ISSN 1725-5074

doi:10.3000/17255074.L_2009.200.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 200

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 52
31. července 2009


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti ( 1 )

1

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 662/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi ve zvláště vymezených věcech v oblasti práva rozhodného ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích

25

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 ze dne 13. července 2009 o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky

31

 

*

Nařízení Rady (ES) č. 664/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o příslušnosti, uznávání a výkonu rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, věcech rodičovské zodpovědnosti a věcech vyživovacích povinností a o právu rozhodném ve věcech vyživovacích povinností

46

 

 

Opravy

 

*

Oprava nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (Úř. věst. L 188 ze dne 18.7.2009)

52

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

31.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 200/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 661/2009

ze dne 13. července 2009

o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. K tomu účelu se uplatňuje komplexní systém Společenství pro schvalování typu motorových vozidel, stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (3).

(2)

Toto nařízení je zvláštním nařízením pro účely postupu Společenství pro schvalování typu motorových vozidel stanoveného směrnicí 2007/46/ES. Přílohy IV, VI, XI a XV uvedené směrnice by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(3)

Tímto nařízením není dotčen postup jednorázového a kombinovaného schvalování typu vozidel uvedený v článku 6 směrnice 2007/46/ES.

(4)

V rámci Společenství byly harmonizovány technické požadavky pro schvalování typu motorových vozidel ohledně řady bezpečnostních a environmentálních prvků, aby v jednotlivých členských státech nebyly uplatňovány rozdílné požadavky a aby byla v celém Společenství zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti silničního provozu a ochrany životního prostředí.

(5)

Cílem tohoto nařízení je proto také zvýšit konkurenceschopnost automobilového průmyslu Společenství a zároveň umožnit členským státům účinně dohlížet na to, zda jsou na trhu dodržovány podrobné požadavky pro schvalování typu motorových vozidel uvedené v tomto nařízení, které souvisejí s uváděním dotyčných výrobků na trh.

(6)

Z důvodu dostupnosti systémů monitorování tlaku v pneumatikách, které zároveň zvyšují bezpečnost pneumatik a zlepšují jejich vliv na životní prostředí, je vhodné stanovit požadavky týkající se obecné bezpečnosti motorových vozidel pneumatik a jejich vlivu na životní prostředí.

(7)

Na žádost Evropského parlamentu byl u právních předpisů Společenství o motorových vozidlech použit nový regulativní přístup. Toto nařízení by proto mělo stanovit pouze základní ustanovení týkající se bezpečnosti motorových vozidel a emisí CO2 a hluku z pneumatik, zatímco technické specifikace by měly být stanoveny v prováděcích opatřeních přijatých v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(8)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k zavedení zvláštních postupů, zkoušek a požadavků na schvalování typu motorových vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků; k přesnějšímu vymezení charakteristik, které musí pneumatika splňovat, aby mohla být označena za „pneumatiku pro zvláštní užití“, „profesionální terénní pneumatiku“, „zesílenou pneumatiku“, „pneumatiku pro vysoké zatížení“, „pneumatiku pro jízdu na sněhu“, „náhradní pneumatiku pro dočasné užití typu T“ nebo „trakční pneumatiku“; ke stanovení zvláštních bezpečnostních požadavků na vozidla určená k přepravě nebezpečných věcí po silnicích uvnitř členských států nebo mezi nimi; k osvobození některých vozidel či tříd vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 od povinnosti instalace vyspělých systémů nouzového brzdění anebo systémů varování při vybočení z jízdního pruhu; ke změně mezních hodnot pro valivý odpor a hluk odvalování pneumatik na základě výsledků změn zkušebních postupů, aniž by bylo nutno slevit ze současné úrovně ochrany životního prostředí; k zavedení pravidel týkajících se postupu stanovení hladiny hluku pneumatik; ke zkrácení období pro doprodej pneumatik, které nesplňují nové požadavky stanovené v tomto nařízení a v prováděcích opatřeních k němu, a ke změně přílohy IV tak, aby zahrnovala předpisy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN), které jsou závazné podle rozhodnutí Rady 97/836/ES ze dne 27. listopadu 1997 o přistoupení Evropského společenství k Dohodě Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (5). Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(9)

Kromě probíhající iniciativy Komise zaměřené na vytvoření systému klasifikace vozovek by Komise měla do dvanácti měsíců po dni vstupu tohoto nařízení v platnost předložit návrh na klasifikaci vozovek Evropské unie podle toho, kolik na nich vzniká hluku. Tento návrh doplní sledování hlukové zátěže v přepravě motorovými vozidly s cílem stanovit vhodné priority a požadavky na povrch vozovek a zavést maximální mezní hodnoty pro hluk vytvářený na vozovce.

(10)

Technický pokrok v oblasti vyspělých bezpečnostních systémů pro vozidla skýtá nové možnosti snížení obětí nehod. Aby se co nejvíce snížil počet obětí nehod, je nutné přijmout opatření k zavedení některých souvisejících nových technologií.

(11)

Povinné a soustavné používání vyspělých technologií při výrobě pneumatik a používání pneumatik s nízkým valivým odporem je zásadní pro to, aby se v odvětví dopravy snížil podíl emisí skleníkových plynů produkovaných silniční dopravou, a současně pro podporu inovací, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti automobilového průmyslu Společenství.

(12)

Aby byly zjednodušeny právní předpisy o schvalování typu v souladu s doporučeními obsaženými v závěrečné zprávě pracovní skupiny na vysoké úrovni CARS 21, je vhodné zrušit některé směrnice, aniž by došlo ke snížení ochrany účastníků silničního provozu. Požadavky stanovené v uvedených směrnicích by měly být přejaty tímto nařízením a měly by být případně nahrazeny odkazy na odpovídající předpisy EHK OSN tak, jak byly začleněny do práva Společenství v souladu s rozhodnutím 97/836/ES. Ke snížení administrativní zátěže procesu schvalování typu je vhodné umožnit výrobcům motorových vozidel, aby schválení typu pro účely tohoto nařízení případně získali tak, že získají schválení v souladu s příslušným předpisem EHK OSN uvedeným v příloze IV tohoto nařízení.

(13)

Je vhodné, aby vozidla byla konstruována, vyráběna a montována takovým způsobem, aby se minimalizovalo riziko zranění cestujících ve vozidle a ostatních účastníků silničního provozu. Je proto nezbytné, aby výrobci zajišťovali, aby vozidla splňovala příslušné požadavky stanovené tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu. Uvedená ustanovení by měla mimo jiné obsahovat požadavky na kompaktnost konstrukce vozidel, pomocné systémy ovládání vozidla řidičem, systémy, které zabezpečují řidiči viditelnost a poskytují mu informace o stavu vozidla a okolního prostředí, osvětlovací systémy vozidla, systémy ochrany cestujících ve vozidle, vnějšek vozidla a příslušenství, hmotnosti a rozměry vozidla, pneumatiky, vyspělé systémy pro vozidla a různé další prvky. Dále je nutné, aby vozidla splňovala zvláštní ustanovení týkající se některých nákladních vozidel a jejich přípojných vozidel, případně zvláštní ustanovení týkající se autobusů.

(14)

Harmonogram pro zavádění nových zvláštních požadavků na schvalování typu vozidel by měl zohlednit technickou proveditelnost takových požadavků. Obecně by měly požadavky platit zpočátku pouze pro nové typy vozidel. U stávajících typů vozidel by měla být ke splnění požadavků poskytnuta prodloužená lhůta. Povinné montování systémů monitorování tlaku v pneumatikách by navíc mělo zpočátku platit pouze pro osobní automobily. Povinné montování ostatních vyspělých bezpečnostních prvků by mělo zpočátku platit pouze pro těžká nákladní vozidla.

(15)

Komise by měla pokračovat v hodnocení technické a ekonomické proveditelnosti a tržní zralosti dalších vyspělých bezpečnostních prvků a předložit zprávu, včetně případných návrhů změn tohoto nařízení, do 1. prosince 2012 a dále každé tři roky.

(16)

Komise by měla posoudit, zda by bylo možné rozšířit povinnou montáž systémů monitorování tlaku v pneumatikách, systémů varování při vybočení z jízdního pruhu a vyspělých systémů nouzového brzdění i na vozidla jiných kategorií, a případně navrhnout změnu tohoto nařízení.

(17)

Komise by měla posoudit, zda by bylo možné zpřísnit požadavky na přilnavost pneumatik na mokrých površích, a případně navrhnout změnu tohoto nařízení. Členské státy by měly zajistit účinný dohled nad trhem.

(18)

Potenciálu zvyšování bezpečnosti a snižování emisí CO2 a hluku z dopravy lze plně využít pouze ve spojení se systémem označování pneumatik, který by se zaměřoval na informování spotřebitele o vlastnostech pneumatik.

(19)

Je vhodné, aby byla provedena opatření oznámená ve sdělení Komise ze dne 7. února 2007 nazvaném „Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel“ zaměřená na snižování emisí CO2 z pneumatik. Tohoto snížení by se mělo dosáhnout kombinací používání pneumatik s nízkým valivým odporem a systémů monitorování tlaku v pneumatikách. Zároveň je vhodné stanovit požadavky zaměřené na snižování hluku z pneumatik a požadavky na přilnavost na mokrých površích zajišťující, aby byly dodržovány úrovně bezpečnosti pneumatik. Související harmonogram provádění by měl odrážet stupeň náročnosti plnění těchto požadavků. Vzhledem k náročnosti plnění požadavků ohledně hluku odvalování pneumatik a k době, kterou průmysl potřebuje na nahrazení stávajících řad pneumatik, je zejména vhodné poskytnout delší období na zavádění požadavků na hluk odvalování pneumatik ohledně nových pneumatik stávajících typů.

(20)

Některé kategorie pneumatik, včetně profesionálních terénních pneumatik, které podléhají rychlostnímu omezení, a pneumatik určených pouze pro vozidla poprvé zaregistrovaná před rokem 1990, budou nejspíše vyráběny pouze ve velmi malých množstvích. Proto je vhodné osvobodit tyto kategorie pneumatik od některých požadavků stanovených tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, pokud se tyto požadavky neslučují s použitím těchto pneumatik nebo pokud je jimi uložená dodatečná zátěž nepřiměřená.

(21)

Pokud jde o protektorované pneumatiky, měla by Komise řádně vyhodnotit toto odvětví se zapojením všech zúčastněných subjektů a zvážit, zda je třeba upravit stávající regulační rámec.

(22)

Pro některé zvláštní kategorie pneumatik je vhodné stanovit úlevy ohledně některých mezních hodnot valivého odporu a hluku odvalování pneumatik s cílem přihlédnout k jejich konstrukci a funkčním charakteristikám. Zejména je vhodné stanovit tyto úlevy v případě pneumatik konstruovaných tak, aby měly za mimořádných sněhových podmínek lepší trakci a brzdný účinek.

(23)

Pneumatiky pro zvláštní užití se používají u vozidel vstupujících na staveniště a do těžebních oblastí, a proto jsou konstruovány především tak, aby měly lepší výkon v terénu než pneumatiky určené pouze pro používání na silnicích. Aby mohly podávat tento výkon, jsou vyráběny z materiálů, které jim umožňují lépe odolávat poškození než v případě normálních pneumatik, a mají blokový vzorek. Jelikož v důsledku obou těchto konstrukčních vlastností pneumatiky pro zvláštní užití produkují více hluku než normální pneumatiky, mělo by být povoleno, aby produkovaly více hluku než normální pneumatiky.

(24)

Elektronické systémy kontroly stability, vyspělé systémy nouzového brzdění a systémy varování při vybočení z jízdního pruhu mají vysokou schopnost značně snížit počet obětí nehod. Proto by Komise měla v souladu s předpisy EHK OSN stanovit požadavky na tyto systémy u kategorií vozidel, u nichž je jejich používání vhodné a u nichž je prokázáno, že zlepší celkovou úroveň bezpečnosti. Měla by být stanovena dostatečně dlouhá lhůta pro provedení těchto požadavků, aby mohla být přijata prováděcí opatření a poté mohly být tyto složité technologie vyvinuty a instalovány do vozidel.

(25)

S účinkem od roku 2011 pro nová schválení typu a od roku 2014 pro nová vozidla by měly lhůty pro povinnou montáž elektronických systémů kontroly stability na těžkých užitkových vozidlech odpovídat datům stanoveným v tomto nařízení.

(26)

Až do zavedení elektronických systémů kontroly stability by Komise měla přijímat opatření a vést kampaně, kterými by informovala o účinnosti těchto systémů a propagovala jejich prodej. Komise by měla kromě toho sledovat cenový vývoj, aby prověřila, zda nedochází k neúměrnému nárůstu cen nových vozů v důsledku jejich vybavení podle nových bezpečnostních norem.

(27)

Opatření, jež budou navržena na základě tohoto nařízení nebo postupů, jež mají být provedeny v rámci jeho uplatňování, by měla být v souladu se zásadami, které Komise stanovila ve sdělení ze dne 7. února 2007 nazvaném „Regulační rámec pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století“. Zejména by v zájmu zdokonalení a zjednodušení právní úpravy, a aby nebylo stále nutné aktualizovat stávající právní předpisy Společenství týkající se technických specifikací, mělo toto nařízení odkazovat na stávající mezinárodní normy a předpisy, aniž by je bylo nutné opakovat v právním rámci Společenství.

(28)

Je důležité, aby náhradní součásti pro systémy, na které se toto nařízení vztahuje, podléhaly rovnocenným požadavkům na bezpečnost a schvalovacím postupům. Proto je vhodné zajistit schvalování náhradních součástí a samostatných technických celků.

(29)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)

Toto nařízení souvisí s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (6) a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (7). Zejména by ustanovení tohoto nařízení týkající se snížení emisí CO2 měla být co nejvíce propojena s dodatečnými opatřeními zaměřenými na snížení CO2 o dalších 10 g na základě cílové hodnoty emisí CO2 ve výši 130 g.

(31)

Komise by měla v přiměřené lhůtě navrhnout v rámci integrovanějšího přístupu další změny tohoto nařízení či předložit jiné návrhy na základě komplexního posouzení dopadů, které se bude zabývat všemi dalšími možnými opatřeními k dosažení požadovaných cílových hodnot emisí CO2 a bude se vztahovat na další technologie dostupné na trhu, včetně technologií na udržování tlaku v pneumatikách, zlepšování povrchu vozovek a všech dalších nových relevantních technologií, jakož i na požadavky týkající se účinnosti klimatizace, které mají či by mohly mít zřetelný vliv na valivý odpor pneumatik nebo na hospodárnost spotřeby pohonných hmot u vozidla a na emise CO2.

(32)

K řešení problému hluku na silnicích by měl být uplatňován jednotný a ucelený přístup. S ohledem na skutečnost, že hluk na silnicích je výrazně ovlivňován povrchem vozovky, probíhá nyní přezkum normy ISO 10844, která by měla být v tomto ohledu posouzena s cílem dalšího zlepšení povrchu vozovek. Členské státy by měly v rámci stávajících norem ISO investovat více prostředků do zlepšení povrchu svých vozovek. Dále je třeba vytvořit jednotnou koncepci týkající se emisí hluku, která by zahrnovala všechny dopravní systémy a která by se kromě hluku vznikajícího v silniční dopravě zabývala i hlukem v letecké a železniční dopravě.

(33)

Ode dne použitelnosti příslušných požadavků na nová vozidla, nové součásti a samostatné technické celky, které stanoví toto nařízení, by měly být zrušeny tyto směrnice:

směrnice Rady 70/221/EHS ze dne 20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se palivových nádrží a ochrany proti podjetí zezadu u motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (8),

směrnice Rady 70/222/EHS ze dne 20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se umístění a připevnění zadních registračních tabulek na motorových vozidlech a jejich přípojných vozidlech (9),

směrnice Rady 70/311/EHS ze dne 8. června 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se mechanismu řízení motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (10),

směrnice Rady 70/387/EHS ze dne 27. července 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se dveří motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (11),

směrnice Rady 70/388/EHS ze dne 27. července 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zvukových výstražných zařízení motorových vozidel (12),

směrnice Rady 71/320/EHS ze dne 26. července 1971 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se brzdových zařízení určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (13),

směrnice Rady 72/245/EHS ze dne 20. června 1972 o vysokofrekvenčním rušení (elektromagnetické kompatibilitě) vozidel (14),

směrnice Rady 74/60/EHS ze dne 17. prosince 1973 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (15),

směrnice Rady 74/61/EHS ze dne 17. prosince 1973 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zařízení bránících neoprávněnému použití motorových vozidel (16),

směrnice Rady 74/297/EHS ze dne 4. června 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (chování mechanismu řízení při nárazu) (17),

směrnice Rady 74/408/EHS ze dne 22. července 1974 týkající se motorových vozidel s ohledem na sedadla, jejich ukotvení a opěrky hlavy (18),

směrnice Rady 74/483/EHS ze dne 17. září 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnějších výčnělků motorových vozidel (19),

směrnice Rady 75/443/EHS ze dne 26. června 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zpětného chodu a rychloměrného zařízení motorových vozidel (20),

směrnice Rady 76/114/EHS ze dne 18. prosince 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se povinných štítků a nápisů pro motorová vozidla a pro jejich přípojná vozidla a pro jejich umístění a způsob upevnění (21),

směrnice Rady 76/115/EHS ze dne 18. prosince 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů motorových vozidel (22),

směrnice Rady 76/756/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (23),

směrnice Rady 76/757/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se odrazek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (24),

směrnice Rady 76/758/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňkových obrysových svítilen, předních obrysových svítilen, zadních obrysových svítilen, brzdových svítilen, denních svítilen a bočních obrysových svítilen motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (25),

směrnice Rady 76/759/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se směrových svítilen motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (26),

směrnice Rady 76/760/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se svítilen zadních registračních tabulek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (27),

směrnice Rady 76/761/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se světlometů motorových vozidel, které slouží jako dálkové nebo potkávací světlomety, a zdrojů světla (žárovek a jiných zdrojů) užitých ve schválených světlometech nebo svítilnách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (28),

směrnice Rady 76/762/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se předních mlhových světlometů motorových vozidel (29),

směrnice Rady 77/389/EHS ze dne 17. května 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se odtahových úchytů motorových vozidel (30),

směrnice Rady 77/538/EHS ze dne 28. června 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zadních mlhových svítilen motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (31),

směrnice Rady 77/539/EHS ze dne 28. června 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zpětných světlometů motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (32),

směrnice Rady 77/540/EHS ze dne 28. června 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se parkovacích svítilen motorových vozidel (33),

směrnice Rady 77/541/EHS ze dne 28. června 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnostních pásů a zádržných systémů motorových vozidel (34),

směrnice Rady 77/649/EHS ze dne 27. září 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pole výhledu řidičů motorových vozidel (35),

směrnice Rady 78/316/EHS ze dne 21. prosince 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (označení ovládačů, sdělovačů a indikátorů) (36),

směrnice Rady 78/317/EHS ze dne 21. prosince 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů odmrazování a odmlžování zasklených povrchů motorových vozidel (37),

směrnice Rady 78/318/EHS ze dne 21. prosince 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů stírání a ostřikování čelních skel motorových vozidel (38),

směrnice Rady 78/549/EHS ze dne 12. června 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se krytů kol motorových vozidel (39),

směrnice Rady 78/932/EHS ze dne 16. října 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opěrek hlavy na sedadlech motorových vozidel (40),

směrnice Rady 89/297/EHS ze dne 13. dubna 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se boční ochrany (bočních ochranných zařízení) určitých motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (41),

směrnice Rady 91/226/EHS ze dne 27. března 1991 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (42),

směrnice Rady 92/21/EHS ze dne 31. března 1992 o hmotnostech a rozměrech motorových vozidel kategorie M1  (43),

směrnice Rady 92/22/EHS ze dne 31. března 1992 o bezpečnostním zasklení a zasklívacích materiálech motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (44),

směrnice Rady 92/23/EHS ze dne 31. března 1992 o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži (45),

směrnice Rady 92/24/EHS ze dne 31. března 1992 o omezovačích rychlosti nebo podobných palubních systémech omezení rychlosti u některých kategorií motorových vozidel (46),

směrnice Rady 92/114/EHS ze dne 17. prosince 1992 týkající se vnějších výčnělků před zadní stěnou kabiny motorových vozidel kategorie N (47),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/20/ES ze dne 30. května 1994 o mechanických spojovacích zařízeních motorových vozidel a přípojných vozidel a jejich připevnění na tato vozidla (48),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/28/ES ze dne 24. října 1995 o hořlavosti materiálů vnitřní výbavy určitých kategorií motorových vozidel (49),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/27/ES ze dne 20. května 1996 o ochraně cestujících v motorových vozidlech při bočním nárazu a o změně směrnice 70/156/EHS (50),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/79/ES ze dne 16. prosince 1996 o ochraně cestujících v motorových vozidlech při čelním nárazu a o změně směrnice 70/156/EHS (51),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/27/ES ze dne 22. července 1997 o hmotnostech a rozměrech určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o změně směrnice 70/156/EHS (52),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/91/ES ze dne 14. prosince 1998 o motorových vozidlech a jejich přípojných vozidlech určených pro silniční přepravu nebezpečných věcí a o změně směrnice 70/156/EHS o schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (53),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/40/ES ze dne 26. června 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany proti podjetí zepředu u motorových vozidel a o změně směrnice Rady 70/156/EHS (54),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/56/ES ze dne 27. září 2001 o systémech vytápění pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, o změně směrnice Rady 70/156/EHS a o zrušení směrnice Rady 78/548/EHS (55),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001 o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče, a o změně směrnic 70/156/EHS a 97/27/ES (56),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/97/ES ze dne 10. listopadu 2003 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu zařízení pro nepřímý výhled a vozidel vybavených těmito zařízeními, kterou se mění směrnice 70/156/EHS a zrušuje směrnice 71/127/EHS (57).

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž dosažení vnitřního trhu zavedením společných technických požadavků týkajících se bezpečnosti motorových vozidel a pneumatik a jejich vlivu na životní prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu potřebné činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví požadavky:

1)

na schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla s ohledem na jejich bezpečnost;

2)

na schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o systémy monitorování tlaku v pneumatikách, s ohledem na jejich bezpečnost, palivovou účinnost a emise CO2, a pokud jde o ukazatele rychlostních stupňů, s ohledem na jejich palivovou účinnost a emise CO2; a

3)

na schvalování typu nově vyrobených pneumatik s ohledem na jejich bezpečnost, valivý odpor a emise hluku odvalování pneumatik.

Článek 2

Oblast působnosti

Toto nařízení se vztahuje s výhradou článků 5 až 12 na vozidla kategorií M, N a O a na systémy, konstrukční části a samostatné technické celky pro ně určené vymezené v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v článku 3 směrnice 2007/46/ES.

Vedle toho se rozumí:

1)

„elektronickou kontrolou stability“ elektronická ovládací funkce vozidla, která zlepšuje dynamickou stabilitu vozidla;

2)

„vozidlem třídy I M2 nebo M3“ vozidlo kategorie M2 nebo M3 s kapacitou více než 22 cestujících kromě řidiče, které je konstruováno tak, že má prostor pro stojící cestující, který umožňuje jejich častý pohyb;

3)

„vozidlem třídy A M2 nebo M3“ vozidlo kategorie M2 nebo M3 s kapacitou nejvýše 22 cestujících kromě řidiče, které je určeno k přepravě stojících cestujících, má sedadla a je vybaveno pro stojící cestující;

4)

„systémem varování při vybočení z jízdního pruhu“ systém, který řidiče upozorňuje na neúmyslné vybočení vozidla z jízdního pruhu;

5)

„vyspělým systémem nouzového brzdění“ systém, který dokáže automaticky zjistit mimořádnou situaci, aktivovat brzdový systém vozidla a zpomalit vozidlo s cílem zabránit srážce nebo ji zmírnit;

6)

„indexem únosnosti“ jedno nebo dvě čísla, která představují zatížení, jež pneumatika snese na jednoduchém nebo jednoduchém a zdvojeném kole při rychlosti odpovídající příslušné rychlostní kategorii, a pokud je používána v souladu s požadavky stanovenými výrobcem;

7)

„systémem monitorování tlaku v pneumatikách“ systém namontovaný ve vozidle, kterým lze vyhodnocovat tlak v pneumatikách nebo jeho změny za časový úsek a poskytovat odpovídající informace za provozu vozidla uživateli;

8)

„pneumatikou pro zvláštní užití“ pneumatika určená pro smíšené použití, jak silniční, tak terénní, nebo pro jiné zvláštní použití;

9)

„profesionální terénní pneumatikou“ pneumatika pro zvláštní užití určená především pro jízdu v extrémních terénních podmínkách;

10)

„zesílenou pneumatikou“ nebo „pneumatikou pro vysoké zatížení“ pneumatika třídy C1, jejíž kostra je koncipována tak, aby unesla těžší náklad než odpovídající standardní pneumatika;

11.

„pneumatikou pro jízdu na sněhu“ pneumatika, jejíž vzorek běhounu, složení běhounu nebo struktura jsou konstruovány především k dosažení lepší výkonnosti ve sněhových podmínkách, než jaké dosahuje normální pneumatika, pokud jde o schopnost uvádět vozidlo do pohybu a udržovat je v něm;

12)

„náhradní pneumatikou pro dočasné užití typu T“ náhradní pneumatika pro dočasné užití konstruovaná pro použití při vyšším tlaku nahuštění, než jaký je stanoven pro standardní a zesílené pneumatiky;

13)

„trakční pneumatikou“ pneumatika třídy C2 nebo C3, která nese nápis „M + S“, „M.S.“ nebo „M&S“ a je určena k namontování na hnací nápravu či nápravy vozidla;

14)

„nechráněnými účastníky silničního provozu“ chodci, cyklisté a motocyklisté;

15)

„ukazatelem rychlostních stupňů“ viditelný ukazatel, který řidiči doporučuje zařadit jiný rychlostní stupeň;

16)

„manuální převodovkou“ převodovka, kterou lze ovládat tak, že přeřazení z jednoho rychlostního stupně na druhý je vždy okamžitým výsledkem činnosti řidiče, bez ohledu na způsob fyzického provedení tohoto úkonu; toto se nevztahuje na systémy, kdy řidič může pouze předem zvolit určitý způsob řazení či omezit počet rychlostních stupňů využívaných při řízení, kdy však ke skutečnému přeřazení rychlostních stupňů dochází nezávisle na rozhodnutí řidiče na základě určitých jízdních režimů.

KAPITOLA II

POVINNOSTI VÝROBCŮ

Článek 4

Obecné povinnosti

1.   Výrobci musí prokázat, že všem novým vozidlům, která jsou prodávána, registrována nebo uváděna do provozu ve Společenství, bylo uděleno schválení typu v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

2.   Výrobci se mohou rozhodnout, zda požádají o schválení typu pro veškeré systémy a montáž všech konstrukčních částí a samostatných technických celků, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo zda požádají o schválení typu pro jeden nebo více systémů a pro montáž jedné nebo více konstrukčních částí a jednoho nebo více samostatných technických celků, na něž se vztahuje toto nařízení. Schválení typu v souladu s předpisy EHK OSN uvedenými v příloze IV se považuje za ES schválení typu v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

3.   Výrobci musí prokázat, že všem novým systémům, konstrukčním částem a samostatným technickým celkům, které jsou prodávány nebo uváděny do provozu ve Společenství, bylo uděleno schválení typu v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

Článek 5

Obecné požadavky a zkoušky

1.   Výrobci zajistí, aby vozidla byla konstruována, vyráběna a montována takovým způsobem, aby se minimalizovalo riziko zranění cestujících ve vozidle a ostatních účastníků silničního provozu.

2.   Výrobci zajistí, aby vozidla, systémy, konstrukční části a samostatné technické celky splňovaly příslušné požadavky stanovené v tomto nařízení a prováděcích opatřeních k němu, včetně požadavků:

a)

na kompaktnost konstrukce vozidel, včetně nárazových zkoušek;

b)

na systémy usnadňující řidiči ovládání vozidla, včetně systémů řízení a brzdění a elektronických systémů kontroly stability;

c)

na systémy, které zabezpečují řidiči viditelnost a poskytují mu informace o stavu vozidla a okolního prostředí, včetně zasklení, zrcátek a informačních systémů řidiče;

d)

na osvětlovací systémy vozidla;

e)

na ochranu cestujících ve vozidle, včetně vnitřní výbavy, opěrek hlavy, bezpečnostních pásů, kotevních úchytů „ISOfix“ nebo vestavěných dětských zádržných systémů a dveří vozidla;

f)

na vnějšek vozidla a příslušenství;

g)

na elektromagnetickou kompatibilitu;

h)

na zvuková výstražná zařízení;

i)

na systémy vytápění;

j)

na zařízení bránící neoprávněnému použití;

k)

na identifikační systémy vozidla;

l)

na hmotnosti a rozměry;

m)

na elektrickou bezpečnost;

n)

na ukazatele rychlostních stupňů.

3.   Požadavky stanovené v odstavcích 1 a 2 se vztahují na vozidla a na systémy, konstrukční části a samostatné technické celky pro ně určené, jak je uvedeno v příloze I.

Článek 6

Zvláštní požadavky na některá vozidla kategorií N a O

1.   Vozidla kategorií N a O musí tam, kde to přichází v úvahu, splňovat vedle požadavků obsažených v článcích 5, 8, 9, 10 a 12 a prováděcích opatřeních k nim i požadavky stanovené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku a prováděcích opatřeních k němu.

2.   Vozidla kategorií N2 a N3 musí být konstruována tak, aby bylo v případě čelní srážky s jiným vozidlem minimalizováno riziko zranění cestujících ve vozidle způsobeného podjetím.

3.   Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 musí být konstruována tak, aby bylo v případě bočního nárazu do vozidla nechráněným účastníkem silničního provozu minimalizováno riziko jeho zranění způsobeného podjetím.

4.   Kabina vozidla nebo prostor určený pro řidiče a cestující musí mít dostatečnou pevnost, aby byl cestující ochráněn v případě nárazu, s přihlédnutím k předpisu EHK OSN č. 29.

5.   Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 musí být konstruována tak, aby byl minimalizován vliv rozstřiku emisí vozidla na schopnost vidění řidičů ostatních vozidel.

Článek 7

Zvláštní požadavky na vozidla kategorií M2 a M3

1.   Vozidla kategorií M2 a M3 musí splňovat vedle požadavků obsažených v článcích 5, 8, 9, 10 a 12 a v prováděcích opatřeních k nim i požadavky stanovené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku a v prováděcích opatřeních k němu.

2.   Přepravní kapacita vozidla, včetně sedících a stojících cestujících a uživatelů invalidních vozíků, musí být přiměřená hmotnosti, velikosti a uspořádání vozidla.

3.   Karoserie vozidla musí být navržena a vyrobena tak, aby byl provoz vozidla bezpečný a stabilní i při plné kapacitě. Musí být přijata vhodná opatření k zajištění bezpečného nastupování do vozidla a vystupování z něj, zejména v případě nouze.

4.   Vozidla třídy I musí být uzpůsobena pro nastupování osob se sníženou pohyblivostí, včetně uživatelů invalidních vozíků.

5.   Materiály použité při konstrukci vnitřku karoserií autobusů a autokarů musí v co největší míře zabraňovat nebo alespoň zpomalovat šíření ohně, aby cestující mohli v případě vzniku požáru opustit vozidlo.

Článek 8

Klasifikace pneumatik

1.   Pneumatiky se klasifikují takto:

a)   pneumatiky třídy C1– pneumatiky určené především pro vozidla kategorií M1, N1, O1 a O2;

b)   pneumatiky třídy C2– pneumatiky určené především pro vozidla kategorií M2, M3, N, O3 a O4 s indexem únosnosti na jednoduchém kole ≤ 121 a značkou kategorie rychlosti ≥ „N“;

c)   pneumatiky třídy C3– pneumatiky určené především pro vozidla kategorií M2, M3, N, O3 a O4 s jedním z těchto indexů únosnosti:

Pneumatika může být zařazena do více tříd, pokud splňuje všechny příslušné požadavky každé třídy, ve které je klasifikována.

2.   Použije se seznam indexů únosnosti a odpovídajících hmotností obsažený v předpisech EHK OSN č. 30 a 54.

Článek 9

Zvláštní ustanovení pro pneumatiky vozidel, montáž pneumatik a systémy monitorování tlaku v pneumatikách

1.   Všechny pneumatiky dodávané jako součást vybavení vozidla, včetně veškerých případných náhradních pneumatik, musí odpovídat použití na vozidlech, pro která jsou určeny, zejména pokud jde o jejich rozměry, rychlost a nosnostní charakteristiky.

2.   Vozidla kategorie M1 musí být vybavena přesným systémem monitorování tlaku v pneumatikách, který řidiče uvnitř vozidla v případě potřeby upozorní v zájmu optimální spotřeby paliva a bezpečnosti silničního provozu na pokles tlaku v některé z pneumatik. V technických specifikacích budou stanoveny příslušné mezní hodnoty k dosažení tohoto cíle, které nadto umožní uplatňovat při vývoji přesných systémů monitorování tlaku v pneumatikách technologicky neutrální a nákladově efektivní přístup.

3.   Všechny pneumatiky třídy C1 musí splňovat požadavky na přilnavost na mokrých površích obsažené v části A přílohy II.

4.   Všechny pneumatiky musí splňovat požadavky na valivý odpor obsažené v části B přílohy II.

5.   Všechny pneumatiky musí splňovat požadavky na hluk odvalování obsažené v části C přílohy II.

6.   Odstavce 3, 4 a 5 se nevztahují:

a)

na pneumatiky s kategorií rychlosti nižší než 80 km/h;

b)

na pneumatiky se jmenovitým průměrem ráfku nepřekračujícím 254 mm nebo na pneumatiky se jmenovitým průměrem ráfku 635 mm a více;

c)

na náhradní pneumatiky pro dočasné užití typu T;

d)

na pneumatiky určené k namontování pouze na vozidla poprvé zaregistrovaná před 1. říjnem 1990;

e)

na pneumatiky vybavené dalšími prostředky ke zlepšení trakčních vlastností.

7.   Požadavky týkající se valivého odporu a hluku odvalování stanovené v částech B a C přílohy II se nevztahují na profesionální terénní pneumatiky.

Článek 10

Vyspělé systémy pro vozidla

1.   S výhradou výjimek stanovených v souladu s čl. 14 odst. 3 písm. a) musí být vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 vybavena vyspělým systémem nouzového brzdění, který splňuje požadavky tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu.

2.   S výhradou výjimek stanovených v souladu s čl. 14 odst. 3 písm. a) musí být vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 vybavena systémem varování při vybočení z jízdního pruhu, který splňuje požadavky tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu.

Článek 11

Ukazatele rychlostních stupňů

Vozidla kategorie M1 s referenční hmotností nepřesahující 2 610 kg a vozidla, na něž bylo rozšířeno schválení typu podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007, která jsou vybavena manuální převodovkou, musí být opatřena ukazatelem rychlostních stupňů v souladu s požadavky tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu.

Článek 12

Elektronické systémy kontroly stability

1.   Vozidla kategorií M1 a N1 musí být vybavena elektronickým systémem kontroly stability, který splňuje požadavky tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu.

2.   S výjimkou terénních vozidel definovaných v bodech 4.2 a 4.3 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES musí být níže uvedená vozidla vybavena elektronickým systémem kontroly stability, který splňuje požadavky tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu:

a)

vozidla kategorií M2 a M3, s výjimkou vozidel s více než třemi nápravami, kloubových autobusů a autokarů a autobusů třídy I nebo třídy A;

b)

vozidla kategorií N2 a N3, s výjimkou vozidel s více než třemi nápravami, silničních návěsových tahačů s hrubou hmotností mezi 3,5 a 7,5 tuny a vozidel zvláštního určení definovaných v bodech 5.7 a 5.8 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES;

c)

vozidla kategorií O3 a O4 vybavená pneumatickým odpružením, s výjimkou vozidel s více než třemi nápravami, přípojných vozidel pro přepravu mimořádných nákladů a přípojných vozidel s prostorem pro stojící cestující.

KAPITOLA III

POVINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ

Článek 13

Schvalování typu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků

1.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2011 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s elektronickými systémy kontroly stability udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií M1 a N1, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

Po uplynutí lhůt pro provedení stanovených v tabulce 1 přílohy V odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s elektronickými systémy kontroly stability udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

2.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2012 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s bezpečností vozidel a pneumatikami uvedených v článcích 5 až 8, čl. 9 odst. 2 a článku 11 udělit:

a)

ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií stanovených v uvedených článcích a v prováděcích opatřeních k nim, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, a

b)

ES schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku novým typům konstrukčních částí nebo samostatných technických celků pro ně určených, pokud tyto konstrukční části nebo samostatné technické celky nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

3.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2012 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s pneumatikami uvedených v čl. 9 odst. 1 a odst. 3 až 7 a v příloze II, s výjimkou mezních hodnot valivého odporu uvedených v tabulce 2 části B přílohy II, udělit ES schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku novým typům pneumatik, pokud tyto pneumatiky nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

S účinkem ode dne 1. listopadu 2013 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s pneumatikami uvedených v čl. 9 odst. 1 a odst. 3 až 7 a v příloze II, s výjimkou mezních hodnot valivého odporu uvedených v tabulce 2 části B přílohy II, udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií M, N a O, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

4.   Po uplynutí lhůt pro provedení stanovených v tabulce 2 přílohy V považují vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s elektronickými systémy kontroly stability prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3, O3 a O4 za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových vozidel a jejich uvádění do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

5.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2014 vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s bezpečností vozidel a pneumatikami uvedených v článcích 5, 6, 7 a 8, čl. 9 odst. 1 až 4, článku 11, čl. 12 odst. 1 a částech A a B přílohy II, s výjimkou mezních hodnot valivého odporu pro pneumatiky třídy C3 a mezních hodnot valivého odporu stanovených v tabulce 2 části B přílohy II,

a)

považují prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií stanovených v uvedených článcích za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových vozidel a jejich uvádění do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, a

b)

zakáží prodej a uvádění do provozu nových konstrukčních částí nebo samostatných technických celků určených pro tato vozidla, pokud tyto konstrukční části nebo samostatné technické celky nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

6.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2016 vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s hlukem odvalování pneumatik a v případě pneumatik třídy C3 také z důvodů souvisejících s valivým odporem, s výjimkou mezních hodnot valivého odporu stanovených v tabulce 2 části B přílohy II,

a)

považují prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií M, N a O za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových vozidel a jejich uvádění do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu;

b)

zakáží prodej a uvádění do provozu nových pneumatik určených pro taková vozidla, pokud tyto pneumatiky nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

7.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2016 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s valivým odporem pneumatik udělit ES schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku novým typům pneumatik, pokud tyto pneumatiky nejsou v souladu s mezními hodnotami valivého odporu stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II.

8.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2017 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s valivým odporem pneumatik udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidla kategorií M, N a O, pokud tato vozidla nejsou v souladu s mezními hodnotami valivého odporu stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II.

9.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2018 vnitrostátní orgány:

a)

považují z důvodů souvisejících s mezními hodnotami valivého odporu pneumatik tříd C1 a C2 stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií M, N a O za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových vozidel a jejich uvádění do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, a

b)

zakáží prodej a uvádění do provozu nových pneumatik určených pro tato vozidla, pokud tyto pneumatiky nejsou v souladu s mezními hodnotami valivého odporu stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II.

10.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2020 vnitrostátní orgány:

a)

považují z důvodů souvisejících s mezními hodnotami valivého odporu pneumatik třídy C3 stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií M, N a O za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových a jejich uvádění vozidel do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, a

b)

zakáží prodej a uvádění do provozu nových pneumatik určených pro tato vozidla, pokud tyto pneumatiky nejsou v souladu s mezními hodnotami valivého odporu stanovenými v tabulce 2 části B přílohy II.

11.   Pneumatiky tříd C1, C2 a C3, které byly vyrobeny před daty uvedenými v odstavcích 5, 6, 9 a 10 a které nesplňují požadavky stanovené v příloze II, mohou být prodávány po dobu nejvýše 30 měsíců od uvedených dat.

12.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2013 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s bezpečností vozidel uvedených v článku 10 udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

13.   S účinkem ode dne 1. listopadu 2015 vnitrostátní orgány považují z důvodů souvisejících s bezpečností vozidel uvedených v článku 10 prohlášení o shodě pro nová vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 za neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a zakáží registraci a prodej takových vozidel a jejich uvádění do provozu, pokud tato vozidla nejsou v souladu s tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

14.   Vnitrostátní orgány povolí prodej a uvádění do provozu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků, kterým bylo uděleno schválení typu před daty uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3, a i nadále mohou těmto vozidlům, konstrukčním částem a samostatným technickým celkům udělovat rozšíření schválení za podmínek stanovených regulačním aktem, podle něhož bylo uděleno původně, pokud nebyly požadavky použitelné na taková vozidla, konstrukční části nebo samostatné technické celky pozměněny anebo pokud nebyly tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu stanoveny nové požadavky.

Vnitrostátní orgány povolí prodej a uvádění do provozu náhradních součástí a samostatných technických celků, s výjimkou náhradních pneumatik, určených pro vozidla, kterým bylo uděleno schválení typu před daty uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3, a i nadále mohou těmto náhradním součástem a samostatným technickým celkům udělovat rozšíření ES schválení typu za podmínek stanovených regulačním aktem, podle něhož bylo uděleno původně.

15.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 14 a s výhradou vstupu v platnost prováděcích opatření uvedených v článku 14, pokud o to výrobce požádá, nesmějí vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s bezpečností vozidel a pneumatikami uvedených v článcích 5 až 12:

a)

odmítnout udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro nový typ vozidla nebo udělit ES schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku pro nový typ konstrukční části nebo samostatného technického celku, pokud toto vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek splňuje požadavky stanovené tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu, ani

b)

zakázat registraci, prodej nebo uvádění do provozu nového vozidla či zakázat prodej nebo uvádění do provozu nové konstrukční části nebo samostatného technického celku, pokud toto vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek splňuje požadavky stanovené tímto nařízením a prováděcími opatřeními k němu.

KAPITOLA IV

PROVÁDĚNÍ

Článek 14

Prováděcí opatření

1.   Komise přijme tato prováděcí opatření:

a)

podrobné předpisy týkající se zvláštních postupů, zkoušek a technických požadavků na schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a konstrukčních částí a samostatných technických celků s ohledem na články 5 až 12;

b)

podrobné předpisy týkající se zvláštních bezpečnostních požadavků na vozidla určená k silniční přepravě nebezpečných věcí uvnitř členských států nebo mezi nimi, s přihlédnutím k předpisu EHK OSN č. 105;

c)

přesnější vymezení fyzikálních charakteristik a výkonnostních požadavků, které musí pneumatika splňovat, aby mohla být v souladu s čl. 3 odst. 2 body 8 až 13 označena za „pneumatiku pro zvláštní užití“, „profesionální terénní pneumatiku“, „zesílenou pneumatiku“, „pneumatiku pro vysoké zatížení“, „pneumatiku pro jízdu na sněhu“, „náhradní pneumatiku pro dočasné užití typu T“ nebo „trakční pneumatiku“;

d)

opatření měnící mezní hodnoty valivého odporu a hluku odvalování pneumatik stanovené v částech B a C přílohy II, je-li to nezbytné v důsledku změn ve zkušebních postupech a aniž se sníží stávající úroveň ochrany životního prostředí;

e)

podrobné předpisy týkající se postupu stanovování hladin hluku uvedených v bodě 1 části C přílohy II;

f)

opatření upravující přílohu IV tak, aby zahrnovala předpisy EHK OSN, které jsou podle čl. 4 odst. 4 rozhodnutí 97/836/ES závazné.

2.   Opatření uvedená v odstavci 1, s výjimkou opatření vztahujících se k článku 10, se přijmou do 31. prosince 2010.

Opatření vztahující se k článku 10 se přijmou do 31. prosince 2011.

3.   Komise může přijmout tato prováděcí opatření:

a)

opatření osvobozující některá vozidla či třídy vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 od povinnosti namontovat do nich vyspělé systémy pro vozidla uvedené v článku 10 v případech, kdy by montáž těchto systémů nebyla na základě analýzy nákladů a přínosů a s přihlédnutím ke všem příslušným bezpečnostním hlediskům u těchto vozidel či tříd vozidel vhodná;

b)

do 31. prosince 2010 na základě analýzy nákladů a přínosů opatření zkracující dobu stanovenou v čl. 13 odst. 11, která se může lišit podle třídy nebo kategorie dotčených pneumatik.

4.   Opatření uvedená v tomto článku, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení včetně jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2.

Článek 15

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Technický výbor – motorová vozidla, zřízený čl. 40 odst. 1 směrnice 2007/46/ES.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Sankce za porušení nařízení

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a prováděcích opatření k němu výrobci a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 20. února 2011 nebo případně do osmnácti měsíců ode dne vstupu prováděcího opatření v platnost a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

2.   Mezi porušení nařízení, na která se vztahují sankce, patří:

a)

nepravdivá prohlášení v průběhu postupu schvalování nebo postupu vedoucího ke stažení vozidla;

b)

padělání výsledků zkoušek pro schvalování typu;

c)

neposkytnutí údajů nebo technických specifikací, které by mohly vést ke stažení vozidla nebo k odejmutí schválení typu.

Článek 17

Podávání zpráv

Komise do 1. prosince 2012 a dále každé tři roky předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, jejíž součástí budou případné návrhy na změnu tohoto nařízení nebo jiných příslušných právních předpisů Společenství týkající se začlenění dalších nových bezpečnostních prvků.

Článek 18

Změny směrnice 2007/46/ES

Přílohy IV, VI a XI a XV směrnice 2007/46/ES se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení.

Článek 19

Zrušení

1.   Směrnice 70/221/EHS, 70/222/EHS, 70/311/EHS, 70/387/EHS, 70/388/EHS, 71/320/EHS, 72/245/EHS, 74/60/EHS, 74/61/EHS, 74/297/EHS, 74/408/EHS, 74/483/EHS, 75/443/EHS, 76/114/EHS, 76/115/EHS, 76/756/EHS, 76/757/EHS, 76/758/EHS, 76/759/EHS, 76/760/EHS, 76/761/EHS, 76/762/EHS, 77/389/EHS, 77/538/EHS, 77/539/EHS, 77/540/EHS, 77/541/EHS, 77/649/EHS, 78/316/EHS, 78/317/EHS, 78/318/EHS, 78/549/EHS, 78/932/EHS, 89/297/EHS, 91/226/EHS, 92/21/EHS, 92/22/EHS, 92/24/EHS, 92/114/EHS, 94/20/ES, 95/28/ES, 96/27/ES, 96/79/ES, 97/27/ES, 98/91/ES, 2000/40/ES, 2001/56/ES, 2001/85/ES a 2003/97/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. listopadu 2014.

2.   Směrnice 92/23/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 1. listopadu 2017.

3.   Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 20

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. listopadu 2011.

Ustanovení čl. 13 odst. 15, článku 14 a bodu 1 písm. a) podbodu iii), bodu 1 písm. b) podbodů iii) a iv), bodu 2 písm. c), bodu 3 písm. a) podbodu iii), bodu 3 písm. b) podbodu iii), bodu 3 písm. c) podbodu iii), bodu 3 písm. d) podbodu iii), bodu 3 písm. e) podbodu iii) a bodu 3 písm. f) podbodu i) přílohy III se použijí ode dne 20. srpna 2009.

Bod 1 písm. a) podbod i), bod 1 písm. b) podbod i), bod 2 písm. a), bod 3 písm. a) podbod i), bod 3 písm. b) podbod i), bod 3 písm. c) podbod i), bod 3 písm. d) podbod i), bod 3 písm. e) podbod i) a bod 3 písm. f) podbod ii) přílohy III se použijí ode dne 1. listopadu 2014.

Bod 1 písm. a) podbod ii), bod 1 písm. b) podbod ii), bod 2 písm. b), bod 3 písm. a) podbod ii), bod 3 písm. b) podbod ii), bod 3 písm. c) podbod ii), bod 3 písm. d) podbod ii) a bod 3 písm. e) podbod ii) a bod 4 přílohy III se použijí ode dne 1. listopadu 2017.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 13. července 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Stanovisko ze dne 14. ledna 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. června 2009.

(3)  Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(5)  Úř. věst. L 346, 17.12.1997, s. 78.

(6)  Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 23.

(9)  Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 25.

(10)  Úř. věst. L 133, 18.6.1970, s. 10.

(11)  Úř. věst. L 176, 10.8.1970, s. 5.

(12)  Úř. věst. L 176, 10.8.1970, s. 12.

(13)  Úř. věst. L 202, 6.9.1971, s. 37.

(14)  Úř. věst. L 152, 6.7.1972, s. 15.

(15)  Úř. věst. L 38, 11.2.1974, s. 2.

(16)  Úř. věst. L 38, 11.2.1974, s. 22.

(17)  Úř. věst. L 165, 20.6.1974, s. 16.

(18)  Úř. věst. L 221, 12.8.1974, s. 1.

(19)  Úř. věst. L 266, 2.10.1974, s. 4.

(20)  Úř. věst. L 196, 26.7.1975, s. 1.

(21)  Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 1.

(22)  Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 6.

(23)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 1.

(24)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 32.

(25)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 54.

(26)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 71.

(27)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 85.

(28)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 96.

(29)  Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 122.

(30)  Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 41.

(31)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 60.

(32)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 72.

(33)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 83.

(34)  Úř. věst. L 220, 29.8.1977, s. 95.

(35)  Úř. věst. L 267, 19.10.1977, s. 1.

(36)  Úř. věst. L 81, 28.3.1978, s. 3.

(37)  Úř. věst. L 81, 28.3.1978, s. 27.

(38)  Úř. věst. L 81, 28.3.1978, s. 49.

(39)  Úř. věst. L 168, 26.6.1978, s. 45.

(40)  Úř. věst. L 325, 20.11.1978, s. 1.

(41)  Úř. věst. L 124, 5.5.1989, s. 1.

(42)  Úř. věst. L 103, 23.4.1991, s. 5.

(43)  Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 1.

(44)  Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 11.

(45)  Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 95.

(46)  Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 154.

(47)  Úř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 17.

(48)  Úř. věst. L 195, 29.7.1994, s. 1.

(49)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 1.

(50)  Úř. věst. L 169, 8.7.1996, s. 1.

(51)  Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 7.

(52)  Úř. věst. L 233, 25.8.1997, s. 1.

(53)  Úř. věst. L 11, 16.1.1999, s. 25.

(54)  Úř. věst. L 203, 10.8.2000, s. 9.

(55)  Úř. věst. L 292, 9.11.2001, s. 21.

(56)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1.

(57)  Úř. věst. L 25, 29.1.2004, s. 1.


PŘÍLOHA I

Rozsah použití požadavků stanovených v čl. 5 odst. 1 a 2.

Předmět

Vztahuje se na

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

Palivové nádrže / ochrana proti podjetí zezadu

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zadní registrační tabulka

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Ovládací síla řízení

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zámky a závěsy dveří

X

 

 

X

X

X

 

 

 

 

Zvuková výstražná zařízení

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Zařízení pro nepřímý výhled

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Brzdová zařízení

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Vysokofrekvenční rušení (elektromagnetická kompatibilita)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Vnitřní výbava

X

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zařízení bránící neoprávněnému použití vozidla

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Mechanismus řízení při nárazu

X

 

 

X

 

 

 

 

 

 

Pevnost sedadel

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Vnější výčnělky

X

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rychloměr

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Povinné štítky

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Kotevní úchyty bezpečnostních pásů

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Montáž zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Odrazky

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Svítilny doplňkové, přední obrysové, zadní obrysové, brzdové, boční obrysové, denní

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Směrové svítilny

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Svítilny zadní registrační tabulky

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Světlomety (včetně žárovek)

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Přední mlhové světlomety

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Odtahové úchyty

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Zadní mlhové svítilny

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zpětné světlomety

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Parkovací svítilny

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Bezpečnostní pásy a zádržné systémy

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Pole výhledu směrem dopředu

X

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Identifikace ovladačů, sdělovačů a ukazatelů

X

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Odmrazování/odmlžování

X

 (1)

 (1)

 (1)

 (1)

 (1)

 

 

 

 

Ostřikovače/stírače

X

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 

 

 

 

Systémy vytápění

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Kryty kol

X

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Opěrky hlavy

X

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boční ochrana

 

 

 

 

X

X

 

 

X

X

Systémy proti rozstřiku

 

 

 

 

X

X

 

 

X

X

Bezpečnostní zasklení

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Pneumatiky

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Omezovače rychlosti

 

X

X

 

X

X

 

 

 

 

Hmotnosti a rozměry

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Vnější výčnělky kabin

 

 

 

X

X

X

 

 

 

 

Spojovací zařízení

X (3)

X (3)

X (3)

X (3)

X (3)

X (3)

X

X

X

X

Hořlavost

 

 

X

 

 

 

 

 

 

 

Autobusy a autokary

 

X

X

 

 

 

 

 

 

 

Čelní náraz

X (4)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boční náraz

X (5)

 

 

X (5)

 

 

 

 

 

 

Vozidla pro přepravu nebezpečných věcí

 

 

 

X (6)

X (6)

X (6)

X (6)

X (6)

X (6)

X (6)

Ochrana proti podjetí zepředu

 

 

 

 

X

X

 

 

 

 


(1)  Vozidla této kategorie musí být vybavena odpovídajícím zařízením pro odmrazování a odmlžování čelního skla.

(2)  Vozidla této kategorie musí být vybavena odpovídajícím zařízením pro ostřikování a stírání čelního skla.

(3)  Pouze u vozidel vybavených spojovacím zařízením.

(4)  Nepřevyšující 2,5 tuny maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

(5)  Pouze u vozidel, u nichž „vztažný bod sezení“ („R-bod“) nejnižšího sedadla není výše než 700 mm nad povrchem země. „R-bod“ je definován v předpise EHK OSN č. 95.

(6)  Pouze tehdy, jestliže výrobce žádá o schválení typu vozidla určeného pro přepravu nebezpečných věcí.


PŘÍLOHA II

Požadavky na přilnavost na mokrých površích, valivý odpor a hluk odvalování pneumatik

ČÁST A –   POŽADAVKY NA PŘILNAVOST NA MOKRÝCH POVRŠÍCH

Pneumatiky třídy C1 musí splňovat tyto požadavky:

Kategorie použití

Index přilnavosti na mokrých površích (G)

pneumatika pro jízdu na sněhu se značkou rychlosti „Q“ nebo nižší (kromě „H“) s maximální povolenou rychlostí do 160 km/h

≥ 0,9

pneumatika pro jízdu na sněhu se značkou rychlosti „R“ nebo vyšší (a také „H“) s maximální povolenou rychlostí nad 160 km/h

≥ 1,0

normální pneumatika (k použití na silnici)

≥ 1,1

ČÁST B –   POŽADAVKY NA VALIVÝ ODPOR

Maximální hodnoty koeficientu valivého odporu pro každý typ pneumatiky, měřeno podle ISO 28580, nesmějí přesáhnout tyto hodnoty:

Tabulka 1

Třída pneumatik

Maximální hodnota (kg/t)

1. stupeň

C1

12,0

C2

10,5

C3

8,0


Tabulka 2

Třída pneumatik

Maximální hodnota (kg/t)

2. stupeň

C1

10,5

C2

9,0

C3

6,5

U pneumatik pro jízdu na sněhu se mezní hodnoty uvedené v tabulce 2 zvyšují o 1 kg/t.

ČÁST C –   POŽADAVKY NA HLUK ODVALOVÁNÍ

1.   Hladiny hluku zjištěné postupem stanoveným v prováděcích opatřeních k tomuto nařízení nesmějí přesáhnout mezní hodnoty uvedené v bodě 1.1 nebo 1.2. Tabulky v bodech 1.1 a 1.2 uvádějí naměřené hodnoty korigované na teplotu – kromě pneumatik třídy C3 – a odchylku přístroje a zaokrouhlené dolů na nejbližší celé číslo.

1.1   Pneumatiky třídy C1 s odkazem na jmenovitou šířku průřezu pneumatiky, která byla testována:

Třída pneumatik

Jmenovitá šířka průřezu (mm)

Mezní hodnoty v dB (A)

C1A

≤ 185

70

C1B

> 185 ≤ 215

71

C1C

> 215 ≤ 245

71

C1D

> 245 ≤ 275

72

C1E

> 275

74

U pneumatik pro jízdu na sněhu, pneumatik pro vysoké zatížení nebo zesílených pneumatik a v případě kombinace těchto tříd se uvedené mezní hodnoty zvyšují o 1 dB(A).

1.2   Pneumatiky tříd C2 a C3 s odkazem na kategorii použití příslušné řady pneumatik.

Třída pneumatik

Kategorie použití

Mezní hodnoty v dB (A)

C2

Normální pneumatiky

72

Trakční pneumatiky

73

C3

Normální pneumatiky

73

Trakční pneumatiky

75

U pneumatik pro zvláštní užití se uvedené mezní hodnoty zvyšují o 2 dB(A). V případě pneumatik pro jízdu na sněhu v kategorii trakčních pneumatik třídy C2 je povoleno tuto mezní hodnotu zvýšit o další 2 dB(A). V případě všech dalších kategorií pneumatik tříd C2 a C3 je u pneumatik pro jízdu na sněhu povoleno zvýšení mezní hodnoty o další 1 dB(A).


PŘÍLOHA III

Změny směrnice 2007/46/ES

Směrnice 2007/46/ES se mění takto:

1.

Část I přílohy IV se mění takto:

a)

tabulka se mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 38, 42 až 45 a 47 až 57 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

Odkaz na Úřední věstník

Vztahuje se na

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X“

b)

dodatek se mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 37, 44, 45 a 50 až 54 tabulky se zrušují;

ii)

bod 46 tabulky se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

 

Předmět

Odkaz na regulační akt

Odkaz na Úřední věstník

M1

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.

P/A“

iv)

v legendě se doplňuje nový text, který zní:

„P/A: Toto nařízení je částečně použitelné. Přesný rozsah působnosti stanoví prováděcí opatření k tomuto nařízení.“

2.

V dodatku k příloze VI se tabulka mění takto:

a)

body 3 až 10, 12 až 38, 42 až 45 a 47 až 57 se zrušují;

b)

bod 46 se zrušuje;

c)

doplňuje se nový řádek, který zní:

 

Předmět

Odkaz na regulační akt1)

Ve znění

Použitelné pro varianty

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009“

 

 

3.

Příloha XI se mění takto:

a)

v dodatku 1 se tabulka mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 38, 44, 45 a 47 až 54 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

M1 ≤ 2 500 (1) kg

M1 > 2 500 (1) kg

M2

M3

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

P/A

P/A

P/A

P/A“

b)

v dodatku 2 se tabulka mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 38, 42 až 45 a 47 až 57 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

M1

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A“

c)

v dodatku 3 se tabulka mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 37, 44, 45 a 50 až 54 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

M1

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

P/A“

d)

v dodatku 4 se tabulka mění takto:

i)

body 3 až 10, 13 až 36, 42 až 45 a 47 až 57 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

M2

M3

N1

N2

N3

O1

O2

O3

O4

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A

P/A“

e)

v dodatku 5 se tabulka mění takto:

i)

body 3 až 10, 12 až 36, 42 až 45 a 47 až 57 se zrušují;

ii)

bod 46 se zrušuje;

iii)

doplňuje se nový řádek, který zní:

Bod

Předmět

Odkaz na regulační akt

Autojeřáb kategorie N3

„63

Obecná bezpečnost

Nařízení (ES) č. 661/2009

P/A“

f)

„Význam písmen v tabulkách“ se mění takto:

i)

body C, U, W5, a W6 se zrušují;

ii)

doplňuje se nový text, který zní:

„P/A: Tento regulační akt je částečně použitelný. Přesný rozsah působnosti stanoví prováděcí opatření k tomuto nařízení.“

4.

V tabulce přílohy XV se zrušuje bod 46.


PŘÍLOHA IV

Seznam závazně použitelných předpisů EHK OSN


PŘÍLOHA V

Lhůty pro provedení požadavků týkajících se elektronických systémů kontroly stability u vozidel kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4

Tabulka 1 –   Lhůty pro provedení požadavků u nových typů vozidel

Kategorie vozidla

Datum provedení

M2

11 července 2013

M3 (třída III)

1 listopadu 2011

M3 < 16 tun (pneumatický převod)

1 listopadu 2011

M3 (třída II a B) (hydraulický převod)

11 července 2013

M3 (třída III) (hydraulický převod)

11 července 2013

M3 (třída III) (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2014

M3 (třída II) (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2014

M3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2011

N2 (hydraulický převod)

11 července 2013

N2 (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2014

N2 (jiné než uvedené)

11 července 2012

N3 (návěsové tahače se dvěma nápravami)

1 listopadu 2011

N3 (návěsové tahače se dvěma nápravami a pneumatickým převodem řízení (ABS))

1 listopadu 2011

N3 (tahače se třemi nápravami a elektrickým převodem řízení) (EBS))

1 listopadu 2011

N3 (tahače se dvěma a třemi nápravami a pneumatickým převodem řízení) (ABS))

11 července 2012

N3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2011

O3 (kombinované zatížení náprav mezi 3,5 a 7,5 tunami)

11 července 2012

O3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2011

O4

1 listopadu 2011


Tabulka 2 –   Lhůty pro provedení požadavků u nových vozidel

Kategorie vozidla

Datum provedení

M2

11 července 2015

M3 (třída III)

1 listopadu 2014

M3 < 16 tun (pneumatický převod)

1 listopadu 2014

M3 (třída II a B) (hydraulický převod)

11 července 2015

M3 (třída III) (hydraulický převod)

11 července 2015

M3 (třída III) (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2016

M3 (třída II) (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2016

M3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2014

N2 (hydraulický převod)

11 července 2015

N2 (pneumatický převod řízení a hydraulický převod energie)

11 července 2016

N2 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2014

N3 (návěsové tahače se dvěma nápravami)

1 listopadu 2014

N3 (návěsové tahače se dvěma nápravami a pneumatickým převodem řízení (ABS))

1 listopadu 2014

N3 (tahače se třemi nápravami a elektrickým převodem řízení) (EBS))

1 listopadu 2014

N3 (tahače se dvěma a třemi nápravami a pneumatickým převodem řízení) (ABS))

1 listopadu 2014

N3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2014

O3 (kombinované zatížení náprav mezi 3,5 a 7,5 tunami)

1 listopadu 2014

O3 (jiné než uvedené)

1 listopadu 2014

O4

1 listopadu 2014


31.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 200/25


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 662/2009

ze dne 13. července 2009,

kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi ve zvláště vymezených věcech v oblasti práva rozhodného ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c), článek 65 a čl. 67 odst. 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlava IV části třetí Smlouvy poskytuje právní základ pro přijímání právních předpisů Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech.

(2)

Soudní spolupráce v občanských věcech mezi členskými státy a třetími zeměmi byla tradičně upravována dohodami mezi členskými státy a třetími zeměmi. Tyto dohody, kterých je značný počet, často odrážejí zvláštní vazby mezi členským státem a třetí zemí a mají poskytovat vhodný právní rámec vyhovující zvláštním potřebám dotyčných stran.

(3)

Článek 307 Smlouvy vyžaduje, aby členské státy použily všech vhodných prostředků k odstranění jakýchkoli neslučitelností mezi acquis Společenství a mezinárodními dohodami uzavřenými mezi členskými státy a třetími zeměmi. Z toho může vyplynout potřeba takové dohody znovu sjednat.

(4)

Aby byl zajištěn vhodný právní rámec vyhovující zvláštním potřebám daného členského státu ve vztahu ke třetí zemi, může rovněž vzniknout zjevná potřeba uzavřít nové dohody se třetími zeměmi, které se budou týkat oblastí občanských věcí, na něž se vztahuje hlava IV části třetí Smlouvy.

(5)

Soudní dvůr Evropských společenství potvrdil ve svém posudku 1/03 ze dne 7. února 2006 v souvislosti s uzavřením nové Luganské úmluvy, že Společenství získalo výlučnou pravomoc uzavírat se třetími zeměmi mezinárodní dohody, jako je Luganská úmluva, ve věcech, jež se týkají pravidel stanovených v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2) („Brusel I“).

(6)

Je na Společenství, aby na základě článku 300 Smlouvy uzavíralo dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi ve věcech, které spadají do výlučné pravomoci Společenství.

(7)

Článek 10 Smlouvy vyžaduje, aby členské státy usnadnily plnění poslání Společenství a aby se zdržely jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Smlouvy. Tato povinnost loajální spolupráce se uplatňuje obecně a není závislá na tom, zda je pravomoc Společenství výlučná, či nikoli.

(8)

Pokud jde o dohody se třetími zeměmi ve zvláště vymezených občanských věcech spadajících do výlučné pravomoci Společenství, měl by být zaveden ucelený a transparentní postup, kterým by se členskému státu udělovalo zmocnění změnit stávající dohodu nebo sjednat a uzavřít dohodu novou, zejména pokud Společenství samotné nevyjádřilo záměr uplatnit svou vnější pravomoc uzavřít dohodu na základě stávajícího nebo zamýšleného mandátu k jednání. Tímto postupem by neměla být dotčena výlučná pravomoc Společenství ani články 300 a 307 Smlouvy. Tento postup je třeba považovat za výjimečné opatření, jehož věcná a časová působnost by měla být omezena.

(9)

Toto nařízení by se nemělo použít, pokud Společenství již uzavřelo s dotyčnou třetí zemí dohodu ve stejné věci. Dvě dohody by měly být považovány za dohody ve stejné věci pouze v rozsahu, ve kterém věcně upravují stejné zvláštní právní otázky. Ustanovení, která pouze uvádějí obecný záměr spolupracovat v těchto otázkách, by neměla být považována za ustanovení ve stejné věci.

(10)

Ve výjimečných případech by se toto nařízení mělo vztahovat rovněž na určité regionální dohody mezi několika členskými státy a několika třetími zeměmi, například dvěma či třemi, které mají za cíl řešit místní situace a které nejsou otevřeny k přístupu dalším státům.

(11)

Aby se zajistilo, že dohoda zamýšlená členským státem nebude mít za následek neúčinnost práva Společenství a nenaruší řádné fungování systému založeného tímto právem, ani nenaruší politiku Společenství v oblasti vnějších vztahů, jak o ní Společenství rozhodlo, mělo by se od dotyčného členského státu vyžadovat, aby oznámil svůj záměr Komisi s cílem získat zmocnění jak k zahájení formálního jednání o dohodě nebo k pokračování v něm, tak i k uzavření dohody. Toto oznámení by mělo být učiněno dopisem nebo elektronickými prostředky. Mělo by obsahovat všechny příslušné informace a dokumentaci umožňující Komisi posoudit očekávaný dopad výsledku jednání na právo Společenství.

(12)

Mělo by se posoudit, zda existuje dostatečný zájem Společenství na uzavření dvoustranné dohody mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí, nebo případně na nahrazení stávající dvoustranné dohody mezi členským státem a třetí zemí dohodou uzavřenou Společenstvím. Za tímto účelem by měly být všechny členské státy informovány o každém oznámení týkajícím se dohody zamýšlené některým členským státem, které Komise obdrží, aby měly možnost projevit svůj zájem připojit se k iniciativě oznamujícího členského státu. Pokud by z této výměny informací vyplynul dostatečný zájem Společenství, měla by Komise zvážit navržení mandátu k jednání s cílem uzavřít dohodu mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.

(13)

Vyžaduje-li Komise od členského státu další informace v souvislosti s posouzením, zda by tento členský stát měl být zmocněn k zahájení jednání se třetí zemí, neměla by tato žádost mít vliv na lhůty, v nichž má Komise vydat odůvodněné rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu.

(14)

Komise by při udělení zmocnění k zahájení formálního jednání měla mít možnost, je-li to nutné, navrhnout hlavní zásady pro jednání nebo požádat, aby do zamýšlené dohody byla zahrnuta určitá ustanovení. O záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení by měla být Komise během jednotlivých fází jednání plně informována a mělo by jí být umožněno účastnit se jednání o těchto záležitostech jako pozorovatel.

(15)

Při oznámení svého záměru zahájit jednání s třetí zemí by měly být členské státy povinny Komisi informovat pouze o záležitostech, které jsou pro posouzení Komise významné. Zmocnění udělené Komisí a případné hlavní zásady pro jednání či případné neudělení zmocnění by se měly týkat pouze záležitostí spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(16)

Všechny členské státy by měly být informovány o všech oznámeních zaslaných Komisi ohledně zamýšlených nebo sjednávaných dohod a o všech odůvodněných rozhodnutích přijatých Komisí podle tohoto nařízení. Toto sdělování informací by však mělo být plně v souladu s případnými požadavky na zachování důvěrnosti.

(17)

Evropský parlament, Rada a Komise by měly zajistit, aby bylo se všemi informacemi, které jsou označené jako důvěrné, zacházeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3).

(18)

Jestliže Komise nehodlá na základě svého posouzení udělit zmocnění k zahájení formálního jednání nebo k uzavření sjednané dohody, měla by před tím, než vydá své odůvodněné rozhodnutí, sdělit stanovisko dotyčnému členskému státu. V případě, že se jedná o neudělení zmocnění k uzavření sjednané dohody, mělo by být stanovisko předloženo rovněž Evropskému parlamentu a Radě.

(19)

Aby se zajistilo, že sjednaná dohoda nebude představovat překážku v provádění vnější politiky Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech, měla by dohoda upravovat buď své úplné nebo částečné vypovězení v případě, že dojde k uzavření pozdější dohody mezi Společenstvím nebo mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé ve stejné věci, nebo přímé nahrazení příslušných ustanovení dohody ustanoveními takové pozdější dohody.

(20)

Měla by být přijata přechodná ustanovení pro případy, kdy v době vstupu tohoto nařízení v platnost členský stát již zahájil jednání o dohodě se třetí zemí nebo již taková jednání dokončil, avšak dosud nevyjádřil svůj souhlas s tím, aby byl dohodou vázán.

(21)

Komise by měla svou zprávu o uplatňování tohoto nařízení předložit nejdříve po osmi letech po přijetí tohoto nařízení, aby se zajistilo, že zkušenosti získané používáním tohoto nařízení budou dostatečné. V této zprávě by Komise v rámci výkonu svých pravomocí měla potvrdit dočasnou povahu tohoto nařízení, nebo posoudit, zda by toto nařízení mělo být nahrazeno novým nařízením upravujícím stejné věci nebo nařízením, které by se vztahovalo i na jiné záležitosti náležející do výlučné pravomoci Společenství a upravené jinými nástroji Společenství, jak je uvedeno v 5. bodě odůvodnění.

(22)

Pokud Komise ve zprávě, kterou předloží, potvrdí dočasnou povahu tohoto nařízení, měly by mít členské státy i po předložení zprávy možnost uvědomit Komisi o probíhajícím nebo již oznámeném jednání s cílem získat zmocnění k zahájení formálního jednání.

(23)

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení jeho cíle.

(24)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(25)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení zavádí postup, kterým se jednotlivým členským státům povoluje změnit stávající dohodu nebo sjednat a uzavřít novou dohodu se třetí zemí za podmínek stanovených v tomto nařízení.

Tímto postupem nejsou dotčeny pravomoci Společenství a členských států.

2.   Toto nařízení se použije na dohody ve zvláště vymezených věcech spadajících zcela nebo zčásti do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (5).

3.   Toto nařízení se nepoužije, pokud Společenství již uzavřelo s dotyčnou třetí zemí dohodu ve stejné věci.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se „dohodou“ rozumí:

a)

dvoustranná dohoda mezi členským státem a třetí zemí;

b)

regionální dohoda uzavřená mezi omezeným počtem členských států a třetích zemí sousedících s členskými státy, která má za cíl řešit místní situace a která není otevřená k přístupu dalším státům.

2.   V souvislosti s regionálními dohodami uvedenými v odst. 1 písm. b) se v tomto nařízení členským státem rozumějí dotčené členské státy a třetí zemí rozumějí dotčené třetí země.

Článek 3

Oznámení Komisi

1.   Pokud členský stát hodlá zahájit jednání za účelem změny stávající dohody nebo uzavření nové dohody spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, oznámí svůj záměr písemně Komisi co nejdříve před zamýšleným zahájením formálního jednání.

2.   Oznámení obsahuje případný opis stávající dohody, pracovní verze dohody nebo návrhu dohody a jakékoli další významné dokumenty. Členský stát popíše předmět jednání a vymezí otázky, jež mají být v zamýšlené dohodě řešeny, nebo ustanovení stávající dohody, jež je třeba změnit. Členský stát může poskytnout jakékoli další doplňující informace.

Článek 4

Posouzení Komise

1.   Komise po obdržení oznámení uvedeného v článku 3 posoudí, zda členský stát může zahájit formální jednání.

2.   Při tomto posuzování Komise nejprve ověří, zda se v následujících 24 měsících nepřipravuje zvláštní mandát k jednání s cílem uzavřít dohodu Společenství s dotyčnou třetí zemí. Pokud tomu tak není, Komise posoudí, zda jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

dotyčný členský stát poskytl informace dokládající, že má zvláštní zájem na uzavření dohody vzhledem k hospodářským, zeměpisným, kulturním, historickým, sociálním nebo politickým vazbám mezi daným členským státem a dotyčnou třetí zemí;

b)

z informací poskytnutých členským státem lze usoudit, že zamýšlená dohoda nebude mít za následek neúčinnost práva Společenství a že nenaruší řádné fungování systému založeného tímto právem a

c)

zamýšlená dohoda by nenarušila cíle ani účel politiky Společenství v oblasti vnějších vztahů, jak o ní Společenství rozhodlo.

3.   Pokud informace poskytnuté členským státem pro posouzení nedostačují, může Komise požádat o doplňující informace.

Článek 5

Zmocnění k zahájení formálního jednání

1.   Pokud zamýšlená dohoda splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2, vydá Komise do 90 dnů od obdržení oznámení podle článku 3 odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu, kterým jej zmocňuje k zahájení formálního jednání o dohodě.

Je-li to nutné, může Komise navrhnout hlavní zásady pro jednání a může požádat o zahrnutí určitých ustanovení do zamýšlené dohody.

2.   Zamýšlená dohoda musí obsahovat ustanovení, které upravuje:

a)

buď úplné nebo částečné vypovězení dohody v případě uzavření pozdější dohody mezi Společenstvím nebo Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé, která se týká stejné věci;

b)

nebo přímé nahrazení příslušných ustanovení dohody ustanoveními pozdější dohody uzavřené mezi Společenstvím nebo Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé, která se týká stejné věci.

Ustanovení podle prvního pododstavce písm. a) by mělo znít přibližně takto: „(název členského státu nebo států) tuto dohodu částečně nebo úplně vypoví, pokud a jakmile Evropské společenství nebo Evropské společenství a jeho členské státy uzavřou dohodu s (název třetí země nebo zemí) ve stejných občanských věcech, jako jsou věci upravené touto dohodou.“

Ustanovení podle prvního pododstavce písm. b) by mělo znít přibližně takto: „Tato dohoda nebo některá ustanovení této dohody nelze použít ode dne vstupu v platnost dohody mezi Evropským společenstvím nebo Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a (název třetí země nebo zemí) na straně druhé, pokud jde o věci upravené uvedenou dohodou.“

Článek 6

Neudělení zmocnění k zahájení formálního jednání

1.   Pokud Komise na základě svého posouzení podle článku 4 nehodlá udělit zmocnění k zahájení formálního jednání o zamýšlené dohodě, předloží dotčenému členskému státu své stanovisko do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v článku 3.

2.   Dotyčný členský stát může Komisi do 30 dnů od obdržení jejího stanoviska požádat, aby s ním zahájila diskusi s cílem nalézt řešení.

3.   Pokud dotyčný členský stát nepožádá Komisi o zahájení diskuse ve lhůtě stanovené v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu do 130 dnů od obdržení oznámení uvedeného v článku 3.

4.   Proběhne-li diskuse uvedená v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu do 30 dnů po ukončení diskuse.

Článek 7

Účast Komise na jednání

V záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení se Komise může účastnit jednání mezi členským státem a třetí zemí jako pozorovatel. Pokud se Komise neúčastní jednání jako pozorovatel, je během jednotlivých fází jednání informována o jeho průběhu a výsledcích.

Článek 8

Zmocnění k uzavření dohody

1.   Před podpisem sjednané dohody oznámí dotyčný členský stát výsledky jednání Komisi a předá jí znění dohody.

2.   Komise po obdržení tohoto oznámení posoudí, zda sjednaná dohoda:

a)

splňuje podmínku stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. b);

b)

splňuje podmínku stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. c), vyvstanou-li v souvislosti s touto podmínkou nové a výjimečné okolnosti, a

c)

splňuje požadavek podle čl. 5 odst. 2.

3.   Pokud sjednaná dohoda splňuje podmínky a požadavky uvedené v odstavci 2, vydá Komise do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 1 odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu, kterým jej zmocní dohodu uzavřít.

Článek 9

Neudělení zmocnění k uzavření dohody

1.   Pokud Komise na základě svého posouzení podle čl. 8 odst. 2 nehodlá udělit zmocnění k uzavření sjednané dohody, předloží dotčenému členskému státu a Evropskému parlamentu a Radě stanovisko do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v čl. 8 odst. 1.

2.   Dotyčný členský stát může Komisi do 30 dnů od obdržení jejího stanoviska požádat, aby s ním zahájila diskusi s cílem nalézt řešení.

3.   Pokud dotyčný členský stát nepožádá Komisi o zahájení diskuse ve lhůtě stanovené v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu do 130 dnů od obdržení oznámení uvedeného v čl. 8 odst. 1.

4.   Proběhne-li diskuse uvedená v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu do 30 dnů po ukončení diskuse.

5.   Komise oznámí své rozhodnutí Evropskému parlamentu a Radě do 30 dnů od jeho vydání.

Článek 10

Důvěrnost

Členský stát může při poskytování informací Komisi podle článku 3, čl. 4 odst. 3 a článku 8 uvést, zda má být některá z informací považována za důvěrnou a zda mohou být poskytnuté informace sdíleny s dalšími členskými státy.

Článek 11

Poskytování informací členským státům

Komise zasílá členským státům oznámení, která obdržela podle článků 3 a 8, v případě potřeby s přiloženou dokumentací, a všechna svá odůvodněná rozhodnutí podle článků 5, 6, 8 a 9 s výhradou požadavků na zachování důvěrnosti.

Článek 12

Přechodná ustanovení

1.   Pokud v době, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, členský stát již zahájil jednání o dohodě se třetí zemí, použijí se články 3 až 11.

Pokud to dovoluje fáze, v níž se jednání nachází, může Komise navrhnout hlavní zásady pro jednání nebo žádat zahrnutí určitých ustanovení, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci a odst. 2.

2.   Pokud v době, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, členský stát již dokončil jednání, ale dosud neuzavřel dohodu, použije se článek 3, čl. 8 odst. 2 až 4 a článek 9.

Článek 13

Přezkum

1.   Nejdříve 13. července 2017 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.   Tato zpráva:

a)

buď potvrdí, že je vhodné, aby toto nařízení pozbylo platnosti dnem stanoveným v souladu s čl. 14 odst. 1, nebo

b)

doporučí, aby bylo toto nařízení k uvedenému dni nahrazeno novým nařízením.

3.   Pokud zpráva doporučí nahrazení tohoto nařízení, jak je uvedeno v odst. 2 písm. b), je doprovázena vhodným legislativním návrhem.

Článek 14

Pozbytí platnosti

1.   Toto nařízení pozbývá platnosti tři roky po předložení zprávy uvedené v článku 13 Komisí.

Lhůta tří let uvedená v prvním pododstavci začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po předložení zprávy Evropskému parlamentu nebo Radě, v závislosti na tom, co nastane později.

2.   Bez ohledu na pozbytí platnosti tohoto nařízení ke dni stanovenému v souladu s odstavcem 1 mohou veškerá jednání, která k tomuto dni probíhají a která byla členským státem zahájena podle tohoto nařízení, pokračovat a být dokončena v souladu s tímto nařízením.

Článek 15

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne 13. července 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 7. července 2009.

(2)  Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(4)  Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

(5)  Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.


31.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 200/31


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 663/2009

ze dne 13. července 2009

o zavedení programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 156 a čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropské hospodářství čelí prudkému poklesu způsobenému finanční krizí. Na řešení této vážné a bezprecedentní hospodářské situace je třeba okamžitě vynaložit mimořádné úsilí. K obnovení důvěry mezi aktéry na trhu je nutno neprodleně dokončit přípravu opatření, která budou mít dopad na hospodářství.

(2)

Současně je zřejmé, že z dlouhodobého pohledu záleží síla a udržitelnost evropského hospodářství na tom, aby došlo k jeho změně, tak aby mohlo čelit požadavkům na zabezpečení dodávek energie a na potřebu snížit emise skleníkových plynů. K tomuto závěru přispívají i sílící obavy o zajištění spolehlivých dodávek plynu.

(3)

Na základě těchto obav schválila Evropská rada ve dnech 11. a 12. prosince 2008 ve svých závěrech Plán evropské hospodářské obnovy (dále jen „plán obnovy“), předložený Komisí dne 26. listopadu 2008, který stanoví, jakým způsobem mohou členské státy a Evropská unie koordinovat své politiky a poskytnout evropskému hospodářství nový stimul zaměřený na dlouhodobé cíle Společenství.

(4)

Důležitou součástí plánu obnovy je návrh na zvýšení výdajů Společenství ve vymezených strategických odvětvích s cílem zaměřit se na řešení problému nedostatečné důvěry investorů a na pomoc při hledání cesty pro silnější ekonomiku do budoucna. Evropská rada požádala Komisi o předložení seznamu konkrétních projektů zohledňujícího odpovídající zeměpisnou rovnováhu, aby mohly být posíleny zejména investice do rozvoje projektů zaměřených na infrastrukturu.

(5)

Aby byl plán obnovy účinný, je velmi důležité financovat opatření, která se urychleně zaměří na řešení jak hospodářské krize, tak naléhavých energetických potřeb Společenství. V žádném případě by však zvláštní program zavedený tímto nařízením neměl zakládat precedens, pokud jde o míru budoucího spolufinancování v oblasti investic do infrastruktury.

(6)

Aby byl dopad hmatatelný a významný, měla by se tato opatření zaměřit na několik konkrétních odvětví, v nichž by dané opatření zřetelně přispělo k cílům zabezpečení dodávek energie a ke snížení emisí skleníkových plynů; v nichž existují velké a propracované projekty, které jsou schopny účinně a efektivně využít značné částky finanční pomoci a podnítit významné investice z jiných zdrojů, včetně Evropské investiční banky; a v nichž by opatření na evropské úrovni mohlo představovat přidanou hodnotu. Tato kritéria splňují odvětví plynárenských a elektrizačních infrastruktur, větrné energie na moři a zachycování a ukládání uhlíku. Volba těchto odvětví je odrazem zvláštních okolností souvisejících s plánem obnovy a neměl by se jejím prostřednictvím zpochybňovat prioritní význam přikládaný energetické účinnosti a podpoře energie z obnovitelných zdrojů, jimiž se plán obnovy zabýval.

(7)

Nebude-li možné přidělit všechny finanční prostředky do konce roku 2010, Komise oznámila, že má v úmyslu ve zprávě za rok 2010 týkající se provádění tohoto nařízení případně navrhnout opatření umožňující financování projektů, které budou v souladu s plánem obnovy, jako jsou projekty v oblasti energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů.

(8)

Pokud jde o plynárenské a elektrizační infrastruktury, objevila se v průběhu posledních let řada úkolů. Nedávné krize v dodávkách plynu (v zimě roku 2006 a 2009) a zvyšování ceny ropy do poloviny roku 2008 ukázaly, jak moc je Evropa zranitelná. Vlastních zdrojů energie – plynu a ropy – ubývá v takové míře, že je Evropa ve svých dodávkách energie stále více závislá na dovozu. V této souvislosti bude hrát zásadní úlohu energetická infrastruktura.

(9)

Uskutečňování projektů zaměřených na energetickou infrastrukturu však ovlivňuje současná hospodářská a finanční krize. Při provádění některých důležitých projektů – včetně projektů v zájmu Společenství – může vzhledem k nedostatečnému financování dojít ke značnému zpoždění. Je proto potřeba naléhavě přijmout opatření na podporu investic do energetické infrastruktury. Vzhledem k tomu, že plánování a uskutečňování takovýchto projektů vyžaduje nemálo času, je třeba, aby Společenství neprodleně investovalo do této infrastruktury, aby mohly být vypracovány zejména projekty, které jsou zvláště důležité pro zabezpečování dodávek energie ve Společenství. To bude rozhodující při zabezpečování dodávek energie ve Společenství za konkurenceschopné ceny, až dojde k oživení ekonomiky a vzroste celosvětová poptávka po energii.

(10)

Mezi projekty zaměřenými na energetickou infrastrukturu je třeba vybrat projekty, které jsou důležité pro fungování vnitřního trhu s energií a pro zabezpečení dodávek energie a které rovněž přispívají k oživení ekonomiky.

(11)

Zejména pokud jde o zachycování a ukládání uhlíku a větrnou energii na moři, mělo by toto nařízení vycházet z Evropského strategického plánu pro energetické technologie předloženého Komisí dne 22. listopadu 2007, který vyžadoval společný a strategický plán zaměřený na úsilí vynakládané na výzkum a inovace v oblasti energií odpovídající politickým cílům EU v této oblasti a obsahoval závazek vypracovat šest evropských průmyslových iniciativ. Evropská rada vyzvala dne 16. října 2008 ve svých závěrech Komisi, aby provádění Evropského strategického plánu pro energetické technologie výrazným způsobem urychlila. Tímto programem se zahajuje financování projektů zachycování a ukládání uhlíku a větrné energie na moři, aniž je přitom dotčeno šest průmyslových iniciativ zaměřených na demonstrační projekty v energetice, které navrhl Evropský strategický plán pro energetické technologie.

(12)

Aby byl dopad tohoto nařízení na hospodářskou krizi okamžitý, je zásadní, aby v něm byly uvedeny projekty, které mohou získat okamžitou finanční pomoc, s tím, že musí splňovat kritéria na zajištění účinnosti a efektivnosti a limity dané finančním rámcem.

(13)

Pokud jde o projekty plynárenských a elektrizačních infrastruktur, měl by být seznam sestaven podle toho, do jaké míry projekt přispívá k cílům zabezpečení a diverzifikace dodávek stanoveným v Druhém strategickém přezkumu energetické politiky přijatém Komisí dne 13. listopadu 2008, který schválil Evropský parlament usnesením ze dne 3. února 2009 a Rada ve svých závěrech ze dne 19. února 2009. Projekty by měly být vybírány podle toho, jak uskutečňují priority stanovené v uvedeném přezkumu, zda jsou dostatečně propracované a zda přispívají k zabezpečení a diverzifikaci zdrojů a dodávek energie; optimalizaci kapacity sítě a dotvoření vnitřního trhu s energií, zejména pokud jde o projekty týkající se přeshraničních úseků; rozvoji sítě s cílem posílit hospodářskou a sociální soudržnost snížením izolace nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů Společenství; připojení obnovitelných zdrojů energie; bezpečnosti, spolehlivosti a interoperabilitě propojených sítí; a k solidaritě mezi členskými státy. Uskutečnění těchto projektů bude vyžadovat, aby se orgány na státní, regionální a místní úrovni zavázaly urychlit administrativní postupy a schvalování. U mnoha projektů nebude podpora ve stanoveném časovém rámci poskytnuta, pokud k tomuto urychlení nedojde.

(14)

Pokud jde o větrnou energii na moři, měl by seznam obsahovat projekty, u nichž lze na základě informací od zúčastněných stran v rámci Evropské technologické platformy pro větrnou energii, a z průmyslových a jiných zdrojů zvážit, zda je možno je schválit a připravit k uskutečnění; zda jsou inovativní a zároveň vycházejí ze zavedených koncepcí; zda je možné je prostřednictvím finančního stimulu urychlit; zda mají přeshraniční význam; mající velký rozsah působnosti a schopné prokázat, jakým způsobem budou výsledky technického rozvoje efektivně šířeny s ohledem na cíle a struktury potvrzené v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie. Finanční pomoc by měla směřovat k těm projektům, které jsou schopny výrazně postoupit kupředu s vývojem projektu v letech 2009 a 2010.

(15)

Pokud jde o zachycování a ukládání uhlíku, měl by být tento seznam sestaven široce na základě informací od zúčastněných stran v rámci Fóra pro fosilní paliva, Evropské technologické platformy pro elektrárny na fosilní paliva s nulovými emisemi a jiných zdrojů. Finanční pomoc by měla směřovat k těm projektům, které jsou schopny výrazně postoupit kupředu s vývojem projektu v letech 2009 a 2010. Připravenost by měla být posuzována podle toho, zda existuje propracovaná a proveditelná koncepce pro průmyslová zařízení, a to včetně jeho komponenty pro zachycování CO2, zda existuje propracovaná a proveditelná koncepce pro přepravu a ukládání CO2; a zda existuje jasný závazek místních orgánů, že projekt podpoří. Projekty by rovněž měly prokázat, že výsledky technického rozvoje budou rozšiřovány efektivně a jak urychlí dosažení cílů stanovených v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie.

(16)

Mezi způsobilými návrhy bude třeba vybírat. Výběr by měl mimo jiné zajistit, že v každém členském státě bude podporován nejvýše jeden návrh zaměřený na zachycování a ukládání uhlíku, aby se zajistil průzkum celého spektra podmínek geologického ukládání a podpořil cíl, jímž je podnítit oživení ekonomiky v Evropě.

(17)

Financování Společenství by nemělo nevhodně narušovat hospodářskou soutěž nebo fungování vnitřního trhu, a to zejména s ohledem na pravidla o přístupu třetích stran a možné výjimky z těchto pravidel. Veškeré další finanční prostředky, které doplní toto financování Společenství, by měly přihlédnout k pravidlům pro státní podpory. Bez ohledu na formu by měla být finanční pomoc Společenství poskytována v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (3) („finanční nařízení“), a s nařízením Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (4), s výjimkou případů, kdy se toto nařízení od uvedených pravidel výslovně odchyluje.

(18)

Vzhledem k tomu, že je třeba urgentně řešit hospodářskou krizi a naléhavé energetické potřeby Společenství, toto nařízení již obsahuje podrobná ustanovení o finančních podmínkách pro poskytnutí pomoci, včetně seznamu způsobilých projektů. Vzhledem k tomu, že je urgentní stimulace hospodářství nezbytná, měly by všechny právní závazky k realizaci rozpočtových závazků přijatých v letech 2009 a 2010 být navíc učiněny do konce roku 2010.

(19)

Při provádění opatření financovaných na základě tohoto nařízení by měly být finanční zájmy Společenství chráněny použitím opatření k předcházení podvodům, korupci a jiným nezákonným činnostem, a to prostřednictvím účinných kontrol a zpětného získávání neoprávněně vyplacených částek, a v případě zjištění nesrovnalostí prostřednictvím účinných, přiměřených a odrazujících sankcí v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (5), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (6) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (7).

(20)

Vzhledem k povaze témat obsažených v podprogramech by měly být Komisi při výběru návrhů způsobilých k financování a při určování výše finanční částek udělovaných v rámci jednotlivých podprogramů nápomocny různé výbory.

(21)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(22)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž pomoci hospodářskému oživení ve Společenství a splnit požadavky na zabezpečení dodávek energie a na snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím financování vymezených strategických odvětví, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto z důvodů rozsahu tohoto nařízení a charakteru vybraných odvětví a projektů lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(23)

Vzhledem k bezodkladné potřebě řešit hospodářskou krizi a naléhavé energetické potřeby Společenství by mělo toto nařízení vstoupit v platnost ihned po svém vyhlášení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení zavádí finanční nástroj nazvaný Evropský program oživení energetiky (dále jen „EEPR“) za účelem rozvoje projektů v oblasti energetiky ve Společenství, které přispějí poskytnutím finančního podnětu k hospodářskému oživení, k zabezpečení dodávek energie a ke snížení emisí skleníkových plynů.

Pro dosažení uvedených cílů zavádí toto nařízení podprogramy v těchto oblastech:

a)

plynárenské a elektrizační infrastruktury;

b)

větrné energie na moři a

c)

zachycování a ukládání CO2.

Toto nařízení určuje, které projekty mají být v rámci jednotlivých podprogramů financovány, a uvádí kritéria pro stanovení a provádění opatření nezbytných pro uskutečnění těchto projektů.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)

„zachycováním a ukládáním CO2“ se rozumí zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CO2) z průmyslových zařízení, jeho přeprava na úložiště a jeho vstřikování do vhodné podzemní geologické formace za účelem trvalého uložení;

b)

„způsobilé náklady“ mají stejný význam jako v nařízení (ES, Euratom) č. 2342/2002;

c)

„plynárenskými a elektrizačními infrastrukturami“ se rozumí:

i)

všechna vedení vysokého a velmi vysokého napětí, s výjimkou distribučních soustav a podmořských vedení, pokud se tato infrastruktura používá pro přenos či propojení mezi jednotlivými oblastmi nebo pro přenos či propojení mezinárodní,

ii)

vysokotlaké plynovody, s výjimkou distribučních soustav,

iii)

podzemní zásobníky napojené na vysokotlaké plynovody uvedené v bodě ii),

iv)

zařízení na příjem, skladování a znovuzplynování zkapalněného zemního plynu (LNG) a

v)

veškerá vybavení nebo zařízení nutná k řádnému fungování infrastruktury uvedené v bodech i), ii), iii) nebo iv), včetně systémů ochrany, sledování a kontroly a regulace;

d)

„částí projektu“ se rozumí jakákoli činnost, která je finančně, technicky a v čase nezávislá a přispívá k dokončení projektu;

e)

„investiční fází“ se rozumí fáze projektu, během níž dochází k výstavbě a jsou vynakládány kapitálové náklady;

f)

„větrnou energií na moři“ se rozumí elektrická energie vyráběná turbínami poháněnými větrem, které jsou instalovány v moři, ať v blízkosti pobřeží nebo dále od pobřeží;

g)

„plánovací fází“ se rozumí fáze projektu, která předchází investiční fázi, v níž se připravuje uskutečnění projektu, případně včetně posouzení proveditelnosti, přípravných a technických studií a získání licencí a povolení, a během níž vznikají kapitálové náklady.

Článek 3

Rozpočet

1.   Finanční rámec provádění EEPR pro léta 2009 a 2010 je 3 980 000 000 EUR rozdělený takto:

a)

projekty zaměřené na plynárenské a elektrizační infrastruktury: 2 365 000 000 EUR;

b)

projekty zaměřené na větrnou energii na moři: 565 000 000 EUR;

c)

projekty zaměřené na zachycování a ukládání uhlíku: 1 050 000 000 EUR.

2.   Jednotlivé právní závazky k realizaci rozpočtových závazků přijatých v letech 2009 a 2010 se učiní do 31. prosince 2010.

KAPITOLA II

PODPROGRAMY

ODDÍL 1

Projekty zaměřené na plynárenské a elektrizační infrastruktury:

Článek 4

Cíle

Společenství podpoří projekty zaměřené na plynárenské a elektrizační infrastruktury, které mají pro Společenství nejvyšší přidanou hodnotu a které přispívají k těmto cílům:

a)

k zabezpečení a diverzifikaci zdrojů energie a jejich tras a dodávek;

b)

k optimalizaci kapacity energetické sítě a dotvoření vnitřního trhu s energií, zejména pokud jde o projekty týkající se přeshraničních úseků;

c)

k rozvoji sítě s cílem posílit hospodářskou a sociální soudržnost snížením izolace znevýhodněných regionů a ostrovů Společenství;

d)

k připojení a integraci obnovitelných zdrojů energie a

e)

k bezpečnosti, spolehlivosti a interoperabilitě propojených energetických sítí, včetně umožnění vícesměrné přepravy plynu, je-li to nutné.

Článek 5

Priority

EEPR slouží k naléhavě potřebné úpravě a rozvoji energetických sítí, které jsou ve Společenství obzvláště důležité pro podporu fungování vnitřního trhu s energií, a zejména pro zvýšení kapacity propojení, zabezpečení a diverzifikaci dodávek a pro překonání environmentálních, technických a finančních překážek. Zvláštní podpora Společenství je nezbytná pro mnohem intenzivnější rozvoj energetických sítí a pro urychlení jejich budování, zejména v případech nedostatečné diverzifikace zásobovacích tras a zdrojů.

Článek 6

Poskytování finanční pomoci Společenství

1.   Finanční pomoc Společenství v rámci EEPR (dále jen „pomoc EEPR“) na projekty zaměřené na plynárenskou a elektrizační infrastrukturu se poskytuje na akce, jejichž prostřednictvím se uskuteční projekty uvedené v části A přílohy nebo jejich části, a které přispívají k cílům stanoveným v článku 4.

2.   Komise vyzve k předložení návrhů na opatření uvedená v odstavci 1 a posoudí, zda tyto návrhy splňují kritéria způsobilosti uvedená v článku 7, kritéria pro výběr a kritéria pro poskytnutí finanční pomoci stanovená v článku 8.

3.   Komise informuje příjemce jakékoli pomoci EEPR o jejím poskytnutí.

Článek 7

Způsobilost

1.   Návrhy jsou způsobilé pro pomoc EEPR, pouze pokud uskutečňují projekty uvedené v části A přílohy a nepřekročí maximální výši pomoci EEPR stanovenou tamtéž a pokud splňují kritéria pro výběr a pro poskytnutí finanční pomoci podle článku 8.

2.   Návrhy mohou předkládat:

a)

jeden nebo několik členských států společně;

b)

se souhlasem všech členských států, kterých se dotčený projekt bezprostředně týká,

i)

jeden nebo několik veřejných či soukromých podniků či subjektů jednajících společně,

ii)

jedna nebo několik mezinárodních organizací jednajících společně nebo

iii)

jeden společný podnik.

3.   Návrhy předložené fyzickými osobami nejsou způsobilé.

Článek 8

Kritéria pro výběr a poskytnutí finanční pomoci

1.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 6 odst. 2, použije Komise tato kritéria pro výběr:

a)

kvalitu a technicky adekvátní přístup;

b)

kvalitu finančního návrhu na celou investiční fázi opatření.

2.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 6 odst. 2, použije Komise tato kritéria pro poskytnutí finanční pomoci:

a)

propracovanost, definovanou jako dosažení investiční fáze a vznik podstatných kapitálových výdajů do konce roku 2010;

b)

do jaké míry zdržuje provádění opatření nedostatečný přístup k financím;

c)

do jaké míry podnítí pomoc EEPR financování z veřejných a soukromých zdrojů;

d)

socioekonomický dopad;

e)

environmentální dopad;

f)

jak projekt přispívá ke kontinuitě a interoperabilitě energetické sítě a k optimalizaci její kapacity;

g)

jak projekt přispívá ke zlepšování kvality služeb, bezpečnosti a ochraně;

h)

jak projekt přispívá k vytvoření správně fungujícího integrovaného trhu s energií.

Článek 9

Podmínky financování

1.   Pomoc EEPR je příspěvkem na výdaje spojené s prováděním projektu a vynaložené příjemci či třetími stranami, které odpovídají za provedení projektu.

2.   Pomoc EEPR nepřesáhne 50 % způsobilých nákladů.

Článek 10

Nástroje

1.   Na základě výzvy k předkládání návrhů uvedené v čl. 6 odst. 2 vybere Komise řídícím postupem podle čl. 26 odst. 2 návrhy na získání pomoci EEPR a určí výši poskytnuté pomoci EEPR. Komise upřesní podmínky a způsoby provádění těchto návrhů.

2.   Pomoc EEPR se poskytne na základě rozhodnutí Komise.

Článek 11

Finanční odpovědnost členských států

1.   Členské státy vykonávají v úzké spolupráci s Komisí technické sledování a finanční kontrolu projektů a potvrzují výši a soulad výdajů vynaložených v souvislosti s projekty nebo jejich částmi s tímto nařízením. Členské státy mohou požádat o účast Komise při kontrolách na místě.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o opatřeních přijatých podle odstavce 1, a zejména jí poskytnou popis systémů kontroly, řízení a sledování, které byly zavedeny pro zajištění úspěšného dokončení projektů.

ODDÍL 2

Projekty zaměřené na větrnou energii na moři

Článek 12

Poskytnutí pomoci EEPR

1.   Pomoc EEPR na projekty zaměřené na větrnou energii na moři se poskytne na základě výzvy k předkládání návrhů omezených na akce, jejichž prostřednictvím se uskutečňují projekty uvedené v části B přílohy.

2.   Komise vyzve k předložení návrhů na určení akcí uvedených v odstavci 1 a posoudí, zda tyto návrhy splňují kritéria způsobilosti podle článku 13 a kritéria pro výběr a kritéria pro poskytnutí finanční pomoci stanovená v článku 14.

3.   Komise informuje příjemce jakékoli pomoci EEPR o jejím poskytnutí.

Článek 13

Způsobilost

1.   Návrhy jsou způsobilé pro pomoc EEPR, pouze pokud uskutečňují projekty uvedené v části B přílohy, nepřekročí maximální výši pomoci EEPR stanovenou tamtéž a splňují kritéria pro výběr a pro poskytnutí finanční pomoci podle článku 14. Tyto projekty řídí obchodní podnik.

2.   Návrhy mohou předkládat jeden nebo několik podniků jednajících společně.

3.   Návrhy předložené fyzickými osobami nejsou způsobilé.

Článek 14

Kritéria pro výběr a poskytnutí finanční pomoci

1.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 12 odst. 1, použije Komise tato kritéria pro výběr:

a)

kvalitu a technicky adekvátní přístup;

b)

kvalitu finančního návrhu na celou investiční fázi projektu.

2.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 12 odst. 1, použije Komise tato kritéria pro poskytnutí finanční pomoci:

a)

propracovanost, definovanou jako dosažení investiční fáze a vznik podstatných kapitálových výdajů do konce roku 2010;

b)

do jaké míry je provádění opatření zdržováno nedostatečným přístupem k financím;

c)

do jaké míry projekt vylepší nebo zvýší rozsah zařízení a infrastruktury, které jsou již ve výstavbě nebo v plánovací fázi;

d)

do jaké míry projekt zahrne výstavbu ucelených zařízení a infrastruktury průmyslového rozsahu a do jaké míry se zabývá zejména:

i)

vyvážením variability větrné energie prostřednictvím integračních systémů,

ii)

existencí rozsáhlých zálohovacích systémů,

iii)

řízením větrných elektráren v rámci větrného parku jako virtuálních elektráren (nad 1 GW),

iv)

existencí turbín instalovaných dále od pobřeží nebo v hlubších vodách (20 až 50 m), než je běžný standard,

v)

novými projekty základů nebo

vi)

postupy při jejich montování, instalaci, uvádění do provozu a vyřazování z provozu a testování těchto postupů v projektech ve skutečné velikosti;

e)

inovační prvky projektu a do jaké míry se prokáže realizace těchto prvků;

f)

dopad projektu a jak přispívá k vytváření soustavy větrné energie na moři, včetně replikačního potenciálu;

g)

jak příjemci podpory prokáží závazek, že předají výsledky technického rozvoje, které projekt přinese, dalším subjektům v Evropě způsobem slučitelným s právem Společenství, a zejména s cíli a strukturami uvedenými v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie.

Článek 15

Podmínky financování

1.   Pomoc EEPR přispěje na náklady spojené s prováděním projektu.

2.   Pomoc EEPR nepřesáhne 50 % způsobilých nákladů.

Článek 16

Nástroje

1.   Na základě výzvy k předkládání návrhů uvedené v čl. 12 odst. 1 vybere Komise řídícím postupem podle čl. 26 odst. 2 návrhy, které získají pomoc EEPR, a určí výši poskytnutých finančních prostředků. Komise upřesní podmínky a způsoby provádění těchto návrhů.

2.   Pomoc EEPR se poskytne na základě grantových dohod.

ODDÍL 3

Projekty zaměřené na zachycování a ukládání uhlíku

Článek 17

Poskytnutí pomoci EEPR

1.   Pomoc EEPR pro projekty zaměřené na zachycování a ukládání uhlíku se poskytuje na opatření, jejichž prostřednictvím se uskuteční projekty uvedené v části C přílohy.

2.   Komise vyzve k předložení návrhů na určení opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku a posoudí, zda návrhy splňují kritéria způsobilosti podle článku 18 a kritéria pro výběr a kritéria pro poskytnutí finanční pomoci stanovená v článku 19.

3.   Pokud kritéria způsobilosti podle článku 18 a kritéria pro výběr podle čl. 19 odst. 1 splňuje několik návrhů týkajících se projektů ve stejném členském státě, vybere Komise na základě kritérií pro poskytnutí finanční pomoci podle čl. 19 odst. 2 z daných návrhů nejvýše jeden návrh na jeden členský stát.

4.   Komise informuje příjemce jakékoli pomoci EEPR o jejím poskytnutí.

Článek 18

Způsobilost

1.   Návrhy jsou způsobilé pro poskytnutí pomoci EEPR, pouze pokud se jejich prostřednictvím realizují projekty uvedené v části C přílohy a pokud splňují kritéria pro výběr a pro poskytnutí finanční pomoci podle článku 19 a následující podmínky:

a)

projekty prokáží, že díky nim je možné v průmyslových zařízeních zachycovat nejméně 80 % CO2 a přepravovat a geologicky ukládat tento CO2 bezpečně pod zemí;

b)

v případě zařízení na výrobu energie je nutno prokázat možnost zachycování CO2 u zařízení s minimální kapacitou 250 MW nebo jeho ekvivalentu;

c)

navrhovatelé projektů učiní závazné prohlášení, že obecné poznatky získané prostřednictvím demonstračního zařízení budou dány k dispozici dalším podnikům a Komisi a že přispějí k Evropskému strategickému plánu pro energetické technologie.

2.   Návrhy předkládá jeden nebo několik podniků jednajících společně.

3.   Návrhy předložené fyzickými osobami nejsou způsobilé.

Článek 19

Kritéria pro výběr a poskytnutí finanční pomoci

1.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 17 odst. 2, použije Komise tato kritéria pro výběr:

a)

kvalitu a technicky adekvátní přístup;

b)

propracovanost, definovanou jako dosažení investiční fáze, která zahrnuje posouzení možností ukládání a jejich rozvoj, a vznik podstatných výdajů spojených s investicemi na projekt do konce roku 2010;

c)

kvalitu finančního návrhu na celou investiční fázi projektu;

d)

předložení seznamu všech povolení potřebných k výstavbě a fungování projektu na navrhovaném místě / navrhovaných místech, včetně existence strategie na získání uvedených povolení.

2.   Při posuzování návrhů, které obdrží v rámci výzvy k předkládání návrhů podle čl. 17 odst. 2, použije Komise tato kritéria pro poskytnutí finanční pomoci:

a)

do jaké míry je provádění opatření zdržováno nedostatečným přístupem k financím;

b)

požadované finanční prostředky na snížení emisí o jednu tunu CO2 v prvních pěti letech fungování projektu;

c)

složitost projektu a míru inovací celého zařízení včetně dalších doprovodných výzkumných činností a toho, jak příjemci prokáží závazek, že předají výsledky technického rozvoje, které projekt přinese, dalším subjektům v Evropě v souladu s právem Společenství, a zejména s cíli a strukturami uvedenými v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie;

d)

kvalitu a adekvátnost plánu řízení včetně prokázání, zejména pokud jde o vědecké, konstrukční a technické údaje a informace v něm obsažené, připravenosti projektu tak, aby mohl být provoz zahájen do 31. prosince 2015.

Článek 20

Podmínky financování

1.   Pomoc EPPR přispěje pouze na ty výdaje spojené s realizací projektu, které se týkají zachycování, přepravy a ukládání CO2, se zohledněním možných provozních zisků.

2.   Pomoc EPPR nepřekročí 80 % celkových způsobilých investičních nákladů.

Článek 21

Nástroje

1.   Na základě výzvy k předkládání návrhů uvedené v čl. 17 odst. 2 vybere Komise řídícím postupem podle čl. 26 odst. 2 návrhy na získání pomoci EEPR a určí výši poskytnuté pomoci EEPR. Komise upřesní podmínky a způsoby provádění návrhů.

2.   Pomoc EEPR se poskytne na základě grantových dohod.

KAPITOLA III

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Další pomoc EEPR a nástroje

1.   Část pomoci Společenství na projekty uvedené v příloze může mít formu příspěvku k příslušnému nástroji v rámci zdrojů Evropské investiční banky. Tento příspěvek nepřekročí 500 000 000 EUR.

2.   Úvěrová angažovanost Společenství v rámci nástroje pro úvěrové záruky nebo jiného finančního nástroje, včetně poplatků za správu a jiných způsobilých nákladů, je omezena na výši příspěvku Společenství k uvedenému nástroji, a souhrnný rozpočet Evropské unie proto nesmí být nijak dále zatížen.

3.   Komise rozhodne řídícím postupem podle čl. 26 odst. 2 o výši pomoci EEPR, která má být tomuto nástroji poskytnuta. Komise a Evropská investiční banka vypracují memorandum o porozumění, v němž budou uvedeny podmínky a způsoby provedení uvedeného rozhodnutí.

Článek 23

Programová a prováděcí pravidla

1.   Komise přímo zveřejní výzvy k předkládání návrhů na základě rozpočtové dostupnosti podle čl. 3 odst. 1 a kritérií způsobilosti a kritérií pro výběr a pro poskytnutí finanční pomoci uvedených v kapitole II.

2.   Pomoc EEPR se vztahuje pouze na výdaje spojené s projektem a vynaložené příjemci a v případě projektů podle článku 9 i třetími stranami, kteří odpovídají za uskutečnění projektu. Výdaje mohou být způsobilé od data uvedeného v článku 29.

3.   DPH, s výjimkou DPH bez nároku na odpočet, se nepovažuje za způsobilý výdaj.

4.   Projekty a opatření financované podle tohoto nařízení se provádějí v souladu s právem Společenství a zohledňují veškeré příslušné politiky Společenství, zejména ty, které se týkají hospodářské soutěže, včetně platných pravidel státní podpory, ochrany životního prostředí, zdraví, udržitelného rozvoje a zadávání veřejných zakázek.

Článek 24

Obecné povinnosti členských států

Členské státy vynaloží v oblasti své působnosti veškeré úsilí na uskutečnění projektů, které obdrží pomoc EEPR, a to zejména prostřednictvím účinných administrativních postupů a postupů při udělování povolení, licencí a osvědčení.

Článek 25

Ochrana finančních zájmů Evropských společenství

1.   Komise zajistí, aby při provádění opatření financovaných podle tohoto nařízení byly finanční zájmy Společenství chráněny použitím preventivních opatření proti podvodu, korupci a jiným nezákonným činnostem, a to prostřednictvím účinných kontrol a zpětného získávání neoprávněně vyplacených částek a v případě zjištění nesrovnalostí prostřednictvím účinných, přiměřených a odrazujících pokut v souladu s nařízeními (ES, Euratom) č. 2988/95, (Euratom, ES) č. 2185/96 a (ES) č. 1073/1999.

2.   Pokud se jedná o činnosti Společenství financované na základě toho nařízení, rozumí se „nesrovnalostí“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 jakékoli porušení práva Společenství nebo jakékoli nesplnění smluvního závazku vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Evropské unie nebo rozpočty jí spravované, a to formou neoprávněného výdaje.

3.   Veškerá prováděcí opatření vyplývající z tohoto nařízení musejí především stanovit dohled a finanční kontrolu ze strany Komise nebo ze strany zástupce pověřeného Komisí a prostřednictvím auditů evropského Účetního dvora, případně včetně kontrol na místě.

KAPITOLA IV

PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

Výbory

1.   Komisi jsou nápomocny tyto výbory:

a)

pro projekty týkající se plynárenských a elektrizačních infrastruktur výbor zřízený článkem 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 680/2007 ze dne 20. června 2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (9);

b)

pro projekty týkající se větrné energie na moři výbor zřízený článkem 8 rozhodnutí 2006/971/ES ze dne 19. prosince 2006 o zvláštním programu Spolupráce, kterým se provádí sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) (10);

c)

pro projekty týkající se zachycování a ukládání CO2 výbor zřízený článkem 8 rozhodnutí Rady 2006/971/ES.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

Článek 27

Hodnocení

1.   Komise provede hodnocení EEPR do 31. prosince 2011, aby bylo možné posoudit jeho přínos pro efektivní využití rozpočtových prostředků.

2.   Komise může požádat přijímající členský stát, aby předložil konkrétní hodnocení projektů financovaných podle kapitoly II oddílu 1 tohoto nařízení, nebo jí při hodnocení těchto projektů případně poskytl informace a potřebnou pomoc.

3.   Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů hodnotící zprávu o výsledcích dosažených EEPR.

Článek 28

Předkládání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Komise sleduje provádění tohoto nařízení. Komise předloží každý rok při předkládání předběžného návrhu rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění EEPR.

Pokud zpráva poukáže na vážná rizika při uskutečňování prioritních projektů, Komise doporučí opatření na zmírnění těchto rizik a případně navrhne další projekty, které budou v souladu s plánem obnovy.

Článek 29

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 13. července 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

E. ERLANDSSON


(1)  Stanovisko ze dne 13. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 6. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 7. července 2009.

(3)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2.

(7)  Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(9)  Úř. věst. L 162, 22.6.2007, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 400, 30.12.2006, s. 86.


PŘÍLOHA

ZPŮSOBILÉ PROJEKTY

A.   Projekty týkající se plynárenských a elektrizačních infrastruktur

1.   Propojení plynárenských soustav

Projekt

Umístění podporovaných projektů

Předpokládaný příspěvek Společenství

(v milionech EUR)

Jižní koridor pro přepravu plynu

NABUCCO

Rakousko, Maďarsko, Bulharsko, Německo, Rumunsko

200

ITGI – Poseidon

Itálie, Řecko

100

Propojení Pobaltí

Skanled/Baltic pipe

Polsko, Dánsko, Švédsko

150

Soustava zplyňovacích zařízení LNG

Terminál LNG na polské pobřeží v přístavu Świnoujście

Polsko

80

Střední a jihovýchodní Evropa

Přeshraniční propojení plynovodem mezi Slovenskem a Maďarskem (Veľký Krtíš – Vecsés)

Slovensko, Maďarsko

30

Přepravní soustava zemního plynu ve Slovinsku mezi rakouskou hranicí a Ljubljanou (kromě úseku Rogatec-Kidričevo)

Slovinsko

40

Propojení mezi Bulharskem a Řeckem (Stara Zagora – Dimitrovgrad-Komotini)

Bulharsko, Řecko

45

Propojovací plynovod mezi Rumunskem a Maďarskem

Rumunsko, Maďarsko

30

Rozšíření kapacity pro skladování plynu v českém rozbočovači

Česká republika

35

Infrastruktura a vybavení umožňující, aby plyn proudil v případě krátkodobého přerušení dodávek opačným směrem

Rakousko, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Řecko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko

80

Propojení Slovensko-Polsko

Slovensko, Polsko

20

Propojení Maďarsko-Chorvatsko

Maďarsko

20

Propojení Bulharsko-Rumunsko

Bulharsko, Rumunsko

10

Středozemí

Posílení francouzské plynárenské sítě na ose Afrika-Španělsko-Francie

Francie

200

GALSI (plynovod Alžírsko-Itálie)

Itálie

120

Propojení plynárenské sítě na západní ose, větev Larrau

Španělsko

45

Oblast Severního moře

Plynovod Německo-Belgie-Spojené království

Belgie

35

Spojení Francie a Belgie

Francie, Belgie

200

CELKEM

 

1 440


2.   Propojení elektrizačních soustav

Projekt

Umístění podporovaných projektů

Předpokládaný příspěvek Společenství

(v milionech EUR)

Propojení Pobaltí

Estlink-2

Estonsko, Finsko

100

Propojení Švédska a pobaltských zemí a posílení elektrizační soustavy v pobaltských zemích

Švédsko, Lotyšsko, Litva

175

Střední a jihovýchodní Evropa

Halle/Saale – Schweinfurt

Německo

100

Vídeň – Győr

Rakousko, Maďarsko

20

Středozemí

Posílení propojení mezi Portugalskem a Španělskem

Portugalsko

50

Propojení mezi Francií a Španělskem (Baixas – Sta Llogaia)

Francie, Španělsko

225

Nový 380 kV střídavý podmořský kabel mezi Sicílií a pevninskou Itálií (Sorgente – Rizziconi)

Itálie

110

Oblast Severního moře

propojení Irsko/Wales o kapacitě 500 MW (Meath-Deeside)

Irsko, Spojené království

110

Propojení elektrizační soustavy Malta – Itálie

Malta/Itálie

20

CELKEM

 

910


3.   Projekty týkající se malých ostrovních států

Iniciativy týkající se malých izolovaných ostrovů

Kypr

10

Malta

5

CELKEM

 

15

B.   Projekty zaměřené na větrnou energii na moři

Projekt

Kapacita

Umístění podporovaných projektů

Předpokládaný příspěvek Společenství

(v milionech EUR)

1.   

Integrace větrné energie na moři do elektrizační soustavy

1.1

Pobaltí – Kriegers Flak I, II, III

Práce na připravovaných projektech. Financování zaměřené na zajištění zvláštních nákladů na zabezpečení společného propojení.

1,5 GW

Dánsko, Švédsko, Německo, Polsko

150

1.2

Distribuční síť v Severním moři

Modulový rozvoj sítě na moři, demonstrace virtuální elektrárny na moři a integrování stávající pobřežní sítě.

1 GW

Spojené království, Nizozemsko, Německo, Irsko, Dánsko, Belgie, Francie, Lucembursko

165

2.   

Nové turbíny, struktury a komponenty, optimalizace výrobních kapacit

2.1

Borkum West II – Bard 1 – Nordsee Ost – Global Tech I

Nová generace multi-MW turbín (5-7 MW) a inovačních struktur, umístěných daleko od pobřeží (až 100 km) v hlubších vodách (až 40 m)

1,6 GW

Německo

200

2.2

Větrná elektrárna na moři u Aberdeenu (Evropské testovací středisko)

Práce na již připravovaných projektech – testování multi-MW turbín. Rozvoj inovačních struktur a substruktur včetně optimalizace výrobních kapacit zařízení na výrobu větrné energie na moři. Předpokládané zvýšení je o 100 MW.

0,25 GW

Spojené království

40

2.3

Thornton Bank

Práce na již připravovaných projektech. Získání poznatků z projektu Downvind (spolufinancovaného prostřednictvím 6. rámc. programu). Zvětšení turbín v zařízeních Downvind (velikost 5 MW) v hlubokých vodách (až 30 m) s nízkým vizuálním dopadem (až 30 km).

90 MW

Belgie

10

CELKEM

 

 

565

C.   Projekty zaměřené na zachycování a ukládání uhlíku

Název/umístění projektu

Předpokládaný příspěvek Společenství

(v milionech EUR)

Palivo

Kapacita

Technika zachycování

Koncepce ukládání

Huerth

Německo

180

uhlí

450 MW

IGCC

hlubinný zásobník slané vody

Jaenschwalde

 

 

uhlí

500 MW

Oxyfuel

ložiska ropy/plynu

Eemshaven

Nizozemsko

180

uhlí

1 200 MW

IGCC

ložiska ropy/plynu

Rotterdam

uhlí

1 080 MW

PC

ložiska ropy/plynu

Rotterdam

uhlí

800 MW

PC

ložiska ropy/plynu

Bełchatów

Polsko

180

uhlí

858 MW

PC

hlubinný zásobník slané vody

Compostilla

(León)

Španělsko

180

uhlí

500 MW

Oxyfuel

hlubinný zásobník slané vody

Kingsnorth

Spojené království

180

uhlí

800 MW

PC

ložiska ropy/plynu

Longannet

uhlí

3 390 MW

PC

hlubinný zásobník slané vody

Tilbury

uhlí

1 600 MW

PC

ložiska ropy/plynu

Hatfield

(Yorkshire)

uhlí

900 MW

IGCC

ložiska ropy/plynu

Porto Tolle

Itálie

100

uhlí

660 MW

PC

 

Projekt zachycování průmyslově vzniklého CO2

Florange

Francie

50

Přeprava CO2 z průmyslového zařízení (ocelárenský podnik) do podzemního úložiště (solných zvodnělých vrstev – akviferů)

CELKEM

1 050


PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise zdůrazňuje, že energetická účinnost a obnovitelné zdroje energie jsou hlavními prioritami energetické politiky EU, a to jak z důvodu ochrany životního prostředí, tak z důvodu zabezpečení dodávek energie. Poskytnutím značné podpory projektům zaměřeným na větrnou energii na moři nařízení z tohoto hlediska přispěje k těmto prioritám. Komise v této souvislosti připomíná řadu dalších nových iniciativ na podporu energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, které navrhla zejména v rámci plánu evropské hospodářské obnovy schváleném Evropskou radou v prosinci roku 2008. Mezi tyto iniciativy patří:

Úprava nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj s cílem umožnit ve všech členských státech investice do energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů v oblasti bydlení až do výše 8 miliard EUR.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci iniciativy nazvané Evropské energeticky účinné budovy, jejímž cílem je podpora ekologicky šetrných technologií a vývoj energeticky účinných systémů a materiálů v nových a rekonstruovaných budovách. Odhadovaný finanční rámec pro toto opatření je 1 miliarda EUR: 500 milionů EUR ze stávajícího rozpočtu sedmého rámcového programu Evropského společenství v letech 2010 až 2013 a 500 milionů EUR z prostředků poskytnutých průmyslovým odvětvím.

Iniciativa Evropského společenství a Evropské investiční banky s názvem Iniciativa EU pro financování udržitelné energetiky. Jejím cílem je umožnit investice do projektů v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie v městském prostředí. Komise financuje technický nástroj na podporu této iniciativy z programu Inteligentní energie – Evropa (roční příděl ve výši 15 milionů EUR na rok 2009). Tento nástroj, spravovaný EIB, umožní přístup k půjčkám EIB se značným pákovým efektem.

Vytvoření tržně orientovaného akciového fondu s názvem Marguerite: Evropský fond 2020 pro energii, změnu klimatu a infrastrukturu, na němž se budou podílet institucionální investoři ze zemí EU v čele s EIB. Tento fond by investoval v oblasti energetiky a změny klimatu (TEN-E, udržitelná výroba energie, obnovitelné zdroje energie, nové technologie, investice do energetické účinnosti, zabezpečení dodávek, jakož i environmentální infrastruktura). Komise tuto iniciativu podporuje. Komise rovněž do konce listopadu roku 2009 předloží revizi akčního plánu pro energetickou účinnost, jak byla vyzvána Radou (závěry Evropské rady z března roku 2009) a Parlamentem (usnesení EP P6_TA(2009)0064).

Odborníci se shodují na tom, že energetická účinnost představuje nejlevnější možný způsob, jak snížit emise skleníkových plynů. Do listopadu roku 2009 Komise vypracuje podrobný rozbor překážek bránících větším investicím v oblasti energetické účinnosti. Zejména posoudí otázku, zda jsou zapotřebí větší finanční pobídky v podobě nízkoúročených půjček či grantů a jak by k tomuto účelu bylo možné využít evropského rozpočtu, přičemž do nového nástroje EU pro energetickou bezpečnost a infrastrukturu, jenž má být předložen v roce 2010, Komise případně zahrne i další prostředky na financování energetické účinnosti.

Při revizi akčního plánu pro energetickou účinnost bude Komise věnovat zvláštní pozornost energetické účinnosti z hlediska vztahů se sousedními zeměmi. Provede rozbor toho, jakým způsobem lze sousedním zemím poskytnout finanční a regulační pobídky ke zvýšení jejich investic do energetické účinnosti. Pokud Komise ve své zprávě z roku 2010 o provádění tohoto nařízení podle jeho článku 28 zjistí, že do konce roku 2010 nebude možné přidělit část finančních prostředků plánovaných pro projekty uvedené v příloze nařízení, navrhne případně a z geografického hlediska vyváženým způsobem změnu nařízení, která spolu s výše uvedenými iniciativami umožní financování projektů v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, a rovněž příslušná kritéria způsobilosti téhož druhu jako kritéria způsobilosti uplatňovaná u projektů uvedených v příloze tohoto nařízení.

Prohlášení Portugalska

Portugalsko hlasuje pro toto nařízení, nicméně má za to, že v rámci revize programu podle článku 28 je třeba zvážit možnost zahrnutí projektů týkajících se obnovitelných energií a energetické účinnosti, a to zejména v oblasti mikrovýroby a inteligentních sítí a měřicích systémů, které by přispěly k cílům uvedeným v čl. 4 písm. a) a b) tohoto nařízení.


31.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 200/46


NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 664/2009

ze dne 7. července 2009,

kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o příslušnosti, uznávání a výkonu rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, věcech rodičovské zodpovědnosti a věcech vyživovacích povinností a o právu rozhodném ve věcech vyživovacích povinností

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c), článek 65 a čl. 67 odst. 2 a 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlava IV části třetí Smlouvy poskytuje právní základ pro přijímání právních předpisů Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech.

(2)

Soudní spolupráce v občanských věcech mezi členskými státy a třetími zeměmi byla tradičně upravována dohodami mezi členskými státy a třetími zeměmi. Tyto dohody, kterých je značný počet, často odrážejí zvláštní vazby mezi členským státem a třetí zemí a mají poskytovat vhodný právní rámec, vyhovující zvláštním potřebám dotyčných stran.

(3)

Článek 307 Smlouvy vyžaduje, aby členské státy použily všech vhodných prostředků k odstranění jakýchkoli neslučitelností mezi acquis Společenství a mezinárodními dohodami uzavřenými mezi členskými státy a třetími zeměmi. Z toho může vyplynout potřeba takové dohody znovu sjednat.

(4)

Aby se byl zajištěn vhodný právní rámec vyhovující zvláštním potřebám daného členského státu ve vztahu ke třetí zemi, může rovněž vzniknout zjevná potřeba uzavřít nové dohody se třetími zeměmi, které se budou týkat oblastí občanských věcí, na něž se vztahuje hlava IV části třetí Smlouvy.

(5)

Soudní dvůr Evropských společenství potvrdil ve svém posudku 1/03 ze dne 7. února 2006 v souvislosti s uzavřením nové Luganské úmluvy, že Společenství získalo výlučnou pravomoc uzavírat se třetími zeměmi mezinárodní dohody, jako je Luganská úmluva, ve věcech, jež se týkají pravidel stanovených v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2) („Brusel I“).

(6)

Je na Společenství, aby na základě článku 300 Smlouvy uzavíralo dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi ve věcech, které spadají do výlučné pravomoci Společenství.

(7)

Článek 10 Smlouvy vyžaduje, aby členské státy usnadnily plnění poslání Společenství a aby se zdržely jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Smlouvy. Tato povinnost loajální spolupráce se uplatňuje obecně a není závislá na tom, zda je pravomoc Společenství výlučná, či nikoli.

(8)

Pokud jde o dohody se třetími zeměmi ve zvláště vymezených občanských věcech spadajících do výlučné pravomoci Společenství, měl by být zaveden ucelený a transparentní postup, kterým by se členskému státu udělovalo zmocnění změnit stávající dohodu nebo sjednat a uzavřít dohodu novou, zejména pokud Společenství samotné nevyjádřilo záměr uplatnit svou vnější pravomoc uzavřít dohodu na základě stávajícího nebo zamýšleného mandátu k jednání. Tímto postupem by neměla být dotčena výlučná pravomoc Společenství ani články 300 a 307 Smlouvy. Tento postup je třeba považovat za výjimečné opatření, jehož věcná a časová působnost by měla být omezena.

(9)

Toto nařízení by se nemělo použít, pokud Společenství již uzavřelo s dotyčnou třetí zemí dohodu ve stejné věci. Dvě dohody by měly být považovány za dohody ve stejné věci pouze v rozsahu, ve kterém věcně upravují stejné zvláštní právní otázky. Ustanovení, která pouze uvádějí obecný záměr spolupracovat v těchto otázkách, by neměla být považována za ustanovení ve stejné věci.

(10)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na určité regionální dohody, na něž odkazují stávající právní akty Společenství.

(11)

Aby se zajistilo, že dohoda zamýšlená členským státem nebude mít za následek neúčinnost práva Společenství a nenaruší řádné fungování systému založeného tímto právem, ani nenaruší politiku Společenství v oblasti vnějších vztahů, jak o ní Společenství rozhodlo, mělo by se od dotyčného členského státu vyžadovat, aby oznámil svůj záměr Komisi s cílem získat zmocnění jak k zahájení formálního jednání o dohodě nebo k pokračování v něm, tak i k uzavření dohody. Toto oznámení by mělo být učiněno dopisem nebo elektronickými prostředky. Mělo by obsahovat všechny příslušné informace a dokumentaci umožňující Komisi posoudit očekávaný dopad výsledku jednání na právo Společenství.

(12)

Mělo by se posoudit, zda existuje dostatečný zájem Společenství na uzavření dvoustranné dohody mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí, nebo případně na nahrazení stávající dvoustranné dohody mezi členským státem a třetí zemí dohodou uzavřenou Společenstvím. Za tímto účelem by měly být všechny členské státy informovány o každém oznámení týkajícím se dohody zamýšlené některým členským státem, které Komise obdrží, aby měly možnost projevit svůj zájem připojit se k iniciativě oznamujícího členského státu. Pokud by z této výměny informací vyplynul dostatečný zájem Společenství, měla by Komise zvážit navržení mandátu k jednání s cílem uzavřít dohodu mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.

(13)

Vyžaduje-li Komise od členského státu další informace v souvislosti s posouzením, zda by tento členský stát měl být zmocněn k zahájení jednání se třetí zemí, neměla by tato žádost mít vliv na lhůty, v nichž má Komise vydat odůvodněné rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu.

(14)

Komise by při udělení zmocnění k zahájení formálního jednání měla mít možnost, je-li to nutné, navrhnout hlavní zásady pro jednání nebo požádat, aby do zamýšlené dohody byla zahrnuta určitá ustanovení. O záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení by měla být Komise během jednotlivých fází jednání plně informována a mělo by jí být umožněno účastnit se jednání o těchto záležitostech jako pozorovatel.

(15)

Při oznámení svého záměru zahájit jednání s třetí zemí by měly být členské státy povinny Komisi informovat pouze o záležitostech, které jsou pro posouzení Komise významné. Zmocnění udělené Komisí a případné hlavní zásady pro jednání či případné neudělení zmocnění by se měly týkat pouze záležitostí spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(16)

Všechny členské státy by měly být informovány o všech oznámeních zaslaných Komisi ohledně zamýšlených nebo sjednávaných dohod a o všech odůvodněných rozhodnutích přijatých Komisí podle tohoto nařízení. Toto sdělování informací by však mělo být plně v souladu s případnými požadavky na zachování důvěrnosti.

(17)

Evropský parlament, Rada a Komise by měly zajistit, aby bylo se všemi informacemi, které jsou označené jako důvěrné, zacházeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3).

(18)

Jestliže Komise nehodlá na základě svého posouzení udělit zmocnění k zahájení formálního jednání nebo k uzavření sjednané dohody, měla by před tím, než vydá své odůvodněné rozhodnutí, sdělit stanovisko dotyčnému členskému státu. V případě, že se jedná o neudělení zmocnění k uzavření sjednané dohody, mělo by být stanovisko předloženo rovněž Evropskému parlamentu a Radě.

(19)

Aby se zajistilo, že sjednaná dohoda nebude představovat překážku v provádění vnější politiky Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech, měla by dohoda upravovat buď své úplné nebo částečné vypovězení v případě, že dojde k uzavření pozdější dohody mezi Společenstvím nebo mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé ve stejné věci, nebo přímé nahrazení příslušných ustanovení dohody ustanoveními takové pozdější dohody.

(20)

Měla by být přijata přechodná ustanovení pro případy, kdy v době vstupu tohoto nařízení v platnost členský stát již zahájil jednání se třetí zemí nebo již taková jednání dokončil, avšak dosud nevyjádřil svůj souhlas s tím, aby byl dohodou vázán.

(21)

Komise by měla svou zprávu o uplatňování tohoto nařízení předložit nejdříve po osmi letech po přijetí tohoto nařízení, aby se zajistilo, že zkušenosti získané používáním budou dostatečné. V této zprávě by Komise v rámci výkonu svých pravomocí měla potvrdit dočasnou povahu tohoto nařízení, nebo posoudit, zda by toto nařízení mělo být nahrazeno novým nařízením upravujícím stejné věci nebo nařízením, které by se vztahovalo i na jiné záležitosti náležející do výlučné pravomoci Společenství a upravené jinými nástroji Společenství, jak je uvedeno v 5. bodě odůvodnění.

(22)

Pokud Komise ve zprávě, kterou předloží, potvrdí dočasnou povahu tohoto nařízení, měly by mít členské státy i po předložení zprávy možnost uvědomit Komisi o probíhajícím nebo již oznámeném jednání s cílem získat zmocnění k zahájení formálního jednání.

(23)

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení jeho cíle.

(24)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(25)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení zavádí postup, kterým se jednotlivým členským státům povoluje změnit stávající dohodu nebo sjednat a uzavřít novou dohodu se třetí zemí za podmínek stanovených v tomto nařízení.

Tímto postupem nejsou dotčeny pravomoci Společenství a členských států.

2.   Toto nařízení se použije na dohody o věcech, které zcela či zčásti spadají do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (4) a nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (5), v rozsahu, v němž tyto věci spadají do výlučné pravomoci Společenství.

3.   Toto nařízení se nepoužije, pokud Společenství již uzavřelo s dotyčnou třetí zemí dohodu ve stejné věci.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se „dohodou“ rozumí:

a)

dvoustranná dohoda mezi členským státem a třetí zemí;

b)

regionální dohody uvedené v čl. 59 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 2201/2003, aniž je dotčen čl. 59 odst. 2 písm. c) a odst. 3 uvedeného nařízení, a v čl. 69 odst. 3 nařízení (ES) č. 4/2009.

2.   V souvislosti s regionálními dohodami uvedenými v odst. 1 písm. b) se v tomto nařízení členským státem rozumějí dotčené členské státy a třetí zemí rozumějí dotčené třetí země.

Článek 3

Oznámení Komisi

1.   Pokud členský stát hodlá zahájit jednání za účelem změny stávající dohody nebo uzavření nové dohody spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, oznámí svůj záměr písemně Komisi co nejdříve před zamýšleným zahájením formálního jednání.

2.   Oznámení obsahuje případný opis stávající dohody, pracovní verze dohody nebo návrhu dohody a jakékoli další významné dokumenty. Členský stát popíše předmět jednání a vymezí otázky, jež mají být v zamýšlené dohodě řešeny, nebo ustanovení stávající dohody, jež je třeba změnit. Členský stát může poskytnout jakékoli další doplňující informace.

Článek 4

Posouzení Komise

1.   Komise po obdržení oznámení uvedeného v článku 3 posoudí, zda členský stát může zahájit formální jednání.

2.   Při tomto posuzování Komise nejprve ověří, zda se v následujících 24 měsících nepřipravuje zvláštní mandát k jednání s cílem uzavřít dohodu Společenství s dotyčnou třetí zemí. Pokud tomu tak není, Komise posoudí, zda jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

dotyčný členský stát poskytl informace dokládající, že má zvláštní zájem na uzavření dohody vzhledem k hospodářským, zeměpisným, kulturním, historickým, sociálním nebo politickým vazbám mezi daným členským státem a dotyčnou třetí zemí;

b)

z informací poskytnutých členským státem lze usoudit, že zamýšlená dohoda nebude mít za následek neúčinnost práva Společenství a že nenaruší řádného fungování systému založeného právem Společenství, a

c)

zamýšlená dohoda by nenarušila cíle ani účel politiky Společenství v oblasti vnějších vztahů, jak o ní Společenství rozhodlo.

3.   Pokud informace poskytnuté členským státem pro posouzení nedostačují, může Komise požádat o doplňující informace.

Článek 5

Zmocnění k zahájení formálního jednání

1.   Pokud zamýšlená dohoda splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2, vydá Komise do 90 dnů od obdržení oznámení podle článku 3 odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu, kterým jej zmocňuje k zahájení formálního jednání o dohodě.

Je-li to nutné, může Komise navrhnout hlavní zásady pro jednání a může požádat o zahrnutí určitých ustanovení do zamýšlené dohody.

2.   Zamýšlená dohoda musí obsahovat ustanovení, které upravuje:

a)

buď úplné nebo částečné vypovězení dohody v případě uzavření pozdější dohody mezi Společenstvím nebo Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé, která se týká stejné věci;

b)

nebo přímé nahrazení příslušných ustanovení dohody ustanoveními pozdější dohody uzavřené mezi Společenstvím nebo Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a stejnou třetí zemí na straně druhé, která se týká stejné věci.

Ustanovení podle prvního pododstavce písm. a) by mělo znít přibližně takto: „(název členského státu nebo států) tuto dohodu částečně nebo úplně vypoví, pokud a jakmile Evropské společenství nebo Evropské společenství a jeho členské státy uzavřou dohodu s (název třetí země nebo zemí) ve stejných občanských věcech, jako jsou věci upravené touto dohodou.“

Ustanovení podle prvního pododstavce písm. b) by mělo znít přibližně takto: „Tato dohoda nebo některá ustanovení této dohody nelze použít ode dne vstupu v platnost dohody mezi Evropským společenstvím nebo Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a (název třetí země nebo zemí) na straně druhé, pokud jde o věci upravené uvedenou dohodou.“

Článek 6

Neudělení zmocnění k zahájení formálního jednání

1.   Pokud Komise na základě svého posouzení podle článku 4 nehodlá udělit zmocnění k zahájení formálního jednání o zamýšlené dohodě, předloží dotčenému členskému státu své stanovisko do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v článku 3.

2.   Dotyčný členský stát může Komisi do 30 dnů od obdržení jejího stanoviska požádat, aby s ním zahájila diskusi s cílem nalézt řešení.

3.   Pokud dotčený členský stát nepožádá Komisi o zahájení diskuse ve lhůtě stanovené v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti tohoto členského státu do 130 dnů od obdržení oznámení uvedeného v článku 3.

4.   Proběhne-li diskuse uvedená v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu do 30 dnů po ukončení diskuse.

Článek 7

Účast Komise na jednání

V záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení se Komise může účastnit jednání mezi členským státem či členskými státy a třetí zemí jako pozorovatel. Pokud se Komise neúčastní jednání jako pozorovatel, je během jednotlivých fází jednání informována o jeho průběhu a výsledcích.

Článek 8

Zmocnění k uzavření dohody

1.   Před podpisem sjednané dohody dotyčný členský stát oznámí výsledky jednání Komisi a předá jí znění dohody.

2.   Komise po obdržení tohoto oznámení posoudí, zda sjednaná dohoda

a)

splňuje podmínku stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. b);

b)

splňuje podmínku stanovenou v čl. 4 odst. 2 písm. c), vyvstanou-li v souvislosti s touto podmínkou nové a výjimečné okolnosti, a

c)

splňuje požadavek podle čl. 5 odst. 2.

3.   Pokud sjednaná dohoda splňuje podmínky a požadavky uvedené v odstavci 2, vydá Komise do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 1 odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu, kterým jej zmocní dohodu uzavřít.

Článek 9

Neudělení zmocnění k uzavření dohody

1.   Pokud Komise na základě svého posouzení podle čl. 8 odst. 2 nehodlá udělit zmocnění k uzavření sjednané dohody, předloží dotčenému členskému státu a Evropskému parlamentu a Radě stanovisko do 90 dnů od obdržení oznámení uvedeného v čl. 8 odst. 1.

2.   Dotyčný členský stát může Komisi do 30 dnů od obdržení jejího stanoviska požádat, aby s ním zahájila diskusi s cílem nalézt řešení.

3.   Pokud dotčený členský stát nepožádá Komisi o zahájení diskuse ve lhůtě stanovené v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu do 130 dnů od obdržení oznámení uvedeného v čl. 8 odst. 1.

4.   Proběhne-li diskuse uvedená v odstavci 2, vydá Komise odůvodněné rozhodnutí o žádosti členského státu do 30 dnů po ukončení diskuse.

5.   Komise oznámí své rozhodnutí Evropskému parlamentu a Radě do 30 dnů od jeho vydání.

Článek 10

Důvěrnost

Členský stát může při poskytování informací Komisi podle článku 3, čl. 4 odst. 3 a článku 8 uvést, zda má být některá z informací považována za důvěrnou a zda mohou být poskytnuté informace sdíleny s dalšími členskými státy.

Článek 11

Poskytování informací členským státům

Komise zasílá členským státům oznámení, která obdržela podle článků 3 a 8, v případě potřeby s přiloženou dokumentací, a všechna svá odůvodněná rozhodnutí podle článků 5, 6, 8 a 9 s výhradou požadavků na zachování důvěrnosti.

Článek 12

Přechodná ustanovení

1.   Pokud v době, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, členský stát již zahájil jednání o dohodě se třetí zemí, použijí se články 3 až 11.

Pokud to dovoluje fáze, v níž se jednání nachází, může Komise navrhnout hlavní zásady pro jednání nebo žádat zahrnutí určitých ustanovení, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci a odst. 2.

2.   Pokud v době, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, členský stát již dokončil jednání, ale dosud neuzavřel dohodu, použije se článek 3, čl. 8 odst. 2 až 4 a článek 9.

Článek 13

Přezkum

1.   Nejdříve 7. července 2017 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení.

2.   Tato zpráva:

a)

buď potvrdí, že je vhodné, aby toto nařízení pozbylo platnosti dnem stanoveným v souladu s čl. 14 odst. 1;

b)

nebo doporučí, aby bylo toto nařízení k uvedenému dni nahrazeno novým nařízením.

3.   Pokud zpráva doporučí nahrazení tohoto nařízení, jak je uvedeno v odst. 2 písm. b), je doprovázena vhodným legislativním návrhem.

Článek 14

Pozbytí platnosti

1.   Toto nařízení pozbývá platnosti tři roky po předložení zprávy uvedené v článku 13 Komisí.

Lhůta tří let uvedená v prvním pododstavci začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po předložení zprávy Evropskému parlamentu nebo Radě, v závislosti na tom, co nastane později.

2.   Bez ohledu na pozbytí platnosti tohoto nařízení ke dni stanovenému v souladu s odstavcem 1 mohou veškerá jednání, která k tomuto dni probíhají a která byla členským státem zahájena podle tohoto nařízení, pokračovat a být dokončena v souladu s tímto nařízením.

Článek 15

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne 7. července 2009.

Za Radu

předseda

A. BORG


(1)  Stanovisko ze dne 7. května 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(4)  Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 7, 10.1.2009, s. 1.


Opravy

31.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 200/52


Oprava nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES

( Úřední věstník Evropské unie L 188 ze dne 18. července 2009 )

Strana 9, článek 18, druhý odstavec, první věta:

místo:

„Použije se ode dne 7. srpna 2009.“,

má být:

„Použije se ode dne 31. prosince 2012.“