5.7.2012

Úřední věstník Evropské unie

L 175/19

ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 205/11/KOL

ze dne 29. června 2011

o dodatečné dohodě o službě Hurtigruten (Norsko)

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (DÁLE JEN „KONTROLNÍ ÚŘAD“),

S OHLEDEM na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), a zejména na čl. 59 odst. 2, článek 61 a protokol 26 této dohody,

S OHLEDEM na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“), a zejména na článek 24 této dohody,

S OHLEDEM na protokol 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (dále jen „protokol 3“), a zejména na čl. 1 odst. 2 části I a čl. 7 odst. 5 a článek 14 části II,

S OHLEDEM na konsolidované znění rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 195/04/KOL ze dne 14. července 2004 o prováděcích ustanoveních uvedených v článku 27 části II protokolu 3 (dále jen „rozhodnutí o prováděcích ustanoveních“) (1),

POTÉ, co vyzval zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s výše uvedenými ustanoveními (2),

vzhledem k těmto důvodům:

I. SKUTKOVÝ STAV

1. POSTUP

Dopisem ze dne 28. listopadu 2008 (dokument č. 500143) informovaly norské orgány Kontrolní úřad o novém projednání dohody uzavřené mezi norskými orgány a společností Hurtigruten ASA, která se týká pořizování dopravních služeb mezi Bergenem a Kirkenes v Norsku.

Po různých výměnách korespondence (3) Kontrolní úřad dopisem ze dne 14. července 2010 norské orgány informoval, že se s ohledem na dodatečné platby pro společnost Hurtigruten v roce 2008 rozhodl zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3.

Rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 325/10/KOL o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v dodatku EHP (4). Kontrolní úřad zúčastněné strany vyzval, aby se k rozhodnutí vyjádřily. Kontrolní úřad neobdržel žádné připomínky třetích stran.

Norské orgány předaly své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení (dokument č. 563570) dopisem ze dne 30. září 2010 (dokument č. 571486). Následné e-maily s doplňkovými informacemi zaslaly norské orgány dne 20. dubna 2011 (dokument č. 595326), 4. května 2011 (dokument č. 596802) a 6. května 2011 (dokument č. 597151).

2. SOUVISLOSTI – DOHODA HURTIGRUTEN

Společnost Hurtigruten ASA poskytuje služby námořní dopravy sestávající z kombinované přepravy osob a zboží podél pobřeží mezi Bergenem a Kirkenes. Denně a po celý rok obsluhuje 34 přístavů, kde má zastávky.

Poskytování služby v období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2012 bylo předmětem nabídkového řízení, jež bylo zahájeno v červnu 2004. Jedinými uchazeči byly společnosti Ofotens og Vesteraalens Dampskipsselskap ASA a Troms Fylkes Dampskipsselskap (dále jen „společnosti Hurtigruten“) (5), které dne 17. prosince 2004 podepsaly s norskými orgány smlouvu (dále jen „dohoda Hurtigruten“). Obě společnosti se v březnu 2006 sloučily a vytvořily subjekt, který službu poskytuje nyní, společnost Hurtigruten ASA (dále jen „společnost Hurtigruten“). Dohoda Hurtigruten podepsaná v roce 2004 nebyla oznámena Kontrolnímu úřadu a nebyla jím posouzena podle pravidel státní podpory obsažených v Dohodě o EHP.

Podle dohody Hurtigruten poskytuje společnost Hurtigruten v průběhu celého roku denně služby ve 34 předem stanovených přístavech, kde má zastávky, a to podle pevného jízdního řádu, s kapacitou založenou na požadavku na provozování trasy s 11 plavidly předem schválenými norskými orgány a s maximálními cenami, pokud jde o dálkové trasy pro přepravu cestujících. Společnost Hurtigruten může stanovovat ceny za okružní plavby, kabiny, služby společného stravování a přepravu osobních automobilů a zboží.

Za služby, na něž se vztahuje dohoda Hurtigruten, zaplatily norské orgány za osm let doby trvání dohody celkovou vyrovnávací platbu ve výši 1 899,7 milionu NOK, vyjádřeno v cenách roku 2005:

Za rok 2005	217,5 milionu NOK
Za rok 2006	247,5 milionu NOK
Za rok 2007	247,5 milionu NOK
Za rok 2008	240,0 milionu NOK
Za rok 2009	236,8 milionu NOK
Za rok 2010	236,8 milionu NOK
Za rok 2011	236,8 milionu NOK
Za rok 2012	236,8 milionu NOK

Platby jsou podle ustanovení o indexaci cen v čl. 6 odst. 2 dohody Hurtigruten upravovány s přihlédnutím k cenám lodního plynového oleje, mzdovým nákladům v odvětví námořní dopravy a NIBOR (6).

Podle norských orgánů je společnost Hurtigruten povinna vést oddělené účetnictví pro služby společnosti na trase Bergen-Kirkenes a pro činnosti, jež nejsou součástí této trasy, podle stávající dohody však není společnost Hurtigruten povinna vést oddělené účetnictví pro část trasy Bergen-Kirkenes, na niž se vztahuje závazek veřejné služby, a komerční část téže trasy.

Kromě služby, na niž se vztahuje dohoda Hurtigruten, je společnost Hurtigruten komerčním hospodářským subjektem a na trase Bergen-Kirkenes nabízí okružní a zájezdní plavby a služby společného stravování. V rámci této trasy poskytuje společnost Hurtigruten dopravní služby rovněž ve fjordu Geiranger mimo oblast působnosti dohody Hurtigruten. Společnost Hurtigruten mimoto zajišťuje řadu různých výletních plaveb v různých evropských státech, Rusku, Antarktidě, na Špicberkách a v Grónsku.

Dne 30. června 2010 zahájily norské orgány nabídkové řízení týkající se trasy mezi Bergenem a Kirkenes na dobu osmi let začínající nejpozději 1. ledna 2013. Norské orgány Kontrolní úřad informovaly, že dne 13. dubna 2011 byla se společností Hurtigruten podepsána nová smlouva o poskytování služby v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2019. Tato smlouva není v tomto rozhodnutí posouzena.

3. POPIS TŘÍ POSUZOVANÝCH OPATŘENÍ

3.1 Tři opatření

Norské orgány objasnily, že dne 27. října 2008 uzavřely se společností Hurtigruten dohodu, na jejímž základě se platba státu za poskytování dopravních služeb mezi Bergenem a Kirkenes zvýšila následovně (dále jen společně „tři opatření“):

1.	úhrada 90 % tzv. daně z emisí NOx za rok 2007 a 90 % příspěvků do tzv. Fondu NOx za období od ledna 2008 po zbývající dobu platnosti dohody Hurtigruten, tj. do 31. prosince 2012 (7);

za rok 2008 byla poskytnuta „obecná náhrada“ ve výši 66 milionů NOK kvůli slabé finanční situaci společnosti Hurtigruten vzniklé v důsledku obecného zvýšení nákladů na poskytovanou službu. Tato obecná náhrada bude poskytována každoročně po zbývající dobu platnosti dohody, tj. do 31. prosince 2012, pokud se finanční situace společnosti v souvislosti s veřejnou službou výrazně nezlepší (8); a

snížení počtu lodí v zimním období (od 1. listopadu do 31. března) z 11 na 10 do konce doby platnosti dohody Hurtigruten, aniž by se snížila odměna za službu, jak se předpokládá podle ustanovení dohody Hurtigruten (9). Tato omezená služba má být poskytována po celou zbývající dobu platnosti dohody Hurtigruten, tj. do 31. prosince 2012.

3.2 Nové projednání dohody Hurtigruten

3.2.1 Ustanovení o novém projednání

Článek 8 dohody Hurtigruten obsahuje ustanovení o revizi, na jehož základě mohou obě strany zahájit nové projednávání dohody. Ustanovení o revizi zní takto (překlad Kontrolního úřadu):

„Úřední předpisy, které mají za následek podstatné změny nákladů, a rovněž zásadní změny cen vstupů, jež strany nemohly přiměřeně předvídat, jsou důvodem pro to, aby kterákoli ze smluvních stran požádala o nové projednání týkající se mimořádných úprav odměny poskytované státem, změn v poskytované službě či jiných opatření. Při těchto jednáních je kterákoli strana oprávněna nahlížet do veškeré potřebné dokumentace.“ (10)

3.2.2 Dodatečná dohoda

Jak bylo uvedeno výše, dne 27. října 2008 byla ukončena nová jednání o dohodě Hurtigruten, na jejichž základě se vyrovnávací platba pro společnost Hurtigruten za závazek veřejné služby prostřednictvím tří různých výše uvedených opatření zvýšila.

Tato dohoda byla potvrzena písemně dopisem, který norské orgány podepsaly dne 5. listopadu 2008 a který odkazoval na nová jednání o dohodě, jež byla ukončena dne 27. října 2008.

Dne 8. července 2009 resp. 19. srpna 2009 podepsaly norské orgány a společnost Hurtigruten dokument, který formálně schvaluje nová ujednání s ohledem na původní dohodu Hurtigruten (dále jen „dodatečná dohoda“) s odkazem na dopis, jejž norské orgány podepsaly dne 5. listopadu 2008.

3.2.3 Platby uskutečněné na základě tří opatření

V souladu s revidovanou dohodou a následnými rozpočtovými prostředky přidělenými norským parlamentem (11) byla v prosinci 2008 společnosti Hurtigruten jako dodatečná vyrovnávací platba za rok 2007 a 2008 vyplacena částka ve výši 125 milionů NOK (12).

Podle informací, které má Kontrolní úřad k dispozici, byly po novém projednání a uzavření dodatečné dohody již provedeny tyto dodatečné platby:

	Úhrada daně z emisí NOx / příspěvku do Fondu NOx	Obecná náhrada	Omezení služeb; v zimní sezóně (listopad–březen) 10 plavidel místo 11
Za rok 2007	53,4 milionu NOK
Za 1. pololetí roku 2008	5,4 milionu NOK	66 milionů NOK
Za 2. pololetí roku 2008		66 milionů NOK	11,3 milionu NOK
Za 1. pololetí roku 2009	5,9 milionu NOK		11,3 milionu NOK

Norské orgány Kontrolní úřad informovaly, že s ohledem na úhradu daně z emisí NOx / příspěvku do Fondu NOx nebyla kvůli administrativní chybě za druhé pololetí roku 2008 vyplacena částka ve výši 7,2 milionu NOK. Platby za druhé pololetí roku 2009 a první tři čtvrtletí roku 2010 nebyly vyplaceny v důsledku rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Norské orgány mimoto Kontrolní úřad informovaly, že dosud nebyla vyplacena žádná „obecná náhrada“ za rok 2009, 2010 ani 2011 a že na základě dodatečné dohody nebudou provedeny žádné další platby, dokud Kontrolní úřad nevydá konečné rozhodnutí.

S účinností ode dne 16. listopadu 2008 bylo společnosti Hurtigruten povoleno snížit v zimní sezóně (od. 1. listopadu do 31. března 2011) počet lodí z 11 na 10, aniž by došlo k snížení vyrovnávací platby za závazek veřejné služby. Podle informací, které poskytly norské orgány, odpovídá toto snížení částce ve výši 11,3 milionu NOK (13) ve formě další vyrovnávací platby v zimní sezóně 2008–2009, jež byla vypočítána na základě snížení vyrovnávací platby pro společnost Hurtigruten podle dohody Hurtigruten v případě omezené služby. Toto ujednání platilo rovněž v zimní sezóně 2009–2010 a podle informací, které má Kontrolní úřad k dispozici, i v zimní sezóně 2010–2011, pro toto období však nebyly výpočty poskytnuty.

Podle norských orgánů vede dodatečná dohoda kromě úpravy cen podle čl. 6 odst. 2 dohody Hurtigruten k celkovému 26% zvýšení příspěvků za rok 2008 (14).

4. DŮVODY PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

Kontrolní úřad zahájil formální vyšetřovací řízení z toho důvodu, že by dodatečné platby pro společnost Hurtigruten mohly zahrnovat státní podporu. Kontrolní úřad měl zejména pochybnosti, zda lze mít za to, že se na vyšší vyrovnávací platbu na základě nového projednání a dodatečné dohody vztahuje smlouva podepsaná po nabídkovém řízení, jež se uskutečnilo v roce 2004.

Kontrolní úřad měl dále pochybnosti o tom, zda opatření přijatá norskými orgány splňují požadavky čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP v tom smyslu, že odpovídají pouze vyrovnávací platbě za poskytování veřejných služeb. Kontrolní úřad mimoto vyslovil pochybnosti, zda lze zásahy považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP, zejména na základě čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP ve spojení s pokyny Kontrolního úřadu k podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (dále jen „pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci“) (15).

5. PŘIPOMÍNKY NORSKÝCH ORGÁNŮ

5.1 Dodatečné platby nepředstavují státní podporu nebo se jedná o nezbytnou vyrovnávací platbu za poskytování veřejné služby podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP

Norské orgány uvedly, že tři opatření nepředstavují státní podporu. Tvrdily, že vzhledem k omezení dodatečných plateb na to, co je naprosto nezbytné k zajištění nepřetržité veřejné služby, nepředstavují dodatečné platby hospodářskou výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody EHP a judikatury ve věci Altmark.

Norské orgány tvrdí, že opatření přijatá v říjnu 2008 představovala nouzová opatření, která byla přijata s cílem vyřešit složitou hospodářskou situaci společnosti Hurtigruten v roce 2008 a v přechodném období do skončení nového nabídkového řízení zajistit nepřetržitou službu, a že přitom jednaly jako racionálně uvažující tržní subjekt. Na podporu tohoto tvrzení odkazují norské orgány na rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Linde (16).

Norské orgány mimoto tvrdí, že vyrovnávací platba za daň z emisí NOx a příspěvky do Fondu NOx nesplňuje požadavek týkající se selektivity, jelikož se stejná úhrada vztahuje na všechny služby námořní přepravy osob při plnění závazků veřejné služby. Pokud by Kontrolní úřad shledal, že tři opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, norské orgány alternativně uvedly, že opatření představují nezbytnou vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby ve smyslu čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

K doložení tvrzení, že společnost Hurtigruten neobdržela nadměrnou náhradu za poskytování veřejné služby podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP, poskytly norské orgány Kontrolnímu úřadu zprávu zadanou společnosti PwC a dvě zprávy společnosti BDO Noraudit. Ve zprávách se uvádí, že společnost Hurtigruten nezajistila náležité oddělení účetnictví pro činnosti veřejné služby a ostatní činnosti nespadající do plnění veřejné služby (17). V důsledku toho byla následně provedena simulace rozdělení nákladů a příjmů.

Tyto tři zprávy zahrnují:

Zprávu společnosti PwC ze dne 14. října 2008

Zpráva společnosti PwC ze dne 14. října 2008 s podkladovým materiálem (dále jen „zpráva PwC“) (18) stanoví tři alternativní metody k prokázání toho, že společnost Hurtigruten nedostávala za poskytování veřejné služby dostatečnou náhradu.

Prvními dvěma použitými metodami jsou modely výrobních nákladů, jež se pokoušejí oddělit náklady a příjmy spojené s činnostmi veřejné služby a obchodními činnostmi. První metoda zahrnuje použití nákladů a příjmů souvisejících s jednou lodí „MS Narvik“ za rok 2006 k prokázání nedostatečné náhrady, kterou společnost Hurtigruten dostávala za poskytování veřejné služby. Druhá metoda je podobná první metodě, místo omezeného posouzení týkajícího se pouze lodi MS Narvik jsou však jako základ pro výpočty použity náklady a příjmy pro veškeré loďstvo společnosti Hurtigruten za rok 2006.

Třetí metoda nerozlišuje mezi veřejnou službou a obchodními činnostmi. Výpočty jsou založeny na účetní závěrce za rok 2006 pro veškeré loďstvo společnosti Hurtigruten. Jde o to, že pomocí podpory mohou norské orgány zajistit, aby bylo společné zajišťování veřejné služby i vykonávání obchodních činností pro společnost Hurtigruten ziskové v tom smyslu, že jsou uhrazeny veškeré náklady a společnost Hurtigruten dosáhne určité návratnosti kapitálu v rozmezí 3–5 % příjmu před zdaněním, tj. 10 % EBITDA (19).

Zdá se, že na základě třetí metody uvedené ve zprávě společnosti PwC norské orgány tvrdí, že není nutné rozlišovat mezi veřejnou službou a obchodními činnostmi a že podporu lze udělit v zájmu zajištění ziskovosti zakázky (s přihlédnutím k nákladům a příjmům souvisejícím s činnostmi veřejné služby i obchodními činnostmi).

ii)

Zprávu společnosti BDO Noraudit ze dne 23. března 2009

První zpráva společnosti BDO Noraudit ze dne 23. března 2009 (dále jen „první zpráva BDO“) objasňuje, proč tři opatření (20) nepředstavují nadměrnou náhradu při posouzení na základě společných vyšších nákladů na celé loďstvo společnosti Hurtigruten v souvislosti se i) zavedením daně z emisí NOx (za rok 2007 a první pololetí roku 2008) a ii) vyššími cenami pohonných hmot v roce 2008. Ve zprávě společnost BDO Noraudit tvrdí, že při výpočtu nákladů na pohonné hmoty nelze brát v úvahu náklady a zisk související se zajištěním společnosti Hurtigruten s ohledem na náklady na pohonné hmoty.

iii)

Zprávu společnosti BDO Noraudit ze dne 27. září 2010

Druhá zpráva společnosti BDO Noraudit ze dne 27. září 2010 (dále jen „druhá zpráva BDO“) obsahuje alternativní vysvětlení, pokud jde o to, proč tři opatření (21) nezahrnují nadměrnou náhradu. Dva podstatné rozdíly oproti první zprávě spočívají v tom, že i) místo posouzení ověřitelných nákladů na provoz celého loďstva společnosti Hurtigruten se k výpočtu nákladů na poskytování veřejné služby používají skutečné náklady související s provozem lodi, jež se z lodí, na něž se vztahuje daň z emisí NOx, nejvíce blíží minimálním požadavkům týkajícím se závazku veřejné služby (22) (MS Vesterålen), a ii) vyrovnávací platba je spojena s celkovými schodky za rok 2007 a 2008 v souvislosti s tím, co se považuje za činnosti společnosti Hurtigruten v rámci veřejné služby, namísto vyšších cen pohonných hmot v roce 2008.

Co se týká metody rozdělení nákladů použité ve zprávách, první dvě metody ve zprávě společnosti PwC a obě zprávy BDO se přiklánějí k tomu, že za náklady na obchodní činnosti se považují pouze dodatečné vyšší náklady spojené s obchodními činnostmi (tj. dodatečné náklady na pohonné hmoty a emise NOx vzniklé v souvislosti s výletními plavbami ve fjordu Geiranger). Zbytek nákladů je přidělen veřejné službě. Jinými slovy, fixní náklady společné veřejné službě i obchodním činnostem jsou přiděleny veřejné službě. Na druhou stranu jsou příjmy vytvořené činnostmi veřejné služby přiděleny veřejné službě, zatímco příjmy plynoucí z činností mimo plnění veřejné služby jsou přiděleny obchodním činnostem.

Tuto metodu rozdělení lze doložit příkladem, který je uveden ve zprávě společnosti PwC a který podává přehled o rozdělení nákladů (obr. č. 1) a příjmů (obr. č. 2) souvisejících s lodí MS Narvik (loď, která se nejvíce blíží splnění minimálních požadavků na závazek veřejné služby, nevztahuje se však na ni daň z emisí NOx) (23):

Obr. č. 1

náklady

	Narvik faktisk 06	Anslag tjenestekjøp
Varekostnader	5 728	2 635
Personalkostnader	32 009	25 607
Bunkers	16 554	16 089
Havnekostnader	4 798	4 798
Vedlikehold	6 709	6 709
Forsikring	1 001	801
Administrasjonskostnader	7 993	3 997
Landturkostnader	2 348
Salgs- og markedskostnader	5 635	1 127
Andre kostnader	4 615	2 308
Sum kostnader	87 390	64 070

Obr. č. 2

příjmy

	Narvik faktisk 06	Anslag tjenestekjøp
Rundtursinntekter	18 756
Distanseinntekter	14 231	14 231
Godsinntekter	4 722	4 722
Bilinnteker	987	987
Salg kost rundreise	6 205
Salg kost distansereise	1 104	1 104
Cateringinntekter	6 853	5 482
Landturinntekter	3 645
Andre inntekter	3 346	1 673
Sum inntekter	59 849	28 199

Výše uvedené údaje prokazují, že zatímco jsou veřejné službě (tjenestekjøp) přiděleny veškeré společné fixní náklady, mimo jiné na pohonné hmoty (po odečtení spotřeby vyplývající z výletních plateb ve fordu Geiranger), přístavní poplatky a údržbu (v celkové výši 27,6 milionu NOK), jsou jí přiděleny pouze příjmy plynoucí z přepravy určitých osob, veškerého zboží a osobních automobilů a rovněž část příjmů plynoucích z potravin, služeb společného stravování a jiných činností (v celkové výši 28,2 milionu NOK). Příjmy vytvořené činnostmi souvisejícími s výletními plavbami (viz mimo jiné Rundtursinntekter ve výši 18,8 milionu NOK) jsou však přiděleny činnostem nespadajícím do plnění veřejné služby.

5.2 Dodatečné platby je nutno považovat za slučitelné na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP

Jako druhou alternativu v případě, že by Kontrolní úřad shledal, že tři opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP a že nelze použít výjimku stanovenou v čl. 59 odst. 2, norské orgány uvádí, že v době nového projednání dohody Hurtigruten v říjnu 2008 byla společnost Hurtigruten podnikem v obtížích, a vyrovnávací platba by se proto měla považovat za slučitelnou podporu na restrukturalizaci podle čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP a pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

K odůvodnění tohoto tvrzení předložily norské orgány informace o čtyřbodovém programu zlepšení, jenž byl zaveden na valné hromadě akcionářů společnosti Hurtigruten, která se konala dne 15. května 2008 (24).

Tento plán obsahoval následující body:

1.	zvýšení příjmů – program zlepšení „Černý pás“;

2.	snížení dluhů – odprodej podnikání mimo hlavní činnosti;

3.	program snižování nákladů – každoroční snížení nákladů o 150 milionů NOK s plnou účinností od roku 2010 a

4.	dohoda Hurtigruten – nové a vyšší platby za veřejnou službu.

V únoru 2009 byl tento program následně rozšířen takto:

finanční restrukturalizace. Její hlavní prvky byly tyto:

a.	nový vlastní kapitál od největších akcionářů ve výši 314 milionů NOK s možností vložení dalších 170 milionů NOK pocházejících od ostatních akcionářů/zaměstnanců;

b.	krátkodobý úvěr ve výši 300 milionů NOK splatný koncem roku 2009;

c.	refinancování ve formě tříletého odkladu splátky částky ve výši 3,3 miliardy NOK, avšak s možnou platbou v hotovosti v rámci řešení spočívajícího v použití veškeré hotovosti na splácení dluhu;

d.	tříletý odklad splátky nájmu společnosti Kystruten KS/KirBerg Shipping KS za plavidlo pronajaté bez posádky, ačkoliv obě společnosti se mohou podílet na výše uvedeném řešení spočívajícím v použití veškeré hotovosti na splácení dluhu, a

e.	tříletý odklad u převoditelného dluhopisu ve výši 150 milionů NOK splatného v červnu 2009 a jednoleté osvobození od placení úroků.

Norské orgány tvrdily, že výše uvedený plán restrukturalizace je v souladu s hmotněprávními podmínkami pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Norské orgány uvedly, že by Kontrolní úřad měl považovat dopis norských orgánů ze dne 4. března 2010 za oficiální oznámení podpory coby podpory na restrukturalizaci.

II. POSOUZENÍ

1. EXISTENCE STÁTNÍ PODPORY

V čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP se uvádí:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, jsou podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

Kontrolní úřad níže posoudí, zda tři opatření (spočívající v i) v úhradách daně z emisí NOx / příspěvků do Fondu NOx, ii)„obecné náhradě“ a iii) snížení požadavku týkajícího se počtu lodí provozovaných v zimní sezóně v rámci veřejné zakázky na služby) představují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Kontrolní úřad se domnívá, že tato tři opatření je nutno posoudit společně jako režim (25), jelikož představují mechanismus dodatečné odměny ve prospěch společnosti Hurtigruten, který umožňuje její vyplácení v období od roku 2007 do skončení platnosti smlouvy, jež se původně předpokládalo ke dni 31. prosince 2012.

1.1 Státní prostředky

Platby na základě prvních dvou opatření zahrnují státní prostředky ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jelikož jsou financovány z částek přidělených ze státního rozpočtu (26). Co se týká třetího opatření, snížení počtu plavidel během zimní sezóny z 11 na 10 bez odpovídajícího snížení vyrovnávací platby znamená, že je omezena služba, nikoli však platba. Jsou proto zahrnuty státní prostředky ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.2 Pojem podnik

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí určitému podniku poskytovat selektivní hospodářskou výhodu.

Podnikem je jakákoli jednotka vykonávající hospodářskou činnost (27). Hospodářská činnost spočívá v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu (28). Společnost Hurtigruten poskytuje dopravní služby a výletní plavby (kódy NACE 50.1 a 50.2). Společnost Hurtigruten je proto podnikem ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.3 Existence výhody

Aby opatření představovala státní podporu, musí poskytovat společnosti Hurtigruten výhodu spočívající v osvobození od poplatků, jež by byly obvykle hrazeny z jejího rozpočtu.

1.3.1 Stát jako soukromý hospodářský subjekt na trhu – význam rozsudku ve věci Linde

Norské orgány tvrdily, že během nového projednávání dohody jednaly podobně jako racionálně uvažující tržní subjekt, a uvedly, že společnosti Hurtigruten pouze umožnily překonat vážné finanční potíže, takže tato společnost mohla nadále poskytovat důležité veřejné služby, jež by v krátkodobém nebo střednědobém horizontu nemohl poskytovat žádný jiný podnik. Na základě těchto skutečností norské orgány tvrdily, že tři opatření společnost Hurtigruten nezvýhodňují. K doložení tohoto tvrzení odkázaly norské orgány na rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Linde (29).

Kontrolní úřad nevidí žádnou souvislost mezi skutkovou podstatou ve věci Linde (30) a jednáním státu v případě, jenž je posuzován v tomto rozhodnutí.

Věc Linde se týkala skupiny dohod o privatizaci průmyslového podniku. Soud shledal, že platba pro společnost Linde AG za účelem splnění závazků, jež německý stát přijal ve smlouvě uzavřené s třetí osobou, představovala běžnou obchodní transakci, kdy německé orgány jednaly jako racionálně uvažující tržní subjekt v tržním hospodářství, a že transakce byla odůvodněna na obchodním základě (31). Tato věc se v žádném případě netýká vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, jak je tomu v případě tří opatření, jež jsou posuzována v tomto rozhodnutí. Při nákupu veřejné služby stát nejedná jako subjekt, který kupuje zboží a služby na trhu. Důvodem, proč musí stát zasáhnout ve formě pořízení veřejné služby, je naopak skutečnost, že trh nemůže poskytovat to, co stát chce, nebo to neposkytuje za podmínek požadovaných státem. Pokud jde o veřejné služby, vyrovnávací platba se poskytuje na základě nákladů poskytovatele, a nikoli na základě významu služby pro stát.

1.3.2 Vyrovnávací platba za závazek veřejné služby – zásada soukromého hospodářského subjektu na trhu a rozsudek ve věci Altmark

Evropský soudní dvůr výslovně objasnil, co lze a co nelze považovat za státní podporu v rámci vyrovnávací platby za závazek veřejné služby. Podle judikatury ve věci Altmark nepředstavuje náhrada poskytnutá státem za veřejnou službu, která kumulativně splňuje čtyři kritéria stanovená v rozsudku v této věci (32) (dále jen „kritéria podle rozsudku ve věci Altmark“), státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP (33). Státní opatření, která nesplňují jednu či více podmínek, je naopak nutno považovat za státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP (34).

V dalším oddíle Kontrolní úřad posoudí, zda jsou s ohledem na tři posuzovaná opatření splněna kritéria podle rozsudku ve věci Altmark.

Pro doplnění Kontrolní úřad podotýká, že norské orgány podrobně nevysvětlily, jak lze provedení tří opatření spojit s jednáním soukromého hospodářského subjektu na trhu, ani nepředložily žádné důkazy, že by takto jednal soukromý investor. Kontrolní úřad v této souvislosti uvádí, že norské orgány předložily pouze obecné poznámky ohledně toho, že opatření provedly kvůli slabé finanční situaci společnosti Hurtigruten (35) s cílem zajistit, aby tato společnost nadále poskytovala veřejnou službu, jelikož pro norské orgány by bylo obtížné nalézt jiný podnik, který by službu poskytoval (přinejmenším v krátkodobém až střednědobém horizontu). Norské orgány se nepokusily podrobně porovnat svá opatření s jednáním soukromého hospodářského subjektu na trhu, nýbrž pouze obecně poukázaly na skutečnost, že tři opatření představovala nejméně nákladnou alternativu a že se jednání uskutečnila na základě zjištění uvedených v podkladovém materiálu zprávy společnosti PwC. Norské orgány mimoto následně poskytly vysvětlení (dvě zprávy BDO), proč tři opatření nezahrnují nadměrnou náhradu, aniž by podrobně srovnaly svá opatření s jednáním soukromého hospodářského subjektu na trhu.

1.3.3 Vyrovnávací platba za závazek veřejné služby – posouzení kritérií podle rozsudku ve věci Altmark

Norské orgány tvrdily, že k zvýšení vyrovnávací platby došlo v rámci dohody Hurtigruten (která byla předmětem nabídkového řízení v roce 2004) a že byla splněna kritéria podle rozsudku ve věci Altmark. Na základě těchto skutečností mají za to, že tři opatření společnost Hurtigruten nezvýhodňují.

Dohoda Hurtigruten (která byla uzavřena dne 17. prosince 2004) nebyla oznámena Kontrolnímu úřadu, a nebyla proto posouzena z hlediska státní podpory s cílem ověřit, zda splňuje kritéria podle rozsudku ve věci Altmark.

Kontrolní úřad níže posoudí, zda tři opatření obsažená v dodatečné dohodě splňují kritéria podle rozsudku ve věci Altmark.

1.3.3.1 Čtvrté a druhé kritérium podle rozsudku ve věci Altmark

Podle čtvrtého kritéria obsaženého v rozsudku ve věci Altmark musí být příjemce vybrán ve veřejném nabídkovém řízení. Alternativně nesmí výše vyrovnávací platby překročit náklady, jež by vznikly dobře řízenému podniku, který je vhodně vybaven k poskytování veřejné služby (36).

Toto kritérium je nutno posoudit na základě druhého kritéria, které vyžaduje, aby byly parametry pro výpočet vyrovnávacích plateb stanoveny předem a byly objektivní a transparentní (37).

Společnost Hurtigruten byla jako poskytovatel veřejné služby vybrána na základě veřejného nabídkového řízení, jež se uskutečnilo v roce 2004 a vedlo k uzavření dohody Hurtigruten. Úprava vyrovnávací platby, která byla dohodnuta dne 27. října 2008, byla provedena na základě článku 8 dohody Hurtigruten. Kontrolní úřad připomíná, že článek 8 obsahuje ustanovení o revizi, jež oběma stranám umožňuje požádat o nové projednání smlouvy s ohledem na mimořádné úpravy odměny poskytované státem a zní takto (překlad Kontrolního úřadu):

Ačkoliv ustanovení o revizi bylo součástí veřejného nabídkového řízení, Kontrolní úřad se domnívá, že je nutno posoudit, zda se na pozdější uplatnění tohoto ustanovení v době plnění smlouvy vztahuje původní nabídkové řízení ve smyslu čtvrtého kritéria podle rozsudku ve věci Altmark.

Norské orgány uvedly, že článek 8 je tradičním a běžným ustanovením o novém projednání / revizi, a tvrdily, že tři opatření neznamenají podstatnou změnu dohody Hurtigruten, jelikož dodatečná vyrovnávací platba je spojena s doloženým zvýšením nákladů na veřejnou službu. Podle odůvodnění předloženého norskými orgány proto neexistuje nadměrná náhrada, nýbrž se jedná spíše o obnovení rovnováhy ve smlouvě způsobem podobným výsledku, jehož by bylo dosaženo při použití článku 36 norského zákona o smlouvách a jiných podobných ustanovení v norských právních předpisech.

Kontrolní úřad za prvé podotýká, že obecné zásady zadávání veřejných zakázek nařizují, aby významné úpravy zakázek obvykle vyžadovaly nové nabídkové řízení (39). Vzhledem ke skutečnosti, že použití článku 8 (na jehož základě „podstatné změny nákladů“ a „zásadní změny cen vstupů“ umožňují nové projednání) mělo v tomto případě účinek v podobě podstatného zvýšení odměny poskytované státem ve prospěch společnosti Hurtigruten (40), a to na základě tří opatření obsažených v dodatečné dohodě, zastává Kontrolní úřad názor, že by toto zvýšení vyrovnávací platby mohlo v zásadě vyžadovat nové nabídkové řízení.

Podle názoru Kontrolního úřadu nelze mít za to, že se na vyšší odměnu poskytovanou státem na základě tří opatření obsažených v dodatečné dohodě vztahuje původní nabídkové řízení.

Kontrolní úřad se nutně nedomnívá, že případná mimořádná vyrovnávací platba poskytnutá na základě ustanovení o novém projednání zakázky, jež byla předmětem nabídkového řízení, nesplňuje čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark, a tudíž zahrnuje státní podporu. Článek 8 však nestanoví (jak je objasněno níže) objektivní a transparentní parametry, na jejichž základě je vypočítána vyrovnávací platba ve formě tří opatření, v souladu s požadavkem druhého kritéria podle rozsudku ve věci Altmark.

Kontrolní úřad podotýká, že článek 8 nepřiznává společnosti Hurtigruten právo na vyšší vyrovnávací platbu na základě předem stanovených parametrů. Toto ustanovení společnost pouze opravňuje zahájit nové projednávání, a to i) v případě úředních předpisů znamenajících podstatné změny nákladů, jež nebylo možno přiměřeně předvídat, nebo ii) pokud se zásadně změní ceny vstupů.

Článek 8 mimoto neposkytuje zvláštní vodítko ohledně toho, jak by měla být dodatečná vyrovnávací platba vypočítána. Podle znění tohoto článku neexistují žádné parametry, které by stanovily, na které vstupy se vztahuje ustanovení o novém projednání nebo jak by měly být takovéto náklady vyrovnány. Mimoto neexistují žádná omezení, pokud jde o to, jak vysokou dodatečnou vyrovnávací platbu lze poskytnout. Soudě výhradně podle znění ustanovení o novém projednání závisí konkrétní použití ustanovení (jak se zdá) do značné míry na uvážení norských orgánů a rovněž na vyjednávacích schopnostech dotčených stran. Norské orgány na druhou stranu uvedly, že znění článku 8 je nutno vykládat na základě jeho kontextu, účelu a cíle spočívajícího v dosažení spravedlivé rovnováhy mezi právy a povinnostmi stran (41). Avšak i s přihlédnutím k těmto faktorům konkrétní použití dotyčného ustanovení (jak je objasněno níže) prokazuje, že nejsou splněny požadavky na transparentnost a objektivitu stanovené v druhém kritériu podle rozsudku ve věci Altmark.

Co se týká konkrétně daně z emisí NOx, norské orgány objasnily, že na základě výsledku jednání se společností Hurtigruten byla výše úhrady stanovena na 90 % (42) a že norské orgány nechtěly zrušit pobídku pro společnost Hurtigruten k snižování emisí NOx tím, že plně uhradí veškeré výdaje spojené s daní z emisí NOx. Norské orgány však Kontrolnímu úřadu nepředložily žádné objasnění týkající se parametrů pro výpočet. Norské orgány naopak prokázaly, že použití článku 8 velmi závisí na volném uvážení, jelikož uvedly, že ostatní veřejné zakázky na služby, například zakázky týkající se regionální trajektové dopravy osobních automobilů, obsahují podobná ustanovení (43) a že na základě těchto podobných ustanovení získali provozovatelé regionální trajektové dopravy osobních automobilů úhrady za odvedené daně z emisí NOx a příspěvky do Fondu NOx v plné výši (44).

Norské orgány nepředložily Kontrolnímu úřadu parametry pro výpočet i) obecné náhrady (ve výši 66 milionů NOK) a ii) snížení požadavku týkajícího se počtu lodí provozovaných v rámci veřejné zakázky na služby (ohodnoceného na 3,6 milionu NOK za období od 16. listopadu 2008 do 31.prosince 2008 a na 7,7 milionu NOK za období od 1. ledna 2009 do 31. března 2009). Norské orgány místo toho původně odkázaly na slabou finanční situaci společnosti Hurtigruten (45) a dokumenty, na nichž byla založena zpráva společnosti PwC a které byly základem rozsáhlých jednání, jež vedla k odsouhlasení dodatečných plateb v zájmu zajištění nepřetržité veřejné služby na základě údajně obchodních aspektů a dodatečných nákladů na poskytování veřejné služby. Norské orgány poté Kontrolnímu úřadu pouze poskytly dvě zadané zprávy, jež vyhotovila společnost BDO Noraudit, s cílem následně odůvodnit, že tři opatření nezahrnují nadměrnou náhradu. V rozporu s názorem norských orgánů se Kontrolní úřad domnívá, že tyto zprávy naznačují, že tři opatření skutečně zahrnují nadměrnou náhradu (v tom smyslu, že vyrovnávací platba není omezena na vyšší náklady na poskytování veřejné služby), a neobjasňují parametry použité k stanovení těchto nákladů (46).

Mimoto se zdá, že druhá zpráva společnosti BDO Noraudit je založena na zásadě, že se dodatečná vyrovnávací platba poskytnutá podle článku 8 může vztahovat na veškeré zvýšené náklady na poskytování veřejné služby bez ohledu na skutečnost, zda představují zásadní změny, jež nebylo možno přiměřeně předvídat (či jinak splňují kritéria stanovená v článku 8).

Pokud jde o zvýšení nákladů na pohonné hmoty, dohoda Hurtigruten již obsahuje mechanismus úpravy cen (čl. 6 odst. 2.) Kontrolní úřad má za to, že by potenciální účastníci nabídkového řízení přiměřeně očekávali, že se otázkou vyšších nákladů na pohonné hmoty bude zabývat toto ustanovení. Jelikož pro provozovatele výletních lodí / trajektové dopravy je cena pohonných hmot důležitým nákladovým prvkem, Kontrolní úřad předpokládá, že provozovatelé v daném odvětví obvykle přijmou opatření s cílem zajistit, aby je kolísání cen nevystavovalo nepatřičnému finančnímu riziku. Společnost Hurtigruten se skutečně zajistila s ohledem na určité náklady na pohonné hmoty. Bez ohledu na tuto skutečnost se norské orgány rozhodly provést dodatečné platby na základě ustanovení o revizi obsaženého v článku 8.

Na základě výše uvedených skutečností má Kontrolní úřad za to, že tyto výsledky konkrétního použití článku 8 prokazují nedostatečnou transparentnost a objektivitu, a pokládá za nanejvýš nepravděpodobné, že by se od účastníka trhu očekávalo, že bude předjímat použití článku 8 tímto způsobem.

Čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark stanoví, že pokud neexistuje nabídkové řízení, je výše potřebné vyrovnávací platby určena podle nákladů, které by běžný, dobře řízený podnik disponující odpovídajícími dopravními prostředky vynaložil na plnění těchto závazků, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk za plnění těchto závazků. Norské orgány neposkytly žádné informace k doložení toho, že je splněno čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark týkající se „efektivnosti“ (47). Zprávy předložené Kontrolnímu úřadu naopak naznačují, že společnost Hurtigruten obdržela za poskytování veřejné služby nadměrnou náhradu (48). Kontrolní úřad proto nemůže uznat, že tři opatření splňují čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark.

Na základě výše uvedených skutečností proto Kontrolní úřad vyvozuje závěr, že není splněno druhé kritérium podle rozsudku ve věci Altmark. Kontrolní úřad mimoto dospěl k závěru, že na základě použití článku 8 a výsledku nového projednání z roku 2008 (tj. tří opatření) nelze mít za to, že se na výslednou dodatečnou dohodu vztahuje nabídkové řízení ve smyslu čtvrtého kritéria podle rozsudku ve věci Altmark. Norské orgány mimoto neprokázaly, že bylo splněno čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark, týkající se „efektivnosti“. Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že v daném případě nebylo splněno ani čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark.

1.3.3.2 Třetí kritérium podle rozsudku ve věci Altmark

Třetí kritérium vyžaduje, aby výše vyrovnávací platby nepřekračovala náklady vzniklé při plnění závazku veřejné služby po odečtení příjmů získaných při poskytování služby (vyrovnávací platba však může zahrnovat přiměřený zisk) (49).

Společnost Hurtigruten vykonává obchodní činnosti nespadající do plnění veřejné služby, mimo jiné přepravu rekreantů na lodích společnosti Hurtigruten. Třetí kritérium podle rozsudku ve věci Altmark je nutno posoudit společně s obecnými zásadami rozdělování nákladů, jak jsou stanoveny mimo jiné v rozsudku ve věci Chronopost (50). To znamená, že vykonávají-li poskytovatelé veřejných služeb kromě veřejné služby i obchodní činnosti, musí obchodní činnosti nést přiměřený podíl na společných fixních nákladech (51).

Zprávy, které poskytly norské orgány, naznačují, že se tři opatření vztahují nejen na vyšší náklady na veřejnou službu, nýbrž mají vyrovnat rovněž náklady na činnosti nespadající do plnění veřejné služby (52). Ve druhé zprávě BDO se mimoto uvádí, že se tři opatření vztahují rovněž na vyšší náklady, které nepředstavují zásadní změny, jež nebylo možno přiměřeně předvídat (tj. skutečně zahrnuté náklady nejsou všemi náklady, jež mohly být legitimně uhrazeny v souladu s článkem 8) (53).

Společnost Hurtigruten mimoto nezavedla oddělené účetnictví pro veřejnou službu a činnosti nespadající do plnění veřejné služby (54) a zdá se, že výpočet u tří opatření je i) založen na zásadě, že by poskytování veřejné služby mělo nést veškeré nebo většinu fixních nákladů, jež jsou společné veřejné službě i službám, jež nespadají do plnění veřejné služby, nebo ii) založen na předpokladu, že není nutno rozlišovat mezi veřejnou službou a službami nespadajícími do plnění veřejné služby a že podporu lze poskytnout s cílem zajistit, aby všechny činnosti společnosti Hurtigruten (tj. činnosti veřejné služby i činnosti nespadající do plnění veřejné služby) byly ziskové (55). Obchodním činnostem není proto přidělen přiměřený podíl na společných fixních nákladech, který je odečten při stanovení vyrovnávací platby státu za službu.

Jak je objasněno podrobněji v oddíle II bodě 3.2 (v souvislosti s otázkou nadměrné náhrady), jelikož není zavedeno náležité oddělení účetnictví a výpočet opatření nesplňuje výše uvedená kritéria (zejména použitím nereprezentativních hypotetických nákladů a příjmů, jsou-li známy skutečné náklady a příjmy), vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že v daném případě není splněno třetí kritérium podle rozsudku ve věci Altmark.

1.3.3.3 Kritéria podle rozsudku ve věci Altmark – závěr

Jelikož nejsou splněna tři ze čtyř kritérií podle rozsudku ve věci Altmark, přičemž nemusí být splněno pouze jedno z nich, aby vyrovnávací platba státu za poskytování veřejné služby představovala státní podporu, nelze mít za to, že tři opatření nezvýhodňují společnost Hurtigruten ve smyslu článku 61 Dohody o EHP.

1.4 Selektivní povaha tří opatření

Opatření musí být selektivní v tom, že zvýhodňují „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“. Má se za to, že selektivní hospodářská výhoda existuje v případě, je-li zjištěno, že se opatření nevztahuje obecně na všechny podniky v určitém státě EHP (56).

Kontrolní úřad se domnívá, že tři opatření zvýšila odměnu státu pro společnost Hurtigruten a že jsou výsledkem individuálních jednání s touto společností. Pouze společnost Hurtigruten měla možnost projednat zvýšení vyrovnávací platby za službu, jelikož byla jediným poskytovatelem služby. Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že tři opatření představují pro společnost Hurtigruten selektivní výhodu.

Co se však týká úhrady daně z emisí NOx / příspěvků do Fondu NOx, norské orgány poskytly Kontrolnímu úřadu doplňkové informace o správní praxi, pokud jde o úhrady těchto poplatků poskytovatelům veřejných služeb. Norské orgány objasnily, že nepovažují úhrady za selektivní, jelikož se „stejná úhradu vztahuje na všechny služby v oblasti námořní přepravy osob poskytované v rámci závazků veřejné služby (…) se všemi ostatními dopravními službami poskytovanými za obdobných podmínek se zachází stejně. Tyto ostatní dopravní služby zahrnují pravidelnou celostátní a regionální trajektovou dopravu osobních automobilů a rovněž pravidelnou vysokorychlostní trajektovou dopravu osob“ (57).

Po zavedení daně z emisí NOx je správní praxe norských orgánů taková, že se dopravním podnikům se závazky veřejné služby plně hradí daň z emisí NOx / příspěvky do Fondu NOx v rozsahu, v jakém tyto příspěvky souvisí s těmito závazky (58). V případě společnosti Hurtigruten se však norské orgány rozhodly omezit úhradu na to, co podle jejich názoru představuje 90 % daně z emisí NOx / příspěvku do Fondu NOx v souvislosti se závazkem veřejné služby. Mělo se za to, že úplné uhrazení nákladů na emise NOx není vhodné, jelikož by společnost Hurtigruten měla v takovém případě menší pobídku k snižování emisí (59).

Soudy shledaly, že daňová opatření zvýhodňující určité podniky nejsou selektivní, pokud jsou odůvodněná povahou a celkovou strukturou obecného systému, jehož jsou součástí (60). Ve věci Adria-Wien Pipeline (61) posuzoval Evropský soudní dvůr rakouský režim, na jehož základě byla všem podnikům uložena ekologická daň ze spotřeby energie a všechny podniky vyrábějící výrobky měly nárok na částečnou úhradu odvedených daní. Podniky poskytující služby nebyly pro obdobnou úhradu způsobilé. Otázkou bylo, zda úhrada pro podniky vyrábějící výrobky představuje státní podporu. Evropský soudní dvůr nenalezl žádné odůvodnění v povaze nebo celkové struktuře systému, jelikož ekologické aspekty, na nichž byly založeny vnitrostátní právní předpisy, neodůvodňovaly odlišné zacházení se spotřebou energie u podniků poskytujících služby v porovnání se spotřebou této energie u podniků vyrábějících výrobky. Soud uvedl, že spotřeba energie kterýmkoli z těchto odvětví poškozuje životní prostředí stejně (62).

V dotyčném případě lze uvést podobné připomínky. Účelem daně z emisí NOx je snížení těchto emisí (63). Otázkou je, zda je úhrada daně z emisí NOx / příspěvku do Fondu NOx u poskytovatelů veřejných služeb odůvodněna povahou nebo celkovou strukturou systému daně z emisí NOx. Systém daně z emisí NOx má za cíl vybízet podniky k snižování emisí NOx, a tudíž omezit znečišťování životního prostředí. Tyto aspekty, na nichž je založena daň z emisí NOx, neodůvodňují odlišné zacházení s poskytovateli veřejných služeb a hospodářskými subjekty, které veřejné služby neposkytují. Emise NOx vypouštěné poskytovateli veřejných služeb poškozují životní prostředí stejně. I kdyby to bylo odůvodněné logikou systému daně z NOx, společnost Hurtigruten plní závazky veřejné služby současně s prováděním obchodních činností a při úhradě daně z NOx / příspěvků do Fondu NOx nebyly tyto dva druhy činnosti náležitě odděleny (64).

Kontrolní úřad proto může vyvodit pouze závěr, že vyrovnávací platba ve výši 90 % daně z emisí NOx / příspěvku do Fondu NOx ve prospěch společnosti Hurtigruten představuje selektivní opatření, jelikož ostatní podniky vykonávající podobné dopravní činnosti nespadající do závazku veřejné služby musí hradit veškeré náklady na daň z emisí NOx / příspěvky do Fondu NOx.

Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že tři opatření představují pro společnost Hurtigruten selektivní výhodu.

1.5 Narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi smluvními stranami

Pokud finanční podpora posílí postavení jednoho podniku ve srovnání s jinými podniky soutěžícími v obchodu uvnitř EHP, je nutné mít za to, že jsou uvedené podniky touto podporou ovlivněny (65).

Jak je uvedeno výše, tři opatření poskytují společnosti Hurtigruten selektivní hospodářskou výhodu. Trh pro tuzemské služby námořní dopravy (námořní kabotáž), na němž společnost Hurtigruten působí, byl v roce 1998 otevřen hospodářské soutěži v rámci celého EHP (66). Společnost Hurtigruten mimoto působí v odvětví cestovního ruchu, zejména nabízením výletních/okružních plaveb podél norského pobřeží. Výletní plavby podél stejných částí norského pobřeží nabízejí i další hospodářské subjekty (67). Společnost Hurtigruten mimoto zajišťuje řadu různých výletních plaveb v různých evropských státech.

Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že vyrovnávací platba poskytnutá společnosti Hurtigruten může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod uvnitř EHP.

2. PROCESNÍ POŽADAVKY

Ustanovení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 stanoví, že „Kontrolní úřad ESVO bude včas informován o všech plánech ohledně poskytnutí nebo změny podpor, aby mohl podat své vyjádření (…). Dotčené státy neprovedou navrhovaná opatření, dokud nebude v tomto řízení přijato konečné rozhodnutí.“

Norské orgány neoznámily Kontrolnímu úřadu tři opatření. Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že norské orgány nedodržely své povinnosti v tomto ohledu stanovené v čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3.

3. SLUČITELNOST PODPORY

Norské orgány se dovolávaly čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP a tvrdily, že opatření představují nezbytnou vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby na základě pokynů Kontrolního úřadu k podpoře pro námořní dopravu a obecných zásad vyrovnávací platby za závazek veřejné služby. Norské orgány se dále dovolávaly čl. 61 odst. 3 písm. c) a tvrdily, že posuzovaná opatření lze považovat za slučitelná s Dohodou o EHP jako opatření na restrukturalizaci podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

Kontrolní úřad níže posoudí slučitelnost podpory s fungováním Dohody o EHP jako vyrovnávací platby za závazek veřejné služby na základě čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP a jako opatření na záchranu a restrukturalizaci nebo „nouzového opatření“ podle čl. 61 odst. 3.

3.1 Právní rámec pro posuzování státní podpory ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby v oblasti námořní dopravy

Z článku 4 nařízení o námořní kabotáži a oddílu 9 pokynů Kontrolního úřadu k podpoře pro námořní dopravu vyplývá, že státy ESVO mohou s ohledem na určité služby námořní dopravy uložit závazky veřejné služby nebo uzavřít smlouvy týkající se veřejné služby, pokud vyrovnávací platba splňuje pravidla stanovená v Dohodě o EHP a procesní pravidla v oblasti státních podpor.

V čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP se uvádí:

„Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým v této dohodě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem smluvních stran.“

Kontrolní úřad podotýká, že ačkoliv nejsou pokyny Kontrolního úřadu k státní podpoře v podobě vyrovnávacích plateb za závazek veřejné služby (dále jen „pokyny k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby“) použitelné na odvětví dopravy (68), tyto pokyny do značné míry shrnují obecně použitelné zásady vyrovnávací platby za závazek veřejné služby. Níže se na pokyny k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby odkazuje pouze v případě, že vyjadřují takovéto obecně použitelné zásady.

Aby státní podpora představovala vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby, která je slučitelná s fungováním Dohody o EHP na základě čl. 59 odst. 2, musí dotyčná služba představovat za prvé službu obecného hospodářského zájmu. Dotyčný podnik musí být za druhé státem ESVO pověřen poskytováním této služby. Za třetí, výše vyrovnávací platby musí být stanovena transparentním způsobem (69) a musí být přiměřená (70) v tom smyslu, že nepřekračuje to, co je nezbytné (71) k uhrazení nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby včetně přiměřeného zisku (72).

V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Kontrolní úřad nezpochybnil splnění prvních dvou kritérií (73). Podle názoru Kontrolního úřadu však nelze na základě informací, které poskytly norské orgány, dospět k závěru, že je splněno třetí kritérium. Na počátku Kontrolní úřad znovu opakuje, že dohoda Hurtigruten byla uzavřena na základě veřejného nabídkového řízení. Kontrolní úřad obecně podotýká, že řádné nabídkové řízení obvykle zajistí, aby výsledná smlouva nezahrnovala státní podporu. V určitých případech musí být orgány veřejné správy schopny zrušit smlouvy týkající se veřejných služeb, jež uzavřely na základě nabídkového řízení, a místo nich uzavřít novou smlouvu o veřejné službě zahrnující státní podporu. To však nebyl přístup, který norské orgány upřednostnily v daném případě. Jak bylo zmíněno výše, částka vyrovnávací platby uhrazené v podobě tří opatření nebyla poskytnuta transparentně na základě nabídkového řízení, nýbrž byla výsledkem dvoustranného nového projednání, k němuž došlo po několika letech od uzavření smlouvy.

Při poskytování podpory ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby musí norské orgány zajistit, aby byla tato podpora slučitelná s pravidly, jež se na ni vztahují. Důležité je, že pokud podnik, kterému je poskytována podpora, vykonává činnosti nespadající do plnění veřejné služby, musí obchodní činnosti nést přiměřený podíl na fixních nákladech, které jsou společné oběma druhům činnosti (74).

3.2 Výše vyrovnávací platby za závazek veřejné služby

Podle vysvětlení, která poskytly norské orgány, měla tři opatření poskytnout společnosti Hurtigruten náhradu za: i) nové náklady spojené se zavedením daně z emisí NOx v souvislosti s poskytováním veřejné služby a ii) obecné zvýšení nákladů na vstupy spojené s poskytováním veřejné služby. Kontrolní úřad zastává názor, že přístup norských orgánů k rozdělení nákladů neprokazuje, že tři opatření nevedou k nadměrné náhradě za veřejnou službu.

3.2.1 Nejednotný přístup k společným fixním nákladům

V případech, kdy poskytovatelé veřejných služeb vykonávají kromě veřejné služby i obchodní činnosti, musí obchodní činnosti zpravidla nést přiměřený podíl na společných fixních nákladech (75). V pokynech k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby se uvádí:

„Náklady, které mají být zohledněny, zahrnují veškeré náklady vynaložené na poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Působí-li dotčený podnik výhradně v oblasti poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, lze zohlednit veškeré jeho náklady. Vykonává-li dotčený podnik rovněž činnosti mimo rozsah služeb obecného hospodářského zájmu, lze zohlednit pouze náklady spojené s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Náklady přidělené na služby obecného hospodářského zájmu mohou zahrnovat veškeré proměnlivé náklady vynaložené v souvislosti s poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, odpovídající podíl na fixních nákladech, které jsou společné službám obecného hospodářského zájmu a ostatním činnostem, a odpovídající návratnost vlastního kapitálu určeného na služby obecného hospodářského zájmu.“ (76)

Odchylky od této zásady mohou odůvodnit pouze výjimečné okolnosti; v pokynech Kontrolního úřadu k použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání se uvádí, že rozdělení společných nákladů na činnosti veřejné služby a ostatní činnosti není povinné, pokud není „možné tak učinit smysluplným způsobem“ (77). V těchto případech však musí být čistý zisk ze všech činností nespadajících do plnění veřejné služby, které sdílejí náklady se závazkem veřejné služby, přidělen veřejné službě (78). Kontrolní úřad se nedomnívá, že se společnost Hurtigruten nachází v takovéto výjimečné situaci. I kdyby bylo možno tvrdit, že oddělení společných fixních nákladů na činnosti společnosti Hurtigruten v rámci plnění veřejné služby a ostatní činnosti nemusí být vždy snadným úkolem, je jistě možné oddělení založené mimo jiné na příjmech plynoucích z obratu u obou forem činnosti (79).

Na tomto základě vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že v daném případě platí obecně použitelná zásada sdílení nákladů. Kontrolní úřad proto nemůže uznat přístup, který byl přijat podle třetí metody ve zprávě společnosti PwC, kdy se nerozlišuje mezi veřejnou službou a obchodními činnostmi společnosti Hurtigruten.

Ačkoliv společnost Hurtigruten vykonává činnosti nespadající do plnění veřejné služby, nezohledňují tři zprávy jednotně skutečnost, že obchodní činnosti musí nést přiměřený podíl na fixních nákladech, které jsou společné veřejné službě a obchodním činnostem, jak vyžaduje výše uvedená judikatura.

Ve zprávách je řada kategorií těchto nákladů přidělena v plném rozsahu veřejné službě (mimo jiné přístavní poplatky, údržba, pohonné hmoty (kromě spotřeby v souvislosti s činností ve fjordu Geiranger)), přičemž se zdá, že ostatní kategorie společných fixních nákladů (jež se nevztahují plně na veřejnou službu) nejsou přiděleny podle podílu závazku veřejné služby na straně jedné a podílu obchodních činností na straně druhé (veřejná služba nese 90 % nákladů na emise NOx spojených se spotřebou pohonných hmot) (80).

Kvůli nedostatečnému přidělení společných fixních nákladů nemůže Kontrolní úřad vyvodit závěr, že první dvě metody ve zprávě společnosti PwC nebo dvě zprávy BDO prokazují, že tři opatření nezahrnují nadměrnou náhradu za veřejnou službu.

Vzhledem k nejednotnému přístupu ke společným fixním nákladům (jak bylo popsáno výše) tak Kontrolní úřad vyvozuje závěr, že v rámci žádné ze tří metod obsažených ve zprávě společnosti PwC nebo metod ve dvou zprávách BDO nebyly společné fixní náklady náležitě přiděleny veřejné službě a obchodním činnostem tak, aby byly zohledněny pouze náklady spojené se službou obecného hospodářského zájmu. Nelze proto prokázat, že tři opatření nezahrnují nadměrnou náhradu za veřejnou službu.

3.2.2 Neoddělení účetnictví

Ačkoliv společnost Hurtigruten vykonává činnosti nespadající do plnění veřejné služby, nezavedla oddělené účetnictví mezi veřejnými službami a ostatními činnostmi (81). Lze proto konstatovat, že chybí základní předpoklad pro transparentní systém vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (82).

3.2.3 Vycházení z nereprezentativních hypotetických nákladů a příjmů v případě, jsou-li známy reálné náklady a příjmy

Jako základ pro výpočet vyrovnávací platby měly být použity skutečné náklady a příjmy společnosti Hurtigruten.

Kontrolní úřad za prvé podotýká, že zpráva společnosti PwC a druhá zpráva BDO vypočítává náklady na veřejnou službu na základě nákladů a příjmů souvisejících s provozem hypotetického minimálního loďstva (83). Zdá se, že norské orgány odůvodňují nepřidělení společných nákladů činnostem nespadajícím do plnění veřejné služby tím, že zdůrazňují, že výpočty nejsou založeny na skutečných nákladech a příjmech souvisejících s provozováním veškerého loďstva společnosti Hurtigruten, nýbrž na nákladech a ziscích lodí MS Narvik nebo MS Vesterålen. Norské orgány (jak se zdá) tvrdí, že jsou-li náklady na veřejnou službu vypočítány důsledně na základě nákladů souvisejících s provozováním hypotetického „minimálního loďstva“, s ohledem na něž jsou náklady pravděpodobně nižší než náklady na provoz skutečného loďstva společnosti Hurtigruten, nepřesahuje vyrovnávací platba skutečné náklady vzniklé při poskytování veřejné služby.

Tato metoda však nebere v úvahu skutečnost, že činnosti nespadající do plnění veřejné služby musí nést přiměřený podíl na společných nákladech. Kontrolní úřad předpokládá, že skutečné loďstvo a hypotetické minimální loďstvo nemají totožný poměr činností veřejné služby na straně jedné a činností nespadajících do plnění veřejné služby na straně druhé. Metoda založená na „minimálním loďstvu“ vychází (jak napovídá název) z loďstva s minimální kapacitou. Je nanejvýš pravděpodobné, že skutečné loďstvo (s vyšší kapacitou) vykonává větší část činností nespadajících do plnění veřejné služby než hypotetické minimální loďstvo. V tomto případě by činnosti nespadající do plnění veřejné služby měly nést větší podíl společných fixních nákladů.

Na tomto základě Kontrolní úřad odmítá tvrzení, že výpočty související s hypotetickým minimálním loďstvem prokazují, že společnost Hurtigruten neobdržela nadměrnou náhradu.

Za druhé, v rámci následného výpočtu vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby je nutno jako základ pro výpočet nákladů na poskytování veřejné služby použít skutečné náklady na pohonné hmoty. Norské orgány nemohou opomíjet zajišťovací činnosti společnosti Hurtigruten, jelikož to by mohlo vést k nadměrné náhradě, jsou-li zajišťovací činnosti úspěšné (jelikož díky zajištění je dosaženo nižší ceny).

Kontrolní úřad nemá za třetí důvod se domnívat, že norské orgány nemají přístup ke skutečným nákladům a příjmům společnosti Hurtigruten; druhá metoda ve zprávě společnosti PwC a první zpráva BDO jsou (jak se zdá) založeny na nákladech na skutečné loďstvo. Jak je uvedeno výše, při výpočtu nákladů na veřejnou službu jsou důležité skutečné a reprezentativní náklady. Posouzení nereprezentativních hypotetických nákladů nepředstavuje náhradu.

3.2.4 Závěr

Nevedení odděleného účetnictví pro činnosti veřejné služby a ostatní obchodní činnosti, nejednotný přístup k rozdělování nákladů a použití nereprezentativních hypotetických (a nikoli skutečně vzniklých) nákladů znamená, že Kontrolní úřad nemůže vyvodit závěr, že tři opatření nezahrnují nadměrnou náhradu. Na tomto základě dospěl Kontrolní úřad k závěru, že tři opatření nemohou představovat vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby, která je slučitelná s fungováním Dohody o EHP na základě čl. 59 odst. 2 této dohody.

3.3 Slučitelnost opatření jako „nouzového opatření“ nebo podpory na restrukturalizaci

Kontrolní úřad připomíná, že přímá podpora, která má pokrýt provozní ztráty, není obvykle slučitelná s fungováním Dohody o EHP.

Jelikož se dodatečná vyrovnávací platba, která je předmětem šetření v rámci tohoto rozhodnutí, vztahuje na náklady spojené s každodenní činností společnosti Hurtigruten, je nutno opatření považovat za provozní podporu (84).

Tato provozní podpora může být výjimečně schválena, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních Dohody o EHP o odchylkách. Tyto výjimky umožňuje čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP. Norské orgány se ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení odvolaly na výjimku podle čl. 61 odst. 3 písm. c) a pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Toto bude posouzeno níže, Kontrolní úřad však nejprve posoudí podání norských orgánů, v němž se odkazuje na „nouzová opatření“.

3.3.1 Nouzová opatření – čl. 61 odst. 3 písm. b) nebo opatření na záchranu podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP

Norské orgány poukázaly na finanční situaci společnosti Hurtigruten v roce 2008 a bezprostřední možnost, že by společnost Hurtigruten ukončila smlouvu, aby zamezila úpadku. Podle norských orgánů je tyto okolnosti donutily přijmout nouzová opatření k zajištění nepřetržitého poskytování služby. Norské orgány tvrdily, že nouzová opatření lze považovat za legitimní k zajištění nepřetržité služby. Neodkázaly však na výjimku stanovenou v čl. 61 odst. 3 ani na jiné ustanovení Dohody EHP. Podle názoru Kontrolního úřadu nelze tato opatření posoudit jako podporu na záchranu podle čl. 61 odst. 3 písm. c) a pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, jelikož podpora na záchranu podle pokynů je ze své podstaty dočasná a vratná. Dotyčná tři opatření nepředstavují takovouto podporu.

Kontrolní úřad dále posoudil, zda lze situaci, kterou popsaly norské orgány, považovat za vážnou poruchu ve smyslu čl. 61 odst. 3 písm. b), ačkoliv se norské orgány tohoto ustanovení nedovolávaly, a opatření lze proto považovat za slučitelnou podporu.

Z judikatury je zřejmé, že výjimku stanovenou v čl. 61 odst. 3 písm. b) Dohody o EHP je nutno uplatňovat restriktivně a že musí řešit poruchu v celém hospodářství členského státu (nikoli v určitém odvětví nebo regionu) (85).

V informacích poskytnutých norskými orgány nic nenaznačuje, že podpora má napravit poruchu v celém norském hospodářství. I podle pesimistického scénáře, podle něhož by společnost Hurtigruten přestala poskytovat službu a stát by byl nucen podepsat novou smlouvu týkající se celé trasy nebo jejích částí, nelze dočasné přerušení této dopravní služby považovat za vážnou poruchu v celém norském hospodářství, a to ani s přihlédnutím ke kulturnímu, sociálnímu a hospodářskému významu služby poskytované společností Hurtigruten.

Kontrolní úřad se proto nedomnívá, že v tomto případě lze použít odchylku podle čl. 61 odst. 3 písm. b). Kontrolní úřad se však bude tvrzením norských orgánů zabývat rovněž na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP, jak je projednáno níže.

3.3.2 Restrukturalizační opatření – čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP

Norské orgány odkázaly na výjimku stanovenou v čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP a tvrdily, že zásah státu představuje podporu na restrukturalizaci.

Norské orgány uvedly, že podle jejich názoru mohou být splněna hmotněprávní kritéria pro podporu na restrukturalizaci podle pokynů Kontrolního úřadu k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Norské orgány tvrdí, že společnost Hurtigruten byla a je důležitou společností v souladu s oddílem 1 bodem 7 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci a že byla podnikem v obtížích podle definice obsažené v uvedených pokynech (86).

Obecnou zásadou uvedenou v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci je umožnit, aby byla podpora na restrukturalizaci poskytnuta pouze v případech, kdy bude jakékoli narušení hospodářské soutěže vynahrazeno výhodami plynoucími z udržení podniku na trhu. Povolení bude uděleno pouze v případě, jsou-li splněny přísné podmínky, včetně toho, že i) poskytnutí podpory musí být podmíněno provedením plánu restrukturalizace, který v přiměřené lhůtě obnoví dlouhodobou životaschopnost podniku; ii) příjemce musí financovat významný podíl nákladů na restrukturalizaci (u velkých podniků nejméně 50 %); iii) je nutno přijmout kompenzační opatření s cílem zamezit riziku narušení hospodářské soutěže nebo je minimalizovat (odprodej aktiv, snížení kapacity nebo omezení přítomnosti na trhu atd.); iv) podpora musí být omezena na úplné minimum; v) musí být v celém rozsahu proveden plán restrukturalizace a vi) Kontrolní úřad musí mít možnost se ujistit o tom, že plán restrukturalizace je řádně prováděn, a to prostřednictvím pravidelných zpráv zasílaných dotčeným státem ESVO.

Podle názoru Kontrolního úřadu tři opatření nesplňují podmínky schválení podpory, jež jsou stanoveny v oddíle 3.2.2 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Za prvé, poskytnutí podpory musí být podmíněno provedením plánu restrukturalizace (87), jenž by měl být oznámen Kontrolnímu úřadu a jím schválen (88). Norské orgány Kontrolnímu úřadu plán restrukturalizace neoznámily, ačkoliv byla se společností Hurtigruten vedena jednání podle článku 8 dohody.

Jak je potvrzeno v judikatuře (89), stát musí mít v okamžiku poskytnutí podpory k dispozici věrohodný plán restrukturalizace a musí jím být vázán. Kontrolní úřad pochybuje, zda úpravy odměny poskytované státem představují podporu na restrukturalizaci a zda lze informace předložené norskými orgány s ohledem na reorganizaci a reformu provedenou společností Hurtigruten především v roce 2008 s cílem vypořádat se s finančními potížemi považovat za plán restrukturalizace ve smyslu pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

Kontrolní úřad rovněž nevidí žádnou souvislost mezi výší dodatečných plateb za poskytování veřejné služby dohodnutých mezi společností Hurtigruten a státem při použití článku 8 dohody Hurtigruten a náklady na restrukturalizaci společnosti.

Kontrolní úřad neobdržel žádné informace prokazující, že podmínkou pro provedení opatření podpory byla restrukturalizace společnosti Hurtigruten. Dopis ze dne 5. listopadu 2008 podepsaný norskými orgány neodkazuje na restrukturalizaci ani plán restrukturalizace. Totéž platí pro dodatečnou dohodu podepsanou norskými orgány a společností Hurtigruten dne 8. července 2009 a 19. srpna 2009; tato dohoda spíše potvrzuje poskytnutí dodatečné vyrovnávací platby za poskytování veřejné služby navíc k původní smlouvě uzavřené v roce 2004 a neodkazuje na platby představující podporu na restrukturalizaci. Při schválení podpory norským parlamentem v prosinci 2008 se nezmiňovala skutečnost, že se jedná o součást restrukturalizace společnosti Hurtigruten (90). Dopis společnosti Hurtigruten pro banky ze dne 9. ledna 2009 (91), v němž se odkazuje na „komplexní plán restrukturalizace“, nebyl (jak se zdá) předložen norským orgánům, a i kdyby tomu tak bylo, tento dopis neměly orgány k dispozici v době přijetí rozhodnutí o poskytnutí podpory, jelikož byl zaslán až po vydání tohoto rozhodnutí. Dvě memoranda právního poradce společnosti Hurtigruten ani následné podání norských orgánů nepodporují závěr, že v okamžiku vydání rozhodnutí ohledně tří opatření v roce 2008 měly orgány k dispozici plán restrukturalizace.

Zdá se, že informace poskytnuté norskými orgány v daném případě prokazují, že při schválení tří opatření v roce 2008 nepřihlédl stát k aspektu restrukturalizace, nýbrž že se opatření zabývají pouze uhrazením dodatečných nákladů spojených s plněním závazku veřejné služby (92).

Kontrolní úřad se domnívá, že nezbytnou podmínkou pro použitelnost pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci je existence plánu restrukturalizace v době poskytnutí podpory státem ESVO. Stát ESVO poskytující podporu musí mít „v okamžiku poskytnutí napadnuté podpory k dispozici plán restrukturalizace, který splňuje požadavky [pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci]“ (93).

Pokud by v souladu s pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci byla tři opatření provedena jako podpora na restrukturalizaci, musely by mít norské orgány plán restrukturalizace pro společnost Hurtigruten k dispozici nejpozději v době vyplacení částky ve výši 125 milionů NOK v prosinci 2008. Informace poskytnuté norskými orgány neprokazují, že norské orgány byly schopny ověřit, zda je plán restrukturalizace životaschopný nebo zda je založen na realistických předpokladech, jak se vyžaduje v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že podpora pro společnost Hurtigruten byla poskytnuta, aniž by norské orgány měly k dispozici plán restrukturalizace.

Jelikož neexistuje žádná souvislost mezi opatřeními podpory zjištěnými v tomto rozhodnutí a životaschopným plánem restrukturalizace, k jehož provedení se dotčený členský stát ESVO zavazuje (94), nejsou v tomto případě splněny podmínky podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

Podle oddílu 2.2 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci musí restrukturalizace mimoto vycházet z uskutečnitelného a vnitřně provázaného plánu s širokým pokrytím, jehož cílem je obnovit dlouhodobou životaschopnost podniku. Restrukturalizační opatření se nemohou omezovat jen na finanční pomoc, která má vyrovnat minulé ztráty, ale nezabývá se příčinami těchto ztrát.

Jak bylo popsáno výše v oddíle I bodu 5.2, norské orgány poskytly informace o čtyřbodovém programu zlepšení, jenž byl zaveden na valné hromadě akcionářů společnosti Hurtigruten, která se konala dne 15. května 2008 (vyšší příjmy; snížení dluhů; snížení nákladů a nové a vyšší platby za veřejnou službu), a v únoru 2009 pak o finanční restrukturalizaci jako pátém bodu.

Norské orgány požádaly, aby byla dvě memoranda právního poradce společnosti Hurtigruten ze dne 23. března 2009 a 24. února 2010 s přílohami považována za plán restrukturalizace společnosti. Kontrolní úřad podotýká, že předložené dokumenty nesplňují podmínku stanovenou v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Zejména nepopisují podrobně okolnosti, které způsobily obtíže podniku, a neposkytují tudíž základ pro posouzení vhodnosti opatření podpory, a memoranda neobsahují průzkum trhu, jak se vyžaduje v pokynech. Vzhledem k obecným obavám z narušení hospodářské soutěže a přísným podmínkám pro schválení podpory podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že opatření podpory nejsou slučitelná podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP ve spojení s pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

Jako další bod norské orgány uvedly, že podle jejich názoru by Kontrolní úřad měl vzít v úvahu, že služby námořní dopravy, které zajišťuje společnost Hurtigruten, jsou do značné míry poskytovány v podporovaných oblastech.

V oddíle 3.2.3 bodu 55 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci se uvádí, že při posuzování podpory na restrukturalizaci v podporovaných oblastech Kontrolní úřad zohlední potřeby regionálního rozvoje, přičemž se použijí méně přísné podmínky, co se týče provádění kompenzačních opatření a výše příspěvku ze strany příjemce podpory. Jelikož plán restrukturalizace předložený společností Hurtigruten neobsahuje takováto kompenzační opatření (95) a norské orgány nepředložily žádné tvrzení, pokud jde o to, jak by toto ustanovení pokynů mohlo v daném případě odůvodnit nižší vlastní příspěvek na restrukturalizaci, Kontrolní úřad toto tvrzení odmítá.

4. ZÁVĚR OHLEDNĚ SLUČITELNOSTI

Na základě výše uvedeného posouzení se Kontrolní úřad domnívá, že tři opatření nejsou slučitelná s pravidly státní podpory obsaženými v Dohodě o EHP.

5. NAVRÁCENÍ PODPORY

Podle Dohody o EHP a ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie může Kontrolní úřad rozhodnout, že dotyčný stát musí podporu zrušit nebo změnit (96), pokud bylo zjištěno, že není slučitelná s fungováním Dohody o EHP. Podle ustálené judikatury Soudního dvora slouží povinnost státu zrušit podporu, kterou Evropská komise považuje za neslučitelnou s vnitřním trhem, k obnovení dřívějšího stavu (97). V této souvislosti Soudní dvůr stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí částky poskytnuté formou protiprávní podpory, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (98).

Z výše uvedených důvodů se Kontrolní úřad domnívá, že tři opatření mohou představovat nadměrnou náhradu za závazek veřejné služby, která je státní podporou, jež není slučitelná s fungováním Dohody o EHP. Jelikož tato opatření nebyla oznámena Kontrolnímu úřadu, z článku 14 části II protokolu 3 vyplývá, že Kontrolní úřad rozhodne, že protiprávní podpora, která není slučitelná s pravidly státní podpory podle Dohody o EHP, musí být od příjemců získána zpět.

Kontrolní úřad musí v případě, že požaduje navrácení podpory, dodržet obecnou zásadu proporcionality (99). V souladu s účelem navrácení podpory a zásadou proporcionality požaduje Kontrolní úřad navrácení pouze té části podpory, která není slučitelná s fungováním Dohody o EHP. Část plateb, které byly uskutečněny na základě tří opatření, lze považovat za podporu ve formě vyrovnávací platby za plnění závazku veřejné služby, která je slučitelná s fungováním dohody o EHP. Vrácena musí být pouze ta část plateb na základě tří opatření, která představuje nadměrnou náhradu.

Norské orgány se vyzývají, aby poskytly podrobné a přesné informace o výši nadměrné náhrady, která byla poskytnuta společnosti Hurtigruten. Za účelem stanovení, které platby lze považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP na základě čl. 59 odst. 2 této dohody, a to jako vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby, je nutno náležitě přihlédnout k obecným zásadám, jež jsou použitelné v této oblasti, a zejména:

i)	musí existovat náležité rozdělení nákladů a příjmů mezi veřejnou službu a činnosti nespadající do plnění veřejné služby,

ii)	vyrovnávací platba za závazek veřejné služby nesmí pokrývat více, než je přiměřený podíl na fixních nákladech, jež jsou společné veřejné službě a činnostem nespadajícím do plnění veřejné služby, a

iii)	výpočet vyrovnávací platby za závazek veřejné služby nemůže být založen na nereprezentativních hypotetických nákladech, jsou-li známy skutečné náklady.

V této souvislosti je důležité připomenout, že v souladu s bodem 22 pokynů k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby nemůže žádná částka nadměrné náhrady zůstat podniku k dispozici s tím, že by se posoudila jako podpora slučitelná s Dohodou o EHP na základě jiných ustanovení nebo pokynů, není-li to povoleno,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Tři opatření stanovená v dodatečné dohodě představují státní podporu, která není slučitelná s fungováním Dohody o EHP ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP v rozsahu, v němž tato opatření představují formu nadměrné náhrady za veřejnou službu.

Článek 2

Norské orgány přijmou veškerá potřebná opatření, aby od společnosti Hurtigruten získaly zpět podporu uvedenou v článku 1, která byla této společnosti poskytnuta protiprávně.

Článek 3

Navrácení podpory se uskuteční bez prodlení a v souladu s postupy stanovenými vnitrostátním právem, pokud dovolují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí. Podpora, která má být navrácena, zahrnuje úrok a složený úrok za dobu ode dne, kdy byla společnosti Hurtigruten dána k dispozici, do dne jejího navrácení. Úrok se vypočte na základě článku 9 rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 195/04/KOL.

Článek 4

Do 30. srpna 2011 poskytnou norské orgány Kontrolnímu úřadu informace o celkové částce (jistině a úrocích), kterou musí příjemce navrátit, a o plánovaných nebo již přijatých opatřeních k navrácení podpory.

Norsko musí vykonat rozhodnutí Kontrolního úřadu a zajistit navrácení podpory v plné výši do 30. října 2011.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Norskému království.

Článek 6

Pouze anglické znění tohoto rozhodnutí je závazné.

V Bruselu dne 29. června 2011.

Za Kontrolní úřad ESVO

Per SANDERUD

předseda

Sabine MONAUNI-TÖMÖRDY

členka kolegia

(1) K dispozici na adrese: http://www.eftasurv.int/media/decisions/195-04-COL.pdf

(2) Zveřejněno v Úř. věst. C 320, 25.11.2010, s. 6, a v dodatku EHP č. 65, 25.11.2010, s. 4.

(3) Pokud jde o podrobnější informace o různé korespondenci mezi Kontrolním úřadem a norskými orgány, odkazuje se na rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, rozhodnutí č. 325/10/KOL. Pokud jde o publikační údaje, viz poznámka pod čarou č. 2.

(4) Pokud jde o publikační údaje, viz poznámka pod čarou č. 2.

(5) V období od 1.1.2002 do 31.12.2004 byly poskytováním služby pověřeny dvě námořní společnosti Ofotens og Vesteraalens Dampskipsselskap ASA a Troms Fylkes Dampskipsselskap.

(6) Norská mezibankovní sazba.

(7) Na straně 13 zprávy společnosti BDO Noraudit ze dne 23.3.2009, kterou poskytly norské orgány, je objasněno, že v roce 2007 připadala na činnost ve fjordu Geiranger 2 % celkové spotřeby pohonných hmot. Při výpočtu 90 % byla spotřeba pohonných hmot připadající na činnost ve fjordu Geiranger předem odečtena, což znamená, že uhrazeno bylo 88,2 % daně z emisí NOx.

(8) V dodatečné dohodě: „I tråd med St. prp. nr. 24 (2008-2009) har Hurtigruten ASA fått en generell kompensasjon på 66 mill kr for 2008. Denne ordningen videreføres på årlig basis i resten av avtaleperioden forutsatt at selskapets lønnsomhet knyttet til det statlige kjøpet ikke forbedres vesentlig. Det forutsettes dog at denne kompensasjonen bare er nødvendig for å sikre kostnadsdekning relatert til statens kjøp av denne tjenesten.“

(9) Článek 4 dohody Hurtigruten stanoví snížení vyrovnávací platby v případě omezené služby.

(10) V dohodě Hurtigruten: „Offentlige pålegg som medfører betydelige kostnadsendringer samt radikale endringer av priser på innsatsfaktorer som partene ikke med rimelighet kunne forutse, gir hver av partene rett til a kreve forhandlinger om ekstraordinære reguleringer av statens godtgjørelse, endring av produksjonen eller andre tiltak. Motparten har i slike forhandlinger krav på all nødvendig dokumentasjon.“

(11) St.prp. nr. 24 (2008-2009), Innst. S. nr. 92 (2008-2009), Prop. 50 S (2009-2010), Innst. 74 S (2009-2010) a Prop. 125 S (2009-2010).

(12) Tento číselný údaj se skládá z těchto položek: i) 53,4 milionu NOK jako úhrada daně z emisí NOx za rok 2007; ii) 5,4 milionu NOK jako náhrada za příspěvky do Fondu NOx za první pololetí roku 2008 a iii) 66 milionů NOK jako obecná náhrada za rok 2008.

(13) Částka ve výši 3,6 milionu NOK za období od 16.11.2008 do 31.12.2008 a 7,7 milionu NOK za období od 1.1.2009 do 31.3.2009.

(14) Vyrovnávací platba podle dohody Hurtigruten by za rok 2008 po úpravě podle ustanovení o úpravě cen činila 288 milionů NOK. Dodatečné platby za rok 2008 na základě tří opatření dohodnutých v dodatečné dohodě činí 75 milionů NOK. Celková vyrovnávací platba za rok 2008 tudíž činila 363 milionů NOK, tj. 26% nárůst navíc k úpravě ceny předpokládané podle dohody Hurtigruten. Viz dopis norských orgánů ze dne 3.4.2009 (dokument č. 514420), s. 5.

(15) K dispozici na adrese: http://www.eftasurv.int/state-aid/legal-framework/state-aid-guidelines/,

Úř. věst. L 107, 28.4.2005, s. 28, dodatek EHP č. 21, 28.4.2005, s. 1.

(16) Věc T-98/00 Linde, Sb. rozh. 2002, s. II-3961.

(17) Viz podkladový materiál Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ke zprávě společnosti PwC ze dne 27.9.2007, s. 3, první zpráva BDO, s. 7 (obě zprávy dokument č. 514420), a druhá zpráva BDO, s. 4 (dokument č. 571486).

(18) Zpráva společnosti PwC se skládá z dopisu společnosti PwC pro společnost Hurtigruten ze dne 14.10.2008 a podkladového materiálu ve formě tří samostatných dokumentů: i) Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 27.9.2007, ii) Tilleggsopplysninger knyttet til Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 4.10.2007 a iii) Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 12.10.2007 (všechny dokumenty jsou k dispozici v dokumentu č. 514420, s. 52–96).

(19) Earnings Before Interest, Tax, Depreciation and Amortisation, tj. provozní hospodářský výsledek před odečtením úroků, daní a odpisů.

(20) Konkrétněji: i) úhrada daně z emisí NOx za rok 2007 a první pololetí roku 2008, ii) obecná náhrada ve výši 66 milionů NOK a iii) výhoda ve výši 3,6 milionu NOK za rok 2008 v důsledku snížení požadavku týkajícího se počtu lodí provozovaných na základě veřejné zakázky na služby.

(21) Konkrétněji: i) úhrada daně z emisí NOx za rok 2007 a 2008, ii) obecná náhrada ve výši 66 milionů NOK a iii) výhoda ve výši 3,6 milionu NOK za rok 2008 v důsledku snížení požadavku týkajícího se počtu lodí provozovaných na základě veřejné zakázky na služby.

(22) Tj. kapacita pro přepravu 400 osob, místa ve spacích kabinách pro 150 osob a kapacita pro přepravu 150 europalet.

(23) Viz podkladový materiál zprávy společnosti PwC, Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 27.9.2007 (dokument č. 514420, s. 57).

(24) Informace jsou obsaženy ve dvou memorandech vyhotovených právním poradcem společnosti Hurtigruten ze dne 23.3.2009, jež byla připojena k dopisu norských orgánů ze dne 3.4.2009 (dokument č. 514420), a memorandu ze dne 24.2.2010 s přílohami, jež bylo připojeno k dopisu norských orgánů určenému Kontrolnímu úřadu ze dne 8.3.2010 (dokument č. 549465).

(25) Podle čl. 1 písm. d) části II protokolu 3 je režimem podpor jakékoli nařízení, na jehož základě lze bez potřeby dalších prováděcích opatření poskytovat individuální podporu podnikům definovaným v nařízení obecným a abstraktním způsobem, a jakékoli nařízení, na jehož základě lze podporu, která není spojena s konkrétním projektem, poskytnout jednomu nebo několika podnikům po neomezené časové období a/nebo na neurčitou částku.

(26) St.prp. nr. 24 (2008-2009), Innst. S. nr. 92 (2008-2009), Prop. 50 S (2009-2010), Innst. 74 S (2009-2010) a Prop. 125 S (2009-2010).

(27) Věc E-5/07 Private Barnehagers Landsforbund, Sb. rozh. Soudního dvora ESVO 2008, s. 62, bod 78.

(28) Spojené věci C-180/98 až C-184/98, Pavlov, Sb. rozh. 2000, s. I-6451, bod 75.

(29) Věc T-98/00, Linde, Sb. rozh. 2002, s. II-3961.

(30) V uvedené věci veřejnoprávní subjekt odpovědný za správu, restrukturalizaci a privatizaci podniků v bývalé Německé demokratické republice (dále jen „THA“) prodal obchodní činnosti společnosti Leuna Werke AG (právního předchůdce společnosti Leuna-Werke GmbH („LWG“)) společnosti UCB Chemie GmbH („UCB“). Kupní smlouva byla doplněna řadou vedlejších smluv, které zahrnovaly dohodu, v níž se THA a LWG zavázaly poskytovat společnosti UCB určité množství oxidu uhelnatého (CO) za tržní cenu po dobu 10 let, kterou lze prodloužit na dobu neurčitou. Společnost LWG mohla dohodu ukončit pouze tehdy, pokud by společnost UCB uzavřela jinou dohodu o dodávkách se třetí stranou za „podmínek, které nejsou méně příznivé“ než podmínky obsažené v uvedené dohodě, nebo pokud by společnost UCB vybudovala vlastní zařízení na výrobu CO. V posledně uvedeném případě by THA vyplatil společnosti UCB „investiční dotaci“ ve výši 5 milionů DEM. THA a LWG utrpěly na základě dohody značné ztráty. Jelikož společnost UCB nehodlala vybudovat vlastní zařízení a v dané oblasti nepůsobil žádný jiný výrobce, nemohly německé orgány dohodu ukončit. Nakonec vyplatily podniku Linde AG částku ve výši 9 milionů DEM na vybudování a provoz zařízení na výrobu CO a zajištění dlouhodobých dodávek CO pro společnost UCB, viz T-98/00, Linde, Sb. rozh. 2002, s. II-3961, body 2–6.

(31) Tamtéž, body 49–50.

(32) Věc C-280/00, Altmark Trans, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, body 89–93.

(33) Tamtéž, bod 94, a věc C-451/03, Servizi Ausiliari Dottori Commercialisti, Sb. rozh. 2006, s. I-2941, bod 60.

(34) Věc C-280/00, Altmark Trans, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, bod 94.

(35) Jak norské orgány objasnily ve svém dopise ze dne 8.3.2010 (dokument č. 549465).

(36) Věc C-280/00, Altmark Trans, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, bod 93: „Začtvrté, není-li výběr podniku, který má být pověřen plněním povinností veřejné služby, v konkrétním případě učiněn v rámci řízení o zadání veřejné zakázky umožňujícího vybrat zájemce schopného poskytovat tyto služby za nejmenších nákladů pro územně správní celek, musí být úroveň nutného vyrovnání určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný podnik, správně řízený a přiměřeně vybavený dopravními prostředky k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.“

(37) Věc C-280/00, Altmark Trans, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, body 90–91: „Zadruhé, parametry, na jejichž základě je vyrovnání vypočteno, musejí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem, aby se zabránilo tomu, že toto vyrovnání přinese hospodářské zvýhodnění, jež může upřednostnit podnik-příjemce ve vztahu ke konkurenčním podnikům. Stejně tak vyrovnání poskytnuté členským státem za ztráty vzniklé podniku, aniž by byly předem stanoveny parametry takového vyrovnání, po jehož poskytnutí se ukáže, že provozování určitých služeb v rámci plnění povinností veřejné služby nebylo hospodářsky životaschopné, představuje finanční zásah spadající pod pojem ‚státní podpora‘ ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy.“

(38) Původní text v norštině viz poznámka pod čarou č. 10.

(39) Věc C-454/06, Pressetext Nachrichtenagentur GmbH, Sb. rozh. 2008, s. I-4401, body 59–60 a bod 70.

(40) Kontrolní úřad připomíná, že norské orgány předložily výpočet, který prokazuje, že dodatečné platby dohodnuté dne 27.10.2008 představovaly 26% zvýšení vyrovnávací platby za rok 2008 podle dohody Hurtigruten navíc k úpravě podle ustanovení o úpravě cen obsaženého v čl. 6 odst. 2 dohody Hurtigruten. Viz poznámka pod čarou č. 14.

(41) Dopis norských orgánů ze dne 30.9.2010 (dokument č. 571486), s. 11.

(42) Daní z emisí NOx / příspěvků do Fondu NOx uhrazených společností Hurtigruten bez činnosti ve fjordu Geiranger.

(43) E-maily norských orgánů ze dne 15.4.2011 (dokument č. 595326) a 6.5.2011 (dokument č. 597151).

(44) E-mail norských orgánů ze dne 6.5.2011 (dokument č. 597151).

(45) Jak dokládají informace, které norské orgány poskytly v dopise ze dne 8.3.2010 (dokument č. 549465).

(46) Viz oddíl II bod 3.2.

(47) Tj. že „musí být úroveň nutného vyrovnání určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný podnik, správně řízený a přiměřeně vybavený dopravními prostředky k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností.“

(48) Viz oddíl II bod 3.2.

(49) Věc C-280/00, Altmark Trans, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, bod 92. „Zatřetí, vyrovnání nemůže přesahovat meze toho, co je nezbytné k pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby se zohledněním příjmů, které se k nim vztahují, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění těchto povinností. Dodržení této podmínky je nezbytné k zaručení toho, aby podniku-příjemci nebyla udělena žádná výhoda, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že posiluje soutěžní postavení tohoto podniku.“

(50) Spojené věci C-83/01 P, C-93/01 P a C-94/01 P, Chronopost, Sb. rozh. 2003, s. I-6993.

(51) Tamtéž, bod 40.

(52) Viz oddíl I bod 5.1.

(53) Viz oddíl I bod 4.2.

(54) Na citovaném místě.

(55) Další odkazy viz oddíl II bod 3.2.

(56) Věc C-256/97, Déménagements-Manutention Transport SA, Sb. rozh. 1999, s. I-3913, bod 27.

(57) Dopis norských orgánů ze dne 30.9.2010, s. 14 (dokument č. 571786).

(58) Dopis Ministerstva dopravy a spojů určený Næringslivets Hovedorganisasjon ze dne 13.5.2008 (dokument č. 595326) a e-mail norských orgánů ze dne 3.5.2011 (dokument č. 596802).

(59) E-mail norských orgánů ze dne 6.5.2011 (dokument č. 597151).

(60) Spojené věci E-4/10, E-6/10 a E-7/10, Lichtenštejnské knížectví a další v. Kontrolní úřad ESVO (Úř. věst. C 294, 6.10.2011, s. 7, a dodatek EHP č. 53, 6.10.2011, s. 1), bod 87, a věc C-143/99, Adria-Wien Pipeline, Sb. rozh. 2001, s. I-3913, bod 41.

(61) Věc C-143/99, Adria-Wien Pipeline, Sb. rozh. 2001, s. I-3913.

(62) Věc C-143/99, Adria-Wien Pipeline, Sb. rozh. 2001, s. I-3913, body 49–53.

(63) Viz oddíl I bod 2.1 rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 501/08/KOL o schválení Fondu NOx, k dispozici na internetu na adrese: http://www.eftasurv.int/?1=1&showLinkID=14653&1=1.

(64) Viz oddíl II bod 3.2.

(65) Věc 730/79, Philip Morris, Sb. rozh. 1989, s. 2671, bod 11.

(66) Úř. věst. L 30, 5.2.1998, začleněno jako bod 53a v příloze XIII Dohody o EHP.

(67) Mimo jiné Seabourn Cruise Line Limited a Silversea Cruises Ltd.

(68) Bod 2 pokynů Kontrolního úřadu k státní podpoře v podobě vyrovnávacích plateb za závazek veřejné služby.

(69) Viz bod 2.2 pokynů Kontrolního úřadu k podpoře pro námořní dopravu: „Státní podpora musí být vždy omezena na míru nutnou k dosažení svého účelu a musí být poskytnuta transparentním způsobem.“

(70) Viz rozhodnutí Komise ve věcech N 62/05 (Itálie), bod 46, a N 265/06 (Itálie), bod 48.

(71) Viz bod 2.2 pokynů Kontrolního úřadu k podpoře pro námořní dopravu.

(72) Viz kapitola 2.4 pokynů k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby.

(73) Kapitola II.3 rozhodnutí č. 325/10/KOL.

(74) Viz spojené věci C-83/01 P, C-93/01 P a C-94/01 P, Chronopost, Sb. rozh. 2003, s. I-6993, bod 40. Viz rovněž bod 15 pokynů k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby.

(75) Viz spojené věci C-83/01 P, C-93/01 P a C-94/01 P, Chronopost, Sb. rozh. 2003, s. I-6993, bod 40.

(76) První čtyři věty bodu 15 pokynů k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby.

(77) Body 66–67 pokynů Kontrolního úřadu k použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, viz Úř. věst. L 124, 11.5.2012, s. 40, a dodatek EHP č. 26, 11.5.2012, s. 1, rovněž k dispozici na adrese: http://www.eftasurv.int/media/state-aid-guidelines/Part-IV—The-application-of-the-state-aid-rules-to-public-service-broadcasting.pdf.

(78) Tamtéž, bod 67.

(79) Tento přístup uznal Soud ve věci T-106/95, Fédération française des sociétés d’assurances (FFSA) v. Komise, Sb. rozh. 1997, s. II-229, bod 105.

(80) První dvě metody ve zprávě společnosti PwC (viz podkladový materiál Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 27.9.2007), první zpráva BDO, s. 11–21, a druhá zpráva BDO, s. 5–11.

(81) Viz podkladový materiál zprávy PwC Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 27.9.2007, s. 3, první zpráva BDO, s. 7 (obě zprávy dokument č. 514420), a druhá zpráva BDO, s. 4 (dokument č. 571486).

(82) Viz oddíl 2 bod 2 pokynů Kontrolního úřadu k podpoře pro námořní dopravu: „Státní podpora musí být vždy (…) poskytnuta transparentním způsobem.“ Viz rovněž bod 18 pokynů k vyrovnávacím platbám za závazek veřejné služby: „Vykonává-li společnost činnosti spadající do rámce služeb obecného hospodářského zájmu i mimo něj, musí dotčená společnost ve svém účetnictví uvádět náklady a výnosy spojené se službami obecného hospodářského zájmu odděleně od nákladů a výnosů za poskytování jiných služeb i ukazatele pro rozdělování nákladů a výnosů.“

(83) Tj. výpočty založené na lodi MS Narvik (první alternativa ve zprávě společnosti PwC, Hurtigruteavtalen – økonomiske beregninger ze dne 27.9.2007 (dokument č. 514420, s. 57) nebo lodi MS Vesterålen (druhá zpráva BDO, s. 4 (dokument č. 571486)).

(84) Věc T-459/93, Siemens SA v. Komise, Sb. rozh. 1995, s. II-1675, body 76 a 77.

(85) Viz spojené věci T-132/96 a T-143/96, Freistaat Sachsen a Volkswagen AG v. Komise, Sb. rozh. 1999, s. II-3663, bod 167. Použito v rozhodnutí Komise ve věci C-47/1996, Crédit Lyonnais (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 28, bod 10.1) rozhodnutí Komise ve věci C 28/02, Bankgesellshaft Berlin (Úř. věst. L 116, 4.5.2005, s. 1, bod 153 a následující body) a rozhodnutí Komise ve věci C 50/06, BAWAG, (bod 166). Viz rozhodnutí Komise ze dne 5. prosince 2007 ve věci NN 70/07, Northern Rock (Úř.věst. C 43,16.2.2008, s. 1), rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2008 ve věci NN 25/08, podpora na záchranu pro společnost WestLB (Úř. věst. C 189, 26.7.2008, s. 3), rozhodnutí Komise ze dne 4. června 2008 ve věci C 9/08, SachsenLB, (Úř. věst. C 71, 18.3.2008, s. 14).

(86) Viz bod 32 a body 8–12 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

(87) Viz bod 33 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Společnost Hurtigruten není malým nebo středním podnikem.

(88) Bod 34 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

(89) Věc C-17/99, Francie v. Komise, Sb. rozh. 2001, s. I-2481, bod 46, a spojené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Španělsko v. Komise, Sb. rozh. 1994, s. I-4103, bod 67.

(90) St.prp. nr. 24 (2008-2009) ze dne 14. listopadu 2008 a Innst. S. nr. 92 (2008-2009) ze dne 4. prosince 2008.

(91) Uvedeno na straně 9 dopisu norských orgánů ze dne 8.3.2010 (dokument č. 549465).

(92) Z informací poskytnutých norskými orgány je zřejmé, že jejich závazek týkající se poskytnutí dodatečné vyrovnávací platby přijatý v roce 2008 nebyl podmíněn restrukturalizací společnosti Hurtigruten.

(93) Viz věc C-17/99, Francie v. Komise, Sb. rozh. 2001, s. I-2481, bod 46.

(94) Viz body 33 a 34 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci.

(95) Ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení (dokument č. 571486) norské orgány na straně 28 odkázaly na oddíl 3.2 druhého memoranda (ze dne 24.2.2010) právního poradce společnosti Hurtigruten, které bylo připojeno k dopisu norských orgánů ze dne 8.3.2010 určenému Kontrolnímu úřadu (dokument č. 549465). V tomto memorandu je pouze uvedeno několik málo aktiv a činností, které společnost odprodala za účelem snížení dluhů, a plány na odprodej dalších aktiv, podle názoru Kontrolního úřadu však memorandum neobsahuje věrohodný plán k zavedení kompenzačních opatření.

(96) Věc C-70/72, Komise v. Německo, Sb. rozh. 1973, s. 813, bod 13.

(97) Spojené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Španělsko v. Komise, Sb. rozh. 1994, s. I-4103, bod 75.

(98) Věc C-75/97, Belgie v. Komise, Sb. rozh. 1999, s. I-3671, body 64 a 65. Viz spojené věci E-5/04, E-6/04 a E-7/04, Fesil a Finnfjord, PIL a další a Norsko v. Kontrolní úřad ESVO, Sb. rozhodnutí Soudního dvora ESVO 2005, s. 121, bod 178, a věc C-310/99, Itálie v. Komise, Sb. rozh. 2002, s. I-2289, bod 98. Viz rovněž kapitola 2.2.1 pokynů Kontrolního úřadu k navrácení protiprávních a neslučitelných státních podpor, viz Úř. věst. L 105, 21.4.2011, s. 32, dodatek EHP č. 23, 21.4.2011, s. 1, k dispozici na internetu na adrese: http://www.eftasurv.int/state-aid/legal-framework/state-aid-guidelines/.

(99) Viz spojené věci E-5/04, E-6/04 a E-7/04, Fesil a Finnfjord, PIL a další a Norsko v. Kontrolní úřad ESVO, Sb. rozh. Soudního dvora ESVO 2005, s. 121, body 178–181, a věc 301/87, Francie v. Komise, Sb. rozh. 1990, s. I-307, bod 61.

		ISSN 1977-0626 doi:10.3000/19770626.L_2012.175.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 175

České vydání	Právní předpisy	Svazek 55 5. července 2012

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
		2012/357/EU
	*	Rozhodnutí Rady ministrů AKT-EU č. 2/2012 ze dne 15. června 2012 o statusu Jihosúdánské republiky ve vztahu k Dohodě o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé	1
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Komise (EU) č. 587/2012 ze dne 7. června 2012, kterým se stanoví zákaz rybolovu marlína modrého v Atlantském oceánu plavidly plujícími pod vlajkou Portugalska	3
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 588/2012 ze dne 3. července 2012, o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Kalocsai fűszerpaprika-őrlemény (CHOP))	5
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 589/2012 ze dne 4. července 2012, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh schvaluje účinná látka fluxapyroxad a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 ( 1 )	7
		Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 590/2012 ze dne 4. července 2012 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	11
		Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 591/2012 ze dne 4. července 2012, kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovené prováděcím nařízením (EU) č. 971/2011 na hospodářský rok 2011/2012	13
		ROZHODNUTÍ
		2012/358/EU
	*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 3. července 2012, kterým se stanoví finanční příspěvek Unie na výdaje vzniklé v souvislosti s nouzovými opatřeními přijatými pro tlumení influenzy ptáků v Německu v listopadu 2010 (oznámeno pod číslem C(2012) 4359)	15
		2012/359/EU
	*	Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 28. června 2012, kterým se mění rozhodnutí ECB/2011/25 o dodatečných dočasných opatřeních týkajících se refinančních operací Eurosystému a způsobilosti zajištění (ECB/2012/11)	17

	III Jiné akty
	EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR
	205/2011/COL
*	Rozhodnutí Kontrolního Úřadu Esvo č. 205/11/KOL ze dne 29. června 2011 o dodatečné dohodě o službě Hurtigruten (Norsko)	19

Č.	5/T&Q
Členský stát	Portugalsko
Populace	BUM/ATLANT
Druh	Marlín modrý (Makaira nigricans)
Oblast	Atlantský oceán
Datum	13. května 2012

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	TR	50,2
0702 00 00	ZZ	50,2
0707 00 05	TR	103,7
0707 00 05	ZZ	103,7
0709 93 10	TR	119,0
0709 93 10	ZZ	119,0
0805 50 10	AR	63,5
	TR	54,0
	UY	93,7
	ZA	93,8
	ZZ	76,3
0808 10 80	AR	205,4
	BR	81,6
	CL	105,8
	CN	100,6
	NZ	131,5
	US	177,2
	UY	58,9
	ZA	106,0
	ZZ	120,9
0808 30 90	AR	173,5
	CL	108,9
	CN	83,4
	NZ	207,2
	ZA	112,5
	ZZ	137,1
0809 10 00	TR	187,1
0809 10 00	ZZ	187,1
0809 29 00	TR	328,9
0809 29 00	ZZ	328,9
0809 30	TR	214,9
0809 30	ZZ	214,9

(v EUR)
Kód KN	Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu	Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu
1701 12 10 (1)	39,85	0,00
1701 12 90 (1)	39,85	2,65
1701 13 10 (1)	39,85	0,00
1701 13 90 (1)	39,85	2,95
1701 14 10 (1)	39,85	0,00
1701 14 90 (1)	39,85	2,95
1701 91 00 (2)	50,39	2,35
1701 99 10 (2)	50,39	0,00
1701 99 90 (2)	50,39	0,00
1702 90 95 (3)	0,50	0,22