11.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/1

(1)

Nařízením (ES) č. 194/2009 (2) uložila Komise prozatímní vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející ze Spojených států amerických (dále jen „USA“).

(2)

Nařízením (ES) č. 598/2009 (3) (dále jen „konečné nařízení“) Rada uložila konečné vyrovnávací clo v rozsahu od 211,2 EUR do 237 EUR na tunu dovážené bionafty vymezené v čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení (dále jen „dotčený výrobek“) pocházející z USA (dále jen „stávající opatření“). Na šetření, které vedlo k přijetí konečného nařízení, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(3)

Je třeba rovněž poznamenat, že nařízením (ES) č. 599/2009 (4) Rada uložila konečné antidumpingové clo v rozsahu od 0 EUR do 198 EUR na tunu dováženého dotčeného výrobku.

(4)

Dne 30. června 2010 obdržela Komise žádost podle čl. 23 odst. 4 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení vyrovnávacích opatření uložených na dovoz dotčeného výrobku. Žádost podala organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“) jménem výrobců bionafty v Unii.

(5)

Žádost uváděla, že vyrovnávací opatření na dovoz dotčeného výrobku jsou obcházena překládkou v Kanadě a Singapuru a vývozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty.

(6)

Žádost uváděla, že po uložení opatření na dotčený výrobek došlo k významné změně obchodních toků týkajících se vývozu z USA, Kanady a Singapuru a že pro tuto změnu neexistuje žádné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod mimo uložení cla. Tuto změnu obchodních toků údajně způsobila překládka dotčeného výrobku v Kanadě a Singapuru.

(7)

V žádosti bylo rovněž uvedeno, že po uložení uvedených opatření začala být z USA do Unie dovážena bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty, přičemž se údajně využívá hranice pro obsah bionafty stanovená v popise dotčeného výrobku.

(8)

Žádost dále uváděla, že jsou mařeny vyrovnávací účinky stávajících vyrovnávacích opatření uložených na dotčený výrobek, pokud se jedná o ceny i množství. Žádost uváděla, že dovoz dotčeného výrobku byl nahrazen dovozem značného objemu bionafty v čisté formě nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních bionafty z Kanady a Singapuru a dovozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty. Navíc existovaly dostatečné důkazy, že ceny u tohoto zvýšeného objemu dovozu byly značně nižší než ceny, které nepůsobí újmu, stanovené v rámci šetření, které vedlo ke stávajícím opatřením.

(9)

Žádost rovněž uváděla, že ceny dotčeného výrobku jsou i nadále subvencovány, jak bylo stanoveno dříve.

(10)

Poté, co bylo po konzultaci s poradním výborem shledáno, že existují dostatečné zjevné důkazy pro zahájení šetření podle článku 23 základního nařízení, zahájila Komise šetření nařízením (EU) č. 721/2010 (5) (dále jen „zahajovací nařízení“). Podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení Komise zahajovacím nařízením také vyzvala celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení celní evidence dovozu výrobků zasílaných z Kanady a Singapuru a také dovozu bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(11)

Nařízením (EU) č. 720/2010 (6) Komise rovněž zahájila souběžné šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz bionafty pocházející z USA prostřednictvím dovozu bionafty zasílané z Kanady a Singapuru a prostřednictvím dovozu bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty pocházející z USA.

(12)

Komise oficiálně vyrozuměla orgány USA, Kanady a Singapuru. Známým výrobcům/vývozcům v USA, Kanadě a Singapuru byly zaslány dotazníky. Zúčastněné strany dostaly příležitost předložit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení.

(13)

Následující společnosti poskytly odpovědi na dotazník a následně byly v jejich prostorách provedeny ověřovací návštěvy:

(14)

Kromě toho proběhly návštěvy příslušných orgánů vlád Kanady a Singapuru.

(15)

Šetření se vztahovalo na období od 1. dubna 2009 do 30. června 2010 (dále jen „období šetření“). Pro prošetření údajné změny obchodních toků byly shromážděny údaje za období od roku 2008 do konce období šetření.

(16)

Výrobkem, jehož se možné obcházení týká, tj. výrobek, o který jde v původním šetření, jsou monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, obecně „bionafta“, buď v čisté formě nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, v současnosti kódů KN ex 1516 20 98, ex 1518 00 91, ex 1518 00 99, ex 2710 19 41, 3824 90 91, ex 3824 90 97, pocházející z USA.

(17)

Výrobek, který je předmětem šetření ohledně obcházení, má dvojí podobu. Pokud jde o údajnou překládku v Kanadě a Singapuru, shoduje se s výrobkem, o nějž jde v původním šetření, popsaným v předchozím odstavci. Pokud jde o dodávky přímo z USA, je výrobkem, který je předmětem šetření, bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(18)

Po uložení prozatímních vyrovnávacích opatření v březnu 2009 dovoz dotčeného výrobku prakticky ustal. Situaci shrnuje následující tabulka:

Dovoz bionafty a některých směsí bionafty do evropské unie

pod kódem KN 3824 90 91 (v tunách)

(19)

Uvedené údaje Eurostatu zahrnují veškerou bionaftu obsahující 96,5 % nebo více esterů.

(20)

Ve srovnání s tím USA uvádí vývoz bionafty a směsí bionafty pod kódem HTS 3824 90 40 00 (směsi živočišných nebo rostlinných tuků) takto:

Vývoz bionafty a směsí bionafty z USA

pod kódem HTS 3824 90 40 00 (v tunách)

(21)

Srovnání dvou uvedených tabulek vede k závěru, že 358 291 tun vyvezených do Unie v průběhu období šetření jsou směsi obsahující 96,5 % a méně bionafty.

(22)

Výrobci/vývozci v Kanadě intenzivně spolupracovali. Dva výrobci představující přibližně 90 % kanadské výroby bionafty poskytli odpovědi na dotazník a plně spolupracovali při šetření. Při šetření navíc spolupracovaly Canadian Renewable Fuels Association a příslušné orgány kanadské vlády.

(23)

V souladu s čl. 23 odst. 3 základního nařízení by měla být existence obcházení posouzena prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem je zjistit, zda dochází ke změně obchodních toků mezi USA, Kanadou a Unií, zda je tato změna způsobena praktikami, postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny cenami a/nebo množstvím obdobného výrobku, a zda je dovážený podobný výrobek stále subvencován.

(24)

Dovoz bionafty z USA klesl z 1 487 790 tun v roce 2008 na 381 227 tun v roce 2009 a téměř na nulu v období šetření.

(25)

Na druhou stranu podle údajů Eurostatu celkový dovoz bionafty z Kanady do Unie mezi rokem 2008 a obdobím šetření výrazně vzrostl, a to z 1 725 tun v roce 2008 na 140 043 tun v roce 2009 a 197 772 tun v období šetření.

(26)

Na prodej bionafty mezi USA a Kanadou se nevztahují žádná cla ani žádná jiná dovozní omezení.

(27)

Podle statistik USA vzrostl vývoz bionafty z USA do Kanady z 967 tun v roce 2008 na 128 233 tun v roce 2009 a na 161 841 tun v období šetření.

(28)

Srovnání vývozních statistik poskytnutých orgány USA se statistikami poskytnutými na místě kanadskými orgány vykazovalo měsíčně značné nesrovnalosti. Podle kanadských statistik vzrostl dovoz bionafty z USA z 11 757 tun v roce 2008 na 18 673 tun v roce 2009 a na 174 574 tun v období šetření.

(29)

Podle kanadských orgánů neexistuje pro deklarování bionafty žádný zvláštní kód. Kanadské orgány poznamenaly, že Kanada a USA si vzájemně vyměňují údaje o dovozu za účelem jejich použití jako odpovídajících údajů o vývozu. Na úrovni šestimístného číselného kódu by se kanadské údaje o dovozu měly shodovat s údaji USA o vývozu a také se do značné míry shodují v rámci kódu HTS 38.24.90. Při dalším členění šestimístného číselného kódu však každá ze zemí má svůj vlastní systém klasifikace. Rovněž je třeba poznamenat, že kanadské statistiky zahrnují pouze dovoz, který byl celně odbaven v Kanadě, a nikoli překládané zboží.

(30)

Navzdory nesrovnalostem mezi těmito dvěma zdroji údajů je tedy zřejmé, že vývoz bionafty z USA do Kanady od roku 2008 do období šetření vzrostl, a to zejména po uložení vyrovnávacích opatření. Kanadský trh s bionaftou není v současné době schopen absorbovat taková množství bionafty. Výrobci původní kanadské bionafty se ve skutečnosti zaměřují na vývoz.

(31)

Dva spolupracující výrobci v Kanadě nezakoupili v průběhu šetření žádnou bionaftu z USA ani z jiných zdrojů.

(32)

Výroba bionafty v Kanadě je vznikající průmyslové odvětví. V průběhu období šetření existovalo asi šest výrobních zařízení, avšak samotná dvě zařízení na východě Kanady, která ve skutečnosti vlastní a provozují dva spolupracující výrobci, představují přibližně 90 % celkové výroby.

(33)

Z vyrobeného objemu prodaného spolupracujícími výrobci byl stanoven objem prodeje, jehož koneční zákazníci byli určitě v Severní Americe, tj. v USA nebo Kanadě. Zbývající množství prodaného zboží zakoupili zákazníci, kteří buď obchodovali se zbožím, a/nebo míchali zboží s jinou bionaftou. Tyto dvě společnosti nevěděly, zda zákazníci prodávali výrobky do Unie jako kanadskou bionaftu, zda ji míchali nebo zda byla bionafta prodávána konečným zákazníkům v USA nebo v Kanadě.

(34)

I kdyby se v krajním případě předpokládalo, že veškerá „původní“ kanadská bionafta skončila v Unii, jednalo by se pouze o 20 % celkového dovozu do Unie v průběhu šetření.

(35)

Srovnání statistik s údaji získanými od spolupracujících výrobců ukázalo, že kanadští výrobci nemohli vyrobit objem, který byl vyvezen z Kanady do Unie. Tato skutečnost proto naznačuje, že prudký růst dovozu z Kanady na trh Unie souvisí s vývozem bionafty pocházející z USA a zasílané z Kanady.

(36)

Celkový pokles vývozu z USA do Unie od roku 2008 a souběžné zvýšení vývozu z Kanady do Unie a vývozu z USA do Kanady po uložení původních opatření lze proto považovat za změnu obchodních toků.

(37)

Během šetření nevyšlo najevo žádné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky mimo snahu vyhnout se zaplacení platného vyrovnávacího cla z bionafty pocházející z USA.

(38)

K posouzení, zda dovážené výrobky z hlediska množství mařily vyrovnávací účinky platných vyrovnávacích opatření na dovoz bionafty z USA, byly použity údaje Eurostatu. Množství a ceny zboží vyváženého z Kanady byly porovnány s úrovní pro odstranění újmy stanovenou při původním šetření.

(39)

Jak je uvedeno výše, dovoz z Kanady do Unie se zvýšil z 1 725 tun v roce 2008 na 197 772 tun v období šetření, přičemž toto množství představuje 9,2 % podíl na dovozu. Zvýšení dovozu z Kanady nebylo možno považovat za nepodstatné s ohledem na velikost trhu Unie stanovenou při původním šetření. Vzhledem k úrovni ceny, která nezpůsobuje újmu, stanovené při původním šetření, vykazoval kanadský dovoz do Unie prodej pod cenou přibližně 50 %, přičemž ceny byly nižší než prodejní ceny výrobců v Unii přibližně o 40 %.

(40)

Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že opatření jsou mařena z hlediska množství a cen.

(41)

Pokud jde o subvencování, je třeba poznamenat, že daňový dobropis pro bionaftu v USA, hlavní program subvencí zjištěný při původním šetření, byl obnoven se zpětnou působností v prosinci 2010. Na tomto základě byl učiněn závěr, že na dovážený obdobný výrobek byly v období šetření stále poskytovány subvence.

(42)

Šetření dospělo k závěru, že konečná vyrovnávací cla na dovoz bionafty pocházející z USA byla obcházena překládkou v Kanadě podle článku 23 základního nařízení.

(43)

Při šetření spolupracovali dva obchodníci v Singapuru. Kromě toho také spolupracovaly příslušné orgány singapurské vlády.

(44)

Kritéria pro posouzení existence obcházení jsou popsána v 23. bodě odůvodnění.

(45)

Podle údajů Eurostatu vzrostl celkový vývoz bionafty ze Singapuru do Unie ze 179 tun v roce 2008 na 20 486 tun v roce 2009 a na 32 078 tun v období šetření. Vývoz z USA do Singapuru se ve stejném období také zvýšil.

(46)

Příslušné orgány singapurské vlády uvedly, že se bionafta vyrobená v Singapuru prodává především v Singapuru, aby byla uspokojena domácí poptávka. Pozorují však v Singapuru růst tohoto odvětví, jelikož byla nedávno vybudována nová výrobní zařízení.

(47)

Objem vývozu ze Singapuru je tradičně nízký. Dovoz bionafty do Unie byl důkladně zkoumán v databázi podle čl. 14 odst. 6 a zkontrolován u příslušných vnitrostátních celních orgánů. Zdá se, že dovoz několikrát zaznamenal prudký nárůst. Z analýzy vyplývá, že většina tohoto dováženého zboží pocházela skutečně ze Singapuru. Nebylo však možno objasnit veškerý dovoz.

(48)

Ve srovnání se spotřebou Unie stanovenou v původním šetření byly objemy dovezené ze Singapuru do Unie, které nebylo možné objasnit, velmi malé. Vzhledem ke značnému zvýšení spotřeby v Unii od původního šetření, které odhadovala organizace EBB, by navíc jejich podíl na spotřebě Unie byl zanedbatelný.

(49)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze dospět k závěru, že vyrovnávací účinky vyrovnávacích opatření nejsou mařeny, pokud jde o množství zasílaná ze Singapuru.

(50)

Co se týče překládky, je známo, že Singapur je velkým přepravním uzlem v Asii a že tam připlouvají lodě z tohoto regionu a vykládají zde zboží, jež se později nakládá na lodě, které plují mimo jiné do Evropy. V tomto šetření jeden ze spolupracujících obchodníků překládal bionaftu pocházející z Malajsie nebo Indonésie v Singapuru, přičemž konečným místem určení byla Unie. V průběhu šetření tento obchodník sám vyvezl do Unie značné množství bionafty prostřednictvím překládky v Singapuru, přičemž tato bionafta byla v Unii celně odbavena jako zboží pocházející z Malajsie nebo Indonésie. Ověření neodhalilo žádné náznaky, které by zpochybňovaly původ z Indonésie nebo Malajsie.

(51)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by šetření týkající se možného obcházení vyrovnávacích opatření dovozem bionafty zasílané ze Singapuru mělo být ukončeno.

(52)

Při šetření spolupracovalo pět výrobců bionafty nebo směsí bionafty v USA, přičemž do vzorku v původním šetření byli zahrnuti tři z nich. Vláda USA spolupracovala poskytnutím vývozních statistik a vlastní interpretace statistik.

(53)

Všichni tři výrobci, kteří byli zahrnuti ve vzorku v původním šetření, po uložení konečných opatření přestali bionaftu vyvážet.

(54)

Pouze jedna z pěti spolupracujících společností, BP North America, která při původním šetření nespolupracovala, vyvážela v období šetření do Unie směsi bionafty obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty (dále jen „B20 a méně“).

(55)

Organizace National Biodiesel Board (dále jen „NBB“), která zastupuje odvětví bionafty v USA, uvedla, že výrobek, který se podle ní výslovně nacházel mimo oblast výrobků, na něž se vztahovala stávající opatření, se nemůže stát předmětem vyrovnávacích opatření bez nového antisubvenčního šetření. NBB uvedla, že konečné nařízení výslovně definuje „dotčený výrobek“ a „obdobný výrobek“ jako bionaftu nebo směsi obsahující více než 20 % bionafty. Podle NBB to nebyla umělá mezní hranice, nýbrž hranice odpovídající tržní realitě zjištěné při původním šetření. Bylo například zjištěno, že hranice 20 % umožňuje jasně rozlišovat mezi různými druhy směsí, které jsou k dispozici na trhu USA.

(56)

Podle názoru NBB a ostatních zúčastněných stran může šetření zaměřené na obcházení předpisů rozšířit vyrovnávací opatření pouze na dotčený výrobek a obdobný výrobek, který je ve srovnání s dotčeným výrobkem pouze mírně změněný. NBB znovu uvedla, že sama Rada ve svém konečném nařízení stanoví, že bionafta ve směsích obsahujících 20 % nebo méně bionafty není obdobným výrobkem. Proto podle NBB není ve struktuře ustanovení základního nařízení jiná možnost než zahájit nové šetření s cílem stanovit, zda by se předmětem opatření měly stát i tyto směsi.

(57)

V reakci na tyto argumenty je nejprve třeba poznamenat, že účelem ustanovení o obcházení v článku 23 základního nařízení je čelit údajným pokusům o obcházení platných opatření. Pokud existují dostatečné zjevné důkazy, že dochází k obcházení ve smyslu čl. 23 odst. 3 základního nařízení, zahájí Komise šetření s cílem zjistit, zda k obcházení skutečně dochází. V souladu s čl. 23 odst. 3 základního nařízení by měla být existence obcházení posouzena například prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem je zjistit, zda došlo ke změně obchodních toků mezi USA a Unií, zda tato změna byla způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, a zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny z hlediska cen a/nebo množství.

(58)

Je rovněž třeba připomenout, že šetření zaměřené na obcházení není přezkumem výrobku podle článku 19 základního nařízení a nemění definici dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Článek 23 základního nařízení poskytuje příslušný právní základ pro šetření, zda dochází k obcházení u výrobku, který je předmětem opatření.

(59)

V tomto ohledu bylo v žádosti obdržené Komisí podle čl. 23 odst. 4 základního nařízení rovněž uvedeno, že po uložení uvedených opatření začala být z USA do Unie vyvážena bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty, přičemž se údajně využívá hranice pro obsah bionafty stanovená v popisu dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Šetření zkoumalo, zda lze tuto praxi považovat za obcházení podle článku 23 základního nařízení. Závěrem je třeba poznamenat, že údajné obcházení lze zkoumat pouze podle článku 23 základního nařízení.

(60)

Jak uvádí 20. bod odůvodnění, kód USA HTS 3824 90 40 00 obsahuje také směsi obsahující 96,5 % a méně bionafty. Podle vývozních statistik USA bylo do Unie v období šetření vyvezeno celkové množství 358 291 tun tohoto druhu směsi.

(61)

Společnost BP Products North America (dále jen „BPNA“) vyvezla v období šetření značný podíl výše uvedeného množství.

(62)

BPNA se neúčastnila původního šetření, jelikož zahájila svou činnost v odvětví bionafty až počátkem roku 2009, přičemž očekávala budoucí růst trhu s bionaftou v reakci na vládní mandát v USA i v zahraničí. BPNA začala vyvážet do Unie v prosinci 2009. V tomto ohledu se připomíná, že konečná opatření byla uložena v červenci 2009.

(63)

Společnost BP v Unii prodávala bionaftu ve formě směsi obsahující 15 % hmotnostních nebo méně bionafty (dále jen „B15“) pocházející z USA ve Spojeném království, Francii a Nizozemsku. Ve všech případech je výrobek dále míchán, aby vyhovoval příslušným právním předpisům platným v některých členských státech, jejichž cílem je podporovat spotřebu biopaliv u čerpacích stanic, jelikož jsou v současné době považována za ekologicky udržitelná.

(64)

BPNA uvedla, že směsi obsahující 15 % nebo méně nejsou pro dotčený výrobek obdobným výrobkem. Vlastnosti a tržní realita jsou velmi odlišné. Logistika (včetně přepravních omezení) spojená s výrobou a dovozem směsí s nižším obsahem se velmi liší od logistiky u vyšších stupňů. Podle BPNA jsou při přepravě směsí s obsahem nižším než 15 % tyto výrobky klasifikovány jako ropné produkty a ne jako chemické výrobky, v důsledku čehož je přeprava méně nákladná. BPNA rovněž uvedla, že mezi výkonností vyšších a nižších stupňů směsí bionafty jsou při použití v naftových motorech rozdíly.

(65)

Cílem šetření ohledně obcházení je stanovit, zda bionafta ve směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty obcházela platná opatření. Může být pravdou, že směsi s nižším obsahem vedou k nižším nákladům na přepravu. Je však třeba poznamenat, že směs B20 a méně má ve srovnání s postupem výroby bionafty ve směsi s obsahem nad B20 ve skutečnosti pouze jiné složení. Změna složení směsi je jednoduchý postup. Existence směsi B20 a méně je považována pouze za mírnou změnu dotčeného výrobku, přičemž jediným rozdílem je podíl bionafty ve směsi. Je třeba rovněž poznamenat, že dotčený výrobek i směsi B20 a méně jsou nakonec určeny ke stejnému použití v Unii. Bionafta ve směsích B20 a méně a bionafta ve směsích nad B20 mají navíc stejné základní vlastnosti.

(66)

Dovoz dotčeného výrobku z USA klesl z 1 487 790 tun v roce 2008 na 381 227 tun v roce 2009 a téměř na nulu v období šetření.

(67)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že navzdory povinnému míchání např. B5 v Unii v průběhu původního šetření začaly být směsi B20 a méně vyváženy z USA do Unie až po uložení konečných opatření. Podle údajů získaných od spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byla při původním šetření vyvážena do Unie především B99,9. Bylo tomu tak z důvodu, že tento postup maximalizoval subvence na vyvážené zboží (daňový dobropis ve výši 1 USD na galon bionafty).

(68)

Proto lze těžko vidět jiný hospodářský důvod k zahájení vývozu směsi B20 a méně mimo snahu vyhnout se platným vyrovnávacím opatřením.

(69)

Podíl bionafty ve směsi je stále subvencován a dovozce se vyhýbá zaplacení dlužného vyrovnávacího cla. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že vyrovnávací clo na směsi se použije proporcionálně na podíl bionafty ve směsi, tj. v případě dovozu směsi B15 by nezaplacené vyrovnávací clo činilo až 35 EUR na tunu.

(70)

Podle BNPA nebyla směs obsahující méně bionafty než B15 vytvořena zvlášť za účelem vyhýbání se clu. Společnost uvedla, že se neúčastnila původního šetření, jelikož zahájila svou činnost v odvětví bionafty počátkem roku 2009, přičemž očekávala budoucí aktivní trh s bionaftou v reakci na vládní mandát v USA i v zahraničí. Vzhledem ke specifické struktuře společnosti, její činnosti v oblasti zpracování ropy a k existenci jejích logistických zařízení v USA je výroba směsí v USA a vývoz do Unie logickým obchodním rozhodnutím. Vyváženou směsí byla vždy B15 a méně, a to z důvodu méně přísných bezpečnostních opatření: směsi do hodnoty B15 nejsou podle námořních předpisů považovány za chemické výrobky.

(71)

Poznamenává se, že činnost této společnosti, pokud jde o vývoz do Unie, začala až po uložení opatření. Má se za to, že neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod mimo snahu vyhnout se zaplacení platného vyrovnávacího cla na bionaftu pocházející z USA.

(72)

Vzhledem k úrovni ceny, která nezpůsobuje újmu, stanovené při původním šetření vykazoval dovoz směsi B20 a méně z USA do Unie v průběhu období šetření cenové podbízení i prodej pod cenou. Směs B20 a méně se začala dovážet až po uložení konečných opatření a její množství nejsou nevýznamná.

(73)

Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že opatření jsou mařena z hlediska množství a cen.

(74)

Pokud jde o subvencování, je třeba poznamenat, že daňový dobropis pro bionaftu v USA, hlavní program zjištěný při původním šetření, byl obnoven se zpětnou působností v prosinci 2010. Na tom základě byl učiněn závěr, že na dovážený obdobný výrobek byly v období šetření stále poskytovány subvence.

(75)

Šetření dospělo k závěru, že konečná vyrovnávací cla na dovoz bionafty pocházející z USA byla obcházena dovozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty do Unie.

(76)

Byl učiněn závěr, že hospodářským důvodem pro vývoz směsí B20 a méně bylo pouze subvencování v USA a snaha vyhnout se platbě jakýchkoliv vyrovnávacích cel při dovozu do Unie.

(77)

BPNA požádala o osvobození od možných rozšířených opatření. Jelikož však šetření jasně prokázalo, že k dovozu B20 a méně docházelo pouze s cílem obcházet platná opatření, nelze toto osvobození udělit. Podle čl. 23 odst. 6 základního nařízení lze osvobození udělit výrobcům dotčeného výrobku, jež jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s žádnými výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení. V tomto šetření bylo zjištěno, že BPNA prováděla praktiky obcházení tím, že začala vyvážet směs B20 a méně po uložení antidumpingových a vyrovnávacích opatření bez dostatečného opodstatnění nebo hospodářského důvodu mimo uložení opatření. Kromě toho existují důkazy, že jsou účinky opatření mařeny z hlediska cen a množství a že je dovážený výrobek stále subvencován.

(78)

Někteří výrobci spolupracující při původním šetření požádali o osvobození od veškerých rozšířených opatření v důsledku obcházení. Bylo zjištěno, že tito výrobci v USA nevyráběli ani neprodávali bionaftu B20 a méně. Podle čl. 23 odst. 6 základního nařízení může být žádost o osvobození zvážena pouze v průběhu šetření zaměřeného na obcházení. Je však třeba poznamenat, že článek 23 základního nařízení obsahuje ustanovení o nových subjektech.

(79)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející z USA bylo obcházeno překládkou v Kanadě podle článku 23 základního nařízení.

(80)

V souladu s čl. 23 odst. 1 první větou základního nařízení by proto platná opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z USA měla být rozšířena na dovoz téhož výrobku zasílaného z Kanady, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kanady.

(81)

S cílem zabránit vyhýbání se clu neověřitelnými tvrzeními, že výrobek překládaný v Kanadě byl vyroben společností podléhající individuální sazbě v konečném nařízení by opatřením, které bude rozšířeno, mělo být opatření stanovené pro „Všechny ostatní společnosti“ v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 598/2009, což je konečné vyrovnávací clo ve výši 237 EUR za tunu.

(82)

Vyrovnávací clo pro směsi se použije úměrně celkovému hmotnostnímu obsahu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu (tj. obsahu bionafty) ve směsi.

(83)

V souladu s čl. 23 odst. 4 a čl. 24 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily do Unie na základě celní evidence zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu bionafty zasílané z Kanady vybráno clo.

(84)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející z USA bylo obcházeno dovozem B20 a méně do Unie podle článku 23 základního nařízení.

(85)

V souladu s čl. 23 odst. 1 první větou základního nařízení by proto platná opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z USA měla být rozšířena na dovoz B20 a méně.

(86)

Opatřeními, která budou rozšířena, by měla být opatření stanovená v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 598/2009.

(87)

Rozšířené vyrovnávací clo pro směsi se použije úměrně celkovému hmotnostnímu obsahu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu (tj. obsahu bionafty) ve směsi.

(88)

V souladu s čl. 23 odst. 4 a čl. 24 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily do Unie na základě celní evidence zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu B20 a méně pocházející z USA vybráno clo.

(89)

S ohledem na zjištění týkající se Singapuru by mělo být šetření možného obcházení vyrovnávacích opatření dovozem bionafty zasílané ze Singapuru ukončeno a měla by být zastavena celní evidence dovozu bionafty zasílané ze Singapuru, která byla zavedena zahajovacím nařízením.

(90)

Dvě spolupracující společnosti v Kanadě, které poskytly odpověď na dotazníky, požádaly v souladu s čl. 23 odst. 6 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření.

(91)

Bylo zjištěno, že dva spolupracující kanadští výrobci se nepodíleli na praktikách obcházení, které byly předmětem tohoto šetření. Tito výrobci byli navíc schopni prokázat, že nejsou ve spojení s žádnými výrobci/vývozci bionafty v USA. Proto lze jejich žádostem o osvobození vyhovět.

(92)

Má se za to, že je v tomto případě zapotřebí zvláštních opatření, aby bylo zajištěno řádné provádění těchto osvobození. Tato zvláštní opatření spočívají v předložení celním orgánům členských států platné obchodní faktury, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž taková faktura přiložena není, se vztahuje rozšířené vyrovnávací clo.

(93)

Jedna spolupracující strana v USA, která poskytla odpověď na dotazník, také požádala v souladu s čl. 23 odst. 6 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření.

(94)

Jak je vysvětleno v 77. bodě odůvodnění, šetření však jasně prokázalo, že se tato strana podílela na praktikách obcházení vyrovnávacích opatření prostřednictvím dovozu směsi B20 a méně. V důsledku toho nelze toto osvobození udělit.

(95)

Nicméně je třeba zdůraznit, že pokud již vyvážející výrobci subvencování nevyužívají, mohou tyto strany požádat o přezkum podle článku 19 základního nařízení.

(96)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a bylo jim umožněno, aby se k nim vyjádřily. Ústní a písemné připomínky předložené stranami byly zváženy,

European Commission

Directorate General for Trade

Directorate H

Office: N-105 04/92

1049 Bruxelles

BELGIUM

Fax: + 32 22956505

11.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/12

(1)

Nařízením (ES) č. 193/2009 (2) uložila Komise prozatímní antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející ze Spojených států amerických (dále jen „USA“).

(2)

Nařízením (ES) č. 599/2009 (3) (dále jen „konečné nařízení“) Rada uložila konečné antidumpingové clo v rozsahu od 0 EUR do 198 EUR na tunu dovážené bionafty vymezené v čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení (dále jen „dotčený výrobek“) pocházející z USA (dále jen „stávající opatření“). Na šetření, které vedlo k přijetí konečného nařízení, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(3)

Je třeba rovněž poznamenat, že nařízením (ES) č. 598/2009 (4) Rada uložila konečné vyrovnávací clo v rozsahu od 211,2 EUR do 237 EUR na tunu dováženého dotčeného výrobku.

(4)

Dne 30. června 2010 obdržela Komise žádost podle čl. 13 odst. 3 základního nařízení, aby prošetřila možné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz dotčeného výrobku. Žádost podala organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“) jménem výrobců bionafty v Unii.

(5)

Žádost uváděla, že antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku jsou obcházena překládkou v Kanadě a Singapuru a vývozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty.

(6)

Žádost uváděla, že po uložení opatření na dotčený výrobek došlo k významné změně obchodních toků týkajících se vývozu z USA, Kanady a Singapuru a že pro tuto změnu neexistuje žádné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod mimo uložení cla. Tuto změna obchodních toků údajně způsobila překládka dotčeného výrobku v Kanadě a Singapuru.

(7)

V žádosti bylo rovněž uvedeno, že po uložení uvedených opatření začala být z USA do Unie dovážena bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty, přičemž se údajně využívá hranice pro obsah bionafty stanovená v popise dotčeného výrobku.

(8)

Žádost dále uváděla, že jsou mařeny vyrovnávací účinky stávajících antidumpingových opatření uložených na dotčený výrobek, pokud se jedná o množství i ceny. Žádost uváděla, že dovoz dotčeného výrobku byl nahrazen dovozem značného objemu bionafty v čisté formě nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních bionafty z Kanady a Singapuru a dovozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty. Navíc existovaly dostatečné důkazy, že ceny u tohoto zvýšeného objemu dovozu byly značně nižší než ceny, které nepůsobí újmu, stanovené v rámci šetření, které vedlo ke stávajícím opatřením.

(9)

Žádost rovněž uváděla, že ceny dotčeného výrobku jsou i nadále subvencovány, jak bylo stanoveno dříve.

(10)

Poté, co bylo po konzultaci s poradním výborem shledáno, že existují dostatečné zjevné důkazy pro zahájení šetření podle článku 13 základního nařízení, zahájila Komise šetření nařízením (EU) č. 720/2010 (5) (dále jen „zahajovací nařízení“). Podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení Komise zahajovacím nařízením také vyzvala celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení celní evidence dovozu výrobků zasílaných z Kanady a Singapuru a také dovozu bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(11)

Nařízením (EU) č. 721/2010 (6) Komise rovněž zahájila souběžné šetření možného obcházení vyrovnávacích opatření uložených na dovoz bionafty pocházející z USA prostřednictvím dovozu bionafty zasílané z Kanady a Singapuru a prostřednictvím dovozu bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty pocházející z USA.

(12)

Komise oficiálně vyrozuměla orgány USA, Kanady a Singapuru. Známým výrobcům/vývozcům v USA, Kanadě a Singapuru byly zaslány dotazníky. Zúčastněné strany dostaly příležitost předložit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení.

(13)

Následující společnosti poskytly odpovědi na dotazník a následně byly v jejich prostorách provedeny ověřovací návštěvy:

(14)

Kromě toho proběhly návštěvy příslušných orgánů vlád Kanady a Singapuru.

(15)

Šetření se vztahovalo na období od 1. dubna 2009 do 30. června 2010 (dále jen „období šetření“). Pro prošetření údajné změny obchodních toků byly shromážděny údaje za období od roku 2008 do konce období šetření.

(16)

Výrobkem, jehož se možné obcházení týká, tj. výrobek, o který jde v původním šetření, jsou monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, obecně „bionafta“, buď v čisté formě nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, v současnosti kódů KN ex 1516 20 98, ex 1518 00 91, ex 1518 00 99, ex 2710 19 41, 3824 90 91, ex 3824 90 97, pocházející z USA (dále jen „dotčený výrobek“).

(17)

Výrobek, který je předmětem šetření ohledně obcházení, má dvojí podobu. Pokud jde o údajnou překládku v Kanadě a Singapuru, shoduje se s výrobkem, o nějž jde v původním šetření, popsaným v předchozím odstavci. Pokud jde o dodávky přímo z USA, je výrobkem, který je předmětem šetření, bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející ze Spojených států amerických.

(18)

Po uložení prozatímních antidumpingových opatření v březnu 2009 dovoz dotčeného výrobku prakticky ustal. Situaci shrnuje následující tabulka:

Dovoz bionafty a některých směsí bionafty do Evropské unie

pod kódem KN 3824 90 91 (v tunách)

(19)

Uvedené údaje Eurostatu zahrnují veškerou bionaftu obsahující 96,5 % nebo více esterů.

(20)

Ve srovnání s tím USA uvádí vývoz bionafty a směsí bionafty pod kódem HTS 3824 90 40 00 (směsi živočišných nebo rostlinných tuků) takto:

Vývoz bionafty a směsí bionafty z USA

pod kódem HTS 3824 90 40 00 (v tunách)

(21)

Srovnání dvou uvedených tabulek vede k závěru, že 358 291 tun vyvezených do Unie v průběhu období šetření jsou směsi obsahující 96,5 % a méně bionafty.

(22)

Výrobci/vývozci v Kanadě intenzivně spolupracovali. Dva výrobci představující přibližně 90 % kanadské výroby bionafty poskytli odpovědi na dotazník a plně spolupracovali při šetření. Při šetření navíc spolupracovaly Canadian Renewable Fuels Association a příslušné orgány kanadské vlády.

(23)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení by měla být existence obcházení posouzena prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem je zjistit, zda dochází ke změně obchodních toků mezi USA, Kanadou a Unií, zda je tato změna způsobena praktikami, postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny cenami a/nebo množstvím obdobného výrobku a že existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené dříve pro obdobný výrobek.

(24)

Dovoz bionafty z USA klesl z 1 487 790 tun v roce 2008 na 381 227 tun v roce 2009 a téměř na nulu v období šetření.

(25)

Na druhou stranu podle údajů Eurostatu celkový dovoz bionafty z Kanady do Unie mezi rokem 2008 a obdobím šetření výrazně vzrostl, a to z 1 725 tun v roce 2008 na 140 043 tun v roce 2009 a 197 772 tun v období šetření.

(26)

Na prodej bionafty mezi USA a Kanadou se nevztahují žádná cla ani žádná jiná dovozní omezení.

(27)

Podle statistik USA vzrostl vývoz bionafty z USA do Kanady z 967 tun v roce 2008 na 128 233 tun v roce 2009 a na 161 841 tun v období šetření.

(28)

Srovnání vývozních statistik poskytnutých orgány USA se statistikami poskytnutými na místě kanadskými orgány vykazovalo měsíčně značné nesrovnalosti. Podle kanadských statistik vzrostl dovoz bionafty z USA z 11 757 tun v roce 2008 na 18 673 tun v roce 2009 a na 174 574 tun v období šetření.

(29)

Podle kanadských orgánů neexistuje pro deklarování bionafty žádný zvláštní kód. Kanadské orgány poznamenaly, že Kanada a USA si vzájemně vyměňují údaje o dovozu za účelem jejich použití jako odpovídajících údajů o vývozu. Na úrovni šestimístného číselného kódu by se kanadské údaje o dovozu měly shodovat s údaji USA o vývozu a také se do značné míry shodují v rámci kódu HTS 38.24.90. Při dalším členění šestimístného číselného kódu však každá ze zemí má svůj vlastní systém klasifikace. Rovněž je třeba poznamenat, že kanadské statistiky zahrnují pouze dovoz, který byl celně odbaven v Kanadě, a nikoli překládané zboží.

(30)

Navzdory nesrovnalostem mezi těmito dvěma zdroji údajů je tedy zřejmé, že vývoz bionafty z USA do Kanady od roku 2008 do období šetření vzrostl, a to zejména po uložení antidumpingových opatření. Kanadský trh s bionaftou není v současné době schopen absorbovat taková množství bionafty. Výrobci původní kanadské bionafty se ve skutečnosti zaměřují na vývoz.

(31)

Dva spolupracující výrobci v Kanadě nezakoupili v průběhu šetření žádnou bionaftu z USA ani z jiných zdrojů.

(32)

Výroba bionafty v Kanadě je vznikající průmyslové odvětví. V průběhu období šetření existovalo asi šest výrobních zařízení, avšak samotná dvě zařízení na východě Kanady, která ve skutečnosti vlastní a provozují dva spolupracující výrobci, představují přibližně 90 % celkové výroby.

(33)

Z vyrobeného objemu prodaného spolupracujícími výrobci byl stanoven objem prodeje, jehož koneční zákazníci byli určitě v Severní Americe, tj. v USA nebo Kanadě. Zbývající množství prodaného zboží zakoupili zákazníci, kteří buď obchodovali se zbožím a/nebo míchali zboží s jinou bionaftou. Tyto dvě společnosti nevěděly, zda zákazníci prodávali výrobky do Unie jako kanadskou bionaftu, zda ji míchali nebo zda byla bionafta prodávána konečným zákazníkům v USA nebo v Kanadě.

(34)

I kdyby se v krajním případě předpokládalo, že veškerá „původní“ kanadská bionafta skončila v Unii, jednalo by se pouze o 20 % celkového dovozu do Unie v průběhu šetření.

(35)

Srovnání statistik s údaji získanými od spolupracujících výrobců ukázalo, že kanadští výrobci nemohli vyrobit objem, který byl vyvezen z Kanady do Unie. Tato skutečnost proto naznačuje, že prudký růst dovozu z Kanady na trh Unie souvisí s vývozem bionafty pocházející z USA a zasílané z Kanady.

(36)

Celkový pokles vývozu z USA do Unie od roku 2008 a souběžné zvýšení vývozu z Kanady do Unie a vývozu z USA do Kanady po uložení původních opatření lze proto považovat za změnu obchodních toků.

(37)

Během šetření nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky mimo snahu vyhnout se zaplacení platného antidumpingového cla na bionaftu pocházející z USA.

(38)

K posouzení, zda dovážené výrobky z hlediska množství mařily vyrovnávací účinky platných antidumpingových opatření na dovoz bionafty z USA, byly použity údaje Eurostatu. Množství a ceny zboží vyváženého z Kanady byly porovnány s úrovní pro odstranění újmy stanovenou při původním šetření.

(39)

Jak je uvedeno výše, dovoz z Kanady do Unie se zvýšil z 1 725 tun v roce 2008 na 197 772 tun v období šetření, přičemž toto množství představuje 9,2 % podíl na dovozu. Zvýšení dovozu z Kanady nebylo možno považovat za nepodstatné s ohledem na velikost trhu Unie stanovenou při původním šetření. Vzhledem k úrovni ceny, která nezpůsobuje újmu, stanovené při původním šetření, vykazoval kanadský dovoz do Unie prodej pod cenou přibližně 50 %, přičemž ceny byly nižší než prodejní ceny výrobců v Unii přibližně o 40 %.

(40)

Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že opatření jsou mařena z hlediska množství a cen.

(41)

V souladu s čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené při původním šetření.

(42)

Při původním šetření byla běžná hodnota stanovena na základě domácích prodejních cen v běžném obchodním styku a určena na základě výrobních nákladů plus přiměřené ziskové rozpětí v případě, že se neuskutečnil žádný domácí prodej nebo že k němu nedošlo v běžném obchodním styku.

(43)

Vývozní ceny z Kanady byly stanoveny na základě průměrné dovozní ceny bionafty v období šetření podle údajů Eurostatu.

(44)

Aby bylo zaručeno spravedlivé porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly, které ovlivňují ceny a porovnatelnost cen. Vzhledem k neexistenci informací týkajících se počtu nákladových položek byly s cílem získat ceny FOB na kanadské hranici od cen CIF Eurostatu odečteny pouze přepravní náklady a pojištění na základě pozorovaných průměrných nákladů na námořní přepravu bionafty z USA do Unie v období šetření.

(45)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním vážené průměrné běžné hodnoty stanovené při původním šetření a vážených průměrných vývozních cen v období šetření vyjádřený jako procentní podíl ceny CIF na hranici Unie před proclením.

(46)

Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu.

(47)

Šetření dospělo k závěru, že konečná antidumpingová cla uložená na dovoz bionafty pocházející z USA byla obcházena překládkou v Kanadě podle článku 13 základního nařízení.

(48)

Při šetření spolupracovali dva obchodníci v Singapuru. Kromě toho také spolupracovaly příslušné orgány singapurské vlády.

(49)

Kritéria pro posouzení existence obcházení jsou popsána v 23. bodě odůvodnění.

(50)

Podle údajů Eurostatu vzrostl celkový vývoz bionafty ze Singapuru do Unie ze 179 tun v roce 2008 na 20 486 tun v roce 2009 a na 32 078 tun v období šetření. Vývoz z USA do Singapuru se ve stejném období také zvýšil.

(51)

Příslušné orgány singapurské vlády uvedly, že se bionafta vyrobená v Singapuru prodává především v Singapuru, aby byla uspokojena domácí poptávka. Pozorují však v Singapuru růst tohoto odvětví, jelikož byla nedávno vybudována nová výrobní zařízení.

(52)

Objem vývozu ze Singapuru je tradičně nízký. Dovoz bionafty do Unie byl důkladně zkoumán v databázi podle čl. 14 odst. 6 a zkontrolován u příslušných vnitrostátních celních orgánů. Zdá se, že dovoz několikrát zaznamenal prudký nárůst. Z analýzy vyplývá, že většina tohoto dováženého zboží pocházela skutečně ze Singapuru. Nebylo však možno objasnit veškerý dovoz.

(53)

Ve srovnání se spotřebou Unie stanovenou v původním šetření byly objemy dovezené ze Singapuru do Unie, které nebylo možné objasnit, velmi malé. Vzhledem ke značnému zvýšení spotřeby v Unii od původního šetření, které odhadovala organizace EBB, by navíc jejich podíl na spotřebě Unie byl zanedbatelný.

(54)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze dospět k závěru, že vyrovnávací účinky antidumpingových opatření nejsou mařeny, pokud jde o množství zasílaná ze Singapuru.

(55)

Co se týče překládky, je známo, že Singapur je velkým přepravním uzlem v Asii a že tam připlouvají lodě z tohoto regionu a vykládají zde zboží, jež se později nakládá na lodě, které plují mimo jiné do Evropy. V tomto šetření jeden ze spolupracujících obchodníků překládal bionaftu pocházející z Malajsie nebo Indonésie v Singapuru, přičemž konečným místem určení byla Unie. V průběhu šetření tento obchodník sám vyvezl do Unie značné množství bionafty prostřednictvím překládky v Singapuru, přičemž tato bionafta byla v Unii celně odbavena jako zboží pocházející z Malajsie nebo Indonésie. Ověření neodhalilo žádné náznaky, které by zpochybňovaly původ z Indonésie nebo Malajsie.

(56)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by šetření týkající se možného obcházení antidumpingových opatření dovozem bionafty zasílané ze Singapuru mělo být ukončeno.

(57)

Při šetření spolupracovalo pět výrobců bionafty nebo směsí bionafty v USA, přičemž do vzorku v původním šetření byli zahrnuti tři z nich. Vláda USA spolupracovala poskytnutím vývozních statistik a vlastní interpretace statistik.

(58)

Všichni tři výrobci, kteří byli zahrnuti ve vzorku v původním šetření, po uložení konečných opatření přestali bionaftu vyvážet.

(59)

Pouze jedna z pěti spolupracujících společností, BP North America, která při původním šetření nespolupracovala, vyvážela v období šetření do Unie směsi bionafty obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty (dále jen „B20 a méně“).

(60)

Organizace National Biodiesel Board (dále jen „NBB“), která zastupuje odvětví bionafty v USA, uvedla, že výrobek, který se podle ní výslovně nacházel mimo oblast výrobků, na něž se vztahovala stávající opatření, se nemůže stát předmětem antidumpingových opatření bez nového antidumpingového šetření. NBB uvedla, že konečné nařízení výslovně definuje „dotčený výrobek“ a „obdobný výrobek“ jako bionaftu nebo směsi obsahující více než 20 % bionafty. Podle NBB to nebyla umělá mezní hranice, nýbrž hranice odpovídající tržní realitě zjištěné při původním šetření. Bylo například zjištěno, že hranice 20 % umožňuje jasně rozlišovat mezi různými druhy směsí, které jsou k dispozici na trhu USA.

(61)

Podle názoru NBB a ostatních zúčastněných stran může šetření zaměřené na obcházení předpisů rozšířit antidumpingová opatření pouze na dotčený výrobek a obdobný výrobek, který je ve srovnání s dotčeným výrobkem pouze mírně změněný. NBB znovu uvedla, že sama Rada ve svém konečném nařízení stanoví, že bionafta ve směsích obsahujících 20 % nebo méně bionafty není obdobným výrobkem. Proto podle NBB není ve struktuře ustanovení základního nařízení jiná možnost než zahájit nové šetření s cílem stanovit, zda by se předmětem opatření měly stát i tyto směsi.

(62)

V reakci na tyto argumenty je nejprve třeba poznamenat, že účelem ustanovení o obcházení v článku 13 základního nařízení je čelit údajným pokusům o obcházení platných opatření. Pokud existují dostatečné zjevné důkazy, že dochází k obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení, zahájí Komise šetření s cílem zjistit, zda k obcházení skutečně dochází. V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení by měla být existence obcházení posouzena například prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem je zjistit, zda došlo ke změně obchodních toků mezi USA a Unií, zda tato změna byla způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, a zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny z hlediska cen a/nebo množství.

(63)

Je rovněž třeba připomenout, že šetření zaměřené na obcházení není přezkumem výrobku podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení a nemění definici dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Článek 13 základního nařízení poskytuje příslušný právní základ pro šetření, zda dochází k obcházení u výrobku, který je předmětem opatření.

(64)

V tomto ohledu bylo v žádosti obdržené Komisí podle čl. 13 odst. 3 základního nařízení rovněž uvedeno, že po uložení uvedených opatření začala být z USA do Unie vyvážena bionafta ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty, přičemž se údajně využívá hranice pro obsah bionafty stanovená v popisu dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Šetření zkoumalo, zda lze tuto praxi považovat za obcházení podle článku 13 základního nařízení. Závěrem je třeba poznamenat, že údajné obcházení lze zkoumat pouze podle článku 13 základního nařízení.

(65)

Jak uvádí 20. bod odůvodnění, kód USA HTS 3824 90 40 00 obsahuje také směsi obsahující 96,5 % a méně bionafty. Podle vývozních statistik USA bylo do Unie v období šetření vyvezeno celkové množství 358 291 tun tohoto druhu směsi.

(66)

Společnost BP Products North America (dále jen „BPNA“) vyvezla v období šetření značný podíl výše uvedeného množství.

(67)

BPNA se neúčastnila původního šetření, jelikož zahájila svou činnost v odvětví bionafty až počátkem roku 2009, přičemž očekávala budoucí růst trhu s bionaftou v reakci na vládní mandát v USA i v zahraničí. BPNA začala vyvážet do Unie v prosinci 2009. V tomto ohledu se připomíná, že konečná opatření byla uložena v červenci 2009.

(68)

Společnost BP v Unii prodávala bionaftu ve formě směsi obsahující 15 % hmotnostních nebo méně bionafty (dále jen „B15“) pocházející z USA ve Spojeném království, Francii a Nizozemsku. Ve všech případech je výrobek dále míchán, aby vyhovoval příslušným právním předpisům platným v některých členských státech, jejichž cílem je podporovat spotřebu biopaliv u čerpacích stanic, jelikož jsou v současné době považována za ekologicky udržitelná.

(69)

BPNA uvedla, že směsi obsahující 15 % nebo méně nejsou pro dotčený výrobek obdobným výrobkem. Vlastnosti a tržní realita jsou velmi odlišné. Logistika (včetně přepravních omezení) spojená s výrobou a dovozem směsí s nižším obsahem se velmi liší od logistiky u vyšších stupňů. Podle BPNA jsou při přepravě směsí s obsahem nižším než 15 % tyto výrobky klasifikovány jako ropné produkty a ne jako chemické výrobky, v důsledku čehož je přeprava méně nákladná. BPNA rovněž uvedla, že mezi výkonností vyšších a nižších stupňů směsí bionafty jsou při použití v naftových motorech rozdíly.

(70)

Cílem šetření ohledně obcházení je stanovit, zda bionafta ve směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty obcházela platná opatření. Může být pravdou, že směsi s nižším obsahem vedou k nižším nákladům na přepravu. Je však třeba poznamenat, že směs B20 a méně má ve srovnání s postupem výroby bionafty ve směsi s obsahem nad B20 ve skutečnosti pouze jiné složení. Změna složení směsi je jednoduchý postup. Existence směsi B20 a méně je považována pouze za mírnou změnu dotčeného výrobku, přičemž jediným rozdílem je podíl bionafty ve směsi. Je třeba rovněž poznamenat, že dotčený výrobek i směsi B20 a méně jsou nakonec určeny ke stejnému použití v Unii. Bionafta ve směsích B20 a méně a bionafta ve směsích nad B20 mají navíc stejné základní vlastnosti.

(71)

Dovoz dotčeného výrobku z USA klesl z 1 487 790 tun v roce 2008 na 381 227 tun v roce 2009 a téměř na nulu v období šetření.

(72)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že navzdory povinnému míchání např. B5 v Unii v průběhu původního šetření začaly být směsi B20 a méně vyváženy z USA do Unie až po uložení konečných opatření. Podle údajů získaných od spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byla při původním šetření vyvážena do Unie především B99,9. Bylo tomu tak z důvodu, že tento postup maximalizoval subvence na vyvážené zboží (daňový dobropis ve výši 1 USD na galon bionafty).

(73)

Proto lze stěží seznat jiný hospodářský důvod k zahájení vývozu směsi B20 a méně než snahu vyhnout se platným antidumpingovým opatřením.

(74)

Podíl bionafty ve směsi je stále subvencován a dovozce se vyhýbá zaplacení dlužného antidumpingového cla. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že antidumpingové clo na směsi se použije proporcionálně na podíl bionafty ve směsi, tj. v případě dovozu směsi B15 by nezaplacené antidumpingové clo činilo až přibližně 26 EUR na tunu.

(75)

Podle BNPA nebyla směs obsahující méně bionafty než B15 vytvořena zvlášť za účelem vyhýbání se clu. Společnost uvedla, že se neúčastnila původního šetření, jelikož zahájila svou činnost v odvětví bionafty počátkem roku 2009, přičemž očekávala budoucí aktivní trh s bionaftou v reakci na vládní mandát v USA i v zahraničí. Vzhledem ke specifické struktuře společnosti, její činnosti v oblasti zpracování ropy a k existenci jejích logistických zařízení v USA je výroba směsí v USA a vývoz do Unie logickým obchodním rozhodnutím. Vyváženou směsí byla vždy B15 a méně, a to z důvodu méně přísných bezpečnostních opatření: směsi do hodnoty B15 nejsou podle námořních předpisů považovány za chemické výrobky.

(76)

Poznamenává se, že činnost této společnosti, pokud jde o vývoz do Unie, začala až po uložení opatření. Má se za to, že neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky mimo snahu vyhnout se zaplacení platného antidumpingového cla na bionaftu pocházející z USA.

(77)

Vzhledem k úrovni ceny, která nezpůsobuje újmu, stanovené při původním šetření vykazoval dovoz směsi B20 a méně z USA do Unie v průběhu období šetření cenové podbízení i prodej pod cenou. Směs B20 a méně se začala dovážet až po uložení konečných opatření a její množství nejsou nevýznamná.

(78)

Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že opatření jsou mařena z hlediska množství a cen.

(79)

V souladu s čl. 13 odst. 1 a 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené při původním šetření. Srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny ukázalo existenci dumpingu.

(80)

Šetření dospělo k závěru, že konečná antidumpingová cla na dovoz bionafty pocházející z USA byla obcházena dovozem bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně bionafty do Unie.

(81)

Byl učiněn závěr, že hospodářským důvodem pro vývoz směsí B20 a méně bylo pouze subvencování v USA a snaha vyhnout se platbě jakýchkoliv antidumpingových cel při dovozu do Unie.

(82)

BPNA požádala o osvobození od možných rozšířených opatření. Jelikož však šetření jasně prokázalo, že k dovozu B20 a méně docházelo pouze s cílem obcházet platná opatření, nelze toto osvobození udělit. Podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení lze osvobození udělit výrobcům dotčeného výrobku, jež jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s žádnými výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení. V tomto šetření bylo zjištěno, že BPNA prováděla praktiky obcházení tím, že začala vyvážet směs B20 a méně po uložení antidumpingových a vyrovnávacích opatření bez dostatečného opodstatnění nebo hospodářského důvodu mimo uložení opatření. Kromě toho existují důkazy, že jsou účinky opatření mařeny z hlediska cen a množství a že existuje dumping ve vztahu k běžné hodnotě určené dříve.

(83)

Někteří výrobci spolupracující při původním šetření požádali o osvobození od veškerých rozšířených opatření v důsledku obcházení. Bylo zjištěno, že tito výrobci v USA nevyráběli ani neprodávali bionaftu B20 a méně. Podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení může být žádost o osvobození zvážena pouze v průběhu šetření zaměřeného na obcházení. Je však třeba poznamenat, že článek 13 základního nařízení obsahuje ustanovení o nových subjektech.

(84)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že konečné antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z USA bylo obcházeno překládkou v Kanadě podle článku 13 základního nařízení.

(85)

V souladu s čl. 13 odst. 1 první větou základního nařízení by proto platná opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z USA měla být rozšířena na dovoz téhož výrobku zasílaného z Kanady, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kanady.

(86)

S cílem zabránit vyhýbání se clu neověřitelnými tvrzeními, že výrobek překládaný v Kanadě byl vyroben společností podléhající individuální sazbě v konečném nařízení, by opatřením, které bude rozšířeno, mělo být opatření stanovené pro „Všechny ostatní společnosti“ v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 599/2009, což je konečné antidumpingové clo ve výši 172,2 EUR/t.

(87)

Antidumpingové clo pro směsi se použije úměrně celkovému hmotnostnímu obsahu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu (tj. obsahu bionafty) ve směsi.

(88)

V souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily do Unie na základě celní evidence zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu bionafty zasílané z Kanady vybráno clo.

(89)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že konečné antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z USA bylo obcházeno dovozem B20 a méně do Unie podle článku 13 základního nařízení.

(90)

V souladu s čl. 13 odst. 1 první větou základního nařízení by proto platná opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z USA měla být rozšířena na dovoz B20 a méně.

(91)

Opatření, která se rozšiřují, jsou opatření stanovená v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 599/2009.

(92)

Rozšířené antidumpingové clo pro směsi se použije úměrně celkovému hmotnostnímu obsahu monoalkylesterů mastných kyselin a parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu (tj. obsahu bionafty) ve směsi.

(93)

V souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily do Unie na základě celní evidence zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu B20 a méně pocházející z USA vybráno clo.

(94)

S ohledem na zjištění týkající se Singapuru by mělo být šetření možného obcházení antidumpingových opatření dovozem bionafty zasílané ze Singapuru ukončeno a měla by být zastavena celní evidence dovozu bionafty zasílané ze Singapuru, která byla zavedena zahajovacím nařízením.

(95)

Dvě spolupracující společnosti v Kanadě, které poskytly odpověď na dotazníky, požádaly v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření.

(96)

Bylo zjištěno, že dva spolupracující kanadští výrobci se nepodíleli na praktikách obcházení, které byly předmětem tohoto šetření. Tito výrobci byli navíc schopni prokázat, že nejsou ve spojení s žádnými výrobci/vývozci bionafty v USA. Proto lze jejich žádostem o osvobození vyhovět.

(97)

Má se za to, že je v tomto případě zapotřebí zvláštních opatření, aby bylo zajištěno řádné provádění těchto osvobození. Tato zvláštní opatření spočívají v předložení platné obchodní faktury celním orgánům členských států, která vyhovuje požadavkům stanoveným v příloze tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž taková faktura přiložena není, se vztahuje rozšířené antidumpingové clo.

(98)

Jedna spolupracující strana v USA, která poskytla odpověď na dotazník, také požádala v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení o osvobození od možných rozšířených opatření.

(99)

Jak je vysvětleno v 82. bodě odůvodnění, šetření však jasně prokázalo, že se tato strana podílela na praktikách obcházení vyrovnávacích opatření prostřednictvím dovozu směsi B20 a méně. V důsledku toho nelze toto osvobození udělit.

(100)

Nicméně je třeba zdůraznit, že pokud již vyvážející výrobci dumping neprovádějí, mohou tyto strany požádat o přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(101)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a bylo jim umožněno, aby se k nim vyjádřily. Ústní a písemné připomínky předložené stranami byly zváženy,

European Commission

Directorate General for Trade

Directorate H

Office: N-105 04/92

1049 Bruxelles

BELGIQUE

Fax: + 32 22956505

11.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/22

(1)

Cílem směrnice 2004/49/ES je zlepšení přístupu služeb železniční dopravy na trh definováním společných zásad pro zajišťování a regulaci bezpečnosti železnic a pro dozor nad bezpečností železnic. Směrnice 2004/49/ES rovněž poskytuje rámec, jenž má být zaveden, aby byly prostřednictvím uplatňování stejných požadavků na udělování osvědčení v celé Unii zajištěny rovné podmínky pro všechny subjekty odpovědné za údržbu nákladních vozů.

(2)

Účelem systému udělování osvědčení je poskytnutí rámce pro harmonizaci požadavků a metod k posouzení způsobilosti subjektů odpovědných za údržbu v celé Unii.

(3)

Aniž je dotčena odpovědnost železničních podniků a provozovatelů infrastruktury za bezpečné provozování vlaků, subjekt odpovědný za údržbu by měl prostřednictvím systému údržby zajistit, aby nákladní vozy, za jejichž údržbu je odpovědný, byly v bezpečném provozuschopném stavu. Vzhledem k velké rozmanitosti metod návrhu a údržby by tento systém údržby měl být orientovaný na postupy.

(4)

Provozovatelé infrastruktury potřebují nákladní vozy využívat k přepravě stavebních materiálů nebo materiálů, jež mají být použity při činnostech souvisejících s údržbou infrastruktury. Jestliže nákladní vozy provozují za tímto účelem, činí tak v rámci svého statutu železničního podniku. Posouzení způsobilosti provozovatele infrastruktury pro provozování nákladních vozů za tímto účelem by mělo být součástí jeho schválení z hlediska bezpečnosti podle článku 11 směrnice 2004/49/ES.

(5)

Inspekce a sledování provedené před odjezdem vlaku nebo během jízdy provádí zpravidla provozní personál železničních podniků nebo provozovatelů infrastruktury podle postupu popsaného v jejich systému řízení bezpečnosti v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice 2004/49/ES.

(6)

Železniční podniky nebo provozovatelé infrastruktury by měli prostřednictvím svých systémů řízení bezpečnosti zajistit zvládání všech rizik souvisejících s jejich činností včetně využívání smluvních subjektů. V této záležitosti by měl železniční podnik spoléhat na smluvní ujednání zahrnující subjekty odpovědné za údržbu všech vozů, které provozuje. Mohlo by se jednat o smlouvu mezi železničním podnikem a subjektem odpovědným za údržbu nebo o řadu smluv zahrnujících další strany, např. provozovatele. Tyto smlouvy by měly být v souladu s postupy navrženými železničním podnikem nebo provozovatelem infrastruktury v jejich systémech řízení bezpečnosti včetně pro výměnu informací.

(7)

Osvědčení pro subjekt odpovědný za údržbu (osvědčení SOÚ) je podle směrnice 2004/49/ES platné v celé Unii. Osvědčení vydaná orgány ve třetích zemích, jež byly jmenovány podle rovnocenných kritérií a splňují požadavky odpovídající požadavkům obsaženým v tomto nařízení, by měla být běžně uznávána jako rovnocenná s osvědčeními SOÚ vydanými v Unii.

(8)

Posouzení žádosti o osvědčení SOÚ orgánem udělujícím osvědčení spočívá v posouzení, zda je žadatel způsobilý řídit činnosti související s údržbou a provádět provozní funkce údržby buď sám, nebo prostřednictvím smluv uzavřených s dalšími subjekty, např. údržbářskými dílnami, pověřenými prováděním těchto funkcí nebo částí těchto funkcí.

(9)

Systém akreditace by měl poskytnout nástroj k řízení rizik tím, že zajistí, aby akreditované orgány byly způsobilé provádět svoji práci. Akreditace je kromě toho považována za prostředek k zajištění vnitrostátního a mezinárodního uznávání osvědčení SOÚ, jež byla vydána akreditovanými orgány.

(10)

Pro zavedení systému umožňujícího orgánům udělujícím osvědčení provádět kontroly subjektů odpovědných za údržbu, jimž bylo osvědčení uděleno, po celé Unii, je důležité, aby všechny orgány, jež mohou udělit osvědčení jakémukoli subjektu odpovědnému za údržbu („orgány udělující osvědčení“), navzájem spolupracovaly s cílem harmonizovat přístupy k udělování osvědčení. Konkrétní požadavky na akreditaci by měly být vypracovány a schváleny v souladu s ustanoveními nařízení (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 765/2008 (2).

(11)

Pro hodnocení postupu udělování osvědčení stanoveného v tomto nařízení je důležité, aby na vytváření tohoto systému udělování osvědčení dohlížela Evropská agentura pro železnice („agentura“). Aby tuto funkci mohla plnit, musí shromáždit informace o charakteru orgánů udělujících osvědčení, jež jsou činné v této oblasti, a o počtu osvědčení vydaných subjektům odpovědným za údržbu. Rovněž je důležité, aby agentura usnadnila koordinaci orgánů udělujících osvědčení.

(12)

Nařízení Komise (ES) č. 653/2007 ze dne 13. června 2007 o používání společného evropského vzoru pro osvědčení o bezpečnosti a žádosti podle článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES a o platnosti osvědčení o bezpečnosti předkládaných podle směrnice 2001/14/ES (3) poskytuje standardní podobu osvědčení o bezpečnosti. Tuto podobu je nutno aktualizovat tak, aby obsahovala rozsáhlejší informace o subjektech odpovědných za údržbu. Nařízení (ES) č. 653/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Do doby plného použití systému udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu stanoveného tímto nařízením by měla být během přechodného období uznávána platnost stávajících postupů pro udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu a údržbářské dílny, aby bylo zajištěno nepřerušované poskytování nákladních železničních služeb, zejména na mezinárodní úrovni. Během tohoto období by vnitrostátní bezpečnostní orgány měly věnovat zvláštní pozornost rovnocennosti a shodě různých postupů pro udělování osvědčení.

(14)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 27 směrnice 2004/49/ES,

a)

„akreditací“ se rozumí akreditace, jak je definována v čl. 2 odst. 10 nařízení (ES) č. 765/2008;

b)

„osvědčením SOÚ“ se rozumí osvědčení vydané subjektu odpovědnému za údržbu pro účely čl. 14a odst. 4 směrnice 2004/49/ES;

c)

„orgánem udělujícím osvědčení“ se rozumí orgán jmenovaný v souladu s článkem 10 odpovědný za udělování osvědčení subjektům odpovědným za údržbu na základě kritérií uvedených v příloze II;

d)

„nákladním vozem“ se rozumí vozidlo bez vlastního pohonu navržené pro účely přepravy nákladu či jiných materiálů, jež mají být použity při činnostech, jako je výstavba či údržba infrastruktury;

e)

„údržbářskou dílnou“ se rozumí mobilní nebo stálý subjekt sestávající ze zaměstnanců, včetně zaměstnanců s odpovědností za řízení, z nástrojů a zařízení uspořádaných za účelem provádění údržby vozidel a jejich částí, konstrukčních součástí a podsestav;

f)

„uvolněním do provozu“ se rozumí ujištění dané subjektem provádějícím údržbu vedoucímu údržby vozového parku, že údržba byla provedena podle příkazů k provedení údržby;

g)

„vrácením do provozu“ se rozumí ujištění vycházející z uvolnění do provozu dané uživateli, např. železničnímu podniku nebo provozovateli subjektem odpovědným za údržbu, že všechny příslušné údržbářské práce byly provedeny a vůz, který byl předtím vyňat z provozu, je ve stavu, ve kterém je možné jej bezpečně používat, případně s dočasnými omezeními.

a)

funkce řízení, jež spočívá v dohledu nad funkcemi údržby uvedenými pod písmeny b) až d) a v jejich koordinaci a která zajišťuje, že nákladní vůz v železničním systému se nachází v bezpečném stavu;

b)

funkce rozvoje údržby, jež spočívá v odpovědnosti za správu dokumentace o údržbě, včetně jejího uspořádání, na základě údajů o konstrukci a provozu a rovněž na základě provádění údržby a využívání zkušeností;

c)

funkce řízení údržby vozového parku, jež spočívá v řízení vyjímání nákladních vozů z provozu za účelem provedení údržby a jejich vracení do provozu po provedení údržby; a

d)

funkce provádění údržby, jež spočívá v provádění potřebné technické údržby nákladního vozu nebo jeho částí, včetně dokumentace o uvolnění do provozu.

a)

v případě, že jsou nákladní vozy udržovány žadatelem, pak žadatel buď jako součást své žádosti přiloží platné osvědčení SOÚ, pokud je k dispozici, nebo je jeho schopnost vykonávat funkci subjektu odpovědného za údržbu posouzena jako součást jeho žádosti o osvědčení o bezpečnosti nebo o schválení z hlediska bezpečnosti;

b)

v případě, že jsou nákladní vozy udržovány jinými stranami než žadatelem, žadatel prostřednictvím svého systému řízení bezpečnosti zajistí usměrňování všech rizik souvisejících s jeho činností včetně používání takových vozů, u nichž se zejména použijí ustanovení článku 5 tohoto nařízení.

11.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 122/47

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) informovala Evropská komise (dále jen „Komise“) dne 13. srpna 2010 o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“) pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (dále jen „dotčené země“) do Unie.

(2)

Antidumpingové řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 30. června 2010 podali dva výrobci v Unii, Cognis GmbH a Sasol Olefins & Surfactants GmbH (dále jen „žadatelé“). Obě společnosti podléhají německému právu a mají výrobní závody v Německu, Francii a Itálii. Tyto dvě společnosti představují podstatnou část, v tomto případě více než 25 %, celkové výroby výrobku, který je předmětem šetření, v Unii. Podnět obsahoval zjevné důkazy o dumpingu uvedeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za dostačující pro zahájení řízení.

(3)

O zahájení řízení Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v Unii, dovozce/obchodníky a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, známé vyvážející výrobce a zástupce dotčených vyvážejících zemí. Zúčastněné strany dostaly možnost se písemně vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(4)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(5)

Vzhledem k vysokému počtu dovozců, kteří byli určeni na základě podnětu, se v oznámení o zahájení řízení v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení u dovozců počítalo s výběrem vzorku. Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení souhlasili čtyři dovozci. Vzhledem k tomuto nízkému počtu dovozců, kteří se přihlásili, bylo rozhodnuto, že se výběr vzorku nepoužije.

(6)

Komise rozeslala dotazníky vyvážejícím výrobcům, výrobcům v Unii, dovozcům a všem uživatelům a dodavatelům, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, a rovněž všem ostatním stranám, které o to požádaly ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(7)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od pěti výrobců v Unii, dvou dovozců, 21 uživatelů v Unii, dvou vyvážejících výrobců v Indii, dvou vyvážejících výrobců v Indonésii a obchodníků, kteří jsou s nimi ve spojení, a tří vyvážejících výrobců v Malajsii a obchodníků, kteří jsou s nimi ve spojení.

(8)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(9)

Období šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2009 do 30. června 2010 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2007 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

Dotčeným výrobkem jsou nasycené mastné alkoholy s uhlíkovým řetězcem C8, C10, C12, C14, C16 nebo C18 (nezahrnuje rozvětvené isomery) včetně jednotlivých nasycených mastných alkoholů (zvané rovněž „čisté frakce“) a směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C6-C8, C6-C10, C8-C10, C10-C12 (běžně zařazované jako C8-C10), směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C12-C14, C12-C16, C12-C18, C14-C16 (běžně zařazované jako C12-C14) a směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C16-C18, pocházející z Indie, Indonésie a Malajsie (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN ex 2905 16 85, 2905 17 00, ex 2905 19 00 a ex 3823 70 00.

(11)

Výrobek, který je předmětem šetření, je polotovarem, který se vyrábí z přírodních (oleochemických) nebo syntetických (petrochemických) zdrojů, jako jsou přírodní tuky a oleje, ropa, zemní plyn, kapalný zemní plyn a uhlí. Používá se především jako vstupní materiál pro výrobu síranů mastných alkoholů, ethoxylátů mastných alkoholů a étersulfátů mastných alkoholů (tzv. povrchově aktivních látek). Povrchově aktivní látky se používají k výrobě detergentů, prostředků péče o domácnost, čisticích prostředků a výrobků pro osobní hygienu.

(12)

Bylo zjištěno, že výrobek, který je do Unie vyvážen z Indie, Indonésie a Malajsie, a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v těchto zemích a rovněž výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobci v Unii mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a rovněž stejné užití. Předběžně se proto pokládají za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(13)

V průběhu šetření určité strany uvedly, že jeden ze žadatelů vyrábí v jednom ze svých výrobních závodů výrobek, který zahrnuje rozvětvené isomery, na něž se definice výrobku nevztahuje, a tato výroba by se proto neměla pokládat za výrobu obdobného výrobku. Prozatímně bylo stanoveno, že toto tvrzení je opodstatněné, a údaje týkající se tohoto výrobce nebyly proto v analýze újmy použity. Je třeba zmínit, že z téhož důvodu byly z definice výrobního odvětví Unie vyloučeny další dvě společnosti, z nichž jedna spolupracovala při šetření.

(14)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. Bylo zjištěno, že u každého vyvážejícího výrobce byl celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(15)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(16)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(17)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(18)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(19)

Oba vyvážející výrobci v Indii vyváželi dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní ceny byly proto podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly těmito nezávislými odběrateli skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(20)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(21)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nepřímých daních, nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení, úvěry a provize.

(22)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že by se při výpočtu dumpingového rozpětí nemělo přihlížet k jejich prodeji, který se v období šetření uskutečnil pro jednoho ze žadatelů v Unii, jelikož se tento prodej uskutečnil ve značném množství a za smluvní ceny. Neexistuje však žádný právní důvod, proč by se při výpočtu dumpingu nemělo k tomuto vývozu dotčeného výrobku přihlížet. Tvrzení obou vyvážejících výrobců byla proto odmítnuta.

(23)

Oba vyvážející výrobci požádali o úpravu s ohledem na měnový přepočet a tvrdili, že od listopadu 2009 dochází k trvalému zhodnocování indické rupie (INR) oproti euru (EUR), což má rušivý účinek na výpočet dumpingu. Tvrzení se týkalo prodeje, který se uskutečnil v EUR v období od ledna 2010, a požadovalo se, aby se za účelem přepočtu hodnoty tohoto prodeje na INR nahradil směnný kurz platný v měsíci, v němž se uskutečnil prodej, směnným kurzem, který platil o dva měsíce dříve. V čl. 2 odst. 10 písm. j) je za určitých podmínek skutečně povolena úprava s ohledem na měnový přepočet. Podotýká se však, že k zhodnocení INR došlo teprve v druhé polovině období šetření. Dále se uvádí, že obě indické společnosti během tohoto období často zvyšovaly své ceny pro své hlavní odběratele v Unii, a to poměrně podobně, a že se v druhé polovině období šetření rovněž trvale zvyšovaly ceny, které žadatele účtovali v Unii. Neexistují proto jednoznačné důkazy, že se zhodnocení INR neprojevilo včas v cenách účtovaných indickými vyvážejícími výrobci jejich odběratelům v EU nebo že toto zhodnocení mělo ve výpočtech dumpingu nepatřičný penalizující účinek. Tvrzení obou společností byla proto odmítnuta.

(24)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující indické vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(25)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících indických vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Indii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Indii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(26)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(27)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. Bylo zjištěno, že u každého vyvážejícího výrobce byl celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(28)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(29)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(30)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(31)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(32)

Pokud vyvážející výrobce neměl žádný domácí prodej konkrétního druhu výrobku, byla běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení určena početně.

(33)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které vyvážející výrobce skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(34)

Vyvážející výrobci uskutečňovali prodej na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Singapuru a v Unii.

(35)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Singapuru, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(36)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za něž byl dovezený výrobek poprvé těmito obchodníky ve spojení znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii.

(37)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(38)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nepřímých daních, nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení, úvěry a provize.

(39)

Jedna společnost požádala o úpravu s ohledem na rozdíly ve fyzických vlastnostech, a to na základě toho, že výrobek, který je předmětem šetření, vyváží do EU v kapalné i pevné formě, zatímco na domácím trhu jej prodává pouze v pevné formě a že ceny za kapalnou formu jsou nižší než ceny za výrobek, který je předmětem šetření, v pevné formě. Společnost však neposkytla žádné vyčíslení takovéto úpravy. Pouhé srovnání vývozních cen pevných a kapalných forem výrobku, který je předmětem šetření, nemůže představovat základ pro přiznání úpravy o rozdíly ve fyzických vlastnostech. Účetní systém společnosti mimoto neumožňuje náležité oddělení rozdílů v nákladech mezi výrobkem v pevné a kapalné formě. Neexistoval proto spolehlivý způsob výpočtu možné úpravy a tvrzení bylo nutno odmítnout.

(40)

Žadatelé uvedli, že v Indonésii jsou náklady na energie narušeny kvůli velmi levným a dotovaným cenám energií. Nepředložili však žádné doložené informace, jak toto narušení nákladů na energie použité při výrobě na domácí trh a na vývoz ovlivňuje výpočty dumpingu. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(41)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující indonéské vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(42)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících indonéských vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Indonésii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Indonésii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(43)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(44)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. U dvou spolupracujících vyvážejících výrobců bylo zjištěno, že celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu uskutečněný vyvážejícími výrobci byl reprezentativní. U zbývajícího spolupracujícího vyvážejícího výrobce nebyl v období šetření zjištěn žádný nezávislý prodej na domácím trhu.

(45)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(46)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(47)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(48)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(49)

Pokud vyvážející výrobce neměl žádný domácí prodej konkrétního druhu výrobku, byla běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení určena početně.

(50)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které vyvážející výrobce skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(51)

U vyvážejícího výrobce, který v období šetření neměl žádný domácí prodej, byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení na základě váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro ostatní dva prošetřované vyvážející výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na malajsijském trhu.

(52)

Vyvážející výrobci uskutečňovali prodej na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení se sídlem v Unii.

(53)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(54)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za něž byl dovezený výrobek poprvé těmito společnostmi ve spojení znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii.

(55)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(56)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení a úvěry.

(57)

Jeden malajsijský vyvážející výrobce uvedl, že jeho společnost ve spojení v Unii je ve skutečnosti vývozním oddělením výrobce. Na tomto základě společnost tvrdila, že by v případě úplné úpravy o prodejní, režijní a správní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení došlo při stanovení ceny ze závodu k nadměrnému odpočtu. V této souvislosti bylo zjištěno, že faktury odběratelům v Unii vystavovala společnost ve spojení a že tato společnost přijímala platby od odběratelů v Unii. Mimoto je třeba uvést, že prodej, který uskutečnila společnost ve spojení, zahrnoval přirážku. Rovněž finanční účetnictví obchodníka prokazovalo, že hradí běžné prodejní, režijní a správní náklady, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem. Zdálo se proto, že společnost ve spojení ve skutečnosti plní obvyklé funkce dovozce. Na tomto základě bylo tvrzení společnosti odmítnuto.

(58)

Žadatelé předložili s ohledem na Malajsii stejné tvrzení týkající se nákladů na energie, které bylo ve 40. bodě odůvodnění uvedeno v případě Indonésie. Toto tvrzení bylo ze stejných důvodů odmítnuto.

(59)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující malajsijské vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(60)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících malajsijských vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Malajsii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Malajsii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(61)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(62)

V průběhu období šetření vyráběli obdobný výrobek v Unii dva známí výrobci a někteří další velmi malí výrobci. K zjištění celkové výroby v Unii byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobců v Unii, včetně informací uvedených v podnětu a údajů shromážděných od výrobců v Unii před zahájením šetření a posléze. Na tomto základě byla celková výroba v Unii v průběhu období šetření odhadnuta v rozmezí od 400 000 do 500 000 tun. Výrobci v Unii, na něž připadá celková výroba v Unii, představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(63)

Některé zúčastněné strany uvedly, že by se jeden ze žadatelů neměl považovat za součást výrobního odvětví Unie, jelikož tato společnost během období šetření dovážela dotčený výrobek. Bylo však ověřeno, že procentní podíl výrobku, který tato společnost v období šetření dovezla z dotčených zemí, byl poměrně malý, a nebyl tudíž významný v porovnání s její výrobou obdobného výrobku. Tento dovoz byl mimoto většinou pouze dočasný. Lze proto potvrdit, že hlavní činností této společnosti je výroba a prodej výrobku, který je předmětem šetření, v EU a jejím hlavním zájmem je zájem výrobce v Unii. Předběžně bylo proto rozhodnuto, že toto tvrzení není opodstatněné.

(64)

Spotřeba byla stanovena na základě celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, použití pro vlastní potřebu a celkového dovozu (odvozeného z údajů Eurostatu). Jelikož údaje Eurostatu zahrnují rovněž některé jiné výrobky než dotčený výrobek, byla provedena náležitá úprava. V zájmu zachování důvěrnosti údajů jsou informace poskytnuty v podobě indexu (2007 = 100).

(65)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii mírně zvýšila o 2 %. V období od roku 2007 do roku 2008 spotřeba nejprve vzrostla o 2,2 %, načež v období od roku 2008 do roku 2009 následoval pokles o 4,8 %. Od roku 2009 do konce období šetření se spotřeba opět zvýšila o 4,6 %.

(66)

K snižování spotřeby v období od roku 2008, během něhož výrobci dotčeného výroku zaznamenali pokles poptávky po jejich výrobcích, přispěl hospodářský pokles. Na počátku období šetření se začala situace na trhu mírně zlepšovat, což vedlo k zvýšení poptávky po dotčeném výrobku v porovnání s prvním pololetím roku 2009.

(67)

Komise zkoumala, zda mají být účinky dumpingového dovozu z dotčených zemí posuzovány souhrnně na základě kritérií uvedených čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto článku se účinek dovozů ze dvou nebo více zemí, které jsou současně předmětem antidumpingového šetření, posuzuje souhrnně jen tehdy, je-li zjištěno, že a) dumpingové rozpětí zjištěné ve vztahu k dovozu z každé z daných zemí není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení a že objem dovozu z každé jednotlivé země není zanedbatelný a že b) souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Unie.

(68)

Dumpingová rozpětí zjištěná u dovozu z každé z dotčených zemí nebyla nepatrná ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení, tj. 2 % vývozních cen, a objem dovozu z každé dotčené země je vyšší než prahová hodnota ve výši 1 % podílu na trhu, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 7 základního nařízení.

(69)

Při šetření bylo dále zjištěno, že podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovými dovozy i mezi dumpingovým dovozem a obdobným výrobkem jsou podobné. Bylo zjištěno, že průměrné ceny dovozu ze všech dotčených zemí se v posuzovaném období snížily a sledovaly stejnou tendenci. Výrobek, který je předmětem šetření, dovážený z dotčených zemí byl ve všech ohledech obdobný, je zaměnitelný a na trh v Unii je uváděn prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a za podobných obchodních podmínek, soutěží proto navzájem a s výrobkem, který je předmětem šetření, vyráběným v Unii.

(70)

Na tomto základě se vyvozuje prozatímní závěr, že jsou splněny všechny podmínky pro souhrnné posouzení a že by v souladu s tím měly být pro účely analýzy újmy účinky dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí posouzeny společně.

(71)

Objem dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období značně vzrostl o 57 %. K největšímu nárůstu došlo mezi rokem 2007 a 2008, kdy se dovoz zvýšil o 58 %. Dovoz poté v roce 2009 mírně klesl, načež v období šetření opět vzrostl na úroveň z roku 2008.

(72)

Průměrné ceny dovozu z dotčených zemí v průběhu posuzovaného období značně kolísaly a celkově zaznamenaly 6 % pokles. Během celého posuzovaného období byly průměrné ceny dovozu z dotčených zemí vždy nižší než ceny stanovené zbytkem světa a výrobním odvětví Unie, což vedlo k zvýšení podílu dotčených zemí na trhu.

(73)

Podíl dotčených zemí na trhu se v posuzovaném období značně zvýšil, a to o 54 %. K největšímu nárůstu došlo mezi rokem 2007 a 2008. Během hospodářské krize došlo k mírnému poklesu dovozu, což v období mezi roky 2008 a 2009 snížilo podíl dotčených zemí na trhu o 2 %, do konce posuzovaného období však tyto země získaly svůj podíl na trhu zpět.

(74)

Pro účely analýzy cenového podbízení byly porovnány vážené průměrné prodejní ceny podle druhu výrobku, účtované výrobním odvětvím Unie při prodeji nezávislým odběratelům na trhu Unie a upravené na úroveň cen ze závodu, s odpovídajícím váženým průměrem cen dovozu z dotčených zemí při prodeji prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF, s příslušnou úpravou o stávající cla a náklady po dovozu. Toto cenové srovnání bylo provedeno pro obchody na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledky srovnání, vyjádřené jako procentní podíl prodejních cen výrobního odvětví Unie v období šetření, prokázaly značná rozpětí cenového podbízení (až 16 %). Tato rozpětí cenového podbízení naznačují tlak, který dovoz z dotčených zemí vyvíjel na ceny na trhu Unie.

(75)

Rozpětí cenového podbízení jsou pro jednotlivé dotčené země následující:

(76)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního zařízení zahrnovalo posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů pro posouzení stavu výrobního odvětví Unie od roku 2007 do konce období šetření.

(77)

Od roku 2007 do roku 2009 se výroba v Unii značně snížila o 23 %, poté se mezi rokem 2009 a koncem období šetření mírně zvýšila, což v posuzovaném období vedlo k celkovému poklesu o 17 %. Je třeba uvést, že ačkoliv se spotřeba v Unii mezi roky 2008 a 2009 snížila přibližně o 5 %, výroba výrobního odvětví Unie klesla mnohem více, o 15 %, a výrobnímu odvětví Unie se nepodařilo využít opětovného zvýšení spotřeby v Unii, k němuž došlo v období šetření.

(78)

Výrobní kapacita výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období snížila přibližně o 2 %. Po nárůstu přibližně o 9 % v roce 2008 se kapacita v následujících letech zmenšovala, což mělo za následek celkové 2 % snížení v posuzovaném období.

(79)

V souladu se snižujícími se objemy výroby se v posuzovaném období o 15 % snížilo i využití dostupné kapacity. K hlavnímu poklesu došlo v roce 2009 během celkové hospodářské krize, v období šetření se využití kapacity mírně zlepšilo.

(80)

Údaje o prodeji uvedené v následující tabulce souvisí s objemy a hodnotou prodeje prvnímu odběrateli na trhu Unie, který není ve spojení.

(81)

Objemy prodeje a podíl na trhu se mezi rokem 2007 a obdobím šetření snížily o 18 % respektive 12 %. Na počátku posuzovaného období, od roku 2007 do roku 2008, se navzdory vyšší spotřebě v Unii objem prodeje výrobního odvětví Unie snížil o 15 % a výrobní odvětví Unie přišlo o 12 % svého podílu na trhu. V roce 2009 se spotřeba v Unii snížila, což vedlo k dalšímu úbytku objemu prodeje výrobního odvětví Unie o 6,5 %. V období šetření se v souladu s rostoucí spotřebou v Unii prodej výrobního odvětví Unie mírně zvýšil. Podíl na trhu však byl od roku 2008 do konce období šetření stálý.

(82)

Ceny v období od roku 2007 do roku 2008 významně vzrostly, a to o 20 %. Je nutno uvést, že vyvážející výrobci v tomto období rovněž zvýšili své ceny, ačkoliv mnohem méně než výrobní odvětví Unie.

(83)

V roce 2009 muselo výrobní odvětví Unie své ceny snížit, aby reagovalo na tlak ze strany rostoucího dovozu z dotčených zemí. V roce 2008 vzrostl dovoz z těchto zemí o 57 % a jeho ceny byly podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Výrobnímu odvětví Unie se však nepodařilo snížit ceny na stejnou úroveň jako vyvážejícím výrobcům.

(84)

V průběhu období šetření udržovalo výrobní odvětví Unie úroveň cen z roku 2009, což vedlo k celkovému zvýšení cen v posuzovaném období o 7 %.

(85)

V průběhu posuzovaného období zásoby výrobního odvětví Unie klesly o 33 %. Zejména mezi rokem 2008 a obdobím šetření se stav zásob značně snížil o 51 %.

(86)

Kvůli zmenšující se činnosti výrobního odvětví Unie se v souladu s tím během posuzovaného období o 13 % snížil i počet zaměstnanců. V posuzovaném období se mírně zvýšily mzdové náklady na zaměstnance, a to o 6 %. To se pokládalo za přirozený růst, který byl nižší než míra inflace v posuzovaném období.

(87)

Ziskovost výrobního odvětví Unie byla stanovena tak, že čistý zisk (v tomto případě ztráta) z prodeje obdobného výrobku před zdaněním byl vyjádřen jako procentní podíl z obratu z tohoto prodeje. Bylo zjištěno, že ziskovost výrobního odvětví Unie byla od počátku dotčeného období v roce 2007 záporná a v průběhu posuzovaného období ztráty značně vzrostly. Po snížení ztrát v roce 2008 se tyto v roce 2009, v době celkové hospodářské krize, znovu významně zvýšily. Hospodářské oživení, k němuž došlo v období šetření, výrobnímu odvětví Unie umožnilo snížit ztráty s ohledem na obrat, výrobní odvětví však bylo dosud daleko od návratu ke kladným úrovním zisku.

(88)

Trend zaznamenaný u peněžního toku, což je schopnost výrobního odvětví samofinancovat své činnosti, odráží do velké míry trend ziskovosti. Peněžní tok byl v roce 2007 záporný a v posuzovaném období vykázal značné snížení. Stejné poznámky lze uvést ohledně návratnosti investic, která vykazovala podobný nepříznivý vývoj v souladu s negativními výsledky, jichž výrobní odvětví Unie dosáhlo v posuzovaném období.

(89)

Na základě výše uvedených skutečností byla schopnost výrobního odvětví Unie investovat omezená, jelikož se peněžní tok v průběhu posuzovaného období významně zhoršil. V důsledku toho poklesly během posuzovaného období investice o 35 %.

(90)

Spotřeba v Unii byla v průběhu posuzovaného období poměrně stálá. Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se však v tomto období snížil o 18 % respektive 12 %.

(91)

Vzhledem k objemu, podílu na trhu a cenám dumpingového dovozu z dotčených zemí nelze dopad skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie pokládat za zanedbatelný.

(92)

Šetřením bylo prokázáno, že se většina ukazatelů újmy, jako je výroba (– 17 %), využití kapacity (– 13 %), objem prodeje (– 18 %), podíl na trhu (– 12 %) a zaměstnanost (– 14 %), v posuzovaném období zhoršila. Významně byly dotčeny i ukazatele újmy týkající se finanční situace výrobního odvětví Unie, jako je peněžní tok a ziskovost. To znamená, že schopnost výrobního odvětví Unie získat kapitál byla narušena, zejména v období šetření.

(93)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(94)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo přezkoumáno, zda dumpingový dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu do té míry, že ji lze označit za podstatnou. Byly přezkoumány i jiné známé činitele, jež by mohly vedle dumpingového dovozu výrobnímu odvětví Unie současně způsobovat újmu, aby bylo zajištěno, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připsána dumpingovému dovozu.

(95)

Při šetření bylo zjištěno, že spotřeba v Unii byla v průběhu posuzovaného období poměrně stálá, zatímco objem dumpingového dovozu z dotčených zemí významně vzrostl, tj. o 57 %.

(96)

Dumpingový dovoz z dotčených zemí vyvíjel tlak na výrobní odvětví Unie, zejména v roce 2008, kdy tento dovoz vzrostl o 58 %. V tomto roce byly ceny dotčených zemí (odvozené z údajů Eurostatu) mnohem nižší, než ceny výrobního odvětví Unie. To vedlo k úbytku podílu výrobního odvětví Unie na trhu přibližně o 12 %, zatímco dotčené země zvýšily svůj podíl na trhu o 54 %.

(97)

S cílem reagovat na tento tlak snížilo výrobní odvětví Unie v roce 2009 své ceny. Ačkoliv se objem dovozu z dotčených zemí v souladu s hospodářským poklesem a poklesem na trhu EU snížil (– 6,7 %), dovozní cena se snížila více než cena výrobního odvětví Unie a to výrobnímu odvětví Unie zabránilo v tom, aby znovu získalo podíl na trhu, o který přišlo.

(98)

V průběhu období šetření muselo výrobní odvětví Unie dále snižovat své ceny, přičemž ceny dotčených zemí byly podle ověřených údajů o vývozu nadále nižší o 3 %. Objem prodeje výrobního odvětví Unie (+ 4,3 %) a jeho hodnota (+ 3,9 %) se mírně zvýšily, avšak navzdory tomu, že se cenový rozdíl s ohledem na cenu dovozu z dotčených zemí snížil, nepodařilo se výrobnímu odvětví Unie využít růst spotřeby a jeho podíl na trhu se nezměnil. Dovoz z dotčených zemí v průběhu období šetření mezitím zaznamenal další nárůst, pokud jde o objem (6,6 %) a podíl na trhu (2 %).

(99)

K jiným činitelům, jež byly zkoumány v rámci příčinné souvislosti, patří dovoz z ostatních zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie a dopad hospodářské krize.

(100)

Podle údajů Eurostatu se v posuzovaném období objem dovozu výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího ze třetích zemí, jichž se netýkalo toto šetření, do Unie snížil o 7 %. Příslušný podíl těchto zemí na trhu se rovněž snížil o 9 %.

(101)

Průměrné ceny tohoto dovozu byly vyšší než ceny vyvážejících výrobců v dotčených zemích a ceny výrobního odvětví Unie.

(102)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že dovoz z těchto třetích zemí nepřispěl k podstatné újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie.

(103)

V průběhu posuzovaného období se objem vývozu výrobního odvětví Unie snížil o 55 %. Dopad tohoto poklesu byl však částečně vyrovnán skutečností, že průměrná jednotková prodejní cena v témže období vzrostla o 71 %, což omezilo snížení hodnoty vývozu na 24 %. To spolu se skutečností, že v průběhu období šetření na vývoz připadalo pouze 5 % celkového prodeje, vedlo k předběžnému závěru, že vývozní výkonnost není činitelem, který narušuje příčinnou souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a dovozem z dotčených zemí.

(104)

Hospodářská krize přispěla k poklesu spotřeby v Unii a k cenovému tlaku. Nižší úroveň poptávky po výrobku, který je předmětem šetření, vedla k snížení výroby výrobního odvětví Unie a přispěla částečně k stlačení prodejních cen.

(105)

Za běžných hospodářských podmínek a v případě neexistence silného cenového tlaku a vyšších úrovní dumpingového dovozu by se výrobní odvětví Unie mohlo mezi rokem 2007 a obdobím šetření potýkat s určitými problémy při vyrovnávání se s poklesem spotřeby a zvýšením fixních nákladů na jednotku kvůli nižšímu využití kapacity. Dumpingový dovoz však dopad hospodářského poklesu zesílil a znemožnil výrobnímu odvětví Unie prodávat za cenu vyšší, než je výrobní cena.

(106)

Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že snížení poptávky v Unii spojené s hospodářskou krizí přispělo k újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie. Dospělo se však k závěru, že to nenarušuje příčinnou souvislost zjištěnou s ohledem na levný dumpingový dovoz z dotčených zemí.

(107)

Výše uvedená analýza prokázala, že v posuzovaném období došlo k značnému zvýšení objemu a podílu levného dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí na trhu. Mimoto bylo zjištěno, že se tento dovoz uskutečňoval za dumpingové ceny, které byly nižší než ceny účtované výrobním odvětvím Unie na trhu Unie za obdobné druhy výrobku.

(108)

Toto zvýšení objemu a podílu levného dumpingového dovozu z dotčených zemí na trhu se časově shodovalo s celkovým a trvalým poklesem spotřeby v Unii v průběhu posuzovaného období, avšak rovněž s nepříznivým vývojem podílu výrobního odvětví Unie na trhu v témže období. Od roku 2008, kdy došlo k celkovému hospodářskému poklesu a snížení spotřeby v Unii, se vývozcům z dotčených zemí dařilo udržet svůj podíl na trhu, a to snížením cen, které byly nižší než cena výrobního odvětví Unie. Současně byl zaznamenán další nepříznivý vývoj u podílu výrobního odvětví Unie na trhu a u hlavních ukazatelů jeho hospodářské situace. V posuzovaném období vedl prudký nárůst levného dumpingového dovozu z Indie, Indonésie a Malajsie, jehož ceny byly trvale nižší než ceny výrobního odvětví Unie, k poklesu ziskovosti výrobního odvětví Unie, což mělo v období šetření za následek vysoké ztráty.

(109)

Při zkoumání jiných známých činitelů, které mohly výrobnímu odvětví Unie způsobit újmu, bylo zjištěno, že se nezdá, že by tyto činitele byly takové, aby narušily příčinnou souvislost, která byla zjištěna mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(110)

Na základě výše uvedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě rozlišeny a odděleny od účinků dumpingového dovozu působících újmu, se vyvozuje předběžný závěr, že dumpingový dovoz z Indie, Indonésie a Malajsie způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(111)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo ověřeno, zda navzdory předběžnému závěru o dumpingu způsobujícím újmu existují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že v tomto konkrétním případě není uložení prozatímních antidumpingových opatření v zájmu Unie. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů dotčeného výrobku.

(112)

Výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma v důsledku dumpingového dovozu z Indie, Indonésie a Malajsie. Připomíná se, že většina ukazatelů újmy vykazovala v posuzovaném období negativní tendenci. Významně dotčeny byly zejména ukazatele újmy týkající se finanční situace výrobního odvětví Unie, jako je peněžní tok, návratnost investic a ziskovost. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(113)

Očekává se, že uložení prozatímních antidumpingových cel obnoví účinné obchodní podmínky na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní přizpůsobit ceny výrobku, který je předmětem šetření, tak, aby zohledňovaly náklady různých složek a podmínky na trhu. Lze očekávat, že uložení prozatímních opatření umožní výrobnímu odvětví Unie získat zpět alespoň část podílu na trhu, o nějž přišlo v průběhu posuzovaného období, což bude mít další kladný dopad na jeho finanční situaci a ziskovost.

(114)

Byl proto vyvozen závěr, že uložení prozatímních antidumpingových opatření na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího z Indie, Indonésie a Malajsie je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(115)

Dotazníky byly rozeslány 21 dovozcům v Unii. Při šetření spolupracovali pouze dva dovozci, oba se sídlem ve Spojeném království, kteří společně představovali 0,3 % celkového dovozu z dotčených zemí během období šetření. Návštěva se uskutečnila pouze u většího z obou dovozců. Tento dovozce však při inspekci na místě odmítl umožnit přístup ke svému účetnictví, a příslušné informace nebylo proto možno ověřit. Bylo však zřejmé, že ačkoliv by uložení antidumpingových opatření znamenalo pro tuto společnost vyšší náklady, nepředstavovalo by to pro její činnost velmi závažné problémy, a to ani v případě stejných odběratelů či po změně oblasti podnikání, bude-li to zapotřebí.

(116)

Na základě dostupných informací byl vyvozen závěr, že ačkoliv uložení prozatímních antidumpingových opatření bude mít nepříznivý dopad na výše zmíněného dovozce, tento by měl být schopen přenést přinejmenším část vyšších nákladů na své odběratele a/nebo přejít na jiné zdroje dodávek. Uložení prozatímních opatření by proto nemělo mít na dovozce významný nepříznivý dopad.

(117)

Uživatelé výrobku, který je předmětem šetření, projevili o tento případ velký zájem. Z celkem 97 uživatelů, kteří byli kontaktováni, při šetření spolupracovalo 21 uživatelů. Tito spolupracující uživatelé představovali v období šetření přibližně 25 % dovozu dotčeného výrobku do Unie. Tyto společnosti se nacházejí v celé Unii a působí v odvětvích výrobků pro osobní hygienu, přípravků pro péči o domácnost a detergentů používaných v průmyslu.