21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/1

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/2

(1)

Evropská unie si stanovila za cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)

Podle čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí.

(3)

Podle Stockholmského programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (2), by vzájemné uznávání mělo být rozšířeno na všechny druhy rozsudků a soudních rozhodnutí, které mohou být v závislosti na právním systému buď trestní, nebo správní povahy. Program dále vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, jak zlepšit právní předpisy a opatření zaměřená na praktickou podporu ochrany obětí. Uvedený program rovněž stanoví, že by obětem trestného činu mohla být nabídnuta zvláštní ochranná opatření, která by měla být účinná v rámci celé Unie. Tato směrnice je součástí soudržného a komplexního souboru opatření v oblasti práv obětí.

(4)

V usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách se členské státy vyzývají, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí páchaného na ženách a aby zahájily kroky k boji proti příčinám tohoto násilí, zejména prostřednictvím preventivních akcí, a dále se Unie vyzývá, aby všem obětem násilí zaručila právo na pomoc a podporu. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 podporuje návrh na zavedení evropského příkazu k ochraně obětí.

(5)

Rada ve svém usnesení ze dne 10. června 2011 o plánu posílení práv a ochrany obětí, zejména v trestním řízení, uvedla, že je na úrovni Unie třeba podniknout kroky za účelem posílení práv a ochrany obětí trestných činů, a vyzvala Komisi, aby za tímto účelem předložila příslušné návrhy. V tomto rámci by měl být vytvořen mechanismus k zajištění vzájemného uznávání mezi členskými státy rozhodnutí o ochranných opatřeních pro oběti trestných činů. V souladu s uvedeným usnesením by měla být tato směrnice, která se týká vzájemného uznávání ochranných opatřeních přijatých v trestních věcech, doplněna vhodným mechanismem upravujícím opatření přijímaná v občanských věcech.

(6)

Ve společném prostoru práva bez vnitřních hranic je nezbytné zajistit, aby ochrana poskytovaná fyzické osobě v jednom členském státě byla zachována a pokračovala rovněž v jakémkoli jiném členském státě, do nějž se dotyčná osoba přestěhuje nebo přestěhovala. Také by mělo být zajištěno, aby oprávněný výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států v souladu s čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a článkem 21 Smlouvy o fungování EU nevedl ke ztrátě jejich ochrany.

(7)

Za účelem dosažení těchto cílů by tato směrnice měla stanovit pravidla, na jejichž základě je možné rozšířit ochranu vyplývající z určitých ochranných opatření přijatých podle práva jednoho členského státu (dále jen „vydávající stát“) i na další členský stát, v němž se chráněná osoba rozhodne pobývat nebo se zdržovat (dále jen „vykonávající stát“).

(8)

Tato směrnice zohledňuje rozdílné právní tradice členských států i skutečnost, že účinnou ochranu je možné zajistit prostřednictvím ochranných příkazů vydaných jinými orgány než trestními soudy. Tato směrnice nezakládá povinnost změnit vnitrostátní systémy přijímání ochranných opatření, ani nezakládá povinnost zavést trestněprávní systém pro vykonávání evropského ochranného příkazu nebo takový systém za tímto účelem pozměnit.

(9)

Tato směrnice se použije na ochranná opatření, která mají konkrétně za cíl chránit určité osoby proti trestnému činu jiné osoby, který může jakýmkoli způsobem ohrozit život, tělesnou, duševní a sexuální integritu dané osoby, například prostřednictvím předcházení jakékoli formě obtěžování, jakož i proti činu, který může ohrozit důstojnost nebo osobní svobodu, například prostřednictvím předcházení únosům, nebezpečnému pronásledování (tzv. stalking) a jiným formám nepřímého nátlaku, a která mají za cíl předcházet novému trestnému jednání či zmírnit dopady předchozího trestného jednání. Tato osobní práva chráněné osoby odpovídají úrovni základních hodnot uznávaných a dodržovaných ve všech členských státech. Členský stát však není povinen vydat evropský ochranný příkaz na základě trestního opatření, které neslouží konkrétně k ochraně osoby, ale slouží primárně k jiným účelům, například za účelem společenské rehabilitace pachatele. Je třeba zdůraznit, že tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření, která mají za cíl chránit všechny oběti, a nikoli pouze oběti násilí páchaného na základě příslušnosti k pohlaví, přičemž se zohlední zvláštní povaha každého spáchaného trestného činu.

(10)

Tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření v trestních věcech, a nevztahuje se proto na ochranná opatření ve věcech občanských. K výkonu ochranného opatření v souladu s touto směrnicí není nezbytné, aby byl spáchaný trestný čin stanoven pravomocným rozhodnutím. Nezáleží ani na tom, zda je orgán, který ochranné opatření přijal, orgánem trestněprávní, správní či občanskoprávní povahy. Tato směrnice neukládá členským státům povinnost, aby změnily své vnitrostátní právní předpisy tak, aby byly schopny přijímat ochranná opatření v rámci trestního řízení.

(11)

Tato směrnice se má vztahovat na ochranná opatření přijatá ve prospěch obětí nebo možných obětí trestných činů. Tato směrnice by se proto neměla vztahovat na opatření přijatá za účelem ochrany svědků.

(12)

Je-li ochranné opatření podle této směrnice přijato na ochranu příbuzného hlavní chráněné osoby, může být požádáno o vydání evropského ochranného příkazu a evropský ochranný příkaz může být vydán ve vztahu k tomuto příbuznému, pokud jsou splněny podmínky stanovené v této směrnici.

(13)

Každá žádost o vydání evropského ochranného příkazu by měla být posouzena dostatečně rychle s ohledem na bližší okolnosti případu včetně naléhavosti, předpokládaného data příjezdu chráněné osoby na území vykonávajícího státu a, pokud je to možné, s ohledem na míru ohrožení chráněné osoby.

(14)

Mají-li být chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, sdělovány informace podle této směrnice, měly by být tyto informace případně zároveň poskytnuty opatrovníkovi nebo zástupci dotčené osoby. Současně je nutné důsledně zohledňovat skutečnost, že chráněná osoba, osoba, která představuje nebezpečí, opatrovník nebo zástupce pro řízení musí obdržet informace podle této směrnice v jazyce, kterému rozumí.

(15)

V řízeních o vydání a uznání evropského ochranného příkazu by příslušné orgány měly náležitě zohledňovat potřeby obětí, a to zejména zvláště zranitelných osob, jako jsou nezletilí nebo zdravotně postižené osoby.

(16)

Pro použití této směrnice může být ochranné opatření uloženo na základě rozsudku ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (3), nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie (4). Bylo-li rozhodnutí přijato ve vydávajícím státě na základě jednoho z uvedených rámcových rozhodnutí, mělo by následovat příslušné řízení o uznání ve vykonávajícím státě. Tím by však neměla být vyloučena možnost postoupení evropského ochranného příkazu do jiného členského státu, než je stát vykonávající rozhodnutí, založená na uvedených rámcových rozhodnutích.

(17)

V souladu s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie by osoba, která představuje nebezpečí, měla buď v průběhu řízení vedoucího k přijetí ochranného opatření nebo před vydáním evropského ochranného příkazu mít možnost být slyšena a podat proti ochrannému opatření opravný prostředek.

(18)

Aby se předešlo spáchání trestného činu proti oběti ve vykonávajícím státě, měl by uvedený stát mít právní prostředky pro uznání rozhodnutí ve prospěch oběti, které bylo předtím přijato ve vydávajícím státě, a zároveň by se mělo zabránit tomu, aby oběť musela ve vykonávajícím státě zahájit nové řízení nebo znovu předkládat důkazní prostředky, jako by rozhodnutí ve vydávajícím státě nebylo přijato. Uznání evropského ochranného příkazu vykonávajícím státem znamená mimo jiné, že příslušný orgán uvedeného státu, s výhradou omezení uvedených v této směrnici, přijme existenci a platnost ochranného opatření přijatého ve vydávajícím státě, uzná faktickou situaci popsanou v evropském ochranném příkazu a souhlasí, že ochrana by měla být poskytnuta a její poskytování by mělo pokračovat v souladu s jeho vnitrostátním právem.

(19)

Tato směrnice obsahuje úplný seznam zákazů a omezení, které, jsou-li uloženy ve vydávajícím státě a obsaženy v evropském ochranném příkazu, by měly být uznány a vykonány ve vykonávajícím státě, s výhradou omezení stanovených v této směrnici. Umožňuje-li to vnitrostátní právo, lze na vnitrostátní úrovni přijímat další ochranná opatření, jako je povinnost osoby, která představuje nebezpečí, zdržovat se na určeném místě. Vydávající stát může tato opatření uložit v řízení, jehož výsledkem je přijetí některého ochranného opatření, které podle této směrnice může být základem evropského ochranného příkazu.

(20)

Jelikož jsou ve členských státech k přijímání a výkonu ochranných opatření příslušné různé druhy orgánů (občanskoprávní, trestněprávní či správní), je vhodné poskytnout v rámci této směrnice vysokou úroveň flexibility v mechanismu spolupráce mezi členskými státy. Příslušný orgán ve vykonávajícím státě proto nemusí ve všech případech přijmout stejné ochranné opatření, jako bylo přijato ve vydávajícím státě, a může do určité míry uvážit přijetí jakéhokoli opatření, které v obdobné situaci shledává vhodným a přiměřeným podle svého vnitrostátního práva, aby byla chráněné osobě poskytnuta pokračující ochrana s ohledem na ochranné opatření přijaté ve vydávajícím státě, jak je popsané v evropském ochranném příkazu.

(21)

Zákazy nebo omezení, na které se tato směrnice použije, zahrnují mimo jiné opatření zaměřená na omezení osobních kontaktů či kontaktů na dálku mezi chráněnou osobou a osobou, která představuje nebezpečí, například uložením určitých podmínek pro tyto kontakty nebo uložením omezení ohledně obsahu komunikace.

(22)

Příslušný orgán vykonávajícího státu by měl informovat osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakémkoli opatření přijatém na základě evropského ochranného příkazu. Při oznámení osobě, která představuje nebezpečí, by měl být řádně zohledněn zájem chráněné osoby na tom, aby nebyla odhalena její adresa nebo jiné kontaktní údaje. Takové údaje by měly být z oznámení vyloučeny, pokud nejsou adresa či jiné kontaktní údaje zahrnuty v zákazu nebo omezení uloženém jako opatření výkonu osobě, která představuje nebezpečí.

(23)

Pokud příslušný orgán ve vydávajícím státě odvolá evropský ochranný příkaz, měl by příslušný orgán ve vykonávajícím státě přerušit opatření, která přijal za účelem výkonu evropského ochranného příkazu, přičemž se rozumí, že příslušný orgán vykonávajícího státu může nezávisle a v souladu se svým vnitrostátním právem přijmout jakékoli ochranné opatření podle svých vnitrostátních právních předpisů s cílem chránit dotčenou osobu.

(24)

Vzhledem k tomu, že se tato směrnice zabývá situací, kdy se chráněná osoba přestěhuje do jiného členského státu, vydání či výkon evropského ochranného příkazu by nemělo zahrnovat jakékoli přenesení pravomocí týkajících se hlavních, odložených, alternativních, podmíněných nebo vedlejších trestů nebo bezpečnostních opatření uložených osobě, která představuje nebezpečí, na vykonávající stát, pokud tato osoba i nadále pobývá ve státě, který ochranné opatření přijal.

(25)

Tam, kde je to vhodné, by mělo být možné použít elektronické prostředky s cílem uvést v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy do praxe opatření přijatá na základě této směrnice.

(26)

V rámci spolupráce mezi orgány zapojenými do zajištění ochrany chráněné osoby by měl příslušný orgán vykonávajícího státu sdělit příslušnému orgánu vydávajícího státu jakékoli porušení opatření přijatých ve vykonávajícím státě za účelem výkonu evropského ochranného příkazu. Toto sdělení by mělo umožnit příslušnému orgánu vydávajícího státu urychleně rozhodnout o jakékoli vhodné reakci ohledně ochranného opatření uloženého v jeho státě vůči osobě, která představuje nebezpečí. Taková reakce může zahrnovat, je-li to vhodné, uložení trestu odnětí svobody namísto opatření nezahrnujícího odnětí svobody, které bylo původně přijato například jako alternativa k předběžnému zadržení nebo jako důsledek podmíněného trestu. Rozumí se, že takové rozhodnutí, jelikož neukládá trest ex novo ve vztahu k novému trestnému činu, není v rozporu s možností, že vykonávající stát případně uloží sankce v případě porušení opatření přijatých za účelem výkonu evropského ochranného příkazu.

(27)

Vzhledem k různým právním tradicím členských států, pokud by v případě obdobném faktické situaci popsané v evropském ochranném příkazu nebylo ve vykonávajícím státě k dispozici žádné ochranné opatření, měl by příslušný orgán vykonávajícího státu podat příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.

(28)

V zájmu hladkého uplatňování této směrnice v každém jednotlivém případě by příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu měly vykonávat své pravomoci v souladu s touto směrnicí a s ohledem na zásadu ne bis in idem.

(29)

Od chráněné osoby by nemělo být vyžadováno, aby hradila náklady související s uznáním evropského ochranného příkazu, které jsou nepřiměřené ve srovnání s obdobným vnitrostátním případem. Členské státy by měly při uplatňování této směrnice zajistit, aby chráněná osoba nebyla povinna po uznání evropského ochranného příkazu zahájit další vnitrostátní řízení, aby od příslušného orgánu vykonávajícího státu získala, jakožto přímý důsledek tohoto uznání, rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě dostupné pro zajištění ochrany chráněné osoby.

(30)

S ohledem na zásadu vzájemného uznávání, ze které tato směrnice vychází, by členské státy měly při uplatňování této směrnice podporovat v nejvyšší možné míře přímý kontakt mezi příslušnými orgány.

(31)

Aniž je dotčena nezávislost justice a rozdíly v její organizaci v rámci Unie, členské státy by měly případně od osob odpovědných za odbornou přípravu soudců, státních zástupců, příslušníků policie a soudních úředníků zapojených do řízení směřujícího k vydání nebo uznání evropského ochranného příkazu vyžadovat, aby zajistily náležitou odbornou přípravu, pokud jde o cíle této směrnice.

(32)

Členské státy by měly v zájmu snazšího hodnocení uplatňování této směrnice předávat Komisi příslušné údaje týkající se uplatňování vnitrostátních postupů ve věci evropského ochranného příkazu, a to alespoň počet žádostí o vydání evropského ochranného příkazu a počet vydaných nebo uznaných příkazů. Pro tyto účely by byly užitečné i další údaje, například o povaze dotčených trestných činů.

(33)

Tato směrnice by měla přispět k ochraně osob, jimž hrozí nebezpečí, a tak doplnit, avšak nikoli ovlivnit, již platné nástroje v této oblasti, jako je rámcové rozhodnutí 2008/947/SVV a rámcové rozhodnutí 2009/829/SVV.

(34)

Spadá-li rozhodnutí týkající se ochranného opatření do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (5), nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (6) nebo Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (7), měly by být uznání a výkon takového rozhodnutí provedeny v souladu s příslušným právním nástrojem.

(35)

Členské státy a Komise by případně měly do stávajících vzdělávacích programů a osvětových kampaní zaměřených na ochranu obětí trestných činů zahrnout informace o evropském ochranném příkazu.

(36)

Osobní údaje zpracované v rámci provádění této směrnice by měly být chráněny v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (8) a se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy z roku 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat.

(37)

Tato směrnice by měla dodržovat základní práva, jak jsou zaručena v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v souladu s článkem 6 Smlouvy o EU.

(38)

Členské státy se vyzývají, aby při provádění této směrnice zohlednily práva a zásady zakotvené v Úmluvě Organizace spojených národů z roku 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen.

(39)

Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany osob, jimž hrozí nebezpečí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu a možných účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(40)

V souladu s článkem 3 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(41)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 tohoto protokolu, se Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro něj není závazná ani použitelná.

(42)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro něj není závazná ani použitelná.

1)

„evropským ochranným příkazem“ rozhodnutí přijaté justičním nebo rovnocenným orgánem členského státu v souvislosti s ochranným opatřením, na jehož základě justiční či rovnocenný orgán jiného členského státu přijme jakékoli vhodné opatření nebo jakákoliv vhodná opatření podle svého vnitrostátního práva s cílem pokračovat v ochraně chráněné osoby;

2)

„ochranným opatřením“ rozhodnutí v trestních věcech přijaté vydávajícím státem v souladu s jeho vnitrostátním právem hmotným i procesním, jímž se osobě, která představuje nebezpečí, ukládá jeden nebo více zákazů nebo omezení uvedených v článku 5 za účelem ochrany chráněné osoby před trestným činem, který může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu, důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu;

3)

„chráněnou osobou“ fyzická osoba, která je předmětem ochrany vyplývající z ochranného opatření přijatého vydávajícím státem;

4)

„osobou, která představuje nebezpečí“, fyzická osoba, jíž byl uložen jeden nebo více zákazů nebo omezení uvedených v článku 5;

5)

„vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo přijato ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

6)

„vykonávajícím státem“ členský stát, kterému byl evropský ochranný příkaz předán za účelem jeho uznání;

7)

„státem dohledu“ členský stát, jemuž byl postoupen rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.

a)

zákaz vstupu do určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde chráněná osoba pobývá nebo které navštěvuje;

b)

zákaz nebo omezení kontaktů, v jakékoli formě, s chráněnou osobou, včetně kontaktů prostřednictvím telefonu, elektronické či běžné pošty, faxem či jakýmikoli jinými prostředky; nebo

c)

zákaz nebo omezení týkající se přiblížení se chráněné osobě blíže než na předepsanou vzdálenost.

a)

totožnost a státní příslušnost chráněné osoby, jakož i totožnost a státní příslušnost opatrovníka či zástupce, je-li chráněná osoba nezletilá nebo nemá-li způsobilost k právním úkonům;

b)

datum, od kterého chráněná osoba hodlá pobývat nebo se zdržovat ve vykonávajícím státě, a doba nebo doby pobytu, jsou-li známy;

c)

jméno, adresu, číslo telefonu a faxu a adresu elektronické pošty příslušného orgánu vydávajícího státu;

d)

určení (například prostřednictvím čísla a data) právního aktu obsahujícího ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

e)

souhrn skutečností a okolností, které vedly k přijetí ochranného opatření ve vydávajícím státě;

f)

zákazy nebo omezení uložené v ochranném opatření, které je základem pro evropský ochranný příkaz, osobě, která představuje nebezpečí, doba jejich trvání a označení sankce, existuje-li, v případě porušení příslušného zákazu nebo omezení;

g)

použití technického zařízení, existuje-li, které bylo poskytnuto chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, jakožto prostředek k posílení ochranného opatření;

h)

totožnost a státní příslušnost osoby, která představuje nebezpečí, jakož i její kontaktní údaje;

i)

skutečnost, zda byla chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, poskytnuta bezplatná právní pomoc ve vydávajícím státě, pokud je tato skutečnost známa příslušnému orgánu vydávajícího státu bez dalšího zjišťování;

j)

v případě potřeby popis dalších okolností, které by mohly mít vliv na posouzení nebezpečí, jemuž je chráněná osoba vystavena;

k)

výslovné uvedení případné skutečnosti, že rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byly postoupeny státu dohledu, je-li odlišný od státu vykonání evropského ochranného příkazu, a určení orgánu uvedeného státu příslušného pro výkon tohoto rozsudku nebo rozhodnutí.

a)

evropský ochranný příkaz není úplný nebo nebyl doplněn ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;

b)

nebyly dodrženy požadavky stanovené v článku 5;

c)

ochranné opatření se vztahuje na čin, který není trestným činem podle práva vykonávajícího státu;

d)

ochrana vyplývá z výkonu trestu nebo opatření, na něž se podle práva vykonávajícího státu vztahuje amnestie, a týká se činu nebo jednání spadajícího podle tohoto práva do jeho pravomoci;

e)

podle práva vykonávajícího státu se osobě, která představuje nebezpečí, přiznává imunita, což znemožňuje přijmout opatření na základě evropského ochranného příkazu;

f)

trestní stíhání osoby, která představuje nebezpečí z důvodu činu nebo jednání, v souvislosti s nímž bylo přijato ochranné opatření, je podle práva vykonávajícího státu promlčeno, pokud daný čin nebo jednání spadá podle vnitrostátního práva tohoto státu do jeho pravomoci;

g)

uznání evropského ochranného příkazu by porušilo zásadu ne bis in idem;

h)

podle práva vykonávajícího státu nemůže být osoba, která představuje nebezpečí, z důvodu svého věku trestně odpovědná za čin nebo jednání, pro něž bylo přijato ochranné opatření;

i)

ochranné opatření se týká trestného činu, který je podle práva vykonávajícího státu považován za trestný čin, který byl zcela nebo z podstatné zčásti spáchán na jeho území.

a)

neprodleně uvědomí o tomto odmítnutí a souvisejících důvodech vydávající stát a chráněnou osobu;

b)

v případě potřeby uvědomí chráněnou osobu o možnosti požádat o přijetí ochranného opatření v souladu s jeho vnitrostátní právem;

c)

případně informuje chráněnou osobu o jakýchkoli použitelných opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, které jsou dostupné podle jeho vnitrostátního práva.

a)

uložení trestů a přijetí jakéhokoli jiného opatření v důsledku porušení daného opatření, pokud toto porušení představuje podle právních předpisů vykonávajícího státu trestný čin;

b)

přijetí rozhodnutí jiné než trestněprávní povahy v souvislosti s porušením opatření;

c)

přijetí jakéhokoli naléhavého a předběžného opatření za účelem ukončení porušování opatření, případně v očekávání následného rozhodnutí ze strany vydávajícího státu.

a)

obnovení, přezkumu, změny, zrušení a odvolání ochranného opatření a následně i evropského ochranného příkazu;

b)

uložení opatření spojeného s odnětím svobody v důsledku zrušení ochranného opatření za předpokladu, že se ochranné opatření uplatňovalo na základě rozsudku ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.

a)

v souladu s článkem 9 změní opatření přijatá na základě evropského ochranného příkazu nebo

b)

odmítne vykonat pozměněný zákaz nebo omezení, pokud nespadá mezi druhy zákazů nebo omezení uvedené v článku 5 nebo pokud jsou informace předávané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 7 neúplné, nebo nebyly doplněny ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu v souladu s čl. 9 odst. 4.

a)

existují-li jednoznačné informace o tom, že chráněná osoba nepobývá ani se nezdržuje na území vykonávajícího státu nebo že toto území definitivně opustila;

b)

pokud v souladu s vnitrostátním právem uplynula maximální doba trvání opatření přijatých při výkonu evropského ochranného příkazu;

c)

v případě uvedeném v čl. 13 odst. 7 písm. b) nebo

d)

jsou-li rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV postoupeny vykonávajícímu státu po uznání evropského ochranného příkazu.

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/19

(1)

Dne 25. února 2008 přijala Rada nařízení (ES) č. 194/2008, kterým se obnovují a zpřísňují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru.

(2)

V souladu s rozhodnutím Rady 2011/859/SZBP ze dne 19. prosince 2011 o změně rozhodnutí 2010/232/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (2), je třeba aktualizovat informace týkající se jednoho subjektu uvedeného na seznamu v příloze V nařízení (ES) č. 194/2008.

(3)

Příloha V nařízení (ES) č. 194/2008 by měla být odpovídajícím způsobem aktualizována,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/20

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 57/2011 ze dne 18. ledna 2011, kterým se pro rok 2011 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb platná ve vodách EU a pro plavidla EU v některých vodách mimo EU (2), stanoví kvóty na rok 2011.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2011.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/22

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 57/2011 ze dne 18. ledna 2011, kterým se pro rok 2011 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb platná ve vodách EU a pro plavidla EU v některých vodách mimo EU (2), stanoví kvóty na rok 2011.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2011.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/24

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 57/2011 ze dne 18. ledna 2011, kterým se pro rok 2011 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb platná ve vodách EU a pro plavidla EU v některých vodách mimo EU (2), stanoví kvóty na rok 2011.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou na rok 2011.

(3)

Rybolov uvedené populace je proto nutné zakázat,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/26

(1)

V souladu s článkem 130 nařízení (ES) č. 1234/2007 k řízení dovozu byla Komisi udělena pravomoc stanovit produkty, jejichž dovoz vyžaduje předložení licence. Při posuzování nezbytnosti režimu licencí přihlíží Komise k příslušným nástrojům pro řízení trhů, a zejména pro sledování dovozu.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 376/2008 (2) ve svém čl. 1 odst. 2 písm. a) bodě i) ve spojení s přílohou II částí I bodem I stanoví povinnost dovozních licencí pro dovozy „Banánů, čerstvých, dovezených v rámci celní sazby podle společného celního sazebníku“ kódu KN 0803 00 19.

(3)

V současnosti lze dovoz sledovat jinými účinnými způsoby. V zájmu zjednodušení a za účelem zmírnění administrativní zátěže členských států a hospodářských subjektů by měl být zrušen požadavek na dovozní licence pro banány. Ustanovení čl. 1 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 2014/2005 ze dne 9. prosince 2005 o vydávání licencí v rámci režimu pro dovoz banánů do Společenství pro banány propuštěné do volného oběhu s celní sazbou podle společného celního sazebníku (3) omezuje platnost licencí na rok, kdy byly vydány. Je proto vhodné zrušit povinnost získávání dovozních licencí ode dne 1. ledna 2012.

(4)

Nařízení (ES) č. 376/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/27

(1)

S cílem podpořit zásobování trhu Společenství obilovinami v průběhu prvních měsíců hospodářského roku 2011/12 byla prováděcím nařízením Komise (EU) č. 633/2011 (2) pozastavena do 31. prosince 2011 dovozní cla na dovozní kvóty pro pšenici obecnou nízké a střední jakosti a pro krmný ječmen, jež byla otevřena nařízením Komise (ES) č. 1067/2008 (3) a nařízením Komise (ES) č. 2305/2003 (4).

(2)

Z předpokládaného vývoje na trhu s obilovinami v Evropské unii na konci hospodářského roku 2011/12 lze usuzovat, že s ohledem na nízkou úroveň zásob a současný stav odhadů Komise, pokud jde o množství, která budou ze sklizně roku 2011 skutečně dostupná, by pevné ceny měly přetrvávat. Pro snazší zachování dovozních toků účelných pro rovnováhu na trhu Unie se jeví jako nezbytné zajistit kontinuitu politiky dovozu obilovin tak, že se zachová dočasné pozastavení dovozních cel pro hospodářský rok 2011/12 u těch cel na dovozní kvóty, na něž se v současnosti toto opatření vztahuje, a to do 30. června 2012.

(3)

Hospodářským subjektům by však neměly být ukládány sankce, jsou-li obiloviny již dopravovány za účelem dovozu do Unie. Z tohoto důvodu je nutné vzít v úvahu lhůtu na přepravu a umožnit hospodářským subjektům propustit do volného oběhu obiloviny, na něž se vztahuje režim pozastavení cel stanovený tímto nařízením, a to u všech produktů, jejichž přímá přeprava do místa určení v Unii byla zahájena nejpozději dne 30. června 2012. Je tudíž nutné stanovit, jaký důkaz má být předložen pro prokázání přímé přepravy do místa určení v Unii a data, kdy byla přeprava zahájena.

(4)

Za účelem zajištění účinné správy postupu vydávání dovozních licencí od 1. ledna 2012 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(5)

Řídící výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/29

(1)

Mezi Evropskou unií na jedné straně a palestinskou samosprávou Západního břehu Jordánu a pásma Gazy na straně druhé byla uzavřena dohoda ve formě výměny dopisů týkající se další liberalizace v oblasti obchodu se zemědělskými produkty, zpracovanými zemědělskými produkty, rybami a produkty rybolovu, kterou se mění Evropsko-středomořská prozatímní dohoda o přidružení týkající se obchodu a spolupráce mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) ve prospěch palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy na straně druhé (dále jen „dohoda“) (2). Dohoda byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady 2011/824/EU (3).

(2)

Dohoda stanoví desetileté období počínající dnem jejího vstupu v platnost na rozšíření celních koncesí pro dovoz neomezeného množství produktů pocházejících ze Západního břehu Jordánu a pásma Gazy do Evropské unie. Navíc je v dohodě rovněž pamatováno na možné prodloužení rozšířených celních koncesí, a to v závislosti na budoucím hospodářském vývoji Západního břehu Jordánu a pásma Gazy.

(3)

Jelikož se v dohodě stanoví větší liberalizace obchodu se zemědělskými produkty, zpracovanými zemědělskými produkty, rybami a produkty rybolovu, je nezbytné pozastavit uplatňování celních kvót a referenčních množství stanovených s příloze VIII nařízení (ES) č. 747/2001 pro produkty pocházející ze Západního břehu Jordánu a pásma Gazy, a to během období používání dohody.

(4)

Nařízení Rady (EHS) č. 4088/87 ze dne 21. prosince 1987, kterým se stanoví podmínky pro uplatňování preferenčních celních sazeb na dovoz některých květin pocházejících z Izraele, Jordánska, Kypru, Maroka, Západního břehu Jordánu a pásma Gazy (4), bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 (5).

(5)

Nařízení Komise (EHS) č. 700/88 ze dne 17. března 1988, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla pro režim dovozu některých květin pocházejících z Izraele, Jordánska a Kypru, Maroka, Západního břehu Jordánu a pásma Gazy do Společenství (6), bylo zrušeno nařízením Komise (ES) č. 1227/2006 (7).

(6)

Na základě těchto zrušení se článek 2 nařízení (ES) č. 747/2001, v němž se stanoví nezpůsobilost celních koncesí pro čerstvé řezané květiny a poupata, pokud nejsou dodržovány cenové podmínky stanovené v nařízení (EHS) č. 4088/87, stal nadbytečným a měl by proto být zrušen.

(7)

Nařízení (ES) č. 747/2001 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Protože dohoda vstoupí v platnost dne 1. ledna 2012, mělo by se toto nařízení použít od tohoto data.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

Vkládá se nový článek 1a, který zní:

„Článek 1a

Pozastavení uplatňování celních kvót a referenčních množství pro produkty pocházející ze Západního břehu Jordánu a pásma Gazy

Uplatňování celních kvót a referenčních množství stanovených v příloze VIII pro produkty pocházející ze Západního břehu Jordánu a pásma Gazy se na období deseti let dočasně pozastavuje ode dne 1. ledna 2012.

Nicméně v závislosti na budoucím hospodářském vývoji Západního břehu Jordánu a pásma Gazy by se o možném prodloužení o další období mohlo uvažovat nejpozději jeden rok před uplynutím desetiletého období stanoveného v dohodě ve formě výměny dopisů schválené jménem Unie rozhodnutím Rady 2011/824/EU (8).

(2)

Článek 2 se zrušuje.

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/31

(1)

Nařízení (ES) č. 1236/2005 zavádí zákaz vývozu zboží, které nemá jiné praktické využití než pro účely trestu smrti nebo pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, jakož i kontroly vývozu některého zboží, které by pro tyto účely mohlo být použito. Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, zejména dodržování a ochranu lidské důstojnosti, práva na život a zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(2)

V případě některých nejnovějších léčivých přípravků vyvážených do třetích zemí došlo k odchylkám a užití pro účely trestu smrti, zejména injekční aplikací smrtelné dávky. Unie trest smrti odsuzuje za všech okolností a pracuje na jeho úplném zrušení. Vývozci se ohradili proti svému nedobrovolnému spojování s takovým užitím produktů, jež vyvinuli pro lékařské použití.

(3)

Proto je nutné doplnit seznam zboží, které podléhá omezení obchodu, s cílem zabránit užívání určitých léčivých přípravků pro trest smrti a zajištění toho, aby pro všechny vývozce léčivých přípravků sídlící v Unii platily v tomto ohledu jednotné podmínky. Příslušné léčivé přípravky byly vyvinuty mimo jiné jako anestetika a sedativa, a jejich vývoz by proto neměl podléhat úplnému zákazu.

(4)

Je rovněž nezbytné rozšířit zákaz obchodu s pásy vydávajícími elektrické šoky na podobná zařízení nošená na těle, jako jsou rukávy a želízka vydávající elektrické šoky, které mají stejné účinky jako pásy vydávající elektrické šoky.

(5)

Je nutné zakázat obchod s obušky s ostny, které pro vymáhání práva nejsou přípustné. Ostny sice mohou způsobovat značnou bolest či utrpení, ale obušky s ostny nejsou zřejmě při zvládání nepokojů nebo sebeobraně o nic účinnější než běžné obušky, a proto je způsobování bolesti či utrpení obušky s ostny kruté a pro účely zvládání nepokojů nebo sebeobrany není nezbytně nutné.

(6)

Po přijetí nařízení (ES) č. 1236/2005 byly přijaty změny v číslování určitých částí kombinované nomenklatury (KN) a příslušné kódy KN by měly být odpovídajícím způsobem aktualizovány.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společná pravidla pro vývoz výrobků.

(8)

K zajištění účinnosti opatření stanovených tímto nařízením musí toto nařízení vstoupit v platnost okamžitě,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/35

(1)

Ustanovení čl. 70 [odst. 4c] nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (2) umožňuje, aby se podíl příspěvku z EZFRV členským státům, jejichž finanční stabilita je ohrožena závažnými obtížemi, zvýšil až na maximum 95 %.

(2)

Pravidla pro výpočet příspěvku poskytovaného Unií z účtu EZFRV stanovená nařízením Komise (ES) č. 883/2006 (3) by se měla s okamžitým účinkem upravit, aby členské státy mohly co nejdříve využít možnosti zvýšené míry spolufinancování.

(3)

Nařízení (ES) č. 883/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru zemědělských fondů,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/36

(1)

Od roku 2012 by měly být otevřeny celní kvóty Unie pro ovce, kozy, skopové a kozí maso. Cla a množství by měla být stanovena v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami platnými v roce 2012. V návaznosti na Dohodu ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Novým Zélandem podle článků XXIV:6 a XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změnách koncesí v listinách Bulharské republiky a Rumunska v průběhu jejich přistoupení k Evropské unii (2) se Unie zavázala navýšit roční objem pro Nový Zéland o 400 tun a začlenit do svého rozpisu erga omnes roční dovozní celní kvótu na skopové a kozí maso ve výši 200 tun hmotnosti jatečně upraveného těla.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 312/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se pro Společenství provádějí ustanovení o celních sazbách stanovených v Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé (3), stanovilo doplňkovou dvoustrannou celní kvótu ve výši 2 000 tun s 10 % ročním nárůstem původního množství, která se otevírá od 1. února 2003 pro kód produktu 0204. K celní kvótě GATT/WTO pro Chile se proto připočte ročně 200 tun a obě kvóty je třeba i nadále spravovat stejným způsobem.

(3)

Nařízením Komise (EU) č. 1245/2010 ze dne 21. prosince 2010, kterým se pro rok 2011 otevírají celní kvóty Unie pro ovce, kozy, skopové a kozí maso (4), se pro rok 2011 otevřely celní kvóty Unie v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami platnými v roce 2011. Uvedené celní kvóty by měly být spravovány a každoročně otevírány s ohledem na ustanovení výše uvedených dohod s Novým Zélandem a Chile. Nařízení (EU) č. 1245/2010 se na konci roku 2011 stane bezúčinným, a mělo by proto být zrušeno. Toto nařízení by mělo být v zájmu zjednodušení použitelné po dobu více než jednoho roku, aby nebylo nutné každý rok přijímat nové nařízení.

(4)

Dovozy podle tohoto nařízení by měly být spravovány na základě kalendářního roku.

(5)

S cílem zajistit řádné fungování celních kvót Unie je nutné stanovit ekvivalent hmotnosti jatečně upravených těl.

(6)

Celní kvóty produktů ze skopového a kozího masa by měly být odchylně od nařízení Komise (ES) č. 1439/95 ze dne 26. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 3013/89, pokud jde o dovoz a vývoz produktů v odvětví skopového a kozího masa (5), spravovány ve shodě s čl. 144 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1234/2007. To by se mělo provést v souladu s články 308a, 308b a čl. 308c odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (6).

(7)

Celní kvóty podle tohoto nařízení je třeba považovat zpočátku za nekritické ve smyslu článku 308c nařízení (EHS) č. 2454/93, pokud se spravují podle systému „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“. Celní orgány by proto měly být oprávněny upustit od požadavků na bezpečnost, pokud jde o zboží dodané původně podle těchto celních kvót v souladu s čl. 308c odst. 1 a čl. 248 odst. 4 nařízení (EHS) č. 2454/93.

(8)

Je třeba specifikovat, jaké doklady osvědčující původ produktů musí hospodářské subjekty předložit, aby mohly využívat celní kvóty podle systému „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

a)

u živých zvířat: 0,47;

b)

u vykostěného masa jehňat a kůzlat: 1,67;

c)

u vykostěného skopového a kozího masa jiného než kůzlečího a jejich směsí: 1,81;

d)

u nevykostěných produktů: 1,00.

a)

v případě celní kvóty, která je součástí preferenční celní dohody, doklad o původu stanovený v uvedené dohodě;

b)

v případě ostatních celních kvót doklad stanovený v souladu s článkem 47 nařízení (EHS) č. 2454/93 a kromě bodů uvedených ve zmíněném článku ještě tyto údaje:

c)

v případě země, jejíž celní kvóty spadají pod písmena a) a b) a jsou sloučeny, doklad uvedený v písmenu a).

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/39

(1)

Příloha V nařízení (ES) č. 329/2007 obsahuje seznam osob, subjektů a orgánů, u kterých Rada určila, že se na ně vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Dne 19. prosince 2011 Rada rozhodla o změně seznamu osob, subjektů a orgánů, kterých se týká zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů. Příloha V by proto měla být aktualizována.

(3)

K zajištění účinnosti opatření stanovených tímto nařízením musí toto nařízení okamžitě vstoupit v platnost,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/48

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/50

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 620/2009 ze dne 13. července 2009 o správě dovozní celní kvóty pro vysoce jakostní hovězí maso (3) stanoví podrobná pravidla pro podávání žádostí o dovozní licence a jejich vydávání.

(2)

Ustanovení čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 1301/2006 stanoví, že v případech, kdy množství, na něž se vztahují žádosti o licenci, překračují množství dostupná pro kvótové období, se na množství, na něž se vztahuje každá žádost o licenci, stanoví přídělový koeficient. Žádosti o dovozní licence podané podle článku 3 nařízení (ES) č. 620/2009 mezi 1. a 7. prosince 2011 překračují dostupná množství. Proto by měla být určena míra, do které mohou být vydány dovozní licence, a stanoven přídělový koeficient,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/51

(1)

Článek 19.1 statutu ESCB stanoví, že Evropská centrální banka (ECB) může požadovat na úvěrových institucích usazených v členských státech, aby v souladu s cíli měnové politiky udržovaly na účtech u ECB a u národních centrálních bank minimální rezervy, a že Rada guvernérů může vydat nařízení týkající se výpočtu a určování požadované výše minimálních rezerv.

(2)

Nařízení Evropské centrální banky (ES) č. 1745/2003 ze dne 12. září 2003 o uplatňování minimálních rezerv (ECB/2003/9) (1) stanoví mimo jiné kategorie institucí s povinností minimálních rezerv a sazby minimálních rezerv platné pro určité kategorie závazků.

(3)

S cílem podpořit poskytování úvěrů bankami a likviditu na peněžním trhu eurozóny Rada guvernérů dne 8. prosince 2011 rozhodla o dalších opatřeních na zvýšenou podporu poskytování úvěrů. Jelikož není nutné, aby byl systém minimálních rezerv ECB k ovlivňování podmínek na peněžním trhu uplatňován ve stejném rozsahu jako za normálních okolností, je za účelem podpory poskytování likvidity protistranám operací měnové politiky Eurosystému zapotřebí snížit sazbu minimálních rezerv na 1 %. Nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9) je proto třeba změnit,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/52

(1)

Dne 12. prosince 2005 přijala Rada společnou akci 2005/889/SZBP o zřízení mise Evropské unie pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh (EU BAM Rafah) (1).

(2)

Dne 26. května 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/312/SZBP (2), kterým se společná akce 2005/889/SZBP mění a prodlužuje do 31. prosince 2011.

(3)

Dne 8. listopadu 2011 doporučil Politický a bezpečnostní výbor technické prodloužení mise o dalších šest měsíců.

(4)

Mise EU BAM Rafah by měla být znovu prodloužena na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 na základě stávajícího mandátu.

(5)

Je rovněž třeba stanovit finanční referenční částku určenou na pokrytí výdajů souvisejících s EU BAM Rafah na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012.

(6)

EU BAM Rafah bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii,

1)

Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

Bezpečnost

1.   Civilní velitel operace řídí plánování prováděné vedoucím mise v oblasti bezpečnostních opatření a zajišťuje jejich řádné a účinné provádění v rámci EU BAM Rafah v souladu s články 5 a 9 a v koordinaci s ředitelstvím pro bezpečnost Evropské služby pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“).

2.   Vedoucí mise odpovídá za bezpečnost EU BAM Rafah a za zajištění plnění minimálních bezpečnostních požadavků kladených na EU BAM Rafah v souladu s politikou Unie v oblasti bezpečnosti personálu nasazeného mimo Unii při provádění operací podle hlavy V Smlouvy o Evropské unii a jejích podpůrných dokumentů.

3.   Vedoucímu mise je nápomocen vyšší důstojník pro bezpečnost mise, který podává zprávy vedoucímu mise a rovněž udržuje úzké služební vztahy s ředitelstvím pro bezpečnost ESVČ.

4.   Personál mise EU BAM Rafah se před svým nástupem do funkce účastní povinného bezpečnostního školení v souladu s OPLAN. Dostane se mu také pravidelného udržovacího výcviku v místě působení organizovaného vyšším důstojníkem pro bezpečnost mise.“

2)

V článku 13 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční referenční částka na období od 25. listopadu 2005 do 31. prosince 2011 určená na pokrytí výdajů týkajících se mise se stanoví na 21 570 000 EUR.

Finanční referenční částka na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 určená na pokrytí výdajů týkajících se mise se stanoví na 970 000 EUR.“

3)

V článku 16 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pozbývá platnosti dnem 30. června 2012.“

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/54

(1)

Dne 14. listopadu 2005 přijala Rada společnou akci 2005/797/SZBP (1) o policejní misi Evropské unie pro palestinská území (EUPOL COPPS), která byla naposledy prodloužena rozhodnutím Rady 2009/955/SZBP (2) a do 31. prosince 2010.

(2)

Dne 17. prosince 2010 přijala Rada rozhodnutí Rady 2010/784/SZBP (3) o pokračování policejní mise Evropské unie pro palestinská území s účinkem od 1. ledna 2011 a které má pozbýt platnosti dne 31. prosince 2011.

(3)

Dne 8. listopadu 2011 doporučil Politický a bezpečnostní výbor technické prodloužení mise EUPOL COPPS o dalších šest měsíců.

(4)

Mise EUPOL COPPS by měla být znovu prodloužena na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 na základě stávajícího mandátu.

(5)

Je rovněž třeba stanovit finanční referenční částku určenou na pokrytí výdajů souvisejících s EUPOL COPPS na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012.

(6)

EUPOL COPPS bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii,

1)

Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

Bezpečnost

1.   Civilní velitel operace řídí plánování prováděné vedoucím mise v oblasti bezpečnostních opatření a zajišťuje jejich řádné a účinné provádění v rámci EUPOL COPPS v souladu s články 5, 6 a 9 a v koordinaci s ředitelstvím pro bezpečnost Evropské služby pro vnější činnost (dálen jen „ESVČ“).

2.   Vedoucí mise odpovídá za bezpečnost EUPOL COPPS a za zajištění plnění minimálních bezpečnostních požadavků kladených na EUPOL COPPS v souladu s politikou Unie v oblasti bezpečnosti personálu nasazeného mimo Unii při provádění operací podle hlavy V Smlouvy a jejích podpůrných nástrojů.

3.   Vedoucímu mise je nápomocen vyšší důstojník pro bezpečnost mise, který podává zprávy vedoucímu mise a rovněž udržuje úzké služební vztahy s ředitelstvím pro bezpečnost ESVČ.

4.   Personál mise EUPOL COPPS absolvuje před nástupem do funkcí povinné bezpečnostní školení v souladu s OPLAN. Dostane se mu také pravidelného udržovacího výcviku v místě působení organizovaného vyšším důstojníkem pro bezpečnost mise.“

2)

V článku 13 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí EUPOL COPPS na období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 činí 8 250 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů týkajících se mise na období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 činí 4 750 000 EUR.“

3)

V článku 16 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pozbývá platnosti dne 30. června 2012.“

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/55

(1)

Dne 26. dubna 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/232/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru.

(2)

Informace týkající se jednoho subjektu uvedeného na seznamu v příloze I rozhodnutí 2010/232/SZBP je třeba aktualizovat.

(3)

Příloha I rozhodnutí 2010/232/ES by měla být odpovídajícím způsobem změněna,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/56

(1)

Dne 22. prosince 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/800/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice.

(2)

Rada provedla celkový přezkum seznamu obsaženého v přílohách II a III rozhodnutí 2010/800/SZBP, v němž jsou uvedeny osoby a subjekty, na něž se vztahují čl. 4 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 5 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného rozhodnutí.

(3)

Rada dospěla k závěru, že na osoby a subjekty zařazené na seznam v přílohách II a III rozhodnutí 2010/800/SZBP by se měla i nadále vztahovat v něm stanovená zvláštní omezující opatření.

(4)

Rada rovněž dospěla k závěru, že by měly být změněny údaje týkající se jednoho subjektu uvedeného v příloze II rozhodnutí 2010/800/SZBP.

(5)

Rada dále rozhodla, že na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v přílohách II a III rozhodnutí 2010/800/SZBP, by měly být zařazeny další osoby a subjekty.

(6)

Seznam osob a subjektů uvedený v přílohách II a III rozhodnutí 2010/800/SZBP by měl být odpovídajícím způsobem aktualizován,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/61

(1)

Dne 16. února 2011 požádala Keňa podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007 o odchylku od pravidel původu stanovených v uvedené příloze na období jednoho roku. Dne 20. září 2011 předložila Keňa ke své žádosti dodatečné informace. Žádost se týká celkového množství 2 000 tun hřbetů z tuňáka čísla HS 1604. Žádost je podána z toho důvodu, že se v Indickém oceánu snížily odlovy a dodávky původního syrového tuňáka a také kvůli problémům souvisejícím s pirátstvím.

(2)

Podle informací, které Keňa poskytla, jsou odlovy původního syrového tuňáka nezvykle nízké, a to i v porovnání s běžnými sezónními výkyvy, což vedlo k poklesu produkce hřbetů z tuňáka. Keňa navíc upozornila na riziko pirátství při dodávkách syrového tuňáka. Vzhledem k této mimořádné situaci tak Keňa po určité období nemůže dodržet pravidla původu stanovená v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007.

(3)

K zajištění kontinuity dovozu ze zemí AKT do Unie, jakož i plynulého přechodu od dohody o partnerství AKT-ES k dohodě, kterou se stanoví rámec k prozatímní dohodě o hospodářském partnerství (prozatímní dohoda o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU), by měla být nová odchylka poskytnuta se zpětnou platností ode dne 1. ledna 2011.

(4)

Vzhledem k dotčenému objemu dovozu by dočasná odchylka od pravidel původu stanovených v příloze II nařízení (ES) č. 1528/2007 nezpůsobila vážnou újmu stávajícímu odvětví Společenství za předpokladu, že budou dodrženy některé podmínky vztahující se k množství, dohledu a době trvání.

(5)

Je proto oprávněné poskytnout dočasnou odchylku podle čl. 36 odst. 1 písm. a) přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007.

(6)

Keňa využije automatické odchylky od pravidel původu u hřbetů z tuňáka čísla HS 1604 podle čl. 41 odst. 8 protokolu o původu připojeného k prozatímní dohodě o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU, až uvedená dohoda vstoupí v platnost nebo se začne prozatímně uplatňovat.

(7)

V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1528/2007 budou pravidla původu stanovená v příloze II uvedeného nařízení a odchylky od těchto pravidel nahrazeny pravidly uvedenými v prozatímní dohodě o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU, která by podle předpokladů měla vstoupit v platnost nebo být prozatímně uplatňována v roce 2012. Tato odchylka by se proto měla uplatňovat do 31. prosince 2011. Přestože bude odchylka uznána ještě v roce 2011, celková situace včetně stavu ratifikace prozatímní dohody o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU v roce 2012 bude znovu posouzena.

(8)

V souladu s čl. 41 odst. 8 protokolu o původu připojeného k prozatímní dohodě o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU je automatická odchylka od pravidel původu omezena roční kvótou ve výši 2 000 tun hřbetů z tuňáka pro země, které parafovaly prozatímní dohodu o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU (Keňa, Uganda, Tanzanie, Rwanda a Burundi). Keňa je jedinou zemí v regionu, která v současné době vyváží hřbety z tuňáka do Unie. Je proto vhodné poskytnout Keni odchylku podle článku 36 přílohy II nařízení (ES) č. 1528/2007 na množství 2 000 tun hřbetů z tuňáka, které nepřekračuje celkovou roční kvótu poskytnutou oblasti Východoafrického společenství v rámci prozatímní dohody o partnerství mezi Východoafrickým společenstvím a EU.

(9)

V souladu s tím by měla být Keni poskytnuta odchylka na 2 000 tun hřbetů z tuňáka na období jednoho roku.

(10)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (2), stanoví pravidla pro správu celních kvót. Pro zajištění účinné správy prováděné za úzké spolupráce keňských orgánů, celních orgánů členských států a Komise by se tato pravidla měla obdobně použít na množství dovážená v rámci odchylky poskytnuté tímto rozhodnutím.

(11)

V zájmu účinné kontroly využívání dané odchylky by měly keňské orgány pravidelně sdělovat Komisi podrobnosti o vydávaných průvodních osvědčeních EUR.1.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

21.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 338/64

(1)

Rozhodnutí 2009/470/ES stanoví postupy pro finanční příspěvek Unie na programy eradikace, tlumení a sledování nákaz zvířat a zoonóz.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/341/ES ze dne 25. dubna 2008, kterým se stanoví kritéria Společenství pro vnitrostátní programy eradikace, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz (2), stanoví, že aby byly programy předložené členskými státy Komisi, které se týkají eradikace, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz uvedených v příloze rozhodnutí 2009/470/ES, schváleny pro opatření stanovená v čl. 27 odst. 1 rozhodnutí 2009/470/ES, musí splňovat alespoň kritéria stanovená v příloze rozhodnutí 2008/341/ES.

(3)

Rozhodnutí Komise 2010/712/EU ze dne 23. listopadu 2010, kterým se schvalují roční a víceleté programy a finanční příspěvek Unie na eradikaci, tlumení a sledování některých nákaz zvířat a zoonóz předložené členskými státy pro rok 2011 a následující roky (3), schvaluje určité vnitrostátní programy a stanoví procentní sazbu a maximální výši finančního příspěvku Unie poskytovaného pro každý program předložený členskými státy.

(4)

Komise posoudila zprávy o vzniklých výdajích na tyto programy předložené členskými státy. Z vyhodnocení těchto zpráv vyplývá, že některé členské státy nevyužijí celý příděl na rok 2011, zatímco jiné utratí víc než přidělenou částku.

(5)

Některé členské státy informovaly Komisi, že za současné finanční situace je pro zajištění kontinuity veterinárních programů spolufinancovaných ze strany EU nezbytná dodatečná podpora na odškodnění vlastníků utracených zvířat a na další opatření financovaná z 50 %, aby byl udržen pozitivní vývoj u různých nákaz.

(6)

Komise žádosti o zvýšení finanční podpory přezkoumala s přihlédnutím k veterinární situaci a dostupnosti finančních prostředků z běžného finančního roku a usoudila, že je vhodné, aby na způsobilá opatření financovaná z 50 % byla poskytnuta vyšší podpora úpravou míry financování na 60 %.

(7)

Výši finančního příspěvku Unie na řadu těchto vnitrostátních programů je proto nutné upravit. Je vhodné přerozdělit finanční prostředky z vnitrostátních programů, které nevyužijí celý příspěvek, na programy, které jej pravděpodobně překročí. Přerozdělení by mělo být založeno na nejnovějších informacích o skutečných výdajích vzniklých dotčeným členským státům.

(8)

Kromě toho Portugalsko předložilo pozměněný program eradikace brucelózy skotu, Lotyšsko předložilo pozměněný program tlumení salmonelózy, Rumunsko a Slovensko předložily pozměněné programy tlumení a sledování klasického moru prasat, Dánsko předložilo pozměněný program zjišťování influenzy ptáků u drůbeže a volně žijících ptáků, Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Spojené království předložily pozměněné programy týkající se přenosných spongiformních encefalopatií (TSE), bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) a klusavky a Rumunsko, Slovinsko a Finsko předložily pozměněné programy eradikace vztekliny.

(9)

Komise posoudila tyto pozměněné programy jak z hlediska veterinárního, tak z hlediska finančního. Bylo shledáno, že programy jsou v souladu s příslušnými veterinárními právními předpisy Unie, a zejména s kritérii stanovenými v příloze rozhodnutí 2008/341/ES. Tyto pozměněné programy by proto měly být schváleny.

(10)

Rozhodnutí 2010/712/EU by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

program předložený Belgií dne 26. července 2011;

b)

program předložený Lotyšskem dne 8. března 2011.

a)

program předložený Rumunskem dne 7. října 2011;

b)

program předložený Slovenskem dne 21. listopadu 2011.

a)

program předložený Belgií dne 15. června 2011;

b)

program předložený Českou republikou dne 17. června 2011;

c)

program předložený Dánskem dne 8. června 2011;

d)

program předložený Německem dne 14. června 2011;

e)

program předložený Estonskem dne 27. června 2011;

f)

program předložený Irskem dne 29. června 2011;

g)

program předložený Španělskem dne 1. července 2011;

h)

program předložený Francií dne 13. července 2011;

i)

program předložený Itálií dne 22. června 2011;

j)

program předložený Kyprem dne 30. června 2011;

k)

program předložený Lotyšskem dne 28. června 2011;

l)

program předložený Lucemburskem dne 24. června 2011;

m)

program předložený Maďarskem dne 29. června 2011;

n)

program předložený Nizozemskem dne 30. června 2011;

o)

program předložený Rakouskem dne 29. června 2011;

p)

program předložený Polskem dne 28. června 2011;

q)

program předložený Portugalskem dne 29. června 2011;

r)

program předložený Slovinskem dne 8. června 2011;

s)

program předložený Slovenskem dne 30. června 2011;

t)

program předložený Finskem dne 22. června 2011;

u)

program předložený Švédskem dne 20. června 2011;

v)

program předložený Spojeným královstvím dne 28. června 2011.

a)

program předložený Rumunskem dne 23. září 2011;

b)

program předložený Finskem dne 15. září 2011.

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 3 se mění takto:

4)

Článek 4 se mění takto:

5)

Článek 5 se mění takto:

6)

Článek 6 se mění takto:

7)

Článek 8 se mění takto:

8)

Článek 9 se mění takto: