27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/1

(1)

Jedním z cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí, jak je stanovena v akčních programech pro životní prostředí, a zejména v šestém akčním programu pro životní prostředí přijatém rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES (3), je dosáhnout takové úrovně kvality ovzduší, která nevede k významným nepříznivým dopadům a rizikům pro lidské zdraví a životní prostředí.

(2)

Čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie.

(3)

Směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech (4) stanoví maximální přípustný obsah síry v těžkém topném oleji, plynovém oleji, lodním plynovém oleji a lodní motorové naftě používaných v Unii.

(4)

Emise z námořní dopravy pocházející ze spalování lodních paliv s vysokým obsahem síry přispívají ke znečišťování ovzduší oxidem siřičitým a emisemi částic, které poškozují lidské zdraví a životní prostředí a přispívají ke vzniku kyselých srážek. Bez opatření stanovených v této směrnici by byl objem emisí z lodní dopravy brzy vyšší než množství emisí z pozemních zdrojů znečištění.

(5)

Znečištění ovzduší, které způsobují lodě v kotvištích, představuje pro mnohá přístavní města v souvislosti s jejich snahou o dodržení Unií stanovených mezních hodnot kvality ovzduší závažný problém.

(6)

Členské státy by měly vyzývat k využívání pobřežní elektřiny, jelikož v současnosti lodím obvykle elektřinu zajišťují pomocné motory.

(7)

Podle směrnice 1999/32/ES má Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice a spolu s ní i jakékoli návrhy na změny této směrnice, zejména pokud jde o snížení limitů pro obsah síry v lodním palivu v kontrolních oblastech emisí SOx (dále jen „SECA“), v souladu s činností Mezinárodní námořní organizace (IMO).

(8)

V roce 2008 IMO přijala usnesení o změně přílohy VI protokolu z roku 1997 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečištění z lodí z roku 1973, ve znění protokolu z roku 1978 (dále jen „úmluva MARPOL“), který obsahuje pravidla pro prevenci znečištění ovzduší z lodí. Revidovaná příloha VI úmluvy MARPOL vstoupila v platnost dne 1. července 2010.

(9)

Revidovaná příloha VI úmluvy MARPOL přináší mimo jiné přísnější mezní hodnoty pro obsah síry v lodních palivech v oblastech SECA (1,00 % od 1. července 2010 a 0,10 % od 1. ledna 2015) a také v mořských oblastech mimo SECA (3,50 % od 1. ledna 2012 a v zásadě 0,50 % od 1. ledna 2020). Většina členských států je v souladu s jejich mezinárodními závazky povinna vyžadovat, aby lodě od 1. července 2010 používaly v oblastech SECA paliva s maximálním obsahem síry 1,00 %. Pro zajištění souladu s mezinárodním právem a také pro zabezpečení řádného vynucování nových celosvětově zavedených norem pro obsah síry v Unii by ustanovení směrnice 1999/32/ES měla být sladěna s revidovanou přílohou VI úmluvy MARPOL. Pro zajištění minimální kvality paliva používaného v lodích k dosažení souladu buďto na základě paliva, nebo na základě technologie by lodní palivo s obsahem síry, který překračuje obecnou normu 3,50 % hmotnostních, nemělo být povoleno k použití v Unii, s výjimkou paliv dodávaných do lodí, které používají metody snižování emisí s uzavřenými systémy.

(10)

Změny přílohy VI úmluvy MARPOL týkající se oblastí SECA lze provést na základě postupů IMO. V případě, že budou zavedeny další změny, včetně výjimek, v souvislosti s uplatňováním mezních hodnot stanovených pro oblasti SECA v příloze VI úmluvy MARPOL, by měla Komise tyto změny zvážit a případně v souladu se Smlouvou o fungování EU bezodkladně předložit návrh nutný k tomu, aby směrnice 1999/32/ES byla uvedena do naprostého souladu s pravidly IMO týkajícími se oblastí SECA.

(11)

Zavedení jakékoli nové kontrolní oblasti emisí by mělo proběhnout postupem IMO na základě přílohy VI úmluvy MARPOL a mělo by vycházet z řádně vypracované případové studie podpořené vědeckými údaji na environmentálním a ekonomickém základě.

(12)

Členské státy by se měly v souladu s pravidlem 18 revidované přílohy VI úmluvy MARPOL pokusit zajistit dostupnost lodních paliv odpovídajících této směrnici.

(13)

S ohledem na globální rozměr environmentální politiky a problematiky emisí z lodní dopravy by se měly stanovit přísné emisní normy na celosvětové úrovni.

(14)

Osobní lodě jsou provozovány většinou v přístavech nebo v blízkosti pobřežních oblastí a jejich dopady na lidské zdraví a životní prostředí jsou významné. V zájmu zvýšení kvality ovzduší v okolí přístavů a pobřeží jsou tyto lodě povinny používat lodní palivo s maximálním obsahem síry 1,50 % do doby, než budou platit přísnější normy pro obsah síry pro všechny lodě v teritoriálních mořích, výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění členských států.

(15)

V souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování EU by tato směrnice neměla bránit členským státům v tom, aby si zachovaly nebo aby přijaly přísnější ochranná opatření v zájmu podpory rychlého zavedení mezních hodnot pro maximální obsah síry v lodních palivech, např. prostřednictvím využívání metod pro snížení emisí mimo oblasti SECA.

(16)

Za účelem usnadnění přechodu na nové technologie motorů, které by umožňovaly další výrazné snížení emisí v odvětví námořní dopravy, by se Komise měla dále zabývat tím, jak umožnit a podpořit používání lodních motorů na plynový pohon.

(17)

Za účelem dosažení cílů směrnice 1999/32/ES je nezbytné řádné vynucování povinností, pokud jde o obsah síry v lodních palivech. Zkušenosti z provádění směrnice 1999/32/ES ukázaly, že je potřebný silnější režim sledování a vynucování předpisů, aby bylo zajištěno řádné provádění uvedené směrnice. Za tímto účelem je nezbytné, aby členské státy zajistily dostatečně časté a přesné odběry vzorků lodního paliva uváděného na trh nebo používaného na palubách lodí, jakož i pravidelné kontroly lodních deníků a dodacích listů zásobníků. Je rovněž nutné, aby členské státy zavedly systém účinných, přiměřených a odrazujících sankcí za nedodržování ustanovení směrnice 1999/32/ES. Pro zajištění větší transparentnosti informací je rovněž vhodné zajistit, aby seznam místních dodavatelů lodního paliva byl veřejně přístupný.

(18)

Zprávy členských států podávané podle směrnice 1999/32/ES se ukázaly jako nedostatečné pro účely ověření souladu s uvedenou směrnicí vzhledem k nedostatku harmonizovaných a dostatečně přesných ustanovení týkajících se obsahu a formátu zpráv členských států. Proto jsou pro zajištění harmonizovanějšího způsobu podávání zpráv nezbytné podrobnější pokyny, pokud jde o obsah a formát zprávy.

(19)

V návaznosti na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (5), která přepracovává právní předpisy Unie o průmyslových emisích, je nutné odpovídajícím způsobem pozměnit ustanovení směrnice 1999/32/ES o maximálním obsahu síry v těžkém topném oleji.

(20)

Dodržování nízkých mezních hodnot obsahu síry v lodních palivech, a to zejména v oblastech SECA, může vést k výraznému zvýšení cen těchto paliv, přinejmenším v krátkodobém horizontu, a může mít negativní dopad na konkurenceschopnost pobřežní plavby ve srovnání s jinými druhy dopravy, jakož i na konkurenceschopnost průmyslu v zemích sousedících s oblastmi SECA. Pro snížení nákladů na zajištění souladu pro dotčená odvětví jsou nezbytná vhodná řešení, například umožnění alternativních způsobů zajištění souladu, jež budou nákladově efektivnější než zajištění souladu na základě paliva, a v potřebných případech poskytnutí podpory. Komise bude mimo jiné na základě zpráv členských států podrobně sledovat dopady, jež bude mít dodržování nových norem pro kvalitu paliv na odvětví námořní dopravy, zvláště pokud jde o možný odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní, a případně navrhne vhodná opatření pro potlačení tohoto trendu.

(21)

Odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní je třeba omezit, protože rostoucí podíl zboží přepravovaného silniční dopravou by znemožňoval dosažení cílů, které si Unie stanovila v oblasti změny klimatu, a vedl by k větším dopravním zácpám.

(22)

Náklady spojené s novými požadavky na snížení emisí oxidu siřičitého by mohly vést k odklonu od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní a negativně ovlivnit konkurenceschopnost průmyslových odvětví. Komise by měla plně využívat nástroje, jako jsou např. Marco Polo a transevropské dopravní sítě, k poskytování cílené pomoci v zájmu minimalizace rizika odklonu k jinému druhu dopravy. Členské státy mohou považovat za nutné podpořit v souladu s platnými pravidly pro státní podpory ty subjekty, kterých se tato směrnice bude týkat.

(23)

V souladu se stávajícími pokyny k poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí a aniž by byly dotčeny jejich budoucí změny, mohou členské státy poskytovat subjektům, na něž se vztahuje tato směrnice, státní podporu, a to včetně podpory na zakoupení dodatečného vybavení stávajících plavidel, pokud jsou taková opatření podpory považována za slučitelná s vnitřním trhem v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, zejména s ohledem na platné pokyny k poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí. Komise může v této souvislosti zohlednit, že používání některých metod na snižování emisí překračuje požadavky této směrnice tím, že snižuje nejen emise oxidu siřičitého, ale i emise jiné.

(24)

Měl by být usnadněn přístup k metodám snižování emisí. Tyto metody mohou zajistit snížení emisí přinejmenším rovnocenné, nebo dokonce větší, než jakého lze dosáhnout použitím paliva s nízkým obsahem síry, za předpokladu, že nemají žádné významné negativní dopady na životní prostředí, jako jsou mořské ekosystémy, a že při jejich vývoji jsou dodrženy náležité schvalovací a kontrolní mechanismy. V Unii by měly být přijaty již známé alternativní metody, například použití palubních systémů čištění spalin, směsi paliva a zkapalněného zemního plynu (LNG) nebo používání biopaliv. Je důležité podporovat testování a vývoj nových metod snižování emisí, mj. s cílem omezit odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní.

(25)

Metody snižování emisí mají velký potenciál. Komise by proto měla podporovat testování a rozvoj těchto technologií mj. tím, že zváží vytvoření programu, který bude stejně jako podobné programy, např. program Clean Sky, jejím společným projektem s průmyslovými subjekty, které se budou také podílet na jeho financování.

(26)

Komise by měla ve spolupráci s členskými státy a zainteresovanými stranami dále rozvíjet opatření uvedená v pracovním dokumentu útvarů Komise ze dne 16. září 2011 nazvaném „Snížení emisí znečišťujících látek z námořní dopravy a soubor nástrojů pro udržitelnou vodní dopravu“.

(27)

Alternativní metody snižování emisí, jako jsou některé typy odlučovačů, by mohly vytvářet odpad, s nímž by se mělo náležitě zacházet a který by se neměl vypouštět do moře. Než bude provedena revize směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu (6), by měly členské státy v souladu se svými mezinárodními závazky zajistit dostupnost takových přístavních zařízení, která budou vyhovovat potřebám lodí využívajících systémů čištění spalin. Komise by měla v rámci revize směrnice 2000/59/ES zvážit, zda by se neměla na odpad ze systémů čištění spalin vztahovat zásada, podle níž se kromě přístavních poplatků stanovených touto směrnicí za lodní odpad nevybírají žádné zvláštní poplatky.

(28)

Komise by měla v roce 2013 v rámci revize své politiky v oblasti kvality ovzduší zvážit možnosti snížení znečištění ovzduší, a to i v oblastech teritoriálních moří členských států.

(29)

Pro zajištění provádění směrnice 1999/32/ES je nutné stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce. Členské státy by měly do systému sankcí začlenit pokuty, které budou vypočteny tak, aby se zajistilo, že ti, kteří porušili předpisy, přijdou o ekonomické výhody, jichž tímto způsobem nabyli, a že při opakovaném porušení předpisů se budou tyto pokuty postupně zvyšovat. Členské státy by měly o těchto sankcích informovat Komisi.

(30)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu rovnocenných emisních hodnot a kritérií pro používání metod snižování emisí, za účelem přizpůsobení směrnice 1999/32/ES vědeckému a technickému pokroku a při současném zachování přísného souladu s příslušnými nástroji IMO, a pokud jde o změnu čl. 2 bodů 1, 2, 3, 3a, 3b a 4, čl. 6 odst. 1a písm. b) a čl. 6 odst. 2 směrnice 1999/32/ES, za účelem přizpůsobení této směrnice vědeckému a technickému pokroku. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(31)

V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění směrnice 1999/32/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (7).

(32)

Je vhodné, aby Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) (8), byl Komisi nápomocen při schvalování metod snižování emisí, na něž se nevztahuje směrnice Rady 96/98/ES ze dne 20. prosince 1996 o námořním zařízení (9).

(33)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (10) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(34)

Směrnice 1999/32/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V čl. 1 odst. 2 se písmeno h) nahrazuje tímto:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 3a

Maximální obsah síry v lodním palivu

Členské státy zajistí, aby na jejich území nebyla používána lodní paliva, pokud jejich obsah síry překračuje 3,50 % hmotnostních, s výjimkou paliv dodávaných do lodí, které používají metody snižování emisí podle článku 4c s uzavřenými systémy.“

5)

V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí, aby na jejich území nebyly používány plynové oleje, pokud jejich obsah síry překračuje 0,10 % hmotnostních.“

6)

Článek 4a se mění takto:

7)

Články 4b a 4c se nahrazují tímto:

„Článek 4b

Maximální obsah síry v lodních palivech používaných loděmi kotvícími v přístavech Unie

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby plavidla kotvící v přístavech Unie nepoužívala lodní paliva s obsahem síry vyšším než 0,10 % hmotnostních, přičemž se posádce poskytne dostatečná doba, aby co nejdříve po připlutí do kotviště a co nejpozději před odplutím mohla provést potřebnou výměnu paliva.

Členské státy vyžadují, aby byl čas výměny paliva zaznamenán v lodním deníku.

2.   Odstavec 1 se nepoužije:

3.   Členské státy zajistí, aby se na jejich území neuváděly na trh lodní plynové oleje s obsahem síry vyšším než 0,10 % hmotnostních.

Článek 4c

Metody snižování emisí

1.   Členské státy povolí použití metod snižování emisí loděmi všech vlajek ve svých přístavech, teritoriálních mořích, výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění jako alternativu k používání lodních paliv, která splňují požadavky článků 4a a 4b, a to za podmínek odstavců 2 a 3 tohoto článku.

2.   Na lodích používajících metody snižování emisí uvedené v odstavci 1 se nepřetržitě dosahuje snížení emisí oxidu siřičitého, které je přinejmenším rovnocenné snížení, jehož by bylo dosaženo použitím lodních paliv, která splňují požadavky článků 4a a 4b. Rovnocenné emisní hodnoty se stanoví v souladu s přílohou I.

2a.   Členské státy vyzývají kotvící plavidla k používání pobřežních systémů pro dodávky elektřiny jako k alternativnímu způsobu snižování emisí.

3.   Metody snižování emisí uvedené v odstavci 1 musí být v souladu s kritérii stanovenými v aktech uvedených v příloze II.

4.   Je- li to opodstatněné z hlediska vědeckotechnického pokroku v oblasti alternativních metod snižování emisí a v zájmu zajištění přísného souladu s příslušnými nástroji a normami přijatými IMO, Komise:

8)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4d

Schvalování metod snižování emisí pro použití na lodích plujících pod vlajkou členského státu

1.   Metody snižování emisí, které spadají do oblasti působnosti směrnice Rady 96/98/ES (14), se schvalují v souladu s uvedenou směrnicí.

2.   Metody snižování emisí, na něž se nevztahuje odstavec 1 tohoto článku, se schvalují postupem uvedeným v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) (15), s přihlédnutím k:

Článek 4e

Zkoušky nových metod snižování emisí

Členské státy mohou, případně ve spolupráci s ostatními členskými státy, povolit zkoušky metod snižování emisí z lodí na plavidlech plujících pod jejich vlajkou nebo v mořských oblastech v jejich pravomoci. Během těchto zkoušek není používání lodních paliv, která vyhovují požadavkům článků 4a a 4b, povinné za předpokladu, že jsou splněny všechny následující podmínky:

Článek 4f

Finanční opatření

Členské státy mohou přijmout finanční opatření ve prospěch subjektů, na něž se vztahuje tato směrnice, pokud jsou tato opatření v souladu s platnými pravidly pro státní podporu i s pravidly, jež mají být v této oblasti přijata.

9)

Článek 6 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

Odběr vzorků a analýza

1.   Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření k tomu, aby odběrem vzorků kontrolovaly, zda obsah síry v používaných palivech je v souladu s články 3, 3a, 4, 4a a 4b. Odběr vzorků začne dnem, ke kterému vstoupí v platnost daná mezní hodnota maximálního obsahu síry v palivech. Musí se provádět v pravidelných intervalech, dostatečně často a v takovém množství, aby vzorky reprezentovaly zkoumané palivo a v případě lodního paliva palivo, které plavidla používají v dotyčných mořských oblastech a přístavech. Vzorky se analyzují bez zbytečného odkladu.

1a.   Použijí se tyto dále uvedené způsoby odběru vzorků, analýzy a kontroly lodního paliva:

1b.   Komise je zmocněna přijímat prováděcí akty týkající se:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 9 odst. 2.

2.   Referenční metodou pro stanovení obsahu síry je metoda ISO 8754 (2003) nebo PrEN ISO 14596 (2007).

S cílem stanovit, zda lodní palivo dodávané a používané na lodích je v souladu s mezními hodnotami obsahu síry požadovanými podle článků 3a, 4, 4a a 4b, použije se postup ověřování jakosti paliva podle dodatku VI k příloze VI úmluvy MARPOL.“

10)

Článek 7 se mění takto:

11)

Článek 8 se zrušuje.

12)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (16).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nezaujme žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

13)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 9a

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4c odst. 4 a čl. 7 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 17. prosince 2012. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl.4c odst. 4 a čl. 7 odst. 4 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí uvedených v daném rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Rozhodnutí nemá vliv na platnost žádných aktů v přenesené pravomoci, které jsou již v platnosti.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4c odst. 4 a čl. 7 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament a Rada nevysloví ve lhůtě tří měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud Evropský parlament a Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují, že námitky nevysloví. Na žádost Evropského parlamentu nebo Rady bude tato lhůta prodloužena o tři měsíce.“

14)

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

Sankce

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice.

2.   Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a mohou zahrnovat pokuty, které budou vypočteny tak, aby se zajistilo, že ti, kteří porušili předpisy, přijdou o ekonomické výhody, jichž tímto způsobem nabyli, a že při opakovaném porušení předpisů se budou tyto pokuty postupně zvyšovat.“

15)

Příloha směrnice 1999/32/ES se nahrazuje přílohou této směrnice.

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/14

(1)

Nařízením (EU) č. 270/2011 (2) se uvádí v účinnost opatření stanovená v rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP.

(2)

Rozhodnutí 2012/723/SZBP (3) stanoví změnu rozhodnutí 2011/172/SZBP tak, aby bylo možné uvolnit finanční prostředky a hospodářské zdroje, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

(3)

Článek 9 nařízení (EU) č. 270/2011 se týká informací, které mají osoby, subjekty a orgány poskytovat příslušným orgánům členských států a které mají být předány Komisi s cílem usnadnit dodržování uvedeného nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 2 se poskytnuté nebo obdržené informace použijí pouze pro účely, pro něž byly poskytnuty nebo obdrženy. Tímto se však členským státům v případě potřeby nebrání ve sdílení těchto informací v souladu s jejich vnitrostátním právem s příslušnými orgány Egypta a ostatními členskými státy za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.

(4)

Nařízení (EU) č. 270/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1.   Odchylně od článku 2 mohou příslušné orgány v členských státech uvedené na internetových stránkách, jejichž seznam je uveden v příloze II, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2.   Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení, které udělí podle tohoto článku.“

2)

V článku 6 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Ustanovení čl. 2 odst. 2 se nepoužije na připisování na zmrazené účty:

pokud jsou tyto úroky, jiné výnosy a platby rovněž zmrazeny podle čl. 2 odst. 1.“

3)

V článku 9 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3.   Ustanovení odstavce 2 v případě potřeby nebrání členským státům ve sdílení těchto informací v souladu s jejich vnitrostátním právem s příslušnými orgány Egypta a ostatními členskými státy za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.“

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/16

(1)

Nařízením Rady (EU) č. 101/2011 (2) se uvádí v účinnost opatření stanovená v rozhodnutí 2011/72/SZBP.

(2)

Rozhodnutí Rady 2012/724/SZBP (3) stanoví změnu rozhodnutí 2011/72/SZBP tak, aby bylo možné uvolnit zmrazené finanční prostředky a hospodářské zdroje, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v členském státě.

(3)

Článek 9 nařízení (EU) č. 101/2011 se týká informací, které mají osoby, subjekty a orgány poskytovat příslušným orgánům členských států a které mají být předány Komisi s cílem usnadnit dodržování nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 2 se poskytnuté nebo obdržené informace použijí pouze pro účely, pro něž byly poskytnuty nebo obdrženy. Tímto se však členským státům v případě potřeby nebrání ve sdílení těchto informací v souladu s jejich vnitrostátním právem s příslušnými orgány Tuniska a ostatními členskými státy za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.

(4)

Nařízení (EU) č. 101/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1.   Odchylně od článku 2 mohou příslušné orgány v členských státech uvedené na internetových stránkách, jejichž seznam je uveden v příloze II, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2.   Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení, které udělí podle tohoto článku.“

2)

V článku 6 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Ustanovení čl. 2 odst. 2 se nepoužije na připisování na zmrazené účty:

pokud jsou tyto úroky, jiné výnosy a platby rovněž zmrazeny podle čl. 2 odst. 1.“

3)

V článku 9 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3.   Ustanovení odstavce 2 v případě potřeby nebrání členským státům ve sdílení těchto informací v souladu s jejich vnitrostátním právem s příslušnými orgány Tuniska a ostatními členskými státy za účelem pomoci při vymáhání zpronevěřeného majetku.“

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/18

(1)

Se vstupem nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (2), v platnost se uplatní nové kódy KN pro plynové a topné oleje s obsahem bionafty. Tyto změny mohou mít vliv na odvětví minerálních olejů, neboť některé mísicí operace v režimu uskladňování v celním skladu a ve svobodných pásmech již nejsou povoleny jako „obvyklé formy manipulace“, jelikož mají za důsledek odlišný osmimístný kód KN.

(2)

Je třeba nalézt řešení, které by i nadále umožnilo mísení plynových nebo topných olejů neobsahujících bionaftu s plynovými nebo topnými oleji obsahujícími bionaftu, zařazenými do kapitoly 27 KN, v režimu uskladňování v celním skladu a ve svobodných pásmech, tak jako před vstupem nařízení (EU) č. 1006/2011 v platnost dne 1. ledna 2012.

(3)

Mísení plynových nebo topných olejů s bionaftou by mělo být povoleno, tak aby nebylo vyžadováno oddělené skladování obou druhů zboží. Vzhledem k doplňkové poznámce 2 ke kapitole 27 kombinované nomenklatury by však získaná směs měla obsahovat méně než 0,5 % objemových bionafty nebo plynových či topných olejů.

(4)

Příloha 72 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (3) by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Tato změna by měla vstoupit v platnost se zpětnou působností tak, aby umožňovala zánik celních dluhů, které vznikly po 1. lednu 2012 v důsledku zavedení nových kódů KN.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/20

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/22

(1)

Výše reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2012/2013 byly stanoveny prováděcím nařízením Komise (EU) č. 892/2012 (3). Tyto ceny a cla byly naposledy změněny prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1092/2012 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s článkem 36 nařízení (ES) č. 951/2006.

(3)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat toto opatření co nejdříve po té, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby nařízení vstoupilo v platnost dnem zveřejnění,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/24

(1)

Směrnice Komise 2006/17/ES ze dne 8. února 2006, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES, pokud jde o určité technické požadavky na darování, opatřování a vyšetřování lidských tkání a buněk (2), vyžaduje provedení vyšetření na protilátku proti HTLV-I u dárců, kteří žijí v oblastech s vysokou incidencí nemoci nebo z nich pocházejí, nebo u dárců, kteří mají sexuální partnery pocházející z těchto oblastí, či u dárců, jejichž rodiče pocházejí z těchto oblastí. Toto vyšetření je požadováno jak u dárců reprodukčních buněk, v souladu s přílohou III směrnice 2006/17/ES, tak u ostatních dárců, v souladu s přílohou II uvedené směrnice.

(2)

Nejnovější vědecké důkazy poskytnuté Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a praktické zkušenosti prokázaly, že při současném stavu vědeckých poznatků je velmi obtížné stanovit, co je oblast s vysokou incidencí HTLV-I. Tento požadavek na vyšetřování tedy není prováděn jednotným způsobem.

(3)

„Incidence“ měří míru výskytu nových případů určité nemoci nebo stavu, zatímco „prevalence“ je podíl populace, který je v určitém okamžiku postižen určitou nemocí. V praxi jsou údaje týkající se prevalence dostupnější než údaje týkající se incidence. Kromě toho je prevalence vhodnějším měřítkem než incidence, pokud jde o posouzení dopadu chronického onemocnění v rámci určitého společenství a o posouzení následných potřeb. Proto je vhodné nahradit odkazy na vysokou incidenci odkazy na vysokou prevalenci, aby se zajistilo jednotnější provádění požadavků na vyšetřování HTLV-I ve všech členských státech.

(4)

Bod 4.2 přílohy III směrnice 2006/17/ES vyžaduje odběr krevních vzorků v době každého darování reprodukčních buněk, a to jak u darování mezi partnery (pokud nejde o přímé použití), tak u jiného darování než mezi partnery.

(5)

Pokud jde o darování reprodukčních buněk mezi partnery, nejnovější vědecké důkazy prokázaly, že požadovat vyšetření v pevných časových intervalech nepřesahujících 24 měsíců nesníží úroveň bezpečnosti dotčených buněk, pokud jsou v tkáňových zařízeních používajících technologii asistované reprodukce zavedeny vhodné systémy bezpečnosti a jakosti, a to v souladu s článkem 16 směrnice 2004/23/ES. Během těchto časových intervalů lze použít výsledky předchozích vyšetření provedených u stejného dárce.

(6)

Vzhledem k tomu, že vyšetření při každém darování nezlepší bezpečnost reprodukčních buněk darovaných mezi partnery, praktické zkušenosti prokázaly, že tento požadavek je nákladný a náročný jak pro pacienty, tak pro systémy zdravotní péče. Má-li se dosáhnout cíle v otázce bezpečnosti buněk přiměřenějším způsobem, bylo by vhodné umožnit členským státům vyžadovat vyšetření v pevných časových intervalech nepřesahujících 24 měsíců, které by nahradilo vyšetření při každém darování.

(7)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 29 směrnice 2004/23/ES,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/26

(1)

Směrnice Komise 2009/91/ES ze dne 31. července 2009, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky tetraboritan disodný do přílohy I uvedené směrnice (2), definuje tetraboritan disodný pomocí tří čísel CAS pro tři různé formy této látky. Čísla CAS vycházejí ze zprávy, kterou předalo Komisi Nizozemsko dne 7. července 2006 a kterou schválil Stálý výbor pro biocidní přípravky dne 20. února 2009.

(2)

Nizozemsko informovalo Komisi, že číslo CAS pro formu pentahydrát v původní zprávě bylo nesprávné, a předalo Komisi opravenou zprávu, podle níž správné číslo CAS pro tuto formu je 12179-04-3. Opravenou zprávu schválil Stálý výbor pro biocidní přípravky dne 25. května 2012.

(3)

Příloha I směrnice 98/8/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem opravena.

(4)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/28

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (2) stanoví seznam účinných látek, které mají být hodnoceny vzhledem k možnému zařazení do přílohy I, I A nebo I B směrnice 98/8/ES. Tento seznam zahrnuje kyselinu nonanovou.

(2)

Směrnicí Komise 2011/13/EU ze dne 8. února 2011, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky kyselina nonanová do přílohy I uvedené směrnice (3), byla kyselina nonanová zařazena jako účinná látka do přílohy I směrnice 98/8/ES pro použití v typu přípravku 19, repelenty a atraktanty, jak je vymezeno v příloze V směrnice 98/8/ES.

(3)

Podle nařízení (ES) č. 1451/2007 byla kyselina nonanová v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES nyní hodnocena pro použití v typu přípravku 2, dezinfekční přípravky pro použití v soukromé oblasti a oblasti veřejného zdraví a jiné biocidní přípravky, jak je vymezeno v příloze V uvedené směrnice.

(4)

Rakousko bylo jmenováno členským státem zpravodajem a předložilo Komisi dne 6. srpna 2010 zprávu příslušného orgánu a doporučení v souladu s čl. 14 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1451/2007.

(5)

Zprávu příslušného orgánu přezkoumaly členské státy a Komise. V souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007 byly závěry tohoto přezkoumání v rámci Stálého výboru pro biocidní přípravky dne 25. května 2012 zařazeny do hodnotící zprávy.

(6)

Na základě hodnocení lze pravděpodobně očekávat, že biocidní přípravky používané jako dezinfekční přípravky pro použití v soukromé oblasti a oblasti veřejného zdraví a jiné biocidní přípravky, jak jsou definovány v příloze V směrnice 98/8/ES, které obsahují kyselinu nonanovou, splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES. Je proto vhodné rozšířit zařazení kyseliny nonanové do přílohy I uvedené směrnice na typ přípravku 2.

(7)

Na úrovni Unie nebyly hodnoceny všechny možnosti použití. Je proto vhodné požadovat, aby členské státy posoudily taková použití nebo scénáře expozice a taková rizika pro skupiny obyvatelstva a složky životního prostředí, která nebyla reprezentativně zohledněna při posouzení rizik na úrovni Unie, a při vydávání povolení přípravku se ujistily, že byla přijata odpovídající opatření nebo že byly uloženy zvláštní podmínky za účelem snížení zjištěných rizik na přijatelnou úroveň.

(8)

Vzhledem k dráždivým vlastnostem látky je vhodné požadovat, aby expozice při neprofesionálním použití byla omezena na nejnižší možnou míru pomocí návrhu balení, jestliže v žádosti o povolení přípravku nelze prokázat, že rizika pro lidské zdraví lze snížit na přijatelnou úroveň jinými prostředky.

(9)

Ustanovení této směrnice by měla být uplatňována souběžně ve všech členských státech, aby se zajistilo stejné nakládání s biocidními přípravky typu přípravku 2 s obsahem účinné látky kyseliny nonanové na trhu Unie a aby se obecně usnadnilo řádné fungování trhu s biocidními přípravky.

(10)

Před zařazením účinné látky do přílohy I směrnice 98/8/ES je třeba poskytnout členským státům a zúčastněným stranám přiměřenou lhůtu, která jim umožní připravit se na plnění nových požadavků, které ze zařazení vyplynou, a zajistit, aby žadatelé, kteří vypracovali dokumentaci, mohli plně využívat desetileté lhůty pro ochranu údajů, která v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. c) bodem ii) směrnice 98/8/ES začíná dnem zařazení účinné látky.

(11)

Po zařazení by měla být členským státům poskytnuta přiměřená lhůta k provedení čl. 16 odst. 3 směrnice 98/8/ES.

(12)

Směrnice 98/8/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(13)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 (4) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

(14)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/31

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (2) stanoví seznam účinných látek, které mají být hodnoceny vzhledem k možnému zařazení do přílohy I, I A nebo I B směrnice 98/8/ES. Tento seznam zahrnuje kyanovodík.

(2)

Podle nařízení (ES) č. 1451/2007 byl kyanovodík v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES hodnocen pro použití v těchto typech přípravků podle vymezení v příloze V uvedené směrnice: typ přípravku 8, konzervační přípravky pro dřevo, typ přípravku 14, rodenticidy a typ přípravku 18, insekticidy, akaricidy a přípravky k regulaci jiných členovců.

(3)

Česká republika byla jmenována členským státem zpravodajem a dne 24. ledna 2008 předložila Komisi tři zprávy příslušného orgánu včetně doporučení v souladu s čl. 14 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1451/2007.

(4)

Zprávy příslušného orgánu přezkoumaly členské státy a Komise. V souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007 byly závěry tohoto přezkoumání dne 25. května 2012 v rámci Stálého výboru pro biocidní přípravky zařazeny do tří hodnotících zpráv.

(5)

Z hodnocení pravděpodobně vyplývá, že u biocidních přípravků používaných jako konzervační přípravky pro dřevo, rodenticidy insekticidy, akaricidy a přípravky k regulaci jiných členovců, které obsahují kyanovodík, lze očekávat, že splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES. Je proto vhodné zařadit kyanovodík do přílohy I uvedené směrnice.

(6)

Na úrovni Unie nebyly hodnoceny všechny možnosti použití. Je proto vhodné požadovat, aby členské státy posoudily taková použití nebo scénáře expozice a taková rizika pro skupiny obyvatelstva a složky životního prostředí, která nebyla reprezentativně zohledněna při posouzení rizik na úrovni Unie, a při vydávání povolení přípravku se ujistily, že byla přijata odpovídající opatření nebo že byly uloženy zvláštní podmínky za účelem snížení zjištěných rizik na přijatelnou úroveň.

(7)

Vzhledem k vysoké toxicitě a hořlavosti účinné látky a k předpokladům přijatým během posouzení rizik je vhodné stanovit povinnost, aby přípravky byly povoleny pouze pro použití odborníky, kteří mají pro jejich používání odpovídající školení, a aby pro obsluhu i ostatní přítomné osoby byly stanoveny bezpečné provozní postupy při fumigaci a odvětrávání, včetně těchto požadavků: přípravky smí být používány pouze s odpovídajícími osobními ochrannými prostředky, v případě potřeby včetně autonomního dýchacího přístroje a plynotěsného oděvu; opětovný vstup do fumigovaných prostor je zakázán do doby, než koncentrace vzduchu pomocí větrání dosáhne bezpečných úrovní pro obsluhu i ostatní přítomné osoby; expozice během větrání a po jeho skončení nesmí překročit bezpečné úrovně pro obsluhu ani ostatní přítomné osoby, čehož se dosáhne vytvořením kontrolní zóny, která je pod dohledem; před zahájením fumigace musí být veškeré potraviny a porézní materiály, které by mohly absorbovat účinnou látku, kromě dřeva, které má být ošetřeno, buď odstraněny z prostoru, ve kterém má být provedena fumigace, nebo přiměřenými prostředky chráněny před absorpcí; prostor, ve kterém má být provedena fumigace, musí být rovněž chráněn proti náhodnému vznícení.

(8)

Ustanovení této směrnice by měla být uplatňována souběžně ve všech členských státech, aby se zajistilo stejné nakládání s biocidními přípravky typů přípravku 8, 14 a 18 s obsahem účinné látky kyanovodík na trhu Unie a aby se obecně usnadnilo řádné fungování trhu s biocidními přípravky.

(9)

Před zařazením účinné látky do přílohy I směrnice 98/8/ES je třeba poskytnout členským státům a zúčastněným stranám přiměřenou lhůtu, která jim umožní připravit se na plnění nových požadavků, které ze zařazení vyplynou, a zajistit, aby žadatelé, kteří vypracovali dokumentaci, mohli plně využívat desetileté lhůty pro ochranu údajů, která v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. c) bodem ii) směrnice 98/8/ES začíná dnem zařazení účinné látky.

(10)

Po zařazení by měla být členským státům poskytnuta přiměřená lhůta k provedení čl. 16 odst. 3 směrnice 98/8/ES.

(11)

Směrnice 98/8/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 (3) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

(13)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/34

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (2) stanoví podrobná pravidla pro hodnocení existujících účinných látek. Čl. 15 odst. 2 nařízení stanoví vzájemná hodnocení odborníky z členských států předtím, než Komise rozhodne o zařazení do přílohy I.

(2)

Podle čl. 10 odst. 2 bodu i) směrnice 98/8/ES zařazení účinné látky do přílohy I, může být případně podmíněno požadavky na minimální stupeň čistoty a povahu a maximální obsah určitých nečistot.

(3)

O prvním zařazení do přílohy I bylo rozhodnuto ve směrnici Komise 2006/140/ES ze dne 20. prosince 2006, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky sulfurylfluorid do přílohy I uvedené směrnice (3). V uvedené směrnici byla definována záhlaví přílohy I směrnice 98/8/ES. Mezi tato záhlaví patří i „Minimální čistota účinné látky v biocidním přípravku při uvedení na trh“.

(4)

V souvislosti se vzájemnými hodnoceními podle čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1451/2007 vypracovali odborníci z členských států metodu pro stanovení podobnosti chemických sloučenin a profilů nebezpečnosti známou jako „technická rovnocennost“ látek vyhovujících stejné definici, ale vyráběných z různých zdrojů nebo různými výrobními postupy. Pro toto stanovení je stupeň čistoty pouze jedním z rozhodujících faktorů. Kromě toho nižší čistota účinné látky nemusí nutně znamenat zhoršení jejího profilu nebezpečnosti.

(5)

Je proto vhodné nahradit stávající odkaz na minimální čistotu v záhlavích přílohy I směrnice 98/8/ES odkazem na minimální stupeň čistoty účinné látky použité pro hodnocení provedené v souladu s článkem 11 směrnice a uvést, že v přípravku uvedeném na trh může mít účinná látka odlišnou čistotu, jestliže bylo prokázáno, že je technicky rovnocenná s hodnocenou látkou.

(6)

První řádek přílohy I směrnice 98/8/ES stanovený směrnicí 2006/140/ES obsahuje rovněž záhlaví „Lhůta k dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 (s výjimkou přípravků obsahujících více než jednu účinnou látku, pro něž budou lhůty dosažení v souladu s čl. 16 odst. 3 stanoveny v posledních rozhodnutích o zařazení, pokud jde o jejich účinné látky)“.

(7)

Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 98/8/ES má členský stát, který obdrží žádost o vzájemné uznání existujícího povolení, lhůtu 120 dnů, aby přípravek povolil prostřednictvím vzájemného uznávání. Jestliže však bylo první povolení přípravku uděleno méně než 120 dnů před lhůtou k dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice pro uvedený přípravek, členský stát, který obdrží úplnou žádost o vzájemné uznání uvedeného povolení, nemůže dodržet lhůtu k dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice, jestliže využije lhůtu 120 dnů stanovenou čl. 4 odst. 1 směrnice, i když úplná žádost o vzájemné uznání byla podána neprodleně po udělení prvního povolení.

(8)

U přípravků, pro které je první povolení uděleno později než za 120 dnů před původní lhůtou k dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice 98/8/ES, je proto vhodné prodloužit lhůtu členského státu pro dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice vzájemným uznáním prvního povolení na 120 dnů po předložení úplné žádosti o vzájemné uznání za předpokladu, že úplná žádost o vzájemné uznání byla předána do 60 dnů od udělení prvního povolení.

(9)

Kromě toho v situaci, kdy členský stát navrhuje ve lhůtě k dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice 98/8/ES stanovení odchylky ze vzájemného uznávání povolení v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice, může dojít k tomu, že splnění požadavků čl. 16 odst. 3 směrnice daným členským státem nebude možné a bude záviset na datu přijetí rozhodnutí Komise o uvedené záležitosti v souladu s čl. 4 odst. 4 druhým pododstavcem směrnice. V takových případech by tudíž měla být lhůta pozastavena do přiměřené doby po přijetí rozhodnutí Komise.

(10)

U přípravků, u kterých jeden nebo více členských států navrhlo odchylku ze vzájemného uznávání v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES, je proto vhodné prodloužit lhůtu členského státu pro dosažení souladu s čl. 16 odst. 3 směrnice vzájemným uznáním prvního povolení na třicet dnů po přijetí rozhodnutí Komise.

(11)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/37

(1)

Směrnice Komise 2003/90/ES (3) a 2003/91/ES (4) byly přijaty s cílem zajistit, aby odrůdy, které členské státy zařadí do svých národních katalogů, vyhovovaly obecným zásadám stanoveným Odrůdovým úřadem Společenství (CPVO), pokud jde o minimum znaků, na které se zkoušky různých druhů vztahují, a minimální podmínky pro zkoušení odrůd, jestliže takové obecné zásady byly stanoveny. Na ostatní odrůdy se podle uvedených směrnic vztahují obecné zásady Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin (UPOV).

(2)

CPVO a UPOV od té doby stanovily další obecné zásady pro další druhy a aktualizovaly stávající obecné zásady.

(3)

Směrnice 2003/90/ES a 2003/91/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(4)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/44

(1)

Rada dne 21. března 2011 přijala rozhodnutí 2011/172/SZBP (1).

(2)

S cílem usnadnit vrácení zpronevěřených finančních prostředků egyptskému státu by měly být odchylky stanovené v rozhodnutí 2011/172/SZBP změněny tak, aby bylo možné uvolnit některé zmrazené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného ve členském státě, a to před dnem určení dotčených fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů nebo po něm.

(3)

Rozhodnutí 2011/172/SZBP by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány členského státu povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce.“

2)

V článku 1 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6.   Odstavec 2 se nepoužije na připisování na zmrazené účty:

pokud se na takové úroky, jiné výnosy a platby nadále vztahují opatření stanovená podle odstavce 1.“

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/45

(1)

Rada dne 31. ledna 2011 přijala rozhodnutí 2011/72/SZBP (1).

(2)

S cílem usnadnit vrácení zpronevěřených finančních prostředků tuniskému státu by měly být odchylky stanovené v rozhodnutí 2011/72/SZBP změněny tak, aby bylo možné uvolnit některé zmrazené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje, jestliže je jich zapotřebí v souvislosti s naplněním soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného ve členském státě, a to před dnem určení dotčených fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů nebo po něm.

(3)

Rozhodnutí 2011/72/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány členského státu povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce.“

2)

V článku 1 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Odstavec 2 se nepoužije na připisování na zmrazené účty:

pokud se na takové úroky, jiné výnosy a platby nadále vztahují opatření stanovená podle odstavce 1.“

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/46

(1)

Dne 2. března 2011 podala společnost Morinaga Milk Industry Co. Ltd. u příslušných orgánů v Irsku žádost o uvedení bovinního laktoferrinu na trh jako nové složky potravin. Bovinní laktoferrin je bílkovinou získanou z mléka, která váže železo, a má být přidáván do potravin.

(2)

Dne 22. června 2011 vydal příslušný irský subjekt pro posuzování potravin zprávu o prvním posouzení. V této zprávě doporučil, aby se místo provedení prvního posouzení provedlo posouzení dodatečné, neboť úřadu EFSA byla již zaslána jiná žádost týkající se bovinního laktoferrinu.

(3)

Dne 20. července 2011 zaslala Komise zprávu o prvním posouzení všem členským státům.

(4)

Dne 22. srpna 2011 byl konzultován Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

(5)

EFSA dne 2. června 2012 ve svém vědeckém stanovisku o bovinním laktoferrinu (2) dospěl k závěru, že bovinní laktoferrin je za navržených podmínek použití a při navržené úrovni použití bezpečný.

(6)

EFSA již dne 27. dubna 2012 v jiném vědeckém stanovisku o bovinním laktoferrinu (3) dospěl k závěru, že bovinní laktoferrin je za navržených podmínek použití a při navržené míře použití bezpečný. Proto se zdá být vhodné povolit v případě těchto dvou žádostí stejné použití.

(7)

Bovinní laktoferrin splňuje kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97.

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/49

(1)

Dne 6. srpna 2010 požádala japonská společnost Ajinomoto Co. Inc. příslušné orgány Spojeného království o uvedení dihydrokapsiátu na trh jako nové složky potravin.

(2)

Dne 10. března 2011 vydal příslušný subjekt pro posuzování potravin ve Spojeném království zprávu o prvním posouzení. V této zprávě dospěl k závěru, že dihydrokapsiát nebude představovat pro spotřebitele zdravotní riziko.

(3)

Dne 13. dubna 2011 zaslala Komise zprávu o prvním posouzení všem členským státům.

(4)

Během 60denní lhůty stanovené v čl. 6 odst. 4 nařízení (ES) č. 258/97 byly v souladu s uvedeným ustanovením vzneseny odůvodněné námitky.

(5)

Proto byl dne 9. listopadu 2011 konzultován Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

(6)

EFSA dne 28. června 2012 ve svém vědeckém stanovisku o dihydrokapsiátu (2) dospěl k závěru, že dihydrokapsiát je za navržených podmínek použití a při navržené úrovni použití bezpečný.

(7)

Dihydrokapsiát splňuje kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97.

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/52

(1)

Dne 2. března 2009 podala společnost FrieslandCampina (dříve DMV International) u příslušných nizozemských orgánů žádost o uvedení laktoferrinu na trh jako nové složky potravin. Laktoferrin je bílkovinou získanou z mléka, která váže železo, a má být přidáván do potravin.

(2)

Dne 31. března 2010 vydal příslušný nizozemský subjekt pro posuzování potravin svou zprávu o prvním posouzení. V uvedené zprávě dospěl k závěru, že nejsou dány žádné důvody k obavám, a tudíž může být laktoferrin uveden na trh jako nová složka potravin.

(3)

Dne 13. dubna 2010 zaslala Komise zprávu o prvním posouzení všem členským státům.

(4)

Během 60denní lhůty stanovené v čl. 6 odst. 4 nařízení (ES) č. 258/97 byly v souladu s uvedeným ustanovením vzneseny odůvodněné námitky.

(5)

Proto byl dne 9. listopadu 2010 konzultován Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

(6)

EFSA dne 27. dubna 2012 ve svém vědeckém stanovisku o bovinním laktoferrinu (2) dospěl k závěru, že bovinní laktoferrin je za navržených podmínek použití a při navržené úrovni použití bezpečný.

(7)

EFSA dne 28. června 2012 v jiném vědeckém stanovisku o bovinním laktoferrinu (3) rovněž dospěl k závěru, že bovinní laktoferrin je za navržených podmínek použití a při navržené úrovni použití bezpečný. Proto se zdá být vhodné povolit v případě těchto dvou žádostí stejné použití.

(8)

Bovinní laktoferrin splňuje kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/55

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (2) stanoví seznam účinných látek, které mají být hodnoceny vzhledem k možnému zařazení do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8/ES. Tento seznam zahrnuje bifenthrin.

(2)

Podle nařízení (ES) č. 1451/2007 byl bifenthrin v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES hodnocen pro použití v typu přípravku 18, insekticidy, akaricidy a přípravky k regulaci jiných členovců, jak je vymezeno v příloze V uvedené směrnice.

(3)

Francie byla jmenována členským státem zpravodajem a dne 2. listopadu 2009 předložila Komisi zprávu příslušného orgánu a doporučení v souladu s čl. 14 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1451/2007.

(4)

Zprávu příslušného orgánu přezkoumaly členské státy a Komise. V souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007 byly závěry tohoto přezkoumání v rámci Stálého výboru pro biocidní přípravky dne 25. května 2012 zařazeny do hodnotící zprávy.

(5)

Hodnocení prokázalo, že u biocidních přípravků používaných jako insekticidy, akaricidy a přípravky k regulaci jiných členovců, které obsahují bifenthrin, nelze očekávat, že splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES. Vyhodnocení scénářů v rámci posouzení rizik pro životní prostředí odhalilo nepřijatelné riziko pro vodní prostředí. Není proto vhodné zahrnout bifenthrin pro použití v typu přípravku 18 do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8/ES.

(6)

V zájmu právní jistoty by se mělo určit datum, od kterého by biocidní přípravky typu přípravku 18, které obsahují bifenthrin, neměly být uváděny na trh, přičemž je třeba brát v úvahu jak nepřijatelné účinky těchto přípravků, tak legitimní očekávání výrobců těchto přípravků.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/56

(1)

Nařízení (ES) č. 178/2002 stanoví obecné zásady použitelné obecně pro potraviny a krmiva, a zejména pro bezpečnost potravin a krmiv, a to na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni. Stanoví mimořádná opatření, pokud je zřejmé, že potraviny nebo krmivo dovezené ze třetí země mohou představovat vážné riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí, a pokud se nelze s tímto rizikem úspěšně vypořádat pomocí opatření přijatých dotčeným členským státem nebo státy.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/866/ES ze dne 12. listopadu 2008 o mimořádných opatřeních, kterými se pozastavuje dovoz některých mlžů určených k lidské spotřebě z Peru (2), bylo přijato v návaznosti na ohnisko nákazy hepatitidou A u lidí související s konzumací mlžů dovezených z Peru, kteří byli kontaminováni virem hepatitidy A. Uvedené rozhodnutí se původně používalo do 31. března 2009, ale tato doba použití se prováděcím rozhodnutím Komise 2011/723/EU (3) prodloužila do 30. listopadu 2012.

(3)

V červnu 2011 byl proveden audit Komise. Inspektoři vyvodili závěr, že je dobře zaveden systém tlumení nákazy a plán monitorování a ve srovnání s předešlou inspekcí v roce 2009 lze pozorovat zlepšení.

(4)

Příslušný orgán Peru v reakci na doporučení z konečné zprávy výše uvedeného auditu předložil akční plán. Monitorovací systém pro detekci viru u živých mlžů však nebyl dosud plně zaveden, čímž nemůže být vyloučena případná kontaminace živých mlžů virem hepatitidy A. Zkušební metoda na virus hepatitidy A je navíc stále ve stadiu validace.

(5)

Omezení použití rozhodnutí 2008/866/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

27.11.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/57