30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/1

---

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 281/2012/EU

ze dne 29. března 2012,

kterým se mění rozhodnutí č. 573/2007/ES o zřízení Evropského uprchlického fondu na období 2008 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 písm. g) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Vzhledem k vytvoření společného programu EU pro znovuusídlování, jehož cílem je zvýšit dopad úsilí Unie v oblasti znovuusídlování při poskytování ochrany uprchlíkům a dosáhnout co největšího strategického dopadu znovuusídlování díky lepšímu zaměření na osoby, které znovuusídlení potřebují nejvíce, je třeba v oblasti znovuusídlování formulovat společné priority na úrovni Unie.

(2)

Článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že politiky Unie podle kapitoly týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví a jejich provádění se mají řídit zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni, a že, kdykoli je to nutné, mají akty Unie přijaté podle uvedené kapitoly obsahovat vhodná opatření pro používání této zásady.

(3)

Za tímto účelem jsou konkrétní společné priority Unie na rok 2013 v oblasti znovuusídlování, jež jsou uvedeny v příloze, která se tímto rozhodnutím doplňuje do rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (2) č. 573/2007/ES, vytvořeny na základě dvou kategorií, z nichž první by měla zahrnovat osoby, které patří do zvláštní kategorie a na něž se vztahují kritéria znovuusídlení vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, a druhá by měla zahrnovat osoby ze země či regionu, jež byly určeny v roční prognóze znovuusídlení vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a u nichž by společné opatření Unie mělo významný dopad na řešení potřeb ochrany.

(4)

S ohledem na potřeby v oblasti znovuusídlování stanovené v příloze, která se tímto rozhodnutím doplňuje do rozhodnutí č. 573/2007/ES a která uvádí konkrétní společné priority Unie v oblasti znovuusídlování, je rovněž nezbytné poskytnout dodatečnou finanční podporu na znovuusídlování osob, pokud jde o určité zeměpisné regiony a státní příslušnosti a rovněž o určité kategorie uprchlíků, kteří mají být znovuusídleni, je-li znovuusídlení považováno za nejvhodnější řešení jejich zvláštních potřeb.

(5)

Vzhledem k významu strategického využívání znovuusídlování osob ze zemí nebo regionů, na které se vztahuje provádění regionálních programů ochrany, je nezbytné poskytnout dodatečnou finanční podporu na znovuusídlení osob z Tanzanie, východní Evropy (Bělorusko, Moldavská republika a Ukrajina), Afrického rohu (Džibutsko, Keňa a Jemen), severní Afriky (Egypt, Libye a Tunisko), jakož i ze všech dalších zemí nebo regionů, které budou v budoucnosti takto určeny.

(6)	S cílem povzbudit více členských států k zapojení do znovuusídlovacích akcí je rovněž třeba poskytnout dodatečnou finanční podporu členským státům, které se rozhodnou uskutečnit znovuusídlení osob poprvé.

(7)	Rovněž je nezbytné stanovit pravidla týkající se způsobilosti výdajů na dodatečnou finanční podporu na znovuusídlování.

(8)

V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(9)

V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(10)	V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí č. 573/2007/ES se mění takto:

1)

Článek 13 se mění takto: a) odstavec 3 se nahrazuje tímto: „3.   Členské státy obdrží pevnou částku v souladu s odstavcem 3a za každou osobu, která byla znovuusídlena na základě jedné či více následujících priorit: a) osoby ze země či regionu určeného k provádění regionálního programu ochrany; b) osoby z jedné či více následujících zranitelných skupin: — ohrožené děti a ženy, — nezletilé osoby bez doprovodu, — osoby, které byly vystaveny násilí nebo mučení, — osoby, jejichž vážný zdravotní stav může být vyřešen pouze, pokud jsou znovuusídleny, — osoby, které potřebují být mimořádně či naléhavě znovuusídleny z důvodu právní nebo fyzické ochrany; c) konkrétní společné priority Unie v oblasti znovuusídlování na rok 2013, které jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí.“; b) vkládá se nový odstavec, který zní: „3a.   Členské státy obdrží pevnou částku 4 000 EUR za každou osobu, která byla znovuusídlena na základě priorit uvedených v odstavci 3. V níže uvedených případech se pevná částka navýší takto: — 6 000 EUR za každou znovuusídlenou osobu v případě členských států, které obdrží z fondu pevnou částku na znovuusídlení poprvé, — 5 000 EUR za každou znovuusídlenou osobu v případě členských států, které již v předchozích letech, kdy byl fond funkční, jednou obdržely z fondu pevnou částku na znovuusídlení.“; c) odstavec 4 se nahrazuje tímto: „4.   V případě, že členský stát znovuusídlí osobu na základě více než jedné z priorit Unie v oblasti znovuusídlování uvedených v odstavci 3, obdrží za tuto osobu pevnou částku pouze jednou.“; d) odstavec 6 se nahrazuje tímto: „6.   Členské státy poskytnou Komisi do 1. května 2012 odhad počtu osob, které v průběhu nadcházejícího kalendářního roku znovuusídlí na základě priorit uvedených v odstavci 3, včetně rozpisu podle kategorií vyjmenovaných v uvedeném odstavci. Komise sdělí tuto informaci výboru uvedenému v článku 52.“; e) doplňuje se nový odstavec, který zní: „7.   O výsledcích a dopadu finanční pobídky ke znovuusídlovacím akcím na základě priorit uvedených v odstavci 3 podávají členské státy zprávu uvedenou v čl. 50 odst. 2 a Komise zprávu uvedenou v čl. 50 odst. 3.“

2)	V článku 35 se doplňuje nový odstavec, který zní: „5.   Pevná částka za každou znovuusídlenou osobu přidělená členskému státu bude poskytnuta formou paušální částky za každou osobu, která byla skutečně znovuusídlena.“

3)	Znění obsažené v příloze tohoto rozhodnutí se doplňuje do rozhodnutí č. 573/2007/ES jako příloha.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům v souladu se Smlouvami.

---

(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. května 2010 (Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 161) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 8. března 2012 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 29. března 2012 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst., L 144, 6.6.2007, s. 1.

---

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/4

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 282/2012

ze dne 28. března 2012,

kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty

(kodifikované znění)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1), a zejména na čl. 43 písm. a), d), f) a j), čl. 47 odst. 2, článek 134, čl. 143 písm. b), článek 148, čl. 161 odst. 3, článek 171 a čl. 172 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (2), a zejména na články 37 a 38 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (3), a zejména na čl. 4 odst. 4, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 3 a čl. 11 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 247/2006 ze dne 30. ledna 2006, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (4), a zejména na článek 25 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (5), a zejména na čl. 142 písm. c) uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2799/98 ze dne 15. prosince 1998 o agromonetární úpravě pro euro (6), a zejména na článek 9 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (EHS) č. 2220/85 ze dne 22. července 1985, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty (7), bylo několikrát podstatně změněno (8). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Mnohá ustanovení nařízení Unie týkající se zemědělství vyžadují, aby byla poskytnuta jistota, aby byla zajištěna platba splatné částky, není-li splněn daný požadavek. Zkušenosti nicméně ukázaly, že tato povinnost je v praxi vykládána velmi rozdílnými způsoby. Je proto vhodné vymezit tuto povinnost, aby se zabránilo nerovným podmínkám hospodářské soutěže.

(3)	Je zejména vhodné definovat formu jistoty.

(4)

Mnohá ustanovení nařízení Unie týkajících se zemědělství stanoví, že poskytnutá jistota propadne, pokud je zajištěná povinnost porušena, aniž se rozlišuje mezi porušením zásadních, vedlejších nebo podřízených požadavků. V zájmu rovného zacházení je vhodné zavést rozlišení mezi důsledky porušení zásadních požadavků a důsledky porušení vedlejších nebo podřízených požadavků. Je zejména nezbytné stanovit v případech, kdy je to možné, propadnutí pouze části jistoty, pokud byl skutečně splněn zásadní požadavek, ale byla mírně překročena stanovená lhůta ke splnění požadavku nebo nebyl splněn podřízený požadavek.

(5)	Důsledky nesplnění požadavků nesmějí být předmětem žádného rozlišení založeného na získání nebo nezískání zálohy. V důsledku toho by se jistoty, pro které byly poskytnuty zálohy, měly řídit zvláštními pravidly.

(6)

Náklady na složení jistoty, které nese jak strana poskytující jistotu, tak příslušný orgán, mohou být neúměrné k výši částky, jejíž platba je zajišťována jistotou, pokud je tato částka nižší než určité omezení. Příslušné orgány by měly mít tedy právo nevyžadovat jistotu na platbu částky nižší, než je toto omezení. Navíc je vhodné zplnomocnit příslušný orgán, aby nevyžadoval jistotu, pokud způsobilost osoby, u které je vyžadováno splnění požadavku, činí uvedený požadavek zbytečným.

(7)	Příslušný orgán by měl mít právo nabídnutou jistotu odmítnout, pokud usoudí, že není dostatečná.

(8)	V případě, že lhůta není stanovena jinde, je vhodné stanovit lhůtu k předložení nezbytných důkazů k uvolnění zajištěné částky.

(9)	Pokud jde o reprezentativní kurz k přepočítání zajištěné částky vyjádřené v eurech na národní měnu, je vhodné zachovat rozhodnou skutečnost podle článku 3 nařízení (ES) č. 2799/98 v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1913/2006 (9).

(10)	Je vhodné stanovit postup v případě, že jistota propadne.

(11)	Komisi by mělo být umožněno sledovat provádění ustanovení týkajících se jistot.

(12)	Toto nařízení stanoví pravidla obecně použitelná na všechna odvětví a všechny produkty, pokud zvláštní právní předpisy Unie nestanoví jinak.

(13)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů a byla předložena pro informaci ostatním příslušným výborům,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Toto nařízení stanoví pravidla, která upravují poskytované jistoty, buď podle níže uvedených nařízení, nebo podle nařízení přijatých na základě uvedených nařízení, pokud níže uvedená nařízení nestanoví jinak:

a)	nařízení o společné organizaci trhu s některými zemědělské produkty: — nařízení (ES) č. 104/2000 (produkty rybolovu a akvakultury), — nařízení (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů);

b)	nařízení (ES) č. 73/2009 (režimy přímých podpor);

c)	nařízení (ES) č. 1216/2009 (právní úprava obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů).

Článek 2

Toto nařízení se vztahuje na všechny případy, kdy nařízení uvedená v článku 1 stanoví jistotu ve smyslu článku 3 bez ohledu na to, zda se slovo „jistota“ použije nebo ne.

Toto nařízení se nevztahuje na jistoty poskytnuté k zajištění platby dovozních a vývozních cel podle nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (10).

Článek 3

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„jistotou“ zajištění, že v případě nesplnění konkrétní povinnosti bude příslušnému orgánu určitá částka zaplacena nebo v jeho prospěch propadne;

b)	„blokovou jistotou“ jistota složená u příslušného orgánu, jejímž účelem je zajistit splnění více povinností;

c)	„povinností“ požadavek nebo soubor požadavků stanovených nařízením a spočívajících v konání nebo nekonání;

d)	„příslušným orgánem“ buď strana pověřená k přijetí jistoty, nebo strana pověřená k rozhodnutí podle příslušného nařízení, pokud má být jistota uvolněna nebo má propadnout.

KAPITOLA II

POŽADAVEK JISTOTY

Článek 4

Jistota musí být poskytnuta stranou odpovědnou za platbu peněžní částky nebo jejím jménem, nedojde-li ke splnění povinnosti.

Článek 5

1.   Příslušný orgán nemusí vyžadovat jistotu, pokud je výše zajištěné částky menší než 500 EUR.

2.   V případě použití odstavce 1 se dotyčná strana písemně zaváže k zaplacení částky ve stejné výši, jaká by od ní byla požadována, kdyby složila jistotu a ta by pak zcela nebo částečně propadla.

Článek 6

Příslušný orgán nemusí vyžadovat jistotu, je-li osoba odpovědná za plnění povinností:

a)	veřejnoprávní subjekt, který vykonává funkce orgánu veřejné moci;

b)	soukromoprávní subjekt, který vykonává funkce uvedené v písmenu a) pod dohledem státu.

KAPITOLA III

FORMY JISTOTY

Článek 7

1.   Jistota může být poskytnuta:

a)	v hotovosti podle článků 12 a 13 a/nebo

b)	stanovením ručitele podle čl. 15 odst. 1.

2.   Příslušný orgán může rozhodnout o poskytnutí jistoty:

a)	formou hypotéky a/nebo

b)	formou hotovostních vkladů v bance a/nebo

c)	formou uznaných pohledávek vůči veřejnoprávnímu subjektu nebo veřejným prostředkům, které jsou splatné a vůči kterým neexistuje žádná přednostní pohledávka a/nebo

d)	formou převoditelných cenných papírů v dotyčném členském státě, s podmínkou, že byly vydány tímto členským státem nebo na ně poskytl jistotu a/nebo

e)	formou dluhopisů vydaných sdruženími hypotéčních úvěrů, které jsou kótovány na burze cenných papírů a jsou volně obchodovatelné na trhu za předpokladu, že jejich postavení je stejné jako postavení státních dluhopisů.

3.   Příslušný orgán může stanovit další podmínky pro přijetí jistot uvedených v odstavci 2.

Článek 8

Příslušný orgán odmítne přijetí jistoty, kterou považuje za nepřiměřenou nebo nedostatečnou nebo takovou, která neposkytuje krytí po dostatečně dlouhou dobu, nebo požádá o nahrazení takové jistoty.

Článek 9

1.   Majetek zastavený podle čl. 7 odst. 2 písm. a) nebo zastavené cenné papíry nebo dluhopisy podle čl. 7 odst. 2 písm. d) a e) musí mít ke dni poskytnutí jistoty prodejní hodnotu nejméně 115 % hodnoty požadované jistoty.

Příslušný orgán může přijmout jistotu uvedenou v čl. 7 odst. 2 písm. a), d) nebo e) pouze tehdy, pokud se strana nabízející tuto jistotu písemně zaváže buď poskytnout dodatečnou jistotu, nebo nahradit původní jistotu, pokud prodejní hodnota daného majetku, cenných papírů nebo dluhopisů byla za poslední tři měsíce nižší než 105 % hodnoty požadované jistoty. Tento písemný závazek není nutný, stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy. Příslušný orgán pravidelně zkoumá hodnotu majetku, cenných papírů nebo dluhopisů.

2.   Prodejní hodnotu jistoty uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a), d) a e) stanoví příslušný orgán s ohledem na výdaje předpokládaného prodeje.

Prodejní hodnota cenných papírů nebo dluhopisů se vypočítává podle posledního kótovaní, které je k dispozici.

Strana, která poskytuje jistotu, poskytne na žádost příslušného orgánu důkaz o prodejní hodnotě.

Článek 10

1.   Každá jistota může být nahrazena jinou jistotou.

Nahrazení však musí schválit příslušný orgán v těchto případech:

a)	pokud původní jistota propadla, aniž by byla inkasována nebo

b)	pokud je náhradní jistota jedním z typů jistot uvedených v čl. 7 odst. 2.

2.   Bloková jistota může být nahrazena jinou blokovou jistotou za podmínky, že nová bloková jistota kryje nejméně část původní blokové jistoty, která je určena v okamžiku nahrazení k zajištění splnění jedné nebo více dosud nesplněných smluvních povinností.

Článek 11

1.   Jistoty podle článku 1 se vyjadřují v eurech.

2.   Odchylně od odstavce 1 se v případě, kdy je jistota přijata v členském státě mimo eurozónu v národní měně, částka jistoty v eurech převádí na tuto měnu v souladu s článkem 10 nařízení (ES) č. 1913/2006. Závazek odpovídající jistotě a veškeré zadržené částky v případě nesrovnalostí nebo porušení pravidel se nadále stanoví v eurech.

Článek 12

Při převodu hotovosti se jistota považuje za složenou až v okamžiku, kdy si je příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

Článek 13

1.   Šek s jistotou finanční instituce uznané pro tento účel členským státem příslušného orgánu se považuje za složení hotovosti. Příslušný orgán nemusí předložit tento šek k výplatě, dokud neuplyne lhůta, po kterou je za něj ručeno.

2.   Jiný šek než šek podle odstavce 1 představuje jistotu pouze tehdy, je-li si příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

3.   Všechny poplatky finančních institucí nese strana, která jistotu poskytuje.

Článek 14

Straně poskytující jistotu v hotovosti se nevyplácejí žádné úroky.

Článek 15

1.   Ručitel musí mít místo pobytu nebo být usazen v Unii, a s výhradou ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu služeb, musí být schválen příslušným orgánem členského státu, ve kterém se jistota poskytuje. Ručitel se zavazuje písemnou zárukou.

2.   Písemná záruka musí obsahovat alespoň:

a)	povinnost nebo v případě blokové jistoty druh(y) povinností, jejichž splnění je zajištěno zaplacením peněžní částky;

b)	nejvyšší částku, k jejímuž zaplacení se ručitel zavazuje;

c)	to, že ručitel se zavazuje společně a nerozdílně s osobou odpovědnou za splnění dané povinnosti k zaplacení jakékoli dlužné částky do 30 dnů od žádosti příslušného orgánu a v mezích jistoty, pokud jistota propadne.

3.   Příslušný orgán může přijmout od ručitele jako písemnou jistotu písemnou zprávu formou telekomunikace. V tomto případě přijme vhodná opatření k ověření její pravosti.

4.   Pokud již byla poskytnuta písemná bloková jistota, stanoví příslušný orgán postup, který je nutné dodržet v případě, že by se část nebo celá tato bloková jistota vztahovala na určitou povinnost.

Článek 16

Jakmile se část blokové jistoty vztahuje na určitou povinnost, musí být aktualizován zůstatek zbývající blokové jistoty.

KAPITOLA IV

ZÁLOHY

Článek 17

Ustanovení této kapitoly se vztahují na všechny případy, kdy zvláštní předpis Unie stanoví, že může být poskytnuta určitá záloha před splněním povinnosti.

Článek 18

1.   Jistota se uvolní, pokud:

a)	byl prokázán nárok na částku představující zálohu nebo

b)	byla vrácena záloha zvýšená o částku stanovenou zvláštními předpisy Unie.

2.   Jakmile uplyne lhůta k prokázání nároku na konečné poskytnutí zálohy, aniž byl uvedený důkaz předložen, použije příslušný orgán neprodleně postup podle článku 28.

V případě vyšší moci může být tato lhůta prodloužena.

Pokud tak však stanoví právní předpisy Unie, může být tento důkaz předložen i po uplynutí lhůty proti částečné úhradě jistoty.

3.   Pokud ustanovení právních předpisů Unie týkající se vyšší moci stanoví, že úhrada je omezena na výši zálohy, použijí se tyto doplňkové podmínky:

a)	okolnosti uvedené jako vyšší moc se oznámí příslušnému orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dotyčná strana dozvěděla o okolnostech, které by mohly představovat vyšší moc, a

b)	dotyčná strana uhradí zálohu nebo příslušnou část zálohy ve lhůtě 30 dnů ode dne výzvy příslušného orgánu o zaplacení.

Nejsou-li splněny podmínky uvedené v písmenech a) a b), jsou podmínky úhrady stejné, jako kdyby nedošlo k zásahu vyšší moci.

KAPITOLA V

UVOLNĚNÍ A PROPADNUTÍ JISTOT, KTERÉ NEJSOU UVEDENY V KAPITOLE IV

Článek 19

1.   Povinnost může zahrnovat zásadní, vedlejší nebo podřízené požadavky.

2.   Zásadním požadavkem je požadavek konat nebo nekonat, který je zásadní pro cíle nařízení, které ho stanoví.

3.   Vedlejším požadavkem je požadavek dodržet lhůtu ke splnění zásadního požadavku.

4.   Podřízeným požadavkem je jakýkoliv další požadavek stanovený nařízením.

5.   Tato kapitola se nevztahuje na případy, kdy zvláštní předpisy Unie zásadní požadavky nestanovily.

6.   Pro účely této kapitoly se „příslušnou částí zajištěné částky“ rozumí část zajištěné částky odpovídající množství, pro které nebyl splněn požadavek.

Článek 20

Jakmile je příslušným způsobem stanoveným ve zvláštních předpisech Unie prokázáno, že všechny zásadní, vedlejší a podřízené požadavky byly splněny, jistota se uvolní.

Článek 21

1.   Jistota propadne v plné výši pro množství, pro které nebyl splněn zásadní požadavek, pokud nezabránil splnění požadavku zásah vyšší moci.

2.   Zásadní požadavek se považuje za nesplněný, pokud příslušný důkaz nebyl předložen ve lhůtě stanovené k předložení tohoto důkazu, pokud tomuto předložení důkazu ve stanovené lhůtě nezabránil zásah vyšší moci. K vymáhání propadlé částky se neprodleně zahájí postup podle článku 28.

3.   Pokud je ve lhůtě 18 měsíců od uplynutí lhůty podle odstavce 2 prokázáno splnění zásadních požadavků, vrátí se 85 % propadlé částky.

Pokud je prokázáno splnění zásadních požadavků do 18 měsíců od uplynutí uvedené lhůty, aniž by byl splněn odpovídající vedlejší požadavek, vrátí se částka, která by měla být vrácena podle čl. 22 odst. 2, snížená o 15 % dotyčné části zajištěné částky.

4.   K vrácení propadlé částky nedojde, pokud je splnění zásadních požadavků prokázáno po uplynutí lhůty 18 měsíců uvedené v odstavci 3, pokud tomuto předložení důkazu ve stanovené lhůtě nezabránil zásah vyšší moci.

Článek 22

1.   Pokud je v případě nesplnění vedlejšího požadavku ve stanovené lhůtě příslušným způsobem stanoveným ve zvláštních předpisech Unie prokázáno, že byly splněny zásadní požadavky, jistota se částečně uvolní a zbytek zajištěné částky propadne. K vymáhání propadlé částky se zahájí postup podle článku 28.

2.   Částečné uvolnění představuje částku jistoty kryjící příslušnou část zajištěné částky s odečtením 15 % a

a)	10 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta 40 dnů nebo méně, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta 40 dnů nebo méně;

b)	5 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta od 41 do 80 dnů, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta od 41 do 80 dnů;

c)	2 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta 81 dnů nebo více, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta 81 dnů nebo více.

3.   Tento článek se nevztahuje na lhůty týkající se žádostí nebo používání dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení sazby náhrady předem, ani na lhůty týkající se stanovení dovozních a vývozních dávek a vývozních náhrad v nabídkovém řízení.

Článek 23

1.   Nesplnění jednoho nebo více podřízených požadavků znamená propadnutí 15 % příslušné části zajištěné částky, pokud tomuto splnění nezabránil zásah vyšší moci.

2.   K vymáhání propadlé částky se neprodleně zahájí postup podle článku 28.

3.   Tento článek se nevztahuje na případy, kdy se použije čl. 21 odst. 3.

Článek 24

Pokud je prokázáno, že byly splněny všechny zásadní požadavky, ale současně nebyly splněny ani vedlejší ani podřízené požadavky, použijí se články 22 a 23 a celková propadlá částka se rovná částce propadlé podle článku 22 zvýšené o 15 % příslušné části zajištěné částky.

Článek 25

Celková propadlá částka nesmí překročit 100 % příslušné části zajištěné částky.

KAPITOLA VI

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

1.   Jistota se částečně na žádost uvolní, pokud důkaz vyžadovaný k tomuto účelu byl poskytnut pro část množství produktu za předpokladu, že tato část nesmí být nižší než minimální množství stanovené nařízením stanovujícím jistotu.

V případě, že zvláštní předpisy Unie nestanoví minimální množství, může příslušný orgán sám omezit počet uvolněných částí z každé jistoty a stanovit minimální částku pro každé uvolnění tohoto typu.

2.   Před uvolněním celé jistoty nebo její části může příslušný orgán požadovat, aby byla podána písemná žádost o uvolnění.

3.   V případě jistot kryjících podle čl. 9 odst. 1 více než 100 % zajištěné částky, uvolní se část jistoty přesahující 100 %, jakmile dojde ke konečnému uvolnění nebo propadnutí zbylé zajištěné částky.

Článek 27

1.   Pokud pro předložení nezbytných důkazů k uvolnění jistoty není stanovena žádná lhůta, činí tato lhůta:

a)	12 měsíců od uplynutí lhůty pro splnění zásadních požadavků nebo

b)	není-li lhůta uvedená v písmenu a) stanovena, 12 měsíců ode dne, kdy byly splněny zásadní požadavky.

2.   Lhůta podle odstavce 1 nesmí přesáhnout tři roky ode dne, kdy byla jistota přidělena ke konkrétní povinnosti, s výjimkou případu vyšší moci.

Článek 28

1.   Jakmile se příslušný orgán dozví o skutečnostech, které jsou důvodem k propadnutí celé jistoty, nebo její části, neprodleně vyzve dotyčnou stranu k zaplacení propadlé částky, a tato platba musí být provedena ve lhůtě nejvýše 30 dnů ode dne žádosti o zaplacení.

Pokud platba nebyla provedena v předepsané lhůtě, příslušný orgán:

a)	neprodleně inkasuje s konečnou platností jistotu podle čl. 7 odst. 1 písm. a);

b)	neprodleně vyzve ručitele uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. b), aby přikročil k placení a aby tato platba byla provedena ve lhůtě nejvýše 30 dnů ode dne přijetí žádosti o zaplacení;

c)	neprodleně učiní nezbytná opatření aby: (i) jistoty uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a), c), d) a e) byly přeměněny na hotovost a orgán tak mohl disponovat splatnou částkou, (ii) mu byly dány k dispozici hotovostní fondy v bance uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. b) na jeho vlastní účet

Příslušný orgán může neprodleně inkasovat s konečnou platností jistotu uvedenou v čl. 7 odst. 1 písm. a), aniž by nejprve vyzval dotyčnou stranu k zaplacení.

2.   Příslušný orgán se může vzdát propadnutí částky nižší než 60 EUR za podmínky, že jsou podobná pravidla stanovena pro srovnatelné případy vnitrostátními právními nebo správními předpisy.

3.   Aniž je dotčen odstavec 1, v případě, kdy je přijato rozhodnutí o propadnutí jistoty, a poté je odloženo v důsledku opravného prostředku v souladu s vnitrostátními právními předpisy, platí příslušná strana úroky ze skutečně propadlé částky za období počínající 30 dnů ode dne přijetí žádosti o zaplacení podle odst. 1 prvního pododstavce a končící den před zaplacením skutečně propadlé částky.

Jestliže je po výsledku řízení o opravném prostředku po dotyčné straně požadováno zaplatit do 30 dnů propadlou částku, může členský stát vypočítat úroky tak, jako by se platba uskutečnila dvacátým dnem ode dne této žádosti.

Použitelná úroková sazba se vypočítává podle vnitrostátních právních předpisů, ale nesmí být v žádném případě nižší než sazba použitelná pro krytí částek v národní měně.

Platební agentury odečítají placené úroky z výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) nebo Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) podle nařízení Rady (EHS) č. 352/78 (11).

Členské státy mohou pravidelně požadovat doplnění jistoty, pokud jde o úroky.

Pokud jistota propadla a částka byla již připsána EZZF nebo EZFRV, potom na základě výsledku rozhodnutí o opravném prostředku musí být celá nebo částečně propadlá částka včetně úroků vypočítaných sazbou podle vnitrostátních právních předpisů uhrazena a uhradí ji EZZF nebo EZFRV, pokud není úhrada připsána správním orgánům nebo subjektům členských států z důvodů nedbalosti nebo závažné chyby.

Článek 29

Komise může v souladu s postupem uvedeným v čl. 195 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 a odpovídajících článcích ostatních příslušných nařízení stanovit odchylky od výše uvedených ustanovení.

KAPITOLA VII

INFORMACE

Článek 30

1.   Členské státy uchovávají pro potřeby Komise celkový počet a celkovou výši propadlých jistot za každý rok, bez ohledu na fázi postupu podle článku 28, přičemž rozlišují mezi jistotami, které se připíší do vnitrostátního rozpočtu, a jistotami, které se připíší do rozpočtu Unie.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 se uchovávají pro všechny propadlé jistoty vyšší než 1 000 EUR a každé ustanovení Unie, které stanoví jistotu.

3.   Informace se týkají jak částek zaplacených přímo dotyčnou stranou, tak i částky kryté prodejem jistoty.

Článek 31

Členské státy uchovávají pro potřeby Komise tyto informace:

a)	typy institucí schválených jednat jako ručitelé a stanovené požadavky;

b)	typy jistot přijatých podle čl. 7 odst. 2 a stanovené požadavky.

Článek 32

Nařízení (EHS) č. 2220/85 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 33

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22.

(3)  Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 10.

(4)  Úř. věst. L 42, 14.2.2006, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16.

(6)  Úř. věst. L 349, 24.12.1998, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 205, 3.8.1985, s. 5.

(8)  Viz příloha I.

(9)  Úř. věst. L 365, 21.12.2006, s. 52.

(10)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 50, 22.2.1978, s. 1.

---

---

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/15

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 283/2012

ze dne 29. března 2012,

kterým se stanoví standardní poplatek za zemědělský podnikový výkaz zemědělské účetní datové sítě pro účetní období 2012

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropském společenství (1),

s ohledem na nařízení Komise (EHS) č. 1915/83 ze dne 13. července 1983, kterým se stanoví prováděcí pravidla k vedení účetnictví pro stanovení příjmu zemědělských podniků (2), a zejména na čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Ustanovení čl. 5 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1915/83 stanoví, že Komise zaplatí členským státům standardní poplatek za každý řádně vyplněný zemědělský podnikový výkaz, který jí byl předán ve lhůtě stanovené v článku 3 uvedeného nařízení.

(2)

Nařízení Komise (EU) č. 224/2011 ze dne 7. března 2011, kterým se stanoví standardní poplatek za zemědělský podnikový výkaz zemědělské účetní datové sítě od účetního období 2011 (3), stanovilo standardní poplatek za zemědělský podnikový výkaz pro účetní období 2011 ve výši 157 EUR. Celkový vývoj nákladů a jeho vliv na náklady na vyplnění podnikového výkazu odůvodňuje přezkoumání poplatku.

(3)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru Společenství pro zemědělskou účetní datovou síť,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní poplatek uvedený v čl. 5 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1915/83 činí 160 EUR.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od účetního období 2012.

---

(1)  Úř. věst. L 328, 15.12.09, s. 27.

(2)  Úř. věst. L 190, 14.7.83, s. 25.

(3)  Úř. věst. L 61, 8.3.2011, s. 1.

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/16

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 284/2012

ze dne 29. března 2012,

kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (1), a zejména na čl. 53 odst. 1 písm. b) bod ii) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 53 nařízení (ES) č. 178/2002 stanoví možnost přijetí vhodných mimořádných opatření Unie u potravin a krmiv dovezených ze třetí země za účelem ochrany lidského zdraví, zdraví zvířat nebo životního prostředí, pokud se nelze s rizikem úspěšně vypořádat pomocí opatření přijatých jednotlivými členskými státy.

(2)

Po havárii v jaderné elektrárně Fukušima dne 11. března 2011 byla Komise informována o tom, že úrovně radionuklidů v některých potravinářských produktech pocházejících z Japonska přesáhly akční úrovně v potravinách použitelné v Japonsku. Taková kontaminace může představovat hrozbu pro lidské zdraví a zdraví zvířat v Unii, a proto bylo přijato prováděcí nařízení Komise (EU) č. 297/2011 ze dne 25. března 2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima (2). Uvedené nařízení bylo později nahrazeno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 961/2011 (3).

(3)

Japonské orgány poskytly Komisi informaci, že v žádném z mnoha odebraných vzorků sake a jiných lihovin (whisky a šóčú) nebyla radioaktivita zjištěna. Proces leštění, fermentace a destilace radioaktivitu ze samotné lihoviny téměř úplně odstraňuje. Tato záležitost bude dále sledována na základě stálého monitorování sake, whisky a šóčú japonskými orgány. Proto je vhodné vyjmout sake, whisky a šóčú z oblasti působnosti tohoto nařízení s cílem snížit administrativní zátěž pro japonské orgány a příslušné orgány dovážejících členských států.

(4)

Japonské orgány přijaly dne 24. února 2012 nové nejvyšší úrovně pro sumu cesia 134 a cesia 137, které mají být použity od 1. dubna 2012, s přechodnými opatřeními pro rýži, hovězí maso, sójové boby a zpracované výrobky z nich, které jsou nižší než nejvyšší úrovně stanovené nařízením Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (4). Přechodná opatření týkající se hovězího masa nemají význam pro dovoz do Unie, jelikož dovoz hovězího masa z Japonska do Unie není povolen z důvodů ochrany zdraví zvířat a lidí, které nesouvisejí s radioaktivitou. Japonské orgány rovněž Komisi sdělily, že produkty, jejichž uvádění na trh je zakázáno v Japonsku, nesmějí být ani vyváženy. V zájmu zajištění souladu mezi kontrolami před vývozem, které provádějí japonské orgány, a kontrolami úrovní radionuklidů, které se při vstupu do Unie provádějí u krmiv a potravin pocházejících či odesílaných z Japonska, by proto bylo vhodné, ačkoli to z bezpečnostních důvodů není nutné, uplatňovat v Unii stejné nejvyšší úrovně radionuklidů v krmivech a potravinách z Japonska, jako jsou nejvyšší úrovně použitelné v Japonsku, dokud budou tyto hodnoty nižší než hodnoty stanovené v nařízení (Euratom) č. 3954/87.

(5)

Krátce po jaderné havárii byly vyžadovány kontroly přítomnosti jódu 131 a sumy cesia 134 a cesia 137 v krmivech a potravinách pocházejících z Japonska, jelikož existovaly důkazy, že únik radioaktivity do životního prostředí do značné míry souvisel s jódem 131, cesiem 134 a cesiem 137 a že došlo k jen velmi omezeným nebo žádným emisím radionuklidů stroncium (Sr-90), plutonium (Pu-239) a americium (Am-241). Jelikož má jód 131 krátký poločas rozpadu trvající 8 dní a vzhledem k tomu, že v uplynulých měsících k žádnému úniku radioaktivity z postižené jaderné elektrárny do životního prostředí nedošlo, postižený jaderný reaktor je nyní ve stabilním stavu a žádné další úniky do životního prostředí se neočekávají, není již jód 131 v životním prostředí, a tudíž ani v krmivech a potravinách z Japonska přítomen. Proto již není zapotřebí provádět kontroly přítomnosti jódu 131 požadované prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1371/2011 ze dne 21. prosince 2011, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima (5). Proto již není zapotřebí zachovat v tomto nařízení nejvyšší úrovně jódu 131.

(6)

Prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011 stanovilo rovněž nejvyšší úrovně stroncia, plutonia a americia pro případ, že by došlo k novým únikům radioaktivity včetně těchto radionuklidů do životního prostředí. Vzhledem k tomu, že postižený jaderný reaktor je nyní ve stabilním stavu, možnost nových úniků radioaktivity do životního prostředí je vyloučena nebo velmi minimální a po havárii v jaderné elektrárně nedošlo k žádnému významnému úniku stroncia, plutonia a americia do životního prostředí, je zřejmé, že kontrola přítomnosti těchto radionuklidů v potravinách či krmivech z Japonska není nutná. V důsledku toho není nutno zachovat nejvyšší úrovně těchto radionuklidů v tomto nařízení.

(7)	Prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011 bylo při dvou příležitostech pozměněno s ohledem na vývoj situace. Vzhledem k tomu, že toto nařízení stanoví další změny vyžadující změny několika ustanovení uvedeného nařízení, je vhodné nahradit prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011 novým nařízením.

(8)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení se použije pro krmiva a potraviny ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení (Euratom) č. 3954/87 pocházející nebo odesílané z Japonska, s výjimkou:

a)	produktů, které opustily Japonsko před 28. březnem 2011;

b)	produktů, které byly sklizeny a/nebo zpracovány před 11. březnem 2011;

c)	sake kódů KN ex 2206 00 39 (šumivé), ex 2206 00 59 (jiné než šumivé, v nádobách o obsahu nepřesahujícím 2 litry) nebo ex 2206 00 89 (jiné než šumivé, v nádobách o obsahu převyšujícím 2 litry);

d)	whisky kódu KN 2208 30;

e)	šóčú kódu KN ex 2208 90 56, ex 2208 90 69, ex 2208 90 77 nebo ex 2208 90 78.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se „přechodnými opatřeními stanovenými v japonských právních předpisech“ rozumí přechodná opatření přijatá japonskými orgány dne 24. února 2012, pokud jde o nejvyšší úrovně pro sumu cesia 134 a cesia 137 stanovené v příloze III.

Článek 3

Dovoz do Unie

Krmiva a potraviny (dále jen „produkty“) uvedené v článku 1 mohou být dováženy do Evropské unie pouze tehdy, jsou-li v souladu s tímto nařízením.

Článek 4

Nejvyšší úrovně cesia 134 a cesia 137

1.   Produkty uvedené v článku 1, s výjimkou rýže, sójových bobů a zpracovaných výrobků z nich, musí být v souladu s nejvyšší úrovní pro sumu cesia 134 a cesia 137 stanovenou v příloze II.

2.   Rýže, sójové boby a zpracované výrobky z nich musí být v souladu s nejvyšší úrovní pro sumu cesia 134 a cesia 137 stanovenou v příloze III.

Článek 5

Prohlášení

1.   Ke každé zásilce produktů uvedených v článku 1 musí být přiloženo platné prohlášení vypracované a podepsané podle článku 6.

2.   Prohlášení uvedené v odstavci 1 musí:

a)	potvrzovat, že produkty jsou v souladu s právními předpisy platnými v Japonsku, a

b)	uvádět, zda se na produkty vztahují nebo nevztahují přechodná opatření stanovená v japonských právních předpisech.

3.   Prohlášení uvedené v odstavci 1 musí dále osvědčovat, že:

a)	produkty byly sklizeny a/nebo zpracovány před 11. březnem 2011 nebo

b)	produkty pochází a jsou odesílány z jiné prefektury než Fukušima, Gunma, Ibaraki, Točigi, Mijagi, Jamanaši, Saitama, Tokio, Čiba, Kanagawa a Šizuoka nebo

c)	produkty jsou odesílány z prefektur Fukušima, Gunma, Ibaraki, Točigi, Mijagi, Jamanaši, Saitama, Tokio, Čiba, Kanagawa a Šizuoka, avšak nepochází z žádné z těchto prefektur a nebyly vystaveny radioaktivitě během přepravy, nebo

d)	pokud produkty pocházejí z prefektur Fukušima, Gunma, Ibaraki, Točigi, Mijagi, Jamanaši, Saitama, Tokio, Čiba, Kanagawa a Šizuoka, přiloží se k nim protokol o analýze obsahující výsledky odběru vzorků a analýzy.

4.   Ustanovení odst. 3 písm. d) se použije rovněž pro produkty ulovené v pobřežních vodách uvedených prefektur nebo z těchto vod získané, bez ohledu na místo jejich vykládky.

Článek 6

Vypracování a podpis prohlášení

1.   Prohlášení uvedené v článku 5 se vypracuje podle vzoru stanoveného v příloze I.

2.   Pro produkty uvedené v čl. 5 odst. 3 písm. a), b) nebo c) podepíše prohlášení oprávněný zástupce příslušného japonského orgánu nebo oprávněný zástupce subjektu, který byl oprávněn příslušných japonským orgánem v rámci pravomoci a pod dohledem příslušného japonského orgánu.

3.   V případě produktů uvedených v čl. 5 odst. 3 písm. d) musí být prohlášení podepsáno oprávněným zástupcem příslušného japonského orgánu a k prohlášení se přiloží protokol o analýze obsahující výsledky odběru vzorků a analýzy.

Článek 7

Označování

Každá zásilka produktů podle článku 1 se označí kódem, který se uvede v prohlášení podle čl. 5 odst. 1, v protokolu o analýze podle čl. 6 odst. 3, ve zdravotním osvědčení a ve všech obchodních dokladech přiložených k zásilce.

Článek 8

Stanoviště hraniční kontroly a určené místo vstupu

Zásilky produktů podle článku 1, s výjimkou těch, které spadají do oblasti působnosti směrnice Rady 97/78/ES (6), vstupují do Unie v určeném místě vstupu ve smyslu čl. 3 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 669/2009 (7) (dále jen „určené místo vstupu“).

Článek 9

Oznámení předem

Provozovatelé krmivářských a potravinářských podniků nebo jejich zástupci předem oznámí příslušným orgánům na stanovišti hraniční kontroly nebo v určeném místě vstupu příchod každé zásilky produktů podle článku 1, a to nejméně dva pracovní dny před fyzickým příchodem zásilky.

Článek 10

Úřední kontroly

1.   Příslušné orgány stanoviště hraniční kontroly nebo určeného místa vstupu provedou:

a)	kontroly dokladů u všech zásilek produktů podle článku 1;

b)	fyzické kontroly a kontroly identifikace, včetně laboratorní analýzy na zjištění přítomnosti cesia 134 a cesia 137 alespoň u: i) 5 % zásilek produktů podle čl. 5 odst. 3 písm. d) a ii) 10 % zásilek produktů podle čl. 5 odst. 3 písm. b) a c).

2.   Zásilky budou pod úřední kontrolou nejvýše pět pracovních dnů, dokud nebudou k dispozici výsledky laboratorní analýzy.

3.   V případě, že výsledek laboratorní analýzy poskytuje důkazy o tom, že záruky uvedené v prohlášení jsou nepravdivé, je prohlášení považováno za neplatné a příslušná zásilka krmiv a potravin není v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

Článek 11

Náklady

Všechny náklady vzniklé v souvislosti s prováděním úředních kontrol podle článku 10 a přijetím jakýchkoli opatření v důsledku nesplnění požadavků nesou provozovatelé krmivářských a potravinářských podniků.

Článek 12

Propuštění do volného oběhu

Zásilky mohou být propuštěny do volného oběhu pouze tehdy, pokud provozovatelé krmivářských a potravinářských podniků nebo jejich zástupci předloží celním orgánům prohlášení podle čl. 5 odst. 1, které:

a)	řádně potvrdil příslušný orgán na stanovišti hraniční kontroly nebo v určeném místě vstupu a

b)	poskytuje důkazy o tom, že úřední kontroly podle článku 10 byly provedeny a že výsledky těchto kontrol byly příznivé.

Článek 13

Nevyhovující produkty

Produkty, které nejsou v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, nesmí být uvedeny na trh. Takové produkty musí být bezpečně zlikvidovány nebo vráceny do země původu.

Článek 14

Zprávy

Členské státy prostřednictvím systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva (RASFF) informují Komisi každý měsíc o všech získaných výsledcích analýz.

Článek 15

Zrušení

Prováděcí nařízení (EU) č. 961/2011 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 16

Přechodné opatření

Odchylně od článku 3 mohou být produkty uvedené v článku 1 dováženy do Evropské unie, pokud jsou v souladu s prováděcím nařízením (EU) č. 961/2011, jestliže:

a)	uvedené produkty opustily Japonsko před vstupem tohoto nařízení v platnost nebo

b)	je k produktům přiloženo prohlášení v souladu s uvedeným nařízením, které bylo vydáno před 1. dubnem 2012, a produkty opustily Japonsko před 15. dubnem 2012.

Článek 17

Vstup v platnost a doba použitelnosti

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne vstupu v platnost do 31. října 2012. Nařízení bude pravidelně přezkoumáváno s ohledem na vývoj kontaminační situace.

---

(1)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 80, 26.3.2011, s. 5.

(3)  Úř. věst. L 252, 28.9.2011, s. 10.

(4)  Úř. věst. L 371, 30.12.1987, s. 11.

(5)  Úř. věst. L 341, 22.12.2011, s. 41.

(6)  Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 9.

(7)  Úř. věst. L 194, 25.7.2009, s. 11.

---

---

---

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/24

---

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 285/2012

ze dne 29. března 2012

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)	Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.

---

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/26

---

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 26. března 2012,

kterým se Rumunsku povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od článku 287 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty

(2012/181/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1), a zejména na čl. 395 odst. 1 této směrnice,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dopisem, který Komise zaevidovala dne 30. srpna 2011, požádalo Rumunsko o povolení zavést zvláštní opatření odchylující se od čl. 287 bodu 18 směrnice 2006/112/ES tak, aby byly osvobozeny osoby povinné k dani s ročním obratem, který nepřesahuje ekvivalent 65 000 EUR v národní měně kalkulací podle směnného kurzu platného ke dni přistoupení Rumunska k Evropské unii. Tímto opatřením by byly uvedené osoby povinné k dani zproštěny některých nebo všech povinností spojených s daní z přidané hodnoty (DPH) uvedených v hlavě XI kapitolách 2 až 6 směrnice 2006/112/ES.

(2)	V souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES uvědomila Komise o žádosti Rumunska dopisem ze dne 8. listopadu 2011 ostatní členské státy. Dopisem ze dne 9. listopadu 2011 uvědomila Komise Rumunsko, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(3)

Členské státy již mohou využívat zvláštní režim pro malé podniky podle hlavy XII směrnice 2006/112/ES. Opatření se odchyluje od hlavy XII směrnice 2006/112/ES pouze natolik, že prahová hodnota ročního obratu osob povinných k dani v rámci režimu je vyšší, než jaká je v Rumunsku povolena podle čl. 287 bodu 18 směrnice 2006/112/ES, což je 35 000 EUR.

(4)

Vyšší prahová hodnota zvláštního režimu pro malé podniky je zjednodušujícím opatřením, neboť může podstatně snížit povinnosti nejmenších podniků spojené s DPH, přičemž je tento zvláštní režim pro osoby povinné k dani volitelný. Celkově se očekává, že se tímto opatřením zlepší obecná úroveň dodržování předpisů pro DPH.

(5)

Komise do svého návrhu směrnice, kterou se mění směrnice Rady 77/388/EHS s cílem zjednodušit povinnosti spojené s daní z přidané hodnoty, ze dne 29. října 2004 zahrnula ustanovení, která členským státům umožňují stanovit prahové hodnoty ročního obratu pro osvobození z režimu DPH až do výše 100 000 EUR nebo ekvivalentu této hodnoty v národní měně, s možností tuto částku každoročně aktualizovat. Žádost předložená Rumunskem je s uvedeným návrhem v souladu.

(6)	Opatření nemá dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH a má pouze zanedbatelný vliv na celkovou výši daňových příjmů Rumunska vybraných na stupni konečné spotřeby,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Odchylně od čl. 287 bodu 18 směrnice 2006/112/ES se Rumunsku povoluje osvobodit od DPH osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje ekvivalent částky 65 000 EUR v národní měně podle směnného kurzu platného ke dni jeho přistoupení k Evropské unii.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem oznámení.

Použije se do dne, kdy vstoupí v platnost směrnice, kterou se mění prahové hodnoty ročního obratu pro osvobození osob povinných k dani od DPH, nebo do dne 31. prosince 2014, podle toho, co nastane dříve.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Rumunsku.

---

(1)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

---

30.3.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 92/28

---

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 28. března 2012

o finančním příspěvku Unie na program ochrany proti organismům škodlivým rostlinám a rostlinným produktům ve francouzských zámořských departementech na rok 2012

(oznámeno pod číslem C(2012) 1954)

(Pouze francouzské znění je závazné)

(2012/182/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 247/2006 ze dne 30. ledna 2006, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (1), a zejména na čl. 17 odst. 3 první pododstavec první větu uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 8. listopadu 2011 předložily francouzské orgány Komisi program, který stanoví rostlinolékařská opatření ve francouzských zámořských departementech na rok 2012. Uvedený program stanoví cíle, kterých má být dosaženo, očekávaný přínos, nutná opatření, jejich trvání a náklady s ohledem na možný finanční příspěvek Unie.

(2)

Opatření stanovená v uvedeném programu splňují požadavky rozhodnutí Komise 2007/609/ES ze dne 10. září 2007 o stanovení opatření způsobilých k financování Společenství v rámci programů ochrany proti organismům škodlivým rostlinám a rostlinným produktům ve francouzských zámořských departementech, na Azorách a na Madeiře (2).

(3)	Opatření stanovená v programu byla posouzena Komisí a projednána na Stálém rostlinolékařském výboru ve dnech 24. a 25. listopadu 2011. V důsledku toho se Komise domnívá, že uvedený program splňuje požadavky stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 247/2006.

(4)	V souladu s čl. 17 odst. 3 nařízení (ES) č. 247/2006 by měla být stanovena vhodná maximální výše finančního příspěvku Unie a tento přípěvek by měl být vyplacen na základě dokumentace poskytnuté Francií.

(5)

V souladu s čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (3) by finanční příspěvky Unie na rostlinolékařská opatření měly pocházet z Evropského zemědělského záručního fondu. Pro účely finanční kontroly těchto opatření se použijí články 9, 36 a 37 uvedeného nařízení.

(6)

V souladu s článkem 75 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (4), a s čl. 90 odst. 1 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (5), musí závazku výdajů z rozpočtu Unie předcházet rozhodnutí o financování přijaté orgánem nebo subjekty, které tento orgán pověřil, přičemž toto rozhodnutí stanoví základní prvky akce, která zahrnuje výdaj z rozpočtu.

(7)

Program, který předložily francouzské orgány dne 8. listopadu 2011, a stanovená opatření se týkají roku 2012. Článek 112 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 stanoví, že grant na již zahájené akce lze poskytnout pouze v případě, že žadatel může prokázat, že akce musela být zahájena ještě před udělením grantu. Francie prokázala, že je nezbytné, aby tento program byl zahájen od začátku roku 2012, čímž bylo umožněno řádné financování a zahájení provádění těchto opatření před přijetím finančního příspěvku Unie stanoveného v tomto rozhodnutí.

(8)	Toto rozhodnutí je rozhodnutím o financování ve smyslu článku 75 finančního nařízení a týká se maximální možné částky výdajů uvedených v žádosti o spolufinancování, jak je stanoveno v programu, který předložila Francie.

(9)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého rostlinolékařského výboru,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Francii je poskytnut finanční příspěvek Unie na provádění úředního programu ochrany proti organismům škodlivým rostlinám a rostlinným produktům ve francouzských zámořských departementech na rok 2012, jak je uvedeno v části A přílohy.

Tento finanční příspěvek je omezen na nejvýše 60 % celkových způsobilých výdajů, jak je uvedeno v části B přílohy, přičemž jeho maximální výše je 180 000 EUR (bez DPH).

Článek 2

1.   Do 60 dnů od obdržení žádosti o platbu ze strany Francie se vyplatí záloha ve výši 100 000 EUR.

2.   Zbývající částka finančního příspěvku Unie se vyplatí za předpokladu, že závěrečná zpráva o provádění programu bude předložena Komisi v elektronické podobě nejpozději do 15. března 2013 a poté Komisí schválena.

Uvedená zpráva musí obsahovat alespoň:

a)

stručné odborné hodnocení celého programu včetně stupně dosažení fyzických a kvalitativních cílů. Toto hodnocení propojí cíle stanovené v původním programu předloženém Francií s dosažených výsledky, vyjádřenými skrze očekávané přínosy a kroky potřebné pro dokončení práce. Hodnocení popíše pokrok, kterého bylo dosaženo, a zhodnotí přímý fytosanitární a hospodářský dopad uskutečněných opatření, a

b)	výkaz nákladů udávající plánované a skutečné výdaje, rozdělené podle podprogramů a opatření. K tomuto výkazu musí být přiloženy doklady nebo potvrzení o platbě výdajů prostřednictvím vhodné dokumentace, jako jsou faktury nebo příjmové doklady.

3.   Pokud jde o orientační rozdělení rozpočtu uvedené v části B přílohy, může Francie upravit financování různých opatření v rámci jednoho podprogramu, a to až do výše 15 % finančního příspěvku Unie na uvedený podprogram, pokud není překročena celková výše způsobilých výdajů plánovaných v rámci programu a nejsou tím narušeny hlavní cíle programu.

O veškerých úpravách uvědomí Komisi.

Článek 3

Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. ledna 2012.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.

---

(1)  Úř. věst. L 42, 14.2.2006, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 242, 15.9.2007, s. 20.

(3)  Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1.

---

---