Název

:

Institut National de l’Origine et de la Qualité

Adresa

:

51 rue d'Anjou – 75008 Paris

Tel

:

+ 33 (0)1 53 89 80 00

Fax

:

+ 33 (0)1 53 89 80 60

E-mail

:

info@inao.gouv.fr

Název

:

Syndicat Interprofessionnel Régional du Bleu d'Auvergne

Adresa

:

Mairie – 15400 Riom-ès-Montagnes

Telefon

:

+33 (0)4 71 78 11 98

Fax

:

+33 (0)4 71 78 11 98

E-mail

:

bleudauvergne@wanadoo.fr

Složení

:

producenti/zpracovatelé (X) ostatní ( )

Třída 1.3 –

Sýry

Departement Puy-de-Dôme: všechny obce

Departement Cantal: všechny obce

Departement Haute-Loire:

Okrsek Brioude: všechny obce

Departement Aveyron:

Kantony Mur-de-Barrez a Sainte-Geneviève-sur-Argence: všechny obce

Departement Corrèze:

Kantony Argentat, Beaulieu-sur-Dordogne, Bort-les-Orgues, Eygurande, Lapleau, la Roche-Canillac, Mercoeur, Meyssac, Neuvic, Saint-Privat, Ussel-Est a Ussel-Ouest: všechny obce

Departement Lot:

Departement Lozère:

Kantony Aumont-Aubrac, Fournels, Grandieu, Langogne, Le Malzieu, Nasbinals, Saint-Alban-sur-Limagnole, Saint-Amans-la-Lozère a Saint-Chély-d'Apcher: všechny obce

Název

:

Institut National de l’Origine et de la Qualité (INAO)

Adresa

:

51 rue d'Anjou 75008 PARIS

Telefon

:

01.53.89.80.00

Fax

:

01.53.89.80.60

E-mail

:

info@inao.gouv.fr

Název

:

Direction Générale de la Concurrence, de la Consommation et de la Répression des Fraudes (DGCCRF)

Adresa

:

59, Boulevard Vincent Auriol 75703 PARIS Cedex 13

Telefon

:

01.44.87.17.17

Fax

:

01.44.97.30.37

E-mail

:

info@inao.gouv.fr

1

Výpůjční náklady, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě způsobilého aktiva, se aktivují jako část pořizovacích nákladů na toto aktivum. Ostatní výpůjční náklady jsou uznány jako náklad.

2

Účetní jednotka aplikuje tento standard v účetnictví pro výpůjční náklady.

3

Standard neřeší skutečné nebo odvozené náklady vlastního kapitálu, včetně přednostního kapitálu, který není klasifikovaný jako závazek.

4

Účetní jednotka není povinna standard aplikovat na výpůjční náklady, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě:

5

Tento standard používá následující pojmy s tímto významem:

Výpůjční náklady jsou úrok a ostatní náklady, které účetní jednotka vynaloží ve spojení s vypůjčením si finančních prostředků.

Způsobilé aktivum je aktivum, které nezbytně potřebuje značné časové období k tomu, aby bylo připravené pro zamýšlené použití nebo prodej.

6

Výpůjční náklady mohou zahrnovat:

7

Způsobilými aktivy mohou v závislosti na okolnostech být:

Finanční aktiva a zásoby, které jsou průmyslově vyráběny nebo jinak vyráběny během krátkého časového období, nejsou způsobilá aktiva. Aktiva, která jsou připravena pro zamýšlené použití nebo prodej okamžikem pořízení, nejsou způsobilá aktiva.

8

Účetní jednotka aktivuje výpůjční náklady, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě způsobilého aktiva, jako část pořizovacích nákladů na toto aktivum. Účetní jednotka vykáže ostatní výpůjční náklady jako náklad v období, kdy je vynaložila.

9

Výpůjční náklady, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě způsobilého aktiva, jsou zahrnuty do pořizovacích nákladů na toto aktivum. Tyto výpůjční náklady jsou aktivovány jako součást pořizovacích nákladů na aktivum tehdy, když je pravděpodobné, že budou mít za následek budoucí ekonomické užitky pro účetní jednotku, a když tyto náklady mohou být zjištěny spolehlivě. V případě, že účetní jednotka aplikuje IAS 29 Vykazování v hyperinflačních ekonomikách, uzná jako náklad tu část výpůjčních nákladů, která kompenzuje inflaci za stejné období v souladu s odstavcem 21 tohoto standardu.

10

Výpůjční náklady přímo účelově vztažené k akvizici podniku, výstavbě nebo výrobě způsobilého aktiva jsou ty výpůjční náklady, které by nevznikly, kdyby výdaje na způsobilé aktivum nebyly vynaloženy. Když si účetní jednotka vypůjčuje peněžní prostředky specificky za účelem získání určitého způsobilého aktiva, výpůjční náklady, které se přímo vztahují k tomuto způsobilému aktivu, se dají snadno identifikovat.

11

Přímý vztah mezi konkrétními půjčkami a způsobilým aktivem a určení půjčky, k níž by jinak nemuselo dojít, může být obtížné zjistit. Taková potíž se například vyskytne, když finanční činnost účetní jednotky je centrálně koordinována. Obtíže také vznikají, když skupina používá řadu dluhových nástrojů k vypůjčení si finančních prostředků s rozdílnými úrokovými sazbami a půjčuje tyto finanční prostředky za různých podmínek dalším účetním jednotkám ve skupině. Jiné komplikace vzniknou při používání půjček denominovaných nebo spojených s cizími měnami, když skupina operuje ve vysoce inflačních ekonomikách, a při kolísání směnných kurzů. Výsledkem je, že určení částky výpůjčních nákladů, které jsou přímo účelově vztaženy k akvizici způsobilého aktiva, je obtížné a vyžaduje odhad.

12

V rozsahu, v jakém si účetní jednotka vypůjčí finanční prostředky, specificky za účelem získání způsobilého aktiva, určí účetní jednotka částku výpůjčních nákladů způsobilých k aktivaci jako skutečné výpůjční náklady způsobené touto půjčkou během období snížené o veškerý investiční výnos z dočasného investování těchto půjček.

13

Dohody o financování způsobilých aktiv mohou mít za následek, že účetní jednotka získá vypůjčené finanční prostředky a vydá s nimi spojené výpůjční náklady dříve, než jsou některé nebo všechny finanční prostředky použity na výdaje za způsobilé aktivum. Za těchto okolností jsou finanční prostředky často dočasně investovány až do jejich vydání za způsobilé aktivum. Při určování částky výpůjčních nákladů způsobilých k aktivaci během období je veškerý vydělaný investiční výnos z těchto finančních prostředků odečten od vzniklých výpůjčních nákladů.

14

V rozsahu, ve kterém si účetní jednotka finanční prostředky obecně půjčí a používá je za účelem získání způsobilého aktiva, účetní jednotka určí částku výpůjčních nákladů způsobilých pro aktivaci použitím míry aktivace k výdajům na toto aktivum. Míra aktivace je váženým průměrem výpůjčních nákladů použitelných na půjčky účetní jednotce, které nejsou splacené během období, kromě půjček specificky získaných za účelem získání způsobilého aktiva. Částka výpůjčních nákladů, kterou účetní jednotka aktivuje během období nesmí překročit částku výpůjčních nákladů vynaložených během tohoto období.

15

V některých případech při výpočtu váženého průměru výpůjčních nákladů je vhodné zahrnout všechny půjčky mateřského podniku a jeho dceřiných podniků; za jiných okolností je vhodné pro každý dceřiný podnik použít vážený průměr výpůjčních nákladů použitelný na jeho vlastní půjčky.

16

Když účetní hodnota nebo očekávaný konečný pořizovací náklad na způsobilé aktivum převýší jeho zpětně získatelnou částku nebo čistou realizovatelnou hodnotu, je účetní hodnota snížena nebo odepsána v souladu s požadavky ostatních standardů. Za určitých okolností je snížení hodnoty nebo odepsání stornováno v souladu s těmito ostatními standardy.

17

Účetní jednotka začíná aktivaci výpůjčních nákladů jako součást pořizovací ceny způsobilého aktiva v den zahájení. Den zahájení aktivace je den, kdy účetní jednotka splní všechny následující podmínky:

18

Výdaje na způsobilé aktivum zahrnují pouze ty výdaje, jejichž výsledkem byly platby peněžními prostředky, převody jiných aktiv nebo převzetí úrokem zatížených závazků. Výdaje jsou sníženy o všechny obdržené postupné platby a dotace obdržené ve spojení s aktivem (viz IAS 20 Vykazování státních dotací a zveřejňování státní podpory). Průměrná účetní hodnota aktiva během období včetně dříve aktivovaných výpůjčních nákladů je běžně dostupný odhad výdajů, na které je v tomto období použita míra aktivace.

19

Činnosti nezbytné k přípravě aktiva pro jeho zamýšlené použití nebo prodej zahrnují více než fyzické vytvoření aktiva. Zahrnují technické a administrativní práce před počátkem fyzické výstavby, jako jsou činnosti spojené se získáním povolení před zahájením fyzické výstavby. Samy tyto činnosti při pouhém držení aktiva, kdy nedochází k žádné výrobě nebo vývoji, které mění podstatu aktiva, však nejsou důvodem k aktivování výpůjčních nákladů. Například výpůjční náklady vynaložené během úpravy pozemku jsou aktivovány během období, v němž jsou činnosti vztahující se k této úpravě prováděny. Avšak výpůjční náklady vzniklé v době, kdy pozemek získaný pro stavební účely je držen bez jakékoliv přípravné činnosti, se neaktivují.

20

Účetní jednotka přeruší aktivaci výpůjčních nákladů během prodloužených období, kdy přeruší aktivní přípravu způsobilého aktiva.

21

Účetní jednotka může vynaložit výpůjční náklady během prodlouženého období, ve kterých přeruší činnosti nezbytné k přípravě aktiva pro jeho zamýšlené použití nebo prodej. Takové náklady jsou náklady na držení částečně dokončených aktiv a neaktivují se. Avšak účetní jednotka běžně nepřerušuje aktivaci výpůjčních nákladů během období, kdy realizuje podstatné technické a administrativní práce. Účetní jednotka také nepřerušuje aktivaci výpůjčních nákladů, když je dočasné zdržení nezbytnou součástí procesu přípravy aktiva pro jeho zamýšlené použití nebo prodej. Například aktivace pokračuje během prodlouženého období, kdy vysoké hladiny vody zdrží výstavbu mostu, jestliže jsou takové vysoké vodní hladiny běžné v dotyčné zeměpisné oblasti během výstavby.

22

Účetní jednotka ukončí aktivaci výpůjčních nákladů, když jsou skončeny veškeré podstatné činnosti nezbytné pro přípravu způsobilého aktiva pro jeho zamýšlené použití nebo prodej.

23

Aktivum je běžně připraveno pro své zamýšlené použití nebo prodej, když je dokončena fyzická výstavba aktiva, ačkoliv obvyklé administrativní práce mohou ještě pokračovat. Jestliže vše, co zbývá dokončit, jsou menší modifikace, jako je výzdoba majetku podle požadavků kupce nebo uživatele, znamená to, že jsou v podstatě dokončeny veškeré činnosti.

24

Když účetní jednotka dokončuje výstavbu způsobilého aktiva po částech a každá část může být používána, zatímco výstavba pokračuje na dalších částech, účetní jednotka skončí aktivaci výpůjčních nákladů, když jsou podstatně ukončeny všechny činnosti nezbytné pro přípravu této části pro její zamýšlené použití nebo prodej.

25

Příkladem způsobilého aktiva, jehož každá část je schopna použití, zatímco výstavba pokračuje na ostatních částech, je obchodní centrum zahrnující několik budov, z nichž každá může být používána samostatně. Příkladem způsobilého aktiva, které vyžaduje dokončení dříve, než jakákoliv část může být používána, je průmyslová továrna, jako je ocelárna, zahrnující několik technologií realizovaných postupně v různých částech uvnitř jednoho prostoru továrny.

26

Účetní jednotka zveřejní:

27

Jestliže aplikace tohoto standardu přináší změnu v účetních pravidlech, účetní jednotka aplikuje standard na výpůjční náklady vztahující se na způsobilá aktiva, pro která je datem zahájení aktivace datum účinnosti nebo pozdější datum.

28

Účetní jednotka si může nicméně stanovit dřívější datum před datem účinnosti standardu a aplikuje standard na výpůjční náklady vztahující se na způsobilá aktiva, pro která je datem zahájení aktivace datum účinnosti nebo pozdější datum.

29

Účetní jednotka aplikuje standard pro roční období počínající 1. lednem 2009 nebo později. Dřívější aplikace je povolena. V případě, že účetní jednotka aplikuje standard před 1. lednem 2009, tuto informaci zveřejní.

30

Tento standard nahrazuje IAS 23 Výpůjční náklady, který byl revidován v roce 1993.

—

IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby

—

IAS 18 Výnosy

—

IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva

1

Účetní jednotky využívají zákaznické věrnostní programy, aby podnítily své zákazníky nakupovat jejich zboží a služby. Jestliže zákazník nakoupí zboží nebo služby, jednotka mu přizná věrnostní kredity (často označované jako „body“). Zákazník může proměnit tyto věrnostní kredity za takové odměny, jako jsou zboží a služby zdarma nebo se slevou.

2

Věrnostní programy fungují mnoha způsoby. Zákazníci musí například nasbírat stanovený minimální počet nebo stanovenou minimální hodnotu věrnostních kreditů před tím, než je mohou proměnit. Věrnostní kredity mohou být udíleny za individuální nákupy, hromadné nákupy nebo za nepřetržitou věrnost zákazníka po určité období. Účetní jednotka může zákaznický věrnostní program provozovat sama nebo se může zapojit do programu spravovaného třetí stranou. Nabízenými odměnami mohou být zboží a služby dodávané přímo jednotkou a/nebo práva obdržet zboží a služby od třetích stran.

3

Tato interpretace se použije na zákaznické věrnostní kredity, které:

Tato interpretace upravuje účetnictví těch jednotek, které přiznávají věrnostní kredity svým zákazníkům.

4

Předmětem sporu, který řeší tato interpretace, je:

5

Jednotka použije odstavec 13 IAS 18 a bude účtovat o věrnostních kreditech jako o samostatně identifikovatelných složkách prodejních transakcí, ve kterých byly věrnostní kredity přiznány („výchozí prodej“). Reálná hodnota protihodnoty přijaté nebo nárokované v rámci výchozího prodeje je přiřazena mezi věrnostní kredity a ostatní složky prodeje.

6

Částka protihodnoty přiřazená věrnostním kreditům se určí s odkazem na jejich reálnou hodnotu, tj. částku, za kterou by věrnostní kredity mohly být prodány odděleně.

7

Jestliže účetní jednotka dodává odměny sama, zachytí výnos přiřazený věrnostním kreditům v okamžiku, ve kterém splní své závazky dodat odměny z titulu využitých věrnostních kreditů. Částka zachyceného výnosu vychází z poměru počtu věrnostních kreditů, které byly proměněny za odměny, k celkovému počtu věrnostních kreditů, o kterých se očekává, že budou využity.

8

Jestliže odměny dodává třetí strana, účetní jednotka posoudí, zda protihodnotu přiřazenou věrnostním kreditům přijímá na svůj vlastní účet (tj. účetní jednotka je v transakci mandantem) nebo na účet třetí strany (tj. účetní jednotka je v transakci zprostředkovatelem pro třetí stranu).

9

Smlouvy účetní jednotky se stanou nevýhodnými, jestliže se v libovolném okamžiku očekává, že nevyhnutelné náklady plynoucí ze závazků dodat odměny převýší protihodnotu obdrženou nebo nárokovanou za tyto odměny (tj. protihodnotu přiřazenou věrnostním kreditům v okamžiku výchozího prodeje, která ještě nebyla uznána jako výnos, plus jakoukoliv protihodnotu nárokovanou v okamžiku, když zákazník využije věrnostní kredity). Závazek ve výši tohoto rozdílu se zachytí v souladu s IAS 37. Potřeba uznat takový závazek může vzniknout v důsledku zvýšení očekávaných nákladů na dodání odměn, např. když účetní jednotka upřesní svá očekávání ohledně počtu věrnostních kreditů, které budou využity.

10

Pro účetní jednotky je tato interpretace platná pro roční účetní období počínající 1. červencem 2008 nebo později. Dřívější použití se doporučuje. Pokud účetní jednotka použije tuto interpretaci v období před 1. červencem 2008, pak tuto skutečnost zveřejní.

11

Změny v účetních pravidlech budou vykázány podle požadavků IAS 8.

—

IAS 1 Sestavování a zveřejňování účetní závěrky

—

IIAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby

—

IAS 19 Zaměstnanecké požitky

—

IAS 37 Rezervy, podmíněná aktiva a podmíněné závazky

1

Odstavec 58 IAS 19 omezuje výši ocenění aktiva z definovaných požitků na „současnou hodnotu všech ekonomických přínosů ve formě vratek z plánu či snížení budoucích příspěvků do plánu“ upravenou o nevykázané zisky a ztráty. Je otázkou, zda lze považovat vratky a snížení budoucích příspěvků vůbec za dosažitelné s ohledem na existenci požadavků na minimální financování.

2

Minimální požadavky na financování jsou stanoveny v mnoha zemích za účelem vyššího zabezpečení nároků členů zaměstnaneckých plánů požitků na požitky po skončení pracovního poměru. Tyto požadavky obvykle stanovují minimální povinnou částku nebo úroveň příspěvků do plánu za určité období. Z tohoto důvodu požadavky na minimální financování mohou omezit možnost účetní jednotky snížit budoucí příspěvky.

3

Omezení výše ocenění aktiva z definovaných požitků může způsobit to, že požadavky na minimální financování budou nevýhodné. Požadavek příspěvku do plánu obvykle nemá žádný vliv na ocenění aktiva nebo závazku z definovaných požitků. To je z toho důvodu, že jakmile je příspěvek zaplacen, stane se aktivem z plánu, takže nevznikne dodatečný čistý závazek. Nicméně požadavek na minimální financování může způsobit vznik závazku, pokud vyžadované příspěvky nebudou pro účetní jednotku dosažitelné poté, co je zaplatí.

4

Tato interpretace se použije na veškeré definované požitky po skončení pracovního poměru, jakož i na ostatní dlouhodobé definované požitky zaměstnanců.

5

Pro účely této interpretace se za minimální požadavky na financování považují jakékoli požadavky na financování plánu požitků po skončení pracovního poměru či plánu ostatních dlouhodobých definovaných požitků.

6

Tato interpretace se zabývá následujícími problémy:

7

Účetní jednotka stanoví dosažitelnost vratky nebo snížení budoucích příspěvků v souladu s ustanoveními a podmínkami plánu a s požadavky obecně závazných předpisů jurisdikce, ve které je plán realizován.

8

Ekonomický užitek ve formě vratky nebo snížení budoucích příspěvků se považuje za dosažitelný, pokud je účetní jednotka schopna ho realizovat někdy během trvání plánu nebo při uhrazení závazků z plánu. Konkrétněji, tyto ekonomické užitky se považují za dosažitelné, i když nejsou realizovatelné okamžitě k rozvahovému dni.

9

Na dosažitelný ekonomický užitek nemá vliv způsob, jakým účetní jednotka hodlá využít vzniklý přebytek. Účetní jednotka si stanoví maximální ekonomický užitek, jakého lze dosáhnout z vratek, ze snížení budoucích příspěvků nebo z kombinace obojího. Účetní jednotka nesmí vykázat ekonomické užitky z kombinace vratek a ze snížení budoucích příspěvků, pokud jsou založeny na předpokladech, které se navzájem vylučují.

10

Podle IAS 1 je účetní jednotka povinna zveřejnit informace o klíčových východiscích použitých k rozvahovému dni pro stanovení odhadu dopadů nejistých událostí, které nesou značné riziko, že způsobí významné úpravy účetních hodnot čistých aktiv nebo závazků vykázaných v rozvaze. Toto ustanovení může být relevantní pro zveřejnění jakéhokoli omezení obvyklé realizovatelnosti výše uvedeného přebytku nebo pro zveřejnění toho, na jakém základě byla určena výše dosažitelného ekonomického užitku.

11

Vratka se považuje za dosažitelnou jen tehdy, pokud má účetní jednotka bezpodmínečné právo na vratku:

Bezpodmínečné právo na vratku může existovat bez ohledu na to, jaká je k rozvahovému dni úroveň financování plánu.

12

Pokud je právo účetní jednotky na vratku podmíněno tím, zda v budoucnu nastane či naopak nenastane jedna nebo více nejistých událostí, které nejsou zcela pod kontrolou účetní jednotky, účetní jednotka nemá nepodmíněné právo a nesmí vykázat aktivum.

13

Účetní jednotka k rozvahovému dni ocení ekonomické užitky dosažitelné ve formě vratky jako částku přebytku (tj. reálnou hodnotou aktiva z plánu sníženou o současnou hodnotu závazku z definovaného požitku), který má účetní jednotka právo obdržet jako vratku sníženou o spojené náklady s ní. Například pokud by vratka byla předmětem nějaké daně kromě daně z příjmu, účetní jednotka ocení vratku v částce snížené o tuto daň.

14

Při ocenění vratky dosažitelné v případě, kdy dojde k vypořádání plánu (odstavec 11(c)), účetní jednotka do plánu započítá náklady na uhrazení závazků z plánu a na náklady spojené s vratkou. Účetní jednotka například odečte odměny za odborné služby, které jdou namísto účetní jednotky na vrub plánu, a náklady na veškeré pojistné, které může být vyžadováno za účelem zabezpečení závazku při vypořádání fondu.

15

Pokud je namísto pevné částky částka vratky definována jako celý přebytek nebo jeho poměrná část, účetní jednotka neprovede žádnou úpravu z důvodu časové hodnoty peněz, a to i kdyby vratka byla realizovatelná pouze v budoucnosti.

16

V případě, kdy neexistuje minimální požadavek na financování, účetní jednotka určí ekonomický užitek dosažitelný ve formě snížení příspěvku jako nižší částku z následujících možností:

17

Účetní jednotka určí náklady na budoucí služby za použití předpokladů, které jsou konzistentní s těmi, které použila při určení závazku z definovaných požitků, a se situací, která existovala k rozvahovému dni tak, jak to vyžaduje IAS 19. Účetní jednotka tudíž nepředpokládá jakékoli budoucí změny v požitcích zajišťovaných plánem, dokud nedojde ke změně plánu, a předpokládá nezměněný budoucí stav zaměstnanců, mimo případ, kdy se účetní jednotka k rozvahovému dni prokazatelně zaváže ke snížení počtu zaměstnanců, na které se vztahuje plán. V takovém případě musí předpoklad budoucího stavu zaměstnanců zahrnovat i jeho snížení. Účetní jednotka stanoví současnou hodnotu budoucích služeb pomocí stejné diskontní sazby, kterou použila k rozvahovému dni k výpočtu závazku z definovaných požitků.

18

Účetní jednotka zanalyzuje, jaká část minimálních požadavků na financování k určitému datu připadne na příspěvky, které jsou nutné k pokrytí (a) stávajících deficitů z titulu minimálního financování spojených s minulými službami a (b) budoucího vývoje úrovně nároků na požitky.

19

Příspěvky z titulu minimálních požadavků na financování, jejichž účelem je pokrytí stávajících deficitů spojených s minulými službami, žádným způsobem neovlivňují výši příspěvků na budoucí služby. V jejich důsledku může vzniknout závazek popsaný v odstavcích 23–26.

20

Pokud se požadavek na minimální financování vztahuje k příspěvkům v souvislosti s budoucím vývojem nároků na požitky, účetní jednotka určí ekonomické užitky dosažitelné ve formě snížení budoucích příspěvků jako současnou hodnotu:

21

Účetní jednotka vypočte budoucí výši nutných příspěvků z titulu minimálního financování s ohledem na budoucí vývoj nároků na úroveň požitků, přičemž vezme v úvahu dopad stávajících přebytků, ke kterým došlo z titulu minimálních požadavků na financování. Jako výchozí předpoklady účetní jednotka použije předpoklady požadavků na minimální financování, a pro ostatní faktory, které nejsou specifikovány v požadavcích na minimální financování, předpoklady, které jsou konzistentní s těmi, které použila pro určení závazku z definovaných požitků, a se situací, která existuje k rozvahovému dni, tak jak je to předepsáno IAS 19. Výpočet musí zahrnovat veškeré změny očekávané v důsledku placení splatných minimálních příspěvků. Výpočet nicméně nezahrnuje dopad očekávaných změn ustanovení a podmínek minimálních požadavků na financování, které k rozvahovému dni ještě z významné části neprošly schvalovacím procesem nebo nebyly smluvně dohodnuty.

22

Pokud budoucí příspěvky minimálního financování vyžadované s ohledem na budoucí vývoj v nárocích na požitky přesáhnou v daném roce náklady na budoucí služby dle IAS 19, snižuje se výše hodnoty aktiva dosažitelného ve formě snížení budoucích příspěvků o současnou hodnotu přebytku vypočtenou k rozvahovému dni. Nicméně hodnota aktiva dosažitelného ve formě snížení budoucích příspěvků nemůže být nikdy menší než nula.

23

Pokud má účetní jednotka povinnost zaplatit příspěvek podle požadavků na minimální financování k pokrytí stávajícího deficitu spojeného s již přijatými službami a vzniklého vzhledem k minimálnímu financování, účetní jednotka určí, zda vyžadované příspěvky budou dosažitelné jako vratky nebo snížení budoucích příspěvků poté, co budou zaplaceny do plánu.

24

Účetní jednotka vykáže závazek v okamžiku, když vznikne povinnost zaplatit příspěvek, v rozsahu, v jakém nebudou splatné příspěvky dosažitelné poté, co byly zaplaceny do plánu. Závazek sníží aktivum z definovaných požitků nebo zvýší závazek z definovaných požitků, takže když dojde k uhrazení příspěvků, neočekává se, že by použitím odstavce 58 IAS 19 vznikl zisk či ztráta.

25

Dříve než účetní jednotka určí závazek dle odstavce 24, použije odstavec 58A IAS 19.

26

Závazek z titulu požadavku minimálního financování a jakékoli jeho pozdější přecenění musí být vykázán okamžitě v souladu s postupy, které účetní jednotka používá při vykázání dopadu omezení hodnoty aktiv z definovaných požitků dle odstavce 58 IAS 19. Konkrétně:

27

Účetní jednotka použije tuto interpretaci pro roční účetní období počínající 1. lednem 2008 nebo později. Dřívější použití se doporučuje.

28

Účetní jednotka tuto interpretaci použije od počátku prvního období, které je vykázáno v první účetní závěrce, ve které se tato interpretace použije. Účetní jednotka vykáže veškeré počáteční úpravy způsobené použitím této interpretace v nerozdělených ziscích na začátku zmíněného prvního období.

—

Belgie: 16 EVJ

—

Bulharsko: 1 EVJ

—

Česká republika: 4 EVJ

—

Dánsko: 8 EVJ

—

Německo: 16 EVJ

—

Estonsko: 2 EVJ

—

Irsko: 2 EVJ

—

Řecko: 2 EVJ

—

Španělsko: 4 EVJ

—

Francie: 8 EVJ

—

Itálie: 4 EVJ

—

Kypr: 2 EVJ

—

Lotyšsko: 2 EVJ

—

Litva: 2 EVJ

—

Lucembursko: 8 EVJ

—

Maďarsko: 2 EVJ

—

Malta: 8 EVJ

—

Nizozemsko: 16 EVJ

—

Rakousko: 8 EVJ

—

Polsko: 2 EVJ

—

Portugalsko: 2 EVJ

—

Rumunsko: 1 EVJ

—

Slovinsko: 2 EVJ

—

Slovensko: 8 EVJ

—

Finsko: 8 EVJ

—

Švédsko: 8 EVJ

—

Spojené království (s výjimkou Severního Irska): 16 EVJ

—

Spojené království (pouze Severní Irsko): 8 EVJ.“

—

3 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází ve Středozemním moři,

—

2 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází v Dánsku, Estonsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Finsku, Švédsku, Spojeném království nebo na atlantickém pobřeží Iberského poloostrova.

1.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

2.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

5.1

Pro rozlišení, která část vyrobené elektrické energie není uznávaná jako elektřina z kombinované výroby, je třeba nejprve vypočítat celkovou účinnost kogenerační jednotky.

5.2

Celková účinnost kogenerační jednotky se stanovuje tímto způsobem: energetický výkon zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (elektřina, mechanická (1) energie a užitečné teplo) za stanovené období se vydělí spotřebou paliva kogenerační jednotky za stejné období, tj.

Celková účinnost = (energetický výkon)/(spotřeba paliva)

5.3

Výpočet celkové účinnosti musí vycházet ze skutečných provozních údajů získaných ze skutečných/zaznamenaných naměřených hodnot určité kogenerační jednotky za příslušné období. Kmenové nebo certifikované hodnoty poskytované výrobcem (podle stanovené technologie) nelze použít (2).

5.4

Období znamená období provozu kogenerační jednotky, za které byl vytvořen daný energetický výkon. Délka tohoto období se zpravidla stanovuje na rok. Nicméně přípustná jsou i kratší období. Maximální období je jeden rok a minimální období je jedna hodina. Období se mohou lišit podle četnosti měření.

5.5

Energetický výkon znamená celkové množství elektrické energie (z kombinované výroby tepla a elektřiny i mimo ni) a užitečného tepla (HCHP) vytvořených zařízením pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny za příslušné období.

5.6

V souladu s definicemi uvedenými v čl. 3 písm. b) a c) směrnice 2004/8/ES lze za užitečné teplo (HCHP) považovat následující teplo: teplo používané pro technologický ohřev a vytápění prostor a/nebo teplo dodávané pro následné potřeby chlazení; teplo dodávané do sítí dálkového vytápění/chlazení; spaliny z procesu kombinované výroby tepla a elektřiny používané pro přímé vytápění nebo potřeby sušení.

5.7

Příklady jiného tepla než užitečného jsou následující: teplo odváděné do prostředí bez užitečného využití (3); tepelné ztráty z komínů nebo odtahů spalin; teplo odváděné do zařízení, jako jsou kondenzátory nebo topné radiátory; teplo používané vnitřně pro odvzdušňování, ohřev kondenzátu, ohřev přídavné vody a přívodní vody kotle, které se využívají k provozu kotlů v mezích hranic kogenerační jednotky, např. u kotlů s rekuperací tepla. Obsah tepla kondenzátu vráceného do kogeneračního zařízení (např. po využití pro přímé vytápění nebo v průmyslovém procesu) není považován za užitečné teplo a lze jej odečíst od tepelného toku spojeného s výrobou páry v souladu s postupy členských států.

5.8

Exportované teplo používané pro výrobu elektřiny na jiném místě není považováno za užitečné teplo, ale za součást vnitřního tepelného přenosu v rámci kogenerační jednotky. V tomto případě se elektrická energie vyrobená z tohoto exportovaného tepla započítává do celkového energetického výkonu (viz obrázek 4).

5.9

Elektřina nepocházející z kombinované výroby tepla a elektřiny je elektrická energie, která byla vyrobena kogenerační jednotkou za příslušné období v době, kdy nastala jedna z následujících situací: nesouvisející teplo vyrobené při procesu kombinované výroby tepla a elektřiny nebo část vyrobeného tepla nelze považovat za užitečné teplo.

5.10

Výroba elektřiny nepocházející z kombinované výroby tepla a elektřiny může nastat v těchto případech:

5.11

Spotřeba paliva je celková (z kombinované výroby tepla a elektřiny i mimo ní) energie paliva vycházející z dolní výhřevnosti, která je potřebná k výrobě (z kombinované výroby tepla a elektřiny i mimo ní) elektrické energie a tepla pocházejících z procesu kombinované výroby tepla a elektřiny během příslušného období. Příkladem spotřeby paliva jsou veškeré spalitelné látky, pára a jiné importy tepla a procesní odpadové teplo používané v kogenerační jednotce k výrobě elektrické energie (4). Kondenzát vracený z procesu kombinované výroby tepla a elektřiny (v případě parního výstupu) není považován za spotřebu paliva.

5.12

Energie z paliva pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny je energie paliva vycházející z dolní výhřevnosti potřebné v procesu kombinované výroby tepla a elektřiny ke kogeneraci elektrické energie z kombinované výroby tepla a elektřiny a užitečné tepelné energie v příslušném období (viz obrázek 1).

5.13

Energie nepocházející z paliva pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny je energie paliva vycházející z dolní výhřevnosti potřebné v kogenerační jednotce pro výrobu tepla, které není považováno za užitečné teplo, a/nebo elektrické energie nepocházející z kombinované výroby tepla a elektřiny v příslušném období (viz obrázek 1).

6.1

Všechen měřený energetický výkon a všechen měřený výkon užitečného tepla lze brát v potaz při uplatňování metodiky pro určení účinnosti procesu kombinované výroby tepla a elektřiny, pokud je celková účinnost kogenerační jednotky rovna nebo vyšší než:

dle přílohy II směrnice.

6.2

U mikrokogeneračních jednotek (až do 50 kWe) se skutečným provozem v kombinovaném režimu je povoleno srovnávat vypočtenou celkovou účinnost (podle kroku 1) s ověřenými hodnotami uváděnými výrobcem, pokud jsou úspory primární energie podle definice v písm. b) přílohy III směrnice 2004/8/ES vyšší než nula.

7.1

Pokud je celková účinnost kogenerační jednotky nižší než prahové hodnoty (75–80 %), může se uskutečnit výroba elektrické energie nepocházející z kombinované výroby tepla a elektřiny a jednotka se může rozdělit na dvě virtuální části – část s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny a část bez ní.

7.2

U části s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny operátor zařízení zkontroluje vytížení (poptávka po užitečném teple) a určí, zda bude jednotka v určitých obdobích pracovat v plném kombinovaném režimu. Pokud tomu tak je, operátor zařízení bude měřit skutečný výstup tepla a elektrické energie z kogenerační jednotky za těchto podmínek a během těchto období. Tyto údaje mu umožní určit skutečný „poměr elektrické energie a tepla“ (Cactual) (5).

7.3

Tento skutečný „poměr elektrické energie a tepla“ umožní operátorovi vypočítat, která část elektrické energie naměřené během příslušného období je považována za elektřinu z kombinované výroby, a to podle vzorce ECHP = HCHP * Cactual.

7.4

Pro kogenerační jednotky, které jsou ve fázi vývoje nebo v prvním roce provozu a u kterých nelze získat naměřené údaje, lze použít návrh „poměru elektrické energie a tepla“ (Cdesign) v plném kombinovaném režimu. Elektrická energie z kombinované výroby tepla a elektřiny se vypočítá podle vzorce ECHP = HCHP * Cdesign.

8.1

Pokud skutečný „poměr elektřiny a tepla“ kogenerační jednotky není znám, operátor zařízení může k výpočtu elektrické energie z kombinované výroby použít výchozí „poměr elektrické energie a tepla“ (Cdefault) dle popisu v příloze II směrnice 2004/8/ES. Elektrická energie z kombinované výroby tepla a elektřiny se vypočítá podle vzorce ECHP = HCHP * Cdefault.

8.2

V takovém případě ale operátor musí oznámit vnitrostátnímu orgánu nebo příslušnému subjektu, jmenovanému každým členským státem dle článku 5 této směrnice, důvody neznalosti skutečného „poměru elektřiny a tepla“, období, za které chybí údaje, a opatření podniknutá k nápravě této situace.

9.1

Elektrická energie vypočítaná v kroku 3 a kroku 4 bude brána v potaz při uplatňování metodiky pro určení účinnosti procesu kombinované výroby tepla a elektřiny, včetně výpočtu úspor primární energie procesu kombinované výroby.

9.2

K výpočtu úspor primární energie je nezbytné určit spotřebu paliva nepocházejícího z kombinované výroby tepla a elektřiny. Spotřeba paliva neurčeného pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se vypočítá jako množství „elektrické energie nepocházející z kombinované výroby tepla a elektřiny“ vydělené „specifickou hodnotou účinnosti zařízení pro výrobu elektřiny“.

a)

podrobit zásilky náchylného dřeva, kůry a náchylných rostlin přivážené na jejich území z Portugalska testům na přítomnost háďátka;

b)

podniknout další vhodné kroky za účelem provádění úředního dohledu nad těmito zásilkami, aby zjistily, zda vyhovují příslušným podmínkám uvedeným v příloze. V případě nesouladu se přijmou vhodná opatření v souladu s článkem 11 směrnice 2000/29/ES.“