ISSN 1725-5074

doi:10.3000/17255074.L_2009.288.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 288

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 52
4. listopadu 2009


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Rady (ES) č. 1038/2009 ze dne 19. října 2009, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), pokud jde o období intervence 2009 a 2010 u másla a sušeného odstředěného mléka

1

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1039/2009 ze dne 3. listopadu 2009 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

3

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1040/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 428/2008, kterým se stanoví intervenční centra pro obiloviny

5

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Komise 2009/135/ES ze dne 3. listopadu 2009 kterou se povolují dočasné odchylky od některých kritérií způsobilosti dárců plné krve a krevních složek stanovených v příloze III směrnice 2004/33/ES v souvislosti s rizikem nedostatku krve a krevních složek způsobeného pandemií chřipky A(H1N1) ( 1 )

7

 

 

ROZHODNUTÍ PŘIJATÁ SPOLEČNĚ EVROPSKÝM PARLAMENTEM A RADOU

 

*

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1041/2009/ES ze dne 21. října 2009, kterým se zavádí program spolupráce s profesionály ze třetích zemí v audiovizuální oblasti (MEDIA Mundus)

10

 

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Rada

 

 

2009/804/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 9. října 2009 o zrušení dohod mezi Evropským společenstvím uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací

18

 

 

2009/805/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 19. října 2009 o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o změně přílohy 11 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty

22

 

 

2009/806/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 19. října 2009 o podpisu stanov Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) Evropským společenstvím

23

 

 

2009/807/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2009 o jmenování jednoho španělského náhradníka Výboru regionů

24

 

 

2009/808/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2009 o jmenování dvou řeckých členů Výboru regionů

25

 

 

Komise

 

 

2009/809/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 8. července 2009 o režimu groepsrentebox, který hodlá zavést Nizozemsko (C 4/07 (ex N 465/06)) (oznámeno pod číslem K(2009) 4511)  ( 1 )

26

 

 

Opravy

 

*

Oprava nařízení Rady (ES) č. 501/2009 ze dne 15. června 2009, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2009/62/ES (Úř. věst. L 151 ze dne 16.6.2009)

40

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/1


NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1038/2009

ze dne 19. října 2009,

kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), pokud jde o období intervence 2009 a 2010 u másla a sušeného odstředěného mléka

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Z důvodů zvýšené nabídky ve světě a snížení poptávky v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí došlo na světových trzích ke značnému propadu cen mléčných výrobků. Ceny mléčných výrobků na trhu Společenství výrazně klesly. Díky kombinaci tržních opatření přijatých od počátku tohoto roku se ceny ve Společenství stabilizovaly zhruba na úrovních regulované ceny. Je velmi důležité, aby byla uvedená opatření na podporu trhu, zejména pak veřejná intervence, nadále uplatňována tak dlouho, jak to bude zapotřebí s cílem zabránit dalšímu snižování cen a narušení trhu Společenství.

(2)

Ustanovení čl. 11 písm. e) nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (2), stanoví, že veřejnou intervenci u másla a sušeného odstředěného mléka lze použít od 1. března do 31. srpna.

(3)

Vzhledem k předpokládané situaci na trhu je třeba stanovit, aby veřejná intervence u másla a sušeného odstředěného mléka pokračovala po 31. srpnu 2009, a bude-li to nezbytné, do 28. února 2010.

(4)

Navíc, pokud budou existovat předpoklady, že tržní ceny výrazně klesnou, a tím naruší trh či jej ohrozí, Komise by měla mít oprávnění pokračovat ve veřejných intervencích u másla a sušeného odstředěného mléka po 31. srpnu 2010, a bude-li to nezbytné, do 28. února 2011,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Odchylně od čl. 11 písm. e) nařízení (ES) č. 1234/2007 skončí období 2009, během něhož lze použít intervenci u másla a sušeného odstředěného mléka, dne 28. února 2010.

Článek 2

Odchylně od čl. 11 písm. e) nařízení (ES) č. 1234/2007 může Komise postupem podle čl. 195 odst. 2 uvedeného nařízení rozhodnout o pokračování veřejné intervence u másla a sušeného odstředěného mléka prostřednictvím nabídkového řízení po 31. srpnu 2010, a bude-li to zapotřebí, do 28. února 2011, a to v případě předpokladu, že ceny v odvětví mléka a mléčných výrobků na trhu Společenství výrazně klesnou, a tím naruší trh či jej ohrozí.

Článek 3

Komise přijme opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení postupem podle čl. 195 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. září 2009.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Lucembuku dne 19. října 2009.

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Stanovisko ze dne 17. září 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1039/2009

ze dne 3. listopadu 2009

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 4. listopadu 2009.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 3. listopadu 2009.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

MA

45,5

MK

28,8

TR

50,7

ZZ

41,7

0707 00 05

EG

123,8

JO

161,3

TR

122,5

ZZ

135,9

0709 90 70

MA

70,2

TR

85,3

ZZ

77,8

0805 20 10

MA

91,3

ZZ

91,3

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

AR

49,8

HR

65,7

TR

82,7

UY

49,8

ZZ

62,0

0805 50 10

AR

74,0

TR

76,4

ZA

84,7

ZZ

78,4

0806 10 10

BR

238,2

EG

85,0

TR

121,9

US

245,6

ZZ

172,7

0808 10 80

AU

227,7

CA

73,8

MK

20,3

NZ

101,2

TR

91,6

US

116,0

ZA

82,8

ZZ

101,9

0808 20 50

CN

39,9

ZZ

39,9


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/5


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1040/2009

ze dne 3. listopadu 2009,

kterým se mění nařízení (ES) č. 428/2008, kterým se stanoví intervenční centra pro obiloviny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1), a zejména na článek 41 ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Belgie podala žádosti o změnu některých intervenčních center uvedených v příloze I nařízení Komise (ES) č. 428/2008 (2) za účelem jejich lepšího umístění nebo lepšího splnění požadovaných podmínek. Této žádosti by se mělo vyhovět.

(2)

Nařízení (ES) č. 428/2008 proto musí být odpovídajícím způsobem změněno.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 428/2008 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 3. listopadu 2009.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 129, 17.5.2008, s. 8.


PŘÍLOHA

V příloze I nařízení (ES) č. 428/2008 se tabulka „BELGIE“ nahrazuje touto tabulkou:

1.

Označení „+“ znamená, že uvedené místo je považováno za intervenční centrum pro příslušnou obilovinu.

2.

Označení „–“ znamená, že uvedené místo není považováno za intervenční centrum pro příslušnou obilovinu.

„Intervenční centra

Pšenice obecná

Ječmen

Kukuřice

Čirok

BELGIE

Antwerpen

+

+

Brugge

+

+

Farciennes

+

+

Floreffe

+

+

Gent

+

+

Liège

+

+

Andenne

+

+

Tournai

+

+

–“


SMĚRNICE

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/7


SMĚRNICE KOMISE 2009/135/ES

ze dne 3. listopadu 2009

kterou se povolují dočasné odchylky od některých kritérií způsobilosti dárců plné krve a krevních složek stanovených v příloze III směrnice 2004/33/ES v souvislosti s rizikem nedostatku krve a krevních složek způsobeného pandemií chřipky A(H1N1)

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES (1), a zejména na čl. 29 odst. 2 písm. d) uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Probíhající pandemie, vyhlášená Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v souladu s mezinárodním zdravotním řádem (2005), chřipky A(H1N1) definované v rozhodnutí Komise 2000/96/ES (2), ve znění rozhodnutí Komise 2009/539/ES (3), může dočasně během krátkého období ohrozit zásobování krví a krevními složkami v členských státech tím, že postihne jak dárce, tak pracovníky vnitrostátních transfuzních stanic. Za účelem zajištění nepřerušeného zásobování krví a krevními složkami mohou být proto nezbytné pohotovostní plány. Takové plány by měly kombinovat provozní, komunikační a regulační nástroje.

(2)

Dostupné regulační nástroje, jejichž cílem je posílení zásobování krví, spočívají v mimořádném a dočasném uvolnění některých kritérií způsobilosti dárců krve stanovených v příloze III směrnice Komise 2004/33/ES ze dne 22. března 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES, pokud jde o některé technické požadavky na krev a krevní složky (4).

(3)

K uvolnění uvedených kritérií by se mělo přistoupit jako k poslednímu prostředku poté, co se organizační opatření směřující k optimalizaci zásobování krví, komunikační kampaně zaměřené na dárce krve a optimalizace klinického použití krve ukáží jako nedostatečné pro kompenzaci nebo prevenci nedostatku krve a krevních složek.

(4)

Dne 11. října 2007 vydala WHO doporučení týkající se zachování bezpečného a přiměřeného zásobování krví v případě pandemie chřipky (5), které stanoví, že jakékoli uvolnění kritérií způsobilosti má být omezeno na pandemické období, fázi 6, v souladu s globálním plánem připravenosti na chřipku WHO (6).

(5)

Minimální hodnoty hemoglobinu v krvi dárců uvedené v bodě 1.2 přílohy III směrnice 2004/33/ES ne vždy vypovídají o skutečné zásobě železa dárců, a proto vždy nejsou výchozími referenčními hodnotami pro diagnózu anémie. Jedná se o preventivní minimální hodnoty pro případ, že jsou referenční hodnoty v některých členských státech nižší než v jiných, vzhledem k specificitě dotčeného obyvatelstva nebo vzhledem k regionálním podmínkám. Proto jsou osoby, které by mohly darovat krev, aniž by byly ohroženy, z dárcovství vyloučeny, protože hodnoty hemoglobinu v jejich krvi jsou pod stanovenou úrovní. V souvislosti s probíhající pandemií chřipky A(H1N1) by proto tyto hodnoty mohly být sníženy nejvýše o 5 g/l u žen i mužů, aniž by bylo ohroženo zdraví dárců. V každém případě je v souladu s článkem 19 směrnice 2002/98/ES způsobilost každého dárce posouzena kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem, který může, dojde-li k závěru, že stav dárce je skutečně rizikový, vyloučit dotčeného dárce z odběrů krve.

(6)

Evropská komise požádala Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o posouzení rizik dočasného zkrácení období vyloučení dárců poté, co se uzdraví z onemocnění podobného chřipce v souvislosti s pandemií chřipky A(H1N1). Ve svém posouzení předloženém dne 9. října 2009 došlo středisko k závěru, že v případě zkrácení období vyloučení na 7 dní je zvýšené riziko pro dárce i příjemce velmi nízké a v každém případě nad tímto rizikem převažuje riziko nedostatku krve.

(7)

Členským státům by proto měla být neprodleně povolena mimořádná a dočasná odchylka od uvedených kritérií způsobilosti, jsou-li splněny podmínky stanovené touto směrnicí.

(8)

Vzhledem k naléhavé povaze rizika nedostatku krve způsobeného probíhající pandemií chřipky A(H1N1) by tato směrnice měla vstoupit v platnost neprodleně, aby členské státy mohly v co nejkratší době tuto směrnici provést a zavést nezbytná opatření.

(9)

Cílem opatření stanovených touto směrnicí je reagovat na dočasnou situaci týkající se specifického viru chřipky A(H1N1). Tato směrnice by se proto měla použít do 30. června 2010. Do té doby by mělo pominout období největšího náporu pandemie chřipky A(H1N1), 2009/2010, riziko nedostatku krve a krevních složek by tedy mělo být přinejmenším snížené a budou rovněž dostupné přesnější údaje o epidemiologii nákazy a očkování.

(10)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 28 směrnice 2002/98/ES,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Odchylky od některých kritérií způsobilosti dárců

1.   Členské státy čelící závažnému riziku nedostatečného zásobování nebo reálnému nedostatečnému zásobování krví a krevními složkami přímo způsobenému pandemií chřipky A(H1N1) mohou dočasně:

a)

odchylně od bodu 1.2 přílohy III směrnice 2004/33/ES snížit minimální hodnotu hemoglobinu v krvi dárců na ne méně než 120 g/l u žen a 130 g/l u mužů;

a/nebo

b)

odchylně od bodu 2.2.1 přílohy III směrnice 2004/33/ES použít období vyloučení v trvání ne méně než 7 dní po vymizení příznaků onemocnění podobného chřipce.

2.   Provedení odchylek uvedených v odstavci 1 podléhá těmto podmínkám:

a)

dotčený členský stát neprodleně oznámí Komisi opatření, která podle odstavce 1 zamýšlí přijmout nebo přijal;

b)

dotčený členský stát sdělí Komisi odůvodnění nezbytnosti takových opatření, zejména pokud jde o nárůst rizika nedostatku nebo reálný nedostatek krve a krevních složek, včetně popisu kritérií a metody použitých pro posouzení uvedené nezbytnosti;

c)

jakmile, podle stejných kritérií a metody uvedených v písmeni b), dosáhne zásobování krví a krevními složkami dostatečné úrovně, ukončí dotčený členský stát provádění dočasných odchylek uvedených v odstavci 1 a oznámí tuto skutečnost Komisi.

Článek 2

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 31. prosince 2009. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se do 30. června 2010.

Článek 4

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 3. listopadu 2009.

Za Komisi

Androulla VASSILIOU

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 33, 8.2.2003, s. 30.

(2)  Úř. věst. L 28, 3.2.2000, s. 50.

(3)  Úř. věst. L 180, 11.7.2009, s. 22.

(4)  Úř. věst. L 91, 30.3.2004, s. 25.

(5)  Donor Selection Guidelines in Pandemic Situations (Blood Regulators Network) http://www.who.int/bloodproducts/brn/DonorSelectionincaseofPandemicSituations.pdf

(6)  http://www.who.int/csr/resources/publications/influenza/WHO_CDS_CSR_GIP_2005_5/en/index.html


ROZHODNUTÍ PŘIJATÁ SPOLEČNĚ EVROPSKÝM PARLAMENTEM A RADOU

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/10


ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1041/2009/ES

ze dne 21. října 2009,

kterým se zavádí program spolupráce s profesionály ze třetích zemí v audiovizuální oblasti

(MEDIA Mundus)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 150 odst. 4 a čl. 157 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Audiovizuální odvětví přispívá k dosažení cílů lisabonské agendy, totiž k podpoře konkurenceschopnosti, kvalifikace, růstu a zaměstnanosti ve znalostní ekonomice. Hraje důležitou úlohu v rámci iniciativy i2010 (politické zastřešující akce pro evropské politiky informační společnosti a médií) v rámci lisabonské agendy.

(2)

Evropský parlament soustavně zdůrazňoval, že audiovizuální odvětví významně přispívá k evropské tvůrčí a znalostní ekonomice a hraje ústřední úlohu při podpoře kulturní rozmanitosti a plurality a že je také významnou základnou pro uplatňování svobody projevu.

(3)

Kulturní a tvůrčí odvětví významně přispívají k evropskému kulturnímu hospodářství a v roce 2004 tvůrčí odvětví zaměstnávala nejméně 5,8 milionu osob, což je 3,1 % z celkového počtu zaměstnaných obyvatel EU-25.

(4)

Podpora Společenství určená audiovizuálnímu odvětví bere v úvahu článek 151 Smlouvy, v němž se uvádí, že Společenství a členské státy podporují spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi a že Společenství ve své činnosti přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur.

(5)

Ve svém usnesení ze dne 16. listopadu 2007 o evropském programu pro kulturu (4) Rada vyslovila názor, že kultura je zásadním prvkem mezinárodních vztahů, a vyzdvihla potřebu posílit její úlohu ve vnějších vztazích a rozvojové politice EU. Evropský parlament v usnesení ze dne 10. dubna 2008 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě s ohledem na úmluvu Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů rovněž zdůraznil význam začleňování kulturního rozměru do všech politik a programů včetně vnějších politik a rozvoje.

(6)

Dne 21. listopadu 2008 přijala Rada a zástupci vlád členských států zasedajících v Radě závěry o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států (5).

(7)

Sdělení Komise ze dne 8. června 2006 s názvem „Evropa ve světě“ vyzdvihuje neoddělitelnou spojitost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a zdůrazňuje, že Evropa má potenciál podílet se na nových příležitostech vytvořených vznikajícími trhy a globalizací, jelikož je jako otevřená společnost schopná přijímat lidi, myšlenky a nové technologie.

(8)

Evropská unie byla důležitým účastníkem procesu vedoucího k přijetí Úmluvy Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, která vstoupila v platnost dne 18. března 2007 po ratifikaci Evropským společenstvím a třinácti členskými státy dne 18. prosince 2006. Cílem Úmluvy je posílit mezinárodní spolupráci a solidaritu s cílem podporovat kulturní projevy všech zemí. Podle čl. 12 písm. e) Úmluvy musí strany Úmluvy „povzbuzovat uzavírání koprodukčních dohod a dohod o společné distribuci“.

(9)

Cílem řady aktivit členských států je posílení spolupráce mezi audiovizuálními odvětvími v Evropě a ve třetích zemích, například pokud jde o mezinárodní koprodukční fondy a koprodukční smlouvy. Podpora Společenství bude tyto činnosti doplňovat.

(10)

Listina základních práv Evropské unie v článku 11 uznává svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků.

(11)

Zpráva o hodnocení programu MEDIA Plus zmínila význam mezinárodních trhů pro překonání problémů evropského audiovizuálního odvětví.

(12)

Mezinárodní audiovizuální prostředí se v posledních dvou desetiletích významně změnilo a v současnosti čelí novým výzvám, zejména v důsledku technologického rozvoje, například digitálního promítání filmů, videa na vyžádání (VOD) nebo vícekanálové digitální televize. To vedlo k silnému finančnímu růstu a slibným investicím a následně k silné a rostoucí poptávce po větším audiovizuálním obsahu, což společnostem nabízí četné příležitosti. V souladu s tím existuje silný a rostoucí zájem o rozvoj projektů týkajících se různých digitálních aplikací. Mimoto existuje silná vazba mezi mezinárodní spoluprací na projektech a schopností Unie prosazovat ve světě svůj model regulace audiovizuálních záležitostí a sbližování audiovizuálních a elektronických komunikací.

(13)

Vzhledem k rostoucímu významu mezinárodního rozměru audiovizuální politiky přijal Evropský parlament dne 13. prosince 2007 v rozpočtu na rok 2008 přípravnou akci MEDIA International, která se zaměřuje na rozvoj vztahů Unie s audiovizuálními trhy ve třetích zemích, poskytuje příležitost ke strukturování a posílení vztahů a sítí mezi evropskými profesionály z audiovizuálního odvětví a těmito profesionály ze třetích zemích k vzájemnému prospěchu evropského odvětví a dotčených třetích zemí. Následná výzva k předkládání návrhů vyvolala velký zájem evropských profesionálů i profesionálů ze třetích zemí. Pro podporu bylo vybráno osmnáct projektů. První rok přípravné akce MEDIA International proto potvrdil zájmy a potřeby odvětví v mezinárodní oblasti a nezbytnost činnosti Společenství.

(14)

Evropský parlament obnovil přípravnou akci MEDIA International pro rok 2009 s navýšeným rozpočtem.

(15)

Na neformálním setkání v Cannes konaném dne 19. května 2008 uvítali ministři z řady členských států odpovědní za audiovizuální záležitosti iniciativu Evropského parlamentu týkající se přípravné akce MEDIA International a vyzvali Komisi, aby „sledovala vývoj této iniciativy a přezkoumala vhodnost a možnost předložit návrh programu podpory spolupráce mezi evropskými profesionály z audiovizuálního odvětví a profesionály ve třetích zemích pro vzájemný prospěch všech účastníků“.

(16)

Otevřené konzultace prokázaly silnou podporu intenzivnější spolupráce mezi evropskými profesionály a profesionály z audiovizuálního odvětví ze třetích zemí, zejména v oblasti vzdělávání, usnadnění koprodukcí, distribuce a oběhu audiovizuálních děl (včetně nových platforem jako VOD a televize přes internetový protokol (IPTV)) a filmové gramotnosti.

(17)

Přístup na audiovizuální trhy ve třetích zemích by měl být usnadněn šířením znalostí o trhu mezi profesionály, kteří na těchto trzích působí, a vytvořením sítí mezi nimi. Za tímto účelem by měly být v rámci programu podporovány projekty zajišťující vzdělávání.

(18)

Rozmanitost nabízených audiovizuálních děl a výběr pro spotřebitele jsou určovány distribučním odvětvím. Evropskými distributory jsou malé společnosti a vzhledem ke struktuře a roztříštěnosti trhu nejsou na rozdíl od svých velkých vertikálně integrovaných konkurentů náležitě vybaveny pro získání přístupu na mezinárodní trhy. Mimoto se objevili noví účastníci a distribuční platformy, jež podporují nebo požadují větší audiovizuální obsah. Je proto vhodné přijmout opatření s cílem zlepšit distribuci, oběh a uvádění evropských děl ve třetích zemích a děl ze třetích zemí v Evropě.

(19)

Je proto nutno zavést program Společenství pro audiovizuální odvětví, který poskytne finanční podporu projektům v oblasti výměny informací a vzdělávání, konkurenceschopnosti, distribuce, oběhu a uvádění audiovizuálního obsahu.

(20)

V zájmu zajištění co největšího vzájemného prospěchu a zjednodušení správy by měly být projekty v rámci programu společně navrhovány a prováděny profesionály z Evropské unie a ze třetích zemí a měly by podporovat vytváření mezinárodních sítí. S cílem zjednodušit správu by projekty měly být koordinovány profesionálem, který je usazen v zemi, jež se účastní programu.

(21)

Měla by být vypracována a provedena vhodná opatření s cílem zamezit nesrovnalostem a podvodům a získat zpět finanční prostředky, které byly ztraceny nebo převedeny či byly použity nesprávně.

(22)

Je vhodné stanovit na celou dobu trvání programu finanční krytí, které je pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotou ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (6).

(23)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(24)

Opatření k zajištění sledování a hodnocení programu by měla zahrnovat podrobné výroční zprávy a rovněž specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené cíle a ukazatele.

(25)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být vzhledem k nadnárodní a mezinárodní povaze navrhovaných akcí uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků těchto akcí lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

ROZHODLA TAKTO:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Zavedení a cíle programu

1.   Tímto rozhodnutím se zavádí program MEDIA Mundus (dále jen „program“) za účelem financování projektů mezinárodní spolupráce v audiovizuálním odvětví na období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013.

2.   Cílem programu je zvýšit konkurenceschopnost evropského audiovizuálního odvětví, umožnit Evropě, aby ve světě účinněji hrála svou kulturní a politickou úlohu, rozšířit výběr pro spotřebitele a posílit kulturní rozmanitost. Program bude usilovat o zlepšování přístupu na trhy třetích zemí a o budování důvěry a dlouhodobých pracovních vztahů.

Článek 2

Oblast působnosti programu

Tento program je určen evropským profesionálům a profesionálům ze třetích zemí.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

1)

„evropským profesionálem“ profesionál, který:

a)

je státním příslušníkem:

i)

členského státu EU nebo

ii)

státu ESVO, který je členem EHP, v souladu s ustanoveními části VI Dohody o EHP, nebo

iii)

země uvedené v čl. 8 odst. 1 a 2 rozhodnutí č. 1718/2006/ES (8), která není zmíněna již v bodě ii), pokud dotyčná země:

vyjádří ochotu být členem programu a

uhradí příspěvek vypočtený na stejném základě jako její příspěvek pro program MEDIA 2007

nebo

b)

je usazen jako právnická osoba v jedné ze zemí uvedených v písm. a) bodu i), nebo v zemi, která splňuje požadavky uvedené v písm. a) bodech ii) nebo iii), a je a až do skončení projektu zůstává přímo nebo formou většinové účasti vlastněn jednou či více dotyčnými zeměmi nebo jedním či více státními příslušníky těchto zemí;

2)

„profesionálem ze třetí země“ profesionál, který není evropským profesionálem;

3)

„třetí zemí“ země jiná než země uvedené v odst. 1 písm. a) bodě i) nebo země splňující požadavky uvedené v odst. 1 písm. a) bodu ii) nebo iii);

4)

„audiovizuálním dílem“ pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj. K příkladům audiovizuálních děl patří celovečerní filmy, dokumentární pořady a kreslené filmy;

5)

„evropským dílem“ audiovizuální dílo pocházející ze zemí uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) nebo iii).

Článek 4

Podmínky účasti v programu

1.   Aby byly projekty způsobilé pro financování na základě programu, jsou navrhovány a prováděny společně evropskými profesionály a profesionály ze třetích zemí.

2.   Každý projekt usiluje o podporu vytváření mezinárodních sítí. Z tohoto důvodu má každý projekt nejméně tři partnery. Je-li však zaručeno potřebné vytváření sítí, mohou být přijaty rovněž projekty, do nichž jsou zapojeni pouze dva partneři.

3.   Každý projekt je koordinován evropským profesionálem a zahrnuje nejméně jednoho partnera ze třetí země. Koordinátor odpovídá za předložení návrhu, řízení projektu a za jeho finanční řízení a provádění.

KAPITOLA II

SPECIFICKÉ CÍLE PROGRAMU

Článek 5

Specifický cíl č. 1: Výměna informací, vzdělávání a znalost trhu

V oblasti výměny informací a vzdělávání je operativním cílem programu posílit kvalifikaci evropských profesionálů a profesionálů ze třetích zemí, a to zejména:

a)

zlepšováním jejich znalostí zejména provozních podmínek, právních rámců (včetně oblasti práv duševního vlastnictví), systémů financování a možností spolupráce v rámci jejich příslušných audiovizuálních trhů;

b)

zajištěním a usnadňováním audiovizuální spolupráce mezi profesionály zlepšením úrovně jejich znalostí audiovizuálních trhů;

c)

usnadněním vytváření sítí a vzniku dlouhodobých pracovních vztahů, zejména prostřednictvím stipendií, nebo

d)

podporou základního a dalšího odborného vzdělávání.

Článek 6

Specifický cíl č. 2: Konkurenceschopnost a distribuce

Pokud se jedná o zvýšení konkurenceschopnosti evropského audiovizuálního odvětví a distribuce evropských děl mimo Evropu a děl ze třetích zemí v Evropě, je operativním cílem programu:

a)

usnadnit vyhledávání partnerů ze třetích zemí pro evropská díla. Program podpoří organizování koprodukčních trhů a pořádání akcí k vyhledávání partnerů (prezentace) usilujících o spojení možných partnerů (např. scénáristů, režisérů, herců, producentů a distributorů);

b)

podněcovat mezinárodní prodej a propagaci evropských děl na trzích třetích zemí a audiovizuálních děl ze třetích zemí v Evropě. Program podnítí uzavírání dohod mezi seskupeními držitelů práv / obchodních zástupců / distributorů s cílem zajistit distribuci (např. v kinech, televizi, IPTV, internetové televizi a na platformách VOD) a propagaci.

Článek 7

Specifický cíl č. 3: Oběh

Za účelem zlepšování oběhu a zviditelnění evropských děl ve třetích zemích a děl ze třetích zemí v Evropě a zvyšování poptávky veřejnosti, zejména mladých lidí, po kulturně rozmanitém audiovizuálním obsahu jsou operativní cíle programu tyto:

a)

podpořit provozovatele kin v evropských a třetích zemích, aby vzájemně zlepšili podmínky programové nabídky a uvádění (doba trvání, publicita a počet promítání) výhradních premiér audiovizuálních děl. Program podpoří projekty předložené sítěmi kin s promítacími plátny v Evropě a ve třetích zemích, které plánují významný počet uvedení audiovizuálních děl na území svého partnera (svých partnerů);

b)

zvýšit nabídku audiovizuálního obsahu a zlepšit podmínky vysílání a distribuce audiovizuálních děl ze třetích zemí v evropských distribučních kanálech (např. televize, IPTV, internetová televize, platformy VOD) a evropských děl prostřednictvím mezinárodních distribučních kanálů. Program podpoří partnerství mezi vysílacími organizacemi (nebo platformami VOD) a držiteli práv, která usilují o vysílání balíčku děl nebo distribuci katalogu děl na platformách VOD;

c)

usnadnit pořádání akcí a iniciativ týkajících se filmové gramotnosti zaměřených zejména na mladé obecenstvo, které mají mezinárodně propagovat rozmanitost audiovizuálních děl a zvýšit poptávku veřejnosti po kulturně rozmanitém audiovizuálním obsahu.

KAPITOLA III

FINANČNÍ USTANOVENÍ A OPATŘENÍ K PROVÁDĚNÍ PROGRAMU

Článek 8

Finanční ustanovení

1.   Opatření financovaná na základě tohoto rozhodnutí jsou prováděna v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 1605/2002 (9).

2.   V souladu s čl. 176 odst. 2 a 4 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 (10) může Komise podle příjemců a druhu akce rozhodnout, zda je možno je vyjmout z ověření odborných schopností a kvalifikací požadovaných k úspěšnému provedení akce nebo pracovního programu.

3.   V závislosti na druhu akce může mít finanční podpora podobu grantů (proplácených s ohledem na příspěvek programu, vyjma podpory na dabování/titulky) nebo stipendií. Komise může rovněž udělit ceny za činnosti nebo projekty v rámci programu. Podle povahy činnosti může být povoleno paušální financování nebo použití stupnic jednotkových nákladů v souladu s článkem 181 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002.

4.   Finanční prostředky poskytnuté v rámci programu nesmí překročit 50 % konečných nákladů financovaného projektu. Avšak v případech výslovně stanovených v ročním pracovním programu a ve výzvě k předkládání návrhů může financování činit až 80 %.

5.   V souladu s čl. 113 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 ve spojení s čl. 172 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002 mohou být příspěvky příjemců poskytnuty zcela nebo částečně formou věcného plnění, pokud lze hodnotu příspěvku stanovit na základě skutečně uhrazených nákladů řádně doložených účetními doklady, nebo nákladů obecně uznávaných na dotyčném trhu. Do těchto příspěvků mohou být zahrnuty prostory poskytnuté za účelem vzdělávání nebo propagace.

6.   V souladu s čl. 112 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 může Komise v případě, že je tak stanoveno v ročním pracovním programu a ve výzvě k předkládání návrhů, rozhodnout, že náklady přímo spojené s prováděním projektu jsou způsobilé pro financování i tehdy, pokud je příjemce vynaložil částečně před výběrovým řízením.

Článek 9

Provádění programu

1.   Za provádění tohoto programu v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze je odpovědná Komise. Komise přijme opatření s cílem zajistit, aby se akce podporované v rámci specifických cílů uvedených v článcích 5, 6 a 7 vzájemně doplňovaly.

2.   Níže uvedená opatření pro provedení programu se přijímají řídícím postupem podle čl. 10 odst. 2:

a)

roční plán práce, včetně priorit;

b)

roční interní rozpis zdrojů programu, včetně rozpisu na opatření v jednotlivých oblastech;

c)

obecné pokyny k provádění programu;

d)

obsah výzev k předkládání návrhů, stanovení kritérií a postupů pro výběr projektů;

e)

výběr návrhů pro přidělení finančních prostředků Společenství převyšujících:

200 000 EUR na příjemce ročně v případě specifického cíle č. 1;

300 000 EUR na příjemce ročně v případě specifického cíle č. 2;

300 000 EUR na příjemce ročně v případě specifického cíle č. 3.

3.   Jiná rozhodnutí o výběru, než která jsou uvedena v odst. 2 písm. e), přijímá Komise. Komise poskytne Evropskému parlamentu a výboru uvedenému v článku 10 veškeré příslušné informace včetně rozhodnutí o výběru projektů, která byla přijata podle tohoto odstavce, do dvou pracovních dnů ode dne přijetí těchto rozhodnutí.

Článek 10

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 11 rozhodnutí č. 1718/2006/ES, složený ze zástupců členských států, jemuž předsedá zástupce Komise.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3.   Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

Článek 11

Příspěvek programu k ostatním politikám a zásadám Společenství

Program pomůže posílit horizontální politiky a zásady Společenství tím, že:

a)

přispěje k diskusi a informování o Unii jako prostoru míru, prosperity a bezpečnosti;

b)

podpoří základní zásadu svobody projevu;

c)

podpoří informovanost o významu kulturní rozmanitosti, společných hodnot, mezikulturního dialogu a jazykové rozmanitosti ve světě;

d)

zlepší znalostní základnu evropského hospodářství a přispěje k posílení celosvětové konkurenceschopnosti Unie a

e)

pomůže bojovat proti všem formám diskriminace založené na pohlaví, rase nebo etnickém původu, náboženském vyznání nebo přesvědčení, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

Článek 12

Soudržnost a doplňkovost

Komise věnuje zvláštní pozornost soudržnosti a doplňkovosti programu s ostatními příslušnými politikami, nástroji a akcemi Společenství, zejména koordinaci s programem MEDIA 2007 a s programy vnější spolupráce v audiovizuálním a kulturním odvětví se třetími zeměmi a s jejich prováděním.

Článek 13

Sledování a hodnocení

1.   Komise projekty pravidelně sleduje. Výsledky sledování se vezmou v úvahu při provádění programu.

2.   Komise zajistí vnější a nezávislé hodnocení programu.

3.   Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

a)

do 31. ledna 2012 sdělení o možném pokračování programu;

b)

do 31. prosince 2015 zprávu o následném hodnocení.

Článek 14

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto programu na období uvedené v čl. 1 odst. 1 se stanoví na 15 000 000 EUR.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního rámce.

KAPITOLA IV

VSTUP V PLATNOST

Článek 15

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2011.

Ve Štrasburku dne 21. října 2009.

Za Evropský parlament

předseda

J. BUZEK

Za Radu

předsedkyně

C. MALMSTRÖM


(1)  Stanovisko ze dne 25. března 2009 (Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 100).

(2)  Stanovisko ze dne 21. dubna 2009 (Úř. věst. C 200, 25.8.2009, s. 51).

(3)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. září 2009.

(4)  Úř. věst. C 287, 29.11.2007, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 10.

(6)  Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(8)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 12).

(9)  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).

(10)  Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1).


PŘÍLOHA

AKCE, JEŽ JE TŘEBA PROVÉST

1.   Specifický cíl č. 1: výměna informací, vzdělávání a znalost trhu

Operativní cíl

Posílit kvalifikaci evropských profesionálů a profesionálů ze třetích zemí a zlepšit úroveň informovanosti a znalostí.

Akce, jež je třeba provést

Podpora rozvoje a provádění vzdělávacích modulů pro školené osoby a školitele z evropských a třetích zemí se zaměřením na podmínky produkce, koprodukce, distribuce, uvádění a šíření audiovizuálních děl na příslušných mezinárodních trzích.

Podpora rozvoje a provádění vzdělávacích modulů pro školené osoby a školitele z evropských a třetích zemí se zaměřením na začlenění nových technologií pro produkci, postprodukci, distribuci (včetně nových distribučních platforem jako VOD, IPTV, internetové televize), uvádění na trh a archivování audiovizuálních děl.

Podpora výměn mezi institucemi nebo stávajícími činnostmi v oblasti dalšího vzdělávání.

Přispění ke vzdělávání školitelů.

2.   Specifický cíl č. 2: konkurenceschopnost a distribuce

1.   Operativní cíl

Usnadnit vyhledávání partnerů pro koprodukce.

Akce, jež je třeba provést

Podpora pořádání fór pro rozvoj, financování, koprodukci a předprodej mezinárodních koprodukcí, zejména koprodukčních trhů a událostí k vyhledávání partnerů (prezentace) usilujících o spojení možných partnerů (např. scénáristů, režisérů, herců, producentů a distributorů).

2.   Operativní cíl

Podněcovat mezinárodní prodej a propagaci audiovizuálních děl.

Akce, jež je třeba provést

Podněcování uzavírání dohod mezi seskupeními držitelů práv / obchodních zástupců / distributorů z evropských a třetích zemí s cílem zajistit distribuci (v kinech, televizi, IPTV, internetové televizi a na platformách VOD) příslušných audiovizuálních děl na území jejich partnera (partnerů).

Zvýšení informovanosti veřejnosti prostřednictvím posílených propagačních kampaní o uvádění filmů z evropských a třetích zemí po celém světě a uvádění filmů ze třetích zemí v Evropě.

Podpora dabingu a titulkování pro distribuci a šíření audiovizuálních děl z evropských a třetích zemí všemi dostupnými kanály ku prospěchu producentů, distributorů a vysílacích organizací.

Podpora vytváření a konsolidace sítí umělecké a odvětvové spolupráce mezi držiteli práv / obchodními zástupci / distributory z evropských a třetích zemí.

3.   Specifický cíl č. 3: oběh

1.   Operativní cíl

Podpořit provozovatele kin v evropských a třetích zemích, aby vzájemně zlepšili podmínky programové nabídky a uvádění výhradních premiér audiovizuálních děl.

Akce, jež je třeba provést

Podpora projektů předložených evropskými provozovateli kin a provozovateli kin ze třetích zemí, jež mají za cíl dosáhnout v programové nabídce komerčních kin významný podíl evropských filmů a filmů ze třetích zemí, a to formou výhradních premiér uváděných během minimální stanovené doby trvání. Poskytnutá podpora bude určena zejména podle doby trvání, publicity a počtu promítání v těchto kinech s ohledem na filmy ze třetích zemí (nebo evropské filmy v případě majitelů kin ve třetích zemích) během referenčního období.

Podpora vytváření a posilování sítí provozovatelů kin v evropských a třetích zemích rozvojem společných akcí pro tento druh programové nabídky.

2.   Operativní cíl

Zvýšit nabídku audiovizuálního obsahu a zlepšit podmínky vysílání a distribuce audiovizuálních děl ze třetích zemí v evropských distribučních kanálech a evropských děl v distribučních kanálech třetích zemí.

Akce, jež je třeba provést

Podpora partnerství mezi evropskými vysílacími organizacemi a vysílacími organizacemi ze třetích zemí (nebo platformami VOD atd.) a držiteli práv se zaměřením na vysílání balíčku evropských děl a děl ze třetích zemí nebo distribuci katalogu evropských děl a děl ze třetích zemí na platformách VOD.

Budování důvěry a dlouhodobých pracovních vztahů mezi vysílacími organizacemi, platformami VOD a držiteli práv z evropských a třetích zemí.

3.   Operativní cíl

Usnadnit pořádání akcí a iniciativ týkajících se filmové gramotnosti.

Akce, jež je třeba provést

Podpora vytváření sítí mezi iniciativami evropských a třetích zemí týkajícími se filmové gramotnosti, zejména těmi, které jsou zaměřené na mladé obecenstvo, za účelem mezinárodní propagace rozmanitosti audiovizuálních děl.

Podpora partnerství mezi vysílacími organizacemi z evropských a třetích zemí pro vysílání audiovizuálních děl určených mladému obecenstvu.


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Rada

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/18


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 9. října 2009

o zrušení dohod mezi Evropským společenstvím uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací

(2009/804/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zejména na článek 133 ve spojení s čl. 300 odst. 3 první větou této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na základě článku 97 Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) skončila platnost této smlouvy dne 23. července 2002.

(2)

Podle rozhodnutí 2002/595/ES zástupců vlád členských států Evropských společenství zasedajících v Radě (1) byla práva a povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod uzavřených ESUO se třetími zeměmi převedena na Evropské společenství. Rozhodnutím Rady 2002/596/ES (2) přešla na Společenství práva a povinnosti vyplývající z těchto dohod.

(3)

Od uplynutí doby platnosti smlouvy o ESUO není již zachovávání zvláštního režimu pro produkty uhlí a oceli odůvodněné.

(4)

Zrušení smluv mezi ESUO a Švýcarskou konfederací je součástí opatření v oblasti zdokonalování tvorby právních předpisů Společenství,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Na základě vzájemné dohody se zrušují následující dohody mezi Evropským společenstvím uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací:

1)

Konzultační dohoda ze dne 7. května 1956 mezi Vysokým úřadem Evropského společenství uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací (3);

2)

Dohoda ze dne 22. července 1972 mezi členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací (4);

3)

Dodatková dohoda ze dne 22. července 1972 o platnosti Dohody mezi členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací (5) pro Lichtenštejnské knížectví

a všechny k nim se vztahující dodatkové a doplňkové dohody a protokoly.

Článek 2

Komise je tímto zmocněna odpovědět na verbální nótu mise Švýcarska při Evropských společenstvích ze dne 10. listopadu 2004 verbální nótou uvedenou v příloze tohoto rozhodnutí.

V Bruselu dne 9. října 2009.

Za Radu

předsedkyně

Å. TORSTENSSON


(1)  Rozhodnutí zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, 2002/595/ES ze dne 19. července 2002 o důsledcích uplynutí platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) na mezinárodní dohody, které ESUO uzavřelo (Úř. věst. L 194, 23.7.2002, s. 35).

(2)  Rozhodnutí Rady 2002/596/ES ze dne 19. července 2002 o důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) pro mezinárodní dohody uzavřené ESUO (Úř. věst. L 194, 23.7.2002, s. 36).

(3)  Úř. věst. 7, 21.2.1957, s. 85.

(4)  Úř. věst. L 350, 19.12.1973, s. 13.

(5)  Úř. věst. L 350, 19.12.1973, s. 29.


PŘÍLOHA

VERBÁLNÍ NÓTA

Komise Evropských společenství uctivě zdraví misi Švýcarska při Evropských společenstvích a má čest potvrdit přijetí její nóty ze dne 10. listopadu 2004 týkající se zrušení několika dohod uzavřených mezi Švýcarskou konfederací a Evropským společenstvím uhlí a oceli, jejíž obsah byl následující:

„Mise Švýcarska při Evropských společenstvích uctivě zdraví Komisi Evropských společenství a s ohledem na Konzultační dohodu ze dne 7. května 1956 mezi Švýcarskou konfederací a Vysokým úřadem Evropského společenství uhlí a oceli, jakož i na Dohodu ze dne 22. července 1972 mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli a všechny doplňující dohody s nimi spojené má čest ji oznámit následující:

Dne 19. července 2002 rozhodla Rada Evropské unie převést na Evropské společenství práva a povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod uzavřených Evropským společenstvím uhlí a oceli (ESUO). Jelikož ESUO přestalo dne 23. července 2002 existovat, ztratila ustanovení dohod, která vázala ESUO a Švýcarskou konfederaci, veškerý praktický význam. Mise ve vší úctě navrhuje Komisi zrušit na základě vzájemné dohody podle čl. 54 písm. b) Vídeňské úmluvy o smluvním právu následující dohody:

Konzultační dohodu ze dne 7. května 1956 mezi Švýcarskou konfederací a Vysokým úřadem Evropského společenství uhlí a oceli,

Dohodu ze dne 22. července 1972 mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli,

Dodatkový protokol ze dne 17. července 1980 k Dohodě mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli v důsledku přistoupení Řecké republiky ke Společenství,

Dodatkovou dohodu ze dne 22. července 1972 o platnosti Dohody mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli pro Lichtenštejnské knížectví (se závěrečným aktem a prohlášením),

Doplňkový protokol ze dne 17. července 1980 k Dodatkové dohodě o platnosti Dohody mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli pro Lichtenštejnské knížectví v důsledku přistoupení Řecké republiky ke Společenství,

Dodatkový protokol k Dohodě mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli v důsledku zavedení harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží,

Doplňkový protokol k Dodatkové dohodě o platnosti Dohody mezi členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli a Švýcarskou konfederací pro Lichtenštejnské knížectví v důsledku zavedení harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží,

Dodatkový protokol k Dohodě mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli v důsledku přistoupení Španělského království a Portugalské republiky ke Společenství,

Druhý dodatkový protokol k Dohodě mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli v důsledku přistoupení Španělského království a Portugalské republiky ke Společenství,

Doplňkový protokol k Dodatkové dohodě o platnosti Dohody mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli pro Lichtenštejnské knížectví v důsledku přistoupení Španělského království a Portugalské republiky ke Společenství

a všechny k nim se vztahující dodatkové a doplňkové dohody.

Pokud Komise souhlasí s tímto návrhem, mise ve vší úctě navrhuje, aby tato nóta a odpověď Komise tvořily dohodu o zrušení uvedených dohod, která vstoupí v platnost dnem po oznámení odpovědi ze strany Společenství.“

Komise ve vší úctě oznamuje misi, že na základě rozhodnutí Rady ze dne 9. října 2009 souhlasí jménem Evropského společenství s návrhem na zrušení uvedených smluv.

Návrh mise a tato nóta tvoří tímto dohodu o zrušení uvedených dohod, která vstoupí v platnost dnem po oznámení této odpovědi.

Lichtenštejnské knížectví bude informováno o zrušení těchto dohod.

Komise využívá této příležitosti, aby znovu ujistila misi o své nejhlubší úctě.

V Bruselu dne


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/22


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 19. října 2009

o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o změně přílohy 11 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty

(2009/805/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 37 a 133 a čl. 152 odst. 4 písm. b) ve spojení s čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Komise jménem Společenství sjednala Dohodu mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o změně přílohy 11 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty.

(2)

Uvedená dohoda a závěrečný akt k ní byly podepsány jménem Společenství dne 23. prosince 2008 a prozatímně uplatňovány s výhradou pozdějšího uzavření v souladu s rozhodnutím Rady 2008/979/ES ze dne 18. prosince 2008 (1).

(3)

Uvedená dohoda by měla být schválena,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o změně přílohy 11 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty (2) a prohlášení připojené k závěrečnému aktu k ní se schvalují jménem Společenství.

Článek 2

Předseda Rady učiní oznámení uvedené v článku 2 dohody jménem Společenství (3).

Článek 3

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Lucemburku dne 19. října 2009.

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Úř. věst. L 352, 31.12.2008, s. 23.

(2)  Úř. věst. L 352, 31.12.2008, s. 24.

(3)  Datum vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/23


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 19. října 2009

o podpisu stanov Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) Evropským společenstvím

(2009/806/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Sedmdesát pět států, z toho dvacet členských států EU, podepsalo dne 26. ledna 2009 v Bonnu na ustavující konferenci stanovy Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (1) (dále jen „stanovy“).

(2)

Podle stanov je cílem Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) „podporovat rozsáhlé a narůstající zavádění a udržitelné využívání všech forem energie z obnovitelných zdrojů s přihlédnutím k vnitrostátním a domácím prioritám a přínosům plynoucím z kombinovaného používání energie z obnovitelných zdrojů a opatření ke zvýšení energetické účinnosti, jakož i k přínosu obnovitelných zdrojů energie k ochraně životního prostředí, a to prostřednictvím omezení tlaku na přírodní zdroje a snížení míry odlesňování zejména tropických oblastí, desertifikace a úbytku biologické rozmanitosti, k ochraně klimatu; hospodářskému růstu a sociální soudržnosti včetně zmírnění chudoby a udržitelného vývoje, přístupu k dodávkám energie a jejich bezpečnosti; regionálnímu rozvoji a mezigenerační odpovědnosti“.

(3)

Evropské společenství i jeho členské státy mají pravomoci v oblastech, které jsou předmětem stanov. Některá ustanovení stanov by mohla mít dopad na úpravy stanovené právem Společenství v oblasti životního prostředí a energetiky.

(4)

Vzhledem k tomu, že stanovy vstoupí v platnost třicátého dne po uložení dvacáté páté ratifikační listiny a do té doby budou otevřené k podpisu, měly by být podle článku XIX A stanov jménem Evropského společenství podepsány. Ustavující konference agentury IRENA zřídila dne 26. ledna 2009 přípravnou komisi agentury IRENA (2). Podle bodu 3 usnesení o zřízení přípravné komise agentury IRENA přijatého na konferenci ustavující agenturu IRENA přípravnou komisi tvoří zástupci stran, které podepsaly stanovy, přičemž každá má jednoho zástupce. Účelem přípravné komise je zajistit rychlé a účinné ustavení agentury IRENA a současně připravit prozatímní pracovní program a rozpočet. Považuje se za prospěšné plně se účastnit činností agentury IRENA ode dne podpisu. Společenství by proto mělo být ode dne podpisu v přípravné komisi agentury IRENA zastoupeno a podílet se na její činnosti,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu (osoby) oprávněnou (oprávněné) podepsat jménem Evropského společenství stanovy Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie založené dne 26. ledna 2009 v Bonnu.

Článek 2

Na základě svého podpisu bude Společenství zastoupeno v přípravné komisi agentury IRENA zřízené konferencí ustavující agenturu IRENA.

V Lucemburku dne 19. října 2009.

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Prohlášení konference ohledně autentických znění stanov tvoří nedílnou součást stanov.

(2)  IRENA/FC/usnesení1: Usnesení o zřízení přípravné komise agentury IRENA, 26. ledna 2009, Bonn.


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/24


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 21. října 2009

o jmenování jednoho španělského náhradníka Výboru regionů

(2009/807/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 263 této smlouvy,

s ohledem na návrh předložený španělskou vládou,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 24. ledna 2006 Rada přijala rozhodnutí 2006/116/ES o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2006 do 25. ledna 2010 (1).

(2)

Po skončení mandátu pana Enriqueho OJEDY VILY se uvolnilo jedno místo náhradníka Výboru regionů,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Náhradníkem Výboru regionů je na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2010, jmenován:

pan Miguel LUCENA BARRANQUERO, Secretario General de Acción Exterior, Andalucía.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem přijetí.

V Lucemburku dne 21. října 2009.

Za Radu

předseda

A. CARLGREN


(1)  Úř. věst. L 56, 25.2.2006, s. 75.


4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/25


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 21. října 2009

o jmenování dvou řeckých členů Výboru regionů

(2009/808/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 263 této smlouvy,

s ohledem na návrh předložený řeckou vládou,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 24. ledna 2006 přijala Rada rozhodnutí 2006/116/ES o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2006 do 25. ledna 2010 (1).

(2)

Po úmrtí pana Christose PALEOLÓGA a po skončení funkčního období pana Parida KOUKOULOPOULOSE se uvolnila dvě místa členů Výboru regionů,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Do Výboru regionů jsou jako členové na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2010, jmenováni:

pan Konstantinos SIMITSIS, Mayor of the City of Kavala,

pan Theodoros GKOTSOPOULOS, Municipal Counsellor of Municipality of Pallini, Attica.

Článek 2

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem přijetí.

V Lucemburku dne 21. října 2009.

Za Radu

předseda

A. CARLGREN


(1)  Úř. věst. L 56, 25.2.2006, s. 75.


Komise

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/26


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 8. července 2009

o režimu groepsrentebox, který hodlá zavést Nizozemsko (C 4/07 (ex N 465/06))

(oznámeno pod číslem K(2009) 4511)

(Pouze nizozemské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2009/809/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s výše uvedenými ustanoveními (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   POSTUP

(1)

Dopisem ze dne 13. července 2006 nizozemské orgány oznámily režim groepsrentebox, tj. „daňový režim pro úroky ve skupině“, který stanoví nižší zdanění a odpočitatelnost úroků přijatých nebo zaplacených v rámci vztahů ve skupině. Nizozemské orgány režim považují za obecné opatření, a oznámení tedy podaly pouze v zájmu právní jistoty. Další informace byly poskytnuty v dopisech ze dne 5. září 2006 a ze dne 9. listopadu 2006.

(2)

Komise dopisem ze dne 7. února 2007 Nizozemsko informovala, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve vztahu k té části režimu podpor, která se týká nižšího zdanění a odpočitatelnosti úroků uvnitř skupiny (opatření A).

(3)

V témže dopise Komise Nizozemsko rovněž informovala o svém názoru, že nižší zdanění u krátkodobých vkladů, jejichž cílem je získat alespoň 5 % společnosti, (opatření B) nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky.

(5)

Nizozemské orgány své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení předložily dopisem ze dne 7. května 2007.

(6)

Komise obdržela připomínky zúčastněných stran. Tyto připomínky předala nizozemským orgánům, které dostaly příležitost reagovat; jejich připomínky byly obdrženy v dopise ze dne 29. června 2007.

(7)

Od nizozemských orgánů byly obdrženy dodatečné informace v dopisech ze dne 8. listopadu 2007 a 29. ledna 2008.

(8)

Dne 7. října 2008 předložily nizozemské orgány právní posudek Leigh Hancherové, profesorky evropského práva na Univerzitě v Tilburgu, k otázce, zda oznámené opatření zahrnuje státní podporu.

(9)

Dopisem ze dne 18. prosince 2008 nizozemské orgány informovaly Komisi, že se rozhodly dotyčný daňový režim změnit.

II.   PODROBNÝ POPIS OPATŘENÍ

II.1   Účel

(10)

Podle nizozemských orgánů je cílem opatření zmenšit rozdíl v daňovém zacházení mezi dvěma nástroji financování v rámci skupiny, tj. vlastním a cizím kapitálem.

(11)

Za současného stavu platí, že pokud společnost, která je součástí skupiny, vloží kapitál do jiné společnosti, která patří do téže skupiny, získává jako odměnu dividendy, jež jsou osvobozeny od daně na základě pravidel osvobozujících od daně držení akcií, kdežto pokud společnosti, která patří do téže skupiny, půjčí finanční prostředky, přijaté úroky se zdaňují běžnou sazbou daně z příjmu právnických osob (25,5 %). Na úrovni společnosti, která je příjemcem finančních prostředků, nejsou vyplacené dividendy z kapitálového vkladu daňově odpočitatelné, zatímco zaplacené úroky z úvěru jsou odpočitatelné podle běžné sazby daně z příjmu právnických osob.

(12)

Nizozemsko upozorňuje, že volba organizační struktury právně nezávislých organizací obvykle vychází z důvodů souvisejících s právem společností nebo z hospodářských důvodů. Rozdíly mezi vlastním a cizím kapitálem (odpovědnost, podmínky splácení, bezpečnost, hlasovací práva atd.) z pohledu občanského práva nemají pro financování skupin větší význam, ale jejich daňové důsledky se významně liší. Uvnitř skupin se podmínky financování volí tak, aby bylo dosaženo co nejnižšího daňového zatížení v rámci použitelného daňového systému. Rozhodnutí, zda poskytnout dluhový kapitál, nebo vlastní zdroje, je proto ve skupinách vedeno především daňovými úvahami.

(13)

Prof. Hancherová ve svém právním posudku zdůrazňuje, že dopad rozdílného daňového zacházení s cizím a vlastním kapitálem na úrovni společností a možná řešení potenciálních nepříznivých důsledků této situace patří k politickým prioritám v mnoha zemích OECD. Podle prof. Hancherové se v nizozemské daňové literatuře opakovaně objevují výzvy k provedení důkladné reformy nizozemské daně z příjmu právnických osob a k neutrálnímu zacházení s dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu ve skupinách společností.

(14)

Nizozemské orgány zdůrazňují, že rozdíly v daňovém zacházení vedou k určitým formám arbitráže mezi těmito dvěma prostředky financování v rámci skupin, které nejsou ekonomicky žádoucí. V rámci skupiny je volba mezi dodatečným financováním vlastního kapitálu a (dodatečným) dluhovým financováním založena na volném uvážení, avšak daňové důsledky těchto dvou druhů financování jsou odlišné. To může vést k arbitráži, která narušuje neutralitu daňového systému. Cílem opatření je proto předcházet arbitráži mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu a posílit neutralitu nizozemského daňového systému.

(15)

Zavedení daňového režimu pro úroky ve skupině pomůže zajistit, aby metoda financování používaná ve skupině vycházela především z hospodářských úvah. Tento daňový režim uvádí daňové zacházení s úroky uvnitř skupiny do mnohem většího souladu s daňovým zacházením s dividendami uvnitř skupiny, a vede tedy k větší neutralitě mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu v rámci skupiny.

(16)

U financování mimo rámec skupiny problém arbitráže nenastává. V tomto případě jsou totiž odlišné občanskoprávní důsledky důležité, a k uvedené formě arbitráže tudíž nedochází. Vzhledem k rozdílům vyplývajícím z podstaty situace uvnitř skupin a mimo skupiny se u transakcí, kterými se provádí financování mimo skupiny, daňová neutralita nevyžaduje. Opatření je proto z podstaty věci omezeno na úvěry ve skupinách.

(17)

Nizozemské orgány také upozorňují, že nizozemské podniky v poslední době odpočítávají čím dále nepřiměřenější částky úroků. Rozdílného daňového zacházení s úvěry a vlastním kapitálem ve skupinách podniky stále více využívají na úkor státní pokladny.

(18)

Opatření má působit proti tomuto oslabování daňových příjmů tím, že společnosti motivuje, aby místo úvěrů používaly financování vlastního kapitálu, a má omezit odpočty úroků v Nizozemsku. Daný režim proto doplňuje nizozemské předpisy o podkapitalizaci, které mají obdobný cíl, protože odrazuje od nadměrného financování pomocí dluhového kapitálu a brání umělému snižování daňové základny v Nizozemsku.

(19)

Podle názoru nizozemských orgánů představuje oznámený režim opatření čistě technické povahy.

II.2   Právní základ

(20)

Právním základem opatření je článek 12c zákona o dani z příjmu právnických osob z roku 1969 (Wet op de vennootschapsbelasting 1969). Toto ustanovení platí od 1. ledna 2007, účinnosti však nabude, až Komise zaujme postoj k jeho slučitelnosti s pravidly státní podpory.

II.3   Jak bude opatření fungovat

(21)

V Nizozemsku se příjmy společností obecně zdaňují sazbou daně z příjmu právnických osob ve výši 25,5 % (3). Daňový režim pro úroky ve skupině je opatření, které stanoví odlišné daňové zacházení s některými úroky uvnitř skupiny. Na úroky zaplacené a přijaté v rámci financování ve skupině se běžná sazba daně z příjmu právnických osob ve výši 25,5 % nebude vztahovat. Kladné saldo mezi úroky přijatými a zaplacenými v rámci transakcí, kterými se provádí financování uvnitř skupiny, se namísto běžné sazby daně z příjmu právnických osob ve výši 25,5 % bude zdaňovat podle daňového režimu pro úroky ve skupině sazbou 5 %. Případné záporné saldo mezi přijatými a zaplacenými úroky bude odpočitatelné, ale podle snížené 5 % sazby místo běžné sazby ve výši 25,5 %.

(22)

Částka, která může být zdaněna nebo odpočítána podle snížené sazby, je omezena na určitý procentní podíl z čistých aktiv pro daňové účely (fiscale vermogen) daňového poplatníka. Toto omezení má za cíl zabránit zneužívání daného opatření podkapitalizovanými podniky a zajišťuje, aby se snížená sazba používala pouze v případech, kdy byly výnosy z úvěrů ve skupině financovány z vlastních zdrojů.

(23)

Daňový režim pro úroky je opatření, které obsahuje ještě několik dalších ustanovení proti zneužití. Zejména se úroky formálně splatné třetí straně (bance), ale skutečně zaplacené některé organizaci ve skupině považují za zaplacené úroky uvnitř skupiny. To platí například v případě struktur typu „back-to-back“ (4). Úroky splatné třetí straně (bance) se rovněž pokládají za úroky uvnitř skupiny s omezenou odpočitatelností, jestliže jsou zdroje získané úvěrem vloženy do kapitálu dceřiné společnosti a použity tak, aby v této dceřiné společnosti vznikly nízko zdaněné úroky uvnitř skupiny.

(24)

Ve svém původním oznámení nizozemské orgány uvedly, že po dobu alespoň tří let bude tento režim dobrovolný. Pokud by si jej zvolila jedna společnost patřící do skupiny, režim by se použil i pro všechny ostatní společnosti z této skupiny, které se nacházejí v Nizozemsku. Podle definice v původním daňovém režimu pro úroky jsou způsobilými společnostmi společnosti patřící do jedné skupiny tak, jak je skupina výslovně definována v samotném režimu, který vyžaduje, aby jedna společnost držela více než 50 % jiné společnosti. Jinými slovy musí být skupina složena přinejmenším ze dvou společností, přičemž mateřská společnost musí ovládat více než 50 % akcií dceřiné společnosti. Každá ze společností musí podléhat dani z příjmu právnických osob v Nizozemsku. To znamená, že se režim vztahuje na každou společnost usazenou v Nizozemsku a každou společnost usazenou mimo Nizozemsko, která má v Nizozemsku stálou provozovnu.

II.4   Změny režimu

(25)

V průběhu řízení nizozemské orgány objasnily, že jejich záměrem je, aby byl tento režim povinný. To bylo potvrzeno dopisem ze dne 18. prosince 2008. Daňový režim pro úroky ve skupině by se nyní vztahoval na všechny subjekty podléhající dani z příjmu právnických osob v Nizozemsku, pokud jde o úroky zaplacené společnostem ve skupině a úroky přijaté od společností ve skupině.

(26)

V uvedeném dopise nizozemské orgány rovněž informovaly Komisi o dvou dalších změnách tohoto režimu. První změna se týká širší definice skupiny pro účely daňového pro úroky. Definice subjektů ve spojení byla změněna tak, aby zahrnovala všechny struktury, kdy má jeden subjekt přímo či nepřímo skutečnou kontrolu nad financováním jiného subjektu nebo kdy má třetí fyzická osoba nebo subjekt skutečnou kontrolu nad financováním dvou subjektů účastnících se ujednání o úvěru (5). Druhou změnou se doplňuje ustanovení, které by usnadnilo založení (druhé) společnosti podle nizozemského občanského práva, aby mohla výsledná skupina využít daňového režimu pro úroky ve skupině. Konkrétně by bylo zrušeno současné zákonné minimální jmění společnosti s ručením omezeným (besloten vennootschap – BV) ve výši 18 000 EUR.

II.5   Rozpočet

(27)

Podle původního oznámení měl roční rozpočet oznámeného opatření činit 475 milionů EUR. V pozdější fázi nizozemské orgány uvedly, že povinný daňový režim pro úroky bude z rozpočtového hlediska neutrální.

III.   DŮVODY PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(28)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 7. února 2007 vyjádřila pochybnosti, pokud jde o obecnou povahu opatření. Zdůraznila přitom, že nižšího zdanění stanoveného režimem budou využívat jen společnosti, které jsou součástí skupiny (právní selektivita), a vyslovila podezření, že z režimu budou mít prospěch nadnárodní skupiny, kterým poskytne selektivní hospodářskou výhodu (faktická selektivita).

(29)

Komise uvedla, že v čistě vnitrostátním rámci by opatření pravděpodobně bylo daňově neutrální. V rámci přeshraničních transakcí by se však na nizozemskou společnost půjčující finanční prostředky přidružené společnosti usazené v zahraničí vztahovalo nižší zdanění sazbou 5 %, ale na tuto přidruženou společnost v zahraničí by se nevztahovala nizozemská pravidla omezující odpočitatelnost zaplacených úroků. Režim by tak poskytoval faktickou selektivní výhodu, protože motivaci používat tento režim by měly pouze nadnárodní skupiny společností, které provádějí přeshraniční transakce s úroky uvnitř skupiny v daňových jurisdikcích se sazbou daně z příjmu právnických osob vyšší než 5 %.

(30)

V míře, v jaké mělo opatření představovat výjimku z používání daňového systému, měla Komise rovněž pochybnosti, zda je oprávněné z hlediska povahy nebo obecného rámce daňového systému.

(31)

Komise rovněž soudila, že nelze vyloučit, že hlavními příjemci v rámci režimu by mohli být dřívější příjemci v režimu mezinárodních finančních aktivit, o němž bylo rozhodnuto, že představuje neslučitelnou státní podporu (6).

(32)

Komise proto dospěla k názoru, že u daňového režimu pro úroky lze mít za to, že představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a že se nepoužije žádná z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a 3.

IV.   PŘIPOMÍNKY NIZOZEMSKA

(33)

Dne 7. května 2007 byly obdrženy připomínky Nizozemska k rozhodnutí o zahájení řízení, které byly doplněny dodatečnými sděleními v letech 2007 a 2008, včetně právního posudku prof. Hancherové.

(34)

Nizozemské orgány tvrdí, že přístup, který ve svém rozhodnutí použila Komise, je nesprávný ve třech bodech. Zaprvé Komise spojuje samostatná kritéria „výhody“ a „selektivity“ do jednoho kritéria „selektivní výhody“. To není v souladu s obvyklou praxí Komise ani s judikaturou, která předepisuje, že tato dvě kritéria se musí používat odděleně.

(35)

Zadruhé Komise neposuzuje samostatně jednotlivé složky daňového režimu pro úroky ve skupině. Samostatně je nutné posoudit možný prvek podpory ve snížené sazbě pro přijatý úrok uvnitř skupiny a možný prvek podpory ve snížené sazbě pro zaplacený úrok uvnitř skupiny.

(36)

Zatřetí dělá Komise chybu, když čistý účinek na plátce a příjemce posuzuje společně a dospívá k závěru, že čistý účinek je pravděpodobně neutrální u národních skupin, kde je jak plátce, tak příjemce usazen v Nizozemsku, ale u nadnárodních skupin, kde je plátce zahraniční společnost ze skupiny a příjemce je domácí společnost, vzniká čistá výhoda. Podle nizozemských orgánů nemá takovéto spojení oporu v nizozemském daňovém právu. U nizozemských společností patřících do skupiny se provádí konsolidace pro daňové účely pouze v případě vlastnictví 95 % nebo více akcií.

(37)

Dále jsou nizozemské orgány toho názoru, že daňový režim pro úroky ve skupině nelze považovat za odchylku od běžné metody zdanění. Jedná se o úpravu, která do daňového systému doplňuje analytický prvek. Výsledkem je nová běžná metoda zdanění, a neposkytuje se tudíž žádná výhoda.

(38)

Nizozemské orgány existenci výhody popírají ještě z dalšího důvodu. Čistá změna vzniklá v důsledku daňového režimu pro úroky ve skupině v nadnárodních skupinách ve srovnání s národními skupinami může být pro tyto nadnárodní skupiny výhodná, ale i nevýhodná. Nadnárodní skupině s nizozemskou přidruženou společností může vzniknout výhoda nebo nevýhoda v závislosti na její objektivní pozici dlužníka nebo věřitele a na daňových sazbách použitelných v jiných členských státech a v Nizozemsku.

(39)

Pokud ovšem skutečně existuje výhoda, je Nizozemsko toho názoru, že možná čistá výhoda pro nadnárodní skupiny není výsledkem nižší nizozemské sazby pro přijaté úroky uvnitř skupiny, nýbrž neomezeného odpočtu zaplacených úroků uvnitř skupiny v zahraničí. Tato výhoda nemůže být přičítána nizozemskému státu a není financována z nizozemských státních prostředků.

(40)

Potenciálně výhodnější čistý účinek na nadnárodní skupiny ve srovnání s národními skupinami není důsledkem selektivní působnosti nizozemského daňového režimu pro úroky ve skupině, nýbrž rozdílů vyplývajících z odlišných pravidel pro odpočitatelnost úroků ve skupině v EU. Nizozemsko může změnou svého daňového systému tento rozdíl zvětšit nebo zmenšit za předpokladu, že jsou změny obecně použitelné pro všechny nizozemské daňové poplatníky, kteří se ve světle cíle, který dotyčná změna sleduje, nacházejí ve srovnatelné právní a skutkové situaci.

(41)

Podle nizozemských orgánů bude celkový účinek daňových změn na nadnárodní skupiny provádějící přeshraniční transakce vždy odlišný od účinku na domácí skupiny, jež provádějí jen domácí transakce. To má pro účely státní podpory význam jen v případě, že jsou rozdíly způsobeny opatřením samotného členského státu, např. existuje-li nižší daňová sazba pouze pro úrokové výnosy zahraničních skupin. Nemá to však význam v případě obecného opatření použitelného pro úrokové výnosy všech skupin, jak domácích, tak zahraničních, které vede k přeshraničním rozdílům.

(42)

K situaci, kdy jsou čisté daňové důsledky přeshraničních transakcí odlišné od čistého účinku čistě domácích transakcí, může vést i pouhá koexistence neharmonizovaných daňových systémů. Tento efekt může být jak nevýhodný (ekonomické dvojí zdanění), tak výhodný (ekonomické nezdanění).

(43)

Je-li to nezbytné pro vytvoření nebo řádné fungování společného trhu, mohou být právním základem směrnic nebo nařízení, které slaďují stávající úpravy, články 94 a 95 Smlouvy o ES. Článek 96 navíc Komisi umožňuje přijmout opatření, jestliže rozdíly mezi právními předpisy platnými v různých členských státech vážně narušují podmínky hospodářské soutěže na společném trhu.

(44)

Nizozemské orgány jsou toho názoru, že v tomto případě neexistuje selektivita. Tím, že selektivitu posuzuje srovnáním kombinace zahraničního dlužníka a domácího věřitele s kombinací domácího dlužníka a domácího věřitele, volí Komise nesprávný referenční rámec. Při posuzování selektivity nizozemských daňových úprav může referenční rámec zahrnovat nanejvýš všechny nizozemské daňové poplatníky. Podle ustálené praxe Komise nemůže referenční rámec zahrnovat společnosti, které v Nizozemsku nepodléhají dani.

(45)

Nizozemské orgány zdůrazňují, že daný daňový režim není omezen na některé podniky ani některé činnosti nebo funkce či určité regiony. Režim skupiny společností nijak nerozlišuje podle toho, zda jsou rezidenty, nebo nerezidenty. Co se týče způsobilosti pro daňový režim pro úroky, nepoužívají se žádné prahy způsobilosti související s konkrétními činnostmi či funkcemi.

(46)

Kromě toho jsou vzhledem k cíli daňového režimu pro úroky ve skupině ve srovnatelné právní a skutkové situaci pouze podniky, které jsou součástí skupiny. Pouze tyto podniky by měly problém arbitráže popsaný v oddílu II.1.

(47)

Nizozemsko upozorňuje, že rozhodnutí o financování v rámci skupin jsou určena k minimalizaci daňového zatížení v rámci použitelného daňového systému. Na rozdíl od daňového rozlišení nemá obchodní rozlišení mezi financováním vlastního kapitálu a dluhovým financováním (podmínky splácení, odpovědnost, bezpečnost) z velké části žádný význam. Mimo skupiny jsou obchodní rozdíly mezi financováním vlastního kapitálu a dluhovým financováním naopak velice významné a nepochybně mohou převážit nad daňovými motivy.

(48)

Nizozemské orgány trvají na tom, že opatření omezená na skupiny jsou daňovými opatřeními čistě technické povahy, která nepředstavují státní podporu. Uvádějí, že v rozhodnutí o francouzském daňovém opatření Komise souhlasila s tím, že opatření, které zavádí výjimku z obecného pravidla, že úrokové platby jsou u mezipodnikových úvěrů odpočitatelným výdajem, je obecným opatřením, ale další výjimku z tohoto pravidla ve prospěch podnikových finančních centrál zřízených ve Francii nadnárodními společnostmi považovala za selektivní výhodu (7).

(49)

Nizozemské orgány tvrdí, že ve skutečnosti by k selektivitě vedlo rozšíření působnosti daňového režimu pro úroky ve skupině. Pokud by byly úroky přijaté od třetích stran rovněž zdaňovány sníženou sazbou, výsledkem by byla výhoda pro finanční instituce.

(50)

Dále tvrdí, že předpoklad, že zvláštní daňová pravidla pro úroky sama o sobě zahrnují selektivitu, je nesprávný. Financování v rámci skupiny organizací nelze charakterizovat jako hospodářskou činnost, nýbrž jednoduše jako hospodářskou realitu. Úrokové toky jako takové nejsou samostatnou hospodářskou činností nebo oborem podnikání; slouží totiž pouze k financování hospodářské činnosti nebo oboru podnikání. Dluhové financování je samo o sobě zvláštní činností jen v případě finančních institucí, jejichž podnikání spočívá ve financování třetích stran. Kromě toho u úroků z krátkodobých vkladů, jejichž cílem je získat alespoň 5 % akcií společnosti, (opatření B) měla Komise v rozhodnutí o zahájení řízení sama za to, že nižší daňová sazba pro takovéto úroky sama o sobě nezpůsobuje selektivitu, protože je považována za obecné opatření.

(51)

Dále nizozemské orgány tvrdí, že mezi dividendami a úroky neexistuje koncepční rozdíl. Oboje představuje náhradu za používání nebo poskytnutí finančních prostředků, ať ve formě vlastního nebo cizího kapitálu. V obou případech příjemce tyto finanční prostředky využívá k financování podnikatelských činností. Každý daňový systém obsahuje pravidla, podle nichž jsou vyplacené dividendy a úroky odpočitatelné, částečně odpočitatelné nebo neodpočitatelné, a pravidla, podle nichž jsou dividendy a úroky zdanitelné, částečně zdanitelné nebo osvobozené od daně. Neexistuje žádný mezinárodní daňový standard určující, jak by se s těmito složkami mělo pro daňové účely zacházet.

(52)

Rovněž uvádějí, že omezené zdanění předchází vnitřní nesourodosti nizozemského systému, a proto je oprávněné z hlediska povahy a účelu tohoto systému. Omezené zdanění úroků přijatých v rámci skupiny je opodstatněno omezeným odpočtem úrokových plateb v rámci této skupiny. Podnikům organizovaným ve skupině to umožňuje vyhnout se nevýhodě omezeného odpočtu a plného zdanění, zatímco podniky organizované jako jediný subjekt neprovádějí žádné vnitřní úrokové platby, a proto nevýhodou tohoto typu postiženy nejsou.

(53)

Základní zásadou nizozemského daňového práva je symetrické zacházení s příjmy a výdaji. Podle vnitřní logiky nizozemského daňového systému jsou příjmy a výdaje dvěma stranami jedné mince. Má-li se zamezit dvojímu zdanění, je omezené zdanění logickým důsledkem omezeného odpočtu.

(54)

Cílem navrhovaného opatření je zajistit používání zásady neutrality v nizozemském daňovém systému odstraněním arbitráže mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu v rámci skupin. Opatřením se zmenšuje rozdíl mezi dvěma druhy financování uvnitř skupin, čímž se posiluje neutralita daňového systému. Jeho omezení na úroky ve skupině má proto ekonomické opodstatnění a z hlediska účelnosti daňového systému je nezbytné a funkční.

(55)

Nizozemské orgány podotýkají, že okruh podniků, které budou využívat daňový režim pro úroky ve skupině, bude mnohem širší než 87 podniků, které využívaly dřívější režim mezinárodních finančních aktivit. Tvrdí dále, že žádná z omezujících podmínek uvedeného režimu, jako byl požadavek dvou světadílů či čtyř zemí, není v daňovém režimu pro úroky ve skupině obsažena. Daňový režim pro úroky je čistě daňovým opatřením, které upravuje daňovou zátěž kapitálu jako výrobního faktoru. Kromě toho se vztahuje na veškeré přijaté a poskytnuté úvěry ve skupině a je zcela nezávislý na podnikání dotyčné společnosti. Ze všech uvedených důvodů je působnost opatření zcela nemožné srovnávat s působností režimu mezinárodních finančních aktivit.

(56)

Tím, že je opatření povinné pro všechny daňové poplatníky, kteří platí úroky přidruženým společnostem nebo je od nich přijímají, je zdůrazněn cíl daňového režimu pro úroky, tedy posílit neutralitu daňového systému a tím omezit arbitráž a zvýšit výnosy z nizozemské daně z příjmu právnických osob. Současně se tak odstraňuje prvek, který by mohl způsobit, že daňový režim pro úroky povede k selektivní výhodě.

(57)

Povinný daňový režim pro úroky nejen odměňuje zachovávání kapitálu v Nizozemsku, ale současně obsahuje i prvek, podobný předpisům o podkapitalizaci, který odrazuje od přílivu dluhového financování do Nizozemska. Nizozemské předpisy o podkapitalizaci odrazují od nadměrného používání dluhového kapitálu ve skupinách tím, že omezují odpočitatelnost úroků uvnitř skupiny, zatímco daňový režim pro úroky ve skupině nabízí sníženou sazbu pro přijaté úroky uvnitř skupiny za předpokladu, že jsou financovány z vlastních zdrojů. Daňový režim pro úroky ve skupině posiluje nizozemskou daňovou základnu, protože podporuje vyšší poměr vlastních zdrojů k dluhovému kapitálu, a pomáhá předcházet odlivu vlastních zdrojů, a tedy i daňové základny, z Nizozemska.

(58)

Daňový režim pro úroky je čistě technické opatření, které mění způsob, jakým systém zachází s úroky uvnitř skupin, prostřednictvím zvýšení daňového zatížení některých daňových poplatníků a snížení daňového zatížení jiných poplatníků, a to na základě horizontálních a objektivních skutečností a okolností. Jakmile se odstraní možnost neúčasti, neposkytuje daňový režim pro úroky žádnou hospodářskou výhodu, protože pouze přesouvá daňové zatížení mezi daňovými poplatníky podle čistě horizontálních a objektivních kritérií.

(59)

Nizozemské orgány zdůrazňují, že faktická selektivita může vzniknout, pouze pokud existuje riziko, že přestože má opatření obecnou povahu, v praxi by vždy zvýhodňovalo identifikovatelnou skupinu. Tento druh selektivity by mohl existovat, kdyby bylo opatření volitelné, ale nikoli v případě, že se zavede jako povinné. Daňoví poplatníci, kteří jsou znevýhodněni v jednom roce, mohou být zvýhodněni v dalším roce a naopak. Režim tedy nezvýhodňuje stejnorodou kategorii poplatníků.

(60)

Nizozemské orgány zastávají rovněž názor, že nová definice skupiny, založená na skutečné kontrole, je v lepším souladu s účelem režimu. Jestliže má jedna společnost skutečnou kontrolu nad financováním jiné společnosti, tato jiná společnost již nemůže svobodně volit mezi financováním prostřednictvím vnitřního a vnějšího dluhu, ani mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu. O tom, jak se finanční prostředky získané zvnějšku, ať již ve formě vnějšího dluhového kapitálu nebo vnějších investic do vlastního kapitálu, mají rozdělit ve skupině, tj. buď formou vnitřního dluhového kapitálu, nebo vnitřních investic do vlastního kapitálu, rozhoduje vedení celé skupiny. Skutečnost, že tyto dva nástroje financování v rámci skupiny mají odlišné daňové důsledky, motivuje k tomu, aby byl konkrétní nástroj zvolen výlučně kvůli svým daňovým důsledkům.

(61)

Konečně změna právního předpisu o společnostech s ručením omezeným daňovým poplatníkům v budoucnosti umožní snadno reorganizovat jejich právní strukturu do podoby skupiny, protože administrativní zátěž a kapitálové požadavky budou zrušeny nebo dramaticky sníženy.

V.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(62)

Připomínky byly obdrženy od Nizozemské konfederace průmyslu VNO-NCW (8), od Belgie a od Maďarska. Připomínky další strany byly obdrženy po stanovené lhůtě, a proto nemohly být v řízení zohledněny. Připomínky od uvedené třetí strany by v žádném případě neovlivnily posouzení a závěry v tomto rozhodnutí.

V.1   Připomínky Nizozemské konfederace průmyslu

(63)

VNO-NCW se domnívá, že dotyčný režim nemůže být neslučitelnou státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES z níže uvedených důvodů.

(64)

Zaprvé VNO-NCW považuje daňový režim pro úroky ve skupině za obecné, daňově neutrální a technické opatření, protože cílem režimu je omezit daňovou arbitráž mezi financováním vlastního kapitálu a dluhovým financováním ve skupině společností. Vzhledem k neutralitě opatření nevede tento režim k zvýhodnění určitých podniků nebo určitých odvětví výroby ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(65)

Zadruhé je daňové zvýhodnění nadnárodních skupin společností důsledkem rozdílů mezi daňovým zacházením s úroky uvnitř skupiny v různých členských státech a nelze je připisovat Nizozemsku. Daňové zvýhodnění vzniká proto, že v jiném členském státě mohou být úroky odpočítávány podle daňové sazby vyšší, než jaká se uplatňuje v daňovém režimu pro úroky, kdežto v domácí situaci je použitelnou sazbou sazba daňového režimu pro úroky ve skupině; tato skutečnost je však přímým důsledkem rozdílů mezi právními předpisy členských států o daňovém zacházení s úroky ve skupině. Pokud by měla Komise v úmyslu odstranit narušení, k nimž může daňový režim pro úroky ve skupině vést, navrhuje VNO-NCW, aby k tomu využila článek 94 nebo článek 96 Smlouvy o ES.

(66)

Zatřetí se VNO-NCW domnívá, že z hlediska cíle dotyčného režimu, kterým je omezit daňovou arbitráž mezi vlastním a cizím kapitálem, nejsou společnosti patřící do skupiny ve stejné právní a faktické situaci jako společnosti, které do skupiny nepatří. Rozdílné daňové zacházení s vlastním a cizím kapitálem způsobuje narušení především v rámci skupin, protože mateřská společnost vykonává určitou kontrolu nad svými dceřinými společnostmi, takže může do značné míry určovat jejich možnosti financování, o jejichž volbě často rozhodují především daňové úvahy. Ve vztazích s třetími stranami o volbě financování často rozhodují především jiné faktory než daňové úvahy. V důsledku toho nelze mít za to, že je dotyčný režim selektivní ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Navíc se VNO-NCW domnívá, že pokud by pouhá skutečnost, že je nějaké daňové zvýhodnění ve větší či menší míře omezeno na společnosti patřící do skupiny, vedla k závěru, že jde o opatření státní podpory, systémy daně z příjmu právnických osob členských států by byly v rozporu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES v mnoha ohledech.

V.2   Připomínky maďarských orgánů

(67)

Maďarské orgány se domnívají, že režim není opatřením podpory, a předkládají dva argumenty. Zaprvé nelze režim považovat za selektivní proto, že je omezen na skupiny. V oblasti (mezinárodního) zdanění jsou pravidla pro skupiny společností běžná a nevyhnutelná. Řada pravidel s působností omezenou na skupiny byla navržena OECD (vnitropodnikové oceňování) i Komisí (např. směrnice o úrocích a licenčních poplatcích). Zadruhé Maďarsko připomíná, že přímé zdanění je záležitostí členských států. Stanovení daňových sazeb týkajících se určitých zdanitelných událostí spadá do jejich vnitrostátní působnosti. Konečně Maďarsko považuje za obtížně pochopitelné, jak by v situaci, kdy přímé zdanění nebylo harmonizováno, mohla být Nizozemsku přikládána odpovědnost za vyšší odpočty způsobené vyššími daňovými sazbami v jiných zemích. Výhoda, kterou Komise popisuje, je jasně důsledkem rozdílů mezi daňovými systémy.

V.3   Připomínky belgických orgánů

(68)

Belgické orgány rovněž podporují názor, že režim není státní podporou, a předkládají obdobné argumenty ohledně neexistence selektivity jako ostatní zúčastněné strany. Belgie zdůrazňuje, že je logické, že podnik, který není součástí skupiny, nemůže z podstaty věci provádět činnosti týkající se financování uvnitř skupiny. Belgické orgány dále tvrdí, že pravidla státní podpory nejsou použitelná v situacích, kdy existují rozdíly mezi vnitrostátními daňovými systémy vlivem chybějící harmonizace na úrovni EU. V důsledku toho je daňový režim pro úroky ve skupině obecným opatřením, na které se pravidla státní podpory nevztahují, a Komise vedením řízení v této věci nesprávně používá své pravomoci.

VI.   REAKCE NIZOZEMSKA NA PŘIPOMÍNKY TŘETÍCH STRAN

(69)

Nizozemské orgány konstatují, že připomínky všech tří stran podporují jejich názor. Jak Maďarsko, tak Belgie zdůrazňují, že snahou řešit narušení, která jsou důsledkem rozdílů mezi neharmonizovanými daňovými systémy, Komise zneužívá své pravomoci v oblasti státní podpory. To posiluje názor Nizozemska, že daňový režim pro úroky ve skupině nepředstavuje opatření podpory zakázané článkem 87 Smlouvy o ES.

(70)

Nizozemsko podtrhuje, že plně souhlasí s analýzou, kterou vypracovala VNO-NCW. Zvláštní význam přitom přikládá podrobné argumentaci ohledně institucionálního rámce, která jasně vysvětluje různá narušení na vnitřním trhu, jež mohou být způsobena vnitrostátními opatřeními členských států, a nástroje, které jsou podle Smlouvy o ES k dispozici k tomu, aby byla tato narušení v případě potřeby odstraněna.

(71)

Konečně nizozemské orgány podporují názor konfederace, že pro stanovení selektivity je nutné zjistit, zda jsou určité podniky nebo určitá odvětví výroby zvýhodněny oproti jiným podnikům či odvětvím, které jsou právně a fakticky srovnatelné ve světle cíle dotčeného opatření. Omezení na úroky ve skupině nevede k selektivitě, protože cílem daňového režimu pro úroky ve skupině je předcházet arbitráži mezi kapitálovým financováním a úvěrovým financováním uvnitř skupin. Při financování mezi společnostmi, které nejsou spojeny ve skupině, nehraje arbitráž žádnou roli. Omezení na úroky ve skupině je tedy ve světle cíle režimu logické, takže příslušný referenční rámec tvoří všechny společnosti, které jsou součástí nějaké skupiny.

VII.   POSOUZENÍ REŽIMU

(72)

Za účelem stanovení, zda dotyčné opatření představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí Komise posoudit, zda zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby udělením výhody hospodářské povahy, zda tato případná výhoda narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, zda je výhoda poskytnuta ze státních prostředků a zda tato výhoda ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(73)

Aby bylo opatření možné považovat za státní podporu, musí být specifické nebo selektivní tím, že zvýhodňuje pouze určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(74)

Nizozemské orgány tvrdí, že dotyčné opatření není omezeno na určitá odvětví, určité druhy společností ani určité části nizozemského území. Neexistují žádná další omezení týkající se obratu, velikosti, počtu zaměstnanců, členství v nadnárodní skupině či povahy operací, které jsou příjemci oprávněni provádět.

(75)

Podle použitelné judikatury je za účelem posouzení selektivity opatření třeba přezkoumat, zda v rámci daného právního režimu toto opatření určité podniky zvýhodňuje vůči jiným podnikům, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci (9). Může se proto stát, že režim zdanění nepředstavuje státní podporu, i když ve všech ohledech neodpovídá obecnému systému zdanění příjmů právnických osob v daném členském státě. Soudní dvůr rovněž mnohokrát rozhodl, že čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES nerozlišuje opatření státní podpory podle příčin nebo cílů, nýbrž je definuje podle jejich účinků (10). Zejména se čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES vztahuje na daňová opatření, která nejsou přizpůsobením všeobecného systému zvláštním charakteristikám určitých podniků, ale byla navržena jako prostředek zlepšení jejich konkurenceschopnosti (11).

(76)

Pojem „státní podpora“ ovšem nezahrnuje podpůrná státní opatření zavádějící rozlišení mezi podniky, pokud toto rozlišení vyplývá z povahy nebo systematiky soustavy, do níž tato opatření patří. Jak je vysvětleno ve sdělení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (12) („sdělení o zdanění“), „některé podmínky mohou být odůvodněné objektivními rozdíly mezi poplatníky“.

(77)

Zaprvé je třeba vyjasnit, na jaké úrovni (úrovni skupiny, nebo úrovni podniku) se má posouzení provést. V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla svůj předběžný názor, že toto posouzení by se mělo provést na úrovni skupiny, s tím, že „pokud si společnosti čistě domácí skupiny zvolily daňový režim pro úroky ve skupině, výhoda sníženého zdanění úroků přijatých financující nizozemskou společností bude neutralizována nižší odpočitatelností úroků zaplacených financovanou nizozemskou společností“ (13).

(78)

Nizozemské orgány se domnívají, že jelikož je opatření symetrické a pouze by přesunulo daňové zatížení mezi poplatníky, vznikne některým společnostem výhoda a jiným nevýhoda podle jejich objektivní pozice dlužníka nebo věřitele. Daňový režim pro úroky ve skupině tak nezahrnuje podporu.

(79)

Jak nizozemské orgány upozornily ve svém dopise ze dne 18. prosince 2008, pokud má jedna společnost skutečnou kontrolu nad financováním jiné společnosti, tato jiná společnost již nemůže svobodně rozhodovat o svém financování ani svobodně volit mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu. O tom, jak se finanční prostředky získané zvnějšku mají rozdělit ve skupině, buď formou vnitřního dluhového kapitálu, nebo vnitřních investic do vlastního kapitálu, rozhoduje vedení celé skupiny.

(80)

Komise ovšem podotýká, že se opatření týká konkrétní operace (financování společností ve spojení), a nikoli konsolidace na úrovni skupiny. Případná snížená daňová sazba se bude pro společnosti používat jednotlivě na základě salda jejich rámců pro úroky. Přestože lze předpokládat, že rozhodnutí o financování se přijímají v nejlepším zájmu skupiny jako celku, analýza na úrovni skupiny nemá oporu v nizozemském daňovém právu, jak upozornily nizozemské orgány. Podle nizozemských právních předpisů se daňová konsolidace provádí pouze v případě vlastnictví alespoň 95 % akcií. Jinými slovy se nizozemská daň z příjmu právnických osob nevybírá od skupin, ale od jednotlivých subjektů. V tomto smyslu název „daňový režim pro úroky ve skupině“ správně nevyjadřuje skutečnost, že se tento daňový režim používá pro jednotlivé subjekty provádějící konkrétní operace financování. Opatření se netýká bilance nákladů a příjmů konsolidované na úrovni skupiny.

(81)

Komise je proto toho názoru, že posouzení režimu by se mělo provést na úrovni jednotlivých společností. Režim v podobě pozměněné nizozemskými orgány lze popsat jako sníženou sazbu pro konkrétní druh příjmů (nebo nákladů) ve formě úroků z úvěru v případech, kdy se příslušná transakce odehrává mezi společnostmi ve spojení (14).

(82)

Kromě toho má Komise za to, že symetrická povaha opatření a jeho neutrální dopad na úrovni skupiny nejsou dostatečným důvodem k vyloučení možnosti, že představuje výhodu pro jednotlivé společnosti. Podobně nelze zdanění úroků jednoho subjektu ve skupině nižší sazbou odůvodňovat tím, že jiná společnost je – prostřednictvím snížené odpočitatelnosti úroků – zdaňována vyšší sazbou (15).

(83)

Komise se domnívá, že u zdanění konkrétních druhů příjmů může být důležité určit, zda režim nediskriminačním způsobem zahrnuje široké kategorie transakcí. Každá diskriminace, kterou nelze odůvodnit objektivními rozdíly mezi daňovými poplatníky, může vést k narušení hospodářské soutěže.

(84)

V tomto ohledu je vhodné poznamenat, že existence analytických prvků doplňujících syntetickou povahu daňového systému je charakteristickým rysem mnoha daňových systémů. Tak je tomu zejména v případě, že určité druhy příjmů, například úroky nebo dividendy, podléhají různému daňovému zacházení.

(85)

Následně je nutné určit, zda úvěrové transakce mezi společnostmi ve spojení mohou mít objektivně nárok na sníženou daňovou sazbu. Nizozemské orgány a VNO-NCW tvrdí, že k arbitráži mezi financováním prostřednictvím kapitálového vkladu a prostřednictvím úvěru může docházet pouze ve skupinách. Na rozdíl od společností, které nejsou součástí skupiny („samostatné společnosti“), musí společnosti ve skupině řešit arbitráž mezi vlastními zdroji a dluhovým kapitálem v rámci své skupiny. Tuto arbitráž z největší části ovlivňují daňové, spíše než hospodářské úvahy.

(86)

Komise zastává názor, že účinkem dotyčného opatření bude omezení této arbitráže (v domácí situaci), protože se zmenší rozdíl mezi zdaněním úroků uvnitř skupiny a zdaněním dividend uvnitř skupiny, čímž dojde k posílení technické neutrality daňového systému.

(87)

Pro objasnění tohoto bodu je nezbytné rozlišit tři různé druhy situací (viz obr. 1 níže), které zahrnují společnosti ve spojení a samostatné společnosti (včetně finančních institucí ve vztazích s nezávislými třetími stranami). Předpokládejme, že A-B-C je skupina společností, v níž společnost A kontroluje financování společností B a C, X je subjekt, který nepatří do žádné skupiny („samostatná“ společnost), a Y je úvěrová instituce, která poskytuje úvěry nezávislým stranám.

Obrázek 1

Image

(88)

První situace zahrnuje finanční transakce mezi společnostmi ve spojení. Mateřská společnost A poskytuje likviditu svým dceřiným společnostem B a C buď formou úvěru, nebo formou financování vlastního kapitálu. Důsledkem těchto finančních transakcí budou platby buď úroků, nebo dividend (ze strany společností B a C).

(89)

Volba mezi financováním prostřednictvím úvěru a financováním vlastního kapitálu se provede na úrovni mateřské společnosti A v nejlepším zájmu celé skupiny společností ve spojení. Pokud mateřská společnost A financuje jednu ze svých dceřiných (nebo přidružených) společností, mezi úvěry a vlastním kapitálem bude v důsledku toho skutečně existovat arbitráž založená na několika kritériích. Zatímco dlouhodobá potřeba likvidity nebo investice budou obvykle vyžadovat kapitálový vklad, k řešení krátkodobých finančních potřeb postačí poskytnutí (krátkodobého) úvěru. Tyto hospodářské úvahy však mohou být ovlivněny úvahami daňovými.

(90)

Tím, že zmenší rozdíl v daňovém zacházení mezi výnosy z úvěrů uvnitř skupiny (úroky) a kapitálovými výnosy uvnitř skupiny (dividendy), opatření v domácí situaci zúží daňovou arbitráž mezi těmito dvěma druhy transakcí. Druhým typem transakcí je úvěrová transakce mezi finanční institucí (bankou Y) a jednou ze společností patřících do skupiny (společností B). Takováto situace v zásadě nastává tehdy, když finanční potřeby nelze uspokojit poskytnutím likvidity v rámci skupiny. V této situaci neexistuje žádná arbitráž z hlediska banky Y, protože pro ni kapitálový vklad do společnosti B není alternativou, a banka jednoduše vykonává svou podnikatelskou činnost spočívající v úvěrování třetích stran. Současně arbitráž mezi úvěrem a vlastním kapitálem neexistuje ani na úrovni společnosti B (ani na úrovni skupiny).

(91)

Finanční instituce (které poskytují úvěry nezávislým stranám) je od společností ve skupině (poskytujících likviditu přidruženým společnostem) možné odlišit ještě z dalšího důvodu. V případě finančních institucí jsou příjmy z takovýchto úvěrových transakcí vytvářeny v rámci běžné podnikatelské činnosti těchto institucí a mohou představovat významnou část jejich příjmů. V případě společností ve skupině jsou tyto příjmy recyklovány z transakcí s nezávislými účastníky trhu a přeměněny na příjmy uvnitř skupiny, aniž by vznikaly příjmy na úrovni skupiny. Úroky zaplacené společností B bance budou dodatečnými náklady nejen pro společnost B, ale i pro celou skupinu, kdežto v první popsané situaci úroky zaplacené společností B (nebo C) mateřské společnosti nebudou pro skupinu představovat dodatečné náklady ani příjmy.

(92)

V této souvislosti je vhodné poznamenat, že po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie finanční instituce nepodaly žádné stížnosti ani připomínky k působnosti režimu daňového režimu pro úroky.

(93)

Jestliže situaci posoudíme z pohledu dlužníka (společnost B vůči bance Y), když tato společnost uzavírá úvěrovou smlouvu s bankou Y, je lépe srovnatelná postavení se samostatnou společností, například společností X.

(94)

Třetí situaci představuje úvěrová transakce mezi finanční institucí (bankou Y) a samostatnou společností (společností X). Stejně jako v předchozí situaci není banka Y ani v tomto případě vystavena arbitráži, protože kapitálový vklad do společnosti X pro ni není alternativou.

(95)

Přestože finanční potřeby společnosti X mohou být za určitých okolností uspokojeny poskytnutím úvěru nebo kapitálového vkladu ze strany jednotlivých akcionářů, tato situace není srovnatelná s první uvedenou situací, protože potenciální poskytovatelé likvidity (fyzické osoby) nepodléhají zdanění příjmů právnických osob. Zařazení takovýchto transakcí se soukromými investory do působnosti opatření (snížením odpočitatelnosti úroků zaplacených společností X jejím akcionářům a současným snížením zdanění těchto úroků na úrovni jednotlivých akcionářů) by navíc bylo nesmírně obtížné, poněvadž zdanění fyzických osob se neřídí stejnou logikou jako zdanění právnických osob (16).

(96)

Jestliže mohou být z pohledu dlužníka finanční potřeby společnosti X uspokojeny pouze půjčením prostředků od finanční instituce, výsledná transakce s bankou Y bude obdobná jako úvěrová transakce mezi společností B a bankou Y.

(97)

Jelikož samostatné společnosti, které nejsou úvěrovými nebo finančními institucemi, se v zásadě běžně nezabývají poskytováním úvěrů nezávislým stranám, nedochází vůči nim k diskriminaci ohledně úvěrových transakcí ve srovnání se společnostmi ve spojení, které poskytují úvěry přidruženým společnostem.

(98)

Konečně Nizozemsko také změnilo definici „skupiny“ pro účely opatření, tj. daňový režim pro úroky. Nizozemské orgány tvrdí, že tato změna je důsledkem zpřesnění přístupu k předcházení daňové arbitráži.

(99)

Podle nového návrhu se bude jednat o subjekty ve spojení, které jsou oprávněny úroky započítávat do daňového režimu pro úroky v případech, kdy má jeden subjekt přímo nebo nepřímo skutečnou kontrolu nad financováním jiného subjektu. Komise tuto změnu pokládá za důležitou, protože má-li jedna společnost skutečnou kontrolu nad financováním druhé společnosti, tato druhá společnost již nemůže svobodně volit mezi financováním prostřednictvím vnitřního a vnějšího dluhu ani mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu. Arbitráž pak provádí vedení celé skupiny v jejím nejlepším zájmu.

(100)

Vztah mezi společnostmi A a B souvisí s rozdělováním finančních prostředků v rámci skupiny společností ve spojení, zatímco vztah mezi bankou Y a společností B (nebo společností X a bankou Y) souvisí především s financováním jakožto obchodní činností.

(101)

Komise je proto toho názoru, že pojem „přímá či nepřímá skutečná kontrola“ nad financováním druhého subjektu (nebo skutečná kontrola dvou subjektů účastnících se úvěrové transakce třetím subjektem) má význam pro stanovení toho, zda má opatření charakter podpory, s ohledem na cíl snížit motivaci k arbitráži mezi financováním kapitálovým vkladem a úvěrem a zajistit v tomto ohledu daňovou neutralitu.

(102)

Pokud jde o otázku, zda se dotyčným opatřením uděluje výhoda, je nepochybně třeba rozlišit mezi různými situacemi na úrovni jednotlivých společností. Zaprvé se každému daňovému poplatníkovi v Nizozemsku, který se účastní transakce dluhového financování se společnostmi, jež s ním nejsou ve spojení, dostává naprosto stejného zacházení a je zdaňován stejnou sazbou (25 %). To se týká i společností, které jsou součástí skupiny. Zadruhé pokud společnost získá úvěr od společnosti ve spojení, dostává se jí ve skutečnosti méně výhodného daňového zacházení než společnosti, která vstoupila do úvěrového vztahu se společností, jež s ní ve spojení není (odpočet podle pouze 5 % sazby). Zatřetí u společnosti poskytující úvěr společnosti ve spojení budou výsledné úrokové platby zdaněny nižší sazbou, než je sazba uplatňovaná u transakcí se společnostmi, jež ve spojení nejsou, a to je také jediná situace, kdy může existovat daňové zvýhodnění.

(103)

Z hlediska důsledků opatření však výhodu udělenou společnosti poskytující úvěr společnosti ve spojení nelze považovat za diskriminační, protože úvěr pro společnost ve spojení není srovnatelný s úvěrem pro společnost, která není ve spojení. Pokud jde o dluhové financování, společnosti ve spojení nejsou v právní a skutkové situaci srovnatelné se situací společností, které ve spojení nejsou. Důvodem je skutečnost, že na rozdíl od společností, jež nejsou ve spojení, se společnosti ve spojení, které se snaží získat úvěr nebo investici do vlastního kapitálu v rámci skupiny, neúčastní výlučně obchodní transakce. Mateřská společnost a dceřiná společnost mají stejné zájmy, zatímco u obchodní transakce s poskytovatelem finančních prostředků, který je třetí stranou, tomu tak není, protože v takovém případě se každá strana snaží maximalizovat svůj zisk na úkor druhé strany. Při poskytování úvěru společnosti B na společnost A společnost Y nevyvíjí žádný konkurenční tlak, a to z prostého důvodu, že společnost A kontroluje veškerá rozhodnutí společnosti B ohledně financování.

(104)

Požadavek výkonu kontroly nad jinou společností je tedy kritériem, jež se uplatňuje plošně pro všechny společnosti bez ohledu na velikost, odvětví či jakékoli jiné rozlišení. Odlišná daňová sazba pro dluhové financování mezi společnostmi ve spojení pouze odráží objektivní rozdíly a nemá vliv na daňovou neutralitu.

(105)

Při přípravě daňových předpisů jsou členské státy sice vázány pravidly volného pohybu zboží, služeb a kapitálu a svobodou usazování, zákazem diskriminace z důvodu státní příslušnosti a pravidly státní podpory, ale Komise musí uznat, že v oblasti zdanění ponechávají právní předpisy Společenství členským státům značný manévrovací prostor. Jak je zdůrazněno v bodě 13 sdělení o zdanění, pravidla státní podpory neznamenají omezení pravomoci členských států zvolit takovou hospodářskou politiku, jakou považují za nejvhodnější, a především rozdělit daňové zatížení tak, jak to odpovídá jejich požadavkům na různé faktory výroby.

(106)

V tomto rámci může být omezení stávající arbitráže mezi dluhovým financováním a financováním vlastního kapitálu uvnitř skupiny (jakož i předcházení zneužívání odpočtu úroků uvnitř skupiny) jistě oprávněným zájmem členských států. Komise zejména shledává, že arbitráž mezi vlastním a cizím kapitálem může vést k situacím, kdy je společnost svou mateřskou společností kvůli minimalizaci daně z příjmu právnických osob přinucena vzít si úvěr uvnitř skupiny místo navýšení vlastního kapitálu, a tedy zvýšit svůj pákový efekt. Z hospodářského hlediska ovšem vysoký pákový efekt dluhu či povinnost platit úroky místo využití dlouhodobějšího financování ve formě kapitálu nemusí být vždy žádoucí. Kromě toho v Nizozemsku vlivem arbitráže mezi cizím a vlastním kapitálem zřejmě došlo ke ztrátě daňových příjmů.

(107)

Opatření je otevřené všem společnostem podléhajícím dani z příjmu právnických osob a přijímajícím či vyplácejícím úroky v rámci vztahů ve skupině a neobsahuje žádné diskriminační prvky, jako je omezení ohledně země, v níž se má transakce provést.

(108)

Skutečnost, že má být zaváděný režim povinný, zajišťuje, že se bude používat pro všechny společnosti ve skupině (které provádějí úvěrové transakce uvnitř skupiny) bez možnosti z režimu vystoupit a bez rozdílného zacházení se společnostmi ve skupině. Kromě toho nová definice „společnosti ve skupině“ pro účely opatření, která je založena na kontrole (místo minimálního podílu), omezuje možné prvky právní selektivity rozšířením působnosti opatření.

(109)

V této souvislosti Komise konstatuje, že po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení neobdržela žádné stížnosti ani připomínky od zástupců nizozemských zaměstnavatelů, v nichž by se tvrdilo, že opatření nebudou moci využívat malé a střední podniky.

(110)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise odlišila čistě vnitrostátní situaci, kdy jsou všechny společnosti patřící do skupiny usazeny v Nizozemsku, od přeshraniční situace, kdy nizozemská společnost půjčuje finanční prostředky přidružené společnosti usazené v zahraničí. Komise uvedla, že v čistě vnitrostátním rámci by opatření pravděpodobně bylo daňově neutrální. Avšak u přeshraničních transakcí by se na nizozemskou společnost vztahovalo nižší zdanění sazbou 5 %, zatímco na přidruženou společnost usazenou v zahraničí by se nevztahovala nizozemská pravidla omezující odpočitatelnost zaplacených úroků. Komise dospěla k závěru, že by režim mohl poskytovat faktickou selektivní výhodu, protože motivaci používat tento režim by měla pouze nadnárodní skupina společností, která provádí přeshraniční transakce s úroky uvnitř skupiny v daňových jurisdikcích s daní z příjmu právnických osob vyšší než 5 %.

(111)

Komise se domnívá, že její konečné posouzení by mezi čistě vnitrostátními situacemi a přeshraničními situacemi rozlišovat nemělo.

(112)

Zaprvé jsou konkrétní ustanovení režimu stejná jak ve vnitrostátních, tak v přeshraničních situacích. Režim neobsahuje žádné ustanovení, které by rozlišovalo mezi domácími a zahraničními příjmy či náklady.

(113)

Zadruhé, jak správně upozornily nizozemské orgány a zúčastněné strany, jakákoli výhoda získaná v přeshraničním kontextu jdoucí nad rámec výhody získané ve vnitrostátním kontextu není výsledkem nižší nizozemské sazby pro přijaté úroky uvnitř skupiny, nýbrž neomezeného odpočtu zaplacených úroků uvnitř skupiny, který se uplatňuje v zahraničí.

(114)

Sazby daně z příjmu právnických osob nejsou v EU harmonizovány a Nizozemsko nemá vliv na sazby používané jinými zeměmi. Pokud se podnikům podaří využít rozdílu v daňových sazbách, tj. neexistující harmonizace, Nizozemsko za to nenese odpovědnost. Jak potvrdil Soudní dvůr (17), podniky mohou využívat rozdílných úrovní zdanění v členských státech.

(115)

Komise souhlasí s tím, že případnou výhodu vyplývající z mezinárodního kontextu v případech, kdy nízká daňová sazba v Nizozemsku není spojena s nízkou mírou odpočtu v Nizozemsku, nýbrž s běžnou mírou odpočtu v zahraničí, nelze přičítat Nizozemsku (18).

(116)

Rovněž je třeba zdůraznit, že výhoda daná odpočtem podle běžné sazby v zahraničí nebude financována z nizozemských prostředků a že odpočet podle běžné sazby v dotčené zemi bude vycházet pouze z použití běžného daňového systému (a nikoli ze zvláštního opatření, které by se od něj odchylovalo).

(117)

V důsledku toho má Komise za to, že veškeré výhody na úrovni nadnárodní skupiny, které by vyplývaly z přeshraniční situace a které jsou popsány v rozhodnutí o zahájení řízení, jsou důsledkem daňových rozdílů mezi různými daňovými jurisdikcemi, a proto by neměly být součástí posouzení státní podpory.

(118)

Stejně jako u každého daňového opatření obecně nelze vyloučit, že společnosti patřící do skupiny, které působí v určitých odvětvích, mohou mít z opatření větší prospěch kvůli větší četnosti finančních transakcí v jejich odvětví. To platí zejména pro společnosti působící ve finančnictví, jejichž hlavní činností je půjčování finančních prostředků a které v důsledku opatření jistě mohou začít více půjčovat společnostem ve spojení. K tomu je ovšem nutné poznamenat, že nizozemské opatření kvůli zamezení svému zneužívání obsahuje ustanovení omezující částku, která může být zdaněna nebo odpočítána podle snížené sazby (viz oddíl II.3). Toto omezení se bude týkat zvláště společností ve finančním odvětví, a bude jím tedy omezeno veškeré riziko zneužití. Kromě toho se ve sdělení Komise o zdanění uvádí: „Skutečnost, že některé podniky nebo některá odvětví těží z těchto některých daňových opatření více než jiné, neznamená nezbytně, že se na ně vztahují soutěžní předpisy upravující státní podporu.“ (19).

(119)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyslovila názor, že nelze vyloučit, že hlavními příjemci v rámci režimu by mohli být dřívější příjemci v režimu mezinárodních finančních aktivit, o němž bylo rozhodnuto, že představuje neslučitelnou státní podporu.

(120)

Zde je třeba uvést, že aby byly způsobilé pro režim mezinárodních finančních aktivit, musely společnosti splňovat mimo jiné tyto podmínky:

společnost využívající režimu musela provádět finanční aktivity pro části skupiny, které působí alespoň ve čtyřech zemích nebo alespoň ve dvou světadílech,

způsobilé byly pouze finanční operace, které mohou být prováděny nezávisle na Nizozemsku,

ve společnostech ve skupině usazených v Nizozemsku nesmělo být přímo či nepřímo využíváno více než 10 % celkového kapitálu (vlastního a cizího), který společnost používá pro své finanční aktivity.

(121)

Vzhledem k těmto požadavkům a omezenému počtu příjemců (87) považovala Komise režim mezinárodních finančních aktivit za selektivní opatření.

(122)

Jak upozornily nizozemské orgány, režim daňového režimu pro úroky žádné takové požadavky neobsahuje. Kromě toho bude okruh podniků, které budou mít prospěch z daňového režimu pro úroky ve skupině, mnohem širší než 87 podniků, které využívaly režim mezinárodních finančních aktivit.

(123)

V této souvislosti nelze tvrdit, že velké (nadnárodní) společnosti budou mít k režimu snadnější přístup než malé a střední podniky, a budou z něj tudíž mít neúměrný užitek. Podle statistik předložených nizozemskými orgány, v nichž se jednoznačně rozlišuje mezi malými a středními podniky na jedné straně a velkými podniky na druhé straně, má 200 000 podniků (z celkových 335 000) alespoň jednu přidruženou společnost ve skupině, a tedy může přijímat nebo vyplácet úroky uvnitř skupiny. Z těchto podniků má 50 000 alespoň jednu zahraniční společnost patřící do skupiny a 47 000 (95 %) z tohoto počtu jsou malé a střední podniky. Z toho jasně vyplývá, že opatření nebude diskriminační vůči malým a středním podnikům.

(124)

V bodech 83 až 123 je vysvětleno, že opatření neuděluje diskriminačním způsobem výhodu podnikům v podobné situaci a že by ve skutečnosti mělo posílit daňovou neutralitu.

(125)

Rovněž bylo shledáno, že faktická výhoda nadnárodních společností, která může v přeshraničních situacích vyplývat z existence rozdílů mezi daňovými systémy, nespadá do působnosti pravidel státní podpory, protože tyto rozdíly nelze přičítat Nizozemsku.

(126)

V každém případě Komise soudí, že opatření je skutečně otevřené všem podnikům v Nizozemsku, poněvadž založení skupiny nebrání žádné právní ani hospodářské překážky.

(127)

Poslední změna, kterou nizozemské orgány zavedly, usnadní založení společnosti v Nizozemsku, protože ruší zákonný požadavek na kapitál společnosti s ručením omezeným ve výši 18 000 EUR. Každá společnost tak bude moci v Nizozemsku snadno založit (druhou) společnost, a tedy skupinu. Díky tomu bude mít přístup k opatření, tj. daňovému režimu pro úroky, kterákoli jednotlivá společnost, aniž by musela mít určitou hospodářskou sílu nebo významné kapitálové zdroje. Jelikož vytvoření skupiny se stane pouhou organizační záležitostí, která nebude spojena s neúměrnými náklady, požadavek, že musí být součástí skupiny společností, již nebude představovat překážku pro žádný podnik, který chce využívat daňového režimu pro úroky ve skupině.

VIII.   ZÁVĚR

(128)

Komise shledává, že daňový režim pro úroky ve skupině, který hodlá zavést Nizozemsko, neuděluje selektivní výhodu, kterou by bylo možné přičítat Nizozemsku, společnostem usazeným v Nizozemsku, jež jsou součástí skupiny, ani zahraničním společnostem patřícím do skupiny, které mají stálou provozovnu v Nizozemsku, a tudíž toto opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

„Daňový režim pro úroky ve skupině“, který Nizozemsko hodlá zavést pro zdanění úrokových toků uvnitř skupin, nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

Zavedení režimu se proto povoluje.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Nizozemskému království.

V Bruselu dne 8. července 2009.

Za Komisi

Neelie KROES

členka Komise


(1)  Úř. věst. C 66, 22.3.2007, s. 30.

(2)  Srov. poznámka pod čarou 1.

(3)  Pro zdanitelný příjem do výše 40 000 EUR se používá sazba 20 % a pro zdanitelný příjem mezi 40 000 a 200 000 EUR sazba 23,5 %.

(4)  Struktura typu back-to-back existuje, pokud z právního hlediska úvěr poskytne banka, ale skutečné riziko ve vztahu k dlužníkům a směnnému kurzu nese některá společnost ze skupiny, například prostřednictvím záruky, kterou poskytla dotyčné bance.

(5)  Skutečná kontrola v každém případě existuje, pokud jeden subjekt drží většinu hlasovacích práv v jiném subjektu nebo pokud třetí fyzická osoba nebo subjekt drží většinu hlasovacích práv v obou subjektech účastnících se ujednání o úvěru.

(6)  Rozhodnutí Komise 2003/515/ES (Úř. věst. L 180, 18.7.2003, s. 52).

(7)  Rozhodnutí Komise 2003/883/ES (Úř. věst. L 330, 18.12.2003, s. 23).

(8)  Verbond van Nederlandse Ondernemingen – Nederlands Christelijk Werkgeversverbond.

(9)  Viz mimo jiné věc C-487/06 P, British Aggregates v. Komise, 2008, dosud nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 82; věc C-409/00, Španělsko v. Komise, Sb. rozh. 2003, s. I-1487, bod 47; věc C-88/03, Portugalsko v. Komise, Sb. rozh. 2006, s. I-7115, bod 54; a spojené věci C-428/06 až C-434/06, UGT-Rioja a další, 2008, dosud nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 46.

(10)  Viz například věc C-56/93, Belgie v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. I-723, bod 79; věc C-241/94, Francie v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. I-4551, bod 20; věc C-75/97, Belgie v. Komise, Sb. rozh. 1999, s. I-3671, bod 25; a věc C-409/00, Španělsko v. Komise, Sb. rozh. 2003, s. I-10901, bod 46.

(11)  Viz například věc C-66/02, Itálie v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. I-10901, bod 101.

(12)  Úř. věst. C 384, 10.12.1998, s. 3, bod 24.

(13)  Bod 22 rozhodnutí o zahájení řízení.

(14)  Výrazy „společnosti ve spojení“ a „skupina“ se v celém znění tohoto rozhodnutí kvůli usnadnění používají pro společnosti, které jsou ve spojení prostřednictvím společné kontroly, ať přímo či nepřímo – viz 98. bod odůvodnění.

(15)  V této souvislosti je třeba poznamenat, že Soudní dvůr měl ve svém posouzení daňového režimu koordinačních center usazených v Belgii (viz spojené věci C-182/03 a C-217/03, Belgie v. Komise, Sb. rozh. 2006, s. I-5479, body 86 až 118) za to, že paušální určení příjmu metodou „cost plus“ je hospodářským zvýhodněním ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES a že „nelze toto posouzení zpochybnit ani skutečností, že zahrnutí finančních poplatků by mohlo v určitých případech zapříčinit příliš vysoký daňový základ, ani významem daňového zatížení, jež by mohla nést skupina, ani skutečností, že centrum lze zdanit, aniž by realizovalo zisk“. Soudní dvůr rovněž usoudil, že osvobození koordinačních center od daně z nemovitého majetku představuje jejich hospodářské zvýhodnění. „Skutečnost, že je skutečně čerpá pouhých 5 % koordinačních center, jelikož všechna ostatní využívají své vlastní nemovitosti, nemá vliv na toto posouzení, protože volba mezi vlastnictvím a pronájmem nemovitosti je výlučně v pravomoci těchto center.“

(16)  Například vyplacené dividendy nejsou odpočitatelné na úrovni vyplácející společnosti, ale na úrovni jednotlivých akcionářů jsou zdanitelné.

(17)  Věc C-196/04, Cadbury Schweppes v. Commissioners of Inland Revenue, Sb. rozh. 2006, s. I-7995, viz zejména body 36 a 37.

(18)  Viz též rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-308/00, Salzgitter v. Commission, Sb. rozh. 2004, s. II-1933, v němž Soudní dvůr uvedl, že nemůže být provedeno srovnávací zkoumání daňových pravidel použitelných ve všech členských státech, ba i pouze v některých z nich, aniž by bylo zkresleno poslání ustanovení týkajících se kontroly státních podpor.

(19)  Poznámka pod čarou 8, bod 14.


Opravy

4.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 288/40


Oprava nařízení Rady (ES) č. 501/2009 ze dne 15. června 2009, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje rozhodnutí 2009/62/ES

( Úřední věstník Evropské unie L 151 ze dne 16. června 2009 )

Strana 14, článek 1:

místo:

„Seznam uvedený v čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 je obsažen v příloze tohoto rozhodnutí.“,

má být:

„Seznam uvedený v čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 je obsažen v příloze tohoto nařízení.“