5.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 153/1

(1)

Nařízením (EHS) č. 2474/93 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) ve výši 30,6 %. Na základě šetření týkajícího se obcházení antidumpingových opatření podle článku 13 základního nařízení bylo toto clo nařízením Rady (ES) č. 71/97 (3) rozšířeno na dovoz některých dílů jízdních kol pocházejících z ČLR. Mimoto bylo rozhodnuto o vytvoření „režimu osvobození od cla“ na základě čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Podrobné údaje o tomto režimu byly uvedeny v nařízení Komise (ES) č. 88/97 (4).

(2)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 1524/2000 (5) rozhodla, že by výše uvedená opatření měla být zachována.

(3)

Na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 1095/2005 (6) zvýšila platné antidumpingové clo na 48,5 %.

(4)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Rada v říjnu 2011 rozhodla prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 (7), že by výše uvedená opatření („stávající opatření“) měla být zachována.

(5)

V březnu 2012 informovala Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (8) o zahájení prozatímního přezkumu antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR do Unie podle čl. 11 odst. 3 a čl. 13 odst. 4 antidumpingového základního nařízení.

(6)

V květnu 2013 Rada nařízením (EU) č. 502/2013 (9) změnila prováděcí nařízení (EU) č. 990/2011 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009.

(7)

V dubnu 2012 informovala Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (10) o zahájení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR do Unie podle článku 10 nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 (11).

(8)

V listopadu 2012 informovala Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (12) o tom, že zjištění plynoucí z předmětného šetření mohou být použita v antisubvenčním řízení uvedeném v 7. bodě odůvodnění.

(9)

V květnu 2013 Komise rozhodnutím 2013/227/EU (13) ukončila antisubvenční řízení uvedené v 7. bodě odůvodnění, aniž by uložila nějaká opatření.

(10)

Dne 14. srpna 2012 obdržela Komise žádost podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR a aby zavedla celní evidenci dovozu jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u něho deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska.

(11)

Žádost předložilo Evropské sdružení výrobců jízdních kol (EBMA) jménem tří výrobců jízdních kol v Unii: In Cycles – Montagem e Comercio de Bicicletas, Lda, SC. EUROSPORT DHS S.A. a MAXCOM Ltd.

(12)

Poté, co bylo po konzultaci s poradním výborem shledáno, že existují dostatečné důkazy prima facie pro zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, rozhodla se Komise prošetřit možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR a zavést celní evidenci dovozu jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky nebo z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky nebo z Tuniska.

(13)

Šetření bylo zahájeno dne 25. září 2012 nařízením Komise (EU) č. 875/2012 (14) („zahajovací nařízení“).

(14)

Důkazy prima facie, které má Komise k dispozici, prokázaly, že po zvýšení antidumpingového cla na dotčený výrobek, které bylo uloženo nařízením (ES) č. 1095/2005, uvedeném v 3. bodě odůvodnění, došlo k podstatné změně obchodních toků týkajících se vývozu z ČLR, Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie. Zdá se, že tato změna obchodních toků nemá jiné dostatečné opodstatnění nebo důvod, než je zvýšení cla.

(15)

Zdá se, že tato změna je důsledkem překládky jízdních kol pocházejících z ČLR a směřujících do Unie přes Indonésii, Malajsii, Šrí Lanku nebo Tunisko a montáží v Indonésii, na Šrí Lance a v Tunisku.

(16)

Z důkazů dále vyplývá, že vyrovnávací účinky stávajících antidumpingových opatření uložených na dotčený výrobek jsou mařeny, pokud se jedná o množství i ceny. Zdá se, že dovoz výrobku, který je předmětem šetření, nahradil ve velkém množství dovoz tohoto výrobku pocházejícího z ČLR. Dále existují dostatečné důkazy o tom, že dovoz výrobku, který je předmětem šetření, probíhá za ceny, které jsou pod úrovní ceny nepůsobící újmu, která byla stanovena v šetření, jež vedlo k uložení stávajících opatření.

(17)

Existují také důkazy o tom, že ceny výrobku, který je předmětem šetření, jsou ve srovnání s běžnou hodnotou, která byla pro dotčený výrobek stanovena dříve, dumpingové.

(18)

Komise oficiálně informovala o zahájení šetření orgány ČLR, Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska, výrobce/vývozce v těchto zemích, známé dotčené dovozce v Unii a výrobní odvětví Unie.

(19)

Výrobcům/vývozcům v Indonésii, Malajsii, na Šrí Lance a v Tunisku, kteří jsou Komisi známi, nebo prostřednictvím zastoupení Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska při Evropské unii byly zaslány formuláře pro osvobození. Výrobcům/vývozcům v ČLR, kteří jsou známi Komisi, nebo prostřednictvím zastoupení ČLR při Evropské unii byly zaslány dotazníky. Dotazníky byly rovněž zaslány známým dovozcům v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(20)

Zúčastněné strany dostaly ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení možnost písemně vyjádřit svá stanoviska a požádat o slyšení. Všechny strany byly informovány o tom, že odmítnutí spolupráce by mohlo vést k použití článku 18 základního nařízení a k tomu, že by zjištění vycházela pouze z dostupných údajů.

(21)

Formulář pro osvobození vyplnili čtyři výrobci/vývozci v Indonésii, jeden v Malajsii, šest na Šrí Lance a dva v Tunisku. Z čínských výrobců/vývozců nespolupracoval žádný. Na dotazník odpověděli tři dovozci v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(22)

Komise provedla inspekce v prostorách těchto společností:

(23)

Šetření se vztahovalo na období od 1. ledna 2004 do 31. srpna 2012 („období šetření“). Za období šetření byly shromážděny údaje za účelem prošetření mimo jiné údajné změny obchodních toků po zvýšení antidumpingového cla v roce 2005. Za období od 1. září 2011 do 31. srpna 2012 („posuzované období“ nebo „PO“) byly shromážděny podrobnější údaje s cílem přezkoumat možné maření vyrovnávacího účinku platných opatření a existenci dumpingu.

(24)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení byla existence obcházení posouzena prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem bylo zjistit, zda došlo ke změně obchodních toků mezi ČLR, čtyřmi dotčenými zeměmi a Unií; zda je tato změna způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod; zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny anebo množství výrobku, který je předmětem šetření, a zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k dříve určené běžné hodnotě, v případě nutnosti v souladu s článkem 2 základního nařízení.

(25)

Dotčeným výrobkem jsou jízdní kola a jiná kola (včetně dodávkových tříkolek, avšak s výjimkou jednokolek), bez motoru, pocházející z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů KN 8712 00 30 a ex 8712 00 70 („dotčený výrobek“).

(26)

Výrobek, který je předmětem šetření, je tentýž jako výše vymezený výrobek, avšak zasílaný z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, v současnosti stejných kódů KN jako dotčený výrobek („výrobek, který je předmětem šetření“).

(27)

Z šetření vyplynulo, že výše vymezená jízdní kola vyvážená z ČLR do Unie a jízdní kola zasílaná z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie mají stejné základní fyzické i technické vlastnosti a stejné využití, a je tedy třeba je považovat za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(28)

Čtyři indonéské společnosti, které předložily žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovaly 91 % celkového dovozu z Indonésie do Unie během posuzovaného období. Ke stanovení celkového objemu dovozu z Indonésie byly použity údaje z databáze Comext (15).

(29)

Nebylo možno ověřit údaje předložené jednou z těchto společností, která uvedla, že nevede žádné pracovní výkazy, které se používají pro vyplnění formuláře pro osvobození. Tato společnost proto nedokázala vysvětlit ani prokázat, jak byly vykázané údaje získány. Údaje předložené touto společností se dále ukázaly jako nespolehlivé, neboť vykazované údaje, které byly otestovány a přepočteny podle účetních knih nalezených v prostorách společnosti, se ukázaly jako nesprávné (např. nákupy, objem výroby). Šetření dále odhalilo, že obchodní ředitel této společnosti byl zároveň zaměstnáván čínským výrobcem jízdních kol, který byl hlavním dodavatelem materiálu (dílů jízdních kol) pro tuto indonéskou společnost.

(30)

V souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení byla proto tato společnost zpravena o záměru Komise nepoužít údaje, které předložila, a byla jí poskytnuta lhůta k vyjádření.

(31)

Společnost namítla, že ochotně spolupracovala, jelikož předložila všechny požadované dokumenty s výjimkou pracovních výkazů, o nichž tvrdí, že nebyly původně požadovány. O předložení pracovních výkazů se ale žádalo v oznámení o inspekci zaslaném společnosti před provedením inspekce na místě. Společnost dále tvrdila, že výpočet výrobních a nákupních hodnot byl zkreslen chybným vysvětlením jejího pracovníka a že kontrola vývozních obchodů potvrdila správnost údajů. V této souvislosti je třeba upozornit, že přes několik vysvětlení podaných pracovníky nebylo možno dospět k souladu mezi údaji získanými na místě a údaji uvedenými ve formuláři pro osvobození. Pokud jde o hodnotu prodeje na vývoz, údaje skutečně odpovídaly. Pracovníci společnosti účastnící se inspekce nedokázali Komisi vysvětlit původ údajů uvedených ve formuláři pro osvobození ani způsob jejich výpočtu. Společnost dále potvrdila, že obchodní ředitel zároveň pracuje pro čínského výrobce jízdních kol.

(32)

K informacím poskytnutým touto společností nemohlo být z uvedených důvodů přihlédnuto.

(33)

Zjištění o této společnosti proto vycházela v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů. Ostatní tři společnosti byly považovány za spolupracující.

(34)

Jediná malajsijská společnost, která předložila žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovala 20 až 30 % celkového dovozu z Malajsie do Unie během posuzovaného období. Celkový objem dovozu jízdních kol z Malajsie do Unie byl stanoven podle údajů z databáze Comext. Společnost byla považována za spolupracující.

(35)

Šest šrílanských společností, které předložily žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovalo 69 % celkového dovozu ze Šrí Lanky do Unie během posuzovaného období. Ke stanovení celkového objemu dovozu ze Šrí Lanky byly použity údaje z databáze Comext.

(36)

Jedna ze společností během šetření stáhla žádost o osvobození s odůvodněním, že ukončila výrobu jízdních kol na Šrí Lance. K údajům týkajícím se této společnosti proto nebylo přihlédnuto.

(37)

Druhá společnost spolupracovala nedostatečně. Předložené údaje se nepodařilo ověřit, protože nebylo možno spolehlivě určit hodnotu a množství dílů čínského původu nakoupených touto společností. Také nebylo možno ověřit hodnotu a množství dílů použitých ve výrobním procesu, neboť byly nakupovány třetí stranou a této společnosti byly zasílány pouze za účelem montáže.

(38)

V souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení byla proto tato společnost zpravena o záměru Komise nepoužít údaje, které předložila, a byla jí poskytnuta lhůta k vyjádření. Společnost se nevyjádřila.

(39)

Spolupráce ze strany další společnosti byla také shledána jako nedostatečná. Poskytnuté informace se nepodařilo ověřit na místě, jelikož společnost zatajila důležité informace. Nepřipravila totiž informace výslovně vyžádané před provedením inspekce na místě, jako jsou pracovní výkazy nebo seznam společností, které jsou s ní ve spojení, a tím bránila postupu ověřování. Také se ukázalo, že nákupní hodnota dílů místního původu vykázaná touto společností není spolehlivá, jelikož šetření odhalilo přinejmenším několik vazeb mezi dotčenou společností a místním dodavatelem dílů jízdních kol, které přesahovaly obvyklý rozsah vztahů mezi kupujícím a prodávajícím a jež tato společnost nedokázala objasnit.

(40)

V souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení byla společnost zpravena o záměru Komise nepoužít údaje, které předložila, a byla jí poskytnuta lhůta k vyjádření. Společnost reagovala zpochybněním zjištění a doplněním důkazů a vysvětlení. Žádný z nově předložených důkazů nebylo možno přijmout. Zaprvé je nebylo možno ověřit, neboť byly předloženy až po inspekci v prostorách společnosti. Většina z nich byla v rozporu s vysvětlením a důkazy získanými na místě. Zadruhé, nově předložená vysvětlení byla shledána nedostatečnými, protože neobjasnila hlavní nezodpovězené otázky, zejména vztahy ke společnostem ve spojení.

(41)

K informacím poskytnutým touto společností nemohlo být z uvedených důvodů přihlédnuto.

(42)

Zjištění o této společnosti proto vycházela v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů.

(43)

Dvě tuniské společnosti, které předložily žádost o osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení, představovaly v posuzovaném období veškerý dovoz z Tuniska do Unie podle databáze Comext. Tyto společnosti byly považovány za spolupracující.

(44)

Jak je uvedeno v 21. bodě odůvodnění, žádný z čínských výrobců/vývozců nespolupracoval. Zjištění o dovozu dotčeného výrobku do Unie na jedné straně a vývozu jízdních kol z ČLR do Indonésie, Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska na straně druhé proto vycházejí v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení z dostupných údajů. Pokud jde o dovoz do Unie, byly použity údaje o dovozu zaznamenané v databázi Comext. Pro určení objemu vývozu z ČLR do Indonésie, Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska byly použity národní statistiky ČLR.

(45)

Dovoz dotčeného výrobku do Unie z ČLR se od roku 2005, tedy po zpřísnění antidumpingových opatření v červenci 2005, snížil o 38,2 %. V následujících letech tento pokles pokračoval. Celkově se dovoz z ČLR snížil v období šetření o více než 80 %.

(46)

Současně se od roku 2005 dovoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie z Indonésie zvyšoval a v roce 2006 se ve srovnání s rokem 2004 více než zdvojnásobil. Dovoz se nadále zvyšoval s výjimkou roku 2009, kdy ale rovněž převýšil úroveň roku 2004. Až do posuzovaného období se dovoz od roku 2009 opět setrvale zvyšoval. V posuzovaném období se dovoz z Indonésie ve srovnání s rokem 2004 zvýšil o 157 %.

(47)

Dovoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie z Malajsie dosáhl před zvýšením antidumpingového cla v červenci 2005 zanedbatelných hodnot. V roce 2005 došlo k jeho výraznému nárůstu (více než dvěstěkrát) následovaném v roce 2009 poklesem o 46 % a opětovným nárůstem o 38 % v roce 2010. Přestože se dovoz z Malajsie v roce 2011 a během posuzovaného období opět snížil, úroveň dovozu během posuzovaného období stále vysoce přesahovala úroveň dovozu z roku 2004 před zpřísněním antidumpingových opatření, konkrétně dosáhla počtu 185 158 jízdních kol oproti 10 749 jízdním kolům v roce 2004, dovoz se tedy zvýšil o 1 623 %.

(48)

Dovoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie ze Šrí Lanky výrazně vzrostl po zvýšení antidumpingového cla v roce 2005 a v následujících letech tento trend pokračoval, až vyvrcholil v roce 2010, kdy dosáhl téměř 500 % nárůstu. V roce 2011 a během posuzovaného období se dovoz výrobku, který je předmětem šetření, ze Šrí Lanky snížil, ačkoli stále vysoce přesahoval úroveň z roku 2004, tedy před zpřísněním antidumpingových opatření, a celkový dovoz ze Šrí Lanky se mezi rokem 2004 a posuzovaným obdobím tedy zvýšil o 282 %.

(49)

Dovoz dotčeného výrobku do Unie z Tuniska se po zvýšení antidumpingového cla v roce 2005 zvýšil o téměř 30 % a o dalších více než 20 % v roce 2006. V letech 2006 a 2007 se více než zdvojnásobil a vrcholu dosáhl v roce 2007. V období 2008–2010 se dovoz snižoval, aby se následně v roce 2011 zvýšil a potom během posuzovaného období mírně snížil. Během období šetření se dovoz z Tuniska zvýšil o 200,3 %.

(50)

Tabulka 1 ukazuje počet jízdních kol z ČLR, Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska dovezených do Unie v období od 1. ledna 2004 do 31. srpna 2012, tj. v období šetření.

Tabulka 1

(51)

Vývoz jízdních kol z ČLR do Indonésie se poprvé zvýšil v roce 2008 (o 56,2 %). Mezi rokem 2008 a posuzovaným obdobím se dovoz s výjimkou roku 2009 stále zvyšoval. Během období šetření se vývoz z ČLR do Indonésie zvýšil celkem o 83,8 %.

(52)

Vývoz jízdních kol z ČLR do Malajsie vzrostl po zvýšení antidumpingového cla v roce 2005 téměř o 30 % a poté se dále zvyšoval, až dosáhl vrcholu v roce 2011, oproti roku 2004 došlo tedy k nárůstu o 110,8 %. Během posuzovaného období se vývoz z ČLR do Malajsie lehce snížil, přesto se však udržel na úrovni vysoce přesahující úroveň z roku 2004. Během období šetření se čínský vývoz do Malajsie celkově zvýšil o 99,6 %.

(53)

Vývoz jízdních kol z ČLR na Šrí Lanku se po zvýšení antidumpingového cla v červenci 2005 také zvýšil. Následně došlo k jeho mírnému poklesu v roce 2007, ale v letech 2010 a 2011 se oproti roku 2004 více než zdvojnásobil. Během období šetření se čínský vývoz na Šrí Lanku celkově zvýšil o 132,5 %.

(54)

Vývoz z ČLR do Tuniska byl před zvýšením antidumpingového cla zanedbatelný. Od roku 2005 se vývoz do Tuniska výrazně zvyšoval a v roce 2008 dosáhl vrcholu (z 2 534 kusů v roce 2004 na 389 445 kusů v roce 2008). Přestože se po tomto roce vývoz z ČLR do Tuniska opět snížil a držel se na nižší úrovni, stále se pohyboval na mnohem vyšší úrovni než v roce 2004. Celkově se čínský vývoz jízdních kol do Tuniska zvýšil z 2 534 kusů v roce 2004 na 170 772 kusů v posuzovaném období.

(55)

Tabulka 2 ukazuje vývoz jízdních kol z ČLR do Indonésie, Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska v období od 1. ledna 2004 do 31. srpna 2012, tj. během období šetření.

Tabulka 2

(56)

Společnosti v Indonésii a Tunisku zvýšily výrobu mezi rokem 2009 a posuzovaným obdobím o 54 % a 24 %. Šrílanské společnosti však ve stejném období výrobu mírně snížily.

(57)

Pokud jde o Malajsii, jediná malajsijská spolupracující společnost zahájila výrobu a vývoz jízdních kol v roce 2010. Jelikož žádná další společnost nespolupracovala, nepodařilo se získat informace o skutečné výrobě jízdních kol v této zemi.

Tabulka 3

Výroba jízdních kol spolupracujícími společnostmi v Indonésii, na Šrí Lance a v Tunisku

(58)

Celkové snížení objemu vývozu z ČLR do Unie a souběžné zvýšení vývozu z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie a zvýšení vývozu z ČLR do Indonésie, Malajsie, na Šrí Lanku a do Tuniska po zpřísnění antidumpingových opatření v červenci 2005 představuje změnu obchodních toků mezi výše uvedenými zeměmi na jedné straně a Unií na straně druhé ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

(59)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 základního nařízení vyžaduje, aby byla změna obchodních toků způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce zahrnují mimo jiné zasílání výrobku, který je předmětem stávajících opatření, prostřednictvím třetích zemí a montáž dílů při montážní operaci v Unii nebo třetí zemi. Existence montážních operací je určena v souladu s čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(60)

Vývoz čtyř původně spolupracujících indonéských společností činil v posuzovaném období 91 % celkového indonéského vývozu do Unie.

(61)

U tří ze čtyř původně spolupracujících společností neodhalilo šetření žádné praktiky překládky.

(62)

V případě čtvrté společnosti bylo zjištěno, jak je uvedeno v 29. až 33. bodě odůvodnění, že je třeba použít článek 18 základního nařízení. Šetření odhalilo, že tato společnost nevlastnila dostatečné zařízení zdůvodňující objem vývozu do Unie v posuzovaném období, a proto lze vzhledem k neexistenci jiných důvodů uzavřít, že se podílela na praktikách obcházení prostřednictvím překládky.

(63)

Vývozci, na něž připadá zbývající část vývozu do Unie, nespolupracovali, což popisuje 29. až 33. bod odůvodnění.

(64)

S ohledem na změnu obchodních toků ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení mezi Indonésií a Unií potvrzenou závěrem v 58. bodě odůvodnění, na zjištění týkající se jedné indonéské společnosti uvedená v 62. bodě odůvodnění a na skutečnost, že někteří indonéští výrobci/vývozci se nepřihlásili a nespolupracovali, byla tudíž potvrzena existence překládky výrobků čínského původu v Indonésii.

(65)

U každé spolupracující společnosti byly analyzovány zdroje materiálu (dílů jízdních kol) a výrobní náklady s cílem stanovit, zda některé montážní operace v Indonésii představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení. U tří ze čtyř společností, které původně spolupracovaly, nepředstavoval materiál čínského původu (díly jízdních kol) 60 % nebo více celkové hodnoty dílů montovaného výrobku. Nebylo proto nutno zkoumat, zda hodnota přidaná dílům během montáže přesáhla 25 % výrobních nákladů. U těchto tří společností tedy nebyly zjištěny montážní operace.

(66)

U čtvrté společnosti byl použit čl. 18 odst. 1 základního nařízení, jak je uvedeno v 29. až 33 bodě odůvodnění. Jelikož tato společnost neposkytla spolehlivé údaje, nemohlo být stanoveno, zda provádí montážní operace.

(67)

Existence montážních operací ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení nebyla proto zjištěna.

(68)

Vývoz jediné spolupracující malajsijské společnosti činil v posuzovaném období 20 až 30 % celkového malajsijského vývozu do Unie. Tato společnost zahájila výrobu a vývoz dotčeného výrobku do Unie až na konci roku 2011. U této společnosti nebyly zjištěny žádné praktiky překládky. Ostatní vývozci vyvážející do Unie nespolupracovali, jak vyplývá z 34. bodu odůvodnění.

(69)

S ohledem na změnu obchodních toků ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení mezi Malajsií a Unií potvrzenou závěrem v 58. bodě odůvodnění a na skutečnost, že někteří malajsijští výrobci/vývozci se nepřihlásili a nespolupracovali, lze proto učinit závěr, že zbývající objem vývozu, který nepochází od uvedené společnosti, je předmětem praktik překládky.

(70)

Existence překládky výrobků čínského původu v Malajsii je tudíž potvrzena.

(71)

V případě Malajsie bylo šetření rozšířeno tak, aby se vztahovalo i na jiné praktiky obcházení odhalené při šetření, tj. na montáž, jak stanoví 12. bod odůvodnění zahajovacího nařízení.

(72)

V případě jediné spolupracující společnosti byla analyzována kritéria čl. 13 odst. 2 základního nařízení s cílem zjistit, zda některé montážní operace v Malajsii představují obcházení stávajících opatření. Z šetření vyplynula následující zjištění.

(73)

Společnost zahájila činnost v roce 2010, tedy po zpřísnění antidumpingových opatření proti ČLR. Společnost se soustředila na vývoz na trh Unie, protože na domácím trhu a v jiných třetích zemích uskutečňovala jen nepatrnou část prodeje. Bylo také zjištěno, že díly použité při výrobě pocházely především z ČLR. Kritéria čl. 13 odst. 2 písm. a) základního nařízení se tudíž považují za splněná.

(74)

Společnost kromě toho nakupovala z ČLR kompletní sady dílů pro montáž jízdních kol, s výjimkou tří druhů dílů. V tomto případě představoval materiál čínského původu (díly jízdních kol) více než 60 % celkové hodnoty dílů konečného výrobku. Hodnota přidaná během montáže mimoto nepřesáhla 25 % výrobních nákladů této společnosti. Kritéria čl. 13 odst. 2 písm. b) byla tudíž splněna.

(75)

Srovnáním dříve stanovené běžné hodnoty (viz 98. bod odůvodnění) s cenami, za jaké společnost vyvážela během posuzovaného období do Unie, vyjádřeným jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením a provedeným podle čl. 2 odst. 11 a 12, se kromě toho prokázal významný dumping ze strany dotčené společnosti, pokud jde o dovoz výrobku, který je předmětem šetření. Srovnání bylo provedeno u každého typu výrobku, který je předmětem šetření, vyváženého během posuzovaného období do Unie. Dále bylo zjištěno, že vývozní ceny této společnosti se pohybovaly hluboko pod úrovní nutnou pro odstranění újmy stanovenou pro výrobní odvětví Unie v původním šetření. Výpočet byl proveden podle hlavních kategorií výrobku a vycházel z dostupných údajů. Vyrovnávací účinky platného cla jsou tedy cenami mařeny. Byl proto vyvozen závěr, že kritéria čl. 13 odst. 2 písm. c) základního nařízení byla splněna.

(76)

Na základě těchto skutečností bylo prokázáno, že uvedená společnost prováděla montážní operace. Existence montážních operací ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení je tudíž v Malajsii potvrzena.

(77)

Vývoz původně spolupracujících šrílanských společností činil v posuzovaném období 69 % celkového šrílanského vývozu do Unie. U tří z šesti původně spolupracujících společností neodhalilo šetření žádné praktiky překládky. Ostatní vývozci nespolupracovali, jak vyplývá z 35. až 42. bodu odůvodnění.

(78)

S ohledem na změnu obchodních toků ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení mezi Šrí Lankou a Unií potvrzenou závěrem v 58. bodě odůvodnění a na skutečnost, že někteří šrílanští výrobci/vývozci se nepřihlásili anebo nespolupracovali, lze proto učinit závěr, že vývoz prováděný těmito výrobci/vývozci je předmětem praktik překládky.

(79)

Existence překládky výrobků čínského původu na Šrí Lance je tudíž potvrzena.

(80)

U každé spolupracující společnosti byly analyzovány zdroje materiálu (dílů jízdních kol) a výrobní náklady s cílem stanovit, zda některé montážní operace na Šrí Lance představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(81)

U tří z šesti společností, které původně spolupracovaly, nepředstavoval materiál čínského původu (díly jízdních kol) 60 % nebo více celkové hodnoty dílů montovaného výrobku. Nebylo proto nutno zkoumat, zda hodnota přidaná dílům během montáže přesáhla 25 % výrobních nákladů. U těchto tří společností tedy nebyly zjištěny montážní operace.

(82)

U dvou dalších společností byl použit čl. 18 odst. 1 základního nařízení, jak se vysvětluje v 37. až 42. bodě odůvodnění, a jedna společnost ukončila spolupráci během inspekce na místě (viz 36. bod odůvodnění). Existence montážních operací ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení proto nebyla zjištěna.

(83)

Vývoz spolupracujících tuniských společností představoval celkový dovoz z Tuniska do Unie v posuzovaném období.

(84)

Kontrolou obou spolupracujících společností nebyla zjištěna žádná překládka výrobků čínského původu v Tunisku.

(85)

U obou spolupracujících společností byly analyzovány zdroje materiálu (dílů jízdních kol) a výrobní náklady s cílem stanovit, zda některé montážní operace v Tunisku představují obcházení stávajících opatření podle kritérií čl. 13 odst. 2 základního nařízení. U první spolupracující společnosti představoval materiál čínského původu (díly jízdních kol) více než 60 % celkové hodnoty dílů montovaného výrobku. Z šetření však vyplynulo, že hodnota přidaná dílům během montáže přesahuje 25 % výrobních nákladů této společnosti. Na základě těchto skutečností bylo zjištěno, že tato společnost neprováděla montážní operace.

(86)

V případě druhé tuniské společnosti byla analyzována kritéria čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Z šetření vyplynula následující zjištění.

(87)

Společnost zahájila činnost v roce 2006, tedy po zpřísnění antidumpingových opatření proti ČLR. Společnost se soustředila na vývoz na trh Unie, protože na domácím trhu a v jiných třetích zemích uskutečnila jen nepatrnou část prodeje. Bylo také zjištěno, že díly použité při výrobě pocházely především z ČLR. Kritéria čl. 13 odst. 2 písm. a) základního nařízení se tudíž považují za splněná.

(88)

Bylo také zjištěno, že většinovým vlastníkem dotčené společnosti je čínský výrobce jízdních kol.

(89)

Společnost kromě toho nakupovala všechny díly v ČLR, a proto materiál čínského původu (díly jízdních kol) představoval více než 60 % celkové hodnoty dílů konečného výrobku. Šetření dále odhalilo, že jediný dodavatel služeb a čínských dílů byl ve spojení s čínským většinovým vlastníkem dotčené společnosti. Hodnota přidaná přivezeným dílům během montáže v této společnosti navíc nepřesáhla 25 % jejích výrobních nákladů. Kritéria čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení se proto považují za splněná.

(90)

Kontrolou byl dále odhalen značný počet chyb na seznamu vývozu do Unie v posuzovaném období, a proto byl vytvořen nový seznam na základě vzorku prodejních faktur pokrývajících přibližně 25 % celkového vývozu na trh Unie. Vzhledem k neexistenci podrobných informací o vývozních obchodech dané společnosti do Unie byla následně podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení porovnána běžná hodnota s vývozní cenou srovnáním dříve stanovené vážené průměrné běžné hodnoty (viz 98. bod odůvodnění) s váženými průměrnými vývozními cenami této společnosti do Unie. Dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie se ukázalo jako významné. Dále bylo zjištěno, že vývozní ceny této společnosti se v průměru pohybovaly hluboko pod úrovní nutnou pro odstranění újmy stanovenou pro výrobní odvětví Unie v původním šetření. Výpočet byl proveden na základě váženého průměru. Vyrovnávací účinky platného cla jsou tedy cenami mařeny. Byl proto vyvozen závěr, že byla splněna kritéria čl. 13 odst. 2 písm. c) základního nařízení. Na základě toho bylo stanoveno, že uvedená společnost prováděla montážní operace.

(91)

Existence montážních operací v Tunisku ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení je tudíž potvrzena.

(92)

Během šetření nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky či montážních operací kromě snahy vyhnout se stávajícím opatřením týkajícím se dotčeného výrobku. Kromě cla nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, jež bylo možné považovat za vyrovnání nákladů na překládku a montáž, zejména pokud jde o náklady na dopravu a opětovné naložení jízdních kol pocházejících z ČLR v Indonésii, Malajsii, na Šrí Lance a v Tunisku.

(93)

Aby bylo možné posoudit, zda dovážené výrobky z hlediska množství a cen mařily vyrovnávací účinky stávajících opatření uložených na dovoz dotčeného výrobku z ČLR, byly použity údaje z databáze Comext jakožto nejlepší dostupné údaje o množství a cenách vývozu uskutečňovaného původně spolupracujícími výrobci/vývozci, v jejichž případě byl použit článek 18 základního nařízení, a nespolupracujícími společnostmi. U spolupracujících společností, které se podílely na praktikách obcházení, bylo použito jimi uváděné množství a ceny. Takto stanovené vývozní ceny byly porovnány s naposledy stanovenou úrovní nutnou pro odstranění újmy pro výrobce v Unii, tj. v prozatímním přezkumu ukončeném v roce 2005 a zmíněném v 3. bodě odůvodnění.

(94)

Ze srovnání úrovně pro odstranění újmy stanovené v prozatímním přezkumu v roce 2005 a vážené průměrné vývozní ceny v posuzovaném období stávajícího šetření je zřejmé, že u každé ze čtyř dotčených zemí docházelo k výraznému prodeji pod cenou.

(95)

Zvýšení dovozu z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska do Unie bylo z hlediska množství považováno za významné, jak se uvádí v oddíle 2.4.1 v 45. až 50. bodě odůvodnění.

(96)

Z tohoto důvodu byl vyvozen závěr, že platná opatření jsou mařena z hlediska množství i cen.

(97)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení bylo nakonec zkoumáno, zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené dříve pro dotčený výrobek.

(98)

V prozatímním přezkumu ukončeném v roce 2005, zmíněném v 3. bodě odůvodnění, byla běžná hodnota stanovena na základě cen v Mexiku, jež bylo během uvedeného šetření určeno jako vhodná země srovnatelná s tržním hospodářstvím ČLR („dříve stanovená běžná hodnota“).

(99)

U podstatné části indonéského vývozu bylo zjištěno, že se jedná o skutečnou indonéskou výrobu vyváženou třemi indonéskými společnostmi, u nichž bylo zjištěno, že se nepodílely na praktikách obcházení, jak je uvedeno v 61. a 65. bodě odůvodnění. Za účelem stanovení cen vývozu z Indonésie, které jsou dotčeny praktikami obcházení, bylo proto přihlédnuto pouze k vývozu nespolupracujících výrobců/vývozců. Použily se tedy nejlepší dostupné údaje a vývozní ceny byly stanoveny na základě průměrné ceny jízdních kol vyvezených v posuzovaném období z Indonésie do Unie uvedené v databázi Comext.

(100)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Byly tedy provedeny úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění a nákladech spojených s balením, a to na základě údajů předložených výrobním odvětvím Unie v žádosti o zahájení předmětného šetření.

(101)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním dříve stanovené vážené průměrné běžné hodnoty a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Indonésie v posuzovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(102)

Z tohoto srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k dumpingu.

(103)

Vzhledem k nízké míře spolupráce malajsijských výrobců výrobku, který je předmětem šetření, musela být vývozní cena z Malajsie stanovena na základě dostupných údajů, tj. podle průměrné vývozní ceny jízdních kol v posuzovaném období uvedené v databázi Comext.

(104)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Byly tedy provedeny úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění a nákladech spojených s balením. V důsledku nízké míry spolupráce vycházely úpravy z informací předložených výrobním odvětvím Unie v žádosti o zahájení předmětného šetření.

(105)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Malajsie v posuzovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(106)

Z tohoto srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k dumpingu.

(107)

Vzhledem k nízké míře spolupráce ze strany šrílanských společností byla vývozní cena stanovena na základě dostupných údajů, tj. podle průměrné vývozní ceny jízdních kol v posuzovaném období uvedené v databázi Comext, která byla srovnána s dostupnými údaji o vývozu poskytnutými společnostmi, které se nedopouštěly obcházení uložených opatření.

(108)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. V souladu s tím a vzhledem k nedostupnosti dalších údajů byly provedeny úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění a nákladech spojených s balením, a to na základě údajů předložených výrobním odvětvím Unie v žádosti o zahájení předmětného šetření.

(109)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu ze Šrí Lanky v posuzovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(110)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k dumpingu.

(111)

Vývozní cena byla stanovena na základě průměrné ceny jízdních kol vyvezených v posuzovaném období uvedené v databázi Comext, která byla srovnána s údaji o vývozu poskytnutými společností, která se nedopouštěla obcházení uložených opatření.

(112)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy za účelem zohlednění rozdílů, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Byly tedy provedeny úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění a nákladech spojených s balením, a to na základě údajů předložených výrobním odvětvím Unie v žádosti o zahájení předmětného šetření.

(113)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty, která byla stanovena dříve, a odpovídajících vážených průměrných cen vývozu z Tuniska v posuzovaném období a byl vyjádřen jako procentuální podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením.

(114)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k dumpingu.

(115)

Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že docházelo k obcházení konečného antidumpingového cla na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR ve smyslu článku 13 základního nařízení prostřednictvím překládky v Indonésii, Malajsii a na Šrí Lance a montáže v Malajsii a v Tunisku.

(116)

V souladu s první větou čl. 13 odst. 1 základního nařízení by stávající opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR měla být rozšířena na dovoz téhož výrobku zasílaného z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z těchto zemí.

(117)

Měla by být tedy rozšířena opatření nyní stanovená v čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 990/2011, tedy konečné antidumpingové clo ve výši 48,5 %, které se použije na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením.

(118)

V souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily na území Unie a podléhají celní evidenci zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska vybrána cla.

(119)

Čtyři společnosti v Indonésii, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, vyplnily formulář pro osvobození.

(120)

Jak je uvedeno v 29. až 33. bodě odůvodnění, v případě jedné společnosti byl použit článek 18. Vzhledem ke zjištěním, která se týkají změny obchodních toků a překládky, uvedeným v 58. bodě odůvodnění, proto nelze této společnosti osvobození udělit.

(121)

V případě tří zbývajících spolupracujících společností v Indonésii, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, bylo zjištěno, že se nepodílely na praktikách obcházení, jež jsou předmětem tohoto šetření (viz 65. bod odůvodnění). Tito výrobci dále prokázali, že nejsou ve spojení s žádným výrobcem/vývozcem dopouštějícím se obcházení uložených opatření ani s žádným čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. Tyto tři společnosti proto byly osvobozeny od rozšířených opatření.

(122)

Jediná společnost v Malajsii, která požádala v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, vyplnila formulář pro osvobození.

(123)

Jak je uvedeno v 72. až 76. bodě odůvodnění, společnost se dopouštěla obcházení uložených opatření. Vzhledem ke zjištěním, která se týkají změny obchodních toků a překládky, uvedeným v 58. bodě odůvodnění, proto nelze této společnosti osvobození udělit.

(124)

Uvedených šest společností na Šrí Lance, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, vyplnilo formulář pro osvobození.

(125)

Jak je uvedeno v 36. bodě odůvodnění, jedna ze společností stáhla během šetření žádost o osvobození, a proto vzhledem ke zjištěním, která se týkají změny obchodních toků a překládky, uvedeným v 58. bodě odůvodnění, nelze této společnosti osvobození udělit.

(126)

V případě dalších dvou společností byl použit článek 18 základního nařízení, jak je uvedeno v 36. až 42. bodě odůvodnění, a proto vzhledem ke zjištěním, která se týkají změny obchodních toků a překládky, uvedeným v 58. bodě odůvodnění, nelze těmto společnostem osvobození udělit.

(127)

V případě tří zbývajících spolupracujících společností na Šrí Lance, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, se prokázalo, že se neúčastnily obcházení uložených opatření, jež jsou předmětem tohoto šetření (viz 80. a 81. bod odůvodnění). Tito výrobci dále prokázali, že nejsou ve spojení s žádnou společností dopouštějící se obcházení uložených opatření ani s žádným čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. Tyto společnosti proto mohly být osvobozeny od rozšířených opatření.

(128)

Uvedené dvě společnosti v Tunisku, které požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření, vyplnily formulář pro osvobození.

(129)

První společnost se nepodílela na praktikách obcházení, jež jsou předmětem tohoto šetření. Tento výrobce dále prokázal, že není ve spojení s žádnou společností dopouštějící se obcházení uložených opatření ani s žádným čínským výrobcem/vývozcem jízdních kol. Tato společnost proto mohla být osvobozena od rozšířených opatření.

(130)

Jak je uvedeno v 89. bodě odůvodnění, druhá společnost se podílela na praktikách obcházení. Vzhledem ke zjištěním, která se týkají změny obchodních toků a překládky, uvedeným v 58. bodě odůvodnění, proto nelze této společnosti osvobození udělit.

(131)

Má se za to, že je v tomto případě zapotřebí zvláštních opatření, aby se zaručilo řádné uplatňování těchto osvobození. Tato zvláštní opatření spočívají v požadavku předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž taková faktura přiložena není, se vztahuje rozšířené antidumpingové clo.

(132)

Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 11 odst. 3 základního nařízení, budou ostatní výrobci/vývozci v Indonésii, Malajsii, na Šrí Lance a v Tunisku, kteří se v rámci tohoto řízení nepřihlásili, a během posuzovaného období nevyváželi do Unie výrobek, který je předmětem šetření, pokud zamýšlejí podat žádost o osvobození od rozšířeného antidumpingového cla podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13. odst. 4 základního nařízení, muset vyplnit dotazník, aby Komise mohla tuto žádost o osvobození posoudit. Takové osvobození lze udělit po posouzení situace na trhu s výrobkem, který je předmětem šetření, výrobní kapacity a jejího využití, nákupu a prodeje a pravděpodobnosti přetrvávání praktik, pro něž neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, jakož i důkazů o dumpingu. Komise v takovém případě rovněž zpravidla provede inspekci na místě. Žádost je třeba odeslat Komisi co nejdříve spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o změny činností společnosti spojených s výrobou a prodejem.

(133)

Bude-li osvobození uděleno, platná rozšířená opatření se odpovídajícím způsobem změní. Následně bude každé udělené osvobození sledováno, aby byl zaručen soulad s podmínkami stanovenými v příslušném osvobození.

(134)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a bylo jim umožněno, aby se k nim vyjádřily.

(135)

Jedna indonéská společnost zopakovala svá tvrzení uvedená v 31. bodě odůvodnění, aniž by však předložila nové důkazy. Jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, údaje předložené touto společností nebylo možno ověřit, neboť společnost nevedla žádné pracovní výkazy dokládající údaje uvedené ve formuláři pro osvobození. Vykázané údaje, které byly otestovány a přepočteny podle účetních knih nalezených v prostorách společnosti, tj. nákupy a objem výroby, se kromě toho ukázaly jako nesprávné. Tato tvrzení se proto odmítají.

(136)

Dle jedné malajsijské společnosti by skutečnost, že podíl dílů čínského původu ve výrobních nákladech na jízdní kola jen mírně překročil 60 % práh, neměla vést Komisi k zamítnutí žádosti této společnosti o osvobození. Společnost také předložila několik faktur za nákup dílů, u kterých byl údajně mylně uveden čínský původ, přestože ve skutečnosti pocházely z Indonésie.

(137)

V této souvislosti je třeba uvést, že prahové hodnoty stanovené v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení jsou velmi jasné, a není proto důležité, v jaké míře překročil podíl dílů čínského původu ve výrobních nákladech na jízdní kola 60 % práh, nýbrž že díly čínského původu by měly představovat méně než 60 % výrobních nákladů na jízdní kola. Tyto faktury kromě toho nebyly uvedeny na soupisu nákupů předloženém společností a jejich hodnota navíc nebyla taková, aby ovlivnila původní závěr Komise. Tato tvrzení se proto odmítají.

(138)

Společnost také tvrdila, že k zamítnutí její žádosti o osvobození neexistuje dostatečný právní základ, neboť k závěrům se dospělo na základě výpočtu bez přihlédnutí k její konkrétní situaci. V reakci na to byly uvedené společnosti poskytnuty další informace k analýze uvedené v 72. až 75. bodě odůvodnění.

(139)

Společnost dále tvrdila, že nárůst dovozu výrobku, který je předmětem šetření, se v jejím případě shoduje s uvolněním všeobecného systému preferencí pro Malajsii, a proto zvýšení vývozu této společnosti do Unie v roce 2010 nemá hospodářský důvod ve zpřísnění antidumpingových opatření uložených ČLR. V odpovědi na toto tvrzení Komise uvedla, že uvolnění pravidel všeobecného systému preferencí sice mohlo zvýšit motivaci této společnosti vyvážet do Unie, avšak tato skutečnost nepopírá zjištění, že společnost zahájila činnost po zpřísnění antidumpingových opatření vůči ČLR a že díly nakupovala především z ČLR (viz 73. bod odůvodnění). Argument této strany byl proto odmítnut.

(140)

Tato společnost rovněž uvedla, že vykázané údaje týkající se hodnoty nakoupených a spotřebovaných dílů jízdních kol nebyly řádně zkontrolovány, jelikož se nijak nerozlišovalo mezi nakoupenými a spotřebovanými díly. K tomu je třeba uvést, že dle údajů předložených společností byly hodnoty nakoupených a spotřebovaných dílů stejné. Vykázaná hodnota dílů nakoupených v roce 2011 se také shodovala s hodnotou spotřebovaných dílů uvedenou ve výroční zprávě společnosti za rok 2011. Údaje o nakoupených a spotřebovaných dílech vykázané za posuzované období a za rok 2010 byly použity tak, jak je společnost uvedla. Tento argument byl tedy odmítnut.

(141)

Dotčená společnost předložila další vyúčtování nákladů podle modelu výrobku, které údajně prokazují splnění požadavku, aby z ČLR pocházelo maximálně 60 % dílů z celkové hodnoty montovaného výrobku. Tato informace se rozcházela s vyúčtováním nákladů (dle modelů) získaných a zkontrolovaných na místě u vybraných modelů, u nichž se potvrdilo, že společnost nesplnila požadavek na 60 % práh. Nové informace předložené touto společností nebyly podloženy žádnými důkazy a v zásadě popíraly ověřené informace. K těmto informacím nebylo přihlédnuto.

(142)

Společnost dále tvrdila, že jednala v dobré víře, jelikož se domnívala, že jedná v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1063/2010 (16), kterým se stanoví příslušná pravidla týkající se původu. V této souvislosti je třeba uvést, že účelem šetření obcházení není ověřit dodržování příslušných pravidel původu. Takové ověření nebylo při tomto šetření obcházení provedeno, a proto nelze údajné dodržování pravidel původu v tomto případě potvrdit. Ačkoli společnost tvrdila, že pravidla původu dodržovala, vzhledem k uvedeným skutečnostem to v tomto případě nijak nevylučuje možnost obcházení, jak je definována v čl. 13 odst. 2 základního nařízení (17). Z uvedených důvodů se toto tvrzení odmítá.

(143)

A nakonec, společnost tvrdila, že dumpingové rozpětí mělo být vypočteno podle údajů týkajících se konkrétně této společnosti. Toto tvrzení bylo uznáno, jak uvádí 75. bod odůvodnění, a společnost byla řádně informována.

(144)

Jedna společnost ze Šrí Lanky vznesla námitky proti relevanci dokumentů požadovaných během inspekce na místě, na základě čehož tvrdila, že její žádost o osvobození neměla být zamítnuta. V této souvislosti je třeba uvést, že doklady o původu dílů použitých při montáži jízdních kol vyvážených do Unie mají pro posouzení, zda jsou dodrženy podmínky čl. 13 odst. 2 písm. b), velký význam. Kromě toho, jak je uvedeno v 37. bodě odůvodnění, údaje předložené touto společností nebylo možno ověřit. Společnost také při inspekci na místě připustila, že díly nakoupené v ČLR nezanesla do účetnictví, takže nebylo možno určit, zda jsou dodržena kritéria stanovená v čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Tato tvrzení se proto odmítají.

(145)

Další společnost ze Šrí Lanky uvedla, že pokud by jí bylo známo již od počátku šetření, že na vývoz do Unie ze Šrí Lanky se může vztahovat rozšířené antidumpingové clo, nebyla by stáhla žádost o osvobození. Předpokládá se ale, že si společnost v okamžiku stažení žádosti o osvobození byla vědoma, že je možné uložit antidumpingové cla, které bylo rozšířeno od dne zavedení evidence dovozu ze Šrí Lanky do Unie, tj. ode dne zahájení šetření obcházení. O takovém důsledku byla společnost informována třikrát: prostřednictvím 20. bodu odůvodnění zahajovacího nařízení, při slyšení na začátku šetření a během inspekce na místě. Toto tvrzení proto nelze přijmout.

(146)

Jiná společnost ze Šrí Lanky předložila nové informace, které měla předložit před inspekcí, ale vzhledem k pokročilé fázi šetření nebylo možno tyto informace již ověřit. Společnost mimoto tvrdila, že již předložila všechny požadované informace.

(147)

Jak je uvedeno v 39. a 40 bodě odůvodnění, tato společnost nepředložila všechny informace vyžádané ke kontrole na místě. Prokázalo se zejména, že nákupní hodnotu dílů místního původu, kterou tato společnost vykázala, nelze považovat za spolehlivou. Nemohlo být tedy stanoveno, zda jsou dodržena kritéria stanovená v čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(148)

Společnost také tvrdila, že inspekce na místě neproběhla vzhledem k délce a jazykovým problémům řádně. K tomu uvádíme, že společnost byla založena krátce před inspekcí, a byla proto naplánována pouze jednodenní kontrolní návštěva. Kontrola trvala celý pracovní den. Na konci kontroly společnost nepožádala o možnost předložit další informace, které nemohla při kontrole dodat.

(149)

Před kontrolou na místě byla společnost mimoto informována, že kontrola bude provedena v angličtině, proti čemuž nevznesla námitek. Během kontroly doprovázel zástupce Komise tlumočník, který měl řešit případné jazykové komunikační problémy. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že většina dokumentů předložených společností během inspekce byla v anglickém jazyce, a to včetně účetních dokladů.

(150)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se všechna tvrzení této společnosti odmítají,

European Commission

Directorate-General for Trade

Directorate H

Office: N-105 08/20

1049 Brussels

Belgie

Fax + 32 22956505

5.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 153/17

(1)

Nařízením (EHS) č. 2474/93 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo ve výši 30,6 % z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky („ČLR“ nebo „dotčená země“) (dále jen „původní šetření“). Na základě šetření obcházení podle článku 13 základního nařízení bylo toto clo nařízením Rady (ES) č. 71/97 (3) rozšířeno na dovoz některých součástí jízdních kol pocházejících z ČLR. Mimoto bylo rozhodnuto o vytvoření „režimu osvobození od cla“ na základě čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Podrobné údaje o tomto režimu byly uvedeny v nařízení Komise (ES) č. 88/97 (4). Aby jim bylo přiznáno osvobození od rozšířeného cla, musí výrobci jízdních kol v Unii dodržovat podmínky stanovené v čl. 13 odst. 2 základního nařízení, a sice používat při montáži méně než 60 % čínských součástí jízdních kol nebo zajistit, aby přidaná hodnota všech součástí použitých při montáži přesáhla 25 %. Doposud bylo osvobození od cla přiznáno ve více než 250 případech.

(2)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 1524/2000 (5) rozhodla, že by výše uvedená opatření měla zůstat zachována.

(3)

Na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (dále jen „pozměňující prozatímní přezkum“) Rada nařízením (ES) č. 1095/2005 (6) rozhodla o zvýšení platného antidumpingového cla na 48,5 %.

(4)

V návaznosti na přezkum opatření proti obcházení podle čl. 13 odst. 4 a čl. 11 odst. 3 základního nařízení Rada nařízením (ES) č. 171/2008 (7) rozhodla zachovat rozšíření antidumpingového cla uloženého na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR na dovoz některých součástí jízdních kol z ČLR.

(5)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení Rada prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 (8) (dále jen „předchozí šetření“) rozhodla, že by výše uvedená opatření měla být zachována.

(6)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti, který skončil v říjnu 2011, měla Komise k dispozici důkazy, které ukazovaly, že pokud jde o dumping a újmu, okolnosti, na jejichž základě byla stávající opatření uložena, se zřejmě změnily a že tyto změny mohou být trvalé povahy.

(7)

Z důkazů prima facie, které měla Komise k dispozici, vyplývalo, že v lednu 2011 byl zrušen systém vývozních kvót, který se vztahoval na výrobce jízdních kol v ČLR a který bránil vyvážejícím výrobcům v tom, aby jim v rámci pozměňujícího prozatímního přezkumu bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství.

(8)

Navíc došlo k určitým změnám struktury výrobního odvětví Unie. Konkrétně několik výrobců v Unii přešlo od kompletního výrobního cyklu k (částečnému) montování s použitím dovážených dílů.

(9)

V důsledku rozšíření Evropské unie v letech 2004 a 2007 se odvětví jízdních kol v Unii rozrostlo o značný počet výrobců. Několik výrobců, kteří byli součástí výrobního odvětví Unie před těmito dvěma rozšířeními, navíc přesunulo své výrobní kapacity do nových členských států nebo v nich zřídilo nové výrobní závody. V důsledku toho se mohly změnit i náklady výrobního odvětví Unie.

(10)

A nakonec, při výpočtu současné úrovně pro odstranění újmy byla brána v úvahu jízdní kola vyrobená z oceli, zatímco většina jízdních kol se v současné době zřejmě vyrábí ze slitin hliníku.

(11)

Všechny tyto skutečnosti byly zřejmě dlouhodobé povahy, a proto opodstatňovaly potřebu přehodnotit zjištění o újmě a dumpingu.

(12)

Kromě toho rychle roste počet společností, které využívají systém osvobození od cla, přičemž tento systém od svého zavedení v roce 1997 nedoznal žádných úprav. Navíc systém sledování dovozu součástí osvobozených od antidumpingových opatření se stal velmi složitým a zatěžujícím, což by mohlo snižovat jeho efektivitu.

(13)

Poté, co bylo po konzultaci s poradním výborem shledáno, že existují dostatečné důkazy prima facie pro zahájení šetření podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, Komise prostřednictvím oznámení (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) (9), zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. března 2012, ohlásila zahájení z moci úřední prozatímního přezkumu antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR.

(14)

Dne 25. září 2012 nařízením (EU) č. 875/2012 (10) zahájila Komise šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR dovozem jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska, a o zavedení celní evidence tohoto dovozu („šetření obcházení opatření“).

(15)

V květnu 2013 Rada nařízením (EU) č. 501/2013 (11) („nařízení o obcházení“) rozšířila platná antidumpingová opatření uložená na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR na dovoz jízdních kol dovážených z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska, neboť bylo zjištěno, že tento dovoz obchází opatření prostřednictvím překládky anebo montáže ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení.

(16)

Dne 27. dubna 2012 Komise prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie  (12) informovala o zahájení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu jízdních kol pocházejících z ČLR do Unie (dále jen „antisubvenční šetření“).

(17)

V listopadu 2012 informovala Komise oznámením v Úředním věstníku Evropské unie  (13), že závěry ze šetření obcházení lze použít v antisubvenčním šetření uvedeném v 14. a 15. bodě odůvodnění výše.

(18)

V květnu 2013 Komise rozhodnutím 2013/227/EU (14) zastavila antisubvenční šetření bez uložení opatření.

(19)

Komise oficiálně informovala o zahájení šetření známé výrobce v Unii, známé sdružení výrobců v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR a sdružení čínských výrobců, zástupce dotčené země, známé dovozce a sdružení dovozců, známé výrobce součástí jízdních kol v Unii a jejich sdružení a známé sdružení uživatelů. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení předložily svá písemná stanoviska a požádaly o slyšení.

(20)

Vzhledem ke zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců, výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení, se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a bude-li tomu tak, aby mohla vzorky vybrat, byli všichni vyvážející výrobci a jejich známé sdružení, všichni výrobci v Unii a dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a aby v souladu s oznámením o zahájení řízení uvedli za období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 základní informace o svých činnostech souvisejících s dotčeným výrobkem.

(21)

Vzhledem k tomu, že zástupci dotčené země se Komisi při zahájení řízení nepřihlásili, obrátila se Komise přibližně na 70 čínských společností, které byly útvarům Komise známy již z předchozího šetření. V pozdější fázi, kdy bylo zahájeno antisubvenční šetření uvedené v 16. bodu odůvodnění, určila Komise zhruba 300 dalších čínských vyvážejících výrobců, kteří byli také kontaktováni v souvislosti s tímto prozatímním přezkumem.

(22)

Navzdory úsilí Komise o navázání spolupráce se přihlásilo pouze osm čínských skupin vyvážejících výrobců, z nichž pouze čtyři nahlásily údaje o vývozu do Unie v období přezkumného šetření (dále jen „období přezkumného šetření“), které je definováno v 37. bodě odůvodnění níže, a tyto údaje představovaly méně než 4 % celkového dovozu jízdních kol z ČLR v období přezkumného šetření.

(23)

Na základě výše uvedených skutečností bylo rozhodnuto, že výběr vzorku není u vyvážejících výrobců v ČLR nutný.

(24)

Jak je uvedeno v 63., 64. a 131. bodě odůvodnění níže, u jedné skupiny čínských vývozců, Giant China, bylo opodstatněné použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Spolupráce čínských vyvážejících výrobců poklesla následně ještě více.

(25)

Jak je vysvětleno v 32. až 35. bodě odůvodnění níže, vzorek výrobců v Unii byl vybrán.

(26)

Jak je vysvětleno v 36. bodě odůvodnění, bylo rozhodnuto, že u dovozců, kteří nejsou ve spojení, není výběr vzorku nutný.

(27)

Komise rozeslala dotazníky všem stranám, o nichž bylo známo, že se jich šetření týká, a všem ostatním stranám, které o to požádaly ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení šetření, jmenovitě výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, spolupracujícím vyvážejícím výrobcům v ČLR, dovozcům, kteří nejsou ve spojení a kteří se sami přihlásili, jak je uvedeno v 36. bodě odůvodnění níže, a známým výrobcům jízdních kol v Unii.

(28)

Odpovědi na dotazníky a další podání došly od čtyř skupin čínských vyvážejících výrobců a jejich zástupce, osmi výrobců v Unii zařazených do vzorku, jednoho sdružení uživatelů a osmi sdružení výrobců v Unii, 53 výrobců součástí jízdních kol a jednoho sdružení výrobců součástí jízdních kol. Žádný z oslovených dovozců, kteří nejsou ve spojení, neposkytl odpověď na dotazník.

(29)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, jež považovala za nezbytné za účelem stanovení dumpingu, výsledné újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, a provedla inspekci v prostorách následujících společností:

(30)

S ohledem na potřebu stanovit běžnou hodnotu pro vyvážející výrobce v ČLR, kterým by nemuselo být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, proběhla za účelem stanovení běžné hodnoty na základě údajů ze srovnatelné země inspekce v prostorách následujících společností:

(31)

Po poskytnutí základních údajů a úvah („poskytnutí informací“) některé strany tvrdily, že nedostaly dostatek času na vyjádření. V této souvislosti je třeba uvést, že stranám byl poskytnut dostatek času k připomínkám v souladu s čl. 20 odst. 5 základního nařízení. Toto tvrzení se proto zamítá.

(32)

Komise v oznámení o zahájení šetření uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Tento vzorek sestával z osmi společností známých ještě před zahájením šetření a vybraných z více než 380 výrobců v Unii zejména na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje, který může být přiměřeně přezkoumán v čase, který je k dispozici, přičemž se zohledňuje jejich zeměpisné rozložení. Vzorek pokrýval země s největším objemem výroby. U každé z těchto zemí patřily společnosti zařazené do vzorku k největším reprezentativním spolupracujícím výrobcům. Ve vzorku figurovaly také subjekty z největších spolupracujících skupin. Zvláštní pozornost byla v tomto případě věnována tomu, aby ve vzorku byl stejný počet společností ze starých a nových členských států.

(33)

Vzorek představoval kolem 25 % celkové odhadované výroby a prodeje v Unii v období přezkumného šetření. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se seznámily s dokumentací a vyjádřily se ke vhodnosti výběru do 15 dnů od zveřejnění oznámení o zahájení šetření. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(34)

Některé zúčastněné strany vznesly námitky k výběru vzorku výrobců v Unii. Tvrdily, že: i) tento předběžný vzorek zahrnuje pouze určité právnické osoby, které patří do skupin společností ve spojení, a nikoli všechny právnické osoby, které tvoří úplný hospodářský subjekt vyrábějící výrobek, který je předmětem šetření, a ii) návrh obsahuje společnost, která byla nedávno ve ztrátě, zatímco výrobci v Unii v tomto období prosperovali. Mimoto tvrdily, že tyto ztráty nesouvisely s dotčeným výrobkem.

(35)

Tyto argumenty byly zamítnuty z těchto důvodů: i) subjekty, jež patří do větších skupin a které vykonávaly činnost nezávisle na ostatních dceřiných společnostech téže skupiny, byly považovány za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, a proto nebylo nutné zkoumat celou skupinou na konsolidovaném základě, ii) dotyčná zúčastněná strana nedoložila své tvrzení, že společnost vybraná do vzorku, která údajně vykázala ztrátu, není reprezentativní pro výrobní odvětví Unie. A konečně, ačkoli by vybraný vzorek měl být reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, vybrané společnosti nutně nemusí být stejnorodé. Tvrzení této strany bylo tudíž nutno zamítnout.

(36)

Oznámení o zahájení šetření se zmiňovalo také o výběru vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení. Při zahájení šetření byli kontaktováni všichni známí dovozci, kteří nejsou ve spojení. Vzorek nebyl vybrán vzhledem k nízkému počtu odpovědí došlých v rámci postupu pro výběr vzorku. Všichni dovozci, kteří nejsou ve spojení a kteří se přihlásili, byli vyzváni ke spolupráci a obdrželi dotazník. Žádný z dovozců, kteří nejsou ve spojení, na dotazník neopověděl ani dále v tomto šetření nespolupracoval.

(37)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období od ledna 2008 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(38)

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumného šetření, jsou jízdní a jiná kola (včetně dodávkových tříkolek, avšak s výjimkou jednokolek), bez motoru (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“) pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN 8712 00 30 a ex 8712 00 70.

(39)

Stejně jako v předchozím šetření byla jízdní kola rozdělena do těchto kategorií:

(40)

Všechny výše vymezené typy jízdních kol mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti. Mimoto se na trhu Unie prodávají prostřednictvím obdobných distribučních kanálů, jako jsou specializovaní maloobchodníci, řetězce obchodů se sportovním zbožím a velké obchodní domy. Základní používání a využití jízdních kol je stejné, jízdní kola jsou do značné míry zaměnitelná, a modely různých kategorií si proto navzájem konkurují. Na tomto základě byl vyvozen závěr, že všechny kategorie představují jediný výrobek.

(41)

Jedna strana tvrdila, že různé typy jízdních kol mají značně odlišné vlastnosti a zamýšlená použití a rovněž výrazně odlišné ceny a z hlediska spotřebitelů nejsou tyto různé typy jízdních kol vzájemně zaměnitelné. Kromě toho bylo argumentováno tím, že ocelová a hliníková jízdní kola se nepovažují za zaměnitelná a že jejich ceny se rovněž liší.

(42)

Na podporu toho argumentu tato zúčastněná strana předložila studii o základních fyzických a technických vlastnostech a užití pěti různých typů výrobků, jakož i o jejich zaměnitelnosti. Je třeba poznamenat, že studie údajně vycházela z odpovědí 36 osob, avšak není jasné, jak byli tito respondenti vybráni. Dále se zdá, že byla zpracována zvlášť pro účely tohoto šetření. Studie neobsahuje žádné kvantifikovatelné údaje. Konstatuje se, že obsah této studie zjevně vychází z prohlášení zákazníků anebo výrobců jízdních kol, a nikoli z ověřitelných důkazů. Proto je reprezentativnost výsledků této studie diskutabilní.

(43)

Uvedená zúčastněná strana nepředložila na podporu svého tvrzení žádné další důkazy.

(44)

Šetření potvrdilo, že všechny výše vymezené typy jízdních kol mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti. Zejména bylo zjištěno, že použití různých surovin nemělo vliv na základní vlastnosti kola. Ačkoli má ocel a hliník některé odlišné technické vlastnosti, jako je hmotnost, základní vlastnosti jízdních kol vyrobených z oceli a hliníku jsou podobné.

(45)

Dotyčná strana podobně nepodala žádný konkrétní důkaz, že jízdní kola z oceli na jedné straně a jízdní kola z hliníku na straně druhé měla skutečně odlišné základní fyzické a technické vlastnosti.

(46)

Pokud jde o zvláštní uplatnění, použití a vnímání spotřebitelů, toto šetření potvrdilo, že všechna jízdní kola mají stejné základní uplatnění a plní v podstatě stejnou funkci. I když je pravda, že různé kategorie jsou v zásadě určeny pro uspokojování různých požadavků koncových uživatelů, koncoví uživatelé obvykle využívají jízdní kolo v určité kategorii na různá použití.

(47)

Proto neexistuje žádná zřetelná dělicí čára mezi tím, jak koncoví uživatelé používají různé kategorie, a tím, jak je vnímají spotřebitelé.

(48)

Kromě toho sami výrobci v Unii často nerozlišují mezi koly v různých kategoriích z hlediska výroby, distribuce a účetnictví. Vlastně se všechny kategorie jízdních kol často vyrábí podobně.

(49)

Různé typy jízdních kol se prodávají na trhu Unie prostřednictvím podobných distribučních kanálů, jako jsou specializovaní maloobchodníci, řetězce obchodů se sportovním zbožím a velké obchodní domy.

(50)

Na tomto základě byl vyvozen závěr, že všechny kategorie představují jediný výrobek.

(51)

Jedna strana upozornila na skutečnost, že toto šetření zahrnuje dva kódy KN, jak je uvedeno ve 38. bodě odůvodnění, zatímco předchozí šetření uvedené v 5. bodě odůvodnění se týkalo tří kódů KN, tj. ex 8712 00 10, 8712 00 30 a ex 8712 00 80. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ke změně kódů došlo kvůli změnám v kombinované nomenklatuře, jež vyplynuly z nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 (15) s účinností od 1. ledna 2012.

(52)

V této souvislosti stejná strana tvrdila, že jízdní kola bez kuličkových ložisek a jízdní kola s kuličkovými ložisky by neměla být považována za jediný výrobek. Šetření však prokázalo, že jízdní kola s kuličkovými ložisky a jízdní kola bez kuličkových ložisek mají stejné technické vlastnosti a použití. Tato strana navíc nedoložila své tvrzení žádnými důkazy, a proto se toto tvrzení zamítá.

(53)

Tato strana mimoto tvrdila, že existuje významný rozdíl v průměrných dovozních cenách, jak je zaznamenal Eurostat, mezi oběma kódy KN, pod které spadá dotčený výrobek. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že jak je uvedeno v 157. bodě odůvodnění níže, vzhledem k sortimentní skladbě může průměrná cena zaznamenaná Eurostatem sloužit pouze jako ukazatel cenových trendů, avšak není použitelná, když se porovnávají prodejní ceny mezi různými zeměmi a Unií.

(54)

Po poskytnutí informací jedna strana zopakovala své tvrzení, že různé typy jízdních kol, jichž se týká toto šetření, nejsou obdobnými výrobky, a tvrdila, že předložila jednoznačné důkazy dokládající rozdíly v surovinách, fyzických vlastnostech, technických vlastnostech a konečném použití, které údajně existují mezi různými typy jízdních kol.

(55)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jednoznačný důkaz, který tato strana podle ní předložila, je ve skutečnosti studie, kterou Komise zhodnotila v 42. bodě odůvodnění. Po řádném posouzení dospěla Komise k závěru, že reprezentativnost výsledků této studie je z důvodů uvedených v 42. bodě odůvodnění sporná.

(56)

Strany tvrdily, že dětská jízdní kola vymezená touto stranou jako jízdní kola s velikostí kol menší než 16 palců včetně by měla být vyloučena z definice výrobku v rámci tohoto šetření. Tato tvrzení byla založena na předpokladu, že zejména délka používání a jednoduchost vlastností jasně odlišují tato kola od jiných typů kol, která jsou předmětem tohoto šetření.

(57)

Tato tvrzení však nebyla považována za dostatečná pro vyloučení jízdních kol s velikostí kola menší než 16 palců včetně z definice dotčeného výrobku, jelikož nebyla doložena dostatečnými důkazy prokazujícími, že v tomto šetření lze vést jasnou dělicí čáru mezi jízdními koly s velikostí kola menší než 16 palců včetně a jinými typy jízdních kol, jichž se toto šetření týká. Naopak, bylo zjištěno, že základní fyzické a technické vlastnosti jízdních kol s velikostí kola menší než 16 palců včetně, které jsou běžné u dotčeného výrobku – šlapacího dopravního prostředku poháněného lidskou silou s více než jedním kolem připojeným k rámu – jsou mnohem důležitější než případné rozdíly (tj. v podstatě velikost kola). Dále se zdálo, že výroba, prodejní kanály a služby spotřebitelům se zásadně neliší od jiných typů jízdních kol, které jsou předmětem šetření. Pouhá skutečnost, že jízdní kola s velikostí kola menší než 16 palců včetně tvoří zvláštní podskupinu v rámci dotčeného výrobku, neodůvodňuje jejich vyloučení z definice výrobku. Bylo zjištěno, že neexistuje jasná dělicí čára mezi jízdními koly s velikostí kola menší než 16 palců včetně a dotčeným výrobkem, ale že se spíše velmi překrývají, pokud jde o definici dotčeného výrobku, především v tom, že se jedná o šlapací dopravní prostředek na lidský pohon, který má více než jedno kolo a používá se především k dopravě a sportu. V tomto ohledu šetření ukázalo, že jeden ze spolupracujících čínských vyvážejících výrobců skutečně vyvážel do Unie jízdní kola s rozměrem kol 12 palců, která nebyla nutně považována za kola pro děti, ale byla to ve skutečnosti skládací kola pro dospělé, u nichž byla skladnost důležitou vlastností.

(58)

Žádost o vyloučení jízdních kol s velikostí kola menší než 16 palců včetně z definice výrobku v rámci tohoto šetření se proto zamítá.

(59)

Jízdní kola vyráběná a prodávaná výrobci Unie na trhu Unie, jízdní kola vyráběná a prodávaná na trhu ve srovnatelné zemi a jízdní kola dovážená na trh Unie a pocházející z ČLR mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a stejné použití, a proto jsou považována za obdobná ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(60)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR stanoví v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro ty výrobce, u kterých se zjistilo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Zmíněná kritéria jsou ve stručné a souhrnné podobě a pouze pro orientaci uvedena níže:

(61)

V tomto šetření všechny vyvážející skupiny, které původně spolupracovaly při šetření, požádaly o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a zaslaly vyplněný formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství ve stanovených lhůtách.

(62)

U všech vyvážejících skupin, které původně spolupracovaly při šetření, si Komise vyžádala všechny informace, které považovala za nezbytné, a prověřila informace uvedené v žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství v prostorách dotčených skupin.

(63)

Navzdory snaze Komise o získání požadovaných informací byla odpověď jedné skupiny, společnosti Giant China, považována za velmi nedostatečnou, neboť neobsahovala všechny požadované informace o struktuře skupiny.

(64)

Jak vyžaduje čl. 18 odst. 1 základního nařízení, byla Giant China informována o pravděpodobném použití dostupných údajů a byla vyzvána, aby předložila připomínky. Giant China však odmítla poskytnout Komisi nezbytné informace, a proto byl uplatněn čl. 18 odst. 1 základního nařízení a její žádost o zacházení jako v tržním hospodářství byla zamítnuta.

(65)

Šetření dále prokázalo, že žádné ze skupin čínských společností nelze přiznat zacházení jako v tržním hospodářství, protože žádná z nich nesplnila všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a to z těchto důvodů:

(66)

Žádná ze spolupracujících vyvážejících skupin neprokázala, že splňuje kritérium 1 z důvodu státních zásahů do rozhodování o hlavních surovinách (ocel a hliník). Náklady na ocel a hliník představují pro spolupracující vyvážející skupiny nejméně kolem 20 % až 25 % výrobních nákladů dotčeného výrobku. Mnoho společností je plně vertikálně integrovaných, což znamená, že nakupují hliníkové bloky nebo ocel k výrobě trubek, z nichž se vyrábějí rámy/vidlice a nakonec jízdní kola.

(67)

Z šetření vyplynulo, že tři spolupracující čínské skupiny vyvážejících výrobců získávaly ocel a hliník používané pro výrobu dotčeného výrobku na čínském domácím trhu.

(68)

Ceny se zakládají na kotaci hliníku na státem kontrolované Šanghajské burze neželezných kovů (dále jen „burza“ nebo „SHFE“). SHFE je uzavřená burza pro společnosti registrované v ČLR a čínské občany a je kontrolována státní komisí pro cenné papíry. Některá pravidla, jimiž se fungování burzy řídí, přispívají k nízké volatilitě a k cenám, které neodrážejí tržní hodnotu na SHFE: denní cenové výkyvy jsou omezeny na 4 % nad nebo pod vypořádací cenou z předchozího dne obchodování, k obchodování dochází s malou frekvencí (do patnáctého dne každého měsíce), futures jsou omezeny na dobu dvanácti měsíců a transakční poplatky účtují jak burza, tak i makléři.

(69)

Navíc, co se týče transakcí na SHFE, fyzické dodávky se mohou uskutečnit pouze ve schváleném skladu v ČLR, na rozdíl od mezinárodních burz, v jejichž případě se dodávka může uskutečnit kdekoliv na světě. Kromě toho je SHFE platforma pouze pro fyzickou směnu (neprodávají se zde žádné deriváty), což čínský trh s hliníkem zcela izoluje. Arbitráž s celosvětovým srovnávacím kritériem, burzou London Metals Exchange (dále jen „LME“) nebo jinými trhy je v důsledku toho prakticky nemožná a burza funguje v izolaci od ostatních světových trhů. Proto se nemůže konat arbitráž mezi těmito trhy. Během období přezkumného šetření byly spotové ceny surového hliníku na SHFE přibližně o 7 % nižší (bez DPH) ve srovnání s LME (rovněž bez DPH).

(70)

Stát rovněž zasahuje do mechanismů tvorby cen na SHFE, jelikož prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv a dalších státních orgánů prodává i nakupuje surový hliník. Kromě toho stanoví stát prostřednictvím pravidel SHFE denní cenové limity, které byly schváleny státním regulačním orgánem CSRC (Čínská komise pro cenné papíry).

(71)

ČLR podporuje zpracování výrobků z hliníku částečným vracením DPH při vývozu mnoha výrobků z hliníku (u jízdních kol se vrací 15 %), v případě vývozu surového hliníku se však nevrací nic. Jde o pobídku pro čínské výrobní odvětví, aby hliník dále zpracovávalo, a má to přímý vliv na dostupnost a cenu surového hliníku na domácím trhu. Kromě toho bylo v rámci šetření prokázáno, že na surový hliník určený k vývozu se vztahuje 17 % daň, zatímco na vývoz jízdních kol se uplatňuje vývozní daň. To jen podporuje zjištění o zasahování čínského státu na domácím trhu hliníku. Tyto nástroje snižují domácí ceny, což vybízí domácí výrobní odvětví k výrobě hotových výrobků s obsahem hliníku (jako je dotčený výrobek) pro domácí a exportní trhy.

(72)

Další narušování obchodu ze strany čínského státu má podobu zásahů na trhu prováděných Správou státních hmotných rezerv („SRB“), která je součástí Komise pro národní rozvoj a reformy („NDRC“). Na konci roku 2008 a na začátku roku 2009 začala Správa státních hmotných rezerv nakupovat zásoby surového hliníku od čínských hliníkových hutí s cílem stimulovat cenu této komodity. Jak uvádí Bloomberg (16), Správa státních hmotných rezerv prodávala surový hliník zpět na trh od začátku listopadu 2010. Tisková agentura Nová Čína informovala o hromadění zásob v prosinci 2008, přičemž vysvětlila, že prostřednictvím opatření zaměřeného na podporu cen je plánováno nashromáždit 300 000 tun hliníku za ceny, které jsou o 10 % vyšší než tržní cena (17). Plán hromadění zásob Správy státních hmotných rezerv spočíval v nákupu od několika čínských hutí, i když přibližně polovina měla být zakoupena od společnosti Aluminium Corporation of China Ltd. Z výše uvedeného vyplývá, že čínský stát má hlavní úlohu při stanovování cen surového hliníku a že do trhu zasahuje.

(73)

To, že výše popsaný státní zásah je jasně cílený, potvrzuje mimo jiné 12. pětiletý plán rozvoje pro hliník (na léta 2011–2015), ve kterém vláda ČLR výslovně uvádí svůj záměr „upravit daně a slevy z vývozní daně a ostatní ekonomické páky a důsledně kontrolovat celkovou částku expanze a vývozu surovin“. Tento plán je pokračováním politiky, která se projevovala již v předchozím plánu pro hliník. Kromě toho byly tyto plány prováděny po mnoho let a, jak bylo výše prokázáno, některá prováděcí opatření fungovala v průběhu období přezkumného šetření.

(74)

Četná státem vyvolaná zkreslení čínských cen surového hliníku tak ovlivňují ceny surovin. Kromě toho výrobcům tato zkreslení přinášejí výhodu v tom smyslu, že obvykle nakupují na čínském trhu od místních dodavatelů, přičemž jako srovnávací kritérium se používají čínské ceny krátkodobých trhů (nebo SHFE). V průběhu období přezkumného šetření byly tyto ceny přibližně o 7 % nižší než ceny na světovém trhu. Teoreticky mohou čínské společnosti také nakupovat určitá množství za ceny na LME, pokud jsou ceny na čínském trhu v důsledku státního zásahu vyšší, avšak opak není pro jiné než čínské hospodářské subjekty možný.

(75)

Dospělo se proto k závěru, že čínský trh s hliníkem je narušen vinou výrazných zásahů státu.

(76)

Zásahy čínského státu v odvětví oceli prokazuje skutečnost, že naprostou většinu velkých čínských výrobců oceli vlastní stát, přičemž výrobní kapacita a výkon jsou určovány různými pětiletými odvětvovými plány, zejména současným 12. pětiletým plánem (2011–2015) pro odvětví železa a oceli.

(77)

Stát také významně kontroluje trh se surovinami. Koks (spolu s železnou rudou hlavní surovina pro výrobu oceli) podléhá množstevnímu omezení v oblasti vývozu a vývoznímu clu ve výši 40 %. Lze proto dojít k závěru, že čínský trh s ocelí je zkreslený z důvodu významných státních zásahů.

(78)

Antidumpingové šetření, které provedla Komise (18), potvrdilo význam státních zásahu také v specifickém odvětví trubek a dutých profilů, které jsou hlavními surovinami pro výrobu ocelových jízdních kol.

(79)

Dospělo se proto k závěru, že čínský trh s ocelí je narušen vinou výrazných zásahů státu.

(80)

Za takových okolností žádná ze společností nebyla schopna prokázat, že jejich obchodní rozhodnutí, pokud jde o získávání surovin, nepodléhají zásadním zásahům státu a že náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě. Z tohoto důvodu nemohly prokázat, že splňují kritérium č. 1.

(81)

Pokud jde o další čtyři kritéria, tři spolupracující čínští vyvážející výrobci byli schopni prokázat, že zbývající kritéria splnili.

(82)

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním ohledně kritéria 1 a po konzultaci s poradním výborem byl učiněn závěr, že třem spolupracujícím čínským skupinám vyvážejících výrobců by mělo být zamítnuto zacházení jako v tržním hospodářství.

(83)

Komise dotčeným společnostem v ČLR a žadateli poskytla oficiálně výsledky zjištění týkající se zacházení jako v tržním hospodářství. Byla jim též dána možnost písemně se vyjádřit a požádat o slyšení, mají-li ke slyšení zvláštní důvody.

(84)

Po zpřístupnění zjištění týkajících se zacházení jako v tržním hospodářství jedna společnost tvrdila, že nepřiznání zacházení jako v tržním hospodářství je založeno na čínském výrobní odvětví jízdních kol jako celku, nikoli na každé společnosti individuálně. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv Komise zhodnotila odvětví výroby oceli a hliníku v Číně, existuje jednoznačná souvislost mezi trhem s ocelí a hliníkem v ČLR a nákupem výrobků z oceli a hliníku jako suroviny pro spolupracující společnosti.

(85)

Kromě toho byla vznesena námitka, že nákladové zvýhodnění čínských výrobců jízdních kol týkající se oceli a hliníku je nevýznamné, neboť představuje pouze 1,4 % až 1,75 %, pokud se bere v úvahu, že surový hliník a ocel představují 20 % – 25 % nákladů na výrobu jízdních kol a že rozdíl v cenách na LME a SHFE činil 7 % během období přezkumného šetření.

(86)

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že rozhodujícím faktorem analýzy je podíl surovin ve výrobních nákladech (což v tomto případě bylo významné, jelikož na ně připadalo nejméně 20 % – 25 % výrobních nákladů) a skutečnost, že trh surovin je v ČLR narušen. Přesný kvantitativní dopad zkreslení nákladů společnosti se nepovažuje za rozhodující faktor.

(87)

Kromě toho bylo argumentováno tím, že v jiném šetření Komise provedla analýzu cen přímých surovin používaných při výrobě dotčeného výrobku, a nikoli ceny primární suroviny, a proto by v tomto případě Komise měla posoudit zásahy státu do cen přímé suroviny, tj. výlisků hliníkových slitin, spíše než surového hliníku, což je primární surovina.

(88)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že každé šetření analyzuje vlastní podstatu věci. Kromě toho skutečnost, že trh se surovým hliníkem je pod kontrolou státu, svědčí o tom, že ani trh s hliníkovými polotovary nefunguje v podmínkách tržního hospodářství, tj. nereaguje na nabídku a poptávku. Toto tvrzení proto bylo odmítnuto.

(89)

Uvádělo se rovněž, že rozdíl ceny surového hliníku mezi LME a SHFE nesmí vést k cenovému rozdílu ceny výlisků hliníkových slitin mezi příslušnými trhy a že je třeba zohlednit i takové faktory, jako je efektivita výroby, zbytková kapacita a náklady na splnění závazků v oblasti životního prostředí.

(90)

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že nebyly předloženy žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy důkazy, Komise nemohla toto tvrzení analyzovat a ověřit, a proto bylo zamítnuto.

(91)

Dále bylo také tvrzeno, že když Komise ignorovala skutečnost, že existuje řada následných polotovarů, ignorovala tím skutečné vlastnosti a faktory, které se podílejí na tvorbě cen jízdních kol jako konečných výrobků. Jelikož se jízdní kolo prodává přímo konečnému spotřebiteli (na rozdíl od surového hliníku), cenu jízdních kol ovlivňují i jiné faktory, než je cena suroviny, např. zvláštní technické vlastnosti jízdního kola a poptávka spotřebitelů.

(92)

K těmto vlastnostem a faktorům však nebyly poskytnuty žádné konkrétní podrobnosti, jež by se měly zohlednit, a proto se k nim Komise nemůže vyjádřit.

(93)

Dále se tvrdilo, že Komise nesprávně zhodnotila zásady, podle nichž SHFE vykonává svou činnost. Byla vznesena námitka, že státní regulační orgán (CSRC) reguluje funkce SHFE podobně jako Autorité des marchés financiers („AMF“) ve Francii nebo Financial Services Autority („FSA“) ve Spojeném království a že úloha CSRC a zvláštních regulačních či dohledových opatření odpovídá zásadám skupiny G-20. V důsledku toho jsou závěry o zacházení jako v tržním hospodářství, které vycházejí z role CSRC a z působení a SHFE, neopodstatněné.

(94)

Je třeba poznamenat, že tato společnost nevzala v úvahu skutečnost, že zatímco FSA (19) a AMF (20) jsou nezávislé nevládní orgány, CSRC je útvar na úrovni ministerstva, který je přímo podřízen Státní radě (21). Státní rada je nejvyšším výkonným orgánem státní moci, jakož i nejvyšším orgánem státní správy (22). Jde o další příklad toho, že stát se aktivně podílí na regulaci trhu s hliníkem v ČLR. Pokud jde o dodržování zásad skupiny G-20, společnost pouze vydala prohlášení, aniž by ve skutečnosti vysvětlila zásady, na které se odkazuje. Proto byl tento argument odmítnut.

(95)

Jedna společnost navíc vyjádřila nesouhlas s hodnocením Komise, že arbitráž mezi celosvětovým srovnávacím kritériem, burzou LME, nebo jinými trhy a cenami na SHFE je prakticky nemožná, a že SHFE tudíž funguje v izolaci od ostatních světových trhů.

(96)

Je třeba poznamenat, že to je v rozporu s rozdílem mezi cenami SHFE a LME, který společnost akceptovala po dobu, kdy byla cena na SHFE vyšší než ceny na LME, a přitom tvrdila, že v té době čínští výrobci platili za výrobky z hliníku více než výrobci v Unii.

(97)

Kromě toho tato společnost namítala, že od roku 2010 začala SHFE povolovat fyzické dodávky hliníku do celních skladů v zóně volného obchodu v Šanghaji. Z toho vyplývá, že toto tvrzení není v rozporu, nýbrž spíše potvrzuje názor Komise, že fyzické dodávky se mohou uskutečnit pouze ve skladu v ČLR, který schválila SHFE, na rozdíl od mezinárodních burz, v jejichž případě se dodávka může uskutečnit kdekoliv na světě.

(98)

Uvádělo se rovněž, že SHFE je termínovým trhem a termínové smlouvy na hliník byly obchodovány na SHFE od roku 1991, a proto je mylné hodnocení Komise, že na SHFE se neprodávají žádné deriváty.

(99)

SHFE je skutečně termínovým trhem. Nicméně termínové smlouvy (futures), s nimiž se obchoduje na SHFE, se vypořádávají fyzickým dodáním. Derivátových produktů bez fyzického dodání, tj. nikoli skutečně využitých, ale obchodovaných před jejich datem dodání, je však v ČLR málo, a SHFE je tedy jen platformou pro fyzickou směnu, která izoluje čínský trh s hliníkem.

(100)

Uvádělo se rovněž, že argumentace Komise týkající se účinků DPH nebo daňových opatření na ceny jízdních kol a opatření týkající se evidence surového hliníku je ekonomicky pochybná a nedostatečně odůvodněná.

(101)

Jelikož však společnost nevysvětlila, co v analýze Komise chybí, ani své tvrzení dále nedoložila, Komise se k němu nemohla vyjádřit.

(102)

Kromě toho bylo argumentováno tím, že existují podobnosti mezi průmyslovou politiku v ČLR a politikami EU a že Komise neprokázala, že průmyslová politika v ČLR má nějaký přímý nebo významný dopad na rozhodnutí o vstupech, výrobě jízdních kol nebo odbytu vyvážejících výrobců čínských jízdních kol.

(103)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že společnost neupřesnila, které politiky EU má na mysli, a proto se Komise k tomuto tvrzení nemůže vyjádřit. Kromě toho, pokud jde o prohlášení, že nebylo prokázáno, že průmyslová politika v ČLR má značný dopad na rozhodnutí o vstupech, výrobě nebo odbytu vyvážejících výrobců čínských jízdních kol, je třeba poznamenat, že existence pětiletého plánu v odvětví hliníku v ČLR, narušování cen hliníku, s nímž se obchoduje na samostatné burze, když hliník představuje 20–25 % celkových výrobních nákladů jízdního kola, svědčí o jasné souvislosti mezi průmyslovou politiku v ČLR a rozhodnutími o vstupech, výrobě a odbytu vyvážejících výrobců čínských jízdních kol.

(104)

Uvádělo se rovněž, že Komise porušila tříměsíční lhůtu stanovenou v základním nařízení. V této souvislosti je třeba poznamenat, že vinou velmi slabé spolupráce ze strany čínských vývozců Komise vyvinula nadměrné úsilí o lepší spolupráci tím, že se obrátila na velký počet dalších vývozců, o nichž se dozvěděla v pozdějších fázích šetření. Z toho důvodu nebylo možné učinit rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství ve stanovené lhůtě. Kromě toho je třeba připomenout, že Tribunál (23) nedávno rozhodl, že rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství přijaté po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení samo o sobě nepostačuje k zrušení nařízení o uložení antidumpingových opatření. Rovněž je třeba poznamenat, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení byl mezitím změněn s tím účinkem, že Komise rozhodne o zacházení jako v tržním hospodářství pouze u podniků zařazených do vzorku a že takové rozhodnutí se obvykle přijme do sedmi měsíců, avšak v každém případě nejpozději osm měsíců od zahájení šetření (24). Tato změna se vztahuje na všechna nová a dosud probíhající šetření, včetně tohoto. Rozhodnutí bylo učiněno ve lhůtě osmi měsíců ode dne zahájení šetření.

(105)

Vzhledem k výše uvedenému se tvrzení týkající se porušení tříměsíční lhůty zamítá.

(106)

Jedna strana požadovala, aby byly také analyzovány žádosti výrobců v ČLR, kteří přestali vyvážet do Unie, o zacházení jako v tržním hospodářství. Tvrdila, že tito výrobci zastavili vývoz do Unie pouze kvůli antidumpingovým clům platným od roku 2005.

(107)

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že zjištění týkající se dumpingu a újmy se týkají období přezkumného šetření stanoveného v souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení. To znamená, že údaje shromážděné od vyvážejících výrobců za účelem určení běžné hodnoty a vývozní ceny se striktně vztahují jen k tomuto období. Zacházení jako v tržním hospodářství je analyzováno v souvislosti s určováním běžné hodnoty u vyvážejících výrobců v ČLR, která se pak porovnává s vývozní cenou v témže období. Pokud vývozce během období přezkumného šetření dotčený výrobek nevyvážel, nelze vývozní cenu určit a nelze vypočítat dumpingové rozpětí. Není proto důvod zkoumat splnění kritérií pro zacházení jako v tržním hospodářství v případě výrobce, který nevyvážel dotčený výrobek během období přezkumného šetření. Je však třeba připomenout, že všichni vyvážející výrobci mají možnost zažádat o „prozatímní přezkum“, aby byla jejich situace přezkoumána podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, nebo vyvážející výrobci, kteří nevyváželi dotčený výrobek během období šetření, na jehož základě byla opatření přijata, mají možnost požádat o „přezkum nového vývozce“ podle čl. 11 odst. 4 uvedeného nařízení.

(108)

Kromě toho tato strana ve své žádosti rovněž zmínila rozsudek Soudního dvora ve věci Brosmann (25) a na tomto základě zřejmě naznačovala, že výrobcům v ČLR by mělo být umožněno podat formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, i když nevyváželi dotčený výrobek do Unie během stávajícího období šetření. Je třeba poznamenat, že tento rozsudek se netýká žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství podaných vyvážejícími výrobci, kteří nevyváželi během období šetření, a proto není v této souvislosti relevantní.

(109)

Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(110)

Uvádělo se rovněž, že vývozní ceny společností nevyvážejících do Unie v období přezkumného šetření by se měly určit na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení, tj. na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

(111)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že z čl. 2 odst. 9 základního nařízení jednoznačně nevyplývá, že vývozní cena se určuje u výrobců dotčené země v případě, že do Unie nic nevyvezli. Naopak, čl. 2 odst. 9 základního nařízení se vztahuje na cenu nového prodeje dováženého výrobku, která se bere za základ pro určení vývozní ceny, a také se vztahuje na úpravy všech nákladů vynaložených za období mezi dovozem a novým prodejem, z čehož vyplývá, že k dovozu do Unie ve skutečnosti došlo. Výraz „na jakémkoli jiném přiměřeném základě“ v první větě tohoto ustanovení se týká zvláštních případů, ve kterých nelze použít předchozí v něm uvedené metody. To nemění nic na skutečnosti, že z tohoto článku vyplývá, že v průběhu období přezkumného šetření se uskutečnil dovoz do Unie.

(112)

Na základě výše uvedených skutečností žádná z čínských skupin, které požádaly o zacházení jako v tržním hospodářství, neprokázala, že splňuje kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Proto se dospělo k závěru, že všem těmto skupinám by mělo být zacházení jako v tržním hospodářství zamítnuto.

(113)

Nařízením (EU) č. 765/2012 (26), které vstoupilo v platnost dnem 6. září 2012, Evropský parlament a Rada pozměnily čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Článek 2 nařízení (EU) č. 765/2012 stanoví, že se tato změna použije pouze na šetření zahájená po jeho vstupu v platnost. V důsledku toho, jelikož současné šetření bylo zahájeno dne 9. března 2012, se tato změna na toto šetření nevztahuje.

(114)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země spadající pod čl. 2 odst. 7 základního nařízení případné clo ukládá s celostátní platností kromě případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení, že jejich vývozní ceny a množství a podmínky prodeje byly svobodně určeny, že měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů a že státní zásahy nejsou takové, aby umožňovaly obcházení uložených opatření, jestliže pro vývozce platí různé celní sazby.

(115)

Tři spolupracující vývozní skupiny, které požádaly o zacházení jako v tržním hospodářství, požádaly též o individuální zacházení pro případ, že jim zacházení jako v tržním hospodářství nebude přiznáno. Na základě dostupných informací se dospělo k závěru, že všechny tři tyto skupiny v ČLR splnily všechny požadavky pro přiznání individuálního zacházení.

(116)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, určí na základě cen na domácím trhu nebo na základě početně zjištěné běžné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(117)

V oznámení o zahájení šetření navrhla Komise pro tento účel Mexiko, které posloužilo jako srovnatelná země i při předchozím šetření týkajícím se ČLR.

(118)

Všechny zúčastněné strany dostaly příležitost vyjádřit se k výběru navržené srovnatelné země.

(119)

Jedna strana tvrdila, že Mexiko nepředstavuje nejlepší volbou srovnatelné země, ale že Tchaj-wan je lepší alternativa, vzhledem ke tomu, že Tchaj-wan je velkým výrobcem jízdních kol, má více společného s ČLR než Mexiko a pravděpodobně povede ke spolehlivějšímu výpočtu běžné hodnoty.

(120)

Komise se pokusila získat spolupráci 15 zemí, konkrétně v Bangladéše, Kambodže, Kanady, Indie, Indonésie, Malajsie, Mexika, Norska, Filipín, Šrí Lanky, Tchaj-wanu, Thajska, Tuniska, Turecka a Spojených států amerických.

(121)

Komise obdržela odpovědi na dotazník jen od tří mexických výrobců jízdních kol, kteří rovněž souhlasili s ověřením odpovědí ve svých prostorách. Žádné jiné společnosti ze všech oslovených zemí nespolupracovaly. Odbyt těchto tří výrobců na domácím trhu představuje více než 30 % mexického trhu, který se odhadoval na přibližně 1,7 milionu kusů v roce 2011. Bylo zjištěno, že více než 14 výrobců a několik dovozců působilo v konkurenčním prostředí. Jízdní kola dovážená v roce 2011 pocházela hlavně z ČLR (více než 60 %) a Tchaj-wanu (20 %). Tyto dovozy představovaly asi 5 % domácího trhu (zdroj: výroční zpráva ANAFABI mexického sdružení výrobců jízdních kol).

(122)

Profil mexického trhu, pokud jde o dotčený výrobek, počet příslušných hospodářských subjektů, konkurence na domácím trhu a charakteristiky výrobního procesu potvrdily, že Mexiko je i nadále vhodnou srovnatelnou zemí. Vzhledem k výše uvedenému bylo možné mexický trh považovat za reprezentativní a konkurenční. Proto byl učiněn závěr, že Mexiko je vhodná srovnatelná země.

(123)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota určena na základě ověřených informací získaných od výrobců ve srovnatelné zemi, jak je uvedeno níže:

(124)

Šetření prokázalo, že dotčený výrobek se prodával na mexickém domácím trhu v reprezentativním množství.

(125)

Bylo zkoumáno, zda lze tento prodej považovat za prodej v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření proběhlo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého druhu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu v průběhu období přezkumného šetření.

(126)

Pokud objem prodeje určitého typu výrobku prodávaného za čistou prodejní cenu odpovídající vypočteným výrobním nákladům nebo cenu vyšší představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobku a pokud se vážená průměrná cena tohoto typu rovnala výrobním nákladům nebo byla vyšší, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu. Tato cena byla vypočtena jako vážený průměr cen všech prodejů tohoto typu výrobku na domácím trhu uskutečněných během období přezkumného šetření, a to bez ohledu na to, zda byl prodej ziskový.

(127)

Jestliže objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představuje 80 % nebo méně z celkového objemu prodeje tohoto typu nebo byla-li vážená průměrná cena tohoto typu nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu vypočtené jako vážený průměr ziskových prodejů daného typu.

(128)

Šetření navíc neodhalilo žádný typ výrobku, při jehož prodeji nebylo dosaženo zisku.

(129)

Ve všech případech, kdy byl dotčený výrobek vyvážen pro nezávislé odběratele v Unii, byla vývozní cena stanovena podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení, tedy na základě vývozních cen, které byly skutečně zaplaceny nebo které je třeba zaplatit.

(130)

V případech, kdy byl prodej uskutečněn prostřednictvím dovozce nebo obchodníka ve spojení, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení zjištěny početně na základě prodejní ceny, za kterou dovozce ve spojení realizoval další prodej prvním nezávislým odběratelům v Unii. Úpravy byly provedeny u všech nákladů za období mezi dovozem a novým prodejem včetně prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Pokud jde o ziskové rozpětí, byl použit zisk dosažený dovozcem dotčeného výrobku/obchodníkem s dotčeným výrobkem, který není ve spojení, neboť skutečný zisk dovozce/obchodníka s dotčeným výrobkem ve spojení nebyl považován za spolehlivý v důsledku vztahu mezi vyvážejícími výrobci a příslušným dovozcem/obchodníkem ve spojení.

(131)

Jak je uvedeno v 63. a 64. bodě odůvodnění, skupina Giant China odmítla poskytnout útvarům Komise nezbytné informace o struktuře skupiny a základní informace (výroba, objem vývozu a ceny dotčeného výrobku do Unie) týkající se společností, které jsou součásti skupiny Jinshan Development and Construction Ltd group („Jinshan Group“) v období přezkumného šetření, jež se podílely na výrobě a prodeji dotčeného výrobku v ČLR, a proto byl v souvislosti s vývozní cenou použit čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(132)

Giant China zpochybnila použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení, a to jak v souvislosti s odmítnutím zacházení jako v tržním hospodářství, tak v souvislosti s použitím dostupných údajů pro výpočet vývozní ceny. Argumentovala tím, že informace požadované Komisí nejsou nutné pro výpočet dumpingového rozpětí. V tomto ohledu Giant China tvrdila, že informace požadované od Jinshan Group se sídlem v ČLR nejsou relevantní pro posouzení zacházení jako v tržním hospodářství nebo pro výpočet vývozní ceny, protože jen velmi nepřímo souvisí se skupinou Giant China a se společnostmi, které jsou s ní ve spojení (dále jen „Giant Group“).

(133)

Šetřením se však potvrdilo, že jedna z dceřiných společností Giant Group, která aktivně vyráběla a vyvážela dotčený výrobek do Unie v průběhu období přezkumného šetření, jmenovitě Shanghai Giant & Phoenix Bicycles Co Ltd (dále jen „GP“), byla ve spojení s Jinshan Group prostřednictvím podílového spoluvlastnictví, strukturálních a manažerských vazeb a že se tato skupina podílela na výrobě a prodeji dotčeného výrobku. Vzhledem k tomu, že od společností, které jsou součástmi Jinshan Group a které se podílely na výrobě a prodeji dotčeného výrobku v ČLR, nedošly odpovědi na formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství ani vyplněný antidumpingový dotazník, nebylo možné posoudit, do jaké míry měla výroba a prodej dotčeného výrobku skupinou Jinshan Group vliv na stanovení vývozní ceny, pokud jde o GP a následně o Giant jako celou skupinu. Nebylo možné dále prošetřit, zda byly splněny podmínky z čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Jelikož Giant China v tomto ohledu nespolupracovala, její tvrzení bylo nutno zamítnout.

(134)

Kromě toho skupina Giant China tvrdila, že při výpočtu individuálního dumpingového rozpětí vyvážejícího výrobce není třeba brát v úvahu cenové informace týkající se jiných vyvážejících výrobců, pokud skupiny Giant Group a Jinshan Group netvoří jeden subjekt z hlediska existujících těsných finančních, obchodních a řídicích vazeb.

(135)

Důkazy obsažené ve spisu podporují závěr, že GP a Jinshan Group jsou ve spojení a mají těsné vlastnické, strukturální a manažerské vazby. Dokud nebudou k dispozici úplné informace o všech stranách, které jsou ve spojení s GP, zejména o čínských vyvážejících výrobcích jízdních kol, kteří jsou dceřinými podniky skupiny Jinshan Group, není možné provést úplné a spolehlivé výpočty vývozní ceny, a tím určit individuální rozpětí pro GP a koneckonců ani pro Giant Group jako celek.

(136)

Bylo vzneseno tvrzení, že požadované informace znamenaly pro skupinu Giant China nepřiměřenou zátěž, a ta proto v šetření vystupovala, jak nejlépe uměla. V tomto ohledu je třeba uvést, že do připomínek ke konečným informacím nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že skupina Giant China vyvinula jakékoliv úsilí o shromáždění informací požadovaných v žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a v antidumpingovém dotazníku o společnostech ve skupině Jinshan Group, které se podílely na výrobě a prodeji dotčeného výrobku. V průběhu šetření skupina Giant China tvrdila, že není potřebné poskytnout požadované informace, avšak netvrdila, že získání těchto informací znamená nepřiměřenou zátěž. Giant China předložila důkazy o údajném úsilí pouze po poskytnutí konečných informací ve fázi, kdy už tyto informace byly neověřitelné. Nebylo je tedy již možno vzít v úvahu.

(137)

Giant China tvrdila, že v žádném případě neexistuje jakékoli riziko obcházení případných antidumpingových opatření, například přesouváním výroby mezi těmito dvěma skupinami, jelikož GP, jediné to spojení mezi oběma skupinami, ukončila v září 2011 veškerou činnost. V tomto ohledu je třeba uvést, že na konci období přezkumného šetření GP stále existovala jako právnická osoba / účetní jednotka, což rovněž potvrzuje Giant China. Proto mohla být výrobní činnost kdykoli v budoucnu obnovena, a tudíž není relevantní, že GP údajně ukončila veškerou činnost v září 2011. Kromě toho skupina Giant China tvrdila, že riziko obcházení bylo možné řešit jiným způsobem, tj. doložkou o monitorování uvedenou v 276. a 277. bodě odůvodnění níže. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že doložka o monitorování se vztahuje pouze na společnosti, které nejsou ve spojení, takže související rizika nejsou podobné povahy a nebylo možné použít stejné prostředky nápravy.

(138)

Kromě toho Giant China tvrdila, že se měla provést kontrola na místě v prostorách GP v ČLR za účelem kontroly výroby a prodeje GP po září 2011. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že nebylo považováno za relevantní, zda GP ukončila svoji činnost po září 2011. I kdyby tomu tak skutečně bylo, GP mohla znovu obnovit výrobu a prodej jízdních kol kdykoli a kontrola na místě by toto riziko nesnížila.

(139)

Kromě toho skupina Giant China poskytla určité důkazy o tom, že podíly skupiny Giant China ve společnosti GP byly prodány dne 30. března 2013. Je však třeba poznamenat, že k této transakci došlo po uplynutí období přezkumného šetření a ve spojitosti s pokročilým stadiem šetření, a tuto informaci nelze ověřit ani není v rámci tohoto šetření relevantní. Kdyby skupina Giant požádala o přezkum své situace po prodeji podílů, bylo možné to zvážit v příhodném čase v souladu s ustanoveními základního nařízení.

(140)

Ve stejném podání poskytla skupina Giant China další vysvětlení týkající se hodnocení Komise zdůvodňujícího použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Nebylo však takové, aby změnilo původní hodnocení Komise.

(141)

Závěry týkající se použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení v souvislosti se skupinou Giant se proto potvrzují.

(142)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Za účelem zajištění spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Případně byly provedeny úpravy s ohledem na nepřímé daně, slevy, úroveň obchodu, náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a vedlejší náklady, jakož i náklady spojené s balením, úvěry a bankovními poplatky a provizemi ve všech případech, kdy se tyto úpravy ukázaly jako odůvodněné, správné a podložené důkazy.

(143)

U třech spolupracujících společností byla dumpingová rozpětí stanovena na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty určené pro spolupracující mexické výrobce s váženým průměrem vývozních cen každé společnosti při vývozu do Unie, a to podle čl. 2 odst. 11 a odst. 12 základního nařízení.

(144)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením činí:

(145)

Vzhledem k tomu, že spolupráce ze strany ČLR byla velmi slabá, jak je uvedeno v 22. a 24. bodě odůvodnění, nelze zjištění u spolupracujících společností považovat za reprezentativní pro celou zemi. Proto není možné revidovat celostátní dumpingové rozpětí platné pro všechny ostatní vyvážející výrobce v ČLR.

(146)

Proto celostátní dumpingové rozpětí zůstává nezměněno, tak jak bylo stanoveno nařízením (ES) č. 1095/2005, tzn. 48,5 %.

(147)

Odhaduje se, že obdobný výrobek vyrábí přibližně 380 známých výrobců v Unii. Kromě toho se přihlásilo šest vnitrostátních sdružení výrobců v Unii.

(148)

Ke stanovení celkové výroby v Unii, která v období přezkumného šetření činila přibližně 11 milionů jízdních kol, byly použity veškeré dostupné informace, včetně údajů získaných od výrobců v Unii a vnitrostátních sdružení, jakož i statistiky o výrobě, které má Komise k dispozici.

(149)

Výrobci v Unii, kteří představují celkovou výrobu v Unii, tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení a budou proto dále nazýváni „výrobní odvětví Unie“.

(150)

Jak je uvedeno výše, vzhledem k velkému počtu spolupracujících výrobců v Unii byl vybrán vzorek osmi výrobců v Unii, který představuje přibližně 25 % celkové výroby a prodeje obdobného výrobku výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření. Všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku měli prospěch z režimu osvobození od cla, popsaného výše v 1. bodě odůvodnění.

(151)

Prodej výrobního odvětví Unie byl určen na základě údajů získaných od výrobců v odpovědích na formuláře pro výběr vzorku a informací od různých sdružení výrobců jízdních kol v Unii.

(152)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě prodeje uskutečněného celým výrobním odvětvím v Unii na trhu Unie podle odhadu uvedeného v 151. bodě odůvodnění s připočtením dovozu ze všech zemí podle údajů Eurostatu.

(153)

Celková spotřeba Unie klesla z 22 459 062 kusů v roce 2008 na 20 116 602 kusů v období přezkumného šetření, tj. o 10 % během posuzovaného období. Je to hlavně výsledek poklesu o 8 % mezi roky 2008 a 2009, zatímco poté spotřeba zůstala stabilní a pouze v období přezkumného šetření se mírně snížila (o 2 %). V roce 2009 byl trh ovlivněn zejména dopadem hospodářské krize a od té doby nebylo zaznamenáno jeho oživení. Další pokles v roce 2011 byl způsoben zejména stále opatrnými spotřebitelskými výdaji v současné hospodářské situaci.

Tabulka 1

Spotřeba

(154)

Objem dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR byl zjištěn na základě statistických údajů, které poskytl Eurostat. Objem dovozu z ČLR prudce poklesl mezi roky 2008 a 2009 z 941 522 kusů na 597 339 kusů, tj. o 37 %. V roce 2010 se dovoz zvýšil, ale v období přezkumného šetření se opět snížil na 581 459 kusů. Výrazný pokles čínského dovozu se časově shodoval s hospodářskou krizí a od té doby nedošlo k jeho oživení. Během posuzovaného období poklesl čínský dovoz celkem o 38 %.

(155)

Čínský podíl na trhu se tedy snížil z 4,2 % v roce 2008 na 2,9 % v období přezkumného šetření. Pokles podílu na trhu byl částečně vyrovnán snížením spotřeby Unie.

(156)

Je však nutno zdůraznit, že na relativně nízký a klesající tržní podíl čínského dovozu je třeba nahlížet v souvislosti se zjištěními souběžně probíhajícího šetření namířeného proti obcházení předpisů, jak je uvedeno v 14. a 15. bodě odůvodnění výše (viz 223. a 224. bod odůvodnění níže).

Tabulka 2

Dovoz z ČLR

(157)

Jak stanoví nařízení (ES) č. 1095/2005, údaje Eurostatu lze použít pouze v omezeném rozsahu pro stanovení cenových trendů u dumpingových dovozů za období mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření, a to z těchto důvodů:

(158)

Dovozní ceny založené na údajích Eurostatu nezohledňují různé typy výrobku a podstatné cenové rozdíly mezi jednotlivými typy dotčeného výrobku. Průměrné ceny v jednotlivých zemích jsou výrazně ovlivněny skladbou sortimentu každé země. Když byl dovoz od spolupracujících vývozců porovnáván model po modelu, ukázalo se, že i v rámci stejného typu výrobku a stejného modelu existují podstatné cenové rozdíly, a to v závislosti na použitých součástech jízdních kol. Proto ceny zjištěné ve statistikách Eurostatu jsou i nadále nepřesvědčivé pro účely tohoto šetření. Dovozní ceny uváděné Eurostatem pro ČLR (níže uvedené ve formě indexu) mohou sloužit pouze jako ukazatel cenových trendů, nelze je však použít k porovnání prodejních cen mezi různými zeměmi a Unií.

(159)

Podle údajů Eurostatu vážený průměr dovozních cen (níže uvedený ve formě indexu) z ČLR během posuzovaného období významně vzrostl, jak ukazuje tabulka 3. Bez znalosti toho, který druh jízdních kol byl dovezen z ČLR a zda došlo ke změně ve skladbě sortimentu z jednoho roku na druhý, však nelze učinit žádné závěry.

Tabulka 3

Ceny dovozu z ČLR

(160)

Cenové podbízení ze strany spolupracujících vyvážejících výrobců, u nichž byl zjištěn dumping, bylo vypočteno na základě jejich skutečné ověřené vývozní ceny (CIF na hranici Unie), a to jak s antidumpingovým clem, tak bez něj. Příslušnými prodejními cenami výrobního odvětví Unie byly ceny účtované nezávislým odběratelům v Unii, které byly v případě potřeby upraveny na úroveň ze závodu. Během období přezkumného šetření bylo na základě různých typů výrobků definovaných v dotazníku zjištěno podbízení pouze u jednoho vyvážejícího výrobce, a dosahovalo 61 % bez antidumpingového cla a 44 % s antidumpingovým clem.

(161)

Vzhledem k tomu, že spolupráce ze strany čínských vyvážejících výrobců byla velmi slabá a zjištění u spolupracujících společností nebylo možné považovat za reprezentativní pro celou zemi, jakož i vzhledem k tomu, že průměrnou cenu ve statistikách Eurostatu nelze považovat za průkaznou, se mělo za to, že úrovně cenového podbízení, jak byly stanoveny během posledního přezkumu před pozbytím platnosti završeného nařízením (ES) č. 1095/2005 a uvedeného v 3. bodě odůvodnění, by se měly brát jako referenční při stanovení celostátního podbízení pro ČLR, neboť nebyly k dispozici žádné jiné spolehlivější informace, tj. 53 % po odečtení antidumpingového cla a 39 % s antidumpingovým clem.

(162)

Jak je uvedeno v 8., 9. a 10. bodě odůvodnění, toto šetření analyzovalo, zda došlo k takové změně situace výrobního odvětví Unie, která by opodstatňovala potřebu přehodnotit zjištění o újmě z pozměňujícího prozatímního přezkumu. Šetření potvrdilo, že: i) Vsouladu s celosvětovým trendem sestává výroba jízdních kol v Unii hlavně z vysokého podílu lidské práce při montáži součástí jízdních kol, navržených podle specifikací odběratelů a pocházejících z různých míst původu. ii) Šetření ukázalo, že aby snížilo náklady na výrobu, usiluje výrobní odvětví Unie o automatizaci a zefektivnění procesu montáže. Kromě toho někteří výrobci v Unii těží z relativně nižších nákladů na pracovní sílu ve střední a východní Evropě v porovnání s obdobím šetření v rámci pozměňujícího prozatímního šetření. Tento trend potvrzují statistiky, které má Komise k dispozici. iii) Šetření potvrdilo, že preferovanou surovinou je slitina hliníku, zatímco ocel zůstává hlavní surovinou pro levnější modely a dětská jízdní kola. Na pozadí těchto změn byla analyzována hospodářská situace výrobního odvětví Unie a výsledky jsou uvedeny dále.

(163)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila veškeré hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují situaci výrobního odvětví Unie.

(164)

Za účelem analýzy újmy byly ukazatele újmy zjištěny takto:

(165)

Během posuzovaného období se výroba výrobního odvětví Unie neustále snižovala, a to rychlejším tempem než spotřeba v Unii, jak vyplývá z tabulky 1 v 153. bodě odůvodnění. Výroba tak poklesla ze 13 541 244 kusů v roce 2008 na 11 026 646 kusů v období přezkumného šetření, což znamenalo pokles o 19 %.

Tabulka 4

Celková výroba v Unii

(166)

Výrobní kapacita se snížila o 5 % mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření, což částečně zmírnilo účinky 19 % poklesu výroby na míru využití kapacit. Ta poklesla ve stejném období o 14 procentních bodů a v období přezkumného šetření dosahovala 74 %.

Tabulka 5

Výrobní kapacita a využití kapacity

(167)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie klesal podobně jako spotřeba v Unii a vykázal pokles o 9 % za posuzované období z 12 441 446 kusů v roce 2008 na 11 276 240 kusů v období přezkumného šetření. Mezi lety 2009 a 2010 však prodej i nadále klesá, zatímco spotřeba zůstává stabilní, což se odráží ve ztrátě podílu výrobního odvětví Unie na trhu v roce 2010, jak je patrno z tabulky 7 v 168. bodě odůvodnění níže. Objem prodeje v období přezkumného šetření se opět zvýšil, ale nedosáhl úrovně roku 2008.

Tabulka 6

Prodej výrobního odvětví Unie v Unii

(168)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se zvýšil z 55,4 % v roce 2008 na 56,1 % v období přezkumného šetření, což představuje zvýšení o 0,7 procentního bodu během období přezkumného šetření. Toto mírné zlepšení o 0,7 procentního bodu za posuzované období zahrnovalo značný pokles z 56,4 % v roce 2009 na 52,9 % v roce 2010. Celkový nárůst podílu výrobního odvětví Unie na trhu, a to na pozadí poklesu objemu prodeje (viz 167. bod odůvodnění výše), lze vysvětlit celkovým poklesem spotřeby (viz 153. bod odůvodnění).

Tabulka 7

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu

(169)

Přímá zaměstnanost se snížila o 17 % z 14 197 zaměstnanců v roce 2008 na 11 783 během období přezkumného šetření. Tento pokles následoval po snížení objemu výroby.

(170)

V posuzovaném období poklesla produktivita celkem o 2 %. Pokles výroby v letech 2008 a 2009 v kombinaci se stálou zaměstnaností ve stejném období způsobil pokles produktivity v letech 2008 až 2009. Poté následoval růst produktivity mezi lety 2009 a 2010, což lze vysvětlit restrukturalizací odvětví a investicemi do účinnějších výrobních procesů ve stejném období. Další pokles objemu výroby v období přezkumného šetření doprovázený méně prudkým poklesem zaměstnanosti vyústil v další pokles produktivity v období přezkumného šetření.

Tabulka 8

Celková zaměstnanost a produktivita v Unii

(171)

V posuzovaném období se spotřeba snížila o 10 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu zůstal relativně stálý (rostl pouze mírně, tj. o + 0,7 procentního bodu v posuzovaném období, jak je uvedeno v 168. bodu odůvodnění. Smršťující se trh Unie svědčí o tom, že výrobci v Unii neměli příležitost těžit z případného růstu.

(172)

Dumping z ČLR v období přezkumného šetření přetrvával, jak bylo vysvětleno v 143. až 145. bodě odůvodnění. Vzhledem k rozsáhlé volné kapacitě v ČLR (viz 203. bod odůvodnění) a zjištěnému obcházení předpisů (viz 223. a 224. bod odůvodnění) nelze považovat dopad skutečného dumpingového rozpětí na výrobní odvětví Unie za zanedbatelný.

(173)

Bylo analyzováno, zda se výrobnímu odvětví Unie podařilo překonat účinky minulého dumpingu. Byl vyvozen závěr, že k předpokládanému překonání účinků minulého dumpingu výrobním odvětvím Unie nedošlo, jak ukazuje zejména trvale nízká ziskovost a nižší míra využití kapacity. Ozdravení výrobního odvětví Unie bránilo rovněž zjištěné obcházení opatření (viz 223. a 224. bod odůvodnění).

(174)

Ke konci období přezkumného šetření měli výrobci v Unii v zásobách 517 977 jízdních kol, což je zhruba stejná úroveň jako v roce 2008, navzdory 25 % poklesu mezi rokem 2008 a 2009.

(175)

Někteří výrobci v Unii mají velmi omezené zásoby, jelikož prodali spřízněným společnostem v rámci své skupiny celou svou produkci. Kromě toho se zjistilo, že výrobci v Unii vyrábějí převážně na zakázku odběratelů. Vývoj zásob během posuzovaného období zkreslovaly všechny tyto faktory, a proto tento ukazatel nelze považovat za významný.

Tabulka 9

Zásoby

(176)

Průměrné prodejní ceny ze závodu v Unii zůstaly během posuzovaného období stabilní, a to i přes zvýšení o 3 % v letech 2008 až 2009. Prodejní ceny v období přezkumného šetření opět klesly na úroveň roku 2008.

Tabulka 10

Jednotková prodejní cena v Unii

(177)

Výrobní náklady byly vypočteny na základě váženého průměru všech typů obdobného výrobku vyráběného výrobci v Unii. Výrobní náklady se mírně zvýšily o 2 % během posuzovaného období, jak vyplývá z následující tabulky 11.

Tabulka 11

Jednotkové výrobní náklady

(178)

Úroveň ziskovosti byla stanovena na základě prodeje nezávislým odběratelům. Výrobní odvětví Unie dosáhlo mezi rokem 2010 a obdobím přezkumného šetření téměř prahu rentability. V posuzovaném období se ziskovost celkově zhoršovala z 1,9 % v roce 2008 na – 0,1 % v období přezkumného šetření.

Tabulka 12

Ziskovost

(179)

Během posuzovaného období investice výrazně vzrostly o 16 % z 7 952 150 EUR v roce 2008 na 9 263 184 EUR během období přezkumného šetření. Je to odraz pokračujícího úsilí výrobního odvětví Unie o vyšší účinnost výrobního procesu a udržení konkurenceschopnosti.

(180)

Návratnost investic sledovala stejný trend jako ziskovost. V roce 2008 byla návratnost investic kladná (14 %), ale poklesla na – 1 % během období přezkumného šetření.

Tabulka 13

Investice a návratnost investic

(181)

Peněžní toky se pohybovaly podobně jako ziskovost, ale během posuzovaného období zůstaly v kladných číslech. V tabulce 14 níže je to vyjádřeno jako procento obratu.

(182)

Pouze výrobci v Unii, kteří byli součástí větších skupin, nehlásili žádné zvláštní problémy se získáváním kapitálu. Výrobci v Unii, kteří nebyli součástí větší skupiny, uváděli zvýšený tlak na svou likviditu spojený s nízkou ziskovostí a zhoršením obchodních podmínek jak ve vztazích s dodavateli, tak s odběrateli. Schopnost získat kapitál se dále zhoršovala neochotou bank financovat trh s jízdními koly v současných hospodářských podmínkách.

Tabulka 14

Peněžní tok

(183)

V posuzovaném období se mzdové náklady na jednoho zaměstnance udržely v zásadě na stejné úrovni, protože k nárůstu došlo pouze v roce 2009. Důvodem je především snížení počtu zaměstnanců na výplatních listinách podniků, které si ponechaly vyškolené zaměstnance, aby udržely efektivitu a kvalitu.

Tabulka 15

Mzdy

(184)

I přes platná opatření se většina ukazatelů újmy týkajících se výkonnosti výrobního odvětví Unie v posuzovaném období zhoršila. Zejména makroekonomické ukazatele, jako je objem výroby (–19 %), výrobní kapacita (–5 %), míra využití kapacity (–14 %) a zaměstnanost (–17 %), se výrazně snížily. Kromě toho se v posuzovaném období zhoršily mikroekonomické ukazatele související se ziskem, přičemž ziskovost zaznamenala v období přezkumného šetření –0,1 %.

(185)

Z výše uvedeného vyplývá, že výrobní odvětví Unie je i nadále nestabilní, vykazuje klesající zisky a v letech 2010 a v období přezkumného šetření se blížilo prahu rentability. Kromě toho veškeré možnosti dalšího růstu a dosahování zisku byly mařeny tlakem dumpingového dovozu z ČLR a dovozem, který obcházel opatření (viz 223. a 224. bod odůvodnění).

(186)

Výrobnímu odvětví Unie se nicméně podařilo udržet, a dokonce o něco zvýšit svůj podíl na smršťujícím se trhu. Zvýšené investice během posuzovaného období (+ 16 %) svědčí o úsilí výrobního odvětví Unie udržet si konkurenceschopnost. To, spolu s nejnovějšími inovacemi výrobního odvětví Unie, popsanými v 248. bodě odůvodnění níže, ukazuje na jeho nosnou vitalitu a ekonomickou životaschopnost.

(187)

Na tomto základě byl učiněn závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla nadále působena podstatná újma ve smyslu článku 3 základního nařízení a zůstalo ve zranitelném stavu.

(188)

Po poskytnutí informací strany s odkazem na případ konzervovaných mandarinek (27) tvrdily, že Komise byla povinna podniknout kroky k nápravě nedostatku určitých informací způsobeného slabou spoluprací ze strany čínských vyvážejících výrobců, a jelikož tak neučinila, Komise porušila své procesní závazky vyplývající ze základního nařízení. Dále tyto strany navrhly použít čínské statistiky vývozu, kde jsou, na rozdíl od statistik Eurostatu, rozepsány hlavní druhy jízdních kol vyvážených na trh EU, anebo požádat vnitrostátní celní orgány největších dovážejících členských států, aby ve smyslu čl. 6 odst. 3 nebo 4 základního nařízení provedly analýzu různých druhů jízdních kol dovážených z ČLR.

(189)

Jak je uvedeno v 19. a 21. bodě odůvodnění, Komise oficiálně informovala o zahájení šetření známé vyvážející výrobce v ČLR, jedno sdružení čínských výrobců a zástupce dotčené země. Komise se obrátila na přibližně 70 čínských společností, které byly útvarům Komise známy již z předchozího šetření, a v pozdější fázi, kdy bylo zahájeno antisubvenční šetření uvedené v 16. bodě odůvodnění výše, Komise určila zhruba 300 dalších čínských vyvážejících výrobců, kteří byli kontaktováni také v souvislosti s tímto prozatímním přezkumem. Zástupci dotčené země byli navíc vyrozuměni při zahájení šetření, že v případě nedostatečné spolupráce ze strany vyvážejících výrobců může Komise založit svá zjištění na dostupných skutečnostech v souladu s článkem 18 základního nařízení. Bylo zdůrazněno, že zjištění založené na dostupných skutečnostech může být pro dotčenou stranu méně příznivé.

(190)

V kauze konzervovaných mandarinek soud analyzoval míru úsilí, které Komise měla vyvinout při získávání příslušných informací pro výpočet běžné hodnoty na základě ceny nebo podle početně zjištěné hodnoty od domácích výrobců ve třetí zemi s tržním hospodářstvím cestou spolupráce se subjekty na zjištěných potenciálních srovnatelných trzích.

(191)

V tomto šetření je nedostatek informací způsoben rozsáhlou nedostatečnou spoluprací stran, které jsou ve skutečnosti předmětem šetření. Jak je uvedeno v 186. bodě odůvodnění výše, strany byly opakovaně vyzývány ke spolupráci, avšak marně. Proto, na rozdíl od kauzy konzervovaných mandarinek, Komise aktivně a opakovaně usilovala o spolupráci zúčastněných stran. Paralela mezi případem konzervovaných mandarinek a tímto šetřením tedy není podložená.

(192)

Komise vyhodnotila užitečnost jiných zdrojů, včetně čínských vývozních statistik. Byl učiněn závěr, že jiné zdroje nejsou vhodné pro účely tohoto šetření s ohledem na skutečnost, že míra podrobností neumožnila výpočet nových rozpětí. Kromě toho bylo zjištěno, že čínské statistiky nejsou souladné se statistikami Eurostatu, protože například vykazují mnohem vyšší úroveň dovozu než údaje Eurostatu. Navrhované jiné zdroje proto nemohly být použity. Některé strany rovněž navrhovaly, aby Komise spolupracovala s vnitrostátními celními orgány největších dovážejících členských států, které měly provést analýzu různých kategorií výrobků dovážených z ČLR. V odpovědi na tento návrh se Komise domnívá, že, ačkoli je to prakticky nemožné, i kdyby byly takové údaje shromážděny, nemohly by zaplnit informační mezeru způsobenou nedostatečnou spoluprací. Důvodem je to, že zejména hloubka požadované analýzy by nemohla vycházet jednoduše jen z faktur, kde chybí relevantní popis typu výrobku s takovými podrobnostmi, které jsou nezbytné pro smysluplné srovnávání druhů výrobku.

(193)

Několik stran rovněž tvrdilo, že Komise neprovedla analýzu sortimentu dovážených výrobků z ČLR, aby získala objektivní srovnání dovozu s jízdními koly vyrobenými v Unii pro účely objektivního a spravedlivého srovnání při určování újmy způsobené Unii a cenového podbízení. Kromě toho strany uvedly, že Komise odkazovala na údaj o cenovém podbízení zjištěný v předchozím šetření uvedeném v 5. bodu odůvodnění výše, který byl vypočten na základě průměrných cen od Eurostatu bez znalosti skutečné skladby dovozu. Dále se uvádělo, že Komise se vůbec nesnažila stanovit, zda dovážené výrobky byly skutečně srovnatelné s jízdními koly vyrobenými v Unii, a proto je její analýza cenového podbízení u nespolupracujících výrobců chybná. Z těchto důvodů strany tvrdily, že je nutno učinit závěr, že Komise objektivně neposoudila a nepodala odpovídající vysvětlení svého zjištění, že výrobnímu odvětví Unie je nadále působena podstatná újma.

(194)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že, jak je uvedeno v 160. bodě odůvodnění, cenové podbízení ze strany spolupracujících vyvážejících výrobců, u nichž byl zjištěn dumping, bylo vypočteno na základě jejich skutečné ověřené vývozní ceny (CIF s dodáním na hranice Unie), a to jak s antidumpingovým clem, tak bez něj, s přihlédnutím k sortimentní skladbě jejich vývozu během období přezkumného šetření. Avšak vzhledem k tomu, že spolupráce čínských vyvážejících výrobců byla velmi slabá a v důsledku toho, jak je uvedeno v 145. bodě odůvodnění, nemohla být zjištění týkající se spolupracujících čínských vyvážejících výrobců považována za reprezentativní pro ČLR jako celek, a úrovně cenového podbízení zjištěné v rámci pozměňujícího prozatímního přezkumu, jak je uveden 3. bodě odůvodnění, nebylo možné změnit.

(195)

Vzhledem k rozsáhlé nedostatečné spolupráci se Komise musela při stanovení celostátního dumpingu, cenového podbízení a úrovně pro odstranění újmy spolehnout na dostupné údaje. V této souvislosti Komise zvážila jiné zdroje informací, které však z důvodů uvedených v 192. až 194. bodě odůvodnění nebylo možné použít. Proto, jelikož neexistuje zjištění v opačném smyslu, celostátní dumping, cenové podbízení a úrovně pro odstranění újmy stanovené v rámci pozměňujícího prozatímního přezkumu, jak je uveden v 3. bodě odůvodnění, byly použity jako referenční pro účely tohoto šetření.

(196)

Potvrzuje se, že v rozporu s tvrzením stran byly jako referenční úrovně použity ty, které byly stanoveny v rámci přezkumu před pozbytím platnosti ukončeného nařízením (ES) č. 1095/2005 uvedeným v 3. bodě odůvodnění výše, a nikoli ty, které byly stanoveny v rámci přezkumu před pozbytím platnosti uzavřeného prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011.

(197)

Kromě toho bylo argumentováno tím, že Komise neprovedla analýzu údajných chyb vnitrostátních celních orgánů, což zmařilo objektivní srovnání čínských dovozních cen. Je třeba připomenout, že v současném šetření nemohlo být provedeno žádné smysluplné srovnání cen kvůli rozsáhlé nedostatečné spolupráci, a proto se za těchto okolností považuje toto tvrzení za bezpředmětné.

(198)

V souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení se také zjišťovalo, zda došlo k podstatné změně okolností ohledně dumpingu a újmy a zda lze tyto změny odůvodněně považovat za změny trvalého charakteru.

(199)

Na tři spolupracující čínské vyvážející výrobce se v předchozím šetření vztahovalo zbytkové clo, zatímco v současném šetření jim byly vypočítány individuální celní sazby. Jak je uvedeno v 113. a 115. bodě odůvodnění, všichni tři vyvážející výrobci v ČLR splňují všechny požadavky pro přiznání individuálního zacházení. Neexistují žádné informace ve spisu, které by nasvědčovaly, že situace spolupracujících vyvážejících výrobců by se mohla v dohledné době změnit.

(200)

Šetření kromě toho ukázalo, že čínský systém vývozních kvót, který se používal během pozměňujícího prozatímního přezkumu, vláda ČLR zrušila a jeho opětovné zavedení je nepravděpodobné, zejména také s ohledem na proexportní vládní politiku v odvětví jízdních kol, o níž se pojednává v 203. bodě odůvodnění. Šetření navíc neodhalilo žádný důkaz, že chování těchto tří společností v oblasti vývozních cen se v dohledné době zásadním způsobem změní.

(201)

Proto se má za to, že změněné okolnosti, na jejichž základě byla vypočtena dumpingová rozpětí pro tři spolupracující čínské vyvážející výrobce, mají trvalou povahu.

(202)

Pokud jde o celostátní clo pro ČLR, šetřením nebyly zjištěny žádné změny okolností a navrhuje se zachovat stejnou úroveň cla, jaká byla stanovena v rámci pozměňujícího prozatímního přezkumu.

(203)

Také se zkoumalo, zda již není zapotřebí zachovávat opatření za účelem vyrovnání účinků dumpingu. Podle sdružení čínských výrobců jízdních kol dosáhla celková výroba jízdních kol v ČLR v roce 2011 83 450 000 kusů a vykázala nárůst o 2,3 % ve srovnání s rokem 2010. Kromě toho je čínské výrobní odvětví jízdních kol nadále orientováno na vývoz. V roce 2011 tak ČLR vyvezla 55 720 000 jízdních kol neboli 67 % celkové výroby, což představuje pokles o 4,2 % proti roku 2010. Na domácím trhu se v roce 2011 prodalo přibližně 23 730 000 kusů. Nejdůležitějším výrobním regionem v ČLR je Tianjin, kde se v roce 2011 vyrobila asi polovina celkové produkce. Podle 12. pětiletého plánu rozvoje lehkého a textilního průmyslu v provincii Tianjin jsou nyní v tomto regionu ve výstavbě nové průmyslové parky se specializací na výrobu jízdních kol. Z toho vyplývá, že do roku 2015 by výrobní kapacita jízdních kol v oblasti Tianjin měla odhadem dosáhnout 55 milionů jízdních kol, což představuje zvýšení o 44 % ve srovnání s rokem 2011, přičemž přibližně polovina produkce půjde na vývoz (více než celková spotřeba jízdních kol v Unii v období přezkumného šetření).

(204)

Všechny tři spolupracující společnosti navíc vykázaly míru využití kapacity v období přezkumného šetření 72 % až 81 %. Extrapolací můžeme odhadnout volnou kapacitou čínského výrobního odvětví na více než 25 milionů jízdních kol, což je více než dvojnásobek celkové výroby výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření a o 24 % více než celková spotřeba Unie. Kromě toho, jelikož výroba jízdních kol je náročná na pracovní sílu, zdá se, že v důsledku velmi levné pracovní síly, která je v ČLR k dispozici, jsou čínští výrobci schopni vybudovat nové kapacity poměrně rychle.

(205)

V objemovém vyjádření je trh Unie druhým největším na světě, hned po čínském trhu, díky čemuž je Unie velmi atraktivní, pokud jde o potenciální poptávku.

(206)

Závěry ze šetření zaměřeného na obcházení uložených opatření (viz 14. bod odůvodnění) potvrzují, že trh Unie je i nadále atraktivním trhem pro čínské vyvážející výrobce a že při neexistenci opatření by s velkou pravděpodobností přesměrovali významný objem do Unie.

(207)

Kromě toho i další potenciální vývozní trhy důležité pro ČLR zavedly antidumpingová opatření (Kanada (28)) a tím se snižuje potenciál trhů třetích zemí, které jsou dostupné pro čínský dovoz bez cla.

(208)

Je třeba připomenout, že USA měly v minulosti domácí výrobu jízdních kol a měly zavedena antidumpingová cla vůči ČLR. Avšak po zrušení antidumpingových cel koncem devadesátých let se na trh USA masivně navalil čínský dovoz. Domácí produkce v následujících letech téměř vymizela. V roce 2011 se odhadovalo, že 99 % jízdních kol prodaných v USA bylo z dovozu; 93 % z ČLR a 6 % z Tchaj-wanu. Domácí výroba jízdních kol v USA se odhaduje přibližně na 56 000 kusů ročně při roční spotřebě přibližně 16 milionů jízdních kol. Celkový trh jízdních kol v USA (včetně prodeje jejich součástí a příslušenství) byl v roce 2011 oceňován na 6 miliard USD.

(209)

Závěrem lze konstatovat, že čínské odvětví jízdních kol je orientované na vývoz a preferuje nekalé cenové praktiky na mnoha trzích na celém světě. Kromě toho závěry šetření zaměřeného na obcházení opatření potvrdily trvalý zájem čínských vývozců o trh Unie. Toto chování navíc naznačuje, že pokud by byla opatření zrušena, stal by se trh Unie velmi pravděpodobně cílem levného čínského dovozu za účelem převzetí domácího trhu pod kontrolu. Proto lze dojít k závěru, že zachování opatření je nadále nezbytné k vyrovnání dumpingu.

(210)

Po poskytnutí informací se objevilo tvrzení, že analýza přehlédla to, že růst výroby v ČLR je omezen dostupností pracovních sil a že ČLR přichází o svou výhodu levnějších nákladů práce ve prospěch jiných jihoasijských zemí, které mají uzavřeny preferenční obchodní dohody. Vzhledem k nedostatečné spolupráci nebylo možné toto tvrzení ověřit, a proto k němu nebylo přihlédnuto.

(211)

Pokud jde o důvody pro zahájení prozatímního přezkumu z moci úřední, šetření zkoumalo následující změny ve struktuře výrobního odvětví jízdních kol EU: i) přechod od kompletního výrobního cyklu k (částečnému) montování s použitím dovážených součástí, ii) změna výše nákladů v důsledku rozšíření, přemisťování a zřizování nových výrobních zařízení ve střední a východní Evropě, iii) spotřebitelským trendům odpovídající změna ve využití suroviny, tj. odklon od oceli a příklon k hliníkovým slitinám. V důsledku zjištění uvedených v 162. bodě odůvodnění popsaný vývoj stále probíhá a má globální charakter, a není proto pravděpodobné, že by se v dohledné době změnil.

(212)

Pokud jde o posouzení pravděpodobnosti pokračování újmy, vzhledem k již tak nestabilní situaci výrobního odvětví Unie, která je popsána v 184. až 187. bodě odůvodnění, je rovněž pravděpodobné, že výrobci v Unii nebudou moci odolat dalšímu cenovému tlaku, který by vyvíjel čínský dumpingový dovoz, a v důsledku toho budou nuceni opustit trh Unie, což povede ke ztrátě zaměstnanosti, investic, technologií a know-how (viz 247. a 248. bod odůvodnění). Lze proto vyvodit závěr, že je pravděpodobné, že újma potrvá i nadále, pokud by byla v tomto případě opatření zrušena.

(213)

Některé strany tvrdily, že výrobnímu odvětví Unie není způsobována významná újma, neboť z veřejně dostupných informací vyplývá, že jeho finanční situace je dobrá. Je třeba poznamenat, že finanční situace výrobního odvětví Unie je posuzována na základě informací shromážděných a ověřených během šetření od reprezentativního vzorku výrobců v Unii. Toto hodnocení nemůže být nahrazeno veřejně dostupnými informacemi o některých výrobcích v Unii ani v případě, že mají údajně velkou výrobu a hodnotu odbytu. Závěry šetření analyzované v 162. až 187. bodě odůvodnění jsou proto v rozporu s informacemi, které dotyčné strany předložily. Proto byla jejich tvrzení shledána neopodstatněnými.

(214)

Uvádělo se rovněž, že zachování antidumpingových opatření vůči ČLR by bylo diskriminační, jelikož dovoz z dalších třetích zemí, zejména ze Šrí Lanky, je údajně dumpingový a způsobuje újmu, a přitom na dovoz z těchto zemí nejsou uplatňována antidumpingová opatření. V důsledku šetření zaměřeného proti obcházení uložených opatření byla antidumpingová opatření rozšířena na dovoz jízdních kol mimo jiné ze Šrí Lanky. Kromě toho nebyly předloženy důkazy o tom, že skuteční výrobci v dotčené zemi by se dopouštěli dumpingu. Proto bylo tvrzení této zúčastněné strany shledáno neopodstatněným a zamítnuto.

(215)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo prozkoumáno, zda byla podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, způsobena dotčenými dumpingovými dovozy. Byly rovněž prošetřeny jiné známé činitele než dumpingový dovoz, které mohly ve stejné době způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito činiteli nebude přičítána dumpingovému dovozu. Zejména byly analyzovány výsledky šetření zaměřeného proti obcházení uložených opatření.

(216)

Čínský dovoz klesl v posuzovaném období a představoval v období přezkumného šetření 2,9 % podíl na trhu. Tento relativně nízký a snižující se podíl na trhu je třeba vnímat v kontextu obcházejícího dovozu z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska (viz 223. a 224. bod odůvodnění).

(217)

Jak je uvedeno v 160. bodě odůvodnění, byl učiněn závěr, že dovoz z ČLR se nadále významně cenově podbízí prodejním cenám výrobního odvětví Unie na trhu Unie, čímž vytváří významný tlak na úroveň cen na trhu Unie.

(218)

Ve stejné době vykazovala většina ukazatelů újmy klesající tendenci, zejména pokud jde o výrobu (–19 %) a objem prodeje (–9 %), kapacitu (–5 %) a využití kapacity (–14 %).

(219)

Ziskovost výrobního odvětví Unie během posuzovaného období klesala a vinou čínského cenového tlaku se výrobní odvětví Unie přiblížilo prahové hodnotě rentability. V důsledku tohoto výrobní odvětví Unie nemohlo zvýšit ceny na ziskovou úroveň, aniž by přišlo o významný tržní podíl.

(220)

Proto byl učiněn závěr, že tlak vyvíjený dovozem jízdních kol za dumpingové ceny měl rozhodující vliv na současnou nestabilní hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(221)

Po poskytnutí informací se objevilo tvrzení, že význam klesající úrovně výroby a využití kapacity nebyl dostatečně zdůvodněn, zejména s ohledem na skutečnost, že pokles výroby prý nemá žádný vliv na ziskovost. Je třeba poznamenat, že všechny prvky újmy jsou pro posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie důležité, bez ohledu na to, zda mají v konkrétním případě vliv na úroveň ziskovosti. Jak je vysvětleno v 237. bodě odůvodnění, pokles ziskovosti a dalších ukazatelů zisku nebyl způsoben smršťujícím se trhem, ale lze jej přičíst pokračujícímu tlaku čínského dumpingového dovozu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(222)

Tatáž strana také tvrdila, že vývoj podílu čínského dovozu na trhu nebyl dostatečně analyzován, jelikož analýza nevysvětlila prudký pokles dovozu během posuzovaného období. Rovněž bylo namítáno, že analýza příčinných souvislostí nepřihlížela k rostoucím cenovým trendům tohoto vývozu. V reakci na tuto námitku je třeba připomenout, že na klesající objem dovozu z Číny je třeba nahlížet v kontextu závěrů souběžného šetření namířeného proti obcházení předpisů (viz 216. bod odůvodnění výše). Vývoj cen čínského dovozu zjištěný na základě údajů Eurostatu nemá smysl, protože nebere v úvahu vývoj cen dovozu čínských jízdních kol prostřednictvím obcházejících zemí. Z těchto důvodů bylo proto toto tvrzení zamítnuto.

(223)

Jak bylo uvedeno v 15. bodě odůvodnění, šetření zaměřené proti obcházení uložených opatření zjistilo obcházení platných opatření vůči ČLR cestou montáže a překládky přes Indonésii, Malajsii, Šrí Lanku a Tunisko. Na základě těchto zjištění byl rozdíl mezi objemem dovozu z dotyčných zemí uváděným Eurostatem a objemem vývozu známých skutečných výrobců, tj. těch, kteří splnili podmínky pro osvobození od rozšířených opatření z důvodů uvedených v nařízení (EU) č. 501/2013, považován za dovoz, který obchází platná opatření („obcházející dovoz“).

(224)

V rámci analýzy příčinných souvislostí byl tento dovoz považován za skutečně pocházející z Číny, a proto by měl být zvažován společně s přímým dovozem z Číny. Na tomto základě dosáhl tedy takto zjištěný objem čínského dovozu 1 904 761 kusů v období přezkumného šetření. V roce 2008 činil dovoz 2 321 240 kusů. V roce 2009 klesl na 1 802 101 kusů, tj. o 22 % méně, a v roce 2010 vzrostl na takřka stejnou úroveň jako v roce 2008 a dosáhl 10,6 % podíl na trhu. Nakonec došlo v období přezkumného šetření k poklesu dovozu o 13 %, který tak dosáhl podílu na trhu ve výši 9,5 %. V průběhu posuzovaného období se objem dovozu snížil o 18 %. V souvislosti se smršťujícím se trhem (viz 153. bod odůvodnění) nevedl popsaný pokles objemu dovozu ke značné ztrátě podílu na trhu, neboť tento podíl se během posuzovaného období snížil pouze o 0,8 %. Jelikož není známa sortimentní skladba dovozu z ČLR a obcházejícího dovozu, nemá smysl porovnávat ceny tohoto dovozu s cenami výrobního odvětví Unie na trhu Unie.

Tabulka 16

Dovoz z ČLR spolu s obcházejícím dovozem z Indonésie, Malajsie, Šrí Lanky a Tuniska

(225)

Po poskytnutí informací některé strany tvrdily, že analýza dopadu obcházejícího dovozu byla nedostatečná, protože vycházela výhradně z účinku na objem, a proto opomenula jakékoli srovnání cen na základě analýzy sortimentu výrobků. Tvrdilo se, že tato chybějící analýza je důsledkem procesní chyby, protože analýza sortimentu výrobků byla opomenuta navzdory spolupráci vyvážejících výrobců z dotčených zemí. Kromě toho se uvádělo, že dovoz z těchto zemí do Unie se týkal levných dětských či jiných jízdních kol, která nekonkurují jízdním kolům vyráběným v Unii. V reakci na tento argument je třeba poznamenat, že analýza sortimentní skladby nemohla být provedena z důvodů uvedených v 192. bodě odůvodnění. Obcházející dovoz tvořily většinou překládky a v těchto případech nebyly dostupné žádné informace o sortimentní skladbě výrobků. A konečně je třeba poznamenat, že podle zjištění výrobci v Unii produkovali výrobky ve všech segmentech; proto bylo tvrzení o údajném nekonkurujícím dovozu dětských a levných jízdních kol shledáno nepodloženým.

(226)

Celkový objem dovozu z jiných třetích zemí dosáhl 6 931 333 kusů v období přezkumného šetření. Tato úroveň dovozu odráží malý nárůst o 1 % v průběhu posuzovaného období.

(227)

Vzhledem k poklesu spotřeby v Unii si dovoz z jiných třetích zemí v podstatě zachoval podíl na trhu, který v období přezkumného šetření činil 34 %.

(228)

Tchaj-wan zůstal hlavní vyvážející zemí do Evropské unie s relativně konstantním podílem na trhu během posuzovaného období, který představoval 14 % spotřeby Unie během období přezkumného šetření.

(229)

Thajsko je druhým největším dovozcem do Unie. Jeho podíl na trhu se snížil o 2 procentní body během posuzovaného období, tj. klesl ze 7 % v roce 2008 na 5 % v období přezkumného šetření.

(230)

Jak je ovšem konstatováno v 157. bodě odůvodnění, ceny sledované Eurostatem nezohledňují rozdíly ve skladbě sortimentu mezi jednotlivými zeměmi, a proto uvádíme jen indexy udávající cenové trendy. Jelikož sortimentní skladba dovozu z dalších třetích zemí není známa, nemá smysl porovnávat ceny tohoto dovozu s cenami výrobního odvětví Unie na trhu Unie.

(231)

Je však třeba poznamenat, že pouze dovoz z Tchaj-wanu převyšuje objem čínského dovozu (se zahrnutím obcházejícího dovozu). V tomto ohledu je třeba poznamenat, že dovoz jízdních kol z Tchaj-wanu je obvykle určen pro dražší segment trhu a že o opaku nebyly předloženy žádné důkazy. Proto byl učiněn závěr, že tento dovoz nelze považovat za příčinu újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(232)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že dovoz z ostatních třetích zemí se uskutečňoval za nižší ceny než čínský dovoz, a proto čínský dovoz nezpůsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Toto tvrzení nemohlo být přijato, protože průměrné dovozní ceny nemohly být stanoveny podle údajů Eurostatu z důvodů uvedených v 157. bodě odůvodnění, a proto na tomto základě nemohly být učiněny žádné závěry.

(233)

Další zúčastněná strana tvrdila, že dovoz ze třetích zemí, na který se od 1. ledna 2011 vztahuje systém všeobecných celních preferencí (GSP), se podle očekávání zvýší (Kambodža a Bangladéš). Dopad na dovozní ceny a množství a účinek na trh Unie však nelze hodnotit předem. Kromě toho nebyly k dispozici žádné informace o schopnosti těchto zemí zvýšit výrobní kapacitu a objem prodeje na trhu Unie. Proto na tomto základě nelze vyvodit žádný spolehlivý závěr a toto tvrzení muselo být odmítnuto.

(234)

Po poskytnutí informací strany tvrdily, že nebyla věnována dostatečná pozornost analýze dopadu dovozu z třetích zemí, které mají uzavřené preferenční obchodní dohody, neboť objem dovozu z těchto zemí byl údajně významný v porovnání s čínským dovozem a někdy také za výrazně nižší ceny. V této souvislosti je třeba připomenout, že ČLR je druhým největším dovozcem do Unie. Dovoz z jiných třetích zemí byl ve všech případech nižší než objem dovozu čínských jízdních kol. Proti těmto zemím rovněž nebylo vzneseno obvinění z dumpingu. Proto se dospělo k závěru, že dovoz z těchto zemí nemohl mít tak velký vliv, aby přerušil prokázanou příčinnou souvislost mezi velkým objemem dumpingového dovozu z ČLR, který se časově shodoval s přetrvávající podstatnou újmou výrobního odvětví Unie. Z těchto důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

Tabulka 17

Dovoz z jiných třetích zemí  (29)

(235)

Jak je uvedeno v 153. bodě odůvodnění, od roku 2008 do období přezkumného šetření se spotřeba snížila o 10 %. Výrobní odvětví Unie si však udrželo, ba dokonce mírně zvýšilo svůj podíl na trhu (viz 168. bod odůvodnění). Proto smršťující se trh nemůže být příčinou újmy.

(236)

Některé strany tvrdily, že na nákupním chování spotřebitelů se v průběhu posuzovaného období negativně podepsaly převažující nepříznivé ekonomické podmínky v Unii. Uvádělo se rovněž, že špatné povětrnostní podmínky v Unii v roce 2011 měly přinejmenším částečný vliv na situaci výrobního odvětví Unie. Tyto faktory údajně způsobily celkový pokles spotřeby jízdních kol v Unii.

(237)

Šetření skutečně odhalilo pokles spotřeby Unie během posuzovaného období. Jak je však uvedeno v 234. bodě odůvodnění, smršťování trhu nelze považovat za zdroj újmy.

(238)

Tyto zúčastněné strany také tvrdily, že výroba a zaměstnanost poklesly pouze v reakci na vývoj spotřeby, a nikoli v důsledku dumpingového dovozu. Jelikož však odvětví jízdních kol nemá vysoké fixní náklady, neměl pokles výroby dopad na ziskovost výrobního odvětví jízdních kol v Unii. Pokud jde o zaměstnanost, je to důsledek restrukturalizace výrobního odvětví Unie. V každém případě tento vývoj nevysvětluje negativní trendy ostatních ukazatelů újmy.

(239)

Nedumpingový dovoz jednoho spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval zanedbatelné množství, tj. téměř 0 % celkového dovozu z ČLR, a tudíž nemohl mít zřetelný účinek na situaci výrobního odvětví Unie.

(240)

Bylo namítáno, že újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, způsobil vývoj elektrických jízdních kol, která údajně nahrazovala dotčený výrobek. Vývoj elektrokol je však velmi nový a během období přezkumného šetření měl objem jejich prodeje jen marginální význam. Proto nemohla mít žádný vliv na situaci výrobního odvětví Unie.

(241)

Po poskytnutí informací jedna strana namítala, že Komise v rámci své analýzy újmy a příčinných souvislostí neprovedla analýzu dopadu uznaných strukturálních změn trhu a výrobního odvětví Unie. Například bylo tvrzeno, že Komise se ve své analýze výrobních nákladů nezabývala dopadem přesunu výroby do východoevropských zemí. V reakci na toto tvrzení je třeba poznamenat, že analýza trvalé povahy změn byla provedena (viz 162. bod odůvodnění) a byl učiněn závěr, že tyto změny jsou trvalé povahy (viz 211. bod odůvodnění). Z tohoto důvodu byla provedena nová analýza újmy na základě vzorku výrobců v Unii, kteří byli vybráni tak, aby odráželi strukturální změny. Má se proto za to, že dopad těchto změn byl v rámci analýzy újmy a příčinných souvislostí řádně zohledněn. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(242)

Navzdory klesající spotřebě Unie bylo zjištěno, že na trh Unie se dostává značný objem přímého nebo obcházejícího dumpingového dovozu čínských jízdních kol. Poměrně stabilní a významný tržní podíl tohoto dovozu v posuzovaném období se časově shodoval s obdobím přetrvávající hospodářské zranitelnosti výrobního odvětví Unie (viz 184. až 187. bod odůvodnění). Dochází se proto k závěru, že existuje příčinná souvislost mezi dovozem z ČLR (přímý a obcházející) a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(243)

Byly zváženy další faktory, jako je dopad dovozu z ostatních třetích zemí, vývoj spotřeby, hospodářská krize a klimatické podmínky, nedumpingový dovoz, rozvoj elektrických jízdních kol. Žádný z těchto faktorů nebyl shledán dostatečně významný k tomu, aby přerušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a způsobenou podstatnou újmou.

(244)

Na základě výše provedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě odlišeny a odděleny od účinků dumpingového dovozu působících újmu, se vyvozuje závěr, že dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(245)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo přezkoumáno, zda, a to i přes závěr o dumpingu působícím újmu, neexistují přesvědčivé důvody pro jednoznačný závěr, že by nebylo v zájmu Unie uložit antidumpingová opatření vůči dovozu z ČLR v sazbách stanovených níže (viz 279. bod odůvodnění).

(246)

Je nutno připomenout, že v původním šetření se mělo za to, že uložení opatření není v rozporu se zájmem Unie. Skutečnost, že současné šetření je prozatímním přezkumem podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, tedy analýzou situace, ve které jsou antidumpingová opatření již zavedena, umožňuje navíc zhodnocení jakéhokoli nežádoucího dopadu na strany dotčené současnými antidumpingovými opatřeními.

(247)

Určení zájmu Unie vycházelo z posouzení různých dotčených zájmů, tj. zájmů výrobního odvětví Unie, výrobců součástí jízdních kol, dovozců, kteří nejsou ve spojení, a uživatelů.

(248)

Šetření ukázalo, že výrobní odvětví je stále nestabilní. Vzhledem ke značnému objemu dumpingového dovozu z ČLR a pravděpodobnému pokračování dumpingu a újmy je velmi pravděpodobné, že by výroba v Unii zanikla, pokud by byla opatření zrušena.

(249)

Výrobní odvětví Unie významně přispívá k technologickým inovacím a produkuje „spin-off“ výrobky, jako jsou např. nedávno vyvinutá motorizovaná dvoukolová vozítka (Segway) a elektrokola, které by bez výrobního odvětví v Unii nebyly ekonomicky rentabilní. Výrobní odvětví Unie navíc přispívá k plnění cílů v oblasti životního prostředí, jako je ekologizace dopravy a snižování emisí uhlíku.

(250)

Výrobní odvětví Unie je rovněž hybnou silou pro související odvětví, jako je výroba součástí jízdních kol, příslušenství jízdních kol a související služby. Celkově výrobní odvětví Unie vytváří na trhu Unie přímo i nepřímo 60 000 až 70 000 pracovních míst.

(251)

Výrobní odvětví Unie se pustilo do restrukturalizace, investovalo do inovací a tyto investice by se ztratily, pokud by výrobní odvětví Unie zaniklo. Naopak při zavedených opatřeních by bylo výrobní odvětví Unie schopno udržet, nebo dokonce zvýšit objem prodeje a tím dosáhnout potřebné návratnosti investic, která by mu umožnila nadále investovat do nových technologií a inovací.

(252)

Vzhledem k závěrům o situaci výrobního odvětví Unie, které jsou uvedeny v 184. až 187. bodě odůvodnění, lze očekávat, že bez opatření by se finanční situace výrobního odvětví Unie pravděpodobně výrazně zhoršila a v konečném důsledku by hrozilo riziko ukončení výroby. Proto jsou antidumpingová opatření v zájmu výrobního odvětví Unie.

(253)

Během šetření se přihlásila evropská asociace výrobců součástí a příslušenství pro jízdní kola (COLIPED). Asociace COLIPED poskytla informace, že v Unii existuje přibližně 370 společností, které dodávají díly výrobcům jízdních kol a které zaměstnávají přibližně 16 000 osob. Dodavatelské odvětví je závislé na zachování výroby jízdních kol v Unii.

(254)

Pro opatření se vyslovilo 53 výrobců součástí jízdních kol. Tito výrobci představují 39 % z 1,2 miliardy EUR celkového odhadovaného obratu výrobního odvětví součástí jízdních kol. Výrobci součástí pro jízdní kola těží z rozšíření stávajících opatření na základní součásti jízdních kol (viz 1. bod odůvodnění). Stávající osvobození od cla (viz 1. bod odůvodnění) podněcuje místní výrobu součástí jízdních kol, a to omezením obsahu použitých čínských dílů jízdních kol na méně než 60 % celkové hodnoty. V důsledku zavedených opatření bylo výrobní odvětví Unie schopno rozvinout a investovat do nových projektů zaměřených na obnovení výroby některých základních součástí v Unii.

(255)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že bez opatření a po očekávaném uzavření výroby jízdních kol v Unii by negativní důsledky pocítilo i výrobní odvětví součástí jízdních kol v Unii, protože by přišlo o své odběratele. Vyvozuje se proto závěr, že uložení antidumpingových opatření by bylo v zájmu výrobního odvětví součástí jízdních kol.

(256)

Evropská cyklistická federace (ECF), zastřešující organizace národních cyklistických sdružení v Evropě, podpořila pokračování platných antidumpingových opatření. ECF tvrdí, že místní výroba je v zájmu spotřebitelů, neboť zajišťuje jakost a bezpečnost, jakož i specializované služby zákazníkům.

(257)

ECF tvrdí, že zvýšení dovozu z ČLR by mělo negativní dopad na vysoce kvalitní bezpečnostní normy v Unii na úkor spotřebitele.

(258)

Dopad antidumpingových cel na ceny účtované spotřebitelům se odhaduje jako nevýznamný, jelikož většina výrobců jízdních kol v Unii působí v režimu osvobození vzhledem k tomu, že základní součásti jízdních kol lze dovážet z ČLR bezcelně až do výše 60 % celkové hodnoty použitých součástí.

(259)

Je třeba připomenout, že v předchozích šetřeních bylo zjištěno, že dopad opatření na uživatele není významný. Jízdní kola z ČLR, stejně jako ze zemí bez opatření, jsou dodávána navzdory existenci opatření. Proto se dospělo k závěru, že antidumpingová opatření nemají významný nepříznivý dopad na uživatele v Unii.

(260)

Po poskytnutí informací jedna ze stran namítala, že analýza nebere v úvahu negativní dopad opatření na uživatele v podobě dodatečných nákladů vznikajících v důsledku opatření. Je třeba poznamenat, že ECF, která zastupuje spotřebitele, se vyslovila pro podporu opatření z důvodu kvality a bezpečnosti (viz 255. bod odůvodnění). Také díky systému osvobození již spotřebitelé využívají snížené ceny některých součástí jízdních kol (viz 257. bod odůvodnění). Toto tvrzení bylo proto shledáno nepodloženým.

(261)

Žádný z dovozců, kteří nejsou ve spojení, v šetření nespolupracoval. Proto nebylo možné posoudit dopad opatření v průběhu období přezkumného šetření. Rovněž je třeba připomenout, že účelem antidumpingových opatření není bránit dovozu, nýbrž obnovit spravedlivý obchod a zajistit, aby se dovoz neuskutečňoval za dumpingové ceny způsobující újmu.

(262)

Je třeba připomenout, že existují další zdroje dovozu a přibližně 45 % spotřeby jízdních kol jsou vlastně dovezená jízdní kola.

(263)

Jelikož dovoz se spravedlivými cenami bude mít nadále přístup na trh Unie a dovoz z třetích zemí bude rovněž pokračovat, je pravděpodobné, že tradiční předmět podnikání dovozců bude pokračovat, i kdyby byla zachována antidumpingová opatření vůči ČLR. Pozměněná antidumpingová opatření u třech spolupracujících vyvážejících výrobců by zvýšila možnosti dovozu z ČLR v 0 % nebo snížené sazbě. Proto se dospělo k závěru, že antidumpingová opatření nemají významný dopad na dovozce v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(264)

Jedna strana tvrdila, že opatření by nebyla účinná vzhledem k tomu, že újma pro výrobní odvětví Unie nadále přetrvává i po téměř 20 letech platnosti antidumpingových opatření. Je třeba poznamenat, že navzdory platným opatřením bylo potvrzeno, že čínští vyvážející výrobci obcházeli opatření prostřednictvím jiných třetích zemí, což zčásti vysvětluje situaci výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření. Tento argument se proto zamítá.

(265)

Po poskytnutí informací některé strany uvedly, že opatření, která existují již více než dvacet tři let, nejsou odůvodněná právními ani obchodněpolitickými důvody. V reakci na toto tvrzení je třeba uvést, že doba trvání opatření není nijak omezena, jestliže jsou splněny podmínky pro jejich uložení nebo zachování. Také v daném případě jsou opatření oprávněná, jelikož zjištění potvrdila existenci dumpingu působícího újmu. Kromě toho situaci výrobního odvětví Unie dále zhoršuje obcházení. Proto bylo uvedené tvrzení zamítnuto.

(266)

Zachování opatření na dovoz jízdních kol pocházejících z ČLR by jednoznačně bylo v zájmu výrobního odvětví Unie a dodavatelů součástí jízdních kol v Unii. Umožní výrobnímu odvětví Unie růst a zlepšit svou finanční situaci způsobenou dumpingovým dovozem. Dovozci by navíc nebyli významně postiženi, protože jízdní kola z ČLR a ostatních třetích zemí za přiměřené ceny by byla i nadále dostupná na trhu. Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie široce využívá stávající režim osvobození, byl vyvozen závěr, že stávající opatření nemají významný negativní dopad na uživatele/spotřebitele. Naproti tomu, pokud by opatření byla zrušena, výrobci jízdních kol v Unii by pravděpodobně zavřeli výrobu, což by ohrozilo rovněž existenci výrobců součástí jízdních kol v Unii.

(267)

S ohledem na výše uvedené byl učiněn závěr, že na základě dostupných informací o zájmu Unie neexistují přesvědčivé důvody proti uložení opatření v sazbách uvedených v 279. bodu odůvodnění na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(268)

S ohledem na závěry ohledně dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie, platná opatření, která byla uložena prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011, by měla být zachována s výjimkou případů uvedených níže.

(269)

Pro účely stanovení úrovně těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytného pro odstranění újmy způsobené výrobcům v Unii.

(270)

Úroveň uložených opatření by měla být dostatečná, aby odstranila újmu způsobenou tímto dovozem bez překročení zjištěného dumpingového rozpětí. Při výpočtu hodnoty cla potřebné k odstranění účinků dumpingu působícího újmu bylo vzato v úvahu, že jakékoli opatření by mělo umožnit výrobnímu odvětví Unie, aby pokrylo své výrobní náklady a celkově získalo zisk před zdaněním, jehož by výrobní odvětví tohoto typu přiměřeně dosáhlo v odvětví s běžnými podmínkami hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu, prodejem obdobného výrobku v Unii. Ziskové rozpětí před zdaněním použité k tomuto výpočtu činilo 8 % obratu z prodeje jízdních kol. Jde o stejné rozpětí jako při předchozím šetření, protože nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo potřebě tento podíl změnit.

(271)

Vzhledem k tomu, že spolupráce ze strany ČLR byla velmi slabá, jak je uvedeno v 22. a 24. bodě odůvodnění, nelze zjištění u spolupracujících společností považovat za reprezentativní pro celou zemi. V důsledku toho se celostátní rozpětí újmy beze změny zachovává tak, jak je stanoveno nařízením (ES) č. 1095/2005.

(272)

Pro dva spolupracující vývozce, u nichž byl zjištěn dumping, byla rozpětí újmy stanovena na základě jejich vlastních vývozních cen ve srovnání, na stejné úrovni obchodu, s neškodnými cenami odpovídajícího druhu výrobku výrobního odvětví Unie. Pro třetí společnost nebylo vypočteno rozpětí újmy, protože u ní dumping zjištěn nebyl. Pro společnost Oyama Bicycles (Taicang) Co. Ltd. nebylo zjištěno rozpětí újmy. U společnosti Zhejiang Baoguilai Vehicle Co. Ltd. však bylo zjištěno rozpětí újmy mnohem vyšší než dumpingové rozpětí.

(273)

Po poskytnutí informací jedna ze stran namítala, že 8 % cílový zisk byl stanoven v tržních podmínkách, které neodpovídají současné situaci, a že Komise nebyla schopna poskytnout odpovídající odůvodnění toho, proč je i nadále opodstatněný cílový zisk stanovený v předchozím šetření uvedeném v 5. bodu odůvodnění. Je třeba poznamenat, že v rámci stávajícího přezkumu nebylo zjištěno, že by se míra cílového zisku měla změnit. Dotyčná strana neposkytla žádný podložený výpočet alternativní úrovně cílového zisku, který se má použít. Tento argument se proto zamítá.

(274)

Co se týká tří spolupracujících čínských vyvážejících skupin, byly stanoveny individuální sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto skupin zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky a vyrobených uvedenými skupinami, tedy konkrétně uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou skupinou, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se skupinami konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(275)

Všechny žádosti o uplatňování těchto sazeb antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu právnické osoby nebo po zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) musí být adresovány Komisi (30) bezodkladně se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakoukoli změnu činností společnosti spojených s výrobou, prodejem na domácím trhu a vývozem související např. se změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(276)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, neměla by se zbytková celní sazba vztahovat jen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale rovněž na výrobce, kteří v období přezkumného šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(277)

V zájmu co největšího snížení rizika obcházení z důvodu velkého rozdílu celních sazeb se považuje za potřebné přijmout v tomto případě zvláštní opatření s cílem zajistit řádné použití těchto antidumpingových cel. Mezi tato zvláštní opatření patří: předložení platné obchodní faktury, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze tohoto nařízení, celním orgánům členských států. Dovozy, k nimž není přiložena taková faktura, podléhají zbytkovému antidumpingovému clu, které platí pro všechny ostatní vývozce.

(278)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení uložených opatření. V rámci tohoto šetření lze mimo jiné prošetřit potřebu zrušit individuální celní sazby a následně uložit celostátní clo.

(279)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení jsou celní sazby pro spolupracující vývozce stanoveny na úrovni dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Pro společnosti Zhejiang Baoguilai Vehicle Co. Ltd a Ideal (Dongguan) Bike Co., Ltd, vycházejí celní sazby z dumpingových rozpětí zjištěných při šetření, neboť byly nižší než rozpětí újmy. Pro společnost Oyama Bicycles (Taicang) Co. Ltd. bylo rozpětí újmy nižší než dumpingové rozpětí, a proto je clo stanovené na úrovni rozpětí újmy.

(280)

Individuální celní sazby vypočtené pro období přezkumného šetření by měly být stanoveny takto:

(281)

Je třeba poznamenat, že podle čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 71/97 se antidumpingové clo ve výši 48,5 % uložené tímto nařízením pro všechny ostatní společnosti (viz 279. bod odůvodnění) vztahuje rovněž na dovoz podstatných součástí jízdních kol pocházejících z ČLR podle jejich definice v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 71/97,

Zdroj:

Eurostat