ISSN 1725-5074

doi:10.3000/17255074.L_2010.072.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 72

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 53
20. března 2010


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

1

 

 

II   Nelegislativní akty

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 234/2010 ze dne 19. března 2010, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami

3

 

 

Nařízení Komise (EU) č. 235/2010 ze dne 19. března 2010 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

13

 

 

Nařízení Komise (EU) č. 236/2010 ze dne 19. března 2010, kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovená nařízením (ES) č. 877/2009 na hospodářský rok 2009/10

15

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Komise 2010/19/EU ze dne 9. března 2010, kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ( 1 )

17

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2010/166/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 19. března 2010 o harmonizovaných podmínkách využívání rádiového spektra pro mobilní komunikační služby na palubách plavidel (služby MCV) v Evropské unii (oznámeno pod číslem K(2010) 1644)  ( 1 )

38

 

 

DOPORUČENÍ

 

 

2010/167/EU

 

*

Doporučení Komise ze dne 19. března 2010 o oprávnění pro systémy mobilních komunikačních služeb na palubách plavidel (služeb MCV) ( 1 )

42

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

SMĚRNICE

20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/1


SMĚRNICE RADY 2010/23/EU

ze dne 16. března 2010,

kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 113 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 2006/112/ES (3) stanoví, že daň z přidané hodnoty (DPH) je povinna odvést každá osoba povinná k dani uskutečňující plnění zahrnující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby. V případě přeshraničních plnění a některých domácích vysoce rizikových odvětví, jako je stavebnictví či oblast odpadů, se však předpokládá přenesení povinnosti odvést daň na osobu, které je dodáno zboží nebo poskytnuta služba.

(2)

Vzhledem k závažnosti podvodů v oblasti DPH by členským státům mělo být povoleno dočasně používat mechanismus, kterým se povinnost odvést daň přesouvá na osobu, na niž se převádějí povolenky na emise skleníkových plynů ve smyslu článku 3 směrnice 2003/87/ES (4) a další jednotky, které lze použít pro plnění požadavků uvedené směrnice.

(3)

Zavedení takového mechanismu, který se nepoužívá obecně, ale je zaměřen na tyto služby, u nichž podle nedávných zkušeností existuje zvláště vysoké riziko podvodů, by nemělo nepříznivě ovlivnit základní principy systému DPH, jako jsou dělené platby.

(4)

Členské státy by měly vypracovat hodnotící zprávu o používání mechanismu, aby bylo možné posoudit jeho účinnost.

(5)

V zájmu transparentnosti posouzení účinku používání mechanismu na podvodná jednání by hodnotící zprávy členských států měly vycházet z kritérií předem stanovených členskými státy. Ve všech takových hodnoceních by měla být jasně posouzena míra podvodů před zavedením a po zavedení mechanismu a veškeré následné změny trendů v podvodných jednáních, včetně poskytování jiných služeb. Příslušná zpráva by rovněž měla vyhodnotit náklady na dodržování předpisů vznikající osobám povinným k dani.

(6)

Každý členský stát, který na svém území zjistí změnu trendů podvodných jednání, pokud jde o služby podle této směrnice, by měl vypracovat v tomto směru zprávu.

(7)

Aby bylo používání uvedeného mechanismu umožněno všem členským státům, je nutné přijmout zvláštní změnu směrnice 2006/112/ES.

(8)

Jelikož cíle této směrnice, totiž řešení podvodů v oblasti DPH prostřednictvím dočasného opatření, které se odchyluje od stávajících pravidel Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(9)

Směrnice 2006/112/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Ve směrnici 2006/112/ES se vkládá nový článek, který zní:

„Článek 199a

1.   Členské státy mohou do 30. června 2015 na dobu alespoň dvou let stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je poskytnuta některá z těchto služeb:

a)

převod povolenek na emise skleníkových plynů ve smyslu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (5), které jsou převoditelné v souladu s článkem 12 uvedené směrnice,

b)

převod jiných jednotek, které mohou provozovatelé používat pro plnění požadavků téže směrnice.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o používání mechanismu uvedeného v odstavci 1 v době zavedení tohoto mechanismu, přičemž Komisi poskytnou tyto informace:

a)

prohlášení o oblasti působnosti opatření, kterým se mechanismus zavádí, a podrobný popis doprovodných opatření, včetně veškerých ohlašovacích povinností uložených osobám povinným k dani a jakýchkoli kontrolních opatření;

b)

hodnotící kritéria umožňující srovnání podvodných jednání ve vztahu ke službám uvedeným v odstavci 1 před zavedením mechanismu a po jeho zavedení, srovnání podvodných jednání ve vztahu k jiným službám před zavedením mechanismu a po jeho zavedení, jakož i posouzení případného nárůstu jiných druhů podvodných jednání po zavedení mechanismu oproti době před jeho zavedením;

c)

datum začátku používání opatření, kterým se mechanismus zavádí, a dobu, po kterou se bude používat.

3.   Členské státy používající mechanismus uvedený v odstavci 1 podají Komisi do 30. června 2014 zprávu založenou na hodnotících kritériích uvedených v odst. 2 písm. b). V této zprávě se jasně uvede, které informace se mají pokládat za důvěrné a které informace mohou být zveřejněny.

Zpráva obsahuje podrobné posouzení celkové účinnosti a účelnosti opatření, zejména pokud jde o

a)

dopad na podvodná jednání týkající se poskytnutí služeb, na které se opatření vztahuje;

b)

možný přesun podvodných jednání na zboží nebo na jiné služby;

c)

náklady na dodržování předpisů vznikající v důsledku opatření osobám povinným k dani.

4.   Každý členský stát, který po vstupu tohoto článku v platnost zjistí změnu trendů podvodných jednání na svém území, pokud jde o služby uvedené v odstavci 1, předloží v tomto směru do 30. června 2014 zprávu Komisi.

Článek 2

Členské státy, které se rozhodnou používat mechanismus uvedený v čl. 199a odst. 1 směrnice 2006/112/ES, sdělí Komisi ustanovení příslušného opatření, kterým se mechanismus zavádí, v okamžiku zahájení používání tohoto mechanismu.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice se použije do 30. června 2015.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

Článek 6

Tato směrnice bude vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 16. března 2010.

Za Radu

předsedkyně

E. SALGADO


(1)  Stanovisko ze dne 10. února 2010 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Stanovisko ze dne 21. ledna 2010 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(5)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.“


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 234/2010

ze dne 19. března 2010,

kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami

(kodifikované znění)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1), a zejména na články 170 a 187 ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Pro některé produkty, které jsou předmětem společné organizace zemědělských trhů, musí být stanoveny vývozní náhrady, opravné částky a vývozní dávky jako zvláštní opatření v případě narušení trhu, jež jsou v souladu s některými kritérii umožňujícími pokrýt rozdíl mezi kurzy a cenami takových produktů v Unii a na světovém trhu.

(3)

Na základě nerovnosti cen, za něž jsou obiloviny na světovém trhu nabízeny různými vyvážejícími státy, by měla být pozornost věnována zejména rozdílným nákladům spojeným s umístěním na trh a náhrada by měla být stanovena s ohledem na rozdíl mezi reprezentativními cenami v Unii a nejvýhodnějšími kurzy a cenami na světovém trhu.

(4)

Aby bylo možné vyvážet mouku, krupici, krupičku a slad, patří mezi faktory, jež je nutno při stanovení náhrady zohlednit, ceny základních obilovin, jejich množství nezbytné pro výrobu dotčených produktů a hodnota vedlejších produktů na straně jedné a na straně druhé možnosti a podmínky, při nichž lze tyto produkty prodat na světovém trhu.

(5)

Režim opravných částek, které jsou uvedeny v čl. 164 odst. 4 nařízení (ES) č. 1234/2007, by měl umožnit rozlišování podle místa určení vyvážených produktů.

(6)

V zájmu efektivní správy fondů Unie a s ohledem na vývozní možnosti dotčených produktů by mělo být přijato ustanovení, na základě kterého by bylo možno prostřednictvím nabídkového řízení pro dané množství stanovit vývozní náhrady a dávky pro produkty uvedené v části I písmenech a), b) a c) přílohy I nařízení (ES) č. 1234/2007.

(7)

Aby se zajistilo rovné zacházení pro všechny zájemce v rámci Unie, musí být nabídková řízení organizována na základě jednotných zásad. Proto musí být zveřejněno rozhodnutí o zahájení nabídkových řízení společně s oznámením o nabídkovém řízení v Úředním věstníku Evropské unie.

(8)

Nabídky musí obsahovat údaje potřebné pro jejich vyhodnocení a současně vyžadují i určité formální závazky.

(9)

Měla by být stanovena maximální vývozní náhrada nebo minimální vývozní dávka. Tento postup zajišťuje přidělení všech dotčených množství.

(10)

Na trhu může dojít k situacím, při nichž hospodářské aspekty zamýšlených vývozů způsobí, že namísto toho, aby byla stanovena vývozní náhrada nebo dávka, nebudou přijata žádná další opatření týkající se obdržených nabídek.

(11)

Nabídková jistota by měla zaručit, aby byla vyvážená množství vyvezena v souladu s licencí udělenou na základě nabídkového řízení. Tento závazek může být splněn pouze v případě, že jsou podané nabídky k řízení zachovány. V souladu s tím nabídková jistota v případě stažení nabídky k řízení propadne.

(12)

Musí být stanovena prováděcí pravidla, aby bylo zajištěno, že je účastníkům nabídkového řízení oznámen jeho výsledek a že jsou uděleny licence potřebné pro vývoz přidělených množství.

(13)

Za účelem stanovení vývozních náhrad pro produkty uvedené v části I písmenech a), b) a c) přílohy I nařízení (ES) č. 1234/2007, a aby se zamezilo zavádění kontrol za účelem zjišťování sebemenších odchylek v množství použitých základních materiálů, jež výrazně neovlivňují jakost produktu, by měla být schválena standardní metoda hodnocení. Analýza obsahu popela zpracovaných produktů se ukázala jako nejefektivnější technický prostředek pro hodnocení množství základních obilovin. Tato analýza by měla být prováděna stejným postupem v rámci celé Unie.

(14)

Poskytování vývozních náhrad pro obiloviny dovážené ze třetích zemí a zpětně vyvážené do třetích zemí se nejeví jako odůvodněné. Proto by měly být náhrady poskytovány pouze pro produkty Unie.

(15)

Nařízení Komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (4), vyžaduje, aby v případech rozlišení sazby náhrady podle místa určení byla platba náhrady podmíněna zejména předložením důkazu, že byl produkt v nezměněném stavu vyvezen do třetí země nebo do jedné ze třetích zemí, pro něž se náhrada uplatňuje. Pokud jde o obiloviny, jediná náhrada, která je nižší než náhrada použitelná pro vývozy do třetích zemí jako celku, je náhrada pro vývozy do Švýcarska a Lichtenštejnska. Aby většina vývozů z Unie nebyla zdržována požadováním důkazu o dosažení místa určení, je třeba najít jiné prostředky, jimiž se ověří, že produkty, pro které je vyplácena náhrada použitelná pro všechny třetí země, nebyly do výše uvedených zemí vyvezeny. Proto by mělo být upuštěno od nutnosti předložení důkazu o dosažení místa určení, pokud je vývoz uskutečněn po moři. Osvědčení vypracovaná příslušnými orgány členských států, která dokládají, že produkty opustily celní území Unie po naložení na plavidlo vhodné pro námořní dopravu, jsou považována za poskytnutí dostatečné záruky.

(16)

Podle článku 162 nařízení (ES) č. 1234/2007 produkty vyjmenované v uvedeném článku, vyvážené v nezměněném stavu či nikoliv, mohou být způsobilé pro vývozní náhrady, pokud splňují zvláštní podmínky uvedené v článku 167 uvedeného nařízení. Kromě toho čl. 167 odst. 7 nařízení (ES) č. 1234/2007 Komisi umožňuje stanovit další podmínky pro poskytování vývozních náhrad pro jeden nebo více produktů. Tyto podmínky byly stanoveny nařízeními Rady o společné organizaci trhů v odvětvích uvedených v čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007. Protože byla tato nařízení zrušena, měla by být přijata horizontální ustanovení.

(17)

Horizontální ustanovení již existují v nařízení (ES) č. 612/2009. Je proto třeba uvedené nařízení upravit s cílem stanovit podmínky uvedené v čl. 167 odst. 7 nařízení (ES) č. 1234/2007 a zrušit tyto podmínky v tomto nařízení.

(18)

V článku 187 nařízení (ES) č. 1234/2007 je uvedeno, že mohou být přijata nezbytná opatření v případech, kdy kurzy nebo ceny na světovém trhu s jedním nebo více produkty uvedenými v části I přílohy I uvedeného nařízení dosáhnou úrovně, která narušuje nebo může narušit dostupnost zásob na trhu Unie, a je pravděpodobné, že tato situace bude pokračovat nebo se zhoršovat. Proto musí být zajištěny dostatečné dodávky obilovin. Za tím účelem by se měly zejména vybírat vývozní dávky a udělování vývozních licencí by mělo být částečně nebo zcela zastaveno.

(19)

Nekomerční povaha opatření potravinové pomoci Unie a vnitrostátní potravinové pomoci podle mezinárodních dohod nebo jiných doplňkových programů, jakož i dalších opatření Unie spojených s bezplatným zásobováním, vylučuje vývozy za těmito účely z použití vývozní dávky použitelné pro obchodní vývozy v případě narušení trhu s obilovinami.

(20)

Protože situace uvedená v článku 187 nařízení (ES) č. 1234/2007 může nastat poměrně rychle, musí být Komise schopna kdykoli zastavit udělování vývozních licencí.

(21)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vývozní náhrady, vývozní dávky uvedené v čl. 15 písm. a) tohoto nařízení a opravné částky uvedené v čl. 164 odst. 4 nařízení (ES) č. 1234/2007 se stanoví v případě produktů uvedených v části I písmenech a), b) a c) přílohy I uvedeného nařízení zejména s ohledem na tyto skutečnosti:

a)

ceny účtované na reprezentativních trzích Unie, jejich vývoj a kurzy na trzích třetích zemí;

b)

marketingové náklady a nejvýhodnější náklady na dopravu z reprezentativních trhů Unie do přístavu nebo do jiného místa vývozu a náklady spojené s umístěním na světový trh;

c)

v případě zpracovaných produktů množství obilí, jehož je třeba na jejich výrobu;

d)

možnosti a podmínky prodeje příslušných produktů na světovém trhu;

e)

nutnost zabránit narušení trhu Unie;

f)

hospodářské aspekty zamýšlených vývozů;

g)

množstevní a rozpočtová omezení, která vyplývají z dohod uzavřených podle článku 218 Smlouvy.

Článek 2

Ustanovení čl. 166 prvního pododstavce nařízení (ES) č. 1234/2007 se použije, zcela nebo částečně, pro všechny produkty uvedené v části I písmenech c) a d) přílohy I uvedeného nařízení a pro produkty uvedené v části I přílohy I uvedeného nařízení, které jsou vyváženy ve formě zboží uvedeného v části I přílohy XX uvedeného nařízení.

Ustanovení čl. 164 odst. 4 nařízení (ES) č. 1234/2007 se použije pro trh s obilovinami a pro produkty vyvážené ve formě zboží uvedeného v příloze XX uvedeného nařízení.

Článek 3

Opravné částky se mohou lišit podle místa určení.

Článek 4

1.   Vývozní náhrady pro produkty uvedené v části I písmenech a), b) a c) přílohy I nařízení (ES) č. 1234/2007 a vývozní dávky uvedené v čl. 15 písm. a) tohoto nařízení mohou být stanoveny nabídkovým řízením.

Podmínky nabídkového řízení musí zaručovat rovnost přístupu pro všechny osoby usazené na území Unie.

Nabídková řízení se týkají vývozních náhrad nebo vývozních dávek.

2.   Rozhodnutí o zahájení nabídkového řízení se přijme postupem uvedeným v článku 195 nařízení (ES) č. 1234/2007.

3.   S rozhodnutím o zahájení nabídkového řízení musí být zveřejněno také oznámení o nabídkovém řízení vypracované Komisí, ve kterém jsou uvedeny zejména data, ke kterým mohou být podány soutěžní nabídky, a příslušné orgány členských států, jimž mají být tyto nabídky zasílány.

4.   Rozhodnutí o zahájení nabídkového řízení a oznámení musí být vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie.

Mezi vyhlášením rozhodnutí o zahájení nabídkového řízení a prvním datem pro předložení nabídek musí uplynout alespoň pět dní.

Článek 5

1.   Zájemci předloží soutěžní nabídky písemně nebo jakýmkoliv písemným telekomunikačním prostředkem příslušnému orgánu dotčeného členského státu.

2.   Nabídky do nabídkového řízení musí obsahovat

a)

odkaz na příslušné nabídkové řízení;

b)

název a adresu účastníka nabídkového řízení;

c)

druh a množství produktu, který má být vyvážen;

d)

vývozní náhradu za tunu nebo vývozní dávku za tunu, vyjádřené v eurech.

3.   Nabídka je platná pouze tehdy, jestliže

a)

je před uplynutím termínu pro podání nabídek prokázáno, že účastník nabídkového řízení složil nabídkovou jistotu;

b)

je k ní připojen písemný závazek, že účastník podá pro přidělená množství do dvou dnů od obdržení oznámení o výběru nabídky podle čl. 7 odst. 3 žádost o vývozní licenci nebo případně žádost o vývozní licenci s předběžným stanovením vývozní dávky, jejíž výše odpovídá částce uvedené v předložené nabídce;

c)

neobsahuje žádné jiné podmínky než ty, které jsou uvedeny v oznámení o nabídkovém řízení.

4.   Podanou nabídku nelze vzít zpět.

Článek 6

Posouzení došlých nabídek provádějí příslušné orgány členských států. Posouzení je neveřejné. Osoby, které se posouzení nabídek účastní, mají povinnost mlčenlivosti.

Nabídky jsou bez odkladu sděleny Komisi, aniž jsou uvedena jména účastníků nabídkového řízení.

Článek 7

1.   Na základě sdělených nabídek Komise postupem uvedeným v článku 195 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví maximální vývozní náhradu nebo minimální vývozní dávku nebo rozhodne, že žádné kroky ohledně obdržených nabídek nepodnikne.

2.   Pokud je stanovena maximální vývozní náhrada, budou vybráni účastníci, jejichž nabídky jsou stejné nebo nižší, než je maximální náhrada, a účastníci, jejichž nabídky se týkají vývozní dávky.

Pokud je stanovena minimální vývozní dávka, budou vybráni účastníci, jejichž nabídky jsou stejné nebo vyšší, než je minimální dávka.

3.   Po rozhodnutí Komise příslušné orgány dotčených členských států písemně sdělí všem účastníkům řízení výsledky jejich účasti v nabídkovém řízení.

Článek 8

1.   Vývozní licence budou úspěšným účastníkům nabídkového řízení vydávány s ohledem na množství zařazená do nabídkového řízení, poté co příslušné orgány členských států obdrží jejich žádosti o vývozní licence.

2.   V příslušném políčku žádostí o licenci a licencí samotných musí být uvedeno místo určení specifikované v nařízení, jímž se nabídkové řízení zahajuje. Licence zavazuje k vývozu do tohoto místa určení.

Článek 9

Nabídková jistota se uvolní:

a)

pokud nejsou nabídky přijaty;

b)

pokud úspěšný účastník prokázal, že jistota uvedená v článku 12 nařízení Komise (ES) č. 1342/2003 (5) byla složena.

Pokud není splněn závazek uvedený v čl. 5 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, nabídková jistota, s výjimkou případu vyšší moci, propadne.

Článek 10

Vývozní náhrady pro produkty uvedené v části I písmenech a), b) a c) přílohy I nařízení (ES) č. 1234/2007 se stanoví alespoň jednou měsíčně.

Článek 11

1.   Vývozní náhrady pro pšeničnou mouku, mouku ze soureže, žitnou mouku, krupici a krupičku z pšenice a pro slad se stanoví s ohledem na množství základních obilovin, jehož je třeba pro výrobu 1 000 kg dotčeného produktu. Zpracovatelské koeficienty vyjadřující poměr mezi množstvím základního produktu a množstvím produktu obsaženého ve zpracovaném produktu jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení.

2.   Obsah popela z mouky se stanoví analytickou metodou podle přílohy II.

Článek 12

Odchylně od článku 17 nařízení (ES) č. 612/2009 se nevyžaduje důkaz o splnění dovozních celních formalit, mají-li být vyplaceny náhrady stanovené v rámci nabídkového řízení pro náhrady pro vývozy do všech třetích zemí, pokud provozovatel poskytne důkaz o tom, že množství nejméně 1 500 tun produktu z obilovin opustilo celní prostor Unie na plavidle vhodném pro námořní dopravu.

Tento důkaz se poskytne připojením jednoho z údajů uvedených v příloze III, ověřeného příslušným orgánem, na kontrolní kopii podle článku 8 nařízení (ES) č. 612/2009, na vývozním celním prohlášení uvedeném v článku 787 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (6) nebo na vnitrostátním dokladu potvrzujícím, že zboží opustilo celní území Unie.

Článek 13

Pokud provozovatel předloží důkaz o splnění celních formalit pro propuštění zboží ke spotřebě ve Švýcarsku nebo v Lichtenštejnsku, musí být výše vývozní náhrady poskytované pro vývoz do „všech třetích zemí“, která je stanovena na základě nabídkového řízení, snížena o rozdíl mezi výší této částky a výší vývozní náhrady, která je platná pro výše uvedená místa určení v den nabídkového řízení.

Článek 14

Jsou-li podmínky stanovené v článku 187 nařízení (ES) č. 1234/2007 splněny s ohledem na jeden nebo více produktů, mohou být přijata následující opatření:

a)

lze použít vývozní dávku. Může být stanovena opravná částka. Takové dávky a opravné částky se mohou rozlišit podle místa určení;

b)

udělování vývozních licencí může být částečně nebo zcela pozastaveno;

c)

nevyřízené žádosti o vývozní licence jsou zcela nebo zčásti zamítnuty.

Vývozní dávka se však nepoužije při vývozech obilovin a produktů z obilovin za účelem provádění potravinové pomoci Unie nebo vnitrostátní potravinové pomoci podle mezinárodních dohod nebo doplňkových programů, jakož i dalších opatření Unie spojených s bezplatným zásobováním.

Článek 15

Pokud nedojde k nabídkovému řízení, je vybírána vývozní dávka platná v den, kdy byly splněny celní formality.

Na žádost příslušné strany, podanou současně se žádostí o licenci, se pro vývozy, které se mají uskutečnit v době platnosti licence, použije vývozní dávka platná v den podání žádosti o licenci.

Článek 16

Opatření uvedená v článku 15 se přijmou postupem uvedeným v článku 195 nařízení (ES) č. 1234/2007. V naléhavých případech však může tato opatření přijmout Komise.

Článek 17

Nařízení (EHS) č. 1501/95 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.

Článek 18

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 19. března 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 7.

(3)  Viz příloha IV.

(4)  Úř. věst. L 186, 17.7.2009, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 189, 29.7.2003, s. 12.

(6)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.


PŘÍLOHA I

 

Kód KN

Obsah popela (vyjádřený v mg) ve 100 g mouky, krupice a krupičky

Zpracovatelské koeficienty označující množství obilovin v kg, které je obsaženo v 1 000 kg dotčených produktů

1.

Mouka z pšenice obecné, pšenice špaldy nebo ze soureže

1101 00 15 9100

0–600

1 370

1101 00 15 9130

601–900

1 280

1101 00 15 9150

901–1 100

1 180

1101 00 15 9170

1 101–1 650

1 090

1101 00 15 9180

1 651–1 900

1 020

2.

Žitná mouka

1102 10 00 9500

0–1 400

1 370

1102 10 00 9700

1 401–2 000

1 080

3.

Krupice a krupička z pšenice obecné

1103 11 90 9200

0–600

1 370

4.

Krupice a krupička z pšenice tvrdé

1103 11 10 9200

0–1 300

(síto s otvory 0,160 mm)

1 500

1103 11 10 9400

0–1 300

1 340

1103 11 10 9900

více než 1 300

1 260

5.

Slad, nepražený

1107 10 19

 

1 270

1107 10 99

 

 

Slad, též pražený

1107 20 00

 

1 490


PŘÍLOHA II

Metoda pro stanovení obsahu popela v mouce

ZAŘÍZENÍ

1.

Laboratorní váhy s citlivostí na 0,1 mg, sada odpovídajících závaží.

2.

Elektrická muflová pec s odpovídajícím odvětráváním, měřičem teploty a s regulátorem.

3.

Kruhové zpopelňovací misky s plochým dnem (s průměrem asi 5 cm a maximální výškou 2 cm); nejlépe ze slitiny zlata a platiny, nebo z křemene či porcelánu.

4.

Exikátor (s vnitřním průměrem asi 18 cm) s hrdlem a perforovanou deskou, z porcelánu nebo hliníku.

Dehydratační činidlo: chlorid vápenatý, oxid fosforečný nebo modře zbarvený silikagel.

METODA

1.

Hmotnost zkušebního vzorku by měla být mezi 5 a 6 g. Pokud by šlo o mouku, ze které bude patrně obsah popela v sušině vyšší než 1 % hmotnostní, měla by se hmotnost zkušebního vzorku pohybovat mezi 2 a 3 g. Hmotnost zkušebního vzorku může být zaokrouhlena na nejbližších 10 mg; všechna ostatní množství jsou odvážena s přesností 0,1 mg.

2.

Bezprostředně před použitím musí být misky v muflové peci při teplotě zpopelnění zahřáty na konstantní hmotnost; obvykle postačí doba 15 minut.

Misky jsou pak ochlazovány v exikátoru na teplotu laboratoře za podmínek uvedených v bodu 7.

3.

Dejte zkušební vzorek na misku a rozprostřete jej rovnoměrně tak, aby netvořil hromádku. Bezprostředně před zpopelněním navlhčete vzorek 1 až 2 ml ethylalkoholu.

4.

Misky vložte do ústí pece a dvířka nechejte otevřená. Poté co obsah přestane hořet, vložte misky do pece. Po uzavření dvířek pece musí být udržováno potřebné odvětrávání, ale ne tak silné, aby vyfoukalo obsah z misek.

5.

Výsledkem zpopelnění musí být úplné spálení mouky, včetně částeček sazí v popelu. Zpopelnění se považuje za ukončené, je-li zbytek po vychlazení téměř bílý.

6.

Zpopelňovací teplota musí dosahovat 900 °C.

7.

Jakmile je zpopelnění dokončeno, vyjměte misky z pece a položte je asi na 1 minutu na eternitovou desku, aby se ochladily, a pak je vložte do exikátoru (ne více než čtyři misky najednou). Uzavřený exikátor se umístí v blízkosti analytických vah. Misky zvažte, až budou zcela vychlazené (asi po jedné hodině).

VÝSLEDKY

1.

Odchylka: pokud obsah popela nepřesáhne 1 % hmotnostní, neměly by se výsledky zdvojeného testu lišit o více než 0,02 jednotky obsahu popela; přesáhne-li obsah popela 1 % hmotnostní, neměl by rozdíl přesáhnout 2 % hmotnostní obsahu popela. Pokud by rozdíl přesáhl tyto limity, musel by se test zopakovat.

2.

Obsah popela musí být vyjádřen na 100 částí sušiny a musí být zaokrouhlen na 0,01.


PŘÍLOHA III

Údaje uvedené v čl. 12 druhém pododstavci

:

bulharsky

:

Износ на зърнени култури по море — член 12 от Регламент (ЕC) № 234/2010

:

španělsky

:

Exportación de cereales por vía marítima; artículo 12 del Reglamento (UE) no 234/2010

:

česky

:

Vývoz obilovin po moři – článek 12 nařízení (EU) č. 234/2010

:

dánsky

:

Eksport af korn ad søvejen — Artikel 12 i forordning (EU) nr. 234/2010

:

německy

:

Ausfuhr von Getreide auf dem Seeweg — Verordnung (EU) Nr. 234/2010 Artikel 12

:

estonsky

:

Teravilja eksport meritsi – määruse (EL) nr 234/2010 artikkel 12

:

řecky

:

Εξαγωγή σιτηρών δια θαλάσσης — Άρθρο 12 του κανονισμού (ΕE) αριθ. 234/2010

:

anglicky

:

Export of cereals by sea — Article 12 of Regulation (EU) No 234/2010

:

francouzsky

:

Exportation de céréales par voie maritime — Règlement (UE) no 234/2010, article 12

:

italsky

:

Esportazione di cereali per via marittima — Regolamento (UE) n. 234/2010, articolo 12

:

lotyšsky

:

Graudu izvešana pa jūras ceļiem – Regulas (ES) Nr. 234/2010 12. pants

:

litevsky

:

Grūdų eksportas jūra – reglamento (ES) Nr. 234/2010 12 straipsnis

:

maďarsky

:

Gabonafélék exportja tengeri úton – 2010/234/EU rendelet 12. cikk

:

maltsky

:

Esportazzjoni ta' ċereali bil-baħar – Artikolu 12 tar-Regolament (UE) Nru 234/2010

:

nizozemsky

:

Uitvoer van graan over zee — Verordening (EU) nr. 234/2010, artikel 12

:

polsky

:

Wywóz zbóż drogą morską – Art. 12 rozporządzenia (UE) nr 234/2010

:

portugalsky

:

Exportação de cereais por via marítima — Artigo 12.o, Regulamento (UE) n.o 234/2010

:

rumunsky

:

Export de cereale pe cale maritimă – Regulamentul (UE) nr. 234/2010 articolul 12

:

slovensky

:

Vývoz obilnín po mori — článok 12 nariadenia (EÚ) č. 234/2010

:

slovinsky

:

Izvoz žit s pomorskim prometom – člen 12 Uredbe (EU) št. 234/2010

:

finsky

:

Viljan vienti meriteitse – Asetus (EU) N:o 234/2010 12 artikla

:

švédsky

:

Export av spannmål sjövägen – Artikel 12 i förordning (EU) nr 234/2010.


PŘÍLOHA IV

Zrušené nařízení a seznam jeho následných změn

Nařízení Komise (ES) č. 1501/95 (1)

(Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 7)

 

Nařízení Komise (ES) č. 2480/95

(Úř. věst. L 256, 26.10.1995, s. 9)

 

Nařízení Komise (ES) č. 95/96

(Úř. věst. L 18, 24.1.1996, s. 10)

 

Nařízení Komise (ES) č. 1259/97

(Úř. věst. L 174, 2.7.1997, s. 10)

 

Nařízení Komise (ES) č. 2052/97

(Úř. věst. L 287, 21.10.1997, s. 14)

 

Nařízení Komise (ES) č. 2513/98

(Úř. věst. L 313, 21.11.1998, s. 16)

 

Nařízení Komise (ES) č. 602/2001

(Úř. věst. L 89, 29.3.2001, s. 16)

 

Nařízení Komise (ES) č. 1163/2002

(Úř. věst. L 170, 29.6.2002, s. 46)

 

Nařízení Komise (ES) č. 1431/2003

(Úř. věst. L 203, 12.8.2003, s. 16)

 

Nařízení Komise (ES) č. 777/2004

(Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50)

Pouze článek 3

Nařízení Komise (ES) č. 1996/2006

(Úř. věst. L 398, 30.12.2006, s. 1)

Pouze článek 5

Nařízení Komise (ES) č. 499/2008

(Úř. věst. L 146, 5.6.2008, s. 9)

Pouze článek 1


(1)  Toto nařízení bylo také pozměněno nařízením (ES) č. 2094/98 (Úř. věst. L 266, 1.10.1998, s. 61), které bylo zrušeno nařízením (ES) č. 2513/98 (Úř. věst. L 313, 21.11.1998, s. 16).


PŘÍLOHA V

Srovnávací tabulka

Nařízení (ES) č. 1501/95

Toto nařízení

Články 1 až 11

Články 1 až 11

Článek 12

Článek 13

Článek 12

Článek 13a

Článek 14

Článek 13

Článek 15

Článek 14

Článek 16

Článek 15

Článek 17

Článek 16

Článek 18

Článek 19

Článek 17

Článek 18

Příloha I

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III

Příloha IV

Příloha V


20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/13


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 235/2010

ze dne 19. března 2010

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 20. března 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 19. března 2010.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

IL

106,9

JO

59,9

MA

74,6

TN

128,3

TR

103,8

ZZ

94,7

0707 00 05

JO

121,4

MK

124,9

TR

131,0

ZZ

125,8

0709 90 70

JO

97,9

MA

177,1

TR

94,4

ZZ

123,1

0805 10 20

EG

41,0

IL

57,7

MA

47,0

TN

55,5

TR

62,7

ZZ

52,8

0805 50 10

EG

76,3

IL

91,6

MA

42,8

TR

65,4

ZZ

69,0

0808 10 80

AR

89,5

BR

86,5

CA

95,5

CL

93,7

CN

69,7

MK

24,7

US

117,4

UY

70,1

ZZ

80,9

0808 20 50

AR

81,2

CL

59,5

CN

45,4

ZA

88,1

ZZ

68,6


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/15


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 236/2010

ze dne 19. března 2010,

kterým se mění reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro některé produkty v odvětví cukru stanovená nařízením (ES) č. 877/2009 na hospodářský rok 2009/10

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 951/2006 ze dne 30. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 318/2006, pokud jde o obchod s třetími zeměmi v odvětví cukru (2), a zejména na čl. 36 odst. 2 druhý pododstavec druhou větu uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Částky reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2009/10 byly stanoveny nařízením Komise (ES) č. 877/2009 (3). Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) č. 224/2010 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s pravidly a postupy stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro produkty uvedené v článku 36 nařízení (ES) č. 951/2006 stanovené nařízením (ES) č. 877/2009 na hospodářský rok 2009/10 se mění a jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 20. března 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 19. března 2010.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 178, 1.7.2006, s. 24.

(3)  Úř. věst. L 253, 25.9.2009, s. 3.

(4)  Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 5.


PŘÍLOHA

Pozměněné reprezentativní ceny a pozměněná dodatečná dovozní cla pro bílý cukr, surový cukr a produkty kódu KN 1702 90 95 ode dne 20. března 2010

(EUR)

Kód KN

Výše reprezentativních cen na 100 kg netto příslušného produktu

Výše dodatečného cla na 100 kg netto příslušného produktu

1701 11 10 (1)

35,58

0,61

1701 11 90 (1)

35,58

4,23

1701 12 10 (1)

35,58

0,48

1701 12 90 (1)

35,58

3,93

1701 91 00 (2)

37,99

6,24

1701 99 10 (2)

37,99

2,94

1701 99 90 (2)

37,99

2,94

1702 90 95 (3)

0,38

0,29


(1)  Pro standardní jakost vymezenou v příloze IV bodu III nařízení (ES) č. 1234/2007.

(2)  Pro standardní jakost vymezenou v příloze IV bodu II nařízení (ES) č. 1234/2007.

(3)  Na 1 % obsahu sacharosy.


SMĚRNICE

20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/17


SMĚRNICE KOMISE 2010/19/EU

ze dne 9. března 2010,

kterou se mění pro účely přizpůsobení technickému pokroku v oblasti systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel směrnice Rady 91/226/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (1), a zejména na čl. 39 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 91/226/EHS ze dne 27. března 1991 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (2) je jednou ze samostatných směrnic v rámci postupu ES schválení typu stanoveného na základě směrnice 2007/46/ES. Ustanovení směrnice 2007/46/ES týkající se systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků pro vozidla se proto vztahují na směrnici 91/226/EHS.

(2)

Vzhledem k povinnému uplatnění postupu ES schválení typu na všechny kategorie vozidel, na které se vztahuje směrnice 2007/46/ES, je nutné mít harmonizované požadavky ohledně systémů proti rozstřiku u všech kategorií vozidel, na které se vztahuje směrnice 91/226/EHS. Kromě toho je nutné vyjasnit, že tyto požadavky nejsou povinné pro terénní vozidla. A konečně, z hlediska získaných zkušeností je potřebné přizpůsobit technickému pokroku směrnici 91/226/EHS a v důsledku toho přílohu IV směrnice 2007/46/ES.

(3)

Směrnice 91/226/EHS a 2007/46/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(4)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 91/226/EHS se mění takto:

1)

Seznam příloh a přílohy I, II a III se mění v souladu s přílohou I této směrnice.

2)

Neočíslovaná příloha s názvem „Obrázky“ je nahrazena textem uvedeným v příloze II této směrnice.

Článek 2

V příloze IV a příloze XI, dodatcích 2 a 4 směrnice 2007/46/ES se bod 43 nahrazuje tímto:

„43

Systémy proti rozstřiku

Směrnice 91/226/EHS

Úř. věst. L 103, 23.4.1991, s. 5.

 

 

 

X

X

X

X

X

X

X“

Článek 3

1.   S účinností od 9. dubna 2011 neodmítnou členské státy z důvodů týkajících se zabránění rozstřiku udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu vozidlu a konstrukční části, které splňují požadavky uvedené ve směrnici 91/226/EHS ve znění této směrnice.

2.   S účinností od 9. dubna 2011 odmítnou členské státy z důvodů týkajících se zabránění rozstřiku udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu vozidlu a konstrukční části, které nesplňují požadavky uvedené ve směrnici 91/226/EHS ve znění této směrnice.

3.   Je-li žádáno o úplné ES schválení typu vozidla podle směrnice 2007/46/ES, typy vozidel, kterým bylo uděleno vnitrostátní schválení typu nebo ES schválení typu zahrnující požadavky týkající se zabránění rozstřiku, nemusí vyhovovat požadavkům týkajícím se zabránění rozstřiku stanoveným směrnicí 91/226/ES.

Článek 4

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 8. dubna 2011. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

Budou tyto předpisy používat od 9. dubna 2011.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 9. března 2010.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 103, 23.4.1991, s. 5.


PŘÍLOHA I

1.

Seznam příloh směrnice 91/226/EHS se mění takto:

a)

název dodatku 3 přílohy II se nahrazuje tímto:

b)

název přílohy III se nahrazuje tímto:

„Příloha III

:

Požadavky týkající se ES schválení typu vozidla s ohledem na montáž systémů proti rozstřiku

Dodatek 1

:

Informační dokument k ES schválení typu vozidla

Dodatek 2

:

Vzor certifikátu ES schválení typu vozidla“

c)

řádek „OBRÁZKY: (1–9)“ se nahrazuje tímto:

„Příloha V

:

Obrázky 1 až 9“.

2.

Příloha I směrnice 91/226/EHS se mění takto:

a)

Body 9, 10 a 11 se nahrazují tímto:

„9.   Zdvihatelná náprava

„Zdvihatelnou nápravou“ se rozumí náprava, jak je definována v bodě 2.15 přílohy I směrnice 97/27/ES.

10.   Nenaložené vozidlo

„Nenaloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo v provozním stavu, jak je definováno v bodě 2.6 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (1).

11.   Běhoun

„Běhounem“ se rozumí část pneumatiky, jak je definována v bodě 2.8 přílohy II směrnice 92/23/EHS.

b)

Doplňují se nové body 13, 14 a 15, které znějí:

„13.   Tahač návěsu

„Tahačem návěsu“ se rozumí tažné vozidlo, jak je definováno v bodě 2.1.1.2.2 přílohy I směrnice 97/27/ES.

14.   Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

„Maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ se rozumí maximální hmotnost vozidla, jak je definována v bodě 2.6 přílohy I směrnice 97/27/ES.

15.   Typ vozidla

„Typem vozidla“ se v souvislosti se zabráněním rozstřiku rozumí dokončená, nedokončená nebo dokončovaná vozidla, která se od sebe neliší v následujících hlediscích:

typ zařízení proti rozstřiku (namontovaný na vozidle),

označení typu systému proti rozstřiku, poskytnuté výrobcem.“

3.

Příloha II směrnice 91/226/EHS se mění takto:

a)

Body 2 až 3.4.3 se nahrazují tímto:

„2.   Žádost o ES schválení typu konstrukční části

2.1   Žádost o ES schválení typu konstrukční části podle článků 7 směrnice 2007/46/EHS pro typ zařízení proti rozstřiku podává výrobce.

2.2   Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 3.

2.3   Technické zkušebně, která je odpovědná za provádění typových schvalovacích zkoušek, bude předloženo níže uvedené:

Čtyři vzorky: z toho tři pro zkoušky a čtvrtý k uložení v laboratoři pro případné pozdější ověření. Zkušebna si může vyžádat další vzorky.

2.4   Označení

Každý vzorek musí být čitelně a nesmazatelně označen výrobní značkou nebo obchodním názvem a označením typu, přičemž na něm musí být ponecháno dostatek místa pro značku ES schválení typu konstrukční části.

3.   Udělení ES schválení typu konstrukční části

3.1   Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle článku 10 směrnice 2007/46/EHS.

3.2   Vzor certifikátu ES schválení typu je uveden v dodatku 4.

3.3   Každému schválenému typu zařízení proti rozstřiku se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 2007/46/EHS. Stejný členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu zařízení proti rozstřiku.

3.4   Každé zařízení proti rozstřiku, které je shodné s typem schváleným podle této směrnice, musí být opatřeno značkou ES schválení typu konstrukční části, která k němu musí být připevněna tak, aby byla nesmazatelná a snadno čitelná, i když je zařízení namontováno na vozidle.

3.5   V souladu s bodem 1.3 dodatku přílohy VII směrnice 2007/46/ES se k značce schválení typu připojí symbol „A“ pro typ zařízení s pohlcováním energie nebo symbol „S“ pro typ zařízení se separátorem vzduchu a vody.“

b)

Dodatky 1 až 4 se nahrazují tímto:

Dodatek 1

Zkoušky typu zařízení proti rozstřiku s pohlcováním energie

1.   Princip

Účelem zkoušky je kvantitativně stanovit schopnost zařízení zadržet vodu stříkanou proti němu z řady trysek. Zkušební sestava má reprodukovat podmínky, pokud se týká objemu a rychlosti vody vrhané vzhůru z vozovky vzorkem pneumatiky, za kterých zařízení funguje, je-li namontováno na vozidle.

2.   Zařízení

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 8 přílohy V.

3.   Zkušební podmínky

3.1

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

3.2

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

3.3

Použije se deionizovaná voda.

3.4

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

4.   Postup

4.1

Vzorek zkoušeného zařízení široký 500 (+ 0/– 5) mm a dlouhý 750 mm se upevní na svislou desku zkušebního zařízení, přičemž se ověří, zda je vzorek správně umístěn vůči okrajům jímky a zda žádná překážka nemůže vodu před jejím nárazem nebo po nárazu odchýlit.

4.2

Průtok se nastaví na 0,675 (+/– 0,01) l/s a na vzorek se z vodorovné vzdálenosti 500 (+/– 2) mm nastříká nejméně 90 litrů a nejvýše 120 litrů (obrázek 8 v příloze V).

4.3

Voda se nechá odkapat ze vzorku do jímky. Vypočítá se procento zachycené vody vzhledem k množství rozprášené vody.

4.4

Zkouška se podle bodů 4.2 a 4.3 provede na vzorku pětkrát. Ze série pěti zkoušek se vypočte průměrné procento.

5.   Výsledky

5.1

Průměrná procentuální hodnota vypočtená v bodě 4.4 musí činit 70 % nebo více.

5.2

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 %, je série zkoušek neplatná a musí se opakovat.

Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší množství zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 % a jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 5.1, schválení typu se odmítne.

5.3

Provede se zkouška, zda svislá poloha zařízení ovlivňuje získané výsledky. Je-li tomu tak, pak se postup popsaný v bodech 4.1 až 4.4 musí zopakovat v poloze, kde je dosaženo nejvyšší a nejnižší procento zachycené vody; požadavky podle bodu 5.2 přitom zůstávají v platnosti.

Z výsledků jednotlivých zkoušek se vytvoří průměrný procentní výsledek. Tento průměr musí činit 70 % nebo více.

Dodatek 2

Zkoušky typu zařízení proti rozstřiku se separátorem vzduchu a vody

1.   Princip

Účelem zkoušky je stanovit účinnost porézního materiálu určeného k zadržování vody stříkané tlakovým rozprašovačem vzduchu/vody.

Zařízení použité ke zkoušce musí simulovat podmínky, kterým by byl materiál vystaven, pokud se týká objemu a rychlosti vodní mlhy vytvářené pneumatikami, kdyby byl upevněn na vozidle.

2.   Zařízení

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 9 přílohy V.

3.   Zkušební podmínky

3.1

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

3.2

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

3.3

Musí být použita deionizovaná voda.

3.4

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

4.   Postup

4.1

Vzorek o rozměrech 305 × 100 mm se upevní svisle na zkušební zařízení, přičemž se ověří, zda mezi vzorkem a horní zakřivenou deskou není mezera a zda je jímka ve správné poloze. Nádrž rozprašovače se naplní 1 ± 0,005 litrem vody a umístí do polohy znázorněné na obrázku.

4.2

Rozprašovač se seřídí takto:

 

tlak (v rozprašovači): 5 bar + 10 %/– 0 %

 

průtok: 1 litr/minutu ± 5 sekund

 

rozprašování: kruhové, 50 ± 5 mm v průměru a ve vzdálenosti 200 ± 5 mm od vzorku, tryska má 5 ± 0,1 mm v průměru.

4.3

Rozprašuje se do okamžiku, kdy přestane vystupovat vodní mlha, a změří se čas. Voda se nechá stékat ze vzorku do jímky po dobu 60 sekund a změří se objem zachycené vody. Změří se množství vody, která zůstala v nádrži rozprašovače. Vypočítá se objemové procento zachycené vody ve vztahu k objemu rozprášené vody.

4.4

Zkouška se pětkrát opakuje a vypočítá se (v procentech) průměrné množství zachycené vody. Před každou zkouškou se ověří, zda jsou jímka, rozprašovač a měrná nádoba suché.

5.   Výsledky

5.1

Průměrná procentuální hodnota vypočtená v bodě 4.4 musí činit 85 % nebo více.

5.2

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 %, musí se série pěti zkoušek opakovat. Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 % a jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 5.1, schválení typu se odmítne.

5.3

Jsou-li získané výsledky ovlivněny svislou polohou zařízení, musí být postup podle bodů 4.1 až 4.4 zopakován v polohách, ve kterých se dosahuje největšího a nejmenšího procentuálního podílu zachycené vody; požadavky podle bodu 5.2 přitom zůstávají v platnosti.

Požadavek podle bodu 5.1 zůstává v platnosti za účelem získání výsledků každé zkoušky.

Dodatek 3

Informační dokument č. … týkající se ES schválení typu konstrukční části zařízení proti rozstřiku (směrnice 91/226/EHS)

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnosti na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0.   OBECNĚ

0.1

Značka (obchodní název výrobce):

0.2

Typ:

0.5

Název a adresa výrobce:

0.7

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8

Adresa (adresy) montážního závodu (závodů):

1.   POPIS ZAŘÍZENÍ

1.1

Technický popis zařízení proti rozstřiku, které uvádí jeho fyzikální funkční princip a příslušnou zkoušku, které bylo podrobeno:

1.2

Použité materiály:

1.3

Dostatečně podrobný výkres (podrobné výkresy) ve vhodném měřítku, které umožní jeho (jejich) identifikaci. Na výkresu musí být znázorněno navrhované umístění značky EHS schválení typu konstrukční části:

Datum

Podpis

Dodatek 4

Image

Doplněk

k certifikátu ES schválení typu č. … týkajícímu se schválení typu konstrukční části vozidla – zařízení proti rozstřiku s ohledem na směrnici 91/226/EHS, naposledy pozměněnou směrnicí 2010/19/EU

1.   Dodatečné informace

1.1.

Princip činnosti zařízení: s pohlcováním energie/se separátorem vzduchu a vody (2):

1.2.

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (stručný popis, výrobní značka nebo název, číslo/čísla):

5.

Poznámky (jsou-li nějaké):

4.

Příloha III směrnice 91/226/EHS se mění takto

a)

Body 0.1 a 0.2 se nahrazují tímto:

„ROZSAH PLATNOSTI

0.1

Vozidla kategorií N a O s výjimkou terénních vozidel definovaných v příloze II směrnice 2007/46/ES, musí být vyráběna a/nebo vybavena systémem proti rozstřiku tak, aby splnila požadavky stanovené v této příloze. V případě vozidel v uspořádání podvozek/kabina řidiče se tyto požadavky uplatňují pouze na kola zakrytá kabinou.

Pro vozidla kategorie N1 a N2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny se jako alternativa k požadavkům této směrnice mohou na žádost výrobce uplatnit požadavky směrnice 78/549/EHS (3).

0.2

Požadavky této přílohy týkající se zařízení proti rozstřiku, jak jsou definovány v bodě 4 přílohy I, nejsou povinné pro kategorie vozidel N, O1 a O2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny, vozidla v uspořádání podvozek/kabina řidiče, vozidla bez karoserie nebo vozidla, na kterých by přítomnost zařízení proti rozstřiku byla neslučitelná s jejich použitím. Pokud však jsou tato zařízení na uvedená vozidla montována, musí splňovat požadavky této směrnice.

b)

Bod 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Poloha vnějšího bočního krytu

Vzdálenost „c“ mezi podélnou rovinou dotýkající se vnější stěny pneumatiky, s výjimkou jakéhokoli vydutí pneumatiky v blízkosti země, a vnitřním okrajem bočního krytu nesmí přesahovat 100 mm (obrázky 1a a 1b v příloze V).“

c)

Body 4.1 a 4.2 se zrušují.

d)

Bod 7.1.1 se nahrazuje tímto:

„7.1.1

Blatníky musí krýt prostor, který se nachází bezprostředně nad, před a za pneumatikou (pneumatikami), tímto způsobem:

a)

v případě jednotlivé nebo vícenásobné nápravy musí přední okraj (C) dosahovat vepředu až k čáře O–Z, kde úhel θ (theta) je maximálně 45° nad horizontálou.

Nejzadnější okraj (obrázek 2 v příloze V) musí sahat dolů tak, aby nebyl výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středem kola;

b)

v případě vícenásobných náprav se úhel θ týká pouze první přední nápravy a požadavek týkající se výšky nejzadnějšího okraje se týká pouze nejzadnější nápravy;

c)

celková šířka blatníku „q“ (obrázek 1a v příloze V) musí přinejmenším postačovat ke krytí celé šířky pneumatiky „b“ nebo celé šířky dvou pneumatik t u zdvojených kol, přičemž se berou v úvahu krajní případy kombinace pneumatika/kolo uvedené výrobcem. Rozměry „b“ a „t“ se měří ve výši náboje kola, přičemž se neberou v úvahu označení, žebra, ochranné pásy atd. na bočních stěnách pneumatiky.“

e)

Bod 7.1.3 se nahrazuje tímto:

„7.1.3

Jsou-li blatníky zhotoveny z více částí, nesmějí v nich být otvory umožňující rozstřik, pokud je vozidlo v pohybu. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud jak v případě, kdy je vozidlo zatížené, tak i pokud je nezatížené, radiální proud jdoucí ven ze středu kola vždy narazí na zařízení proti rozstřiku, a to po celé šířce jízdního povrchu pneumatiky a v rámci rozsahu blatníku.“

f)

Body 7.2.1, 7.2.2 a 7.2.3 se nahrazují tímto:

„7.2.1

V případě jednotlivých náprav se nesmí spodní okraj vnějšího bočního krytu nacházet za následujícími vzdálenostmi a poloměry, měřenými od středu kola, s výjimkou nejspodnějších okrajů, které mohou být zaoblené (obrázek 2 v příloze V).

Vzduchové zavěšení:

a)

Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly:

 

od předního okraje (směrem k přední části vozidla) (bod C)

 

k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A)

Rv ≤ 1,5 R

b)

Nápravy s neřízenými koly:

 

od předního okraje (bod C)

 

k zadnímu okraji (bod A)

Rv ≤ 1,25 R

Mechanické zavěšení:

a)

obecný případ } Rv ≤ 1,8 R

b)

neřízená kola u vozidel s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla vyšší než 7,5 t } Rv ≤ 1,5 R

kde R je poloměr pneumatiky namontované na vozidle a Rv je radiální vzdálenost spodního okraje vnějšího bočního krytu.

7.2.2

V případě vícenásobných náprav se požadavky stanovené v bodě 7.2.1 neuplatňují mezi vertikálními příčnými rovinami procházejícími přes střed první a poslední nápravy, přičemž vnější boční kryt může být rovný, aby zajistil kontinuitu systému proti rozstřiku (obrázek 4 v příloze V).

7.2.3

Vzdálenost mezi nejsvrchnějším a nejspodnějším bodem systému proti rozstřiku (blatník a vnější boční kryt) měřená v kterémkoli průřezu kolmém na blatník (viz obrázky 1b a 2 přílohy V) musí být nejméně 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola nebo prvního kola v případě vícenásobné nápravy. Před touto čárou se může tento rozměr postupně zmenšovat.“

g)

Vkládají se nové body 7.2.5 a 7.2.6, které zní:

„7.2.5

Požadavky bodů 7.2.3 a 7.2.4 se lokálně nemusí dodržet, pokud je boční kryt tvořen různými prvky, které se mohou vzájemně pohybovat.

7.2.6

Návěsové tahače s nízkým podvozkem (podle definice v bodě 6.20 normy ISO 612 z roku 1978), zejména tahače, které mají výšku spojovacího čepu vůči zemi rovnou nebo nižší než 1 100 mm, mohou být zkonstruovány tak, že budou osvobozeny od požadavků uvedených v bodě 7.1.1 písm. a) a bodech 7.1.3 a 7.2.4. V tomto ohledu mohou blatníky a boční kryty nezakrývat oblast těsně nad pneumatikami zadních náprav, pokud jsou tahače spojené s návěsem, aby se zabránilo zničení systému proti rozstřiku. Blatníky a boční kryty těchto vozidel musí nicméně odpovídat požadavkům výše uvedených bodů v oblastech, které jsou více než 60° od svislé čáry procházející středem kola, před a za těmito pneumatikami.

Tato vozidla proto musí být zkonstruována tak, aby vyhověla požadavkům stanoveným v prvním odstavci, pokud jsou provozována bez návěsu.

Aby mohly vyhovět těmto požadavkům, mohou mít blatníky a boční kryty například odstranitelné části.“

h)

Bod 7.3.1 se nahrazuje tímto:

„7.3.1

Šířka zástěrky musí splňovat požadavky pro „q“ v bodě 7.1.1 písm. c), s výjimkou případu, kdy je zástěrka v blatníku; v tom případě musí být široká alespoň jako běhoun pneumatiky.

Šířka části zástěrky, umístěné pod blatníkem musí splňovat podmínku stanovenou v tomto bodě s tolerancí 10 mm na každé straně.“

i)

Bod 7.3.3 se nahrazuje tímto:

„7.3.3

Maximální výška spodního okraje zástěrky nad vozovkou nesmí být větší než 200 mm (obrázek 3 v příloze V).

U poslední nápravy, u níž radiální vzdálenost spodního okraje vnějších bočních krytů Rv není větší než poloměr pneumatik namontovaných na kola této nápravy, se tato vzdálenost zvětšuje na 300 mm.

Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.“

j)

V bodě 7.3.5 se odkaz na „obrázek 4b“ nahrazuje odkazem na „obrázek 4 v příloze V“.

k)

Bod 9.3.2.1 se nahrazuje tímto:

„9.3.2.1.

Spodní okraj zařízení proti rozstřiku nesmí být vzdálen od vozovky více než 200 mm.

Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.“

l)

Doplňuje se nový bod 10, který zní:

„10.

U vícenásobných náprav nemusí zařízení proti rozstřiku jedné nápravy, která není nejzadnější nápravou, pokrývat celou šířku běhounu pneumatiky, pokud je možnost lokální kolize mezi systémem proti rozstřiku a konstrukcí nápravy nebo jejího zavěšení či podvozku.“

m)

Dodatek se vypouští

n)

Doplňují se nové dodatky 1 a 2, které znějí:

Dodatek 1

INFORMAČNÍ DOKUMENT Č. … TÝKAJÍCÍ SE ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA S OHLEDEM NA MONTÁŽ SYSTÉMŮ PROTI ROZSTŘIKU (SMĚRNICE 91/226/EHS, NAPOSLEDY POZMĚNĚNÁ SMĚRNICÍ 2010/19/EU) (4)

(Vysvětlivky viz příloha I směrnice 2007/46/ES)

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnosti na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

0.   OBECNĚ

0.1   Značka (obchodní název výrobce):

0.2   Typ:

0.2.1

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3   Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (b)

0.3.1

Umístění tohoto označení:

0.4   Kategorie vozidla (c):

0.5   Název a adresa výrobce:

0.8   Adresa (adresy) montážního závodu (závodů):

1.   OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1   Fotografie a/nebo výkresy reprezentující typ vozidla:

1.3   Počet náprav a kol:

1.3.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol:

1.3.2

Počet a umístění řízených náprav:

2.   HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g)

(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)

2.1   Rozvor (rozvory) náprav (plně naloženého vozidla) (g) (l):

2.6   Hmotnost v provozním stavu (maximální a minimální pro každou variantu)

Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a u tažných vozidel kategorie jiné než M1 se spojovacím zařízením, pokud je namontováno výrobcem, nebo hmotnost podvozku nebo podvozku s kabinou, bez karoserie a/nebo spojovacího zařízení, pokud výrobce karoserii a/nebo spojovací zařízení nemontuje (včetně kapalin, nářadí, náhradního kola, je-li namontováno, a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky, pokud je ve vozidle montováno služební sedadlo) (h) (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):

2.6.1

Rozložení této hmotnosti na nápravy a u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed zatížení ve spojovacím bodě (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):

2.8   Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla podle výrobce (i) (3):

9.   KAROSERIE

9.20   Systém proti rozstřiku

9.20.0

Namontován: ano/ne/neúplně (1)

9.20.1

Stručný popis vozidla z hlediska systému proti rozstřiku a jeho hlavních částí:

9.20.2

Podrobné výkresy systému proti rozstřiku a jeho umístění na vozidle s údajem rozměrů podle vyobrazení v příloze V směrnice 91/226/EHS, který bere v úvahu krajní kombinace pneumatika/kolo:

9.20.3

Číslo (čísla) schválení typu zařízení proti rozstřiku, je-li (jsou li) k dispozici:

Datum, spis

Dodatek 2

Image

Doplněk

K CERTIFIKÁTU ES SCHVÁLENÍ TYPU Č. … TÝKAJÍCÍ SE SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA S OHLEDEM NA SMĚRNICI 91/226/EHS, NAPOSLEDY POZMĚNĚNOU SMĚRNICÍ 2010/19/EU)

1.   Dodatečné informace

1.1.

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (typ, stručný popis, obchodní značka nebo název, číslo (čísla) schválení typu konstrukčních částí):

5.   Poznámky (pokud jsou):


(1)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.“

(2)  Nehodící se škrtněte.

(3)  Úř. věst. L 168, 26.6.1978, s. 45.“

(4)  Pro vozidla kategorie N1 a vozidla kategorie N2 s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny se použitím výjimky podle bodu 0.1 přílohy III této směrnice může použít informační dokument uvedený v příloze II směrnice 78/549/EHS.


PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA V

OBRÁZKY

Obrázek 1a

Šířka (q) blatníku (a) a poloha bočního krytu (j)

Image

Obrázek 1b

Příklad měření vnějšího krytu

Image

Obrázek 2

Rozměry blatníku a vnějšího bočního krytu

Image

Obrázek 3

Poloha blatníku a zástěrky

Image

Obrázek 4

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku (blatník, zástěrka, vnější boční kryt), zahrnující zařízení proti rozstřiku (s absorbováním energie) pro vícenásobné nápravy

Image

Obrázek 5

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku zahrnující zařízení proti rozstřiku (s absorbováním energie) pro nápravy vybavené neřízenými nebo samořízenými koly

(Příloha III – body 6.2 a 8)

Image

Image

Obrázek 6

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku zahrnující zařízení proti rozstřiku (se separátorem vzduchu a vody) pro nápravy vybavené řízenými, samořízenými nebo neřízenými koly

Image

Obrázek 7

Schéma znázorňující sestavu systému proti rozstřiku zahrnující zařízení proti rozstřiku (blatník, zástěrka, vnější boční kryt) pro vícenásobné nápravy, pokud vzdálenost mezi pneumatikami nepřesahuje 300 mm

Image

Obrázek 8

Zkušební sestava pro zařízení proti rozstřiku s pohlcováním energie

(příloha II, dodatek 1)

Image

Obrázek 9

Zkušební sestava pro zařízení proti rozstřiku se separátorem vzduchu a vody

(příloha II, dodatek 2)

Image

Image


ROZHODNUTÍ

20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/38


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 19. března 2010

o harmonizovaných podmínkách využívání rádiového spektra pro mobilní komunikační služby na palubách plavidel (služby MCV) v Evropské unii

(oznámeno pod číslem K(2010) 1644)

(Text s významem pro EHP)

(2010/166/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne 7. března 2002 o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru) (1), a zejména na čl. 4 odst. 3 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Iniciativa i2010 jako strategický rámec pro evropskou informační společnost (2) podporuje otevřené a konkurenceschopné digitální hospodářství v Evropské unii a klade důraz na informační a komunikační technologie jako na hnací sílu podněcující začleňování a kvalitu života. Vývoj dalších prostředků komunikace by mohl být přínosný pro produktivitu práce a pro růst trhu s mobilními telefonními službami.

(2)

Zařízení pro připojení námořních plavidel se používají na palubách nákladních a osobních lodí plovoucích v teritoriálních a mezinárodních vodách v Evropské unii a často mají celoevropský nebo mezistátní charakter. Systémy poskytující mobilní komunikační služby na palubách plavidel („služby MCV“) mají za cíl doplnit možnost stávajícího mobilního připojení při provozu v oblastech teritoriálních vod členských států Evropské unie podle definice Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, které nejsou pokryty pozemními mobilními sítěmi podléhajícími rozhodnutí Komise 2009/766/ES ze dne 16. října 2009 o harmonizaci kmitočtových pásem 900 MHz a 1 800 MHz pro zemské systémy schopné poskytovat celoevropské služby elektronických komunikací ve Společenství (3). Koordinovaný přístup k regulaci těchto služeb MCV by měl podpořit cíle jednotného trhu a mohl by vést ke zlepšení dostupnosti služeb GSM v Evropské unii.

(3)

Harmonizace pravidel pro využívání rádiového spektra v Evropské unii by měla usnadnit rozvoj a příjem služeb MCV v Evropské unii, kdy hlavním cílem je zamezit škodlivé interferenci s pozemními mobilními sítěmi a zabránit připojení k systémům poskytujícím služby MCV, pokud je možné připojení k pozemním mobilním sítím.

(4)

Na základě čl. 4 odst. 2 rozhodnutí č. 676/2002/ES Evropská komise pověřila (4) Evropskou konferenci správ pošt a telekomunikací (dále jen „CEPT“), aby identifikovala technické a provozní podmínky, které jsou zapotřebí k zajištění vyloučení škodlivé interference systémů GSM používaných na palubách plavidel v kmitočtových pásmech 900 MHz a 1 800 MHz v teritoriálních vodách členských států s provozem stávajících pozemních mobilních sítí, a to i v oblastech těchto teritoriálních vod, kde tyto sítě poskytují služby, a k zajištění toho, aby se pozemní mobilní terminály nepřipojovaly k takovémuto systému v době, kdy je používán v teritoriálních vodách, a aby žádné mobilní terminály nebyly vyloučeny z připojení k pozemním sítím. Toto rozhodnutí vychází z technických studií, které CEPT provedla na základě pověření Evropské komise, jak je uvedeno ve zprávě CEPT 28 (5).

(5)

Systém pro poskytování služeb MCV zvažovaný ve zprávě CEPT se skládá z jedné nebo více pikobuňkových základnových stanic (základnová stanice plavidla) umístěných na palubě plavidla, které zajišťují přístup k páteřní síti GSM pomocí zpětného propojení, např. přes satelit, který využívá jiné části spektra, než jsou kmitočtová pásma 900 MHz a 1 800 MHz. Základnová stanice plavidla v takovémto systému zajišťuje roaming mobilních terminálů GSM převážených cestujícími nebo posádkou plavidla poskytnutím připojení v kmitočtovém pásmu GSM-900 a/nebo GSM-1 800 v době, pokud se plavidlo nachází v mezinárodních vodách nebo v oblastech teritoriálních vod, kde není dostatečné pokrytí pozemní mobilní sítě nebo neexistuje vůbec.

(6)

Zpráva CEPT dospěla k závěru, že tyto systémy pro poskytování služeb MCV se nemají používat v blízkosti menší než dvě námořní míle od základní linie pobřežního státu. Zpráva vyjmenovává řadu technických a provozních podmínek pro využívání těchto systémů v teritoriálních vodách ve vzdálenosti od 2 do 12 námořních mil od základní linie.

(7)

Zařízení pro služby MCV, na které se vztahuje toto rozhodnutí, spadá do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (6). Shoda s příslušnými harmonizovanými normami pro GSM-900 a/nebo GSM-1 800 uvedenými v uvedené směrnici zajišťuje předpoklad shody s požadavky směrnice, čímž umožňuje uvedení takového zařízení na trh.

(8)

Přestože existují harmonizované normy Evropského ústavu pro telekomunikační normy (ETSI), stanovující technické požadavky, které musí zařízení GSM splnit pro povolení uvedení na trh, a přestože systémy poskytující služby MCV mohou používat tato zařízení GSM, je nicméně nutné stanovit specifické provozní hodnoty, jež musí splnit systémy poskytující služby MCV, provozované v teritoriálních vodách, aby se zamezilo škodlivým interferencím s pozemními sítěmi.

(9)

Z tohoto důvodu jsou v příloze tohoto rozhodnutí uvedeny všechny technické a provozní požadavky uvedené ve zprávě CEPT. Předpokládá se, že tyto požadavky, které jsou v rozsahu přizpůsobitelných parametrů norem GSM, zajistí koexistenci mezi systémy pro poskytování služeb MCV a pozemními sítěmi GSM/UMTS v kmitočtových pásmech 900 a 1 800 MHz a rovněž leteckými radionavigačními systémy s krátkým dosahem (systémy RSBN) v kmitočtovém pásmu 862–960 MHz. Tyto požadavky obsahují techniky zmírňující rušení, které vycházejí ze specifických provozních parametrů systémů GSM, nicméně při zajištění stejné úrovně ochrany lze použít i jiné prostředky nebo jiné techniky zmírňující rušení.

(10)

Toto rozhodnutí nelze posuzovat tak, že zavádí povinnosti pro členské státy, které nemají teritoriální vody. Tím není dotčeno povolování služeb MCV, které není v působnosti tohoto rozhodnutí, ale které může vyžadovat opatření členských států ve vztahu k plavidlům jejich státní příslušnosti v souladu s právem EU.

(11)

Členské státy by měly ve svých teritoriálních vodách usilovat o co nejrychlejší zpřístupnění celých kmitočtových pásem 900 MHz a 1 800 MHz pro systémy poskytující služby MCV, na neinterferenčním a nechráněném základě, aby se např. zabránilo diskriminaci mezi oprávněnými subjekty v těchto pásmech. Pokud ale vnitrostátní podmínky brání zpřístupnění celých pásem, mohou členské státy zpřístupnit menší velikost spektra; měly by však zpřístupnit nejméně 2 MHz spektra v odchozím směru a 2 MHz spektra v příchozím směru, protože tato velikost spektra je považována za minimální k provozování služeb MCV.

(12)

Aby podmínky uvedené v tomto rozhodnutí byly i nadále relevantní a vzhledem k rychlým změnám v prostředí rádiového spektra by vnitrostátní správní orgány měly pokud možno monitorovat využívání rádiového spektra zařízeními určenými pro služby MCV, aby bylo toto rozhodnutí podrobeno aktivnímu přezkumu. Tento přezkum by měl zohledňovat technologický vývoj a ověřovat, zda jsou počáteční předpoklady pro provoz služeb MCV stále relevantní.

(13)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro rádiové spektrum,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Účelem tohoto rozhodnutí je harmonizovat technické podmínky pro dostupnost a efektivní využívání kmitočtových pásem 900 MHz a 1 800 MHz pro systémy zajišťující mobilní komunikační služby na palubách plavidel v teritoriálních vodách Evropské unie.

Článek 2

Pro účely tohoto rozhodnutí se:

1)

„mobilními komunikačními službami na palubách plavidel (službami MCV)“ rozumí služby elektronických komunikací definované v čl. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES (7), které poskytuje podnik s cílem umožnit osobám na palubách plavidel komunikaci prostřednictvím veřejných komunikačních sítí využívajících systém GSM, aniž by se uskutečňovala přímá spojení s pozemními mobilními sítěmi;

2)

„pásmem 900 MHz“ rozumí pásmo 880–915 MHz pro odchozí komunikaci (vysílání terminálu, příjem základnové stanice) a pásmo 925–960 MHz pro příchozí komunikaci (vysílání základnové stanice, příjem terminálu);

3)

„pásmem 1 800 MHz“ rozumí pásmo 1 710-1 785 MHz pro odchozí komunikaci (vysílání terminálu, příjem základnové stanice) a pásmo 1 805-1 880 MHz pro příchozí komunikaci (vysílání základnové stanice, příjem terminálu);

4)

„systémem GSM“ rozumí síť elektronických komunikací, která splňuje normy GSM vydané Evropským ústavem pro telekomunikační normy, zejména normy EN 301 502 a EN 301 511;

5)

pojmem „na neinterferenčním a nechráněném základě“ rozumí, že žádné radiokomunikační službě nesmí být způsobováno škodlivé rušení a že nelze nárokovat ochranu těchto služeb před škodlivým rušením ze strany jiných radiokomunikačních služeb;

6)

„teritoriální vody“ rozumí ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu;

7)

„základnovou vysílací stanicí plavidla (základnovou stanicí plavidla)“ rozumí mobilní pikobuňka umístěná na plavidle, podporující služby GSM v pásmu 900 MHz a/nebo 1 800 MHz.

Článek 3

Členské státy nejpozději do 12 měsíců od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost zpřístupní pro systémy poskytující služby MCV na neinterferenčním a nechráněném základě v jejich teritoriálních vodách nejméně 2 MHz spektra v odchozím směru a 2 MHz odpovídajícího párovaného spektra v příchozím směru v pásmu 900 MHz a/nebo 1 800 MHz a zajistí, aby tyto systémy splňovaly podmínky uvedené v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 4

Členské státy podrobují využívání pásem 900 MHz a 1 800 MHz systémy poskytujícími služby MCV ve svých teritoriálních vodách stálému přezkumu, zejména s ohledem na trvající význam všech podmínek uvedených v článku 3 tohoto rozhodnutí a na případy škodlivé interference.

Článek 5

Členské státy předloží Evropské komisi zprávu o svých zjištěních ohledně přezkumu uvedeného v článku 4 tohoto rozhodnutí. Evropská komise v případě potřeby přistoupí k přezkumu tohoto rozhodnutí.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 19. března 2010.

Za Komisi

Neelie KROES

místopředsedkyně


(1)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 1.

(2)  KOM(2005) 229 v závěrečném znění ze dne 1. června 2005.

(3)  Úř. věst. L 274, 20.10.2009, s. 32.

(4)  Mandát pro CEPT pro mobilní komunikační služby na palubách plavidel, 8. července 2008.

(5)  Závěrečná zpráva CEPT pro Evropskou komisi týkající se mandátu ES pro mobilní komunikační služby na palubách plavidel (MCV), 1. července 2009.

(6)  Úř. věst. L 91, 7.4.1999, s. 10.

(7)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.


PŘÍLOHA

Podmínky, které musí splnit systémy poskytující služby MCV v teritoriálních vodách členských států Evropské unie, aby nedocházelo ke škodlivé interferenci s pozemními mobilními sítěmi

Musí být splněny tyto podmínky:

1)

Systém poskytující služby MCV se nesmí používat v blízkosti menší než dvě námořní míle (1) od základní linie podle definice Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu.

2)

V oblasti od 2 do 12 námořních mil od základní linie se používají pouze vnitřní antény základnové stanice plavidla.

3)

Omezení stanovená pro mobilní terminály při používání na palubách plavidel a pro základnové stanice plavidel:

Parametr

Popis

Vysílací výkon/hustota výkonu

Pro mobilní terminály používané na palubách plavidel a řízené základnovou stanicí plavidel v pásmu 900 MHz platí maximální vyzářený výstupní výkon:

5 dBm

Pro mobilní terminály používané na palubách plavidel a řízené základnovou stanicí plavidel v pásmu 1 800 MHz platí maximální vyzářený výstupní výkon:

0 dBm

U základnových stanic na palubách plavidel musí být maximální hustota výkonu naměřená ve vnějším prostoru plavidla, pokud jde o 0 dBi naměřeného zisku antény:

– 80 dBm/200 kHz

Pravidla pro přístup ke kanálům a jejich obsazování

Použijí se techniky zmírňující rušení, které zajišťují přinejmenším stejný výkon jako následující zmírňující faktory vycházející z norem GSM:

v oblasti od 2 do 3 námořních mil od základní linie je citlivost přijímače a prahová hodnota odpojení (ACCMIN (2) a minimální úroveň RXLEV (3)) mobilního terminálu používaného na palubě plavidla rovna nebo vyšší než – 70 dBm/200 kHz a v oblasti od 3 do 12 námořních mil od základní linie je rovna nebo vyšší než – 75 dBm/200 kHz,

přerušované vysílání (4) se aktivuje v odchozím směru systému MCV,

hodnota předstihu (5) základnové stanice plavidla je nastavena na minimum.


(1)  Jedna námořní míle = 1 852 metrů.

(2)  ACCMIN (RX_LEV_ACCESS_MIN); podle popisu v normě GSM ETSI TS 144 018.

(3)  RXLEV (RXLEV-FULL-SERVING-CELL); podle popisu v normě GSM ETSI TS 148 008.

(4)  Přerušované vysílání – DTX; podle popisu v normě GSM ETSI TS 148 008.

(5)  Hodnota předstihu; podle popisu v normě GSM ETSI TS 144 018.


DOPORUČENÍ

20.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 72/42


DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 19. března 2010

o oprávnění pro systémy mobilních komunikačních služeb na palubách plavidel (služeb MCV)

(Text s významem pro EHP)

(2010/167/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (1), a zejména na čl. 19 odst. 1 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Iniciativa i2010 jako strategický rámec pro evropskou informační společnost podporuje otevřenou a konkurenceschopnou digitální ekonomiku v Evropské unii, klade důraz na informační a komunikační technologie jako na hnací sílu podněcující začleňování a kvalitu života a zdůrazňuje přínosy snadného přístupu k informacím a komunikačním zdrojům ve všech oblastech každodenního života.

(2)

Mobilní komunikační služby na palubách plavidel („služby MCV“) se používají na palubách nákladních a osobních plavidel plovoucích v teritoriálních vodách v Evropské unii a mezinárodních vodách a často mají celoevropský nebo mezistátní charakter. Systémy poskytující služby MCV („systémy MCV“) mají za cíl doplnit stávající možnost mobilního připojení při provozu v těch oblastech teritoriálních vod členských států EU podle definice Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, které nejsou pokryty pozemními mobilními sítěmi.

(3)

Systém MCV („vyhrazený systém MCV“) se zpravidla skládá z jedné nebo více pikobuňkových základnových stanic umístěných na palubě plavidla (základnová stanice plavidla) zajišťujících přístup k páteřní síti GSM pomocí zpětného propojení, např. přes družici. Základnová stanice plavidla v tomto systému zajišťuje roaming mobilních terminálů GSM převážených cestujícími nebo posádkou lodi.

(4)

Služby MCV jsou v současné době provozovány komerčně pouze prostřednictvím normy GSM a pouze v pásmech 880–915 MHz a 1 710–1 785 MHz pro odchozí směr (vysílání terminálu a příjem základnové stanice) a 925–960 MHz a 1 805-1 880 MHz pro příchozí směr (vysílání základnové stanice a příjem terminálu). V budoucnu však mohou být rozšířeny do jiných zemských veřejných mobilních komunikačních systémů, které jsou provozovány v souladu s odlišnými normami a v jiných kmitočtových pásmech.

(5)

Provozování vyhrazených systémů MCV by se mělo rozlišovat od rozšířeného pokrytí pozemními sítěmi mobilních elektronických komunikací v teritoriálních vodách, jelikož to vychází z práv operátorů zřizovat a provozovat pozemní mobilní sítě.

(6)

Koordinovaný přístup k regulaci služeb MCV by pomohl usnadnit poskytování těchto služeb v Evropské unii, čímž by přispěl k dosažení cílů jednotného trhu EU. Pomohlo by to zajistit i plynulé mobilní připojení pro spotřebitele a uživatele z řad podniků a rovněž zvýšit potenciál inovativních námořních komunikačních služeb.

(7)

Při povolování využívání spektra pro poskytování služeb MCV musí členské státy postupovat v souladu se směrnicí 2002/21/ES a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (2). Konkrétně podle čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2002/21/ES by měly členské státy zajistit účinnou správu rádiových kmitočtů pro služby elektronických komunikací na svém území a podporovat harmonizaci využívání rádiových kmitočtů v EU tak, aby byla zabezpečena potřeba jejich účinného a efektivního využívání.

(8)

Podle směrnice 2002/21/ES by se měly vnitrostátní regulační orgány v členských státech podílet na vývoji jednotného trhu, mimo jiné odstraňováním zbývajících překážek k zajišťování sítí elektronických komunikací, s nimi souvisejících zařízení a služeb, poskytováním služeb elektronických komunikací na evropské úrovni a podporou zřizování a vývoje transevropských sítí, interoperabilitou celoevropských služeb a propojitelností koncových bodů. Dále by měly podporovat hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících zařízení a služeb, mimo jiné podporou účinného využívání a zajištěním účinné správy rádiových kmitočtů a zdrojů číslování.

(9)

Podle směrnice 2002/20/ES by pro zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací měl být použit co nejméně zatěžující systém oprávnění s cílem podnítit rozvoj nových služeb elektronických komunikací a celoevropských komunikačních sítí a služeb a dát poskytovatelům služeb a spotřebitelům možnost využívat výhod úspor z rozsahu dosahovaných na jednotném trhu.

(10)

V souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2002/20/ES může zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací podléhat pouze všeobecnému oprávnění, aniž jsou dotčeny zvláštní povinnosti uvedené v čl. 6 odst. 2 nebo práva na užívání uvedená v článku 5.

(11)

Podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2002/20/ES by neměly členské státy v případech, kdy je to možné, zejména pokud je riziko škodlivé interference zanedbatelné, podmiňovat užívání rádiových kmitočtů udělením individuálních práv k užívání, ale zahrnout podmínky pro užívání takových rádiových kmitočtů do všeobecného oprávnění.

(12)

Za předpokladu, že jsou splněny technické podmínky stanovené v rozhodnutí Komise 2010/166/EU (3), bude riziko škodlivé interference způsobené provozem MCV zanedbatelné, a proto by měly členské státy v zásadě udělovat všeobecná oprávnění pro využívání rádiového spektra k poskytování služeb MCV.

(13)

Některé členské státy mohou v současnosti využívat spektrum k poskytování služeb MCV na základě individuálních práv. Tento přístup pro udělování povolení by měl být přehodnocen, a to i na základě jakýchkoli zkušeností týkajících se poskytování služeb MCV v teritoriálních vodách členských států.

(14)

Podle článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/114/ES ze dne 16. září 2009, kterou se mění směrnice Rady 87/372/EHS o frekvenčních pásmech vyhrazených pro koordinované zavedení veřejných celoevropských buňkových digitálních pozemních mobilních komunikačních systémů ve Společenství (4), by členské státy měly přezkoumat, zda by stávající přiřazení pásma 900 MHz soutěžícím mobilním operátorům na jejich území mohlo narušovat hospodářskou soutěž na příslušných mobilních trzích, a případná narušení by měla být řešena v souladu s článkem 14 směrnice 2002/20/ES. Členské státy by měly případně zvážit využití této situace ke změně jakýchkoli stávajících výlučných práv k využívání, která byla udělena operátorům pozemních mobilních sítí tak, aby nevylučovala poskytování služeb MCV na příslušných kmitočtech.

(15)

Členské státy by měly mezi sebou a s Komisí sdílet informace, které přispějí k vyřešení jakékoli škodlivé interference způsobené službami MCV. Jelikož může řešení těchto otázek usnadnit zapojení Komunikačního výboru a Výboru pro rádiové spektrum, měla by Komise zajistit informovanost těchto výborů.

(16)

Na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (5) by členské státy měly zajistit, aby koncoví uživatelé a spotřebitelé měli k dispozici transparentní a aktualizované informace o platných cenách a tarifech a o standardních smluvních podmínkách s ohledem na přístup a používání veřejně dostupných telefonních služeb. Směrnice dále vyzývá členské státy, aby zajistily pro spotřebitele, kteří si objednají služby poskytující připojení a/nebo přístup k veřejné telefonní síti, právo uzavřít smlouvu s jedním nebo více podniky, jež takové služby poskytují. Ve smlouvě budou mimo jiné uvedeny ceny a tarify a prostředky, kterými je možné získávat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách a poplatcích za údržbu.

(17)

Mezinárodní dohody v oblasti námořní bezpečnosti a/nebo veřejné bezpečnosti by neměly být provozováním služeb MCV dotčeny.

(18)

Regulační a technické prvky společného přístupu k povolování využívání spektra k poskytování služeb MCV v Evropské unii by měly být podrobeny kontrole, aby bylo zajištěno, že zůstanou uspokojivé pro celkový záměr, kterým je zabránit škodlivé interferenci, jinak bude zvažováno podniknutí příslušných nápravných opatření.

(19)

Opatření stanovená tímto doporučením jsou v souladu se stanoviskem Komunikačního výboru,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

1.

Záměrem tohoto doporučení je koordinovat vnitrostátní podmínky a postupy pro udělování oprávnění, které se týká využívání rádiového spektra pro mobilní komunikační služby na palubách plavidel (služby MCV) v teritoriálních vodách členských států, aby bylo usnadněno zavedení těchto služeb v EU a zároveň se vyloučily škodlivé interference působené službami MCV pozemním službám elektronických komunikací.

Vnitrostátní podmínky a postupy pro udělování oprávnění uvedené v tomto doporučení se budou uplatňovat takovým způsobem, aniž by byly dotčeny právní povinnosti týkající se námořní a veřejné bezpečnosti a nařízení a/nebo správních předpisů o zařízeních určených pro služby MCV zaváděné v členských státech v souladu s právem Evropské unie, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (6) a jakýmikoli platnými nástroji EU a mezinárodními nástroji, které se týkají námořních zařízení.

2.

„Mobilními komunikačními službami na palubách plavidel“ (službami MCV) se rozumí služby elektronických komunikací podle čl. 2 písm. c) směrnice 2002/21/ES, které poskytuje podnik s cílem umožnit osobám na palubě plavidla komunikaci prostřednictvím veřejných komunikačních sítí využívajících systém GSM, aniž by se uskutečňovala přímá spojení s pozemními mobilními sítěmi.

3.

Toto doporučení platí pro udělování oprávnění k využívání rádiového spektra v kmitočtových pásmech definovaných v rozhodnutí 2010/166/EU pro poskytování služeb MCV v teritoriálních vodách členských států podle definice Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu. Poskytování služeb MCV na volném moři, družicové komunikace mezi plavidly a vesmírnými stanicemi a poskytování družicových pohyblivých služeb (MSS) koncovým uživatelům na palubách plavidel nespadá do působnosti tohoto doporučení.

4.

Nejpozději do 12 měsíců od přijetí tohoto doporučení by členské státy měly podniknout všechny kroky nezbytné k udělování oprávnění v kmitočtových pásmech nebo dílčích pásmech zpřístupněných v souladu s rozhodnutím 2010/166/EU, k využívání spektra pro poskytování služeb MCV ve svých teritoriálních vodách na palubách plavidel jimi registrovaných a případně k využívání spektra pro poskytování služeb MCV ve svých teritoriálních vodách.

5.

Členské státy by neměly udělit oprávnění k využívání spektra pro poskytování služeb MCV, pokud takové využití nebude splňovat technické podmínky stanovené v rozhodnutí 2010/166/EU.

6.

Členské státy mohou vyžadovat, aby byla k provozování systémů MCV v jejich teritoriálních vodách využívána pouze určitá zpřístupněná kmitočtová pásma nebo dílčí pásma v souladu s rozhodnutím 2010/166/EU.

7.

Členské státy by měly využívání spektra k poskytování služeb MCV podmínit všeobecným oprávněním. Aniž je dotčen čl. 5 odst. 1 směrnice 2002/20/ES, pokud využívání spektra pro poskytování služeb MCV podléhá individuálním právům, měly by členské státy přehodnotit potřebu těchto individuálních práv s cílem co nejdříve začlenit podmínky spojené s těmito právy do všeobecného oprávnění, a to nejpozději do tří let od přijetí tohoto doporučení.

8.

Nejpozději do 12 měsíců od přijetí tohoto doporučení by členské státy neměly vyžadovat žádná další oprávnění k využívání spektra zpřístupněného pro poskytování služeb MCV ve svých teritoriálních vodách, pokud bylo využívání spektra příslušným systémem MCV již povoleno jiným členským státem v souladu s jeho systémem udělování oprávnění a ve shodě s tímto doporučením.

9.

Členské státy by měly zvážit nevyžadování dalších oprávnění k využívání spektra ve svých teritoriálních vodách pro poskytování služeb MCV na palubách plavidel registrovaných ve třetích zemích, pokud je využívání spektra pro poskytování služeb MCV na těchto plavidlech již povoleno příslušnými zeměmi za stejných podmínek, jako jsou podmínky uvedené v rozhodnutí 2010/166/EU.

10.

Členské státy, jež před přijetím tohoto doporučení udělily v kmitočtových pásmech nebo dílčích pásmech zpřístupněných pro provoz systémů MCV výlučná individuální práva k využívání spektra pro poskytování pozemních sítí a/nebo služeb mobilních elektronických komunikací zasahujících do jejich teritoriálních vod, by měly při příležitosti prvního přezkoumání, změny, rozšíření nebo obnovení těchto výlučných práv k užívání na základě práva EU, případně vnitrostátního práva změnit tato práva k užívání tak, aby byl v jejich teritoriálních vodách umožněn provoz systémů MCV. Až do tohoto prvního přezkoumání, změny, rozšíření nebo obnovení by měly dotyčné členské státy podporovat poskytování služeb MCV ve svých teritoriálních vodách na základě obchodování se spektrem, sdílení spektra nebo jakýchkoli jiných srovnatelných ujednání s pozemními mobilními operátory, kteří využívají příslušných výlučných práv.

11.

Členské státy by měly aktivně, konstruktivně a v duchu solidarity, popřípadě s využitím stávajících postupů, spolupracovat na řešení jakýchkoli otázek týkajících se škodlivé interference, jejíž možnou příčinou je provoz systémů MCV.

12.

Členské státy by měly neprodleně informovat o otázkách týkajících se škodlivé interference, jejíž možnou příčinou je provoz systémů MCV spadajících do jurisdikce jiného členského státu, dotyčný členský stát, a rovněž by o nich měly informovat Komisi. V případě potřeby by Komise měla o výše uvedených otázkách informovat Komunikační výbor a Výbor pro rádiové spektrum, aby bylo nalezeno řešení jakýchkoli obtíží.

13.

Členské státy, které mají pravomoc nad systémy MCV podezřelými ze škodlivé interference se službami na území jiného členského státu, by měly reagovat a všechny tyto interference neprodleně vyřešit.

14.

Členské státy by měly podniknout veškerá vhodná opatření, aby zajistily přiměřenou informovanost spotřebitelů a jiných koncových uživatelů o podmínkách využívání služeb MCV.

15.

Členské státy by měly využívání spektra pro poskytování služeb MCV podrobovat kontrole, zejména s ohledem na skutečné nebo potenciální škodlivé interference, a měly by svá zjištění oznamovat Komisi, aby jí umožnily v případě potřeby provést včasný přezkum tohoto doporučení.

V Bruselu dne 19. března 2010.

Za Komisi

Neelie KROES

místopředsedkyně


(1)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.

(2)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 21.

(3)  Viz strana 38 v tomto čísle Úředního věstníku.

(4)  Úř. věst. L 274, 20.10.2009, s. 25.

(5)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51.

(6)  Úř. věst. L 91, 7.4.1999, s. 10.