21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/1

(1)

Směrnice Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu 2000, kterou se stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a eradikace katarální horečky ovcí (3), stanoví pravidla a opatření pro tlumení a eradikaci katarální horečky ovcí, včetně pravidel pro vymezení ochranného pásma a pásma dozoru a pravidel pro používání očkovacích látek proti katarální horečce ovcí.

(2)

V minulosti byly zaznamenány pouze sporadické případy zavlečení některých sérotypů viru katarální horečky ovcí do Unie. Tyto případy se objevily hlavně v jižních částech Unie. Po přijetí směrnice 2000/75/ES, a zejména po zavlečení sérotypů 1 a 8 viru katarální horečky ovcí do Unie v letech 2006 a 2007, se však tento virus v Unii více rozšířil, přičemž v některých oblastech by se mohl stát endemickým. Proto se dohled nad šířením tohoto viru stal obtížnějším.

(3)

Pravidla očkování proti katarální horečce ovcí stanovená směrnicí 2000/75/ES jsou založena na zkušenostech získaných při používání tzv. „modifikovaných živých očkovacích látek“ nebo „živých oslabených očkovacích látek“, které jediné byly dostupné v době přijetí uvedené směrnice. Použití těchto očkovacích látek může vést k nežádoucí místní cirkulaci viru použitého při očkování i u neočkovaných zvířat.

(4)

Díky nové technologii se v posledních letech staly dostupnými „inaktivované očkovací látky“ proti katarální horečce ovcí, které nepředstavují riziko nežádoucí místní cirkulace viru použitého při očkování pro neočkovaná zvířata. Rozsáhlé použití takovýchto očkovacích látek během očkovacích kampaní v letech 2008 a 2009 vedlo k výraznému zlepšení nákazové situace. V současnosti panuje všeobecná shoda na tom, že přednostním řešením pro tlumení katarální horečky ovcí a prevenci klinické formy onemocnění v Unii je očkování inaktivovanými očkovacími látkami.

(5)

Pro zajištění lepšího dohledu nad šířením viru katarální horečky ovcí a snížení nákladů, které tato nákaza představuje pro zemědělský sektor, je vhodné změnit stávající pravidla očkování stanovená směrnicí 2000/75/ES, aby odpovídala nejnovějšímu technologickému vývoji v oblasti výroby očkovacích látek.

(6)

Aby mohla být tato nová pravidla použita již pro očkovací sezónu 2012, je třeba, aby směrnice vstoupila v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(7)

Změny stanovené touto směrnicí by měly zpružnit pravidla očkování a také zohlednit skutečnost, že jsou nyní k dispozici inaktivované očkovací látky, které je možné s úspěchem používat i mimo oblasti, na které se vztahují omezení týkající se přemisťování zvířat.

(8)

Za předpokladu přijetí náležitých preventivních opatření by navíc nemělo být vyloučeno ani používání živých oslabených očkovacích látek, jejichž použití může být za určitých okolností stále nezbytné, například po zavlečení nového sérotypu viru katarální horečky ovcí, proti němuž nemusí být k dispozici inaktivované očkovací látky.

(9)

Směrnice 2000/75/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:

„j)   „živými oslabenými očkovacími látkami“: očkovací látky vyráběné pasážováním terénních izolátů viru katarální horečky ovcí na tkáňové kultuře nebo kuřecích embryích.“

2)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1.   Příslušný orgán členského státu může rozhodnutím povolit používání očkovacích látek proti katarální horečce ovcí za předpokladu, že:

2.   Při každém použití živých oslabených očkovacích látek členský stát zajistí, aby příslušný orgán vymezil:

3)

V čl. 6 odst. 1 se písmeno d) nahrazuje tímto:

4)

V čl. 8 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:

5)

V článku 10 se bod 2 nahrazuje tímto:

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/3

(1)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznila, že snížení administrativní zátěže je důležité pro podporu evropského hospodářství a že ke snížení administrativní zátěže v Evropské unii je nezbytné intenzivní společné úsilí.

(2)

Účetnictví bylo označeno za jednu z klíčových oblastí, v nichž by bylo možno snížit administrativní zátěž společností v Unii.

(3)

Doporučení Komise 2003/361/ES (3) definuje mikropodniky a malé a střední podniky. Konzultace s členskými státy však naznačily, že velikostní kritéria pro mikropodniky uvedené v tomto doporučení mohou být pro potřeby účetnictví příliš vysoké. Proto by měla být zavedena podskupina mikropodniků, tzv. „mikrosubjekty“, která zahrne společnosti s nižšími velikostními kritérii pro celkovou bilanční sumu a čistý obrat, než jsou kritéria stanovená pro mikropodniky.

(4)

Mikrosubjekty se ve většině případů zabývají podnikáním na místní nebo regionální úrovni bez přeshraniční činnosti nebo s omezenou přeshraniční činností. Kromě toho hrají důležitou úlohu při vytváření nových pracovních míst, podpoře výzkumu a rozvoji a vytváření nových hospodářských činností.

(5)

Mikrosubjekty mají na splnění náročných požadavků stanovených právními předpisy omezené zdroje. Navzdory tomu často podléhají stejným pravidlům finančního výkaznictví jako větší společnosti. Tato pravidla pro ně představují zátěž, která není úměrná jejich velikosti, a je proto pro nejmenší společnosti ve srovnání s většími společnostmi nepřiměřená. Proto by mělo být možné osvobodit mikrosubjekty od některých povinností, které pro ně mohou představovat zbytečně náročnou administrativní zátěž. Mikrosubjekty by však měly i nadále podléhat veškerým vnitrostátním povinnostem ohledně vedení záznamů, které zachycují jejich obchodní transakce a finanční situaci.

(6)

Vzhledem k tomu, že počty podniků, na něž se budou vztahovat velikostní kritéria stanovená touto směrnicí, budou v jednotlivých členských státech značně odlišné a že činnosti mikrosubjektů neovlivňují přeshraniční obchod ani fungování vnitřního trhu nebo je ovlivňují jen omezeně, měly by členské státy při provádění této směrnice na vnitrostátní úrovni zohlednit rozdílný dopad těchto kritérií.

(7)

Členské státy by měly při rozhodování o tom, jak nebo zda zavést režim pro mikrosubjekty v souvislosti se směrnicí Rady 78/660/EHS (4), zohlednit konkrétní podmínky a potřeby svých vlastních trhů.

(8)

Mikrosubjekty musí brát v úvahu výnosy a náklady účetního období, k němuž se vztahují, bez ohledu na datum přijetí či platby těchto výnosů nebo nákladů. Výpočet nákladů a příjmů příštích období a výdajů a výnosů příštích období však může být pro mikrosubjekty zatěžující. Členským státům by proto mělo být povoleno osvobodit mikrosubjekty od povinnosti vypočítávat a vykazovat tyto položky pouze v tom rozsahu, v jakém se toto osvobození vztahuje na náklady jiné, než jsou náklady na pořízení surovin a materiálů a polotovarů vlastní výroby, na úpravy hodnot, na osobní náklady a na daně. Tak by bylo možné snížit administrativní zatížení související s propočtem poměrně malých zůstatků.

(9)

Zveřejňování ročních účetních závěrek může být pro mikrosubjekty zatěžující. Zároveň je ale nutné, aby členské státy zajistily soulad s touto směrnicí. Členským státům by proto mělo být povoleno osvobodit mikrosubjekty od obecného požadavku zveřejňování, jsou-li údaje z rozvahy řádně poskytnuty v souladu s vnitrostátním právem nejméně jednomu určenému příslušnému orgánu a předány do registru hospodářských subjektů, aby bylo možné získat na požádání jejich kopii. V tomto případě by se neměl uplatňovat článek 47 směrnice 78/660/EHS, pokud jde o povinnost zveřejňovat veškeré účetní dokumenty v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice 2009/101/ES (5).

(10)

Cílem této směrnice je dát členským státům možnost vytvořit mikrosubjektům v účetním výkaznictví velmi jednoduché prostředí. Používání reálných hodnot může vyústit v potřebu zveřejnění podrobných údajů, aby se vysvětlilo, na jakém základě byla reálná hodnota některých položek stanovena. Vzhledem k tomu, že režim mikrosubjektů stanoví velmi omezené zveřejňování informací prostřednictvím komentářů k účetní závěrce, uživatelé účetních závěrek mikrosubjektů by nevěděli, zda částky uváděné v rozvaze a ve výsledovce zahrnují reálné hodnoty. Aby tedy v tomto směru měli tito uživatelé jistotu, neměly by členské státy povolovat ani nařizovat mikrosubjektům využívajícím kterékoli z osvobození jim dostupných podle této směrnice, aby při sestavování účetní závěrky používaly jako základ reálnou hodnotu. Mikrosubjekty, které si přejí nebo potřebují používat reálnou hodnotu, tak budou nadále moci činit v rámci jiných režimů podle této směrnice, jestliže členský stát takové používání povolí nebo nařídí.

(11)

Členské státy by měly při rozhodování o tom, jak nebo zda zavést režim pro mikrosubjekty v působnosti směrnice 78/660/EHS zajistit, aby mikrosubjekty, které mají být konsolidovány podle směrnice Rady 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách (6), využívaly pro tyto účely dostatečně podrobné účetní údaje a aby výjimky stanovené v této směrnici neměly vliv na povinnost sestavovat konsolidované účetní závěrky v souladu se směrnicí 83/349/EHS.

(12)

Jelikož cíle této směrnice, totiž snížit administrativní zátěž mikrosubjektů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu jeho účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(13)

Směrnice 78/660/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 1a

1.   Členské státy mohou stanovit osvobození od některých povinností podle této směrnice v souladu s odstavci 2 a 3 pro společnosti, které k rozvahovému dni nepřekročí limity dvou z těchto tří kritérií (mikrosubjekty):

2.   Členské státy mohou společnosti uvedené v odstavci 1 osvobodit od některé nebo od všech těchto povinností:

3.   Členské státy mohou společnostem uvedeným v odstavci 1 povolit:

4.   Členské státy nepovolí ani nenařídí, aby se oddíl 7a vztahoval na kterékoli mikrosubjekty využívající kterákoli z osvobození uvedených v odstavcích 2 a 3.

5.   V případě společností uvedených v odstavci 1 se roční účetní závěrky sestavené v souladu s odstavci 2, 3 a 4 považují za účetní závěrky podávající pravdivý a věrný obraz podle požadavků čl. 2 odst. 3, takže čl. 2 odst. 4 a 5 se na tyto účetní závěrky nevztahuje.

6.   Pokud k rozvahovému dni společnost překročí nebo přestane překračovat limity dvou ze tří kritérií uvedených v odstavci 1, ovlivní tato skutečnost použití odchylky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4 jen tehdy, jestliže nastane jak v běžném, tak v předchozím účetním období.

7.   Pokud jde o členské státy, které nepřijaly euro, vypočte se částka v národní měně odpovídající částkám uvedeným v odstavci 1 pomocí směnného kurzu zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie v den vstupu v platnost směrnice, kterou se tyto částky stanoví.

8.   Celková bilanční suma uvedená v odst. 1 písm. a) sestává buď z aktiv uvedených v čl. 9 části „aktiva“ položkách A až E, nebo aktiv uvedených v čl. 10 položkách A až E. Použije-li se odst. 2 písm. a) tohoto článku, celková bilanční suma uvedená v odst. 1 písm. a) sestává buď z aktiv uvedených v čl. 9 části „aktiva“ položkách A až D, nebo aktiv uvedených v čl. 10 položkách A až D.

2)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Odchylně od čl. 4 odst. 1 a 2 mohou členské státy stanovit zvláštní uspořádání účetní závěrky investičních společností a finančních holdingových společností, pokud takové uspořádání poskytne o těchto společnostech rovnocenný obraz jako uspořádání podle čl. 2 odst. 3. Členské státy neumožní osvobození stanovená v článku 1a v případě investičních společností nebo finančních holdingových společností.“

3)

Článek 53a se nahrazuje tímto:

„Článek 53a

Členské státy neumožní osvobození stanovená v článcích 1a, 11 a 27, v čl. 43 odst. 1 bodech 7a a 7b a článcích 46, 47 a 51 v případě společností, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES.“

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/7

(1)

V souladu se směrnicí 2002/21/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (3) může Komise předkládat Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy na vytvoření víceletých programů politiky rádiového spektra. Tyto programy by měly stanovit politickou orientaci a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v souladu se směrnicemi platnými pro sítě a služby elektronických komunikací. Tato politická orientace a cíle by se měly týkat dostupnosti a efektivního využívání rádiového spektra, což je nezbytnou podmínkou pro vytvoření a fungování vnitřního trhu. Program politiky rádiového spektra (dále jen „program“) by měl podporovat cíle a klíčová opatření uvedené ve sdělení Komise ze dne 3. března 2010 o Strategii Evropa 2020, ve sdělení Komise ze dne 26. srpna o Digitální agendě pro Evropu a je zahrnut mezi 50 prioritních opatření uvedených ve sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2010„Na cestě k aktu o jednotném trhu“.

(2)

Tímto rozhodnutím by neměly být dotčeny stávající právní předpisy Unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (4), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (5), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (6), směrnice 2002/21/ES, jakož ani rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne 7. března 2002 o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru) (7). Tímto rozhodnutím by neměla být rovněž dotčena opatření přijatá v souladu s právem Unie na vnitrostátní úrovni, která sledují cíle obecného zájmu, zejména opatření týkající se regulace obsahu a audiovizuální politiky, ani oprávnění členských států organizovat a využívat své rádiové spektrum pro účely veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a obrany.

(3)

Rádiové spektrum je klíčovým veřejným zdrojem pro důležitá odvětví a služby včetně mobilní, bezdrátové širokopásmové a družicové komunikace, televizního a rozhlasového vysílání, dopravy, radiolokace a aplikací, jako jsou výstražná zařízení, dálková ovládání, přístroje pro nedoslýchavé, mikrofony a lékařské přístroje. Podporuje veřejné služby, jako jdou služby ochrany a ostrahy a bezpečnostní služby včetně civilní obrany, a vědeckou činnost, jako je meteorologie, pozorování Země, radioastronomie a výzkum vesmíru. Snadný přístup k rádiovému spektru hraje určitou roli i při poskytování elektronických komunikací, zejména pro občany a podniky nacházející se ve vzdálených nebo řídce obydlených oblastech, jako jsou venkovské oblasti nebo ostrovy. Regulační opatření v oblasti rádiového spektra mají proto hospodářské, bezpečnostní, zdravotní i sociální důsledky, důsledky v oblasti veřejného zájmu, kultury, vědy, životního prostředí i techniky.

(4)

S ohledem na správu, přidělování a využívání rádiového spektra by měl být přijat nový hospodářský a sociální přístup. Tento přístup by se měl zaměřit především na politiku rádiového spektra, a to s cílem zajistit větší účinnost rádiového spektra a lepší plánování kmitočtů a poskytnout záruky proti chování, které je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.

(5)

Strategické plánování a harmonizace využívání rádiového spektra na úrovni Unie by mělo posílit vnitřní trh služeb a zařízení bezdrátových elektronických komunikací, jakož i další politiky Unie, pro něž je využívání rádiového spektra nezbytné, a vytvořit tak nové příležitosti pro inovace a vytváření pracovních míst, a zároveň přispět k hospodářskému oživení a sociální integraci v celé Unii a současně respektovat důležité společenské, kulturní a ekonomické hodnoty rádiového spektra.

(6)

Harmonizace přiměřeného využívání rádiového spektra může být rovněž přínosná pro zajištění kvality služeb poskytovaných prostřednictvím elektronických komunikací a je důležitá pro vytváření úspor z rozsahu snížením nákladů na zavádění bezdrátových sítí i výdajů spotřebitelů na bezdrátová zařízení. Proto Unie potřebuje politický program, který se bude vztahovat na vnitřní trh ve všech oblastech politik Unie souvisejících s využíváním rádiového spektra, jako jsou elektronické komunikace, výzkum, technologický rozvoj a vesmír, doprava, energetika a audiovizuální politika.

(7)

Program by měl podpořit hospodářskou soutěž a přispět k položení základů pro skutečně jednotný digitální trh.

(8)

Program by měl zejména podporovat strategii Evropa 2020 vzhledem k obrovskému potenciálu bezdrátových služeb pro rozvoj hospodářství založeného na znalostech, pro rozvoj a podporu odvětví, jež závisejí na informačních a komunikačních technologiích, a pro překlenutí digitální propasti. Stále častější využívání především audiovizuálních mediálních služeb a on-line obsahu zvyšuje poptávku po rychlosti a pokrytí. Jde rovněž o klíčové opatření v rámci Digitální agendy pro Evropu, jejímž cílem je zajistit rychlý širokopásmový internet pro budoucí hospodářství založené na znalostech a na sítích, s ambiciózním cílem univerzálního širokopásmového pokrytí. Poskytování nejvyšší možné rychlosti a kapacity pevného a bezdrátového širokopásmového připojení přispívá k dosažení cíle spočívajícího v zajištění přístupu k širokopásmovému připojení s minimální rychlosti 30 Mbps pro všechny do roku 2020 a přístupu k širokopásmovému připojení o rychlosti minimálně 100 Mbps pro alespoň polovinu domácností v Unii a je důležité pro podporu hospodářského růstu a celosvětové konkurenceschopnosti a nezbytné pro dosažení udržitelných hospodářských a sociálních přínosů jednotného digitálního trhu. Program by měl rovněž podporovat a prosazovat další odvětvové politiky Unie, jako je udržitelné životní prostředí a hospodářské a sociální začlenění pro všechny občany Unie. Vzhledem k významu bezdrátových aplikací pro inovace je program rovněž klíčovou iniciativou na podporu politik Unie v oblasti inovací.

(9)

Program by měl položit základy pro rozvoj, který Unii umožní zaujmout vedoucí postavení, pokud jde o rychlost širokopásmového připojení, mobilitu, pokrytí a kapacitu. Toto vedoucí postavení je důležité pro vytvoření konkurenceschopného jednotného digitálního trhu, který by zpřístupnil vnitřní trh pro všechny občany Unie.

(10)

Program by měl stanovit hlavní zásady a cíle do roku 2015 pro členské státy a orgány Unie a vytyčit konkrétní prováděcí iniciativy. Přestože správa rádiového spektra stále zůstává z velké části v kompetenci jednotlivých států, měla by být prováděna v souladu se stávajícími právními předpisy Unie a umožňovat opatření, která sledují prosazování politik Unie.

(11)

Program by měl rovněž zohledňovat rozhodnutí č. 676/2002/ES a odborné poznatky Evropské konference správ pošt a telekomunikací ( dále jen „CEPT“), aby mohly být politiky Unie, které využívají rádiové spektrum a které byly schváleny Evropským parlamentem a Radou, prováděny prostřednictvím technických prováděcích opatření, přičemž tato opatření mohou být přijímána, kdykoli to bude pro provádění stávajících politik Unie nezbytné.

(12)

Snadný přístup k rádiovému spektru může vyžadovat nové typy oprávnění, jako například oprávnění týkající se kolektivního využívání rádiového spektra nebo sdílení infrastruktury, jejichž uplatňování v Unii by bylo možné usnadnit stanovením osvědčených postupů a podporou sdílení informací a také vymezením určitých společných či sbližujících se podmínek pro využívání rádiového spektra. Obecná oprávnění, která představují nejméně omezující typ oprávnění, jsou zvláště zajímavá v případech, kdy možnost rušení neohrožuje provoz a rozvoj dalších služeb.

(13)

Ačkoli tzv. „kognitivní technologie“ jsou dosud ve fázi vývoje, měly by být již nyní podrobněji zkoumány, mimo jiné pomocí sdílení na základě geolokace.

(14)

Hospodářskému růstu by mohlo významně napomoci obchodování s právy k rádiovému spektru ve spojení s podmínkami jeho flexibilního využívání. Proto by mělo být možné podle směrnice 2002/21/ES okamžitě obchodovat s právy v pásmech, v nichž bylo již flexibilní využití právními předpisy Unie zavedeno. Sdílení osvědčených postupů pro podmínky a postupy udělování oprávnění pro tato pásma a společná opatření zabraňující hromadění práv k využívání rádiového spektra, jež by mohla vést ke vzniku dominantního postavení a nepřípustnému nevyužívání těchto práv, by usnadnily koordinované zavádění těchto opatření všemi členskými státy a nabývání uvedených práv kdekoli v Unii. Ve vhodných případech je třeba podporovat kolektivní (nebo sdílené) využívání rádiového spektra – kdy má neurčený počet nezávislých uživatelů nebo zařízení v konkrétní geografické oblasti ve stejný okamžik přístup k témuž kmitočtovému rozsahu, a to za jasně definovaných podmínek – aniž by byla dotčena ustanovení směrnice 2002/20/ES, pokud jde o sítě a služby elektronických komunikací.

(15)

Jak je zdůrazněno v Digitální agendě pro Evropu, je bezdrátové širokopásmové připojení důležitým prostředkem podpory hospodářské soutěže, možností volby pro spotřebitele a zlepšení přístupu ve venkovských a jiných oblastech, kde by zavedení pevného širokopásmového připojení bylo obtížné nebo ekonomicky neschůdné. Správa rádiového spektra může však hospodářskou soutěž ovlivnit tím, že změní úlohu a postavení tržních subjektů, například pokud stávající uživatelé získávají nepatřičné konkurenční výhody. Omezený přístup k rádiovému spektru, zejména v případě nedostatku vhodného rádiového spektra, může vytvářet překážky v zavádění nových služeb nebo aplikací a může omezovat inovace a hospodářskou soutěž. Získávání nových práv k využívání rádiového spektra, a to i formou převodu nebo pronájmu rádiového spektra či jiných transakcí mezi uživateli, a zavádění nových pružných kritérií pro využívání rádiového spektra může mít dopad na stávající situaci hospodářské soutěže. Členské státy by proto měly přijmout vhodná předběžná nebo následná regulatorní opatření (jako jsou opatření pozměňující stávající práva, zákaz některých způsobů nabývání práv k využívání rádiového spektra, stanovení podmínek pro nežádoucí hromadění rádiového spektra a pro efektivní využívání rádiového spektra, jako jsou podmínky uvedené ve směrnici 2002/21/ES, omezení objemu rádiového spektra pro jednotlivé podniky či zamezení nadměrnému hromadění práv k využívání rádiového spektra), aby se vyhnuly narušení hospodářské soutěže podle zásad, z nichž vychází směrnice 2002/20/ES a směrnice Rady 87/372/EHS ze dne 25. června 1987 o frekvenčních pásmech vyhrazených pro koordinované zavedení veřejných celoevropských buňkových digitálních pozemních mobilních komunikačních systémů ve Společenství (8) (směrnice „GSM“).

(16)

Zavedení registru stávajícího využívání rádiového spektra by v kombinaci s analýzou technologických trendů, budoucích potřeb a poptávky po rádiovém spektru, a to zejména v rozsahu mezi 400 MHz a 6 GHz, mělo umožnit určit kmitočtová pásma, ve kterých by bylo možné zlepšit efektivnost, jakož i možnosti sdílení rádiového spektra v zájmu komerčního i veřejného sektoru.Způsob sestavení a aktualizace registru stávajícího využívání rádiového spektra by měly náležitě zohledňovat administrativní zátěž, kterou představuje pro správu rádiového spektra, a jejím cílem by mělo být tuto administrativní zátěž minimalizovat. Proto by při vypracování způsobu sestavení registru stávajícího využívání rádiového spektra měly být plně zohledněny informace poskytované členskými státy podle rozhodnutí Komise 2007/344/ES ze dne 16. května 2007 o harmonizované dostupnosti informací o využívání rádiového spektra ve Společenství (9).

(17)

Pro dosažení efektivního využívání rádiového spektra jsou nezbytné harmonizované normy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES, které by měly zohledňovat právně vymezené podmínky pro jeho sdílení. Evropské normy pro elektrická a elektronická zařízení, která nevyužívají rádiové spektrum, a sítě by také měly zamezit rušení ve využívaném rádiovém spektru. Kumulativní dopad rostoucího objemu a hustoty bezdrátových zařízení a aplikací ve spojení s různorodostí způsobů využívání rádiového spektra představuje problém pro stávající přístupy k řešení případů rušení. Tyto přístupy je proto třeba posoudit a přehodnotit v souvislosti s charakteristikami přijímačů a důmyslnějšími mechanismy předcházení rušení.

(18)

Členské státy by ve vhodných případech měly mít možnost zavést kompenzační opatření v souvislosti s náklady na migraci.

(19)

V souladu s cíli Digitální agendy pro Evropu by mohlo bezdrátové širokopásmové připojení významně přispět k hospodářskému oživení a růstu, pokud bude k dispozici dostatečné rádiové spektrum, pokud budou rychle přidělována práva na využívání rádiového spektra a pokud bude umožněno obchodování tak, aby bylo možné reagovat na vývoj na trhu. Digitální agenda pro Evropu přichází s požadavkem, aby všichni občané Evropské unie měli do roku 2020 přístup k širokopásmovému připojení o rychlosti alespoň 30 Mbps. Pásma, na která se již vztahují stávající rozhodnutí Komise, by proto měla být pro pozemní spoje zpřístupněna za podmínek stanovených v těchto rozhodnutích a postup udělování oprávnění by na základě poptávky trhu měl být dokončen v souladu se směrnicí 2002/20/ES do 31. prosince 2012 s cílem zajistit snadný přístup k bezdrátovému širokopásmovému připojení pro všechny, zejména v kmitočtových pásmech stanovených v rozhodnutích Komise 2008/411/ES (10), 2008/477/ES (11), a 2009/766/ES (12). Pro doplnění pozemních širokopásmových služeb a zajištění pokrytí nejvzdálenějších oblastí Unie by jako rychlé a proveditelné řešení mohl sloužit družicový přístup k širokopásmovému připojení.

(20)

Ve vhodných případech by měla být zavedena pružnější opatření upravující využívání rádiového spektra s cílem podporovat inovace a vysokorychlostní širokopásmová připojení, které podnikům umožní snížit náklady a zvýšit konkurenceschopnost a poskytnou možnost vytvářet nové interaktivní služby on-line, například v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a služeb veřejného zájmu.

(21)

S téměř 500 miliony obyvatel s vysokorychlostním širokopásmovým připojením by v Evropě bylo možné zajistit rozvoj vnitřního trhu tím, že by se vytvořila celosvětově jedinečná klíčová skupina uživatelů otevírající všem regionům nové možnosti, jednotlivým uživatelům by to přineslo vyšší hodnotu a zlepšila by se schopnost Unie stát se přední světovou znalostní ekonomikou. Rychlé rozšíření širokopásmového připojení je proto zásadní pro rozvoj evropské produktivity a pro vznik nových malých podniků, které mohou být vedoucími subjekty v různých odvětvích, například ve zdravotnictví, výrobě a službách.

(22)

V roce 2006 Mezinárodní telekomunikační unie odhadovala, že budoucí požadavky na šířku pásma rádiového spektra pro rozvoj standardu International Mobile Telecommunications-2000 (IMT-2000) a pokročilých systémů IMT (tj. mobilní komunikace 3G a 4G) by se mohly v roce 2020 pohybovat v rozsahu 1 280 až 1 720 MHz pro odvětví komerční mobilní komunikace v každém regionu Mezinárodní telekomunikační unie, včetně Evropy. Je třeba uvést, že tato dolní hodnota (1 280 MHz) je vyšší než požadavky u některých zemí. Kromě toho jsou země, ve kterých požadavky převyšují uvedenou horní hodnotu (1 720 MHz). Obě tyto hodnoty zahrnují již využívané rádiové spektrum nebo spektrum, jehož využívání je plánováno, pro předchůdce systémů IMT (Pre-IMT), pro systémy IMT-2000 a jejich nástupce. Pokud nebudou uvolněna požadovaná pásma rádiového spektra, nejlépe jednotně na celosvětové úrovni, budou omezení kapacity v mobilních sítích představovat překážky pro nové služby a hospodářský růst.

(23)

Pro pokrytí velkých oblastí bezdrátovými širokopásmovými službami je optimální pásmo 800 MHz (790-862 MHz). Díky harmonizaci technických podmínek podle rozhodnutí 2010/267/EU a doporučení Komise ze dne 28. října 2009 k usnadnění uvolnění digitální dividendy v Evropské unii (13), které vyzývá k vypnutí analogového vysílání do 1. ledna 2012, a s ohledem na rychlý vývoj vnitrostátních předpisů by mělo být do roku 2013 toto pásmo v Unii v zásadě dostupné pro služby elektronických komunikací. V dlouhodobějším horizontu by bylo možné uvažovat i o dalších pásmech rádiového spektra, a to s ohledem na výsledky analýzy technologických trendů, budoucích potřeb a poptávky po rádiovém spektru. S ohledem na to, že v pásmu 800 MHz lze vysílat na velké vzdálenosti, mohla by být s právy případně spojena i povinnost pokrytí.

(24)

Větší možnosti pro bezdrátové širokopásmové připojení mají zásadní význam pro zajištění nových distribučních platforem pro kulturní odvětví, a připravují tak půdu pro další úspěšný rozvoj tohoto odvětví.

(25)

Bezdrátovým přístupovým systémům, jejichž součástí jsou rádiové místní sítě, nemusí jejich stávající přidělená bezlicenční pásma stačit. Je třeba posoudit potřebu a proveditelnost rozšíření přidělených bezlicenčních pásem 2,4 GHz a 5 GHz pro bezdrátové přístupové systémy, jejichž součástí jsou rádiové místní sítě, a to ve vztahu k registru stávajícího využívání rádiového spektra a nových potřeb rádiového spektra a s ohledem na využívání rádiového spektra pro jiné účely.

(26)

I když rozhlasové a televizní vysílání zůstane i nadále významnou platformou pro distribuci obsahu, jelikož je stále nejhospodárnější platformou pro hromadnou distribuci, pevné nebo bezdrátové širokopásmové připojení a další nové služby nabízejí kulturnímu odvětví nové příležitosti k rozšíření palety svých distribučních platforem, poskytování služeb na vyžádání a využití hospodářského potenciálu výrazného zvýšení datových přenosů.

(27)

Aby se mohly členské státy a Komise zaměřit na priority prvního víceletého programu, měly by spolupracovat za účelem podpory a dosažení cíle, kterým je umožnit Unii získat vedoucí postavení v poskytování služeb širokopásmových bezdrátových elektronických komunikací tím, že uvolní dostatečné rádiové spektrum v ekonomicky efektivně využitelných pásmech, aby tyto služby byly obecně dostupné.

(28)

Protože společný přístup a úspory z rozsahu jsou klíčem k rozvoji širokopásmových komunikací v celé Unii a k předcházení narušení hospodářské soutěže a fragmentace trhu mezi členskými státy, měly by být po dohodě členských států a Komise stanoveny některé osvědčené postupy týkající se podmínek a postupů udělování oprávnění. Tyto podmínky by mohly zahrnovat povinnost pokrytí, velikost bloků rádiového spektra, lhůty pro udělení práv, přístup pro operátory virtuálních mobilních sítí a dobu trvání práv k využívání rádiového spektra. Vzhledem k významu obchodování s právy k rádiovému spektru pro zlepšení efektivního využívání rádiového spektra a rozvoj vnitřního trhu bezdrátových zařízení a služeb by se tyto podmínky a postupy měly vztahovat na kmitočtová pásma, která jsou přidělena pro bezdrátové komunikace a která jsou spojena s možností převádět nebo pronajímat práva k využívání rádiového spektra.

(29)

Jiná odvětví, jako je doprava (pro bezpečnostní, informační a řídící systémy), výzkum a vývoj, elektronické zdravotnictví (e-Health), digitální začleňování a případně ochrana veřejnosti a odstraňování následků katastrof, mohou s ohledem na stále častější využívání videopřenosů a datových přenosů pro rychlou a účinnější službu potřebovat další kmitočtová pásma. Inovacím by měly napomoci optimalizace součinnosti mezi politikou rádiového spektra a činnostmi výzkumu a vývoje a provádění studií rádiové kompatibility mezi jednotlivými uživateli rádiového spektra. Podle výsledků výzkumu prováděného v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) je navíc třeba prozkoumat potřeby rádiového spektra u projektů, které mohou mít velký hospodářský nebo investiční potenciál, zejména pro malé a střední podniky, jako například kognitivní rádio nebo elektronické zdravotnictví (e-Health). S cílem podpořit výzkum a vývoj a vědeckou činnost by rovněž měla být zajištěna přiměřená ochrana před škodlivým rušením.

(30)

Strategie Evropa 2020 stanoví environmentální cíle pro udržitelné, energetický účinné konkurenční hospodářství, například formou zlepšení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020. Jak je zdůrazněno v Digitální agendě pro Evropu, jednu z hlavních úloh zde hraje odvětví informačních a komunikačních technologií. Mezi navrhovaná opatření patří urychlené zavádění inteligentních systémů pro hospodaření s energií v celé Unii (inteligentní sítě a inteligentní měření) s využitím komunikačních kapacit pro snížení spotřeby energie a rozvoj inteligentních dopravních systémů a inteligentního řízení provozu pro snížení emisí oxidu uhličitého v odvětví dopravy. Účinné využívání technologií v oblasti rádiového spektra by také mohlo pomoci snížit spotřebu energie rádiovými zařízeními a omezit dopady na životní prostředí ve venkovských a odlehlých oblastech.

(31)

Konzistentní přístup k udělování oprávnění k využívání rádiového spektra v Unii, který sleduje blaho občanů, by měl plně zohlednit ochranu zdraví veřejnosti před elektromagnetickými poli. Při dodržování doporučení Rady 1999/519/ES ze dne 12. července 1999 o omezení expozice osob elektromagnetickým polím (0 Hz to 300 GHz) (14) je nezbytné zajistit trvalé monitorování ionizujících a neionizujících účinků využívání rádiového spektra na zdraví, a to včetně skutečných kumulativních účinků využívání rádiového spektra o různých kmitočtech ve stále větším počtu různých zařízení.

(32)

Důležité cíle obecného zájmu, jako je bezpečnost osob, vyžadují koordinovaná technická řešení umožňující spolupráci záchranných a havarijních služeb různých členských států. Pro rozvoj a volný pohyb služeb a zařízení pro zajišťování bezpečnosti a pro rozvoj inovační celoevropských nebo interoperabilních bezpečnostních a záchranných řešení je třeba zajistit dostatečné rádiové spektrum. Studie ukázaly, že v příštích 5 až 10 letech budou v celé Unii potřebná další harmonizovaná kmitočtová pásma pod 1 GHz, aby mohly být poskytovány mobilní širokopásmové služby pro ochranu veřejnosti a odstraňování následků katastrof.

(33)

Regulace rádiového spektra má významný přeshraniční a mezinárodní rozměr, což je dáno vlastnostmi šíření rádiových vln, mezinárodním charakterem trhů závislých na rádiových službách a nutností předcházet škodlivému rušení mezi jednotlivými státy.

(34)

Pokud spadá předmět mezinárodní dohody částečně do pravomoci Unie a částečně do pravomoci členských států, je podle příslušné judikatury Soudního dvora Evropské unie důležité zajistit úzkou spolupráci mezi členskými státy a orgány Unie. Tato povinnost spolupracovat, vyjasněná v ustálené judikatuře, vyplývá ze zásady jednotného mezinárodního zastupování Unie a jejích členských států.

(35)

Členské státy mohou rovněž potřebovat podporu v oblasti koordinace kmitočtů při dvoustranných jednáních se zeměmi sousedícími s Unií, a to včetně kandidátských nebo přistupujících zemí, aby splnily své povinnosti podle práva Unii v oblasti koordinace kmitočtů. Mělo by to rovněž napomoci předcházet škodlivému rušení a zlepšit efektivitu využívání rádiového spektra a konvergenci využívání rádiového spektra i za hranicemi Unie.

(36)

Aby bylo možné uskutečnit cíle tohoto rozhodnutí, je důležité zlepšit stávající institucionální rámec pro koordinaci politiky rádiového spektra a správu rádiového spektra na úrovni Unie, mimo jiné v záležitostech přímo se dotýkajících dvou nebo více členských států, přičemž je třeba plně zohlednit pravomoci a odborné znalosti národních správ rádiového spektra. Nezbytná je rovněž spolupráce a koordinace mezi normalizačními orgány, výzkumnými ústavy a CEPT.

(37)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto rozhodnutí by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (15).

(38)

Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zavedení víceletého programu politiky rádiového spektra, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu navrhovaného programu lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(39)

Komise by měla předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávy o výsledcích dosažených na základě tohoto rozhodnutí, jakož i o plánovaných budoucích opatřeních.

(40)

Při vypracování návrhu vzala Komise v maximální míře v úvahu stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra zřízené rozhodnutím Komise 2002/622/ES (16),

a)

uplatňování nejvhodnějšího a nejméně omezujícího systému udělování oprávnění, a to tak, aby byla maximalizována flexibilita a efektivita využívání rádiového spektra. Tento systém udělování oprávnění musí vycházet z objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií;

b)

podpora rozvoje vnitřního trhu podporou vzniku budoucích digitálních služeb pro celou Unii a podporou účinné hospodářské soutěže;

c)

podpora hospodářské soutěže a inovací, při zohlednění potřeby předcházet škodlivému rušení a potřeby zajistit technickou kvalitu služby pro usnadnění dostupnosti širokopásmových služeb a účinné reagování na zvýšený bezdrátový datový provoz;

d)

definování technických podmínek využívání rádiového spektra při plném zohlednění příslušných právních předpisů Unie, včetně předpisů týkajících se omezení expozice osob elektromagnetickým polím;

e)

podpora neutrality technologií a služeb, pokud jde o práva k využití rádiového spektra tam, kde je to možné.

a)

uplatňování technologické neutrality služeb, pokud jde o právo k využívání rádiového spektra v sítích a službách elektronických komunikací a převod nebo pronájem individuálních práv k využívání rádiových kmitočtů;

b)

podpora harmonizace využívání rádiových kmitočtů v celé Unii ve shodě s potřebou zajistit jejich účelné a efektivní využití;

c)

usnadňování nárůstu bezdrátového datového přenosu a širokopásmových služeb, zejména podporou flexibility, a prosazování inovací, při zohlednění potřeby předcházet škodlivému rušení a zajistit technickou kvalitu služby.

a)

podpora účinné správy a efektivního využívání rádiového spektra, aby byla co nejlépe uspokojována stoupající poptávka po využívání kmitočtů a zároveň při zohlednění důležité sociální, kulturní a ekonomická hodnoty rádiového spektra;

b)

snaha o včasné přidělení dostatečného a odpovídajícího rádiového spektra za účelem podpory cílů politik Unie a o co nejlepší uspokojení rostoucí poptávky po bezdrátovém přenosu dat, čímž se umožní rozvoj komerčních i veřejných služeb a zároveň se zohlední důležité cíle obecného zájmu, jako je kulturní rozmanitost a pluralita sdělovacích prostředků; za tímto účelem je třeba vyvinout veškeré úsilí s cílem určit na základě registru využívání rádiového spektra podle článku 9 nejpozději do roku 2015 alespoň 1 200 MHz rádiového spektra vhodného k přidělení. Toto číslo zahrnuje i rádiové spektrum, které je již využíváno;

c)

překlenutí digitální propasti a přispění k cílům Digitální agendy pro Evropu, přičemž podpoří přístup všech občanů Unie k širokopásmovému připojení o minimální rychlosti 30 Mbps do roku 2020 a umožní, aby v Unii byla k dispozici nejvyšší možná rychlost a kapacita širokopásmového připojení;

d)

umožnění, aby Unie získala vedoucí postavení v poskytování služeb širokopásmových bezdrátových elektronických komunikací tím, že uvolní dostatečné rádiové spektrum v pásmech, která jsou z hlediska nákladů efektivní, aby tyto služby byly obecně dostupné;

e)

zajištění příležitostí pro komerční i veřejný sektor prostřednictvím vyšších kapacit mobilního širokopásmového připojení;

f)

podpora inovací a investic zvýšenou pružností využívání rádiového spektra, důsledným uplatňováním zásad technologické neutrality a neutrality služeb mezi technologickými řešeními, která mohou být přijata, v celé Unii a formou vhodné předvídatelnosti v oblasti regulace stanovené mimo jiné v předpisovém rámci pro elektronické komunikace, uvolněním harmonizovaných kmitočtových pásem pro nové vyspělé technologie a možností obchodovat s právy k využívání rádiového spektra, čímž se vytvoří příležitosti pro vznik budoucích digitálních služeb v celé Unii;

g)

zajištění snadného přístupu k rádiovému spektru využitím výhod plynoucích z obecných oprávnění pro elektronické komunikace v souladu s článkem 5 směrnice 2002/20/ES;

h)

podpora sdílení pasivních infrastruktur tam, kde by to bylo přiměřené a nediskriminační, jak je uvedeno v článku 12 směrnice 2002/21/ES;

i)

udržování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže zejména ve službách elektronických komunikací, a to usilováním prostřednictvím preventivních či nápravných opatření o předcházení nadměrnému hromadění práv k využívání rádiových kmitočtů některými podniky, která vede ke značnému narušení hospodářské soutěže;

j)

snížení fragmentace a plné využití potenciálu vnitřního trhu, aby se posilováním koordinace a harmonizace technických podmínek pro využívání a případně i dostupnost rádiového spektra podpořil hospodářský růst a úspory z rozsahu na úrovni Unie;

k)

předcházení škodlivému rušení či narušování jinými rádiovými zařízeními nebo zařízeními nevyužívajícími rádiové spektrum, a to mimo jiné usnadněním přípravy norem, jež přispějí k efektivnímu využívání rádiového spektra, a zvýšením odolnosti přijímačů vůči rušení, přičemž bude brán v úvahu zejména kumulativní dopad rostoucího množství a hustoty nasazení rádiových zařízení a aplikací;

l)

podpora dostupnosti nových spotřebitelských výrobků a technologií, tak aby byla zajištěna podpora spotřebitelů, pokud jde o přechod na digitální technologii, a aby bylo zajištěno účinné využívání digitální dividendy;

m)

snížení uhlíkové stopy Unie zvýšením technické účinnosti a energetické účinnosti bezdrátových komunikačních sítí a vybavení.

a)

omezit množství rádiového spektra, k němuž jsou udělena práva k využívání jakémukoli operátorovi, nebo stanovit pro taková práva k využívání rádiového spektra podmínky, jako je poskytování velkoobchodního přístupu, národní nebo regionálního roamingu, v určitých pásmech nebo určitých skupinách pásem s podobnými charakteristikami, například u pásem pod 1 GHz přidělených službám elektronických komunikací; tyto dodatečné podmínky mohou uložit pouze příslušné vnitrostátní orgány;

b)

vyhradit určitou část kmitočtového pásma či skupiny pásem pro přidělení novým subjektům, je-li to vhodné s ohledem na situaci na vnitrostátním trhu;

c)

v některých pásmech odmítnout udělení nových práv k využívání rádiového spektra nebo povolení nových využití rádiového spektra v určitých pásmech, případně mohou pro udělení nových práv k využívání rádiového spektra či povolení nových využití rádiového spektra stanovit podmínky, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže přidělením, převodem nebo hromaděním práv k využívání rádiových kmitočtů;

d)

u práv k využívání rádiového spektra, jež nepodléhají kontrole fúzí na úrovni členského státu ani Unie, zakázat převod těchto práv nebo stanovit pro jejich převod podmínky, pokud by tímto převodem mohlo dojít k významnému narušení hospodářské soutěže;

e)

v souladu se směrnicí 2002/20/ES pozměnit stávající práva, pokud je to nezbytné za účelem nápravy narušení hospodářské soutěže, ke kterému došlo převodem nebo hromaděním práv k využívání rádiových kmitočtů.

a)

umožnit zjištění kmitočtových pásem, ve kterých by mohlo dojít ke zlepšení účinnosti stávajícího využití rádiového spektra;

b)

usnadnit zjištění kmitočtových pásem, která by mohla být vhodná k přerozdělení a možnosti sdílení rádiového spektra za účelem podpory politik Unie stanovených v tomto rozhodnutí, při současném zohlednění budoucích potřeb rádiového spektra mimo jiné v závislosti na poptávce spotřebitelů a operátorů, jakož i možnosti uspokojení těchto potřeb;

c)

pomoci analyzovat různé typy využívání rádiového spektra soukromými i veřejnými uživateli;

d)

pomoci určit kmitočtová pásma, která by mohla být přidělena nebo přerozdělena tak, aby se zvýšila efektivita jejich využití, podpořily inovace a posílila hospodářská soutěž na vnitřním trhu, hledat nové způsoby sdílení rádiového spektra ve prospěch soukromých i veřejných uživatelů, při současném zohlednění potenciálního pozitivního i negativního dopadu přidělení nebo opětovné přidělení těchto i sousedních pásem stávajícím uživatelům. xxxxxx

a)

stanoví praktické postupy a jednotné formáty shromažďování údajů o stávajícím využití rádiového spektra a jejich poskytování členskými státy Komisi za předpokladu, že budou dodržena pravidla obchodního tajemství podle článku 8 rozhodnutí č.676/2002/ES a právo členských států neposkytnout důvěrné informace, s ohledem na cíl minimalizovat administrativní zátěž a stávající povinnosti členských států vyplývající z jiných ustanovení práva Unie, zejména povinnosti poskytnout konkrétní informace;

b)

stanoví metodika pro analýzu technologických trendů, budoucích potřeb a poptávky po rádiovém spektru v oblastech politiky Unie, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, především u služeb, které by mohly fungovat v kmitočtových pásmech v rozsahu 400 MHz až 6 GHz, za účelem určení rozvíjejících se a potenciálně významných využití rádiového spektra.

a)

spadá-li předmět mezinárodních jednání do pravomoci Unie, stanoví se postoj Unie v souladu s právem Unie;

b)

spadá-li předmět mezinárodních jednání částečně do pravomocí Unie a částečně do pravomocí členských států, usilují Unie a členské státy o stanovení společného postoje v souladu s požadavky zásady loajální spolupráce;

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/18

(1)

Směrnice 2010/31/EU vyžaduje, aby Komise prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci stanovila srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov.

(2)

Členské státy mají povinnost stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost budov a prvků budov. Tyto požadavky musí být stanoveny za účelem dosažení nákladově optimálních úrovní. Je na členských státech samých, aby rozhodly, zda vnitrostátní referenční hodnotu použitou pro konečný výsledek výpočtů nákladové optimality určí výpočty provedené z makroekonomického úhlu pohledu (porovnávajícího náklady a výnosy investic do energetické účinnosti z pohledu společnosti jako celku) nebo výpočty provedené výhradně z finančního úhlu pohledu (zahrnujícího pouze investice). Vnitrostátní minimální požadavky na energetickou náročnost by neměly být o více než 15 % nižší nežli výsledky výpočtů nákladově optimálních úrovní, které byly určeny jako vnitrostátní referenční hodnota. Nákladově optimální úroveň se pohybuje v rozmezí úrovní náročnosti, v nichž je analýza nákladů a přínosů, vypočítaná pro životní cyklus, kladná.

(3)

Směrnice 2010/31/EU podporuje snížení spotřeby energie v zastavěném životním prostředí, ale zároveň zdůrazňuje, že sektor budov je hlavním zdrojem emisí oxidu uhličitého.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (2) umožňuje stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost těchto výrobků. Při stanovování vnitrostátních požadavků pro technické systémy budov musí členské státy vzít v úvahu prováděcí opatření stanovená v této směrnici. Náročnost stavebních výrobků, která se použije pro výpočet podle tohoto nařízení, by měla být stanovena v souladu s ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (3).

(5)

Cíl nákladově efektivních nebo nákladově optimálních úrovní energetické účinnosti může za určitých okolností odůvodnit stanovení nákladově efektivních nebo nákladově optimálních požadavků členskými státy na prvky budov, které by v praxi vytvořily překážky pro některé možnosti volby v souvislosti s designem nebo technologiemi budov a zároveň stimulovaly použití výrobků spojených se spotřebou energie s lepšími parametry energetické náročnosti.

(6)

Kroky, které tvoří srovnávací metodický rámec, byly stanoveny v příloze III směrnice 2010/31/EU a zahrnují stanovení referenčních budov, stanovení opatření pro zlepšení energetické účinnosti, která se použijí na tyto referenční budovy, vyhodnocení potřeby primární energie na základě těchto opatření a výpočet nákladů (tj. čistá současná hodnota) na tato opatření.

(7)

Společný rámec pro výpočet energetické náročnosti stanovený v příloze I směrnice 2010/31/EU se vztahuje také na nákladově optimální rámcovou metodiku pro všechny kroky, a zejména pro výpočet energetické náročnosti budov a prvků budov.

(8)

Pro účely přizpůsobení srovnávacího metodického rámce situaci v členských státech by v tomto okamžiku měly členské státy určit odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy a/nebo prvku budovy, vhodné náklady na energonositele, výrobky, systémy, údržbu, provozní náklady a náklady na pracovní sílu, konverzní faktory primární energie a vývoje cen energií, které se aktuálně předpokládají pro paliva používaná ve vnitrostátním kontextu pro energii spotřebovávanou v budovách s přihlédnutím k informacím, které poskytla Komise. Členské státy by rovněž měly stanovit diskontní sazbu, která se použije u makroekonomických i finančních výpočtů poté, co byla provedena pro každý výpočet analýza citlivosti pro minimálně dvě diskontní sazby..

(9)

Aby se zajistil společný přístup členských států k provádění srovnávacího metodického rámce, je třeba, aby Komise stanovila klíčové rámcové podmínky, které jsou zapotřebí pro výpočet čisté současné hodnoty, jako je výchozí rok pro výpočty, kategorie nákladů, které je třeba vzít v potaz, a výpočtové období, které se má použít.

(10)

Stanovení společného výpočtového období není v rozporu s právem členských států stanovit odhadovaný ekonomický cyklus budov a/nebo prvků budov, protože tento cyklus by mohl být delší nebo kratší než dané výpočtové období. Odhadnutý ekonomický životní cyklus budovy nebo prvku budovy má na výpočtové období pouze omezený vliv, jelikož prvek je určen spíše cyklem renovace budovy, což je období, po jehož uplynutí budova prodělá rozsáhlou renovaci.

(11)

Výpočty a prognózy nákladů s mnoha dohady a nejistotami, například včetně vývoje cen energií v čase, jsou obvykle doplněny o analýzu citlivosti, jejíž pomocí se posoudí důkladnost klíčových vstupních parametrů. Pro účely výpočtů nákladově optimálních úrovní by se analýza citlivosti měla zabývat minimálně vývojem cen energií a diskontní sazbou a optimálně by měla také zahrnout vývoj cen technologií v budoucnosti, který by sloužil jako vstupní data pro přezkum výpočtů.

(12)

Srovnávací metodický rámec by měl členským státům umožnit srovnávat výsledky nákladově optimálních výpočtů s platnými minimálními požadavky na energetickou náročnost a na základě výsledku tohoto srovnání zajistit, aby byly minimální požadavky na energetickou náročnost stanoveny za účelem dosažení nákladově optimálních úrovní. Členské státy by rovněž měly zvážit stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost na nákladově optimální úrovni pro ty kategorie budov, kde zatím nebyly stanoveny žádné minimální požadavky na energetickou náročnost.

(13)

Nákladově optimální metodika je neutrální, co se týče technologií, a neupřednostňuje jedno technologické řešení na úkor jiného. Zajistí hospodářskou soutěž v oblasti opatření/balíčků/variant po odhadovanou dobu životnosti budovy nebo prvku budovy.

(14)

Výsledky výpočtů a použité vstupní údaje a předpoklady by měly být oznámeny Komisi dle čl. 5 odst. 2 směrnice 2010/31/EU. Na základě těchto zpráv by Komise měla být schopna posoudit a vypracovat zprávu o pokroku členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost.

(15)

V zájmu omezení správní zátěže členských států by měly mít členské státy možnost snížit počet výpočtů na základě stanovení referenčních budov, které jsou charakteristické pro více než jednu kategorii budov, aniž by tím byla dotčena povinnost členských států v souladu se směrnicí 2010/31/EU stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost pro určité kategorie budov,

1)

celkovými náklady se rozumí součet současné hodnoty vstupních investičních nákladů, součet proměnných nákladů a obnovovacích nákladů (vztažených k výchozímu roku), případně i nákladů na likvidaci. Pro výpočty na makroekonomické úrovni se zavádí dodatečná kategorie nákladů, a to náklady na emise skleníkových plynů;

2)

vstupními investičními náklady se rozumí všechny náklady vynaložené do okamžiku, kdy jsou budova nebo prvek budovy připraveny k použití a předány zákazníkovi. Tyto náklady zahrnují náklady na design, nákup prvků budov, připojení na dodavatele energií, proces instalace a uvádění do provozu;

3)

náklady na energii se rozumí roční náklady a pevné a maximální platby za energii, včetně vnitrostátních daní;

4)

provozními náklady se rozumí všechny náklady spojené s provozem budovy, včetně ročních nákladů na pojištění, poplatků za veřejné služby a dalších stálých plateb a daní;

5)

náklady na údržbu se rozumí roční náklady na opatření pro zachování a obnovu požadované kvality budovy nebo prvku budovy. Patří k nim roční náklady na inspekci, čištění, úpravy, opravy a spotřební materiál;

6)

proměnnými náklady se rozumí roční náklady na údržbu, provozní náklady a náklady na energii;

7)

náklady na likvidaci se rozumí náklady na demontáž/stržení budovy nebo prvku budovy na konci životnosti a zahrnují demontáž, odstranění prvků budovy, jejichž životnost ještě neskončila, dopravu a recyklaci;

8)

ročními náklady se rozumí součet průběžných a pravidelně se opakujících nákladů nebo obnovovacích nákladů vynaložených v daném roce;

9)

obnovovacími náklady se rozumí substituční investice do prvku budovy, podle odhadovaného ekonomického životního cyklu během výpočtového období;

10)

náklady na emise skleníkových plynů se rozumí peněžní hodnota škod na životním prostředí způsobených emisemi CO2 v souvislosti se spotřebou energie v budovách;

11)

referenční budovou se rozumí hypotetická nebo skutečná referenční budova, která má typickou stavební geometrii a typické systémy, typickou energetickou náročnost jak obvodového pláště, tak i systémů budovy, typickou funkčnost a typickou strukturu nákladů v členském státě a je charakteristická pro místní klimatické podmínky a zeměpisnou polohu;

12)

diskontní sazbou se rozumí konkrétní hodnota srovnání hodnoty peněz v různých časových obdobích v reálném vyjádření;

13)

diskontním faktorem se rozumí násobek, používaný pro převod hotovostního toku v daném časovém okamžiku na ekvivalentní hodnotu ve výchozím bodě. Je odvozen z diskontní sazby;

14)

výchozím rokem se rozumí rok, ze kterého výpočet vychází a od kterého je odvozeno výpočtové období;

15)

výpočtovým obdobím se rozumí časové období, za které se výpočet provádí, obvykle je vyjádřeno v rocích;

16)

zůstatkovou hodnotou budovy se rozumí součet zůstatkových hodnot budovy a prvků budovy na konci výpočtového období;

17)

vývojem cen se rozumí vývoj cen energie, výrobků, systémů budov, služeb, práce, údržby a dalších nákladů v čase a může se lišit od míry inflace;

18)

opatřením na zlepšení energetické účinnosti se rozumí změna provedená na budově, jejímž výsledkem je snížení potřeby primární energie;

19)

balíčkem se rozumí soubor opatření na zlepšení energetické účinnosti nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie, která jsou použita na referenční budovu;

20)

variantou se rozumí celkový výsledek a popis úplného souboru opatření/balíčků použitých na budovu, který se může skládat z kombinace opatření zaměřených na obvodový plášť budovy, pasivní techniky, opatření týkající se systémů budov a/nebo opatření založených na obnovitelných zdrojích energie;

21)

dílčími kategoriemi budov se rozumí kategorie typů budov, které jsou dále rozčleněné podle velikosti, stáří, stavebního materiálu, struktury spotřeby, klimatického pásma nebo dalších kritérií jiných než ta, která jsou uvedena v příloze I bodě 5 směrnice 2010/31/EU. Právě pro tyto dílčí kategorie se obecně stanoví referenční budovy;

22)

dodanou energií se rozumí energie vyjádřená na energonositele, která je dodávána do technického systému budovy přes systémovou hranici, aby pokryla příslušné potřeby použití (jako je vytápění, chlazení, větrání, příprava teplé vody, osvětlení, spotřebiče atd.) nebo výrobu elektrické energie;

23)

potřebou energie na vytápění a chlazení se rozumí teplo, které je nutno dodat do klimatizovaného prostoru nebo z něj extrahovat za účelem zachování požadovaných teplotních podmínek během daného časového období;

24)

vydanou energií se rozumí energie vyjádřená na energonositele, kterou dodává technický systém budovy přes systémovou hranici a která je využívána mimo systémovou hranici;

25)

klimatizovaným prostorem se rozumí prostor, v němž jsou technickými prostředky, jako je vytápění či chlazení atd., regulovány určité parametry okolního prostředí, jako např. teplota, vlhkost atd.;

26)

energií z obnovitelných zdrojů se rozumí energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, tzn. energie větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů.

a)

jako výchozí rok pro výpočet použijí rok, ve kterém se výpočet provádí;

b)

použijí výpočtové období uvedené v příloze I tohoto nařízení;

c)

použijí kategorie nákladů uvedené v příloze I tohoto nařízení;

d)

pro výpočet uhlíkových nákladů použijí jako minimální dolní hranici plánované ETS ceny uhlíku, jak jsou uvedeny v příloze II.

a)

odhadovaného ekonomického životního cyklu budovy a/nebo prvku budovy;

b)

diskontní sazby;

c)

nákladů na energonositele, výrobky, systémy, nákladů na údržbu, provozních nákladů a nákladů na pracovní sílu;

d)

primárních energetických faktorů;

e)

vývoje cen energií, který se předpokládá pro všechny energonositele s přihlédnutím k informacím uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/37

(1)

Článek 27 nařízení Komise (ES) č. 1187/2009 ze dne 27. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o vývozní licence a vývozní náhrady pro mléko a mléčné výrobky (2), stanoví, že v souvislosti s vývozními kvótami pro sušené mléko otevřenými Dominikánskou republikou je třeba upřednostnit produkty spadající pod zvláštní kódy produktů z nomenklatury pro vývozní náhrady. Toto omezení bylo zavedeno proto, aby se zabránilo nadměrnému počtu žádostí o licenci, což by mohlo vést k roztříštěnosti trhu a riziku ve ztráty podílu na trhu pro vývozce Unie.

(2)

Požadovaná množství pro kvótový rok 2011/12 byla poprvé nižší než dostupná množství stanovená kvótou. V případě zbývajících množství je vhodné přidělit tato množství žadatelům, kteří mají zájem obdržet větší množství, než bylo požadováno, za předpokladu, že jistota je odpovídajícím způsobem navýšena.

(3)

S ohledem na maximální využití kvóty v následujících letech je vhodné rozšířit působnost žádostí o licenci na všechny produkty, na které se vztahuje celní kvóta, jak je stanoveno v Dohodě o hospodářském partnerství mezi státy Carifora na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (3), jejíž podpis a prozatímní uplatňování byly schváleny rozhodnutím Rady 2008/805/ES (4). Navíc, pokud jde o platnost vývozních licencí, by odchylka stanovená v čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 1187/2009 neměla být omezena pouze na produkty patřící do stejné kategorie produktů, jak je uvedeno v příloze I zmíněného nařízení, ale měla by být rozšířena na všechny produkty, na něž se vztahuje celní kvóta.

(4)

Jelikož jsou vývozní náhrady od roku 2008 stanoveny na 0, je třeba v žádostech o vývozní licenci a licencích uvádět kódy kombinované nomenklatury místo kódů produktů v nomenklatuře pro náhrady. Příslušná ustanovení je třeba odpovídajícím způsobem pozměnit.

(5)

Pro účely řádného řízení je nezbytné, aby Komise před 31. srpnem obdržela oznámení o množství, pro která byly licence vydány. Oznámení o přidělených množstvích je naopak nadbytečné a lze je zrušit.

(6)

V čl. 28 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) č. 1187/2009 se stanoví, že žádosti o vývozní licenci jsou přípustné pouze tehdy, pokud žadatelé složí jistotu v souladu s článkem 9 uvedeného nařízení. Výjimka z článku 9 uvedeného nařízení stanovená v čl. 33 odst. 1 uvedeného nařízení tedy se zmíněným nařízením není v souladu.

(7)

Nařízení (ES) č. 1187/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

1)

V čl. 27 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Žádosti o licenci se mohou podávat v případě všech produktů kódů KN 0402 10, 0402 21 a 0402 29.“

2)

V čl. 28 odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Aby byla žádost o vývozní licenci přípustná, lze podat pro každý kód produktu kombinované nomenklatury pouze jednu takovou žádost a všechny žádosti musí být příslušnému orgánu jednoho členského státu podány ve stejnou dobu.“

3)

Článek 31 se mění takto:

4)

Článek 32 se mění takto:

5)

V článku 33 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Ustanovení kapitoly II se použijí s výjimkou článků 7 a 10.“

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/39

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/41

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 620/2009 ze dne 13. července 2009 o správě dovozní celní kvóty pro vysoce jakostní hovězí maso (3) stanoví podrobná pravidla pro podávání žádostí o dovozní licence a jejich vydávání.

(2)

Ustanovení čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 1301/2006 stanoví, že v případech, kdy množství, na něž se vztahují žádosti o licenci, překračují množství dostupná pro kvótové období, se na množství, na něž se vztahuje každá žádost o licenci, stanoví přídělový koeficient. Žádosti o dovozní licence podané podle článku 3 nařízení (ES) č. 620/2009 mezi 1. a 7. března 2012 překračují dostupná množství. Proto by měla být určena míra, do které mohou být vydány dovozní licence, a stanoven přídělový koeficient,

21.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 81/42

(1)

Podávání žádostí o dovozní licence pro pořadové číslo 09.4318 bylo pozastaveno ode dne 19. ledna 2012 prováděcím nařízením Komise (EU) č. 41/2012 ze dne 18. ledna 2012, kterým se pozastavuje podávání žádostí o dovozní licence na produkty v odvětví cukru v rámci některých celních kvót (3), podle prováděcí nařízení (ES) č. 891/2009.

(2)

Na základě oznámení o nevyužitých a/nebo částečně využitých licencích jsou množství opět dostupná pro uvedené pořadové číslo. Pozastavení podávání žádostí by proto mělo být odvoláno,