16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/1

(1)

Na základě čl. 3 odst. 4 směrnice 2011/61/EU se správci alternativních investičních fondů (dále jen „správci“), kteří splňují podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice, mohou rozhodnout, že se na ně bude uvedená směrnice vztahovat (opt-in), aby mohli využívat poskytnutých práv. Pokud se tak rozhodnou, použije se na správce směrnice 2011/61/EU v plném rozsahu.

(2)

Směrnice 2011/61/EU stanoví postup pro udělování povolení správcům. Dokumenty a informace, které mají být v rámci uvedeného postupu poskytnuty, obsahují nezbytné podrobnosti o správci podávajícím žádost, a proto by stejné dokumenty a postup měly být použity pro případ rozhodnutí správce, že se na něj bude směrnice vztahovat. Neexistují zvláštní důvody týkající se rozhodnutí správce, že se na něj bude směrnice vztahovat, které by odůvodňovaly použití jiného postupu, než jaký se vztahuje na správce, objem jimiž spravovaných aktiv přesahuje prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice 2011/61/EU. Správci, kteří se rozhodnou, že se na ně bude směrnice 2011/61/EU vztahovat, by se proto měli řídit stejným postupem, jaký je stanoven pro správce, kteří mají povinnost požádat podle uvedené směrnice o povolení.

(3)

Správci, kteří mají právo rozhodnout se, že se na ně bude směrnice vztahovat, jsou správci, kteří byli dříve buď zaregistrováni v souladu s čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/61/EU nebo měli povolení jako správcovské společnosti subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (2). Je vhodné zamezit zdvojenému podávání zpráv a zohlednit dokumenty a informace, které správci již poskytli příslušným orgánům v rámci postupů registrace a udělování povolení, pokud jsou uvedené dokumenty a informace aktuální.

(4)

Příslušné orgány by měly přezkoumat žádost správce, aby se na něj směrnice vztahovala, a udělit v tomto smyslu povolení za stejných podmínek a podle stejného postupu jako v případě správců, objem jimiž spravovaných aktiv přesahuje prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice 2011/61/EU.

(5)

Je důležité vyjasnit vztah mezi postupem pro správce, kteří se rozhodnou, že se na ně směrnice bude vztahovat, a zrušením povolení uděleného správcům podle směrnice 2011/61/EU. Správce, jemuž bylo uděleno povolení podle směrnice 2011/61/EU a objem jímž spravovaných aktiv následně poklesne pod prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice 2011/61/EU, je nadále držitelem povolení a uvedená směrnice se na něj použije v plném rozsahu, dokud není povolení zrušeno. Ke zrušení povolení by nemělo dojít automaticky v důsledku toho, že objem aktiv spravovaných správcem, jenž je držitelem povolení, poklesne pod příslušnou prahovou hodnotu, ale pouze na žádost správce. Nemělo by tak být možné, aby správce požádal, aby se na něj směrnice vztahovala, pokud je držitelem povolení podle směrnice 2011/61/EU, zatímco správce, jehož povolení bylo na jeho žádost zrušeno, by měl mít stále možnost znovu požádat, aby se na něj směrnice 2011/61/EU vztahovala.

(6)

Směrnice 2011/61/EU ukládá členským státům, aby použily právní a správní předpisy, které uvedenou směrnici provádějí, ode dne 22. července 2013. Použití tohoto nařízení se proto také odkládá ke stejnému datu.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/3

(1)

V situacích uvedených v čl. 37 odst. 4 písm. b), písm. c) bodě i), písm. e) a f) a písm. g) bodě i) směrnice 2011/61/EU by mohl být za možný referenční členský stát mimounijního správce alternativních investičních fondů (dále jen „správce“), který hodlá spravovat unijní alternativní investiční fondy, případně nabízet jím spravované alternativní investiční fondy v Unii, považován více než jeden členský stát. V uvedených případech musí mimounijní správce požádat příslušné orgány uvedených členských států, aby určily jeho referenční členský stát. K žádosti by měly být připojeny veškeré nezbytné relevantní informace a dokumentace k určení referenčního členského státu tohoto správce. Dotyčné příslušné orgány by měly referenční členský stát určit společným rozhodnutím. Je třeba stanovit postup, podle kterého relevantní příslušné orgány určí referenční členský stát. Zatímco jmenování referenčního členského státu je společnou odpovědností příslušných orgánů dotyčných členských států, Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (2) by měl zajistit, aby byly všechny potenciální referenční členské státy do tohoto rozhodování řádně zapojeny, a měl by být nápomocen při dosažení dohody.

(2)

Postup pro určení referenčního členského státu se liší od postupu pro žádost o pas podle směrnice 2011/61/EU. Poté, co byl referenční členský stát určen, musí dotčený mimounijní správce požádat příslušný orgán uvedeného členského státu o povolení podle stejného postupu a za stejných podmínek, jaké pro správce platí podle článků 7 a 8 směrnice 2011/61/EU.

(3)

Směrnice 2011/61/EU ukládá členským státům, aby použily právní a správní předpisy, které uvedené směrnici provádějí, ode dne 22. července 2013. Aniž je dotčen akt v přenesené pravomoci požadovaný v čl. 67 odst. 6 směrnice 2011/61/EU, použití tohoto nařízení se proto také odkládá ke stejnému datu.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

a)

uvedení členských států, v nichž mají sídlo alternativní investiční fondy spravované mimounijním správcem;

b)

uvedení členských států, v nichž mimounijní správce spravuje aktiva;

c)

objem aktiv spravovaných mimounijním správcem v různých členských státech.

a)

uvedení členského státu, v němž má sídlo alternativní investiční fond spravovaný mimounijním správcem;

b)

uvedení členských států, v nichž mimounijní správce hodlá nabízet alternativní investiční fond.

a)

uvedení členských států, v nichž mají sídlo alternativní investiční fondy spravované mimounijním správcem;

b)

popis strategie pro nabízení, která je způsobilá prokázat záměr mimounijního správce nabízet určitý alternativní investiční fond nebo několik fondů v určitém členském státě nebo v několika členských státech a realizovat účinné nabízení v určitých členských státech, přičemž se uvedou alespoň následující údaje:

16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/6

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/8

(1)

Podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se dovozní clo za produkty kódů KN 1001 19 00, 1001 11 00, ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00, 1002 90 00, 1005 10 90, 1005 90 00, 1007 10 90 a 1007 90 00 rovná intervenční ceně platné pro uvedené produkty při dovozu, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF platnou pro dotyčnou zásilku. Uvedené clo však nesmí překročit celní sazbu společného celního sazebníku.

(2)

Podle čl. 136 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 se pro účely výpočtu dovozního cla podle odstavce 1 uvedeného článku pro dané produkty pravidelně stanoví reprezentativní dovozní ceny CIF.

(3)

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010 je cena pro výpočet dovozního cla produktů kódů KN 1001 19 00, 1001 11 00, ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00, 1002 90 00, 1005 10 90, 1005 90 00, 1007 10 90 a 1007 90 00 denní reprezentativní dovozní cena CIF určená postupem podle článku 5 uvedeného nařízení.

(4)

Je třeba stanovit dovozní cla použitelná ode dne 16. května 2013 až do vstupu v platnost nového stanovení.

(5)

Protože je nutné zajistit, aby se toto opatření používalo co nejrychleji poté, kdy budou dostupné aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/11

(1)

Dopisem ze dne 22. června 2010 obdržel Kontrolní úřad ESVO (dále jen „Kontrolní úřad“) stížnost od islandské investiční společnosti H.F. Verðbréf hf., v níž se tvrdí, že v březnu 2009 poskytlo islandské ministerstvo financí protiprávní státní podporu investičním bankám Saga Capital a VBS konverzí krátkodobých úvěrů u Islandské centrální banky (dále jen „CBI“) na dlouhodobé úvěry za výhodných podmínek. Kontrolní úřad dopis obdržel a zaevidoval dne 7. července 2010 (dokument č. 563424).

(2)

Po obdržení příslušných informací od islandských orgánů a poté, co byla tato záležitost s nimi projednána na zasedání konaném dne 6. června 2011 (2), přijal Kontrolní úřad dne 23. listopadu 2011 rozhodnutí č. 363/11/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení o státní podpoře poskytnuté třem islandským investičním bankám prostřednictvím úvěrů se změněným splátkovým harmonogramem za zvýhodněných podmínek (3). Kontrolní úřad prostřednictvím tohoto rozhodnutí vyzval zúčastněné strany, aby předložily své připomínky. Dopisem ze dne 21. února 2012 (dokument č. 625875) předložily islandské orgány připomínky k rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 363/11/KOL.

(3)

V červnu 2012 obdržel Kontrolní úřad informace od stěžovatele (H.F. Verðbréf hf.) o postupu likvidace banky Saga Capital hf. (dokument č. 641907). K této záležitosti obdržel Kontrolní úřad informace ještě z jiných zdrojů a pečlivě sledoval postup likvidace investičních bank, které byly předmětem rozhodnutí č. 363/11/KOL.

(4)

Opatření, která byla předmětem předběžného posouzení v rozhodnutí Kontrolní úřadu č. 363/11/KOL, souvisí s režimem zabezpečených úvěrů a půjčování cenných papírů CBI. CBI v rámci své úlohy centrální banky a půjčovatele poslední instance, jakož i v souladu s měnovou politikou jiných centrálních bank poskytovala finančním podnikům krátkodobé úvěry ve formě zajištěných úvěrů (4) podle pravidel CBI vydaných za tímto účelem. V letech 2007 a 2008 se objem takto zabezpečených úvěrů stále zvyšoval a CBI se pro finanční podniky stala hlavním zdrojem likvidity. V době finančního zhroucení tří islandských komerčních bank v říjnu 2008 disponovala CBI značným objemem pohledávek vůči domácím finančním podnikům, které byly zajištěny různými způsoby.

(5)

Zhroucením bank klesla hodnota zajištění a bylo jasné, že CBI vznikly ztráty způsobené nedostatečným zajištěním. Po schválení parlamentem uzavřelo ministerstvo financí a CBI v lednu 2009 dohodu, podle níž CBI ministerstvu financí postoupila část svých zajištěných úvěrů poskytnutých finančním podnikům spolu s podkladovými aktivy. V únoru 2010 se ministerstvo a CBI dohodly, že pohledávky, jež CBI předtím na ministerstvo převedla, by měly být ke dni 31. prosince 2009 za sníženou cenu převedeny zpět do banky Eignarhaldsfélag Seðlabanka Íslands (ESÍ), kterou si CBI předtím zřídila jako svou holdingovou společnost.

(6)

Orgán pověřený správou státního dluhu (dále jen „GDM“), spravovaný CBI, nabízí úvěrové nástroje primárním obchodníkům se státními dluhopisy. Účelem tohoto půjčování cenných papírů je zlepšit funkčnost trhu a zajistit likviditu na trhu se sériemi dluhopisů, které vydává GDM. Cenné papíry, které GDM k zajištění státních dluhopisů a pokladničních poukázek akceptuje, jsou veškeré státní dluhopisy a hypoteční referenční dluhopisy, s nimiž se obchoduje elektronicky na sekundárním trhu. Na základě kritérií uvedených v daném nástroji mohou být akceptovány i další elektronicky obchodované cenné papíry. Úroková sazba u těchto úvěrů se odvíjí od repo sazby CBI. Maximální doba trvání smlouvy je 28 dní (5).

(7)

V březnu 2009 uzavřelo ministerstvo financí s bankami Saga Capital Investment Bank hf., VBS Investment Bank hf. a Askar Capital Investment Bank hf. dohody o konverzi úvěrů. Všechny tyto dohody byly uzavřeny za podobných podmínek. Výše úvěrů vycházely z vypořádání příslušných závazků z prosince 2008. Podmínky splácení úvěrů poskytnutých bankám Saga a VBS byly totožné. Tyto úvěry byly splatné během příštích sedmi let s indexací a s roční úrokovou sazbou ve výši 2 %. Askar Capital měla podobné podmínky splácení úvěru, pouze roční úroková sazba činila 3 %. Celková nominální hodnota dluhu, kterou lze třem investičním bankám přičíst, činila v době emise dlouhodobých dluhopisů 52,4 miliard ISK (6).

(8)

Výše uvedená opatření byla založena na návrzích pracovní skupiny, která dne 20. ledna 2009 ministerstvu financí předložila memorandum o restrukturalizaci dluhu finančních podniků vzniklého v důsledku zajištěných úvěrů od CBI. Memorandum bylo založeno na informacích o finančních podnicích a jejich schopnosti splácet dluh. Podle memoranda nebyly dané finanční podniky schopné splatit CBI své dluhy v plném rozsahu, a to kvůli finančnímu zhroucení, k němuž na Islandu došlo. V memorandu pracovní skupiny ministerstva se rovněž uvádí, že v té době bylo jedinou starostí všech islandských orgánů, aby finanční systém země nezkolaboval a podařilo se obhájit zájmy vkladatelů. S ohledem na tyto, jakož i na další skutečnosti se považovalo za nezbytné přistoupit k některým opatřením, jejichž cílem bylo zajistit, aby podniky byly schopny své dluhy splatit.

(9)

Podle islandských orgánů cílem rozhodnutí o podmínkách úrokových sazeb nebyla spravedlivá a obvyklá návratnost kapitálu, neboť již předem bylo jasné, že dotčené podniky příslušné závazky pravděpodobně nesplatí v plné výši. Místo toho se pracovní skupina snažila stanovit takovou úrokovou sazbu, která by byla pro dané podniky dostatečně vysoká, ale opět ne tak vysoká, aby vyloučila možnost splacení dluhů, čímž by odstranila pobídku pro tyto podniky, aby restrukturalizovaly své finance.

(10)

Pro konverzi dluhů však islandské orgány stanovily určité podmínky. Podle těchto podmínek nesměl dlužník mimo jiné vyplácet dividendy, dokud nebude uhrazena odpovídající část úvěru, přijímat žádné významné rizikové závazky, které by překračovaly 20 % vlastního kapitálu, svým zaměstnancům vyplácet nízké prémie, byl povinen podávat věřiteli podrobné čtvrtletní zprávy o svých činnostech a kapitálová přiměřenost dlužníka nesměla klesnout pod 10 %. V případě, že by se objem likvidity dlužníků stal podle CBI nepřijatelný nebo by jejich kapitálová přiměřenost klesla pod 10 %, směl věřitel požadovat, aby se zbývající dlužné částky úvěrů, úroky a další související náklady přeměnily na vlastní kapitál. Účelem těchto podmínek bylo zvýšit pravděpodobnost úplného splacení úvěrů a tím chránit zájmy ministerstva financí.

(11)

Pro podrobnější popis opatření se odkazuje na rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 363/11/KOL (7).

(12)

Podle islandských orgánů mělo opatření dvojí cíl: zaprvé zabezpečit obrovské úroky státu maximalizací zpětného získání pohledávek ministerstva financí a zadruhé dát dotyčným finančním podnikům prostor a čas, jakož i šanci vyřešit svou situaci a překonat těžkosti.

(13)

Tato opatření vycházela z odstavce 7.20 dodatečného státního rozpočtu pro rok 2008, v němž islandský parlament pověřil ministerstvo financí, aby od Islandské centrální banky odkoupilo komerční papíry převedené do CBI jako zajištění úvěrů, a aby tím nejpřijatelnějším způsobem tyto pohledávky uhradilo.

(14)

Jak již bylo uvedeno, tři příjemci výše uvedených opatření podpory byly Saga Capital Investment Bank hf., VBS Investment Bank hf. a Askar Capital Investment Bank hf. Podrobnější popis tří příjemců a následný vývoj jejich situace se uvádí v oddílech 2.5 a 2.6 rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 363/11/KOL.

(15)

V rozhodnutí č. 363/11/KOL Kontrolní úřad provedl předběžné posouzení, zda opatření ministerstva financí spočívající v konverzi krátkodobých pohledávek na dlouhodobé úvěry za výhodných podmínek byla slučitelná s ustanoveními o státní podpoře obsaženými v Dohodě o EHP. Nicméně vzhledem k tomu, že účast státu jako hlavního věřitele vůči dotčeným podnikům měla svůj původ v dřívějších opatřeních, jmenovitě v režimu zajištěných úvěrů a půjčování cenných papírů CBI, bylo nutné zvážit, zda tato opatření nemohla představovat státní podporu.

(16)

Kontrolní úřad proto zahájil své posouzení analýzou krátkodobých zajištěných úvěrů, které CBI poskytla finančním podnikům. Islandské orgány zdůraznily, že dotčené krátkodobé úvěry byly součástí jak regulérní měnové politiky, tak opatření, jež CBI podnikala na finančním trhu, tak i běžné správy státního dluhu prováděné ministerstvem financí. Kontrolní úřad nepopírá, že tato opatření byla součástí měnové politiky a správy státního dluhu ani že byla založena na příslušných pravidlech (8). Opatření byla přijata z podnětu dotyčných finančních podniků a CBI v té době nebyla zajištěna žádnou protizárukou státu. Kontrolní úřad proto dospěl k závěru, že krátkodobé zajištěné úvěry CBI poskytnuté finančním podnikům a krátkodobé půjčky ministerstva financí státní podporu nepředstavují.

(17)

Podle předběžného názoru Kontrolní úřadu však státní podporu podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP představují dohody ministerstva financí o konverzi úvěrů. V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení jsou uvedeny tyto aspekty:

(18)

Kontrolní úřad měl navíc pochybnosti o tom, zda lze tuto státní podporu považovat za slučitelnou s Dohodou o EHP. Na podporu svého tvrzení, že opatření bylo slučitelné s uvedenou dohodou, odkazovaly islandské orgány na čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP a na pokyny Kontrolního úřadu pro záchranu a restrukturalizaci. Islandské orgány však nepředložily žádné důkazy, které by podpořily posouzení slučitelnosti opatření podle čl. 61 odst. 3 písm. b) Dohody o EHP nebo dočasných pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu v souvislosti s finanční krizí. Kontrolní úřad zdůraznil, že dočasná pravidla pro poskytování podpory finančním podnikům ukládají omezení podpory na nezbytné minimum, obnovení dlouhodobé životaschopnosti banky a vytvoření záruk proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže. Tyto pokyny stanoví zejména pravidla, jež mají zajistit odpovídající a přiměřené protiplnění za státní rekapitalizaci (10). Nezdá se však, že by se tyto zásady v podmínkách splácení úvěrů poskytnutých státem odrazily. Úvěry byly poskytnuty se sedmiletou dobou splatnosti, s indexací a pevnými ročními úrokovými sazbami ve výši 2 %, což bylo výrazně méně než tržní sazby. Žádné zvýšení úrokových sazeb na podporu splacení státního kapitálu se přitom neplánovalo. Na základě těchto skutečností dospěl Kontrolní úřad k závěru, že takové podmínky poskytnutí úvěrů nebyly slučitelné s pokyny Kontrolního úřadu pro státní podporu.

(19)

Připomínky islandských orgánů se zaměřily na podporu názoru, že opatření jsou slučitelná s Dohodou o EHP. Podle názoru těchto orgánů opatření selektivní nebyla, jelikož situace tří investičních bank byla jedinečná a jiné banky, jako například Straumur, SPB a SPRON, se nenacházely v podobné situaci jako uvedené tři investiční banky. Některé z dalších bankovních institucí vyhlásily neschopnost splácet své závazky vůči věřitelům již v okamžiku uzavření dohod o konverzi úvěrů a jejich restrukturalizační úsilí bylo tak značné, že by konverze dluhů vůči CBI na jejich finanční restrukturalizaci zásadní vliv neměla. Islandské orgány rovněž trvaly na tom, že jejich rozhodnutí o konverzi úvěrů byla v souladu se zásadou soukromého věřitele, neboť každý věřitel nacházející se ve stejné situaci, v jaké byl tehdy islandský stát, by postupoval stejně.

(20)

Islandské orgány kromě toho poskytly informace o současném stavu tří investičních bank a změnách, k nimž došlo od doby, kdy Kontrolní úřad přijal rozhodnutí č. 363/11/KOL (11).

(21)

Vzhledem ke skutečnosti, že po vynesení rozhodnutí č. 363/11/KOL tři příjemci ukončili veškerou hospodářskou činnost a s odkazem na zavedenou praxi Evropské komise a Kontrolního úřadu v otázce pokračování v klasifikaci opatření za dané situace a v posuzování jejich slučitelnosti (12), trvaly islandské orgány na tom, že neexistoval žádný důvod, aby se Kontrolní úřad touto záležitostí dále zabýval.

(22)

V čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP se uvádí:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

(23)

Z uvedeného vyplývá, že k tomu, aby mohla být určitá opatření považována za státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí být jejich součástí poskytnutí příspěvku státem nebo ze státních prostředků, musí přijímajícímu podniku poskytovat výhodu, být selektivní, narušovat hospodářskou soutěž a zakládat riziko ovlivnění obchodu mezi smluvními stranami.

(24)

Jak již bylo uvedeno, Kontrolní úřad v rozhodnutí č. 363/11/KOL vyvodil předběžný závěr, že posuzovaná opatření, tj. konverze krátkodobých úvěrů na dlouhodobé úvěry, splnila kritéria stanovená v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a tudíž státní podporu představují. Kromě toho neexistovalo nic, co by naznačovalo, že by opatření byla slučitelná s obecnými ustanoveními Dohody o EHP o státní podpoře nebo dočasných pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu v souvislosti s finanční krizí. Kontrolní úřad v průběhu šetření neobdržel žádné informace, které by vedly ke změně tohoto předběžného stanoviska. Islandské orgány navíc opatření podpory, na něž se vztahuje rozhodnutí o zahájení řízení, Kontrolnímu úřadu před jejich provedením neoznámily. Tím nesplnily svoji oznamovací povinnost podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3. Provádění uvedených opatření podpory bylo proto protiprávní. Kontrolní úřad musí přesto posoudit, zda má důvod k tomu, aby se touto záležitostí dále zabýval.

(25)

Jak bylo uvedeno v rozhodnutí č. 363/11/KOL, vznikly bance Askar Capital Investment Bank hf. již v roce 2007 značné ztráty z jejích investic do strukturovaných úvěrových produktů (tzv. sub-prime hypotéky), jejichž podkladová aktiva tvořily hypotéky z USA. Banka se dostala do ještě větších obtíží v červnu 2010 poté, co Nejvyšší soud Islandu vynesl rozhodnutí, v němž označil úvěry v cizích měnách za protiprávní. Banka nakonec dne 14. července 2010 podala návrh na vyhlášení konkurzu a v tentýž den nad ní převzal správu Kontrolní úřad pro finanční dohled ( dále jen „FME“). Podle informací, které byly Kontrolnímu úřadu předloženy později, se banka nyní nachází v likvidaci, přičemž ukončila veškerou hospodářskou činnost.

(26)

Jak bylo rovněž uvedeno v rozhodnutí 363/11/KOL, finanční situace banky VBS Investment Bank hf. se po neúspěšných jednáních mezi bankou a jejími věřiteli a akcionáři podstatně zhoršila. V roce 2010 pak věřitelé banky ukončili veškerá jednání. Rozhodnutím ze dne 3. března 2010 jmenoval FME prozatímní představenstvo banky VBS a na základě rozhodnutí oblastního soudu v Reykjavíku ze dne 9. dubna 2010 bylo v bance VBS zahájeno likvidační řízení v souladu s článkem 101 zákona č. 161/2002 o finančních podnicích. Vzhledem k tomu, že se banka nachází v likvidačním řízení, byla provozní licence banky nyní zrušena.

(27)

Provozní licence banky Saga Cupital byla zrušena rozhodnutím FME ze dne 28. září 2011. Následně FME požadovala, aby bylo zahájeno likvidační řízení banky Saga Capital a byla jmenována rada pro likvidaci. Oblastní soud pro severovýchodní Island ve svém rozsudku ze dne 16. května 2012 splnil žádost FME a prohlásil, že by banka Saga Capital měla projít likvidačním řízením. Dne 14. června 2012 Nejvyšší soud Islandu toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí FME zrušit bance Saga Capital provozní licenci bylo potvrzeno rozhodnutím oblastního soudu v Reykjavíku ze dne 5. března 2012. Proti rozhodnutí oblastního soudu v Reykjavíku bylo u Nejvyššího soudu podáno odvolání. Banka přesto zastavila všechny licencované operace, neboť jí jako finanční instituci byla odejmuta provozní licence.

(28)

Je tedy zřejmé, že dotyčné tři investiční banky v současnosti veškerou hospodářskou činnost ukončily, jejich provozní licence byly zrušeny a banky se dnes nacházejí v likvidačním řízení, přičemž již uplynula lhůta pro ohlášení pohledávek týkajících se majetku bank (13). Pokud byla investičním bankám poskytnuta státní podpora, pak tato podpora již hospodářskou soutěž nijak nenarušuje, a pokud byla udělena podpora protiprávní, její navrácení již není možné. Za těchto podmínek by rozhodnutí Kontrolního úřadu o podpůrné povaze předmětných opatření a o jejich slučitelnosti s Dohodou o EHP nemělo žádný praktický účinek (14).

(29)

Pokračovat ve formálním vyšetřovacím řízení, jež bylo zahájeno podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, již proto nemá žádný význam,

16.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/s3