2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/1

(1)

Nařízením (ES) č. 2597/1999 (2) uložila Rada v prosinci 1999 konečné vyrovnávací clo z dovozu polyethylentereftalátového (PET) filmu, v současnosti kódů KN ex 3920 62 19 a ex 3920 62 90, pocházejícího z Indie (dále jen „dotčený výrobek“). Na šetření, které vedlo k přijetí uvedeného nařízení, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“. Opatření měla podobu valorického vyrovnávacího cla v rozmezí od 3,8 % do 19,1 % uloženého na dovoz jednotlivě vyjmenovaných vývozců se zbytkovou celní sazbou 19,1 % uloženou na dovoz dotčeného výrobku od všech ostatních společností. Šetření v rámci původního šetření se vztahovalo na období od 1. října 1997 do 30. září 1998.

(2)

Nařízením (ES) č. 367/2006 (3) Rada v březnu 2006 zachovala konečné vyrovnávací clo uložené nařízením (ES) č. 2597/1999 z dovozu PET filmu pocházejícího z Indie, a to na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 základního nařízení. Období přezkumného šetření trvalo od 1. října 2003 do 30. září 2004.

(3)

Nařízením (ES) č. 1288/2006 (4) Rada v srpnu 2006 na základě prozatímního přezkumu týkajícího se subvencování indického výrobce PET filmu, společnosti Garware Polyester Limited (dále jen „Garware“), změnila konečné vyrovnávací clo uložené této společnosti nařízením (ES) č. 367/2006.

(4)

Nařízením (ES) č. 1124/2007 (5) Rada v září 2007 na základě částečného prozatímního přezkumu týkajícího se subvencování jiného indického výrobce PET filmu, společnosti Jindal Poly Films Limited, dříve známé jako Jindal Polyester Ltd, (dále jen „Jindal“), změnila konečné vyrovnávací clo uložené společnosti Jindal nařízením (ES) č. 367/2006.

(5)

Nařízením (ES) č. 15/2009 (6) Rada v lednu 2009 na základě částečného prozatímního přezkumu zahájeného Komisí z vlastní iniciativy týkajícího se subvencování pěti indických výrobců PET filmu změnila konečné vyrovnávací clo uložené těmto společnostem nařízením (ES) č. 367/2006.

(6)

Je třeba poznamenat, že na společnost Jindal Poly Films Limited se vztahuje antidumpingové clo ve výši 0 % (7).

(7)

Žádost o částečný prozatímní přezkum podala společnost Jindal Poly Films Limited, vyvážející výrobce z Indie (dále jen „žadatel“). Žádost je omezena na posouzení subvencování, pokud jde o žadatele. Žadatel poskytl přímé důkazy, že okolnosti týkající se subvencování, na jejichž základě byla pro společnost zavedena stávající opatření, se významně změnily a že tyto změny jsou trvalé povahy.

(8)

Komise stanovila po konzultaci s poradním výborem, že existují dostatečné důkazy opravňující k zahájení částečného prozatímního přezkumu, a oznámila dne 9. září 2009 oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (8) zahájení částečného prozatímního přezkumu v souladu s článkem 19 základního nařízení (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“), který se týká pouze míry subvencování žadatele, aby se určilo, zda mají být opatření v případě žadatele zrušena nebo změněna.

(9)

Šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu také posoudí, zda je třeba v závislosti na zjištěních přezkumu změnit celní sazbu v současnosti platnou pro dovoz dotčeného výrobku od vyvážejících výrobců v dotčené zemi, kteří nejsou jednotlivě vyjmenováni v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 367/2006, tj. celní sazbu platnou pro „všechny ostatní společnosti“ v Indii.

(10)

Šetření míry subvencování se týkalo období od 1. dubna 2008 do 31. března 2009 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(11)

Komise o zahájení částečného prozatímního přezkumu úředně vyrozuměla žadatele, indickou vládu a společnosti Du Pont Tejin Films v Lucembursku, Mitsubishi Polyester Film v Německu, Toray Plastics Europe ve Francii a Nurell v Itálii, které představují podstatnou část výroby PET filmu v Unii (dále jen „výrobní odvětví Unie“). Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost k písemnému podání stanovisek a k podání žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(12)

Všem zúčastněným stranám, které o to požádaly a prokázaly, že existují zvláštní důvody, proč by měly být vyslechnuty, bylo umožněno slyšení.

(13)

Písemné a ústní připomínky předložené zúčastněnými stranami byly posouzeny a případně zohledněny.

(14)

K získání informací, které Komise považovala ke svému šetření za nezbytné, zaslala žadateli dotazník. Kromě toho zaslala dotazník také indické vládě.

(15)

Odpovědi na dotazník obdržela od žadatele a od indické vlády.

(16)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné ke zjištění subvencování. Inspekce na místě byly provedeny v prostorách žadatele a v prostorách indické vlády v Dillí.

(17)

Indická vláda a ostatní zúčastněné strany byly informovány o zásadních skutečnostech a úvahách, na základě nichž se Komise rozhodla navrhnout změnu celní sazby platné pro žadatele. Byla jim poskytnuta přiměřená doba na vyjádření. Všechna podání a připomínky byly vzaty náležitě v úvahu, jak je uvedeno níže.

(18)

Výrobek, na nějž se vztahuje tento přezkum, je tentýž výrobek, na nějž se vztahuje nařízení (ES) č. 367/2006, a sice polyethylentereftalátový (PET) film kódů KN ex 3920 62 19 a ex 3920 62 90, pocházející z Indie.

(19)

Na základě informací, které předložila indická vláda a ostatní zúčastněné strany, a odpovědí na dotazník Komise byly prošetřeny následující režimy, které údajně zahrnují poskytování subvencí:

e)

soustava programů pobídek (dále jen „SPP“).

(20)

Výše uvedené režimy a) až c) vycházejí ze zákona o zahraničním obchodu (rozvoj a regulace) z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Podle zákona o zahraničním obchodu je indická vláda oprávněna vydávat oznámení týkající se vývozní a dovozní politiky. Tato oznámení jsou shrnuta v dokumentech o vývozní a dovozní politice, které jsou každých pět let vydávány ministerstvem obchodu a pravidelně aktualizovány. Jeden z těchto dokumentů o vývozní a dovozní politice je relevantní pro období přezkumného šetření této věci, konkrétně se jedná o pětiletý plán vztahující se k období od 1. září 2004 do 31. března 2009 (dále jen „politika EXIM 04-09“). Kromě toho indická vláda také stanoví postupy, jimiž se politika EXIM 04-09 řídí, v publikaci „Příručka postupů – 1. září 2004 až 31. března 2009, svazek I“ (dále jen „PP I 04–09“). Příručka postupů je také pravidelně aktualizována.

(21)

Program vývozních úvěrů uvedený výše v písmeni d) vychází z paragrafů 21 a 35 A zákona o regulaci bankovnictví z roku 1949, který umožňuje Indické centrální bance dávat pokyny komerčním bankám v oblasti vývozních úvěrů.

(22)

Režim uvedený výše v písmeni e) řídí státní orgány v Indii.

(23)

Detailní popis režimu je uveden v odstavcích 4.1.1 až 4.1.14 politiky EXIM 04–09 a v kapitolách 4.1 až 4.30 v PP I 04–09. Tento režim se během předchozího přezkumného šetření, jež vedlo k uložení nyní platného konečného vyrovnávacího cla prostřednictvím nařízení (ES) č. 367/2006, nazýval režim předběžné licence.

(24)

Program předběžných povolení sestává z šesti podprogramů, jak je detailněji popsáno v 25. bodě odůvodnění. Tyto podprogramy se mimo jiné liší v rozsahu způsobilosti. Vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci, kteří jsou „vázáni“ k pomocným výrobcům, jsou způsobilí pro program předběžných povolení na fyzický vývoz a pro program předběžných povolení na roční potřebu. Vyvážející výrobci dodávající konečnému vývozci jsou způsobilí pro režim předběžného povolení pro dodávky meziproduktů. Hlavní dodavatelé dodávající v rámci kategorií „domnělého vývozu“ uvedených v odstavci 8.2 politiky EXIM 04-09, jako např. dodavatelé jednotky orientované na vývoz, jsou způsobilí pro program předběžných povolení na domnělý vývoz. Dodavatelé meziproduktů vyvážejícím výrobcům jsou způsobilí pro výhody „domnělého vývozu“ v rámci podprogramů předběžného příkazu k uvolnění (Advance Release Order, dále jen „ARO“) a tuzemského back-to-back akreditivu.

(25)

Předběžné povolení lze vystavit na:

i)   Fyzický vývoz: Jedná se o hlavní podprogram. Umožňuje bezcelní dovoz vstupního materiálu potřebného k výrobě určitého výsledného výrobku určeného na vývoz. Termín „fyzický“ v tomto kontextu znamená, že výrobek určený na vývoz musí opustit území Indie. Bezcelní dovozní množství a vývozní povinnost zahrnující typ výrobku určeného na vývoz jsou uvedeny v licenci.

ii)   Roční potřebu: Toto povolení není určeno pro konkrétní výrobek na vývoz, nýbrž pro širší skupinu výrobků (např. chemické látky a příbuzné výrobky). Držitel licence může, až po určitý limit stanovený podle jeho exportní výkonnosti v minulosti, dovážet bezcelně veškeré vstupy k použití při výrobě veškerých položek spadajících do příslušné výrobkové skupiny. Může vyvážet jakýkoli výsledný výrobek spadající do dané skupiny výrobků, který byl vyroben s použitím takového materiálu osvobozeného od cla.

iii)   Dodávky meziproduktů: Tento podprogram se vztahuje na případy, kdy dva výrobci chtějí vyrábět jeden výrobek na vývoz a podílet se na procesu výroby. Vyvážející výrobce, jenž vyrábí meziprodukt, smí bezcelně dovážet vstupní materiál a pro tento účel může získat předběžné povolení na dodávky meziproduktů. Konečný vývozce dokončuje výrobu a je povinen hotový výrobek vyvézt.

iv)   Domnělý vývoz: Tento podprogram umožňuje hlavnímu dodavateli bezcelně dovážet vstupy potřebné k výrobě zboží, které má být prodáno jako „domnělý vývoz“ kategoriím zákazníků uvedeným v odstavci 8.2 písm. b) až f), g), i) a j) v politice EXIM 04-09. Podle indické vlády odkazuje domnělý vývoz na ty transakce, při nichž dodané zboží neopouští zemi. Za domnělý vývoz se pokládá řada kategorií dodávek za podmínky, že zboží bude vyrobeno v Indii, např. dodávky zboží některé jednotky orientované na vývoz nebo společnosti s místem působení ve zvláštní ekonomické zóně.

v)   ARO: Držitel předběžného povolení, který hodlá odebírat vstupy z domácích zdrojů místo přímého dovozu, má možnost za tímto účelem použít ARO. V takových případech jsou předběžná povolení validována jako ARO a převedena na domácího dodavatele při dodávce v nich uvedených položek. Schválení ARO dává domácímu dodavateli nárok využívat výhod domnělého vývozu, jak je uvedeno v odstavci 8.3 politiky EXIM 04–09 (tj. režim předběžného povolení na dodávky meziproduktů/domnělý vývoz, vrácení cla při domnělém vývozu a náhrady konečné spotřební daně). V rámci mechanismu ARO jsou daně a cla vraceny dodavateli místo finálnímu vývozci ve formě vrácení/náhrady cla. Vrácení daní/cla je možné v případě domácích vstupů i v případě dovezených vstupů.

vi)   Tuzemský back-to-back akreditiv: Tento podprogram opět zahrnuje domácí dodávky pro držitele předběžného povolení. Držitel předběžného povolení může požádat banku o otevření tuzemského akreditivu ve prospěch domácího dodavatele. Na povolení pro přímý dovoz bude banka započítávat pouze hodnotu a množství položek opatřených z domácích zdrojů místo z dovozu. Domácí dodavatel bude mít nárok na výhody domnělého vývozu, jak je uvedeno v odstavci 8.3 politiky EXIM 04–09 (tj. režim předběžného povolení na dodávky meziproduktů/domnělý vývoz, vrácení cla při domnělém vývozu a náhrady konečné spotřební daně).

(26)

Žadatel získal během období přezkumného šetření úlevy spadající pod program předběžných povolení vztahující se k dotčenému výrobku. Žadatel využil dvou z podprogramů, tj. i) programu předběžných povolení na fyzický vývoz a ii) programu předběžných povolení na domnělý vývoz. Proto není nezbytné zjišťovat napadnutelnost zbývajících nevyužívaných podprogramů.

(27)

Pro účely ověření indickými orgány je držitel předběžného povolení ze zákona povinen vést „pravdivou a řádnou evidenci spotřeby a využití bezcelně dováženého zboží/zboží nakupovaného v tuzemsku“ ve stanoveném formátu (kapitoly 4.26 a 4.30 a dodatek 23 PP I 04-09), tj. registr skutečné spotřeby. Tento registr musí ověřit externí autorizovaný účetní/kontrolor nákladů a provedené práce, který vydává potvrzení, že stanovené registry a příslušné záznamy byly zkontrolovány a že informace předávané podle dodatku 23 jsou po všech stránkách pravdivé a správné. Výše uvedená ustanovení se však použijí pouze v případě předběžných povolení vydaných dne 13. května 2005 a později. Pokud jde o veškerá předběžná povolení nebo předběžné licence vydané před tímto datem, musí držitelé dodržovat ustanovení ohledně ověřování platná dříve, tj. vést pravdivou a řádnou evidenci spotřeby a využití dováženého zboží ve vztahu k licenci ve stanoveném formátu podle dodatku 18 (kapitola 4.30 a dodatek 18 PP I 02–07).

(28)

Pokud jde o podprogramy používané během období přezkumného šetření žadatelem, např. fyzický vývoz a domnělý vývoz, jsou bezcelní dovozní množství i povinnost vývozu pevně stanoveny co do objemů a hodnoty indickou vládou a jsou zaznamenány v povolení. Kromě toho mají být při dovozu a vývozu předmětné transakce pro doložení zaznamenány státními úředníky přímo do povolení. Objem dovozu povolený v rámci programu předběžných povolení je určen indickou vládou na základě standardních norem vstupů a výstupů. Standardní normy vstupů a výstupů existují pro většinu výrobků včetně dotčeného výrobku a jsou zveřejněny v PP II 04-09. Nejnovější změny standardních norem vstupů a výstupů pro PET film a PET čipy, meziprodukt, byly revidovány v září 2005.

(29)

Dovážené vstupní materiály nelze převádět a musí být použity pro výrobu výsledného výrobku na vývoz. Vývozní povinnost musí být splněna v předepsané lhůtě po vydání licence (24 měsíců, lhůtu lze dvakrát prodloužit, vždy o šest měsíců).

(30)

Výše popsaný režim se nezměnil od posledního částečného prozatímního přezkumu týkajícího se subvencování žadatele, který byl uzavřen v lednu 2009. Výhody tohoto režimu byly však zásadním způsobem omezeny, jak je popsáno ve 39. bodě odůvodnění.

(31)

V rámci tohoto prozatímního přezkumného šetření bylo zjištěno, že požadavky ohledně ověřování stanovené indickými orgány nebyly dodrženy a dosud nebyly testovány v praxi. Žadatel nevedl žádný systém, na základě nějž by se dalo ověřit, které vstupy byly spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu, jak stanoví zahraniční obchodní politika 2004–2009 (dodatek 23) a příloha II část II odst. 4 základního nařízení. Indická vláda nikdy nekontrolovala registr spotřeby.

(32)

Změny ve správě zahraniční obchodní politiky 2004–2009, které nabyly účinnosti na podzim roku 2005 (povinné zasílání registru spotřeby indickým orgánům v rámci procedury pro splacení licencí), nebyly prozatím v případě žadatele uplatněny. V této etapě proto nebylo možné ověřit faktické provádění tohoto ustanovení.

(33)

Osvobození od dovozního cla je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, tj. finanční příspěvek indické vlády, která poskytla zvýhodnění šetřeným vývozcům.

(34)

Kromě toho program předběžných povolení na fyzický vývoz a program předběžných povolení na domnělý vývoz jasně právně závisí na vývozní výkonnosti, a tudíž se má za to, že programy jsou specifické a napadnutelné podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení. Bez vývozního závazku nemůže společnost využívat výhod vyplývajících z těchto režimů.

(35)

Dva podprogramy využité v aktuálním případě nelze považovat za povolené systémy vracení cla nebo systémy vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nejsou v souladu s pravidly stanovenými v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinně svůj nový ani starý ověřovací systém nebo postup za účelem potvrzení, zda a v jakém objemu byly vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě programů navracení u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Standardní normy vstupů a výstupů pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné. Samotné standardní normy vstupů a výstupů nelze pokládat za systém pro ověřování skutečné spotřeby, jelikož konstrukce uvedených norem neumožňuje indické vládě s dostatečnou přesností ověřovat objem spotřebovaných vstupů obsažený ve výrobku na vývoz. Kromě toho indická vláda neprováděla další zkoumání na základě skutečných vstupů, ačkoli při neexistenci účinně uplatňovaného ověřovacího systému by tato zkoumání měla být provedena (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II odst. 3 základního nařízení).

(36)

Tyto dva podprogramy jsou proto napadnutelné.

(37)

Při neexistenci povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů má napadnutelná výhoda podobu prominutí celkových dovozních cel obvykle splatných při dovozu vstupů. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že základní nařízení nestanoví pouze vyrovnání „nadměrných“ celních úlev. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a přílohy I písm. i) základního nařízení lze napadnout nadměrné vrácení cla pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v přílohách II a III základního nařízení. Tyto podmínky však v tomto případě splněny nebyly. Proto v případě, že není prokázána existence vhodného monitorovacího procesu, nelze výše uvedenou výjimku pro programy navracení použít a namísto údajného nadměrného vrácení se použije obvyklé pravidlo napadnutí výše nezaplaceného cla (ušlého příjmu). Jak je uvedeno v příloze II části II a příloze III části II základního nařízení, není výpočet takového nadměrného vrácení povinností vyšetřujícího orgánu. Naopak podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení musí vyšetřující orgán pouze získat dostatečné důkazy k vyvrácení vhodnosti údajného ověřovacího systému.

(38)

Výše subvencí pro žadatele, který využil programu předběžného povolení, byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základní clo a zvláštní dodatečné clo) z materiálu dovezeného v rámci zmíněných dvou podprogramů během období přezkumného šetření (čitatel). V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení byly poplatky nezbytně vynaložené za účelem získání subvence v případě oprávněné žádosti z výše subvencí odečteny. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(39)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období přezkumného šetření pro žadatele činí 0,7 %.

(40)

Detailní popis režimu DEPB je obsažen v odstavci 4.3 politiky EXIM 04–09 a v kapitole 4 PP I 04–09.

(41)

Pro tento režim je způsobilý kterýkoli vyvážející výrobce nebo vyvážející obchodník.

(42)

Způsobilý vývozce může zažádat o úvěry v rámci režimu DEPB, které jsou vypočteny jako procento hodnoty výrobků vyvezených v rámci tohoto režimu. Tyto sazby DEPB byly stanoveny indickými úřady na většinu výrobků, včetně dotčeného výrobku. Jsou stanoveny na základě standardních norem vstupů a výstupů a berou v úvahu předpokládaný dovozní podíl vstupů ve vyváženém výrobku a celní zatížení předpokládaného dovozu bez ohledu na to, zda bylo dovozní clo skutečně zaplaceno či nikoli.

(43)

Aby mohla společnost využívat výhod tohoto režimu, musí vyvážet. V čase vývozní transakce musí vývozce podat orgánům v Indii prohlášení, že probíhá vývoz v rámci režimu DEPB. K tomu, aby mohlo být zboží vyvezeno, vydají indické celní úřady během postupu odeslání vývozní přepravní doklad. Tento dokument obsahuje mimo jiné výši úvěru DEPB, který má být poskytnut pro tuto vývozní transakci. V tomto okamžiku zná vývozce výši výhody, kterou obdrží. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad, je indická vláda povinna poskytnout úvěr DEPB. Pro výpočet výše výhody se použije příslušná sazba DEPB, která je použita v okamžiku podání vývozního prohlášení.

(44)

Úvěry DEPB jsou volně přenosné a jsou platné po dobu 12 měsíců od data vydání. Mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv volně dováženého zboží s výjimkou kapitálového zboží. Zboží dovezené na základě těchto úvěrů může být prodáno na domácím trhu (přičemž podléhá dani z prodeje) nebo použito jinak.

(45)

Žádost o úvěry v rámci režimu DEPB se podává elektronicky a může pokrývat neomezený počet vývozních transakcí. Fakticky neexistují striktní termíny pro podání žádosti o úvěry DEPB. Elektronický systém používaný k řízení úvěrů DEPB automaticky nevyřazuje vývozní transakce učiněné po konečných lhůtách k překládání žádostí uvedených v kapitole 4.47 PP I 04-09. Navíc, jak jasně stanoví kapitola 9.3 PP I 04-09, mohou být zváženy i žádosti obdržené po uplynutí lhůt, ačkoliv je jejich nedodržení spojeno s uložením menší pokuty (např. 10 % nároku).

(46)

Bylo zjištěno, že žadatel tento režim během období přezkumného šetření využíval.

(47)

Režim DEPB poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Úvěr DEPB je finančním příspěvkem indické vlády, protože bude nakonec použit ke kompenzaci dovozního cla, a bude tak snižovat výnosy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Nadto úvěr DEPB poskytuje vývozci výhodu, protože zlepšuje jeho likviditu.

(48)

Kromě toho DEPB právně závisí na vývozní výkonnosti, a proto je považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(49)

Tento režim nelze považovat za povolený systém navracení nebo systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje přísným pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Vývozce nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečně využitému vstupnímu materiálu. Navíc neexistuje systém nebo postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku, nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. V neposlední řadě je vývozce způsobilý obdržet výhody režimu DEPB bez ohledu na to, zda vůbec nějaký vstupní materiál doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce pouze vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří nakupují veškeré své vstupní materiály v místě a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupní materiál, tak mají nárok na výhodu z režimu DEPB.

(50)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení a s metodikou výpočtu použitou pro tento režim v nařízení (ES) č. 367/2006 byla výše napadnutelných subvencí vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a která je zjištěna za období přezkumného šetření. V tomto ohledu se mělo za to, že výhoda je poskytnuta příjemci v okamžiku vývozní transakce uskutečněné podle tohoto režimu. V tomto okamžiku se indická vláda zříká celních poplatků, čímž vzniká finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné i výši úvěru DEPB, která bude pro tuto vývozní transakci poskytnuta, nemůže indická vláda rozhodovat o tom, zda subvenci udělit či nikoli. Spolupracující vyvážející výrobce dále zaúčtoval úvěry v rámci režimu DEPB na základě časového rozlišení jako příjem.

(51)

V případě, že byly podány oprávněné žádosti, byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení poplatky, které byly nezbytně vynaloženy v zájmu získání subvence, odečteny z takto zjištěných úvěrů, aby byla určena výše subvence (čitatel). V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(52)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období přezkumného šetření pro žadatele činí 5,1 %.

(53)

Detailní popis režimu EPCG je uveden v kapitole 5 politiky EXIM 04–09 a v kapitole 5 PP I 04–09.

(54)

Pro tento režim jsou způsobilí vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci „vázaní“ na podpůrné výrobce a poskytovatele služeb.

(55)

Pod podmínkou povinnosti vývozu je společnosti povoleno dovážet kapitálové zboží (nové a od dubna 2003 i použité, až 10 let staré kapitálové zboží) za sníženou celní sazbu. Za tímto účelem indická vláda vydá při požádání a zaplacení poplatku licenci EPCG. Od dubna 2000 tento režim stanoví sníženou sazbu dovozního cla ve výši 5 %, platnou pro veškeré kapitálové zboží dovezené podle tohoto režimu. Do 31. března 2000 se používala efektivní celní sazba ve výši 11 % (včetně příplatku 10 %) a v případě dovozu vysoké hodnoty sazba v nulové výši. Aby byla splněna vývozní povinnost, musí být dovezené kapitálové zboží v průběhu určitého období využito k výrobě určitého množství zboží na vývoz.

(56)

Držitel licence EPCG může také pořídit kapitálové zboží z domácích zdrojů. V takovém případě může domácí výrobce kapitálového zboží využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných pro výrobu tohoto kapitálového zboží. Alternativně může domácí výrobce požadovat výhodu domnělého dovozu pro dodávky kapitálového zboží držiteli licence EPCG.

(57)

Bylo zjištěno, že žadatel tento režim během období přezkumného šetření využíval.

(58)

Režim EPCG je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Snížení cla představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť tato úleva snižuje příjmy indické vlády ze cla, které by bylo jinak splatné. Navíc snížení cla poskytuje výhodu vývozci, protože poplatky ušetřené při dovozu zlepšují jeho likviditu.

(59)

Navíc EPCG právně závisí na vývozní výkonnosti, protože takové licence nelze získat bez závazku vyvážet. Je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(60)

Tento režim nelze považovat za povolený systém navracení nebo systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Kapitálové zboží nespadá do působnosti těchto povolených systémů, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože není spotřebováno při výrobě vyvážených výrobků.

(61)

Výše subvence byla vypočtena v souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení rozložením nezaplaceného cla z dováženého kapitálového zboží na dobu odpovídající běžné době amortizace takového kapitálového zboží v dotčeném výrobním odvětví. V souladu se zavedenou praxí byla takto vypočtená částka, která připadá na období přezkumného šetření, upravena připočtením úroku v průběhu tohoto období, aby odrážela celou výši výhody v průběhu času. Komerční úroková sazba v průběhu období přezkumného šetření v Indii byla považována za vhodnou pro tento účel. V případě, že byla podána oprávněná žádost, byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení poplatky, které byly nezbytně vynaloženy, aby byla získána subvence, od této částky odečteny.

(62)

Žadatel uvedl, že kapitálové zboží dovážené bezcelně v rámci režimu EPCG pro využití jednotkou v Khanvelu již není zařazeno do používání a dále že výhoda spojená s tímto zbožím nemá být zahrnována do čitatele. V reakci na tuto námitku je třeba připomenout, že žadatel již získal výhodu, pokud jde o toto kapitálové zboží. Kromě toho neexistuje žádný doklad o tom, že žadatel již uvedené zboží nevlastní nebo že je znovu nepoužije, a proto musí být tento požadavek zamítnut.

(63)

V souladu s čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(64)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období přezkumného šetření pro žadatele činí 2,3 %.

(65)

Podrobnosti režimu jsou uvedeny v rámcovém oběžníku DBOD č. DIR.(Exp).BC 01/04.02.02/2007-08 (vývozní úvěr v rupiích / cizí měně) a rámcovém oběžníku DBOD č. DIR.(Exp).BC 09/04.02.02/2008-09 (vývozní úvěr v rupiích/cizí měně) Indické centrální banky, který je určen všem komerčním bankám v Indii.

(66)

Pro tento režim jsou způsobilí vyrábějící vývozci a obchodující vývozci.

(67)

Podle tohoto režimu nastavuje Indická centrální banka povinně maximální úrokové sazby použitelné pro vývozní úvěry, jak v indických rupiích, tak v cizí měně, které mohou komerční banky účtovat vývozci. PVÚ se skládá ze dvou podprogramů, programu vývozních úvěrů před odesláním (dále jen „balící úvěr“), který pokrývá úvěry poskytované vývozci na financování nákupu, zpracování, výroby, balení a/nebo odeslání zboží před vývozem, a program vývozních úvěrů po odeslání, který zajišťuje půjčky provozního kapitálu za účelem financování vývozních pohledávek. RBI také vydává bankám pokyny, aby poskytly určitou částku svého čistého bankovního úvěru na financování vývozu.

(68)

Na základě rámcových oběžníků Indické centrální banky mohou vývozci obdržet vývozní úvěry za preferenční úrokové sazby ve srovnání s úrokovými sazbami běžných komerčních úvěrů (dále jen „hotovostní úvěry“), které jsou stanoveny čistě za tržních podmínek. Rozdíl v sazbách se může pro společnosti s dobrým úvěrovým hodnocením snížit. Společnosti s vysokým hodnocením mohou ve skutečnosti získat vývozní úvěry a hotovostní úvěry za stejných podmínek.

(69)

Bylo zjištěno, že žadatel tento režim během období přezkumného šetření využíval.

(70)

Preferenční úrokové sazby úvěru PVÚ stanovené rámcovými oběžníky Indické centrální banky uvedenými v 65. bodě odůvodnění mohou snížit úrokové náklady vývozce ve srovnání s úrokovými náklady stanovenými čistě tržními podmínkami a poskytují v tomto případě takovému vývozci výhodu ve smyslu čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Financování vývozu není samo o sobě bezpečnější než tuzemské financování. Obvykle je ve skutečnosti vnímáno jako rizikovější a rozsah požadovaných záruk pro určitý úvěr bez ohledu na předmět financování je čistě komerčním rozhodnutím dané komerční banky. Rozdíly v sazbách s ohledem na různé banky jsou výsledkem metodiky Indické centrální banky spočívající ve stanovení maximální úvěrové sazby pro každou komerční banku individuálně.

(71)

Bez ohledu na skutečnost, že jsou preferenční úvěry v rámci PVÚ poskytovány komerčními bankami, je tato výhoda finančním příspěvkem vlády ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení. V tomto kontextu by mělo být poznamenáno, že ani čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) základního nařízení ani Dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nevyžadují pro zjištění subvence výdej veřejných finančních prostředků, např. odškodnění komerčních bank ze strany indické vlády, ale pouze pokyn vlády vykonávat funkce uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodech i), ii) nebo iii) základního nařízení. Indická centrální banka je veřejnoprávním subjektem a spadá tedy pod definici „vláda“, jak je uvedeno v čl. 2 písm. b) základního nařízení. Je to subjekt ve 100% vlastnictví státu, realizuje cíle veřejné politiky, např. měnovou politiku, a její vedení je jmenováno indickou vládou. Indická centrální banka dává pokyny soukromým subjektům ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) druhé odrážky základního nařízení, protože komerční banky jsou vázány podmínkami, které Indická centrální banka stanoví, mimo jiné maximálními stropy úrokových sazeb pro úroky z vývozních úvěrů stanovenými v rámcových oběžnících Indické centrální banky a ustanoveními Indické centrální banky, že komerční banky musí poskytnout určitou částku svých čistých bankovních úvěrů ve prospěch vývozního financování. Tato povinnost zavazuje komerční banky k tomu, aby vykonávaly funkce zmíněné v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodě i) základního nařízení, v tomto případě poskytovaly půjčky ve formě preferenčního financování vývozu. Takový přímý převod peněžních prostředků ve formě půjček za určitých podmínek by jinak byl svěřen vládě a výkon této funkce se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem iv) základního nařízení. Tato subvence je považována za specifickou a napadnutelnou, protože preferenční úrokové sazby jsou k dispozici pouze ve vztahu k financování vývozních transakcí, a proto jsou závislé na vývozní výkonnosti podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(72)

Výše subvence byla vypočtena na základě rozdílu mezi úrokem placeným za vývozní úvěry využité během období přezkumného šetření a částkou, která by byla splatná za běžné komerční úvěry využité žadatelem. Tato výše subvence (čitatel) byla přepočtena na celkový vývozní obrat v období přezkumného šetření (jmenovatel) v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení, neboť subvence je závislá na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(73)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období přezkumného šetření pro žadatele činí 0,2 %.

(74)

V předchozích šetřeních týkajících se PET filmu, včetně přezkumného šetření, které vedlo k uložení v současné době platného konečného vyrovnávacího cla nařízením (ES) č. 367/2006, bylo prošetřeno několik indických státních programů zahrnujících pobídky poskytované místním společnostem. Státní programy spadají pod bod „Soustava programů pobídek“, jelikož sem mohou patřit pobídky různého druhu. Z šetření vyplynulo, že nárok společnosti na výhody v rámci programu je stanoven v certifikátu způsobilosti.

(75)

Soustava programů pobídek poskytovaných vládou státu Maháráštra byla po zavedení několikrát změněna. Žadatel nadále využívá pobídek v rámci SPP z roku 1993, nikoli pobídek v rámci nástupnických programů. Proto byla v rámci aktuálního případu zkoumána pouze SPP z roku 1993.

(76)

Režim úlevy od daně z prodeje vlády Západního Bengálska poskytuje úlevu od centrální daně z prodeje. Šetřením bylo zjištěno, že žadatel byl osvobozen od obchodní daně (centrální daně z prodeje) na základě SPP vlády Západního Bengálska, pokud jde o jeho nákupy. Uvedené daňové ustanovení promíjí zvýhodněné společnosti zaplacení daně z prodeje (jak místní daně z prodeje, tak i centrální daně z prodeje) u prodeje uskutečněného na domácím trhu.

(77)

K tomu, aby byly pro tento program způsobilé, platí jako obecné pravidlo, že společnosti musí investovat do méně rozvinutých oblastí, kde buď založí nový průmyslový podnik, nebo investují významnou měrou do rozvoje nebo diverzifikace stávajícího průmyslového podniku. Hlavním hlediskem pro určení výše pobídek je klasifikace oblasti, ve které se dotčený podnik nachází nebo ve které bude umístěn, a velikost investice.

(78)

V rámci programů osvobození od daně z prodeje nebyly vybrané jednotky povinny u svých prodejních transakcí účtovat žádnou daň z prodeje. Obdobně byly vybrané jednotky osvobozeny od placení daně z prodeje v případě nákupu zboží od dodavatelů, kteří jsou sami též způsobilí k využití těchto programů. Zatímco osvobození s ohledem na prodejní transakci se za výhodu vybraným prodejním jednotkám nepovažuje, osvobození v případě nákupních transakcí výhodu vybraným prodejním jednotkám poskytuje.

(79)

Osvobození od daně z prodeje v případě nákupů ve státě Maháráštra (který byl dříve osvobozen na základě režimu pobídek státu Maháráštra spočívajících v osvobození od daně z prodeje) již není k dispozici. Od dubna 2005 byla právní úprava daně z prodeje v rámci státu Maháráštra nahrazena systémem daně z přidané hodnoty (DPH). S účinností od dubna 2005 musí žadatel jakožto jednotka neosvobozená od daně nakupovat materiály a platit DPH.

(80)

Pokud jde o SPP z roku 1993, žadateli v období přezkumného šetření vznikla pouze práva na úlevu od daně z prodeje hotových výrobků, což podle zjištění učiněného v minulosti nepřinášelo příjemci žádné zvýhodnění (114. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 367/2006). Proto nebyla v rámci SPP vlády státu Maháráštra z roku 1993 zjištěna žádná napadnutelná výhoda.

(81)

Avšak pokud jde o nákupy žadatele od společností, které sídlí mimo stát Maháráštra, a sice nákupy surovin uskutečněné bez platby centrální daně z prodeje, SPP poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Osvobození od placení daní z prodeje při nákupu představuje finanční příspěvek, protože tato úleva snižuje příjmy vlády, které by byly jinak splatné. Kromě toho poskytuje toto osvobození společnostem výhodu, neboť zlepšuje jejich likviditu.

(82)

Soustava programů pobídek je k dispozici pouze pro společnosti, které investovaly v rámci vymezených územních oblastí v pravomoci indického státu. Není přístupný společnostem sídlícím mimo tyto oblasti. Výše výhody se liší podle dotčené oblasti. Program je proto specifický v souladu s čl. 4 odst. 2 prvním pododstavcem písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, a je proto napadnutelný.

(83)

Pokud jde o osvobození od daně z prodeje, byla výše subvence vypočtena na základě částky daně z prodeje, která byla za normálních okolností v průběhu období přezkumného šetření splatná, avšak nebyla zaplacena.

(84)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla výše subvence (čitatel) přepočtena na celkový vývozní obrat a domácí prodej v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence není závislá na vývozu a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(85)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim během období přezkumného šetření pro žadatele činí 0,1 %.

(86)

Je třeba upozornit na to, že nařízení (ES) č. 1124/2007, kterým se mění nařízení (ES) č. 367/2006, stanovilo výši napadnutelných subvencí pro žadatele, vyjádřenou valoricky, na 17,1 %.

(87)

Částka napadnutelných subvencí pro žadatele, vyjádřená valoricky, zjištěná v průběhu tohoto částečného prozatímního přezkumu, činí 8,4 %, jak je uvedeno níže:

(88)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že se míra subvencování dotčeného vyvážejícího výrobce snížila.

(89)

Rovněž se zkoumalo, zda lze změnu okolností, pokud jde o zkoumané režimy, považovat za změnu trvalé povahy. V tomto ohledu naznačují některé okolnosti, že je tomu tak.

(90)

Nejprve je třeba poznamenat, že zjištění tohoto částečného prozatímního přezkumu jsou v souladu s výší subvencí stanovenou pro pět indických výrobců PET filmu během částečného prozatímního přezkumu zveřejněného v lednu 2009, kdy výše napadnutelných subvencí, vyjádřená valoricky, činila 5,4 %–8,6 %. To svědčí o určité stabilní výši subvencování v Indii, pokud jde o tento výrobek.

(91)

Kromě toho byla při předchozím šetření hlavní výhoda poskytnuta v rámci PPO, ale během období přezkumného šetření se výhoda v rámci tohoto režimu výrazně snížila a byly získány doklady o tom, že je tomu tak i nadále, tj. po skončení období přezkumného šetření.

(92)

Na základě výše uvedeného se zdá, že existují skutečnosti svědčící o tom, že žadatel bude nadále příjemcem subvencí nižších, než určilo předchozí šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu.

(93)

Jelikož bylo prokázáno, že žadatel je příjemcem mnohem nižších subvencí než dříve a že bude pravděpodobně i nadále příjemcem subvencí nižších, než určilo předchozí šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu, měla by být úroveň opatření změněna tak, aby zohlednila tato nová zjištění.

(94)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by změněná sazba vyrovnávacího cla měla být stanovena novou sazbou subvencování zjištěnou při tomto částečném prozatímním přezkumu, jelikož rozpětí újmy vypočtené při původním antisubvenčním šetření zůstává vyšší.

(95)

Podle čl. 24 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení a čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (10) nesmí být žádný výrobek podroben zároveň antidumpingovému a vyrovnávacímu clu za účelem nápravy jedné a téže situace, která vzniká dumpingem nebo poskytnutím vývozní subvence. Avšak, jak je uvedeno v 6. bodě odůvodnění, žadatel je ve vztahu k dotčenému výrobku podroben nulovému antidumpingovému clu, a proto se na tento případ uvedená ustanovení nevztahují.

(96)

Pokud jde o celní sazbu v současnosti platnou pro dovoz dotčeného výrobku od vyvážejících výrobců, kteří nejsou jednotlivě vyjmenováni v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 367/2006, tj. celní sazbu platnou pro „všechny ostatní společnosti“ v Indii, je třeba poznamenat, že faktické modality prošetřovaných režimů a jejich napadnutelnost se od předchozího šetření nezměnily. Neexistuje tedy žádný důvod pro nový výpočet sazeb subvencí a celních sazeb těchto společností. Proto celní sazby platné pro všechny ostatní společnosti, kromě společnosti žadatele, zůstávají nezměněny,

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/12

(1)

Nařízením (ES) č. 452/2007 (2) (dále jen „původní nařízení“) uložila Rada konečné antidumpingové clo z dovozu žehlicích prken pocházejících mimo jiné z Ukrajiny. Tato opatření sestávají z valorického cla ve výši 9,9 %.

(2)

V srpnu 2008 obdržela Komise žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (dále jen „prozatímní přezkum“). Žádost byla vyřízena v prosinci 2008. Žádost omezenou na přezkoumání dumpingu podal vyvážející výrobce z Ukrajiny, společnost Eurogold Industries Ltd. (dále jen „žadatel“ nebo „EGI“). Žadatel spolupracoval při šetření, které vedlo ke zjištěním a závěrům stanoveným v původním nařízení (dále jen „původní šetření“). Antidumpingové clo použitelné na žadatele, který je jediným známým vyvážejícím vývozcem daného výrobku z Ukrajiny, je 9,9 %.

(3)

Ve své žádosti žadatel tvrdil, že okolnosti, na jejichž základě byla opatření zavedena, se změnily a že tyto změny mají trvalý charakter. Žadatel poskytl přímé důkazy o tom, že k vyrovnání účinků dumpingu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření.

(4)

Poté, co po konzultaci s poradním výborem Komise stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení prozatímního přezkumu, rozhodla se zahájit v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení částečný prozatímní přezkum omezený pouze na posouzení dumpingu ve vztahu ke společnosti EGI. Oznámení o zahájení přezkumu Komise zveřejnila dne 9. dubna 2009 v Úředním věstníku Evropské unie  (3) (dále jen „oznámení o zahájení“) a zahájila šetření.

(5)

Výrobek, který je předmětem prozatímního přezkumu, je stejným výrobkem jako ten, který byl předmětem původního šetření, tj. jedná se o žehlicí prkna, opěrná či samostatně stojící, s vyvíječem páry či bez něj a/nebo s vyhřívanou a/nebo odsávanou deskou, včetně rukávníků, a jejich základní součásti, tj. podpěru, desku a rampu na žehličku, pocházející z Ukrajiny, v současné době kódů KN ex 3924 90 00, ex 4421 90 98, ex 7323 93 90, ex 7323 99 91, ex 7323 99 99, ex 8516 79 70 a ex 8516 90 00.

(6)

Dotčený výrobek vyráběný a prodávaný na Ukrajině a výrobek vyvážený do Unie mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné použití, a proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.

(7)

Komise o zahájení prozatímního přezkumu oficiálně informovala výrobní odvětví Unie, žadatele a orgány vyvážející země. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.

(8)

Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpověď ve lhůtě stanovené k tomuto účelu. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, a u žadatele byla provedena inspekce na místě:

(9)

Šetření probíhalo od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 (dále jen „období šetření“).

(10)

Za účelem stanovení běžné hodnoty se nejdříve stanovilo, zda celkový objem domácího prodeje společnosti EGI obdobného výrobku nezávislým odběratelům byl ve srovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie reprezentativní. Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení se domácí prodej považuje za reprezentativní, pokud celkový objem domácího prodeje dosáhne alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku do Unie. Bylo zjištěno, že celkový prodej společnosti EGI obdobného výrobku na domácím trhu je reprezentativní.

(11)

U každého typu výrobku prodávaného společností EGI na domácím trhu, který byl uznán za přímo srovnatelný s typem prodávaným za účelem vývozu do Unie, bylo stanoveno, zda je jeho prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodej určitého typu výrobku na jejím domácím trhu byl uznán za dostatečně reprezentativní, jestliže celkový objem prodeje takového typu nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představoval nejméně 5 % z celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(12)

Rovněž bylo zkoumáno, zda lze domácí prodej každého typu výrobku považovat v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení za uskutečněný v běžném obchodním styku. Toho bylo dosaženo stanovením podílu ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu pro každý vyvážený typ dotčeného výrobku během období šetření.

(13)

V případě těch typů výrobku, u nichž více než 80 % objemu prodeje na domácím trhu daného typu výrobku bylo prodáno za cenu vyšší než náklady na jednotku a jejichž vážená průměrná výrobní cena daného typu výrobku byla rovna nebo vyšší než výrobní náklady na jednotku, byla běžná hodnota jednotlivých typů výrobku určena jako vážený průměr skutečných cen na domácím trhu veškerého prodeje daného typu bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový či nikoli.

(14)

Pokud objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představoval 80 % nebo méně celkového objemu prodeje daného typu výrobku nebo pokud vážená průměrná cena daného typu výrobku nedosahovala výrobních nákladů na jednotku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla určena jako vážená průměrná cena pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku uskutečněného během období šetření.

(15)

Pokud u některého druhu výrobku prodávaného společností EGI nebylo možné pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, byla běžná hodnota určena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(16)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení se částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoví podle úvodní věty čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které společnost EGI skutečně zaznamenala při výrobě a prodeji obdobného výrobku v rámci běžného obchodního styku.

(17)

Po zveřejnění zjištění společnost EGI tvrdila, že procentní sazba pro prodejní, režijní a správní náklady použitá pro určení běžné hodnoty neodpovídá sazbě ve vztahu k domácímu prodeji uskutečněnému v běžném obchodním styku a že v důsledku toho byly některé početně určené běžné hodnoty v tomto ohledu nadhodnocené.

(18)

Tvrzení bylo posouzeno, bylo ale shledáno jako neopodstatněné, neboť použitá procentní sazba pro prodejní, režijní a správní náklady byla právě sazba nahlášená pro domácí prodej a zůstává stejná bez ohledu na to, zda je prodej uskutečněn v běžném obchodním styku či nikoli, neboť je vyjádřen jako procento obratu. Toto tvrzení se proto zamítá.

(19)

Společnost EGI uskutečnila prodej na vývoz do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím spřízněné společnosti EGS se sídlem ve Švýcarsku.

(20)

V případě prodeje na vývoz do Unie uskutečněného přímo nezávislým odběratelům byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě skutečně zaplacených cen nebo cen, které je třeba zaplatit za dotčený výrobek.

(21)

V případě, že prodej na vývoz do Unie byl uskutečněn prostřednictvím společnosti ve spojení EGS, jež plnila dovozní funkce spojené se zbožím vstupujícím do volného oběhu v Unii, tj. funkce dovozce ve spojení, vývozní cena byla stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě cen, za které byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu. Pro tento účel byly provedeny úpravy, aby bylo možno přihlédnout k veškerým nákladům vzniklým mezi dovozem a dalším prodejem a k ziskům obvykle dosahovaným a stanovit spolehlivou vývozní cenu. Pro tento účel se vzhledem k absenci nových informací od nezávislých dovozců o obvykle dosahovaných ziscích použil shodný procentní zisk, z něhož se vycházelo v původním šetření.

(22)

Společnost EGI podle čl. 11 odst. 10 základního nařízení tvrdila, že je-li vývozní cena stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, zaplacené antidumpingové clo by nemělo být odečteno jako náklady, neboť, jak tvrdila, je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje.

(23)

Z tohoto hlediska byly důkazy pro toto tvrzení spočívající v několika výpočtech prodejní ceny přezkoumány. Avšak předložené výpočty se týkaly jen některých z prodávaných modelů během období šetření a dokládaly, že prodejní cena plně nezohlednila antidumpingové clo ve všech případech. Předložené důkazy tudíž nebyly shledány jako nezvratné k určení, zda antidumpingové clo bylo zohledněno v cenách dalšího prodeje. Žádost byla tedy zamítnuta a při stanovení vývozní ceny pro prodej do Unie uskutečněný prostřednictvím společnosti EGS bylo podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení antidumpingové clo odečteno jako náklad.

(24)

Po zveřejnění zjištění společnost EGI zopakovala své tvrzení. Nebyl však předložen žádný nový důkaz ani argument ve prospěch uvedeného tvrzení. Toto tvrzení se proto zamítá.

(25)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Pro účely zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny v oprávněných případech náležité úpravy přepravních nákladů, balného, nákladů na úvěr a poplatků.

(26)

Po zveřejnění zjištění vyšla najevo početní chyba týkající se nesprávného přepočtu měn některých úprav balného. Chyba byla opravena a výpočet dumpingového rozpětí byl příslušným způsobem upraven.

(27)

Po zveřejnění zjištění společnost EGI dále tvrdila, že k úpravám nahlášeným ve vztahu k domácímu prodeji neuskutečněném v běžném obchodním styku by se pro určení běžné hodnoty nemělo přihlížet a při neexistenci jiného prodeje dotčeného typu výrobku by se měly použít průměrné úpravy pro prodej jiných typů výrobku uskutečněný v běžném obchodním styku, protože jen tak by se zohlednily náklady, které byly zahrnuty v prodejních, režijních a správních nákladech použitých pro určení běžné hodnoty.

(28)

Toto tvrzení bylo posouzeno, avšak nebylo přijato, neboť úpravy se používají pouze pro účely srovnání a za normálních okolností zohledňují skutečné náklady, které jsou specifické pro každou transakci, jsou objektivním prvkem, a nezávisí tudíž na tom, zda byl prodej nakonec uskutečněn v běžném obchodním styku či nikoli.

(29)

Při posuzování uvedeného tvrzení bylo dále zjištěno, že pro určení běžných hodnot byly použity nesprávné úpravy v případě těch typů výrobku, jež nebyly na domácím trhu prodávány. K opravě chyby se použily celkové průměrné úpravy veškerého domácího prodeje a výpočet byl příslušným způsobem upraven. Společnost EGI tvrdila, že úpravy nákladů na úvěr by měly být přiznány těmto typům výrobku, neboť náklady na úvěr byly zahrnuty v prodejních, režijních a správních nákladech použitých pro určení běžné hodnoty. Toto tvrzení bylo odmítnuto, protože dotčené typy výrobku nebyly na domácím trhu nikdy skutečně prodávány, a neexistuje tudíž důkaz, že by platba za ně byla opožděna. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že úprava nákladů na úvěr se nezakládá na skutečných platebních podmínkách a nákladech, nýbrž na nákladech příležitosti, které se zakládají na platebních podmínkách smluvených v době prodeje.

(30)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu.

(31)

Bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí pro společnost EGI vyjádřené jako procentní podíl čisté ceny s dodáním na hranici Unie před proclením činí 7,0 %.

(32)

Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení se také posuzovalo, zda lze zjištění považovat za zjištění trvalé povahy.

(33)

Organizační restrukturalizace prodejních kanálů žadatele a jeho společnosti ve spojení je nyní dobře zavedena pro většinu prodeje a může být považována za trvalou. Okolnosti, kvůli nimž byl tento prozatímní přezkum zahájen, se tedy pravděpodobně v dohledné době nezmění způsobem, který by měl vliv na zjištění prozatímního přezkumu. V průběhu šetření navíc nevyšla najevo žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že nové okolnosti nemají trvalou povahu. V důsledku toho se dospívá k závěru, že změna okolností má trvalou povahu.

(34)

V původním šetření se zjistilo, že společnost EGI je jediný ukrajinský vyvážející výrobce žehlicích prken. Postup použitý k určení dumpingového rozpětí pro společnost EGI byl proto použit ke stanovení dumpingového rozpětí pro jakékoli další ukrajinské vyvážející výrobce dotčeného výrobku.

(35)

Vzhledem k výsledkům tohoto přezkumného šetření se proto považuje za vhodné změnit antidumpingové clo platné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Ukrajiny na 7,0 %.

(36)

Zúčastněné strany byly informovány o zásadních skutečnostech a důvodech, na kterých se zakládá záměr změnit nařízení (ES) č. 452/2007 o uložení antidumpingového cla na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího mimo jiné z Ukrajiny, a dostaly možnost se vyjádřit. Jejich připomínky byly náležitým způsobem vzaty v úvahu a jsou řádně zohledněny v tomto nařízení,

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/16

(1)

Aby bylo možné účinně kontrolovat, zda řidiči a dopravci dodržují ustanovení o dobách řízení a dobách odpočinku stanovená nařízením (ES) č. 561/2006, je nutné pravidelně stahovat údaje zaznamenávané přístrojem ve vozidle a na kartě řidiče.

(2)

Stanovením maximálního časového úseku, během něhož musí být příslušné údaje z přístroje ve vozidle a z karty řidiče stahovány, se dále harmonizují podmínky pro dopravce v rámci Evropské unie.

(3)

Ke stanovení maximálních časových úseků pro stahování údajů se započtou pouze dny se zaznamenanou činností.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (2) se vztahuje na zpracování osobních údajů v souladu s tímto nařízením.

(5)

S cílem snížit administrativní zátěž podniků je vhodné vymezit příslušné údaje, které mají být stahovány.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 (3),

a)

90 dnů v případě údajů z přístroje ve vozidle;

b)

28 dnů v případě údajů z karty řidiče.

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/17

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/19

(1)

Nařízení (ES) č. 861/2006 stanoví podmínky pro finanční příspěvek Evropské unie na výdaje, které vzniknou členským státům v souvislosti s jejich národními programy shromažďování a správy údajů.

(2)

Uvedené programy mají být vypracovány podle nařízení Rady (ES) č. 199/2008 ze dne 25. února 2008 o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku (2) a nařízení Komise (ES) č. 665/2008 ze dne 14. července 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 199/2008 (3).

(3)

Belgie, Bulharsko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Finsko předložily podle čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 199/2008 své národní programy na roky 2009–2010. Tyto programy byly schváleny v roce 2009 souladu s čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 199/2008.

(4)

Uvedené členské státy předložily roční rozpočtový výhled na období 2009–2010 podle článku 2 nařízení Komise (ES) č. 1078/2008 ze dne 3. listopadu 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 861/2006 (4). Komise hodnotila roční rozpočtové výhledy členských států v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1078/2008 a s přihlédnutím k národním programům schváleným podle čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 199/2008.

(5)

Článek 5 nařízení (ES) č. 1078/2008 stanoví, že Komise má schválit roční rozpočtový výhled a rozhodnout o ročním finančním příspěvku Unie na každý národní program postupem podle článku 24 nařízení (ES) č. 861/2006 a na základě výsledku hodnocení ročních rozpočtových výhledů podle článku 4 nařízení (ES) č. 1078/2008.

(6)

Ustanovení čl. 24 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 861/2006 uvádí, že Komise má rozhodnutím stanovit sazbu finančního příspěvku. Článek 16 uvedeného nařízení stanoví, že finanční opatření Unie v oblasti shromažďování základních údajů nemají přesáhnout 50 % nákladů vynaložených členskými státy při provádění programu shromažďování, správy a využívání údajů v odvětví rybolovu. Ustanovení čl. 24 odst. 2 uvádí, že se upřednostní opatření, která jsou nejvhodnější pro zlepšení shromažďování údajů nezbytných pro společnou rybářskou politiku.

(7)

Toto rozhodnutí má představovat rozhodnutí o financování ve smyslu čl. 75 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (5).

(8)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rybolov a akvakulturu,

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/22

(1)

Ustanovení bodu 7 přílohy IIB nařízení (ES) č. 43/2009 určuje maximální počet dní, během nichž mohou být od 1. února 2009 do 31. ledna 2010 v divizích ICES VIIIc a IXa kromě Cádizského zálivu přítomna plavidla Unie o celkové délce 10 metrů nebo větší a mající na palubě vlečné sítě, dánské nevody a podobná zařízení o velikosti ok 32 mm nebo větší a sítě na chytání ryb za žábry o velikosti ok 60 mm nebo větší a dlouhé lovné šňůry pro lov při dně.

(2)

Ustanovení bodu 9 přílohy IIB umožňuje Komisi, aby na základě trvalých ukončení rybolovných činností, k nimž došlo od 1. ledna 2004, přidělila dodatečný počet dní na moři, během nichž může být plavidlo přítomno v zeměpisné oblasti a mít na palubě uvedená lovná zařízení.

(3)

Dne 11. listopadu 2009 předložilo Španělsko údaje prokazující, že od 1. ledna 2004 ukončilo svou činnost dvanáct rybářských plavidel. Vzhledem k předloženým údajům a s ohledem na metodu výpočtu stanovenou v bodě 9.1 přílohy IIB by Španělsku na období od 1. února 2009 do 31. ledna 2010 mělo být přiděleno devět dodatečných dní na moři pro plavidla, která mají na palubě lovná zařízení stanovená v bodě 3 téže přílohy.

(4)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rybolov a akvakulturu,

2.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 168/23