28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/1

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/1

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/2

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/2

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/3

(1)

Komise uložila prostřednictvím nařízení (EU) č. 1261/2010 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých tyčí z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 15. února 2010 podala Evropská federace průmyslu železa a oceli (Eurofer) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 25 %, celkové výroby některých tyčí z nerezavějící oceli v Unii.

(3)

Jak je stanoveno ve 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření ohledně subvencování a újmy se týkalo období od 1. dubna 2009 do 31. března 2010 (dále jen „období šetření“). Průzkum trendů významných pro posouzení újmy se týkal období od roku 2007 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních vyrovnávacích opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), se k prozatímním zjištěním písemně vyjádřila řada zúčastněných stran. Strany, které o to požádaly, dostaly možnost slyšení. Komise nadále shromažďovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Ústní a písemné připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně zohledněny.

(5)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz některých tyčí z nerezavějící oceli pocházejících z Indie a konečný výběr částek zajištěných v podobě prozatímního cla. Po tomto konečném poskytnutí informací byla stranám ponechána lhůta, ve které mohly zaujmout stanovisko.

(6)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se stran dotčených daným řízením, potvrzují se 5. až 22. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(7)

Je třeba připomenout, že, jak uvádí 24. bod odůvodnění prozatímního nařízení, za „dotčený výrobek“ byly určeny tyče a pruty z nerezavějící oceli, po tváření za studena nebo povrchové úpravě za studena již dále neopracované, jiné než tyče a pruty s kruhovým příčným průřezem o průměru 80 mm nebo větším, pocházející z Indie, v současnosti kódů KN 7222 20 21, 7222 20 29, 7222 20 31, 7222 20 39, 7222 20 81 a 7222 20 89.

(8)

Jeden vyvážející výrobce z Indie uvedl, že tyče z nerezavějící oceli s kruhovým příčným průřezem o průměru menším než 80 mm, které však nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, by měly být vyloučeny z šetření, protože se na ně nevztahuje definice výrobku.

(9)

Toto tvrzení bylo odmítnuto, neboť v definici výrobku se na toleranci neodkazuje. Kontrolní číslo výrobku (PCN) v dotazníku sice obsahuje položku výlučně určenou pro tolerance v rozmezí H6 až H11, ta je však uvedena pouze pro účely srovnání a pro výrobek, jenž je předmětem šetření, nemá závazné důsledky. Z toho důvodu se dospělo k názoru, že výrobky, které nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, by neměly být z šetření vyloučeny.

(10)

Je třeba poznamenat, že výrobky, které nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, byly pro výpočet prozatímního rozpětí subvencování a újmy zohledněny.

(11)

Jelikož k obdobnému výrobku nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 25. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Ve 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se odkazuje na tyto režimy, v jejichž rámci jsou údajně poskytovány subvence:

(13)

Výrobní odvětví Unie vyjádřilo pochybnosti o tom, zda Komise neopomněla zohlednit řadu programů subvencí. Odvětví tak dospělo k názoru, že subvence, které indičtí výrobci podle šetření obdrželi, byly podhodnoceny.

(14)

V reakci na tuto skutečnost je nutné poznamenat, že podnět obsahoval velký počet národních a místních režimů subvencí, které byly zahrnuty do dotazníku pro vyvážející výrobce v Indii a prošetřeny Komisí. Avšak pouze v případě programů uvedených výše ve 12. bodě odůvodnění bylo shledáno, že vyvážející výrobci, jichž se šetření týkalo a již byli zařazeni do vzorku, obdrželi subvence.

(15)

Výrobní odvětví Unie také tvrdilo, že závěry Komise odporují závěru ministerstva obchodu USA (US DOC), které v nedávném řízení o uložení vyrovnávacího cla týkajícího se vývozu oceli z Indie zjistilo daleko vyšší subvence. K tomu je však třeba poznamenat, že se tyto závěry týkají jiného výrobku a jiného vyšetřovacího období. Toto tvrzení se proto zamítá.

(16)

Jelikož nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se 26. až 28. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Několik stran tvrdilo, že režim KCN by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla. Jak je vysvětleno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nesplňuje pravidla stanovená v příloze I písm. i), v příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména jde o to, že vývozce nemá žádnou povinnost bezcelně dovezené zboží při výrobním procesu skutečně spotřebovat a výše kreditu není vypočtena ve vztahu ke skutečně využitým vstupům. Navíc neexistuje žádný systém nebo postup pro potvrzení, které vstupy jsou spotřebovávány při procesu výroby vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu KCN bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupy doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří obstarávají veškeré vstupy na místě a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupy, mají nárok na čerpání výhod v rámci režimu KCN. Tato tvrzení se proto zamítají.

(18)

Pokud jde o prodej licence KCN, jedna strana tvrdila, že skutečná prodejní cena nedosahovala hodnoty licence a výhoda proto byla menší. V této souvislosti je třeba poznamenat, že výhoda získaná podle tohoto režimu byla vypočítána na základě výše kreditu poskytnutého v rámci této licence, bez ohledu na to, zda byla licence použita pro vyrovnání dovozních cel či zda byla skutečně prodána. Má se zato, že jakýkoli prodej licence za cenu pod její nominální hodnotou je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění výši výhody poskytované v rámci tohoto režimu. Toto tvrzení se proto zamítá.

(19)

Jedna strana dále tvrdila, že by se výhoda získaná v rámci tohoto režimu neměla určovat podle vývozní hodnoty, nýbrž podle skutečného využití licence KCN – a to i v případě, že byl režim KCN považován za napadnutelný. Co se toho týče, je nutné připomenout, že v souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení byla výše napadnutelných subvencí vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a která byla zjištěna za období šetření. V tomto ohledu se mělo zato, že výhodu příjemce získá v momentě, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku je indická vláda povinna se zříct celních poplatků, čímž vzniká finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení. Jakmile celní orgány vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné i výši kreditu v rámci režimu KCN, která má být pro příslušnou vývozní transakci udělena, nemůže již indická vláda sama rozhodnout, zda subvenci poskytnout či nikoli. Společnost, která ví, že v rámci režimu KCN získá subvence, je v tomto ohledu zvýhodněna, protože může tyto subvence zohlednit a nabídnout nižší ceny. Pro zjištění, zda byla výhoda poskytnuta, je rozhodující okamžik vývozu, nikoli následné využití, protože vývozce, který takové právo získal, „je na tom finančně lépe“. Toto tvrzení se proto zamítá.

(20)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 29. až 41. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(21)

Jedna strana tvrdila, že režim PP je třeba považovat za režim vracení cla, neboť dovezené materiály se používají na výrobu vyváženého zboží. 54. bod odůvodnění prozatímního nařízení v reakci na toto tvrzení uvádí, že podprogram využitý v tomto daném případě nelze považovat za přípustný systém vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinným způsobem žádný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda byly vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě systémů navracení u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Rovněž se má za to, že standardní normy vstupů a výstupů pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné a nemohou samy o sobě tvořit kontrolní systém skutečné spotřeby, protože jsou vytvořeny tak, že neumožňují indické vládě ověřovat s dostatečnou přesností, jaká množství vstupů jsou spotřebovávána při výrobě vyváženého výrobku. Indická vláda kromě toho neprovedla další přezkoumání na základě skutečných vstupů, ačkoli za normálních okolností by takové přezkoumání bylo vzhledem k absenci účinně uplatňovaného kontrolního systému potřebné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II odst. 3 základního nařízení). Tento podprogram je tudíž napadnutelný a příslušné tvrzení se odmítá.

(22)

Pokud jde o výpočet výše subvencí, oproti tvrzení jedné strany musely být pro určení výše napadnutelné výhody zohledněny výhody, které v rámci režimu PP získaly jiné než dotčené výrobky. V rámci režimu PP neexistuje žádná povinnost, která by omezovala využití výhody pro dovoz vstupního materiálu osvobozeného od cla v souvislosti s konkrétním výrobkem. V důsledku toho je možné využít pro dotčený výrobek všech výhod poskytovaných tímto režimem.

(23)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 42. až 58. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(24)

Protože ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 59. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Dříve než se zmíní řada připomínek předložených společností ze vzorku, která měla status SOV, je nutné připomenout, že rozhodující povinností SOV, jak je stanovena v dokumentech FT-policy 2004–2009 a FT-policy 2009–2014, je dosáhnout čistých devizových příjmů, tj. v referenčním období (5 let) musí být celková hodnota vývozů vyšší než celková hodnota dovezeného zboží. V rámci režimu pro SOV mohou být zřízeny všechny podniky, pokud se v zásadě zaváží vyvážet veškerou svou produkci zboží nebo služeb.

(26)

Za to mohou SOV využít řadu úlev uvedených v 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tyto úlevy jsou stanoveny zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti, a jsou proto považovány za specifické a napadnutelné podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení. Vývozní cíl SOV, jak je uvedeno v kapitole 6.1 dokumentu FT-policy 2009–2014, je nutnou podmínkou k získání příslušných subvencí.

(27)

Osvobození, kterých SOV využívá, jsou všechna stanovena zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti. Režim pro SOV nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje přísným pravidlům stanoveným v příloze I (písmena h) a i)), v příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení.

(28)

Dále nebylo potvrzeno, že indická vláda uplatňuje kontrolní systém či postup, aby ověřila, zda a v jakém rozsahu byly vstupy získané bezcelně nebo bez daně z prodeje spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě režimů vracení cla u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Uplatňovaný kontrolní systém má za cíl sledovat plnění povinnosti dosažení čistých devizových příjmů a nikoli sledovat spotřebu dovážených výrobků při výrobě vyváženého zboží.

(29)

Pokud jde o zmíněnou stranu se statusem SOV, aby bylo možné napadnout jakékoli výhody, musí být splněny tyto dvě podmínky: i) neexistence kontrolního systému a ii) poskytnutí nadměrných úlev. V této souvislosti je třeba poznamenat, že je nezbytné, aby indická vláda prokázala, že uplatňuje řádný kontrolní systém, který jí umožňuje určit jaké vstupy byly při výrobě spotřebovány a v jakém rozsahu. Neexistence řádného kontrolního systému bude dále zmíněna níže. Poskytnutí nadměrných úlev je relevantní pouze v případě, že bylo zjištěno, že určitý režim – v tomto případě režim pro SOV – je režim vracení cla bona fide, který splňuje požadavky příloh I, II a III základního nařízení. Jak již bylo vysvětleno ve výše uvedeném 27. bodu odůvodnění, režim pro SOV nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(30)

Strana dále zdůraznila, že režim pro SOV údajně automaticky umožňuje bezcelní dovoz surovin pro vývoz konečného zboží. Strana tvrdila, že režim pro SOV je srovnatelný se systémem řízení dovozů v rámci aktivního zušlechťovacího styku, nikoli s režimem vracení cla. Podle názoru této strany, se tyto dva režimy zásadně liší, třebaže oba teoreticky směřují ke stejnému výsledku (vývoz zboží, které bylo vyrobeno ze surovin, u kterých nebylo vybráno dovozní clo). Aby podpořila svůj názor, strana tvrdila, že v rámci režimu vracení cla má vývozce právo požádat o náhradu cla uloženého na suroviny, ze kterých bylo vyrobeno konečné zboží. V rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku je vývozce osvobozen od veškerého dovozního cla, avšak má ze zákona povinnost zaplatit clo za veškeré konečné zboží prodané na domácím trhu. Strana tvrdila, že v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku nemohou být poskytnuty nadměrné úlevy.

(31)

K tomu je třeba v první řadě poznamenat, že pouze v případech, ve kterých existuje uplatňovaný kontrolní systém, který má sledovat spotřebu dovážených výrobků při výrobě vyváženého zboží, je možné určit, zda byly poskytnuty nadměrné úlevy. Pokud jde o tvrzení této strany, že režim pro SOV není režim vracení cla, je nutné poznamenat, že poznámka pod čarou č. 2 přílohy I základního nařízení jasně stanoví, že pro účely tohoto nařízení se „úlevou nebo vrácením“ rozumí rovněž plné nebo částečné osvobození od dovozních poplatků nebo odklad jejich platby. Mělo by být zřejmé, že základní koncept režimů vracení, náhrady či osvobození je stejný, tj. že dovozní cla na dovoz surovin se ani neplatí, ani se nenahrazují, pokud se takové suroviny použijí na výrobu výrobků následně vyvážených. Závěrem by mělo být jasné, že režim pro SOV musí být v souladu s požadavky příloh I, II a III základního nařízení, aby bylo možné určit, zda může být považován za režim vracení cla v dobré víře.

(32)

Strana dále tvrdila, že SOV je předmětem řádného kontrolního systému a dalších kontrolních opatření, pokud jde o vývoz a prodej na domácím trhu. Strana tvrdila, že v této záležitosti nejsou relevantní pouze zahraniční obchodní politika (FTP) a Příručka postupů (Handbook of Procedure – HOP), která stanoví příslušné zákony a postupy. Mělo by se také zjistit, zda v Indii existují nějaké další zákony a právní předpisy, které zřizují přiměřený a účinný kontrolní systém. Na podporu svého stanoviska strana uvedla, že, pokud jde o dovoz, nákup na domácím trhu, vývoz a prodej na domácím trhu, je v souladu s oddílem 6.10.1 Příručky postupů ze zákona povinna vést řádnou evidenci a ukládat digitálně podepsané čtvrtletní a výroční zprávy o pokroku. Strana dále tvrdila, že má v souladu s hlavním zákonem o spotřební dani z roku 1944 (Central Excise Act) zákonnou povinnost vystavovat při prodejích na domácím trhu daňový doklad, který například jasně dokládá splatné daně. Podle tohoto zákona musí tato strana také příslušným orgánům měsíčně předkládat podrobné informace o svých prodejích na domácím trhu. Podle zákona o společnostech z roku 1956 (Companies Act) a platných účetních standardů je tato strana ze zákona povinna ve svých auditovaných účetních závěrkách poskytnout podrobné informace o dovozu a veřejných zakázkách na domácím trhu, jakož i vývozu a prodeji na domácím trhu.

(33)

Pokud jde o toto tvrzení, je nesporné, že zmíněný zákon o společnostech může poskytnout rámec pro účetní standardy v Indii. Pro posouzení napadnutelnosti režimu pro SOV je však podstatné, zda indická vláda uplatňuje systém, který umožňuje ověřit, zda a v jakém rozsahu byly vstupy osvobozené od cla či daní spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku.

(34)

Požadavky stanovené v hlavním zákonu o spotřební dani (Central Excise Act) slouží zcela jiným účelům, tj. mají zajistit, že jsou při prodejích na domácím trhu v Indii placeny příslušné daně. Zákon nekontroluje bezcelně dovezené materiály, ani nekontroluje souvislost mezi vstupy osvobozenými od cla a výslednými výrobky určenými na vývoz, takže nemůže být považován za kontrolní systém určující, zda jde o režimy vracení cla.

(35)

Pokud jde o další zavedená kontrolní opatření, je třeba připomenout, jak zmiňuje 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení, že SOV nemá v žádném okamžiku povinnost určovat vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a místem určení odpovídajícího výsledného výrobku. Pouze takové kontroly zásilek by však indickým orgánům umožnily získat dostatek informací o konečném místě určení vstupů a zkontrolovat, zda osvobození od cla/daně z prodeje nepřevyšuje vstupy pro produkci na vývoz.

(36)

I přes pečlivé zvážení tvrzení této strany se tak potvrdilo, že indická vláda neuplatňovala žádný účinný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda a v jakém rozsahu byly vstupy získané bezcelně a bez daně z prodeje spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě vracení cla u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Indická vláda navíc neprovedla další přezkoumání založené na skutečných vstupech, přestože by takové přezkoumání bylo při neexistenci účinného kontrolního systému zpravidla nutné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II odst. 3 základního nařízení). Indická vláda mimoto nepředložila žádné důkazy o tom, že nebyly poskytnuty nadměrné úlevy.

(37)

Zmíněná strana tvrdila, že pro výpočet subvencí měla Komise zohlednit cla zaplacená z prodeje konečných výrobků na domácím trhu. V reakci na toto tvrzení je třeba poznamenat, že ačkoliv účelem zřízení SOV je dosáhnout čistých devizových příjmů, může SOV část své výroby prodat na domácím trhu. Podle režimu pro SOV je zboží považováno za dovážené zboží, ačkoli je nutné zaplatit pouze 50 % preferenční celní sazbu. Z toho důvodu není SOV v jiné situaci než ostatní společnosti působící na domácím trhu, tj. z nakoupeného zboží musí platit příslušná cla/daně. V této souvislosti by mělo být jasné, že rozhodnutí indické vlády zdanit zboží určené ke spotřebě na domácím trhu neznamená, že osvobození SOV od dovozních cel a daní z prodeje není výhodou ve vztahu k vývoznímu prodeji dotčeného výrobku. Kromě toho nemá prodej na domácím trhu žádný dopad na obecnější hodnocení toho, zda existuje přiměřený kontrolní systém.

(38)

Strana také tvrdila, že Komise použila při výpočtu výše subvence chybný jmenovatel. Strana tvrdila, že správným jmenovatelem je obrat z celkového prodeje, nikoli obrat z vývozního prodeje. Toto tvrzení je nutné odmítnout. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence (čitatel) vypočtená podle režimu přepočtena v průběhu období šetření na celkový vývozní obrat jako příslušný jmenovatel, neboť subvence závisí na vývozní výkonnosti. Skutečnost, že SOV má možnost prodat část své produkce na domácím trhu nemění nic na tom, že jasným cílem režimu pro SOV je vývoz.

(39)

Strana tvrdila, že výhody, které získává společnost, by měly odpovídat úrokovým nákladům, kterých se indická vláda vzdala v době, která uplynula od dovozu surovin do vývozu hotových tyčí z nerezavějící oceli z Indie. Aby podpořila své tvrzení, strana se odvolala na nedávné předběžné zjištění ministerstva obchodu USA (US DOC), ke kterému toto ministerstvo došlo v souvislosti s antisubvenčním přezkumem týkajícím se nového odesílatele. V tomto případě byla nezaplacená cla považována za bezúrokovou půjčku poskytnutou společnosti v momentě dovozu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že metodika výpočtu amerického ministerstva obchodu není pro Komisi nikterak závazná, pro Komisi jsou závazná ustanovení základního nařízení. Pokud jde o tento daný případ, použitou metodiku výpočtu vysvětlují 75. a 76. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Toto tvrzení by v každém případě bylo relevantní pouze tehdy, pokud by zaplacení cla bylo pouze odloženo (poznámka pod čarou č. 3 přílohy I základního nařízení), nikoli pokud by od jeho zaplacení byla společnost osvobozena, jak je tomu v tomto daném případě.

(40)

Vzhledem k výše uvedenému se potvrzují 60. až 77. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(41)

Jedna strana připustila, že na své vyvážené výrobky obdržela preferenční úvěr, avšak tvrdila, že sazba úvěru byla značně vyšší než běžné sazby úvěrů poskytované v EU, a proto by tento úvěr neměl být považován za výhodu.

(42)

Ohledně toho je nutné poznamenat, že výpočet výše subvencí vycházel z rozdílu mezi úroky zaplacenými za vývozní úvěry a částkou, kterou by dotčená společnost v Indii musela zaplatit za své využité běžné komerční úvěry. V tomto případě byla pro výpočet výše subvence použita domácí referenční hodnota. Toto tvrzení se proto zamítá.

(43)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 78. až 86. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(44)

Výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení vyjádřená ad valorem dosahuje rozmezí 3,3 % až 4,3 %. Jelikož jsou tyto úrovně shodné s úrovněmi uvedenými v 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento bod odůvodnění se potvrzuje.

(45)

88. bod prozatímního nařízení uvádí metodiku stanovení subvenčního rozpětí pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku. Podle čl. 15 odst. 3 základního nařízení činí rozpětí subvencí pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku 4,0 %, toto rozpětí bylo vypočteno na základě váženého průměru rozpětí subvencí stanovených pro spolupracující společnosti zařazené do vzorku. Potvrzuje se proto 88. bod prozatímního nařízení.

(46)

Základ pro stanovení celostátního subvenčního rozpětí byl stanoven v 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož v této souvislosti nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 89. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se výrobního odvětví Unie, potvrzují se 90. až 93. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(48)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se újmy, potvrzují se 94. až 122. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(49)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se příčinné souvislosti, potvrzují se 123. až 136. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(50)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu Unie, potvrzují se závěry 137. až 148. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(51)

Jedna strana tvrdila, že průměrné ziskové rozpětí před zdaněním ve výši 9,5 %, které vycházelo ze situace v roce 2007 a bylo využíváno pro výpočet cen nepůsobících újmu a pro zjištění rozpětí újmy, není reprezentativní pro dlouhodobé ziskové rozpětí výrobního odvětví před zdaněním. Strana tvrdila, že příslušný rok, ze kterého vycházel výpočet zisku, byl netypickým rokem, a že roky 2005 a 2006 by byly reprezentativnější, neboť to byly obvyklé hospodářské roky, ve kterých se ziskové rozpětí pohybovalo mezi 4 až 6 %.

(52)

Výpočet cílového zisku použitý v prozatímní fázi vycházel z váženého průměru ziskového rozpětí, které výrobci z Unie zařazení do vzorku získali v roce 2007. Tento rok byl považován za poslední z reprezentativních roků, ve kterých výrobci z Unie netrpěli subvencemi způsobujícími újmu. Tato připomínka se proto zamítá, výpočet ziskového rozpětí použitý v prozatímní fázi se potvrzuje.

(53)

Vzhledem k tomu, že nebyly obdrženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, potvrzují se 149. až 153. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(54)

Potvrzuje se metodika použitá v prozatímním nařízení.

(55)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo, a to na úrovni dostatečné k odstranění újmy působené subvencovaným dovozem, aniž by bylo překročeno zjištěné subvenční rozpětí.

(56)

Na základě výše uvedených skutečností byly sazby vyrovnávacího cla stanoveny porovnáním rozpětí pro odstranění újmy a rozpětí subvencí. Navrhují se proto následující sazby vyrovnávacího cla:

(57)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy situaci těchto společností zjištěnou během tohoto šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovozy výrobků pocházejících z Indie a vyrobených uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(58)

Každou žádost o použití těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla pro společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (5) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a vývozním prodejem, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Toto nařízení se v případě potřeby odpovídajícím způsobem pozmění a seznam společností požívajících výhod individuálních celních sazeb se zaktualizuje.

(59)

Vzhledem k rozsahu zjištěných subvenčních rozpětí a vzhledem k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se má zato, že je nezbytné s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního vyrovnávacího cla uloženého prozatímním nařízením,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/11

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví možnost změny povolení doplňkové látky na základě žádosti držitele povolení a stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

(2)

Používání maduramicinu amonného alfa, který patří do skupiny „kokcidiostatika a ostatní léčivé látky“, bylo v souladu se směrnicí Rady 70/524/EHS (2) povoleno na dobu deseti let jako doplňková látka k použití pro výkrm kuřat nařízením Komise (ES) č. 2430/1999 (3) a k použití u krůt nařízením Komise (ES) č. 2380/2001 (4).

(3)

Držitel povolení předložil žádost o změnu povolení, pokud jde o složení nosiče doplňkové látky. Na podporu své žádosti předložil držitel povolení příslušné údaje.

(4)

Ve svém stanovisku ze dne 8. prosince 2010 (5) došel úřad k závěru, že používání tohoto nového složení doplňkové látky u krůt by nemělo vzbuzovat žádné další obavy ohledně vlivu na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo životní prostředí, a že toto nové složení je účinné při tlumení kokcidiózy.

(5)

Podmínky stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny.

(6)

Nařízení (ES) č. 2380/2001 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Jelikož změny podmínek povolení nesouvisejí s bezpečnostními důvody, je vhodné stanovit přechodné období pro spotřebování stávajících zásob premixů a krmných směsí.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/13

(1)

Rozhodnutím Rady 97/836/ES (2) přistoupila Unie k Dohodě Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (revidovaná dohoda z roku 1958).

(2)

Rozhodnutím 97/863/ES přistoupila Unie k předpisům EHK OSN č. 1, 3, 4, 6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23, 25, 26, 28, 31, 34, 37, 38, 39, 43, 44, 46, 48, 58, 66, 73, 77, 79, 80, 87, 89, 90, 91, 93, 97, 98, 99, 100 a 102.

(3)

Rozhodnutím Rady ze dne 28. února 2000 přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 110 týkajícímu se zvláštních součástí motorových vozidel, která ve svém pohonném systému používají stlačený zemní plyn (CNG), a vozidel s ohledem na zástavbu zvláštních součástí schváleného typu pro použití stlačeného zemního plynu (CNG) k jejich pohonu.

(4)

Rozhodnutím Rady 2000/710/ES (3) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 67, který se týká schvalování typu zvláštních zařízení pro motorová vozidla poháněná zkapalněným ropným plynem.

(5)

Rozhodnutím Rady ze dne 7. listopadu 2000 přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 112, který se týká jednotných ustanovení pro schvalování typu světlometů motorových vozidel s asymetrickým potkávacím světlem a/nebo dálkovým světlem a vybavených žárovkami a/nebo LED moduly.

(6)

Rozhodnutím Rady 2001/395/ES (4) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 13-H o schvalování typu osobních automobilů z hlediska brzdových zařízení.

(7)

Rozhodnutím Rady 2001/505/ES (5) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 105 o schvalování typu vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí z hlediska zvláštních konstrukčních vlastností těchto vozidel.

(8)

Rozhodnutím Rady ze dne 29. dubna 2004 přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 116, který se týká jednotných pravidel pro ochranu motorových vozidel proti neoprávněnému použití, a č. 118 o jednotných technických ustanoveních týkajících se vlastností materiálů používaných ve vnitřní konstrukci určitých kategorií motorových vozidel při hoření.

(9)

Rozhodnutím Rady ze dne 14. března 2005 přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 121, který se týká jednotných ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska umístění a označení ručních ovládačů, kontrolek a indikátorů, a č. 122, který se týká jednotných technických ustanovení pro schvalování vozidel kategorií M, N a O z hlediska jejich systémů vytápění.

(10)

Rozhodnutím Rady 2005/614/ES (6) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 94 o schvalování typu vozidel z hlediska ochrany cestujících ve vozidle v případě čelního nárazu a č. 95 o schvalování typu vozidel z hlediska ochrany cestujících ve vozidle v případě bočního nárazu.

(11)

Rozhodnutím Rady 2006/364/ES (7) schválila Unie předpis EHK OSN č. 123, který se týká jednotných ustanovení pro schvalování typu motorových vozidel z hlediska adaptivního předního osvětlovacího systému (AFS).

(12)

Rozhodnutím Rady 2006/444/ES (8) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 55 obsahujícímu jednotná ustanovení pro schvalování mechanických spojovacích částí jízdních souprav vozidel.

(13)

Rozhodnutím Rady 2006/874/ES (9) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 107 o jednotných ustanoveních pro schvalování vozidel kategorie M2 nebo M3 z hlediska jejich celkové konstrukce.

(14)

Rozhodnutím Rady 2007/159/EC (10) schválila Unie předpis EHK OSN č. 125 o schvalování motorových vozidel z hlediska pole výhledu řidiče motorového vozidla směrem dopředu.

(15)

Rozhodnutím Rady 2009/433/EC (11) přistoupila Unie k předpisu EHK OSN č. 61 o jednotné úpravě schvalování typu užitkových vozidel s ohledem na vnější výčnělky před zadní stěnou kabiny.

(16)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (12), mohou výrobci vozidel, kteří žádají o schválení svých systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, splňovat buď požadavky příslušných směrnic, nebo odpovídajících předpisů EHK OSN. Většina požadavků stanovených ve směrnicích, které se týkají částí vozidel, je převzata z odpovídajících předpisů EHK OSN. Vzhledem k vývoji technologií jsou předpisy EHK OSN neustále měněny a příslušné směrnice musí být pravidelně aktualizovány, aby byly v souladu s obsahem odpovídajících předpisů EHK OSN. Aby nedocházelo k tomuto zdvojení, skupina na vysoké úrovni CARS 21 doporučila nahrazení řady směrnic příslušnými předpisy EHK OSN.

(17)

Možnost povinného použití předpisů EHK OSN pro účely ES schválení typu a nahrazení právních předpisů Unie předpisy EHK OSN je uvedena ve směrnici 2007/46/ES. Podle nařízení (ES) č. 661/2009 se schválení typu v souladu s povinně používanými předpisy EHK OSN má považovat za ES schválení typu v souladu s uvedeným nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

(18)

Nahrazení právních předpisů Unie předpisy EHK OSN umožní zamezit zdvojení nejen, pokud jde o technické požadavky, ale rovněž pokud jde o certifikaci a správní postupy. Schválení typu přímo založené na mezinárodně dohodnutých normách by navíc zlepšilo přístup na trh ve třetích zemích, zejména v těch, které jsou smluvními stranami revidované dohody z roku 1958, čímž by se posílila konkurenceschopnost příslušného odvětví Unie.

(19)

Nařízení (ES) č. 661/2009 proto zrušuje řadu směrnic týkajících se schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, které by se mělo pro účely ES schválení typu v souladu s uvedeným nařízením nahradit příslušnými předpisy EHK OSN.

(20)

Předpisy EHK OSN č. 1, 3, 4, 6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 13-H, 14, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23, 25, 26, 28, 31, 34, 37, 38, 39, 43, 44, 46, 48, 55, 58, 61, 66, 67, 73, 77, 79, 80, 87, 89, 90, 91, 93, 94, 95, 97, 98, 99, 100, 102, 105, 107, 110, 112, 116, 118, 121, 122, 123 a 125 je proto vhodné začlenit do přílohy IV nařízení (ES) č. 661/2009, která obsahuje seznam předpisů EHK OSN, jejichž použití je povinné.

(21)

Nařízení (ES) č. 661/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(22)

Předpisy EHK OSN uvedené v seznamu v příloze tohoto nařízení by se měly používat od dat provedení stanovených v článku 13 nařízení (ES) č. 661/2009.

(23)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/21

(1)

Nařízení (ES) č. 1185/2009 vytváří nový rámec pro vytváření srovnatelných evropských statistik o prodeji a používání pesticidů.

(2)

V souladu s čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 1185/2009 předávají členské státy statistické údaje v elektronické podobě v příslušném technickém formátu, který stanoví Komise.

(3)

Z důvodu zajištění důvěrnosti bude do zasílaného souboru doplněna značka označující, zda informace, které jsou předávány o látce, chemické skupině, kategorii přípravku nebo hlavní skupině, jsou nebo nejsou důvěrné.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro evropský statistický systém,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/23

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 619/2008 (2) bylo zahájeno stálé nabídkové řízení týkající se vývozních náhrad pro přírodní máslo v blocích kódu produktu ex ex 0405 10 19 9700, máselný olej v nádobách kódu produktu ex ex 0405 90 10 9000 a sušené odstředěné mléko kódu produktu ex ex 0402 10 19 9000 a stanoví se pravidla pro uvedené řízení. Zejména se v něm stanoví období nabídkových řízení, ve kterých se mohou nabídky podávat.

(2)

Za účelem lepší reakce na zhoršování trhu s mléčnými výrobky, k němuž došlo na počátku roku 2009, bylo nařízení (ES) č. 619/2008 pozměněno s cílem stanovit dvě období nabídkových řízení měsíčně. Výrazné zlepšení situace na trhu od té doby umožňuje stanovit počet období nabídkových řízení opět na jedno měsíčně.

(3)

Nařízení (ES) č. 619/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/24

(1)

Ve svém rozsudku ve spojených věcech C-92/09 a C-93/09 (2) týkajícím se povinnosti zveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků z evropských zemědělských fondů došel Soudní dvůr Evropské unie k závěru, že zveřejnění osobních údajů fyzických osob, aniž činí rozdíl podle takových relevantních kritérií, jako je doba, po kterou takové podpory dostávaly, frekvence podpor nebo jejich typ a výše, není přiměřené. Soudní dvůr proto prohlásil ustanovení týkající se tohoto zveřejňování za neplatná. V zájmu sladění rozličných cílů spojených s povinností zveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), stanovená nařízením Komise (ES) č. 259/2008 (3), a vzhledem k tomu, že fyzické osoby mají zájem na tom, aby jejich osobní údaje byly chráněny, je třeba stanovit, že tato povinnost se nevztahuje na fyzické osoby.

(2)

V zájmu větší transparentnosti by proto nařízení (ES) č. 259/2008 mělo být odpovídajícím způsobem formálně změněno do doby, než Evropský parlament a Rada přijmou nový režim, který zohlední námitky vznesené Soudním dvorem.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru zemědělských fondů,

1)

Odstavec 1 se mění takto:

2)

Odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   U právnických osob mohou členské státy zveřejnit podrobnější informace, než je stanoveno v odstavci 1.“

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/26

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/28

(1)

Nařízením (ES) č. 327/98 byly otevřeny některé dovozní celní kvóty (a zároveň stanoven způsob jejich správy) pro rýži a zlomkovou rýži rozdělené podle země původu a na několik podobdobí podle přílohy IX uvedeného nařízení.

(2)

Pro kvóty stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 327/98 je druhým podobdobím měsíc duben.

(3)

Ze sdělení podaného podle čl. 8 písm. a) nařízení (ES) č. 327/98 vyplývá, že žádosti na kvótu (kvóty) s pořadovým číslem (pořadovými čísly) 09.4130 podané během prvních deseti pracovních dnů měsíce dubna 2011 podle čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení se týkají množství, které přesahuje dostupné množství. Je proto nutné stanovit, v jakém rozsahu mohou být dovozní licence vydávány, a určit koeficient přidělení, který se použije pro požadovaná množství u dotčené (dotčených) kvóty (kvót).

(4)

Z uvedeného sdělení vyplývá mimo jiné, že žádosti na kvótu (kvóty) s pořadovým číslem (pořadovými čísly) 09.4127 – 09.4128 – 09.4129 podané během prvních deseti pracovních dnů měsíce dubna 2011 podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 327/98 se týkají množství nižšího, než je dostupné množství.

(5)

Pro kvóty s pořadovými čísly 09.4127 – 09.4128 – 09.4129 – 09.4130 je také třeba stanovit celková množství dostupná pro následující kvótové podobdobí podle čl. 5 prvního pododstavce nařízení (ES) č. 327/98.

(6)

Za účelem zajištění účinné správy postupu vydávání dovozních licencí by toto nařízení mělo vstoupit v platnost okamžitě po vyhlášení,

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/30

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 451/2000 (2) a (ES) č. 1490/2002 (3) stanoví prováděcí pravidla pro druhou a třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice 91/414/EHS a zřizují seznam účinných látek, které mají být zhodnoceny z hlediska možného zařazení do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Tento seznam zahrnuje cyprokonazol.

(2)

V souladu s článkem 11e nařízení (ES) č. 1490/2002 oznamovatel stáhl svou podporu zařazení uvedené účinné látky do přílohy I směrnice 91/414/EHS do dvou měsíců od obdržení návrhu zprávy o posouzení. Rozhodnutí Komise 2008/934/ES ze dne 5. prosince 2008 o nezařazení některých účinných látek do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující tyto látky (4) se tudíž týkalo i nezařazení cyprokonazolu.

(3)

V souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 91/414/EHS původní oznamovatel (dále jen „žadatel“) předložil novou žádost, ve které požádal o uplatnění zkráceného postupu stanoveného články 14 až 19 nařízení Komise (ES) č. 33/2008 ze dne 17. ledna 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Rady 91/414/EHS, pokud jde o běžný a zkrácený postup pro posuzování účinných látek, které byly součástí pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice, nebyly však zařazeny do její přílohy I (5).

(4)

Žádost byla předložena Irsku, které bylo nařízením (ES) č. 1490/2002 jmenováno členským státem zpravodajem. Lhůta pro zkrácený postup byla dodržena. Specifikace účinné látky a doporučená použití jsou stejná jako v případě rozhodnutí 2008/934/ES. Uvedená žádost je také v souladu se zbývajícími hmotněprávními a procesními požadavky podle článku 15 nařízení (ES) č. 33/2008.

(5)

Irsko posoudilo dodatečné údaje předložené žadatelem a připravilo dodatečnou zprávu. Dne 12. února 2010 postoupilo tuto zprávu Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi. Úřad zaslal dodatečnou zprávu ostatním členským státům a žadateli k vyjádření připomínek a obdržené připomínky postoupil Komisi. V souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 33/2008 a na žádost Komise předložil úřad své závěry ohledně cyprokonazolu dne 8. listopadu 2010 Komisi (6). Návrh zprávy o posouzení, dodatečná zpráva a závěry úřadu byly přezkoumány členskými státy a Komisí v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a dokončeny dne 11. března 2011 v podobě zprávy Komise o přezkoumání cyprokonazolu.

(6)

Z různých provedených zkoumání vyplynulo, že přípravky na ochranu rostlin obsahující cyprokonazol mohou obecně splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 91/414/EHS, zejména pokud jde o použití, která byla zkoumána a podrobně popsána ve zprávě Komise o přezkoumání. Je proto vhodné zařadit látku cyprokonazol do přílohy I, a zajistit tak, aby ve všech členských státech mohla být povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující tuto účinnou látku udělována v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

(7)

Aniž je dotčen tento závěr, je třeba získat další informace týkající se některých specifických aspektů. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice 91/414/EHS může zařazení látky do přílohy I podléhat určitým podmínkám. Proto je vhodné požadovat, aby žadatel předložil potvrzující informace, pokud jde o toxikologický význam nečistot v technické specifikaci, analytické metody pro monitorování cyprokonazolu v půdě, tělních tekutinách a tkáních, rezidua derivátů metabolitů triazolu v základních plodinách, plodinách, které jsou součástí osevního postupu, a produktech živočišného původu, dlouhodobé riziko pro býložravé savce a možný vliv preferenčního rozkladu a/nebo přeměny směsi izomerů na životní prostředí.

(8)

Před zařazením účinné látky do přílohy I je třeba poskytnout členským státům a zúčastněným stranám přiměřené období, které jim umožní připravit se na plnění nových požadavků, které ze zařazení vyplynou.

(9)

Aniž jsou dotčeny závazky stanovené směrnicí 91/414/EHS jako důsledek zařazení účinné látky do přílohy I, mělo by být členským státům po zařazení poskytnuto šestiměsíční období, ve kterém přezkoumají stávající povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující cyprokonazol, aby bylo zajištěno splnění požadavků stanovených směrnicí 91/414/EHS, zejména ustanovení článku 13 uvedené směrnice a příslušných podmínek stanovených v příloze I. Členské státy by měly v případě potřeby změnit, nahradit nebo odejmout stávající povolení v souladu s ustanoveními směrnice 91/414/EHS. Odchylně od výše stanovené lhůty by pro předložení a zhodnocení úplné dokumentace podle přílohy III pro každý přípravek na ochranu rostlin a pro každé určené použití mělo být v souladu s jednotnými zásadami stanovenými ve směrnici 91/414/EHS poskytnuto delší období.

(10)

Zkušenosti z předchozích zařazení účinných látek, posouzených v rámci nařízení Komise (EHS) č. 3600/92 ze dne 11. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro první etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (7), do přílohy I směrnice 91/414/EHS ukázaly, že při výkladu povinností držitelů stávajících povolení mohou vzniknout problémy, pokud jde o přístup k údajům. Aby se předešlo dalším těžkostem, zdá se proto být nezbytné ujasnit povinnosti členských států, zejména povinnost ověřit, že držitel povolení má přístup k dokumentaci splňující požadavky přílohy II uvedené směrnice. Ve srovnání se směrnicemi, které byly dosud přijaty a kterými se mění příloha I, však toto ujasnění neukládá členským státům ani držitelům povolení žádné nové povinnosti.

(11)

Směrnice 91/414/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Rozhodnutí 2008/934/ES stanoví nezařazení cyprokonazolu a odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující uvedenou látku do 31. prosince 2011. Je nezbytné zrušit řádek týkající se cyprokonazolu v příloze uvedeného rozhodnutí.

(13)

Rozhodnutí 2008/934/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(14)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

pokud přípravek obsahuje cyprokonazol jako jedinou účinnou látku, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou nejpozději do 31. května 2015, nebo

b)

pokud přípravek obsahuje cyprokonazol jako jednu z několika účinných látek, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou do 31. května 2015 nebo do data stanoveného pro tuto změnu či odnětí v příslušné směrnici nebo směrnicích, jimiž se příslušná látka nebo látky zařazují do přílohy I směrnice 91/414/EHS, podle toho, co nastane později.

28.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 108/34

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 451/2000 (2) a (ES) č. 1490/2002 (3) stanoví prováděcí pravidla pro druhou a třetí etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice 91/414/EHS a zřizují seznam účinných látek, které mají být zhodnoceny z hlediska možného zařazení do přílohy I směrnice 91/414/EHS. Tento seznam zahrnuje fluometuron.

(2)

V souladu s článkem 11e nařízení (ES) č. 1490/2002 oznamovatelé stáhli svou podporu zařazení uvedené účinné látky do přílohy I směrnice 91/414/EHS do dvou měsíců od obdržení návrhu zprávy o posouzení. Rozhodnutí Komise 2008/934/ES ze dne 5. prosince 2008 o nezařazení některých účinných látek do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující tyto látky (4) se tudíž týkalo i nezařazení fluometuronu.

(3)

V souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 91/414/EHS původní oznamovatelé (dále jen „žadatelé“) předložili novou žádost, ve které požádali o uplatnění zkráceného postupu stanoveného články 14 až 19 nařízení Komise (ES) č. 33/2008 ze dne 17. ledna 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici 91/414/EHS, pokud jde o běžný a zkrácený postup pro posuzování účinných látek, které byly součástí pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice, nebyly však zařazeny do její přílohy I (5).

(4)

Žádost byla předložena Řecku, které bylo nařízením (ES) č. 1490/2002 jmenováno členským státem zpravodajem. Lhůta pro zkrácený postup byla dodržena. Specifikace účinné látky a doporučená použití jsou stejná jako v případě rozhodnutí 2008/934/ES. Uvedená žádost je také v souladu se zbývajícími hmotněprávními a procesními požadavky podle článku 15 nařízení (ES) č. 33/2008.

(5)

Řecko posoudilo dodatečné údaje předložené žadateli a připravilo dodatečnou zprávu. Dne 27. ledna 2010 postoupilo tuto zprávu Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi. Úřad zaslal dodatečnou zprávu ostatním členským státům a žadateli k vyjádření připomínek a obdržené připomínky postoupil Komisi. V souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 33/2008 a na žádost Komise předložil úřad své závěry ohledně fluometuronu dne 14. prosince 2010 Komisi (6). Návrh zprávy o posouzení, dodatečná zpráva a závěry úřadu byly přezkoumány členskými státy a Komisí v rámci Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat a dokončeny dne 11. března 2011 v podobě zprávy Komise o přezkoumání fluometuronu.

(6)

Z různých provedených zkoumání vyplynulo, že přípravky na ochranu rostlin obsahující fluometuron mohou obecně splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 91/414/EHS, zejména pokud jde o použití, která byla zkoumána a podrobně popsána ve zprávě Komise o přezkoumání. Je proto vhodné zařadit látku fluometuron do přílohy I, a zajistit tak, aby ve všech členských státech mohla být povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující tuto účinnou látku udělována v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

(7)

Aniž je dotčen tento závěr, je třeba získat další informace týkající se některých specifických aspektů. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice 91/414/EHS může zařazení látky do přílohy I podléhat určitým podmínkám. Proto je vhodné požadovat, aby žadatelé předložili další informace za účelem potvrzení toxikologických vlastností rostlinných metabolitů kyseliny trifluoroctové a analytických metod pro monitorování fluometuronu ve vzduchu a půdního metabolitu trifluoromethylanilinu v půdě a vodě. Pokud bude fluometuron klasifikován podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (7) jako „může vyvolat rakovinu“, vyžádají si dotčené členské státy předložení dalších informací za účelem potvrzení významu půdních metabolitů desmethyl-fluometuronu a trifluoromethylanilinu pro podzemní vody.

(8)

Před zařazením účinné látky do přílohy I je třeba poskytnout členským státům a zúčastněným stranám přiměřené období, které jim umožní připravit se na plnění nových požadavků, které ze zařazení vyplynou.

(9)

Aniž jsou dotčeny závazky stanovené směrnicí 91/414/EHS jako důsledek zařazení účinné látky do přílohy I, mělo by být členským státům po zařazení poskytnuto šestiměsíční období, ve kterém přezkoumají stávající povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující fluometuron, aby bylo zajištěno splnění požadavků stanovených směrnicí 91/414/EHS, zejména ustanovení článku 13 uvedené směrnice a příslušných podmínek stanovených v příloze I. Členské státy by měly v případě potřeby změnit, nahradit nebo odejmout stávající povolení v souladu s ustanoveními směrnice 91/414/EHS. Odchylně od výše stanovené lhůty by pro předložení a zhodnocení úplné dokumentace podle přílohy III pro každý přípravek na ochranu rostlin a pro každé určené použití mělo být v souladu s jednotnými zásadami stanovenými ve směrnici 91/414/EHS poskytnuto delší období.

(10)

Zkušenosti z předchozích zařazení účinných látek, posouzených v rámci nařízení Komise (EHS) č. 3600/92 ze dne 11. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro první etapu pracovního programu podle čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (8), do přílohy I směrnice 91/414/EHS ukázaly, že při výkladu povinností držitelů stávajících povolení mohou vzniknout problémy, pokud jde o přístup k údajům. Aby se předešlo dalším těžkostem, zdá se proto být nezbytné ujasnit povinnosti členských států, zejména povinnost ověřit, že držitel povolení má přístup k dokumentaci splňující požadavky přílohy II uvedené směrnice. Ve srovnání se směrnicemi, které byly dosud přijaty a kterými se mění příloha I, však toto ujasnění neukládá členským státům ani držitelům povolení žádné nové povinnosti.

(11)

Směrnice 91/414/EHS by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(12)

Rozhodnutí 2008/934/ES stanoví nezařazení fluometuronu a odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující uvedenou látku do 31. prosince 2011. Je nezbytné zrušit řádek týkající se fluometuronu v příloze uvedeného rozhodnutí.

(13)

Rozhodnutí 2008/934/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(14)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

a)

pokud přípravek obsahuje fluometuron jako jedinou účinnou látku, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou nejpozději do 31. května 2015, nebo

b)

pokud přípravek obsahuje fluometuron jako jednu z několika účinných látek, povolení v případě potřeby změní nebo odejmou do 31. května 2015 nebo do data stanoveného pro tuto změnu či odnětí v příslušné směrnici nebo směrnicích, jimiž se příslušná látka nebo látky zařazují do přílohy I směrnice 91/414/EHS, podle toho, co nastane později.