanoví žádné upřesnění přehledu narušení bezpečnosti osobních údajů, které mají provozovatelé vést, protože v článku 4 směrnice 2002/58/ES je jeho obsah stanoven vyčerpávajícím způsobem. Poskytovatelé však při určování formátu přehledu mohou použít odkaz na toto nařízení.

(11)

Všechny příslušné vnitrostátní orgány by měly poskytovatelům zpřístupnit bezpečné elektronické prostředky umožňující oznamovat narušení bezpečnosti osobních údajů ve společném formátu, a to na základě normy, jako je např. XML, který bude obsahovat údaje stanovené v příloze I v příslušných jazycích tak, aby všichni poskytovatelé v rámci Unie mohli používat obdobný postup oznamování bez ohledu na to, kde se nacházejí nebo kde došlo k narušení bezpečnosti osobních údajů. V této souvislosti by Komise podle potřeby měla usnadnit zavádění bezpečných elektronických prostředků pořádáním setkání s příslušnými vnitrostátními orgány.

(12)

Při posuzování, zda by narušení bezpečnosti osobních údajů mohlo nepříznivě ovlivnit osobní údaje nebo soukromí účastníka nebo jednotlivce, je nutno vzít v úvahu zejména povahu a obsah dotyčných osobních údajů, zejména pokud jde o finanční informace, jako jsou např. údaje o kreditní kartě nebo bankovním účtu, zvláštní kategorie údajů podle čl. 8 odst. 1 směrnice 95/46/ES a některé údaje, které se konkrétně týkají poskytování telefonních a internetových služeb, tj. údaje o elektronické poště, lokalizační údaje, internetové soubory protokolů, historie navštívených webových stránek a podrobné rozpisy uskutečněných volání.

(13)

Za výjimečných okolností, jestliže by oznámení účastníkovi nebo jednotlivci mohlo ohrozit řádné vyšetření narušení bezpečnosti osobních údajů, by poskytovatel měl mít možnost oznámení účastníkovi nebo jednotlivci pozdržet. V tomto ohledu mohou výjimečné okolnosti zahrnovat trestní vyšetřování, jakož i další narušení bezpečnosti osobních údajů, která nelze považovat za závažnou trestnou činnost, kvůli nimž však může být vhodné oznámení odložit. Příslušný vnitrostátní orgán by za všech okolností měl v každém jednotlivém případě a s ohledem na okolnosti posoudit, zda se oznámení odloží, nebo zda bude vyžadováno.

(14)

Zatímco poskytovatelé by díky přímému smluvnímu vztahu měli mít kontaktní údaje svých účastníků, o ostatních jednotlivcích nepříznivě ovlivněných narušením bezpečnosti osobních údajů tyto informace mít nemusí. V takovém případě by poskytovatel měl mít možnost nejprve tyto jednotlivce informovat prostřednictvím oznámení zveřejněného v hlavních celostátních nebo regionálních médiích, např. v novinách, a následně jim tuto skutečnost co nejdříve oznámit jednotlivě, jak je stanoveno v tomto nařízení. Poskytovatel jako takový tedy není povinen zveřejnit informace v médiích, ale je oprávněn postupovat případně tímto způsobem, pokud stále ještě probíhá zjišťování totožnosti ovlivněných jednotlivců.

(15)

Informace o narušení by se měla týkat pouze narušení a neměla by být spojena s jinými informacemi. Za přiměřený prostředek oznámení o narušení bezpečnosti osobních údajů by například nemělo být považováno uvedení informace o narušení bezpečnosti osobních údajů v běžné faktuře.

(16)

Toto nařízení nestanoví žádná zvláštní technická ochranná opatření, která odůvodňují odchylku od povinnosti oznamovat narušení bezpečnosti osobních údajů účastníkům nebo jednotlivcům, neboť ta se mohou v důsledku technologického pokroku v průběhu času měnit. Komise by však měla mít možnost zveřejnit orientační seznam těchto zvláštních technických ochranných opatření v souladu s platnými postupy.

(17)

Kódování nebo hašování nelze samo o sobě považovat za dostatečný způsob ochrany, který by poskytovatelům obecně umožňoval tvrdit, že splnili všechny všeobecné bezpečnostní povinnosti stanovené v článku 17 směrnice 95/46/ES. V tomto ohledu by poskytovatelé měli také provádět vhodná organizační a technická opatření na prevenci, odhalování a zamezení narušení bezpečnosti osobních údajů. Poskytovatelé by měli zvážit veškerá rizika, která mohou přetrvávat po provedení kontrol, aby bylo možné rozpoznat, kde může dojít k narušení bezpečnosti osobních údajů.

(18)

Pokud provozovatel k poskytování služeb částečně používá jiného poskytovatele, např. pro účely účtování nebo řízení, tento jiný poskytovatel, který není v přímém smluvním vztahu s koncovým uživatelem, by neměl mít povinnost v případě narušení bezpečnosti osobních údajů podávat oznámení. Místo toho by měl uvědomit a informovat poskytovatele, s nímž má přímý smluvní vztah. To by mělo platit i v souvislosti s velkoobchodním poskytováním služeb elektronických komunikací, kde obvykle velkoobchodní poskytovatel není v přímém smluvním vztahu s koncovým uživatelem.

(19)

Směrnice 95/46/ES vymezuje obecný rámec pro ochranu osobních údajů v Evropské unii. Komise předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (dále jako „nařízení o ochraně údajů“), které by mělo směrnici 95/46/ES nahradit. Navrhované nařízení o ochraně údajů by na základě čl. 4 odst. 3 směrnice 2002/58/ES zavedlo pro všechny správce povinnost oznamovat narušení bezpečnosti osobních údajů. Toto nařízení Komise je s tímto opatřením plně v souladu.

(20)

Navrhované nařízení o ochraně údajů v omezeném rozsahu rovněž provádí technické úpravy ve směrnici 2002/58/ES s ohledem na změnu směrnice 95/46/ES na nařízení. Podstatné právní důsledky nového nařízení pro směrnici 2002/58/ES budou předmětem přezkumu, který provede Komise.

(21)

Uplatňování tohoto nařízení by mělo být přezkoumáno tři roky po jeho vstupu v platnost a jeho obsah by měl být přezkoumán s ohledem na právní rámec, který bude v platnosti v uvedené době, včetně navrhovaného nařízení o ochraně údajů. Přezkum tohoto nařízení by měl v budoucnosti být, bude-li to možné, spojen s každým přezkumem směrnice 2002/58/ES.

(22)

Uplatňování tohoto nařízení může být posuzováno mimo jiné na základě statistických údajů, které příslušné vnitrostátní orgány vedou o narušeních bezpečnosti osobních údajů, o nichž byly informovány. Tyto statistiky mohou zahrnovat např. informace o počtu narušení bezpečnosti osobních údajů oznámených příslušnému vnitrostátnímu orgánu, počtu případů narušení bezpečnosti osobních údajů oznámených účastníkovi nebo jednotlivci, době potřebné na vyřešení narušení bezpečnosti osobních údajů, a informace o tom, zda byla přijata technická ochranná opatření. Tyto statistiky by měly poskytovat Komisi a členským státům konzistentní a srovnatelné statistické údaje a neměly by odhalovat totožnost oznamujícího poskytovatele ani dotčených účastníků nebo jednotlivců. Komise může za tímto účelem rovněž pořádat pravidelná setkání s příslušnými vnitrostátními orgány a jinými zúčastněnými stranami.

(23)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Komunikačního výboru,

a)

povahu a obsah dotyčných osobních údajů, zejména pokud jde o finanční informace, zvláštní kategorie údajů podle čl. 8 odst. 1 směrnice 95/46/ES, jakož i lokalizační údaje, internetové soubory protokolů, historie navštívených webových stránek, údaje týkající se elektronické pošty a podrobné údaje o uskutečněných voláních;

b)

pravděpodobné důsledky narušení bezpečnosti osobních údajů pro dotčeného účastníka nebo jednotlivce, zejména tehdy, kdy by porušení mohlo vést ke krádeži nebo zneužití, fyzické újmě, psychickému strádání, ponížení nebo poškození pověsti a

c)

okolnosti narušení bezpečnosti osobních údajů, zejména pokud byly údaje odcizeny nebo pokud je poskytovateli známo, že údaje jsou v držení neoprávněné třetí strany.

a)

byly bezpečně zašifrovány normalizovaným algoritmem, klíč použitý k dešifrování údajů nebyl žádným narušením bezpečnosti ohrožen a byl vytvořen tak, aby nemohl být dostupnými technickými prostředky odhalen nikým, kdo k němu nemá právo přístupu, nebo

b)

byly nahrazeny svou zahašovanou hodnotou vypočítanou pomocí normalizované kryptografické hašovací funkce s klíčem, klíč použitý k hašování údajů nebyl ohrožen žádným narušením bezpečnosti a byl vytvořen tak, aby nemohl být dostupnými technickými prostředky odhalen nikým, kdo k němu nemá právo přístupu.

26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/9

(1)

Nařízení (EU) č. 389/2012 stanoví rámec pro zjednodušení a posílení správní spolupráce mezi členskými státy v oblasti spotřebních daní.

(2)

Článek 21 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (2) vyžaduje ověření údajů v návrhu elektronického správního dokladu členským státem odeslání dříve, než zboží podléhající spotřební dani může být přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od této daně. Nařízení Komise (ES) č. 684/2009 ze dne 24. července 2009, kterým se provádí směrnice Rady 2008/118/ES (3), pokud jde o elektronické postupy pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, upřesňuje obsah návrhu elektronického správního dokladu. Jelikož informace v tomto správním dokladu týkající se povolení pro účely spotřební daně podléhají srovnání s údaji příslušných národních registrů, údaje z každého národního registru by měly být pravidelně zpřístupňovány všem odesílajícím členským státům a aktualizovány.

(3)

Informace obsažené v národních registrech týkající se hospodářských subjektů zabývajících se přepravou zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně mají být automaticky vyměňovány prostřednictvím centrálního registru hospodářských subjektů (dále jen „centrální registr“), který má být provozován Komisí, tak jak je stanoveno v čl. 19 odst. 4 nařízení (EU) č. 389/2012.

(4)

Pro usnadnění výměny informací prostřednictvím centrálního registru je nezbytné stanovit strukturu a obsah standardních formulářů, které mají být používány, včetně kódů, jež mají být do těchto formulářů zanášeny.

(5)

K zajištění toho, aby údaje dostupné v centrálním registru byly správné a automaticky aktualizované, by měl ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně nebo kontaktní útvar oznámit změny ve svých národních registrech a zaslat je do centrálního registru.

(6)

Aby byly údaje uložené v národních registrech správné a aktuální, měl by ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně nebo kontaktní útvar národní registr aktualizovat týž den, kdy dojde ke změně povolení, a zaslat tyto změny bezodkladně do centrálního registru.

(7)

Aby bylo zajištěno, že členské státy disponují věrnou kopií údajů z ostatních národních registrů, měl by ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně nebo určený kontaktní útvar zajistit pravidelné a včasné přijímání nových změn z centrálního registru.

(8)

Je nezbytné, aby si hospodářské subjekty mohly ověřit, že údaje o jejich povolení byly řádně zpracovány a rozeslány centrálním registrem, a zkontrolovat údaje o obchodním partnerovi předtím, než předloží návrh elektronického správního dokladu. Aby bylo umožněno takové ověření platnosti čísel pro účely spotřebních daní podle čl. 20 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 389/2012, měla by Komise po předložení platného jedinečného čísla pro účely spotřební daně poskytnout nezbytné klíčové údaje o povolení uchovávaném v centrálním registru. Kromě toho by měla být stanovena pravidla pro opravu nesprávných informací týkajících se povolení hospodářského subjektu.

(9)

S cílem zajistit, aby byl centrální registr provozován efektivně a byla zaručena maximální doba pro zpracování oznámení o změně od národního registru nebo společné žádosti, je nutné stanovit úroveň dostupnosti centrálního registru a národních registrů, jakož i podmínky, za nichž je možné, aby dostupnost či výkonnost centrálního registru nebo národních registrů mohly klesnout pod tyto úrovně.

(10)

Za účelem vyhodnocení provozování centrálního registru by Komise měla každý měsíc z registru získat statistické informace a doručit je členským státům.

(11)

Aby Komise a členské státy získaly přiměřený čas k opatřením, která by jim umožnila plnit závazky týkající se lhůt a dostupnosti služeb požadované tímto nařízením, mělo by být použití článků 8, 9 a 10 odloženo do 1. ledna 2015.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro spotřební daně,

a)

oznamování změn národních registrů zasílaných ústředními kontaktními orgány pro spotřební daně a kontaktními útvary do centrální registru;

b)

oznamování změn centrálního registru zasílaných národním registrům;

c)

žádosti ústředních kontaktních orgánů pro spotřební daně a kontaktních útvarů o podrobnosti o změnách v centrálním registru;

d)

žádosti ústředních kontaktních orgánů pro spotřební daně a kontaktních útvarů o statistické údaje získané z centrálního registru;

e)

předání statistických údajů získaných z centrálního registru Komisí žádajícímu členskému státu.

1)

„záznamem“ zápis do národního nebo centrálního registru uvedených v čl. 19 odst. 4 nařízení (EU) č. 389/2012;

2)

„změnou“ vytvoření, aktualizace nebo zrušení záznamu;

3)

„dnem aktivace“ den uvedený odpovědným členským státem v záznamu, od něhož je záznam k dispozici pro elektronické ověřování ve všech členských státech a od něhož jsou z něho získané údaje k dispozici k nahlédnutí hospodářským subjektům.

a)

Komise neprodleně změnu zaznamená do centrálního registru;

b)

zašle se oznámení každému členskému státu, jehož ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně nebo kontaktní útvar je registrován pro přijímání oznámení o změnách prostřednictvím zprávy „Úkony v registru hospodářských subjektů“ uvedené v tabulce 2 přílohy I.

a)

odpovídá-li předložené jedinečné číslo pro účely spotřebních daní záznamu pro oprávněného skladovatele, registrovaného příjemce nebo registrovaného odesílatele, výpis obsahuje některou z těchto informací:

b)

odpovídá-li předložené jedinečné číslo pro účely spotřebních daní záznamu pro daňový sklad, výpis obsahuje některou z těchto informací:

c)

odpovídá-li předložené jedinečné číslo pro účely spotřebních daní registrovanému příjemci spadajícímu pod čl. 19 odst. 2 písm. h) nařízení (EU) č. 389/2012, výpis obsahuje kromě informací uvedených pod písmenem a) i některou z těchto informací:

a)

počet záznamů o aktivních a neaktivních hospodářských subjektech;

b)

počet v brzké době končících povolení, představující celkový počet povolení, jejichž platnost uplyne v následujícím měsíci nebo v následujícím čtvrtletí;

c)

typy hospodářských subjektů, počet hospodářských subjektů podle typů a počet daňových skladů;

d)

počet schválených hospodářských subjektů podle výrobků a podle kategorií výrobků;

e)

počet změn v povoleních pro účely spotřební daně.

a)

centrální nebo národní registr není dostupný v důsledku technické nebo telekomunikační poruchy;

b)

dochází k problémům se sítí, které nejsou pod přímou kontrolou Komise nebo dotyčného členského státu;

c)

vyšší moc;

d)

plánovaná údržba oznámená nejméně 48 hodin před začátkem plánované údržby.

26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/34

(1)

Příloha II nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (2) stanoví úplný seznam existujících účinných látek, které mají být hodnoceny v rámci pracovního programu systematického přezkoumání účinných látek, které jsou již na trhu (dále jen „programu přezkoumání“), a zakazuje uvádění na trh těch biocidních přípravků, které obsahují kombinace účinné látky a typu přípravku nezařazené do uvedené přílohy nebo do příloh I nebo IA směrnice 98/8/ES nebo takových, v souvislosti s nimiž Komise přijala rozhodnutí o nezařazení.

(2)

Seznam uvedený v příloze II nařízení (ES) č. 1451/2007 zahrnuje kombinace existující účinné látky a typu přípravku oznámené v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1896/2000 ze dne 7. září 2000 o první etapě programu podle čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o biocidních přípravcích (3), u nichž některý z členských států vyjádřil v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 1896/2000 zájem o jejich zařazení nebo pro něž byla do 1. března 2006 předložena dokumentace a tato přijata jako úplná.

(3)

Definice biocidních přípravků v čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 98/8/ES a účinných látek v čl. 2 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice a popisy přípravků v příloze V uvedené směrnice jsou vykládány různě. V některých případech se jednotný výklad shodně aplikovaný Komisí a příslušnými orgány jmenovanými v souladu s článkem 26 směrnice 98/8/ES v průběhu času změnil. Zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. března 2012 ve věci C-420/10 Söll GmbH v. Tetra GmbH (4) upřesnil, že pojem „biocidní přípravky“ musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i určité přípravky, které na cílové škodlivé organismy působí pouze nepřímo.

(4)

Osoby, které se řídily pokyny či písemnými doporučeními vydanými Komisí nebo některým z příslušných orgánů jmenovaných v souladu s článkem 26 směrnice 98/8/ES, proto mohly opominout oznámit kombinaci existující účinné látky a typu přípravku v přípravku uvedeném na trh nebo nepřevzít roli účastníka, neboť z objektivního hlediska se oprávněně domnívaly, že daný přípravek je vyňatý z působnosti směrnice 98/8/ES nebo že spadá pod jiný typ přípravku.

(5)

Těmto osobám by mělo být v takových případech umožněno předložit dokumentaci ke zkoumání v rámci programu přezkoumání, a to případně i na základě předchozího oznámení, aby se předešlo stažení z trhu takových přípravků, u nichž Komise nebo členský stát následně zpochybnil oprávněnost jejich výkladu coby biocidních přípravků nebo správnost typu přípravku.

(6)

Kromě toho by v případech, kdy účinné látky ze stejných důvodů dosud nebyly identifikovány jako existující, měla být aktualizována příloha I nařízení (ES) č. 1451/2007, tak aby správně zohledňovala všechny existující účinné látky.

(7)

Osoby, které na základě tohoto nařízení budou chtít oznámit kombinaci účinné látky a typu přípravku, budou v podobné situaci jako osoby, které budou chtít převzít roli účastníka v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 1451/2007. Je proto vhodné stanovit podobný postup a lhůty pro sdělení informací zainteresovaným subjektům a oznámení záměru Komisi.

(8)

Dále je vhodné co nejvíce sjednotit lhůty a další požadavky týkající se oznámení s lhůtami a dalšími požadavky stanovenými v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1896/2000 pro první oznámení existujících účinných látek s přihlédnutím k současným pracovním metodám Evropské agentury pro chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (5).

(9)

V případech, kdy pro účinnou látku dotčenou oznámením nebyl určen členský stát zpravodaj, a v zájmu zajištění hodnocení dané látky pro účely jejího schválení, musí být požadováno potvrzení oznamovatele, že příslušný orgán souhlasil provést hodnocení příslušné žádosti o schválení dané účinné látky.

(10)

Nařízení (ES) č. 1451/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

V zájmu zajištění plynulého přechodu od směrnice 98/8/ES k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (6) by určité části tohoto nařízení měly platit od stejného data jako nařízení (EU) č. 528/2012.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

1)

V článku 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Mimoto se „účastníkem“ rozumí osoba, která předložila oznámení, které bylo Komisí přijato podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1896/2000 nebo podle čl. 3c odst. 1 tohoto nařízení, případně členský stát, který projevil zájem v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 1896/2000.“

2)

V čl. 3 odst. 2 se doplňuje nové písmeno d), které zní:

3)

Vkládá se nový článek 3a, který zní:

„Článek 3a

Postup pro prohlášení o záměru podat oznámení

1.   Pokud má osoba nebo členský stát za to, že biocidní přípravek uváděný na trh a obsahující pouze existující účinné látky spadá do působnosti směrnice 98/8/ES a mezi jeden nebo více typů přípravků, jejichž uvedení na trh článek 4 zakazuje, může Komisi předložit žádost o povolení oznámit účinné látky obsažené v daném přípravku pro příslušné typy přípravků.

Žádost musí obsahovat příslušné kombinace účinné látky a typu přípravku a zdůvodnění, proč nebylo podáno oznámení podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1896/2000, vyjádřen zájem v souladu s čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení, převzata role účastníka v souladu s článkem 12 tohoto nařízení nebo předložena úplná dokumentace podle čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení.

2.   Poté, co Komise obdrží žádost podle odstavce 1, zkonzultuje její přijatelnost s členskými státy.

Žádost bude přijatelná, jestliže daný biocidní přípravek spadá do působnosti směrnice 98/8/ES a mezi jeden nebo více typů přípravků, jejichž uvedení na trh článek 4 tohoto nařízení zakazuje, a jestliže se účastník před podáním žádosti na základě pokynů či písemného doporučení Komise nebo některého z příslušných orgánů jmenovaných podle článku 26 směrnice 98/8/ES objektivně oprávněně domníval, že je přípravek vyňatý z působnosti směrnice 98/8/ES nebo že spadá pod jiný typ přípravku.

Žádost však nebude přijatelná, pokud již pro danou kombinaci existující účinné látky a typu přípravku bylo na základě hodnotící zprávy přezkoumané Stálým výborem pro biocidní přípravky podle čl. 15 odst. 4 tohoto nařízení přijato rozhodnutí nezařadit ji na seznam v příloze I nebo příloze IA směrnice 98/8/ES.

3.   Pokud po konzultaci podle odstavce 2 Komise shledá žádost za přijatelnou, přijme ji a povolí oznámení účinné látky pro dané typy přípravků.

Pokud však dokumentace k dané účinné látce předložená členskému státu zpravodaji již obsahuje všechny údaje, které jsou nezbytné pro hodnocení příslušných typů přípravků, jejichž uvedení na trh článek 4 zakazuje, a účastník, který dokumentaci předložil, si přeje, aby se mělo za to, že oznámil účinnou látku pro dané typy přípravků, členský stát zpravodaj o tom uvědomí Komisi a žádné další oznámení podle prvního odstavce nebude přípustné.

Komise o dané skutečnosti uvědomí členské státy a tuto informaci zveřejní v elektronické podobě.

4.   Osoba, která má v úmyslu oznámit kombinaci účinné látky a typu přípravku uvedenou v elektronickém zveřejnění podle odstavce 3 třetího pododstavce, oznámí svůj záměr Komisi do tří měsíců od data příslušného elektronického zveřejnění.“

4)

Vkládá se nový článek 3b, který zní:

„Článek 3b

Postup oznámení

1.   Po prohlášení o záměru podat oznámení osoba uvedená v čl. 3a odst. 4 podá do 18 měsíců od data elektronického zveřejnění uvedeného v čl. 3a odst. 3 třetím pododstavci oznámení kombinace účinné látky a typu přípravku Evropské agentuře pro chemické látky zřízené na základě nařízení (ES) č. 1907/2006 (dále jen „agentura“).

Oznámení musí být podáno prostřednictvím registru biocidních přípravků uvedeného v článku 71 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 (7).

2.   Oznámení musí být předloženo ve formátu IUCLID. Musí obsahovat veškeré informace uvedené v bodech 1 až 3 a v tabulce přílohy II nařízení (ES) č. 1896/2000 a rovněž doložit, že látka byla k datu elektronického zveřejnění uvedeného v čl. 3a odst. 3 třetím pododstavci na trhu jakožto účinná látka biocidního přípravku spadajícího do příslušného typu přípravku.

3.   Pokud ještě nebyl pro dotčenou účinnou látku určen členský stát zpravodaj, sdělí oznamovatel, kterému příslušnému orgánu členského státu má v úmyslu předložit dokumentaci, a předloží písemné potvrzení, že daný příslušný orgán souhlasil s tím, že provede hodnocení dokumentace.

4.   Po přijetí oznámení agentura o této skutečnosti uvědomí Komisi a sdělí oznamovateli výši poplatků splatných v souladu s nařízením přijatým podle čl. 80 odst. 1 nařízení (EU) č. 528/2012. Jestliže oznamovatel neuhradí poplatky do 30 dnů od přijetí tohoto sdělení, agentura oznámení odmítne a uvědomí o tom oznamovatele.

5.   Po uhrazení poplatků agentura do 30 dnů ověří, zda oznámení vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci 2. Pokud oznámení těmto požadavkům nevyhovuje, poskytne agentura oznamovateli lhůtu v délce 30 dnů, aby své oznámení doplnil nebo opravil. Po uplynutí této 30denní lhůty agentura do 30 dnů buď prohlásí, že oznámení vyhovuje požadavkům odstavce 2, nebo oznámení odmítne, a své rozhodnutí sdělí oznamovateli.

6.   Odvolání proti rozhodnutím agentury přijatým podle odstavce 4 a 5 jsou v kompetenci odvolacího senátu ustanoveného na základě nařízení (ES) č. 1907/2006. Odvolací řízení se řídí ustanoveními čl. 92 odst. 1 a 2 a článku 93 a 94 nařízení (ES) č. 1907/2006. Odvolání má odkladný účinek.

7.   Agentura neprodleně uvědomí Komisi, zda oznámení splňuje požadavky odstavce 2, nebo zda bylo odmítnuto.

5)

Vkládá se nový článek 3c, který zní:

„Článek 3c

Zahrnutí do programu přezkoumání a vyloučení z něj

1.   Pokud je účinná látka považována za oznámenou podle čl. 3a odst. 3 druhého pododstavce, případně pokud agentura v souladu s čl. 3b odst. 7 uvědomila Komisi, že oznámení vyhovuje požadavkům čl. 3b odst. 2, Komise oznámení přijme a:

2.   Pokud prohlášení o záměru podat oznámení nebylo doručeno ve lhůtě stanovené v čl. 3a odst. 4, oznámení nebylo doručeno ve lhůtě stanovené v čl. 3b odst. 1 nebo pokud agentura v souladu s čl. 3b odst. 7 uvědomila Komisi, že oznámení bylo odmítnuto, Komise o dané skutečnosti uvědomí členské státy a tuto informaci zveřejní v elektronické podobě.“

6)

V článku 4 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„4.   Odchylně od odstavce 1 a 2 biocidní přípravky obsahující účinnou látku, informace o níž Komise pro dotčené typy přípravků zveřejnila v elektronické podobě podle čl. 3a odst. 3 třetího pododstavce, mohou být uvedeny na trh v souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice 98/8/ES až do data, kdy Komise přijme rozhodnutí zahrnout kombinaci účinné látky a typu přípravku do přílohy II v souladu s čl. 3c odst. 1 písm. a) nebo zrušit své předchozí rozhodnutí o nezařazení podle čl. 3c odst. 1 písm. b), případně na dobu šesti měsíců od data, kdy Komise v souladu s čl. 3c odst. 2 zveřejnila příslušné informace v elektronické podobě.“

7)

V článku 9 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3.   Odchylně od odstavce 2 žádosti o schválení účinné látky podle článku 7 nařízení (EU) č. 528/2012 u kombinací účinné látky a typu přípravku, které jsou uvedeny na seznamu v příloze II v souladu s čl. 3c odst. 1 písm. a) nebo v případě kterých se zrušilo rozhodnutí v souladu s čl. 3c odst. 1 písm. c), musí být podány do dvou let od data rozhodnutí přijatého v souladu s čl. 3c odst. 1 písm. a) nebo b).“

26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/38

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

26.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/40

(1)

Prováděcím rozhodnutím 2011/77/EU (2) poskytla Rada Irsku na jeho žádost finanční pomoc na podporu programu rozsáhlých hospodářských a finančních reforem, jehož cílem je obnovit důvěru, umožnit návrat ekonomiky k udržitelnému růstu a zachovat finanční stabilitu v Irsku, eurozóně i celé Unii.

(2)

Dne 22. dubna 2013 Komise dokončila deváté přezkoumání programu hospodářských reforem Irska.

(3)

Bylo by prospěšné prodloužit maximální průměrné splatnosti úvěru EU, neboť by to podpořilo Irsko v jeho úsilí o opětovné získání úplného přístupu na trh a úspěšné dokončení programu. Aby bylo možné plně využívat výhod plynoucích z prodloužení maximální průměrné splatnosti úvěru EU, měla by mít Komise oprávnění prodloužit splatnost splátek a tranše.

(4)

Vzhledem k tomuto vývoji by prováděcí rozhodnutí 2011/77/EU mělo být změněno,

1)

Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Unie poskytne Irsku úvěr ve výši maximálně 22,5 miliardy EUR s maximální průměrnou splatností 19,5 roku. Splatnost jednotlivých tranší úvěrových prostředků může činit až 30 let.“

2)