ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2013.051.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 51

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 56
23. února 2013


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

MEZINÁRODNÍ DOHODY

 

 

2013/103/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 16. června 2011 o podpisu a uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 ( 1 )

1

Dohoda mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999

8

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 165/2013 ze dne 22. února 2013, kterým se na rok 2013 stanoví výše předem stanovené podpory soukromého skladování másla

11

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 166/2013 ze dne 22. února 2013 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

14

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2013/104/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 21. února 2013, kterým se mění rozhodnutí 2007/777/ES, pokud jde o položku týkající se Brazílie v seznamu třetích zemí a jejich částí, ze kterých je povolen dovoz sušeného masa biltong/jerky a pasterizovaných masných výrobků do Unie (oznámeno pod číslem C(2013) 899)  ( 1 )

16

 

 

IV   Akty přijaté před 1. prosincem 2009 podle Smlouvy o ES, Smlouvy o EU a Smlouvy o Euratomu

 

 

2013/105/ES

 

*

Doporučení Komise ze dne 9. října 2009 k mobilizaci informačních a komunikačních technologií pro usnadnění přechodu k energeticky účinnému, nízkouhlíkovému hospodářství

18

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

MEZINÁRODNÍ DOHODY

23.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 51/1


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 16. června 2011

o podpisu a uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999

(Text s významem pro EHP)

(2013/103/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 91 ve spojení s čl. 218 odst. 5 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bod v) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozvoj interoperability železnic je v rámci Unie i mezi Unií a sousedními zeměmi klíčovou součástí dopravní politiky zaměřené zejména na vytvoření lepší rovnováhy mezi různými druhy dopravy.

(2)

Unie má výlučnou pravomoc nebo sdílenou pravomoc s členskými státy v oblastech, na které se vztahuje Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „úmluva“).

(3)

Přistoupení Unie k úmluvě za účelem uplatňování jejích pravomocí je možné na základě článku 38 úmluvy ve znění Vilniuského protokolu.

(4)

Komise vyjednala jménem Unie s Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční dopravu (dále jen „OTIF“) dohodu o přistoupení Unie k úmluvě (dále jen „dohoda“).

(5)

Dohoda by měla být schválena,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Dohoda mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční dopravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „dohoda“) se schvaluje jménem Unie.

Znění dohody se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Při podpisu dohody učiní Unie prohlášení, které je uvedeno v příloze I tohoto rozhodnutí, ohledně výkonu svých pravomocí, jakož i prohlášení, které je uvedeno v příloze II tohoto rozhodnutí, týkající se článku 2 dohody.

Článek 3

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné podepsat dohodu zavazující Unii a učinit prohlášení uvedená v článku 2.

Článek 4

Při jednáních Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční dopravu (OTIF) zastupuje Unii Komise.

Článek 5

Interní ujednání o přípravách zasedání OTIF, o zastupování a hlasování na těchto zasedáních je uvedeno v příloze III tohoto rozhodnutí.

Článek 6

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 16. června 2011.

Za Radu

předseda

VÖLNER P.


PŘÍLOHA I

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉ UNIE OHLEDNĚ VÝKONU PRAVOMOCÍ

V odvětví železniční dopravy sdílí Evropská unie (dále jen „Unie“) pravomoci s členskými státy Unie podle článků 90 a 91, čl. 100 odst. 1 a článků 171 a 172 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Hlava VI Smlouvy o fungování EU zakládá společnou dopravní politiku Unie a hlava XVI stanoví příspěvek Unie na zřizování a rozvoj transevropských sítí v oblasti dopravy.

Článek 91 hlavy VI Smlouvy o fungování EU konkrétně stanoví, že Unie může přijímat:

společná pravidla pro mezinárodní dopravu do některého členského státu nebo z něj anebo procházející přes území jednoho nebo několika členských států,

podmínky, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu,

opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy,

veškeré jiné potřebné předpisy.

Pokud jde o transevropské sítě, článek 171 hlavy XVI Smlouvy o fungování EU konkrétně stanoví, že Unie:

vymezí soubor hlavních směrů zahrnující cíle, priority a hlavní rysy opatření předpokládaných v oblasti transevropských sítí; tyto hlavní směry určí projekty společného zájmu,

provede akce, které se případně ukáží nezbytné pro zajištění interoperability sítí, zejména v oblasti harmonizace technických norem,

může podporovat projekty společného zájmu, které jsou podporovány členskými státy a jsou uvedeny v rámci hlavních směrů podle první odrážky, zejména formou výzkumu jejich proveditelnosti, úvěrových záruk nebo subvencí úrokových sazeb. Unie může také přispět k financování specifických projektů v členských státech v oblasti dopravní infrastruktury prostřednictvím Fondu soudržnosti.

Na základě těchto dvou ustanovení Unie přijala řadu právních nástrojů vztahujících se na železniční dopravu.

Podle práva Unie získala Unie výlučnou pravomoc v otázkách železniční dopravy v případech, v nichž Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „úmluva“) nebo právní nástroje přijaté na jejím základě mohou ovlivnit stávající pravidla Unie nebo změnit jejich působnost.

V záležitostech upravených úmluvou, ve vztahu k nimž má Unie výlučnou pravomoc, nemají členské státy žádnou pravomoc.

Pokud pravidla Unie existují, ale nejsou dotčena úmluvou ani právními nástroji přijatými na jejím základě, sdílí Unie v otázkách týkajících se úmluvy pravomoci s členskými státy.

Přehled právních nástrojů Unie platných v době uzavření této dohody je obsažen v dodatku. Rozsah pravomocí Unie vyplývající z těchto textů je nutno posoudit v souvislosti s konkrétními ustanoveními každého textu, zejména rozsah, v jakém tato ustanovení zavádějí společná pravidla. Pravomoc Unie se neustále vyvíjí. V rámci Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU mohou příslušné instituce přijímat rozhodnutí, která určují rozsah pravomocí Unie. Unie si proto vyhrazuje právo odpovídajícím způsobem upravit toto prohlášení, aniž by tato úprava představovala předpoklad pro výkon jejích pravomocí v záležitostech upravených úmluvou.

Dodatek k příloze I

NÁSTROJE EVROPSKÉ UNIE TÝKAJÍCÍ SE OTÁZEK, KTERÉ JSOU PŘEDMĚTEM ÚMLUVY

Unie dosud vykonávala svou pravomoc mimo jiné prostřednictvím těchto nástrojů Unie:

HOSPODÁŘSKÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY A PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE PŘÍSTUPU NA TRH

nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. (Úř. věst. 52, 16.8.1960, s. 1121/60),

směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 237, 24.8.1991, s. 25),

směrnice Rady 95/18/ES ze dne 19. června 1995 o vydávání licencí železničním podnikům (Úř. věst. L 143, 27.6.1995, s. 70),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/12/ES ze dne 26. února 2001, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 1),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/13/ES ze dne 26. února 2001, kterou se mění směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům (Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 26),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 29),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/51/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 164),

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/58/ES ze dne 23. října 2007, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 44);

PRÁVNÍ PŘEDPISY O INTEROPERABILITĚ A BEZPEČNOSTI

směrnice Rady 96/48/ES ze dne 23. července 1996 o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 6),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/16/ES ze dne 19. března 2001 o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 1),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/50/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice Rady 96/48/ES o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/16/ES o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 114),

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 881/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice (nařízení o agentuře) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 1),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES ze dne 23. října 2007 o vydávání osvědčení strojvedoucím obsluhujícím hnací vozidla a vlaky v železničním systému Společenství (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 51),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění) (Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/110/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2004/49/ES o bezpečnosti železnic Společenství (směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 62),

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1335/2008 ze dne 16. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice (nařízení o agentuře) (Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 51),

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 913/2010 ze dne 22. září 2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu (Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 22);

ZÁVAZKY VEŘEJNÉ SLUŽBY

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1).


PŘÍLOHA II

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉ UNIE TÝKAJÍCÍ SE ČLÁNKU 2 ÚMLUVY

Pojmem „(pravidlo) vztahující se na konkrétní dotčený předmět“ se rozumí (pravidlo), které se použije na konkrétní případ upravený některým ustanovením úmluvy, včetně jejích dodatků, jenž není upraven právními předpisy Evropské unie.


PŘÍLOHA III

INTERNÍ UJEDNÁNÍ RADY, ČLENSKÝCH STÁTŮ A KOMISE O POSTUPECH V RÁMCI OTIF

Majíce na paměti požadavek jednotnosti mezinárodního zastupování Unie a jejích členských států v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie rovněž ve fázi provádění mezinárodních závazků; Rada, členské státy a Komise se budou řídit tímto interním ujednáním:

1.   Oblast působnosti

Toto interní ujednání se použije na všechna zasedání jakýchkoliv orgánů zřízených v rámci OTIF. Všemi odkazy na „zasedání“ v tomto ujednání se obdobně rozumí jiné postupy, jako je písemný postup).

2.   Koordinační postup

2.1

Při přípravě na zasedání OTIF, včetně mimo jiné zasedání valného shromáždění, správního výboru a jiných výborů, budou pořádány koordinační schůzky:

v Bruselu, v rámci příslušné pracovní skupiny Rady (obvykle Pracovní skupiny pro pozemní dopravu), co nejdříve a tolikrát, kolikrát je před zasedáním OTIF nezbytné, a dále,

na místě, zejména na počátku zasedání OTIF, v případě nutnosti během něj a na jeho konci.

2.2

Na koordinačních schůzkách budou dohodnuty pouze postoje jménem Unie nebo případně jménem Unie a jejích členských států. Koordinace se může vztahovat na těchto zasedáních na postoje členských států související s jejich výlučnou pravomocí, pokud se tak členské státy dohodnou.

2.3

Na koordinačních schůzkách se rozhoduje o výkonu pravomocí, pokud jde o prohlášení a hlasování týkající se všech bodů na pořadu jednání zasedání OTIF, k nimž může být vydáno prohlášení nebo u nichž lze očekávat hlasování.

2.4

V rámci přípravy koordinačních schůzek uvedených v bodu 2.1, včetně návrhů prohlášení a dokumentů o postoji, se v případě nutnosti uskuteční přípravná jednání v příslušném výboru zřízeném příslušnými právními předpisy Unie o železniční dopravě, a to

ve Výboru pro přepravu nebezpečných věcí v případě bodů, na které se vztahuje dodatek C úmluvy; mají-li tyto body dopad na interoperabilitu železnic nebo na společný bezpečnostní přístup vypracovaný podle směrnice 2004/49/ES, je třeba spolupracovat s Výborem pro interoperabilitu a bezpečnost železnice,

ve Výboru pro rozvoj železnic Unie v případě bodů, na které se vztahují dodatky A, B, D nebo E úmluvy, a v případě jiných systémů jednotného práva vypracovaných organizací OTIF,

ve Výboru pro interoperabilitu a bezpečnost železnice v případě bodů, na které se vztahují dodatky F a G úmluvy.

2.5

Před každým zasedáním OTIF Komise oznámí, které body programu jednání mají být Unií koordinovány a připraví návrhy prohlášení a dokumenty o postoji k projednání na koordinačních schůzkách.

2.6

Nedohodnou-li se Komise a členské státy na koordinačních schůzkách na společném postoji, a to i z důvodů neshody ohledně rozdělení pravomocí, bude věc předána Výboru stálých zástupců nebo Radě.

3.   Prohlášení a hlasování na zasedáních OTIF

3.1

Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí ve výlučné pravomoci Unie, Komise vystupuje a hlasuje jménem Unie. Po řádné koordinaci postojů mohou rovněž vystupovat členské státy s cílem podpořit nebo rozvést postoj Unie.

3.2

Týká-li se některý bod pořadu jednání záležitostí ve výlučné pravomoci členských států, vystupují a hlasují členské státy.

3.3

Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí obsahujících prvky, které jsou současně v pravomoci členských států i v pravomoci Unie, vyjadřuje společný postoj předsednictví a Komise. Po řádné koordinaci postojů mohou vystupovat členské státy s cílem podpořit nebo rozvést společný postoj. Členské státy, případně Komise, hlasují jménem Unie a jejích členských států v souladu se společným postojem. Rozhodnutí o tom, kdo bude hlasovat, záleží na převažující pravomoci (to znamená pravomoci převážně členských států nebo převážně Unie).

3.4

Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí obsahujících prvky, které jsou současně v pravomoci členských států a v pravomoci Unie a u nichž se Komise a členské státy nemohou dohodnout na společném postoji podle bodu 2.6, mohou členské státy vystupovat a hlasovat ve věcech, které jednoznačně spadají do jejich pravomoci.

3.5

V záležitostech, ve kterých neexistuje dohoda mezi Komisí a členskými státy o rozdělení pravomocí nebo ve kterých nebylo možné získat většinu potřebnou pro postoj Unie, je třeba usilovat všemi prostředky o vyjasnění situace nebo dosažení postoje Unie. Do té doby a po řádné koordinaci postojů jsou členské státy nebo případně Komise oprávněny vystupovat, nebude-li vyjadřovaný postoj předjímat budoucí postoj Unie, bude-li v souladu s politikami Unie a předchozími postoji Unie a ve shodě s právními předpisy Unie.

3.6

Zástupci členských států a Komise se mohou účastnit práce pracovních skupin OTIF připravujících odborné výbory OTIF, konkrétně Výboru pro přepravu nebezpečných věcí (RID) a Výboru expertů pro technické otázky (TEC). Během účasti na těchto pracovních skupinách mohou zástupci členských států a Komise předložit odborné příspěvky a plně se účastnit odborných jednání na základě svých odborných znalostí. Tato jednání nejsou pro Unii závazná.

Zástupci členských států a Komise důsledně usilují o dosažení společného postoje a o jeho obhajobu při jednání v pracovních skupinách OTIF.

4.   Přezkum tohoto ujednání

Na žádost členského státu nebo Komise se toto ujednání přezkoumá s ohledem na zkušenosti získané při jeho uplatňování.


DOHODA

mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999

EVROPSKÁ UNIE (dále jen „Unie“),

na jedné straně a

Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (dále jen „OTIF“)

na straně druhé,

společně dále jen „smluvní strany“,

S OHLEDEM na Úmluvu o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „úmluva“), a zejména na článek 38 uvedené úmluvy,

S OHLEDEM na pravomoci, kterou Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie svěřuje Unii v některých oblastech, na něž se vztahuje úmluva,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se Unie stala právním nástupcem Evropského společenství a od uvedeného dne vykonává všechna jeho práva a povinnosti,

VZHLEDEM k tomu, že úmluva zřizuje Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF) se sídlem v Bernu,

VZHLEDEM k tomu, že účelem přistoupení Evropské unie k úmluvě je napomáhat organizaci OTIF při plnění jejího cíle, kterým je podporovat, zdokonalovat a usnadňovat mezinárodní železniční dopravu v technických i právních ohledech,

VZHLEDEM k tomu, že podle článku 3 úmluvy nemají povinnosti vyplývající z úmluvy ohledně mezinárodní spolupráce u smluvních stran úmluvy, které jsou rovněž členskými státy Unie, nebo u států, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, přednost před povinnostmi, které mají jakožto členové Unie nebo jakožto státy, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru,

VZHLEDEM k tomu, že pro ty části úmluvy, které spadají do pravomoci Unie, je nezbytné ustanovení o jejich neuplatňování, aby bylo patrné, že členské státy Unie nemohou přímo mezi sebou uplatňovat a vykonávat práva a povinnosti vyplývající z úmluvy,

VZHLEDEM k tomu, že se úmluva plně vztahuje na vztahy mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a ostatními stranami úmluvy na straně druhé,

VZHLEDEM k tomu, že přistoupení Unie k úmluvě vyžaduje jasné stanovení pravidel pro uplatňování úmluvy na Unii a její členské státy,

VZHLEDEM k tomu, že podmínky přistoupení Unie k úmluvě musí Unii umožňovat, aby v rámci úmluvy uplatňovala pravomoci, které jí svěřily její členské státy,

SE DOHODLY NA TOMTO:

Článek 1

Unie přistupuje k úmluvě za podmínek stanovených v této dohodě v souladu s článkem 38 úmluvy.

Článek 2

Aniž je dotčen předmět a účel úmluvy podporovat, zlepšovat a usnadňovat mezinárodní železniční přepravu a aniž je dotčeno její plné používání ve vztahu k jiným stranám úmluvy, strany úmluvy, které jsou členskými státy Unie, používají ve svých vzájemných vztazích pravidla Unie, a proto nepoužívají pravidla vyplývající s této úmluvy, ledaže neexistuje pravidlo Unie vztahující se na konkrétní dotčený předmět.

Článek 3

Podle této dohody se ustanovení úmluvy vykládají tak, že zároveň zahrnují i Unii v rámci jejích pravomocí, a odpovídajícím způsobem je nutno chápat jednotlivé výrazy používané k označení stran úmluvy a jejich zástupců.

Článek 4

Unie nepřispívá do rozpočtu OTIF a nepodílí se na rozhodnutích týkajících se tohoto rozpočtu.

Článek 5

Aniž je dotčen výkon hlasovacích práv Unie podle článku 6, je Unie oprávněna být zastoupena ve všech orgánech OTIF a podílet se na činnosti těchto orgánů, v nichž je oprávněn být zastoupen kterýkoli z jejích členských států jakožto strana úmluvy a kde se mohou řešit záležitosti spadající do její pravomoci.

Unie nemůže být členem správního výboru. Může být přizvána k účasti na zasedáních tohoto výboru, když si výbor přeje konzultovat s Unií otázky společného zájmu, které jsou na programu jednání.

Článek 6

1.   Při rozhodování o otázkách, v nichž má Unie výlučnou pravomoc, uplatní Unie hlasovací práva svých členských států podle úmluvy.

2.   Při rozhodování o otázkách, v nichž Unie sdílí pravomoc se svými členskými státy, hlasuje buď Unie, nebo její členské státy.

3.   Podle čl. 26 odst. 7 úmluvy má Unie stejný počet hlasů, jako je počet jejích členů, kteří jsou současně stranami úmluvy. Pokud se hlasování účastní Unie, její členské státy nehlasují.

4.   Unie v jednotlivých případech informuje ostatní strany úmluvy o případech, ve kterých v souvislosti s různými body na programu jednání valného shromáždění a ostatních jednajících orgánů hodlá uplatnit svá hlasovací práva stanovená v odstavcích 1 až 3. Tato povinnost platí i v případě, že jsou rozhodnutí přijímána korespondenčně. Tato informace se předá s dostatečným předstihem generálnímu tajemníkovi OTIF, aby ji bylo možné předávat společně s dokumenty pro zasedání nebo aby se mohlo rozhodnout korespondenčně.

Článek 7

Rozsah pravomoci Unie je uveden ve všeobecných podmínkách písemného prohlášení učiněného Unií při uzavření této dohody. Toto prohlášení lze podle potřeby pozměnit oznámením Unie zaslaným organizaci OTIF. Prohlášení nenahrazuje ani nijak neomezuje záležitosti, jichž se mohou týkat oznámení o pravomoci Unie, která je třeba učinit předtím, než OTIF přijme rozhodnutí prostřednictvím formálního hlasování nebo jinak.

Článek 8

Hlava V úmluvy se vztahuje na veškeré spory vzniklé mezi smluvními stranami v souvislosti s výkladem, používáním nebo prováděním této dohody, včetně její existence, platnosti a vypovězení.

Článek 9

Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni podpisu této dohody smluvními stranami. V tomto případě se nepoužije čl. 34 odst. 2 úmluvy.

Článek 10

Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

Pokud všechny strany úmluvy, které jsou členskými státy Unie, úmluvu vypovědí, oznámení takového vypovězení, jakož i vypovězení této dohody, se považuje za vydané Unií v tomtéž okamžiku, kdy poslední členský stát Unie vypovídající úmluvu oznámí své vypovězení podle článku 41 úmluvy.

Článek 11

Strany úmluvy, které nejsou členskými státy Unie, avšak uplatňují příslušné právní předpisy Unie v důsledku svých mezinárodních dohod s Unií, mohou pod podmínkou vyrozumění depozitáře úmluvy učinit jednotlivá prohlášení týkající se zachování svých práv a povinností podle svých dohod s Unií, úmluvy a podle souvisejících právních předpisů.

Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních, jednom určeném pro OTIF a jednom pro Unii, v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. Tímto není dotčen čl. 45 odst. 1 úmluvy.

NA DŮKAZ ČEHOŽ níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci po předložení plných mocí, které byly shledány v řádné a náležité formě, podepsali tuto dohodu.

За Европейския съюз

Por la Unión Europea

Za Evropskou unii

For Den Europæiske Union

Für die Europäische Union

Euroopa Liidu nimel

Για την Ευρωπαϊκή Ένωση

For the European Union

Pour l'Union européenne

Per l'Unione europea

Eiropas Savienības vārdā –

Europos Sąjungos vardu

Az Európai Unió részéről

Għall-Unjoni Ewropea

Voor de Europese Unie

W imieniu Unii Europejskiej

Pela União Europeia

Pentru Uniunea Europeană

Za Európsku úniu

Za Evropsko unijo

Euroopan unionin puolesta

För Europeiska unionen

Image

За Междуправителствената организация за международни железопътни превози (OTIF)

Por la Organización Intergubernamental para los Transportes Internacionales por Ferrocarril (OTIF)

Za Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF)

For Den Mellemstatslige Organisation for Internationale Jernbanebefordringer (OTIF)

Für die Zwischenstaatliche Organisation für den internationalen Eisenbahnverkehr (OTIF)

Rahvusvaheliste Raudteevedude Valitsustevahelise Organisatsiooni (OTIF) nimel

Για το Διακυβερνητικό Οργανισμό Διεθνών Σιδηροδρομικών Μεταφορών (OTIF)

For the Intergovernmental Organisation for International Carriage by Rail (OTIF)

Pour l'Organisation intergouvernementale pour les transports internationaux ferroviaires (OTIF)

Per l'Organizzazione intergovernativa per i trasporti internazionali per ferrovia (OTIF)

Starptautisko dzelzceļa pārvadājumu starpvaldību organizācijas (OTIF) vārdā –

Tarptautinio vežimo geležinkeliais tarpvyriausybinės organizacijos (OTIF) vardu

A Nemzetközi Vasúti Fuvarozásügyi Államközi Szervezet (OTIF) részéről

Għall-Organizzazzjoni Intergovernattiva għat-Trasport Internazzjonali bil-Ferrovija (OTIF)

Voor de Intergouvernementele Organisatie voor het internationale spoorwegvervoer (OTIF)

W imieniu Międzyrządowej Organizacji Międzynarodowych Przewozów Kolejami (OTIF)

Pela Organização Intergovernamental para os Transportes Internacionais Ferroviários (OTIF)

Pentru Organizația Interguvernamentală pentru Transporturile Internaționale Feroviare (OTIF)

Za Medzivládnu organizáciu pre medzinárodnú železničnú prepravu (OTIF)

Za Medvladno organizacijo za mednarodni železniški promet (OTIF)

Valtioiden välisen kansainvälisten rautatiekuljetusten järjestön (OTIF) puolesta

För Mellanstatliga organisationen för internationell järnvägstrafik (Otif)

Image


NAŘÍZENÍ

23.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 51/11


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 165/2013

ze dne 22. února 2013,

kterým se na rok 2013 stanoví výše předem stanovené podpory soukromého skladování másla

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1), a zejména na čl. 43 písm. a) a d) ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V článku 28 nařízení (ES) č. 1234/2007 je stanovena podpora soukromého skladování másla.

(2)

Vývoj cen a zásob másla ukazuje na nerovnováhu na trhu, které lze zabránit nebo kterou lze omezit sezónním skladováním. S ohledem na současnou situaci na trhu je vhodné poskytovat podporu soukromému skladování másla od 1. března 2013.

(3)

Nařízením Komise (ES) č. 826/2008 ze dne 20. srpna 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro poskytování podpory soukromého skladování některých zemědělských produktů (2), byla stanovena společná pravidla pro provádění režimu podpory soukromého skladování.

(4)

Podle článku 6 nařízení (ES) č. 826/2008 se podpora stanovená předem poskytuje v souladu s prováděcími pravidly a podmínkami uvedenými v kapitole III daného nařízení.

(5)

V souladu s článkem 29 nařízení (ES) č. 1234/2007 se výše podpory stanoví na základě nákladů na skladování a předpokládaného vývoje cen čerstvého másla a skladovaného másla.

(6)

Je třeba stanovit podporu na náklady spojené s uskladněním a vyskladněním dotyčných produktů, na denní náklady na skladování v chladírenských skladech a na finanční náklady na skladování.

(7)

Pro usnadnění provádění tohoto opatření a se zřetelem ke stávající praxi členských států by se podpora měla vztahovat pouze na produkty, které již byly zcela uskladněny. Proto je třeba stanovit odchylku od čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 826/2008.

(8)

V zájmu zefektivnění a zjednodušení administrativy není nutné, aby byl splněn požadavek sdělit po uzavření smlouvy informace uvedené v čl. 20 prvním pododstavci písm. a) nařízení (ES) č. 826/2008, pokud tytéž informace o skladování obsahuje již žádost o podporu.

(9)

Z důvodu zjednodušení a logistické účinnosti by členské státy měly mít možnost stanovit, že se číslo smlouvy nemusí uvádět u každé skladované jednotky, pokud je již uvedeno v evidenci skladu.

(10)

V zájmu zefektivnění a zjednodušení administrativy a vzhledem ke zvláštní situaci v oblasti skladování másla by se měly kontroly stanovené v čl. 36 odst. 6 nařízení (ES) č. 826/2008 provádět nejméně u poloviny smluv. Proto by měla být stanovena odchylka od uvedeného článku.

(11)

Nařízení Komise (ES) č. 792/2009 ze dne 31. srpna 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro předávání informací a dokumentů členskými státy Komisi v rámci provádění společné organizace trhů, režimu přímých plateb, propagace zemědělských produktů a režimů platných pro nejvzdálenější regiony a menší ostrovy v Egejském moři (3), stanoví společná pravidla pro předávání informací a dokumentů příslušnými orgány členských států Komisi. Uvedená pravidla se vztahují zejména na povinnost členských států používat informační systémy zpřístupňované Komisí a na ověření přístupových práv orgánů či jednotlivců oprávněných k zasílání oznámení. Uvedené nařízení kromě toho stanoví společné zásady platné pro informační systémy, aby bylo možno zaručit pravost, integritu a čitelnost dokumentů po celé období, během něhož mají být uchovávány. Rovněž stanoví ochranu osobních údajů.

(12)

Podle nařízení (ES) č. 792/2009 musí být povinnost používat informační systémy v souladu s uvedeným nařízením stanovena v nařízeních zavádějících zvláštní oznamovací povinnost.

(13)

Komise vypracovala informační systém, který umožňuje elektronickou správu dokumentů a postupů v rámci jejích interních pracovních postupů a jejích vztahů s orgány podílejícími se na společné zemědělské politice.

(14)

Oznamovací povinnosti u soukromého skladování másla lze splnit prostřednictvím tohoto systému v souladu s nařízením (ES) č. 792/2009, a to zejména povinnosti uvedené v článku 35 nařízení (ES) č. 826/2008.

(15)

Z důvodu jasnosti by platnost tohoto nařízení měla skončit poslední den stanovený pro konec smluvního skladování.

(16)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Toto nařízení stanoví podporu soukromého skladování na solené a nesolené máslo podle čl. 28 písm. a) nařízení (ES) č. 1234/2007 v případě smluv uzavřených od 1. března 2013.

2.   Pokud toto nařízení nestanoví jinak, použije se nařízení (ES) č. 826/2008.

Článek 2

Měrnou jednotkou množství podle čl. 16 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 826/2008 je „skladovaná šarže“, která odpovídá množství produktu, na který se vztahuje toto nařízení, o hmotnosti minimálně jedné tuny, stejnorodého složení a stejné jakosti, pocházejícímu z jednoho výrobního závodu, uskladněnému ve stejný den ve stejném skladu.

Článek 3

1.   Odchylně od čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 826/2008 se žádosti vztahují pouze na produkty, které již byly zcela uskladněny.

2.   Ustanovení čl. 20 prvního pododstavce písm. a) nařízení (ES) č. 826/2008 se nepoužije.

3.   Členské státy nemusí splňovat požadavky uvedené v čl. 22 odst. 1 písm. e) nařízení (ES) č. 826/2008 na označení skladovaných produktů číslem smlouvy, pokud se osoba odpovědná za sklad zaváže, že uvede číslo smlouvy do evidence podle bodu III přílohy I uvedeného nařízení.

4.   Odchylně od čl. 36 odst. 6 nařízení (ES) č. 826/2008 provede orgán zodpovědný za kontrolu na konci období smluvního skladování kontrolu hmotnosti a identifikace skladovaného másla metodou odběru vzorků u nejméně poloviny smluv a za celé období vyskladňování, které trvá od srpna 2013 do února 2014.

Článek 4

1.   Podpora na produkty uvedené v článku 1 činí:

14,88 EUR na uskladněnou tunu za pevné náklady na skladování,

0,25 EUR na tunu za den smluvního skladování.

2.   Smluvní skladování začíná mezi 1. březnem a 15. srpnem 2013. Vyskladnění se může uskutečnit pouze od 16. srpna 2013. Smluvní skladování končí dnem, který předchází dni vyskladnění, nebo nejpozději posledním únorovým dnem roku, který následuje po uskladnění.

3.   Podpora může být poskytnuta pouze tehdy, činí-li smluvní doba skladování 90 až 210 dní.

Článek 5

1.   Členské státy oznámí Komisi:

a)

každé úterý za předešlý týden množství, na které byly uzavřeny smlouvy, a množství produktů, pro které byly předloženy návrhy na uzavření smlouvy, podle čl. 35 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 826/2008;

b)

nejpozději do konce každého měsíce za předcházející měsíc informace o skladovaných produktech podle čl. 35 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 826/2008.

2.   Oznámení uvedená v odstavci 1 se provádějí v souladu s nařízením (ES) č. 792/2009.

Článek 6

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Pozbývá účinku dne 28. února 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 22. února 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 223, 21.8.2008, s. 3.

(3)  Úř. věst. L 228, 1.9.2009, s. 3.


23.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 51/14


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 166/2013

ze dne 22. února 2013

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 22. února 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

José Manuel SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

IL

87,0

MA

68,4

TN

86,1

TR

95,9

ZZ

84,4

0707 00 05

EG

191,6

MA

170,1

TR

164,2

ZZ

175,3

0709 91 00

EG

72,9

ZZ

72,9

0709 93 10

MA

43,4

TR

120,8

ZZ

82,1

0805 10 20

EG

48,2

IL

71,4

MA

60,5

TN

56,2

TR

60,8

ZZ

59,4

0805 20 10

IL

129,1

MA

108,9

ZZ

119,0

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

EG

57,7

IL

140,5

KR

134,8

MA

128,5

TR

77,3

ZZ

107,8

0805 50 10

TR

54,4

ZZ

54,4

0808 10 80

CN

82,6

MK

31,3

US

172,4

ZZ

95,4

0808 30 90

AR

139,5

CL

176,6

CN

84,0

TR

67,9

US

187,5

ZA

111,0

ZZ

127,8


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


ROZHODNUTÍ

23.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 51/16


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 21. února 2013,

kterým se mění rozhodnutí 2007/777/ES, pokud jde o položku týkající se Brazílie v seznamu třetích zemí a jejich částí, ze kterých je povolen dovoz sušeného masa „biltong/jerky“ a pasterizovaných masných výrobků do Unie

(oznámeno pod číslem C(2013) 899)

(Text s významem pro EHP)

(2013/104/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví veterinární předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (1), a zejména na úvodní větu článku 8, čl. 8 bod 1 první pododstavec a čl. 8 bod 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí Komise 2007/777/ES ze dne 29. listopadu 2007, kterým se stanoví veterinární a hygienické podmínky a vzory osvědčení pro dovoz některých masných výrobků a opracovaných žaludků, močových měchýřů a střev určených k lidské spotřebě ze třetích zemí a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/432/ES (2), stanoví seznam třetích zemí nebo jejich částí, z nichž je povolen dovoz masných výrobků, opracovaných žaludků, močových měchýřů a střev do Unie, jakož i ošetření požadovaná pro účely kontroly veterinárních rizik spojených s tímto dovozem.

(2)

Příloha II část 3 rozhodnutí 2007/777/ES stanoví seznam třetích zemí nebo částí třetích zemí, ze kterých je povolen dovoz sušeného masa „biltong/jerky“ a pasterizovaných masných výrobků do Unie.

(3)

Oblasti Brazílie, z nichž je povolen dovoz výrobků získaných z masa domácího skotu, které bylo podrobeno zvláštnímu ošetření, do Unie, jsou v současné době uvedeny v příloze II části 2 rozhodnutí 2007/777/ES.

(4)

Brazílie požádala Komisi rovněž o povolení dovozu sušeného masa „biltong/jerky“ získaného z masa domácího skotu, které bylo podrobeno příslušnému zvláštnímu ošetření, z uvedených oblastí do Unie.

(5)

Vzhledem k veterinární situaci v uvedených oblastech Brazílie, která byla Komisi prokázána, je vhodné povolit dovoz sušeného masa „biltong/jerky“ získaného z masa domácího skotu, které bylo podrobeno zvláštnímu ošetření „E“ nebo „F“ uvedenému v příloze II části 4 rozhodnutí 2007/777/ES, z uvedených oblastí do Unie.

(6)

Rozhodnutí 2007/777/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

V příloze II části 3 rozhodnutí 2007/777/ES se za položku týkající se Argentiny vkládá nová položka týkající se Brazílie, která zní:

„BR

Brazílie BR-2

E nebo F

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX

XXX“

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 21. února 2013.

Za Komisi

Tonio BORG

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 18, 23.1.2003, s. 11.

(2)  Úř. věst. L 312, 30.11.2007, s. 49.


IV Akty přijaté před 1. prosincem 2009 podle Smlouvy o ES, Smlouvy o EU a Smlouvy o Euratomu

23.2.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 51/18


DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 9. října 2009

k mobilizaci informačních a komunikačních technologií pro usnadnění přechodu k energeticky účinnému, nízkouhlíkovému hospodářství

(2013/105/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 211 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V dubnu 2006 Evropský parlament a Rada přijaly směrnici o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (1) vytvářející rámec pro opatření, která řeší potenciál úspory energie v odvětvích konečného využití energie nezahrnutých do systému obchodování s emisemi (ETS).

(2)

Národní akční plány energetické účinnosti (NEEAP) požadované ve směrnici 2006/32/ES hrají klíčovou úlohu v plánování vnitrostátních opatření, které řeší energetickou účinnost s výjimkou ETS, a v podávání zpráv o jejich plnění. Řada členských států EU ve svých prvních NEEAP stanovila plány využití potenciálu IKT v úspoře energie (2).

(3)

V říjnu 2006 přijala Komise Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností  (3), v němž se zdůrazňuje nutnost provést systémové změny s cílem změnit vzorce chování naší společnosti tak, abychom při zachování naší kvality života využívali méně energie.

(4)

V březnu 2007 následně Evropská rada potvrdila cíl uspořit 20 % spotřeby energie EU ve srovnání s projekcemi pro rok 2020 a schválila cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 %. Evropská rada rovněž vyzvala k vypracování udržitelné klimatické a energetické politiky EU s vědomím souvislosti mezi spotřebou energie a emisemi uhlíku. Očekává se, že využití potenciálu snížení spotřeby energie EU o 20 % povede k významným úsporám nákladů a přínosům pro životní prostředí.

(5)

V lednu 2008 přijala Komise sdělení 20 a 20 do roku 2020: změna klimatu je pro Evropu příležitostí, které obsahuje rozsáhlý soubor konkrétních návrhů ukazujících, že dohodnuté cíle změny klimatu jsou technologicky a ekonomicky proveditelné a poskytují jedinečnou obchodní příležitost pro tisíce evropských společností (4). Návrhy schválila Evropská rada (5) a Evropský parlament v prosinci 2008.

(6)

V květnu 2008 přijala Komise sdělení Zlepšování energetické účinnosti prostřednictvím informačních a komunikačních technologií  (6), v němž uznává potenciál informačních a komunikačních technologií (IKT) poskytovat nákladově efektivní prostředky pro zvýšení energetické účinnosti v celém odvětví a v širší občanské společnosti.

(7)

V červenci 2008 přijala Komise sdělení o Akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku  (7), (SCP/SIP) s návrhy zaměřenými na zlepšení environmentální výkonnosti výrobků během jejich celého životního cyklu, zvýšení poptávky po více udržitelném zboží a na podporu průmyslu EU, aby využíval výhody vyplývající z inovačních příležitostí.

(8)

Na podporu akčního plánu SCP/SIP a na základě souvisejícího pověření ve sdělení Integrovaná politika produktů: Formování myšlení o environmentálním životním cyklu  (8) zpracovává Komise prostřednictvím svého společného výzkumného střediska příručku (9) týkající se kvantifikace a analýzy dopadu životního cyklu výrobků a procesů na životní prostředí včetně emisí uhlíku a energetické účinnosti.

(9)

V listopadu 2008 Komise přijala plán evropské hospodářské obnovy (10) pro rychlejší návrat k hospodářskému růstu, v němž se zdůrazňuje neodkladná potřeba investování do energetické účinnosti a čistých technologií. Komise za účelem plnění tohoto plánu navrhla ve sdělení Investujme dnes do Evropy zítřka  (11) soubor opatření na vyčlenění finanční podpory pro energetiku a vysokorychlostní širokopásmové sítě.

(10)

Jako součást plánu evropské hospodářské obnovy zahájila Komise partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, která jsou zaměřená na další rozvoj zelených technologií a inteligentní energetické infrastruktury v oblasti budov, výroby a dopravy: iniciativa Energeticky účinné budovy, Továrny budoucnosti a Zelená auta.

(11)

V prosinci 2008 přijala Komise Akční plán zavádění inteligentních dopravních systémů v Evropě a s ním spojený návrh směrnice, která stanoví rámec pro zavádění inteligentních dopravních systémů (ITS) v oblasti silniční dopravy a styčné body s jinými druhy dopravy (12). Komise navrhla konkrétní opatření zaměřená na urychlené zavádění ITS s cílem zvýšit energetickou účinnost v dopravních systémech.

(12)

Využívání energie v zařízeních a službách IKT představuje přibližně 8 % elektrické energie v EU a 2 % emisí uhlíku (13). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (14) stanoví pro celou EU pravidla pro uvádění energetických spotřebičů na trh, včetně produktů IKT, pokud jde o jejich energetickou účinnost a vliv na životní prostředí po dobu celého životního cyklu. Směrnice také poskytuje příležitost pro dobrovolné iniciativy předložené průmyslem.

(13)

Komise ve sdělení k mobilizaci informačních a komunikačních technologií pro usnadnění přechodu k energeticky účinnému nízkouhlíkovému hospodářství  (15) zdůraznila nevyužitý potenciál odvětví IKT v oblasti systémového zlepšování vlastních procesů, včetně provozu, výroby, poskytování služeb a řízení dodavatelských řetězců.

(14)

Výsledky veřejné konzultace (16) uveřejněné v září 2009 potvrdily, že různé společnosti mají v současné době různé strategie ke snížení energetické náročnosti a vlivu na životní prostředí. Koordinovaný přístup by lépe upozornil na příležitosti, pomohl v zaměření investic, vedl k hospodářským přínosům pro dané odvětví jako celek a přispěl k dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti.

(15)

Je nanejvýš důležité, aby si odvětví IKT stanovilo náročné cíle pro snížení energetické náročnosti svých procesů a jejich vlivu na životní prostředí. Pokrok v dosahování těchto cílů by měl být měřitelný a ověřitelný. Cíle by se měly aktualizovat s tím, jak budou k dispozici spolehlivější výchozí údaje. Odvětví IKT vyjádřilo zájem na ustavení Fóra pro energetickou účinnost IKT (IKT4EE), které by pracovalo s cílem přijmout a zavést rámcový systém pro měření energetických a uhlíkových stop v odvětví a stanovit cíle a určit srovnatelný pokrok.

(16)

Pro účely tohoto doporučení se odvětvím IKT rozumí odvětví výroby IKT, odvětví obchodu s IKT a odvětví služeb IKT podle definic Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (17).

(17)

Odhaduje se, že zlepšení dosažená pomocí IKT v jiných odvětvích by mohla znamenat úsporu asi 15 % celkového objemu emisí uhlíku do roku 2020 (18). Podle předpokladů lze v krátkodobém výhledu dosáhnout významných zvýšení energetické účinnosti pomocí IKT v oblasti budov a stavebnictví, v dopravní logistice a ve využití energie u konečného spotřebitele.

(18)

Odvětví IKT může poskytnout nástroje pro simulaci, modelování, analýzu a vizualizaci, které jsou naprosto nezbytné pro usnadnění celého přístupu stavebnictví k projektu a provozu budov, který bere v úvahu řadu faktorů ovlivňujících poptávku po energii. Investice však brzdí skutečnost, že za celé odvětví neexistují spolehlivé a transparentní prostředky pro kvantifikaci a sledování úspor energie a nákladů v průběhu času, které by v ideálním případě vytvořily základnu pro strategie a nástroje projektů.

(19)

Odvětví dopravy a logistiky silně závisí na používání IKT, pokud jde o fungování a optimalizaci celkové činnosti tohoto odvětví, zejména pak požadavků na dopravu a skladování. Z toho důvodu jsou dobře připravena převzít vedoucí úlohu v optimalizaci energetických a uhlíkových stop svých služeb a v poskytování příslušných informací zákazníkům.

(20)

V oblasti budov, stavebnictví, dopravy a logistiky už byla formulována potřeba srovnatelných metodik pro měření energetické náročnosti a emisí uhlíku a práce za tímto účelem už byly zahájeny. Společné metodiky by měly sloužit k zajištění spolehlivých údajů a jako základna, na které by bylo možné rozvíjet nástroje IKT.

(21)

Partnerství mezi odvětvími by mohla urychlit rozvoj a rozsáhlé zavádění řešení na bázi IKT určených pro sledování, řízení a měření využívání energie a emisí uhlíku v energeticky náročných činnostech, a tím přispět k poskytnutí spolehlivého základu pro rozhodování v oblasti úspor energie a snižování emisí.

(22)

Inteligentní měření spotřeby může zajistit toky informací v reálném čase a umožnit nové kontrolní smyčky, čímž dovolí lepší řízení a kontrolu elektrické energie a ovlivní konečnou spotřebu ze strany spotřebitelů, zejména když je doprovázeno podrobným vyúčtováním. Několik členských států již přijalo právní předpisy nařizující zavedení inteligentního měření spotřeby nebo o jejich přijetí uvažuje. Koordinovaný postup členských států při stanovování minimálních funkčních specifikací pro inteligentní měřiče spotřeby by měl zamezit vzniku technických překážek, zajistit interoperabilitu a umožnit zavedení inovačních aplikací pro řízení konečného využití energie založených na IKT.

(23)

Inteligentní měření a inteligentní rozvodné sítě jsou důležitými prostředky pro maximalizaci úspor energie v budovách, pro rozsáhlé rozšíření elektrických vozidel, pro efektivní dodávky a distribuci energie a pro zavedení obnovitelných zdrojů energie. Aplikace a služby vyplývající z tohoto rozvoje pravděpodobně zavdají podnět ke vzniku nových odvětví hospodářské činnosti se zapojením účastníků jak z odvětví energetiky, tak i z odvětví IKT. Podmínky napomáhající ke vzniku nových trhů by se měly posuzovat spolu s pilotními projekty a jinými průzkumnými iniciativami.

(24)

Pro účely tohoto doporučení se odhmotněním IKT rozumí snížení potřeby fyzického zařízení, které podmiňuje poskytování elektronických služeb. Odhmotnění má mimořádný význam pro zadávání veřejných zakázek v oblasti IKT. Lze toho dosáhnout optimalizací využívání existujících fyzických zdrojů, optimalizací konfigurace systémů IKT a zajištěním, aby rozšíření nebo modernizace existujících systémů nebylo nevyhnutně omezeno smluvně nebo technicky.

(25)

Jak prokázala veřejná konzultace uvedená ve 14. bodu odůvodnění, státní správy na všech úrovních jsou připraveny zapojit se do činností v oblasti zvyšování energetické účinnosti a snižování emisí uhlíku. Úlohou IKT v dosahování těchto cílů je také zaměření na probíhající iniciativy státních orgánů v celé Evropě. Je nutná účinná spolupráce mezi vnitrostátními, regionálními a místními úrovněmi správních orgánů členských států, aby se zajistil soulad mezi opatřeními, využila pozitivní synergie mezi nimi a vytvořil soubor kolektivních znalostí na základě sdílení zkušeností.

(26)

Odhaduje se, že širší využívání aplikací jako internetové veřejné služby a aplikace a pokročilé technologie pro spolupráci by do roku 2020 mohly ušetřit nejméně 1 až 2 % z celkové spotřeby energie na světě (19). Aby mohla EU generovat úspory v širokém měřítku, nezbytně potřebuje celoevropskou infrastrukturu širokopásmového připojení.

(27)

Žádná jednotlivá organizace nebo skupina zúčastněných stran nemůže efektivně pracovat sama. Společná činnost mnoha organizací jak ve veřejném, tak i soukromém sektoru, včetně partnerství na úrovni měst a na regionální úrovni, může razit cestu pro systémové změny v celé společnosti. Kromě toho chce Komise podpořit výměnu osvědčených postupů ve využívání řešení IKT za účelem zvýšení energetické účinnosti.

(28)

Je nutné zapojení na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, má-li být dosaženo skutečného pokroku. Je proto na národních, regionálních a místních politicích členských států, aby potvrdili plnou angažovanost v usnadňování včasné realizace opatření stanovených v tomto doporučení.

DOPORUČUJE, aby odvětví informačních a komunikačních technologií

v zájmu snížení rostoucího podílu celkových emisí uhlíku a posílení potenciálu informačních a komunikačních technologií (IKT) hrálo klíčovou a rozhodující úlohu v přechodu k energeticky účinnému nízkouhlíkovému hospodářství a učinilo tyto kroky:

1.

zavázalo se k postupnému procesu odbourávání uhlíku, který povede k měřitelnému a ověřitelnému snížení energetické náročnosti a emisí uhlíku ve všech procesech výroby, dopravy a prodeje zařízení a komponentů IKT;

2.

prostřednictvím odvětvových sdružení se zúčastnilo činnosti, kterou zahájí Evropská komise a která je zaměřena na:

a)

vytvoření rámce pro měření energetické a environmentální výkonnosti, přičemž se očekává, že odvětví přispěje výchozími údaji do roku 2010,

b)

přijetí a zavedení společných metodik do roku 2011 za tímto účelem,

c)

stanovení cílů energetické účinnosti do roku 2011 s cílem překročit do roku 2015 cíle EU pro rok 2020,

d)

vydání plánu do třech měsíců od přijetí tohoto doporučení, a pak vydávání každoročních zpráv;

3.

spolupracovalo s Evropskou komisí a jinými příslušnými veřejnými orgány a mezinárodními organizacemi na vytvoření rámce pro audit a ověřování, jehož cílem bude posoudit, zda a jak budou jednotlivé společnosti plnit cíle snižování energetické náročnosti a emisí uhlíku;

4.

v těsné spolupráci se stavebním odvětvím určilo řešení IKT ke zlepšení environmentální a energetické výkonnosti nových a existujících budov a stavebních postupů a postupů rekonstrukce, které povedou ke společnému plánu pro přijetí těchto řešení v rozsáhlém měřítku,

5.

v těsné spolupráci se stavebním odvětvím řešilo překážky širšího využívání nástrojů IKT pro modelování a simulaci a jiných příslušných aplikací, které usnadňují dodržování platných právních předpisů upravujících výkonnost budov a napomáhají mu;

6.

v těsné spolupráci s odvětvím dopravy a logistiky určilo řešení IKT ke zlepšení environmentální a energetické výkonnosti jejich služeb, která povedou ke společnému plánu širokého přijetí těchto řešení, a koordinovalo jej s činnostmi vykonávanými podle akčního plánu ITS.

7.

V těsné spolupráci s odvětvím dopravy a logistiky navrhlo systematický rámec pro poskytování úplných, srovnatelných a spolehlivých údajů o spotřebě energie a emisích uhlíku v provozu a službách nákladní dopravy a přepravy pro všechny potenciální uživatele.

DOPORUČUJE, ABY ČLENSKÉ STÁTY:

pro zajištění plného souladu politik IKT s vnitrostátními, místními a regionálními přístupy k uskutečnění přechodu na energeticky účinné, nízkouhlíkové hospodářství

8.

prostřednictvím příslušných státních orgánů:

a)

nejpozději do konce roku 2010 dohodly společné minimální funkční specifikace pro inteligentní měření, jejichž cílem bude poskytovat spotřebitelům lepší informace o spotřebě energie a dát jim možnost ji lépe řídit,

b)

nejpozději do konce roku 2012 stanovily soudržný časový rámec pro zavedení inteligentního měření;

9.

přijaly a zavedly postupy zadávání veřejných zakázek, které ovlivní sílu poptávky veřejného sektoru a podpoří odhmotnění zboží a služeb IKT;

10.

na všech úrovních státní správy usnadňovaly používání příslušných nástrojů IKT s cílem lépe pochopit důsledky různých politik a zamezit negativním vedlejším důsledkům vyplývajícím z jejich vzájemné součinnosti;

11.

podporovaly využívání simulace a modelování energie ve vzdělávání a školení odborníků v klíčových odvětvích, zejména:

a)

architektů, stavbařů a montérů,

b)

auditorů v oblasti energetiky,

c)

logistiky a nákladní nebo osobní dopravy,

d)

funkcí ve veřejných službách, plánování a politice;

12.

prostřednictvím svých státních, regionálních a místních orgánů uskutečňovaly a v případě potřeby vylepšovaly své strategie pro zavedení spolehlivé vysokorychlostní širokopásmové infrastruktury, která usnadní sledování a řízení spotřeby, distribuce a výroby energie včetně energie z obnovitelných zdrojů, a strategie pro zavádění systémů jako inteligentní měření, inteligentní rozvodné sítě a inteligentní města v celém společenství;

13.

kromě povinností podle čl. 3 odst. 11 a bodu 2 přílohy I směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (20) zapojily všechny příslušné zúčastněné strany do rozsáhlých pilotních projektů a předvádění inteligentního měření a inteligentních rozvodných sítí, aby se vytvořil konsensus v požadavcích na vznik budoucích inovací založených na IKT;

14.

prostřednictvím svých státních, regionálních a místních orgánů využívaly otevřené digitální platformy pro usnadnění uceleného přístupu k územnímu plánování a poskytování veřejných služeb, podporovaly sdílení znalostí a katalogizaci osvědčených postupů a udržování snadno přístupných úložišť informací;

15.

prostřednictvím svých státních, regionálních a místních orgánů vytvářely příležitosti pro tvůrčí formy spolupráce a řešení problémů na celospolečenské úrovni za pomoci výzev k předkládání nápadů, soutěží a – je-li to možné – poskytováním otevřeného přístupu k široké škále veřejných digitálních zdrojů a veřejných údajů;

16.

prostřednictvím svých státních, regionálních a místních orgánů zvýšily pro všechny segmenty společnosti přínosy vyplývající z nahrazení administrativních procesů offline aplikacemi a službami online, které přispívají ke zlepšení energetické účinnosti.

VYZÝVÁ Členské Státy,

aby do 12 měsíců od zveřejnění tohoto doporučení a pak jednou ročně informovaly Komisi o opatřeních přijímaných v reakci na toto doporučení.

V Bruselu dne 9. října 2009.

Za Komisi

Viviane REDING

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.

(2)  Jak je uvedeno ve shrnutí celkového posouzení všech 27 národních akčních plánů energetické účinnosti, „Společný postup v úspoře energie“, SEK(2009) 889 v konečném znění, vyžadovaném směrnicí 2006/32/ES.

(3)  KOM(2006) 545.

(4)  KOM(2008) 30.

(5)  Závěry Evropské rady, prosinec 2008, 17271/1/08 REV 1, 13. února 2009.

(6)  KOM(2008) 241.

(7)  KOM(2008) 397.

(8)  KOM(2003) 302.

(9)  Příručka pro mezinárodní referenční systém životního cyklu (ILCD) and podpůrná datová síť. http://lct.jrc.ec.europa.eu/eplca/deliverables/international-reference-life-cycle-data-system-ilcd-handbook.

(10)  KOM(2008) 800.

(11)  KOM(2009) 36.

(12)  KOM(2008) 886, Akční plán pro zavádění inteligentních dopravních systémů v Evropě a KOM(2008) 887, návrh směrnice: Rámec pro zavádění inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro styčné body s jinými druhy dopravy.

(13)  Bio Intelligence „Dopady informačních a komunikačních technologií na energetickou účinnost“.

(14)  Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29.

(15)  KOM(2009) 111 v konečném znění.

(16)  Veřejná konzultace o informačních a komunikačních technologiích pro nízkouhlíkovou společnost, 30. března – 14. června 2009.

(17)  Pokyny OECD pro měření informační společnosti, Rev. červenec 2009. www.oecd.org/sti/measuring-infoeconomy/guide.

(18)  SMART 2020: Umožnění nízkouhlíkového hospodářství ve věku informací, zpráva Klimatické skupiny jménem Globální iniciativy pro elektronickou udržitelnost (GeSI).

(19)  SMART 2020: Umožnění nízkouhlíkového hospodářství ve věku informací, zpráva Klimatické skupiny jménem Globální iniciativy pro elektronickou udržitelnost (GeSI).

(20)  Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.