21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/1

(1)

V srpnu 2010 Komise prostřednictvím oznámení o zahájení řízení zveřejněným dne 13. srpna 2010 (2) zahájila řízení s ohledem na dovoz některých mastných alkoholů a jejich směsí (dále jen „mastné alkoholy“) pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (dále jen „dotčené země“).

(2)

V květnu 2011 uložila Komise nařízením (EU) č. 446/2011 (3) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz mastných alkoholů pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie a v listopadu 2011 bylo na stejný dovoz uloženo konečné antidumpingové clo prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1138/2011 (4) (dále jen „konečné nařízení“).

(3)

Dne 21. ledna 2012, společnost PT Ecogreen Oleochemicals, indonéský vyvážející výrobce mastných alkoholů, společnost Ecogreen Oleochemicals (Singapur) Pte. Ltd a společnost Ecogreen Oleochemicals GmbH (dále společně označené jako „skupina Ecogreen“) podaly u Tribunálu žalobu (věc T-28/12) na zrušení konečného nařízení, pokud jde o uložení antidumpingového cla ve vztahu ke skupině Ecogreen. Skupina Ecogreen napadla úpravu své vývozní ceny provedené na základě čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení za účelem srovnání této vývozní ceny s běžnou hodnotou.

(4)

Dne 16. února 2012 rozhodl Soudní dvůr ve spojených věcech C-191/09 P a C-200/09 P Rada Evropské unie a Evropská komise v. Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT) a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT). Soudní dvůr zamítl hlavní kasační opravné prostředky a vedlejší kasační opravné prostředky proti rozhodnutí Tribunálu ve věci T-249/06 Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT) a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT) v. Rada Evropské unie. Tribunál zrušil článek 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 (5), pokud jde o společnost Interpipe NTRP VAT, mimo jiné z důvodu zjevně nesprávného posouzení při provádění úpravy na základě čl. 2 odst. 10 písm. i), a pokud jde o společnost Interpipe Niko Tube ZAT, na základě jiných důvodů.

(5)

Vzhledem k tomu, že faktické okolnosti, pokud jde o úpravu provedenou podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, zejména kombinace těchto faktorů: objem přímého prodeje do třetích zemí nižší než 8 % (1–5 %) veškerého vývozu; existence společného vlastnictví/kontroly obchodníka a vyvážejícího výrobce; povaha funkcí obchodníka a vyvážejícího výrobce, jsou v případě skupiny Ecogreen podobné jako v případě společnosti Interpipe NTRP VAT, je považováno za vhodné znovu vypočítat dumpingové rozpětí pro skupinu Ecogreen, aniž by byla provedena úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i), a odpovídajícím způsobem změnit konečné nařízení.

(6)

Na základě zrušení úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) činí dumpingové rozpětí stanovené pro skupinu Ecogreen, vyjádřené jako procentní podíl z dovozní ceny CIF na hranice Unie před proclením, méně než 2 %, a proto se v souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení považuje za zanedbatelné. S ohledem na tyto okolnosti by šetření týkající se skupiny Ecogreen mělo být zastaveno, aniž by byla uložena jakákoli opatření.

(7)

Dumpingové rozpětí pro všechny společnosti v Indonésii jiné než pro vyvážejícího výrobce s individuálním rozpětím, stanovené na základě největšího dumpingového rozpětí spolupracujícího indonéského vyvážejícího výrobce, by mělo být přezkoumáno s přihlédnutím k nově vypočtenému dumpingovému rozpětí pro skupinu Ecogreen.

(8)

Dotčené zúčastněné strany byly informovány o návrhu týkajícím se přezkumu sazeb antidumpingového cla prostřednictvím dvou dokumentů, prvního ze dne 13. června 2012 a druhého ze dne 25. září 2012. Všem stranám byla také poskytnuta lhůta, ve které mohly po obdržení jednotlivých dokumentů poskytujících příslušné informace vznést námitky v souladu se základním nařízením.

(9)

Vyjádření k dokumentu ze dne 13. června 2012 zaslala společnost P.T. Musim Mas (PTMM), druhý vyvážející výrobce v Indonésii, jakož i jeden výrobce v Unii a jeden vyvážející výrobce v Malajsii. Společnost PTMM rovněž požádala o slyšení před útvary Komise a toto slyšení jí bylo umožněno.

(10)

Společnost PTMM, pro kterou byla rovněž provedena úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i), namítala, že rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-191/09 P a C-200/09 P by měl vést k novému výpočtu jejího dumpingové rozpětí podobně jako u skupiny Ecogreen, aniž by byla provedena úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i), neboť v případě, že je vytvořena jediná hospodářská entita, která se skládá z vyvážejícího výrobce a obchodníka, není možné provést úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i). Společnost rovněž tvrdila, že důkazní břemeno týkající se nutnosti provedení úpravy nesou orgány, přičemž v případě společnosti PTMM tuto nutnost neprokázaly. Společnost dále tvrdila, že její okolnosti jsou totožné s okolnostmi v případě skupiny Ecogreen a že případný rozdíl v zacházení by proto znamenal diskriminaci.

(11)

Pokud jde o připomínky vznesené společností PTMM, je třeba poznamenat, že ze soudního rozsudku ve spojených věcech C-191/09 P a C-200/09 P nevyplývá, že je-li vytvořena jediná hospodářská entita, nelze provést úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Jak bylo vysvětleno v konečném nařízení, v komunikaci se společností, jakož i níže, v případě společnosti PTMM je úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) považována za odůvodněnou.

(12)

Existuje řada rozdílů mezi okolnostmi týkajícími se uvedených dvou indonéských vyvážejících výrobců, zejména kombinace následujících skutečností: úroveň přímého prodeje na vývoz uskutečněného výrobcem; význam činností a funkcí obchodníka týkající se produktů pocházejících ze společností, jež s ním nejsou ve spojení; existence smlouvy mezi obchodníkem a výrobcem, která stanoví, že obchodník za prodej na vývoz obdrží provizi. Vzhledem k rozdílu v okolnostech týkajících se uvedených dvou společností je třeba tvrzení o diskriminaci zamítnout.

(13)

Připomíná se, že společnost PTMM rovněž podala u Tribunálu žalobu (věc T-26/12) na zrušení konečného nařízení, pokud jde o antidumpingové clo ve vztahu ke společnosti PTMM.

(14)

Jeden vyvážející výrobce z Malajsie tvrdil, že rozsudek ve spojených věcech C–191/09 P a C–200/09 P ani skutečnosti, které v něm jsou uvedeny, nehovoří ve prospěch nového výpočtu rozpětí pro skupinu Ecogreen, aniž by byla provedena úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i). Zdůraznil, že podle zjištění Tribunálu ve věci T-249/06 došlo ke zjevně nesprávnému posouzení při použití čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, pokud jde o úpravu, kterou Rada provedla ve vztahu k vývozní ceně účtované společností Sepco v souvislosti s transakcemi týkajícími se trubek vyrobených společností Interpipe NTRP VAT, ale nikoliv trubek vyrobených společností Interpipe Niko Tube ZAT. Vzhledem k rozdílné situaci v případě společnosti Interpipe NTRP VAT a v případě společnosti Interpipe Niko Tube ZAT nemohly být tudíž faktické okolnosti týkající se skupiny Ecogreen současně podobné okolnostem těchto dvou společností.

(15)

Toto tvrzení se přijímá. Situace skupiny Ecogreen je skutečně podobná situaci společnosti Interpipe NTRP VAT. Toto zjištění opravňuje nutnost uskutečnit příslušné kroky k novému výpočtu dumpingového rozpětí pro skupinu Ecogreen, aniž by byla provedena úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i).

(16)

Vyvážející výrobce v Malajsii dále tvrdil, že situace skupiny Ecogreen, jak je popsána v konečném nařízení, není podobná ani situaci společnosti Interpipe NTRP VAT. Po přehodnocení přesných faktických okolností týkajících se skupiny Ecogreen se však má za to, že jsou dostatečně podobné okolnostem v případě společnosti Interpipe NTRP VAT, neboť stejný druh kontroly, který byl zjištěn Tribunálem v případě společnosti Interpipe NTRP VAT při posuzování, zda je provádění obchodní činnosti ve společnosti pod kontrolou vyvážejícího výrobce nebo zda existuje společná kontrola, byl shledán v případě skupiny Ecogreen, přičemž tato skutečnost spolu s několika dalšími faktory, jak je uvedeno ve 4. bodě odůvodnění, vede k závěru, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení neměla být provedena.

(17)

Tentýž vyvážející výrobce v Malajsii vedle svého argumentu týkajícího se podobností mezi situací skupiny Ecogreen a okolnostmi věci T-249/06 tvrdil, že poskytnuté informace zaslané dne 13. června 2012 nebyly dostatečné a že měly být zveřejněny dodatečné informace o podstatných skutečnostech a úvahách, které opravňují nový výpočet pro skupinu Ecogreen. Jeden výrobce v Unii rovněž uvedl, že v obou případech bylo poskytnutí informací, jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, nedostatečné, a tvrdil, že mu bylo upřeno právo na obhajobu.

(18)

V této souvislosti se připomíná, že některé údaje týkající se jednotlivých společností mají důvěrnou povahu a nemohou být poskytnuty třetím stranám. Povaha faktických okolností v případě skupiny Ecogreen, jež jsou podobné okolnostem v případě společnosti Interpipe NTRP VAT, jak je uvedeno v 5. bodě odůvodnění, byla nicméně dne 13. června 2012 a dne 25. září 2012 zpřístupněna zúčastněným stranám, jimž byla poskytnuta lhůta, ve které mohly po obdržení jednotlivých dokumentů poskytujících příslušné informace vznést námitky v souladu se základním nařízením.

(19)

V odpovědi na druhý dokument zaslaný dne 25. září 2012 strany většinou jen znovu zopakovaly svá tvrzení, která uvedly v odpovědích na první dokument ze dne 13. června 2012.

(20)

Společnost PTMM rozpracovala připomínky na základě svého hlavního argumentu, podle něhož existence jediné hospodářské entity společnosti PTMM a jejího obchodníka vylučuje úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, přičemž tvrdila, že orgány posouvají soudní doktrínu jediné hospodářské entity do oblasti funkčního přístupu, kdy by bylo zapotřebí provést analýzu funkcí obchodníka ve spojení.

(21)

Je třeba poznamenat, že tento bod se týká právní otázky, která je předmětem právě projednávaného případu.

(22)

Společnost PTMM dále tvrdila, že argumenty ve 12. bodě odůvodnění nejsou přesvědčivé ani dostačující k rozlišení okolností v případě skupiny Ecogreen a společnosti PTMM.

(23)

V tomto ohledu stačí uvést, že podle ustálené judikatury nepředstavuje rozdílné zacházení se společnostmi, jejichž situace není totožná, diskriminaci (6). V dané souvislosti byl každý jednotlivý případ posuzován na základě svých konkrétních výsledků proti zjištěním rozsudků ve věci T-249/09 a spojených věcech C-191/09 P a C-200/09 P.

(24)

První argument: Úroveň přímého prodeje na vývoz dosažená výrobcem. Společnost PTMM uvedla, že nemá žádné oddělení marketingu a prodeje, a tvrdila, že veškerý prodej uskutečněný přímo výrobcem v Indonésii (a ne obchodníkem ve spojení) byl prováděn pouze za účelem dosažení souladu s právními požadavky. Funkce marketingu a prodeje vykonával obchodník v Singapuru. Z tohoto důvodu společnost PTMM tvrdila, že tento argument není důvodem pro úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, ani pro stanovení rozdílu mezi společností PTMM na jedné straně a společností Interpipe NTRP VAT na straně druhé.

(25)

Podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení se provede spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou na stejné obchodní úrovni s náležitým přihlédnutím k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Nejsou-li takto určená běžná hodnota a vývozní cena srovnatelné na tomto základě, provedou se pokaždé náležité individuální úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.

(26)

Na tomto základě, a jak je vysvětleno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly úpravy o rozdíly mimo jiné v provizích mezi vývozní prodejní cenou a prodejní cenou na domácím trhu v původním šetření považovány za odůvodněné vzhledem k rozdílným obchodním kanálům mezi vývozem do Evropské unie a prodejem na domácím trhu.

(27)

Argumenty předložené společností PTMM nejsou v rozporu s prvním tvrzením, tj. že úroveň přímého prodeje na vývoz uskutečněného společností PTMM je vyšší než u společnosti Interpipe NTRP VAT a že tato skutečnost odlišuje společnost PTMM od skupiny Ecogreen. Z úrovně přímého prodeje na vývoz lze jen vyvodit, že vývozní prodej společnosti PTMM se neuskutečňuje pouze prostřednictvím obchodníka ve spojení v Singapuru, ale také z Indonésie.

(28)

Druhý argument: Význam činností a funkcí obchodníka týkající se produktů pocházejících ze společností, které nejsou ve spojení. Společnost PTMM tvrdila, že zatímco nepopírá, že činnosti obchodníka ve spojení zahrnovaly řadu různých produktů na bázi palmového oleje, má tento argument za chybný, neboť se zakládá na činnostech mimo oblast působnosti původního šetření.

(29)

Za účelem posouzení, zda funkce obchodníka nejsou činnostmi vnitřního obchodního oddělení, ale jsou srovnatelné s funkcemi obchodního zástupce pracujícího za provizi ve smyslu rozsudku Tribunálu ve věci T-249/06, je třeba posuzovat činnosti obchodníka s ohledem na hospodářskou realitu. Existují podobnosti, pokud jde o funkce obchodníka, co se týče dotčeného produktu a ostatních produktů, s nimiž obchoduje. To potvrzuje skutečnost, že, jak je uvedeno ve 30. a 31. bodě odůvodnění, vztah mezi společností PTMM a obchodníkem ve spojení, včetně jeho funkcí, pokud jde o většinu, ne-li o všechny produkty – včetně dotčeného výrobku – se řídí jedinou smlouvou, aniž jsou rozlišovány jednotlivé výrobky. Je třeba poznamenat, že celkové činnosti obchodníka byly v podstatné míře založeny na dodávkách pocházejících od společností, které nejsou ve spojení. Funkce obchodníka jsou proto obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za provizi.

(30)

Třetí argument: Existence smlouvy mezi obchodníkem a výrobcem, která stvrzuje, že obchodník za prodej na vývoz obdrží provizi. Společnost PTMM tvrdila, že tato smlouva byla rámcová dohoda za účelem regulace převodní ceny mezi stranami ve spojení v souladu s použitelnými daňovými pokyny Indonésie/Singapuru a mezinárodně přijatými pokyny pro převodní ceny.

(31)

Skutečnost, že tato dohoda může být rovněž použita pro výpočet obvyklé ceny v souladu s platnými daňovými pokyny, neodporuje zjištění, že na základě uvedené dohody obdržel obchodník provizi ve formě fixní marže pouze za mezinárodní prodej a činnosti spojené s marketingem. Zjištění, že účelem smlouvy bylo řídit vztah mezi společností PTMM a obchodníkem a neměla být omezena jen na převodní ceny nebo daňové otázky, je odůvodněno samotným názvem a podmínkami této smlouvy. Smlouva tedy představuje nepřímý důkaz toho, že funkce obchodníka jsou podobné funkcím obchodního zástupce pracujícího za provizi.

(32)

S ohledem na výše uvedené argumenty dosáhly orgány úrovně důkazů vyžadované ustálenou judikaturou (7): svá zjištění opíraly o přímé nebo alespoň nepřímé důkazy. Co se týče společnosti PTMM a z důvodů vysvětlených výše, je úprava vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení odůvodněná, a stávající úroveň antidumpingového cla by tudíž měla být zachována.

(33)

Na základě výše uvedených skutečností by celní sazby použitelné pro společnost Ecogreen a všechny ostatní společnosti v Indonésii (kromě společnosti P.T. Musim Mas) měly být změněny. Pozměněné sazby se použijí se zpětnou působností ode dne vstupu prováděcího nařízení (EU) č. 1138/2011 v platnost včetně veškerého dovozu, který v období mezi 12. květnem 2011 a 11. listopadem 2011 podléhal prozatímnímu clu. Konečné antidumpingové clo zaplacené nebo zaúčtované podle článku 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1138/2011 v původním znění a prozatímní antidumpingová cla vybraná s konečnou platností podle článku 2 téhož nařízení v původním znění přesahující celní sazbu uvedenou v čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 1138/2011 ve znění tohoto nařízení by měla být tudíž vrácena nebo prominuta. Žádost o vrácení nebo prominutí by se měla podávat u vnitrostátních celních orgánů v souladu s platnými celními předpisy,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/6

(1)

Ustanovení čl. 43 odst. 3 Smlouvy stanoví, že Rada přijme na návrh Komise opatření týkající se stanovení cen.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (1) vyžaduje, aby pro každý rybářský hospodářský rok byly stanoveny orientační ceny a produkční ceny Unie za účelem určení cenových hladin při zásazích na trhu u některých produktů rybolovu.

(3)

Rada je povinna stanovit orientační ceny pro každý z produktů a každou skupinu produktů uvedených v přílohách I a II nařízení (ES) č. 104/2000 a produkční ceny Unie pro produkty uvedené v příloze III uvedeného nařízení.

(4)

Na základě dostupných údajů o cenách dotčených produktů a kritérií stanovených v čl. 18 odst. 2 nařízení (ES) č. 104/2000 by měly být orientační ceny pro rybářský hospodářský rok 2013 zvýšeny, zachovány nebo sníženy v závislosti na druhu.

(5)

Je vhodné stanovit produkční cenu Unie pro jeden z produktů uvedených v příloze III nařízení (ES) č. 104/2000 a vypočítat produkční ceny Unie pro ostatní produkty prostřednictvím vyrovnávacích koeficientů stanovených nařízením Komise (ES) č. 802/2006 ze dne 30. května 2006, kterým se stanoví vyrovnávací koeficienty vztahující se na ryby rodu Thunnus a Euthynnus  (2).

(6)

Na základě kritérií stanovených v čl. 18 odst. 2 první a druhé odrážce a v souladu s postupem stanoveným v čl. 26 odst. 1 nařízení (ES) č. 104/2000 je třeba stanovit produkční cenu Unie pro rybářský hospodářský rok 2013,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/10

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 (1) zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné v Kattegatu, Severním moři, Skagerraku a východní části Lamanšského průlivu, v oblasti západně od Skotska a v Irském moři a pro lov těchto populací (dále jen „plán pro tresku obecnou“). Cílem tohoto plánu je zajistit udržitelné využívání těchto populací tresky obecné na základě maximálního udržitelného výnosu. Tohoto cíle se má dosáhnout při udržení specifické úrovně úmrtnosti tresky obecné způsobené rybolovem u příslušných věkových skupin.

(2)

Pro dosažení tohoto cíle stanoveného v plánu pro tresku obecnou obsahují články 7, 8, 9 a 12 tohoto plánu zvláštní pravidla, která stanoví podrobnou metodu pro každoroční stanovení celkových přípustných odlovů (TAC) na jedné straně a omezení intenzity rybolovu na straně druhé.

(3)

Vědecké hodnocení účinnosti plánu pro tresku obecnou prováděné Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR) prokázalo řadu problémů souvisejících s vypracováním a fungováním plánu pro tresku obecnou. Aniž by zpochybnil cíle stanovené v plánu pro tresku obecnou, došel VTHVR k závěru, že uvedených cílů nebude pravděpodobně možné dosáhnout v časovém rámci, který by byl v souladu se závěry světového summitu o udržitelném rozvoji pořádaného v roce 2002 v Johannesburgu, nebudou-li v koncepci plánu pro tresku obecnou odstraněny nedostatky, které souvisejí mimo jiné s uplatňováním článků 9 a 12 uvedeného plánu.

(4)

Článek 9 obsahuje podrobná pravidla pro stanovení celkových přípustných odlovů v případě nedostatku údajů, kdy vzhledem k chybějícím dostatečně přesným a reprezentativním informacím nelze uplatnit pravidla pro stanovení celkových přípustných odlovů uvedená v článcích 7 a 8. Ačkoli k automatickým každoročním snížením celkových přípustných odlovů o 25 % mělo docházet pouze výjimečně, stala se tato snížení v letech 2009 až 2012 pravidlem. Po vstupu plánu pro tresku obecnou v platnost byly v důsledku toho celkové přípustné odlovy pro dotčené oblasti značně sníženy a další automatická snížení by v těchto oblastech vedla ke skutečnému ukončení lovu tresky obecné. Ve vědeckém hodnocení VTHVR se navrhuje, že pro účely dosažení cílů stanovených v plánu pro tresku obecnou by bylo v některých případech vhodnější umožnit více flexibility s cílem zohlednit případ od případu příslušná vědecká stanoviska. V rámci této flexibility je proto vhodné umožnit za určitých podmínek pozastavení ročního snížení celkových přípustných odlovů anebo stanovení alternativních celkových přípustných odlovů, aniž by se tím ohrozily cíle plánu pro tresku obecnou.

(5)

Článek 12 obsahuje podrobná pravidla pro stanovení přípustné intenzity rybolovu. Vzhledem k tomu, že podle čl. 12 odst. 4 se pro přípustnou intenzitu rybolovu používají stejné procentní úpravy v souladu s automatickými ročními sníženími úmrtnosti způsobené rybolovem (podle článků 7 a 8) a v souladu s automatickými ročními sníženími celkových přípustných odlovů (podle článku 9), byla přípustná intenzita rybolovu v období let 2009 až 2012 v oblastech, na které se vztahuje článek 9, omezena o 25 % ročně a v oblastech, na které se vztahuje článek 8, byla výrazně omezena. Od vstupu plánu pro tresku obecnou v platnost byla proto množství přidělená v rámci maximální přípustné intenzity rybolovu značně snížena v případě hlavních zařízení pro lov tresky obecné. Podle vědeckého stanoviska nelze prokázat, že tato automatická roční snížení přípustné intenzity rybolovu vedla k očekávanému snížení úmrtnosti způsobené rybolovem. V praxi tato automatická roční snížení intenzity rovněž odstranila nebo snížila pobídky rybářů k tomu, aby úmrtnost způsobenou rybolovem omezovali jinými prostředky stanovenými v článku 13. Další uplatňování automatických ročních snížení intenzity by nevedlo k dosažení cílů plánu pro tresku obecnou, ale mělo by značný hospodářský a sociální dopad na ty segmenty loďstva, které používají tatáž zařízení, avšak loví zejména jiné druhy než tresku obecnou. Proto je vhodné umožnit pružnější přístup, který by dovoloval pozastavit automatické roční snižování intenzity rybolovu bez ohrožení cílů stanovených v plánu pro tresku obecnou.

(6)

Vzhledem k výše uvedenému je nezbytné články 9 a 12 plánu pro tresku obecnou urychleně změnit, aby bylo možné použít nová pravidla při stanovení rybolovných práv na rok 2013.

(7)

Podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem společnou organizaci trhů v odvětví rybolovu uvedenou v čl. 40 odst. 1 Smlouvy a ostatní ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné rybářské politiky. Podle čl. 43 odst. 3 Smlouvy přijme Rada na návrh Komise opatření týkající se stanovení a přidělení rybolovných práv.

(8)

Změny článků 9 a 12 stanoví podrobná konkrétní pravidla pro stanovování rybolovných práv vyjádřených prostřednictvím celkových přípustných odlovů a omezení intenzity rybolovu. Přizpůsobují se tím pravidla uplatňovaná v současnosti pro stanovení rybolovných práv, aniž by došlo ke změně cílů stanovených v plánu pro tresku obecnou. Jedná se tedy o opatření týkající se stanovování a přidělování celkových přípustných odlovů a omezení intenzity rybolovu a nelze je považovat ani za ustanovení, jimiž se zřizuje společná organizace trhů v odvětví rybolovu, ani za další ustanovení nezbytná k dosahování cílů společné rybářské politiky.

(9)

Nařízení (ES) č. 1342/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Zvláštní postup pro určení celkových přípustných odlovů

1.   Pokud nejsou k dispozici dostatečné informace pro určení celkových přípustných odlovů v souladu s článkem 7, určí se celkové přípustné odlovy pro populace tresky obecné v Kattegatu, v oblasti západně od Skotska a v Irském moři na úrovni dané vědeckými stanovisky. Pokud však úroveň daná vědeckými stanovisky překračuje o více než 20 % úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, určí se na úroveň, jež je o 20 % vyšší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, nebo pokud je úroveň daná vědeckými stanovisky o více než 20 % nižší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku, určí se na úroveň, jež je o 20 % nižší než úroveň celkových přípustných odlovů předchozího roku.

2.   Odchylně od odstavce 1 v případě, že vědecké doporučení uvádí, že by neměl být prováděn žádný cílený rybolov a že by

může Rada rozhodnout, že v následujícím roce či následujících letech roční úpravu celkových přípustných odlovů neuplatní, pokud se bude stanovený TAC týkat jen vedlejších úlovků.

3.   Pokud nejsou k dispozici dostatečné informace pro určení celkových přípustných odlovů v souladu s článkem 8, určí se celkové přípustné odlovy pro populaci tresky obecné v Severním moři, ve Skagerraku a ve východní části Lamanšského průlivu obdobně podle odstavců 1 a 2 tohoto článku, pokud z konzultací s Norskem nevyplyne odlišná úroveň celkových přípustných odlovů.

4.   Pokud vědecká stanoviska naznačují, že použití pravidel stanovených v čl. 8 odst. 1 až 4 není k dosažení cílů plánu vhodné, může Rada bez ohledu na zmíněná ustanovení rozhodnout o alternativní úrovni celkových přípustných odlovů.“

2)

Článek 12 se mění takto:

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/13

(1)

Dne 1. srpna 2011 přijala Rada nařízení (EU) č. 753/2011.

(2)

Dne 20. listopadu 2012 pozměnil výbor Rady bezpečnosti OSN zřízený podle bodu 30 rezoluce Rady bezpečnosti č. 1988 (2011) seznam osob, skupin, podniků a subjektů, na které se vztahují omezující opatření.

(3)

Příloha I nařízení (EU) č. 753/2011 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/15

(1)

Dne 12. dubna 2011 zavedla Rada nařízením (EU) č. 359/2011 (2) v reakci na zhoršení situace v oblasti lidských práv v Íránu a v souladu s rozhodnutím 2011/235/SZBP některá omezující opatření namířená proti některým osobám, subjektům a orgánům.

(2)

Dne 20. prosince 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/810/SZBP (3), kterým se mění rozhodnutí 2011/235/SZBP, pokud jde o oblast působnosti opatření ve vztahu k vybavení, které by mohlo být použito k vnitřním represím.

(3)

Uvedená opatření spadají do oblasti působnosti Smlouvy a k jejich provedení je tedy nezbytné regulační opatření na úrovni Unie, zejména proto, aby bylo možné zajistit jejich jednotné uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech.

(4)

Nařízení (EU) č. 359/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost okamžitě,

1)

stávající odstavec se označuje jako odstavec 1;

2)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„2.   Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány členských států uvedené v příloze II povolit za podmínek, které považují za vhodné, prodej, dodávky, převod nebo vývoz vybavení, které lze použít k vnitřním represím a které je uvedeno v příloze III, nebo poskytnutí technické pomoci či zprostředkovatelských služeb nebo poskytnutí finančních prostředků či finanční pomoci podle odst. 1 písm. b) a c), které s tímto vybavením souvisejí, pokud je toto vybavení určeno výhradně na ochranu zaměstnanců Unie a jejích členských států v Íránu.“

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/16

(1)

Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Brazílií a mezi Evropskou unií a Thajskem schválené rozhodnutím Rady 2012/792/EU (2) stanoví nová množství zpracovaného drůbežího masa, které má být přiděleno Brazílii, Thajsku a dalším třetím zemím. Nařízení Komise (ES) č. 616/2007 (3) by proto mělo být změněno tak, aby tato nová množství zohledňovalo.

(2)

Nařízení (ES) č. 616/2007 stanoví zvláštní metodu správy celních kvót založenou na původu dotčených produktů. Nové kvóty by měly být spravovány stejným způsobem.

(3)

Nařízení (ES) č. 616/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Dohody s Brazílií a Thajskem vstoupí v platnost dne 1. března 2013, zatímco příslušné kvóty se otevírají ročně od 1. července do 30. června. Je tedy vhodné stanovit odchylky od některých ustanovení nařízení (ES) č. 616/2007, které má být změněno tímto nařízením. Zejména roční množství pro kvótový rok 2012/13 by mělo být poměrně sníženo. Vzhledem k tomu, že není možné předem podávat žádosti o nové kvóty, které mají vstoupit v platnost 1. března 2013, mělo by se od 1. března 2013 do 30. června 2013 použít jednorázové kvótové období a pro běžné období podávání žádostí stanovené v čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 616/2007 by se měla stanovit odchylka. Doba platnosti dovozních licencí by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

1)

V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Celní kvóty uvedené v příloze I tohoto nařízení se otevírají pro dovoz produktů uvedených v dohodách mezi Unií a Brazílií a mezi Unií a Thajskem, schválených rozhodnutím 2007/360/ES a rozhodnutím Rady 2012/792/EU (4).

Uvedené celní kvóty se otevírají ročně pro období od 1. července do 30. června.

2)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

1.   S výjimkou skupin 3, 4B, 5B a 6B se množství stanovené pro roční kvótové období rozděluje do čtyř podobdobí takto:

2.   Roční množství stanovené pro kvóty ve skupinách 3, 4B, 5B a 6B se do podobdobí nerozděluje.

3.   Roční množství stanovené pro kvóty ve skupinách 5 A a 5B se spravuje nejprve prostřednictvím přidělení dovozních práv a poté prostřednictvím vydání dovozních licencí.“

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

Článek 5 se mění takto:

5)

Článek 6 se mění takto:

6)

V článku 7 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Odchylně od článku 22 nařízení Komise (ES) č. 376/2008 (5) jsou dovozní licence platné 150 dnů od prvního dne kvótového období nebo podobdobí, pro které byly vydány.

V souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení (ES) č. 376/2008 jsou však pro skupiny 5A a 5B licence platné 15 pracovních dnů od skutečného dne vydání licence. Dovozní práva jsou platná od prvního dne kvótového období nebo podobdobí, na které byla žádost podána, do 30. června téhož kvótového období.

7)

Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

1.   Propuštění do volného oběhu v rámci kvót uvedených v článku 1 tohoto nařízení je podmíněno předložením osvědčení o původu vydaného brazilskými příslušnými orgány (pro skupiny 1, 4A, 4B, a 7) a thajskými příslušnými orgány (pro skupiny 2, 5A a 5B) podle článků 55 až 65 nařízení (EHS) č. 2454/93.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na skupiny 3, 6A, 6B a 8.“

8)

Příloha I se nahrazuje zněním v příloze tohoto nařízení.

a)

kvótové období se otevírá od 1. března do 30. června 2013 a roční množství se snižuje o 67 %;

b)

podobdobí stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 616/2007 se nepoužijí;

c)

žádosti o dovozní licence a dovozní práva uvedené v čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení lze podávat pouze během prvních sedmi dnů ledna 2013;

d)

dovozní licence pro všechny skupiny kromě skupin 5A and 5B jsou platné od 1. března 2013 do 30. června 2013.

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/20

(1)

S cílem zabránit nejednotnostem by se měly na všechny údaje zasílané do registrů obchodních údajů podle článku 9 nařízení (EU) č. 648/2012 vztahovat stejná pravidla, normy a formáty týkající se všech registrů obchodních údajů, všech protistran a všech druhů derivátů. Pro popis derivátového obchodu by se proto měl použít specifický soubor údajů.

(2)

Vzhledem k tomu, že OTC deriváty obvykle nelze jednoznačně identifikovat podle existujících kódů, které se běžně používají na finančních trzích, jako jsou mezinárodní identifikační čísla cenných papírů (ISIN) ani popsat pomocí kódu ISO klasifikace finančních nástrojů, je třeba vypracovat nový a univerzální způsob identifikace. Je-li k dispozici specifický identifikační kód produktu, který splňuje zásady specifičnosti, neutrality, spolehlivosti, otevřeného zdroje, přizpůsobitelnosti, přístupnosti, dostupnosti za přiměřenou cenu, je nabízen v odpovídajícím rámci řízení a je přijat pro používání v EU, měl by se použít. Není-li k dispozici specifický identifikační kód produktu splňující tyto požadavky, měla by se použít prozatímní taxonomie.

(3)

Podkladový nástroj by měl být identifikován jednotným identifikačním kódem, avšak v současné době na trhu neexistuje žádný běžně používaný standardizovaný kód k identifikaci podkladového nástroje v koši. Protistrany by proto měly přinejmenším uvést, že podkladovým nástrojem je koš, a tam, kde je to možné, použít kódy ISIN pro standardizované indexy.

(4)

Aby byla zajištěna provázanost, měly by být všechny strany derivátové smlouvy identifikovány specifickým kódem. K identifikaci všech finančních a nefinančních smluvních stran, makléřů, ústředních protistran a beneficiárních vlastníků by se měl použít, jakmile bude k dispozici, celosvětový identifikační kód právnické osoby nebo prozatímní identifikační kód subjektu definovaný v rámci řízení, který je v souladu s doporučeními Rady pro finanční stabilitu týkajícími se požadavků na údaje a je přijat pro používání v EU, zejména s cílem zajistit provázanost s Výborem pro platební a vypořádací systémy (CPSS) a zprávou Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) o vykazování údajů o OTC derivátech a požadavcích na jejich agregaci, která popisuje identifikační kódy právnických osob jako nástroj pro agregaci údajů. V případě obchodování na účet klientů by beneficiární vlastníci měli být identifikováni jako jednotlivci nebo subjekty, jejichž jménem byla smlouva uzavřena.

(5)

Měl by se zohlednit přístup používaný v třetích zemích a také přístup samotných registrů obchodních údajů, když zahajují svou činnost. S cílem zajistit nákladově efektivní řešení pro protistrany a zmírnit operační riziko pro registry obchodních údajů by proto datum zahájení vykazování mělo zahrnovat data zavedení různých kategorií derivátů, počínaje nejstandardizovanějšími kategoriemi a následně rozšířením na další kategorie. Derivátové smlouvy, které byly uzavřeny před datem, k datu nebo po datu vstupu nařízení (EU) č. 648/2012 v platnost, jež nezůstaly nevypořádány ke dni nebo po datu zahájení vykazování, nemají pro regulatorní účely zásadní význam. Podle čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 648/2012 se na ně však vztahuje oznamovací povinnost. Aby však byl v uvedených případech zajištěn efektivní a přiměřený režim vykazování a byly zohledněny obtíže při opětovném zjišťování údajů týkajících se ukončených smluv, měla by být na takové vykazování ponechána delší lhůta.

(6)

Toto nařízení vychází z návrhu prováděcích technických norem předložených Komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

(7)

Postupem podle článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (3) vedl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy otevřené veřejné konzultace o návrzích prováděcích technických norem, provedl analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy zřízené v souladu s článkem 37 uvedeného nařízení,

a)

beneficiárního vlastníka, který je právnickou osobou;

b)

makléře;

c)

ústřední protistranu;

d)

beneficiárního vlastníka, který je členem clearingového systému a je právnickou osobou;

e)

protistranu, která je právnickou osobou;

f)

předkládající subjekt.

a)

specifický;

b)

neutrální;

c)

spolehlivý,

d)

otevřeným zdrojem;

e)

přizpůsobitelný;

f)

přístupný;

g)

dostupný za přiměřenou cenu;

h)

podléhá odpovídajícímu rámci řízení.

a)

specifický;

b)

neutrální;

c)

spolehlivý;

d)

otevřeným zdrojem;

e)

přizpůsobitelný;

f)

přístupný;

g)

dostupný za přiměřenou cenu;

h)

podléhá odpovídajícímu rámci řízení.

a)

kategorie derivátu se určí jako jedna z těchto kategorií:

b)

druh derivátu se určí jako jeden z těchto druhů:

c)

V případě derivátů, které nespadají do konkrétní kategorie derivátů nebo konkrétního druhu derivátů, se ve zprávě objeví kategorie derivátu nebo druh derivátu, na níž nebo na němž se protistrany dohodnou, že se mu derivátová smlouva nejvíce podobá.

a)

do 1. července 2013, pokud byl registr obchodních údajů pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012 před 1. dubnem 2013;

b)

90 dnů po registraci registru obchodních údajů pro konkrétní kategorii derivátů podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012, pokud nebyl do 1. dubna 2013 pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován registr obchodních údajů;

c)

do 1. července 2015, pokud nebyl registr obchodních údajů pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012 do 1. července 2015. Oznamovací povinnost začne k tomuto datu a smlouvy se vykazují Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy podle čl. 9 odst. 3 uvedeného nařízení, dokud nebude pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován registr obchodních údajů.

a)

do 1. ledna 2014, pokud byl pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován registr obchodních údajů podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012 před 1. říjnem 2013;

b)

90 dnů po registraci registru obchodních údajů pro konkrétní kategorii derivátů podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012, pokud nebyl registr obchodních údajů pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován do 1. října 2013;

c)

do 1. července 2015, pokud nebyl registr obchodních údajů pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován podle článku 55 nařízení (EU) č. 648/2012 do 1. července 2015. Oznamovací povinnost začne k tomuto datu a smlouvy se vykazují Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy podle čl. 9 odst. 3 uvedeného nařízení, dokud nebude pro uvedenou konkrétní kategorii derivátů zaregistrován registr obchodních údajů.

a)

byly uzavřeny před 16. srpnem 2012 a zůstaly k 16. srpnu 2012 nevypořádány, nebo

b)

byly uzavřeny k 16. srpnu 2012 nebo po tomto datu

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/30

(1)

Veškeré informace předložené Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy v žádosti o registraci registru obchodních údajů by měly být poskytnuty na trvalém nosiči, který umožní jejich uložení pro budoucí využití a reprodukci. S cílem usnadnit identifikaci informací poskytnutých registrem obchodních údajů by dokumenty, které jsou součástí žádosti, měly mít specifické referenční číslo.

(2)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem předložených Evropské komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy v souladu s postupem uvedeným v článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (3).

(3)

Podle článku 15 nařízení (EU) č. 1095/2010 vedl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy otevřené veřejné konzultace o návrzích prováděcích technických norem, provedl analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů Evropského orgánu po cenné papíry a trhy zřízené v souladu s článkem 37 uvedeného nařízení,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/32

(1)

V souladu s čl. 29 odst. 4 nařízení (EU) č. 648/2012 a články 13, 14 a 15 aktu v přenesené pravomoci, pokud jde o regulační technické normy blíže určující náležitosti záznamů a informací, jež mají ústřední protistrany uchovávat podle čl. 29 odst. 4 nařízení (EU) č. 648/2012, by měla být stanovena rovněž pravidla specifikující formát záznamů a informací uchovávaných podle uvedených článků.

(2)

Aby příslušné orgány mohly své povinnosti vykonávat efektivně a důsledně, měly by jim být poskytnuty údaje, které jsou mezi ústředními protistranami porovnatelné. Užití společných formátů rovněž usnadňuje srovnávání údajů mezi ústředními protistranami.

(3)

S ohledem na skutečnost, že za určitých okolností mají ústřední protistrany a registry obchodních údajů povinnost uchovávat nebo vykazovat totožné informace, by ústřední protistrana měla mít povinnost uchovávat údaje pro účely vedení záznamů ve formátu, který je kompatibilní s formátem, v němž se údaje uchovávají v registrech obchodních údajů. Užívání společného formátu v rámci různých infrastruktur finančního trhu umožňuje větší využití těchto formátů nejrůznějšími účastníky trhu, čímž se podpoří standardizace.

(4)

Aby se usnadnilo přímé zpracování a pro účastníky trhu se snížily náklady, je důležité, aby ústřední protistrany v co největší míře používaly standardizované postupy a formáty údajů.

(5)

Podkladový nástroj by měl být identifikován použitím jednotného identifikačního kódu, avšak v současné době na trhu neexistuje žádný běžně používaný standardizovaný kód sloužící k identifikaci podkladových nástrojů v koši. Ústřední protistrany by proto měly přinejmenším uvést, že podkladovým nástrojem je koš a tam, kde je to možné, použít mezinárodní identifikační čísla cenných papírů (ISIN) pro standardizované indexy.

(6)

Toto nařízení vychází z návrhu prováděcích technických norem předložených Komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

(7)

Postupem podle článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (3) vedl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy před předložením návrhů prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, otevřenou veřejnou konzultaci, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízené v souladu s článkem 37 nařízení (EU) č. 1095/2010,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/40

(1)

V příloze nařízení (ES) č. 2580/2001 je uveden seznam příslušných orgánů, jimž se mají zasílat informace a žádosti týkající se opatření zavedených zmíněným nařízením.

(2)

Slovinsko požádalo o změnu údajů o adresách jeho příslušných orgánů. Dále by měla být aktualizována adresa Evropské komise.

(3)

Příloha nařízení (ES) č. 2580/2001 by proto měla být odpovídajícím způsobem aktualizována,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/42

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 1183/2005 obsahuje seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, kterých se týká zmrazování finančních prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN doplnil ve dnech 12. listopadu a 30. listopadu 2012 na seznam osob a subjektů, na něž se vztahuje zmrazování majetku, údaje o třech osobách.

(3)

Adresa Evropské komise pro účely oznamování uvedená v příloze II nařízení (ES) č. 1183/2005 by měla být aktualizována.

(4)

Přílohy I a II nařízení (ES) č. 1183/2005 by proto měly odpovídajícím způsobem změněny.

(5)

Pro zajištění efektivnosti opatření stanovených tímto nařízení je třeba, aby nařízení vstoupilo v platnost okamžitě,

(1)

Příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

(2)

Příloha II se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/44

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/46

(1)

Podle čl. 6 odst. 1 společné akce 2008/851/SZBP zmocnila Rada Politický a bezpečnostní výbor k přijímání rozhodnutí o jmenování velitele operace EU pro vojenskou operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska (dále jen „velitel operace EU“).

(2)

Dne 15. června 2011 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí Atalanta/2/2011 (2) o jmenování kontraadmirála Duncana POTTSE velitelem operace EU.

(3)

Spojené království navrhlo, aby kontraadmirála Duncana POTTSE ve funkci velitele operace EU nahradil (designovaný) kontraadmirál Robert TARRANT.

(4)

Vojenský výbor EU tento návrh podporuje.

(5)

V souladu s článkem 5 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění těch rozhodnutí a činností Unie, které mají vliv na obranu,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/47

(1)

Dne 1. srpna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/486/SZBP.

(2)

Dne 20. listopadu 2012 pozměnil výbor Rady bezpečnosti OSN zřízený podle bodu 30 rezoluce Rady bezpečnosti č. 1988 (2011) seznam osob, skupin, podniků a subjektů, na které se vztahují omezující opatření.

(3)

Příloha rozhodnutí 2011/486/SZBP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/49

(1)

Dne 12. dubna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/235/SZBP (1).

(2)

Je třeba jasně uvést, že zákaz prodeje, dodávek, převodu nebo vývozu vybavení, které lze použít k vnitřním represím v Íránu, se neuplatní, pokud prodej, dodávky, převod nebo vývoz takového vybavení jsou určeny výhradně na ochranu zaměstnanců Unie a jejích členských států v Íránu, a neuplatní se ani na poskytování technické pomoci, zprostředkovatelských služeb nebo jiných služeb ani na poskytování finančních prostředků nebo finanční pomoci v souvislosti s takovým vybavením.

(3)

Rozhodnutí 2011/235/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/50

(1)

Dne 20. prosince 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/788/SZBP (1) ukládající omezující opatření vůči Demokratické republice Kongo.

(2)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2078 (2012) ze dne 28. listopadu 2012 změnila kritéria pro určení osob a subjektů, na něž se mají vztahovat omezující opatření uvedená v odstavcích 9 a 11 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1807 (2008).

(3)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2078 (2012) rovněž stanovila další výjimku z opatření uvedených v odstavci 9 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1807 (2008).

(4)

Ve dnech 12. a 30. listopadu 2012 doplnil Výbor pro sankce zřízený podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1533 (2004) na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, další osoby.

(5)

Rozhodnutí 2010/788/SZBP by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Omezující opatření stanovená v čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 a 2 se použijí vůči následujícím osobám či subjektům určeným Výborem pro sankce:

Dotyčné osoby a subjekty jsou uvedeny v příloze.“

2)

V čl. 4 odst. 3 se za písmeno c) doplňuje nové závětí:

„nebo pokud je takový vstup na jejich území nebo průjezd přes ně nezbytný pro uskutečnění soudního řízení.“

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/54

(1)

Dne 7. července 2003 přijala Rada společný postoj 2003/495/SZBP o Iráku (1), kterým se provádí rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1483 (2003).

(2)

Dne 15. prosince 2010 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1956 (2010), v níž rozhodla, že by veškeré výnosy z Fondu rozvoje pro Irák měly být převedeny na účet nebo účty nástupnických struktur spadajících pod iráckou vládu a že by Fond rozvoje pro Irák měl být nejpozději k 30. červnu 2011 zrušen.

(3)

Společný postoj 2003/495/SZBP by proto měl být pozměněn, aby bylo možné převést zmrazené peněžní prostředky, jiná finanční aktiva nebo hospodářské zdroje na nástupnické struktury Fondu rozvoje pro Irák zřízené iráckou vládou za podmínek stanovených v rezolucích Rady bezpečnosti OSN 1483 (2003) a 1956 (2010).

(4)

Společný postoj 2003/495/SZBP by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/55

(1)

Podle článku 370 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) mohou členské státy, které k 1. lednu 1978 zdaňovaly plnění uvedená v části A přílohy X, ve zdaňování těchto plnění pokračovat; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(2)

Podle článku 371 směrnice 2006/112/ES mohou členské státy, které k 1. lednu 1978 osvobozovaly od daně plnění uvedená v části B přílohy X, v osvobození těchto plnění od daně pokračovat za podmínek platných v dotyčném členském státě k témuž dni; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(3)

V případě Lucemburska Komise na základě nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 přijala rozhodnutí 90/178/Euratom, EHS (3), kterým se Lucembursku s účinkem ode dne 1. ledna 1989 povoluje nebrat v úvahu některé kategorie plnění a používat určité přibližné odhady pro výpočet základu vlastních zdrojů z DPH.

(4)

Komise vyzvala Lucembursko, aby ověřilo, zda je toto povolení udělené Lucembursku bez výslovně stanoveného časového omezení stále zapotřebí, a potvrdilo tuto skutečnost Komisi. Lucembursko potvrdilo, že povolení používat určité přibližné odhady u plnění uvedených v části A bodě 4 přílohy X směrnice 2006/112/ES je zastaralé.

(5)

V zájmu přehlednosti a transparentnosti předpisů Společenství by se měla zrušit ustanovení, která jsou zastaralá nebo pozbyla platnosti.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro vlastní zdroje,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/56

(1)

Podle článku 371 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) mohou členské státy, které k 1. lednu 1978 osvobozovaly od daně plnění uvedená v části B přílohy X, v osvobození těchto plnění od daně pokračovat za podmínek platných v dotyčném členském státě k témuž dni; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(2)

V případě Dánska přijala Komise na základě nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 rozhodnutí 90/184/Euratom, EHS (3), kterým se Dánsku s účinkem od 1. ledna 1989 povoluje nebrat v úvahu některé kategorie plnění a používat určité přibližné odhady pro výpočet základu vlastních zdrojů z DPH.

(3)

Od 1. ledna 1995 zdaňovalo Dánsko plnění uvedená v části B bodě 2 přílohy X směrnice 2006/112/ES; povolení udělené v této souvislosti by mělo být zrušeno s účinkem od uvedeného data.

(4)

Komise vyzvala Dánsko, aby přezkoumalo, zda jsou tato povolení, která byla Dánsku udělena bez výslovného časového omezení, stále nutná, a aby o tom informovalo Komisi; Dánsko potvrdilo, že jedno povolení nebrat v úvahu plnění uvedená v části B bodu 2 přílohy X směrnice 2006/112/ES již je zastaralé.

(5)

V zájmu přehlednosti a transparentnosti předpisů Unie by se měla zrušit ustanovení, která jsou zastaralá nebo pozbyla platnosti.

(6)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro vlastní zdroje,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/57

(1)

Podle čl. 378 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) může Rakousko pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v seznamu v části A bodě 2 přílohy X; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(2)

Podle čl. 378 odst. 2 písm. a) směrnice 2006/112/ES může Rakousko pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v seznamu v části B bodech 5 a 9 přílohy X; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(3)

Pro účely uplatnění čl. 28 odst. 3 písm. a) šesté směrnice, ustanovení odst. 2 písm. h) přílohy IX (Daně) aktu o přistoupení Rakouské republiky k Evropským společenstvím (3) povolilo Rakousku vybírat daň z přidané hodnoty na základě bodu 2 přílohy E, a to až do 31. prosince 1996, z poskytování služeb zubními techniky při výkonu jejich povolání a dodávání zubních náhrad zubními lékaři a zubními techniky institucím rakouského sociálního zabezpečení; z toho vyplývá, že povolení udělené v této souvislosti Komisí pro účely určení základu vlastních zdrojů z DPH by rovněž mělo být zrušeno.

(4)

Pro účely použití čl. 28 odst. 3 písm. b) šesté směrnice, ustanovení odst. 2 písm. i) přílohy IX (Daně) aktu o přistoupení Rakouské republiky k Evropským společenstvím povolilo Rakousku vyjmout z daně z přidané hodnoty telekomunikační služby poskytované veřejnými poštami do doby, než Rada přijme společný režim pro zdanění těchto služeb, nebo až do dne, kdy všechny stávající členské státy, které v současné době uplatňují úplné osvobození od daně, jej přestanou používat, podle toho, co nastane dříve, v každém případě však do 31. prosince 1995; z toho vyplývá, že povolení udělené v této souvislosti Komisí pro účely určení základu vlastních zdrojů z DPH by rovněž mělo být zrušeno.

(5)

V případě Rakouska přijala Komise na základě nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 rozhodnutí 96/564/Euratom, ES (4), kterým se Rakousku s účinkem od 1. ledna 1995 povoluje nebrat v úvahu některé kategorie plnění a používat určité přibližné odhady pro výpočet základu vlastních zdrojů z DPH.

(6)

Komise vyzvala Rakousko, aby přezkoumalo, zda jsou tato povolení, která byla Rakousku udělena bez výslovného časového omezení, stále nutná, a aby o tom informovalo Komisi; Rakousko potvrdilo, že dvě povolení již nejsou nutná.

(7)

V zájmu přehlednosti a transparentnosti předpisů Unie by se měla zrušit ustanovení, která jsou zastaralá nebo pozbyla platnosti.

(8)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro vlastní zdroje,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/59

(1)

Podle článku 380 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) může Švédsko pokračovat v osvobození od daně u poskytnutí služeb autorem, umělcem nebo výkonným umělcem, která jsou uvedena v části B bodě 2 přílohy X, a u plnění, která jsou uvedena v části B bodech 1, 9 a 10 přílohy X, dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(2)

V případě Švédska Komise na základě nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 přijala rozhodnutí 96/565/Euratom, ES (3), kterým se Švédsku s účinkem ode dne 1. ledna 1995 povoluje používat určité přibližné odhady pro výpočet základu vlastních zdrojů z DPH.

(3)

V případě autorského práva a autorských odměn Švédsko plnění uvedená v části B bodě 2 přílohy X směrnice 2006/112/ES ode dne 1. ledna 1997 zdaňuje; platnost povolení uděleného v této souvislosti by měla proto s účinkem od tohoto dne skončit.

(4)

Komise vyzvala Švédsko, aby ověřilo, zda je toto povolení udělené Švédsku bez výslovně stanoveného časového omezení stále zapotřebí, a potvrdilo tuto skutečnost Komisi. Švédsko potvrdilo, že povolení používat určité přibližné odhady u plnění uvedených v části B bodě 2 přílohy X směrnice 2006/112/ES se na autorské právo a autorské odměny již nevztahuje.

(5)

V zájmu přehlednosti a transparentnosti předpisů Společenství by se měla zrušit ustanovení, která jsou zastaralá nebo pozbyla platnosti.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro vlastní zdroje,

21.12.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/60

(1)

Podle článku 375 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) může Řecko pokračovat v osvobození od daně u plnění uvedených v části B bodech 2, 8, 11 a 12 přílohy X; tato plnění je třeba zohlednit při určení základu zdrojů z DPH.

(2)

Pokud jde o Řecko, Komise na základě nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 přijala rozhodnutí 90/185/Euratom, EHS (3), kterým se Řecku s účinkem od 1. ledna 1989 povoluje používání určitých přibližných odhadů pro výpočet základu vlastních zdrojů z DPH.