5.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 140/1

(1)

Cílem tohoto nařízení je stanovit výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily registrované ve Společenství, což je součástí integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel za současného zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

(2)

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (3), vyžaduje, aby všechny strany vypracovaly a prováděly vnitrostátní a případně regionální programy obsahující opatření na zmírnění změn klimatu. Komise v tomto smyslu v lednu 2007 navrhla, aby Evropská unie v rámci mezinárodních jednání sledovala cíl, že rozvinuté země do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o 30 % (oproti úrovni v roce 1990), aby Unie sama již nyní přijala pevný nezávislý závazek, že do roku 2020 dosáhne alespoň 20 % snížení emisí skleníkových plynů (oproti úrovni v roce 1990) nezávisle na snížení, kterých dosáhnou ostatní rozvinuté země. Tento cíl byl potvrzen Evropským parlamentem a Radou.

(3)

Jedním z důsledků těchto závazků je, že všechny členské státy budou muset podstatně snížit emise z osobních automobilů. Aby se dosáhlo nutného podstatného snížení emisí, je třeba provádět politiky a opatření na úrovni členských států a na úrovni Společenství ve všech odvětvích hospodářství Společenství, a ne pouze v odvětvích průmyslu a energetiky. Silniční doprava je druhým největším odvětvím Unie produkujícím emise skleníkových plynů a emise, které z ní pocházejí, se dále zvyšují. Pokud se budou dopady silniční dopravy na změnu klimatu nadále zvětšovat, značně to oslabí snížení dosažené v boji se změnou klimatu v jiných odvětvích.

(4)

Cíle Společenství pro nové osobní automobily poskytnou výrobcům více jistoty při plánování a více pružnosti při plnění požadavků na snížení emisí CO2 než samostatné cíle snížení stanovené jednotlivými členskými státy. Při stanovení výkonnostních emisních norem je důležité vzít v úvahu důsledky pro trhy a konkurenceschopnost výrobců, přímé a nepřímé náklady vznikající podnikům a výhody, které vznikají v podobě podpory inovace a snížení spotřeby energie.

(5)

Základem tohoto nařízení je dobře zavedený systém měření a sledování emisí CO2 z vozidel registrovaných ve Společenství v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1753/2000/ES ze dne 22. června 2000, kterým se zřizuje systém monitorování průměrných specifických emisí CO2 z nových osobních vozidel (4). Je důležité, aby stanovení požadavků na snížení emisí CO2 i nadále poskytovalo v celém Společenství výrobcům vozidel předvídatelnost a jistotu při plánování jejich nového vozového parku ve Společenství.

(6)

Komise přijala v roce 1995 strategii Společenství na snižování emisí CO2 z automobilů. Tato strategie byla založena na třech pilířích: dobrovolných závazcích automobilového průmyslu snížit emise, zlepšení v oblasti informovanosti spotřebitelů a podpoře palivově hospodárných automobilů prostřednictvím daňových opatření.

(7)

V roce 1998 přijala Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA) závazek snížit průměrné emise z nových prodávaných automobilů do roku 2008 na 140 g CO2/km a v roce 1999 přijaly Japonská asociace výrobců automobilů (JAMA) a Korejská asociace výrobců automobilů (KAMA) závazek snížit průměrné emise z nových prodávaných automobilů na 140 g CO2/km do roku 2009. Tyto závazky byly uznány doporučením Komise 1999/125/ES ze dne 5. února 1999 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (5) (ACEA), doporučením Komise 2000/303/ES ze dne 13. dubna 2000 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (KAMA) (6) a doporučením Komise 2000/304/ES ze dne 13. dubna 2000 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (JAMA) (7).

(8)

Dne 7. února 2007 přijala Komise dvě související sdělení: sdělení o výsledcích přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel a sdělení o rámci právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století (CARS21). Sdělení zdůraznila, že byl učiněn pokrok směrem k dosažení cíle 140 g CO2/km do roku 2008/2009, ale cíl Společenství 120 g CO2/km by do roku 2012 nebyl splněn bez dodatečných opatření.

(9)

Ve sděleních byl navržen integrovaný přístup zaměřený na dosažení cíle Společenství ve výši 120 g CO2/km do roku 2012 a bylo oznámeno, že Komise navrhne legislativní rámec pro dosažení cíle Společenství, přičemž se zaměří na závazné snížení emisí CO2 za účelem dosažení cíle 130 g CO2/km u průměrného nového vozového parku zlepšováním technologií automobilových motorů. V souladu s přístupem v rámci dobrovolných závazků přijatých výrobci pokrývá tento rámec ty prvky, které jsou zohledněny v měření emisí CO2 z osobních automobilů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (8). Dalšího snížení ve výši 10 g CO2/km, nebo, je-li to z technických důvodů nutné, jeho ekvivalentu se docílí jinými technickými zlepšeními a zvýšeným používáním udržitelných biopaliv.

(10)

Legislativní rámec k uskutečnění cíle průměrných emisí pro nový vozový park by měl zajistit, aby cíle snižování byly nestranné z hlediska hospodářské soutěže a sociálně spravedlivé a udržitelné, aby přihlédly k různorodosti evropských výrobců automobilů a aby bránily jakémukoli neodůvodněnému narušování hospodářské soutěže mezi nimi. Legislativní rámec by měl být slučitelný s celkovým cílem dosažení kjótských cílů Společenství a měly by ho doplňovat další nástroje, které více souvisejí s používáním, jako například rozdílné daně z motorových vozidel a z energie.

(11)

V souhrnném rozpočtu Evropské unie by měl být vyčleněn dostatečný objem finančních prostředků na podporu vývoje technologií zaměřených na výrazné snížení emisí CO2 ze silničních vozidel.

(12)

S cílem zachovat rozmanitost trhu s automobily a jeho schopnost uspokojovat různé potřeby spotřebitelů by měly být cíle CO2 pro osobní automobily stanoveny lineárně v závislosti na užitkovosti automobilů. Pro vyjádření této užitkovosti je vhodným parametrem hmotnost, která umožňuje korelaci se stávajícími emisemi, a poskytuje tedy realističtější a z hlediska hospodářské soutěže nestranné cíle. Údaje o hmotnosti jsou navíc snadno dostupné. Údaje o alternativních parametrech užitkovosti, jako je například stopa (rozchod kol násobený rozvorem), by měly být sbírány s cílem usnadnit dlouhodobější hodnocení přístupu založeného na užitkovosti. Komise by měla do roku 2014 prověřit dostupnost údajů a případně předložit Evropskému parlamentu a Radě návrh na úpravu parametru užitkovosti.

(13)

Cílem tohoto nařízení je vytvořit pobídky pro automobilový průmysl, aby investoval do nových technologií. Toto nařízení aktivně podporuje ekologické inovace a bere v úvahu budoucí technologický vývoj. Zejména by přitom měl být podporován vývoj inovačních technik pohonu, neboť automobily, které je využívají, uvolňují mnohem méně emisí než tradiční osobní automobily. Takto se podporuje dlouhodobá konkurenceschopnost evropského průmyslu a vytváří více vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Komise by měla zvážit možnost začlenit opatření týkající se ekologických inovací do přezkumu zkušebních postupů podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007 a zohlednit přitom technické a hospodářské dopady tohoto začlenění.

(14)

Vzhledem k velmi vysokým nákladům na výzkum a vývoj a velmi vysokým jednotkovým výrobním nákladům úvodních generací technologií na výrobu vozidel s velmi nízkými emisemi uhlíku, která mají být uvedena na trh po vstupu tohoto nařízení v platnost, usiluje toto nařízení o přechodné zrychlené a usnadněné uvádění vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku na trh Společenství v počáteční fázi jejich prodeje.

(15)

Používání určitých alternativních paliv může přinést významné snížení emisí CO2 hlediska celého jejich životního cyklu. Toto nařízení proto zahrnuje zvláštní ustanovení zaměřená na další zavádění vozidel využívajících určitá alternativní paliva na trh Společenství.

(16)

S cílem zajistit soulad s přístupem přijatým v rámci strategie Komise pro CO2 a automobily, zejména s ohledem na dobrovolné závazky přijaté sdruženími výrobců, by se uvedený cíl měl uplatňovat na nové osobní automobily, které jsou v rámci Společenství registrovány poprvé a které, pouze s výjimkou omezeného období k vyloučení zneužití, nebyly předtím registrovány mimo Společenství.

(17)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (9), zřizuje harmonizovaný rámec obsahující správní ustanovení a všeobecné technické požadavky týkající se schvalování všech nových vozidel v rámci její oblasti působnosti. Subjekt odpovědný za dodržování tohoto nařízení by měl být totožný se subjektem, který odpovídá za všechny aspekty postupu schvalování typu v souladu s uvedenou směrnicí a za zajištění shodnosti výroby.

(18)

Pro účely schvalování typu se na vozidla zvláštního určení, definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES, vztahují zvláštní požadavky, a proto by tato vozidla měla být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučena. V souladu s politikou Společenství pomáhat postiženým osobám by měla být z působnosti tohoto nařízení vyloučena rovněž vozidla, která byla zařazena do kategorie M1 před vstupem tohoto nařízení v platnost, která jsou speciálně konstruována pro obchodní účely tak, aby uvnitř bylo možné používat vozík pro invalidy, a která odpovídají definici vozidel zvláštního určení podle přílohy II směrnice 2007/46/ES.

(19)

Výrobci by měli mít možnost rozhodnout, jak svých cílů podle tohoto nařízení dosáhnout, a mělo by jim být umožněno spíše počítat průměrné emise svého nového vozového parku než dodržovat cíle CO2 pro každý jednotlivý automobil. Na výrobcích by se proto mělo požadovat, aby zajistili, že průměrné specifické emise všech nových automobilů registrovaných ve Společenství, za které zodpovídají, nepřesahují průměr emisních cílů pro tyto automobily. Pro usnadnění tohoto přechodu by se měl uvedený požadavek začít postupně uplatňovat v období mezi rokem 2012 a 2015.

(20)

Není vhodné, aby byla k určení cílů v oblasti snižování emisí používána táž metoda pro velkovýrobce i malovýrobce považované na základě kritérií uvedených v tomto nařízení za nezávislé. Malovýrobcům by měly být v oblasti snižování emisí stanoveny alternativní cíle, které odpovídají technologickému potenciálu jejich vozidel ke snížení specifických emisí a charakteristikám daného segmentu trhu. Tato výjimka by měla být předmětem přezkumu cílů pro specifické emise stanovených v příloze I, který bude dokončen do začátku roku 2013.

(21)

Specializovaným výrobcům by mělo být povoleno využít alternativního cíle, který je o 25 % nižší než jejich průměrné specifické emise CO2 v roce 2007. V případech, kdy informace o průměrných specifických emisích výrobce za rok 2007 nejsou k dispozici, by měl být stanoven ekvivalentní cíl. Tato výjimka by měla být předmětem přezkumu cílů pro specifické emise stanovených v příloze I, který bude dokončen do začátku roku 2013.

(22)

Při zjišťování průměrných specifických emisí CO2 pro všechna nová vozidla registrovaná ve Společenství, za něž jsou výrobci odpovědni, by měla být vzata v úvahu všechna vozidla bez ohledu na hmotnost a jiné charakteristiky. Přestože se nařízení (ES) č. 715/2007 nevztahuje na osobní vozidla, jejichž referenční hmotnost přesahuje 2 610 kg a na něž není schválení typu ani rozšířeno podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007, měly by být emise z těchto vozidel měřeny stejnými postupy, jaké pro osobní vozidla stanoví nařízení (ES) č. 692/2008 (10). Hodnoty emisí CO2 získané na základě těchto měření by měly být uvedeny v prohlášení o shodě daného vozidla tak, aby bylo možné je zanést do monitorovacího systému.

(23)

Aby se výrobcům umožnila pružnost při plnění jejich cílů podle tohoto nařízení, mohou se dohodnout na vytvoření sdružení na otevřeném, transparentním a nediskriminačním základě. Platnost dohody o vytvoření sdružení by neměla přesáhnout pět let, ale může být obnovena. Pokud výrobci vytvoří sdružení, mělo by se mít za to, že splnili své cíle podle tohoto nařízení, pokud průměrné emise sdružení jako celku nepřesahují emisní cíle sdružení.

(24)

Aby bylo zajištěno plnění cílů podle tohoto nařízení, je zapotřebí důkladný mechanismus k zajištění souladu.

(25)

Specifické emise CO2 z nových osobních automobilů jsou ve Společenství měřeny harmonizovaným způsobem podle metodiky stanovené nařízením (ES) č. 715/2007. Aby administrativní zatížení vyplývající z tohoto nařízení bylo co nejmenší, měl by být soulad měřen pomocí údajů o registracích nových automobilů ve Společenství sbíraných členskými státy a hlášených Komisi. S cílem zajistit soudržnost údajů určených k posouzení souladu by měla být pravidla pro sběr a vykazování těchto údajů co nejvíce harmonizována.

(26)

Směrnice 2007/46/ES stanoví, že výrobci vydávají prohlášení o shodě, jímž musí být opatřeno každé nové osobní vozidlo, a že členský stát může dovolit registraci a uvedení do provozu nového osobního vozidla, pouze pokud je opatřeno platným prohlášením o shodě. Údaje sbírané členskými státy by měly být v souladu s prohlášením o shodě vydaným výrobcem osobního automobilu a měly by se zakládat pouze na těchto údajích. Pokud by členské státy z oprávněných důvodů prohlášení o shodě k dokončení procesu registrace a uvedení nového osobního automobilu do provozu nepoužily, měly by zavést opatření nutná k zajištění odpovídající přesnosti při monitorování. Pro údaje získané na základě prohlášení o shodě by se měla zřídit standardní databáze Společenství. Ta by měla sloužit jako jediný referenční zdroj, který členským státům umožní jednodušším způsobem uchovávat registrační údaje v případě nové registrace vozidel.

(27)

Plnění cílů podle tohoto nařízení výrobci by mělo být hodnoceno na úrovni Společenství. Výrobci, jejichž průměrné specifické emise CO2 přesahují emise povolené v rámci tohoto nařízení, by měli uhradit poplatek za překročení emisí za každý kalendářní rok počínaje rokem 2012. Poplatek by měl odpovídat míře, ve které výrobci nesplnili svůj cíl. Poplatek by se měl postupem času zvyšovat. S cílem poskytnout dostatečný podnět k přijetí opatření na snížení specifických emisí CO2 z osobních automobilů by poplatek měl zohlednit technologické náklady. Částky poplatků za překročení emisí by měly být považovány za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie.

(28)

Žádná vnitrostátní opatření, která mohou členské státy zachovávat nebo zavádět v souladu s článkem 176 Smlouvy, by neměla vzhledem k účelu a postupům zavedeným tímto nařízením ukládat výrobcům dodatečné nebo přísnější sankce za to, že nesplní cíle stanovené v tomto nařízení.

(29)

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno plné uplatňování pravidel Společenství o hospodářské soutěži.

(30)

Komise by měla zvážit možnost nových způsobů dosažení dlouhodobého cíle, zejména v souvislosti se sklonem křivky, parametrem užitkovosti a systémem poplatků za překročení emisí.

(31)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11).

(32)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změně požadavků na sledování a hlášení s ohledem na zkušenosti s používáním tohoto nařízení, ke stanovení způsobů vybírání poplatků za překročení emisí, k přijetí prováděcích pravidel o výjimce pro některé výrobce a k přizpůsobování přílohy I vývoji hmotnosti nových osobních automobilů registrovaných ve Společenství a změnám v regulačním zkušebním postupu měření specifických emisí CO2. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(33)

Rozhodnutí č. 1753/2000/ES by mělo být zrušeno z důvodu zjednodušení a právní jasnosti.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit výkonnostní požadavky na emise CO2 pro nové osobní automobily tak, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a dosažen celkový cíl Unie snížit emise skleníkových plynů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků navrhovaného opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

a)

„průměrnými specifickými emisemi CO2“ ve vztahu k výrobci průměr specifických emisí CO2 ze všech nových osobních automobilů, jichž je výrobcem;

b)

„prohlášením o shodě“ prohlášení podle článku 18 směrnice 2007/46/ES;

c)

„výrobcem“ osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska postupu ES schvalování typu v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shodnosti výroby;

d)

„hmotností“ hmotnost automobilu s karoserií v provozním stavu, jak je uvedena v prohlášení o shodě a definována v bodě 2.6 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

e)

„stopou“ rozchod kol vynásobený rozvorem náprav, jak jsou uvedeny v prohlášení o shodě a definovány v bodech 2.1 a 2.3 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

f)

„specifickými emisemi CO2“ emise CO2 z osobního automobilu měřené v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a určené jako hmotnostní emise CO2 (kombinace) v prohlášení o shodě. V případě osobních automobilů, které nemají schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007, se „specifickými emisemi CO2“ rozumějí emise CO2 měřené stejným měřícím postupem, jaký pro osobní automobily stanoví nařízení (ES) č. 692/2008, nebo postupy, které přijala Komise za účelem stanovení emisí CO2 pro takové osobní automobily;

g)

„cílem pro specifické emise“ ve vztahu k výrobci průměr specifických emisí CO2 povolený v souladu s přílohou I ve vztahu ke každému novému osobnímu automobilu, kterého je výrobcem, nebo pokud je výrobci udělena výjimka podle článku 11, cíl pro specifické emise určený v souladu s uvedenou výjimkou.

a)

podniky, v nichž má výrobce, přímo či nepřímo

b)

podniky, které mají přímo či nepřímo ve vztahu k výrobci práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

c)

podniky, v nichž podnik uvedený v písmenu b) má přímo či nepřímo práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

d)

podniky, v nichž výrobce spolu s jedním nebo více podniky uvedenými v písmenech a), b) nebo c) nebo v nichž dva nebo více posledně zmíněných podniků mají společně práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

e)

podniky, v nichž práva a pravomoci uvedené v písmenu a) mají společně výrobce nebo jeden či více jeho spojených podniků uvedených v písmenech a) až d) a jedna nebo více třetích osob.

—

65 % v roce 2012,

—

75 % v roce 2013,

—

80 % v roce 2014,

—

100 % od roku 2015.

—

3,5 automobilu v roce 2012,

—

3,5 automobilu v roce 2013,

—

2,5 automobilu v roce 2014,

—

1,5 automobilu v roce 2015,

—

1 automobil od roku 2016.

a)

výrobce, kteří jsou členy sdružení;

b)

výrobce, který je jmenován správcem sdružení; ten pak je kontaktní osobou sdružení a zodpovídá za úhradu případných poplatků za překročení emisí uložených sdružení v souladu s článkem 9; a

c)

doklad o tom, že správce sdružení bude schopen splnit povinnosti stanovené v písmenu b).

a)

průměrných specifických emisí CO2;

b)

cílů pro specifické emise;

c)

celkového počtu registrovaných vozidel.

a)

průměrné specifické emise CO2 za předchozí kalendářní rok;

b)

cíle pro specifické emise v předchozím kalendářním roce a

c)

rozdíl mezi jeho průměrnými specifickými emisemi CO2 v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické emise v daném roce.

a)

Od roku 2012 do roku 2018:

b)

Od roku 2019:

(překročení emisí × 95 EUR/g CO2/km) × počet nových osobních automobilů.

a)

jeho cíle pro specifické emise za předchozí kalendářní rok;

b)

jeho průměrné specifické emise CO2 v předchozím kalendářním roce;

c)

rozdíl mezi jeho průměrnými specifickými emisemi CO2 v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické emise v daném roce;

d)

průměrné specifické emise CO2 pro všechny nové osobní automobily ve Společenství v předchozím kalendářním roce a

e)

průměrnou hmotnost všech nových osobních automobilů ve Společenství v předchozím kalendářním roce.

a)

není součástí skupiny spojených výrobců nebo

b)

je součástí skupiny spojených výrobců, která celkově odpovídá za méně než 10 000 nových osobních automobilů registrovaných ve Společenství za kalendářní rok nebo

c)

je součástí skupiny spojených výrobců, ale provozuje svá vlastní výrobní zařízení a konstrukční středisko.

a)

název a kontaktní osobu výrobce;

b)

důkaz, že výrobce je způsobilý pro výjimku podle odstavce 1;

c)

údaje o osobních automobilech, které vyrábí, včetně hmotnosti a specifických emisí CO2 z uvedených osobních automobilů a

d)

cíl pro specifické emise v souladu s jeho potenciálem snížení emisí, včetně hospodářského a technologického potenciálu ke snížení jeho specifických emisí CO2, zohledňující charakteristiky trhu pro vyráběný typ automobilu.

a)

všechny informace uvedené v odst. 2 písm. a) a c), včetně případných informací o jakýchkoli spojených podnicích;

b)

cíl, kterým je 25 % snížení průměrných specifických emisí CO2 naměřených v roce 2007, nebo podává-li více spojených podniků jednu žádost, 25 % snížení průměru průměrných specifických emisí CO2 těchto spojených podniků v roce 2007.

a)

snížení emisí CO2 dosažené použitím daných inovativních technologií musí být možné přičíst dodavateli či výrobci;

b)

inovativní technologie musí mít ověřitelný přínos ke snížení emisí CO2;

c)

inovativní technologie nesmějí podléhat měřením CO2 v rámci standardního zkušebního cyklu ani závazným ustanovením na základě doplňkových dodatečných opatření pro dodržení snížení o 10 g CO2/km uvedeného v článku 1, ani nesmějí být povinné podle jiných právních předpisů Společenství.

—

způsoby, jak do roku 2020 nákladově efektivním způsobem dosáhnout dlouhodobého cíle 95 g CO2/km, a

—

aspekty plnění uvedeného cíle, včetně poplatku za překročení emisí.

5.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 140/16

(1)

Důležitými součástmi balíčku opatření, která jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a ke splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu a dalších závazků Společenství a mezinárodních závazků týkajících se snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012, jsou kontrola spotřeby energie v Evropě a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů spolu s úsporami energie a zvýšením energetické účinnosti. Tyto faktory hrají také důležitou roli při podpoře zabezpečení dodávek energií, technologického vývoje a inovací a při poskytování příležitostí k zaměstnání a regionálnímu rozvoji, zejména ve venkovských a izolovaných oblastech.

(2)

Zejména intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání energeticky účinných technologií a využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě patří mezi nejúčinnější nástroje, jimiž může Společenství snížit svou závislost na dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení dodávek energie nejvíce akutní, a ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu.

(3)

Uznává se, že hospodářského růstu lze dosáhnout prostřednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Výroba energie z obnovitelných zdrojů často závisí na místních nebo regionálních malých a středních podnicích. Možnosti, které přinášejí pro růst a zaměstnanost investice do výroby energie z obnovitelných zdrojů na místní a regionální úrovni v členských státech a jejich regionech, jsou rozsáhlé. Komise a členské státy by proto měly podporovat rozvojová opatření na národní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu osvědčených postupů ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů mezi místními a regionálními rozvojovými iniciativami a podporovat využívání strukturálních fondů v této oblasti.

(4)

V rámci podpory rozvoje trhu s obnovitelnými zdroji energie je nutné zohlednit pozitivní vliv na možnosti regionálního a místního rozvoje, vývozní možnosti, sociální soudržnost a možnosti zaměstnání, zejména pokud jde o malé a střední podniky a nezávislé výrobce energie.

(5)

Za účelem snížení emisí skleníkových plynů ve Společenství a závislosti Společenství na dovozu energie by měl být rozvoj energie z obnovitelných zdrojů úzce spjat se zvyšováním energetické účinnosti.

(6)

U decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie je nutno podporovat fázi demonstrace a uvádění na trh. Přechod k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní úrovni.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě (5) stanovily definice pro různé druhy energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (6) stanovila obecné definice pro odvětví elektroenergetiky. V zájmu právní jistoty a jasnosti je vhodné používat v této směrnici stejné nebo podobné definice.

(8)

Ze sdělení Komise ze dne 10. ledna s názvem „Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti“ vyplývá, že vhodnými a dosažitelnými cíli je cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a že rámec, který zahrnuje povinné cíle, by měl podnikatelskému prostředí poskytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné energie, jež umožní snížit závislost na dovážených fosilních palivech a více využívat nových technologií pro výrobu energie. Tyto cíle jsou doplněny 20 % zvýšením energetické účinnosti do roku 2020 stanoveným ve sdělení Komise ze dne 19. října 2006 s názvem „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“, které bylo schváleno Evropskou radou na zasedání v březnu roku 2007 a Evropským parlamentem v usnesení ze dne 31. ledna 2008 o tomto akčním plánu.

(9)

Evropská rada na zasedání v březnu roku 2007 znovu potvrdila závazek Společenství rozvíjet energii z obnovitelných zdrojů po roce 2010 v celém Společenství. Schválila povinný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve Společenství do roku 2020 a povinný minimální cíl, jenž má být dosažen všemi členskými státy, 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v dopravě, přičemž tento cíl má být zaveden nákladově efektivním způsobem. Evropská rada uvedla, že závazná povaha tohoto cíle je přiměřená a podmíněna udržitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty (7), aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání. Evropská rada na zasedání v březnu roku 2008 zopakovala, že je nezbytné vypracovat a splnit účinná kritéria udržitelnosti pro biopaliva a zajistit komerční dostupnost biopaliv druhé generace. Na zasedání v červnu roku 2008 Evropská rada opět zmínila kritéria udržitelnosti a rozvoj biopaliv druhé generace a zdůraznila, že je nutné posoudit možné dopady výroby biopaliv na zemědělské potravinářské produkty a případně přijmout opatření k odstranění nedostatků. Uvedla také, že by mělo být provedeno další posouzení environmentálních a sociálních dopadů výroby a spotřeby biopaliv.

(10)

Ve svém usnesení ze dne 25. září 2007 o pracovním plánu pro obnovitelné zdroje energie v Evropě (8) vyzval Evropský parlament Komisi, aby předložila do konce roku 2007 návrh právního rámce pro energii z obnovitelných zdrojů s odkazem na význam stanovení cílů, pokud jde o podíly energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Společenství a členských států.

(11)

Je třeba stanovit transparentní a jednoznačná pravidla pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů a pro definici těchto zdrojů. V této souvislosti je třeba zahrnout energii přítomnou v oceánech a jiných vodních tělesech v podobě vln, mořských proudů, přílivu a odlivu, gradientů termální energie nebo gradientů salinity v oceánech.

(12)

Používání zemědělského materiálu, jako je hnůj, kejda a další odpadní látky živočišného nebo organického původu k výrobě bioplynu, může vést k výraznému snížení emisí skleníkových plynů, a má proto značné výhody z hlediska životního prostředí, pokud jde o výrobu tepla a energie a o použití těchto látek jako biopaliv. Zařízení na výrobu bioplynu mohou vzhledem ke své decentralizované povaze a regionálnímu financování rozhodujícím způsobem přispět k udržitelnému rozvoji venkovských oblastí a mohou pro zemědělce představovat nové zdroje příjmu.

(13)

Vzhledem k postojům Evropského parlamentu, Rady a Komise je vhodné stanovit závazné národní cíle 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě na spotřebě energie ve Společenství do roku 2020.

(14)

Hlavním účelem závazných národních cílů je poskytnout jistotu investorům a podpořit trvalý rozvoj technologií, které vyrábějí energii ze všech druhů obnovitelných zdrojů. Není proto vhodné, aby se odkládalo rozhodnutí o tom, zda cíl je závazný, do doby, než se bude konat další zasedání.

(15)

Výchozí pozice, možnosti energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie každého členského státu se liší. Je proto nezbytné převést celkový 20 % cíl Společenství na jednotlivé cíle pro každý členský stát se spravedlivým a náležitým rozdělením, které zohledňuje odlišné výchozí pozice jednotlivých členských států a jejich možnosti, včetně stávajícího podílu energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie. Je vhodné tak učinit sdílením požadovaného celkového zvýšení využívání energie z obnovitelných zdrojů mezi členskými státy na základě rovného zvýšení podílu každého státu váženého podle jeho HDP, jenž odráží jejich výchozí pozice, a vyjádřením cílů pomocí hrubé konečné spotřeby energie, přičemž je zapotřebí zohlednit dosavadní úsilí členských států v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(16)

Naopak cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě je vhodné stanovit pro každý členský stát na stejné úrovni, aby se zajistila shoda se specifikacemi a dostupností pohonných hmot. Jelikož se s pohonnými hmotami určenými pro dopravu snadno obchoduje, členské státy, které jsou slabě vybaveny příslušnými zdroji, snadno získají biopaliva odjinud. Ačkoli by bylo pro Společenství technicky možné dosáhnout cíle v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě pouze z domácí výroby, je vhodné i žádoucí, aby bylo cíle dosaženo kombinací domácí výroby a dovozu. Za tímto účelem by měla Komise sledovat zásobování trhu Společenství s biopalivy a v případě potřeby navrhnout příslušná opatření k dosažení vyrovnaného přístupu mezi domácí výrobou a dovozem s ohledem mimo jiné na rozvoj mnohostranných a dvoustranných obchodních jednání, otázky životního prostředí, sociální a hospodářské otázky a otázky zabezpečení dodávek energie.

(17)

Zvýšení energetické účinnosti je klíčovým cílem Společenství s tím, že do roku 2020 má být dosaženo 20 % zvýšení energetické účinnosti. Tento cíl spolu se stávajícími a budoucími právními předpisy, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (9), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (11) hraje klíčovou úlohu při zajištění toho, aby bylo dosaženo cílů v oblasti klimatu a energetiky, a to za vynaložení co možná nejnižších nákladů, přičemž toto úsilí může rovněž poskytnout nové příležitosti pro hospodářství Evropské unie. Politiky energetické účinnosti a úspor energie jsou pro členské státy jednou z nejúčinnějších metod, jak zvýšit procentuální podíl energie z obnovitelných zdrojů, a členské státy tak snáze dosáhnout cílů stanovených touto směrnicí v oblasti obnovitelných zdrojů energie, a to jak celkových národních cílů, tak cílů v oblasti dopravy.

(18)

Bude povinností členských států dosáhnout ve všech odvětvích výrazného zlepšení z hlediska energetické účinnosti, což jim usnadní splnit daný cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, vyjádřený jako procentní podíl na hrubé konečné spotřebě energie. Potřeba energetické účinnosti v odvětví dopravy je naléhavá, protože závazného procentního cíle pro obnovitelnou energii bude stále těžší dosáhnout udržitelným způsobem, pokud celková poptávka po energii v dopravě i nadále poroste. Závazný cíl 10 % podílu v dopravě, jehož mají všechny členské státy dosáhnout, by proto měl být stanoven jako podíl na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy, kterého má být dosaženo prostřednictvím energie z obnovitelných zdrojů a nikoliv pouze prostřednictvím biopaliv.

(19)

Aby se zajistilo dosažení celkových závazných národních cílů, měly by členské státy pracovat na orientačním plánu, jak hodlají dosáhnout konečných povinných cílů. Měly by vypracovat národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, včetně informací o odvětvových cílích, a uvědomit si, že existují různá užití biomasy, a proto je zapotřebí mobilizovat její nové zdroje. Členské státy by rovněž měly přijmout opatření na dosažení těchto cílů. Při vyhodnocování vlastní očekávané hrubé konečné spotřeby energie v rámci svého národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů by měl každý členský stát posoudit, jaký může být přínos opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie v souvislosti s dosahováním národních cílů. Členské státy by měly mít na zřeteli optimální kombinaci energeticky účinných technologií a energie z obnovitelných zdrojů.

(20)

Aby bylo možné využívat technologický pokrok a úspory z rozsahu, měl by orientační plán zohlednit možnost rychlejšího nárůstu využívání energie z obnovitelných zdrojů v budoucnu. Mohla by se tak věnovat zvýšená pozornost odvětvím, která nepřiměřeně trpí neexistencí technologického pokroku a úspor z rozsahu, a proto se málo rozvíjejí, nicméně která by v budoucnu mohla významně přispět k dosažení cílů pro rok 2020.

(21)

Pro orientační plán by měl být výchozím bodem rok 2005, protože je posledním rokem, pro nějž jsou k dispozici spolehlivé údaje o národních podílech energie z obnovitelných zdrojů.

(22)

Má-li být cílů této směrnice dosaženo, je třeba, aby Společenství a členské státy věnovaly značné finanční prostředky na výzkum a vývoj v oblasti technologií pro energie z obnovitelných zdrojů. Tento výzkum a vývoj by měl být vysokou prioritou zejména pro Evropský inovační a technologický institut.

(23)

Členské státy mohou pobízet místní a regionální orgány ke stanovení cílů nad rámec národních cílů a zapojovat místní a regionální orgány do vypracovávání národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů a šíření informovanosti o výhodách energie z obnovitelných zdrojů.

(24)

Za účelem využití veškerého potenciálu biomasy by mělo Společenství a členské státy podporovat vyšší využívání stávajících zásob dřeva a rozvoj nových systémů v oblasti lesního hospodářství.

(25)

Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitrostátní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice 2001/77/ES tak, aby byla zachována důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle. Cílem této směrnice je usnadnit poskytování přeshraniční podpory energie z obnovitelných zdrojů, aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní režimy podpory. Zavádí mechanismy dobrovolné spolupráce mezi členskými státy, která jim umožní dohodnout se na rozsahu, v jakém by jeden členský stát podporoval výrobu energie v jiném členském státě, a na rozsahu, v jakém by se měla výroba energie z obnovitelných zdrojů započítávat do jejich příslušných celkových národních cílů. V zájmu zajištění účinnosti obou opatření pro splnění cíle, tj. vnitrostátních režimů podpory a mechanismů spolupráce, je zásadní, aby členské státy byly schopny určit, zda a v jakém rozsahu se jejich vnitrostátní režimy podpory vztahují na energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiných členských státech, a aby byly schopny se na tom dohodnout prostřednictvím mechanismů spolupráce stanovených v této směrnici.

(26)

Je žádoucí, aby ceny energie odrážely externí náklady na výrobu a spotřebu energie, včetně případných environmentálních, sociálních a zdravotních nákladů.

(27)

K dosažení cílů Společenství týkajících se rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je nezbytná podpora ze strany veřejnosti, zejména pokud ceny elektřiny na vnitřním trhu plně neodrážejí environmentální a sociální náklady a výhody spojené s použitými zdroji energie.

(28)

Společenství a členské státy by měly usilovat o snížení celkové spotřeby energie v odvětví dopravy a zvýšit v tomto odvětví energetickou účinnost. K hlavním způsobům snižování spotřeby energie v dopravě patří plánování dopravy, podpora veřejné dopravy, zvyšování podílu vyráběných elektrických vozidel a výroba energeticky účinnějších vozidel o menší velikosti a s nižším objemem motoru.

(29)

Členské státy by měly usilovat o diverzifikaci skladby energie z obnovitelných zdrojů ve všech odvětvích dopravy. Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit do 1. června 2015 zprávu, v níž navrhne, jak lze zvýšit využívání energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých odvětvích dopravy.

(30)

Při výpočtu přínosu vodní a větrné energie pro účely této směrnice by se měly následky klimatických změn vyrovnat použitím normalizačního pravidla. Navíc by elektřina vyrobená v přečerpávacích elektrárnách z vody, která byla nejprve vypumpována nahoru, neměla být považována za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

(31)

Tepelná čerpadla, která umožňují využití aerotermálního, geotermálního nebo hydrotermálního tepla na užitečné teplotní úrovni, potřebují k fungování elektřinu nebo dodatečnou energii. Energie použitá k pohonu tepelných čerpadel by proto měla být odečtena od celkového využitelného tepla. Mělo by se přihlédnout pouze k tepelným čerpadlům, u nichž výstup významně převyšuje primární energii nezbytnou k jejich pohonu.

(32)

Energeticky pasivní systémy využívají konstrukci budov k zužitkování energie. To je považováno za úsporu energie. Aby se vyloučilo dvojí započtení, energie zužitkovaná tímto způsobem by neměla být pro účely této směrnice brána v úvahu.

(33)

Některé členské státy mají ve své hrubé konečné spotřebě energie vysoký podíl letecké dopravy. Vzhledem ke stávajícím technologickým a regulačním omezením, která brání komerčnímu používání biopaliv v letecké dopravě, je vhodné stanovit pro tyto členské státy částečnou výjimku, a to vyčleněním množství, kterým překročí 1,5násobek průměru hrubé konečné spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 6,18 %, při výpočtu jejich hrubé konečné spotřeby energie ve vnitrostátní letecké dopravě. Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letectví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich občany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regulační omezení tak na ně působí nepřiměřeně. U těchto členských států je tudíž vhodné, aby se tato výjimka vztahovala na množství, kterým překročí průměr hrubé konečné spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 4,12 %.

(34)

V zájmu vytvoření energetického modelu, který by podporoval energie z obnovitelných zdrojů, je nezbytné podpořit strategickou spolupráci mezi členskými státy, na níž se budou vhodným způsobem podílet regiony a místní orgány.

(35)

Při náležitém zohledňování ustanovení této směrnice by členské státy měly být podporovány v uskutečňování všech vhodných forem spolupráce v souvislosti s cíli stanovenými touto směrnicí. Tato spolupráce může probíhat na všech úrovních, na dvoustranném či mnohostranném základě. Kromě mechanismů, které ovlivňují výpočet cílů a jejich plnění a které jsou výhradně stanoveny touto směrnicí, jako jsou například statistické převody mezi členskými státy, společné projekty a společné režimy podpory, může mít tato spolupráce také podobu výměn informací a osvědčených postupů, stanovených zejména v rámci platformy pro transparentnost zavedené touto směrnicí, nebo podobu jiné dobrovolné koordinace mezi všemi druhy režimů podpory.

(36)

Za účelem vytvoření příležitostí ke snižování nákladů na dosažení cílů stanovených touto směrnicí je vhodné usnadnit v členských státech spotřebu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů v jiných členských státech a zároveň umožnit členským státům započítat energii z obnovitelných zdrojů spotřebovanou v jiných členských státech do svých vlastních národních cílů. Z tohoto důvodu jsou nutná opatření pro zajištění flexibility, která ovšem zůstanou pod kontrolou členských států, aby nebyla ohrožena jejich schopnost dosahovat cíle stanovené na národní úrovni. Tato opatření pro zajištění flexibility mají formu statistických převodů, společných projektů mezi členskými státy nebo společných režimů podpory.

(37)

Do cílů členských států by mělo být možné započítat dováženou elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie mimo Společenství. Aby se nicméně zabránilo čistému nárůstu emisí skleníkových plynů jako následku pozměněného využívání stávajících obnovitelných zdrojů a jejich úplného nebo částečného nahrazení konvenčními zdroji energie, měla by se započítávat pouze elektřina vyráběná v zařízeních na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která budou uvedena do provozu po vstupu této směrnice v platnost nebo zvýšená kapacita zařízení renovovaných po uvedeném dni. Aby bylo zaručeno, že nahrazení konvenční energie ve Společenství a ve třetích zemích energií z obnovitelných zdrojů bude mít přiměřený účinek, musí být možné dovoz energie spolehlivě sledovat a vykazovat. Budou zváženy dohody se třetími zeměmi týkající se organizace tohoto obchodu s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie. Pokud se na základě rozhodnutí přijatého za tímto účelem podle Smlouvy o energetickém společenství (12) vztahují na smluvní strany této smlouvy příslušná ustanovení této směrnice, budou se na ně vztahovat opatření pro spolupráci mezi členskými státy stanovená v této směrnice.

(38)

V případě společných projektů členských států a jedné nebo více třetích zemí týkajících se výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je vhodné, aby se tyto společné projekty týkaly pouze nově vybudovaných zařízení nebo zařízení s nově zvýšenou kapacitou. To umožní zajistit, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve třetích zemích nesnížil z důvodu dovozu energie z obnovitelných zdrojů do Společenství. Kromě toho by dotčené členské státy měly napomáhat tomu, aby část výroby elektřiny ze zařízení, na která se vztahuje společný projekt, byla využívána přímo v dané třetí zemi. Dále by Komise a členské státy měly podporovat dotčené třetí země při rozvíjení vlastní politiky v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, včetně ambiciózních cílů.

(39)

U významných projektů evropského zájmu ve třetích zemích, jako je například středomořský solární program, je třeba počítat s delším časem na přípravu před jejich plným napojením na území Společenství. Proto je vhodné napomoci jejich vývoji tím, že se členským státům umožní, aby při stanovování svých národních cílů braly v potaz také určité omezené množství elektrické energie vyrobené těmito projekty v průběhu výstavby propojení.

(40)

Postup, který používají správní orgány vykonávající dohled nad schvalováním a vydáváním osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, by měl být při uplatňování pravidel na konkrétní projekty objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. Zejména je třeba zamezit veškerým zbytečným nákladům, které by mohly vzniknout v důsledku zařazení projektů, jimiž se zavádí energie z obnovitelných zdrojů, mezi zařízení, která představují zvýšené zdravotní riziko.

(41)

Ukázalo se, že absence transparentních pravidel a koordinace mezi jednotlivými schvalujícími orgány brání využívání energie z obnovitelných zdrojů. Ústřední správní orgány a regionální a místní orgány by proto měly, až budou provádět přezkum svých správních postupů pro vydávání povolení k výstavbě a provozování zařízení na výrobu elektřiny, tepla a chlazení nebo pohonných hmot z obnovitelných zdrojů energie a souvisejících infrastruktur přenosových a distribučních sítí, zohlednit specifickou strukturu odvětví energie z obnovitelných zdrojů. Pro zařízení využívající energii z obnovitelných zdrojů by měly být formulovány správní schvalovací postupy s transparentně stanovenými lhůtami. Pravidla a pokyny pro plánování by měly být upraveny tak, aby zohlednily účinnost zařízení pro vytápění a chlazení a elektrická zařízení využívajících energii z obnovitelných zdrojů z hlediska efektivity vynaložených prostředků a dopadů na životního prostředí.

(42)

Za účelem rychlého rozšíření energie z obnovitelných zdrojů a s ohledem na jejich celkově vysokou kvalitu, pokud jde o udržitelnost a přínos pro životní prostředí, by členské státy měly při uplatňování správních postupů, plánovacích nástrojů a právních předpisů týkajících se udělování povolení zařízením, pokud jde o snižování znečištění a kontrolu průmyslových zařízení, boj se znečištěním ovzduší a prevenci nebo minimalizaci vypouštění nebezpečných látek do životního prostředí, přihlédnout k příspěvku obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, zejména ve srovnání se zařízeními vyrábějícími energii z neobnovitelných zdrojů.

(43)

Příslušné orgány by s cílem podpořit příspěvky jednotlivých občanů k cílům stanoveným v této směrnici měly zvážit možnost, že by při instalaci malých decentralizovaných zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů bylo povolení nahrazeno pouhým oznámením příslušnému orgánu.

(44)

Je třeba zajistit soulad mezi cíli této směrnice a ostatními právními předpisy Společenství v oblasti životního prostředí. Členské státy by při posuzování, plánování nebo vydávání povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů měly především zohlednit všechny právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí a příspěvek obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, a to zejména ve srovnání se zařízeními na výrobu energie z neobnovitelných zdrojů.

(45)

Vnitrostátní technické specifikace a další požadavky v rámci působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (13) zahrnující například úroveň jakosti, zkušební metody anebo podmínky použití, by neměly vytvářet překážky obchodu se zařízením a systémy energie z obnovitelných zdrojů. Proto by režimy podpory energie z obnovitelných zdrojů neměly stanovit vnitrostátní technické specifikace, které by byly odlišné od stávajících norem Společenství nebo by vyžadovaly, aby podporované zařízení nebo systémy musely být schvalovány anebo zkoušeny na zvláštním místě anebo zvláštním orgánem.

(46)

Je třeba, aby členské státy zvážily zavedení mechanismů na podporu ústředního vytápění a chlazení využívajícího energii z obnovitelných zdrojů.

(47)

Na národní a regionální úrovni vedla pravidla a povinnosti týkající se minimálních požadavků pro využití energie z obnovitelných zdrojů v nových a rekonstruovaných budovách k významnému nárůstu ve využívání energie z obnovitelných zdrojů. Tato opatření by měla být stimulována v širším kontextu Společenství a zároveň by ve stavebních předpisech měly být podporovány z hlediska energie účinnější aplikace využívající energii z obnovitelných zdrojů.

(48)

Za účelem usnadnění a urychlení procesu stanovování minimálních úrovní pro využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách by bylo vhodné, aby členské státy zajistily, že tyto úrovně budou dosaženy začleněním faktoru pro energii z obnovitelných zdrojů do plnění minimálních požadavků energetické účinnosti podle směrnice 2002/91/ES, pokud jde o nákladově optimální snižování emisí oxidu uhličitého na budovu.

(49)

Je potřeba odstranit nedostatky v informovanosti a vzdělávání, zejména v odvětví vytápění a chlazení, s cílem podpořit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(50)

Pokud je přístup k povolání spočívajícímu v provádění instalace nebo jeho výkon regulovaným povoláním, jsou podmínky pro uznání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (14). Tato směrnice se proto použije, aniž by byla dotřena směrnice 2005/36/ES.

(51)

Ačkoli směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzájemné uznávání odborných kvalifikací, včetně architektů, je dále zapotřebí zajistit, aby architekti a projektanti brali ve svých plánech a projektech řádně v úvahu optimální kombinaci obnovitelných zdrojů energie a vysoce účinných technologií. Za tím účelem by členské státy měly poskytnout jasné pokyny. Tím nejsou dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES, a to zejména článků 46 a 49 uvedené směrnice.

(52)

Jediným účelem záruk původu vydaných pro účely této směrnice je poskytnout doklad konečnému zákazníkovi, že daný podíl či dané množství energie bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Záruka původu může být bez ohledu na energii, k níž se vztahuje, převedena z jednoho držitele na jiného. Aby bylo zajištěno, že informace týkající se jedné jednotky elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů byla spotřebiteli poskytnuta pouze jednou, neměly by být jednotky započítávány dvakrát a záruky původu by neměly být dvakrát oznamovány. Pokud výrobce prodal záruku původu odděleně, neměla by být příslušná energie z obnovitelných zdrojů oznámena nebo prodána konečnému spotřebiteli jako energie vyrobená z obnovitelných zdrojů. Je důležité rozlišovat mezi zelenými certifikáty používanými u režimů podpory a zárukami původu.

(53)

Je vhodné umožnit, aby rozvíjející se spotřebitelský trh s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie přispěl k výstavbě nových zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Členské státy by proto měly mít možnost požadovat, aby dodavatelé elektřiny oznamující konečným spotřebitelům svou skladbu zdrojů energie podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES začlenili minimální procentuální podíl záruk původu z nově vybudovaných zařízení vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů, a to za předpokladu, že je takový požadavek v souladu s právem Společenství.

(54)

Je důležité poskytnout informace o tom, jak je podporovaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele energie v souladu s čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES. Aby se zvýšila kvalita těchto informací poskytovaných spotřebitelům, zejména pokud jde o množství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené v nových zařízení, měla by Komise posuzovat účinnost opatření přijatých členskými státy.

(55)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ESze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (15) stanoví záruky původu, které jsou dokládají původ elektřiny vyrobené ve vysoce účinných zařízeních na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Tyto záruky původu nemohou být použity při poskytování informací o použití energie z obnovitelných zdrojů podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, neboť by to mohlo vést k dvojímu započtení a dvojímu poskytnutí informace.

(56)

Pouhé záruky původu nezakládají právo na čerpání výhod z vnitrostátních režimů podpory.

(57)

Je třeba účinně podporovat integraci energie z obnovitelných zdrojů do přenosové a distribuční sítě pro energii z obnovitelných zdrojů a používání systémů skladování energie pro integrovanou výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která není nepřetržitá.

(58)

Je třeba urychlit rozvoj projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, včetně „projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů evropského zájmu“ v rámci Programu transevropské energetické sítě (TEN-E). Za tímto účelem by Komise měla rovněž provést analýzu, jak by bylo možné zlepšit financování těchto projektů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které významným způsobem přispějí k zabezpečení dodávek energie ve Společenství a v sousedních zemích.

(59)

Vzájemné propojení mezi zeměmi usnadňuje integraci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Kromě vyrovnání může propojení snížit vyrovnávací náklady, podpořit opravdovou hospodářskou soutěž přinášející nižší ceny a stimulovat rozvoj sítí. Sdílení a optimální využití přenosové kapacity by mohlo pomoci vyhnout se zvýšené potřebě budovat nové kapacity.

(60)

Pro integraci obnovitelných zdrojů energie do vnitřního trhu s elektřinou má velký význam přednostní přístup a zaručený přístup pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie v souladu s čl. 11 odst. 2 a na základě dalšího rozvoje čl. 11 odst. 3 směrnice 2003/54/ES. Požadavky týkající se zachování spolehlivosti a bezpečnosti distribuční soustavy a dispečinku se mohou lišit v závislosti na charakteru vnitrostátní distribuční soustavy a jejího bezpečného provozu. Přednostní přístup k distribuční soustavě zajišťuje připojeným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, že ji budou moci v souladu s pravidly pro připojení prodávat a přenášet kdykoliv, kdy bude zdroj k dispozici. V případě, že je elektřina z obnovitelných zdrojů energie integrována do krátkodobých trhů, zaručený přístup zajišťuje, že veškerá prodaná a podporovaná elektřina získá přístup k distribuční soustavě, což umožní využívat maximální množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ze zařízení připojených do sítě. Neznamená to však, že členské státy mají povinnost podporovat nebo nařizovat odkup energie z obnovitelných zdrojů. V jiných systémech je pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie stanovena pevná cena, obvykle ve spojení s povinností provozovatele soustavy tuto elektřinu odkoupit. V tomto případě je přednostní přístup již poskytnut.

(61)

Za určitých okolností není možné zajistit úplný přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla dotčena spolehlivost a bezpečnost distribuční soustavy. Za těchto okolností lze daným výrobcům poskytnout finanční vyrovnání. Cíle této směrnice nicméně vyžadují trvalý nárůst přenosu a distribuce elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla narušena spolehlivost a bezpečnost distribuční soustavy. Členské státy by měly za tímto účelem přijmout vhodná opatření, která by umožnila větší prosazení se elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a to mimo jiné zohledněním specifičností nestálých zdrojů a zdrojů, u nichž zatím není možné vyrobenou energii skladovat. V rozsahu nutném pro dosažení cílů této směrnice je třeba co nejdříve povolit připojení nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. V zájmu urychlení postupů pro připojení k distribuční soustavě mohou členské státy novým zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie poskytnout přednostní nebo vyhrazené připojení.

(62)

Náklady na připojení nových výrobců elektřiny a plynu z obnovitelných zdrojů energie k distribuční soustavě by měly být objektivní, transparentní a nediskriminační a měl by se pečlivě zohlednit prospěch, který distribuční soustavě přinášejí natrvalo vybudovaná zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.

(63)

Výrobci elektřiny, kteří chtějí využít potenciálu energie z obnovitelných zdrojů v okrajových oblastech Společenství, zejména v ostrovních oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva, by měli mít, kdykoli to je možné, možnost být připojeni k soustavě za přiměřených nákladů, čímž by se zajistilo, aby nebyli nespravedlivě znevýhodňováni oproti výrobcům z centrálnějších, průmyslovějších a hustěji osídlených oblastí.

(64)

Směrnice 2001/77/ES stanoví rámec pro začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů energie do distribuční soustavy. Mezi členskými státy však existují významné odlišnosti ve stupni doposud dosažené integrace. Z tohoto důvodu je třeba posílit rámec a přezkoumávat pravidelně jeho použití na vnitrostátní úrovni.

(65)

Výroba biopaliv by měla být udržitelná. Biopaliva používaná k plnění cílů stanovených v této směrnici a biopaliva, na která se vztahují vnitrostátní režimy podpory, by tedy měla splňovat kritéria udržitelnosti.

(66)

V souvislosti s touto směrnicí by mělo Společenství přijmout vhodná opatření, včetně propagace kritérií udržitelnosti pro biopaliva a rozvoje biopaliv druhé a třetí generace ve Společenství a ve světě a posílení výzkumu v odvětví zemědělství a tvorby znalostí v těchto oblastech.

(67)

Zavedení kritérií udržitelnosti pro biopaliva nepovede ke svému cíli, pokud produkty, které nesplní tato kritéria a které by jinak byly použity jako biopaliva, se místo toho použijí jako biokapaliny pro výrobu tepla nebo elektřiny. Z tohoto důvodu by se kritéria udržitelnosti měla použít i na biokapaliny obecně.

(68)

Evropská rada na zasedání v březnu 2007 vyzvala Komisi, aby předložila návrh komplexní směrnice o využívání všech obnovitelných zdrojů energie, která by mohla obsahovat kritéria a ustanovení k zajištění udržitelného poskytování a využívání bioenergie. Tato kritéria udržitelnosti by měla být nedílnou součástí celkového systému vztahujícího se na všechny biokapaliny, a ne pouze na biopaliva. Tato kritéria udržitelnosti by proto měla být zahrnuta do této směrnice. Aby se zajistil jednotný přístup v energetické politice a politice životního prostředí a aby se zabránilo vzniku dodatečných nákladů pro podniky a nejednotě z hlediska životního prostředí, kterou by s sebou nesl nejednotný přístup, je nutné zajistit stejná kritéria udržitelnosti pro biopaliva používaná jak pro účely této směrnice, tak směrnice 98/70/ES. Ze stejných důvodů je třeba se vyhnout dvojímu podávání zpráv v této souvislosti. Dále by Komise a příslušné vnitrostátní orgány měly koordinovat svoji činnost v rámci výboru odpovědného výlučně za aspekty udržitelnosti. Kromě toho by Komise měla v roce 2009 přezkoumat, zda jsou potřebné další způsoby použití biomasy a za jakých podmínek by měly být zařazeny.

(69)

Celosvětový růst poptávky po biopalivech a biokapalinách a pobídky pro jejich používání podle této směrnice by neměly mít za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí. Tyto vyčerpatelné zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být zachovány. Spotřebitelé ve Společenství by navíc považovali za nepřijatelné, pokud by zvýšené používání biopaliv a biokapalin mělo mít za následek ničení biologické rozmanitosti těchto oblastí. Z těchto důvodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti zajišťující, že se pobídky vztahují pouze na biopaliva a jiné biokapaliny, které zaručeně nepocházejí z biologicky rozmanitých oblastí (nebo, pokud příslušný orgán prokáže, v případě oblastí určených k účelům ochrany přírody nebo k ochraně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů, že produkce surovin nebrání uvedeným účelům). Podle zvolených kritérií udržitelnosti je les považován za biologicky rozmanitý, pokud se jedná o původní les (podle definice použité Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v posouzení stavu celosvětových lesních zdrojů, kterou státy na celém světě používají k poskytování údajů o ploše původního lesa), nebo pokud je chráněn vnitrostátními předpisy na ochranu přírody. Pokud je dopad lidské činnosti malý, měly by být zahrnuty i oblasti, kde probíhá získávání jiných lesních produktů než dřeva. Jiné typy lesů definované organizací FAO, jako například přírodě blízké lesy, polopřírodní lesy a plantáže, by neměly být považovány za původní lesy. S ohledem na biologicky velmi rozmanitou povahu některých travních porostů jak v mírném, tak tropickém pásmu, včetně biologicky velmi rozmanitých savan, stepí, křovinatých porostů a prérií, by se pobídky stanovené touto směrnicí neměly vztahovat na biopaliva vyrobená ze surovin pocházejících z těchto pozemků. Komise by měla stanovit vhodná kritéria a zeměpisné oblasti pro definici biologicky velmi rozmanitých travních porostů v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými poznatky a příslušnými mezinárodními normami.

(70)

Je-li pozemek s velkou zásobou uhlíku v půdě nebo vegetaci přeměněn na pozemek pro pěstování surovin pro biopaliva nebo biokapaliny, část uloženého uhlíku zpravidla unikne do atmosféry, což vede k vytvoření oxidu uhličitého. Výsledný negativní dopad skleníkových plynů může zrušit pozitivní dopad skleníkových plynů z biopaliv nebo biokapalin na skleníkové plyny, v některých případech v rozsáhlé míře. Úplné účinky uhlíku v důsledku této přeměny by se proto měly zohlednit při výpočtu úspory emisí skleníkových plynů jednotlivých biopaliv a biokapalin. To je nezbytné, aby se zajistilo, že výpočet úspory emisí skleníkových plynů zohlední všechny účinky uhlíku v důsledku používání biopaliv a biokapalin.

(71)

Při výpočtu dopadů přeměny půdy na emise skleníkových plynů by měly hospodářské subjekty uplatňovat skutečné hodnoty zásob uhlíku spojených s referenčním využíváním půdy a s využíváním půdy po přeměně. Měly by také používat standardní hodnoty. Studie mezivládního panelu pro změnu klimatu představuje pro tyto standardní hodnoty vhodný základ. Tyto studie nejsou v současnosti uváděny v podobě, která by byla pro hospodářské subjekty přímo použitelná. Komise by proto měla vypracovat na základě těchto studií obecné pokyny, které by sloužily jako základ pro výpočet změn v zásobě uhlíku pro účely této směrnice, včetně takových změn v zalesněných oblastech s porostem koruny tvořícím 10 až 30 %, savanách, křovinatých porostech a prériích.

(72)

Je vhodné, aby Komise vyvinula metodiku pro hodnocení vlivu odvodňování rašelinišť na emise skleníkových plynů.

(73)

Půda, u níž by ztráta zásob uhlíku po přeměně nemohla být v rozumné době, s ohledem na naléhavou potřebu předejít změně klimatu, nahrazena úsporou emisí skleníkových plynů z výroby biopaliv nebo biokapalin, by se neměla přeměnit na půdu pro výrobu biopaliv. Tím by se zabránilo zbytečně zatěžujícímu výzkumu ze strany hospodářských subjektů a přeměně půdy s velkými zásobami uhlíku, která by se ukázala jako nevhodná pro pěstování surovin pro biopaliva a biokapaliny. Soupis světových zásob uhlíku vede k závěru, že do této kategorie by měly být zařazeny mokřady a souvisle zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím více než 30 %. Zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím 10 až 30 % by měly být do této kategorie také zařazeny, pokud se neprokáže, že jejich zásoba uhlíku je natolik nízká, že ospravedlňuje jejich přeměnu v souladu s pravidly, jež stanoví tato směrnice. Odkaz na mokřady by měl vzít v úvahu definici stanovenou v Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva přijaté dne 2. února 1971 v Ramsaru.

(74)

Pobídky stanovené v této směrnici podpoří zvýšenou výrobu biopaliv a biokapalin v celosvětovém měřítku. Pokud jsou biopaliva a biokapaliny vyrobeny ze surovin vyrobených ve Společenství, měly by také splňovat environmentální požadavky Společenství ve vztahu k zemědělství, včetně požadavků na ochranu kvality podzemních a povrchových vod, a sociální požadavky. Existují však obavy, že by výroba biopaliv a biokapalin v některých třetích zemích nemusela splňovat minimální environmentální či sociální požadavky. Je tedy třeba podporovat vypracování vícestranných a dvoustranných dohod a rozvoj dobrovolných mezinárodních nebo vnitrostátních režimů zahrnujících klíčové environmentální a sociální otázky s cílem prosazovat celosvětově udržitelnou výrobu biopaliv a biokapalin. V případě neexistence těchto dohod nebo režimů by členské státy měly požadovat, aby hospodářské subjekty podávaly zprávy o těchto otázkách.

(75)

Požadavky na udržitelné režimy pro energetické užití biomasy jiné než biokapaliny a biopaliva by měly být analyzovány Komisí v roce 2009 s ohledem na potřebu, aby zdroje biomasy byly řízeny udržitelným způsobem.

(76)

Kritéria udržitelnosti budou účinná pouze tehdy, pokud povedou ke změnám v chování účastníků trhu. K těmto změnám dojde pouze pokud biopaliva a biokapaliny splňující tato kritéria ospravedlňují cenovou přirážku v porovnání s těmi, které je nesplňují. Podle metody hmotnostní bilance ověřování souladu, existuje fyzické spojení mezi výrobou biopaliv a biokapalin splňujících kritéria udržitelnosti a spotřebou biopaliv a biokapalin ve Společenství, které vytváří vhodnou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a zajišťuje cenovou přirážku, která je větší než v systémech, kde takové spojení neexistuje. Proto by se k ověření souladu měl použít systém hmotnostní bilance, aby se zajistilo, že biopaliva a biokapaliny splňující kritéria udržitelnosti mohou být prodána za vyšší cenu. Tím by se měla zachovat integrita systému a zároveň zajistit, že průmyslu nebude uložena nerozumná zátěž. Měly by však být posouzeny i jiné metody ověřování.

(77)

Komise by případně měla náležitě zohlednit tzv. hodnocení ekosystémů k miléniu (Millenium Ecosystem Assessment), které obsahuje užitečné údaje o ochraně přinejmenším těch oblastí, které poskytují základní služby ekosystému v kritických situacích, například ochranu vodního koryta a regulaci eroze.

(78)

Je třeba sledovat dopady pěstování biomasy, jako jsou změny ve využívání půdy včetně nepřímých změn, zavádění invazivních nepůvodních druhů a jiné vlivy na biologickou rozmanitost a dopady na produkci potravin a místní prosperitu. Komise by měla posoudit všechny příslušné zdroje informací, včetně mapy výskytu podvýživy, kterou vypracovala FAO. Podporování biopaliv by mělo motivovat k větší produktivitě zemědělství a k využívání znehodnocené půdy.

(79)

Je v zájmu Společenství podporovat uzavírání vícestranných a dvoustranných dohod a vznik dobrovolných mezinárodních anebo vnitrostátních režimů stanovujících normy pro výrobu udržitelných biopaliv a biokapalin a osvědčujících, že výroba biopaliv a biokapalin tyto normy splňuje. Z tohoto důvodu je třeba stanovit, že takovéto dohody anebo režimy poskytují spolehlivá zjištění a údaje, pokud splňují příslušné normy spolehlivosti, transparentnosti a nezávislé kontroly.

(80)

Je nezbytné stanovit jasná pravidla pro výpočet emisí skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin a z referenčních fosilních paliv.

(81)

Při výpočtu emisí skleníkových plynů by měly být započítány i druhotné produkty z výroby a používání paliv. Substituční metoda je vhodná pro účely analýzy politiky, nikoli však pro regulaci jednotlivých hospodářských subjektů a jednotlivých dodávek pohonných hmot. V těchto případech je nejvhodnější metodou metoda přidělování energie, protože je snadno použitelná, předvídatelná v čase, minimalizuje kontraproduktivní stimuly a poskytuje výsledky, které jsou obecně srovnatelné s výsledky dosaženými substituční metodou. Pro účely analýzy politiky by Komise rovněž měla v rámci svých zpráv poskytovat informace o výsledcích dosažených použitím substituční metody.

(82)

S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži by měl být stanoven seznam standardních hodnot pro běžné způsoby výroby biopaliv, který by měl být aktualizován a rozšířen, jakmile budou k dispozici další spolehlivé údaje. Hospodářské subjekty by měly mít vždy možnost uplatnit stupeň úspory emisí skleníkových plynů u biopaliv a biokapalin stanovený tímto seznamem. Pokud se standardní hodnota úspor emisí skleníkových plynů u způsobu výroby nachází pod požadovanou minimální úrovní úspor emisí skleníkových plynů, mělo by být požadováno, aby výrobci usilující o prokázání jejich souladu s touto minimální úrovní dokázali, že skutečné emise z jejich výrobního procesu jsou nižší než ty, které byly použity při výpočtu standardních hodnot.

(83)

Je vhodné, aby údaje používané pro výpočet těchto standardních hodnot byly získávány z nezávislých vědeckých odborných zdrojů a aby byly případně vhodně aktualizovány v závislosti na pokroku, jehož tyto zdroje dosáhnou ve své práci. Komise by se měla zasadit o to, aby se tyto zdroje v rámci aktualizace své práce zabývaly emisemi z pěstování, vlivem regionálních a klimatických podmínek, dopady vyplývajícími z pěstování za použití udržitelných zemědělských metod a organických pěstebních postupů, a vědeckým příspěvkem výrobců ze Společenství i třetích zemí a občanské společnosti.

(84)

S cílem vyhnout se podpoře pěstování surovin pro biopaliva a biokapaliny tam, kde by to vedlo k vysokým emisím skleníkových plynů, by mělo být užití standardních hodnot pro pěstování omezeno na oblasti, kde může být tento účinek spolehlivě vyloučen. S cílem vyhnout se nadměrné administrativní zátěži by však členské státy měly stanovit národní či regionální průměrné hodnoty pro emise z pěstování, včetně emisí z používání hnojiv.

(85)

Celosvětová poptávka po zemědělských surovinách roste. Část této zvýšené poptávky bude pokryta zvětšením rozlohy zemědělské půdy. Obnova půdy, která byla závažným způsobem znehodnocena nebo silně kontaminována, a nemůže být proto v současném stavu využívána k zemědělským účelům, je jedním z prostředků, jak zvětšit rozlohu půdy, kterou lze použít pro pěstování zemědělských plodin. Udržitelný režim by měl podporovat využívání znehodnocené půdy, která prošla obnovou, neboť podpora biopaliv a biokapalin přispěje ke zvýšení poptávky po zemědělských surovinách. Dokonce i v případě, kdy se biopaliva vyrábějí za použití surovin z půdy, která je již využívána jako orná půda, by mohlo čisté zvýšení poptávky po plodinách v důsledku podpory biopaliv vést k čistému zvětšení rozlohy obdělávané půdy. To by se mohlo týkat půdy s velkou zásobou uhlíku, což by vedlo ke škodlivým únikům uloženého uhlíku. Ve snaze snížit toto riziko je třeba zavést doprovodná opatření s cílem podpořit vyšší míru nárůstu produktivity u půdy již využívané pro pěstování plodin a využívání znehodnocených půd a přijmout požadavky na udržitelnost, které by byly srovnatelné s požadavky stanovenými v této směrnici pro spotřebu biopaliv ve Společenství, pro jiné země, v nichž se používají biopaliva. Komise by měla vypracovat konkrétní metodiku pro minimalizaci emisí skleníkových plynů vyvolaných nepřímými změnami ve využívání půdy. Za tím účelem by Komise na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků měla provést analýzu především zahrnutí faktoru nepřímých změn ve využívání půdy do výpočtu emisí skleníkových plynů a potřeby podpory udržitelných biopaliv, která minimalizuje dopady změny ve využívání půdy a zlepšuje udržitelnost biopaliv vzhledem k nepřímé změně ve využívání půdy. Při vypracovávání této metodiky by se Komise měla mimo jiné zabývat potenciálními dopady biopaliv vyráběných z nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin na nepřímé změny ve využívání půdy.

(86)

S cílem umožnit dosažení přiměřeného tržního podílu biopaliv je nezbytné umístit na trh směsi s vyššími přídavky bionafty v motorové naftě, než stanoví norma EN590/2004.

(87)

Za účelem zajištění, aby se biopaliva, která diverzifikují řadu používaných vstupních surovin, stala životaschopná z obchodního hlediska, by měla být tato biopaliva zvláště zohledněna v rámci národních závazků v oblasti biopaliv.

(88)

Je nezbytné, aby za účelem zajištění nepřetržitého sledování pokroku v rozvoji energie z obnovitelných zdrojů na úrovni členských států a na úrovni Společenství, byly pravidelně podávány zprávy. Je vhodné požadovat používání harmonizovaného vzoru pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů, které by měly předkládat členské státy. Tyto plány by mohly zahrnovat odhad nákladů a přínosů předpokládaných opatření, opatření spojená s nezbytným rozšířením nebo posílením stávající infrastruktury distribuční soustavy, odhad nákladů a přínosů spojených s rozvojem výroby energie z obnovitelných zdrojů nad rámec úrovně požadované orientačním plánem, informace o vnitrostátních režimech podpory a informace o využívání energie z obnovitelných zdrojů v nových nebo rekonstruovaných budovách.

(89)

Členské státy by měly při vytváření svých režimů podpory stimulovat používání biopaliv, která přinášejí dodatečné výhody, například výhody spojené s rozmanitostí, které nabízejí biopaliva vyrobená z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin lignocelulózových vláknovin a řas a rostlin, jež nevyžadují zavlažování, rostou v suchých klimatických podmínkách a napomáhají v boji proti rozšiřování pouští, tím, že zohlední rozdílné náklady výroby energie z tradičních biopaliv na jedné straně a biopaliv, která nabízejí dodatečné výhody, na straně druhé. Členské státy by mohly podpořit investice do výzkumu a vývoje těchto i jiných technologií pro energii z obnovitelných zdrojů, které potřebují určitou dobu, než se stanou konkurenceschopnými.

(90)

Při provádění této směrnice by ve vhodných případech měla být zohledněna ustanovení Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, a to zejména v rozsahu jejího provedení směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (16).

(91)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (17).

(92)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení metodických zásad a hodnot nezbytných pro posouzení toho, zda byla splněna kritéria udržitelnosti ve vztahu k biopalivům a biokapalinám, k přizpůsobení energetického obsahu pohonných hmot technologickému a vědeckému pokroku, ke stanovení kritérií a zeměpisných oblastí pro určení biologicky velmi rozmanitých travních porostů a ke stanovení podrobných definic závažným způsobem znehodnocené nebo kontaminované půdy. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(93)

Uvedená ustanovení směrnice 2001/77/ES a směrnice 2003/30/ES, která se překrývají s ustanoveními této směrnice, by měla být zrušena s účinkem ode dne, kdy uplyne lhůta pro provedení této směrnice. Ustanovení zabývající se cíli a zprávami za rok 2010 by měla zůstat v platnosti do konce roku 2011. Je proto nezbytné změnit odpovídajícím způsobem směrnici 2001/77/ES a směrnici 2003/30/ES.

(94)

Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v článcích 17 až 19 rovněž mají vliv na fungování vnitřního trhu tím, že harmonizují kritéria udržitelnosti, která biopaliva a biokapaliny musí splňovat, aby mohla být započítána pro účely plnění cíle podle této směrnice, a usnadňují tak v souladu s čl. 17 odst. 8 obchod mezi členskými státy s biopalivy a biokapalinami, které tato kritéria splňují, vycházejí daná opatření z článku 95 Smlouvy.

(95)

Režim udržitelnosti by neměl bránit členským státům, aby ve svých vnitrostátních režimech podpory zohlednily vyšší výrobní náklady u biopaliv a biokapalin, jejichž přínos je vyšší než minimální hodnoty stanovené v rámci režimu udržitelnosti.

(96)

Jelikož obecných cílů této směrnice, totiž dosažení 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Společenství a 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v dopravě v každém členském státě do roku 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(97)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (18) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

„energií z obnovitelných zdrojů“ se rozumí energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů;

b)

„aerotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v okolním vzduchu;

c)

„geotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla pod zemským povrchem;

d)

„hydrotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v povrchových vodách;

e)

„biomasou“ se rozumí biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů;

f)

„hrubou konečnou spotřebou energie“ se rozumí energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby včetně veřejných služeb, zemědělství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu;

g)

„ústředním vytápěním“ nebo „ústředním chlazením“ se rozumí distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z ústředního zdroje výroby prostřednictvím sítě do více budov či míst za účelem použití k vytápění nebo chlazení prostoru nebo určitého procesu;

h)

„biokapalinou“ se rozumí kapalné palivo používané pro energetické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vytápění a chlazení, vyráběné z biomasy;

i)

„biopalivem“ se rozumí kapalné nebo plynné palivo používané pro dopravu vyráběné z biomasy;

j)

„zárukou původu“ se rozumí elektronický dokument, jehož jediným úkolem je poskytnout konečnému spotřebiteli doklad o tom, že daný podíl či dané množství energie byly vyrobeny z obnovitelných zdrojů, jak stanoví čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

k)

„režimem podpory“ se rozumí jakýkoli nástroj, režim či mechanismus uplatňovaný členským státem či skupinou členských států, který podporuje užívání energie z obnovitelných zdrojů snížením nákladů na výrobu této energie, zvýšením ceny, za kterou ji lze prodat, nebo zvýšením množství takto prodané energie prostřednictvím povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů nebo jinak. To zahrnuje mimo jiné investiční pomoc, osvobození od daně nebo snížení daně, vrácení daně, režimy podpory pro povinnost využívat energii z obnovitelných zdrojů, včetně režimů používajících zelené certifikáty, a režimy přímé cenové podpory, včetně tarifů výkupních cen a plateb prémií;

l)

„povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů“ se rozumí vnitrostátní režim podpory, který požaduje po výrobcích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obnovitelných zdrojů do své výroby, po dodavatelích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obnovitelných zdrojů do své dodávky, nebo po spotřebitelích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obnovitelných zdrojů do své spotřeby. Zahrnuty jsou i režimy, v jejichž rámci mohou být tyto požadavky splněny používáním zelených certifikátů;

m)

„skutečnou hodnotou“ se rozumí úspora emisí skleníkových plynů u některých nebo všech kroků konkrétního procesu výroby biopaliva vypočítaná podle metodiky stanovené v příloze V části C;

n)

„typickou hodnotou“ se rozumí odhad reprezentativní úspory emisí skleníkových plynů u konkrétního způsobu výroby biopaliva;

o)

„standardní hodnotou“ se rozumí hodnota odvozená z typické hodnoty použitím předem určených faktorů, která může být za okolností určených v této směrnici použita namísto skutečné hodnoty.

a)

režimy podpory;

b)

opatření v podobě spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi za účelem dosažení celkových národních cílů podle článků 5 až 11.

a)

pro výpočet jmenovatele, tj. celkového množství energie spotřebované v dopravě, se pro účely prvního pododstavce zohledňují pouze benzín, motorová nafta, biopaliva spotřebované v silniční a železniční dopravě a elektřina;

b)

pro výpočet čitatele, tj. množství energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v dopravě, se pro účely prvního pododstavce zohledňují všechny druhy energie z obnovitelných zdrojů spotřebované ve všech druzích dopravy;

c)

pro výpočet příspěvku elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a spotřebované ve všech typech elektrických vozidel pro účely písmen a) a b) si mohou členské státy zvolit, zda použijí průměrný podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve Společenství nebo podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v jejich vlastní zemi ve výši naměřené dva roky před dotčeným rokem. Dále se bude pro výpočet elektřiny z obnovitelných zdrojů energie spotřebované elektrickými silničními vozidly považovat tato spotřeba za 2,5násobek vstupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

a)

odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států v souladu s články 6 až 11, jakož i své uvažované možnosti společných projektů, a to do roku 2020; a

b)

odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby, do roku 2020.

a)

hrubé konečné spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie;

b)

hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení a

c)

konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v dopravě.

a)

odečte z množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu převádějícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2, a

b)

připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu přijímajícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2.

a)

popsáno navrhované zařízení nebo určeno renovované zařízení;

b)

uveden podíl nebo množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené v daném zařízení, jenž má být považován za započítaný do celkového národního cíle jiného členského státu;

c)

uveden členský stát, v jehož prospěch je oznámení učiněno, a

d)

uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobená v daném zařízení z obnovitelných zdrojů energie považována za započítanou do celkového národního cíle jiného členského státu.

a)

celkové množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobený během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 7, a

b)

množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů energie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celkového národního cíle jiného členského státu v souladu s oznámením.

a)

odečte z množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zohledněno při posuzování souladu členského státu vydávajícího oficiální oznámení podle odstavce 1, a

b)

připočte k množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zohledněno při posuzování souladu členského státu, jenž obdržel oficiální oznámení podle odstavce 2.

a)

elektřina je spotřebována ve Společenství, pokud:

b)

elektřina byla vyrobena nově vybudovaným zařízením, které bylo uvedeno do provozu po 25. června 2009, nebo prostřednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovováno po uvedeném dni, v rámci společného projektu podle odstavce 1, a

c)

množství vyrobené a vyvezené elektřiny nezískalo ve třetí zemi podporu z jiného režimu podpory, než je investiční pomoc poskytnutá danému zařízení.

a)

stavba propojovacího vedení musí začít do 31. prosince 2016;

b)

propojovací vedení nemůže být uvedeno do provozu před 31. prosincem 2020;

c)

propojovací vedení by mělo být uvedeno do provozu do 31. prosince 2022;

d)

po svém uvedení do provozu bude propojovací vedení používáno pro vývoz elektřiny z obnovitelných zdrojů energie do Společenství, v souladu s odstavcem 2;

e)

žádosti se vztahují ke společnému projektu, který splňuje kritéria uvedená v odst. 2 písm. b) a c) a který bude používat propojovací vedení po jeho uvedení do provozu, a k množství elektřiny nepřevyšujícímu množství vyvážené do Společenství po uvedení propojovacího vedení do provozu.

a)

popsáno navrhované zařízení nebo označeno renovované zařízení;

b)

uveden podíl nebo množství elektřiny vyrobený v zařízení, jenž má být považován za započítaný do národního cíle členského státu, a také odpovídající finanční ujednání s výhradou požadavků týkajících se důvěrnosti údajů;

c)

uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina považována za započítanou do celkového národního cíle členského státu, a

d)

zahrnuto písemné potvrzení ohledně písmen b) a c) ze strany třetí země, na jejímž území má být dané zařízení uvedeno do provozu, a podílu nebo množství elektřiny vyrobené v tomto zařízení, které bude využito přímo danou třetí zemí.

a)

celkové množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 9;

b)

množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů energie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celkového národního cíle v souladu s oznámením podle článku 9, a

c)

doklad o tom, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 9 odst. 2.

a)

statisticky převedou konkrétní množství energie z obnovitelných zdrojů z jednoho členského státu na jiný členský stát podle článku 6 nebo

b)

stanoví distribuční pravidlo dohodnuté zúčastněnými členskými státy, podle něhož se množství energie z obnovitelných zdrojů rozdělí mezi zúčastněné členské státy. Toto pravidlo musí být oznámeno Komisi nejpozději tři měsíce po konci prvního roku, ve kterém nabylo účinku.

a)

vzhledem k rozdílům ve správních strukturách a vnitřní organizaci jednotlivých členských států byly jasně vymezeny příslušné pravomoci ústředních, regionálních a místních správních orgánů v oblasti schvalování, vydávání osvědčení a povolení, včetně územního plánování, a aby byly přesně koordinovány a transparentně stanoveny lhůty pro schvalování projektů a vyřizování žádostí o stavební povolení;

b)

byly na odpovídající úrovni k dispozici podrobné informace o vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a pomoci poskytované žadatelům;

c)

správní postupy probíhaly rychle a byly vyřizovány na příslušné úrovni správních orgánů;

d)

pravidla týkající se schvalování, vydávání osvědčení a povolení byla objektivní, transparentní, přiměřená, nediskriminovala žadatele a plně zohledňovala specifické aspekty jednotlivých technologií pro energii z obnovitelných zdrojů;

e)

správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, architekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákladům a

f)

pro menší projekty a případně i decentralizovaná zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů byly zavedeny zjednodušené schvalovací postupy představující menší zátěž, včetně prostého ohlášení, pokud to umožňuje příslušný regulační rámec.

a)

zdroj energie, ze kterého byla energie vyrobena, a datum zahájení a ukončení její výroby;

b)

zda se záruka původu vztahuje na

c)

základní údaje, umístění, typ a kapacitu zařízení, ve kterém byla energie vyrobena;

d)

zda a do jaké míry využilo zařízení investiční podporu, zda a do jaké míry využilo na jednotku energie jakoukoli jinou formu podpory z vnitrostátního režimu podpory a o jaký druh režimu podpory šlo;

e)

a datum, kdy bylo zařízení uvedeno do provozu, a

f)

datum a země vydání a jedinečné identifikační číslo.

a)

členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav zaručili na svém území přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie;

b)

členské státy zajistí rovněž přednostní nebo zaručený přístup elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie k distribuční soustavě;

c)

členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav dávali při spouštění zařízení na výrobu elektřiny přednost výrobním zařízením využívajícím obnovitelné zdroje energie, pokud to bezpečné provozování vnitrostátní elektrické soustavy umožňuje, a aby se tak dělo na základě transparentních a nediskriminačních kritérií. Členské státy zajistí, aby byla přijata náležitá provozní opatření týkající se distribuční soustavy a trhu, s cílem minimalizovat omezení distribuce elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. V případě, kdy jsou z důvodu zajištění bezpečnosti vnitrostátní elektrické soustavy a zabezpečení dodávek energie přijata významná opatření k omezení distribuce energie z obnovitelných zdrojů, členské státy zajistí, aby odpovědní provozovatelé soustavy uvědomili o těchto opatřeních příslušný regulační orgán a uvedli, jaká hodlají přijmout nápravná opatření, aby se předešlo nepřiměřeným omezením.

a)

komplexního a podrobného odhadu nákladů souvisejících s připojením;

b)

přiměřených a přesných lhůt pro přijetí a vyřízení žádosti o připojení k distribuční soustavě;

c)

přiměřenou přibližnou dobu nezbytnou pro každé navrhované připojení k distribuční soustavě.

a)

posuzování plnění požadavků této směrnice týkajících se vnitrostátních cílů;

b)

posuzování plnění povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů;

c)

způsobilost k finanční podpoře na spotřebu biopaliv a biokapalin.

a)

původní les a jiné zalesněné plochy, totiž les a jiné zalesněné plochy s původními druhy, kde nejsou žádné viditelné známky lidské činnosti a kde nejsou významně narušeny ekologické procesy;

b)

oblasti určené:

ledaže se prokáže, že produkce surovin nezasahuje do uvedených účelů ochrany přírody;

c)

vysoce biologicky rozmanité travní porosty, totiž:

a)

mokřady, totiž půda pokrytá nebo nasycená vodou trvale nebo po významnou část roku;

b)

souvisle zalesněné oblasti, totiž půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím více než 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ;

c)

půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, ledaže je prokázáno, že při uplatnění metodiky stanovené v příloze V části C je zásoba uhlíku v oblasti, předtím než došlo k přeměně půdy a po její přeměně, taková, že by byly splněny podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

—

Úmluvu o nucené nebo povinné práci (č. 29),

—

Úmluvu o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (č. 87),

—

Úmluvu o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat (č. 98),

—

Úmluvu o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100),

—

Úmluvu o odstranění nucené práce (č. 105),

—

Úmluvu o diskriminaci týkající se zaměstnání a povolání (č. 111),

—

Úmluvu o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání (č. 138),

—

Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (č. 182).

—

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti,

—

Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.

a)

umožňuje, aby byly dodávky surovin nebo biopaliv s rozdílnými parametry udržitelnosti míseny;

b)

požaduje informace ohledně parametrů udržitelnosti a objemů dodávek uvedených v písmenu a) potvrzující, že zůstávají spojeny se směsí, a

c)

stanoví, že součet všech dodávek odebraných ze směsi se vyznačuje stejnými parametry udržitelnosti ve stejných množstvích jako součet všech dodávek přidaných do směsi.

a)

účinnosti zavedeného systému pro poskytování informací o kritériích udržitelnosti a

b)

o tom, zda je s ohledem na nejnovější vědecké poznatky a mezinárodní závazky Společenství možné a vhodné zavést závazné požadavky týkající se ochrany ovzduší, půdy a vody.

a)

pokud je standardní hodnota pro úspory emisí skleníkových plynů pro způsob výroby stanovena v příloze V části A nebo B a pokud se hodnota el pro tato biopaliva nebo biokapaliny vypočítaná v souladu s přílohou V částí C bodem 7 rovná nule nebo je nižší než nula, použitím této standardní hodnoty;

b)

použitím skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v příloze V části C; nebo

c)

použitím hodnoty vypočítané jako součet činitelů ve vzorci uvedeném v příloze V části C bodě 1, kde pro některé činitele mohou být použity rozložené standardní hodnoty v příloze V části D nebo E, a pro všechny ostatní činitele skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v příloze V části C.

a)

pěstovány mimo Společenství;

b)

pěstovány ve Společenství v oblastech zařazených na seznamech podle odstavce 2 nebo

c)

odpadem nebo zbytky jinými než ze zemědělství, akvakultury a rybolovu.

—

metodě započítávání odpadů a zbytků,

—

metodě započítávání druhotných produktů,

—

metodě započítávání kombinované výroby a

—

statutu zbytků zemědělských plodin jako druhotných produktů.

a)

pokud je vliv některého faktoru na celkové emise malý, anebo pokud je změna v omezeném rozsahu, anebo pokud náklady na zjištění skutečných hodnot jsou vysoké či toto zjištění obtížné, standardní hodnoty budou stanoveny jako typické hodnoty běžných výrobních procesů;

b)

ve všech ostatních případech se standardní hodnoty stanoví jako opatrný předpoklad oproti běžným výrobním procesům.

a)

odvětvové (elektřina, vytápění a chlazení a doprava) a celkové podíly energie z obnovitelných zdrojů v předcházejících dvou kalendářních letech a opatření přijatá nebo plánovaná na vnitrostátní úrovni k podporování růstu energie z obnovitelných zdrojů s ohledem na orientační plán v příloze I části B v souladu s článkem 5;

b)

zavedení a fungování režimů podpory a jiných opatření k podpoře energie z obnovitelných zdrojů a jakýkoli vývoj opatření použitých s ohledem na opatření stanovená v národním akčním plánu členského státu pro energii z obnovitelných zdrojů a informace o tom, jak je podporovaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

c)

jak případně členský stát rozvrhl své režimy podpory s cílem zohlednit způsoby využívání energie z obnovitelných zdrojů, které přinášejí dodatečné výhody ve vztahu k jiným srovnatelným způsobům využití, ale mohou být nákladnější, včetně biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

d)

fungování systému záruk původu pro elektřinu, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie a opatření přijatá k zajištění spolehlivosti systému a jeho ochrany proti podvodům;

e)

pokrok učiněný v hodnocení a zlepšení správních postupů k odstranění právních a jiných překážek rozvoje energie z obnovitelných zdrojů;

f)

opatření přijatá k zajištění přenosu a distribuce elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a ke zlepšení rámce nebo pravidel pro hrazení a sdílení nákladů uvedených v čl. 16 odst. 3;

g)

vývoj dostupnosti a užití zdrojů biomasy pro energetické účely;

h)

změny cen komodit a využívání půdy v rámci členského státu spojené se zvýšeným využitím biomasy a jiných forem energie z obnovitelných zdrojů;

i)

vývoj a podíl biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

j)

odhadovaný dopad výroby biopaliv a biokapalin na biologickou rozmanitost, vodní zdroje a kvalitu vody a půdy v členském státě;

k)

odhadovaná čistá úspora emisí skleníkových plynů díky využívání energie z obnovitelných zdrojů;

l)

jeho odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států, jakož i odhadované možnosti společných projektů, a to do roku 2020;

m)

odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby do roku 2020, a

n)

informace o tom, jak byl odhadnut podíl biologicky rozložitelného odpadu v odpadu použitém k výrobě energie a jaké kroky byly podniknuty za účelem zlepšení a ověření těchto odhadů.

a)

zřídit jediný správní orgán odpovědný za vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a poskytování pomoci žadatelům;

b)

považovat žádosti o stavební povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů za schválené, pokud schvalující orgán neodpoví ve stanovených lhůtách, nebo

c)

uvádět v územním plánování zeměpisné polohy vhodné pro získávání energie z obnovitelných zdrojů a pro umístění zařízení pro ústřední vytápění a chlazení.

a)

výhod a nákladů týkajících se různých biopaliv z hlediska životního prostředí, účinků dovozních politik Společenství na ně, aspektů zabezpečení dodávek energie a možností zajistit vyrovnaný přístup mezi domácí výrobou a dovozem;

b)

dopadů zvýšené poptávky po biopalivech na udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích, přičemž posoudí dopady na hospodářství a životní prostředí, včetně dopadů na biologickou rozmanitost;

c)

rámce umožňujícího vědecky objektivním způsobem určit zeměpisné oblasti s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, na které se nevztahuje čl. 17 odst. 3;

d)

dopadů zvýšené poptávky po biomase na odvětví využívající biomasu a

e)

dostupnosti biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin a

f)

nepřímých změn ve využívání půdy ve vztahu ke všem způsobům výroby.

a)

lepší využívání strukturálních fondů a rámcových programů;

b)

lepší a zvýšené využívání finančních prostředků od Evropské investiční banky a dalších veřejných finančních institucí a

c)

lepší přístup k rizikovému kapitálu, zejména analyzováním proveditelnosti prostředků na sdílení rizik u investic do energie z obnovitelných zdrojů v rámci Společenství, obdobně jako je tomu u fondu celosvětové energetické účinnosti a obnovitelné energie (GEEREF), který je zaměřen na třetí země;

d)

lepší koordinaci vnitrostátní finanční podpory a finanční podpory Společenství a další formy podpory a

e)

lepší koordinaci při podpoře iniciativ zaměřených na energii z obnovitelných zdrojů, jejichž úspěch závisí na činnosti aktérů v několika členských státech.

a)

přezkum minimálních prahů úspor skleníkových plynů, které budou uplatňovány od data uvedeného v čl. 17 odst. 2 druhém pododstavci na základě posouzení dopadů, přičemž vezme v úvahu zejména technologický rozvoj, dostupné technologické postupy a dostupnost biopaliv první a druhé generace s vysokou úrovní úspor emisí skleníkových plynů;

b)

ohledně cíle uvedeného v čl. 3 odst. 4 na přezkum:

c)

hodnocení provádění této směrnice, zejména pokud jde o mechanismy spolupráce s cílem zajistit, aby tyto mechanismy členským státům umožňovaly pokračovat v používání vnitrostátních systémů podpory uvedených v čl. 3 odst. 3, a současně jim umožnily plnit národní cíle vymezené v příloze I na základě co nejlepšího poměru nákladů a přínosů, hodnocení technologického rozvoje a závěrů, jež mají být vypracovány za účelem dosažení cíle 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Společenství.

—

pokud jde o písmeno a), úpravy minimálních úspor emisí skleníkových plynů podle uvedeného písmene a

—

pokud jde o písmeno c), vhodných úprav opatření ke spolupráci stanovených touto směrnicí, aby se zlepšila jejich účinnost za účelem dosažení cíle 20 % podílu. Tyto návrhy nesmí ovlivnit cíl 20 % podílu ani kontrolu vnitrostátních režimů podpory a mechanismů spolupráce ze strany členských států.

a)

postup přípravy předběžných odhadů národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů;

b)

účinnost mechanismů spolupráce;

c)

technologický rozvoj v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, včetně rozvoje používání biopaliv v obchodní letecké dopravě;

d)

účinnost vnitrostátních mechanismů podpory a

e)

závěry zpráv Komise uvedených v odstavcích 8 a 9.

a)

národní akční plány členských států pro energii z obnovitelných zdrojů;

b)

dokumenty členských států s předběžnými odhady podle čl. 4 odst. 3 doplněné co nejdříve o souhrnné informace Komise o přebytečné výrobě a odhadované poptávce po dovozu;

c)

nabídky členských států na spolupráci v podobě statistických převodů nebo společných projektů, na žádost příslušného členského státu;

d)

informace uvedené v čl. 6 odst. 2 o statistických převodech mezi členskými státy;

e)

informace uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, čl. 9 odst. 4 a 5 o společných projektech;

f)

zprávy členských států uvedené v článku 22;

g)

zprávy Komise uvedené v čl. 23 odst. 3.

5.6.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 140/63

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4) vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Společenství“), aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a hospodářsky účinným.

(2)

Konečným cílem Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (5), je dosáhnout stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému narušení klimatického systému lidskou činností. Aby se dosáhlo tohoto cíle, neměl by být celkový nárůst průměrné roční teploty při zemském povrchu vyšší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Nejnovější hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazuje, že pro dosažení tohoto cíle musí celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnout vrcholu v roce 2020. To vyžaduje zvýšení úsilí ze strany Společenství, rychlé zapojení rozvinutých zemí a podporu účasti rozvojových zemí na procesu snižování emisí.

(3)

Evropská rada v březnu 2007 přijala pevný závazek snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů ve Společenství o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990 a o 30 % za předpokladu, že ostatní vyspělé země se rovněž zaváží k srovnatelným snížením emisí a hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a příslušným schopnostem. Do roku 2050 by se celosvětové emise skleníkových plynů měly snížit o nejméně 50 % pod úroveň roku 1990. K tomuto snižování emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví, včetně mezinárodní námořní a letecké dopravy. Letecká doprava se na snižování emisí podílí díky svému zahrnutí do systému Společenství. Pokud členské státy do 31. prosince 2011 neschválí mezinárodní dohodu Mezinárodní námořní organizace, která by do svých cílů v oblasti snižování emisí zahrnula rovněž emise z mezinárodní námořní dopravy, nebo pokud Společenství do stejného dne neschválí žádnou takovou dohodu uzavřenou v rámci UNFCCC, měla by Komise předložit návrh na zahrnutí emisí z mezinárodní námořní dopravy v souladu s harmonizovanými postupy do závazku Společenství v oblasti snížení emisí s cílem, aby navrhovaný akt vstoupil v platnost do roku 2013. Tento návrh by měl minimalizovat veškeré nepříznivé dopady na konkurenceschopnost Společenství a přihlížet rovněž k potenciálním přínosům pro životní prostředí.

(4)

Evropský parlament připomněl v usnesení ze dne 31. ledna 2008 k závěrům konference na Bali o změně klimatu (COP 13 a COP/MOP 3) (6) svůj požadavek, aby se průmyslové země zavázaly ke snížení svých emisí skleníkových plynů o nejméně 30 % do roku 2020 a o 60 až 80 % do roku 2050 oproti úrovním roku 1990. Vzhledem k tomu, že tento plán předpokládá pozitivní výsledky konference COP 15, která se bude konat v Kodani v roce 2009, měla by Evropská unie v rámci svého přínosu k budoucí mezinárodní dohodě o změně klimatu (dále jen „mezinárodní dohoda o změně klimatu“) začít vypracovávat vyšší cíle pro snížení emisí pro rok 2020 a pro léta následující a měla by se rovněž pokusit zajistit, že po roce 2013 umožní systém Společenství zavést v případě nutnosti přísnější maximální hodnoty emisí.

(5)

S cílem přispět k dosažení těchto dlouhodobých cílů je vhodné stanovit předvídatelný postup, jímž by měly být snižovány emise zařízení, na která se vztahuje systém Společenství. Aby byl závazek Společenství snížit emise skleníkových plynů o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990 splněn efektivněji z hlediska nákladů, měly by přidělené povolenky na emise dotyčných zařízení v roce 2020 být 21 % pod emisní úrovní roku 2005.

(6)

Aby byla posílena jistota a předvídatelnost systému Společenství, měla by být určena ustanovení o zvýšení míry příspěvku systému Společenství k dosažení celkového snížení o více než 20 %, zejména s ohledem na cíl Evropské rady snížit emise o 30 % do roku 2020, který je považován z vědeckého hlediska za nezbytný k odvrácení nebezpečné změny klimatu.

(7)

Pokud Společenství a třetí země uzavřou mezinárodní dohodu o změně klimatu, v souladu s níž bude po roce 2012 přijato celosvětové opatření, mělo by být zásadním způsobem podpořeno kreditování snížení emisí produkovaných těmito zeměmi. Než se tato dohoda uzavře, mělo by být lépe zajištěno další využívání kreditů z oblastí mimo Společenství.

(8)

Zatímco zkušenost získaná během prvního obchodovacího období ukazuje, že potenciál systému Společenství a dokončení národních alokačních plánů pro druhé obchodovací období povede k zásadnímu snížení emisí do roku 2012, přezkum provedený v roce 2007 potvrdil, že harmonizovanější systém pro obchodování je nezbytný, aby se lépe využily přednosti obchodování s emisemi, předešlo narušení vnitřního trhu a ulehčilo propojení systémů obchodování s emisemi. Dále by měla být zajištěna větší předvídatelnost a měla by být rozšířena oblast působnosti systému o nová odvětví a plyny, aby byl posílen jak signál o ceně uhlíku, což je nutný impuls pro nezbytné investice, tak otevřeny nové možnosti snížení emisí, což povede ke zmenšení celkových nákladů na snižování emisí a k zvýšení účinnosti systému.