13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/1

13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/3

(1)

Rada se dne 7. října 2008 dohodla, že prvořadým úkolem je obnovit důvěryhodnost a řádné fungování finančního sektoru. Rada se zavázala přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu vkladů fyzických osob a uvítala iniciativu Komise urychleně předložit příslušný návrh, který by podpořil sbližování systémů pojištění vkladů.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (3) již stanoví pro vkladatele základní výši pojištění vkladů. Pokračující neklid na finančních trzích však vyžaduje její zvýšení.

(3)

Současná minimální výše pojištění vkladů stanovená směrnicí 94/19/ES činí 20 000 EUR, přičemž členské státy mohou tuto úroveň zvýšit. Pro velký počet vkladů ve Společenství se to však ukázalo nedostačující. V zájmu udržení důvěry vkladatelů a dosažení větší stability na finančních trzích by měla být minimální úroveň pojištění vkladů zvýšena na 50 000 EUR. Do 31. prosince 2010 by pojištění souhrnu všech vkladů každého vkladatele mělo být stanoveno ve výši 100 000 EUR, pokud posouzení dopadů, které Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2009, nedojde k závěru, že takové zvýšení a harmonizace nejsou vhodné a že nejsou finančně únosné pro všechny členské státy z hlediska zajištění ochrany spotřebitelů a finanční stability ve Společenství a předcházení narušením hospodářské soutěže mezi členskými státy. Pokud posouzení dopadů ukáže, že takové zvýšení a harmonizace nejsou vhodné, měla by Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě vhodné návrhy.

(4)

Na všechny vkladatele by se měla vztahovat stejná výše pojištění vkladů, bez ohledu na to, zda je měnou příslušného členského státu euro, či nikoli. Členské státy mimo eurozónu by nicméně měly mít možnost částky vzniklé přepočtem zaokrouhlovat, aniž by ohrozily rovnocennou úroveň ochrany vkladatelů.

(5)

Zpráva, kterou má Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě, by měla analyzovat veškeré související otázky, jako například započtení a vzájemné pohledávky, určení výše příspěvků do systémů, rozsah působnosti, pokud jde o produkty a vkladatele, na něž se pojištění vkladů vztahuje, účinnost přeshraniční spolupráce mezi systémy pojištění vkladů a vztah mezi systémy pojištění vkladů a alternativními způsoby vyplacení vkladatelů, například mechanismy zajišťující výplaty náhrad v případě naléhavé potřeby. Pro účely této zprávy by členské státy měly shromažďovat relevantní údaje a předložit je na požádání Komisi.

(6)

Na základě směrnice 94/19/ES některé členské státy zavedly systémy pojištění vkladů, které poskytují pojištění vkladů v plné výši u některých druhů dlouhodobých vkladů, jako jsou například pohledávky vyplývající z účasti v penzijním systému. Práva a očekávání vkladatelů u těchto systémů je nutné respektovat.

(7)

Na základě směrnice 94/19/ES některé členské státy zavedly nebo se chystají zavést systémy pojištění vkladů, které poskytují pojištění vkladů v plné výši v některých případech dočasně zvýšených zůstatků na účtu. Komise by do 31. prosince 2009 měla vyhodnotit, zda by pojištění vkladů v plné výši v některých případech dočasně zvýšených zůstatků na účtu mělo být zachováno nebo zavedeno.

(8)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno ani fungování systémů, které chrání samotnou úvěrovou instituci, a zejména těch z nich, které zajišťují její likviditu a platební schopnost, a tudíž zaručují ochranu vkladatelů přinejmenším rovnocennou s úrovní ochrany, kterou poskytují systémy pojištění vkladů, ani dobrovolných systémů odškodnění vkladatelů, které příslušný členský stát nezavedl ani oficiálně neuznává.

(9)

Členské státy by měly pobízet systémy pojištění vkladů k tomu, aby zvážily možnost uzavřít dohody o svých příslušných závazcích nebo zdokonalit dohody stávající.

(10)

Lhůta k výplatě, která je v současnosti stanovena jako tříměsíční a může být prodloužena na devět měsíců, je v rozporu s potřebou udržet důvěru vkladatelů a nenaplňuje jejich potřeby. Lhůta k výplatě by proto měla být zkrácena na dvacet pracovních dnů. Tato lhůta by měla být prodloužena pouze za výjimečných okolností a po schválení příslušnými orgány. Dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost by Komise měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti a lhůtách u postupů při vyplácení náhrad, v níž posoudí, zda by bylo vhodné provést další zkrácení lhůty na deset pracovních dnů.

(11)

Mimo to v případech, kdy se výplata odvíjí od rozhodnutí příslušných orgánů, by lhůta pro rozhodnutí, která v současnosti činí 21 dní, měla být zkrácena na pět pracovních dnů, aby nebránila rychlé výplatě. Příslušné orgány by se však měly nejprve přesvědčit, že úvěrová instituce nevyplatila vklady, které jsou splatné a vymahatelné. Toto posouzení by se mělo řídit soudními nebo správními postupy členských států.

(12)

Vklady lze považovat za nedisponibilní, jakmile se včasný zásah nebo reorganizační opatření nezdaří. To by však nemělo příslušným orgánům bránit v tom, aby v úsilí o restrukturalizaci pokračovaly i před uplynutím lhůty k výplatě.

(13)

Členské státy by měly usilovat o zajištění kontinuity bankovních služeb a přístupu bank k likviditě, zejména v době neklidu na finančních trzích. Za tímto účelem jsou členské státy vybízeny k tomu, aby co možná nejdříve přijaly opatření, která na základě žádosti dotčeného vkladatele a nejpozději do tří dnů od obdržení této žádosti zajistí výplatu odpovídajících náhrad v případě naléhavé potřeby. Protože bude mít zkrácení stávající tříměsíční lhůty k výplatě kladný dopad na důvěru vkladatelů a na řádné fungování finančních trhů, měly by členské státy a jejich systémy pojištění vkladů zajistit, aby byla lhůta k výplatě co možná nejkratší.

(14)

Podle směrnice 94/19/ES mohou členské státy omezit pojištění vkladů na určený podíl vyjádřený v procentech. Ukázalo se, že tato možnost podrývá důvěru vkladatelů, a měla by být proto zrušena.

(15)

Opatření nezbytná k provedení směrnice 94/19/ES by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(16)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k úpravě výše pojištění vkladů podle inflace v Evropské unii na základě změn v harmonizovaném indexu spotřebitelských cen zveřejňovaném Komisí. Jelikož má toto opatření obecný význam a jeho účelem je změnit jiné než podstatné prvky směrnice 94/19/ES, musí být přijato regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(17)

Jelikož cílů této směrnice, totiž harmonizace výše pojištění vkladů a lhůt k výplatě, nemůže být vzhledem k různosti pravidel, která v současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých členských států, uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(18)

Směrnice 94/19/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(19)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (5) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

1)

V čl. 1 odst. 3 bodě i) se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Příslušné orgány tak učiní co nejdříve a v každém případě do pěti pracovních dnů poté, co se poprvé dozvědí, že úvěrová instituce nevyplatila vklady, jež jsou splatné a vymahatelné, nebo“.

2)

Článek 4 se mění takto:

3)

Článek 7 se mění takto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

1.   Komisi je nápomocen Evropský bankovní výbor zřízený rozhodnutím Komise 2004/10/ES (6).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7) s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

5)

V článku 9 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce poskytly současným i případným vkladatelům informace potřebné k určení systému pojištění vkladů, jehož jsou instituce a její pobočky členy uvnitř Společenství, nebo alternativního uspořádání uvedeného v čl. 3 odst. 1 druhém pododstavci nebo v čl. 3 odst. 4. Vkladatelé musí být informováni o ustanoveních systému pojištění vkladů nebo případného alternativního uspořádání, včetně výše a rozsahu pojištění vkladů poskytovaného systémem pojištění vkladů. Není-li vklad pojištěn systémem pojištění vkladů v souladu s čl. 7 odst. 2, uvědomí o tom úvěrová instituce vkladatele. Veškeré informace musí být poskytnuty v jasné a srozumitelné formě.

Na žádost se poskytují informace o podmínkách náhrad a náležitostech, které je třeba splnit pro jejich získání.“

6)

Článek 10 se mění takto:

7)

Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

1.   Do 31. prosince 2009 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o

V případě potřeby předloží Komise vhodné návrhy na změnu této směrnice.

2.   Členské státy informují Komisi a Evropský bankovní výbor, pokud zamýšlejí změnit rozsah působnosti nebo úroveň pojištění vkladů, a o jakýchkoli obtížích, na něž narazily při spolupráci s ostatními členskými státy.“

8)

Příloha III se zrušuje.

13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/8

(1)

Dopisem ze dne 16. března 2005 oznámilo stálé zastoupení České republiky režim podpory kombinované dopravy. Podpora byla zaevidována pod číslem N 132/05. V dopise ze dne 19. května 2005 položila Komise v souvislosti s tímto režimem další otázky a orgány České republiky na ně odpověděly dopisem, který GŘ TREN zaevidovalo dne 11. července 2005. Dne 14. června 2005 proběhlo odborné jednání orgánů České republiky s útvary Komise. Druhá žádost o informace byla zaslána dopisem ze dne 5. září 2005. Orgány České republiky na tuto žádost odpověděly dopisem ze dne 5. října 2005. Třetí žádost o informace byla zaslána dopisem ze dne 1. prosince 2005. Orgány České republiky na tuto žádost odpověděly dopisem ze dne 9. ledna 2006.

(2)

Dopisem ze dne 4. dubna 2006 Komise informovala Českou republiku o svém rozhodnutí, že zahájí řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve vztahu k jednomu zvláštnímu opatření, které se týká podpory na nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu, a že nevznese žádnou námitku ohledně ostatních opatření režimu podpory.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit uvedené řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek.

(4)

Komise od zúčastněných stran žádné připomínky neobdržela.

(5)

Orgány České republiky zaslaly Komisi své připomínky k jejímu rozhodnutí ze dne 4. dubna 2006 dopisem ze dne 9. května 2006.

(6)

Dopisem ze dne 1. února 2007 informovaly orgány České republiky Komisi o změnách provedených v oznámeném režimu podpory v souvislosti s nákupem určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu. Doplňující informace byly Komisi předloženy dne 27. dubna 2007. V dopise ze dne 28. června 2007 informovaly orgány České republiky Komisi o dalších změnách provedených v režimu podpory, pokud jde o nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu.

(7)

Cílem režimu podpory je rozvinout kombinovanou dopravu a přesunout tak přepravu nákladu ze silniční dopravy na jiné druhy dopravy. Režim se skládá z několika podprogramů:

(8)

Tento režim podpory by měl především posílit využívání nedoprovázené kombinované dopravy zlepšením její konkurenceschopnosti.

(9)

Právním základem má být usnesení vlády České republiky ke koncepci rozvoje a podpory kombinované dopravy pro období 2006 až 2010.

(10)

Příjemci podpory mají být provozovatelé kombinované dopravy, železniční dopravci a provozovatelé překladišť.

(11)

K podpoře mají mít přístup všechny společnosti v EU, které mají sídlo, agenturu, pobočku nebo dceřinou společnost v České republice.

(12)

Podpora se má uskutečnit formou nevratných dotací.

Podprogram 2 předpokládá podporu ve formě investičních příspěvků na pořízení vybavení pro kombinovanou dopravu včetně nákupu určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu.

(13)

Opatření státní podpory obsažená v podprogramech 1 a 3 a opatření podprogramu 2, která se netýkají podpory na nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu, byla předmětem rozhodnutí Komise přijatého dne 4. dubna 2006, kterým bylo zahájeno toto vyšetřovací řízení. S výjimkou nákupu určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu se Komise ve vztahu ke všem ostatním opatřením rozhodla nevznést žádné námitky. Toto rozhodnutí se tedy týká pouze podpory na nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu.

(14)

Ve svém oznámení orgány České republiky uvádějí, že tyto speciální železniční vozy nemohou být použity pro tradiční železniční služby, nýbrž výhradně a pouze pro přepravu intermodálních přepravních jednotek. Tyto železniční vozy mají zvláštní konstrukci, uzpůsobenou pouze pro přepravu intermodálních přepravních jednotek, a proto nemohou být použity pro přepravu zboží, které přepravují tradiční železniční vozy – tyto vozy například nemají podlahu, bočnice či čelníky, jsou však vybaveny fixačními prvky (šroubovými uzávěry). Dotace mají být poskytnuty pouze na tyto speciální železniční vozy a žadatel bude muset předložit jejich přesnou specifikaci a využívat je pro konkrétní novou linku kombinované dopravy. Hlavním cílem podpory je zajistit nezbytný počet železničních vozů pro příslušnou linku kombinované dopravy nebo železniční vozy pro „nové“ systémy kombinované dopravy (např. příprava silničních přípojných vozidel), které dosud nejsou v České republice provozovány. Stejná zásada se má uplatnit také v případě speciálních silničních vozidel pro kombinovanou dopravu a podpora se bude týkat rovněž intermodálních přepravních jednotek s výjimkou ISO-kontejnerů.

(15)

Intenzita podpory činí 30 % způsobilých nákladů.

(16)

Očekávaný rozpočet na období 2006–2010 činí 1,58 miliardy CZK (55 702 450 EUR) na celý program.

(17)

Postup při poskytování podpory, hodnocení záměru, kumulace a kontrolní opatření zůstávají beze změny tak, jak je Komise schválila ve svém rozhodnutí ze dne 4. dubna 2006.

(18)

Pokud jde o konkrétní část podpory týkající se speciálních železničních vozů pro kombinovanou dopravu, Komise měla pochybnosti, zda ji lze prohlásit za slučitelnou se Smlouvou o ES.

(19)

Vzhledem k politice Komise podporovat kombinovanou dopravu by bylo možné dané opatření považovat za slučitelné na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, pokud by bylo zaručeno, že železniční vozy, na jejichž pořízení se podpora vztahuje, budou využívány pouze k provozování kombinované dopravy. Ve fázi zahájení vyšetřování neměla Komise k dispozici dostatek informací, aby mohla s konečnou platností určit, zda tyto vozy lze používat pouze a výhradně v rámci služby kombinované dopravy.

(20)

Podporu na pořízení kolejových vozidel, která nejsou vyhrazena výlučně pro kombinovanou dopravu, by jinak bylo možné prohlásit za slučitelnou, pokud by příjemci podpory byly pouze malé či střední podniky (dále jen „MSP“). V čl. 4 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (3) se povoluje podpora investic do železničních vozů pro MSP. Intenzita podpory stanovená v čl. 4 odst. 2 přitom činí 15 % v případě malých a 7,5 % v případě středních podniků. K uplatnění těchto ustanovení si Komise vyžádala ujištění, že na zamýšlené opatření budou mít nárok pouze malé a střední podniky v rámci uvedených limitů.

(21)

Ve svém dopise ze dne 9. května 2006 předložily orgány České republiky následující připomínky.

(22)

Navrhovaná podpora je určena na pořízení speciálních železničních vozů výlučně pro kombinovanou dopravu, které nelze vzhledem k jejich speciální konstrukci používat pro jiné účely v rámci železniční dopravy.

(23)

Podle mezinárodního písmenného značení UIC patří tyto vozy do řady S, případně řady L. Řada „S“ označuje plošinový podvozkový vůz zvláštní stavby, řada „L“ označuje plošinový dvounápravový vůz zvláštní stavby. Vozy těchto řad mají speciální konstrukci (zvláštní stavbu), upravenou výlučně pro přepravu intermodálních přepravních jednotek, což znemožňuje jejich použití k přepravě zboží jako na jiných železničních vozech. Ložnou plochu vozů těchto řad tvoří rámová konstrukce s fixačními prvky nebo jinými speciálními součástmi či zařízeními, která jsou nezbytná pro upevnění intermodálních přepravních jednotek či manipulaci s nimi. Nemají tudíž celoplošnou podlahu, bočnice či klanice a čelníky, takže na ně nelze upevnit jiný druh nákladu než intermodální přepravní jednotky. V Evropě existuje zhruba 100 typů vozů těchto řad.

(24)

Podpora na nákup předmětných vozů má přispět k zajištění speciálních železničních vozů pro nové linky kombinované dopravy nebo železničních vozů pro „nové“ systémy kombinované dopravy, které se dosud v České republice neprovozují vůbec (např. přeprava silničních návěsů) nebo v malém rozsahu (např. přeprava výměnných nástaveb).

(25)

Speciální železniční vozy, jejichž pořízení by bylo financováno z veřejných zdrojů, by bylo možné použít jen v rámci nové linky kombinované dopravy a za podmínek předem stanovených v usnesení vlády uvedeném v 9. bodu odůvodnění. Dotace může činit maximálně 30 % celkových pořizovacích nákladů. Počet pořizovaných vozů, výši dotace, plnění podmínek programu a kvalitu podnikatelského záměru bude posuzovat hodnotící komise.

(26)

V pravidelných čtvrtletních termínech v průběhu stanoveného období bude příjemce podpory předkládat ministerstvu dopravy mimo jiné informace o provozu nové linky a využívání železničních vozů pořízených formou dotace. Kontrola ze strany ministerstva dopravy bude dále zaměřena na účetní a inventární evidenci a namátkovou fyzickou kontrolu předmětných vozů.

(27)

Přestavba těchto vozů je obtížně technicky proveditelná a velmi nákladná. Přestavbou by navíc došlo k přeznačení řady vozů, což samozřejmě vyžaduje schválení státního orgánu České republiky – Drážního úřadu. Přestavba vozů by se projevila i v inventární evidenci vozů, která bude předmětem kontroly ze strany ministerstva dopravy.

(28)

Česká republika se domnívá, že podpora na pořízení železničních vozů řady S nebo L je slučitelná se Smlouvou o založení Evropského společenství, neboť samotná konstrukce těchto vozů neumožňuje jejich použití v běžné železniční dopravě a jejich případná přestavba by byla obtížně technicky proveditelná a velmi nákladná. Kontrola užití finančních prostředků bude spočívat jednak v povinnosti příjemce podpory informovat ministerstvo dopravy mimo jiné o provozu nové linky a využívání železničních vozů pořízených formou dotace, jednak v ověřování účetní a inventární evidence příjemce podpory, včetně namátkových fyzických kontrol předmětných vozů.

(29)

Svým dopisem ze dne 1. února 2007 orgány České republiky informovaly Komisi o změnách režimu podpory, pokud jde o intenzitu podpory na nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu, aby odpovídala požadavkům nařízení (ES) č. 70/2001. Dopisem ze dne 28. června 2007 však orgány České republiky informovaly Komisi o dalších změnách provedených v režimu podpory ohledně nákupu určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu tak, aby byla zachována ustanovení původního oznámení.

(30)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

(31)

Pokud se týká podmínky použití státních prostředků, podle zamýšleného opatření obdrží vybraní příjemci státní příspěvek. Za poskytnutí těchto finančních příspěvků odpovídá stát. Komise dospěla k závěru, že opatření představuje použití státních prostředků.

(32)

Pokud se týká podmínky selektivní hospodářské výhody, dané opatření režimu podpory se týká pouze společností působících v železniční dopravě, které provozují kombinovanou dopravu na území České republiky. Podpora tudíž zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(33)

Pokud se týká podmínky narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy, jestliže podpora poskytovaná členským státem posiluje postavení určitého podniku ve srovnání s jinými podniky, které si konkurují na trhu v rámci Společenství, musí se mít za to, že posledně jmenované podniky jsou touto podporou ovlivněny (4).

(34)

Směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy (5) osvobodila od 1. července 1993 provoz kombinované dopravy definované v článku 1 zmíněné směrnice od všech systémů kvót a povolení. Od té doby ve stoupající míře roste aktivita podniků v několika členských státech a obchod v rámci Společenství se začal rozvíjet. Konkurence mezi hospodářskými subjekty působícími v kombinované přepravě zboží se tedy rozvíjí za hranice jednotlivých členských států. Díky zeměpisné poloze České republiky je rozvoj konkurence mezi provozovateli kombinované dopravy na jejím území i mimo ně relativně výraznější než v jiných oblastech Společenství. Zamýšlené opatření podpoří provozovatele kombinované dopravy, kteří působí v rámci České republiky, v konkurenci s ostatními provozovateli působícími v sousedních členských státech. Mohlo by proto narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(35)

S ohledem na uvedené skutečnosti Komise shledala, že oznámený režim podpory představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a je proto v zásadě na základě uvedeného článku zakázán, pokud by ovšem nebyl považován za slučitelný se společným trhem na základě některé z výjimek stanovených ve Smlouvě nebo v sekundárních právních předpisech.

(36)

Jelikož neexistuje žádné konkrétnější ustanovení, lze oznámený režim podpory posoudit pouze na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES.

(37)

Ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. c) stanoví, že podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, mohou být považovány za slučitelné se společným trhem, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(38)

Společenství již určitou dobu prosazuje politiku dosažení vyváženého intermodálního dopravního systému a podpora konkurenceschopnosti kombinované dopravy vůči dopravě silniční je nedílnou součástí této politiky. Cílem politiky ES v oblasti kombinované dopravy je přesunout přepravu nákladu ze silniční dopravy na jiné druhy dopravy.

(39)

O podporu rozvoje kombinované dopravy se konkrétně snaží nástroje Společenství jako směrnice 92/106/EHS, jak potvrzuje 4. bod odůvodnění uvedené směrnice. Bílá kniha o dopravní politice (6) vyzývá k využívání železniční dopravy a dalších druhů dopravy šetrných k životnímu prostředí, aby se staly konkurenceschopnými alternativami nákladní silniční dopravy.

(40)

Intermodální politika představuje iniciativu zaměřenou na snížení tlaku v odvětví silniční nákladní dopravy a je v souladu se závěry Evropské rady, která na zasedání v Göteborgu v červnu 2001 prohlásila, že opatření, která pomáhají přechodu ze silniční dopravy na druhy dopravy šetrnější k životnímu prostředí, jsou jádrem politiky udržitelné dopravy (7).

(41)

Evropský průmysl si navíc v dnešní době udržuje nebo zvyšuje konkurenceschopnost své výroby se sídlem v Evropě v převážné míře díky moderní logistice, optimalizaci výroby a odbytu a vytváření hodnot v procesu. Tyto sofistikované zásobovací řetězce jsou stále citlivější na klesající spolehlivost a rostoucí náklady silniční dopravy. Pokud chceme v Evropě zachovat výrobní aktiva a výrobní procesy, musí evropský výrobní průmysl věnovat intermodální logistice hlavní pozornost.

(42)

Intermodální doprava představuje komplexní alternativu dopravy, která zahrnuje různé účastníky s různými obchodními modely v roztříštěném a svým rozsahem omezeném prostředí, které je často ještě rozděleno upřednostňováním různých druhů dopravy a odlišnými vnitrostátními strukturami. Komise uznává, že zlepšit intermodální dopravu v rámci trhů, na které je volný přístup a kde převažují pravidla volné hospodářské soutěže, poptávky a nabídky, je především úlohou hospodářských subjektů. Pro úplné uvolnění potenciálu intermodální dopravy je však třeba podpořit ochotu vzít na sebe rizika spojená s přechodem ze silniční dopravy na alternativní druhy dopravy.

(43)

Mnoho dopravních společností dnes působí na trzích, které procházejí celkovou restrukturalizací. Jejich marže jsou nízké, plánování obtížné a budoucnost nejistá. Proto se musí vytvořit praktické a tržně orientované podpůrné programy s cílem pomoci intermodálnímu odvětví převzít rizika a reagovat na výzvu dosáhnout udržitelného a rozsáhlého přechodu na jiný druh dopravy v souladu s cíli vytyčenými v bílé knize Komise z roku 2001.

(44)

Navrhovaná podpora je určena na nákup speciálních železničních vozů výlučně pro kombinovanou dopravu, které nelze vzhledem k jejich speciální konstrukci používat pro jiné účely v rámci železniční dopravy.

(45)

Komise má za to, že z vysvětlení podaných orgány České republiky v dopise ze dne 9. května 2006 a uvedených ve 20. až 27. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí jasně vyplývá, že předmětné speciální železniční vozy jsou určeny výlučně k provozování kombinované dopravy vzhledem ke své speciální konstrukci (zvláštní stavbě), upravené výhradně pro přepravu intermodálních přepravních jednotek, což znemožňuje jejich využití k přepravě zboží stejným způsobem jako na jiných železničních vozech.

(46)

Komise shledala vzhledem ke své praxi státní podporu na pořízení vybavení určeného výlučně pro kombinovanou dopravu (8), konkrétně železničních vozů specifického druhu (9), za slučitelnou s pravidly Smlouvy. Komise rovněž považuje (10) modernizaci či obnovu vozového parku v železniční dopravě za nezbytnou k zabránění dalšímu poklesu tržního podílu železniční dopravy ve srovnání s ostatními druhy dopravy, které jsou méně udržitelné a více zatěžují životní prostředí.

(47)

Komise má za to, že omezení plánované míry podpory na 30 % v souladu se zavedenou praxí (11) neovlivní podmínky obchodu tak, aby to bylo v rozporu se společným zájmem.

(48)

Komise proto došla k závěru, že předmětnou podporu na nákup určitých typů železničních vozů pro kombinovanou dopravu lze považovat za slučitelnou se Smlouvou o ES v souladu s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, pokud nenaruší podmínky obchodu způsobem odporujícím společnému zájmu,

13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/14

(1)

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací vstoupila v platnost dne 1. ledna 2007 a obsahuje přílohu I týkající se právních aktů v oblasti statistiky.

(2)

Byly přijaty nové právní akty v oblasti statistiky a měly by být doplněny do přílohy I. Příloha I by proto měla být revidována,

13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/28

(1)

Dne 28. října 2005 podala společnost Bayer CropScience AG v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Spojeného království žádost o uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují řepku olejnou T45 nebo jsou z ní vyrobeny, na trh.

(2)

Žádost se rovněž týká uvedení dalších produktů, které obsahují řepku olejnou T45, na trh pro stejná použití, jaká má řepka olejná, s výjimkou pěstování. V souladu s čl. 5 odst. 5 a čl. 17 odst. 5 nařízení (ES) č. 1829/2003 proto žádost obsahuje údaje a informace požadované přílohami III a IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (2) a informace a závěry o hodnocení rizika provedeném v souladu se zásadami stanovenými v příloze II směrnice 2001/18/ES.

(3)

Dne 17. dubna 2007 podala společnost Bayer CropScience AG Komisi v souladu s čl. 8 odst. 4 a čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 1829/2003 žádost o povolení stávajících produktů vyrobených z řepky olejné T45 (potravinářské přídatné látky a krmné suroviny vyrobené z řepky olejné T45).

(4)

Žadatel v žádostech a ve sděleních určených Komisi uvedl, že obchodování s osivem řepky olejné T45 bylo po pěstitelské sezóně 2005 ukončeno.

(5)

Uvedené žádosti se tudíž vztahují pouze na přítomnost řepky olejné T45 v důsledku pěstování této rostliny ve třetích zemích v minulosti.

(6)

Dne 5. března 2008 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „EFSA“) v souladu s články 6 a 18 nařízení (ES) č. 1829/2003 k oběma žádostem jediné ucelené příznivé stanovisko a dospěl k závěru, že je nepravděpodobné, že by uvedení produktů, které obsahují řepku olejnou T45 nebo jsou z ní vyrobeny a které jsou popsány v žádostech (dále jen „produkty“), na trh mělo v souvislosti se zamýšleným použitím nepříznivé účinky na lidské zdraví, zdraví zvířat nebo na životní prostředí (3). Ve svém stanovisku zvážil EFSA všechny konkrétní otázky a námitky, které členské státy vznesly v rámci konzultace s příslušnými vnitrostátními orgány podle čl. 6 odst. 4 a čl. 18 odst. 4 uvedeného nařízení.

(7)

EFSA zejména dospěl k závěru, že jelikož osivo řepky olejné T45 nevykazovalo žádné biologicky významné agronomické změny nebo změny ve složení, kromě přítomnosti proteinu PAT, není proto zapotřebí dalších krmných studií bezpečnosti na zvířatech (např. 90denní studie toxicity na laboratorních krysách).

(8)

EFSA ve svém stanovisku rovněž dospěl k závěru, že žadatelem předložený plán monitorování životního prostředí sestávající z plánu celkového dohledu je v souladu se zamýšleným použitím daných produktů. Z důvodu fyzických vlastností osiva řepky olejné a způsobů přepravy však EFSA doporučil, aby byly zavedeny příslušné systémy řízení, které během přepravy transgenní řepky olejné, jejího skladování, nakládání s ní a zpracování sníží riziko její náhodné ztráty a rozsypání na minimum. Plán monitorování předložený žadatelem byl upraven tak, aby toto doporučení EFSA zohlednil.

(9)

Aby bylo možné postupné vyřazování řepky olejné T45 monitorovat, měla by být její přítomnost v dovezených produktech pravidelně hlášena.

(10)

S ohledem na předcházející úvahy je vhodné udělit povolení, které se bude vztahovat na přítomnost řepky olejné T45 v produktech v důsledku obchodování s řepkou olejnou T45 ve třetích zemích do roku 2005.

(11)

Každému GMO by měl být přiřazen jednoznačný identifikační kód stanovený v nařízení Komise (ES) č. 65/2004 ze dne 14. ledna 2004, kterým se zřizuje systém tvorby a přiřazování jednoznačných identifikačních kódů pro geneticky modifikované organismy (4).

(12)

Na základě stanoviska EFSA se zdá, že pro potraviny, složky potravin a krmiva, které obsahují řepku olejnou T45 nebo jsou z ní vyrobeny, nejsou nutné žádné jiné zvláštní požadavky na označování než ty, které jsou stanoveny v čl. 13 odst. 1 a čl. 25 odst. 2 nařízení (ES) č. 1829/2003. Avšak v zájmu zajištění toho, že se produkty budou používat v rámci povolení stanoveného tímto rozhodnutím, by označení krmiv, která obsahují GMO, a jiných produktů než potravin a krmiv, které obsahují GMO, pro něž se žádá o povolení, mělo také jasně uvádět, že dané produkty nesmějí být použity k pěstování.

(13)

Podobným způsobem stanovisko EFSA neopravňuje k uložení zvláštních podmínek nebo omezení pro uvedení produktů na trh a/nebo zvláštních podmínek nebo omezení pro jejich používání a nakládání s nimi, včetně požadavků na monitorování po uvedení na trh, ani žádných zvláštních podmínek týkajících se ochrany určitých ekosystémů / životního prostředí a/nebo zeměpisných oblastí podle čl. 6 odst. 5 písm. e) a čl. 18 odst. 5 písm. e) nařízení (ES) č. 1829/2003.

(14)

Všechny příslušné informace o povolení produktů by měly být zaneseny do registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva stanoveného v nařízení (ES) č. 1829/2003.

(15)

V čl. 4 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1830/2003 ze dne 22. září 2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změně směrnice 2001/18/ES (5) jsou stanoveny požadavky na označování produktů sestávajících z GMO nebo obsahujících GMO.

(16)

Toto rozhodnutí má být oznámeno prostřednictvím Informačního systému pro biologickou bezpečnost smluvním stranám Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti k Úmluvě o biologické rozmanitosti podle čl. 9 odst. 1 a čl. 15 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1946/2003 ze dne 15. července 2003 o přeshraničních pohybech geneticky modifikovaných organismů (6).

(17)

Žadatel byl konzultován v otázce opatření stanovených tímto rozhodnutím.

(18)

Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou. Komise proto dne 30. října 2008 předložila návrh Radě v souladu s článkem 5 rozhodnutí Rady 1999/468/ES (7) s žádostí, aby Rada jednala do tří měsíců.

(19)

Rada se však ve stanovené lhůtě neusnesla, a rozhodnutí by proto měla nyní přijmout Komise,

a)

potraviny a složky potravin, které obsahují řepku olejnou ACS-BNØØ8-2 nebo jsou z ní vyrobeny;

b)

krmiva, která obsahují řepku olejnou ACS-BNØØ8-2 nebo jsou z ní vyrobena;

c)

jiné produkty než potraviny a krmiva obsahující řepku olejnou ACS-BNØØ8-2 pro stejná použití, jaká má jiná řepka olejná, s výjimkou pěstování.