22.12.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/1

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1224/2009

ze dne 20. listopadu 2009

o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (3),

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem společné rybářské politiky, jak je stanovena v nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (5), je zajistit takové využívání živých vodních zdrojů, které umožní udržitelné hospodářské, environmentální a sociální podmínky.

(2)

Vzhledem k tomu, že úspěch společné rybářské politiky vyžaduje zavedení účinného kontrolního režimu, jsou opatření uvedená v tomto nařízení zaměřena na zřízení režimu Společenství pro kontrolu, inspekci a vynucování s komplexním a integrovaným přístupem v souladu se zásadou proporcionality, aby bylo zajištěno dodržování všech pravidel společné rybářské politiky s cílem umožnit udržitelné využívání živých vodních zdrojů zahrnutím všech aspektů této politiky.

(3)	Zkušenosti z uplatňování nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (6) prokázaly, že stávající kontrolní režim již není s to zajistit dodržování pravidel společné rybářské politiky.

(4)

Kontrolní opatření jsou v současnosti upravena velkým počtem překrývajících se a složitých právních předpisů. Některé části kontrolního režimu jsou členskými státy prováděny nedostatečně, což vede k nedostatečným a nejednotným reakcím na porušování pravidel společné rybářské politiky, a tím k maření úsilí o vytvoření rovnocenných podmínek pro rybáře v celém Společenství. Proto by stávající režim a všechny povinnosti jím stanovené měly být shrnuty, racionalizovány a zjednodušeny, zejména zamezením zdvojení právní úpravy a snížením administrativní zátěže.

(5)

Vzhledem k rozsahu vyčerpání mořských vodních zdrojů je pro Společenství zásadně důležité, aby přijalo nezbytná opatření k vytvoření kultury dodržování pravidel společné rybářské politiky všemi provozovateli a plnění cílů stanovených na Světové vrcholné schůzce o udržitelném rozvoji v roce 2002, jakož i strategií udržitelného rozvoje Evropské rady. Pro dosažení tohoto cíle by měla být posílena a harmonizována pravidla kontroly, inspekce a vynucování opatření k zachování a řízení zdrojů, strukturálních opatření a opatření týkajících se společné organizace trhu.

(6)

Vzhledem k tomu, že nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (7), ukládá členským státům, aby přijaly vhodná opatření k zajištění účinnosti boje proti veškerému nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu a souvisejícím činnostem, a že nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 ze dne 29. září 2008 o udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Společenství mimo vody Společenství a o přístupu plavidel třetích zemí do vod Společenství (8) upravuje oprávnění pro rybářská plavidla Společenství provozovat rybolovné činnosti mimo vody Společenství a oprávnění pro plavidla třetích zemí provozovat rybolovné činnosti ve vodách Společenství, mělo by toto nařízení doplňovat uvedená nařízení a zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci mezi státními příslušníky členských států a třetích zemí.

(7)

Toto nařízení by se nemělo dotýkat zvláštních ustanovení obsažených v mezinárodních dohodách nebo předpisech platných v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu ani jakýchkoli vnitrostátních kontrolních předpisů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení, avšak překračující jeho minimální požadavky, za předpokladu, že uvedené vnitrostátní předpisy jsou v souladu s právem Společenství.

(8)

Měly by být využívány moderní technologie, jako jsou systém sledování plavidel, systém detekce plavidel a systém automatické identifikace, neboť umožňují účinné sledování, systematické, automatizované a rychle prováděné křížové kontroly a usnadňují administrativní postupy vnitrostátních orgánů i příslušných provozovatelů, čímž umožňují včasné analýzy rizik a komplexní hodnocení všech důležitých informací o kontrolách. Kontrolní režim by tedy měl umožnit členským státům spojit používání různých kontrolních nástrojů v zájmu zajištění nejúčinnější metody kontroly.

(9)

Měl by být zaveden nový, společný přístup ke kontrole rybolovu zahrnující komplexní sledování odlovů s cílem zajistit pro odvětví rybolovu rovnocenné podmínky zohledňující rozdíly mezi jednotlivými částmi loďstva. Za tím účelem by měla být stanovena společná kritéria pro provádění kontroly rybolovu, a zejména normalizované a koordinované postupy inspekce na moři, na pevnině a v celém tržním řetězci. Součástí nového přístupu by mělo být vyjasnění odpovědnosti jednotlivých členských států, Komise a Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu.

(10)

Řízení rybolovných zdrojů na úrovni Společenství je založeno zejména na celkových přípustných odlovech (TAC), kvótách, režimech intenzity rybolovu a technických opatřeních. Je třeba podniknout vhodné kroky s cílem zajistit, aby členské státy přijaly nezbytná opatření k účinnému provádění těchto řídících opatření.

(11)	Kontrolní činnosti a metody by měly být založeny na řízení rizik, při kterém by členské státy měly systematicky a komplexně využívat postupy křížové kontroly. Je rovněž nutné, aby si členské státy vyměňovaly důležité informace.

(12)	Spolupráce a koordinace mezi členskými státy, Komisí a Agenturou Společenství pro kontrolu rybolovu by měla být zintenzívněna v zájmu podpory dodržování pravidel společné rybářské politiky.

(13)

Aby se zajistilo, že rybolovné činnosti jsou provozovány pouze v souladu s pravidly společné rybářské politiky, měly by být vázány na licenci k rybolovu, a pokud platí zvláštní podmínky, na oprávnění k rybolovu. Měla by rovněž platit pravidla pro označování a identifikaci rybářských plavidel a jejich lovného zařízení.

(14)

Pro zajištění účinné kontroly by členské státy měly provozovat systém sledování plavidel a rybářská plavidla o celkové délce 12 metrů nebo větší by měla být vybavena zařízením umožňujícím jejich automatickou lokalizaci a identifikaci členskými státy. Rybářská plavidla by dále měla být vybavena systémem automatické identifikace v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (9), a členské státy by měly využívat údaje z takového systému pro účely křížové kontroly.

(15)

Měla by se posílit spolupráce mezi agenturami Společenství a orgány členských států. Údaje ze systému sledování plavidel, systému automatické identifikace a systému detekce plavidel by za tímto účelem mělo být možné předávat agenturám Společenství a příslušným orgánům členských států, které se zabývají činnostmi dohledu pro účely námořní bezpečnosti, hraniční kontroly, ochrany mořského životního prostředí a obecného vymáhání práva.

(16)

O budoucím využití elektronických sledovacích zařízení a nástrojů umožňujících sledovatelnost, jako jsou genetická analýza a jiné technologie kontroly rybolovu, pokud tyto technologie povedou k dokonalejšímu a nákladově efektivnímu dodržování pravidel společné rybářské politiky, by měla rozhodovat Rada.

(17)

Členské státy by měly sledovat činnosti svých rybářských plavidel ve vodách Společenství i mimo ně. Pro usnadnění účinné kontroly by velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 10 metrů nebo větší měli mít povinnost vést lodní deník rybolovu a předkládat prohlášení o vykládce a překládce. V zájmu využití moderních technologií by rybářská plavidla o celkové délce 12 metrů nebo větší měla vést lodní deník rybolovu v elektronické podobě a prohlášení o vykládce a překládce by měla být předkládána elektronicky.

(18)

Údaje z lodních deníků rybolovu rybářských plavidel by se měly ověřovat v okamžiku vykládky. Osoby účastnící se vykládky ryb a produktů rybolovu a jejich uvádění na trh by tudíž měly mít povinnost úředně ohlásit množství úlovku vyloženého nebo přeloženého na jiné plavidlo, nabídnutého k prodeji nebo nakoupeného.

(19)

Pro malá rybářská plavidla o celkové délce menší než 10 metrů by povinnost vést lodní deník rybolovu nebo vyplňovat prohlášení o vykládce představovala vzhledem k jejich lovné kapacitě neúměrné zatížení. Pro zajištění dostatečné úrovně kontroly takových plavidel by členské státy měly kontrolovat jejich činnost pomocí plánu namátkových kontrol.

(20)	Překládka na moři uniká řádné kontrole států vlajky i pobřežních států, a tím představují pro provozovatele možný způsob provozování nezákonného odlovu. Pro zlepšení kontroly by překládka měla být ve Společenství povolena pouze v určených přístavech.

(21)

Orgány členských států by měly mít možnost kontrolovat vykládku ve svých přístavech. Za tímto účelem by mělo být po rybářských plavidlech, která provozují rybolov týkající se populací, na které se vztahuje víceletý plán, a která jsou povinna zaznamenávat údaje v lodních denících rybolovu elektronicky, požadováno, aby předem oznamovaly uvedeným orgánům, že hodlají v jejich přístavech provést vykládku. Členské státy by měly mít možnost odmítnout vplutí do přístavu, pokud požadované informace nejsou úplné.

(22)

Jelikož je řízení rybolovných zdrojů založeno na rybolovných právech, mělo by být zajištěno, aby se úlovky a použitá intenzita rybolovu správně zaznamenávaly a odečítaly od kvót a přidělených intenzit rybolovu dotyčného členského státu vlajky. Pokud byly využitelná kvóta nebo přidělená intenzita rybolovu vyčerpány, měl být daný druh rybolovu ukončen.

(23)

S ohledem na požadavky na kapacitu rybářského loďstva Společenství uvedené v článku 13 nařízení (ES) č. 2371/2002, v nařízení Rady (ES) č. 639/2004 ze dne 30. března 2004 o řízení rybářského loďstva zapsaného v nejvzdálenějších regionech Společenství (10), v nařízení Komise (ES) č. 1438/2003 ze dne 12. srpna 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k politice Společenství týkající se loďstva, definované v kapitole III nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 (11), a v nařízení Komise (ES) č. 2104/2004 ze dne 9. prosince 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 639/2004 (12), by měly být zavedeny nástroje pro kontrolu kapacity loďstva, které by měly zahrnovat kontrolu výkonu motoru a použití lovného zařízení. Z uvedených důvodů by členské státy měly přijmout opatření s cílem zajistit, aby celková kapacita licencí k rybolovu nepřekročila maximální úrovně kapacity a aby výkon hnacího motoru rybářských plavidel nepřekročil ověřený výkon motoru těchto plavidel. Členské státy by měly za tímto účelem ověřovat výkon hnacího motoru rybářských plavidel, je-li vyšší než 120 kW, a rovněž by měly na základě plánu namátkových kontrol ověřovat soulad výkonu hnacího motoru s jinými dostupnými informacemi.

(24)	V případě víceletých plánů by se měla použít zvláštní opatření jako zvláštní způsob ochrany příslušných populací. Překládka úlovků populací, na které se vztahuje víceletý plán, by měly být povolována pouze v určených přístavech a pouze v případě, že tyto úlovky byly zváženy.

(25)	Mělo by být zvlášť stanoveno, že se smějí používat pouze povolená lovná zařízení a že ztracená lovná zařízení musí být vytažena.

(26)	Na oblasti omezeného rybolovu by se měla vztahovat zvláštní opatření. Je třeba jasně stanovit postup, kterým se loviště uzavírají a otevírají v reálném čase.

(27)

Jelikož rekreační rybolov může mít významný dopad na rybolovné zdroje, měly by členské státy zajistit, aby byl provozován způsobem slučitelným s cíli společné rybářské politiky. Členské státy by měly shromažďovat údaje o úlovcích rekreačního rybolovu z populací, na které se vztahuje plán obnovy. Tam, kde má rekreační rybolov významný dopad na příslušné zdroje, by měla Rada moci rozhodnout o konkrétních řídicích opatřeních.

(28)

Měl by být zaveden komplexní kontrolní režim týkající se celého řetězce produkce a uvádění do prodeje. Vedle posílené kontroly organizací producentů by měl zahrnovat i jednotný systém sledovatelnosti, doplňující ustanovení obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (13). Tento režim by měl rovněž chránit zájmy spotřebitelů tím, že bude poskytovat informace o obchodním označení, způsobu produkce a oblasti odlovu v každé fázi uvádění na trh, jak je uvedeno v nařízení Komise (ES) č. 2065/2001 ze dne 22. října 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 104/2000, pokud jde o informování spotřebitelů o produktech rybolovu a akvakultury (14). Měl by zajistit kontrolu organizací producentů v souladu s nařízením Komise (ES) č. 2508/2000 ze dne 15. listopadu 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 104/2000, pokud jde o operační programy v odvětví rybolovu (15).

(29)

Aby byly všechny odlovy řádně kontrolovány, měly by členské státy zajistit, aby všechny produkty rybolovu byly poprvé uvedeny na trh nebo zaregistrovány v dražebním středisku nebo pro registrované odběratele nebo organizace producentů. Jelikož je třeba znát přesnou hmotnost úlovků, aby se sledovalo využití kvót, měly by členské státy zajistit, aby se všechny produkty rybolovu zvážily, ledaže jsou zavedeny plány namátkových kontrol založené na společné metodice.

(30)

Aby se sledovala cesta úlovku a aby bylo možné ověřit soulad úlovků s údaji o odlovu, měli by registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby pověřené členskými státy předkládat prodejní doklady. Přesahuje-li jejich roční obrat při prvních prodejích produktů rybolovu 200 000 EUR, měly by prodejní doklady předávat elektronicky.

(31)

K zajištění dodržování opatření k zachování zdrojů a obchodních opatření Společenství je třeba podniknout kroky, které by vyžadovaly, aby všechny produkty rybolovu, u nichž nebyly předloženy prodejní doklady ani prohlášení o převzetí a které jsou přepravovány na místo jiné než místo vykládky, provázel přepravní doklad udávající jejich povahu, původ a hmotnost, ledaže je přepravní doklad předán elektronicky před přepravou.

(32)	Členské státy by měly provádět pravidelné kontroly organizací producentů s cílem zajistit, aby plnily zákonné požadavky. Rovněž by měly provádět kontroly týkající se cenových a intervenčních opatření.

(33)	Členské státy by měly vykonávat dohled ve vodách Společenství a měly by přijímat nutná opatření, pokud pozorování nebo zjištění neodpovídají dostupným informacím.

(34)	Pro budoucí programy pozorování by se měla jasně stanovit koncepce a úkoly kontrolních pozorovatelů. Zároveň by měla být stanovena pravidla pro provádění inspekcí.

(35)

Za účelem důsledného a účinného stíhání porušování předpisů by měla být přijata opatření umožňující, aby byly inspekční zprávy a zprávy o dohledu vypracované úředníky Komise, inspektory Společenství a úředníky ostatních členských států použity stejným způsobem jako vnitrostátní zprávy. Členské státy by rovněž měly zřídit elektronickou databázi obsahující inspekční zprávy a zprávy o dohledu vypracované jejich úředníky.

(36)	V zájmu posílení společné úrovně kontroly ve vodách Společenství by se měl zavést seznam inspektorů Společenství a měly by být vyjasněny jejich úkoly a pravomoci. Z téhož důvodu by za určitých podmínek měly být možné inspekce rybářských plavidel mimo vody členského státu provádějícího inspekci.

(37)

V případě porušení předpisů by mělo být zajištěno přijetí vhodných opatření, aby toto porušení bylo možné účinně šetřit bez ohledu na to, kde k němu dojde. V některých případech závažných porušení předpisů by měla existovat posílená následná opatření s cílem umožnit jejich okamžité vyšetření. Členské státy by v tomto směru měly rovněž mít povinnost přijmout odpovídající opatření, pokud porušení předpisů odhalí inspektor Společenství. Za určitých podmínek by mělo být možné předat řízení členskému státu vlajky nebo členskému státu, jehož státním příslušníkem je osoba porušující předpisy.

(38)

Státní příslušníci členských států by měli být odrazováni od porušování pravidel společné rybářské politiky. Jelikož se následky takového porušení předpisů v jednotlivých členských státech velmi liší, a tím vznikají pro rybáře diskriminační a nespravedlivá soutěžní pravidla, a vzhledem k tomu, že neexistence odrazujících, přiměřených a účinných sankcí v některých členských státech omezuje účinnost kontroly, je vhodné zavést správní sankce spojené s bodovým systémem v zájmu skutečného odrazení od závažného porušování předpisů.

(39)

Jedním z hlavních důvodů přetrvávání vysokého počtu závažných porušení pravidel společné rybářské politiky ve vodách Společenství nebo provozovateli Společenství je nedostatečně odrazující úroveň sankcí za závažná porušení těchto pravidel stanovených vnitrostátními právními předpisy. Tento nedostatek je dále zvýrazněn vysokou různorodostí v úrovni sankcí mezi členskými státy, což vede provozovatele porušující předpisy k tomu, aby nedovolenou činnost provozovali ve vodách nebo na území členských států, kde jsou tyto sankce nejnižší. Je proto vhodné doplnit maximální úrovně sankcí za závažná porušení pravidel společné rybářské politiky, jak jsou stanoveny v článku 44 nařízení (ES) č. 1005/2008, odrazujícími sankcemi zohledňujícími povahu škody, hodnotu produktů rybolovu získaných závažným porušením předpisů, hospodářskou situaci osoby, která porušila předpisy, a případné opakování porušení předpisů. Rovněž by měla být stanovena okamžitá donucovací opatření a doplňující opatření.

(40)

Stanovení sankcí by mělo být doplněno bodovým systém pro závažná porušení předpisů, na jehož základě by měla být držiteli licence k rybolovu tato licence pozastavena, pokud mu byl přidělen určitý počet sankčních bodů v návaznosti na uložení sankcí za závažná porušení předpisů. Je-li licence k rybolovu pozastavena pětkrát na základě tohoto režimu a opět je připsán určitý počet sankčních bodů, měla by být odňata úplně. Členské státy by v této souvislosti měly zaznamenávat ve vnitrostátním rejstříku veškerá porušení pravidel společné rybářské politiky.

(41)

V zájmu dosažení cílů společné rybářské politiky by Komise měla mít možnost přijímat účinná nápravná opatření. Za tím účelem by měla být posílena řídicí schopnost Komise a její schopnost zasahovat způsobem odpovídajícím úrovni porušení pravidel členským státem. Komise by měla být zmocněna provádět nezávislé kontroly bez předchozího oznámení, aby ověřila kontrolní úkony prováděné příslušnými orgány členských států.

(42)

Na ochranu finančích zájmů Společenství a k zajištění převažujícího zájmu na zachování rybolovných zdrojů by měla být finanční pomoc podle nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu (16) a podle nařízení Rady (ES) č. 861/2006 ze dne 22. května 2006, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění společné rybářské politiky a pro oblast mořského práva (17), podmíněna tím, aby členské státy dodržovaly své povinnosti v oblasti kontroly rybolovu, a pro případy nedostatečného uplatňování pravidel společné rybářské politiky členskými státy, které se dotýká účinnosti financovaných opatření, by proto mělo být stanoveno pozastavení a zrušení této finanční pomoci.

(43)

Komisi by měla být svěřena pravomoc ukončit rybolov, je-li vyčerpána kvóta některého členského státu nebo některý TAC. Komise by rovněž měla být zmocněna krátit kvóty a přidělené intenzity rybolovu s cílem zajistit, aby byla plně dodržována omezení rybolovných práv. Komise by rovněž měla mít schopnost přijímat mimořádná opatření, pokud existují důkazy, že rybolovné činnosti nebo opatření některého členského státu narušují opatřeními k zachování a řízení zdrojů podle plánů řízení nebo ohrožují mořský ekosystém.

(44)

Měla by být zajištěna výměna údajů v elektronické podobě s ostatními členskými státy a s Komisí nebo subjektem jí určeným. Komise nebo subjekt jí určený by měly mít přímý přístup k údajům členských států o rybolovu, aby mohl ověřit, zda členské státy dodržují své povinnosti, a zasáhnout, pokud jsou zjištěny nesrovnalosti.

(45)

V zájmu lepší komunikace by příslušné orgány členských států měly zřídit internetové stránky se všeobecnými informacemi ve veřejně přístupné části a s provozními informacemi uvedenými v zabezpečené části internetových stránek. Rovněž by mělo být zajištěno, aby orgány členských států příslušné pro uplatňování tohoto nařízení spolupracovaly navzájem, s Komisí nebo subjektem jí určeným a s příslušnými orgány třetích zemí.

(46)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (18). Veškerá opatření přijatá Komisí k provedení tohoto nařízení by měla být v souladu se zásadou proporcionality.

(47)

Mandát Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu by měl být upraven a rozšířen s cílem podpořit jednotné zavádění kontrolního režimu společné rybářské politiky, zajistit organizaci operativní spolupráce, poskytnout pomoc členským státům a umožnit agentuře zřídit jednotku pro mimořádné události v případě, že je zjištěno závažné riziko pro společnou rybářskou politiku. Agentura by rovněž měla být oprávněna pořizovat si vybavení nutné pro provádění plánů společného nasazení a spolupráci při provádění integrované námořní politiky Evropské unie.

(48)

S údaji získanými a vyměněnými na základě tohoto nařízení by mělo být zacházeno v souladu s platnými pravidly utajení. Na činnosti v oblasti zpracování osobních údajů prováděné členskými státy při uplatňování tohoto nařízení by se měla vztahovat směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (19). Činnosti v oblasti zpracování osobních údajů prováděné Komisí při uplatňování tohoto nařízení by se měly řídit nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (20).

(49)	V zájmu uvedení práva Společenství do souladu s tímto nařízením by měla být změněna některá nařízení, pokud jde o kontrolní ustanovení.

(50)

Jelikož toto nařízení zavádí nový komplexní kontrolní režim, mělo by být zrušeno nařízení (EHS) č. 2847/93, nařízení Rady (ES) č. 1627/94 ze dne 27. června 1994, kterým se stanoví obecná ustanovení týkající se zvláštních povolení k rybolovu (21), a nařízení Rady (ES) č. 1966/2006 ze dne 21. prosince 2006 o elektronickém zaznamenávání a hlášení rybolovných činností a o zařízení pro dálkové snímání (22).

(51)	Aby byl členským státům poskytnut nezbytný čas na přizpůsobení se některým z nových povinností stanovených v tomto nařízení, je vhodné odložit použitelnost některých ustanovení na pozdější dobu,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí režim Společenství pro kontrolu, inspekci a vynucování (dále jen „kontrolní režim Společenství“) s cílem zajistit dodržování pravidel společné rybářské politiky.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na veškeré činnosti provozované v rámci společné rybářské politiky na území členských států nebo ve vodách Společenství nebo rybářskými plavidly Společenství nebo, aniž je dotčena prvořadá odpovědnost členského státu vlajky, státními příslušníky členských států.

2.   Činnosti provozované v mořských vodách zámořských území a zemí uvedených v příloze II Smlouvy jsou považovány za činnosti provozované v mořských vodách třetích zemí.

Článek 3

Vztah k mezinárodním a vnitrostátním předpisům

1.   Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená v dohodách o rybolovu uzavřených mezi Společenstvím a třetími zeměmi nebo předpisech platných v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu nebo v obdobných dohodách, jichž je Společenství smluvní stranou nebo s nimiž spolupracuje, aniž by bylo smluvní stranou.

2.   Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčena vnitrostátní kontrolní opatření, která překračují minimální požadavky tohoto nařízení, pokud jsou v souladu s právními předpisy Společenství a se společnou rybářskou politikou. Na žádost Komise jí členské státy tato kontrolní opatření oznámí.

Článek 4

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v nařízení (ES) č. 2371/2002. Dále se pro účely tohoto nařízení rozumí:

1)	„rybolovnou činností“ vyhledávání ryb, nahazování, kladení, vlečení a vytahování rybolovného zařízení, nakládání úlovku na plavidlo, překládka, uchovávání na plavidle, zpracovávání na plavidle, přemísťování, umísťování do klecí, výkrm a vykládka ryb a produktů rybolovu;

2)	„pravidly společné rybářské politiky“ právní předpisy Společenství o zachování, řízení a využívání živých vodních zdrojů, o akvakultuře a o zpracování, přepravě a uvádění na trh produktů rybolovu a akvakultury;

3)	„kontrolou“ sledování a dohled;

4)	„inspekcí“ jakákoli kontrola prováděná úředníky týkající se dodržování pravidel společné rybářské politiky, která je zaznamenána v inspekční zprávě;

5)	„dohledem“ sledování rybolovných činností na základě pozorování inspekčními plavidly nebo úředními letadly a technickými detekčními a identifikačními postupy;

6)	„úředníkem“ osoba, kterou vnitrostátní orgán, Komise nebo Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu pověřily provedením inspekce;

7)	„inspektorem Společenství“ úředník členského státu nebo Komise nebo subjektu jí určeného uvedený na seznamu podle článku 79;

8)	„kontrolním pozorovatelem“ osoba pověřená vnitrostátním orgánem, aby sledovala uplatňování pravidel společné rybářské politiky;

9)

„licencí k rybolovu“ úřední doklad propůjčující svému držiteli právo, jak je stanoveno vnitrostátními předpisy, využívat určitou rybolovnou kapacitu pro obchodní využívání živých vodních zdrojů. Obsahuje minimální požadavky týkající se identifikace, technických vlastností a vybavení rybářského plavidla Společenství;

10)	„oprávněním k rybolovu“ oprávnění k rybolovu vydané rybářskému plavidlu Společenství k jeho licenci k rybolovu, které jej opravňuje provozovat určité rybolovné činnosti během určitého období v dané oblasti nebo pro daný druh rybolovu za stanovených podmínek;

11)	„systémem automatické identifikace“ autonomní a nepřetržitý systém identifikace a sledování plavidel, který lodím poskytuje prostředky, aby si elektronicky vyměňovaly s blízkými loděmi a orgány na břehu údaje o lodi zahrnující identifikaci, polohu, kurz a rychlost;

12)	„údaji ze systému sledování plavidel“ údaje o identifikaci, zeměpisné poloze, datu, čase, kurzu a rychlosti rybářských plavidel, které jsou přenášeny pomocí zařízení pro satelitní sledování instalovaných na rybářských plavidlech do střediska pro sledování rybolovu členského státu vlajky;

13)	„systémem detekce plavidel“ satelitní technologie dálkového snímání, kterou lze identifikovat plavidla a zjišťovat jejich polohu na moři;

14)	„oblastí omezeného rybolovu“ jakákoli mořská oblast v jurisdikci členského státu, která byla vymezena Radou a v níž jsou rybolovné činnosti omezeny nebo zakázány;

15)	„střediskem pro sledování rybolovu“ operační středisko zřízené členským státem vlajky a vybavené počítačovým hardwarem a softwarem umožňujícím automatické přijímání a zpracování údajů a elektronický přenos údajů;

16)	„překládkou“ vyložení všech nebo některých produktů rybolovu nebo akvakultury nacházejících se na plavidle na jiné plavidlo;

17)	„rizikem“ pravděpodobnost, že dojde k události, která by znamenala porušení pravidel společné rybářské politiky;

18)

„řízením rizik“ systematické zjišťovaní rizik a provádění všech nezbytných opatření s cílem omezit vystavení riziku. To zahrnuje činnosti jako sběr údajů a informací, analýza a hodnocení rizik, příprava a přijímání opatření a pravidelné sledování a přezkoumávání procesu a jeho výsledků, a to na základě mezinárodních zdrojů nebo strategií a zdrojů nebo strategií a zdrojů na úrovni Společenství či členských států;

19)	„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo vlastní jakýkoli podnik provozující jakékoli činnosti související s jakoukoli fází produkce, zpracování, uvádění na trh, distribuce a maloobchodního prodeje produktů rybolovu a akvakultury;

20)	„partií“ množství produktů rybolovu a akvakultury daného druhu stejné obchodní úpravy, které pochází ze stejné příslušné zeměpisné oblasti a stejného rybářského plavidla nebo stejné skupiny rybářských plavidel nebo ze stejné produkční jednotky akvakultury;

21)	„zpracováním“ proces přípravy obchodní úpravy produktu. Zahrnuje porcování, balení, konzervování, mražení, uzení, solení, vaření, nakládání, sušení nebo jakýkoli jiný způsob přípravy ryb k uvedení na trh;

22)	„vykládkou“ počáteční vyložení jakéhokoli množství produktů rybolovu z rybářského plavidla na pevninu;

23)	„maloobchodním prodejem“ nakládání s produkty živých vodních zdrojů nebo jejich zpracování a jejich skladování v místě prodeje nebo dodání konečnému spotřebiteli, včetně distribuce;

24)	„víceletými plány“ plány obnovy uvedené v článku 5 nařízení (ES) č. 2371/2002, plány řízení uvedené v článku 6 nařízení (ES) č. 2371/2002 a další ustanovení Společenství přijímaná na základě článku 37 Smlouvy a stanovící zvláštní řídicí opatření pro určité populace na dobu několika let;

25)	„pobřežním státem“ stát, pod jehož svrchovaností nebo v jehož jurisdikci jsou vody nebo přístavy, kde daná činnost probíhá;

26)	„vynucováním“ opatření přijatá k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky;

27)	„ověřeným výkonem motoru“ maximální stálý výkon motoru, kterého lze dosáhnout na výstupní přírubě motoru v souladu s osvědčením vydaným orgány členského státu nebo klasifikačními společnostmi nebo jinými provozovateli jimi určenými;

28)	„rekreačním rybolovem“ neobchodní rybolovné činnosti využívající mořské živé vodní zdroje pro rekreační, turistické nebo sportovní účely;

29)

„přesunem“ rybolovné činnosti, při nichž je celý úlovek nebo jeho část přeložen nebo přemístěn ze sdíleného lovného zařízení na plavidlo nebo z podpalubí plavidla nebo z jeho lovného zařízení do sítě na uchovávání živých úlovků, kontejneru nebo klece mimo plavidlo, v nichž se živé úlovky uchovávají až do vykládky;

30)

„příslušnou zeměpisnou oblastí“ mořská oblast, která se považuje za jednotku pro účely zeměpisné klasifikace rybolovu vyjádřené odkazem na podoblast, divizi nebo subdivizi FAO, nebo případně na statistický obdélník ICES, na oblast intenzity rybolovu, na hospodářskou zónu nebo na oblast ohraničenou zeměpisnými souřadnicemi;

31)	„rybářským plavidlem“ jakékoli plavidlo vybavené pro účely obchodního využívání živých vodních zdrojů;

32)	„rybolovným právem“ kvantifikovaný právní nárok na lov ryb, vyjádřený jako odlov, jako intenzita rybolovu nebo obojím způsobem.

HLAVA II

OBECNÉ ZÁSADY

Článek 5

Obecné zásady

1.   Členské státy kontrolují činnosti provozované fyzickými nebo právnickými osobami v rámci společné rybářské politiky na jejich území a ve vodách pod jejich svrchovaností nebo v jejich jurisdikci, zejména rybolovné činnosti, překládku, přemísťování ryb do klecí nebo zařízení určených pro akvakulturu včetně výkrmen, vykládku, dovoz, přepravu, zpracovávání, uvádění na trh a skladování produktů rybolovu a akvakultury.

2.   Členské státy rovněž kontrolují přístup do vod a ke zdrojům a činnosti provozované mimo vody Společenství rybářskými plavidly Společenství plujícími pod jejich vlajkou, a aniž je dotčena prvořadá odpovědnost členského státu vlajky, jejich státními příslušníky.

3.   Členské státy přijímají náležitá opatření, přidělují přiměřené finanční, personální a technické zdroje a zřizují veškeré správní a technické struktury nezbytné pro zajištění kontroly, inspekce a vynucování činností provozovaných v rámci společné rybářské politiky. Svým příslušným orgánům a úředníkům poskytují všechny odpovídající prostředky, které jim umožňují plnit jejich povinnosti.

4.   Každý členský stát zajistí, aby kontrola, inspekce a vynucování probíhaly bez diskriminace jakýchkoli odvětví, plavidel nebo osob a na základě řízení rizik.

5.   V každém členském státě koordinuje kontrolní činnosti všech vnitrostátních kontrolních orgánů jediný orgán. Ten také odpovídá za koordinaci sběru, zpracování a ověřování údajů o rybolovných činnostech, za podávání zpráv Komisi, Agentuře Společenství pro kontrolu rybolovu zřízené nařízením (ES) č. 768/2005 (23), dalším členským státům a případně třetím zemím, za spolupráci s těmito subjekty a zajištění předávání informací těmto subjektům.

6.   Postupem podle článku 103 je vyplacení příspěvku z Evropského rybářského fondu podle nařízení (ES) č. 1198/2006 a finančních příspěvků Společenství na opatření uvedená v čl. 8 písm. a) nařízení (ES) č. 861/2006 podmíněno dodržováním povinnosti členských států zajistit dodržování a vynucování pravidel společné rybářské politiky, která se vztahují k financovaným opatřením nebo mají dopad na jejich účinnost, a za tímto účelem provádět a udržovat účinný režim kontroly, inspekce a vynucování.

7.   Komise a členské státy v souladu se svými pravomocemi zajišťují, aby bylo při řízení a kontrole finanční pomoci Společenství dosahováno cílů tohoto nařízení.

HLAVA III

OBECNÉ PODMÍNKY PŘÍSTUPU DO VOD A KE ZDROJŮM

Článek 6

Licence k rybolovu

1.   Rybářské plavidlo Společenství smí být používáno pro obchodní využívání živých vodních zdrojů, pouze pokud má platnou licenci k rybolovu.

2.   Členský stát vlajky zajistí, aby byly informace obsažené v licenci k rybolovu správné a odpovídaly informacím uvedeným v rejstříku rybářských loďstev Společenství uvedeném v článku 15 nařízení (ES) č. 2371/2002.

3.   Členský stát vlajky pozastaví licenci k rybolovu plavidlu, které je z rozhodnutí daného členského státu dočasně odstaveno nebo které má pozastaveno oprávnění k rybolovu v souladu s čl. 45 odst. 4 nařízení (ES) č. 1005/2008.

4.   Členský stát vlajky odejme licenci k rybolovu plavidlu, na něž se vztahuje opatření na úpravu kapacity podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 2371/2002 nebo kterému bylo odňato oprávnění k rybolovu v souladu s čl. 45 odst. 4 nařízení (ES) č. 1005/2008.

5.   Členský stát vlajky vydává, spravuje a odebírá licence k rybolovu v souladu s prováděcími pravidly přijatými postupem podle článku 119.

Článek 7

Oprávnění k rybolovu

1.   Rybářské plavidlo Společenství provozující činnost ve vodách Společenství je oprávněno provozovat určité rybolovné činnosti, pouze jsou-li uvedeny v platném oprávnění k rybolovu, jestliže se na dané druhy rybolovu nebo oblasti rybolovu, pro něž jsou tyto činnosti povoleny, vztahuje:

a)	režim intenzity rybolovu;

b)	víceletý plán;

c)	oblast omezeného rybolovu;

d)	ustanovení o rybolovu pro vědecké účely;

e)	jiné případy stanovené v právních předpisech Společenství.

2.   Má-li členský stát zvláštní vnitrostátní systém oprávnění k rybolovu, zasílá Komisi na její žádost souhrn informací uvedených ve vydaném oprávnění a související celkové údaje o intenzitě rybolovu.

3.   Pokud členský stát vlajky přijal vnitrostátní předpisy ve formě vnitrostátního systému oprávnění k rybolovu, jenž slouží pro přidělování rybolovných práv, které má k dispozici, jednotlivým plavidlům, zasílá Komisi na její žádost informace o rybářských plavidlech oprávněných provozovat rybolovnou činnost při daném druhu rybolovu, zejména vnější identifikační číslo, názvy dotčených rybářských plavidel a jednotlivá rybolovná práva plavidlům přidělená.

4.   Oprávnění k rybolovu se nevydá, pokud dotyčné rybářské plavidlo nemá licenci k rybolovu získanou podle článku 6 nebo byla-li mu licence k rybolovu pozastavena nebo odňata. Oprávnění k rybolovu se automaticky odebírá v případě odnětí licence k rybolovu příslušející plavidlu. Oprávnění k rybolovu se pozastavuje v případě pozastavení licence k rybolovu.

5.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 8

Označování lovného zařízení

1.   Velitel rybářského plavidla dodržuje podmínky a omezení týkající se označování a identifikace rybářských plavidel a jejich lovných zařízení.

2.   Prováděcí pravidla pro označování a identifikaci plavidel a jejich lovných zařízení se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 9

Systém sledování plavidel

1.   Členské státy provozují systém satelitního sledování plavidel za účelem účinného sledování rybolovných činností rybářských plavidel plujících pod jejich vlajkou bez ohledu na to, kde se nacházejí, a sledování rybolovných činností ve vodách členských států.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, musí mít každé rybářské plavidlo o celkové délce 12 metrů nebo větší instalováno plně funkční zařízení, které umožňuje jeho automatickou lokalizaci a identifikaci systémem sledování plavidel pomocí přenosu údajů o poloze prováděného v pravidelných intervalech. Toto zařízení musí rovněž umožňovat středisku pro sledování rybolovu členského státu vlajky komunikaci s rybářským plavidlem. Na rybářská plavidla o celkové délce 12 metrů nebo větší a menší než 15 metrů se tento článek vztahuje ode dne 1. ledna 2012.

3.   Nachází-li se rybářské plavidlo ve vodách jiného členského státu, poskytuje členský stát vlajky údaje o daném plavidle ze systému sledování plavidel pomocí automatického přenosu středisku pro sledování rybolovu pobřežních členských států. Údaje ze systému sledování plavidel se rovněž na požádání poskytují členskému státu, v jehož přístavech rybářské plavidlo pravděpodobně vyloží své úlovky nebo v jehož vodách pravděpodobně bude pokračovat v rybolovných činnostech.

4.   Provozuje-li rybářské plavidlo Společenství činnost ve vodách třetí země nebo v oblastech na volném moři, kde jsou rybolovné zdroje řízeny mezinárodní organizací, a stanoví-li tak dohoda s dotyčnou třetí zemí nebo příslušná pravidla dotyčné mezinárodní organizace, poskytují se uvedené údaje rovněž této zemi nebo organizaci.

5.   Členský stát může osvobodit rybářská plavidla Společenství o celkové délce menší než 15 metrů plující pod jeho vlajkou od požadavku vybavení systémem sledování plavidel,

a)	provozují-li činnost výhradně v teritoriálních vodách členského státu vlajky, nebo

b)	nestráví-li na moři nikdy více než 24 hodin od vyplutí do návratu do přístavu.

6.   Rybářská plavidla třetích zemí o celkové délce 12 metrů nebo větší a pomocná rybářská plavidla třetích zemí zapojená do vedlejších činností souvisejících s rybolovnými činnostmi, která provozují činnost ve vodách Společenství, musí mít instalováno plně funkční zařízení, které umožňuje jejich automatickou lokalizaci a identifikaci systémem sledování plavidel pomocí přenosu údajů o poloze prováděného v pravidelných intervalech stejným způsobem, jako to provádějí rybářská plavidla Společenství.

7.   Členské státy zřizují a provozují střediska pro sledování rybolovu, která sledují rybolovné činnosti a intenzitu rybolovu. Středisko pro sledování rybolovu každého členského státu sleduje rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou bez ohledu na vody, ve kterých provozují činnost, nebo na přístav, ve kterém se nacházejí, a dále rybářská plavidla Společenství plující pod vlajkou jiných členských států a rybářská plavidla třetích zemí, na která se vztahuje systém sledování plavidel a která provozují činnost ve vodách pod svrchovaností nebo v jurisdikci dotyčného členského státu.

8.   Každý členský stát vlajky určí orgány příslušné pro středisko pro sledování rybolovu a přijme náležitá opatření zajišťující patřičné personální vybavení svého střediska pro sledování rybolovu a jeho vybavení počítačovým hardwarem a softwarem umožňujícím automatické zpracování údajů a elektronický přenos údajů. Členské státy stanoví postupy pro zálohování a obnovu v případech poruchy systému. Členské státy mohou provozovat společné středisko pro sledování rybolovu.

9.   Členský stát může jakémukoli rybářskému plavidlu plujícímu pod jeho vlajkou uložit, aby bylo vybaveno systémem sledování plavidel, nebo je k tomu oprávnit.

10.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 10

Systém automatické identifikace

1.   V souladu s částí I bodem 3 přílohy II směrnice 2002/59/ES musí být rybářská plavidla o celkové délce větší než 15 metrů vybavena systémem automatické identifikace splňujícím výkonnostní normy vypracované Mezinárodní námořní organizací podle kapitoly V pravidla 19 části 2.4.5 Úmluvy SOLAS z roku 1974 a udržovat tento systém v provozu.

2.   Odstavec 1 se vztahuje:

a)	od 31. května 2014 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 15 metrů nebo větší a menší než 18 metrů;

b)	od 31. května 2013 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 18 metrů nebo větší a menší než 24 metrů;

c)	od 31. května 2012 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 24 metrů nebo větší a menší než 45 metrů.

3.   Členské státy smějí údaje ze systému automatické identifikace, jsou-li dostupné, použít za účelem křížové kontroly oproti dalším dostupným údajům v souladu s články 109 a 110. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní orgány kontroly rybolovu měly přístup k údajům ze systému automatické identifikace, které se týkají rybářských plavidel plujících pod jejich vlajkou.

Článek 11

Systém detekce plavidel

1. Mají-li členské státy jasné důkazy o přínosu v poměru k nákladům ve srovnání s tradičními kontrolními prostředky používanými při detekci rybářských plavidel, používají systém detekce plavidel, který jim umožňuje porovnat polohy získané z dálkově snímaných obrazů zaslaných na Zemi družicemi nebo jinými rovnocennými systémy s údaji získanými prostřednictvím systému sledování plavidel nebo systému automatické identifikace za účelem určení přítomnosti rybářských plavidel v dané oblasti. Členské státy zajistí, aby jejich střediska pro sledování rybolovu měla technické možnosti pro využívání systému detekce plavidel.

Článek 12

Předávání údajů pro úkony dohledu

Údaje ze systému sledování plavidel, systému automatické identifikace a systému detekce plavidel shromážděné na základě tohoto nařízení mohou být předávány agenturám Společenství a příslušným orgánům členských států, které vykonávají dohled pro účely námořní bezpečnosti, hraniční kontroly, ochrany mořského životního prostředí a obecného vymáhání práva.

Článek 13

Nové technologie

1.   Rada může na základě článku 37 Smlouvy rozhodnout o povinnosti používat elektronická sledovací zařízení a nástroje pro sledovatelnost, jako je genetická analýza. Za účelem určení technologie, která má být použita, provedou členské státy z vlastního podnětu nebo ve spolupráci s Komisí nebo subjektem jí určeným do 1. června 2013 pilotní projekty týkající se nástrojů pro sledovatelnost, jako je genetická analýza.

2.   Rada může na základě článku 37 Smlouvy rozhodnout o zavedení dalších nových technologií kontroly rybolovu, pokud tyto technologie povedou k dokonalejšímu a nákladově efektivnějšímu dodržování pravidel společné rybářské politiky.

HLAVA IV

KONTROLA RYBOLOVU

KAPITOLA I

Kontrola využívání rybolovných práv

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 14

Vyplňování a předkládání lodního deníku rybolovu

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, vedou velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 10 metrů nebo větší lodní deník rybolovu o svých činnostech, do něhož konkrétně zaznamenávají veškerá množství každého uloveného druhu přechovávaná na plavidle převyšující 50 kg ekvivalentu živé hmotnosti.

2.   Lodní deník rybolovu uvedený v odstavci 1 obsahuje zejména tyto informace:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla;

b)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

c)	datum odlovů;

d)	datum vyplutí z přístavu a připlutí do přístavu a trvání rybářského výjezdu;

e)	druh lovného zařízení, velikost ok a rozměry zařízení;

f)	odhadovaná množství každého druhu v kilogramech živé hmotnosti nebo případně v počtu jedinců;

g)	počet rybolovných činností.

3.   Povolená míra odchylky v odhadu množství ryb uchovávaných na plavidle v kilogramech, která se zaznamenají do lodního deníku rybolovu, činí 10 % pro všechny druhy.

4.   Velitelé rybářských plavidel Společenství do lodního deníku rybolovu rovněž zaznamenávají všechny odhadované výměty, jejichž objem převyšuje 50 kg ekvivalentu živé hmotnosti pro všechny druhy.

5.   Při rybolovu podléhajícím režimu Společenství pro intenzitu rybolovu velitelé rybářských plavidel Společenství do lodních deníků rybolovu zaznamenávají a vykazují dobu strávenou v oblasti a uvádějí,

a)

pokud jde o vlečné lovné zařízení: i) vplutí do přístavu nacházejícího se v této oblasti a vyplutí z něj, ii) každé vplutí do mořských oblastí, ve kterých jsou uplatňována zvláštní pravidla přístupu k vodám a ke zdrojům, a každé vyplutí z nich, iii) úlovek uchovávaný na plavidle podle druhů v kilogramech živé hmotnosti v době vyplutí z dané oblasti nebo před vplutím do přístavu nacházejícího se v dané oblasti;

b)

pokud jde o pevné lovné zařízení: i) vplutí do přístavu umístěného v této oblasti a vyplutí z něho, ii) každé vplutí do mořských oblastí, ve kterých jsou uplatňována zvláštní pravidla přístupu k vodám a ke zdrojům, a každé vyplutí z něj, iii) datum a čas umístění nebo opětovného umístění pevného lovného zařízení v těchto oblastech, iv) datum a čas ukončení rybářských činností za použití pevného lovného zařízení, v) úlovek uchovávaný na plavidle podle druhů v kilogramech živé hmotnosti v době vyplutí z dané oblasti nebo před vplutím do přístavu nacházejícího se v dané oblasti.

6.   Velitelé rybářských plavidel Společenství předloží informace obsažené v lodním deníku rybolovu co nejdříve a nejpozději 48 hodin po vykládce

a)	svému členskému státu vlajky, a

b)	pokud byla vykládka provedena v přístavu jiného členského státu, příslušným orgánům dotyčného členského státu přístavu.

7.   K přepočtu hmotnosti uchovávaných nebo zpracovaných ryb na živou hmotnost používají velitelé rybářských plavidel Společenství přepočítací koeficient stanovený postupem podle článku 119.

8.   Velitelé rybářských plavidel třetích zemí provozujících činnost ve vodách Společenství zaznamenávají informace uvedené v tomto článku stejným způsobem jako velitelé rybářských plavidel Společenství.

9.   Odpovědnost za správnost údajů zaznamenaných v lodním deníku rybolovu nese velitel.

10.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 15

Elektronické vyplňování a předávání údajů z lodního deníku rybolovu

1.   Velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší elektronicky zaznamenávají údaje uvedené v článku 14 a elektronicky je zasílají příslušnému orgánu členského státu vlajky alespoň jednou denně.

2.   Velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší zasílají údaje uvedené v článku 14 na žádost příslušného orgánu členského státu vlajky a v každém případě předává příslušné údaje z lodního deníku rybolovu po skončení poslední rybářské činnosti a před vplutím do přístavu.

3.   Odstavec 1 se vztahuje:

a)	od 1. ledna 2012 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší a menší než 15 metrů;

b)	od 1. července 2011 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 15 metrů nebo větší a menší než 24 metrů a

c)	od 1. ledna 2010 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 24 metrů nebo větší.

4.   Členský stát může osvobodit velitele rybářských plavidel Společenství o celkové délce menší než 15 metrů plujících pod jeho vlajkou od plnění odstavce 1,

a)	provozují-li činnost výhradně v teritoriálních vodách členského státu vlajky, nebo

b)	nestráví-li na moři nikdy více než 24 hodin od vyplutí do návratu do přístavu.

5.   Velitelé rybářských plavidel Společenství, která elektronicky zaznamenávají a předávají údaje o svých rybolovných činnostech, jsou osvobozeni od požadavku vyplňovat lodní deník rybolovu, prohlášení o vykládce a prohlášení o překládce v tištěné podobě.

6.   Členské státy mohou uzavřít dvoustranné dohody o užívání elektronických systémů hlášení na plavidlech plujících pod jejich vlajkou ve vodách pod jejich svrchovaností nebo do v jejich jurisdikci. Plavidla spadající do působnosti takových dohod jsou osvobozena od požadavku vyplňovat v těchto vodách lodní deník rybolovu v tištěné podobě.

7.   Členský stát může velitelům rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou od 1. ledna 2010 uložit povinnost elektronicky zaznamenávat a předávat údaje uvedené v článku 14 nebo je k tomu oprávnit.

8.   Příslušné orgány pobřežního členského státu přijímají elektronická hlášení obdržená od členského státu vlajky obsahující údaje z rybářských plavidel uvedená v odstavcích 1 a 2.

9.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 16

Rybářská plavidla nepodléhající požadavkům na lodní deník rybolovu

1.   Každý členský stát na základě namátkových kontrol sleduje činnosti rybářských plavidel, na která se nevztahují povinnosti uvedené v článcích 14 a 15, s cílem zajistit dodržování pravidel společné rybářské politiky těmito plavidly.

2.   Za účelem sledování podle odstavce 1 stanoví každý členský stát plán namátkových kontrol vycházející z metodiky přijaté Komisí postupem podle článku 119 a každý rok jej do 31. ledna předá Komisi, přičemž uvede metody použité při vypracování tohoto plánu. Plány namátkových kontrol se, pokud možno, v průběhu času nemění a jsou v příslušných zeměpisných oblastech jednotné.

3.   Povinnost stanovená v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se nevztahuje na členské státy, které v souladu se svým vnitrostátním právem požadují po rybářských plavidlech o celkové délce menší než 10 metrů plujících pod jejich vlajkou, aby předávaly lodní deníky rybolovu podle článku 14.

4.   Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku se jako opatření alternativní k plánům namátkových kontrol přijímají prodejní doklady předložené v souladu s články 62 a 63.

Článek 17

Předchozí oznámení

1.   Velitelé plavidel Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší provozujících lov populací, na které se vztahuje víceletý plán, kteří jsou povinni elektronicky zaznamenávat údaje z lodního deníku rybolovu postupem podle článku 15, oznamují příslušným orgánům svého členského státu vlajky nejméně čtyři hodiny před odhadovaným časem vplutí do přístavu tyto informace:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla;

b)	název přístavu určení a účel vplutí, jako je vykládka, překládka nebo přístup ke službám;

c)	dny rybářského výjezdu a příslušné zeměpisné oblasti, v nichž byly úlovky získány;

d)	předpokládaný den a hodinu vplutí do přístavu;

e)	množství každého druhu zaznamenaná v lodním deníku rybolovu;

f)	množství každého druhu, která budou vyložena nebo přeložena.

2.   Hodlá-li plavidlo Společenství vplout do přístavu v jiném členském státě než v členském státě vlajky, zasílají příslušné orgány členského státu vlajky příslušným orgánům pobřežního členského státu elektronické předchozí oznámení ihned po jeho obdržení.

3.   Příslušné orgány pobřežního členského státu mohou dát povolení k dřívějšímu vplutí do přístavu.

4.   Elektronické údaje z lodního deníku rybolovu uvedené v článku 15 a elektronické předchozí oznámení lze zasílat jediným elektronickým přenosem.

5.   Odpovědnost za správnost údajů zaznamenaných v elektronickém předchozím oznámení nese velitel.

6.   Postupem podle článku 119 může Komise na omezenou dobu, kterou lze prodloužit, osvobodit některé kategorie rybářských plavidel od požadavku stanoveného v odstavci 1 nebo stanovit jinou lhůtu pro podání oznámení mimo jiné s ohledem na druh produktů rybolovu a na vzdálenost mezi lovišti, místy vykládky a přístavy, kde jsou dotyčná plavidla zaregistrována.

Článek 18

Předchozí oznámení o vykládce v jiném členském státě

1.   Velitelé rybářských plavidel Společenství, kteří nejsou do nabytí účinnosti ustanovení uvedených v čl. 15 odst. 3 povinni zaznamenávat elektronicky údaje z lodního deníku rybolovu a kteří hodlají použít přístavní nebo vykládková zařízení v jiném pobřežním členském státě než ve svém členském státě vlajky, oznámí příslušným orgánům pobřežního členského státu informace uvedené v čl. 17 odst. 1 nejméně čtyři hodiny před odhadovaným časem vplutí do přístavu.

2.   Příslušné orgány pobřežního členského státu mohou dát povolení k dřívějšímu vplutí do přístavu.

Článek 19

Oprávnění ke vplutí do přístavu

Příslušné orgány pobřežního členského státu mohou odmítnout vplutí do přístavu rybářským plavidlům, nejsou-li informace uvedené v článcích 17 a 18 úplné, s výjimkou případů vyšší moci.

Článek 20

Překládka

1.   Překládka na moři je ve vodách Společenství obecně zakázána. Překládka je povolena pouze na základě oprávnění a za podmínek stanovených v tomto nařízení v přístavech nebo na místech poblíž pobřeží členských států, které jsou pro tyto účely určeny, a v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 43 odst. 5.

2.   Je-li překládka přerušena, může být k jejímu opětovnému zahájení vyžadováno povolení.

3.   Pro účely tohoto článku se za překládku nepovažují přesuny, používání párových vlečných sítí ani rybolov zahrnující společnou činnost dvou nebo více rybářských plavidel Společenství.

Článek 21

Vyplňování a předkládání prohlášení o překládce

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, vyplňují velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 10 metrů nebo větší, která se překládky účastní, prohlášení o překládce, v němž konkrétně uvádějí veškerá přeložená nebo přijatá množství každého druhu převyšující 50 kg ekvivalentu živé hmotnosti.

2.   Prohlášení o překládce podle odstavce 1 obsahuje alespoň tyto informace:

a)	vnější identifikační číslo a název překládajícího i přijímajícího rybářského plavidla;

b)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

c)	odhadovaná množství každého druhu v kilogramech hmotnosti produktu, rozčleněná podle druhu obchodní úpravy produktu, nebo případně v počtu jedinců;

d)	přístav určení přijímajícího rybářského plavidla;

e)	určený přístav překládky.

3.   Povolená míra odchylky v odhadu množství překládaných nebo přijímaných ryb v kilogramech, která se zaznamenají do prohlášení o překládce, činí 10 % pro všechny druhy.

4.   Velitelé překládajícího rybářského plavidla i velitel přijímajícího rybářského plavidla předloží prohlášení o překládce co nejdříve a nejpozději 48 hodin po překládce

a)	svému členskému státu vlajky či svým členským státům vlajky a

b)	pokud byla překládka provedena v přístavu jiného členského státu, příslušným orgánům dotyčného členského státu přístavu.

5.   Velitel překládajícího rybářského plavidla i velitel přijímajícího rybářského plavidla nese odpovědnost za správnost údajů zaznamenaných ve svém prohlášení o překládce.

6.   Postupem podle článku 119 může Komise na omezenou dobu, kterou lze prodloužit, osvobodit některé kategorie rybářských plavidel od požadavku stanoveného v odstavci 1 nebo stanovit jinou lhůtu pro podání prohlášení mimo jiné s ohledem na druh produktů rybolovu a na vzdálenost mezi lovišti, místy překládky a přístavy, kde jsou dotyčná plavidla zaregistrována.

7.   Postupy a formuláře související s prohlášením o překládce se stanoví postupem podle článku 119.

Článek 22

Elektronické vyplňování a předávání údajů z prohlášení o překládce

1.   Velitelé rybářských plavidel Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší elektronicky zaznamenávají údaje uvedené v článku 21 a do 24 hodin po ukončení překládky je elektronicky zasílají příslušnému orgánu členského státu vlajky.

2.   Odstavec 1 se vztahuje:

a)	od 1. ledna 2012 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší a menší než 15 metrů;

b)	od 1. července 2011 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 15 metrů nebo větší a menší než 24 metrů a

c)	od 1. ledna 2010 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 24 metrů nebo větší.

3.   Členský stát může osvobodit velitele rybářských plavidel Společenství o celkové délce menší než 15 metrů plujících pod jeho vlajkou od plnění odstavce 1,

a)	provozují-li činnost výhradně v teritoriálních vodách členského státu vlajky, nebo

b)	nestráví-li na moři nikdy více než 24 hodin od vyplutí do návratu do přístavu.

4.   Příslušné orgány pobřežního členského státu přijímají elektronická hlášení obdržená od členského státu vlajky obsahující údaje z rybářských plavidel uvedených v odstavcích 1 a 2.

5.   Pokud rybářské plavidlo Společenství překládá své úlovky v jiném členském státě než ve svém členském státě vlajky, zasílají příslušné orgány členského státu vlajky údaje z prohlášení o překládce ihned po jejich obdržení elektronicky příslušným orgánům členského státu, ve kterém byl úlovek přeložen, a členského státu, jemuž je úlovek určen.

6.   Členský stát může velitelům rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou od 1. ledna 2010 uložit povinnost elektronicky zaznamenávat a předávat údaje uvedené v článku 21 nebo je k tomu oprávnit.

7.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 23

Vyplňování a předkládání prohlášení o překládce

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, vyplní velitel rybářského plavidla Společenství o celkové délce 10 metrů nebo větší nebo jeho zástupce prohlášení o vykládce, v němž konkrétně uvádí veškerá množství každého vyloženého druhu.

2.   Prohlášení o vykládce podle odstavce 1 obsahuje alespoň tyto údaje:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla;

b)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

c)	množství každého druhu v kilogramech, rozčleněná podle druhu obchodní úpravy produktu, nebo případně v počtu jedinců;

d)	přístav vykládky.

3.   Velitel rybářského plavidla Společenství nebo jeho zástupce předloží prohlášení o vykládce co nejdříve a nejpozději 48 hodin po ukončení vykládky:

a)	svému členskému státu vlajky, a

b)	pokud byla vykládka provedena v přístavu jiného členského státu, příslušným orgánům dotyčného členského státu přístavu.

4.   Odpovědnost za správnost údajů zaznamenaných v prohlášení o vykládce nese velitel.

5.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 24

Elektronické vyplňování a předávání údajů z prohlášení o vykládce

1.   Velitel rybářského plavidla Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší nebo jeho zástupce elektronicky zaznamenává údaje uvedené v článku 23 a do 24 hodin po ukončení vykládky je elektronicky zasílá příslušnému orgánu členského státu vlajky.

2.   Odstavec 1 se vztahuje:

a)	od 1. ledna 2012 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší a menší než 15 metrů;

b)	od 1. července 2011 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 15 metrů nebo větší a menší než 24 metrů a

c)	od 1. ledna 2010 na rybářská plavidla Společenství o celkové délce 24 metrů nebo větší.

3.   Členský stát může osvobodit velitele rybářských plavidel Společenství o celkové délce menší než 15 metrů plujících pod jeho vlajkou od plnění odstavce 1,

a)	provozují-li činnost výhradně v teritoriálních vodách členského státu vlajky, nebo

b)	nestráví-li na moři nikdy více než 24 hodin od vyplutí do návratu do přístavu.

4.   Pokud rybářské plavidlo Společenství vykládá své úlovky v jiném členském státě než ve svém členském státě vlajky, zasílají příslušné orgány členského státu vlajky údaje z prohlášení o vykládce ihned po jejich obdržení elektronicky příslušným orgánům členského státu, ve kterém byl úlovek vyložen.

5.   Velitel rybářského plavidla Společenství nebo jeho zástupce, který elektronicky zaznamenává údaje uvedené v článku 23 a který vykládá svůj úlovek v jiném členském státě jiném než ve svém členském státě vlajky, se osvobozuje od požadavku předkládat prohlášení o vykládce v tištěné podobě pobřežnímu členskému státu.

6.   Členský stát může velitelům rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou od 1. ledna 2010 uložit povinnost elektronicky zaznamenávat a předávat údaje uvedené v článku 23 nebo je k tomu oprávnit.

7.   Příslušné orgány pobřežního členského státu přijímají elektronická hlášení obdržená od členského státu vlajky obsahující údaje z rybářských plavidel uvedených v odstavcích 1 a 2.

8.   Postupy a formuláře související s prohlášením o vykládce se stanoví postupem podle článku 119.

Článek 25

Plavidla nepodléhající požadavkům na prohlášení o vykládce

1.   Každý členský stát na základě namátkových kontrol sleduje činnosti rybářských plavidel, na která se nevztahují požadavky na prohlášení o vykládce uvedené v článcích 23 a 24, s cílem zajistit dodržování pravidel společné rybářské politiky těmito plavidly.

2.   Pro účely sledování podle odstavce 1 stanoví každý členský stát plán namátkových kontrol vycházející z metodiky přijaté Komisí postupem podle článku 119 a každý rok jej do 31. ledna předá Komisi, přičemž uvede metody použité při vypracování tohoto plánu. Plány namátkových kontrol se pokud možno v průběhu času nemění a jsou v příslušných zeměpisných oblastech jednotné.

3.   Povinnost stanovená v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se nevztahuje na členské státy, které v souladu se svým vnitrostátním právem po rybářských plavidlech o celkové délce menší než 10 metrů plujících pod jejich vlajkou požadují, aby předávala prohlášení o vykládce podle článku 23.

4.   Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku se jako opatření alternativní k plánům namátkových kontrol přijímají prodejní doklady předložené v souladu s články 62 a 63.

Oddíl 2

Kontrola intenzity rybolovu

Článek 26

Sledování intenzity rybolovu

1.   Členské státy kontrolují dodržování režimů intenzity rybolovu v zeměpisných oblastech, v nichž platí maximální přípustná intenzita rybolovu. Zajišťují, aby rybářská plavidla plující pod jejich vlajkou, která mají instalována nebo případně používají lovná zařízení, na která se tento režim vztahuje, nebo případně provozují druh rybolovu podléhající tomuto režimu intenzity rybolovu, byla přítomna v zeměpisné oblasti podléhající režimu intenzity rybolovu, pouze pokud nebylo dosaženo maximální přípustné intenzity rybolovu, která je k dispozici pro daný členský stát, a pokud nebyla vyčerpána intenzita rybolovu, která je k dispozici pro příslušné rybářské plavidlo.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla, pokud rybářské plavidlo mající instalována nebo případně používající lovná zařízení, na která se vztahuje režim intenzity rybolovu, nebo provozující druh rybolovu podléhající režimu intenzity rybolovu překročí v jednom dni dvě nebo více zeměpisných oblastí podléhajících tomuto režimu intenzity rybolovu, odečítá se uplatněná intenzita rybolovu od maximální přípustné intenzity rybolovu týkající se takového lovného zařízení nebo tohoto druhu rybolovu a té zeměpisné oblasti, v níž je strávena největší část času během daného dne.

3.   Pokud členský stát povolil rybářskému plavidlu v souladu s čl. 27 odst. 2 použít více než jedno lovné zařízení nebo zařízení patřící do více než jednoho seskupení lovných zařízení, na která se vztahuje režim intenzity rybolovu, během určitého rybářského výjezdu v zeměpisné oblasti podléhající tomuto režimu intenzity rybolovu, odečítá se intenzita rybolovu uplatněná během tohoto rybářského výjezdu současně od maximálních přípustných intenzit rybolovu, které jsou k dispozici tomuto členskému státu a které se týkají každého takového lovného zařízení nebo seskupení lovných zařízení a takové zeměpisné oblasti.

4.   Pokud lovná zařízení patří do téhož seskupení lovných zařízení, na která se vztahuje režim intenzity rybolovu, odečítá se intenzita rybolovu uplatněná v zeměpisné oblasti rybářskými plavidly s těmito lovnými zařízeními na plavidle od maximální přípustné intenzity rybolovu týkající se tohoto seskupení lovných zařízení a této zeměpisné oblasti pouze jednou.

5.   Členské státy regulují intenzitu rybolovu svého loďstva v zeměpisných oblastech podléhajících režimu intenzity rybolovu, pokud toto loďstvo má instalováno nebo případně používá lovná zařízení, na která se tento režim vztahuje, nebo pokud provozuje druh rybolovu podléhající tomuto režimu, a to tak, že má-li dojít k dosažení maximální přípustné intenzity rybolovu, která je k dispozici, přijmou odpovídající opatření s cílem zajistit, aby stanovené meze intenzity rybolovu nebyly překročeny.

6.   Dnem přítomnosti v oblasti se rozumí každé nepřetržité období 24 hodin nebo jeho část, kdy je rybářské plavidlo přítomno v dané zeměpisné oblasti a nenachází se v přístavu nebo případně kdy používá své lovné zařízení. Dobu, od níž se měří nepřetržité období dne přítomnosti v dané oblasti, určí podle svého uvážení členský stát, pod jehož vlajkou dotyčné rybářské plavidlo pluje. Dnem nepřítomnosti v přístavu se rozumí každé nepřetržité období 24 hodin nebo jeho část, kdy rybářské plavidlo není přítomno v přístavu.

Článek 27

Oznamování lovných zařízení

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla, v zeměpisných oblastech podléhajících režimu intenzity rybolovu, kde platí omezení lovných zařízení nebo kde byly stanoveny maximální přípustné intenzity rybolovu pro různá lovná zařízení nebo seskupení lovných zařízení, oznámí velitel plavidla nebo jeho zástupce před zahájením období, na které se vztahuje maximální přípustná intenzita rybolovu, příslušným orgánům členského státu vlajky, jaká lovná zařízení hodlá použít během nadcházejícího období. Dokud takové oznámení neučiní, nesmí dané rybářské plavidlo lovit v zeměpisných oblastech podléhajících režimu intenzity rybolovu.

2.   Pokud režim intenzity rybolovu umožňuje v určité zeměpisné oblasti použití lovných zařízení patřících do více než jednoho seskupení lovných zařízení, podléhá použití více než jednoho lovného zařízení během rybářského výjezdu předchozímu povolení členským státem vlajky.

Článek 28

Hlášení o intenzitě rybolovu

1.   Pokud tak Rada rozhodne pro rybářská plavidla Společenství, která nejsou vybavena funkčním systémem sledování plavidel podle článku 9 nebo která nepředávají elektronicky údaje z lodního deníku rybolovu podle článku 15 a která podléhají režimu intenzity rybolovu, oznamují jejich velitelé telexem, faxem, telefonickým sdělením nebo elektronickou poštou řádně zaznamenaným příjemcem anebo rádiem pomocí radiostanice schválené podle pravidel Společenství příslušným orgánům svého členského státu vlajky a případně pobřežnímu členskému státu bezprostředně před každým vplutím do zeměpisné oblasti podléhající tomuto režimu intenzity rybolovu nebo vyplutím z ní tyto informace ve formě hlášení o intenzitě rybolovu:

a)	název, vnější identifikační značku, rádiovou volací značku a jméno velitele rybářského plavidla;

b)	zeměpisnou polohu rybářského plavidla, kterého se sdělení týká;

c)	datum a čas každého vplutí do příslušné oblasti nebo vyplutí z ní, případně vplutí do částí uvedené oblasti nebo vyplutí z nich;

d)	úlovek uchovávaný na plavidle podle druhů v kilogramech živé hmotnosti.

2.   Každý členský stát může po dohodě s členskými státy, kterých se dotýkají rybolovné činnosti jeho plavidel, zavést alternativní kontrolní opatření pro zajištění dodržování ohlašovací povinnosti o intenzitě rybolovu. Tato opatření musí být stejně účinná a transparentní jako ohlašovací povinnosti podle odstavce 1 a musí být oznámena Komisi před svým zavedením.

Článek 29

Výjimky

1.   Rybářské plavidlo mající instalována lovná zařízení, na která se vztahuje režim intenzity rybolovu, může proplout zeměpisnou oblastí podléhající tomuto režimu, pokud nemá oprávnění k rybolovu v této zeměpisné oblasti nebo pokud předem oznámilo svým příslušným orgánům svůj záměr proplout. Během doby přítomnosti tohoto rybářského plavidla v této zeměpisné oblasti musí být veškerá lovná zařízení, na která se vztahuje uvedený režim intenzity rybolovu a která se nacházejí na plavidle, přivázána a uložena v souladu s podmínkami stanovenými v článku 47.

2.   Členský stát se může rozhodnout, že nebude od žádné maximální přípustné intenzity rybolovu, kterou má k dispozici, odečítat činnost rybářského plavidla provozujícího činnosti nesouvisející s rybolovem v zeměpisné oblasti podléhající režimu intenzity rybolovu, pokud rybářské plavidlo svůj záměr předem oznámí svému členskému státu vlajky, uvede povahu své činnosti a vzdá se na tuto dobu svého oprávnění k rybolovu. Taková rybářská plavidla nesmějí mít po tuto dobu instalována žádná lovná zařízení ani vézt ryby.

3.   Členský stát se může rozhodnout, že nebude od žádné maximální přípustné intenzity rybolovu odečítat činnost rybářského plavidla v zeměpisné oblasti podléhající režimu intenzity rybolovu, jestliže toto plavidlo bylo v této zeměpisné oblasti přítomno, avšak nebylo schopno lovit ryby, neboť pomáhalo jinému plavidlu, jež potřebovalo nouzovou pomoc, nebo protože převáželo zraněnou osobu, která potřebovala naléhavou lékařskou pomoc. Do jednoho měsíce po přijetí takového rozhodnutí uvědomí členský stát vlajky Komisi a doloží poskytnutí nouzové pomoci.

Článek 30

Vyčerpání intenzity rybolovu

1.   Aniž jsou dotčeny články 29 a 31, v zeměpisné oblasti, v níž se na lovná zařízení vztahuje režim intenzity rybolovu, musí rybářské plavidlo mající instalováno takové lovné zařízení zůstat v přístavu nebo mimo takovou zeměpisnou oblast po zbytek období, po kterou tento režim intenzity platí, pokud

a)	vyčerpalo jemu přidělenou část maximální přípustné intenzity rybolovu týkající se této zeměpisné oblasti a takového lovného zařízení, nebo

b)	byla vyčerpána maximální přípustná intenzita rybolovu týkající se této zeměpisné oblasti a takového lovného zařízení, kterou má jeho členský stát vlajky k dispozici.

2.   Aniž je dotčen článek 29, nesmí rybářské plavidlo provozovat určitý druh rybolovu v zeměpisné oblasti, v níž tento druh rybolovu podléhá režimu intenzity rybolovu, pokud

a)	vyčerpalo jemu přidělenou část maximální přípustné intenzity rybolovu týkající se této zeměpisné oblasti a tohoto druhu rybolovu, nebo

b)	byla vyčerpána maximální přípustná intenzita rybolovu týkající se této zeměpisné oblasti a tohoto druhu rybolovu, kterou má jeho členský stát vlajky k dispozici.

Článek 31

Rybářská plavidla osvobozená od uplatňování režimu intenzity rybolovu

Tento oddíl se nepoužije na rybářská plavidla do té míry, do jaké jsou osvobozena od uplatňování režimu intenzity rybolovu.

Článek 32

Prováděcí pravidla

Prováděcí pravidla k tomuto oddílu mohou být přijata postupem podle článku 119.

Oddíl 3

Zaznamenávání a výměna údajů členskými státy

Článek 33

Zaznamenávání úlovků a intenzity rybolovu

1.   Každý členský stát vlajky zaznamenává všechny důležité údaje o rybolovných právech uvedených v této kapitole, zejména údaje uvedené v článcích 14, 21, 23, 28 a 62, vyjádřené jako vykládky, a kde je to vhodné, i jako intenzita rybolovu, a uchovává originály těchto údajů po dobu tří let nebo déle v souladu s vnitrostátními předpisy.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená v právních předpisech Společenství, oznámí každý členský stát vlajky do 15. dne v měsíci Komisi nebo jí určenému subjektu elektronickým přenosem souhrnné údaje:

a)	o množstvích za každou populaci nebo skupinu populací podléhající TAC nebo kvótám vyložených během předchozího měsíce a

b)	o intenzitě rybolovu uplatněné během předchozího měsíce za každou rybolovnou oblast podléhající režimu intenzity rybolovu nebo případně za každý druh rybolovu podléhající režimu intenzity rybolovu.

3.   Odchylně od odst. 2 písm. a) zaznamenávají členské státy v případě množství vyložených od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 množství vyložená rybářskými plavidly jiných členských států ve svých přístavech a oznamují je Komisi postupy stanovenými v tomto článku.

4.   Každý členský stát vlajky oznámí Komisi elektronicky do konce prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí souhrnná množství za populace, které nejsou uvedeny v odstavci 2, vyložená v průběhu předcházejícího čtvrtletí.

5.   Všechny úlovky populace nebo skupiny populací podléhající kvótám získané rybářskými plavidly Společenství se odečítají od kvót pro dotyčnou populaci nebo skupinu populací platných pro členský stát vlajky, bez ohledu na místo vykládky.

6.   Úlovky získané v rámci vědeckého výzkumu, které jsou uvedeny na trh a prodány, se odečítají od kvóty platné pro členský stát vlajky, pokud překročí 2 % dotyčných kvót. Ustanovení čl. 12 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 199/2008 ze dne 25. února 2008 o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku (24) se nepoužije na plavby za účelem vědeckého výzkumu, během nichž byly tyto úlovky získány.

7.   Aniž je dotčena hlava XII, mohou členské státy ve spolupráci s Komisí nebo se subjektem jí určeným do 30. června 2011 provádět pilotní projekty týkající se dálkového přístupu v reálném čase k údajům členských států zaznamenaným a potvrzeným v souladu s tímto nařízením. Formát a postupy přístupu k údajům se posoudí a vyzkouší. Členské státy uvědomí Komisi do 1. ledna 2011, zda mají v úmyslu provádět pilotní projekty. Od 1. ledna 2012 může Rada rozhodnout o jiném způsobu a četnosti předávání údajů členskými státy Komisi.

8.   S výjimkou intenzity rybolovu uplatněné rybářskými plavidly, která jsou osvobozena od uplatňování režimu intenzity rybolovu, se veškerá intenzita rybolovu uplatněná rybářskými plavidly Společenství majícími instalována nebo případně používajícími lovná zařízení, na která se vztahuje režim intenzity rybolovu, nebo provozujícími druh rybolovu podléhající režimu intenzity rybolovu v zeměpisné oblasti, na kterou se tento režim vztahuje, odečítá od maximální přípustné intenzity rybolovu pro tuto zeměpisnou oblast a takové lovné zařízení nebo tento druh rybolovu, kterou má příslušný členský stát vlajky k dispozici.

9.   Intenzita rybolovu uplatněná v rámci vědeckého výzkumu plavidlem majícím instalováno lovné zařízení, na něž se vztahuje režim intenzity rybolovu, nebo provozujícím rybolov podléhající režimu intenzity rybolovu v zeměpisné oblasti, na kterou se tento režim vztahuje, se odečítá od maximální přípustné intenzity rybolovu pro takové lovné zařízení nebo tento druh rybolovu a tuto zeměpisnou oblast svého členského státu vlajky, pokud jsou úlovky získané během uplatnění této intenzity rybolovu uvedeny na trh a prodány a pokud překročí 2 % přidělené intenzity rybolovu. Ustanovení čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 199/2008 se nepoužije na plavby za účelem vědeckého výzkumu, během nichž byly tyto úlovky získány.

10.   Komise může přijmout formáty pro předávání údajů podle tohoto článku postupem podle článku 119.

Článek 34

Údaje o vyčerpání rybolovných práv

Členský stát Komisi neprodleně uvědomí, jakmile zjistí, že:

a)	úlovky populace nebo skupiny populací podléhající kvótě získané rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou zřejmě vyčerpaly 80 % dané kvóty, nebo

b)	zřejmě bylo dosaženo 80 % maximální přípustné intenzity rybolovu pro lovné zařízení nebo druh rybolovu a pro zeměpisnou oblast, která platí po všechna nebo některá rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou.

V takovém případě Komisi na její žádost poskytuje podrobnější a častější informace, než je stanoveno v článku 33.

Oddíl 4

Ukončení rybolovu

Článek 35

Ukončení rybolovu členskými státy

1.   Každý členský stát stanoví den, od kterého:

a)	se má za to, že úlovky populace nebo skupiny populací, která podléhá kvótě, získané rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou danou kvótu vyčerpaly;

b)	se má za to, že bylo dosaženo maximální přípustné intenzity rybolovu pro lovné zařízení nebo druh rybolovu a pro zeměpisnou oblast, která platí pro všechna nebo některá rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou.

2.   Ode dne uvedeného v odstavci 1 dotyčný členský stát zakáže všem nebo některým plavidlům plujícím pod jeho vlajkou buď lov populace nebo skupiny populací, jejichž kvóta byla vyčerpána, nebo daný druh rybolovu, anebo rybolov při umístění daného lovného zařízení na plavidle v zeměpisné oblasti, kde bylo dosaženo maximální přípustné intenzity rybolovu, a zejména zakáže uchovávání na plavidle, překládku, přesun a vykládku ryb ulovených po uvedeném dni, a rozhodne o dni, do kterého jsou povoleny překládka, přesun a vykládka nebo závěrečná prohlášení o úlovcích.

3.   Rozhodnutí uvedené v odstavci 2 dotyčný členský stát zveřejní a okamžitě sdělí Komisi. Rozhodnutí se zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a na internetových stránkách Komise přístupných veřejnosti. Ode dne, kdy dotyčný členský stát zveřejní své rozhodnutí, členské státy zajistí, aby rybářská plavidla plující pod vlajkou dotyčného členského státu nebo jejich část v jejich vodách nebo na jejich území v dotčených zeměpisných oblastech buď neuchovávala, nepřekládala, nepřemisťovala ani nevykládala dotčené druhy ryb, nebo aby tyto činnosti neprováděla v době, kdy mají instalována dotčená lovná zařízení.

4.   Komise členským státům elektronicky zpřístupňuje oznámení doručená podle tohoto článku.

Článek 36

Ukončení rybolovu Komisí

1.   Pokud Komise zjistí, že členský stát nedodržel svou povinnost oznámit měsíční údaje o rybolovných právech stanovenou v čl. 33 odst. 2, může stanovit den, ke kterému je 80 % rybolovných práv daného členského státu považováno za vyčerpané, a může odhadnout den, ke kterému jsou rybolovná práva považována za vyčerpaná.

2.   Pokud Komise na základě informací podle článku 35 nebo z vlastního podnětu zjistí, že rybolovná práva dostupná pro Společenství, členský stát nebo skupinu členských států jsou považována za vyčerpaná, vyrozumí o tom dotčené členské státy a zakáže rybolovné činnosti pro příslušnou oblast, lovné zařízení, populaci, skupinu populací nebo loďstvo, kterých se dotyčné rybolovné činnosti týkají.

Článek 37

Nápravná opatření

1.   Pokud Komise zakázala rybolov z důvodu údajného vyčerpání rybolovných práv dostupných pro členský stát nebo skupinu členských států nebo pro Společenství a zjistí se, že členský stát ve skutečnosti svá rybolovná práva nevyčerpal, použije se tento článek.

2.   Pokud újma, kterou utrpěl členský stát, pro nějž byl vydán zákaz rybolovu před vyčerpáním jeho rybolovných práv, nebyla odstraněna, přijme se postupem podle článku 119 opatření s cílem náležitě nahradit způsobenou újmu. Tato opatření mohou spočívat v provedení odpočtu z rybolovných práv kteréhokoli členského státu, který přečerpal svá rybolovná práva, a takto odečtená množství se pak úměrě rozdělí mezi členské státy, jejichž rybolovné činnosti byly zakázány před vyčerpáním jejich rybolovných práv.

3.   Odpočty uvedené v odstavci 2 a následná rozdělení se provádějí s přednostním ohledem na druhy a příslušné zeměpisné oblasti, pro které byla rybolovná práva stanovena. Mohou být provedeny v roce, ve kterém došlo k újmě, nebo v následujícím roce, anebo v následujících letech.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, a zejména pravidla pro určení dotyčných množství, se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA II

Kontrola řízení loďstva

Oddíl 1

Rybolovná kapacita

Článek 38

Rybolovná kapacita

1.   Členské státy odpovídají za provádění kontrol nezbytných k tomu, aby zajistily, že celková kapacita odpovídající licencím k rybolovu vydaným členským státem, vyjádřená v GT a v kW, není v žádném okamžiku vyšší než maximální úrovně kapacity stanovené pro členský stát v souladu:

a)	s článkem 13 nařízení (ES) č. 2371/2002;

b)	s nařízením (ES) č. 639/2004;

c)	s nařízením (ES) č. 1438/2003 a

d)	s nařízením (ES) č. 2104/2004.

2.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, zejména ohledně:

a)	registrace rybářských plavidel;

b)	ověřování výkonu motoru rybářských plavidel;

c)	ověřování prostornosti rybářských plavidel;

d)	ověřování druhu, počtu a vlastností lovných zařízení,

mohou být přijata postupem podle článku 119.

3.   Členské státy ve zprávě uvedené v článku 118 informují Komisi o použitých kontrolních metodách a sdělí jí jména a adresy subjektů provádějících ověřování podle odstavce 2 tohoto článku.

Oddíl 2

Výkon motoru

Článek 39

Sledování výkonu motoru

1.   Zakazuje se lovit rybářskými plavidly, která jsou vybavena motorem, jehož výkon překračuje výkon stanovený v licenci k rybolovu.

2.   Členské státy zajišťují, aby ověřený výkon motoru nebyl překročen. Členské státy informují ve zprávě uvedené v článku 118 Komisi o kontrolních opatřeních přijatých s cílem zajistit, aby ověřený výkon motoru nebyl překročen.

3.   Členské státy mohou účtovat všechny náklady související s ověřením výkonu motoru provozovatelům rybářských plavidel nebo jejich část.

Článek 40

Ověřování výkonu motoru

1.   Členské státy odpovídají za ověřování výkonu motoru a vydávání osvědčení o motoru pro rybářská plavidla Společenství, jejichž výkon hnacího motoru překračuje 120 kilowattů (kW), s výjimkou plavidel používajících výlučně pevná lovná zařízení nebo drapáky, pomocných plavidel a plavidel používaných výlučně v akvakultuře.

2.   Příslušné orgány členských států úředně ověřují, že nové, náhradní i technicky upravené hnací motory rybářských plavidel uvedených v odstavci 1 nejsou schopny dosáhnout vyššího maximálního stálého výkonu, než je uvedeno v osvědčení o motoru. Toto osvědčení se vydá pouze tehdy, pokud motor nemůže dosáhnout vyššího maximálního stálého výkonu motoru, než je uvedeno.

3.   Příslušné orgány členských států mohou pověřit vydáváním osvědčení o výkonu motoru klasifikační společnosti nebo jiné provozovatele mající nezbytnou odbornost pro technickou prověrku výkonu motoru. Klasifikační společnosti nebo jiní provozovatelé vydají osvědčení, že hnací motor nemůže dosáhnout vyššího než úředně stanoveného výkonu, pouze není-li možné zvýšit výkon hnacího motoru nad hodnotu uvedenou v osvědčení.

4.   Nový, náhradní nebo technicky upravený hnací motor nesmí být používán, jestliže nebyl úředně ověřen příslušným členským státem.

5.   Tento článek se vztahuje na rybářská plavidla podléhající režimu intenzity rybolovu ode dne 1. ledna 2012. Na ostatní rybářská plavidla se vztahuje ode dne 1. ledna 2013.

6.   Prováděcí pravidla k tomuto oddílu se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 41

Ověřování výkonu motoru

1.   V návaznosti na posouzení rizika provádějí členské státy ověřování údajů vycházející z plánů namátkových kontrol založených na metodice přijaté Komisí postupem podle článku 119, aby ověřily, že se výkon motoru shoduje se všemi informacemi o technických vlastnostech dotyčného plavidla, které mají správní orgány k dispozici. Zejména ověřují informace obsažené:

a)	v záznamech systému sledování plavidel;

b)	v lodním deníku rybolovu;

c)	v osvědčení EIAPP (Engine International Air Pollution Prevention) vydaném pro motor podle přílohy VI úmluvy MARPOL 73/78;

d)	v osvědčeních o klasifikaci vydaných uznávanou organizací pověřenou inspekcemi a prohlídkami plavidel ve smyslu směrnice 94/57/ES;

e)	v osvědčení o zkušební plavbě na moři;

f)	v rejstříku rybářského loďstva Společenství a

g)	ve veškerých dalších dokumentech obsahujících důležité informace o výkonu plavidla nebo jakékoli související technické údaje.

2.   Vyplývá-li z analýzy informací uvedených v odstavci 1, že výkon motoru rybářského plavidla je vyšší než výkon uvedený v licenci k rybolovu, provede členský stát fyzické ověření výkonu motoru.

KAPITOLA III

Kontrola víceletých plánů

Článek 42

Překládka v přístavu

1.   Rybářská plavidla provozující rybolov, na který se vztahuje víceletý plán, nesmějí překládat své úlovky na žádné jiné plavidlo v určeném přístavu ani na určených místech poblíž pobřeží, aniž by je předtím nechala zvážit postupem podle článku 60.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou rybářská plavidla překládat nezvážené úlovky pelagických druhů, na které se vztahuje víceletý plán, v určených přístavech nebo na určených místech poblíž pobřeží, pokud je na přijímajícím plavidle přítomen kontrolní pozorovatel nebo úředník nebo pokud je inspekce prováděna před odplutím přijímajícího plavidla poté, co byla překládka dokončena. Velitel přijímajícího plavidla odpovídá za uvědomění příslušných orgánů pobřežního členského státu 24 hodin před předpokládaným odplutím přijímajícího plavidla. Kontrolního pozorovatele nebo úředníka určí příslušné orgány členského státu vlajky přijímajícího plavidla. Pokud se přijímající plavidlo účastní rybolovných činností před přijetím nebo po přijetí těchto úlovků, musí být kontrolní pozorovatel nebo úředník přítomen na plavidle až do vykládky přijatých úlovků. Přijímající plavidlo vyloží přijaté úlovky v přístavu členského státu, který je pro tyto účely určen v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 43 odst. 4, kde se úlovek zváží postupem podle článků 60 a 61.

Článek 43

Určené přístavy

1.   Při přijímání víceletého plánu může Rada rozhodnout o prahové živé hmotnosti druhu, na který se vztahuje víceletý plán, při jejímž překročení je rybářské plavidlo povinno vyložit své úlovky v určeném přístavu nebo na určeném místě poblíž pobřeží.

2.   Jestliže má být vyloženo větší množství ryb, než je prahová hodnota podle odstavce 1, zajistí velitel rybářského plavidla Společenství, že k vyložení dojde pouze v určeném přístavu nebo na určeném místě poblíž pobřeží ve Společenství.

3.   Pokud se používá víceletý plán v regionální organizaci pro řízení rybolovu, mohou se vykládky nebo překládky konat v přístavech smluvní strany nebo subjektu spolupracujícího s touto organizací, který není smluvní stranou, v souladu s pravidly stanovenými touto regionální organizací pro řízení rybolovu.

4.   Každý členský stát určí přístavy nebo místa poblíž pobřeží pro uskutečňování vykládek podle odstavce 2.

5.   Pro stanovení přístavu nebo místa poblíž pobřeží jako určeného přístavu musí být splněny tyto podmínky:

a)	stanovení doby vykládky nebo překládky;

b)	stanovení míst vykládky nebo překládky;

c)	stanovení postupů inspekce a dohledu.

6.   Přístav nebo místo poblíž pobřeží stanovené jako určený přístav pro vykládku daného druhu, na který se vztahuje víceletý plán, lze používat pro vykládku jakýchkoli jiných druhů.

7.   Členské státy nemusí dodržovat odst. 5 písm. c), pokud národní kontrolní akční program přijatý podle článku 46 obsahuje plán provádění kontroly v určených přístavech zajišťující stejnou úroveň kontroly příslušnými orgány. Dotyčný plán se považuje za dostatečný, pokud jej Komise schválí postupem podle článku 119.

Článek 44

Oddělené uložení úlovků populací žijících při dně, na které se vztahují víceleté plány

1.   Všechny úlovky populací žijících při dně, na které se vztahuje víceletý plán, uchovávané na rybářském plavidle Společenství o celkové délce 12 metrů nebo větší musí být umístěny v bednách, samostatných prostorách nebo kontejnerech odděleně pro každou populaci tak, aby byly rozeznatelné od jiných beden, samostatných prostor nebo kontejnerů.

2.   Velitelé rybářských plavidel Společenství uchovávají úlovky populací žijících při dně, na které se vztahuje víceletý plán, v souladu s rozpisem uskladnění, který popíše uložení jednotlivých druhů v nákladním prostoru.

3.   Na rybářském plavidle Společenství nesmí být uchováváno žádné množství úlovků populací žijících při dně, na které se vztahuje víceletý plán, v bednách, samostatných prostorách nebo kontejnerech spolu s jinými produkty rybolovu.

Článek 45

Využívání kvót v reálném čase

1.   Jakmile souhrnné úlovky populací, na které se vztahuje víceletý plán, dosáhnou určitého prahového podílu kvóty členského státu, zasílají se údaje o úlovcích Komisi častěji.

2.   Příslušný prahový podíl a četnost sdělování údajů uvedených v odstavci 1 stanoví Rada.

Článek 46

Národní kontrolní akční programy

1.   Členské státy vymezí národní kontrolní akční program pro každý víceletý plán. Všechny národní kontrolní akční programy se oznamují Komisi nebo se zpřístupní na zabezpečené části internetových stránek dotyčného členského státu v souladu s čl. 115 písm. a).

2.   Členské státy stanoví zvláštní inspekční standardy v souladu s přílohou I. Tyto standardy se definují na základě řízení rizik a jsou pravidelně revidovány po provedení analýzy dosažených výsledků. Inspekční standardy se postupně vyvíjejí, dokud není dosaženo cílových standardů uvedených v příloze I.

KAPITOLA IV

Kontrola technických opatření

Oddíl 1

Používání lovného zařízení

Článek 47

Lovné zařízení

Při druzích rybolovu, při kterých není povoleno použití více než jednoho druhu lovného zařízení, se jakékoli další lovné zařízení přiváže a uloží tak, aby nemohlo být snadno použito, v souladu s těmito podmínkami:

a)	sítě, závaží a podobná zařízení musí být odpojeny od vlečných desek a vlečných a tralových lan a lanek;

b)	sítě umístěné na palubě nebo nad palubou musí být přivázány a uloženy;

c)	dlouhé lovné šňůry musí být uskladněny na spodních palubách.

Článek 48

Vytažení ztraceného lovného zařízení

1.   Každé rybářské plavidlo Společenství musí mít instalováno vybavení pro vytažení ztraceného lovného zařízení.

2.   V případě ztráty lovného zařízení se velitel rybářského plavidla Společenství, který toto zařízení nebo jeho část ztratil, pokusí co nejdříve o jeho vytažení.

3.   Pokud nelze ztracené lovné zařízení vytáhnout, informuje velitel rybářského plavidla příslušný orgán svého členského státu vlajky, které poté předá do 24 hodin příslušnému orgánu pobřežního členského státu tyto informace:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla;

b)	druh ztraceného lovného zařízení;

c)	dobu, kdy bylo lovné zařízení ztraceno;

d)	polohu, kde bylo lovné zařízení ztraceno;

e)	opatření učiněná k vytažení lovného zařízení.

4.   Pokud lovné zařízení vytažené příslušnými orgány členského státu nebylo nahlášeno jako ztracené, mohou tyto orgány vymáhat úhradu nákladů na veliteli rybářského plavidla, které zařízení ztratilo.

5.   Členský stát může osvobodit rybářská plavidla Společenství o celkové délce menší než 12 metrů plující pod jeho vlajkou od požadavku stanoveného v odstavci 1,

a)	provozují-li činnost výhradně v teritoriálních vodách členského státu vlajky, nebo

b)	nestráví-li na moři nikdy více než 24 hodin od vyplutí do návratu do přístavu.

Článek 49

Složení úlovku

1.   Pokud úlovky uchovávané na rybářském plavidle Společenství byly při jednom výjezdu získány pomocí sítí o různé minimální velikosti ok, vypočítá se druhové složení pro každou část úlovku, která byla získána za odlišných podmínek. Za tímto účelem se do lodního deníku rybolovu uvede každá změna dříve použité velikosti ok, jakož i složení úlovku nacházejícího se na plavidle v době této změny.

2.   Aniž je dotčen článek 44, lze postupem podle článku 119 přijmout prováděcí pravidla k zavedení rozpisu uskladnění zpracovaných produktů na plavidle, sestaveného podle druhů a popisujícího jejich umístění v nákladním prostoru.

Oddíl 2

Kontrola oblastí omezeného rybolovu

Článek 50

Kontrola oblastí omezeného rybolovu

1.   Rybolovné činnosti rybářských plavidel Společenství a třetích zemí v oblastech rybolovu, kde byly Radou stanoveny oblasti omezeného rybolovu, kontroluje středisko pro sledování rybolovu pobřežního členského státu, které musí být vybaveny systémem pro detekci a záznam vplutí plavidel do oblastí omezeného rybolovu, proplutí přes tyto oblasti a vyplutí z nich.

2.   Vedle odstavce 1 Rada stanoví datum, od něhož musí mít rybářská plavidla provozuschopný systém, který upozorní velitele plavidla na vplutí do oblasti omezeného rybolovu a vyplutí z ní.

3.   Pokud rybářské plavidlo vpluje do oblastí omezeného rybolovu, musí být četnost předávání údajů nejméně jednou za 30 minut.

4.   Proplutí oblastmi omezeného rybolovu se povoluje všem rybářským plavidlům, která nemají oprávnění k rybolovu v těchto oblastech, za těchto podmínek:

a)	veškerá lovná zařízení na plavidle jsou během proplutí přivázána a uložena a

b)	rychlost během proplutí není nižší než 6 uzlů, s výjimkou případů vyšší moci nebo nepříznivých podmínek. V takových případech velitel plavidla okamžitě informuje středisko pro sledování rybolovu členského státu vlajky, které poté informuje příslušné orgány pobřežního členského státu.

5.   Tento článek se vztahuje na rybářská plavidla Společenství a rybářská plavidla třetích zemí o celkové délce 12 metrů nebo větší.

Oddíl 3

Ukončení rybolovu v reálném čase

Článek 51

Obecná ustanovení

1.   Pokud je dosaženo spouštěcí úrovně úlovku konkrétního druhu nebo skupiny druhů, definované postupem podle článku 119, daný druh rybolovu se v dotyčné oblasti dočasně ukončí v souladu s tímto oddílem.

2.   Spouštěcí úroveň úlovku se vypočítá na základě metodiky namátkové kontroly přijaté Komisí postupem podle článku 119 jako procentní podíl nebo hmotnost konkrétního druhu nebo skupiny druhů ve srovnání s celkovým úlovkem při jednom vytažení sítě dotyčných ryb.

3.   Prováděcí pravidla k tomuto oddílu lze přijmout postupem podle článku 119.

Článek 52

Spouštěcí úroveň úlovku při dvou vytaženích sítě

1.   Přesáhne-li množství úlovků spouštěcí úroveň úlovku při dvou po sobě následujících vytaženích sítě, změní rybářské plavidlo před pokračováním v rybolovu oblast rybolovu nejméně o pět námořních mil, nebo o dvě námořní míle pro rybářská plavidla o celkové délce menší než 12 metrů, od polohy předešlého vytažení sítě a neprodleně informuje příslušné orgány pobřežního členského státu.

2.   Postupem podle článku 119 může Komise z vlastního podnětu nebo na žádost dotčeného členského státu změnit vzdálenosti uvedené v odstavci 1.

Článek 53

Ukončení rybolovu v reálném čase členskými státy

1.   Zjistí-li úředník, kontrolní pozorovatel nebo výzkumná základna, že bylo dosaženo spouštěcí úrovně úlovku, informuje úředník, kontrolní pozorovatel pobřežního členského státu nebo osoba účastnící se společné operace na základě plánu společného nasazení neprodleně příslušné orgány dotyčného pobřežního členského státu.

2.   Na základě informací obdržených podle odstavce 1 rozhodne pobřežní členský stát neprodleně o ukončení rybolovu v dotyčné oblasti v reálném čase. K tomuto rozhodnutí může rovněž použít informace obdržené podle článku 52 nebo jakékoli dostupné informace. Rozhodnutí o ukončení rybolovu v reálném čase jasně vymezí zeměpisnou oblast dotčených lovišť, dobu trvání a podmínky rybolovu v této oblasti po dobu ukončení rybolovu.

3.   Pokud oblast uvedená v odstavci 2 zasahuje do více jurisdikcí, uvědomí dotyčný členský stát neprodleně sousední pobřežní členský stát o učiněných zjištěních a o rozhodnutí o ukončení rybolovu. Sousedící pobřežní členský stát neprodleně ukončí rybolov ve své části dotyčné oblasti.

4.   Ukončení rybolovu v reálném čase podle odstavce 2 musí být nediskriminační a vztahuje se pouze na rybářská plavidla vybavená pro lov dotyčného druhu nebo na plavidla, která mají oprávnění lovit v dotyčných lovištích.

5.   Pobřežní členský stát uvědomí neprodleně Komisi, všechny členské státy a třetí země, jejichž rybářská plavidla jsou oprávněna provozovat rybolovné činnosti v dotyčné oblasti, že bylo rozhodnuto o ukončení rybolovu v reálném čase.

6.   Komise může kdykoli požádat příslušný členský stát, aby s okamžitým účinkem zrušil nebo změnil rozhodnutí o ukončení rybolovu v reálném čase, pokud dotyčný členský stát neposkytl dostatečné informace o tom, že bylo dosaženo spouštěcí úrovně úlovku v souladu s článkem 51.

7.   Rybolovné činnosti v oblasti uvedené v odstavci 2 se zakazují v souladu s rozhodnutím o ukončení rybolovu v reálném čase.

Článek 54

Ukončení rybolovu v reálném čase Komisí

1.   Na základě informací prokazujících, že bylo dosaženo spouštěcí úrovně úlovku, může Komise rozhodnout určit oblast, v níž má být dočasně ukončen rybolov, pokud o ukončení rybolovu nerozhodl sám pobřežní členský stát.

2.   Komise uvědomí neprodleně všechny členské státy a třetí země, jejichž rybářská plavidla provozují rybolovné činnosti v oblasti s ukončeným rybolovem, a neprodleně zpřístupní na svých úředních internetových stránkách mapu se souřadnicemi oblasti s dočasně ukončeným rybolovem, přičemž uvede dobu trvání ukončení rybolovu a podmínky rybolovu v této konkrétní oblasti s ukončeným rybolovem.

KAPITOLA V

Kontrola rekreačního rybolovu

Článek 55

Rekreační rybolov

1.   Členské státy zajistí, aby byl rekreační rybolov na jejich území a ve vodách Společenství provozován způsobem, který je slučitelný s cíli a pravidly společné rybářské politiky.

2.   Uvádění úlovků z rekreačního rybolovu na trh se zakazuje.

3.   Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 199/2008, sledují členské státy na základě plánu namátkových kontrol úlovky populací, na které se vztahují plány obnovy, při rekreačním rybolovu provozovaném plavidly plujícími pod jejich vlajkou a plavidly třetích zemí ve vodách pod jejich svrchovaností nebo v jejich jurisdikci. Není zde zahrnut rybolov z pobřeží.

4.   Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství vyhodnocuje biologický dopad rekreačního rybolovu podle odstavce 3. Zjistí-li se, že dopad rekreačního rybolovu je významný, může Rada postupem podle článku 37 Smlouvy rozhodnout, že rekreační rybolov podle odstavce 3 podléhá zvláštním řídicím opatřením, jako jsou oprávnění k rybolovu a prohlášení o úlovcích.

5.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

HLAVA V

KONTROLA UVÁDĚNÍ NA TRH

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 56

Zásady kontroly uvádění na trh

1.   Každý členský stát odpovídá za kontrolu uplatňování pravidel společné rybářské politiky na svém území ve všech fázích uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, od prvního prodeje po maloobchodní prodej, včetně přepravy.

2.   Stanoví-li právo Společenství pro určitý druh minimální velikost, musí být provozovatelé odpovědní za nákup, prodej, skladování nebo přepravu schopni prokázat příslušnou zeměpisnou oblast původu produktů.

3.   Členské státy zajistí, aby byly všechny produkty rybolovu a akvakultury z odlovů nebo výlovů před prvním prodejem rozděleny do partií.

4.   Množství menší než 30 kg na jeden druh pocházející ze stejné oblasti řízení z více rybářských plavidel může organizace producentů, jejímž členem je provozovatel rybářského plavidla, nebo registrovaný odběratel před prvním prodejem sloučit do partií. Organizace producentů a registrovaný odběratel vedou po dobu nejméně tří let záznamy o původu obsahu příslušných partií, do kterých byly úlovky více rybářských plavidel sloučeny.

Článek 57

Společné obchodní normy

1.   Členské státy zajistí, aby byly produkty, na které se vztahují společné obchodní normy, vystavovány k prvnímu prodeji, nabízeny k prvnímu prodeji, prodávány nebo jinak uváděny na trh, pouze pokud tyto normy splňují.

2.   Produkty stažené z trhu v souladu s nařízením (ES) č. 104/2000 musí splňovat společné obchodní normy, zejména pokud jde o kategorie čerstvosti.

3.   Provozovatelé odpovědní za nákup, prodej, skladování nebo přepravu partií produktů rybolovu a akvakultury musí být schopni prokázat, že produkty splňují minimální obchodní normy ve všech fázích.

Článek 58

Sledovatelnost

1.   Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 178/2002, musí být všechny partie produktů rybolovu a akvakultury sledovatelné ve všech fázích produkce, zpracování a distribuce, od odlovu nebo sběru až po maloobchodní prodej.

2.   Produkty rybolovu a akvakultury, které byly nebo pravděpodobně budou umístěny na trh ve Společenství, musí být odpovídajícím způsobem označeny, aby se zajistila sledovatelnost jednotlivých partií.

3.   Partie produktů rybolovu a akvakultury mohou být slučovány nebo děleny po prvním prodeji pouze pod podmínkou, že je možné je sledovat zpětně do fáze odlovu nebo sběru.

4.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé měli zavedeny systémy a postupy pro identifikaci každého provozovatele, od něhož byly dodány partie produktů rybolovu a akvakultury a kterému byly produkty dodány. Tyto informace se poskytují na požádání příslušným orgánům.

5.   Minimální požadavky na označování a informace pro všechny partie produktů rybolovu a akvakultury zahrnují:

a)	identifikační číslo každé partie;

b)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla nebo název akvakulturní produkční jednotky;

c)	třímístný písmenný kód FAO každého druhu;

d)	datum odlovu nebo datum produkce;

e)	množství každého druhu vyjádřená v čisté hmotnosti nebo případně v počtu jedinců;

f)	jména a adresy dodavatelů;

g)	informace zákazníkům stanovené v článku 8 nařízení (ES) č. 2065/2001: obchodní označení, vědecký název, příslušná zeměpisná oblast a způsob produkce;

h)	zda byly produkty rybolovu dříve zmraženy nebo nikoli.

6.   Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odst. 5 písm. g) a h) byly dostupné spotřebitelům v maloobchodním prodeji.

7.   Informace uvedené v odst. 5 písm. a) až f) se nevztahují na produkty rybolovu a akvakultury dovážené do Společenství s osvědčeními o úlovku předloženými v souladu s nařízením (ES) č. 1005/2008.

8.   Členské státy mohou osvobodit od požadavků stanovených v tomto článku malá množství produktů prodávaných přímo z rybářských plavidel spotřebitelům za předpokladu, že jejich hodnota nepřekročí 50 EUR na den. Případné změny této hranice se přijímají postupem podle článku 119.

9.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA II

Činnosti po vykládce

Článek 59

První prodej produktů rybolovu

1.   Členské státy zajistí, aby všechny produkty rybolovu byly prvně uvedeny na trh nebo zaregistrovány v dražebním středisku nebo pro registrované odběratele nebo organizace producentů.

2.   Odběratel produktů rybolovu při prvním prodeji z rybářského plavidla se registruje u příslušných orgánů členského státu, v němž se uskutečňuje první prodej. Pro účely registrace je každý odběratel identifikován podle svého čísla plátce DPH, daňového identifikačního čísla nebo jiného jednoznačného identifikačního kódu ve vnitrostátních databázích.

3.   Tento článek se nepoužije na odběratele, kteří získají produkty rybolovu v množství nepřesahujícím 30 kg a následně je neuvedou na trh, ale použijí výlučně k osobní spotřebě. Případné změny této hranice se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 60

Vážení produktů rybolovu

1.   Členský stát zajistí, aby byly veškeré produkty rybolovu váženy za použití systémů schválených příslušnými orgány, ledaže přijal plán namátkových kontrol schválený Komisí a založený na metodách vycházejících z posouzení míry rizika přijatých Komisí postupem podle článku 119.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, váží se produkty rybolovu při vykládce dříve, než jsou skladovány, přepravovány nebo prodávány.

3.   Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy povolit, aby produkty rybolovu byly váženy na plavidle, na které se vztahuje plán namátkových kontrol podle odstavce 1.

4.   Registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby odpovídající za první uvedení produktů rybolovu na trh v členském státě nesou odpovědnost za přesnost vážení; pokud však vážení bylo v souladu s odstavcem 3 prováděno na rybářském plavidle, odpovídá za ně příslušný velitel plavidla.

5.   Hodnota zjištěná při vážení se použije pro vyplnění prohlášení o vykládce, přepravního dokladu, prodejního dokladu a prohlášení o převzetí.

6.   Příslušné orgány členského státu mohou požadovat, aby jakékoli množství produktů rybolovu poprvé vyložené v tomto členském státě bylo zváženo v přítomnosti úředníků dříve, než bude převezeno z přístavu vykládky na jiné místo.

7.   Prováděcí pravidla týkající se metod vycházejících z posouzení míry rizika a postupů vážení se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 61

Vážení produktů rybolovu po přepravě z místa vykládky

1.   Odchylně od čl. 60 odst. 2 mohou členské státy povolit, aby byly produkty rybolovu váženy po přepravě z místa vykládky za předpokladu, že jsou dopraveny do místa určení na území dotyčného členského státu a že tento členský stát přijal kontrolní program schválený Komisí a založený na metodách vycházejících z posouzení míry rizika přijatých Komisí postupem podle článku 119.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány členského státu, v němž jsou produkty rybolovu vykládány, povolit přepravu těchto produktů před zvážením registrovaným odběratelům, registrovaným dražebním střediskům nebo jiným subjektům či osobám odpovídajícím za první uvedení produktů rybolovu na trh v jiném členském státě. Toto povolení musí být předmětem společného kontrolního programu mezi dotyčnými členskými státy podle článku 94 schváleného Komisí a založeného na metodách vycházejících z posouzení míry rizika přijatých Komisí postupem podle článku 119.

Článek 62

Vyplňování a předkládání prodejních dokladů

1.   Registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby, jimž členské státy udělily oprávnění, s ročním finančním obratem z prvního prodeje produktů rybolovu nižším než 200 000 EUR odpovědní za první uvedení produktů rybolovu vyložených v členském státě na trh předloží, pokud možno elektronicky, do 48 hodin po prvním prodeji příslušným orgánům členského státu, na jehož území se první prodej uskutečnil, prodejní doklad. Za správnost prodejního dokladu odpovídají tito odběratelé, dražební střediska, subjekty nebo osoby.

2.   Členský stát může registrovaným odběratelům, registrovaným dražebním střediskům nebo jiným subjektům či osobám, jimž členské státy udělily oprávnění, s ročním finančním obratem z prvního prodeje produktů rybolovu nižším než 200 000 EUR uložit povinnost elektronicky zaznamenávat a předávat údaje uvedené v čl. 64 odst. 1 nebo je k tomu oprávnit.

3.   Pokud členský stát, na jehož území dojde k prvnímu prodeji, není členským státem vlajky rybářského plavidla, které produkty rybolovu vyložilo, zajistí, aby byla kopie prodejního dokladu předložena, pokud možno elektronicky, příslušným orgánům členského státu vlajky ihned po obdržení příslušných informací.

4.   Nejsou-li produkty rybolovu prvně uvedeny na trh v členském státě, kde byly vyloženy, zajistí členský stát příslušný pro kontrolu prvního uvedení na trh, aby byla po přijetí prodejního dokladu kopie prodejního dokladu předložena, pokud možno elektronicky, orgánům příslušným pro kontrolu vykládky dotyčných produktů a příslušným orgánům členského státu vlajky rybářského plavidla.

5.   Pokud dojde k vykládce mimo Společenství a k prvnímu prodeji ve třetí zemi, předá velitel dotčeného rybářského plavidla nebo jeho zástupce příslušnému orgánu členského státu vlajky do 48 hodin po prvním prodeji, pokud možno elektronicky, kopii prodejního dokladu nebo popřípadě rovnocenný doklad obsahující stejnou úroveň informací.

6.   Nesouhlasí-li prodejní doklad s fakturou nebo jiným dokladem, jenž ji nahrazuje, podle článků 218 a 219 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (25), přijme dotčený členský stát nezbytná opatření, aby zajistil, že údaje o ceně produktů bez daně pro dodávky zboží kupujícímu jsou stejné jako údaje uvedené na faktuře. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že informace o ceně bez daně pro dodávky zboží kupujícímu jsou stejné jako údaje uvedené na faktuře.

Článek 63

Elektronické vyplňování a předávání údajů z prodejních dokladů

1.   Registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby, jímž členské státy udělily oprávnění, s ročním finančním obratem z prvního prodeje produktů rybolovu 200 000 EUR nebo vyšším zaznamenávají informace podle čl. 64 odst. 1 elektronicky a zasílají je elektronicky do 24 hodin po dokončení prvního prodeje příslušným orgánům členského státu, na jehož území se první prodej uskutečnil.

2.   Členské státy předávají stejným způsobem elektronicky informace z prodejního dokladů podle čl. 62 odst. 3 a 4.

Článek 64

Obsah prodejních dokladů

1.   Prodejní doklady uvedené v článcích 62 a 63 musí obsahovat tyto údaje:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla, které dotyčné produkty vyložilo;

b)	přístav a datum vykládky;

c)	jméno provozovatele nebo velitele rybářského plavidla a jméno prodávajícího, je-li odlišný;

d)	jména kupujícího a jeho číslo plátce DPH, jeho daňové identifikační číslo nebo jiný jednoznačný identifikační kód;

e)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

f)	množství ryb každého druhu v kilogramech hmotnosti produktu, rozčleněná podle druhu obchodní úpravy produktu, nebo případně v počtu jedinců;

g)	u všech produktů, na které se vztahují obchodní normy, podle případu jednotlivou velikost nebo hmotnost, jakost, obchodní úpravu a čerstvost;

h)	v případě produktů stažených z trhu jejich určení (převedení, použití jako krmivo, výroba moučky pro krmení zvířat, návnada nebo jiné než potravinové účely);

i)	místo a datum prodeje;

j)	je-li to možné, referenční číslo a datum faktury a případně kupní smlouvy;

k)	případně odkaz na prohlášení o převzetí podle článku 66 nebo na přepravní doklad podle článku 68;

l)

cenu.

2.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 65

Osvobození od požadavků na prodejní doklady

1.   V případě produktů rybolovu, které byly vyloženy z rybářských plavidel Společenství určitých kategorií o celkové délce menší než 10 metrů, nebo v případě množství vyložených produktů rybolovu nepřesahujících 50 kg ekvivalentu živé hmotnosti na druh může Komise postupem podle článku 119 udělit osvobození od povinnosti předložit prodejní doklad příslušným orgánům nebo jiným pověřeným subjektům členského státu. Toto osvobození lze udělit pouze tehdy, pokud daný členský stát zavedl přijatelný systém namátkových kontrol v souladu s články 16 a 25.

2.   Požadavky stanovené v článcích 62, 63 a 64 se nepoužijí pro odběratele, kteří získají produkty v množství nepřesahujícím 30 kg a následně je neuvedou na trh, ale použijí výlučně k osobní spotřebě. Případné změny této hranice se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 66

Prohlášení o převzetí

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, v případě, že jsou produkty rybolovu určeny k pozdějšímu prodeji, jsou registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby s ročním finančním obratem z prvního prodeje produktů rybolovu nižším než 200 000 EUR odpovědní za první uvedení produktů vyložených v členském státě na trh povinni do 48 hodin po dokončení vykládky předložit příslušným orgánům členského státu, ve kterém se převzetí uskutečnilo, prohlášení o převzetí. Za předložení prohlášení o převzetí a jeho správnost odpovídají uvedení odběratelé, dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby.

2.   Není-li členský stát, ve kterém došlo k převzetí, členským státem vlajky rybářského plavidla, které produkty rybolovu vyložilo, zajistí tento stát, aby byla kopie prohlášení o převzetí předložena, pokud možno elektronicky, příslušným orgánům členského státu vlajky po obdržení příslušných informací.

3.   Prohlášení o převzetí podle odstavce 1 musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla, které produkty vyložilo;

b)	přístav a datum vykládky;

c)	jméno provozovatele nebo velitele plavidla;

d)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

e)	množství každého uskladněného druhu v kilogramech hmotnosti produktu, rozčleněná podle druhu obchodní úpravy produktu, nebo případně v počtu jedinců;

f)	název a adresu zařízení, kde jsou produkty uskladněny;

g)	případně odkaz na přepravní doklad podle článku 68.

Článek 67

Elektronické vyplňování a předávání údajů z prohlášení o převzetí

1.   Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení obsažená ve víceletých plánech, v případě, že jsou produkty rybolovu určeny k pozdějšímu prodeji, jsou registrovaní odběratelé, registrovaná dražební střediska nebo jiné subjekty či osoby s ročním finančním obratem z prvního prodeje produktů rybolovu 200 000 EUR nebo vyšším odpovědní za první uvedení produktů vyložených v členském státě na trh povinni elektronicky zaznamenávat informace podle článku 66 a zasílat je elektronicky příslušným orgánům členského státu, ve kterém se převzetí uskutečnilo, do 24 hodin.

2.   Členské státy předávají elektronicky informace z prohlášení o převzetí podle čl. 66 odst. 2.

Článek 68

Vyplňování a předkládání přepravních dokladů

1.   K produktům rybolovu vyloženým ve Společenství v surovém stavu nebo po zpracování na plavidle, u kterých nebyl předložen prodejní doklad ani prohlášení o převzetí podle článků 62, 63, 66 a 67 a které se přepravují na jiné místo než místo vykládky, se až do doby prvního prodeje přikládá doklad vystavený přepravcem. Přepravce předloží do 48 hodin po nakládce přepravní doklad příslušným orgánům členského státu, na jehož území se uskutečnila vykládka, nebo jiným subjektům jím pověřeným.

2.   Přepravce se osvobozuje od požadavku mít doklad o přepravě doprovázející produkty rybolovu, pokud byl přepravní doklad před zahájením přepravy elektronicky předán příslušným orgánům členského státu vlajky, které v případě, že jsou uvedené produkty přepravovány do jiného členského státu, než je členský stát vykládky, předají tento přepravní doklad ihned po obdržení příslušným orgánům členského státu, na jehož území má dojít k prvnímu uvedení na trh.

3.   Jsou-li produkty přepravovány do jiného členského státu, než je členský stát vykládky, předá přepravce do 48 hodin po nakládce produktů rybolovu kopii přepravního dokladu rovněž příslušným orgánům členského státu, na jehož území má dojít k prvnímu uvedení na trh. Členský stát prvního uvedení na trh může požadovat další související informace od členského státu vykládky.

4.   Za správnost přepravního dokladu odpovídá přepravce.

5.   Přepravní doklad musí uvádět:

a)	místo určení zásilky (zásilek) a označení dopravního prostředku;

b)	vnější identifikační číslo a název rybářského plavidla, které produkty vyložilo;

c)	třímístný písmenný kód FAO jednotlivých druhů a příslušnou zeměpisnou oblast, v níž byly úlovky získány;

d)	množství každého přepravovaného druhu v kilogramech hmotnosti produktu, rozčleněná podle druhu obchodní úpravy produktu, nebo případně v počtu jedinců;

e)	jméno (jména) a adresu (adresy) příjemce (příjemců);

f)	místo a datum nakládky.

6.   Příslušné orgány členských států mohou udělit osvobození od povinnosti stanovené v odstavci 1, jsou-li produkty rybolovu přepravovány uvnitř přístavu nebo do místa, které se nachází nejvýše 20 km od místa vykládky.

7.   Přepravují-li se produkty rybolovu prohlášené v prodejním dokladu za prodané na jiné místo než místo vykládky, musí být přepravce kdykoliv schopen prostřednictvím příslušného dokladu prokázat, že se prodej uskutečnil.

8.   Přepravce se osvobozuje od povinnosti stanovené v tomto článku, pokud je přepravní doklad nahrazen kopií prohlášení o vykládce podle článku 23 týkajícího se přepravovaných množství anebo rovnocenným dokladem obsahujícím stejnou úroveň informací.

KAPITOLA III

Organizace producentů a cenová a intervenční pravidla

Článek 69

Sledování organizací producentů

1.   V souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 104/2000 provádějí členské státy pravidelné kontroly, aby zajistily, že:

a)	organizace producentů dodržují podmínky uznání;

b)	uznání může být organizaci producentů odňato, přestanou-li být plněny podmínky uvedené v článku 5 nařízení (ES) č. 104/2000 nebo bylo-li toto uznání vydáno na základě chybných údajů;

c)	pokud organizace obdržela nebo využívá uznání podvodně, je jí odňato okamžitě se zpětnou působností.

2.   Aby bylo zajištěno dodržování pravidel týkajících se organizací producentů podle článku 5 a čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 104/2000, provádí Komise kontroly, na jejichž základě může případně od členských států požadovat, aby uznání odebraly.

3.   Každý členský stát provádí vhodné kontroly, aby se přesvědčil, že každá organizace producentů plní závazky stanovené v operačním programu pro dotčený rybářský hospodářský rok podle nařízení (ES) č. 2508/2000, a v případě neplnění těchto povinností uloží sankce podle čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 104/2000.

Článek 70

Monitorování cenových a intervenčních pravidel

Členské státy provádějí všechny kontroly týkající se cenových a intervenčních pravidel, a zejména:

a)	stažení produktů z trhu pro jiné účely, než je lidská spotřeba;

b)	provádění úkonů pro zajištění trvanlivosti, skladování anebo zpracování produktů stažených z trhu;

c)	soukromého skladování produktů zmrazených na moři;

d)	vyrovnávacích příspěvků za tuňáka určeného ke zpracování.

HLAVA VI

DOHLED

Článek 71

Pozorování na moři a detekce prováděné členskými státy

1.   Členské státy vykonávají dohled ve vodách Společenství, které podléhají jejich svrchovanosti nebo jurisdikci, přičemž vycházejí:

a)	z pozorování rybářských plavidel prováděného inspekčními plavidly nebo pozorovacími letadly;

b)	ze systému sledování plavidel podle článku 9, nebo

c)	z jiných metod detekce a identifikace.

2.   Neodpovídá-li pozorování nebo detekce dalším informacím, které má členský stát k dispozici, provede tento členský stát veškerá šetření, která mohou být nezbytná pro stanovení vhodného dalšího postupu.

3.   Týká-li se pozorování nebo detekce rybářského plavidla jiného členského státu nebo třetí země a informace neodpovídají dalším informacím, které má pobřežní členský stát k dispozici, a nemůže-li tento pobřežní členský stát podniknout další kroky, zaznamená nález do zprávy o dohledu a předá tuto zprávu neprodleně, pokud možno elektronicky, členskému státu vlajky nebo dotyčné třetí zemi. V případě plavidla třetí země zašle zprávu o dohledu také Komisi nebo orgánu jí určenému.

4.   V případě, že úředník členského státu zpozoruje nebo detekuje rybářské plavidlo, které provozuje činnosti, jež mohou být považovány za porušení pravidel společné rybářské politiky, neprodleně vypracuje zprávu o dohledu a zašle ji svým příslušným orgánům.

5.   Obsah zprávy o dohledu se stanoví postupem podle článku 119.

Článek 72

Postup při obdržení informace o pozorování a detekci

1.   Členské státy vlajky po obdržení zprávy o dohledu od jiného členského státu urychleně přijmou opatření a provedou nezbytná další šetření, která jim umožní stanovit vhodný další postup.

2.   Členské státy jiné než dotyčný členský stát vlajky případně ověří, zda nahlášené zpozorované plavidlo provozovalo činnosti ve vodách pod jejich svrchovaností nebo v jejich jurisdikci nebo zda produkty rybolovu pocházející z tohoto plavidla byly vyloženy nebo dovezeny na jejich území, a prověří, jak dodržovalo příslušná opatření k zachování a řízení zdrojů v minulosti.

3.   Komise nebo subjekt jí určený nebo případně členský stát vlajky a jiné členské státy rovněž prověří dostatečně doložené informace o pozorovaných plavidlech předložené občany, organizacemi občanské společnosti včetně ekologických organizací anebo zástupci odvětví rybolovu nebo obchodu s produkty rybolovu.

Článek 73

Kontrolní pozorovatelé

1.   V případě pozorovatelského kontrolního programu Společenství zavedeného Radou ověřují kontrolní pozorovatelé na rybářských plavidlech, zda tato rybářská plavidla dodržují pravidla společné rybářské politiky. Plní veškeré úkoly pozorovatelského programu, a zejména ověřují a zaznamenávají rybolovné činnosti a příslušné doklady plavidla.

2.   Kontrolní pozorovatelé musí být způsobilí k plnění svých úkolů. Musí být nezávislí na vlastníku i veliteli rybářského plavidla a jakémkoli členu posádky. Mezi nimi a provozovatelem nesmí být žádný hospodářský vztah.

3.   Kontrolní pozorovatelé usilují o to, aby svou přítomností na rybářských plavidlech neomezovali běžné fungování plavidel nebo rybolovné činnosti ani jim nebránili.

4.   Zaznamená-li kontrolní pozorovatel závažné porušení předpisů, neprodleně informuje příslušné orgány členského státu vlajky.

5.   Kontrolní pozorovatelé vypracují, pokud možno elektronicky, zprávu pozorovatele a neprodleně ji předají, a to elektronickými přenosovými prostředky umístěnými na rybářském plavidle, uznají-li to za vhodné, svým příslušným orgánům nebo příslušným orgánům členského státu vlajky. Členské státy vloží zprávu do databáze uvedené v článku 78.

6.   Je-li ve zprávě pozorovatele uvedeno, že pozorované plavidlo provozovalo rybolovné činnosti, které jsou v rozporu s pravidly společné rybářské politiky, učiní příslušné orgány uvedené v odstavci 4 vhodná opatření, aby věc prošetřily.

7.   Velitelé rybářských plavidel Společenství poskytují přiděleným kontrolním pozorovatelům náležité ubytování, usnadňují jejich práci a nebrání jim ve výkonu jejich povinností. Velitelé rybářských plavidel Společenství rovněž poskytují kontrolním pozorovatelům přístup do příslušných částí plavidla i k úlovku a k dokumentům plavidla, včetně elektronických souborů.

8.   Veškeré náklady vyplývající z působení kontrolních pozorovatelů podle tohoto článku hradí členské státy vlajky. Členské státy mohou účtovat tyto náklady, částečně nebo plně, provozovatelům rybářských plavidel, které plují pod jejich vlajkou a účastní se dotyčného rybolovu.

9.   Prováděcí pravidla k tomuto článku mohou být přijata postupem podle článku 119.

HLAVA VII

INSPEKCE A POSTUPY

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 74

Provádění inspekcí

1.   Členské státy sestavují a aktualizují seznam úředníků pověřených prováděním inspekcí.

2.   Úředníci plní své povinnosti v souladu s právem Společenství. Provádějí inspekce nediskriminačním způsobem na moři, v přístavech, během přepravy, v místech zpracování a během uvádění produktů rybolovu na trh.

3.   Úředníci zejména kontrolují:

a)	zákonnost úlovku uchovávaného na plavidle, skladovaného, přepravovaného, zpracovávaného nebo uváděného na trh a správnost dokumentace nebo elektronických sdělení, které se ho týkají;

b)	zákonnost lovného zařízení používaného pro cílové druhy a pro úlovky uchovávané na plavidle;

c)	případně rozpis uskladnění a oddělené uskladnění druhů;

d)	označení lovných zařízení a

e)	údaje o motoru podle článku 40.

4.   Úředníci mohou kontrolovat všechny důležité oblasti, paluby a kajuty. Mohou též kontrolovat úlovky, ať už zpracované nebo nezpracované, sítě nebo další zařízení, vybavení, kontejnery a obaly obsahující ryby nebo produkty rybolovu a jakékoliv důležité dokumenty nebo elektronická sdělení, které považují za nezbytné pro ověření dodržování pravidel společné rybářské politiky. Mohou rovněž klást otázky osobám, které mohou být považovány za zdroj informací v souvislosti s předmětem inspekce.

5.   Úředníci provádějí inspekce tak, aby působili co nejmenší nesnáze plavidlu nebo dopravnímu prostředku a aby co nejméně narušovali jeho činnost, jakož i skladování a zpracování úlovku a jeho uvádění na trh. Zabrání pokud možno jakémukoliv znehodnocení úlovku během inspekce.

6.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, zejména týkající se metodiky a průběhu inspekcí, se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 75

Povinnosti provozovatele

1.   Provozovatel usnadňuje bezpečný přístup na plavidlo, do dopravního prostředku nebo prostoru, kde jsou produkty rybolovu uloženy, zpracovávány nebo uváděny na trh. Zajišťuje bezpečnost úředníků, nebrání jim ve výkonu jejich povinností a nezastrašuje je ani nevyrušuje.

2.   Prováděcí pravidla k tomuto článku mohou být přijata postupem podle článku 119.

Článek 76

Inspekční zpráva

1.   Úředníci po každé inspekci vyhotoví inspekční zprávu a předloží ji svým příslušným orgánům. Tato zpráva se pokud možno zaznamenává a předává elektronicky. Je-li v průběhu inspekce rybářského plavidla, které pluje pod vlajkou jiného členského státu, zjištěno porušení předpisů, zašle se kopie inspekční zprávy neprodleně členskému státu vlajky. Je-li porušení předpisů zjištěno v průběhu inspekce rybářského plavidla, které pluje pod vlajkou třetí země, zašle se kopie inspekční zprávy neprodleně příslušným orgánům této třetí země. Je-li porušení předpisů zjištěno v průběhu inspekce prováděné ve vodách v jurisdikci jiného členského státu, zašle se kopie inspekční zprávy neprodleně tomuto členskému státu.

2.   Úředníci sdělí výsledky své inspekce provozovateli, který má možnost se k inspekci a jejím výsledkům vyjádřit. Vyjádření dotyčného provozovatele se zohlední v inspekční zprávě. Úředníci učiní do lodního deníku rybolovu zápis o provedené inspekci.

3.   Kopie inspekční zprávy se zasílá provozovateli co nejdříve a nejpozději patnáct pracovních dnů po dokončení inspekce.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 77

Přípustnost inspekčních zpráv a zpráv o dohledu

Inspekční zprávy a zprávy o dohledu vypracované inspektory Společenství nebo úředníky jiného členského státu či Komise jsou přípustným důkazním prostředkem ve správním nebo soudním řízení členského státu. Při provádění důkazů se s nimi nakládá stejně jako s inspekčními zprávami a zprávami o dohledu členských států.

Článek 78

Elektronická databáze

1.   Členské státy zřídí a aktualizují elektronickou databázi, do které vkládají všechny inspekční zprávy a zprávy o dohledu vyhotovené jejich úředníky.

2.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 79

Inspektoři Společenství

1.   Seznam inspektorů Společenství sestavuje Komise postupem podle článku 119.

2.   Aniž je dotčena prvořadá odpovědnost pobřežních členských států, mohou inspektoři Společenství provádět inspekce v souladu s tímto nařízením ve vodách Společenství a na rybářských plavidlech Společenství mimo vody Společenství.

3.   Inspektoři Společenství mohou být přiděleni:

a)	na provádění stanovených kontrolních a inspekčních programů přijatých v souladu s článkem 95;

b)	na mezinárodní kontrolní programy v odvětví rybolovu, kde má Společenství povinnost tyto kontroly provádět.

4.   Pro plnění svých úkolů a s výhradou odstavce 5 mají inspektoři Společenství ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako úředníci členského státu, ve kterém se inspekci provádí, okamžitý přístup:

a)	do všech prostor rybářských plavidel Společenství a jakýchkoli dalších plavidel provozujících rybolovnou činnost, do všech veřejně přístupných prostor nebo míst a do všech dopravních prostředků a

b)	ke všem informacím a dokladům, které jsou zapotřebí k plnění jejich úkolů, zejména k lodnímu deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, osvědčení o úlovku, prohlášení o překládce, prodejním dokladům a k jiným důležitým dokumentům.

5.   Inspektoři Společenství nemají žádné policejní ani donucovací pravomoci mimo území svého členského státu původu nebo mimo vody Společenství pod svrchovaností a v jurisdikci svého členského státu původu.

6.   Při výkonu funkce inspektorů Společenství nemají úředníci Komise nebo jí určeného subjektu žádné policejní ani donucovací pravomoci.

7.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA II

Inspekce mimo vody členského státu provádějícího inspekci

Článek 80

Inspekce rybářských plavidel mimo vody členského státu provádějícího inspekci

1.   Aniž je dotčena prvořadá odpovědnost pobřežního členského státu, může členský stát provádět inspekci rybářských plavidel, která plují pod jeho vlajkou, ve všech vodách Společenství mimo vody pod svrchovaností jiného členského státu.

2.   Členský stát může provádět inspekce na rybářských plavidlech jiného členského státu v souladu s tímto nařízením v souvislosti s rybolovným činnostmi ve všech vodách Společenství mimo vody pod svrchovaností jiného členského státu:

a)	na základě oprávnění dotyčného pobřežního členského státu, nebo

b)	v případě, že byly přijaty stanovené kontrolní a inspekční programy podle článku 95.

3.   Členský stát je oprávněn provádět inspekci rybářských plavidel Společenství, která plují pod vlajkou jiného členského státu, v mezinárodních vodách.

4.   Členský stát může provádět inspekci rybářských plavidel Společenství, která plují pod jeho vlastní vlajkou nebo vlajkou jiného členského státu, ve vodách třetích zemí v souladu s mezinárodními dohodami.

5.   Členské státy určí příslušný orgán, který vystupuje jako kontaktní místo pro účely tohoto článku. Kontaktní místo členských států je dostupné 24 hodin denně.

Článek 81

Žádosti o oprávnění

1.   O žádostech o oprávnění členského státu k provádění inspekcí na rybářských plavidlech ve vodách Společenství mimo vody pod jeho svrchovaností nebo v jeho jurisdikci, jak je uvedeno v čl. 80 odst. 2 písm. a), rozhodne dotyčný pobřežní členský stát do dvanácti hodin od podání žádosti nebo v případě, že důvodem žádosti je pronásledování v mezinárodních vodách, jež započalo ve vodách členského státu provádějícího inspekci, v odpovídající době.

2.   Členský stát, který žádost podává, je o rozhodnutí neprodleně informován. Rozhodnutí se rovněž sdělují Komisi nebo jí určenému subjektu.

3.   Žádost o oprávnění se zamítne zcela nebo zčásti pouze v nezbytném rozsahu ze závažných důvodů. Zamítnutí a jeho důvody se neprodleně zašlou členskému státu, který žádost podal, a Komisi nebo jí určenému subjektu.

KAPITOLA III

Porušení předpisů zjištěná v průběhu inspekcí

Článek 82

Postup v případě porušení předpisů

Domnívá-li se úředník na základě informací shromážděných během inspekce nebo jakýchkoliv jiných příslušných údajů, že došlo k porušení pravidel společné rybářské politiky:

a)	zaznamená domnělé porušení předpisů do inspekční zprávy;

b)	učiní veškerá nezbytná opatření k zajištění důkazů týkajících se tohoto domnělého porušení předpisů;

c)	neprodleně zašle inspekční zprávu svému příslušnému orgánu;

d)	upozorní fyzickou nebo právnickou osobu, která je podezřelá z porušení předpisů nebo která byla přistižena při porušování předpisů, že porušení předpisů může mít za následek přidělení odpovídajícího počtu sankčních bodů podle článku 92. Toto upozornění se zaznamená v inspekční zprávě.

Článek 83

Porušení předpisů zjištěná mimo vody členského státu provádějícího inspekci

1.   Je-li porušení předpisů zjištěno v důsledku inspekce prováděné podle článku 80, předloží členský stát provádějící inspekci neprodleně souhrnnou inspekční zprávu pobřežnímu členskému státu nebo, v případě inspekce prováděné mimo vody Společenství, členskému státu vlajky dotčeného rybářského plavidla. Úplnou inspekční zprávu předloží pobřežnímu státu a členskému státu vlajky do patnácti dnů ode dne inspekce.

2.   Pobřežní členský stát nebo, v případě inspekce mimo vody Společenství, členský stát vlajky dotčeného rybářského plavidla přijme veškerá vhodná opatření, pokud jde o porušení předpisů uvedené v odstavci 1.

Článek 84

Posílená následná opaření při některých závažných porušeních předpisů

1.   Existuje-li podezření, že rybářské plavidlo:

a)	zaznamenalo nepravdivé údaje o úlovcích populací, na které se vztahuje víceletý plán, v objemu přesahujícím 500 kg nebo 10 % vypočítaných jako procentní podíl z údajů v lodním deníku rybolovu, přičemž rozhodující je vyšší hodnota, nebo

b)	se dopustilo kterékoliv ze závažných porušení předpisů podle článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 nebo podle čl. 90 odst. 1 tohoto nařízení do jednoho roku od prvního takového závažného porušení předpisů,

může členský stát vlajky tohoto plavidla nebo pobřežní členský stát, v jehož vodách se mělo tohoto jednání dopustit, vyzvat toto rybářské plavidlo, aby se neprodleně přesunulo do přístavu za účelem úplného vyšetření, a to vedle opatření uvedených v kapitole IX nařízení (ES) č. 1005/2008.

2.   Pobřežní členský stát neprodleně a podle postupů obsažených ve vnitrostátním právu vyrozumí členský stát o vyšetřování uvedeném v odstavci 1.

3.   Úředníci mohou zůstat na rybářském plavidle až do okamžiku, kdy bude provedeno úplné vyšetření uvedené v odstavci 1.

4.   Velitel rybářského plavidla uvedeného v odstavci 1 je povinen zanechat veškerých rybolovných činností a přesunout se do přístavu, pokud k tomu byl vyzván.

KAPITOLA IV

Řízení ve věci porušení předpisů zjištěných v průběhu inspekcí

Článek 85

Řízení

Aniž je dotčen čl. 83 odst. 2 a článek 86, zjistí-li příslušné orgány v průběhu inspekce nebo po jejím provedení, že byla porušena pravidla společné rybářské politiky, přijmou příslušné orgány členského státu provádějícího inspekci vhodná opatření podle hlavy VIII proti veliteli dotyčného plavidla nebo jakékoliv jiné právnické nebo fyzické osobě odpovědné za toto porušení předpisů.

Článek 86

Předání řízení

1.   Členský stát, na jehož území nebo v jehož vodách bylo zjištěno porušení předpisů, může předat řízení související s tímto porušením předpisů příslušným orgánům členského státu vlajky nebo členského státu, jehož je osoba, která se dopustila porušení předpisů, státním příslušníkem, a to se souhlasem dotčeného členského státu a za podmínky, že předáním se zvýší pravděpodobnost dosažení výsledku uvedeného v čl. 89 odst. 2.

2.   Členský stát vlajky může předat řízení týkající se porušení příslušným orgánům členského státu provádějícího inspekci se souhlasem dotčeného členského státu a za podmínky, že předáním se zvýší pravděpodobnost dosažení výsledku uvedeného v čl. 89 odst. 2

Článek 87

Porušení předpisů zjištěné inspektory Společenství

Členské státy provedou veškerá vhodná opatření s ohledem na jakékoliv porušení předpisů, které zjistil inspektor Společenství ve vodách pod jejich svrchovaností nebo v jurisdikci nebo na rybářském plavidle plujícím pod jejich vlajkou.

Článek 88

Nápravná opatření při neexistenci řízení členským státem vykládky nebo překládky

1.   Není-li členský stát vykládky nebo překládky členským státem vlajky a nepřijmou-li jeho příslušné orgány příslušná opatření proti odpovědným fyzickým nebo právnickým osobám ani nepředají řízení v souladu s článkem 86, může být nedovoleně vyložené nebo přeložené množství odečteno od kvóty přidělené členskému státu vykládky nebo překládky.

2.   Množství ryb, které se odečítá od kvóty členského státu vykládky nebo překládky, se stanoví postupem podle článku 119 poté, co proběhnou konzultace mezi Komisí a oběma dotyčnými členskými státy.

3.   Nemá-li již členský stát vykládky nebo překládky k dispozici odpovídající kvótu, použije se článek 37. Pro tento účel se množství nedovoleně vyložených nebo přeložených ryb považuje za rovnocenné rozsahu škody, kterou utrpěl členský stát vlajky, jak uvedeno ve zmíněném článku.

HLAVA VIII

VYNUCOVÁNÍ

Článek 89

Opatření k zajištění shody

1.   Členské státy zajistí, aby byla systematicky přijímána vhodná opatření, včetně správních opatření nebo trestního řízení v souladu s jejich vnitrostátním právem, proti fyzickým nebo právnickým osobám podezřelým z porušení pravidel společné rybářské politiky.

2.   Celková výše sankcí a doprovodných sankcí se počítá v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy tak, aby bylo zajištěno, že odpovědné osoby účinně připraví o hospodářský prospěch z porušení předpisů, aniž by bylo dotčeno legitimní právo na výkon povolání. Tyto sankce musí rovněž mít důsledky přiměřené závažnosti porušení předpisů, a tím účinně odrazovat od dalšího porušování předpisů shodné povahy.

3.   Členské státy mohou uplatňovat systém, v němž je pokuta úměrná obratu právnické osoby nebo finančnímu prospěchu dosaženému nebo předpokládanému v důsledku porušení předpisů.

4.   Příslušné orgány členského státu, do jehož pravomoci porušení předpisů spadá, neprodleně a v souladu se svými postupy podle vnitrostátního práva vyrozumí členský stát vlajky, členský stát, jehož státním příslušníkem je osoba, která se dopustila porušení předpisů, nebo jakýkoliv jiný členský stát, který má zájem na zahájeném správním nebo trestním řízení nebo jiných přijatých opatřeních a jakýchkoliv konečných rozhodnutích v souvislosti s tímto porušením předpisů, včetně počtu sankčních bodů přidělených podle článku 92.

Článek 90

Sankce a závažná porušení předpisů

1.   Vedle článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 se v závislosti na závažnosti daného porušení předpisů, kterou určí příslušný orgán členského státu s ohledem na kritéria, jako jsou povaha vzniklé škody, její výše, hospodářská situace osoby, která se dopustila porušení předpisů, a rozsah porušení předpisů nebo jeho opakování, považují za závažné porušení předpisů pro účely tohoto nařízení tyto činnosti:

a)	nepředání prohlášení o vykládce nebo prodejního dokladu v případě, že byl úlovek vyložen v přístavu třetí země;

b)	manipulace s motorem s cílem zvýšit jeho výkon nad hodnotu maximálního stálého výkonu motoru uvedenou v osvědčení o motoru;

c)	nevyložení jakýchkoli druhů, na které se vztahuje kvóta, ulovených během rybolovné operace, ledaže by toto vyložení bylo v případě rybolovu nebo oblastí rybolovu, v nichž se uplatňují pravidla společné zemědělské politiky, v rozporu s povinnostmi stanovenými v těchto pravidlech.

2.   Členské státy zajistí, aby fyzické osobě, která se dopustila závažného porušení předpisů, nebo právnické osobě, která za ně nese odpovědnost, byly uloženy účinné, přiměřené a odrazující správní sankce v rozmezí sankcí a opatření uvedených v kapitole IX nařízení (ES) č. 1005/2008.

3.   Aniž je dotčen čl. 44 odst. 2 nařízení (ES) č. 1005/2008, uloží členské státy sankci, která je účinně odrazující a tam, kde je to vhodné, vypočtena na základě hodnoty produktů rybolovu získaných závažným porušením předpisů.

4.   Při stanovení sankcí členské státy rovněž zohlední hodnotu poškození dotyčných rybolovných zdrojů a mořského prostředí.

5.   Členské státy mohou rovněž, nebo jako alternativu, použít účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce.

6.   Sankce stanovené v této kapitole mohou být doprovázeny dalšími sankcemi nebo opatřeními, zejména těmi, které jsou popsány v článku 45 nařízení (ES) č. 1005/2008.

Článek 91

Okamžitá donucovací opatření

Členské státy přijmou okamžitá opatření s cílem zabránit velitelům rybářských plavidel nebo jiným fyzickým osobám a právnickým osobám přistiženým při závažném porušení předpisů, jak je definuje článek 42 nařízení (ES) č. 1005/2008, v pokračování v tomto jednání.

Článek 92

Bodový systém za závažná porušení předpisů

1.   Členské státy uplatňují bodový systém za závažná porušení předpisů podle čl. 42 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1005/2008, na jehož základě je držiteli licence k rybolovu přidělen za porušení pravidel společné rybářské politiky odpovídající počet sankčních bodů.

2.   Dopustí-li se závažného porušení pravidel společné rybářské politiky fyzická osoba nebo nese-li za toto porušení odpovědnost právnická osoba, je držiteli licence k rybolovu v důsledku tohoto porušení předpisů přidělen odpovídající počet sankčních bodů. V případě prodeje, převodu nebo jiné změny vlastnictví plavidla po dni porušení předpisů se udělené sankční body převedou na nového držitele licence k rybolovu pro dotyčné rybářské plavidlo. Držitel licence k rybolovu má nárok na přezkumné řízení podle vnitrostátního práva.

3.   Dosáhne-li celkový počet sankčních bodů určitého množství nebo je překročí, licence k rybolovu se automaticky pozastavuje na dobu nejméně dvou měsíců. Tato doba činí čtyři měsíce, pokud je licence k rybolovu pozastavena podruhé, osm měsíců, pokud je licence k rybolovu pozastavena potřetí, a jeden rok, pokud je licence k rybolovu pozastavena počtvrté jako důsledek toho, že držitel licence obdržel určitý počet sankčních bodů. V případě, že se držiteli přidělí určité množství sankčních bodů popáté, licence k rybolovu se odejme.

4.   Nedopustí-li se držitel licence k rybolovu do tří let ode dne posledního závažného porušení předpisů jiného závažného porušení předpisů, všechny sankční body na licenci k rybolovu se vymažou.

5.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

6.   Členské státy rovněž zavedou bodový systém, podle něhož je veliteli plavidla, který se dopustí závažného porušení pravidel společné rybářské politiky, za toto porušení přidělen odpovídající počet sankčních bodů.

Článek 93

Vnitrostátní rejstříky porušení předpisů

1.   Členské státy zaznamenávají ve vnitrostátním rejstříku veškerá porušení pravidel společné rybářské politiky, jichž se dopustila plavidla plující pod jejich vlajkou nebo jejich státní příslušníci, včetně sankcí, které uložily, a množství přidělených sankčních bodů. Členské státy ve svém vnitrostátním rejstříku porušení předpisů zaznamenávají rovněž porušení předpisů rybářskými plavidly, která plují pod jejich vlajkou, nebo svými státními příslušníky, kteří jsou stíháni v jiných členských státech, a to na základě oznámení pravomocného rozhodnutí členského státu, do jehož pravomoci uvedené porušení spadá, v souladu s článkem 90.

2.   Při přijímání následných opatření při porušení pravidel společné rybářské politiky mohou členské státy požádat ostatní členské státy, aby jim poskytly informace obsažené v jejich vnitrostátním rejstříku týkající se rybářských plavidel a osob podezřelých ze spáchání dotyčného porušení předpisů nebo přistižených při dotyčném porušení předpisů.

3.   Požádá-li členský stát jiný členský stát o informace v souvislosti s opatřeními přijatými ohledně porušení předpisů, může tento jiný členský stát poskytnout příslušné informace o dotčených rybářských plavidlech a osobách.

4.   Údaje obsažené ve vnitrostátním rejstříku porušení předpisů se uchovávají uloženy jen tak dlouho, jak je to potřeba pro účely tohoto nařízení, avšak vždy nejméně tři kalendářní roky, počínaje rokem, který následuje po roce záznamu informace.

HLAVA IX

KONTROLNÍ PROGRAMY

Článek 94

Společné kontrolní programy

Členské státy mohou uskutečňovat, mezi sebou a z vlastního podnětu, programy kontroly, inspekce a dohledu v souvislosti s rybolovnou činností.

Článek 95

Stanovené kontrolní a inspekční programy

1.   Komise může postupem podle článku 119 a po dohodě s dotyčnými členskými státy stanovit, na které druhy rybolovu se stanovené kontrolní a inspekční programy vztahují.

2.   Stanovené kontrolní a inspekční programy uvedené v odstavci 1 uvádějí cíle, priority a postupy, jakož i standardy inspekční činnosti. Tyto standardy se stanoví na základě řízení rizik a jsou pravidelně revidovány po provedení analýzy dosažených výsledků.

3.   Jakmile vstoupí v platnost víceletý plán a dříve, než nabudou účinnosti stanovené kontrolní a inspekční programy, stanoví každý členský stát cílové standardy inspekční činnosti vycházející z řízení rizik.

4.   Dotčené členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit provádění stanovených kontrolních a inspekčních programů, zejména jde-li o požadované lidské a materiální zdroje i období a oblasti, v nichž mají být tyto zdroje využity.

HLAVA X

HODNOCENÍ A KONTROLA PROVÁDĚNÉ KOMISÍ

Článek 96

Obecné zásady

1.   Komise kontroluje a vyhodnocuje uplatňování pravidel společné rybářské politiky členskými státy prostřednictvím posuzování informací a dokumentů a prováděním ověřování a nezávislých inspekcí a auditů a podporuje koordinaci a spolupráci mezi členskými státy. Za tímto účelem Komise může sama a vlastními prostředky iniciovat a provádět šetření, ověřování, inspekce a audity. Konkrétně může prověřovat:

a)	provádění a uplatňování pravidel společné rybářské politiky členskými státy a jejich příslušnými orgány;

b)	provádění a uplatňování pravidel společné rybářské politiky ve vodách třetí země v souladu s mezinárodní dohodou s touto zemí;

c)	soulad vnitrostátních správních postupů a činností inspekce a dohledu s pravidly společné rybářské politiky;

d)	existenci požadovaných dokumentů a jejich soulad s platnými pravidly;

e)	okolnosti, za nichž členské státy vykonávají kontrolní činnost;

f)	zjišťování a stíhání porušování předpisů;

g)	spolupráci mezi členskými státy.

2.   Členské státy spolupracují s Komisí a usnadňují jí tak plnění jejích úkolů. Členské státy zajišťují, aby ověřování, nezávislé inspekce a audity prováděné podle této hlavy nebyly uváděny ve veřejnou známost způsobem, který by byl na úkor kontrol na místě. Setkají-li se úředníci Komise s obtížemi při plnění svých úkolů, poskytnou dotyčné členské státy Komisi prostředky ke splnění úkolu a úředníkům Komise příležitost vyhodnotit stanovené kontrolní a inspekční činnosti.

Členské státy poskytují Komisi při plnění jejích úkolů potřebnou pomoc.

Článek 97

Pravomoci úředníků Komise

1.   Úřednici Komise mohou provádět ověřování a inspekce na rybářských plavidlech i v prostorách podniků a jiných subjektů provozujících činnosti související se společnou rybářskou politikou a mají přístup k veškerým informacím a dokumentům, jež potřebují k výkonu svých povinností, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako úředníci členského státu, v němž jsou ověřování a inspekce prováděny.

2.   Úředníci Komise jsou oprávněni si pořizovat kopie důležitých dokumentů a odebírat nezbytné vzorky, mají-li důvodné podezření, že dochází k porušování pravidel společné rybářské politiky. Mohou požádat o totožnost každé osoby nacházející se v prostorách, které jsou předmětem inspekce.

3.   Pravomoci úředníků Komise nepřesahují pravomoci inspektorů členských států a tito úředníci nemají žádné policejní a donucovací pravomoci.

4.   Úředníci Komise předloží písemné zmocnění, ve kterém je uvedena jejich totožnost a způsobilost.

5.   Komise vydá písemné pokyny svým úředníkům, ve kterých vymezí jejich pravomoc a cíle jejich zásahu.

Článek 98

Ověřování

1.   Kdekoliv to Komise považuje za nezbytné, mohou být její úředníci přítomni během kontrolních činností vykonávaných vnitrostátními kontrolními orgány. V rámci těchto úkolů ověřování Komise naváže vhodné kontakty s členskými státy s cílem vytvořit pokud možno vzájemně přijatelný program ověřování.

2.   Příslušný členský stát zajistí, aby dotčené subjekty nebo osoby souhlasily s tím, že se podrobí ověřováním podle odstavce 1.

3.   Nemohou-li být z faktických důvodů provedeny kontrolní a inspekční činnosti plánované podle původního programu ověřování, pozmění úředníci Komise ve spojení a po dohodě s příslušnými orgány dotyčného členského státu původní program ověřování.

4.   V případě námořních nebo leteckých kontrol a inspekcí je vedením kontrolních a inspekčních činností pověřen výhradně velitel plavidla nebo letadla. Během svého velení přihlíží též k programu ověřování uvedenému v odstavci 1.

5.   Komise může sjednat pro své úředníky během návštěvy členského státu doprovod jednoho nebo více úředníků z jiného členského státu jako pozorovatelů. Na žádost Komise vysílající členský stát jmenuje, v nezbytných případech i v krátké lhůtě, vnitrostátní úředníky jako pozorovatele. Členské státy mohou rovněž sestavit seznam vnitrostátních úředníků, které může Komise pozvat, aby se účastnili těchto kontrol a inspekcí. Komise může na základě vlastního uvážení pozvat vnitrostátní úředníky uvedené v tomto seznamu, nebo ty, kteří byli nahlášeni Komisi. Komise v případě potřeby poskytne tento seznam všem členským státům.

6.   Úředníci Komise mohou rozhodnout, uznají-li to za nezbytné, o provedení ověřovacích zásahů podle tohoto článku bez předchozího oznámení.

Článek 99

Nezávislé inspekce

1.   Existuje-li důvod domnívat se, že při uplatňování pravidel společné rybářské politiky došlo k nesrovnalostem, může Komise provádět nezávislé inspekce. Tyto inspekce provádí z vlastního podnětu a bez přítomnosti úředníků dotčeného členského státu.

2.   Všichni provozovatelé mohou být podrobeni nezávislé inspekci, pokud to je považováno za nezbytné.

3.   V rámci nezávislých inspekcí na území nebo ve vodách pod svrchovaností nebo v jurisdikci členského státu platí procesní pravidla příslušného členského státu.

4.   Zjistí-li úředníci Komise, že na území členského státu nebo ve vodách v jeho jurisdikci nebo pod jeho svrchovaností byla vážně porušena ustanovení tohoto nařízení, informují o tom neprodleně příslušné orgány dotčeného členského státu, které přijmou veškerá vhodná opatření vzhledem k tomuto porušení předpisů.

Článek 100

Audity

Komise může provádět audity kontrolních režimů členských států. Audity mohou zahrnovat zejména hodnocení:

a)	kvóty a systému řízení intenzity rybolovu;

b)	systémů potvrzování údajů, včetně systémů křížové kontroly systémů sledování plavidel, údajů o úlovcích, intenzitě rybolovu a uvádění na trh i údajů týkajících se rejstříku rybářského loďstva Společenství, jakož i ověřování licencí a oprávnění k rybolovu;

c)	správní organizace, včetně přiměřeného počtu dostupných zaměstnanců i dostupných prostředků, odborné přípravy zaměstnanců, vymezení funkcí všech orgánů zapojených do kontroly i zavedených mechanismů koordinace práce a společného hodnocení výsledků těchto orgánů;

d)	operačních systémů, včetně postupů pro kontrolu určených přístavů;

e)	národních kontrolních akčních programů včetně stanovení úrovní inspekce a jejich provádění;

f)	vnitrostátního systému sankcí, včetně přiměřenosti uvalených sankcí, trvání řízení, hospodářského prospěchu, o které přišly osoby, které porušily předpisy, a odrazujícího účinku tohoto systému sankcí.

Článek 101

Zprávy o ověřování, nezávislé inspekci a auditu

1.   Komise informuje dotčené členské státy o předběžných zjištěních ověřování a inspekce do jednoho dne po jejich uskutečnění.

2.   Úředníci Komise sestaví zprávu o ověřování, nezávislé inspekci nebo auditu po každém ověření, nezávislé inspekci nebo auditu. Zpráva se dotčenému členskému státu zpřístupní do jednoho měsíce po dokončení ověření, nezávislé inspekce nebo auditu. Členské státy mají možnost vyjádřit se ke zjištěním uvedeným ve zprávě ve lhůtě jednoho měsíce.

3.   Členské státy přijmou na základě zprávy uvedené v odstavci 2 nezbytná opatření.

4.   Komise zveřejní finalizované zprávy o ověřování, nezávislé inspekci a auditu společně s vyjádřením dotyčného členského státu v zabezpečené části svých úředních internetových stránek.

Článek 102

Další postup navazující na zprávy o ověřování, nezávislé inspekci a auditu

1.   Členské státy poskytnou Komisi veškeré příslušné informace, o které je případně požádá k provedení tohoto nařízení. Při požádání o informace Komise určí přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty.

2.   Domnívá-li se Komise, že při provádění pravidel společné rybářské politiky došlo k nesrovnalostem nebo že stávající kontrolní opatření a metody v konkrétních členských státech nejsou účinné, informuje dotyčné členské státy, které následně provedou správní šetření, jehož se mohou zúčastnit úředníci Komise.

3.   Dotyčné členské státy informují Komisi o výsledcích šetření a předloží Komisi zprávu vyhotovenou nejpozději tři měsíce po obdržení žádosti Komise. Tuto lhůtu může Komise prodloužit na základě řádně odůvodněné žádosti členského státu o přiměřenou dobu.

4.   Pokud správní šetření uvedené v odstavci 2 nevede k odstranění nesrovnalostí nebo pokud Komise zjistí nedostatky v kontrolním režimu členského státu během ověřování nebo nezávislých inspekcí uvedených ve článcích 98 a 99 nebo v auditu uvedeném v článku 100, vytvoří Komise s členským státem akční plán. Členský stát učiní veškerá nezbytná opatření k provedení uvedeného akčního plánu.

HLAVA XI

OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ SOULADU ČLENSKÝCH STÁTŮ S CÍLI SPOLEČNÉ RYBÁŘSKÉ POLITIKY

KAPITOLA I

Finanční opatření

Článek 103

Pozastavení a zrušení finanční pomoci Společenství

1.   Komise může rozhodnout, že na dobu nejvýše osmnácti měsíců pozastaví všechny platby nebo část plateb finanční pomoci Společenství podle nařízení (ES) č. 1198/2006 a čl. 8 písm. a) nařízení (ES) č. 861/2006, existuje-li důkaz:

a)	že účinnost financovaných opatření je nebo může být ovlivněna porušením pravidel společné rybářské politiky, zejména v oblasti zachování a řízení rybolovných zdrojů, přizpůsobení loďstva a kontroly rybolovu;

b)	že za toto porušení je přímo odpovědný dotyčný členský stát a

c)	že toto porušení může vážně ohrozit zachování živých vodních zdrojů nebo účinné fungování kontrolního a donucovacího režimu Společenství,

a dojde-li Komise na základě dostupných informací a případně po přezkumu vysvětlení členského státu k závěru, že dotyčný členský stát nepřijal náležitá opatření k nápravě situace a že tak není schopen v bezprostřední budoucnosti učinit.

2.   Pokud ani během doby pozastavení pomoci dotyčný členský stát neprokáže, že přijal nápravná opatření pro zajištění dodržování a vynucování platných pravidel v budoucnosti nebo že neexistuje závažné riziko, že by bylo narušeno budoucí účinné fungování kontrolního a donucovacího režimu Společenství, může Komise zrušit všechny platby nebo část plateb finanční pomoci Společenství, které byly pozastaveny podle odstavce 1. To lze učinit, pouze pokud byla příslušná platba pozastavena po dvanáct měsíců.

3.   Než Komise přijme opatření uvedená v odstavcích 1 a 2, vyrozumí písemně dotyčný členský stát o svých zjištěních týkajících se nedostatků kontrolního režimu členského státu a o svém úmyslu přijmout rozhodnutí uvedené v odstavci 1 nebo 2 a vyzve ho k přijetí nápravného opatření ve lhůtě, kterou určí podle závažnosti porušení předpisů a která nesmí být kratší než jeden měsíc.

4.   Neodpoví-li členský stát na dopis uvedený v odstavci 3 ve lhůtě určené podle tohoto odstavce, může Komise přijmout rozhodnutí uvedené v odstavci 1 nebo 2 na základě informací, které jsou v dané době dostupné.

5.   Procentní podíl platby, který lze pozastavit nebo zrušit, musí být přiměřený povaze a závažnosti nedodržení platných pravidel zachování, kontroly, inspekci nebo vynucování členským státem a závažnosti rizika pro zachování živých vodních zdrojů nebo účinné fungování kontrolního a donucovacího režimu Společenství a zohledňovat míru, v níž dochází nebo pravděpodobně dojde k ovlivnění účinnosti financovaných opatření. Podíl se stanoví s ohledem na podíl části rybolovu nebo činností spojených s rybolovem, k níž se vztahuje nedodržení pravidel, na celkových opatřeních financovaných finanční pomocí uvedenou v odstavci 1 a je omezen na tuto část.

6.   Rozhodnutí podle tohoto článku jsou přijímána s patřičným ohledem na všechny důležité okolnosti a takovým způsobem, aby existoval skutečný hospodářský vztah mezi předmětem nedostatečného dodržení pravidel a opatřením, ke kterému se vztahuje pozastavená platba nebo zrušená finanční pomoc Společenství.

7.   Jakmile přestanou platit podmínky stanovené v odstavci 1, pozastavení plateb se ukončí.

8.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA II

Ukončení rybolovu

Článek 104

Ukončení rybolovu z důvodu nedodržení cílů společné rybářské politiky

1.   Nedodržuje-li členský stát své závazky v případě provádění víceletého plánu a má-li Komise důkazy o tom, že nedodržení těchto závazků představuje pro zachování dotyčné populace vážné ohrožení, může Komise pro dotyčný členský stát dočasně ukončit rybolov v lovištích, na něž mají tyto nedostatky dopad.

2.   Komise vyrozumí písemně dotyčný členský stát o svých zjištěních a příslušné dokumentaci a stanoví mu lhůtu nejvýše deseti pracovních dnů, aby prokázal, že rybolov může být využíván bezpečně.

3.   Opatření uvedená v odstavci 1 se použijí pouze tehdy, pokud členský stát neodpoví na žádost Komise ve lhůtě uvedené v odstavci 2 nebo pokud je odpověď považována za neuspokojivou nebo z ní zjevně vyplývá, že nebyla provedena nutná opatření.

4.   Komise zruší toto ukončení rybolovu poté, co jí členský stát uspokojivě písemně prokáže, že rybolov může být využíván bezpečně.

KAPITOLA III

Odpočty a převody kót a intenzity rybolovu

Článek 105

Odpočty kvót

1.   Zjistí-li Komise, že členský stát překročil přidělené kvóty, provede odpočty z budoucích kvót tohoto členského státu.

2.   V případě přečerpání kvóty, přídělu nebo podílu na populaci nebo skupině populací dostupných v daném roce pro daný členský stát provede Komise v následujícím roce nebo letech odpočty z roční kvóty, přídělu nebo podílu členského státu, který je přečerpal, pomocí násobícího koeficientu podle této tabulky:

Rozsah přečerpání v poměru k povoleným vykládkám	Násobící koeficient
Nejvýše 5 %	Přečerpání × 1,0
Od 5 % do 10 %	Přečerpání × 1,1
Od 10 % do 20 %	Přečerpání × 1,2
Od 20 % do 40 %	Přečerpání × 1,4
Od 40 % do 50 %	Přečerpání × 1,8
Jakékoliv další přečerpání nad 50 %	Přečerpání × 2,0

Ve všech případech přečerpání povolené vykládky, které se rovná 100 tunám nebo je nižší, se však použije odpočet rovnající se přečerpání × 1,00.

3.   Vedle násobícího koeficientu uvedeného v odstavci 2 se použije násobící koeficient 1,5, pokud:

a)	členský stát opakovaně přečerpal svou kvótu, příděl nebo podíl na populaci nebo skupině populací během předchozích dvou let a toto přečerpání bylo předmětem odpočtu podle odstavce 2;

b)	dostupné vědecké, technické a hospodářské poradenství, a zejména zprávy sestavené Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství, stanoví, že přečerpání představuje vážnou hrozbu pro zachování dotyčné populace, nebo

c)	na populaci se vztahuje víceletý plán.

4.   V případě přečerpání kvóty, přídělu nebo podílu na populaci nebo skupině populací dostupných pro daný členský stát v předchozích letech může Komise po konzultaci s dotčeným členským státem provést postupem podle článku 119 odpočet kvót z budoucích kvót tohoto členského státu, aby zohlednila rozsah přečerpání.

5.   Pokud odpočet podle odstavců 1 a 2 nelze provést z kvóty, přídělu nebo podílu na populaci nebo skupině populací, které byly přečerpány, jako takového, protože tuto kvótu, příděl nebo podíl na populaci nebo skupině populací nemá dotyčný členský stát k dispozici vůbec nebo v dostatečném množství, může Komise po konzultaci s dotčeným členským státem provést v souladu s odstavcem 1 odpočet v následujícím roce nebo následujících letech z kvót na jiné populace nebo skupiny populací, které jsou pro členský stát dostupné v téže zeměpisné oblasti nebo které mají stejnou komerční hodnotu.

6.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, a zejména pravidla stanovení dotčených množství, mohou být přijata postupem podle článku 119.

Článek 106

Odpočet intenzity rybolovu

1.   Zjistí-li Komise, že členský stát překročil intenzitu rybolovu, která mu byla přidělena, provede odpočty z budoucí intenzity rybolovu tohoto členského státu.

2.   Je-li v určité zeměpisné oblasti nebo při určitém rybolovu překročena intenzita rybolovu, již má členský stát k dispozici, provede Komise následující rok nebo v následujících letech odpočty od intenzity rybolovu, kterou má tento členský stát k dispozici v dotyčné zeměpisné oblasti nebo při dotyčném rybolovu pomocí násobícího koeficientu podle této tabulky:

Rozsah překročení intenzity rybolovu, která je k dispozici	Násobící koeficient
Nejvýše 5 %	Překročení × 1,0
Od 5 % do 10 %	Překročení × 1,1
Od 10 % do 20 %	Překročení × 1,2
Od 20 % do 40 %	Překročení × 1,4
Od 40 % do 50 %	Překročení × 1,8
Jakékoliv další překročení nad 50 %	Překročení × 2,0

3.   Pokud odpočet podle odstavce 2 nelze provést vůči maximální přípustné intenzitě rybolovu, která byla překročena, jako takové, protože tuto maximální přípustnou intenzitu rybolovu nemá dotyčný členský stát k dispozici vůbec nebo v dostatečném množství, může Komise odečíst v následujícím roce nebo následujících letech intenzitu rybolovu, kterou má tento členský stát k dispozici ve stejné zeměpisné oblasti podle odstavce 2.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, a zejména pravidla stanovení dotčené intenzity rybolovu, mohou být přijata postupem podle článku 119.

Článek 107

Odpočet kvót za nedodržení pravidel společné rybářské politiky

1.   Pokud existují důkazy, že pravidla týkající se populací, na které se vztahují víceleté plány, nebyla členským státem dodržena a že tato skutečnost může mít za následek závažné ohrožení zachování těchto populací, může Komise v následujícím roce nebo v následujících letech provést odpočty z ročních kvót, přídělů nebo podílů na populaci nebo skupině populací, které má tento členský stát k dispozici, přičemž uplatní zásadu proporcionality a zohlední újmu způsobenou dotyčným populacím.

2.   Komise vyrozumí písemně dotyčný členský stát o svých zjištěních a stanoví mu lhůtu nejvýše patnácti pracovních dnů, aby prokázal, že rybolov může být využíván bezpečně.

3.   Opatření uvedená v odstavci 1 se použijí pouze tehdy, pokud členský stát neodpoví na žádost Komise ve lhůtě uvedené v odstavci 2 nebo pokud je odpověď považována za neuspokojivou nebo z ní zjevně vyplývá, že nebyla provedena nutná opatření.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku, a zejména pravidla určení dotyčných množství, se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA IV

Mimořádná opatření

Článek 108

Mimořádná opatření

1.   Existuje-li důkaz, a to i na základě výsledků namátkových kontrol provedených Komisí, že rybolovné činnosti nebo opatření přijatá členským státem nebo členskými státy maří opatření k zachování a řízení zdrojů přijatá podle víceletých plánů nebo ohrožují mořský ekosystém, a je-li třeba neprodleně zasáhnout, může Komise na základě odůvodněné žádosti kteréhokoliv členského státu nebo z vlastního podnětu rozhodnout o mimořádných opatřeních, jejichž trvání nepřesáhne šest měsíců. Komise může přijmout nové rozhodnutí o prodloužení platnosti mimořádných opatření o nejvýše šest měsíců.

2.   Mimořádná opatření uvedená v odstavci 1 musí být přiměřená riziku a mohou zahrnovat mimo jiné:

a)	pozastavení rybolovných činností plavidel plujících pod vlajkou dotčených členských států;

b)	ukončení rybolovu;

c)	zákaz provozovatelům Společenství přijímat vykládky, umísťování do klece pro účely výkrmu či chovu nebo překládky ryb a produktů rybolovu ulovených plavidly plujícími pod vlajkou dotčených členských států;

d)	zákaz uvádět na trh nebo využívat k jiným obchodním účelům ryby a produkty rybolovu ulovené plavidly plujícími pod vlajkou dotčených členských států;

e)	zákaz poskytování živých ryb pro rybí farmy ve vodách v jurisdikci dotčených členských států;

f)	zákaz přijímat živé ryby ulovené plavidly plujícími pod vlajkou dotčeného členského státu pro účely rybích farem ve vodách v jurisdikci ostatních členských států;

g)	zákaz rybolovu pro rybářská plavidla plující pod vlajkou dotčeného členského státu ve vodách v jurisdikci ostatních členských států;

h)	změnu údajů o rybolovu, které jsou příslušným způsobem předkládány členskými státy.

3.   Členský stát sdělí žádost uvedenou v odstavci 1 současně Komisi i dotčeným členským státům. Ostatní členské státy mohou předložit písemné připomínky Komisi do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti. Komise rozhodne do patnácti pracovních dnů od obdržení žádosti.

4.   Mimořádná opatření mají okamžitý účinek. Oznamují se dotčeným členským státům a zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

5.   Dotčené členské státy mohou rozhodnutí Komise do patnácti pracovních dnů po obdržení oznámení předložit Radě.

6.   Rada může přijmout kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí Komise předloženo.

HLAVA XII

ÚDAJE A INFORMACE

KAPITOLA I

Analýza a audit údajů

Článek 109

Obecné zásady analýzy údajů

1.   Členské státy zavedou do 31. prosince 2013 počítačovou databázi za účelem potvrzování údajů zaznamenaných v souladu s tímto nařízením, jakož i systém potvrzování údajů.

2.   Členské státy zajistí u všech údajů zaznamenaných podle tohoto nařízení správnost, úplnost a předložení ve lhůtách stanovených ve společné rybářské politice. Zejména:

a)

na základě automatizovaných počítačových algoritmů a mechanismů provádějí křížovou kontrolu, analýzy a ověření těchto údajů: i) údajů ze systému sledování plavidel, ii) údajů o rybolovných činnostech, zejména lodního deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, prohlášení o překládce a předchozího oznámení, iii) údajů z prohlášení o převzetí, přepravních dokladů a prodejních dokladů, iv) údajů z licencí k rybolovu a oprávnění k rybolovu, v) údajů z inspekčních zpráv, vi) údajů o výkonu motoru;

b)

v případě potřeby provádějí rovněž křížové kontroly, analýzy a ověření těchto údajů: i) údajů ze systému detekce plavidel, ii) údajů týkajících se pozorování, iii) údajů týkajících se mezinárodních dohod o rybolovu, iv) údajů o vplutích do oblastí rybolovu, námořních oblastí, v nichž platí zvláštní pravidla přístupu k vodám a ke zdrojům, regulačních oblastí regionálních organizací pro řízení rybolovu a podobných organizací a vod třetí země a vyplutí z těchto oblastí, v) údajů z automatického identifikačního systému.

3.   Systém potvrzování údajů musí umožňovat okamžité zjištění nesrovnalostí, chyb a chybějících informací v údajích.

4.   Členské státy zajistí, aby databáze zřetelně ukazovala veškeré nesrovnalosti zaznamenané systémem potvrzování údajů. V databázi musí být rovněž vyznačeny veškeré údaje, které byly opraveny, s uvedením důvodu opravy.

5.   Jsou-li shledány nesrovnalosti v údajích, provede členský stát nezbytné šetření, a pokud existují důvody k podezření, že došlo k porušení předpisů, přijme nezbytná opatření.

6.   Členské státy zajistí, aby byl v databázi zřetelně vyznačen den přijetí každého údaje, den jeho potvrzení a dny následných opatření po zjištění nesrovnalosti.

7.   Pokud údaje uvedené v odstavci 2 nejsou předkládány elektronicky, zajistí členské státy, aby byly neprodleně vloženy do databáze ručně.

8.   Členské státy vypracují vnitrostátní plán zavádění systému potvrzování údajů uvedených v odst. 2 písm. b) a c) a opatření řešících nesrovnalosti. Tento plán umožní členským státům stanovit priority pro validaci a křížové kontroly a následná opatření řešící nesrovnalosti na základě řízení rizik. Plán předloží Komisi ke schválení do 31. prosince 2011. Komise schválí plány do 1. července 2012 a do té doby umožní členským státům provedení oprav. Změny plánu se každoročně překládají Komisi ke schválení.

9.   Pokud Komise v důsledku vlastního šetření zjistí nesrovnalosti údajů vložených do databáze členského státu, může od členského státu po předložení dokumentace a po konzultaci s členským státem požadovat, aby vyšetřil důvod nesrovnalosti a opravil dané údaje, pokud to bude třeba.

10.   Databáze zřízené a údaje shromážděné členskými státy podle tohoto nařízení se považují za autentické podle podmínek stanovených vnitrostátním právem.

Článek 110

Přístup k údajům

1.   Členské státy zajistí Komisi nebo subjektu jí určenému kdykoliv bez předchozího upozornění dálkový přístup ke všem údajům uvedeným v článku 115. Kromě toho musí být Komisi umožněno stahovat ručně a automaticky tyto údaje pro jakékoliv období nebo pro jakýkoliv počet rybářských plavidel.

2.   Členské státy umožní přístup úředníkům Komise na základě elektronických certifikátů, které vytvoří Komise nebo subjekt jí určený.

Tento přístup se zajistí v zabezpečené části internetových stránek členských států uvedených v článku 115.

3.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, mohou členské státy ve spolupráci s Komisí nebo subjektem jí určeným do 30. června 2012 provádět pilotní projekty týkající se dálkového přístupu v reálném čase k údajům členských států zaznamenaným a potvrzeným v souladu s tímto nařízením. Jakmile výsledek pilotního projektu vyhovuje Komisi i dotyčnému členskému státu a dálkový přístup funguje dohodnutým způsobem, není dotyčný členský stát nadále povinen podávat hlášení o rybolovných právech podle čl. 33 odst. 2 a 8. Formát pro přístup k údajům a postupy se posoudí a vyzkouší. Členské státy uvědomí Komisi do 1. ledna 2012, zda mají v úmyslu provádět pilotní projekty. Od 1. ledna 2013 může Rada rozhodnout o různých způsobech a četnosti předávání údajů členskými státy Komisi.

Článek 111

Výměna údajů

1.   Každý členský stát vlajky zajistí přímou elektronickou výměnu důležitých informací s ostatními členskými státy a popřípadě s Komisí nebo subjektem jí určeným, zejména:

a)	údajů systému sledování plavidel, jsou-li jeho plavidla přítomna ve vodách jiných členských států;

b)	údajů z lodního deníku rybolovu, jestliže jeho plavidla loví ve vodách jiných členských států;

c)	prohlášení o vykládce a překládce, jestliže k nim dochází v přístavech jiného členského státu;

d)	předchozího oznámení, je-li určený přístav v jiném členském státě.

2.   Každý členský stát vlajky zajistí přímou elektronickou výměnu důležitých informací s ostatními členskými státy a popřípadě s Komisí nebo subjektem jí určeným, zejména tím, že zasílá:

a)	informace z prodejních dokladů členskému státu vlajky, jestliže první prodej pochází z rybářského plavidla jiného členského státu;

b)	informace z prohlášení o převzetí, jestliže se ryby uskladňují v jiném členském státě než v členském státě vlajky nebo vykládky;

c)	informace z prodejních dokladů a prohlášení o převzetí členským státům, v nichž došlo k vykládce.

3.   Prováděcí pravidla k této kapitole, zejména pravidla kontroly kvality a plnění lhůt pro předkládání údajů, křížových kontrol, analýz a ověřování údajů a pravidla vytvoření standardizovaného formátu pro stahování a výměnu údajů, se přijímají postupem podle článku 119.

KAPITOLA II

Důvěrnost údajů

Článek 112

Ochrana osobních údajů

1.   Tato směrnice ponechává nedotčenu a nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle předpisů Společenství a vnitrostátních předpisů, a zejména nemění povinnosti členských států při zpracovávání osobních údajů podle směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánů a institucí Společenství podle nařízení (ES) č. 45/2001 při zpracovávání osobních údajů při plnění svých úkolů.

2.   Práva osob týkající se zpracování jejich evidenčních údajů ve vnitrostátních systémech se uplatňují v souladu s právem členského státu, který uchovává jejich osobní údaje, a zejména s předpisy provádějícími směrnici 95/46/ES, a pokud jde o jejich evidenční údaje zpracovávané v systémech Společenství, v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

Článek 113

Ochrana profesního a obchodního tajemství

1.   Členské státy a Komise přijmou veškeré nezbytné kroky s cílem zajistit, aby bylo s údaji shromážděnými a získanými na základě tohoto nařízení nakládáno v souladu s platnými pravidly ochrany profesního a obchodního tajemství.

2.   Údaje vyměňované mezi členskými státy a Komisí nelze předat osobám jiným než těm, jejichž funkce v členských státech nebo v orgánech Společenství vyžaduje, aby k nim měly přístup, ledaže k tomu členské státy, které údaje sdělují, udělily výslovný souhlas.

3.   Údaje uvedené v odstavci 1 nesmějí být použity pro žádný jiný účel, než je účel stanovený v tomto nařízení, ledaže orgány, které tyto údaje sdělují, udělí výslovný souhlas k použití těchto údajů pro jiné účely a za podmínky, že platné předpisy členského státu orgánu, který údaje obdrží, takové užití těchto údajů nezakazují.

4.   Údaje sdělované na základě tohoto nařízení osobám, které pracují pro příslušné orgány, soudy, jiné orgány veřejné moci a Komisi nebo subjekt jí určený, jejichž zpřístupnění by narušilo:

a)	ochranu soukromí a osobnosti podle právních předpisů Společenství na ochranu osobních údajů;

b)	obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby, včetně práv duševního vlastnictví;

c)	soudní řízení a právní poradenství, nebo

d)	rozsahu inspekce nebo vyšetřování,

podléhají platným pravidlům utajení. Informace je možné zpřístupnit vždy, je-li to nutné pro ukončení nebo zákaz porušování pravidel společné rybářské politiky.

5.   Na údaje uvedené v odstavci 1 se vztahuje stejná ochrana, jaká byla schválena pro podobné údaje vnitrostátními právními předpisy členského státu, který je obdržel, a odpovídajícími předpisy platnými pro orgány Společenství.

6.   Teto článek nelze vykládat tak, že brání využívání údajů získaných na základě tohoto nařízení při následném soudním řízení z důvodu nedodržování pravidel společné rybářské politiky. Příslušné orgány členského státu předkládajícího údaje jsou informovány o všech případech, v nichž jsou zmíněné údaje použity pro tyto účely.

7.   Tímto článkem nejsou dotčeny závazky podle mezinárodních úmluv o vzájemné pomoci ve věcech trestních.

KAPITOLA III

Úřední internetové stránky

Článek 114

Úřední internetové stránky

1.   Pro účely tohoto nařízení vytvoří každý členský stát před 1. lednem 2012 úřední internetové stránky, které jsou dostupné přes internet a obsahují informace uvedené v článcích 115 a 116. Členské státy sdělí internetovou adresu svých úředních internetových stránek Komisi. Komise může rozhodnout o vytvoření společných norem a postupů za účelem zajištění transparentní komunikace mezi členskými státy navzájem i mezi členskými státy, Agenturou Společenství pro kontrolu rybolovu a Komisí, včetně předávání pravidelných přehledů záznamů o rybolovné činnosti v souvislosti s rybolovnými právy.

2.   Úřední internetové stránky každého členského státu mají veřejně přístupnou část a zabezpečenou část. Na těchto internetových stránkách každý členský stát zavádí, spravuje a aktualizuje údaje nutné pro účely kontroly podle tohoto nařízení.

Článek 115

Veřejně přístupná část internetových stránek

Ve veřejně přístupné části svých internetových stránek členské státy neprodleně zveřejní nebo odkáží na:

a)	názvy a adresy orgánů příslušných pro vydávání licencí a oprávnění k rybolovu podle článku 7;

b)	seznam určených přístavů pro účely překládky s uvedením jejich provozní doby v souladu s článkem 20;

c)	jeden měsíc poté, co vstoupí v platnost víceletý plán, a poté, co jej schválí Komise, seznam určených přístavů s uvedením jejich provozní doby podle článku 43 a do následujících 30 dnů související podmínky pro záznam a hlášení množství druhů, na které se vztahuje víceletý plán, pro každou vykládku;

d)	rozhodnutí zavádějící ukončení rybolovu v reálném čase a jasně stanovící zeměpisnou oblast dotčených lovišť, dobu trvání ukončení rybolovu a podmínky platné pro rybolov v této oblasti během ukončení rybolovu, jak je uvedeno v čl. 53 odst. 2;

e)	podrobnosti o kontaktním místě pro předávání nebo předkládání lodních deníků rybolovu, předchozích oznámení, prohlášení o překládce, prohlášení o vykládce, prodejních dokladů, prohlášení o převzetí a přepravních dokladů v souladu s články 14, 17, 20, 23, 62, 66 a 68;

f)	mapu se souřadnicemi oblasti s dočasným ukončením rybolovu v reálném čase podle článku 54, s uvedením doby trvání ukončení rybolovu a podmínek platných pro rybolov v této oblasti během ukončení rybolovu;

g)	rozhodnutí ukončit rybolov podle článku 35 a všechny nezbytné podrobnosti.

Článek 116

Zabezpečená část internetových stránek

1.   V zabezpečené části svých internetových stránek každý členský stát vytvoří, spravuje a aktualizuje tyto seznamy a databáze:

a)	seznam úředníků pověřených inspekcemi v souladu s článkem 74;

b)	elektronickou databázi pro zpracování inspekčních zpráv a zpráv o dohledu vypracovaných úředníky podle článku 78;

c)	počítačové soubory systému sledování rybářských plavidel zaznamenané středisky sledování rybolovu podle článku 9;

d)	elektronickou databázi obsahující seznam všech licencí a oprávnění k rybolovu vydaných a spravovaných podle tohoto nařízení, s jasným uvedením stanovených podmínek a informací o všech pozastaveních a odnětích;

e)	způsob měření nepřetržitého období 24 hodin podle čl. 26 odst. 6;

f)	elektronickou databázi obsahující všechny důležité údaje o rybolovných právech podle článku 33;

g)	národní kontrolní akční programy uvedené v článku 46;

h)	elektronickou databázi pro účely ověření úplnosti a kvality shromažďovaných údajů podle článku 109.

2.   Každý členský stát zajistí:

a)	dálkový přístup pro Komisi a jí určené subjekty ke všem údajům uvedeným v tomto článku prostřednictvím nepřetržitého zabezpečeného internetového připojení;

b)	přímou elektronickou výměnu příslušných informací s jinými členskými státy a s Komisí nebo subjektem jí určeným.

3.   Členský stát umožní přístup úředníkům Komise na základě elektronických certifikátů, které vytvoří Komise nebo subjekt jí určený.

4.   Údaje obsažené v zabezpečených částech internetových stránek jsou zpřístupněny pouze konkrétním uživatelům, kteří za tímto účelem obdrží oprávnění buď od dotčeného členského státu, nebo od Komise nebo subjektu jí určeného. Údaje přístupné těmto osobám jsou omezeny na údaje, které potřebují k plnění svých úkolů a vykonávání činností pro zajištění souladu s pravidly společné rybářské politiky, a jsou tedy vázány pravidly, kterými se řídí důvěrné užívání těchto údajů.

5.   Údaje obsažené v zabezpečených částech internetových stránek se ukládají pouze na dobu potřebnou pro účely tohoto nařízení, avšak vždy nejméně tři kalendářní roky počínaje rokem, který následuje po roce záznamu informace. Osobní údaje, které mají být vyměňovány v souladu s tímto nařízením pro historické, statistické nebo vědecké účely, se vyměňují pouze v anonymní podobě, nebo není-li to možné, pouze pokud je totožnost subjektů údajů zašifrována.

6.   Prováděcí pravidla k této kapitole se přijímají postupem podle článku 119.

HLAVA XIII

UPLATŇOVÁNÍ

Článek 117

Správní spolupráce

1.   Orgány příslušné pro uplatňování tohoto nařízení v členských státech spolupracují navzájem, s příslušnými orgány třetích zemí a s Komisí nebo subjektem jí určeným s cílem zajistit soulad s tímto nařízením.

2.   Pro účely uvedené v odstavci 1 se vytvoří systém vzájemné pomoci, který bude obsahovat pravidla pro výměnu informací na základě žádosti podané předem nebo na spontánním základě.

3.   Členský stát, ve kterém byly provozovány rybolovné činnosti, tyto informace elektronicky předává Komisi na její žádost, a to ve stejné době, kdy je sděluje členskému státu vlajky rybářského plavidla.

4.   Prováděcí pravidla k tomuto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 118

Povinnost podávat zprávy

1.   Každých pět let členské státy předloží Komisi zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.   Na základě zpráv členských států a vlastních pozorování vypracuje Komise každých pět let zprávu, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě.

3.   Pět let po vstoupení tohoto nařízení v platnost Komise provede hodnocení dopadu tohoto nařízení na společnou rybářskou politiku.

4.   Členské státy předloží Komisi zprávu s uvedením pravidel použitých k sestavení zpráv o základních informacích.

5.   Prováděcí pravidla k obsahu a formě zpráv členských států pro účely tohoto článku se přijímají postupem podle článku 119.

Článek 119

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 30 nařízení (ES) č. 2371/2002.

2.   Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba stanovená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

HLAVA XIV

ZMĚNY A ZRUŠENÍ

Článek 120

Změny nařízení (ES) č. 768/2005

Nařízení (ES) č. 768/2005 se mění takto:

1)

V článku 3 se doplňuje nové písmeno, které zní: „i) napomáhat při jednotném provádění kontrolního režimu společné rybářské politiky, což zejména zahrnuje: — organizování operační koordinace kontrolních činností členskými státy za účelem provádění zvláštních kontrolních a inspekčních programů, programů kontroly nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a mezinárodních kontrolních a inspekčních programů, — inspekce nutné pro plnění úkolů agentury v souladu s článkem 17a.“

2)

V článku 5 se a) odstavec 1 nahrazuje tímto: „1.   Operační koordinace agentury zahrnuje kontrolu všech činností, na které se vztahuje společná rybářská politika.“; b) doplňuje nový odstavec, který zní: „3.   Pro účely posílené operační koordinace mezi členskými státy může agentura vytvořit operační plány s dotyčnými členskými státy a koordinovat jejich provádění.“

3)

Článek 7 se nahrazuje tímto: „Článek 7 Pomoc Komisi a členským státům Agentura je nápomocna Komisi a členským státům za účelem zajištění intenzivního, jednotného a účinného plnění jejich povinností podle pravidel společné rybářské politiky, včetně boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, a ve vztazích se třetími zeměmi. Agentura zejména: a) zavádí a rozvíjí hlavní osnovy pro odbornou přípravu instruktorů inspekčního úřadu pro rybolov ze členských států a pro tyto úředníky a další pracovníky účastnící se kontrolních a inspekčních činností pořádá další kurzy a semináře odborné přípravy; b) zavádí a rozvíjí hlavní osnovy pro odbornou přípravu inspektorů Společenství před jejich prvním nasazením a pro tyto úředníky pravidelně pořádá aktualizované doplňkové kurzy a semináře odborné přípravy; c) na žádost členských států provádí společné pořizování zboží a služeb pro kontrolní a inspekční činnosti členských států a pro přípravu a koordinaci provádění společných pilotních projektů členskými státy; d) vypracovává společné operační postupy týkající se společných kontrolních a inspekčních činností prováděných dvěma nebo více členskými státy; e) vypracovává kritéria pro výměnu kontrolních a inspekčních prostředků mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi a kritéria pro poskytování takových prostředků členskými státy; f) provádí analýzu rizik na základě údajů o rybolovu týkajících se úlovků, vykládek a intenzity rybolovu a analýzu rizik nehlášených vykládek, mimo jiné včetně porovnání údajů o úlovcích a dovozu s údaji o vývozu a vnitrostátní spotřebě; g) vypracovává na žádost Komise nebo členských států společnou inspekční metodiku a postupy; h) je členským státům na jejich žádost nápomocna při plnění jejich povinností a povinností Společenství i jejich mezinárodních závazků, včetně boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, a těch, které vyplývají z rámce regionálních organizací pro řízení rybolovu; i) podporuje a koordinuje vytváření jednotné metodiky řízení rizik v oblasti své působnosti; j) koordinuje a podporuje spolupráci mezi členskými státy a společné normy rozvoje plánů namátkových kontrol definovaných v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (26).

4)

Článek 8 se nahrazuje tímto: „Článek 8 Plnění závazků Společenství týkajících se kontroly a inspekce 1.   Agentura na žádost Komise koordinuje prostřednictvím plánů společného nasazení, které zavede, kontrolní a inspekční činnosti vykonávané členskými státy na základě mezinárodních kontrolních a inspekčních programů. 2.   Agentura si může pořídit nebo pronajmout zařízení potřebné k provádění plánů společného nasazení podle odstavce 1.“

5)

Článek 9 se nahrazuje tímto: „Článek 9 Provádění stanovených kontrolních a inspekčních programů 1.   Agentura prostřednictvím plánů společného nasazení koordinuje provádění stanovených kontrolních a inspekčních programů zavedených v souladu s článkem 95 nařízení (ES) č. 1224/2009. 2.   Agentura si může pořídit nebo pronajmout zařízení potřebné k provádění plánů společného nasazení podle odstavce 1.“

6)

Vkládá se nová kapitola, která zní: „KAPITOLA IIIa PRAVOMOCI AGENTURY Článek 17a Jmenování úředníků agentury inspektory Společenství Úředníci agentury mohou být jmenováni v mezinárodních vodách inspektory Společenství v souladu s článkem 79 nařízení (ES) č. 1224/2009. Článek 17b Opatření agentury V případě potřeby agentura: a) vydá příručky o harmonizovaných normách pro inspekce; b) vyhotoví metodické pokyny zohledňující osvědčené postupy v oblasti kontroly společné rybářské politiky, včetně pokynů pro odbornou přípravu úředníků kontroly, a pravidelně je aktualizuje; c) poskytne Komisi nezbytnou technickou a administrativní podporu, aby mohla plnit své úkoly. Článek 17c Spolupráce 1.   Členské státy a Komise spolupracují s agenturou a poskytují jí pomoc nezbytnou k plnění jejího poslání. 2.   Agentura bere náležitý ohled na různé právní systémy v jednotlivých členských státech a usnadňuje spolupráci mezi členskými státy a mezi nimi a Komisí při tvorbě harmonizovaných norem kontroly v souladu s právními předpisy Společenství a s přihlédnutím k osvědčeným postupům ve členských státech a k dohodnutým mezinárodním normám. Článek 17d Jednotka pro mimořádné události 1.   Dojde-li Komise z vlastního podnětu nebo na požádání nejméně dvou členských států k názoru, že určitý stav představuje přímé, nepřímé nebo potenciální závažné riziko pro společnou rybářskou politiku a tomuto riziku se nedá předejít, zabránit ani se nedá snížit stávajícími prostředky a není možné je ani náležitě zvládnout, neprodleně vyrozumí agenturu. 2.   Agentura na základě tohoto vyrozumění Komisí nebo z vlastního podnětu neprodleně zřídí jednotku pro mimořádné události a uvědomí o tom Komisi. Článek 17e Úkoly jednotky pro mimořádné události 1.   Úkolem jednotky pro mimořádné události vytvořené agenturou je sběr a vyhodnocení veškerých důležitých informací a určení možností, které jsou k dispozici za účelem co nejrychlejší prevence, odstranění nebo snížení rizika pro společnou rybářskou politiku. 2.   Jednotka pro mimořádné události může požádat o pomoc jakýkoliv orgán veřejné moci nebo soukromou osobu, jejichž odborné zkušenosti považuje za potřebné pro účinnou reakci na mimořádnou událost. 3.   Agentura zajistí nezbytnou koordinaci za účelem zajištění přiměřené a včasné reakce na mimořádnou událost. 4.   Jednotka pro mimořádné události případně informuje veřejnost o příslušných rizicích a přijatých opatřeních. Článek 17f Víceletý pracovní program 1.   Víceletý pracovní program agentury stanoví její celkové cíle, mandát, úkoly, výkonnostní ukazatele a priority pro každou činnost agentury na období pěti let. Obsahuje přehled plánu zaměstnanecké politiky a odhad rozpočtových prostředků, které budou k dispozici pro dosažení cílů v tomto pětiletém období. 2.   Víceletý pracovní program se předkládá v souladu se systémem a metodikou řízení na základě činnosti, které vytvoří Komise. Přijímá jej správní rada. 3.   Pracovní program uvedený v čl. 23 odst. 2 písm. c) odkazuje na víceletý pracovní program. Jasně stanoví dodatky, změny nebo vypuštění ve srovnání s pracovním programem předchozího roku a pokrok učiněný při dosahování celkových cílů a priorit víceletého pracovního programu. Článek 17g Spolupráce v námořní oblasti Agentura přispívá k provádění integrované námořní politiky Evropské unie a zejména na základě schválení správní rady uzavírá správní dohody s jinými subjekty v záležitostech, na něž se vztahuje toto nařízení. Výkonný člen správní rady nebo člen představenstva vyrozumí o těchto dohodách Komisi a členské státy v raném stadiu jednání. Článek 17h Prováděcí pravidla Prováděcí pravidla k této kapitole se přijímají postupem podle čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 2371/2002. Tato pravidla se mohou zejména vztahovat na vytváření plánů pro reakci na mimořádné události, zřízení jednotky pro mimořádné události a praktické postupy, které se mají používat.“

Článek 121

Změny jiných nařízení

1.   V nařízení Rady (ES) č. 847/96 se zrušuje článek 5.

2.   Nařízení (ES) č. 2371/2002 se mění takto:

a)

článek 21 se nahrazuje tímto: „Článek 21 Režim Společenství pro kontrolu a vynucování Kontroluje se přístup do vod a ke zdrojům a provozování činností podle článku 1 a vynucuje se dodržování pravidel společné rybářské politiky. Za tímto účelem se zřídí režim Společenství pro kontrolu, inspekci a vynucování společné rybářské politiky.“;

b)	články 22 až 28 se zrušují.

3.   V nařízení Rady (ES) č. 811/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví opatření pro obnovu populace štikozubce severního (27), se zrušují články 7, 8, 10, 11, 12 a 13.

4.   V nařízení Rady (ES) č. 2115/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví plán obnovy platýse černého v rámci Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (28), se zrušuje článek 7.

5.   V nařízení Rady (ES) č. 2166/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví opatření pro obnovení populace štikozubce novozélandského a humra severského v Kantaberském moři a na západě Iberského poloostrova (29), se zrušuje kapitola IV.

6.   V nařízení Rady (ES) č. 388/2006 ze dne 23. února 2006, kterým se zavádí víceletý plán udržitelného využívání populace jazyka obecného v Biskajském zálivu (30), se zrušuje kapitola IV.

7.   V nařízení Rady (ES) č. 509/2007 ze dne 7. května 2007, kterým se zavádí víceletý plán udržitelného využívání populace jazyka obecného v západní části Lamanšského průlivu (31), se zrušuje kapitola IV.

8.   V nařízení Rady (ES) č. 676/2007 ze dne 11. června 2007, kterým se stanoví víceletý plán pro lov populací platýse velkého a jazyka obecného v Severním moři (32), se zrušuje kapitola IV.

9.   V nařízení Rady (ES) č. 1098/2007 ze dne 18. září 2007, kterým se zavádí víceletý plán pro populace tresky obecné v Baltském moři a lov těchto populací (33), se zrušují čl. 10 odst. 3 a 4, čl. 11 odst. 2 a 3, články 12, 13 a 15, čl. 18 odst. 2 a 3, články 19 a 20, čl. 22 druhý pododstavec a články 23, 24 a 25.

10.   V nařízení Rady (ES) č. 1300/2008 dne 18. prosince 2008, kterým se stanoví víceletý plán pro populaci sledě obecného v oblasti západně od Skotska a lov této populace (34), se zrušují články 5 a 6.

11.   V nařízení Rady (ES) č. 1342/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací (35), se zrušují články 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 26, 27, 28 a 29.

Článek 122

Zrušení předpisů

1.   Zrušuje se nařízení (EHS) č. 2847/93, s výjimkou článků 6, 8 a 11, které se zrušují s účinkem ode dne vstupu prováděcích pravidel k článkům 14, 21 a 23 tohoto nařízení v platnost, a článku 5, čl. 9 odst. 5 a článků 13, 21 a 34, které se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2011.

2.   Nařízení (ES) č. 1627/94 a se zrušuje s účinkem ode dne vstupu prováděcích pravidel k článku 7 tohoto nařízení v platnost.

3.   Nařízení (ES) č. 1966/2006 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2011.

Článek 123

Odkazy

Odkazy na zrušená nařízení a na ustanovení zrušená podle článku 121 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

HLAVA XV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 124

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2010.

Avšak:

a)	čl. 33 odst. 6 a 9, články 37, 43, 58, 60, 61, 63, 67, 68, 73, 78 a 84, čl. 90 odst. 2, 3 a 4, články 93 a 117 a čl. 121 odst. 3 až 11 se použijí ode dne 1. ledna 2011;

b)	články 6, 7, 14, 21 a 23 se použijí ode dne vstupu v platnost prováděcích pravidel k nim;

c)	článek 92 se použije od uplynutí šesti měsíců ode dne vstupu v platnost prováděcích pravidel k němu.

---

(1)  Stanovisko ze dne 22. dubna 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Stanovisko ze dne 15. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 211, 4.9.2009, s. 73.

(4)  Úř. věst. C 151, 3.7.2009, s. 11.

(5)  Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.

(6)  Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 33.

(9)  Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.

(10)  Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 9.

(11)  Úř. věst. L 204, 13.8.2003, s. 21.

(12)  Úř. věst. L 365, 10.12.2004, s. 19.

(13)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 278, 23.10.2001, s. 6.

(15)  Úř. věst. L 289, 16.11.2000, s. 8.

(16)  Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.

(17)  Úř. věst. L 160, 14.6.2006, s. 1.

(18)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(19)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(20)  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

(21)  Úř. věst. L 171, 6.7.1994, s. 7.

(22)  Úř. věst. L 408, 30.12.2006, s. 1.

(23)  Úř. věst. L 128, 21.5.2005, s. 1.

(24)  Úř. věst. L 60, 5.3.2008, s. 1.

(25)  Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1.

(26)  Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1.“

(27)  Úř. věst. L 150, 30.4.2004, s. 1.

(28)  Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 3.

(29)  Úř. věst. L 345, 28.12.2005, s. 5.

(30)  Úř. věst. L 65, 7.3.2006, s. 1.

(31)  Úř. věst. L 122, 11.5.2007, s. 7.

(32)  Úř. věst. L 157, 19.6.2007, s. 1.

(33)  Úř. věst. L 248, 22.9.2007, s. 1.

(34)  Úř. věst. L 344, 20.12.2008, s. 6.

(35)  Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 20.

---

---

---

22.12.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/51

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1225/2009

ze dne 30. listopadu 2009

o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

(kodifikované znění)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 133 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1),

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Mnohostranná obchodní jednání uzavřená v roce 1994 vedla k novým dohodám o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). S ohledem na rozdílný charakter nových pravidel pro dumping a subvence je rovněž vhodné zavést pro každou z těchto dvou oblastí samostatný soubor pravidel Společenství. V důsledku toho se pravidla pro ochranu před subvencemi a pro vyrovnávací cla stanoví v samostatném nařízení.

(3)

Andidumpingová dohoda neboli Dohoda o provádění článku VI GATT 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda 1994“) obsahuje podrobná pravidla, zejména pro výpočet dumpingu, postupy pro zahájení a provádění šetření, včetně zjišťování a zpracování informací, zavádění prozatímních opatření, zavádění a vybírání antidumpingových cel, doby trvání a přezkumu antidumpingových opatření, jakož i zveřejňování informací v souvislosti s antidumpingovými šetřeními. S cílem zajistit řádné a transparentní uplatňování těchto pravidel by měla být ustanovení dohody co nejvíce přejata do právních předpisů Společenství.

(4)	Při uplatňování těchto pravidel je k zachování rovnováhy mezi právy a povinnostmi vytvořené GATT nezbytné, aby Společenství přihlédlo k výkladu těchto pravidel svými nejvýznamnějšími obchodními partnery.

(5)

Měla by být stanovena jasná a podrobná pravidla pro určování běžné hodnoty. Toto určování by mělo být ve všech případech založeno zejména na reprezentativním prodeji v běžném obchodním styku v zemi vývozu. Pro účely zjištění dumpingu je účelné přesněji určit, za jakých podmínek lze strany považovat za strany ve spojení. Je účelné vymezit, za jakých okolností může být domácí prodej považován za ztrátový a nezohledňován a za jakých okolností může být brán za základ zbývající prodej nebo početně určená běžná hodnota nebo prodej do třetí země. Mělo by se dále stanovit přiměřené rozdělení nákladů, včetně situací při zahajování výroby, jakož i pokyny pro definici zahájení výroby a pro rozsah a metodu rozdělování. Při početním určování běžné hodnoty je kromě toho nezbytné stanovit metodu, která se musí použít pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a pro zisk, jež by měly být v této běžné hodnotě zahrnuty.

(6)

Při určování běžné hodnoty pro země bez tržního hospodářství se jeví jako účelné stanovit pravidla pro výběr vhodné třetí země s tržním hospodářstvím, která má být pro tento účel použita, a pro případ, že nelze určit vhodnou třetí zemi, stanovit, že běžná hodnota může být určena jiným vhodným způsobem.

(7)

Antidumpingová praxe Společenství by měla být přizpůsobena tak, aby byly zohledněny změněné hospodářské podmínky v Kazachstánu. Je zejména zapotřebí početně určit běžnou hodnotu podle pravidel platných pro země s tržním hospodářstvím, pokud lze prokázat, že při zhotovení nebo prodeji dotyčného výrobku převažují pro jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, podmínky tržního hospodářství.

(8)	Je rovněž vhodné udělit stejné zacházení dovozu ze zemí, které jsou členy Světové obchodní organizace (WTO) ke dni zahájení příslušného antidumpingového šetření.

(9)

Je třeba jasně stanovit, že posouzení toho, zda převažují podmínky tržního hospodářství, se provádí na základě řádně odůvodněných žádostí podaných jedním nebo více výrobci, na něž se vztahuje šetření a kteří chtějí využít možnosti, aby se běžná hodnota početně určovala na základě pravidel platných pro země s tržním hospodářstvím.

(10)	Je třeba definovat pojem „vývozní cena“ a uvést, jaké úpravy je třeba provést v případech, kdy tato cena musí být početně určena na základě první ceny na volném trhu.

(11)

Za účelem správného srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou by měly být uvedeny činitele, které mohou ovlivnit ceny a jejich srovnatelnost a měla by být stanovena zvláštní pravidla pro provádění úprav, přičemž je třeba vzít v úvahu to, že při úpravách je třeba se vyhnout zdvojením. Je také nezbytné stanovit, že pro porovnání mohou být použity průměrné ceny, ačkoli individuální vývozní ceny mohou být porovnávány s průměrnou běžnou hodnotou, pokud se vývozní ceny mění podle uživatele, regionu nebo období.

(12)

Je nutno stanovit jasné a podrobné pokyny týkající se činitelů, které mohou přispět ke zjištění, zda dumpingový dovoz způsobil vážnou újmu nebo hrozbu vážné újmy. Při prokazování, že objem a cena dotyčného dovozu jsou příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství, je třeba přihlédnout k účinkům ostatních činitelů, zejména k převažujícím podmínkám trhu ve Společenství.

(13)

Měl by být definován pojem „výrobní odvětví Společenství“, stanoveno, že osoby, které jsou ve spojení s vývozci, mohou být z průmyslového odvětví vyloučeny, a definován pojem „ve spojení“. Je rovněž nutno stanovit, že antidumpingové řízení může být zahájeno jménem výrobců v některém regionu Společenství, a stanovit zásady pro definici takového regionu.

(14)	Je nutno stanovit, kdo může podat antidumpingový podnět, do jaké míry by mělo tento podnět podporovat výrobní odvětví Společenství a jaké informace o dumpingu, újmě a příčinné souvislosti by měl obsahovat. Rovněž by měly být určeny postupy pro odložení podnětu nebo zahájení antidumpingového řízení.

(15)

Je nutno stanovit, jakým způsobem mají být účastníci řízení informováni o tom, které údaje příslušné orgány potřebují, a jakým způsobem jim má být poskytnut dostatek příležitostí, aby mohli předložit všechny důkazy v dané věci a hájit své zájmy. Kromě toho by měly být jednoznačně stanoveny pravidla a postupy, které se musí při šetření dodržovat, a zejména pravidla, podle nichž se účastníci řízení musí v průběhu určité lhůty sami přihlásit, předložit své stanovisko a poskytnout informace, pokud se má k jejich stanovisku a informacím přihlédnout. Je rovněž vhodné stanovit, za jakých podmínek má mít účastník řízení přístup k informacím dodaným jinými účastníky řízení a možnost se k nim vyjádřit. Při shromažďování informací by měly členské státy spolupracovat s Komisí.

(16)

Je nutno stanovit podmínky, za kterých lze uložit prozatímní clo, a mimo jiné je nutno stanovit, že je lze uložit nejdříve 60 dnů a nejpozději devět měsíců po zahájení řízení. Z administrativních důvodů by mělo být stanoveno, že by Komise měla mít možnost toto clo uložit ve všech případech buď přímo na období devíti měsíců, nebo ve dvou etapách šesti a tří měsíců.

(17)

Je nutno stanovit postup pro přijetí závazků, jejichž pomocí je odstraněn dumping a újma, aniž je uloženo prozatímní nebo konečné clo. Je dále vhodné stanovit, jaké následky bude mít porušení nebo zrušení přijatých závazků a že prozatímní clo může být uloženo v případě podezření z porušení přijatých závazků nebo pokud je nutné provést další šetření pro doplnění skutkového stavu. Při přijímání závazků by se mělo dbát na to, aby navržené závazky a jejich vykonávání nevedly k jednání narušujícímu hospodářskou soutěž.

(18)

Je nutno stanovit, že šetření mají být zastavena zpravidla do dvanácti měsíců a nejpozději do patnácti měsíců od zahájení bez ohledu na to, zda byla nebo nebyla přijata konečná opatření. Šetření nebo řízení by mělo být zastaveno, pokud se zjistí, že dumping je nepatrný nebo újma zanedbatelná, a tato kritéria by měla být definována. V případech, v nichž je nutno přijmout opatření, je nutno určit podmínky pro ukončení šetření a stanovit, že by opatření měla být nižší než částka dumpingového rozpětí, pokud tato nižší částka dostačuje k odstranění újmy, a že je nutno určit metodu pro výpočet výše opatření v případech výběru vzorku prošetřovaných subjektů.

(19)

Je nutno umožnit vybrání prozatímních cel se zpětnou působností, je-li to považováno za vhodné, a definovat, za jakých okolností mohou být uložena, aby se zabránilo obcházení konečných opatření, která budou uplatňována. Je rovněž třeba stanovit, že vyrovnávací clo může být uloženo se zpětnou působností v případě porušení nebo odvolání závazků.

(20)

Je nutno stanovit, že opatření pozbývají platnosti po pěti letech, pokud přezkum neprokáže, že by měla být zachována. Je rovněž třeba umožnit, aby v případech, kdy jsou předloženy dostatečné důkazy o změně okolností, byl proveden prozatímní přezkum nebo šetření, aby se zjistilo, zda je oprávněné vrácení antidumpingového cla. Je rovněž třeba stanovit, že při novém výpočtu dumpingu, který vyžaduje nový výpočet vývozních cen, se se cly nenakládá jako s náklady vzniklými mezi dovozem a novým prodejem, pokud se tato cla odrazí v cenách výrobků, které jsou předmětem opatření ve Společenství.

(21)	Je nutno výslovně stanovit, že vývozní ceny a dumpingová rozpětí budou přezkoumány, pokud je clo hrazeno vývozcem formou dohody o vyrovnání a neodráží se v cenách výrobků, které jsou předmětem opatření ve Společenství.

(22)

Antidumpingová dohoda z roku 1994 neobsahuje žádná ustanovení o obcházení antidumpingových opatření, ačkoli se ve zvláštním ministerském rozhodnutí GATT uznává obcházení jako problém a jeho řešení bylo svěřeno Výboru pro otázky antidumpingu GATT. Mnohostranná jednání dosud nebyla úspěšná a až do obdržení výsledku činnosti Výboru pro otázky antidumpingu WTO by právní předpisy Společenství měly upravovat možnost vypořádat se s praktikami, včetně jednoduché montáže zboží ve Společenství nebo ve třetí zemi, majícími jako hlavní cíl obcházení antidumpingových opatření.

(23)

Je rovněž třeba ujasnit, jaké praktiky znamenají obcházení platných opatření. Obcházení antidumpingových opatření se může odehrávat buď uvnitř, nebo vně Společenství. Z tohoto důvodu je nezbytné stanovit, že osvobození od zvýšených cel, které již mohlo být poskytnuto vývozcům, může být poskytnuto i vývozcům, když se zavádějí nová a vyšší cla s cílem řešit obcházení antidumpingových opatření, ke kterému dochází mimo Společenství.

(24)	Je účelné umožnit pozastavení antidumpingových opatření v případě dočasných změn podmínek trhu, kdy je zachování těchto opatření dočasně nepřiměřené.

(25)	Je nutno stanovit, že dovoz výrobků, kterých se týká šetření, může být celně evidován, aby bylo možno následně uplatnit opatření proti tomuto dovozu.

(26)	Pro zajištění řádného uplatňování opatření je nutno, aby členské státy sledovaly dovoz výrobků, které jsou předmětem šetření nebo předmětem opatření, a výši cel, která byla vybrána podle tohoto nařízení, a předkládat o tom zprávy Komisi.

(27)	Je dále nutno stanovit, že v určitých fázích šetření je třeba pravidelně konzultovat poradní výbor. Tento výbor by měl být složen ze zástupců členských států a měl by mu předsedat zástupce Komise.

(28)

Informace poskytované členským státům v poradním výboru mají často vysoce technickou povahu a zahrnují přesné ekonomické a právní analýzy. Aby měly členské státy dostatek času na posouzení těchto informací, měly by jim být zaslány v dostatečném předstihu přede dnem zasedání stanoveným předsedou poradního výboru.

(29)	Je účelné upravit inspekce na místě pro prověření dodaných údajů o dumpingu a újmě, avšak tyto inspekce by měly být podmíněny řádným vyplněním obdrženého dotazníku.

(30)	V případech, kdy je počet stran nebo obchodů příliš velký, je nezbytné stanovit možnost postupovat výběrem vzorku prošetřovaných subjektů, aby bylo možné šetření ukončit ve stanovených lhůtách.

(31)	Je nutno stanovit, že nespolupracují-li strany při šetření uspokojivým způsobem, mohou být pro objasnění skutkového stavu využity jiné informace a že tyto informace mohou být pro strany méně příznivé, než kdyby při šetření spolupracovaly.

(32)	Mělo by být upraveno zacházení s důvěrnými informacemi, aby se zabránilo vyzrazení obchodních tajemství.

(33)	Je nezbytné stanovit, že oprávněné strany musí být řádně informovány o podstatných skutečnostech a úvahách a že poskytování informací musí probíhat s ohledem na rozhodovací postup ve Společenství ve lhůtě, která umožní stranám hájit jejich zájmy.

(34)	Je vhodné upravit správní řízení, v jehož rámci lze předkládat argumenty k otázce, zda jsou opatření v zájmu Společenství, zejména v zájmu spotřebitelů, a stanovit lhůty pro předložení těchto informací a právo dotčených stran na informace,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zásady

1.   Antidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

2.   Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je v běžném obchodním styku srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu v zemi vývozu.

3.   Země vývozu je obvykle zemí původu. Může to však být země jednající jako prostředník, kromě případů, kdy výrobky jsou například pouze přepravovány přes tuto zemi, nebo nejsou v této zemi vyráběny, nebo tam pro ně neexistuje srovnatelná cena.

4.   Pro účely tohoto nařízení se „obdobným výrobkem“ rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem, nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není podobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

Článek 2

Zjištění dumpingu

1.   Běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.

Pokud však nejsou obdobné výrobky vývozcem v zemi vývozu vyráběny ani prodávány, může být běžná hodnota určena na základě cen jiných prodejců nebo výrobců.

Ceny mezi stranami, které jsou podle všeho v obchodním spojení nebo mají dohodu o vyrovnání, nelze pokládat za ceny v běžném obchodním styku a nelze je použít k určení běžné hodnoty, pokud není zjištěno, že tímto vztahem nejsou ovlivněny.

V rámci šetření otázky, zda jsou dvě strany v obchodním spojení, je možné použít výklad podle definice „osob ve spojení“ uvedené v článku 143 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (4).

2.   K určení běžné hodnoty by měl být obvykle použit prodej obdobných výrobků ke spotřebě na domácím trhu, pokud jeho objem činí nejméně 5 % objemu prodeje daného výrobku ve Společenství. Přípustný je však i nižší objem prodeje, pokud například jsou účtované ceny považovány za reprezentativní pro daný trh.

3.   Pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodávány vůbec nebo jen v neuspokojivém množství nebo tento prodej neumožňuje z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, určí se běžná hodnota obdobného výrobku na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk, nebo na základě cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní.

Za zvláštní situaci na trhu daného výrobku ve smyslu prvního pododstavce lze mimo jiné považovat případy, kdy jsou ceny uměle nízké, kdy existuje významný směnný obchod nebo kdy existují netržní zpracovatelské dohody.

4.   Prodej obdobných výrobků na domácím trhu země vývozu nebo prodej na vývoz do třetí země za ceny, které se pohybují pod (pevnými a proměnnými) náklady na jednotku s připočtením prodejních, správních a režijních nákladů, může být z cenových důvodů považován za neuskutečněný v běžném obchodním styku a nezohledňován při určování běžné hodnoty, pouze pokud se zjistí, že se tento prodej uskutečňuje během delšího období ve významných objemech a za ceny, které neumožňují během přiměřené doby pokrýt veškeré náklady.

Pokud ceny, které jsou v době prodeje nižší než náklady na jednotku, převyšují vážené průměrné náklady na jednotku za období šetření, považují se za ceny, které umožňují pokrýt náklady během přiměřené doby.

Delší období činí obvykle jeden rok a v žádném případě nesmí být kratší než šest měsíců a prodej pod náklady na jednotku se považuje za uskutečněný ve významných objemech během takového období, pokud je zjištěno, že vážená průměrná prodejní cena je nižší než vážené průměrné náklady na jednotku nebo že prodej pod náklady na jednotku činí nejméně 20 % prodeje zohledněného k určení běžné hodnoty.

5.   Náklady se obvykle vypočtou na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.

Pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů.

Doklady předložené pro řádné rozdělení nákladů se zohlední, pokud se prokáže, že se toto rozdělení nákladů provádí tradičním způsobem. Při nedostatku vhodnější metody se upřednostní rozdělení nákladů na základě obratu. Jestliže se toto neuskutečnilo už při rozdělování nákladů podle tohoto pododstavce, provedou se přiměřené opravy pro neopakující se nákladové činitele, které se zanesou ve prospěch budoucí a/nebo současné výroby.

Pokud jsou náklady během části období krytí nákladů ovlivněny zahájením provozu nového výrobního zařízení, které vyžaduje značné dodatečné investice, a nižšími měrami vytížení kapacity, které vyplývají ze zahájení výroby během období šetření nebo části období šetření, vezmou se za základ nákladů na zahájení výroby náklady ke konci zaváděcí fáze s přihlédnutím k výše uvedeným pravidlům rozdělování a v této výši se zahrnou pro dané období do vážených průměrných nákladů uvedených v odst. 4 druhém pododstavci. Doba trvání zaváděcí fáze se určí se zřetelem k okolnostem daného výrobce nebo vývozce, nesmí však přesáhnout přiměřenou počáteční část období na pokrytí nákladů. Pro opravu těchto nákladů během období šetření se zohlední informace o zaváděcí fázi, které se vztahují na dobu mimo období šetření, pokud jsou předloženy před inspekcemi a do tří měsíců po zahájení šetření.

6.   Částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk se stanoví na základě skutečných údajů, které vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Není-li to možné, lze částky stanovit na základě

a)	váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na domácím trhu země původu;

b)	skutečných částek, které daný vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji zboží stejné obecné skupiny zboží na domácím trhu země původu;

c)	jakékoli jiné rozumné metody, pokud zisk takto zjištěný není vyšší než zisk, kterého běžně dosahují ostatní vývozci nebo výrobci při prodeji výrobků stejné obecné kategorie na domácím trhu země původu.

 

a)

V případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství (5) se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně Společenství, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo ceny, kterou je třeba zaplatit, za obdobné výrobky ve Společenství, která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí. Vhodná třetí země s tržním hospodářstvím se vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Zohlední se také lhůty, a kde je to vhodné, použije se třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření. Strany, které jsou předmětem šetření, jsou informovány krátce po zahájení řízení o volbě třetí země s tržním hospodářstvím a dostanou desetidenní lhůtu k vyjádření.

b)

V rámci antidumpingového šetření dovozu z Kazachstánu, jakož i jakékoli jiné země bez tržního hospodářství, která je členem WTO ke dni zahájení šetření, se běžná hodnota určí podle odstavců 1 až 6, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v písmenu c) prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství. V opačném případě se použije písmeno a).

c)

Žádost podle písmene b) musí být podána písemně a musí být doložena dostačujícími důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, totiž že jsou splněna tato kritéria: — společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech, například surovinách, nákladech na technologie a pracovní síly, výrobě, prodeji a investicích, na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě, — společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používané ve všech oblastech, — výrobní náklady a finanční situace společností nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením, — společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a — měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů. Rozhodnutí o tom, zda výrobce splňuje výše uvedená kriteria, se přijme do tří měsíců od zahájení šetření po zvláštní konzultaci poradního výboru a poté, co výrobní odvětví Společenství dostanou možnost zaujmout stanovisko. Toto rozhodnutí platí pro celé řízení.

8.   Vývozní cena je cena skutečně zaplacená nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.

9.   Neexistuje-li vývozní cena nebo ukáže-li se, že vývozní cena z důvodu spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu určit početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu, nebo pokud výrobek není prodán nezávislému kupujícímu nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

V těchto případech se provedou úpravy pro všechen zisk a náklady včetně cel a dávek za období mezi dovozem a novým prodejem, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena franko hranice Společenství.

Částky, o něž se provedou úpravy, zahrnují veškeré částky obvykle hrazené dovozcem, avšak placené uvnitř nebo mimo Společenství stranami, u nichž vyšla najevo existence obchodního spojení nebo dohody o vyrovnání s dovozcem nebo s vývozcem; náleží mezi ně obvyklé náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady, cla, antidumpingová cla a ostatní poplatky, které je třeba zaplatit v zemi dovozu při příležitosti dovozu nebo prodeje výrobků, jakož i přiměřené rozpětí pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.

10.   Mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se provede spravedlivé srovnání. Toto srovnání se provede na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Nejsou-li takto určená běžná hodnota a vývozní cena srovnatelné na tomto základě, provedou se pokaždé náležité individuální úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Přitom je třeba se při úpravách vyvarovat jakéhokoli zdvojení, zejména u slev z cen, rabatů, množství a různých obchodních úrovní. Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, mohou se provést úpravy pro tyto činitele:

a)	Fyzické vlastnosti: Provede se úprava o rozdíly ve fyzických vlastnostech daného výrobku. Výše úpravy musí odpovídat rozumnému odhadu tržní hodnoty tohoto rozdílu.

b)

Dovozní poplatky a nepřímé daně Provede se úprava na běžnou hodnotu o částku odpovídající dovozním poplatkům nebo nepřímým daním, kterými je zatížen obdobný výrobek nebo surovina ve výrobku přítomná, pokud je určen ke spotřebě v zemi vývozu, a které nejsou u výrobku dovezeného do Společenství vybrány nebo jsou vráceny.

c)

Slevy z cen a množstevní rabaty Provede se úprava o rozdíly ve slevách z cen a rabatech, včetně množstevních rabatů, pokud jsou řádně kvantifikovány a přímo souvisejí s daným prodejem. Dále se provede úprava o dodatečné slevy z cen a rabaty, pokud se žádost opírá o obvyklou praxi v předchozích obdobích včetně podmínek pro poskytnutí slev z cen nebo rabatů.

d)

Obchodní úroveň i) Úprava o rozdíly v obchodních úrovních, včetně případných rozdílů při prodeji prostřednictvím výrobců původního zařízení (OEM), se provede, pokud se u distribučního řetězce na obou trzích prokáže, že se vývozní cena včetně početně zjištěné vývozní ceny týká jiné obchodní úrovně než běžná hodnota a že rozdíl ovlivnil srovnatelnost cen, což se projevuje v trvalých a zřejmých rozdílech ve funkcích a cenách prodejců na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu. Částka úpravy vychází z tržní hodnoty rozdílu. ii) Zvláštní úprava však může být provedena za okolností neuvedených v bodě i), pokud stávající rozdíl v obchodní úrovni nelze kvantifikovat vzhledem k neexistenci odpovídajících úrovní na domácím trhu zemí vývozu nebo pokud se jasně prokáže, že některé funkce se zřetelně vztahují na jiné obchodní úrovně, než jsou ty, které byly použity při srovnání.

e)

Náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady Provede se úprava o rozdíly v nákladech přímo spojených s přemístěním daného výrobku z prostor vývozce k nezávislému kupci, pokud jsou tyto náklady zahrnuty do vyúčtovaných cen. Tyto náklady zahrnují náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady.

f)	Balení Provede se úprava o rozdíly v nákladech přímo spojených s balením daného výrobku.

g)	Poskytnutí úvěru Provede se úprava o rozdíly v nákladech na každý úvěr poskytnutý na daný prodej, pokud je tento činitel zohledněn při stanovení účtovaných cen.

h)	Náklady na službu zákazníkům Provede se úprava o rozdíly v přímých nákladech na poskytování jistot, záruk, technické pomoci a služeb zákazníkům podle právních předpisů nebo podle kupní smlouvy.

i)

Provize Provede se úprava o rozdíly v provizích, které se vyplácejí za daný prodej. Provizí se rozumí rovněž obchodní přirážka obchodníka k cenám výrobku nebo obdobného výrobku, pokud tento obchodník plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize.

j)

Měnové přepočty Vyžaduje-li srovnání cen měnový přepočet, použije se k tomu směnný kurs platný v den prodeje; je-li však prodej deviz na termínovaných trzích přímo spojen s vývozním obchodem, použije se směnný kurs použitý při termínovaném prodeji. Datum prodeje obvykle odpovídá datu faktury, avšak lze použít i datum smlouvy, objednávky nebo potvrzení objednávky, jestliže jsou tyto doklady pro zjištění věcných prodejních podmínek vhodnější. Na kolísání směnného kursu se nebere ohled a vývozcům se poskytne lhůta 60 dní, aby zohlednili trvalé kolísání směnného kursu v období šetření.

k)

Jiné činitele Úpravu lze rovněž provést o rozdíly v jiných činitelích, které nejsou uvedeny v písmenech a) až j), pokud se prokáže, že ovlivňují srovnatelnost cen ve smyslu tohoto odstavce, zejména pokud se prokáže, že na základě rozdílů v těchto činitelích platí zákazníci na domácím trhu trvale různé ceny.

11.   Pokud ustanovení upravující spravedlivé srovnání nestanoví jinak, existence dumpingového rozpětí v průběhu šetření se obvykle zjišťuje na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů nebo srovnáním běžné hodnoty a vývozních cen v jednotlivých obchodních případech navzájem. Běžná hodnota určená na základě váženého průměru však může být srovnána s cenami všech jednotlivých vývozních obchodů, jestliže se struktura vývozních cen výrazně liší mezi různými kupujícími, oblastmi nebo obdobími a jestliže by metody uvedené v první větě tohoto odstavce neodrážely v plném rozsahu dumpingové praktiky. Tento odstavec nevylučuje výběr vzorku podle článku 17.

12.   Dumpingové rozpětí odpovídá částce, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu. Pokud jsou dumpingová rozpětí rozdílná, lze stanovit vážené průměrné dumpingové rozpětí.

Článek 3

Zjišťování újmy

1.   Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení „újmou“ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a tento pojem se vykládá podle tohoto článku.

2.   Zjištění újmy se musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení

a)	jednak objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství;

b)	jednak následného účinku tohoto dovozu na výrobní odvětví Společenství.

3.   V souvislosti s objemem dumpingového dovozu se posoudí, zda došlo k významnému zvýšení dumpingového dovozu v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství. Pokud jde o účinek dumpingového dovozu na ceny, posoudí se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

4.   Pokud jsou předmětem antidumpingového šetření současně výrobky dovezené z více zemí, posuzují se účinky tohoto dovozu souhrnně pouze tehdy, je-li zjištěno, že

a)	dumpingové rozpětí zjištěné ve vztahu k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný a

b)	souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství.

5.   Posouzení účinků dumpingového dovozu na dotčené výrobní odvětví Společenství zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví, včetně skutečnosti, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu nebo subvencování, rozsahu skutečného dumpingového rozpětí a skutečného a možného poklesu prodeje, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic nebo vytížení kapacit; činitelů, které ovlivňují vývoj cen ve Společenství; a skutečných a možných nepříznivých účinků na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice. Tento výčet není vyčerpávající a žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

6.   Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingový dovoz působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem, cena nebo objem i cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako podstatné.

7.   Zkoumají se rovněž jiné známé činitele než dumpingový dovoz, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu podle odstavce 6. Mezi činitele, které je v této souvislosti možno vzít v úvahu, patří objem a ceny dovozu, který nebyl prodáván za dumpingové ceny, snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby, restriktivní obchodní praktiky výrobců ve třetích zemích a ve Společenství a hospodářská soutěž mezi nimi, rozvoj technologie a vývozní výkonnost a produktivita výrobního odvětví Společenství.

8.   Účinky dumpingového dovozu se hodnotí podle výroby obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství, pokud dostupné informace umožňují vymezit tuto výrobu na základě kritérií, jako jsou výrobní postupy, prodej a zisk výrobců. Není-li možné výrobu vymezit, hodnotí se účinky dumpingového dovozu podle výroby nejbližší skupiny nebo souboru výrobků, který zahrnuje obdobný výrobek a pro něž jsou dostupné potřebné informace.

9.   Zjištění, zda hrozí podstatná újma, musí vycházet ze skutečností, a nikoli pouze z tvrzení, domněnek nebo vzdálené možnosti. Změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by dumping působil újmu, musí být zřetelně předvídatelná a bezprostřední.

Při zjišťování, zda hrozí podstatná újma, je nutno mimo jiné vzít v úvahu tyto činitele:

a)	významnou míru zvýšení objemu dumpingového dovozu na trh Společenství, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dovozu;

b)	dostatečná volně dostupná kapacita vývozce nebo bezprostředně očekávané podstatné zvýšení jeho kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dumpingového dovozu do Společenství, přičemž je nutno vzít v úvahu, do jaké míry mohou dodatečný vývoz vstřebat ostatní vývozní trhy;

c)	dovoz uskutečňovaný za ceny, které budou mít za následek významné snížení cen nebo zamezení vzestupu cen, ke kterému by jinak došlo, a které zřejmě zvýší poptávku po dalším dovozu; a

d)	zásoby výrobku, který je předmětem šetření.

Žádný z těchto činitelů není sám o sobě nezbytně rozhodující, ale souhrn posuzovaných činitelů musí vést k závěru, že bezprostředně hrozí další dumpingový vývoz, a že nebudou-li přijata ochranná opatření, vznikne podstatná újma.

Článek 4

Vymezení výrobního odvětví Společenství

1.   Pro účely tohoto nařízení se „výrobním odvětvím Společenství“ rozumějí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4, s těmito výjimkami:

a)	pokud jsou někteří výrobci ve spojení s vývozci nebo dovozci nebo sami dovážejí výrobky označené za dumpingové, lze pojem „výrobní odvětví Společenství“ vykládat tak, že se vztahuje pouze na zbývající výrobce;

b)

za mimořádných okolností může být území Společenství pro spornou výrobu rozděleno na dva nebo více konkurenčních trhů a výrobci na každém jednotlivém trhu mohou být chápáni jako samostatné výrobní odvětví, pokud i) výrobci na tomto trhu prodávají veškerou nebo téměř veškerou svou výrobu dotyčných výrobků na tomto trhu a ii) poptávka na tomto trhu není v podstatné míře uspokojována výrobci dotyčných výrobků, kteří se nacházejí jinde ve Společenství. Za těchto okolností může být újma zjištěna i tehdy, pokud ji větší část celého výrobního odvětví Společenství neutrpí, jestliže se dumpingový dovoz soustředí na takový izolovaný trh a působí újmu výrobcům veškeré nebo téměř veškeré výroby na tomto trhu.

2.   Pro účely odstavce 1 se má za to, že výrobce je ve spojení s vývozcem nebo dovozcem pouze tehdy, jestliže

a)	jeden z nich přímo nebo nepřímo kontroluje druhého; nebo

b)	oba jsou přímo nebo nepřímo kontrolováni třetí osobou; nebo

c)	společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu, pokud existuje důvod k domněnce nebo podezření, že daný výrobce na základě tohoto spojení jedná jiným způsobem než nezávislý výrobce.

Pro účely tohoto odstavce se má za to, že jeden druhého kontroluje, pokud je právně nebo fakticky schopen vykonávat na druhého nátlak nebo mu udělovat pokyny.

3.   Pokud se jako výrobní odvětví Společenství chápou výrobci v určitém regionu, dá se vývozcům příležitost nabídnout přijetí závazků podle článku 8 týkajících se tohoto regionu. V takovýchto případech je nutno při zkoumání otázky, zda jsou opatření v zájmu Společenství, zvlášť přihlédnout k zájmům dotyčného regionu. Pokud není obratem nabídnut přiměřený závazek nebo pokud nastanou situace uvedené v čl. 8 odst. 9 a 10, může být uloženo prozatímní nebo konečné clo s platností pro celé Společenství. V tom případě se může clo vztahovat pouze na určité výrobce nebo vývozce, je-li to proveditelné.

4.   Použije se čl. 3 odst. 8.

Článek 5

Zahájení řízení

1.   S výhradou odstavce 6 se šetření ke zjištění existence, stupně a účinku údajného dumpingu zahajuje na základě písemného podnětu podaného fyzickou nebo právnickou osobou nebo sdružením bez právní subjektivity, která jedná jménem výrobního odvětví Společenství.

Podnět může být podán Komisi nebo členskému státu, který jej Komisi předá. Komise zašle členským státům opis všech podnětů, které obdrží. Podnět se považuje za podaný v první pracovní den po doporučeném doručení Komisi nebo po vystavení potvrzení o přijetí Komisí.

Pokud nebyl podán žádný podnět a některý členský stát má dostatečné důkazy o existenci dumpingu a o újmě jím způsobené výrobnímu odvětví Společenství, předá je neprodleně Komisi.

2.   Podnět podle odstavce 1 musí obsahovat dostatečné důkazy o existenci dumpingu, o způsobené újmě a o příčinné souvislosti mezi dovozem označeným za dumpingový a údajnou újmou. Podnět musí obsahovat tyto informace, nakolik jsou žadateli obvykle dostupné:

a)

totožnost žadatele a uvedení objemu a hodnoty výroby obdobného výrobku žadatelem ve Společenství. Je-li písemný podnět podáván jménem výrobního odvětví Společenství, je v něm nutno pro určení výrobního odvětví, jehož jménem je podnět podáván, uvést všechny známé výrobce obdobného výrobku ve Společenství (nebo svazy výrobců obdobného výrobku ve Společenství), a pokud je to možné, objem a hodnotu výroby obdobného výrobku ve Společenství připadající na tyto výrobce;

b)	úplný popis výrobku označeného za dumpingový, název dotčené země nebo zemí původu nebo vývozu, totožnost všech známých vývozců nebo zahraničních výrobců a seznam známých osob dovážejících dotyčný výrobek;

c)

informace o cenách, za které se výrobek označený za dumpingový prodává, pokud je určen pro spotřebu na domácích trzích země nebo zemí původu nebo vývozu, (nebo případně informace o cenách, za které se výrobek prodává ze země nebo zemí původu nebo vývozu do třetí země nebo třetích zemí, nebo početně určenou hodnotu výrobku) a informace o vývozních cenách nebo případně cenách, za které je výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu ve Společenství;

d)

informace o vývoji objemu dovozu označeného za dumpingový, účinku tohoto dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství a následný dopad dovozu na výrobní odvětví Společenství, doložené příslušnými činiteli a ukazateli, jako jsou ty uvedené v čl. 3 odst. 3 a 5, které ovlivňují stav výrobního odvětví Společenství.

3.   Komise v možném rozsahu zhodnotí správnost a dostatečnost důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření.

4.   Šetření podle odstavce 1 se zahájí pouze v případě, že je po posouzení, do jaké míry podnět podporují nebo odmítají výrobci obdobného výrobku ve Společenství, zjištěno, že podnět byl podán výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem. Podnět je považován za podaný výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci ve Společenství, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců, kteří podnět výslovně podpořili nebo odmítli. Šetření se však nezahájí, jestliže výrobci ve Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Společenství.

5.   Orgány nezveřejňují informace o podnětu na zahájení šetření, pokud nebylo učiněno rozhodnutí je zahájit. Co nejdříve po obdržení podnětu s náležitými podklady a před zahájením šetření však Komise uvědomí dotčenou zemi vývozu.

6.   Pokud se Komise za zvláštních okolností rozhodne zahájit šetření, aniž by obdržela písemný podnět od výrobního odvětví Společenství nebo jeho jménem, uskuteční je pouze tehdy, pokud má dostatečné důkazy o existenci dumpingu, újmě a příčinné souvislosti podle odstavce 2 odůvodňující zahájit šetření.

7.   Důkazy o dumpingu i o újmě jsou při rozhodování o zahájení šetření posuzovány současně. Nejsou-li důkazy o dumpingu nebo o způsobené újmě dostatečné pro pokračování v řízení, podnět se odloží. Řízení se nezahajuje proti zemím, dovoz z nichž tvoří méně než 1 % podílu na trhu, pokud tyto země dohromady nepokrývají nejméně 3 % spotřeby Společenství.

8.   Podnět může být před zahájením šetření stažen; v tom případě se na něj hledí, jako by nebyl podán.

9.   Pokud se po konzultacích potvrdí, že existuje dostatek důkazů pro zahájení řízení, zahájí Komise řízení ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu a zveřejní příslušné oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Nepostačují-li důkazy pro zahájení řízení, uvědomí o tom Komise žadatele po konzultacích ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu.

10.   V oznámení o zahájení řízení vyhlásí Komise zahájení šetření, označí dotčený výrobek a dotčené země, uvede souhrn získaných informací a stanoví, že je nutno jí předložit veškeré podstatné informace; dále stanoví lhůty, během kterých se mohou účastníci řízení přihlásit, předložit písemné stanovisko a sdělit informace, pokud se k jejich stanoviskům a informacím má přihlédnout při šetření; současně stanoví lhůtu, během níž mohou účastníci řízení požádat o slyšení před Komisí podle čl. 6 odst. 5.

11.   Komise o zahájení řízení uvědomí známé dotčené vývozce, dovozce a zájmové svazy dovozců nebo vývozců, zástupce země vývozu a žadatele a sdělí s náležitým ohledem na ochranu důvěrných informací známým vývozcům, orgánům země vývozu a na požádání i jiným účastníkům řízení plné znění písemného podnětu obdrženého podle odstavce 1. Pokud se šetření týká zvláště vysokého počtu vývozců, může být plné znění písemného podnětu předáno pouze orgánům země vývozu nebo příslušnému svazu výrobního odvětví.

12.   Antidumpingové šetření nebrání celnímu odbavení výrobků.

Článek 6

Šetření

1.   Po zahájení řízení započne Komise ve spolupráci s členskými státy šetření na úrovni Společenství. Toto šetření se týká dumpingu i újmy a je prováděno současně. Aby bylo zjištění reprezentativní, zvolí se posuzované období, které v případě dumpingu zpravidla odpovídá období nejméně šesti měsíců bezprostředně před zahájením řízení. K informacím, které se týkají pozdějšího období, se zpravidla nepřihlíží.

2.   Stranám, které v rámci antidumpingového šetření obdrží dotazníky, se k jejich zodpovězení poskytne lhůta nejméně 30 dnů. Lhůta pro vývozce začíná běžet dnem obdržení dotazníku, přičemž se má za to, že dotazník byl obdržen týden poté, co byl odeslán vývozci nebo předán příslušnému diplomatickému zastoupení země vývozu. Tato třicetidenní lhůta může být prodloužena s náležitým ohledem na lhůty pro provedení šetření, pokud strana může toto prodloužení náležitě odůvodnit zvláštními okolnostmi.

3.   Komise může požádat členské státy, aby jí předaly informace, a členské státy učiní veškerá nezbytná opatření, aby její žádosti vyhověly. Předají Komisi požadované informace i výsledky všech provedených inspekcí, kontrol nebo šetření. Pokud se jedná o informace obecného zájmu nebo pokud o jejich předání požádal členský stát, postoupí Komise tyto informace členským státům, pokud nejsou důvěrné; v opačném případě postoupí výtah, který nemá důvěrnou povahu.

4.   Komise může požádat členské státy, aby uskutečnily veškeré nezbytné kontroly a inspekce, zejména u dovozců, obchodníků a výrobců ve Společenství, a aby provedly šetření ve třetích zemích, pokud s tím dotčené podniky souhlasí a pokud proti tomu úředně zpravená vláda dané země nevznese námitky. Členské státy učiní veškerá nezbytná opatření, aby žádosti Komise vyhověly. Úředníci Komise mohou být na žádost Komise nebo některého členského státu nápomocni úředníkům členských států při plnění jejich úkolů.

5.   Účastníkům řízení, kteří se sami přihlásí podle čl. 5 odst. 10, se poskytne slyšení, pokud o ně požádají ve lhůtě stanovené v oznámení v Úředním věstníku Evropské unie a pokud přitom prokáží, že jsou účastníkem řízení, který pravděpodobně bude výsledkem řízení dotčen, a že existují zvláštní důvody pro poskytnutí slyšení.

6.   Požádají-li o to dovozci, vývozci, zástupci vlády země vývozu a žadatelé, kteří se sami přihlásili podle čl. 5 odst. 10, je jim poskytnuta příležitost setkat se se stranami, které zastupují opačné zájmy, aby mohly být vyjádřeny opačné názory a předloženy protiargumenty. Při poskytování těchto příležitostí je třeba přihlédnout k nutnosti zachovat důvěrnost informací a k praktickým potřebám stran. Strany nejsou povinny účastnit se setkání a jejich nepřítomnost není na újmu jejich práv. K ústním informacím poskytnutým podle tohoto odstavce Komise přihlédne pouze tehdy, jsou-li jí později potvrzeny písemně.

7.   Žadatelé, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy, uživatelé a organizace spotřebitelů, kteří se přihlásí podle čl. 5 odst. 10, a zástupci země vývozu mohou na základě písemné žádosti nahlédnout do všech informací, které předal Komisi některý účastník šetření, s výjimkou interních dokumentů orgánů Společenství nebo členských států, pokud mají tyto informace význam pro uplatnění jejich věci, nejsou důvěrné ve smyslu článku 19 a jsou používány při šetření. Strany se mohou k těmto informacím vyjádřit a k jejich stanoviskům se přihlédne, pokud jsou v odpovědi řádně doložena.

8.   S výjimkou okolností uvedených v článku 18 se co nejdůkladněji ověřuje správnost informací poskytnutých účastníky řízení, o něž se opírají závěry.

9.   Při řízeních zahájených podle čl. 5 odst. 9 se šetření ukončí pokud možno do jednoho roku. V každém případě musí být šetření ukončena do patnácti měsíců od zahájení, a to v souladu s učiněnými závěry buď podle článku 8 přijetím závazků, nebo podle článku 9 přijetím konečných opatření.

Článek 7

Prozatímní opatření

1.   Jestliže bylo zahájeno řízení podle článku 5, bylo zveřejněno příslušné oznámení a účastníkům řízení bylo patřičným způsobem umožněno předat informace a předložit stanoviska podle čl. 5 odst. 10, bylo předběžně zjištěno, že došlo k dumpingu a že tím je výrobnímu odvětví Společenství působena újma, a je v zájmu Společenství zasáhnout a zabránit této újmě, může být uloženo prozatímní clo. Prozatímní clo může být uloženo nejdříve 60 dnů a nejpozději devět měsíců po zahájení řízení.

2.   Výše prozatímního antidumpingového cla nesmí překročit předběžně zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud nižší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

3.   Prozatímní clo se zajišťuje jistotou a propuštění dotčených výrobků do volného oběhu ve Společenství je podmíněno jejím složením.

4.   Komise přijme prozatímní opatření po konzultacích nebo v případě mimořádné naléhavosti poté, co o něm informuje členské státy. V takovém případě se konzultace konají do deseti dnů ode dne, kdy Komise oznámila členským státům přijetí opatření.

5.   Pokud některý členský stát požádá Komisi o okamžitý zásah a pokud jsou splněny podmínky podle odstavce 1, rozhodne Komise do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti o tom, zda má být uloženo prozatímní antidumpingové clo.

6.   O každém rozhodnutí přijatém podle odstavců 1 až 5 Komise neprodleně uvědomí Radu a členské státy. Rada může kvalifikovanou většinou přijmout jiné rozhodnutí.

7.   Prozatímní clo se ukládá nejdéle na dobu šesti měsíců, která může být prodloužena o další tři měsíce, nebo může být uloženo na devět měsíců. Tato doba může být prodloužena nebo stanovena na devět měsíců, pouze pokud vývozci představující významný podíl daného odvětví o to požádají nebo nevznesou námitky po oznámení Komise.

Článek 8

Závazky

1.   Pokud byla předběžně zjištěna existence dumpingu a újmy, může Komise přijmout uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se kterýkoli vývozce zaváže, že změní ceny svých výrobků nebo přestane výrobky vyvážet na dané území za dumpingové ceny, je-li Komise po zvláštní konzultaci s poradním výborem přesvědčena, že poškozující účinek dumpingu tím je odstraněn. V takovém případě a po dobu platnosti těchto závazků se neuplatní prozatímní cla uložená Komisí v souladu s čl. 7 odst. 1 nebo konečná cla uložená Radou v souladu s čl. 9 odst. 4 na příslušný dovoz dotčeného výrobku vyrobeného společnostmi, které jsou uvedeny v rozhodnutí Komise o přijetí uvedených závazků v platném znění. Zvýšení ceny výrobků podle těchto závazků nesmí být vyšší, než je nezbytné k vyrovnání dumpingového rozpětí, a mělo by být nižší než dumpingové rozpětí, pokud je toto zvýšení ceny dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

2.   Závazky může navrhnout Komise, ale žádný vývozce je není povinen přijmout. Skutečností, že vývozci nenabídli takové závazky nebo nepřijali výzvu, aby tak učinili, není dotčeno šetření věci. Může však být zjištěno, že pravděpodobnost vzniku újmy je vyšší, jestliže bude dumpingový dovoz pokračovat. Závazky lze od zemí nebo vývozců požadovat a přijímat pouze tehdy, pokud bylo předběžně zjištěna existence dumpingu a jím způsobené újmy. Kromě výjimečných případů musí být závazky nabídnuty nejpozději na konci období, v němž mohou být předložena stanoviska podle čl. 20 odst. 5.

3.   Nabídnuté závazky nemusí být přijaty, pokud se jejich přijetí považuje za neproveditelné, například jestliže je počet skutečných nebo možných vývozců příliš velký nebo z jiných důvodů, včetně obecně politických. Dotčenému vývozci mohou být sděleny důvody, proč je navrhováno nabídku závazku odmítnout, a poskytnuta příležitost, aby k tomu zaujal stanovisko. Důvody odmítnutí se uvedou v konečném rozhodnutí.

4.   Strany, které nabízejí závazek, musí předložit jeho znění v provedení, které nemá důvěrnou povahu, aby mohlo být poskytnuto stranám zúčastněným na šetření.

5.   Pokud jsou závazky po konzultacích přijaty a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření se zastaví. Ve všech ostatních případech předloží Komise Radě neprodleně zprávu o výsledcích konzultací a návrh na zastavení šetření. Šetření se považuje za zastavené, pokud Rada do jednoho měsíce nepřijme kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.

6.   Pokud jsou přijaty závazky, dokončí se šetření o dumpingu a újmě obvyklým způsobem. Pokud se v tomto případě zjistí, že nedošlo k dumpingu nebo újmě, závazek automaticky zaniká, s výjimkou případů, kdy toto zjištění vychází z velké části z existence závazku. V takovém případě je možno požadovat, aby závazek zůstal v platnosti po přiměřenou dobu. Pokud se zjistí, že došlo k dumpingu a újmě, zůstává závazek v platnosti v souladu s přijatými podmínkami a tímto nařízením.

7.   Komise může požadovat od vývozce, jehož závazek byl přijat, aby ji pravidelně informoval o plnění tohoto závazku a aby jí umožnil ověřovat předmětné údaje. Nesplnění těchto požadavků se považuje za porušení závazku.

8.   Pokud jsou závazky určitých vývozců přijaty v průběhu šetření, má se pro účely článku 11 za to, že nabývají účinku dnem, kdy bylo ukončeno šetření ohledně dané země vývozu.

9.   Jestliže některá strana závazky poruší nebo odvolá nebo jestliže Komise odvolá přijetí závazku, přijetí daného závazku se po konzultacích a poté, co je dotčenému vývozci dána příležitost se k věci vyjádřit, s výjimkou případu, kdy závazek sám odvolal, zruší rozhodnutím Komise nebo nařízením Komise a automaticky se uplatní prozatímní clo uložené Komisí v souladu s článkem 7 nebo konečné clo uložené Radou v souladu s čl. 9 odst. 4.

Kterákoli zúčastněná strana nebo členský stát mohou předložit informace, které průkazně dokládají porušení závazku. Následné posouzení, zda k porušení závazku skutečně došlo nebo nikoli, musí být obvykle dokončeno do šesti měsíců, v žádném případě však ne později než za devět měsíců od podání řádně odůvodněné žádosti. Komise může při sledování závazků požádat o pomoc příslušné orgány členských států.

10.   Po konzultacích může být uloženo prozatímní clo podle článku 7 na základě nejspolehlivějších dostupných informací, pokud existuje důvod k domněnce, že některý závazek byl porušen, nebo pokud byl závazek porušen nebo odvolán a pokud šetření, které vedlo ke vzniku závazku, dosud nebylo ukončeno.

Článek 9

Zastavení řízení bez přijetí opatření; uložení konečného cla

1.   Pokud je podnět stažen, může být řízení zastaveno s výjimkou případu, kdy to není v zájmu Společenství.

2.   Pokud se po konzultacích zjistí, že není nutno přijmout žádná ochranná opatření, a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření nebo řízení se zastaví. Ve všech ostatních případech předloží Komise Radě neprodleně zprávu o výsledcích konzultací a návrh na zastavení řízení. Řízení se považuje za zastavené, pokud Rada do jednoho měsíce nepřijme kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.

3.   U řízení zahájených podle čl. 5 odst. 9 se újma zpravidla pokládá za zanedbatelnou, je-li podíl dotyčného dovozu na trhu nižší než objemy uvedené v čl. 5 odst. 7. Stejné řízení se neprodleně zastaví, pokud je zjištěno, že dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z vývozní ceny činí méně než 2 %, přičemž je-li dumpingové rozpětí pro jednotlivé vývozce nižší než 2 %, zastaví se ve vztahu k nim pouze šetření a tito vývozci zůstávají předmětem řízení a mohou se znovu stát předmětem šetření v rámci pozdějšího přezkumu pro danou zemi podle článku 11.

4.   Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být Radě předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než toto clo pozbude platnosti. Výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

5.   Antidumpingové clo se uloží vždy v přiměřené výši bez diskriminace na dovoz výrobků nezávisle na jejich původu, pokud bylo zjištěno, že je dumpingový a způsobuje újmu, s výjimkou dovozu krytého závazky podle tohoto nařízení. V nařízení o uložení cla se clo stanoví pro každého dodavatele, nebo není-li to proveditelné, jakož i obecně v případech podle čl. 2 odst. 7 písm. a), pro danou dodavatelskou zemi.

V případě použití čl. 2 odst. 7 písm. a) se však stanoví individuální clo pro vývozce, kteří prokáží na základě řádně odůvodněných žádostí, že

a)	v případě plného nebo částečného zahraničního vlastnictví daných podniků nebo společných podniků (joint ventures) mohou svobodně repatriovat základní kapitál a zisk;

b)	vývozní ceny a množství a prodejní a dodací podmínky byly svobodně určeny;

c)	většinu akcií nebo podílů vlastní soukromé osoby a buď jsou státní úředníci zasedající ve správní radě nebo zastávající klíčové řídící funkce v menšině, nebo je společnost dostatečně nezávislá na státních zásazích;

d)	měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů; a

e)	státní zásahy nejsou takového rozsahu, aby umožňovaly obcházení individuálních antidumpingových opatření.

6.   Pokud Komise omezí své šetření podle článku 17, nesmí být antidumpingové clo uložené na dovoz od vývozců nebo výrobců, kteří se přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, vyšší než vážené průměrné dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek. Pro účely tohoto odstavce nepřihlíží Komise k rozpětím, která jsou nulová nebo zanedbatelná nebo jejichž výše byla zjištěna postupem podle článku 18. Na dovoz vývozců nebo výrobců, kterým bylo postupem podle článku 17 uděleno individuální zacházení, se uloží individuální clo.

Článek 10

Zpětná působnost

1.   Prozatímní opatření a konečné antidumpingové clo se uplatní pouze na výrobky, které jsou propuštěny do volného oběhu po dni, k němuž vstoupí rozhodnutí přijaté podle čl. 7 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 4 v platnost, s výhradou výjimek uvedených v tomto nařízení.

2.   Pokud je uloženo prozatímní clo a pokud je s konečnou platností zjištěno, že existuje dumping a újma, rozhodne Rada nezávisle na otázce, zda je třeba uložit konečné antidumpingové clo, do jaké míry má být prozatímní clo skutečně vybráno. „Újmou“ se pro tento účel nerozumí závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství ani hrozba podstatné újmy, pokud není zjištěno, že by z hrozby újmy bez uplatnění prozatímních opatření skutečně vznikla podstatná újma. Ve všech ostatních případech takovéto hrozby nebo zpoždění se prozatímní částky uvolní a konečné clo může být uloženo pouze ode dne konečného zjištění hrozby újmy nebo závažného zpoždění.

3.   Je-li konečné antidumpingové clo vyšší než prozatímní clo, rozdíl mezi oběma cly se nevyměří a nevybere. Je-li konečné clo nižší než prozatímní clo, výše cla se nově vypočte. Je-li konečné zjištění negativní, prozatímní clo se nepotvrdí.

4.   Konečné antidumpingové clo může být uloženo na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu nejvýše 90 dnů přede dnem použitelnosti prozatímních opatření, avšak nikoli před zahájením šetření, pokud byl dovoz celně evidován podle čl. 14 odst. 5, Komise poskytla dotčeným dovozcům příležitost vyjádřit své stanovisko a

a)	u daného výrobku již dříve po delší období existoval dumping nebo dovozce o dumpingu věděl nebo měl vědět, pokud jde o rozsah dumpingu a předpokládanou nebo skutečnou újmu; a

b)	vedle výše vývozu, která způsobila újmu během šetřeného období, došlo k podstatnému zvýšení vývozu, které s ohledem na čas a objem, jakož i další okolnosti, může vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla.

5.   Byly-li přijaté závazky porušeny nebo odvolány, může být uloženo konečné clo na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu nejvýše 90 dnů přede dnem použitelnosti prozatímních opatření, pokud byl dovoz celně evidován podle čl. 14 odst. 5 a pokud se uložení cla se zpětnou působností nevztahuje na výrobky dovezené před porušením nebo odvoláním závazku.

Článek 11

Platnost, přezkum a vrácení cla

1.   Antidumpingové clo zůstává v platnosti pouze po takovou dobu a v takovém rozsahu, které jsou nezbytné k vyrovnání účinku dumpingu, jenž působí újmu.

2.   Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let po uložení nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při tomto přezkumu nebylo zjištěno, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci ve Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dokončení přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Tuto pravděpodobnost lze opřít například o důkazy o pokračování dumpingu a újmy nebo o důkazy o tom, že odstranění újmy je zcela nebo zčásti výsledkem platných opatření, nebo o důkazy o tom, že okolnosti na straně vývozců nebo podmínky trhu naznačují pravděpodobnost budoucího dumpingu působícího újmu.

V rámci šetření podle tohoto článku je výrobcům, dovozcům, zástupcům země vývozu a výrobcům ve Společenství poskytnuta příležitost doplnit, vyvrátit nebo objasnit tvrzení obsažená v žádosti o přezkum a v závěrech se patřičně přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům, které byly předloženy v souvislosti se zjišťováním, zda ukončení platnosti opatření pravděpodobně povede či nepovede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci ve Společenství oprávněni podat nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období žádost o přezkum podle druhého pododstavce. Zveřejnění se rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření podle tohoto odstavce.

3.   Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu, nebo pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.

Prozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání dumpingu už není nutné nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření nedostačují nebo již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.

V rámci šetření podle tohoto odstavce může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosahují zamýšlených účinků a odstraňují újmu zjištěnou podle článku 3. V tomto smyslu se při konečném zjišťování přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům.

4.   Přezkum může být rovněž proveden za účelem zjištění individuálních dumpingových rozpětí pro nové vývozce v dané zemi vývozu, z níž nebyl vyvážen výrobek během období šetření, na jehož základě byla opatření přijata.

Přezkum se zahájí, pokud nový vývozce nebo výrobce může prokázat, že není ve spojení se žádným z vývozců nebo výrobců v zemi vývozu, jehož výrobky podléhají antidumpingovým opatřením, a že skutečně vyvážel dotčené výrobky do Společenství po období šetření, nebo pokud může prokázat, že se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství výrobků do Společenství.

Zrychlený přezkum u nového vývozce se zahájí a provede po konzultaci s poradním výborem a poté, co byla výrobcům ve Společenství dána příležitost se k věci vyjádřit. Nařízením Komise, kterým se přezkum zahajuje, se zruší platné clo pro daného nového vývozce a nařízení ukládající toto clo se náležitě změní, přičemž se stanoví, že dovoz bude podléhat celní evidenci podle čl. 14 odst. 5, aby se zajistilo, že antidumpingové clo může být uloženo se zpětnou působností ode dne zahájení přezkumu, pokud výsledkem přezkumu u dotyčného vývozce bude zjištění existence dumpingu.

Tento odstavec se nepoužije, pokud bylo clo uloženo podle čl. 9 odst. 6.

5.   Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Přezkumy podle odstavců 2 a 3 se provedou bez zbytečného odkladu a ukončí obvykle do dvanácti měsíců od zahájení. Přezkumy podle odstavců 2 a 3 se v každém případě ukončí do patnácti měsíců od zahájení. Přezkum podle odstavce 4 se v každém případě ukončí do devíti měsíců od zahájení. Je-li přezkum prováděný podle odstavce 2 zahájen v době, kdy již probíhá přezkum podle odstavce 3 ve stejném řízení, ukončí se přezkum podle odstavce 3 současně s přezkumem podle odstavce 2.

Komise předloží Radě návrh právního předpisu nejpozději jeden měsíc před uplynutím lhůt stanovených v prvním pododstavci.

Pokud není šetření ukončeno ve lhůtách stanovených v prvním pododstavci, opatření

—	pozbývají platnosti v případě šetření podle odstavce 2,

—	pozbývají platnosti v případě souběžných šetření podle odstavců 2 a 3, pokud bylo šetření podle odstavce 2 zahájeno v době, kdy probíhalo šetření podle odstavce 3, nebo pokud byla tato šetření zahájena zároveň, nebo

—	zůstávají v platnosti beze změny v případě šetření podle odstavců 3 a 4.

V Úředním věstníku Evropské unie se poté zveřejní oznámení o pozbytí platnosti nebo o zachování opatření podle tohoto odstavce.

6.   Kterýkoli přezkum podle tohoto článku zahájí Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud to přezkum odůvodňuje, orgán Společenství, který dané opatření přijal, je zruší nebo ponechá v platnosti podle odstavce 2 anebo zruší, ponechá v platnosti nebo změní podle odstavců 3 a 4. Jsou-li opatření zrušena pro jednotlivé vývozce, avšak ne pro celou zemi, zůstávají tito vývozci předmětem řízení a mohou být automaticky znovu šetřeni v jakémkoli dalším přezkumu prováděném u dané země podle tohoto článku.

7.   Pokud přezkum opatření podle odstavce 3 stále probíhá ke konci doby platnosti opatření, jak je vymezeno v odstavci 2, rozšíří se tento přezkum na okolnosti uvedené v odstavci 2.

8.   Aniž je dotčen odstavec 2, může dovozce požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě bylo clo zaplaceno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo.

Žádost o vrácení zaplaceného antidumpingového cla podává dovozce Komisi. Žádost se podává prostřednictvím členského státu, na jehož území byly výrobky propuštěny do volného oběhu, ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy příslušný orgán řádně vyměřil částku uloženého konečného cla, nebo ode dne, kdy příslušný orgán rozhodl o konečném vybrání částek zajištěných v podobě prozatímního cla. Členské státy předají žádost neprodleně Komisi.

Žádost o vrácení zaplaceného cla se považuje za náležitě odůvodněnou, pokud obsahuje přesné údaje o částce antidumpingového cla, o jejíž vrácení se žádá, a všechny celní doklady týkající se výpočtu a zaplacení této částky. K ní je třeba pro posuzované období přiložit doklady o běžných hodnotách a vývozních cenách ve Společenství pro vývozce nebo výrobce, na které se clo vztahuje. Není-li dovozce ve spojení s daným vývozcem nebo výrobcem a nejsou-li tyto informace ihned dostupné nebo odmítá-li vývozce nebo výrobce tyto informace dovozci poskytnout, musí žádost obsahovat prohlášení vývozce nebo výrobce o tom, že dumpingové rozpětí bylo sníženo nebo odstraněno, jak je stanoveno v tomto článku, a že příslušné důkazy předloží Komisi. Pokud vývozce nebo výrobce nepředloží tyto důkazy v přiměřené lhůtě, žádost se zamítne.

Po konzultaci s poradním výborem Komise rozhodne, zda a v jakém rozsahu má být žádosti vyhověno, nebo může kdykoli rozhodnout o zahájení prozatímního přezkumu; informace a závěry vyplývající z přezkumu provedeného podle příslušných ustanovení využije ke zjištění, zda a v jakém rozsahu je vrácení cla oprávněné. Zaplacené vyrovnávací clo se vrátí obvykle ve lhůtě dvanácti měsíců a v žádném případě ne později než osmnáct měsíců ode dne, kdy dovozce výrobku, na nějž je uloženo antidumpingové clo, podá náležitě odůvodněnou žádost o vrácení zaplaceného cla. Schválené vrácení zaplaceného cla provedou členské státy obvykle ve lhůtě 90 dnů od vydání rozhodnutí Komise.

9.   Při všech šetřeních týkajících se přezkumu nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17 stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení cla.

10.   Při jakémkoli šetření prováděném podle tohoto článku Komise přezkoumá spolehlivost vývozních cen v souladu s článkem 2. Pokud je však rozhodnuto o početním určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9, vypočte se bez odečtení částky zaplacených antidumpingových cel, pokud jsou předloženy nezvratné důkazy, že clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších kupních cenách ve Společenství.

Článek 12

Nové šetření

1.   Pokud výrobní odvětví Společenství nebo jiná zúčastněná strana předloží, obvykle do dvou let od vstupu opatření v platnost, dostatečné informace o tom, že se po skončení období původního šetření a před nebo po zavedení opatření vývozní ceny snížily nebo že opatření nevedla k žádnému nebo jen k nedostatečnému zvýšení cen při dalším prodeji nebo pozdějších kupních cen dotčeného výrobku ve Společenství, může být šetření po konzultacích opět zahájeno, aby bylo přezkoumáno, zda měla opatření účinek na výše uvedené ceny.

Šetření může být rovněž nově zahájeno za podmínek uvedených výše z podnětu Komise nebo na žádost členského státu.

2.   Během nového šetření podle tohoto článku obdrží vývozci, dovozci a výrobci ve Společenství příležitost vysvětlit situaci ohledně cen při dalším prodeji a pozdějších kupních cen; dospěje-li se k závěru, že opatření mělo vést ke zvýšení cen, vývozní ceny se znovu zjistí podle článku 2 tak, aby se odstranila újma dříve zjištěná podle článku 3, a nově se vypočtou dumpingová rozpětí s přihlédnutím k nově zjištěným vývozním cenám.

Pokud se zjistí, že podmínky čl. 12 odst. 1 jsou splněny v důsledku poklesu vývozních cen po skončení období původního šetření a před nebo po zavedení opatření, mohou být dumpingová rozpětí nově vypočtena s přihlédnutím k těmto nižším vývozním cenám.

3.   Pokud se v novém šetření podle tohoto článku zjistí zvýšený dumping, může Rada po konzultacích platná opatření změnit na návrh Komise v souladu s nově zjištěnými vývozními cenami. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Výše antidumpingového cla uloženého podle tohoto článku nesmí překročit dvojnásobek výše cla uloženého původně Radou.

4.   Příslušná ustanovení článků 5 a 6 se použijí na každé nové šetření podle tohoto článku, avšak toto šetření provede urychleně a obvykle se ukončí do šesti měsíců po zahájení nového šetření. Nové šetření se v každém případě ukončí do devíti měsíců od zahájení.

Komise předloží Radě návrh právního předpisu nejpozději jeden měsíc před uplynutím lhůt stanovených v prvním pododstavci.

Pokud nové šetření není ukončeno ve lhůtách stanovených v prvním pododstavci, opatření zůstávají v platnosti beze změny. V Úředním věstníku Evropské unie se poté zveřejní oznámení o zachování opatření podle tohoto odstavce.

5.   Údajné změny běžné hodnoty se berou v úvahu pro účely tohoto článku pouze tehdy, pokud Komise obdrží úplné a řádně doložené informace o změněných běžných hodnotách ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení šetření. Zahrnuje-li šetření přezkum běžných hodnot, může být dovoz až do ukončení nového šetření předmětem celní evidence podle čl. 14 odst. 5.

Článek 13

Obcházení

1.   Antidumpingová cla uložená na základě tohoto nařízení mohou být rozšířena na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, ze třetích zemí nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Antidumpingová cla, která nesmějí převýšit zbytkové antidumpingové clo uložené v souladu s čl. 9 odst. 5, mohou být rozšířena na dovoz od společností, které využívají individuální cla v zemích, které jsou předmětem opatření, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Společenstvím nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Společenstvím způsobená praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku, a existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnoty určené dříve pro obdobný výrobek, v případě nutnosti v souladu s článkem 2.

Praktiky, zpracovatelské procesy nebo práce uvedené v prvním pododstavci zahrnují mimo jiné mírnou úpravu dotčeného výrobku tak, aby spadal pod kódy celní nomenklatury, které nejsou obvykle předmětem opatření, přičemž úprava nezmění jeho základní vlastnosti; zasílání výrobku, který je předmětem opatření, prostřednictvím třetích zemí; případ, kdy vývozci nebo výrobci reorganizují své prodejní mechanismy a cesty v zemi, která je předmětem opatření, aby nakonec nechali své výrobky vyvézt do Společenství prostřednictvím výrobců, kteří využívají individuální clo o sazbě, která je nižší než sazba platná pro jejich výrobky; a za podmínek uvedených v odstavci 2 montáž součástí při montážní operaci ve Společenství nebo třetí zemí.

2.   Montáž ve Společenství nebo ve třetí zemi se považuje za obcházení platných opatření, pokud

a)	montáž začala nebo byla značně rozšířena po zahájení antidumpingového šetření nebo těsně před jeho zahájením a použité díly pocházejí ze země, na niž se vztahují opatření;

b)	hodnota těchto dílů činí nejméně 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku; za obcházení se však nepovažuje případ, kdy hodnota přidaná během montáže nebo kompletace činí více než 25 % celkových výrobních nákladů; a

c)	vyrovnávací účinek cla je narušen cenami nebo množstvími montovaných obdobných výrobků a existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžným hodnotám určeným dříve pro obdobné nebo stejné výrobky.

3.   Šetření podle tohoto článku se zahájí z podnětu Komise nebo na žádost členského státu nebo jiné zúčastněné strany, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Zahájení se provede nařízením Komise přijatým po konzultaci s poradním výborem, ve kterém lze dát současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz podle čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Šetření provádí Komise s případnou pomocí celních orgánů a musí být ukončeno ve lhůtě devíti měsíců. Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že působnost opatření musí být rozšířena, učiní tak Rada na návrh Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Rozšíření působnosti nabývá účinku dnem, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo od kterého je vyžadováno složení jistoty. Příslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření se použijí podle tohoto článku.

4.   Dovoz nepodléhá celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo opatřením, pokud je uskutečňován společnostmi, pro které platí osvobození. Řádně odůvodněné žádosti o osvobození se podávají ve lhůtách stanovených nařízením Komise, kterým se zahajuje šetření. Pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dochází vně Společenství, udělí se osvobození výrobcům daného výrobku, kteří jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení ve smyslu odstavců 1 a 2 tohoto článku. Pokud k praktikám, zpracovatelským postupům nebo pracím spojeným s obcházením dochází uvnitř Společenství, může se osvobození udělit dovozcům, kteří jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením.

Osvobození se udělují rozhodnutím Komise po konzultaci s poradním výborem nebo rozhodnutím Rady o zavedení opatření a platí po dobu a za podmínek uvedených v dotyčném rozhodnutí.

Pokud jsou splněny podmínky uvedené v čl. 11 odst. 4, je možné rovněž udělit osvobození rovněž po ukončení šetření vedoucího k rozšíření působnosti opatření.

Pokud uplynul alespoň jeden rok od rozšíření působnosti opatření a počet stran žádajících nebo potenciálně žádajících o osvobození je významný, může Komise rozhodnout o zahájení přezkumu rozšířené působnosti opatření. Tento přezkum se provádí v souladu s ustanoveními čl. 11 odst. 5 platnými pro přezkum podle čl. 11 odst. 3.

5.   Tímto článkem není dotčeno běžné uplatňování platných celních předpisů.

Článek 14

Obecná ustanovení

1.   Prozatímní nebo konečné antidumpingové clo se ukládá nařízením a vybírají je členské státy ve formě, v sazbě a za ostatních podmínek stanovených v nařízení o uložení daného cla. Toto clo se vybírá nezávisle na clech, daních a jiných poplatcích obvykle vyměřovaných při dovozu. Na jeden výrobek nesmí být současně uloženo antidumpingové i vyrovnávací clo, aby se napravila táž situace, která vzniká dumpingem nebo poskytnutím vývozní subvence.

2.   Nařízení o uložení prozatímního nebo konečného antidumpingového cla a nařízení nebo rozhodnutí o přijetí závazků nebo o zastavení šetření nebo řízení se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie. Tato nařízení nebo rozhodnutí obsahují zejména jména vývozců, je-li to možné, nebo dotčených zemí, popis výrobku a shrnutí skutečností a úvah, o něž se opírají zjištění dumpingu a újmy, přičemž se bere v úvahu nutnost chránit důvěrné informace. Opis nařízení nebo rozhodnutí se v každém případě zašle známým účastníkům řízení. Tento odstavec se použije obdobně i na přezkum.

3.   Na základě tohoto nařízení mohou být přijata zvláštní ustanovení, zejména pokud se jedná o společnou definici pojmu původ výrobku obsaženou v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (6).

4.   V zájmu Společenství může Komise rozhodnutím přijatým po konzultaci s poradním výborem pozastavit na dobu devíti měsíců použitelnost opatření přijatých podle tohoto nařízení. Pozastavení může být prodlouženo o další dobu, která nesmí překročit jeden rok, pokud o tom rozhodne Rada na návrh Komise. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Použitelnost opatření smí být pozastavena pouze v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství byla dána příležitost vyjádřit se k tomu a že se k tomuto stanovisku přihlédlo. Použitelnost opatření může být kdykoliv po konzultaci obnovena, pokud pominou důvody jejího pozastavení.

5.   Komise může po konzultaci s poradním výborem vyzvat celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení takové celní evidence dovozu, aby následně mohla být vůči dováženým výrobkům zavedena opatření ode dne celní evidence. Celní evidenci dovozu lze zavést na řádně odůvodněnou žádost výrobního odvětví Společenství. Celní evidence se zavádí nařízením, které blíže určí účel opatření a případně odhad částky možného budoucího celního dluhu. Dovoz nesmí být celně evidován po dobu delší než devět měsíců.

6.   Členské státy podávají Komisi každý měsíc zprávu o dovozu výrobků, které jsou předmětem šetření a opatření, a o výši cla vybraného na základě tohoto nařízení.

7.   Aniž je dotčen odstavec 6, může Komise požádat členské státy v jednotlivých případech, aby poskytly informace nutné pro účinné sledování uplatňování opatření. V této souvislosti se použije čl. 6 odst. 3 a 4. Na všechny informace předané členskými státy podle totoho článku se vztahuje čl. 19 odst. 6.

Článek 15

Konzultace

1.   Konzultace stanovené tímto nařízením se konají v poradním výboru složeném ze zástupců všech členských států, kterému předsedá zástupce Komise. Konzultace se konají neprodleně na žádost členského státu nebo z podnětu Komise a v každém případě v takové době, aby mohly být dodrženy lhůty stanovené v tomto nařízení.

2.   Výbor svolává předseda. Ten sdělí členským státům v co nejkratší době, nejpozději však deset pracovních dní před zasedáním, veškeré potřebné informace.

3.   V případě potřeby mohou konzultace probíhat pouze písemně; v takovém případě o tom Komise vyrozumí členské státy a stanoví lhůtu, během níž mohou zaujmout stanovisko nebo požádat o ústní konzultace, které uspořádá předseda za předpokladu, že je lze uskutečnit v takové době, aby mohly být dodrženy lhůty stanovené v tomto nařízení.

4.   Konzultace se týkají zejména

a)	existence dumpingu a metod zjišťování dumpingového rozpětí;

b)	existence a objemu újmy;

c)	příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem a újmou;

d)	opatření, která by měla být za daných okolností přijata k zabránění nebo odstranění újmy způsobené dumpingem, jakož i prostředků k jejich uplatňování.

Článek 16

Inspekce na místě

1.   Komise provádí, pokud to považuje za vhodné, inspekce na místě, aby prozkoumala písemnosti dovozců, vývozců, obchodníků, zástupců, výrobců, obchodních svazů a organizací a ověřila informace o dumpingu a způsobené újmě. Bez řádného a včasného vyplnění dotazníku nelze inspekci na místě provést.

2.   Komise může v případě potřeby provádět šetření ve třetích zemích, pokud s tím dotčené podniky souhlasí a pokud proti tomu úředně zpravená vláda dané země nevznese námitky. Jakmile Komise obdrží souhlas dotčených podniků, měla by oznámit orgánům země vývozu názvy a adresy podniků, v nichž budou inspekce na místě probíhat, a dohodnuté termíny.

3.   Dotčeným podnikům se oznámí, jaké druhy informací budou při inspekci na místě ověřovány a které další informace je při nich nutno předložit, čímž není vyloučeno, že v průběhu inspekce na místě budou vyžádány další podrobnosti s ohledem na obdržené informace.

4.   Při šetření podle odstavců 1, 2 a 3 jsou Komisi nápomocni zaměstnanci těch členských států, které o to požádají.

Článek 17

Výběr vzorku

1.   V případech, kdy je počet žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodů příliš velký, může být šetření omezeno na přiměřený počet stran, výrobků nebo obchodů, který se vybere jako statisticky reprezentativní vzorek na základě informací dostupných v době výběru nebo jako největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán.

2.   Konečný výběr stran, typů výrobků nebo obchodů podle tohoto článku provádí Komise, avšak nejvhodnější je výběr vzorku po projednání s dotčenými stranami a s jejich souhlasem, pokud se tyto strany přihlásí ve lhůtě tří týdnů od zahájení šetření a poskytnou dostatek informací, aby mohl být proveden výběr reprezentativního vzorku.

3.   Je-li šetření omezeno v souladu s tímto článkem, vypočte se nicméně individuální dumpingové rozpětí pro každého vývozce nebo výrobce, který nebyl původně vybrán a který předloží nezbytné informace ve lhůtě stanovené tímto nařízením, pokud není počet vývozců nebo výrobců tak vysoký, že by individuální zjišťování znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření.

4.   Pokud se provádí výběr reprezentativního vzorku a některé nebo všechny vybrané strany nejsou ochotny spolupracovat v míře, která může podstatně ovlivnit výsledek šetření, může být proveden nový výběr. Pokud je spolupráce ve významné míře stále nedostatečná nebo pokud z časových důvodů nelze vybrat nový reprezentativní vzorek, použijí se příslušná ustanovení článku 18.

Článek 18

Nedostatečná spolupráce

1.   Pokud účastník řízení odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne ve lhůtě stanovené tímto nařízením nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů. Pokud se zjistí, že účastník řízení předložil nepravdivé nebo zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a bude se vycházet z dostupných údajů. Účastníci řízení by měli být zpraveni o důsledcích nedostatečné spolupráce.

2.   Skutečnost, že informace nebyly předloženy na elektronickém nosiči dat, se nepovažuje za odmítnutí spolupráce, pokud účastník řízení prokáže, že předložení informací v požadované formě by pro něj znamenalo neúměrnou mimořádnou zátěž nebo neúměrné dodatečné náklady.

3.   Nejsou-li informace předložené účastníkem řízení ve všech ohledech dokonalé, přesto se k nim přihlédne, pokud nedostatky neúměrně neztěžují učinění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou předloženy včas, pokud je možno je ověřit a pokud účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

4.   Pokud nejsou důkazy nebo informace přijaty, je účastník řízení, který je předložil, okamžitě zpraven o důvodech jejich odmítnutí a je mu dána možnost podat dodatečné vysvětlení ve stanovené lhůtě. Pokud vysvětlení nejsou považována za dostatečná, je třeba uvést důvody pro odmítnutí důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech.

5.   Pokud se závěry, včetně určení běžné hodnoty, opírají o odstavec 1, zejména o informace obsažené v podnětu, musí být tyto informace, je-li to proveditelné a s ohledem na lhůty pro šetření, ověřeny na základě informací z jiných dostupných nezávislých zdrojů, jako jsou zveřejněné ceníky, úřední dovozní statistiky a celní výkazy, nebo na základě informací získaných v průběhu šetření od jiných účastníků řízení.

Tyto informace mohou případně obsahovat relevantní údaje týkající se světového trhu nebo jiných reprezentativních trhů.

6.   Nespolupracuje-li účastník řízení vůbec nebo jen částečně a následkem toho nejsou některé podstatné informace sděleny, může to vést k výsledku, který pro něj bude méně příznivý, než kdyby při šetření spolupracoval.

Článek 19

Ochrana důvěrných informací

1.   Se všemi informacemi důvěrné povahy (například proto, že by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informace nebo osobu, od níž byly získány) nebo důvěrně poskytnutými stranami šetření zacházejí orgány jako s důvěrnými informacemi, jsou-li k tomu udány oprávněné důvody.

2.   Účastníci řízení, kteří sdělili důvěrné informace, se vyzvou, aby předložili výtah, který nemá důvěrnou povahu. Výtah musí být natolik podrobný, aby umožňoval přiměřené pochopení podstaty důvěrně sdělených informací. Za výjimečných okolností mohou strany prohlásit, že zpracování výtahu určitých informací není možné. Za těchto výjimečných okolností musí být odůvodněno, proč nelze výtah poskytnout.

3.   Pokud se požadavek na důvěrný způsob zacházení jeví neodůvodněný a pokud poskytovatel informace není ochoten informaci zpřístupnit ani schválit její poskytnutí v obecné nebo souhrnné formě, není třeba k této informaci přihlížet, pokud není z věrohodných zdrojů prokázáno, že je správná. Žádosti o důvěrný způsob zacházení s informacemi nesmějí být odmítány svévolně.

4.   Tímto článkem není dotčeno poskytování obecných informací úřady Společenství, a zejména odůvodnění rozhodnutí přijatých na základě tohoto nařízení, ani poskytování důkazů, ze kterých úřady Společenství vycházely, pokud je to nezbytné k objasnění těchto důvodů v soudním řízení. Při tomto poskytování informací je třeba brát v úvahu oprávněné zájmy účastníků řízení na ochraně svých obchodních tajemství.

5.   Rada, Komise a členské státy ani jejich zaměstnanci nesdělují informace, které obdržely na základě tohoto nařízení a jejichž poskytovatel požádal o důvěrný způsob zacházení s nimi, bez výslovného svolení poskytovatele. Informace vyměňované mezi Komisí a členskými státy, informace o konzultacích podle článku 15 nebo interní dokumenty vypracované úřady Společenství nebo orgány členských států se nesdělují, nestanoví-li toto nařízení jinak.

6.   Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány. Tímto článkem není dotčeno použití informací, které byly získány v souvislosti s jedním šetřením, k zahájení dalších šetření v rámci stejného řízení ve vztahu k dotčenému výrobku.

Článek 20

Poskytování informací

1.   Žadatelé, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy a zástupci země vývozu mohou požádat o poskytnutí informací o podrobnostech týkajících se nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření. O poskytnutí informací je nutno požádat písemně ihned po přijetí prozatímních opatření a informace se poskytnou písemně co nejdříve.

2.   Strany uvedené v odstavci 1 mohou požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření nebo zastavení šetření nebo řízení bez přijetí opatření, přičemž se zvláštní pozornost věnuje informacím o skutečnostech a úvahách, které se liší od těch, jež byly použity při rozhodování o prozatímních opatřeních.

3.   Žádost o poskytnutí konečných informací uvedená v odstavci 2 musí být zaslána písemně Komisi a v případech, kdy bylo uloženo prozatímní clo, doručena nejpozději jeden měsíc po zveřejnění jeho uložení. Pokud nebylo uloženo prozatímní clo, mohou strany požádat o poskytnutí konečných informací ve lhůtě stanovené Komisí.

4.   Konečné informace se poskytují písemně. Podávají se co nejdříve, obvykle nejpozději jeden měsíc před vydáním konečného rozhodnutí nebo před předložením návrhu Komise na přijetí konečných opatření podle článku 9, přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací. Pokud Komise nemůže sdělit některé skutečnosti nebo úvahy v tomto okamžiku, sdělí je co nejdříve. Poskytnutím informací není dotčeno jakékoli další rozhodnutí, které Komise nebo Rada případně přijmou, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností nebo úvah, musí být tyto informace nebo úvahy sděleny co nejdříve.

5.   Ke stanoviskům obdrženým po poskytnutí konečných informací lze přihlédnout pouze tehdy, obdrží-li je Komise ve lhůtě, kterou stanoví v každém případě s ohledem na naléhavost věci a která činí nejméně deset dnů.

Článek 21

Zájem Společenství

1.   Za účelem zjištění, zda je v zájmu Společenství přijmout určitá opatření, je třeba komplexně posoudit všechny zájmy, včetně zájmů domácích výrobních odvětví, uživatelů a spotřebitelů, přičemž zjištění podle tohoto článku se učiní pouze tehdy, byla-li všem stranám dána příležitost předložit své stanovisko podle odstavce 2. Při tomto zkoumání se přihlíží zejména k nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Opatření určená na základě zjištěného dumpingu a újmy nesmějí být uplatněna, pokud orgány na základě všech předložených informací dospějí jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu Společenství.

2.   Aby mohly příslušné orgány při rozhodování, zda je přijetí opatření v zájmu Společenství, přihlédnout ke všem stanoviskům a informacím a vycházet z pevného základu, mohou se žadatelé, dovozci a jejich zájmové svazy, zástupci uživatelů a zájmové organizace spotřebitelů ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení antidumpingového šetření přihlásit a sdělit Komisi informace. Tyto informace nebo jejich přiměřené shrnutí se zpřístupní ostatním stranám uvedeným v tomto odstavci, které se k nim mohou vyjádřit.

3.   Strany, které jednaly podle odstavce 2, mohou požádat o slyšení. Žádostem se vyhoví, pokud jsou doručeny ve lhůtě uvedené v odstavci 2 a pokud uvádějí důvody slyšení s ohledem na zájem Společenství.

4.   Strany, které jednaly podle odstavce 2, se mohou vyjádřit k uplatňování uloženého prozatímního vyrovnávacího cla. Aby k nim mohlo být přihlédnuto, musí být tato vyjádření obdržena ve lhůtě jednoho měsíce ode dne použitelnosti těchto opatření a musí být v plném znění nebo v přiměřeném shrnutí sdělena ostatním stranám, které se k nim mohou vyjádřit.

5.   Komise prozkoumá všechny řádně poskytnuté informace a zjistí, do jaké míry jsou reprezentativní; výsledky tohoto zkoumání a své stanovisko k jejich opodstatněnosti sdělí poradnímu výboru. Komise při vypracování návrhu podle článku 9 přihlédne k názorům vyjádřeným ve výboru.

6.   Strany, které jednaly podle odstavce 2, mohou požádat, aby jim byly sděleny skutečnosti a úvahy, z nichž budou pravděpodobně vycházet závěrečná rozhodnutí. Tyto informace se poskytují v co nejširší míře, aniž je dotčeno jakékoli pozdější rozhodnutí Komise nebo Rady.

7.   K informacím se přihlédne pouze tehdy, jsou-li podloženy konkrétními důkazy, které potvrzují jejich správnost.

Článek 22

Závěrečná ustanovení

Tímto nařízením není dotčeno použití

a)	zvláštních pravidel stanovených v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi;

b)

právních předpisů Společenství v oblasti zemědělství a nařízení Rady (ES) č. 3448/93 ze dne 6. prosince 1993 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (7), nařízení Rady (ES) č. 1667/2006 ze dne 7. listopadu 2006 o glukose a laktose (8) a nařízení Rady (EHS) č. 2783/75 ze dne 29. října 1975 o společném obchodním režimu pro vaječný albumin a mléčný albumin (9). Toto nařízení se použije doplňkově k uvedeným nařízením a odchylně od jejich ustanovení, která vylučují uložení antidumpingových cel;

c)	zvláštních opatření, pokud nejsou v rozporu se závazky přijatými v rámci GATT.

Článek 23

Zrušení

Nařízení (ES) č. 384/96 se zrušuje.

Zrušením nařízení (ES) č. 384/96 však není dotčena platnost řízení zahájených na jeho základě.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 24

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1.

(3)  Viz příloha I.

(4)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

(5)  Včetně Ázerbájdžánu, Běloruska, Severní Koreje, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.

(6)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 318, 20.12.1993, s. 18.

(8)  Úř. věst. L 312, 11.11.2006, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 104.

---

---

---

22.12.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/74

---

SMĚRNICE RADY 2009/158/ES

ze dne 30. listopadu 2009

o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí

(kodifikované znění)

(Text s významem pro EHP)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 90/539/EHS ze dne 15. října 1990 o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí (2) byla několikrát podstatně změněna (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.

(2)	Drůbež jakožto živá zvířata a násadová vejce jakožto živočišné produkty jsou uvedeny na seznamu produktů v příloze I Smlouvy.

(3)	Pro zajištění racionálního rozvoje produkce drůbeže a tím zvýšení produktivity tohoto odvětví by měla být na úrovni Společenství stanovena určitá veterinární pravidla pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství.

(4)	Rozmnožovací chov a odchov drůbeže patří k základním zemědělským činnostem. Představují zdroj příjmů pro část zemědělského obyvatelstva.

(5)	Na podporu obchodu s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství by neměly mezi veterinárními podmínkami jednotlivých členských států existovat rozdíly.

(6)	Pro harmonický rozvoj obchodu uvnitř Společenství by měl být stanoven režim Společenství, kterým by se řídil dovoz ze třetích zemí.

(7)	Tato směrnice by se v zásadě neměla vztahovat na zvláštní formy obchodu, jako jsou výstavy, přehlídky a soutěže.

(8)	Za současného stavu rozvoje moderního drůbežářství je nejlepším způsobem podpory harmonického rozvoje obchodu s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství zajištění kontroly v produkčních zařízeních.

(9)	Je nezbytné ponechat na příslušných orgánech členských států, aby schvalovaly zařízení odpovídající podmínkám stanoveným v této směrnici a aby zabezpečovaly uplatňování těchto podmínek.

(10)

Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (4) stanoví normy uvádění na trh produktů z odvětví vajec a drůbežího masa. Nařízení Komise (ES) č. 617/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro násadová vejce a kuřata chovné drůbeže (5), stanoví prováděcí pravidla k uvedenému nařízení, pokud jde o obchodní normy pro násadová vejce a kuřata chovné drůbeže, a zejména pro přidělování registračního čísla každému produkčnímu zařízení a označování násadových vajec. Pro účely této směrnice je třeba z praktických důvodů dodržovat stejná měřítka při označování produkčních zařízení a označování násadových vajec.

(11)	Členské státy by měly určit národní referenční laboratoře a poskytovat všechny potřebné údaje a aktualizace. Členské státy by měly tyto informace zpřístupnit ostatním členským státům a veřejnosti.

(12)	Drůbež a násadová vejce obchodované uvnitř Společenství by měly splňovat některé veterinární požadavky, aby se zabránilo šíření nákaz.

(13)	Ze stejného důvodu by měly být stanoveny podmínky přepravy.

(14)

Komisi by mělo být umožněno, aby s ohledem na pokroky dosažené některým členským státem při tlumení některých nákaz drůbeže schválila určité doplňkové požadavky, pokud nejdou nad rámec požadavků uplatňovaných dotyčným členským státem na úrovni vnitrostátní. V souvislosti s tím může být vhodné stanovit statusy států nebo jejich oblastí s ohledem na některé nákazy, vůči nimž je drůbež vnímavá.

(15)	Obchod uvnitř Společenství uskutečňovaný ve velmi malém rozsahu sice nemůže z praktických důvodů splňovat veškeré požadavky Společenství, ale vždy by měla být dodržena některá základní pravidla.

(16)	K zajištění toho, aby byly stanovené požadavky splněny, by mělo být upraveno vydávání veterinárního osvědčení, které provází drůbež a násadová vejce až na místo jejich určení, úředním veterinárním lékařem.

(17)

Pokud jde o organizaci kontrol a opatření následující po kontrolách, které má provádět členský stát určení, a o ochranná opatření, která mají být zavedena, je třeba odkázat na základní pravidla stanovená ve směrnici 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (6).

(18)	Komise by měla být oprávněna provádět kontroly ve spolupráci s příslušnými orgány členských států.

(19)	Stanovení přesného režimu Společenství pro dovoz ze třetích zemí vyžaduje sestavení seznamu třetích zemí nebo jejich částí, ze kterých mohou být drůbež a násadová vejce dováženy.

(20)	Výběr těchto zemí by měl být založen na obecných kritériích, jako jsou zdravotní stav drůbeže a jiných zvířat, organizace a pravomoci veterinární správy a platné veterinární předpisy.

(21)	Navíc by neměl být povolen dovoz drůbeže a násadových vajec ze zemí s výskytem nákaz drůbeže, které představují nebezpečí pro hospodářská zvířata ve Společenství, nebo prostých těchto nákaz po příliš krátkou dobu.

(22)	Obecné podmínky dovozu ze třetích zemí by měly být doplněny zvláštními podmínkami stanovenými na základě nákazové situace v každé z nich.

(23)

Předložení standardizovaného osvědčení při dovozu drůbeže nebo násadových vajec představuje účinný prostředek ověření používání pravidel Společenství. Tato pravidla mohou obsahovat zvláštní ustanovení, která se mohou lišit podle dotyčné třetí země. To by mělo být bráno v úvahu při vytváření vzorových formulářů.

(24)	Je třeba pověřit veterinární znalce Komise, aby ověřovali, zda jsou pravidla Společenství ve třetích zemích dodržována.

(25)	Kontroly prováděné při dovozu by se měly zaměřovat na původ a zdravotní stav drůbeže a násadových vajec.

(26)	Za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat by mělo být členským státům povoleno zavést vhodná opatření včetně usmrcení a neškodného odstranění drůbeže nebo násadových vajec při vstupu na území Společenství a během přepravy do místa určení.

(27)	Vzhledem k neustálému rozvoji drůbežářských technik je třeba provádět pravidelně úpravy metod tlumení nákaz drůbeže.

(28)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(29)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy VI,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

1.   Tato směrnice stanoví veterinární podmínky pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a pro dovoz drůbeže a násadových vajec ze třetích zemí.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na drůbež určenou na výstavy, přehlídky nebo soutěže.

Článek 2

Pro účely této směrnice se „úředním veterinárním lékařem“ a „třetí zemí“ rozumí úřední veterinární lékař a třetí země definovaní ve směrnici Rady 2004/68/ES ze dne 26. dubna 2004, kterou se stanoví veterinární předpisy pro dovoz některých živých kopytníků do Společenství a pro jejich tranzit (8).

Vedle toho se pro účely této směrnice rozumí:

1)	„drůbeží“ kur domácí, krůty, perličky, kachny, husy, křepelky, holubi, bažanti, koroptve a běžci (Ratitae) chovaní nebo držení v zajetí pro reprodukci, pro produkci masa nebo konzumních vajec nebo pro získání zvěře na zazvěření;

2)	„násadovými vejci“ vejce pocházející od drůbeže a určená k líhnutí;

3)	„jednodenními kuřaty“ veškerá drůbež mladší než 72 hodin, ještě nekrmená; pižmovky velké (Cairina moschata) a jejich kříženci se však mohou krmit;

4)	„plemennou drůbeží“ drůbež stará nejméně 72 hodin, určená pro produkci násadových vajec;

5)	„užitkovou drůbeží“ drůbež stará nejméně 72 hodin, chovaná pro produkci masa nebo konzumních vajec anebo k zazvěření;

6)	„jatečnou drůbeží“ drůbež dodaná přímo na jatky, aby tam byla poražena s minimálním odkladem a nejpozději 72 hodin po dovezení;

7)	„hejnem“ veškerá drůbež téhož nákazového statusu, chovaná v týchž prostorách nebo v ohradě a vytvářející jednu epizootologickou jednotku. V případě drůbeže chované v uzavřených prostorách sem patří všichni ptáci sdílející týž vzdušný prostor;

8)	„hospodářstvím“ zařízení nebo závod využívaný pro chov nebo držení plemenné nebo užitkové drůbeže;

9)

„zařízením“ zařízení nebo jeho část umístěné v jednom místě a určené pro následující činnosti: a) „zařízením pro šlechtitelský chov“ se rozumí zařízení, jehož činnost spočívá v produkci násadových vajec určených k produkci plemenné drůbeže; b) „zařízením pro rozmnožovací chov“ se rozumí zařízení, jehož činnost spočívá v produkci násadových vajec určených k produkci užitkové drůbeže; c) „odchovným zařízením“ se rozumí i) v případě zařízení pro chov plemenné drůbeže zařízení, jehož činnost spočívá v péči o plemennou drůbež do doby, než dosáhne reprodukčního stádia, nebo ii) v případě zařízení pro chov užitkové drůbeže zařízení, jehož činnost spočívá v péči o nosnou užitkovou drůbež do doby, než dosáhne nosného stádia; d) „líhní“ se rozumí zařízení, jehož činnost spočívá v uložení násadových vajec do inkubátoru, jejich líhnutí a dodávání jednodenních kuřat;

10)	„pověřeným veterinárním lékařem“ veterinární lékař pověřený příslušným veterinárním orgánem, pod jeho odpovědností, k provádění kontrol stanovených v této směrnici v konkrétním zařízení;

11)	„schválenou laboratoří“ laboratoř umístěná na území členského státu, schválená příslušným veterinárním orgánem a pověřená pod odpovědností tohoto orgánu prováděním diagnostických zkoušek podle této směrnice;

12)	„veterinární prohlídkou“ návštěva úředního nebo pověřeného veterinárního lékaře zaměřená na inspekci zdravotního stavu veškeré drůbeže v zařízení;

13)	„chorobami povinnými hlášením“ nákazy vyjmenované v příloze V;

14)	„ohniskem“ ohnisko podle definice ve směrnici Rady 82/894/EHS ze dne 21. prosince 1982 o hlášení chorob zvířat ve Společenství (9);

15)	„karanténní stanicí“ zařízení, kde je drůbež držena v úplné izolaci bez přímého nebo nepřímého styku s jinou drůbeží, aby zde mohla být dlouhodobě pozorována a podrobena vyšetřením na nákazy uvedené v příloze V;

16)	„utracením“ destrukce, při dodržení všech nezbytných veterinárních záruk včetně dezinfekce, veškeré drůbeže a produktů, které jsou infikovány nebo podezřelé z kontaminace.

KAPITOLA II

PRAVIDLA PRO OBCHOD UVNITŘ SPOLEČENSTVÍ

Článek 3

1.   Členské státy předloží Komisi do 1. července 1991 plán vnitrostátních opatření, která hodlají zavést pro zajištění dodržování pravidel stanovených v příloze II pro schvalování zařízení pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství.

Komise tyto plány posoudí. Postupem podle čl. 33 odst. 2 je schválí nebo před schválením změní nebo doplnění.

2.   Změny nebo doplnění plánu, který byl schválen podle odst. 1 druhého pododstavce tohoto článku, mohou být postupem podle čl. 33 odst. 2:

a)	schváleny na žádost příslušného členského státu se zřetelem na vývoj situace v tomto členském státě, nebo

b)	vyžádány se zřetelem na pokrok v metodách prevence a tlumení nákaz.

Článek 4

Každý členský stát určí národní referenční laboratoř příslušnou pro koordinaci diagnostických metod stanovených touto směrnicí a jejich používání schválenými laboratořemi na jeho území.

Každý členský stát zpřístupní údaje o své národní referenční laboratoři a jakékoli následné změny ostatním členským státům a veřejnosti.

Podrobná pravidla pro jednotné uplatňování tohoto článku mohou být přijata postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 5

Za účelem obchodování ve Společenství:

a)

musí násadová vejce, jednodenní kuřata, plemenná drůbež a užitková drůbež splňovat podmínky stanovené v článcích 6, 15, 18 a 20. Musí rovněž splňovat všechny podmínky podle článků 16 a 17. Kromě toho: i) násadová vejce musí splňovat podmínky stanovené v článku 8; ii) jednodenní kuřata musí splňovat podmínky stanovené v článku 9; iii) plemenná drůbež a užitková drůbež musí splňovat podmínky stanovené v článku 10;

b)	jatečná drůbež musí splňovat podmínky stanovené v článcích 11, 15, 18 a 20 a rovněž podmínky stanovené na základě článků 16 a 17;

c)	drůbež (včetně jednodenních kuřat) určená k zazvěření musí splňovat podmínky stanovené v článcích 12, 15, 18 a 20 a rovněž podmínky stanovené na základě článků 16 a 17;

d)	pokud jde o salmonelu, musí drůbež určená pro Finsko a Švédsko splňovat podmínky stanovené článkem 13.

Článek 6

Násadová vejce, jednodenní kuřata, plemenná drůbež a užitková drůbež musí pocházet:

a)

ze zařízení vyhovujících těmto požadavkům: i) jsou schválena pod číslem určeným příslušným orgánem v souladu s pravidly stanovenými v kapitole I přílohy II; ii) v době odeslání se na ně nevztahuje žádné veterinární omezení platné pro drůbež; iii) nenacházejí se v oblasti, která je z veterinárních důvodů předmětem omezujících opatření podle právních předpisů Společenství v důsledku vzniku ohniska nákazy, vůči níž je drůbež vnímavá;

b)	z hejna, které v době odeslání nevykazuje žádné klinické příznaky nákazy drůbeže ani podezření na ni.

Článek 7

Každý členský stát vypracuje a průběžně aktualizuje seznam zařízení schválených v souladu s čl. 6 písm. a) bodem i) a jejich čísel a zpřístupní jej ostatním členským státům a veřejnosti.

Podrobná pravidla pro jednotné uplatňování tohoto článku mohou být přijata postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 8

1.   V době odeslání musí násadová vejce:

a)

pocházet z hejn, která: i) se nacházela po dobu delší než šest týdnů v jednom nebo více zařízeních Společenství uvedených v čl. 6 písm. a) bodě i), ii) jestliže byla očkována, byla očkována v souladu s podmínkami podle přílohy III, iii) a — buď prodělala během 72 hodin před odesláním veterinární prohlídku, kterou provedl úřední nebo pověřený veterinární lékař, a v době prohlídky nevykazovala žádné klinické příznaky nákazy ani podezření na ni, — nebo byla každý měsíc kontrolována úředním nebo pověřeným veterinárním lékařem, přičemž poslední kontrola se uskutečnila nejvíce 31 dnů před odesláním. Pokud je vybrána tato možnost, provede úřední nebo pověřený veterinární lékař rovněž kontrolu záznamů nákazového statusu hejna a na základě aktuálních informací, které poskytla osoba pověřená péčí o hejno během 72 hodin před odesláním, zhodnotí aktuální nákazový status. V případě, že na základě záznamů nebo jiných informací vznikne podezření na nákazu, provede úřední nebo pověřený veterinární lékař veterinární prohlídku, při níž se vyloučí možnost výskytu nákazy drůbeže;

b)	být označena v souladu s nařízením (ES) č. 617/2008;

c)	být dezinfikována v souladu s pokyny úředního veterinárního lékaře.

2.   Pokud se nákaza drůbeže, která se může přenášet vejci, vyskytne v hejnu, které dodávalo vejce v době jejich inkubace, oznámí se to dotčené líhni a orgánu či orgánům příslušným pro líheň a hejno původu.

Článek 9

Jednodenní kuřata musí:

a)	být líhnuta z násadových vajec, která odpovídají požadavkům článků 6 a 8;

b)	jestliže byla očkována, být očkována v souladu s podmínkami podle přílohy III;

c)	v době odeslání nevykazovat žádné příznaky, které by mohly vést k podezření na nákazu na základě kapitoly II části B bodu 2 písm. g) a h) přílohy II.

Článek 10

V době odeslání musí plemenná a užitková drůbež:

a)	být chována od svého vylíhnutí nebo více než šest týdnů v jednom nebo více zařízeních Společenství, jak je uvedeno v čl. 6 písm. a) bodě i);

b)	jestliže byla očkována, být očkována v souladu s podmínkami podle přílohy III;

c)	podrobit se během 48 hodin před odesláním veterinární prohlídce, kterou provedl úřední nebo pověřený veterinární lékař, a v době prohlídky nevykazovat žádné klinické příznaky nákazy drůbeže ani podezření na ni.

Článek 11

V době odeslání musí jatečná drůbež pocházet z hospodářství:

a)	kde byla chována od vylíhnutí nebo více než 21 dnů;

b)	na které se nevztahují žádná veterinární omezení týkající se drůbeže;

c)	kde veterinární prohlídka, kterou během pěti dnů před odesláním provedl úřední nebo pověřený veterinární lékař u hejna, k němuž patří drůbež, která má být poražena, neprokázala žádné klinické příznaky nákazy drůbeže ani podezření na ni;

d)	které se nenachází v oblasti, která je v souladu s právními předpisy Společenství z veterinárních důvodů předmětem omezujících opatření v důsledku vzniku ohniska nákazy, vůči níž je drůbež vnímavá.

Článek 12

1.   V době odeslání musí drůbež starší než 72 hodin určená k zazvěření pocházet z hospodářství:

a)	kde byla chována od vylíhnutí nebo po dobu delší než 21 dnů a kde se během dvou týdnů před odesláním nedostala do styku s nově příchozí drůbeží;

b)	které není předmětem omezujících veterinárních opatření vztahujících se na drůbež;

c)	kde veterinární prohlídka, kterou během 48 hodin před odesláním provedl úřední nebo pověřený veterinární lékař u hejna, k němuž patří drůbež, která má být odeslána, neprokázala žádné klinické příznaky nákazy drůbeže ani podezření na ni;

d)	které se nenachází v oblasti, která je z veterinárních důvodů předmětem karantény v souladu s právními předpisy Společenství v důsledku ohniska nákazy, vůči níž je drůbež vnímavá.

2.   Na drůbež podle odstavce 1 se nevztahuje článek 6.

Článek 13

1.   Pokud jde o salmonelu, podléhají u sérotypů neuvedených v kapitole III oddíle A přílohy II dodávky jatečné drůbeže do Finska a Švédska mikrobiologickému vyšetření vzorků v zařízení původu v souladu s rozhodnutím Rady 95/410/ES ze dne 22. června 1995, kterým se stanoví pravidla pro mikrobiologické vyšetření vzorků odebraných v zařízení původu jatečné drůbeže určené pro Finsko a Švédsko (10).

2.   Rozsah vyšetření uvedeného v odstavci 1 a metody, které mají být použity, se určí s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a na operační program, který musí Finsko a Švédsko předložit Komisi.

3.   Vyšetření uvedené v odstavci 1 se neprovádí u jatečné drůbeže z hospodářství podléhajících programu uznanému postupem podle čl. 33 odst. 2 za rovnocenný programu uvedenému v odstavci 2 tohoto článku.

Článek 14

1.   Požadavky článků 5 až 11 a 18 se nevztahují na obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství, jestliže se jedná o zásilky s méně než dvaceti jednotkami a splňují-li drůbež a násadová vejce požadavky odstavce 2 tohoto článku.

2.   Drůbež a násadová vejce uvedené v odstavci 1 musí v době odeslání pocházet z hejn:

a)	která jsou držena ve Společenství buď od svého vylíhnutí, nebo nejméně po dobu tří měsíců;

b)	která jsou v době odeslání prostá klinických příznaků nákaz drůbeže;

c)	která, jestliže byla očkována, byla očkována v souladu s podmínkami podle přílohy III;

d)	na která se nevztahují žádná veterinární omezení určená pro drůbež;

e)

která se nenacházejí v oblasti, která je z veterinárních důvodů předmětem omezujících opatření v souladu s právními předpisy Společenství v důsledku vzniku ohniska nákazy, vůči níž je drůbež vnímavá. Všichni ptáci v zásilce musí měsíc před odesláním při sérologických testech na protilátky proti Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum v souladu s přílohou II kapitolou III reagovat negativně. U násadových vajec nebo jednodenních kuřat se hejno původu musí během tří měsíců před odesláním podrobit sérologickým testům na Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum, při nichž může být infekce odhalena při prevalenci 5 % s 95 % spolehlivostí.

3.   Odstavce 1 a 2 se nevztahují na zásilky, které obsahují ptáky nadřádu běžci nebo jejich násadová vejce.

Článek 15

1.   V případě zásilek drůbeže a násadových vajec z členských států nebo z oblastí členských států, které očkují drůbež proti newcastleské chorobě, do členského státu nebo oblasti členského státu, jejichž status byl stanoven ve smyslu odstavce 2, se uplatňují tato pravidla:

a)	násadová vejce musí pocházet z hejn, která: i) nejsou očkována, nebo ii) jsou očkována inaktivovanou očkovací látkou, nebo iii) jsou očkována živou očkovací látkou za předpokladu, že k očkování došlo minimálně třicet dnů před sběrem násadových vajec;

b)

jednodenní kuřata (včetně kuřat určených k zazvěření) nesmějí být očkována proti newcastleské chorobě a musí pocházet: i) z násadových vajec, která splňují podmínky písmene a), a ii) z líhně, kde pracovní metody zajišťují líhnutí těchto vajec časově a prostorově zcela odděleně od vajec, která nesplňují podmínky písmene a);

c)

plemenná a užitková drůbež: i) nesmí být očkována proti newcastleské chorobě, ii) musí být izolována po dobu 14 dní před odesláním buď v hospodářství, nebo v karanténní stanici pod dohledem úředního veterinárního lékaře. V této spojitosti nesmí být 21 dní před odesláním žádná drůbež nacházející se v původním hospodářství nebo případně v karanténní stanici očkována proti newcastleské chorobě a žádný jiný pták než ten, který je součástí zásilky, nesmí být po tuto dobu uveden do hospodářství nebo karanténní stanice, a iii) musí být, v souladu s prováděcími pravidly přijatými postupem podle čl. 33 odst. 2, v průběhu čtrnácti dnů před odesláním podrobena reprezentativní sérologickým testům na protilátky proti newcastleské chorobě s negativním nálezem;

d)

jatečná drůbež musí pocházet z hejn, která: i) v případě, že nejsou očkována proti newcastleské chorobě, splňují požadavky uvedené v písm. c) bodě iii); ii) v případě, že jsou očkována, byla, v souladu s prováděcími pravidly přijatými postupem podle čl. 33 odst. 2, v průběhu čtrnácti dnů před odesláním a na základě reprezentativního vzorku podrobena vyšetření na izolaci viru newcastleské choroby.

2.   Jestliže chtějí být členský stát nebo oblast či oblasti členského státu stanoveny jako oblasti, kde se neprovádí očkování proti newcastleské chorobě, smějí předložit program uvedený v čl. 16 odst. 1.

Komise posoudí programy, které jí členské státy předloží. Programy mohou být schváleny postupem podle čl. 33 odst. 2 na základě kritérií uvedených v čl. 16 odst. 1. Týmž postupem lze určit jakékoli další obecné nebo konkrétní záruky, které mohou být v obchodu uvnitř Společenství požadovány.

Pokud je členský stát nebo oblast členského státu toho názoru, že dosáhl statusu oblasti, kde se neprovádí očkování proti newcastleské chorobě, může Komisi požádat o stanovení tohoto statusu postupem podle čl. 33 odst. 2.

Při stanovení statusu oblasti, kde se neprovádí očkování proti newcastleské chorobě, se u členského státu nebo oblasti berou v úvahu údaje uvedené v čl. 17 odst. 1, a zejména tato kritéria:

a)	s výjimkou povinného očkování poštovních holubů podle čl. 17 odst. 3 směrnice Rady 92/66/EHS ze dne 14. července 1992, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení newcastleské choroby (11) během předchozích dvanácti měsíců nebylo povoleno očkování proti newcastleské chorobě u drůbeže;

b)	hejna plemenné drůbeže byla alespoň jeden rok sérologicky sledována na přítomnost newcastleské choroby v souladu s prováděcími pravidly přijatými postupem podle čl. 33 odst. 2 této směrnice;

c)	v hospodářstvích se nenachází žádná drůbež, u níž by během předchozích dvanácti měsíců bylo provedeno očkování proti newcastleské chorobě, s výjimkou poštovních holubů očkovaných podle čl. 17 odst. 3 směrnice 92/66/EHS.

3.   Komise může status oblasti, kde se neprovádí očkování proti newcastleské chorobě, pozastavit postupem podle čl. 33 odst. 2:

a)	buď v případě vážné epizoocie newcastleské choroby, kterou není možné dostat pod kontrolu;

b)	nebo v případě zrušení legislativních omezení, která zakazují pravidelné očkování proti newcastleské chorobě.

Článek 16

1.   Kde členský stát vypracuje nebo vypracoval dobrovolný nebo povinný program tlumení nákazy, vůči níž je drůbež vnímavá, může jej předložit Komisi s tím, že uvede zejména:

a)	rozšíření nákazy na svém území;

b)	zdůvodnění programu tlumení z hlediska významu nákazy a předpokládaného hospodářského přínosu;

c)	zeměpisnou oblast, ve které bude program proveden;

d)	různé statusy pro jednotlivá drůbežářská zařízení, normy, kterých musí být dosaženo u každé kategorie drůbeže, a vyšetřovací postupy, které budou použity;

e)	postupy pro kontrolu programu;

f)	důsledky ztráty statusu z jakéhokoliv důvodu pro hospodářství;

g)	opatření, která mají být zavedena v případě pozitivních výsledků vyšetření provedených podle programu.

2.   Komise posoudí programy předložené členskými státy. Programy mohou být schváleny s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v odstavci 1 postupem podle čl. 33 odst. 2. Týmž postupem lze určit obecné nebo zvláštní doplňkové záruky, které mohou být vyžadovány v obchodu uvnitř Společenství. Tyto záruky nesmějí být přísnější než záruky, které členský stát vyžaduje na vlastním území.

3.   Programy předložené členskými státy mohou být změněny nebo doplněny postupem podle čl. 33 odst. 2. Týmž postupem mohou být schváleny změny nebo doplnění programů dříve schválených a záruk vymezených v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

Článek 17

1.   Členský stát, který má za to, že jeho území nebo část jeho území je prosté některé z nákaz, vůči níž je drůbež vnímavá, předloží Komisi odpovídající dokumentaci, která upřesní zejména:

a)	povahu nákazy a její předchozí výskyt na jeho území;

b)	výsledky sérologického, mikrobiologického nebo patologického vyšetření nařízeného při úředním sledování a důkaz, že tato nákaza podléhá hlášení příslušným orgánům;

c)	dobu trvání úředního sledování;

d)	případně dobu, po kterou bylo zakázáno očkovat proti této nákaze, a zeměpisnou oblast, na kterou se zákaz vztahoval;

e)	pravidla pro kontrolu, že příslušná oblast zůstává prostou nákazy.

2.   Komise posoudí dokumentaci předloženou členským státem. Obecné nebo zvláštní doplňkové záruky, které mohou být vyžadovány v obchodu uvnitř Společenství, mohou být určeny postupem podle čl. 33 odst. 2. Tyto záruky nesmějí být přísnější než záruky, které členský stát vyžaduje na vlastním území.

3.   Dotyčný členský stát oznámí Komisi každou změnu v údajích uvedených v odstavci 1. Záruky určené podle odstavce 2 mohou být na základě tohoto oznámení změněny nebo zrušeny postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 18

1.   Jednodenní kuřata a násadová vejce se musí převážet:

a)	buď v nepoužitých nevratných přepravkách určených k tomuto účelu, které se použijí pouze jednou a poté jsou zničeny;

b)	nebo v přepravkách, které mohou být použity opakovaně, pokud jsou před každým použitím vyčištěny a dezinfikovány.

2.   V každém případě musí přepravky uvedené v odstavci 1:

a)	obsahovat pouze jednodenní kuřata nebo násadová vejce téhož druhu, skupiny a typu drůbeže pocházející z téhož zařízení;

b)	být opatřeny štítkem: i) s názvem členského státu původu a oblasti původu; ii) s číslem schválení zařízení původu podle kapitoly I bodu 2 přílohy II; iii) s počtem kuřat nebo vajec v každém balení; iv) s druhy drůbeže, k nimž vejce nebo kuřata patří.

3.   Obaly obsahující jednodenní kuřata nebo násadová vejce mohou být za účelem přepravy přemístěny do kontejnerů vybavených pro tento účel. Počet obalů v kontejneru a údaje uvedené v odst. 2 písm. b) musí být na kontejneru vyznačeny.

4.   Plemenná nebo užitková drůbež musí být přepravována v krabicích nebo klecích:

a)	obsahujících jen drůbež stejného druhu, kategorie a typu a pocházející ze stejného zařízení;

b)	nesoucích číslo schválení zařízení původu podle kapitoly I bodu 2 přílohy II.

5.   Plemenná a užitková drůbež a jednodenní kuřata musí být dopraveny bez průtahu do zařízení určení, aniž by vešla do styku s jinými živými ptáky než s plemennou nebo užitkovou drůbeží nebo jednodenními kuřaty odpovídajícími podmínkám stanoveným v této směrnici.

Jatečná drůbež musí být bez průtahu dodána na jatky určení, aniž by vešla ve styk s jinou drůbeží než s jatečnou drůbeží odpovídající podmínkám stanoveným v této směrnici.

Drůbež určená k zazvěření musí být neprodleně přepravena na místo určení, aniž by vešla do styku s jinou drůbeží než s drůbeží určenou k zazvěření a odpovídající podmínkám stanoveným v této směrnici.

6.   Krabice, klece a dopravní prostředky musí být řešeny tak, aby:

a)	z nich během přepravy nepadaly výkaly a co možná nejméně padalo peří;

b)	bylo možné drůbež pozorovat;

c)	bylo možné je očišťovat a dezinfikovat.

7.   Dopravní prostředky, a pokud nejsou jen na jedno použití, nádoby, krabice a klece musí být před naložením a po vyložení vyčištěny a dezinfikovány podle pokynů příslušného orgánu dotyčného členského státu.

Článek 19

Přeprava drůbeže uvedené v čl. 18 odst. 5 přes oblasti infikované influenzou ptáků nebo newcastleskou chorobou je povolena jen po velkých silničních nebo železničních tazích.

Článek 20

Drůbež a násadová vejce při obchodu mezi členskými státy musí v průběhu přepravy na místo určení doprovázet veterinární osvědčení, které:

a)	odpovídá příslušnému vzoru obsaženému v příloze IV a je vyplněno podle nařízení Komise (ES) č. 599/2004 ze dne 30. března 2004 o přijetí harmonizovaného vzoru osvědčení a inspekční zprávy pro obchod se zvířaty a produkty živočišného původu uvnitř Společenství (12);

b)	je podepsáno úředním veterinárním lékařem;

c)	je vystaveno v den nakládky v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského odesílajícího státu a v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu určení;

d)	je platné po dobu pěti dnů;

e)	sestává z jednoho listu;

f)	je určeno v zásadě pro jednoho příjemce;

g)	je opatřeno razítkem a podpisem, které se liší od barvy osvědčení.

Článek 21

Členské státy určení mohou při respektování obecných ustanovení Smlouvy udělit jednomu nebo více členským státům odeslání obecné nebo omezené povolení dovážet na jejich území drůbež a násadová vejce bez osvědčení uvedeného v článku 20.

KAPITOLA III

PRAVIDLA PRO DOVOZ ZE TŘETÍCH ZEMÍ

Článek 22

Drůbež a násadová vejce dovážené do Společenství musí splňovat podmínky stanovené v článcích 23 až 26.

Článek 23

1.   Drůbež a násadová vejce musí pocházet ze třetí země nebo z části třetí země uvedené na seznamu vyhotoveném Komisí postupem podle čl. 33 odst. 2. Tento seznam může být měněn nebo doplňován postupem podle čl. 33 odst. 3.

2.   Při rozhodování, zda třetí země nebo její část může být uvedena na seznamu podle odstavce 1, se bere ohled zejména na:

a)	zdravotní stav drůbeže a jiných domácích zvířat a volně žijících živočichů ve třetí zemi, se zvláštním zřetelem k exotickým nákazám zvířat, a na nákazovou situaci celého prostředí, pokud je pravděpodobné, že ohrozí zdraví lidí nebo zvířat ve členských státech;

b)	pravidelnost a rychlost informací poskytovaných třetí zemí o výskytu nákaz zvířat na jejím území, zejména nákaz uvedených na seznamu Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE);

c)	předpisy této země ve vztahu k prevenci a tlumení nákaz zvířat;

d)	strukturu veterinární správy země a na její pravomoci;

e)	organizaci a uplatňování opatření pro prevenci a tlumení nákaz zvířat;

f)	záruky, které třetí země může poskytnout z hlediska dodržování této směrnice;

g)	dodržování předpisů Společenství o hormonech a reziduích.

3.   Seznam uvedený v odstavci 1 a všechny jeho změny se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 24

1.   Drůbež a násadová vejce musí pocházet ze třetích zemí:

a)	v nichž jsou influenza ptáků a newcastleská choroba podle definice ve směrnici Rady 2005/94/ES ze dne 20. prosince 2005 o opatřeních Společenství pro tlumení influenzy ptáků (13) a směrnici 92/66/EHS chorobami povinnými hlášením;

b)	které jsou prosté influenzy ptáků a newcastleské choroby, nebo které, ačkoli nejsou prosté těchto nákaz, je tlumí opatřeními, která jsou alespoň rovnocenná opatřením stanoveným ve směrnicích 2005/94/ES a 92/66/EHS.

2.   Komise může postupem podle čl. 33 odst. 2 rozhodnout, za jakých podmínek se odstavec 1 tohoto článku použije pouze na část území třetích zemí.

Článek 25

1.   Dovoz drůbeže a násadových vajec z území třetí země nebo z části území třetí země uvedené na seznamu sestaveném v souladu s čl. 23 odst. 1 je povolen, pouze pokud drůbež a násadová vejce pocházejí z hejn, která:

a)	před odesláním pobývala bez přerušení na území nebo na části území příslušné země po dobu stanovenou postupem podle čl. 33 odst. 2;

b)	odpovídají veterinárním podmínkám přijatým postupem podle čl. 33 odst. 2 pro dovoz drůbeže a násadových vajec z uvedené země. Tyto podmínky mohou být rozdílné podle druhu a kategorie drůbeže.

2.   Veterinární podmínky se stanoví na základě pravidel stanovených v kapitole II a odpovídajících přílohách. Postupem podle čl. 33 odst. 2 může být v jednotlivých případech rozhodnuto odchýlit se od těchto pravidel, nabídne-li daná třetí země přinejmenším rovnocenné veterinární záruky.

Článek 26

1.   Drůbež a násadová vejce musí doprovázet osvědčení vystavené a podepsané úředním veterinárním lékařem třetí země vývozu.

Osvědčení musí:

a)	být vydáno v den nakládky pro zásilku do členského státu určení;

b)	být vyhotoveno v úředním jazyce nebo jazycích členského státu určení;

c)	doprovázet zásilku v prvopise;

d)	potvrzovat, že drůbež nebo násadová vejce splňují požadavky této směrnice a požadavky přijaté na základě této směrnice pro dovoz ze třetích zemí;

e)	být platné po dobu pěti dnů;

f)	sestávat z jednoho listu;

g)	být vyhotoveno pro jediného příjemce;

h)	být opatřeno razítkem a podpisem, které se liší od barvy osvědčení.

2.   Osvědčení podle odstavce 1 musí odpovídat vzoru vyhotovenému postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 27

Veterinární znalci členských států a Komise provádějí kontroly na místě za účelem ověření, zda jsou všechna ustanovení této směrnice skutečně uplatňována.

Znalce z členských států pověřené kontrolami jmenuje Komise na návrh členských států.

Kontroly jsou prováděny jménem Společenství, které hradí náklady s nimi spojené.

Četnost a průběh kontrol se stanoví postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 28

1.   Komise může postupem podle čl. 33 odst. 3 rozhodnout, že dovoz z některé třetí země nebo z části třetí země má být omezen na určité druhy, na násadová vejce, na plemennou nebo užitkovou drůbež, na jatečnou drůbež nebo na drůbež určenou pro zvláštní účely.

2.   Komise může postupem podle čl. 33 odst. 2 určit, že dovážená drůbež, násadová vejce nebo drůbež vylíhnutá z dovezených vajec musí být v karanténě nebo izolovány po dobu, která nesmí přesáhnout dva měsíce.

Článek 29

Bez ohledu na články 22, 24, 25 a 26 smí Komise postupem podle čl. 33 odst. 2 rozhodnout o tom, že v jednotlivých případech povolí dovoz drůbeže a násadových vajec ze třetích zemí, ačkoli nejsou splněny články 22, 24, 25 a 26. Prováděcí pravidla pro takový dovoz se vypracují současně týmž postupem. Tato pravidla musí poskytovat veterinární záruky alespoň na té úrovni, jež je stanovena v kapitole II, a obsahovat ustanovení o povinné karanténě a vyšetřeních na influenzu ptáků, newcastleskou chorobu a jiné závažné nákazy.

Článek 30

Při příchodu do členského státu určení musí být jatečná drůbež dopravena přímo na jatky k co nejrychlejší porážce.

Aniž jsou dotčeny zvláštní podmínky, které mohou být přijaty postupem podle čl. 33 odst. 3, může příslušný orgán členského státu určení s ohledem na veterinární požadavky určit jatky, na které musí být drůbež dodána.

KAPITOLA IV

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 31

Na obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství se vztahují ochranná opatření stanovená ve směrnici Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (14).

Článek 32

Na obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství se vztahují pravidla veterinární kontroly stanovená ve směrnici 90/425/EHS.

Článek 33

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (15).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je patnáct dní.

Článek 34

O změnách příloh I až V, zvláště za účelem jejich přizpůsobení vývoji diagnostických metod a proměnám v hospodářském významu konkrétních nákaz, se rozhoduje postupem podle čl. 33 odst. 2.

Článek 35

Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 36

Směrnice 90/539/EHS ve znění aktů uvedených v části A přílohy VI se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy VI.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII.

Článek 37

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2010.

Článek 38

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Stanovisko ze dne 20. října 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 303, 31.10.1990, s. 6.

(3)  Viz část A přílohy VI.

(4)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 168, 28.6.2008, s. 5.

(6)  Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(8)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 321.

(9)  Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 58.

(10)  Úř. věst. L 243, 11.10.1995, s. 25.

(11)  Úř. věst. L 260, 5.9.1992, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 94, 31.3.2004, s. 44.

(13)  Úř. věst. L 10, 14.1.2006, s. 16.

(14)  Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 13.

(15)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

---

---

---

---

---

---

---

---