ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 275

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 51
16. října 2008


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Rady (ES) č. 1000/2008 ze dne 13. října 2008 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu kyseliny sulfanilové pocházející z Čínské lidové republiky a Indie po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96

1

 

*

Nařízení Rady (ES) č. 1001/2008 ze dne 13. října 2008 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých potrubních tvarovek ze železa nebo oceli pocházejících z Korejské republiky a Malajsie po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96

18

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1002/2008 ze dne 15. října 2008 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

32

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1003/2008 ze dne 15. října 2008, kterým se stanoví dovozní clo v odvětví obilovin platné ode dne 16. října 2008

34

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1004/2008 ze dne 15. října 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1725/2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní účetní standard (IAS) 39 a mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 7 ( 1 )

37

 

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Komise

 

 

2008/799/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 10. října 2008, kterým se na rozpočtový rok 2008 stanoví konečné finanční příděly členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 na určitý počet hektarů (oznámeno pod číslem K(2008) 5738)

42

 

 

IV   Jiné akty

 

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR

 

 

Smíšený výbor EHP

 

*

Rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 318/05/KOL ze dne 14. prosince 2005 o ukončení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 1 odst. 2 v části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru ohledně osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků v souvislosti se založením společnosti Entra Eiendom AS (Norsko)

45

 

*

Doporučení Kontrolního úřadu ESVO č. 119/07/KOL ze dne 16. dubna 2007 o monitorování základních hodnot dioxinů, polychlorovaných bifenylů typu dioxinů a polychlorovaných bifenylů jiného typu než dioxinů v potravinách

65

 

 

 

*

Poznámka pro čtenáře (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)

s3

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/1


NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1000/2008

ze dne 13. října 2008

o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu kyseliny sulfanilové pocházející z Čínské lidové republiky a Indie po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na článek 9 a čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A.   POSTUP

1.   Platná opatření

(1)

V červenci 2002 Rada uložila nařízením (ES) č. 1339/2002 (2) konečné antidumpingové clo (dále jen „stávající opatření“) ve výši 21 % z dovozu kyseliny sulfanilové kódu KN ex 2921 42 10 (kód TARIC 2921421060) pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a zbytkové clo ve výši 18,3 % z dovozu z Indie. Uložená opatření se zakládala na výsledcích antidumpingového šetření (dále jen „původní šetření“) zahájeného podle článku 5 základního nařízení.

(2)

Současně Rada nařízením (ES) č. 1338/2002 (3) uložila konečné vyrovnávací clo ve výši 7,1 % z dovozu téhož výrobku z Indie.

(3)

V rámci výše zmíněných řízení o antidumpingových a vyrovnávacích opatřeních Komise rozhodnutím 2002/611/ES (4) přijala nabídku cenového závazku indického vyvážejícího výrobce, společnosti Kokan Synthetics and Chemicals Pvt. Ltd (dále jen „Kokan“).

(4)

Na základě nového antiabsorpčního šetření v souladu s článkem 12 základního nařízení navýšila Rada v únoru 2004 nařízením (ES) č. 236/2004 (5) konečné antidumpingové clo vztahující se na dovoz kyseliny sulfanilové pocházející z ČLR, a to z 21 % na 33,7 %.

(5)

V prosinci 2003 Kokan informoval Komisi o svém úmyslu dobrovolně odvolat závazek. V souvislosti s tím bylo rozhodnutím Komise 2004/255/ES (6) zrušeno také rozhodnutí Komise o přijetí cenového závazku.

(6)

Na základě žádosti podané společností Kokan zahájila (7) Komise v dubnu 2005 částečný prozatímní přezkum v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení a článkem 19 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 (8) o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dále jen „základní antisubvenční nařízení“), s rozsahem omezeným na posouzení přijatelnosti následného závazku nabídnutého společností Kokan.

(7)

Rozhodnutím 2006/37/ES (9) Komise přijala následný závazek nabídnutý společností Kokan v souvislosti s antidumpingovými a vyrovnávacími opatřeními týkajícími se dovozu kyseliny sulfanilové pocházející z Indie.

(8)

Současně bylo nařízením (ES) č. 123/2006 (10) změněno nařízení (ES) č. 1338/2002 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu kyseliny sulfanilové pocházející z Indie a nařízení (ES) č. 1339/2002 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu kyseliny sulfanilové pocházející mimo jiné z Indie, aby bylo zohledněno přijetí uvedeného závazku.

2.   Žádost o přezkum

(9)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti (11) obdržela Komise dne 24. dubna 2007 žádost o přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Tuto žádost podali dva výrobci ve Společenství (dále jen „žadatelé“) představující 100 % výroby kyseliny sulfanilové ve Společenství.

(10)

Žadatelé uvedli a podložili svá tvrzení dostatečnými přímými důkazy, že existuje pravděpodobnost přetrvávajícího a/nebo obnoveného dumpingu a opětovné újmy vzniklé výrobnímu odvětví Společenství v souvislosti s dovozem kyseliny sulfanilové pocházející z ČLR a Indie (dále jen „dotčené země“).

(11)

Po konzultaci s poradním výborem Komise rozhodla, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy a v návaznosti na to dne 24. července 2007 zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie  (12) oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

3.   Souběžná šetření

(12)

Formou oznámení o zahájení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. července 2007 (13) Komise rovněž zahájila přezkumné šetření před pozbytím platnosti podle článku 18 základního antisubvenčního nařízení ohledně platných vyrovnávacích opatření souvisejících s dovozem kyseliny sulfanilové pocházející z Indie. Toto šetření stále probíhá.

(13)

Prostřednictvím oznámení o zahájení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. září 2007 (14) Komise z vlastní iniciativy zahájila částečný prozatímní přezkum omezený na úroveň subvencování podle článku 19 základního antisubvenčního nařízení, neboť byly Komisi předloženy dostatečné přímé důkazy o tom, že okolnosti subvencování, na jejichž základě byla přijata opatření, se změnily a že tyto změny jsou trvalého charakteru. Toto šetření stále probíhá.

4.   Šetření

4.1   Období šetření

(14)

Šetření problematiky přetrvávajícího nebo obnoveného dumpingu se vztahovalo na období od 1. dubna 2006 do 31. března 2007 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Přezkoumání tendencí relevantních pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy se vztahovalo na období od roku 2003 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

4.2   Strany dotčené šetřením

(15)

Komise o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti oficiálně vyrozuměla vyvážející výrobce, dovozce a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, zástupce vyvážejících zemí a žadatele. Zúčastněné strany dostaly příležitost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(16)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(17)

Dotazníky byly rozeslány všem stranám, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, a to dvěma výrobcům ve Společenství a všem známým vyvážejícím výrobcům, dovozcům a uživatelům.

(18)

Odpovědi na dotazníky byly obdrženy od dvou výrobců ve Společenství a jednoho vyvážejícího výrobce z Indie, jakož i od čtyř uživatelů. Žádný z vyvážejících výrobců z ČLR a žádný z dovozců nereagoval na dotazník, ani se v průběhu šetření nepřihlásil.

(19)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu a výsledné újmy a zájmu Společenství. Následně Komise provedla inspekce na místě v prostorách následujících společností:

a)

vyvážející výrobce v Indii:

Kokan Synthetics & Chemicals Pvt Ltd., Bombaj, Indie;

b)

výrobci ve Společenství:

Ardenity, Givet, Francie,

CUF Químicos Industriais, Estarreja, Portugalsko;

c)

uživatelé:

Kemira Germany GmbH, Leverkusen, Německo,

Robama SA, Palafolls, Španělsko.

B.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

1.   Dotčený výrobek

(20)

Přezkoumávaný výrobek se shoduje s dotčeným výrobkem původního šetření, tj. jde o kyselinu sulfanilovou, v současné době zařazenou do kódu KN ex 2921 42 10. V zásadě existují dva stupně kyseliny sulfanilové, určené na základě čistoty: technický stupeň a vyčištěný stupeň. Mimo to je vyčištěný stupeň kyseliny sulfanilové někdy uváděn na trh ve formě soli kyseliny sulfanilové. Kyselina sulfanilová je využívána jako surovina pro výrobu optických zjasňovačů, přísad do betonu, potravinových barviv a zvláštních barviv. Ačkoli je tato kyselina využívána pro různé účely, jsou všechny její stupně a formy uživateli vnímány jako vzájemně nahraditelné, u většiny aplikací je možné je vzájemně zaměňovat, a je s nimi tudíž nakládáno tak, jak tomu bylo v případě původního šetření, jako s jediným výrobkem.

2.   Obdobný výrobek

(21)

Stejně jako původní šetření i tento přezkum potvrdil, že kyselina sulfanilová je čistá komodita a její vlastnosti i základní fyzikální charakteristiky jsou shodné bez ohledu na zemi původu. Dotčený výrobek a výrobky vyráběné a prodávané indickým vyvážejícím výrobcem na jeho domácím trhu a v třetích zemích, jakož i výrobky vyráběné a prodávané výrobci ve Společenství na trhu Společenství byly tímto shledány výrobky se shodnými základními fyzikálními a chemickými charakteristikami a v zásadě se stejným využitím, a jsou tedy ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení pokládány za výrobky obdobné.

C.   PRAVDĚPODOBNOST PŘETRVÁVÁNÍ NEBO OBNOVENÍ DUMPINGU

(22)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda k dumpingu docházelo v období přezkumného šetření a zda ukončení platnosti opatření může vést k přetrvávání nebo obnovení dumpingu.

1.   Předběžné poznámky

(23)

Je třeba uvést, že v důsledku rozšíření Společenství na 25 členských států v roce 2004 a 27 členských států v roce 2007 nelze provést přímé porovnání objemů vývozu a podílů dovozu na trhu z předchozího šetření a současného přezkumu před pozbytím platnosti.

1.1   Indie

(24)

V zájmu zachování důvěrných obchodních informací a s ohledem na to, že společnost Kokan představuje 100 % dovozu pocházejícího z Indie, bylo nutné uvést příslušné údaje v rozmezích nebo indexovou formou.

(25)

Toto šetření se opíralo o ověřené odpovědi na dotazník, získané od spolupracujícího vyvážejícího výrobce v Indii, který při šetření plně spolupracoval. Z informací poskytnutých společností a z dostupných údajů Eurostatu lze usuzovat, že veškerý dovoz dotčeného výrobku v období přezkumného šetření pocházel od tohoto vyvážejícího výrobce.

(26)

Bylo zjištěno, že během období přezkumného šetření bylo z Indie do Společenství dovezeno přibližně 800 až 1 000 tun kyseliny sulfanilové, tj. asi 8–10 % spotřeby Společenství. V původním šetření dosahoval dovoz z Indie 1 712 tun.

1.2   ČLR

(27)

Vzhledem k tomu, že čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, muselo šetření, zda v současnosti dochází k dumpingu, vycházet z informací dostupných Komisi z jiných zdrojů. V tomto ohledu a v souladu s ustanoveními článku 18 základního nařízení bylo ke stanovení objemu dovozu a cen využito oficiálních údajů Eurostatu.

(28)

Na základě dostupných údajů bylo zjištěno, že v období přezkumného šetření bylo do Společenství dovezeno 1 482 tun kyseliny sulfanilové z ČLR, tj. asi 15 % spotřeby Společenství. V období původního šetření dosahoval dovoz z ČLR 2 950 tun.

2.   Pravděpodobnost přetrvávání dumpingu

2.1   Indie

(29)

V souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení byla pro stanovení dumpingového rozpětí použita stejná metodika jako v předchozím šetření. Připomíná se, že v původním šetření představovalo dumpingové rozpětí 24,6 %.

a)   Běžná hodnota

(30)

Pro určení běžné hodnoty bylo u spolupracujícího vyvážejícího výrobce nejprve zjištěno, zda celkový objem jeho domácího prodeje dotčeného výrobku je reprezentativní ve srovnání s jeho vývozem do Společenství. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení byl domácí prodej považován za reprezentativní, pokud celkový objem domácího prodeje dosáhl alespoň 5 % jeho celkového objemu vývozu do Společenství. Šetření ukázalo, že domácí prodej je reprezentativní.

(31)

Následně byly identifikovány typy dotčeného výrobku prodávaného na domácím trhu vyvážejícím výrobcem, u nějž byl zjištěn celkově reprezentativní domácí prodej, který byl totožný nebo přímo srovnatelný s typy prodávanými na vývoz do Společenství. Mezi kritéria použitá pro identifikaci různých typů výrobku patřil stupeň (vyčištěný nebo technický), forma (prášek nebo sodná sůl) a koncentrace kyseliny.

(32)

Pro každý typ výrobku prodávaný vyvážejícím výrobcem na jeho domácím trhu, který byl shledán přímo srovnatelným s typem prodávaným na vývoz do Společenství, bylo zjištěno, zda domácí prodej je dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej konkrétního typu výrobku byl posouzen jako dostatečně reprezentativní, když celkový objem domácího prodeje tohoto typu představoval v období přezkumného šetření minimálně 5 % celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku vyváženého do Společenství. Šetření ukázalo, že dva ze tří typů vyvážených dotčeným vyvážejícím výrobcem byly prodávány v reprezentativním množství na domácím trhu.

(33)

Bylo rovněž provedeno šetření s cílem zjistit, zda domácí prodej této společnosti lze považovat za běžný obchodní styk podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení.

(34)

To bylo provedeno stanovením podílu domácího prodeje nezávislým odběratelům u obou typů prodávaných v reprezentativním množství, nikoli se ztrátou v období přezkumného šetření. Vzhledem k tomu, že více než 80 % objemu nebylo prodáno na domácím trhu se ztrátou a vážený průměr prodejní ceny se rovnal váženému průměru výrobních nákladů nebo byl vyšší, byla běžná hodnota u těchto typů výrobku vypočítána jako vážený průměr všech prodejních cen domácího prodeje, které v souladu s čl. 2 odst. 1 základního nařízení byly zaplaceny nebo měly být zaplaceny nezávislými odběrateli za dotčený typ výrobku.

(35)

V případě typu výrobku, který nebyl na domácím trhu prodáván v reprezentativním množství, musela být běžná hodnota zjištěna početně. K určení početně stanovené běžné hodnoty byl v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení k průměrné výrobní ceně v období přezkumného šetření připočten vlastní prodej spolupracujícího vyvážejícího výrobce, vzniklé režijní a správní náklady a vážený průměrný zisk realizovaný v domácím prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku v období přezkumného šetření.

b)   Vývozní cena

(36)

Šetření odhalilo, že vývoz indického vyvážejícího výrobce směřoval pouze k odběratelům ve Společenství, kteří nejsou ve spojení.

(37)

V důsledku toho byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, a sice na základě vývozních cen skutečně zaplacených nebo splatných.

c)   Srovnání

(38)

Běžná hodnota a vývozní cena byly porovnány na základě ceny ze závodu. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny se provedly náležité úpravy o rozdíly mající vliv na cenu a srovnatelnost cen v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Tyto úpravy byly provedeny s ohledem na náklady na dopravu a pojištění.

d)   Dumpingové rozpětí

(39)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty každého typu dotčeného výrobku vyváženého do Společenství v období přezkumného šetření s váženou průměrnou vývozní cenou každého odpovídajícího typu dotčeného výrobku.

(40)

Tímto srovnáním se prokázala nepřítomnost dumpingu v případě spolupracujícího vyvážejícího výrobce z Indie, který vyvážel výrobky do Společenství v období přezkumného šetření.

(41)

Jak je uvedeno v 7. bodu odůvodnění, je vzhledem k nepřítomnosti dumpingu v případě spolupracujícího vývozce v období přezkumného šetření třeba uvést, že v období přezkumného šetření platil cenový závazek, který zavazoval dotčeného vyvážejícího výrobce k dodržování určité cenové hladiny pro vývoz do Společenství. Některé transakce byly shledány mírně nad úrovní minimálních dovozních cen závazku, avšak ceny většiny prodejů odpovídaly úrovni minimálních dovozních cen.

2.2   Čínská lidová republika

(42)

V souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení byla pro stanovení dumpingového rozpětí použita shodná metodika jako v předchozím šetření. Připomíná se, že v původním šetření bylo stanoveno dumpingové rozpětí ve výši 21 %. Nicméně po novém antiabsorpčním šetření zahájeném v červnu 2003 došlo k přehodnocení antidumpingového rozpětí a byl zjištěn jeho nárůst na 33,7 %, jak je popsáno v nařízení ES č. 236/2004.

e)   Srovnatelná země

(43)

V souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení nejde v případě ČLR o zemi s tržním hospodářstvím, a proto se běžná hodnota dovozu z ČLR musela stanovit na základě údajů z třetí země s tržním hospodářstvím.

(44)

V oznámení o zahájení byla Indie posouzena jako vhodná třetí země s tržním hospodářstvím, pokud jde o vývoz ČLR do Společenství. Indie byla využita jako srovnatelná země také v původním šetření.

(45)

Nicméně žadatelé navrhovali, že by bylo vhodnější použít v tomto případě jako srovnatelnou zemi Spojené státy americké (dále jen „USA“). Argumentovali tím, že na rozdíl od Indie se ceny kyseliny sulfanilové v USA řídí normálními nedeformovanými tržními silami. Mimoto zaznělo tvrzení, že proces výroby kyseliny sulfanilové v USA je srovnatelný s výrobou tohoto výrobku v ČLR a že množství vyrobené a prodané v USA je reprezentativní. Kromě toho žadatelé rovněž argumentovali tím, že přístup k surovinám v Indii není srovnatelný s přístupem k surovinám v ČLR, neboť indičtí výrobci upřednostňují z důvodu režimu prozatímních celních licencí (Advance License Scheme) dovoz surovin před jejich nákupem na domácím trhu.

(46)

Pokud jde o návrh použít jako srovnatelnou zemi USA, uvádí se, že v USA již řadu let fungují ochranná opatření ve formě antidumpingových opatření proti dovozu z ČLR a Indie a vyrovnávací opatření proti dovozu z Indie. Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že ceny jsou ovlivňovány těmito opatřeními na ochranu trhu.

(47)

Co se týče přístupu k surovinám, bylo rovněž zjištěno, že indičtí výrobci kyseliny sulfanilové nakupují suroviny na domácím trhu. Nelze tedy tvrdit, že přístup k surovinám činí Indii nevhodnou srovnatelnou zemí. Mimoto v Indii působí několik výrobců kyseliny sulfanilové a na trhu probíhá i dovoz, např. z ČLR. Neexistuje tedy žádný důkaz chybějící hospodářské soutěže v Indii.

(48)

Vzhledem k výše uvedenému a k absenci jiných přesvědčivých argumentů o změně okolností od doby původního šetření lze dojít k závěru, že Indie představuje vhodnou srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení v souvislosti s tímto přezkumem před pozbytím platnosti.

f)   Stanovení běžné hodnoty

(49)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě ověřených informací od spolupracujícího vyvážejícího výrobce ve srovnatelné zemi. Konkrétně byla běžná hodnota odvozena od ceny, kterou za srovnatelné typy výrobků v Indii zaplatili nebo měli zaplatit odběratelé, kteří nejsou ve spojení, neboť se jednalo o běžný obchodní styk.

g)   Vývozní cena

(50)

Vzhledem k tomu, že čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, musela vývozní cena vycházet v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů. Jako vhodné k tomuto účelu byly shledány oficiální údaje Eurostatu.

h)   Srovnání

(51)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly provedeny úpravy o rozdíly, které by mohly mít vliv na srovnatelnost cen. Tyto úpravy byly provedeny s ohledem na náklady na dopravu a pojištění v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Běžná hodnota na úrovni indických cen ze závodu byla následně porovnána s upravenou čínskou vývozní cenou na stejné úrovni.

i)   Dumpingové rozpětí

(52)

Při porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byl zjištěn dumping, přičemž se dumpingové rozpětí rovnalo částce, o kterou běžná hodnota převyšovala cenu pro vývoz do Společenství. Zjištěné dumpingové rozpětí vyjádřené procentem z ceny CIF na hranice Společenství se pohybovalo v rozmezí od 15 % do 20 %.

3.   Vývoj dovozu v případě zrušení opatření

3.1   Indie

j)   Předběžné poznámky

(53)

Při neexistenci dumpingu v období přezkumného šetření byla zkoumána pravděpodobnost obnovení dumpingu z Indie v případě zrušení opatření. Za účelem posouzení existence pravděpodobnosti obnovení dumpingu byla zkoumána cenová politika společnosti Kokan, zejména její ceny pro jiné vývozní trhy ve srovnání s jejími vývozními cenami pro Společenství a s cenami pro domácí trh, jakož i její výroba, výrobní kapacita a zásoby. Analýza byla založena na informacích získaných na základě odpovědí na dotazník a ověřených v prostorách společnosti Kokan v průběhu šetření.

k)   Vztah mezi cenami ve Společenství a cenami v Indii

(54)

Ceny na trhu Společenství byly vyšší než ceny dosažené společností Kokan na jejím domácím trhu v období přezkumného šetření. Tento vývoj je však třeba vnímat ve světle skutečnosti, že vývozní ceny této společnosti podléhaly dodržení minimálních dovozních cen v rámci závazku.

l)   Vztah mezi vývozními cenami do třetích zemí, vývozními cenami do Společenství a cenami na domácím trhu v Indii

(55)

Bylo zjištěno, že průměrná vývozní cena účtovaná společností Kokan při vývozu do třetích zemí byla výrazně nižší než průměrná vývozní cena do Společenství. Rovněž se ukázalo, že tyto ceny byly dumpingové, neboť byly shledány jako výrazně nižší než ceny účtované společností Kokan na jejím domácím trhu.

(56)

Jak je uvedeno v 7. a 41. bodu odůvodnění, zavázala se společnost Kokan k dodržování minimálních cen pro vývoz do Společenství v období přezkumného šetření, zatímco ceny účtované odběratelům v jiných třetích zemích byly tvořeny volně. Za těchto okolností naznačují ceny pro vývoz do jiných třetích zemí pravděpodobnou cenovou hladinu pro vývoz do Společenství v případě, že by bylo umožněno zrušení opatření. Byl tedy učiněn závěr, že společnost Kokan nejspíše sníží své vývozní ceny do Společenství a že v případě zrušení opatření dojde pravděpodobně na trhu Společenství k obnovení dumpingu.

m)   Vztah mezi vývozními cenami do třetích zemí a cenovou úrovní na trhu Společenství

(57)

Rovněž je uváděno, že vývozní ceny do třetích zemí byly shledány v průměru nižšími než prodejní ceny výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství. To znamená, že díky převažující cenové hladině v případě dotčeného výrobku na trhu Společenství je tento trh pro vyvážející výrobce v Indii velmi atraktivní. Na základě těchto skutečností lze usuzovat, že v případě zrušení platných opatření vznikne ve skutečnosti ekonomická pobídka k přesunutí prodeje na trh Společenství s vyšší cenovou hladinou.

n)   Nevyužité kapacity a zásoby

(58)

Šetření odhalilo, že spolupracující vyvážející výrobce během období přezkumného šetření nevytvářel zásoby. Nicméně bylo zjištěno, že společnost bude schopna zvýšit svou výrobu, neboť míra využití její kapacity dosahovala v období přezkumného šetření asi 65 %. V tomto ohledu je uváděno, že zjištěná nevyužitá výrobní kapacita spolupracujícího vyvážejícího výrobce odpovídala více než 30 % spotřeby Společenství.

o)   Závěr týkající se Indie

(59)

Šetření jasně ukázalo, že cenová hladina v Indii a na trzích jiných třetích zemí je výrazně nižší než cenová hladina na trhu Společenství. V případě zrušení stávajících antidumpingových opatření vznikne pro spolupracujícího indického vyvážejícího výrobce silná pobídka k nasazení nevyužitých kapacit, ale také k většímu přesunutí prodeje na trh Společenství, a tím k pokračování vývozu, a to i ve zvýšeném objemu. Z výše uvedeného posouzení vyplývá, že zvýšený objem vývozu do Společenství by byl s velkou pravděpodobností realizován s dumpingovými cenami.

3.2   ČLR

p)   Předběžné poznámky

(60)

Dále v souvislosti se zjištěním dumpingu v období přezkumného šetření byla rovněž zkoumána pravděpodobnost přetrvávání dumpingu v případě zrušení opatření. Vzhledem k tomu, že čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, opírají se níže uvedené závěry o dostupné skutečnosti, zejména o informace předložené žadateli v souladu s článkem 18 základního nařízení a o údaje Eurostatu.

q)   Výrobní kapacita

(61)

Na základě veřejně dostupných údajů je zřejmé, že čínský objem výroby představuje přibližně 22 000 tun, což více než dvojnásobně převyšuje spotřebu Společenství v období přezkumného šetření. Vzhledem k tomu, že čínští vyvážející výrobci nespolupracovali, nebyly dostupné žádné údaje o případné existenci volných kapacit v ČLR. Nicméně podle dostupných informací jsou čínští výrobci schopni využívat při výrobě kyseliny sulfanilové relativně jednoduché dávkové výroby v současné době využívané pro výrobu zvláštních barviv a chemikálií. Navíc, jak je uvedeno v 63. bodu odůvodnění, trh Společenství je pro čínské vývozce již mnoho let nepřetržitě atraktivním trhem. Lze tedy důvodně předpokládat, že v případě zrušení stávajících antidumpingových opatření by jakékoli volné výrobní kapacity potenciálně existující v ČLR byly využity ke zvýšenému vývozu na trh Společenství a/nebo že by stávající výroba zvýšená o výrobní přesuny mezi zvláštními barvivy a chemikáliemi byla přesměrována na trh Společenství.

r)   Vztah mezi vývozními cenami do třetích zemí a vývozními cenami do Společenství

(62)

Podle dostupných údajů byly v období přezkumného šetření čínské vývozní ceny pro třetí země pod úrovní čínských vývozních cen pro Společenství. Je tedy vysoká pravděpodobnost, že v případě zrušení opatření by čínští vývozci přesměrovali svůj současný vývoz do třetích zemí na trh Společenství a že tento vývoz by byl nadále uskutečňován za dumpingové ceny.

s)   Absorpční praktiky

(63)

Jak stanoví nařízení ES č. 236/2004, bylo zjištěno, že v případě vývozu z ČLR do Společenství došlo k absorpci antidumpingového cla. Na příkladě této praxe se projevila pokračující atraktivita trhu Společenství pro čínské vyvážející výrobce. Vzhledem k tomu, že vývoz se již během období přezkumného šetření uskutečňoval s dumpingovými cenami, lze vyvodit závěr, že jakmile opatření pozbudou platnosti, bude dumping pokračovat a objem vývozu se pravděpodobně zvýší.

t)   Závěr týkající se ČLR

(64)

Při šetření se ukázalo, že čínští vývozci pokračovali v dumpingové praxi v období přezkumného šetření, a to na významné úrovni. Na základě zjištění v 62. a 63. bodu odůvodnění lze vyvodit závěr, že v případě zrušení stávajících opatření existuje pravděpodobnost pokračování výrazného dumpingu. Rovněž je pravděpodobné, že při absenci opatření by došlo k významnému nárůstu dovozu za dumpingové ceny.

4.   Závěr ohledně pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu

(65)

Na základě výše uvedeného lze vyvodit závěr, že v případě čínských vývozců bude dumping pravděpodobně přetrvávat, a pokud jde o indické vyvážející výrobce, může dojít k jeho obnovení, pokud budou stávající opatření zrušena.

D.   VYMEZENÍ VÝROBNÍHO ODVĚTVÍ SPOLEČENSTVÍ

(66)

Ve Společenství vyrábějí obdobný výrobek dva výrobci, jejichž výstup tvoří celkovou produkci obdobného výrobku ve Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(67)

Je nutno konstatovat, že od původního šetření došlo k přejmenování společností Sorochimie Chimie Fine a Quimigal SA na Ardenity a CUF Químicos Industriais.

(68)

Tito dva výrobci během šetření spolupracovali a podporovali požadavek přezkumu. Představují tedy výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

E.   SITUACE NA TRHU SPOLEČENSTVÍ

1.   Spotřeba na trhu Společenství

(69)

Zjevná spotřeba ve Společenství byla stanovena na základě:

dovozu dotčeného výrobku na trh Společenství podle Eurostatu,

celkového prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství podle odpovědí na dotazníky.

(70)

Spotřeba kyseliny sulfanilové ve Společenství v období přezkumného šetření dosahovala asi 10 000 tun. Během posuzovaného období byl pozorován pokles ve spotřebě o 6 %.

Tabulka č. 1

Spotřeba na trhu Společenství

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Spotřeba (v tunách)

10 684

10 443

10 899

9 939

9 997

Index

100

98

102

93

94

2.   Současný dovoz z dotčených zemí

(71)

S ohledem na důvěrnost obchodních informací, vzhledem ke skutečnosti, že společnost Kokan představuje 100 % dovozu původem z Indie a že výrobní odvětví Společenství je zastoupeno pouze dvěma výrobci, bylo nutné prezentovat údaje v tabulkách 2 až 5 níže formou indexů.

2.1   Objem dovozu a podíl dotčeného dovozu na trhu v období přezkumného šetření

(72)

Vývoj objemů a podílů dovozu z ČLR a Indie na trhu je zachycen v tabulkách níže. Údaje o objemu dovozu byly získány z údajů Eurostatu.

Tabulka 2

Dovoz z dotčených zemí

Dovoz (index)

2003

2004

2005

2006

OPŠ

ČLR

100

106

128

86

84

Indie

100

54

59

56

60

Dotčené země celkem

100

81

95

72

73

Zdroj: Eurostat.

Tabulka 3

Podíl dotčených zemí na trhu

Podíly na trhu (index)

2003

2004

2005

2006

OPŠ

ČLR

100

109

126

92

90

Indie

100

55

58

60

64

Dotčené země celkem

100

83

94

77

78

(73)

Dovoz z dotčených zemí klesl během posuzovaného období o 27 %. Podíl dotčených zemí na trhu klesl v období od roku 2003 do období přezkumného šetření o 22 %.

(74)

Při posuzování každé země samostatně klesl objem dovozu z Indie od roku 2003 do období přezkumného šetření o 40 % a podíl indického dovozu na trhu o 36 %.

(75)

Objem dovozu z ČLR poklesl za posuzované období o 16 % a podíl na trhu klesl za stejné období o 10 %.

2.2   Vývoj dovozních cen dotčeného výrobku a cenová politika

Tabulka 4

Ceny dotčeného dovozu

Jednotkové ceny (EUR/tuna)

2003

2004

2005

2006

OPŠ

ČLR

773

876

1 138

1 128

1 040

Index

100

113

147

146

135

Indie (Index)

100

85

96

110

111

Dotčené země celkem

956

910

1 131

1 180

1 138

Index

100

95

118

123

119

Zdroj: Eurostat.

(76)

Průměrná cena dotčeného dovozu z ČLR vzrostla za posuzované období o 35 %. Za stejné období vzrostla průměrná cena dotčeného dovozu z Indie o 11 %.

(77)

Pro účely výpočtu úrovně cenového podbízení v období přezkumného šetření byly srovnány ceny výrobního odvětví Společenství ze závodu účtované odběratelům, kteří nejsou ve spojení, s dovozními cenami CIF na hranice Společenství dotčených zemí, řádně upravenými s ohledem na cenu franko přístav určení. Tato úprava byla provedena připočtením běžného cla a podovozních nákladů k cenám pro ČLR i Indii a dalším navýšením cen čínských výrobků o antidumpingové clo. Ze srovnání vyplynulo, že pokud jde o upravené čínské a indické ceny, nejednalo se o cenové podbízení vůči výrobnímu odvětví Společenství.

3.   Dovoz z jiných třetích zemí

Tabulka 5

Dovoz z jiných třetích zemí

Zbytek světa

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Dovoz (index)

100

80

100

97

97

Podíl na trhu (index)

100

82

98

104

104

Průměrné ceny (EUR/tuna)

935

927

1 100

1 255

1 285

Index

100

99

118

134

137

Zdroj: Eurostat.

(78)

Objem dovozu z jiných třetích zemí se během posuzovaného období mírně snížil o 3 %. Nicméně vzhledem k snížení poptávky vzrostl jeho podíl na trhu o 0,7 procentního bodu. Převážná část tohoto dovozu v posuzovaném období pocházela od nejvýznamnějšího vývozce, z USA.

(79)

Ceny kyseliny sulfanilové z jiných třetích zemí byly mírně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství a sledovaly indické cenové trendy od roku 2005.

4.   Hospodářská situace výrobního odvětví Společenství

a)   Předběžné poznámky

(80)

Aby byla zachována důvěrnost obchodních informací, bylo nezbytné prezentovat informace týkající se dvou společností představujících výrobní odvětví Společenství ve formě indexu.

(81)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly zkoumány všechny relevantní hospodářské činitele a ukazatele týkající se výrobního odvětví Společenství.

b)   Údaje vztahující se na výrobní odvětví Společenství

—   Výroba, instalovaná výrobní kapacita a míra využití kapacit

Tabulka 6

Výroba, instalovaná výrobní kapacita a využití kapacit

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Kapacita v tunách (index)

100

100

100

105

112

Výroba v tunách (index)

100

119

115

115

117

Využití kapacity (index)

100

119

115

109

105

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(82)

Úroveň výroby výrobního odvětví Společenství v období přezkumného šetření byla o 17 % vyšší než úroveň zaznamenaná na začátku posuzovaného období. Výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství za posuzované období rovněž vzrostla, a to o 12 %, jelikož jeden výrobce ve Společenství zvýšil svou kapacitu investicemi do zařízení, aby mohl vyrábět vyčištěný stupeň kyseliny sulfanilové. Kombinace těchto dvou faktorů vedla v průběhu posuzovaného období k celkovému zvýšení míry využití kapacity výrobního odvětví Společenství. Je rovněž třeba uvést, že výrobní odvětví Společenství dosáhlo v období přezkumného šetření uspokojivé míry využití kapacity (v rozmezí 75–80 %).

—   Zásoby

(83)

Stavy zásob výrobního odvětví Společenství na konci roku v posuzovaném období poklesly o 22 %. V roce 2004 a 2005 stavy zásob významně poklesly, avšak v roce 2006 a v období přezkumného šetření postupně vzrostly.

Tabulka 7

Konečné stavy zásob v objemech

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Zásoby v tunách (index)

100

35

38

64

78

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

—   Objem prodeje, podíl na trhu a růst

(84)

Objem prodeje výrobního odvětví Společenství v období přezkumného šetření byl o 5 % vyšší než na začátku posuzovaného období. Vzhledem k tomu, že se spotřeba ve Společenství v posuzovaném období o 6 % snížila (viz 70. bod odůvodnění), vzrostl v tomtéž období podíl výrobního odvětví Společenství na trhu o 12 %. V průběhu posuzovaného období zvýšilo výrobní odvětví Společenství svůj podíl na trhu přibližně o 7 procentních bodů. Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu zůstával po celé posuzované období nad 50 %.

Tabulka 8

Objem prodeje a podíl na trhu

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Objem prodeje v tunách (index)

100

114

107

105

105

Podíl na trhu v % (index)

100

116

105

113

112

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(85)

Je třeba uvést, že růst výrobního odvětví Společenství byl poněkud ovlivněn poklesem spotřeby Společenství v roce 2006 a během období přezkumného šetření. Zvýšení podílu na trhu lze téměř stejnou měrou vysvětlit zvýšením objemů prodeje a menší spotřebou ke konci posuzovaného období.

—   Faktory ovlivňující ceny Společenství

(86)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období výrazně vzrostly o 26 %. Sledovaný vývoj od roku 2005 podle všeho odráží zvláště účinky antiabsorpčních opatření přijatých v roce 2004. Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Společenství v letech 2004 a 2005 významně vzrostly a poté zůstaly velmi stabilní. Toto zvýšení však bylo nižší než zvýšení cen anilinu, který je nejvýznamnější surovinou pro výrobu kyseliny sulfanilové. Anilin, který je derivátem benzenu, totiž představoval v období přezkumného šetření přibližně 50 % celkových výrobních nákladů a zaznamenal od roku 2003 do období přezkumného šetření cenový nárůst v přibližné výši 45 %.

Tabulka 9

Prodejní ceny

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Průměrná prodejní cena (index)

100

104

124

125

126

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

—   Zaměstnanost a produktivita

(87)

Zaměstnanost poklesla od roku 2003 do období přezkumného šetření o 9 %, zatímco výroba vzrostla, což odráží zvýšení produktivity výrobního odvětví Společenství a jeho konkurenceschopnosti. Průměrné náklady na zaměstnance však za stejné období vzrostly o 15 %.

Tabulka 10

Zaměstnanost a produktivita

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Zaměstnanost (index)

100

96

96

98

91

Produktivita (index)

100

125

120

117

129

Průměrné mzdové náklady (index)

100

82

94

106

115

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

—   Ziskovost

Tabulka 11

Ziskovost

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Index

100

–1 286

1 519

335

191

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(88)

Ziskovost výrobního odvětví Společenství se s výjimkou roku 2005 pohybovala maximálně na úrovni 1 % svého obratu. V roce 2004 byly zaznamenány výrazné ztráty, zatímco v letech 2005, 2006 a v období přezkumného šetření výrobní odvětví Společenství zaznamenalo zisky. Vzhledem k tomu, že ziskovost výrobního odvětví Společenství byla v roce 2003 výrazně nízká, zřejmý nárůst vykázaný v posuzovaném období vedl k úrovni ziskovosti i nadále hluboko pod úrovní, jež by byla v odvětví tohoto typu přijatelná.

(89)

Je rovněž třeba uvést, že ziskovost výrobního odvětví Společenství byla ovlivněna vývojem cen surovin. Průměrné výrobní náklady vzrostly od roku 2003 do období přezkumného šetření o 25 %. Jak je uvedeno v 86. bodu odůvodnění, je klíčovým vstupem při výrobě kyseliny sulfanilové anilin, který představuje přibližně polovinu výrobních nákladů. Vzhledem ke skutečnosti, že ceny anilinu v roce 2004 významně vzrostly, výrobní odvětví Společenství nedokázalo tento cenový nárůst přesunout na své odběratele a utrpělo ztráty. Situace se pro výrobní odvětví Společenství zlepšila v roce 2005, jelikož se ceny anilinu ustálily a výrobní odvětví Společenství dokázalo zvýšit své ceny kyseliny sulfanilové v rozsahu nezbytném pro pokrytí nárůstu surovinových nákladů. V roce 2006 a během období přezkumného šetření poklesla vzhledem k novému nárůstu cen anilinu ziskovost výrobního odvětví Společenství pod úroveň 1 % obratu.

—   Investice, návratnost investic a schopnost získat kapitál

Tabulka 12

Investice a návratnost investic

 

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Investice (index)

100

39

57

255

305

Návratnost investic (index)

100

–1 779

2 498

420

224

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(90)

Výrobní odvětví Společenství v posuzovaném období nadále realizovalo investice do aktivit týkajících se kyseliny sulfanilové. V roce 2006 a v období přezkumného šetření realizoval jeden výrobce ve Společenství vedle investic, které souvisely především s údržbou stávajícího investičního majetku, investice ke zvýšení své kapacity výroby vyčištěného stupně kyseliny sulfanilové. Je však třeba uvést, že plné zprovoznění této nové kapacity se předpokládá až od roku 2008.

(91)

Jelikož výrobní odvětví Společenství realizovalo v celém posuzovaném období nízké zisky, zůstala velmi nízká i hodnota návratnosti investic, která vyjadřuje výsledek před zdaněním jako procento průměru počáteční a konečné zůstatkové hodnoty majetku použitého při výrobě kyseliny sulfanilové, a to kolem 2 % v období přezkumného šetření.

(92)

Šetřením bylo zjištěno, že potřeba kapitálu byla ve výrobním odvětví Společenství nepříznivě ovlivněna obtížnou finanční situací. Přestože jeden z výrobců ve Společenství je součástí velké skupiny, nejsou kapitálové požadavky vždy naplňovány podle potřeby, protože se finanční zdroje v rámci skupiny většinou přidělují jednotkám, které mají nejvyšší zisky.

—   Peněžní tok

(93)

Peněžní tok v období od roku 2003 do období přezkumného šetření významně poklesl o 85 %, avšak nadále zůstal kladný. Peněžní tok nesleduje trend ziskovosti, protože byl ovlivněn nepeněžními položkami, jako jsou odpisy a pohyby zásob.

Tabulka 13

Peněžní tok

Peněžní tok

2003

2004

2005

2006

OPŠ

Index

100

41

64

32

15

Zdroj: Odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

5.   Závěr

(94)

Od roku 2003 do období přezkumného šetření se většina ukazatelů týkajících se výrobního odvětví Společenství vyvíjela příznivě: objem prodeje, využití kapacity, objem výroby, konečné stavy zásob, produktivita, investice a návratnost investic. Jeho ziskovost však v období přezkumného šetření zůstala pod 1 % obratu.

(95)

Výrobnímu odvětví Společenství prospělo to, že své jednotkové ceny kyseliny sulfanilové zvýšilo, a to zejména od roku 2004 do konce období přezkumného šetření. Zvýšení prodejní ceny však nemohlo plně kompenzovat vzestup výrobních nákladů, a ziskové marže tudíž poklesly.

(96)

Navíc pokles spotřeby Společenství v roce 2006 a během období přezkumného šetření poněkud bránil oživení výrobního odvětví Společenství.

(97)

Celkově je zřejmé, že zavedení antidumpingových opatření umožnilo výrobnímu odvětví Společenství, aby svou situaci stabilizovalo, avšak nikoli aby se plně zotavilo z utrpěné újmy, a to z důvodu přetrvávání dovozu za dumpingové ceny z ČLR a nárůstu cen surovin, který výrobní odvětví Společenství nedokázalo přenést na své odběratele. Šetření nicméně ukázalo, že výrobní odvětví Společenství začalo v průběhu posuzovaného období investovat do nových zařízení.

(98)

Na základě výše uvedené analýzy vyšlo najevo, že na jedné straně se objemové ukazatele v posuzovaném období vyvíjely pozitivně. Na druhé straně finanční ukazatele týkající se výrobního odvětví Společenství, jako je ziskovost a peněžní tok, ukázaly, že výrobní odvětví Společenství je nadále v citlivé hospodářské situaci. Proto byl vyvozen závěr, že se výrobní odvětví Společenství ještě plně nezotavilo z účinků újmy vzniklé v důsledku dumpingu.

F.   PRAVDĚPODOBNOST OBNOVENÍ ÚJMY

1.   Obecná ustanovení

(99)

Podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení byla provedena analýza pravděpodobnosti obnovení újmy, pokud by stávající opatření byla zrušena. V tomto ohledu byl zkoumán zejména pravděpodobný vývoj objemů a cen vývozu z dotčených zemí a také jejich pravděpodobné účinky na situaci ve výrobním odvětví Společenství při absenci opatření.

2.   Vývoj objemů a cen dovozu z dotčených zemí, pokud by byla opatření zrušena

(100)

Je třeba připomenout, že i přes zavedená antidumpingová opatření zaujímal dovoz z dotčených zemí v průběhu období přezkumného šetření podíl na trhu ve výši 24,6 %.

(101)

Šetření ukázalo, že spolupracující indický vyvážející výrobce má významnou volnou kapacitu, která odpovídá více než 30 % spotřeby Společenství. Navíc se na základě informací dostupných Komisi ukázalo, že se současná výroba kyseliny sulfanilové v ČLR pohybuje okolo 22 000 tun, což převyšuje spotřebu Společenství více než dvakrát. Na základě téže informace se též zdá, že čínští výrobci jsou schopni snadno přeorientovat výrobu ze zvláštních barviv a chemikálií na kyselinu sulfanilovou. Tyto kapacity, jež mohou být v dotčených zemích k dispozici, naznačují, že vyvážející výrobci mají možnost zvýšit svou současnou výrobu, a zvýšit tak svůj vývoz kyseliny sulfanilové do Společenství.

(102)

Je rovněž třeba uvést, že spotřeba Společenství během posuzovaného období mírně poklesla, a neočekává se, že poptávka bude v následujících letech taková, aby absorbovala potenciální nárůst dovozu z ČLR a Indie, pokud by byla platnost opatření ukončena. Za tohoto scénáře by vývoz kyseliny sulfanilové z ČLR a Indie velmi pravděpodobně nahradil velkou část prodeje realizovaného výrobním odvětvím Společenství, jelikož dovozní ceny budou pravděpodobně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství.

(103)

Šetření odhalilo, že trh Společenství je pro čínské i indické vyvážející výrobce nadále atraktivní. Jak je uvedeno v 57. a 62. bodu odůvodnění, bylo totiž zjištěno, že průměrná vývozní cena indického a čínského prodeje do jiných třetích zemí je výrazně nižší než průměrná vývozní cena pro Společenství. Navzdory skutečnosti, že v případě čínských a indických vývozních cen nebylo zjištěno po jejich úpravě současnými antidumpingovými a běžnými cly žádné cenové podbízení. Dále bylo zjištěno, že čínské a indické vývozní ceny CIF jsou v průměru výrazně nižší než průměrná cena výrobního odvětví Společenství (okolo 18 %). Bez platných opatření tudíž dovoz kyseliny sulfanilové z dotčených zemí do Společenství pravděpodobně výrazně vzroste vzhledem k i) nevyužitým kapacitám (zejména v Indii), ii) přesměrování vývozu do jiných třetích zemí na trh Společenství, iii) možnosti přeorientování výroby ze zvláštních barviv a chemikálií na kyselinu sulfanilovou (zejména v ČLR) za ceny výrazně nižší, než jsou současné cenové hladiny ve Společenství.

3.   Závěr ohledně pravděpodobnosti obnovení újmy

(104)

Na základě výše uvedeného lze dojít k závěru, že pokud by opatření přestala platit, došlo by s velkou pravděpodobností k dovozu z dotčených zemí na trh Společenství ve významných objemech a za dumpingové ceny, které by byly nižší než ceny výrobního odvětví Společenství. To by se vší pravděpodobností mělo za následek tendenci ke stlačování cen na trhu Společenství s předpokládaným nepříznivým dopadem na hospodářskou situaci výrobního odvětví Společenství. To by zejména ohrozilo zotavení, kterého bylo dosaženo v posuzovaném období, a mělo za následek obnovení újmy.

G.   ZÁJEM SPOLEČENSTVÍ

1.   Úvod

(105)

Podle článku 21 základního nařízení bylo přezkoumáno, je-li zachování stávajících antidumpingových opatření proti zájmu Společenství jako celku. Určení zájmu Společenství bylo založeno na zhodnocení všech různých dotčených zájmů.

(106)

Skutečnost, že současné šetření je přezkumem, že tudíž analyzuje situaci, v níž jsou antidumpingová opatření již zavedena, umožňuje navíc zhodnocení jakéhokoli negativního dopadu na strany dotčené současnými antidumpingovými opatřeními.

(107)

Na tomto základě bylo zkoumáno, zda navzdory závěrům ohledně pravděpodobnosti obnovení dumpingu působícího újmu existují přesvědčivé důvody, které by vedly k závěru, že v daném konkrétním případě není v zájmu Společenství opatření zachovat.

2.   Zájem výrobního odvětví Společenství

(108)

Lze rozumně předpokládat, že dané výrobní odvětví Společenství bude mít nadále prospěch z uložených opatření a bude se dále zotavovat tím, že opět získá původní podíl na trhu a zvýší svou ziskovost. Pokud nebudou opatření zachována, vznikne výrobnímu odvětví Společenství pravděpodobně opět újma způsobená zvýšením dovozu z dotčených zemí za dumpingové ceny a jeho stávající citlivá finanční situace se zhorší.

(109)

Na tomto základě lze vyvodit závěr, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Společenství, aby opatření platila i nadále.

3.   Zájem dovozců

(110)

Je třeba připomenout, že v původním šetření bylo zjištěno, že uložení opatření by nemělo vážný dopad na obchodníky s kyselinou sulfanilovou ve Společenství. Jak je uvedeno výše, žádný z dovozců při tomto šetření nespolupracoval, nebyly tudíž předloženy žádné závažné důvody, jež by svědčily o tom, že uložení opatření by bylo proti zájmu dovozců.

4.   Zájem uživatelů

(111)

Komise zaslala dotazník všem 31 známým uživatelům, z nichž pouze čtyři jej vrátili vyplněný. Tři vyplněné dotazníky byly obdrženy od společností ve Společenství vyrábějících optické zjasňovače a jeden vyplněný dotazník od společnosti vyrábějící barviva. Avšak informace, jež všichni tito uživatelé poskytli ohledně účinku opatření a podílu, jaký má kyselina sulfanilová na jejich výrobních nákladech, nebyly užitečné.

(112)

Objemy dotčeného výrobku dovezeného těmito čtyřmi uživateli představovaly 47,3 % celkového dovozu do Společenství. Navíc, jelikož tito čtyři uživatelé nakupují významné objemy kyseliny sulfanilové od výrobního odvětví Společenství, představovali v období přezkumného šetření celkem přibližně 40 % spotřeby Společenství.

(113)

Tři uživatelé uvedli stejné argumenty proti pokračujícím opatřením z toho důvodu, že výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství nestačí pokrýt domácí poptávku a že opatření poškozují jejich konkurenceschopnost u následných výrobků. Čtvrtý uživatel se k otázce, zda je pro zachování opatření nebo proti němu, nevyjádřil.

(114)

Co se týká nabídky na trhu Společenství, je třeba poznamenat, že současná výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství by mohla uspokojit přibližně 80 % poptávky ve Společenství. Je rovněž třeba zdůraznit, že výrobní odvětví Společenství investovalo do nových závodů, aby zvýšilo svou produkci vyčištěného stupně kyseliny sulfanilové. V každém případě není účelem opatření uzavřít trh Společenství dovozu z dotčených zemí, nýbrž zajistit, aby byly prováděny za nedumpingové a nepoškozující ceny. Proto se očekává, že dovoz z dotčených zemí bude nadále vstupovat na trh, stejně jako tomu bylo po uložení opatření v roce 2002.

(115)

Je rovněž třeba uvést, že výroba kyseliny sulfanilové mimo Společenství se nyní omezuje na několik zemí ve světě, např. Indii, ČLR a USA. Je proto důležité, aby výrobní odvětví Společenství mohlo fungovat v podmínkách účinné hospodářské soutěže, aby všem uživatelům ve Společenství byly i nadále k dispozici domácí dodávky výrobku.

(116)

Co se týká konkurenceschopnosti uživatelů, je třeba uvést, že i přes nedostatečné informace získané od uživatelů v rámci tohoto šetření se v původním šetření ukázalo, že antidumpingová opatření by zvýšila celkové náklady optických zjasňovačů a barviv obsahujících kyselinu sulfanilovou o méně než 1 %.

(117)

Na základě výše uvedených skutečností se má v rámci tohoto šetření před pozbytím platnosti za to, že zachování opatření by nemělo významný nepříznivý dopad na situaci uživatelů.

5.   Závěr o zájmu Společenství

(118)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl vyvozen závěr, že není žádný závažný důvod k tomu, aby nebyla současná antidumpingová opatření zachována.

H.   ANTIDUMPINGOVÁ OPATŘENÍ

(119)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a ohledech, na jejichž základě je zamýšleno doporučit zachování stávajících opatření. Byla jim také poskytnuta lhůta, v níž se mohou vyjádřit. Nebyly obdrženy žádné připomínky, které by vyžadovaly změnu výše uvedených závěrů.

(120)

Vzhledem k závěrům učiněným s ohledem na pravděpodobnost přetrvávajícího dumpingu v případě dovozu kyseliny sulfanilové z ČLR, pravděpodobnost obnovení dumpingu v případě dovozu z Indie, pravděpodobnost obnovení újmy a zájem Společenství by měla být antidumpingová opatření týkající se dovozu kyseliny sulfanilové zachována, aby se zabránilo obnovení újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství dumpingovým dovozem.

(121)

Celní sazba se nebude vztahovat na dovoz dotčeného výrobku, který je vyráběn a prodáván pro vývoz do Společenství jednou indickou společností, od níž byl rozhodnutím Komise 2006/37/ES přijat závazek,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo z dovozu kyseliny sulfanilové kódu KN ex 2921 42 10 (kód TARIC 2921421060) pocházející z Čínské lidové republiky a Indie.

2.   Sazba konečného antidumpingového cla, která se vztahuje na čistou cenu franko hranice Společenství před proclením, je pro výrobek popsaný v odstavci 1 tato:

Země

Konečné clo (v %)

Čínská lidová republika

33,7

Indie

18,3

3.   Bez ohledu odstavec 1 se konečné antidumpingové clo nepoužije na dovoz propuštěný do volného oběhu v souladu s článkem 2.

4.   Není-li uvedeno jinak, použijí se platné předpisy týkající se cel.

Článek 2

1.   Dovoz, pro který bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu, fakturovaný společnostmi, od nichž Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v rozhodnutí 2006/37/ES ve znění pozdějších předpisů, je osvobozen od antidumpingového cla uloženého podle článku 1 pod podmínkou, že:

zboží je vyráběno, dodáváno a fakturováno přímo uvedenými společnostmi prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství a

k tomuto zboží je přiložena závazková faktura, kterou se rozumí obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze tohoto nařízení, a

zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

2.   Pokud se ve vztahu ke zboží popsanému v článku 1, které je osvobozeno od cel za podmínek uvedených v odstavci 1, zjistí, že nebyla splněna jedna nebo více stanovených podmínek, vzniká v okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu celní dluh. Podmínka stanovená v odstavci 1 druhé odrážce se považuje za nesplněnou, pokud se zjistí, že závazková faktura není v souladu s přílohou, nebo není pravá, nebo pokud Komise odvolala přijetí závazku podle čl. 8 odst. 9 nařízení (ES) č. 384/96 nebo čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení v nařízení nebo rozhodnutí, které odkazuje na určitou transakci nebo transakce a prohlašuje odpovídající závazkovou fakturu nebo faktury za neplatné.

3.   Dovozci přijímají jako běžné obchodní riziko, že nesplněním jedné nebo více podmínek stanovených v odstavci 1 a dále definovaných v odstavci 2 kteroukoli stranou může vzniknout celní dluh podle článku 201 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (15). Vzniklý celní dluh bude splacen v den, kdy Komise odvolá přijetí závazku.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Lucemburku dne 13. října 2008.

Za Radu

předseda

B. KOUCHNER


(1)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 196, 25.7.2002, s. 11.

(3)  Úř. věst. L 196, 25.7.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 196, 25.7.2002, s. 36.

(5)  Úř. věst. L 40, 12.2.2004, s. 17.

(6)  Úř. věst. L 80, 18.3.2004, s. 29.

(7)  Úř. věst. C 101, 27.4.2005, s. 34.

(8)  Úř. věst. L 288, 21.10.1997, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 22, 26.1.2006, s. 52.

(10)  Úř. věst. L 22, 26.1.2006, s. 5.

(11)  Úř. věst. C 272, 9.11.2006, s. 18.

(12)  Úř. věst. C 171, 24.7.2007, s. 18.

(13)  Úř. věst. C 171, 24.7.2007, s. 14.

(14)  Úř. věst. C 229, 29.9.2007, s. 9.

(15)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.


PŘÍLOHA

Na obchodní faktuře doprovázející dodávku kyseliny sulfanilové, kterou prodává společnost do Společenství a na kterou se vztahuje závazek, se uvedou tyto údaje:

1.

Nadpis „OBCHODNÍ FAKTURA DOPROVÁZEJÍCÍ ZBOŽÍ PODLÉHAJÍCÍ ZÁVAZKU“.

2.

Název společnosti, která vydala obchodní fakturu, uvedené v článku 1 rozhodnutí Komise 2006/37/ES, kterým se přijímá závazek.

3.

Číslo obchodní faktury.

4.

Datum vystavení obchodní faktury.

5.

Doplňkový kód TARIC, pod kterým má být zboží uvedené na faktuře celně odbaveno na hranicích Společenství.

6.

Přesný popis zboží, obsahující:

kódové číslo výrobku (Product Code Number – PCN), používané pro účely závazku (např. „PA99“, „PS85“ nebo „TA98“),

technické/fyzikální specifikace PCN, např. pro „PA99“ a „PS85“ bílý sypký prášek a pro „TA98“ šedý sypký prášek,

(případné) podnikové kódové číslo výrobku (Company Product Code Number – CPC),

kód KN,

množství (v tunách).

7.

Popis podmínek prodeje, obsahující:

cenu za tunu,

příslušné platební podmínky,

použitelné dodací podmínky,

celkové slevy a rabaty.

8.

Název společnosti, která působí jako dovozce ve Společenství a pro kterou byla obchodní faktura doprovázející zboží podléhající závazku danou společností přímo vystavena.

9.

Jméno zástupce společnosti, která vydala fakturu, a toto podepsané prohlášení:

„Já, níže podepsaný, potvrzuji, že prodej zboží uvedeného na této faktuře pro přímý vývoz do Evropského společenství se provádí v rámci a podle podmínek závazku nabídnutého společností [SPOLEČNOST] a přijatého Evropskou komisí rozhodnutím 2006/37/ES. Prohlašuji, že údaje uvedené na této faktuře jsou úplné a správné.“


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/18


NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1001/2008

ze dne 13. října 2008

o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých potrubních tvarovek ze železa nebo oceli pocházejících z Korejské republiky a Malajsie po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“) a zejména na článek 9 a čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení,

po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A.   POSTUP

1.   Platná opatření

(1)

V srpnu 2002 byla nařízením Rady (ES) č. 1514/2002 (2) (dále jen „původní šetření“). uložena konečná antidumpingová opatření proti dovozům některých potrubních tvarovek (dále jen „dotčený výrobek“) pocházejících mimo jiné z Korejské republiky a Malajsie (dále jen „dotčené země“). Platná antidumpingová cla pro Malajsii jsou: 59,2 % pro společnost Anggerik Laksana Sdn Bhd a 75 % pro všechny ostatní společnosti; pro Korejskou republiku je clo 44 % pro všechny společnosti.

(2)

Mimo oblast působnosti tohoto řízení jsou v současnosti platná antidumpingová opatření uložená nařízením Rady (ES) č. 964/2003 (3) o dovozech z Čínské lidové republiky (58,6 %) a z Thajska (58,9 %), s výjimkou dvou společností v Thajsku a potrubních tvarovek odesílaných z Tchaj-wanu, ať již jsou prohlášené za pocházející z Tchaj-wanu, či nikoliv. Opatření pro dotčený výrobek pocházející z Číny byla rozšířena na dovozy stejného výrobku odesílaného z Indonésie nařízením Rady (ES) č. 2052/2004 (4), Srí Lanky nařízením Rady (ES) č. 2053/2004 (5) a Filipín nařízením Rady (ES) č. 655/2006 (6), bez ohledu na to, zda je prohlášen za pocházející z Indonésie, Srí Lanky a Filipín či nikoliv.

2.   Žádost o přezkum

(3)

Po zveřejnění oznámení o blížícím se pozbytí platnosti (7) antidumpingových opatření na dovoz dotčených výrobků pocházejících z Korejské republiky a Malajsie obdržela Komise žádost o přezkum těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(4)

Žádost podal dne 23. května 2007 Výbor na obranu výrobního odvětví Evropské unie, co se týče ocelových, natupo svářených tvarovek (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících významný podíl, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby některých potrubních tvarovek ve Společenství.

(5)

Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti stávajících opatření by pravděpodobně mělo za následek pokračování nebo opakovaný výskyt dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(6)

Jakmile Komise po konzultaci s poradním výborem stanovila, že existují dostatečné důkazy k zahájení přezkumu, zahájila přezkum před pozbytím platnosti (8) podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

3.   Šetření

(7)

Komise oficiálně uvědomila žádající výrobce ve Společenství, ostatní výrobce Společenství, vyvážející výrobce v dotčených zemích, dovozce/obchodníky, uživatele a jejich sdružení, o nichž je známo, že se jich záležitost dotýká, a zástupce vlád obou vyvážejících zemí o zahájení přezkumu.

(8)

Komise zaslala dotazníky všem těmto stranám a také těm, kteří o sobě dali vědět ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(9)

Komise rovněž poskytla zúčastněným stranám příležitost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(10)

Vzhledem k zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců v Korejské republice, dovozců/obchodníků s dotčeným výrobkem a výrobců Společenství se v oznámení o zahájení řízení předpokládá výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby Komise mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a aby v případě kladného rozhodnutí mohla vzorek vybrat, rozeslala formuláře, ve kterých požadovala od každého dotčeného výrobce Společenství, vyvážejícího výrobce a dovozce konkrétní informace o průměrném objemu prodeje a cenách. Od žádného korejského vyvážejícího výrobce neobdržela žádnou odpověď a od dovozců obdržela jedenáct odpovědí. Na výběrový formulář odpověděli pouze čtyři výrobci Společenství. Proto bylo rozhodnuto, že není zapotřebí provést výběr vzorku.

(11)

Na dotazník odpověděli čtyři výrobci, ale jeden zaslal částečnou odpověď a nereagoval poté, co mu bylo zasláno písemné upozornění. Pokud jde o Malajsii, byly obdrženy dvě odpovědi na dotazník, jedna od začínající společnosti a druhá od společnosti, která později odmítla kontrolní návštěvu. Žádný korejský vyvážející výrobce na dotazník neodpověděl. Odpověď na dotazník předložili dva dovozci.

(12)

Komise vyhledala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro účely zjištění pravděpodobnosti pokračování či opětovného výskytu dumpingu a újmy, jakož i zájmu Společenství. V prostorách těchto společností byly provedeny inspekce na místě:

a)

žádající výrobci ve Společenství

Erne Fittings GmbH, Schlins, Rakousko,

Interfit S.A., Maubeuge, Francie,

Virgilio Cena & Figli S.p.A, Brescia, Itálie;

b)

začínající výrobce v Malajsii

Pantech Steel Industries SDN. BHD., Selangor, Malajsie.

4.   Období šetření

(13)

Šetření, které se týkalo pokračování nebo nového objevení dumpingu zahrnovalo období od 1. července 2006 do 30. června 2007 (dále jen „období šetření“ či „OŠ“). Přezkoumání trendů, které jsou relevantní pro posouzení, zda bude přetrvávat nebo se bude opakovat újma, zahrnovalo období od 1. ledna 2002 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

B.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

1.   Dotčený výrobek

(14)

Přezkoumávaným výrobkem jsou potrubní tvarovky (jiné nežli lité tvarovky, příruby a tvarovky se závitem) ze železa nebo oceli (nikoliv však nerezavějící oceli) o maximálním vnějším průměru nepřesahujícím 609,6 mm, používané ke svařování natupo a jiným účelům, pocházející z Korejské republiky a Malajsie, které v současnosti spadají do kódů KN ex 7307 93 11, ex 7307 93 19, ex 7307 99 30 a ex 7307 99 90.

(15)

Potrubní tvarovky jsou v podstatě vyráběny řezáním a tvarováním rour a trubek. Používají se ke spojování rour a trubek a vyskytují se v různých tvarech: kolena, přechodky, profily tvaru T a uzávěry, jakož i v různých velikostech a kvalitách materiálu. Používají se převážně v petrochemickém průmyslu, stavebnictví, výrobě energie, výstavbě lodí a v průmyslových zařízeních. Když jsou prodávány k použití v petrochemickém průmyslu, jako celosvětová norma se používá norma ANSI. Pro jiné účely je ve Společenství nejběžněji používanou normou norma DIN.

2.   Obdobný výrobek

(16)

Obdobně jako tomu bylo v původním šetření, i toto šetření ukázalo, že potrubní tvarovky vyrobené v dotčených zemích, prodávané na domácích trzích a/nebo vyvážené do Společenství, mají stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a konečné použití jako výrobky prodávané žádajícími výrobci Společenství a jsou tedy považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

C.   PRAVDĚPODOBNOST POKRAČOVÁNÍ DUMPINGU

(17)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zjišťováno, zda by pozbytí platnosti opatření vedlo k pokračování dumpingu.

1.   Předběžné poznámky

(18)

Jak bylo uvedeno výše, při absenci spolupráce ze strany vyvážejících výrobců v Koreji a Malajsii, s výjimkou jedné začínající společnosti, muselo toto šetření vyjít z informací, které měla Komise k dispozici z jiných zdrojů. V tomto ohledu a v souladu s ustanoveními článku 18 základního nařízení, byly ke stanovení dovážených množství a dovozních cen použity údaje Eurostatu k příslušnému osmimístnému kódu KN, ověřené z jiných zdrojů. Dostupné údaje byly použity k výpočtu dumpingového rozpětí, tj. v tomto případě informace obsažené v žádosti a ve statistikách USA.

(19)

Vzhledem k současnému malému objemu dovozů dotčeného výrobku z Koreje a Malajsie do EU musela Komise použít údaje jiné země. Spojené státy americké se považují za přiměřené, neboť mají trh podobné velikosti, s mnoha domácími výrobci, ale také s velkým podílem dovozů, což činí tento trh velmi konkurenčním. Navíc jsou Spojené státy hlavní destinací vývozů z Koreje a Malajsie.

2.   Dumping dovozů během období šetření

a)   Běžná hodnota

(20)

V souladu s čl. 18 základního nařízení a při absenci spolupráce ze strany vyvážejících výrobců v Koreji a Malajsii, s výjimkou začínající společnosti, byla běžná hodnota založena na údajích uvedených v žádosti, tj. na odhadu výrobních nákladů, ke kterým je přidáno 12,3 % a 15,1 % na náklady odbytu, obecné náklady a administrativní výdaje a 5,6 % a 6 % na zisk pro Koreu a Malajsii, obojí vyjádřeno jako procentuální podíl obratu. Výše uvedené procentuální podíly se považují za spíše konzervativní.

b)   Vývozní cena

(21)

V souladu s čl. 18 základního nařízení a při absenci spolupráce ze strany vyvážejících výrobců v Koreji a Malajsii, kromě začínající společnosti, byly k výpočtu vývozní ceny použity vývozní ceny dotčeného výrobku z Koreje a Malajsie do Spojených států, odvozené ze statistiky dovozů Spojených států. Tyto počty se přizpůsobily podle druhů výrobků úměrně k tonáži každého druhu výrobku založené na informacích uvedených v žádosti.

c)   Srovnání

(22)

Vážený průměr běžné hodnoty byl srovnán s váženým průměrem vývozní ceny dotčeného výrobku, obojí na úrovni ceny ze závodu, v souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení.

(23)

Za účelem spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byl v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení brán ohled na rozdíly zjištěné ve faktorech působících na ceny a porovnatelnost cen. V tomto ohledu byly provedeny úpravy nákladů na vnitrozemskou a námořní přepravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejších nákladů.

d)   Dumpingové rozpětí

(24)

Srovnání zjištěné běžné hodnoty a zjištěné vývozní ceny ukázalo na existenci dumpingu v obou dotčených zemích, přičemž dumpingové rozpětí odpovídalo částce, o niž stanovená běžná hodnota přesahuje vývozní cenu. Zjištěné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento dovozní ceny CIF na hranice Společenství dosahovalo v případě Koreje 15,1 % a v případě Malajsie 61,3 %.

3.   Vývoj dovozů v případě zrušení platných opatření

a)   Úvodní poznámky:

(25)

Vedle analýzy existence dumpingu v průběhu OŠ byla zkoumána též pravděpodobnost pokračování dumpingu. Vzhledem k absenci spolupráce korejských a malajských vyvážejících výrobců, kromě jedné nové společnosti, a vzhledem k tomu, že bylo k dispozici málo veřejně přístupných informací o odvětví dotčených výrobků, jsou níže uvedené závěry založeny převážně na dostupných údajích v souladu s článkem 18 základního nařízení, jmenovitě údajích Eurostatu, žádosti o přezkum a statistikách Spojených států.

b)   Korejské a malajské výrobní kapacity

(26)

Kapacita, která je k dispozici v Koreji a Malajsii, se odhaduje na 35 300 tun a jejich vývozní kapacita na 20 000 tun. To představuje více než čtvrtinu spotřeby Společenství.

c)   Ceny korejských a malajských vývozů do Společenství

(27)

Jak je uvedeno v úvodních poznámkách, vývozy dotčeného výrobku ze dvou dotčených zemí na trh Společenství jsou téměř neexistující. S ohledem na vývozy do dalších třetích zemí se v žádosti uvádí, že se vývozy dotčeného výrobku do Spojených států provádí za dumpingové ceny.

d)   Závěr o pravděpodobnosti pokračování dumpingu

(28)

S ohledem na výše uvedené, tj. vysoká dumpingová rozpětí, značnou volnou kapacitu v těchto zemích a jejich velké vývozní kapacity, lze dojít k závěru, že dumpingové dovozy z těchto dvou zemí do EU by pokračovaly, pokud by opatření pozbyla platnosti. Navíc, i přes vysokou úroveň antidumpingových cel uvalených na jejich vývozy, které prakticky ustaly, žádný z vyvážejících výrobců v Malajsii nepožádal o předběžný přezkum. Dále je třeba mít na paměti, že korejské vývozní společnosti nikdy při původním šetření nespolupracovaly. Absence spolupráce při tomto šetření také naznačuje, že tito vyvážející výrobci nechtěli nebo nebyli schopni ukázat, že by v případě zániku opatření nedocházelo k žádnému dumpingu.

D.   DEFINICE VÝROBNÍHO ODVĚTVÍ SPOLEČENSTVÍ

(29)

Při šetření plně spolupracovaly tři společnosti. Tyto společnosti sídlí ve Francii (Interfit), Rakousku (Erne Fittings) a Itálii (Virgilio Cena). Rakouská skupina má spřízněnou společnost v Německu (Siekmann Fittings). Šetřením bylo zjištěno, že tři žadatelé a plně spolupracující výrobci Společenství představovali více než 50 % výroby potrubních tvarovek ve Společenství a představovali tedy výrobu Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

E.   SITUACE NA TRHU SPOLEČENSTVÍ

1.   Spotřeba na trhu Společenství

(30)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě spojení objemu prodejů realizovaných žádajícími výrobci Společenství a dalšími výrobci společenství a na základě žádosti a dovozů z dotčených zemí a dovozů z dalších třetích zemí, obojí na základě údajů Eurostatu.

(31)

Na tomto základě se v průběhu posuzovaného období zvýšila spotřeba Společenství o 26 %, z 58 561 tun v roce 2002 na 73 519 tun v OŠ. Potrubní tvarovky se používají převážně v petrochemickém průmyslu, stavebnictví, výrobě energie, výstavbě lodí a v průmyslových zařízeních, což, společně se zotavením ocelářského průmyslu, může vysvětlovat tento růst.

(32)

Tabulka 1

Spotřeba Společenství

Spotřeba Společenství

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

58 561

62 122

64 480

56 255

65 667

73 519

Index

100

106

110

96

112

126

Meziroční trend

100

6

4

–14

16

13

Zdroj: Eurostat, žádost, ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

2.   Dovoz z dotčených zemí

a)   Objem a podíl na trhu

(33)

Objem dovozů z Malajsie a Koreje dramaticky klesl ze 404 na 11 tun. Zdá se, že je to výsledkem antidumpingových opatření, která jsou v platnosti od února 2002. Jejich podíl na trhu je de minimis.

(34)

Tabulka 2

Dovoz z dotčených zemí

Dovoz z dotčených zemí

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

404

22

54

94

17

11

Index

100

5

13

23

4

3

Meziroční trend

100

–95

8

10

–19

–1

Podíl spotřeby Společenství na trhu v %

1

0,04

0,08

0,17

0,03

0,01

Zdroj: Eurostat

b)   Vývoj dovozních cen a cenové podbízení

(35)

Vzhledem k velmi omezeným dovozům z dotčených zemí a s ohledem na širokou řadu druhů výrobků, nelze považovat ceny dodané Eurostatem za spolehlivý zdroj pro podrobnou analýzu.

(36)

Vzhledem k absenci spolupráce v dotčených zemích bylo rozpětí podbízení vypočítáno stejnou metodologií jako v žádosti, tj. srovnání vývozních cen dotčených zemí do Spojených států a cen žadatelů účtovaných na trhu Společenství. Rozpětí podbízení je 25,2 % v případě Koreje a 53,3 % v případě Malajsie.

3.   Hospodářská situace výrobního odvětví Společenství

a)   Výroba, výrobní kapacita a její využití

(37)

Během posuzovaného období vzrostl objem výroby výrobního odvětví Společenství o 5 %, zatímco spotřeba Společenství vzrostla o 26 %.

(38)

Tabulka 3

Objem výroby

Objem výroby

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

46 454

43 504

47 155

40 881

49 300

48 922

Index

100

94

102

88

106

105

Meziroční trend

100

–6

8

–14

18

–1

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(39)

Během posuzovaného období se výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství zvýšila o 6 %, přes lehký pokles v roce 2003.

(40)

Tabulka 4

Výrobní kapacita

Výrobní kapacita

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

89 400

87 800

89 700

90 300

94 800

95 000

Index

100

98

100

101

106

106

Meziroční trend

100

–2

2

1

5

0

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(41)

Během posuzovaného období se využití kapacity snížilo o 1 %.

(42)

Tabulka 5

Využití kapacity

Využití výrobní kapacity

2002

2003

2004

2005

2006

%

52

50

53

45

52

51

Index

100

95

101

87

100

99

Meziroční trend

100

–5

6

–14

13

–1

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

b)   Objem prodeje a prodejní ceny

(43)

Prodej výrobního odvětví Společenství nespřízněným zákazníkům na trhu Společenství se zvýšil o 11 % v období od roku 2002 do OŠ.

(44)

Tabulka 6

Prodeje výrobního odvětví Společenství nespřízněným stranám

Prodeje výrobního odvětví Společenství nespřízněným stranám

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

34 968

34 893

38 401

32 841

36 908

38 750

Index

100

100

110

94

106

111

Meziroční trend

100

–0,2

10

–16

12

5

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(45)

Během posuzovaného období docházelo k postupnému zvyšování průměrných prodejních cen účtovaných výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství. Celkově došlo v období od roku 2002 do OŠ k nárůstu o 63 %. Toto navýšení se částečně vysvětluje nárůstem nákladů hlavního surového materiálu, ocelových trubek a částečně změnou rozsahu výroby u dvou výrobců Společenství, kteří se zaměřili na dražší zvláštní druhy.

(46)

Tabulka 7

Prodejní cena výrobního odvětví Společenství

Prodejní cena výrobního odvětví Společenství

2002

2003

2004

2005

2006

EUR/t

1 553

1 652

1 783

2 133

2 217

2 528

Index

100

106

115

137

143

163

Meziroční trend

100

6

8

23

5

20

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

c)   Podíl na trhu

(47)

Celkový podíl výrobního odvětví Společenství na trhu poklesl v období od roku 2002 do OŠ o 7 procentních bodů.

(48)

Tabulka 8

Podíl prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu

Podíl prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu

2002

2003

2004

2005

2006

Procento trhu

60 %

56 %

60 %

58 %

56 %

53 %

Zdroj: Eurostat a ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník

d)   Růst

(49)

I když se spotřeba Společenství během posuzovaného období zvýšila o 26 %, navýšil se objem prodeje výrobního odvětví Společenství na trhu pouze o 11 % a podíl výrobního odvětví Společenství na trhu se snížil o 7 procentních bodů. Trend růstu spotřeby Společenství tedy nebyl následován odpovídajícím nárůstem prodeje výrobního odvětví Společenství.

e)   Ziskovost a návratnost investic

(50)

Během posuzovaného období se ziskovost vyjádřená procentem z čisté ceny prodeje nesouvisejícím stranám vyvíjela takto:

(51)

Tabulka 9

Ziskovost

Ziskovost

2002

2003

2004

2005

2006

Procento čisté prodejní ceny

2 %

1 %

4 %

1 %

6 %

10 %

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(52)

Ziskovost výrobního odvětví Společenství sledovala pozitivní trend v souladu se zvýšením prodejních cen výrobního odvětví Společenství. I přes významný pokles mezi lety 2003 a 2005 dosáhla celková ziskovost 10 %. Bylo to důsledkem příklonu k výrobě výrobků s vyšší přidanou hodnotou v posuzovaném období, kdy průměrný zisk výrobního odvětví Společenství činil 4 %.

(53)

Návratnost investic vyjádřená jako zisky/ztráty vztažené k čisté účetní hodnotě investic sledovala stejný trend jako ziskovost.

(54)

Tabulka 10

Návratnost investic

Návratnost investic

2002

2003

2004

2005

2006

%

6

2

11

4

18

37

Index

100

37

184

62

310

618

Meziroční trend

100

–63

147

– 122

248

309

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

f)   Peněžní tok

(55)

Peněžní tok v průběhu období let 2002 až 2005 značně kolísal a v roce 2006 a v průběhu OŠ došlo k dramatickému nárůstu. Tento nárůst peněžního toku také naznačuje, že výrobní odvětví se zotavovalo. Tato úroveň peněžního toku umožňuje společnostem opět po slabých obdobích investovat do obchodu s dotčenými výrobky.

(56)

Tabulka 11

Peněžní tok

Peněžní tok

2002

2003

2004

2005

2006

EUR

1 310 693

3 826 570

2 378 520

1 233 797

7 559 501

10 040 180

Index

100

292

181

94

577

766

Meziroční trend

100

192

– 110

–87

483

189

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

g)   Investice a schopnost získat kapitál

(57)

Investice výrobního odvětví společenství se během posuzovaného období zvýšily o 65 %. Aby se zvýšila produktivita, soustředila se většina z nich na strojní zařízení. Žádná z prošetřovaných společností se nezmínila o jakýchkoli současných obtížích se získáváním kapitálu.

(58)

Tabulka 12

Investice

Investice

2002

2003

2004

2005

2006

EUR

5 839 416

5 824 908

3 438 352

7 422 926

9 986 636

9 643 822

Index

100

100

59

127

171

165

Meziroční trend

100

–0,2

–41

68

44

–6

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

h)   Zásoby

(59)

Níže uvedená tabulka ukazuje, že konečné zásoby udržely stabilní křivku. Nicméně v posuzovaném období došlo k malému poklesu okolo 1 %.

(60)

Tabulka 13

Zásoby

Objemy konečných zásob

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

7 233

7 115

7 449

7 206

7 580

7 190

Index

100

98

103

100

105

99

Meziroční trend

100

–2

5

–3

5

–5

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

i)   Zaměstnanost, produktivita a náklady na pracovní sílu

(61)

Po poklesu o 5 % v roce 2003 celková pracovní síla za posuzované období poklesla o 2 %.

(62)

Tabulka 14

Zaměstnanost

Zaměstnanost

2002

2003

2004

2005

2006

Počet zaměstnanců

760

725

719

692

729

741

Index

100

95

95

91

96

98

Meziroční trend

100

–5

–0,8

–3

5

2

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(63)

V souvislosti s nárůstem výroby a poklesem zaměstnanosti došlo během posuzovaného období ke zvýšení produktivity o 8 %.

(64)

Tabulka 15

Produktivita

Produktivita

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny/zaměstnanci

61

60

66

59

68

66

Index

100

98

107

97

111

108

Meziroční trend

100

–2

9

–11

14

–3

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

(65)

Během posuzovaného období se náklady na pracovní sílu výrobního odvětví Společenství postupně zvyšovaly. Celkově došlo v posuzovaném období ke zvýšení o 22 %. K hlavnímu růstu nákladů na pracovní sílu došlo ve společnosti, která změnila svou produktovou skladbu z komodit na specializované výrobky, což si vyžádalo vyšší odborné kvalifikace.

(66)

Tabulka 16

Náklady na pracovní sílu

Náklady na pracovní sílu/Mzdy

2002

2003

2004

2005

2006

EUR

28 941 652

28 436 139

29 607 915

29 754 664

33 069 402

35 312 821

Index

100

98

102

103

114

122

Meziroční trend

100

–2

4

1

11

8

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

4.   Účinek jiných faktorů

a)   Vývozní aktivity výrobního odvětví Společenství

(67)

Vývozy potrubních tvarovek realizovaných výrobním odvětvím Společenství během posuzovaného období nebyly velmi stabilní, silně kolísaly. Celkově se úroveň vývozů do třetích zemí snížila o 15 %, k tomuto snížení došlo hlavně kvůli nepříznivému směnnému kurzu EUR/USD.

(68)

Tabulka 17

Vývozy výrobního odvětví Společenství

Vývozy výrobního odvětví Společenství

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

10 893

8 003

9 358

8 410

11 890

9 278

Index

100

73

86

77

109

85

Meziroční trend

100

–27

12

–9

32

–24

Zdroj: Ověřené odpovědi výrobního odvětví Společenství na dotazník.

b)   Objem a ceny dovozu z jiných třetích zemí

(69)

Nařízení Rady (ES) č. 964/2003 uložilo antidumpingová cla z dovozu dotčených výrobků z Čínské lidové republiky (58,6 %) a Thajska (58,9 %). Opatření jsou použitelná na dotčený výrobek pocházející z Číny a odeslaný z jedné z následujících zemí: Filipín, Indonésie, Srí Lanky a Tchaj-wanu. I přes platná opatření proti dovozům z Číny se vývozy z Číny do EU stále zvyšují.

(70)

Celkový objem dovozů dotčených výrobků z třetích zemí jiných než dotčených zemí se během posuzovaného období více než zdvojnásobil, navýšil se z 9 654 tun v roce 2002 na 24 105 tun na konci OŠ.

(71)

Objem dovozů dotčených výrobků do Společenství ze zemí jiných, než Korea a Malajsie, se vyvíjel takto:

(72)

Tabulka 18

Dovozy z dalších třetích zemí

Dovozy z jiných třetích zemí

2002

2003

2004

2005

2006

Tuny

9 654

12 453

11 488

13 344

19 020

24 105

Index

100

129

119

138

197

250

Meziroční trend

100

29

–10

19

59

53

Zdroj: Eurostat

(73)

Podíl na trhů u dovozů z jiných třetích zemí než z dotčených zemí dosáhl 33 % spotřeby EU. Znamená to nárůst o 99 % za posuzované období z 16 na 33 %.

(74)

Tabulka 19

Objemy a podíly na trhu v případě dovozu z jiných třetích zemí

Podíl na trhu u dovozů z jiných třetích zemí

2002

2003

2004

2005

2006

Procento trhu

16 %

20 %

18 %

24 %

29 %

33 %

Index

100

122

108

144

176

199

Meziroční trend

100

22

–14

36

32

23

Zdroj: Eurostat a údaje o trhu poskytnuté žádajícími výrobci

(75)

Tabulka 20

Hlavní dovozy do EU

Dovozy z jiných třetích zemí v tunách

2002

2003

2004

2005

2006

Čína

859

1 428

1 772

2 236

5 846

8 339

Tchaj-wan

1 101

2 372

1 894

2 540

4 774

5 854

Vietnam

1 835

1 214

767

694

1 224

1 475

Indie

1 522

1 569

1 537

1 763

1 552

2 096

Thajsko

676

1 508

778

558

1 622

2 334

c)   Zotavení z účinků dumpingu

(76)

Jak naznačuje kladný vývoj většiny výše uvedených ukazatelů, ekonomická situace výrobního odvětví Společenství se od roku 2002 až do poloviny roku 2007 částečně zotavila ze škodlivých účinků dumpingových dovozů pocházejících ze dvou dotčených zemí.

5.   Závěry o situaci výrobního odvětví Společenství

(77)

Od roku 2002 vedla platná opatření k částečnému zotavení výrobního odvětví Společenství. Výrobnímu odvětví Společenství se podařilo zvýšit objemy prodeje a ceny. Ukazatelé újmy jako výroba, výrobní kapacita, ziskovost, investice, návratnost investic a produktivita také vykázaly pozitivní vývoj. To dokazuje, že se výrobní odvětví Společenství snažilo zlepšit svou konkurenceschopnost. V důsledku toho jsou od roku 2002 prodeje výrobního odvětví Společenství ziskové.

(78)

Výrobnímu odvětví Společenství se ale nepodařilo využít výhodu podstatného růstu spotřeby ve Společenství a některé pozitivní činitele jsou také výsledkem zániku významného výrobce Společenství ve Spojeném království, jehož aktivity převzaly dvě společnosti podporující žádost.

(79)

Nicméně lze dojít k závěru, že zavedení opatření vůči Koreji a Malajsii mělo pozitivní dopad na ekonomickou situaci výrobního odvětví Společenství.

(80)

Vzhledem k náznakům zotavení výrobního odvětví Společenství nebylo možno dokázat pokračování újmy způsobované dumpingovými dovozy. Proto bylo zkoumáno, zda by se újma vyskytla znovu, kdyby byla opatření zrušena.

F.   PRAVDĚPODOBNOST OPAKOVÁNÍ ÚJMY

(81)

Jak bylo uvedeno výše, kdyby byla opatření zrušena, mají korejští a malajští výrobci potenciál přesměrovat velké vývozní objemy na trh Společenství. Podle žádosti jsou tyto země na vývozních trzích velmi závislé: 75 % v Koreji a 84 % v Malajsii. Navíc se zdá, že jiné vývozní trhy, jako jsou Spojené státy a Japonsko, nemohou pohltit volnou kapacitu, neboť objemy vývozů do těchto zemí jsou již podstatné a tudíž jsou směrovány na trh Společenství. Kromě toho se zdá, že na asijském trhu je všeobecná nadměrná kapacita.

(82)

Pokud jde o ceny, bylo zjištěno ze statistik Spojených států, že korejské a malajské vývozní ceny byly nižší než ceny výrobního odvětví Společenství. I když nebylo možné provést podrobnou analýzu z důvodu mnoha různých druhů výrobků, je pravděpodobné, že tito vývozci své ceny srovnají s velmi nízkými cenami ostatních asijských zemí, aby znovu získali ztracený podíl na trhu. Takové cenové chování, doložené jejich nedostatečnou spoluprací, spojené s jejich schopností dodávat podstatné množství dotčeného výrobku na trh Společenství, naznačuje negativní dopad na výrobní odvětví Společenství.

(83)

Navíc je třeba mít na paměti, že výrobní odvětví Společenství potřebuje zůstat konkurenceschopné při výrobě určitého objemu standardních výrobků, které jsou tudíž v přímé konkurenci s dovozy z Koreje a Malajsie, aby dosáhly úspor z rozsahu.

(84)

Na základě výše uvedeného se vyslovuje závěr, že zrušení opatření by se vší pravděpodobností vedlo k obnovení újmy výrobnímu odvětví Společenství způsobené dumpingovými dovozy.

G.   ZÁJEM SPOLEČENSTVÍ

1.   Úvod

(85)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zjišťováno, zda je prodloužení platnosti antidumpingových opatření v zájmu výrobního odvětví Společenství jako celku nebo ne. Přitom byly posuzovány různé zájmy všech zúčastněných stran, tj. zájmy průmyslu Společenství, dovozců a obchodníků, stejně jako uživatelů dotčeného výrobku. Ze strany uživatelů nebylo nic předloženo.

(86)

Za účelem zhodnocení pravděpodobného vlivu pokračujících opatření nebo ukončení jejich platnosti si Komise vyžádala údaje od všech výše uvedených zúčastněných stran. Komise zaslala výběrové dotazníky šedesáti čtyřem dovozcům dotčeného výrobku a obdržela jedenáct odpovědí. Komise zaslala tento dotazník těmto jedenácti společnostem a obdržela pouze dvě částečné odpovědi, které neposkytují žádný důkaz o tom, že je platná opatření materiálně ovlivnila. Je zřejmé, že dovozci nalezli jiné zdroje dodávek, jak lze vidět na podstatném podílu na trhu (33 %), který mají ostatní třetí země, který ukazuje, že podmínky konkurence na trhu Společenství jsou zajištěny.

(87)

Skutečnost, že současné šetření je přezkumem a že tudíž analyzuje situaci, v níž jsou antidumpingová opatření již zavedena, umožňuje navíc zhodnocení jakéhokoli nežádoucího dopadu na strany dotčené současnými antidumpingovými opatřeními.

(88)

Na tomto základě bylo zkoumáno, zda navzdory závěrům ohledně pravděpodobnosti přetrvávání dumpingu působícího újmu existují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že v daném konkrétním případě není v zájmu Společenství opatření zachovat.

2.   Zájmy výrobního odvětví Společenství

(89)

Výrobní odvětví Společenství prokázalo, že je strukturálně životaschopným odvětvím. To bylo potvrzeno pozitivním vývojem jeho hospodářské situace v době, kdy byla po uložení platných antidumpingových opatření obnovena účinná hospodářská soutěž. Výrobní odvětví Společenství skutečně vyvinulo úsilí, aby racionalizovalo produkci a tudíž jeho konkurenceschopnost vedla v posledních dvou letech posuzovaného období k rozumnému zisku.

(90)

S ohledem na výše uvedené se jeví zachování platných opatření jako nezbytné s cílem čelit negativním účinkům dumpingových dovozů, které by mohly ohrozit existenci výroby Společenství a v konečném důsledku i celou jeho existenci. Je třeba také uvážit, že zrušení dané výroby Společenství by mělo negativní dopad i na navazující odvětví, jejichž počet dodavatelů by se značně snížil.

3.   Zájmy dovozců/obchodníků

(91)

Jak již bylo uvedeno výše, na dotazník zaslaný Komisí odpověděli pouze dva z 64 nezávislých dovozců. Nezmínili ale žádné negativní názory na možné pokračování opatření. Tento nedostatek spolupráce svědčí sám o sobě o tom, že hospodářská situace tohoto odvětví nebyla opatřeními příliš negativně dotčena. To potvrzuje i skutečnost, že dovozci pokračovali v prodeji daného výrobku v podstatných množstvích a dokonce zvýšili v posuzovaném období objem dovozu.

(92)

Byl tedy vyvozen závěr, že hospodářská situace dovozců daného výrobku neutrpěla zavedením antidumpingových opatření, jež jsou v současné době v platnosti. Ze stejných důvodů je tedy velmi málo pravděpodobné, že zachování opatření by způsobilo zhoršení jejich budoucí situace.

4.   Zájmy uživatelů

(93)

Žádní uživatelé se v současném šetření neozvali. Uživateli dotčeného výrobku jsou zejména průmysl petrochemický a stavební. Nedostatek spolupráce svědčí sám o sobě o tom, že potrubní tvarovky představují jen velmi malou část celkových výrobních nákladů a nezdá se, že by jim platná opatření způsobila ztrátu konkurenceschopnosti.

(94)

Z těchto důvodů byl vyvozen závěr, že by zachování opatření na stejné úrovni nezpůsobilo zhoršení situace uživatelů.

5.   Závěr, pokud jde o zájem Společenství

(95)

Šetření ukázalo, že platná antidumpingová opatření umožnila částečné zotavení výrobního odvětví Společenství. Zrušení opatření by ohrozilo proces obnovy výrobního odvětví Společenství a mohlo by vést i k jeho zániku. Proto je zachování opatření v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(96)

Navíc se zdá, že platná opatření neměla v minulosti významný negativní vliv na hospodářskou situaci uživatelů a dovozců. V důsledku toho byl vyvozen závěr, že není žádný závažný důvod k tomu, aby platnost stávajících antidumpingových opatření nebyla nadále zachována.

H.   ANTIDUMPINGOVÁ OPATŘENÍ

(97)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny všechny důležité skutečnosti a úvahy, na jejichž základě mělo být doporučeno, aby byla stávající opatření zachována. Byla jim také poskytnuta lhůta, během níž mohly následně po vyrozumění vznést své námitky. Žádné připomínky z Koreje nebyly obdrženy, jedna připomínka byla přijata z jedné malajské společnosti, ale ne taková, která by mohla vést ke změně výše uvedených závěrů.

(98)

Z výše uvedeného vyplývá, že jak stanoví čl. 11 odst. 2 základního nařízení, antidumpingová cla na dovozy dotčených výrobků pocházejících z Korejské republiky a Malajsie uložená nařízením (EK) č. 1514/2002 by měla zůstat zachována,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo z dovozu potrubních tvarovek (jiných než litých tvarovek, přírub a závitových tvarovek) ze železa nebo oceli (vyjma korozivzdorné oceli), s největším vnějším průměrem nejvýše 609,6 mm, druhu používaného pro svařování natupo nebo jiné účely, pocházejících z Korejské republiky a Malajsie a spadajících pod kódy KN ex 7307 93 11, ex 7307 93 19, ex 7307 99 30 a ex 7307 99 90 (kódy TARIC 7307931191, 7307931193, 7307931194, 7307931195, 7307931199, 7307931991, 7307931993, 7307931994, 7307931995, 7307931999, 7307993092, 7307993093, 7307993094, 7307993095, 7307993098, 7307999092, 7307999093, 7307999094, 7307999095, 7307999098).

2.   Sazba konečného antidumpingového cla, která se použije na čistou cenu s dodáním na hranice Společenství před proclením, je pro výrobky popsané v odstavci 1 a vyrobené níže uvedenými společnostmi stanovena takto:

Země

Společnost

Celní sazba

(%)

Doplňkový kód TARIC

Malajsie

 

Anggerik Laksana Sdn Bhd,

Selangor Darul Ehsan

59,2

A324

 

Všechny ostatní společnosti

75

A999

Korejská republika

 

Všechny společnosti

44

3.   Pokud není uvedeno jinak, použijí se platné předpisy týkající se cel.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Lucemburku dne 13. října 2008.

Za Radu

předseda

B. KOUCHNER


(1)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 228, 24.8.2002, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 139, 6.6.2003, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 355, 1.12.2004, s. 4.

(5)  Úř. věst. L 355, 1.12.2004, s. 9.

(6)  Úř. věst. L 116, 29.4.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 286, 23.11.2006, s. 8.

(8)  Úř. věst. C 192, 18.8.2007, s. 15.


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/32


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1002/2008

ze dne 15. října 2008

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 138 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Nařízení (ES) č. 1580/2007 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XV uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 138 nařízení (ES) č. 1580/2007 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 16. října 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 15. října 2008.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

MA

73,5

MK

51,9

TR

86,7

ZZ

70,7

0707 00 05

MK

81,9

TR

100,5

ZZ

91,2

0709 90 70

TR

117,4

ZZ

117,4

0805 50 10

AR

77,7

TR

104,7

UY

95,7

ZA

84,1

ZZ

90,6

0806 10 10

BR

261,2

TR

97,8

US

224,7

ZZ

194,6

0808 10 80

AR

67,2

CL

64,0

CN

53,8

MK

37,6

NZ

89,9

US

121,5

ZA

82,2

ZZ

73,7

0808 20 50

CL

60,3

CN

50,9

TR

128,9

ZA

83,4

ZZ

80,9


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/34


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1003/2008

ze dne 15. října 2008,

kterým se stanoví dovozní clo v odvětví obilovin platné ode dne 16. října 2008

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1249/96 ze dne 28. června 1996, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o dovozní cla v odvětví obilovin (2), a zejména na čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se dovozní clo za produkty kódů KN 1001 10 00, 1001 90 91, ex 1001 90 99 [vysoce jakostní pšenice obecná], 1002, ex 1005, jiná než hybridní osivo, a ex 1007, jiná než hybridy k setí, rovná intervenční ceně platné pro uvedené produkty při dovozu, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF platnou pro dotyčnou zásilku. Uvedené clo však nesmí překročit celní sazbu společného celního sazebníku.

(2)

Podle čl. 136 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 se pro účely výpočtu dovozního cla podle odstavce 1 uvedeného článku pro uvedené produkty pravidelně stanoví reprezentativní dovozní ceny CIF.

(3)

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96 je cenou pro výpočet dovozního cla produktů kódů KN 1001 10 00, 1001 90 91, ex 1001 90 99 (vysoce jakostní pšenice obecná), 1002 00, 1005 10 90, 1005 90 00 a 1007 00 90 denní reprezentativní dovozní cena CIF určená postupem podle článku 4 uvedeného nařízení.

(4)

Je třeba stanovit dovozní cla použitelná ode dne 16. října 2008 až do doby, kdy budou stanovena nová dovozní cla a vstoupí v platnost.

(5)

Nicméně v souladu s nařízením Komise (ES) č. 608/2008 ze dne 26. června 2008 o dočasném pozastavení dovozních cel na některé obiloviny pro hospodářský rok 2008/2009 (3), se platnost některých cel stanovených tímto nařízením pozastavuje,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Počínaje dnem 16. října 2008 jsou dovozní cla v odvětví obilovin uvedená v čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanovena v příloze I tohoto nařízení na základě údajů uvedených v příloze II.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 16. října 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 15. října 2008.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 161, 29.6.1996, s. 125.

(3)  Úř. věst. L 166, 27.6.2008, s. 19.


PŘÍLOHA I

Dovozní cla za produkty podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 použitelná ode dne 16. října 2008

Kód KN

Popis zboží

Dovozní clo (1)

(EUR/t)

1001 10 00

PŠENICE tvrdá vysoké jakosti

0,00 (2)

střední jakosti

0,00 (2)

nízké jakosti

0,00 (2)

1001 90 91

PŠENICE obecná, k setí

0,00

ex 1001 90 99

PŠENICE obecná vysoké jakosti, jiná než osivo

0,00 (2)

1002 00 00

ŽITO

19,11 (2)

1005 10 90

KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo

0,00

1005 90 00

KUKUŘICE, jiná než osivo (3)

0,00 (2)

1007 00 90

zrna ČIROKU, jiná než hybridy k setí

19,11 (2)


(1)  Pro zboží, které je do Společenství dopravováno přes Atlantický oceán nebo Suezským průplavem může podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1249/96 dovozce získat snížení cla ve výši:

3 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází ve Středozemním moři,

2 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází v Dánsku, Estonsku, Irsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Finsku, Švédsku, Spojeném království nebo na atlantickém pobřeží Iberského poloostrova.

(2)  V souladu s nařízením (ES) č. 608/2008 se použití tohoto práva pozastavuje.

(3)  Dovozci může být poskytnuto paušální snížení ve výši 24 EUR/t, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1249/96.


PŘÍLOHA II

Prvky výpočtu cel stanovených v příloze I

1.10.2008-14.10.2008

1.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

(EUR/t)

 

Pšenice obecná (1)

Kukuřice

Pšenice tvrdá, vysoké jakosti

Pšenice tvrdá, střední jakosti (2)

Pšenice tvrdá, nízké jakosti (3)

Ječmen

Burza

Minnéapolis

Chicago

Kotace

195,25

123,95

Cena FOB USA

281,83

271,83

251,83

116,56

Prémie – Záliv

15,20

Prémie – Velká jezera

4,76

2.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 1249/96:

Náklady za přepravu: Mexický záliv–Rotterdam:

22,09 EUR/t

Náklady za přepravu: Velká jezera–Rotterdam:

21,36 EUR/t


(1)  Kladná prémie 14 EUR/t zahrnuta (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).

(2)  Záporná prémie 10 EUR/t (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).

(3)  Záporná prémie 30 EUR/t (čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1249/96).


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/37


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1004/2008

ze dne 15. října 2008,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1725/2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní účetní standard (IAS) 39 a mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 7

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (1), a zejména na čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 1725/2003 ze dne 29. září 2003 (2) byly přijaty některé mezinárodní standardy a výklady, které existovaly ke dni 14. září 2002.

(2)

Dne 13. října 2008 Výbor pro mezinárodní účetní standardy (IASB) přijal změny mezinárodního účetního standardu (IAS) 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování a mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 7 Finanční nástroje: zveřejňování, dále jen „změny IAS 39 a IFRS 7“. Změny IAS 39 a IFRS 7 umožňují reklasifikaci některých finančních nástrojů z kategorie „držené za účelem obchodování“ za neobvyklých okolností. Má se za to, že současná krize ve finanční oblasti představuje takovou neobvyklou okolnost, jež by odůvodnila to, že společnosti tuto možnost využijí.

(3)

V souladu se změnami IAS 39 a IFRS 7 by se společnostem mělo umožnit reklasifikovat některé finanční nástroje od 1. července 2008.

(4)

Výsledky konzultace skupiny technických odborníků (TEG) při Evropské poradní skupině pro účetní výkaznictví (EFRAG) potvrzují, že změny IAS 39 a IFRS 7 splňují technická kritéria pro přejímání stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1606/2002. V souladu s rozhodnutím Komise 2006/505/ES ze dne 14. července 2006, kterým se zřizuje prověřovací skupina pro poradenství v oblasti standardů, jejímž úkolem je poskytovat Komisi poradenství v otázce objektivity a neutrality stanovisek Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) (3), prověřovací skupina pro poradenství v oblasti standardů posoudila stanovisko EFRAG při schválení a sdělila Evropské komisi, že je vyvážené a objektivní.

(5)

Nařízení (ES) č. 1725/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Vzhledem ke stávajícímu neklidu ve finanční oblasti a ke skutečnosti, že s některými finančními nástroji se již neobchoduje nebo že se související finanční trhy staly nečinnými nebo se dostaly do těžkostí, je třeba, aby změny umožňující reklasifikaci některých finančních nástrojů byly použitelné ihned, takže toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve.

(7)

Opatření stanovená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Regulativního výboru pro účetnictví,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V příloze nařízení (ES) č. 1725/2003 se mezinárodní účetní standard IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování a mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 7 Finanční nástroje: zveřejňování mění tak, jak je stanoveno v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 15. října 2008.

Za Komisi

Charlie McCREEVY

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 261, 13.10.2003, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 199, 21.7.2006, s. 33.


PŘÍLOHA

MEZINÁRODNÍ ÚČETNÍ STANDARDY

IAS 39

Změny IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování

IFRS 7

Změny IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování

Reprodukce je povolena v rámci Evropského hospodářského prostoru. Všechna stávající práva vyhrazena mimo EHP s výjimkou práva na reprodukci za účelem osobního použití nebo jiného poctivého zacházení. Další informace lze získat od IASB na internetové stránce www.iasb.org

Reklasifikace finančních aktiv (změny IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování a IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování)

Novela IAS 39

Odstavec 50 se nahrazuje tímto a vkládají se nové odstavce 50B–50F a 103G, které znějí:

OCEŇOVÁNÍ

Reklasifikace

50

Účetní jednotka:

(a)

nesmí reklasifikovat derivát z reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty během jeho držby nebo emitování;

(b)

nesmí reklasifikovat žádný finanční nástroj z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty, pokud byl při prvotním zaúčtováním jednotkou určen v reálné hodnotě vykázané do zisku nebo do ztráty; a

(c)

smí, pokud už finanční aktivum není drženo za účelem prodeje nebo zpětné koupě v blízké budoucnosti (bez ohledu na to, že finanční aktivum mohlo být získáno nebo vzniknout hlavně za účelem prodeje nebo zpětné koupě v blízké budoucnosti), reklasifikovat uvedené finanční aktivum z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty, pokud jsou splněny požadavky odstavce 50B nebo 50D.

Účetní jednotka nesmí žádný finanční nástroj po jeho prvotním zaúčtování reklasifikovat do kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo ztráty.

50B

Finanční aktivum, na něž se použije odstavec 50(c) (kromě finančního aktiva druhu popsaného v odstavci 50D), lze reklasifikovat z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty pouze za neobvyklých okolností.

50C

Pokud jednotka reklasifikuje finanční aktivum z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty v souladu s odstavcem 50B, uvedené finanční aktivum se musí reklasifikovat v reálné hodnotě ke dni reklasifikace. Zisk nebo ztráta již vykázané v hospodářském výsledku nesmí být stornovány. Reálná hodnota finančního aktiva ke dni reklasifikace se stává jeho novou pořizovací cenou, případně novou zůstatkovou hodnotou.

50D

Finanční aktivum, na něž se použije odstavec 50(c) a jež by odpovídalo definici úvěrů a pohledávek (pokud se toto finanční aktivum nemuselo klasifikovat jako držené za účelem obchodování při prvotním zaúčtování), může být reklasifikováno z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty, pokud účetní jednotka hodlá a je s to držet toto finanční aktivum v předvídatelné budoucnosti nebo až do splatnosti.

50E

Finanční aktivum klasifikované jako realizovatelné, jež by odpovídalo definici úvěrů a pohledávek (pokud nebylo označeno jako realizovatelné), může být reklasifikováno z kategorie realizovatelné do kategorie úvěrů a pohledávek, pokud účetní jednotka hodlá a je s to držet toto finanční aktivum v předvídatelné budoucnosti nebo až do splatnosti.

50F

Pokud účetní jednotka reklasifikuje finanční aktivum z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty podle odstavce 50D nebo z kategorie realizovatelné podle odstavce 50E, musí reklasifikovat toto finanční aktivum v reálné hodnotě ke dni reklasifikace. U finančního aktiva reklasifikovaného podle odstavce 50D se nesmí stornovat žádný zisk nebo ztráta již vykázané v hospodářském výsledku. Reálná hodnota finančního aktiva ke dni reklasifikace se stává jeho novou pořizovací cenou, případně novou zůstatkovou hodnotou. U finančního aktiva reklasifikovaného z kategorie realizovatelné podle odstavce 50E se předchozí zisk nebo ztráta z uvedeného aktiva, jež byly vykázány v jiném souhrnném výnosu podle odstavce 55(b), zaúčtují v souladu s odstavcem 54.

DATUM ÚČINNOSTI A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

103G

Reklasifikace finančních aktiv (změny IAS 39 a IFRS 7) vydaná v říjnu 2008 změnila odstavce 50 a AG8 a vložila nové odstavce 50B–50F. Účetní jednotka bude uvedené změny používat ode dne 1. července 2008. Účetní jednotka nesmí reklasifikovat finanční aktivum podle odstavce 50B, 50D nebo 50E před 1. červencem 2008. Jakákoli reklasifikace finančního aktiva učiněná v obdobích začínajících dnem 1. listopadu 2008 nebo později se stane účinnou až ode dne, kdy bude reklasifikace učiněna. Žádnou reklasifikaci finančního aktiva podle 50B, 50D nebo 50E nelze použít retrospektivně na vykazovaná období, jež skončila přede dnem nabytí účinnosti stanoveným v tomto odstavci.

V dodatku A Aplikační příručka se odstavec AG8 nahrazuje tímto:

Efektivní úroková míra

AG8

Pokud účetní jednotka zreviduje své odhady plateb nebo příjmů, musí přizpůsobit účetní hodnotu finančního aktiva nebo finančního závazku (nebo skupiny finančních nástrojů) tak, aby zohlednila skutečné a revidované odhadované peněžní toky. Účetní jednotka vypočítá novou účetní hodnotu přepočtem současné hodnoty odhadovaných budoucích peněžních toků při původní platné úrokové míře finančního nástroje. Přizpůsobení se účtuje do nákladů nebo do výnosů. Pokud je finanční aktivum reklasifikováno podle odstavce 50B, 50D nebo 50E a účetní jednotka následně zvýší jeho odhady budoucích peněžních příjmů v důsledku zvýšené dobytnosti uvedených peněžních příjmů, vykáže se dopad uvedeného zvýšení jakožto úprava efektivní úrokové míry ode dne změny v odhadu, a nikoli jako úprava účetní hodnoty aktiva ke dni změny v odhadu.

Novela IFRS 7

Odstavec 12 se nahrazuje tímto a vkládají se nové odstavce 12A a 44E, které znějí:

VÝZNAM FINANČNÍCH NÁSTROJŮ PRO FINANČNÍ POZICI A FINANČNÍ VÝKONNOST

Výkaz o finančním stavu

Reklasifikace

12

Jestliže účetní jednotka reklasifikovala finanční aktivum (podle odstavců 51–54 IAS 39) na aktivum oceňované:

(a)

v pořizovací ceně nebo zůstatkové hodnotě místo reálné hodnoty; nebo

(b)

v reálné hodnotě místo pořizovací ceny či zůstatkové hodnoty,

zveřejní výši částky reklasifikované do každé kategorie a z každé kategorie a důvod uvedené reklasifikace.

12A

Jestliže účetní jednotka reklasifikovala finanční aktivum z kategorie reálné hodnoty vykázané do zisku nebo do ztráty podle odstavce 50B nebo 50D IAS 39 nebo z kategorie realizovatelné podle odstavce 50E IAS 39, zveřejní:

(a)

výši částky reklasifikované do každé kategorie a z každé kategorie;

(b)

u každého vykazovaného období až do odúčtování účetní hodnotu a reálnou hodnotu všech finančních aktiv, jež byla reklasifikována ve stávajícím vykazovaném období i v předchozích vykazovaných obdobích;

(c)

jestliže bylo finanční aktivum reklasifikováno podle odstavce 50B, že se jednalo o neobvyklou situaci, a skutečnosti a okolnosti nasvědčující tomu, že se jednalo o neobvyklou situaci;

(d)

u vykazovaného období, během něhož bylo finanční aktivum reklasifikováno, zisk nebo ztrátu v reálné hodnotě finančního aktiva vykázané do zisku nebo do ztráty nebo do jiného souhrnného příjmu v uvedeném vykazovaném období i v předchozím vykazovaném období;

(e)

u každého vykazovaného období po reklasifikaci (včetně vykazovaného období, během něhož bylo finanční aktivum reklasifikováno) až do odúčtování finančního aktiva zisk nebo ztrátu v reálné hodnotě, jež by byly vykázány do zisku nebo do ztráty nebo do jiného souhrnného příjmu, pokud by finanční aktivum nebylo reklasifikováno, a zisk, ztrátu, výnos nebo náklad vykázané do zisku nebo do ztráty; a

(f)

efektivní úrokovou míru a odhadované částky peněžních toků, jejichž zpětné získání účetní jednotka očekává, ke dni reklasifikace finančního aktiva.

DATUM ÚČINNOSTI A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

44E

Reklasifikace finančních aktiv (změny IAS 39 a IFRS 7) vydaná v říjnu 2008 změnila odstavec 12 a vložila nový odstavec 12A. Účetní jednotka bude uvedené změny používat ode dne 1. července 2008.


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Komise

16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/42


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 10. října 2008,

kterým se na rozpočtový rok 2008 stanoví konečné finanční příděly členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 na určitý počet hektarů

(oznámeno pod číslem K(2008) 5738)

(Pouze bulharské, španělské, české, německé, řecké, francouzské, italské, maďarské, maltské, portugalské, rumunské, slovinské a slovenské znění je závazné)

(2008/799/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (1), a zejména na čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Pravidla pro restrukturalizaci a přeměnu vinic jsou stanovena nařízením (ES) č. 1493/1999 a nařízením Komise (ES) č. 1227/2000 ze dne 31. května 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají produkčního potenciálu (2).

(2)

Předpisy pro finanční plánování a účast na financování systému restrukturalizace a přeměny uvedené v nařízení (ES) č. 1227/2000 stanoví, že odkazy na určitý rozpočtový rok jsou považovány za odkazy na uskutečněné platby členských států mezi 16. říjnem daného roku a 15. říjnem roku následujícího.

(3)

V souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 1493/1999 Komise každoročně předběžně přidělí prostředky členským státům na základě objektivních kritérií s přihlédnutím k jednotlivým situacím a potřebám, jakož i na základě úsilí, jež má být vynaloženo k dosažení cílů tohoto režimu.

(4)

Komise stanovila orientační finanční příděly na hospodářský rok 2007/2008 rozhodnutím 2007/719/ES (3).

(5)

Podle čl. 17 odst. 4 nařízení (ES) č. 1227/2000 se v případě, že skutečné výdaje členského státu na hektar překročí výdaje stanovené počátečním přídělem, uplatní sankce. Za rozpočtový rok 2008 se tato sankce ve výši 6 169 EUR uplatní v případě Slovenska.

(6)

Podle čl. 16 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1227/2000 mohou členské státy v průběhu běžného rozpočtového roku předložit další žádost. V rozpočtovém roce 2008 tak učinily Česká republika, Španělsko, Itálie, Maďarsko a Rumunsko.

(7)

Podle čl. 17 odst. 3 nařízení (ES) č. 1227/2000 se žádosti o další financování zaslané Komisi členskými státy zohledňují poměrně, kdy je za základ brána částka použitelná poté, co se součet všech částek pro jednotlivé členské státy nahlášených podle čl. 16 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení odečte od celkové částky přidělené členským státům. Toto ustanovení se na rozpočtový rok 2008 použije v případě České republiky, Španělska, Itálie, Maďarska a Rumunska. Protože částky v žádostech o další financování předložených těmito členskými státy jsou nižší než dostupná částka určená k přerozdělení, mohlo být všem žádostem uvedených členských států vyhověno,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Konečné finanční příděly pro hospodářský rok 2007/2008 dotčeným členským státům na restrukturalizaci a přeměnu vinic na určitý počet hektarů podle nařízení (ES) č. 1493/1999 pro období rozpočtového roku 2008 jsou stanoveny v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Bulharské republice, České republice, Spolkové republice Německo, Řecké republice, Španělskému království, Francouzské republice, Italské republice, Kyperské republice, Lucemburskému velkovévodství, Maďarské republice, Republice Malta, Rakouské republice, Portugalské republice, Rumunsku, Republice Slovinsko a Slovenské republice.

V Bruselu dne 10. října 2008.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 143, 16.6.2000, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 289, 7.11.2007, s. 59.


PŘÍLOHA

KONEČNÉ FINANČNÍ PŘÍDĚLY PRO HOSPODÁŘSKÝ ROK 2007/2008

(rozpočtový rok 2008)

Členský stát

Plocha (ha)

Finanční příděl (EUR)

Bulharsko

1 200

9 013 796

Česká republika

706

11 883 827

Německo

1 406

12 097 072

Řecko

647

6 360 118

Španělsko

21 154

169 516 302

Francie

8 977

69 071 668

Itálie

12 358

101 761 476

Kypr

150

2 131 684

Lucembursko

5

38 001

Maďarsko

1 852

14 813 090

Malta

3

38 157

Rakousko

888

5 068 342

Portugalsko

2 711

23 511 590

Rumunsko

4 205

35 050 228

Slovinsko

124

2 401 900

Slovensko

228

863 646

Celkem

56 614

463 620 897


IV Jiné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR

Smíšený výbor EHP

16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/45


ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 318/05/KOL

ze dne 14. prosince 2005

o ukončení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 1 odst. 2 v části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru ohledně osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků v souvislosti se založením společnosti Entra Eiendom AS (Norsko)

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (1), a zejména na článek 61 až 63 a protokol 26 této dohody,

s ohledem na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (2), a zejména na článek 24 a článek 1 v části I protokolu 3 této dohody,

s ohledem na Pokyny Kontrolního úřadu (3) pro použití a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP,

vyzývajíce zúčastněné strany, aby předložily své připomínky podle výše uvedených ustanovení (4), a s ohledem na jejich připomínky,

VZHLEDEM K TĚMTO DŮVODŮM:

I.   SKUTEČNOSTI

1.   Postup a korespondence

Dopisem ze dne 22. května 2002 (dok. č. 02-3856 D) požádal Kontrolní úřad norskou vládu o předání příslušných informací týkajících se založení společnosti Entra Eiendom AS (dále jen „Entra“), aby mohl posoudit, zda bylo založení uvedeného podniku v souladu s pravidly státní podpory. Norské úřady odpověděly dopisem zaslaným prostřednictvím Zastoupení Norska při Evropské unii ze dne 25. června 2002, kterým byl předán dopis Ministerstva práce a státní správy ze dne 20. června 2002. Oba dopisy Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dne 26. června 2002 (dok. č. 02-4850 A).

Dopisem ze dne 10. října 2002 (dok. č. 02-7036 D) si Kontrolní úřad vyžádal další informace. Dopis se zabýval v bodě 1 osvobozením od poplatků za dokumenty a registračních poplatků v souvislosti se změnou vlastnictví nemovitosti a v bodě 2 srážkou odhadní hodnoty na základě zvláštních podmínek ukončení pronájmu. Norské úřady předložily dodatečné informace dopisem zaslaným prostřednictvím Zastoupení Norska při Evropské unii ze dne 14. listopadu 2002, kterým byl předán dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 7. listopadu 2002. Oba dopisy Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dne 14. listopadu 2002 (dok. č. 02-8219 A).

Faxem Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 9. prosince 2002, který Kontrolní úřad přijal a zaevidoval tentýž den (dok. č. 02-8912 A) požádala norská vláda Kontrolní úřad, aby předložil svůj závěr ve věci založení společnosti Entra. Dopisem ze dne 17. prosince 2002 (dok. č. 02-9062 D) adresovaným Zastoupení Norska při Evropské unii informoval Kontrolní úřad norské úřady, že by mohl uzavřít část případu týkající se srážky odhadní hodnoty na základě zvláštních podmínek ukončení pronájmu, v závislosti na předložení dodatečné specifikované a podrobné dokumentace týkající se této otázky.

Tato podrobná dokumentace byla předložena telefaxem Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 23. ledna 2003, který Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dne 23. ledna 2003 (dok. č. 03-424 A). Dopisem norské misi v Evropské unii ze dne 31. ledna 2003 (dok. č. 03-588 D) informoval Kontrolní úřad norské úřady, že vzhledem k tomu, že zřejmě nešlo o žádnou podporu, „nebude mít žádné námitky proti stanovení hodnoty nemovitostí převedených z norského státu na společnost Entra Eiendom AS v počáteční rozvaze.“ Kontrolní úřad však zdůraznil, že tímto prohlášením není dotčena otázka poplatků za dokumenty a registračních poplatků.

V dopise ze dne 2. dubna 2003 (dok. č. 03-1827 D) se Kontrolní úřad ještě jednou vrátil k otázce osvobození od registračních poplatků a spotřební daně a požádal norské úřady, aby poskytly dodatečné a vysvětlující informace. Dodatečné informace poskytlo Zastoupení Norska při Evropské unii dopisem ze dne 5. června 2003, kterým byl předán dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 4. června 2003. Oba dopisy Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dne 10. června 2003 (dok. č. 03-3631 A).

Dne 16. června 2004 rozhodl Kontrolní úřad zahájit formální vyšetřovací řízení (rozhodnutí č. 132/04/KOL). Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo zveřejněno dne 23. prosince 2004.

Faxem ze dne 13. srpna 2004 (ref. 290206) a dopisem Zastoupení Norska při Evropské unii ze dne 17. srpna 2004, které Kontrolní úřad přijal a zaevidoval dne 18. srpna 2004 (ref. 290456), požádaly norské úřady o prodloužení lhůty pro předložení připomínek o jeden měsíc.

Dopisem ze dne 17. srpna 2004 (ref. 290305) schválil Kontrolní úřad prodloužení uvedené lhůty o jeden měsíc.

Faxem ze dne 16. září 2004 (ref. 292867) a dopisem Zastoupení Norska při Evropské unii ze dne 20. září 2004, kterým byl předán dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 16. září 2004, které Kontrolní úřad přijal a zaevidoval dne 21. září 2004 (ref. 293392), předložily norské úřady připomínky k rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení. Norské úřady dospěly k závěru, že osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků v případě založení společnosti Entra nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

V rámci jednoměsíční lhůty po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie neobdržel Kontrolní úřad od ostatních zúčastněných stran žádné připomínky.

Dopisem ze dne 4. května 2005, který Kontrolní úřad přijal a zaevidoval dne 9. května 2005 (ref. 318691), předložila právnická společnost Selmer zastupující společnost Entra připomínky k rozhodnutí Kontrolního úřadu zahájit formální vyšetřovací řízení (viz bod 3.4 dále).

Uvedená věc byla projednána na schůzce v Oslu dne 19. května 2005 za účasti zástupců různých norských ministerstev a Kontrolního úřadu.

Faxem Ministerstva pro modernizaci ze dne 26. července 2005 (ref. 327938) a dopisem Zastoupení Norska při Evropské unii ze dne 1. srpna 2005, který byl přijat a zaevidován dne 3. srpna 2005 (ref. 329110), kterým byl předán dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 30. června 2005, předložily norské úřady další informace týkající se toho, zda osvobození od uvedených poplatků představuje ekonomickou výhodu pro společnost Entra. Ministerstvo obchodu a průmyslu dospělo k závěru, že toto osvobození pro společnost Entra žádnou výhodu nepředstavuje.

2.   Založení společnosti Entra

2.1   Návrh na založení nové společnosti s ručením omezeným

Dne 4. června 1999 předložila norská vláda reorganizaci veřejného orgánu Ředitelství pro veřejné stavby a nemovitosti („Statsbygg“) a založení společnosti Entra (5). Tentýž den vláda předložila zvláštní zákon o převodu části činností Statsbygg v oblasti nemovitostí na společnost s ručením omezeným pro účely vyřešení určitých přechodných otázek týkajících se transformace a založení společnosti Entra (6). Odstavec 3 tohoto zákona (dále jen „sporný zákon“) stanoví, že změna zápisu v katastru nemovitostí a v dalších veřejných registrech má být provedena změnou názvu. V důsledku toho nebyla společnost Entra povinna platit poplatky za dokumenty a registrační poplatky, přestože byla zapsána jako držitel vlastnických práv v katastru nemovitostí.

Statsbygg je správní orgán „(Forvaltningsbedrift)“ podřízený Ministerstvu pro modernizaci. Statsbygg jedná jménem norské vlády jako řídící a poradní orgán v oblasti výstavby a majetkových záležitostí a nabízí prostory vládním organizacím. Statsbygg nadále provozuje a spravuje nemovitosti, které nebyly převedeny na společnost Entra. Statsbygg v současné době spravuje přibližně 2,2 mil. m2 plochy v Norsku i v zahraničí. Portfolio majetku tvoří úřední budovy, školy, obytné a účelové budovy po celé zemi, velvyslanectví a rezidence mimo území Norska. Roční rozpočet na budovy je přibližně 2,3 miliard NOK (přibližně 288 milionů EUR). Statsbygg má 669 zaměstnanců (údaj z října 2005) (7).

V dokumentu St. prp. nr. 84 (1998–1999) se mimo jiné stanoví, že účelem reorganizace je vyjasnění různých úloh Statsbygg a zajištění účinnějšího využití budov ve vlastnictví státu. Pro zajištění lepších rámcových podmínek té části orgánu Statsbygg, jíž konkurují jiné soukromé podniky, mají být budovy provozované na konkurenčním trhu („konkuranseutsatte bygg“) odděleny od budov pro zvláštní účely a mají se stát součástí nového portfolia nemovitostí ve vlastnictví společnosti Entra. Vláda naznačila, že v pozdějším stádiu existuje další možnost, a to prodat část společnosti do soukromého vlastnictví.

Entra má ve svých stanovách toto ustanovení o předmětu a účelu činnosti společnosti: „Hlavním účelem společnosti je poskytnout prostory státním orgánům. Společnost může vlastnit, nakupovat, prodávat, provozovat a spravovat nemovitosti a provádět další obchodní činnost s tím spojenou. Společnost může též vlastnit akcie nebo podíly v jiných společnostech, které provádějí činnosti uvedené v předchozí větě“ (neoficiální překlad Kontrolního úřadu).

2.2   Počáteční rozvaha společnosti Entra

V návrhu předloženém parlamentu vypracovala norská vláda základní zásady pro převod aktiv do nového podniku. Nebyly učiněny žádné závěry ohledně skutečné hodnoty aktiv, která mají být převedena. Pouze se konstatuje, že tato otázka bude řešena v pozdějším stádiu, neboť jak je zde uvedeno: „konečná verze počáteční rozvahy společnosti bude začleněna do rozpočtu pro rok 2000“  (8). Nebyla stanovena ani žádná konkrétní metodika pro stanovení této hodnoty.

V období ode dne 4. června 1999 do 22. června 2000, kdy bylo na základě královského výnosu stanoveno konečné ocenění, byla provedena rozsáhlá kontrola hodnoty aktiv, která měla být převedena. Cílem bylo stanovit správnou hodnotu transakce v souladu se zásadami uvedenými v návrhu č. 84 (1998–99) pro převod aktiv. Bylo zváženo několik metod a předpokladů pro stanovení této ceny.

Za prvé, Statsbygg zadal nezávislé poradenské společnosti Catella Eiendom Consult AS (CEC), aby provedla ocenění nemovitostí určených k převodu. Toto ocenění bylo provedeno v souladu s rámcem oceňování Norské asociace oceňovatelů a odhadců tak, že byla každá nemovitost oceněna, poté byly jednotlivé hodnoty sečteny a byla získána celková hodnota portfolia. Výsledná hodnota činila 3 852 110 000 NOK. Toto ocenění později zkontrolovala Norská asociace oceňovatelů a odhadců, která dospěla k závěru, že výsledná hodnota je přijatelná, avšak obezřetně stanovená.

Za druhé, Statsbygg provedl své vlastní ocenění uvedených aktiv podle odlišné metodiky. Za základ pro své výpočty použil metodu diskontovaného peněžního toku pro celé portfolio namísto samostatného výpočtu hodnoty každé nemovitosti a jejich součtu. Výsledná hodnota byla 3 137 500 000 NOK.

Za třetí, Ministerstvo správy též provedlo ocenění na základě stejných zásad, které použil Statsbygg, ale s odlišnými předpoklady. Výsledná hodnota byla 3 337 500 000 NOK.

Pásmo mezi nejvyšším a nejnižším hodnocením v tomto bodě bylo 714 610 000 NOK neboli rozdíl ve výši 22 % vzhledem k nejnižší přepokládané ceně. Bez zacházení do podrobností je třeba poznamenat, že se použité metody významně liší. Tento poznatek vyplynul i z nezávislého auditu, který provedla společnost PricewaterhouseCoopers (PWC), kde byly tři výše uvedené hodnoty posuzovány.

Ve svém posouzení dospěla společnost PWC k závěru, že vzhledem k velkým rozdílům v metodice by bylo podrobné srovnání mezi třemi uvedenými posouzeními složité a hlavně by nemělo velký význam. Závěr společnosti zněl: „Podle našeho názoru jsou všechny tři uvedené hodnoty v rámci přijatelného pásma“. Dále společnost PWC zdůraznila, že nebylo možno dospět k nějakému konkrétnímu číslu, které by bylo považováno za „správnou“ hodnotu. Tato cena je spíše předmětem jednání mezi příslušnými stranami, a může tedy kolísat v závislosti na použitých předpokladech.

Za čtvrté, ministerstvo se rozhodlo ještě jednou posoudit uvedenou hodnotu. Po rozsáhlých diskuzích ohledně toho, zda by na tržní hodnotu nemovitostí měla mít dopad skutečnost, že vládní agentury byly schopny ukončit svůj pronájem s dvanáctiměsíční výpovědí, byla nyní hodnota nemovitostí stanovena ve výši 2 837 550 000 NOK. Tato hodnota byla předložena Stortinget (9) v souvislosti se státním rozpočtem na období 1999–2000. V tomto návrhu však bylo vyhrazeno právo vlády na konečné úpravy.

Za páté, tohoto práva na úpravu konečné verze rozvahy ministerstvo využilo a mimo jiné po úpravě smluv společnosti Entra o pronájmu a z toho vyplývajících dalších změn předpokladů uvedeného modelu dospělo k vyšší hodnotě. Královským výnosem byla hodnota v konečné verzi počáteční rozvahy stanovena ve výši 3 222 871 000 NOK.

Uvedený proces je shrnut níže. Jak je vidět, navržené pásmo hodnot se pohybuje v rozsahu od 3 852 110 000 NOK do 2 837 550 000 NOK. Tento rozdíl ve výši 1 014 560 000 NOK neboli 35,8 % vzhledem k nejnižší ceně lze vysvětlit rozdíly v použité metodice i v předpokladech použitých v jednotlivých modelech.

Ocenění provedené společností Catella Eiendoms Consult (CEC) (10)

3 852 110 000 NOK

Doporučení orgánu Statsbygg

3 137 500 000 NOK

Ocenění ministerstva

3 337 500 000 NOK

Hodnota přehodnocená ministerstvem z hlediska podmínek ukončení pronájmů (11)

2 837 550 000 NOK

Konečná verze počáteční rozvahy (12)

3 222 871 000 NOK

Konečná verze počáteční rozvahy vycházela z diskontovaného peněžního toku celkového portfolia tak, jak byl použit v původním doporučení Statsbygg, avšak s určitými změnami v předpokladech.

Entra byla původně zřízena jako „minimální“ společnost založená na vkladech v hotovosti. Následně stát převedl majetek, kapitál a zaměstnance (aktiva a pasiva) s účinností ode dne 1. července 2000 na společnost Entra výměnou za vydání akcií. Vlastnictví a vlastnická práva k předmětným majetkům byla převedena z norského státu na společnost Entra a zapsána pod názvem společnosti Entra. Na základě zákona zřizujícího společnost Entra nebyly placeny žádné poplatky za dokumenty a registrační poplatky. Jde o společnost s ručením omezeným, jejímž výlučným vlastníkem je norský stát.

V roce 2004 dosáhla společnost (skupina (13)) zisku z běžné činnosti ve výši 1 072 milionů NOK (zhruba 128 milionů EUR (14)) a zisku před zdaněním ve výši 134 milionů NOK (zhruba 16 milionů EUR). Konsolidované vlastní jmění (účetní hodnota) skupiny ke dni 31. prosince 2004 činilo 1 288 milionů NOK (zhruba 154 milionů EUR). Na konci roku dosáhlo portfolio majetku skupiny hodnoty (účetní hodnota) 8 768 milionů NOK (zhruba 1 047 milionů EUR). Ke dni 31. prosince 2004 měla společnost Entra 133 zaměstnanců. Celkové portfolio majetku tvořilo přibližně 110 nemovitostí na celkové ploše o rozloze přibližně 900 000 m2  (15).

Podle norských úřadů se simulovaný akumulovaný poplatek za dokumenty odhaduje na 80 571 775 NOK a nárůst registračního poplatku je odhadován ve výši 147 300 NOK (150 nemovitostí * 982 NOK), celkově 80 719 075 NOK (zhruba 9,87 milionů EUR) (16).

3.   Posouzení norské vlády ohledně toho, zda je osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků v souladu s ustanoveními o státní podpoře obsaženými v Dohodě o EHP

3.1   Posouzení vlády předložené v souvislosti se založením společnosti Entra

Posouzení norské vlády ohledně toho, zda je osvobození od kolkovného a registračních poplatků v souladu s ustanoveními o státní podpoře obsaženými v Dohodě o EHP, je uvedeno v návrhu č. 84 (1998–99), kapitola 7.6.1 v tomto znění (neoficiální překlad Kontrolního úřadu):

„Další vznesená otázka se týká toho, zda lze uvedenou společnost osvobodit od povinnosti zápisu převodu vlastnického práva ze Statsbygg na Statens utleiebygg AS, a tedy od povinnosti uhradit registrační poplatek a spotřební daň. Podle kapitoly 6 zákona o soudních poplatcích a článku 7 zákona o poplatcích za dokumenty musí být poplatky související s registrací dokumentů převádějících vlastnická práva zaplaceny Ministerstvu financí. Povinnost uhradit uvedené poplatky proto vzniká pouze tehdy, je-li převod vlastnického práva zapsán do katastru nemovitostí. Uhrazení spotřební daně se nepožaduje v případě změny názvu v katastru.

Podle názoru ministerstva není zdaleka jisté, že by rozdělení majetku mezi stát a Statens utleiebygg AS znamenalo převod vlastnického práva, který by měl být zapsán do katastru nemovitostí. Zdá se přirozenější považovat uvedenou situaci za organizační změnu v portfoliu majetku státu, při níž si stát zachová zapsaná vlastnická práva. Není to otázka převodu vlastnického práva, ale pouze změna názvu v rejstříku. V důsledku toho tato situace nevyžaduje placení spotřební daně. Proto se od společnosti nepožaduje, aby uhradila registrační poplatky a spotřební daň. Ministerstvo však dále v samostatném návrhu předloženém Odelsting navrhuje, aby byla přeregistrace v souvislosti s organizačními změnami provedena jen jako změna názvu. Z hlediska katastru nemovitostí to znamená, že nebude nutný převod vlastnického práva. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že s určitostí nebude nutný převod vlastnického práva. Návrh odpovídá pravidlům stanoveným v souvislosti s jinými transformacemi na státní podniky, srov. například zákon č. 45 ze dne 24. června 1994 o zřízení Televerket jako společnosti s ručením omezeným a článek 73 zákona č. 65 ze dne 22. listopadu 1996 o zřízení společnosti Státní pošty. Otázkou zůstává, zda tato praxe vede k odlišným podmínkám hospodářské soutěže u státních společností s ručením omezeným ve srovnání se soukromými subjekty, které vyčleňují část svých činností v oblasti nemovitostí do společnosti s ručením omezeným, kde jsou výlučným vlastníkem.

Kontrolní úřad ESVO zveřejnil pokyny pro použití pravidel poskytování státní podpory v článku 61 Dohody o EHP v souvislosti s finančními transakcemi mezi veřejnými podniky a úřady, srov. kapitoly 19–20 Pokynů ke státní podpoře. Ústředním kritériem posouzení, zda jde o státní podporu, či nikoli, je podle těchto pokynů takzvaná „zásada tržního investora“. To znamená, že se od státu požaduje, aby při svých ekonomických transakcích jednal tak, jako by jednal soukromý investor ve stejné situaci vůči podobné nebo srovnatelné soukromé společnosti.

Norská legislativa vychází z toho, že převod majetkových práv z jednoho právního subjektu na jiný musí být zapsán, tak aby byl platný vzhledem ke třetímu subjektu. Proto budou soukromí investoři povinni na začátku zapsat převod vlastnického práva a zaplatit kolkovné. Z toho analogicky vyplývá, že společnost s ručením omezeným vlastněná státem má podobnou povinnost zapsat převod vlastnického práva od státu.

Na druhé straně je nepravděpodobné, že by racionálně uvažující investor zvolil řešení, kdy by musel v souvislosti s oddělením části podnikání zabývající se nemovitostmi zapsat převod vlastnického práva a zaplatit uloženou spotřební daň. Vzhledem k tomu, že takovýto převod vlastnického práva by přišel společnost draho, lze si jen těžko představit, že by racionálně uvažující investor toto řešení zvolil. Daleko pravděpodobnější je, že bude zvoleno řešení umožňující vyhnout se placení poplatků, například tak, že se zachová vlastnické právo u mateřské společnosti nebo se vytvoří holdingová společnost. Tyto volby stát k dispozici nemá. Pokud se stát rozhodne stát se jedním z aktérů na trhu, je pohodlnější vyčlenit tuto část podnikatelské činnosti a provádět ji v samostatné společnosti. Proto je stát v situaci, kdy musí převést své nemovitosti na jiný právní subjekt, což je přesvědčivým důvodem pro zápis převodu vlastnických práv, aby nedošlo k rozporu s pravidly pro státní podporu.

Proto musí ministerstvo předpokládat, že se v důsledku výjimky z požadavku zapsat převod práv nedostane Statens utleiebygg AS z hlediska hospodářské soutěže na trhu do odlišné situace, než je situace soukromého investora. Výjimka není považována za rozpor s Dohodou o EHP.

Kromě toho se všeobecně předpokládá, že stanovení hodnoty nemovitostí určených k převodu do Statens utleiebygg AS je vyjádřeno jako tržní hodnota a že jakýkoli pozdější převod kapitálu od státu probíhá stejným způsobem, jako když soukromý investor investuje do daného podniku.“

3.2   Argumenty předložené norskými úřady před rozhodnutím Kontrolního úřadu zahájit formální vyšetřovací řízení

Dopisem ze dne 20. června 2002 poskytlo Ministerstvo práce a vláda informace týkající se rámcových podmínek pro společnost Entra a její počáteční rozvahu. Ministerstvo popsalo metodu peněžního toku použitou pro stanovení celkové hodnoty majetkového portfolia a uvedlo, že tato metoda byla použita, „protože lépe splňuje požadavky návrhu č. 84 pro Storting (1998–99) poskytnout uvedené společnosti stejné rámcové podmínky jako ostatním aktérům ve stejném odvětví“. Dopis neuvádí, zda má neplacení spotřební daně dopad na počáteční rozvahu a, pokud tomu tak je, v jaké míře. Nebylo zde ani řešeno, zda odstavec 3 sporného zákona požaduje, aby byla výjimka ze spotřební daně kompenzována nárůstem hodnocení uvedeného portfolia odpovídajícím částce, která by byla zaplacena, pokud by byl zápis do katastru nemovitostí proveden jako změna vlastnického práva, a nikoli jako změna názvu.

Dopisem ze dne 7. listopadu 2002 Ministerstvo obchodu a průmyslu rozvinulo podrobněji svůj argument, který byl předložen již v rámci přípravných prací, že by si soukromí investoři mohli zvolit řešení umožňující vyhnout se formálnímu převodu nemovitosti, a tedy placení poplatků za dokumenty a registračních poplatků. Vzhledem k tomu, že zápis převodu vlastnického práva nebyl povinný, mohly se podniky bez ohledu na to, zda jsou soukromé nebo veřejné, legálně vyhnout poplatkům za dokumenty a registračním poplatkům jednoduše tak, že nenechaly žádný převod vlastnictví zapsat. Ponechání vlastnického práva u původního vlastníka představovalo riziko pro nového vlastníka jako „majitele v dobré víře“ vůči třetí straně. Riziko však bylo možno vyloučit zápisem „omezení vlastnického práva“. Zápis prohlášení o omezení vlastnického práva nevylučoval riziko exekučního řízení / zániku práv věřitele nebo práv souvisejících s konkurzní podstatou pro právního nabyvatele majetku dlužníka. Podle norských úřadů byla tato metoda široce využívána soukromými podniky, zejména mezi spřízněnými stranami.

Podle názoru ministerstva by se soukromý vlastník společnosti Statsbygg bez osvobození od povinnosti uhradit registrační poplatek nebo spotřební daň velmi pravděpodobně od této společnosti oddělil. Tato metoda nebyla zvolena v případě zřízení společnosti Entra, mimo jiné kvůli překážkám vyplývajícím ze skutečnosti, že Statsbygg podléhá veřejné a politické kontrole. Metody jako ponechání vlastnického práva k nemovitostem pro společnost Statsbygg by měly za následek, že by společnost Entra byla při transakcích s nemovitostmi závislá na schválení některým veřejným orgánem. Pokud by vlastnické právo k nemovitostem zůstalo u společnosti Statsbygg, znamenalo by to, že stát je nájemce i formální vlastník uvedených nemovitostí. Použití těchto metod v případě Statsbygg/Entra by setřelo rozdíl mezi odlišnými úlohami těchto dvou subjektů. Statsbygg je pověřen úkolem vlastnit a provozovat nekomerční veřejné budovy, zatímco společnost Entra působí na komerčním základě.

V dopise ze dne 7. listopadu 2002 ministerstvo též vzneslo argument proti použití článku 61 Dohody o EHP, který nebyl zmíněn při výše uvedených přípravných pracích. Ministerstvo zdůraznilo, že hodnota portfolia nemovitostí vycházela z metody „čisté kapitalizace“. Stručně řečeno, tato metoda spočívala v tom, že byl budoucí peněžní tok plynoucí z nemovitostí (čisté nájemné ze stávajících smluv plus určení budoucího čistého nájemného po vypršení stávajících smluv) snížen na současnou hodnotu faktorem zohledňujícím požadavek příslušné návratnosti. Tato návratnost byla stanovena ve výši 9,5 %, neboť odrážela srovnání s podobnými soukromými provozovateli v dané oblasti. Ministerstvo tvrdí, že pokud by byly poplatky za dokumenty a registrační poplatky splatné, byly by náklady vedeny jako aktivum, zatímco hodnota nemovitostí by byla odpovídajícím způsobem snížena. Nesnížila by se tedy celková účetní rozvaha nebo ocenění celkových aktiv společnosti Entra. Naopak, zavedení spotřební daně bez úpravy hodnoty nemovitostí by mělo za následek „vyšší hodnotu celkových aktiv a snížení návratnosti na pouhých 9,1 %, což je pod požadovanou úrovní společnosti Entra Eiendom AS. To by společnost Entra Eiendom AS značně znevýhodnilo ve srovnání se soukromými provozovateli“.

V dopise ze dne 4. června 2003 poskytlo Ministerstvo obchodu a průmyslu další informace a argumenty týkající se mimo jiné opatření, která používají soukromé podniky. Kromě toho ministerstvo v dopise ze dne 7. listopadu 2002 znovu zdůraznilo své argumenty ohledně toho, proč je přesvědčeno, že neuhrazení uvedeného poplatku nemělo dopad na kapitálovou strukturu, likviditu a celkovou hodnotu dané společnosti.

Jako další, třetí argument, proč nepovažuje osvobození od placení spotřební daně za podporu, odkazuje ministerstvo na takzvanou „zásadu kontinuity“ obsaženou v norské legislativě. Uvedlo, že tato zásada je zastřešujícím pojmem pro řadu pravidel, která předpokládají, že nabývající podnik přebírá právní postavení převádějící společnosti. Účelem zásady kontinuity je usnadnit fúze a zpětné rozdělení společností. Při použití této zásady se předpokládá, že právní postavení převádějícího podniku pokračuje v nabývající společnosti. Podle ministerstva byla kontinuita vzhledem k placení daně a poplatků důležitým aspektem uvedené zásady. Zákon o registraci vykládaný z hlediska práva obchodních společností vlastně předpokládal, že reorganizace soukromých činností by nemusela v četných případech vyžadovat placení registračních poplatků a poplatků za dokumenty. Na tomto základě ministerstvo argumentovalo, že osvobození od těchto poplatků bylo obecným opatřením, které nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. V bodě 9 v závěru dopisu ze dne 4. června 2003 se uvádí:

„Běžný systém týkající se registračního poplatku a poplatku za dokumenty spočívá v tom, že zásada kontinuity stanoví, jestli lze provádět procesy převodu (státních i soukromých podniků) jako změnu názvu kromě jiného ve vztahu k pravidlům o registračním poplatku a poplatku za dokumenty. Účelem zásady kontinuity je usnadnit provádění fúzí, rozdělování podniků a jejich restrukturalizace, které je považováno za sociálně a ekonomicky žádoucí. Uvedený zvláštní právní předpis a náhrada vzniklých poplatků za dokumenty vyplývající z reorganizace hydroenergetických společností je výsledkem stejných úvah. V praxi tedy jde o obecné opatření, které podle zavedené judikatury nepředstavuje státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP.“

3.3   Argumenty předložené norskými úřady poté, co Kontrolní úřad zahájil formální vyšetřovací řízení

V dopise Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 16. září 2004 předložily norské úřady připomínky k rozhodnutí Kontrolního úřadu zahájit formální vyšetřovací řízení. Podle názoru norské vlády nebyla splněna žádná podmínka podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Proto neplacení spotřební daně společností Entra nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

Ministerstvo znovu zdůraznilo zaprvé svůj dřívější argument, že uvedené opatření neposkytuje společnosti Entra žádnou výhodu. Nezměnila se kapitálová struktura, likvidita ani celková hodnota uvedené společnosti. Pokud by byly poplatky za dokumenty a registrační poplatky obsaženy v počáteční rozvaze, šlo by o alternativní počáteční rozvahu. Uvedlo, že podle názoru norské vlády by předmětné daňové opatření nemělo být striktně oddělováno od počáteční rozvahy společnosti. Kromě toho je účelem hlavního pravidla pro poplatky za dokumenty a registrační poplatky uložit daň na skutečné převody mezi různými ekonomickými subjekty. V případě, kdy jde pouze o zdánlivý převod a převádějící subjekt a nabývající subjekt jsou v podstatě stejné, by v norském právu podle ministerstva bylo hlavní zásadou nechat nabývající podnik, aby převzal právní postavení převádějícího podniku (zásada kontinuity). Ministerstvo je toho názoru, že zásada kontinuity není omezena na konkrétní převody, ale je považována za hlavní pravidlo v případě, že převádějící subjekt a nabývající subjekt jsou stejné. Proto podle norských úřadů nebyla Entra osvobozena od poplatku běžně hrazeného z jejich rozpočtu.

Za druhé, ministerstvo odkázalo na skutečnost, že převod vlastnického práva byl v předmětném případě podle odstavce 3 sporného zákona proveden ve formě změny názvu, a nikoli ve formě převodu vlastnického práva. Společnost Entra tedy nebyla povinna zaplatit poplatek za dokumenty a podle norských úřadů nedošlo k žádné ztrátě daňových příjmů, a tedy k žádné spotřebě státních zdrojů.

Za třetí, norské úřady argumentovaly, že předmětné opatření nemá dopad na obchod mezi smluvními stranami. Ministerstvo bylo toho názoru, že průzkum trhu může ukázat, zda trh s nemovitostmi v oblasti městských komerčních prostor v Norsku je čistě vnitrostátní povahy a není vystaven přeshraniční hospodářské soutěži. Ministerstvo mělo za to, že kromě zahraničních investic do finančních institucí nepůsobí na norském trhu s nemovitostmi žádní zahraniční investoři.

Za čtvrté, ministerstvo argumentovalo, že osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků nebylo selektivním opatřením. Ministerstvo odkázalo na skutečnost, že hlavním kritériem při použití čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP na určité daňové opatření je to, že dané opatření poskytuje výjimku z uplatnění daňového systému ve prospěch určitého podniku v daném státě ESVO. Měl by tedy být nejprve určen společný použitelný systém. Pokud se nějaké daňové opatření odchyluje od společného systému, je třeba prozkoumat, zda je odchylka oprávněná z hlediska povahy nebo obecného rámce daňového systému. Ministerstvo mělo za to, že praxe změn názvu jako postupu pro převádění vlastnického práva není odchylkou od daňového systému. V případě, že by Kontrolní úřad shledal, že tato praxe byla odchylkou od daňového systému, považovalo by ministerstvo odchylku za oprávněnou z hlediska povahy nebo obecného rámce daňového systému.

Nakonec ministerstvo odkázalo na rozhodnutí Komise C 27/99 ze dne 5. června 2002 (17) týkající se osvobození od daní z převodu nemovitostí v případě restrukturalizace určitých státních podniků na akciové společnosti v Itálii. Podle názoru ministerstva byla faktická situace v italském případě podobná projednávanému případu a bylo by možno tento případ posuzovat stejně. Ministerstvo dospělo k závěru, že výjimka byla oprávněná povahou nebo obecným rámcem uvedeného systému a nepředstavovala státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

V dopise ze dne 30. června 2005 Ministerstvo obchodu a průmyslu předložilo další argumenty ohledně toho, proč osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků neposkytuje společnosti Entra žádnou ekonomickou výhodu. Ministerstvo odkázalo na skutečnost, že počáteční rozvaha společnosti Entra byla zpracována s použitím metody čisté současné hodnoty. Budoucí očekávaný peněžní tok z každé budovy byl odhadnut a snížen o požadovanou návratnost. Návratnost byla stanovena na základě použití modelu oceňování kapitálových aktiv po srovnání jiných konkurenčních realitních společností. Vlastní jmění bylo stanoveno přibližně ve výši 40 %, což bylo srovnatelné s ostatními podobnými společnostmi.

Ministerstvo považovalo vypočtenou hodnotu nemovitostí za nejlepší odhad toho, co by byl určitý investor, „který nemusel platit poplatky za dokumenty a registrační poplatky“, ochoten zaplatit za dané portfolio. Pokud by musel kupující portfolia (v tomto případě společnost Entra) zaplatit poplatky za dokumenty a registrační poplatky, byla by cena, již by daný investor byl ochoten zaplatit, snížena o částku rovnající se poplatkům za dokumenty a registračním poplatkům. Hodnota fixních aktiv nemovitostí v rozvaze by byla snížena o stejnou částku, zatímco finanční fixní aktiva by byla o stejnou částku zvýšena, takže celková hodnota majetku by byla stejná. Na straně pasív by se vlastní jmění a celkový dluh nezměnily, ačkoli by se krátkodobý dluh zvýšil o částku odpovídající hodnotě poplatků za dokumenty a registračních poplatků. Ministerstvo dospělo k závěru, že finanční postavení společnosti Entra se v důsledku osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků nezměnilo.

Ministerstvo uznalo, že nelze učinit obecný závěr, že to bude vždy prodávající nemovitosti, kdo de facto ponese břemeno spotřební daně, neboť to závisí na konkrétních okolnostech. Avšak v projednávaném případě by toto břemeno nesl prodávající, neboť metoda určení hodnoty nemovitostí použitá pro počáteční rozvahu společnosti předpokládala, že „v takovém případě a při použití metody čisté současné hodnoty budou všechny typy nákladů souvisejících s nákupem odečteny od kupní ceny, neboť všechny složky jsou součástí samotné metody určení hodnoty, protože kupující jinak nezíská požadovanou návratnost …“ (neoficiální překlad Kontrolního úřadu)

3.4   Připomínky zúčastněných stran

V dopise ze dne 4. května 2005 předložila právní společnost Selmer zastupující společnost Entra připomínky k rozhodnutí Kontrolního úřadu zahájit formální vyšetřovací řízení. Selmer argumentovala, že osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků neposkytuje společnosti Entra výhodu a že tato výjimka nepřekročila rámec povahy a všeobecné logiky norského systému.

Selmer odkazovala za prvé na skutečnost, že bylo rozhodnuto založit společnost s vlastním jměním ve výši 40 % celkového kapitálu. V důsledku toho, kdyby Entra musela zaplatit poplatky za dokumenty a registrační poplatky, byla by hodnota nemovitostí snížena o částku rovnající se výši poplatků za dokumenty a registrační poplatky a norský stát by do uvedené společnosti musel vložit stejnou částku, aby se vlastní jmění udrželo ve výši 40 %. Selmer je toho názoru, že toto nezměnilo ekonomickou situaci společnosti a že společnosti Entra nebyla poskytnuta žádná ekonomická výhoda.

Za druhé Selmer uvedla, že všechny reorganizace státních podniků proběhly důsledně na základě zásady kontinuity, a uvedla odkaz na reorganizace Norského státního rozhlasu (NRK), Telenor, Norských státních železnic (NSB), společností Posten Norge, Avinor, Mesta a Statkraft. Firma Selmer je proto toho názoru, že osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků nepřekročilo rámec povahy a obecné logiky norského systému.

4.   Norská legislativa týkající se poplatků za dokumenty a registračních poplatků za zápis převodu nemovitosti

4.1   Z čeho vyplývá povinnost zaplatit poplatek za dokumenty a registrační poplatek?

Všechny nemovitosti v Norsku jsou zapsány v katastru nemovitostí („Eiendomsregisteret“), který od roku 1995 obsahuje informace z „Tinglysingsregisteret/Grunnboken“ a „GAB-registeret (Grunneiendommer, Adresser og Bygninger) (18).

Tinglysingsregisteret byl založen podle Zákona o registraci č. 2 z roku 1935 („Lov om tinglysing“). Každá nemovitost má v evidenci svou složku, do níž lze vkládat informace o vlastnictví, právním titulu a břemenech atd. Tato evidence obsahuje mimo jiné informace o různých právech a povinnostech týkajících se předmětné nemovitosti. Zúčastněné strany jednající v dobré víře mají právo dané informace obsažené v katastru nemovitostí použít.

Podle čl. 7 odst. 1 zákona č. 59 o poplatcích za dokumenty z roku 1975 („Lov om dokumentavgift“) je zápis převodu vlastnického práva („hjemmelsoverføring“) k nemovitosti spojen s povinností platit poplatky za dokumenty („dokumentavgift“). Daňová sazba je stanovena ve výši 2,5 % prodejní hodnoty dané nemovitosti. Nový držitel vlastnických práv je odpovědný za zaplacení poplatku, viz čl. 2–6 Nařízení Ministerstva financí o poplatcích za dokumenty ze dne 16. září 1975 ve znění pozdějších předpisů.

Kromě toho zápis převodu vlastnického práva do katastru nemovitostí podléhá registračnímu poplatku („tinglysingsgebyr“) podle zákona o soudních poplatcích z roku 1982 č. 86 („Rettsgebyrloven“). V době, kdy byla založena společnost Entra, byl tento poplatek stanoven ve výši 982 NOK (přibližně 123 EUR) za každý zapsaný dokument. Ustanovení týkající se podmínek uložení poplatku za dokumenty a registračního poplatku jsou stejná.

Jak bylo zmíněno výše, zápis převodu vlastnického práva na jiný právní subjekt je spojen s úhradou spotřební daně („hjemmelsoverføring“). Proto pokud nejde o převod vlastnického práva, ale pouze o změnu názvu téhož právního subjektu v katastru („grunnboken“), spotřební daň se neplatí.

Neexistuje žádný právní závazek zápisu („tinglyse“) práv vztahujících se na nemovitost (vlastnictví atd.) do katastru. Není nutné zapsat převod vlastnického práva pro provedení jeho převodu. Vlastník práv se však může rozhodnout pro zápis svých práv, aby tato práva chránil proti třetím osobám.

4.2   Kdy lze označení držitele vlastnických práv změnit bez povinnosti úhrady spotřební daně?

Postup týkající se placení spotřebních daní od roku 1990 do 1. července 2005 – tedy v době, kdy byla založena společnost Entra – je popsán ve dvou souborech oběžníků, a to v oběžníku G-37/90 norského Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. května 1990 a ročních oběžnících Ředitelství cel a spotřebních daní („Toll- og Avgiftsdirektoratet“) (19). Podle bodu 1.1 ročních oběžníků nebude udělena výjimka z kolkovného, pokud neexistuje přímý právní základ v zákoně o poplatcích za dokumenty nebo v rozhodnutích parlamentu (20).

(i)   Fúze

V případě fúzí nejde podle norského Ministerstva spravedlnosti o převod vlastnického práva pro účely zákona o poplatcích za dokumenty. Proto stačí fúzi zapsat do katastru nemovitostí na základě potvrzení, že se uvedená společnost spojila s jinou společností. Toto potvrzení může vydat Obchodní rejstřík a nevyplývá z něj povinnost uhradit registrační poplatek ani spotřební daň. To se vztahuje na fúze mezi společnostmi s ručením omezeným ve smyslu čl. 14 odst. 7 zákona č. 59 ze dne 4. června 1976 („Zákon o společnostech s ručením omezeným“) (21) a také na další fúze uskutečněné na základě kapitoly 14 téhož zákona a fúze mezi spořitelnami (kapitola 8 zákona č. 1 ze dne 24. května 1961; „Zákon o spořitelnách“) (22).

(ii)   Rozdělení společností podle zákona o společnostech s ručením omezením z roku 1976

Pro případ, kdy bylo v rámci rozdělení společností převedeno vlastnictví nemovitosti z původní společnosti („A“) na společnost, která byla vyčleněna („B“), oběžník G-37/90 i bod 1.4 v ročních oběžnících norského Ředitelství cel a spotřebních daní stanovily, že musí být zaplacen registrační poplatek i poplatek za dokumenty (23).

Naopak v případě, kdy zůstala nemovitost v původní společnosti (A), z níž byla určitá část (B) vyčleněna, nevznikl žádný závazek uhrazení registračního poplatku a poplatku za dokumenty (24). Důvodem je, že v tomto případě nebyla uvedená nemovitost převedena na nový právní subjekt (což by byl případ, kdyby byla nemovitost převedena na společnost, která byla vyčleněna).

(iii)   Převod vlastnictví ze společného vlastnictví do formy obchodní společnosti

V příslušné době znamenal převod vlastnictví nemovitosti ze společného vlastnictví na veřejnou obchodní společnost nebo na obchodní společnost s omezeným ručením (či naopak) převod z jednoho právního subjektu na jiný právní subjekt. Proto oběžník G-37/90 i bod 1.5 v ročních oběžnících norského Ředitelství cel a spotřebních daní uvedly, že tímto vznikne povinnost uhradit spotřební daň.

(iv)   Přeměna jedné formy obchodní společnosti v jinou

Uvedený oběžník nezmiňuje situaci, kdy určitý podnik změní formu obchodní společnosti. V dopise norské vlády ze dne 4. června 2002 se uvádí, že v těchto situacích platilo hlavní pravidlo, že „musí dojít k převodu vlastnického práva. Proto je splatný registrační poplatek a poplatek za dokumenty. Takto je zákon prováděn v praxi.“ Norská vláda však argumentuje, že by bylo možné zvážit výjimky z tohoto pravidla s ohledem na zásadu kontinuity (25).

K tomu Kontrolní úřad poznamenává, že odvolací soud (Frostating Lagmannsrett) v rozhodnutí ze dne 9. října 1997 zveřejněném v LF-1997-671 uvedl, že změna formy z „kommandittselskap“ na „aksjeselskap“ („North West Terminalen AS)“ vyžaduje zaplacení spotřební daně. V této souvislosti odkázal Lagmannsrett na výše zmíněné oběžníky Ministerstva spravedlnosti a Ředitelství cel a spotřebních daní a uvedl, že ze zákona o poplatcích za dokumenty vyplývá, že poplatek by měl být zaplacen, pokud není v samotném zákoně nebo příslušných souvisejících ustanoveních uvedeno jinak. Vzhledem k tomu, že nová společnost byla odlišným právním subjektem, nebylo důležité, že v nové společnosti pokračovali stejní vlastníci, a že se tedy jediná skutečná změna týkala formy, v níž byla společnost provozována.

Kromě toho lze odkázat na případ zmíněný v příloze 1 k dopisu norské vlády ze dne 4. června 2002, kde norské úřady odmítly osvobodit od poplatků změnu z „selveiende institusjon“ na „allmenaksjeselskap“.

(v)   Převod vlastnictví z obce na samostatný právní subjekt, jehož výlučným vlastníkem je obec

Na jednání norských úřadů s Kontrolním úřadem dne 19. května 2005 naznačily norské úřady, že je vysoce pravděpodobné, že podle oběžníků platných v době založení společnosti Entra vznikne povinnost zaplatit kolkovné v souvislosti s reorganizací, v jejímž rámci bylo vlastnictví určité budovy převedeno z obce na společnost s ručením omezeným vlastněnou touto obcí. Naopak byl po určitou dobu používán postup, kdy nebyla ukládána povinnost zaplatit kolkovné při převodu vlastnických práv v souvislosti s reorganizacemi podle norského zákona ze dne 29. ledna 1999 o společnostech ve vlastnictví více obcí (26).

(vi)   Postup uplatňovaný po 1. červenci 2005

Vzhledem k tomu, že v souvislosti se založením společnosti Entra byla zapsána změna názvu v katastru nemovitostí, umožňují výše popsaná pravidla příslušné srovnání s ustanovením v odstavci 3 sporného zákona. Je však třeba poznamenat, že dne 21. června 2005 přijalo Ministerstvo spravedlnosti nový oběžník (G-6/05) o postupu při převodu nemovitosti v souvislosti s fúzemi, rozdělením a transformací společností (27). S účinností od 1. července 2005 zavedl nový oběžník nový postup týkající se situací, kdy lze označení držitele vlastnických práv změnit, aniž by to bylo považováno za převod vlastnického práva. Podle tohoto nového oběžníku se bude z hlediska pravidel o spotřební dani se zápisem rozdělení určité společnosti nakládat na základě zásady kontinuity stejně jako s fúzemi a nebude tedy již podléhat úhradě kolkovného. Totéž platí pro převody provedené na základě předpisů obsažených v kapitole 13, 14 a 15 zákona o společnostech s ručením omezeným a v zákoně o veřejných společnostech s ručením omezeným.

Naopak podle nového oběžníku bude spotřební daň i nadále splatná, je-li nemovitost převáděna podle souboru pravidel, které nevycházejí z kontinuity (například fúze veřejných společností („ansvarlige selskaper“)). Převod z jedné formy společnosti do jiné, například z veřejné obchodní společnosti do společnosti s ručením omezeným, bude též nadále podléhat spotřební dani.

5.   Ostatní reorganizace veřejných podniků

Jak bylo uvedeno v dopise norských úřadů ze dne 4. června 2003, obsahují ostatní reorganizace ustanovení podobná uvedenému spornému zákonu (Posten AS, NSB AS, Mesta AS, Avinor AS, Telenor AS a zdravotnická zařízení) (28).

Kontrolní úřad poznamenává, že proběhly i jiné reorganizace, kdy ustanovení podobné ustanovení obsaženému v uvedeném sporném zákonu přijato nebylo. Reorganizace, o nichž byl Kontrolní úřad informován a kdy nebylo přijato takovéto ustanovení, se týkaly založení společností BaneTele AS, Secora AS a Statkraft AS.

BaneTele AS je poskytovatel celostátní širokopásmové sítě. Uvedená společnost s ručením omezeným byla založena dne 1. července 2001. Před tímto datem byly uvedené činnosti prováděny jako součást Státní správy železnic („Jernbaneverket“). BaneTele je společnost s ručením omezeným, jejímž výlučným vlastníkem je norský stát zastoupený Ministerstvem obchodu a průmyslu. Státní správa železnic je odpovědná za řízení státní sítě železnic jménem Ministerstva dopravy a komunikací. Návrh na založení společnosti s ručením omezeným BaneTele byl předložen parlamentu v St. prp. č. 80 (2000–2001) Omdanning av BaneTele til aksjeselskap  (29) a Ot. prp. nr. 93 (2000–2001) Om lov om omdanning av Jernbaneverkets kommersielle televirksomhet til aksjeselskap  (30). Ot. prp. nr. 93 (2000–2001) a následný zákon (zákon ze dne 15. června 2001) neobsahují žádné ustanovení podobné odstavci 3 v daném sporném zákonu.

Secora AS je specializovaný smluvní dodavatel v oblasti vývoje zabezpečení a zvýšení účinnosti přístavů a pobřežních vod. Tato společnost s ručením omezeným byla založena dne 1. ledna 2005. Uvedené činnosti byly do té doby prováděny výrobní jednotkou Norské pobřežní správy („Kystverket“). Výlučným vlastníkem společnosti Secora AS je norský stát zastoupený Ministerstvem pro rybolov a záležitosti pobřežních vod. Norská pobřežní správa je norským státním úřadem pro správu pobřeží, námořní bezpečnost a komunikaci. Návrh na zřízení společnosti Secora AS byl předložen v St. prp. č. 1 (2004–2005) Om omdanning av Kystverkets produksjonsvirksomhet til statlig aksjeselskap m. m. (31) a v Ot. prp. nr. 20 (2004–2005) Om lov om omdanning av Kystverkets produksjonsvirksomhet til statsaksjeselskap  (32). Ot. prp. nr. 20 (2004–2005) a následný zákon (zákon ze dne 17. prosince 2004) neobsahují žádné ustanovení podobné odstavci 3 daného sporného zákona.

Statkraft AS je největším výrobcem elektrické energie v Norsku. Uvedená společnost s ručením omezeným byla založena dne 1. října 2004. Do té doby byla společnost státním podnikem („Statsforetak (SF)“) a státní podnik Statkraft SF stále existuje jako oficiální vlastník společnosti Statkraft AS. První návrh na založení společnosti s ručením omezeným byl předložen parlamentu v St. meld. nr. 22 (2001–2002) Et mindre og bedre statlig eierskap  (33) a poté v St. prp. nr. 53 (2003–2004) Statens eierskap i Statkraft SF  (34) a v Ot. prp. nr. 63 (2003–2004) Om lov om omorganisering av Statkraft SF  (35). V St. prp. nr. 53 (2003–2004) vláda uvedla, že na základě dané reorganizace by musela společnost Statkraft AS zaplatit spotřební daň (neoficiální překlad Kontrolního úřadu) „v souladu s běžnými zákonnými předpisy“ o spotřební dani a že náklady by snížily zisk podniku a tím základ pro dividendy. Spotřební daň byla odhadnuta ve výši 1 500 milionů NOK (přibližně 188 milionů EUR) (36).

II.   POSOUZENÍ

1.   Existence státní podpory

V čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP se uvádí:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, jsou podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

Za státní podporu podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP se považuje opatření, které musí splňovat všechna čtyři dále uvedená kritéria:

1)

podpora musí být poskytnuta státem nebo ze státních prostředků;

2)

podpora musí příjemcům poskytovat výhodu snižující náklady, které jinak v běžné obchodní činnosti nesou;

3)

výhoda musí být konkrétní nebo selektivní v tom smyslu, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví;

4)

podpora musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže a ovlivňovat obchod mezi smluvními stranami.

Zatímco Kontrolní úřad ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení učinil předběžný závěr, že všechny uvedené podmínky byly splněny, argumentovala norská vláda, že žádná z podmínek splněna nebyla (37). Proto musí Kontrolní úřad prošetřit osvobození od spotřební daně z hlediska judikatury, aby bylo zjištěno, zda jde o státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.1   Podpora musí být poskytnuta státem nebo ze státních prostředků

S ohledem na první výše uvedenou podmínku z judikatury vyplývá (38), že tato podmínka je splněna, pokud má určité opatření za následek nějakou formu finančního břemene zatěžujícího veřejné finance.

Ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení učinil Kontrolní úřad předběžné rozhodnutí, že na základě ustanovení odstavce 3 uvedeného sporného zákona, nebyla zaplacena jinak splatná spotřební daň. Toto osvobození od spotřební daně mělo za následek přímou ztrátu příjmů z daní ve státním rozpočtu Norska, která se rovná spotřebě státních prostředků. Proto Kontrolní úřad došel k předběžnému závěru, že první podmínka byla splněna.

Norské úřady však ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení argumentovaly (37), že vzhledem k tomu, že společnost Entra nebyla povinna zaplatit poplatky za dokumenty (neboť „převod vlastnického práva v předmětném případě byl proveden změnou názvu, a nikoli převodem vlastnického práva“), nedošlo k žádné ztrátě příjmů z daní, a tedy k žádné spotřebě státních prostředků.

Kontrolní úřad nemůže s tímto argumentem souhlasit. Výhoda ve formě osvobození od daně uvedená v čl. 61 odst. 1 se zpravidla uplatňuje ve formě výslovné výjimky. Avšak vzhledem k tomu, že čl. 61 odst. 1 je zaměřen na účinek, a nikoli na formální stránky vnitrostátního právního systému, pokrývá též situace, kdy je daňová úleva poskytnuta nepřímo odkazem na konkrétní právní pojem (in casu„změna názvu“) s tím, že by neměla být placena žádná daň. V obou situacích a s odkazem na předmětný případ to znamená, že zápis do katastru nemovitostí mohl být proveden bez povinnosti uhradit spotřební daň jen díky danému konkrétnímu právnímu ustanovení. Žádný takovýto zápis bez povinnosti platit daň by nemohl být proveden, kdyby nebylo uvedeného zvláštního ustanovení.

Ve svém návrhu parlamentu (39) uvedla norská vláda, že je velmi nejisté, zda by převod nemovitostí ze Statsbygg na společnost Entra měl za následek placení spotřební daně. Avšak, jak je ukázáno dále v bodě 1.2, neprokázala norská vláda přesvědčivě, že by zápis převodu nemovitostí ze státu na společnost Entra mohl být osvobozen od spotřební daně, pokud by neexistovalo konkrétní ustanovení v odstavci 3 zákona ze dne 18. února 2000. Žádné jiné norské zákonné ustanovení výslovně nestanoví, že se na takovou transakci nevztahuje obecné pravidlo, podle nějž musí být spotřební daň při zápisu změny vlastnictví uhrazena. Kromě toho si Kontrolní úřad neumí představit, jak by mohla být reorganizace Statsbygg osvobozena od daně podle zákona o registraci tak, jak byl v té době vykládán, kdyby neexistoval odstavec 3 v zákoně ze dne 18. února 2000.

Proto Kontrolní úřad trvá na tom, že první podmínka je splněna.

1.2   Opatření musí být konkrétní nebo selektivní v tom smyslu, že zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví“

1.2.1   Podstatná selektivita

Ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení dospěl Kontrolní úřad k předběžnému závěru, že přijetí zvláštního ustanovení o osvobození od placení spotřební daně (pouze pro jednu společnost (Entra)), by mělo být hodnoceno jako selektivní opatření.

Naopak s odkazem na výše uvedené argumenty Kontrolního úřadu týkající se zásady kontinuity norské úřady argumentovaly, že praxe změn názvu jako postup pro převod vlastnického práva nepředstavuje de facto odchylku od běžného daňového systému. Proto šlo o obecné opatření.

Kontrolní úřad odkazuje na kapitolu 17B.3.1 pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře v oblasti přímého zdanění podnikatelské činnosti týkající se konkrétnosti nebo selektivity daňových opatření, kde se uvádí:

„Daňová opatření, která jsou otevřená všem hospodářským subjektům působícím v rámci určitého státu ESVO, jsou v zásadě obecnými opatřeními. Musí být účinně otevřená všem společnostem na základě rovného přístupu a jejich působnost nesmí být de facto omezena například prostřednictvím pravomoci státu, který je zavádí, nebo na základě jiných faktorů omezujících jejich praktický účinek.“

Uvedený sporný zákon se vztahuje pouze na konkrétní transakci mezi Statsbygg a společností Entra. Je pravda, že byly přijaty podobné zákony, když byly zřízeny státní společnosti s ručením omezeným (viz část I výše). Avšak skutečnost, že podobná pravidla byla zavedena vzhledem k celé škále privatizace jiných státních podniků, neznamená, že se předmětné lex specialis stane neselektivním.

Za prvé by se neměla přehlížet skutečnost, že při reorganizaci jiných státních podniků nebyla podobná ustanovení sporného zákona přijata. Například když byla založena společnost BaneTele AS (40), nová společnost s ručením omezeným nebyla od placení spotřební daně osvobozena. Totéž platí v případě, kdy byla založena společnost Secora AS (41). V případě reorganizace Statkraft uvedla norská vláda, že společnost by měla platit spotřební daň v souladu s běžnými předpisy (42).

Za druhé, v každém případě by šlo o to, že daňové zákony, které zvýhodňují reorganizace státních podniků ve srovnání s restrukturalizací soukromých podniků by ve smyslu čl. 61 odst. 1 byly selektivní. Podle zákona o poplatcích za dokumenty však byla východiskem skutečnost, že veškerý převod vlastnických práv mezi různými subjekty je spojen s úhradou spotřební daně bez ohledu na to, zda nový vlastník pokračuje ve stejné činnosti jako vlastník předchozí, či nikoli. Jak je ukázáno výše, oběžník Ministerstva spravedlnosti z roku 1990 a řada následných oběžníků Ředitelství cel a spotřebních daní obsahoval do července 2005 pouze jednu příslušnou výjimku z tohoto pravidla. Oba soubory oběžníků jednoznačně uvádějí, že pouze v případě, kdy bylo vlastnictví převáděno v souvislosti s fúzemi mezi společnostmi s ručením omezeným, mohl být podle zásady kontinuity proveden zápis nového držitele vlastnických práv ve formě změny názvu, a nikoli ve formě změny vlastnických práv, z níž vyplývá povinnost úhrady spotřební daně. Povinnost zaplatit spotřební daň byla naopak spojena se zápisem nebo převodem vlastnického práva v katastru nemovitostí u rozdělení společností, přeměny jedné formy obchodní společnosti na jinou, převodu vlastnictví ze společného vlastnictví do formy obchodní společnosti a převodu vlastnictví z obce na samostatný právní subjekt, jehož výlučným vlastníkem je obec (43). To bylo též jasně uvedeno ve výše zmíněném rozhodnutí Frostating lagmannsrett, kde se uvádí, že spotřební daň by měla být placena v případě, že určitý typ společnosti bez omezeného ručení („kommandittselskap“) byl přeměněn na společnost s ručením omezeným, i když ve společnosti zůstali stejní vlastníci a jedinou skutečnou změnou byla forma, v níž byla daná společnost provozována.

Kontrolní úřad konstatuje, že založení společnosti Entra nelze označit za analogické s fúzí. Daleko více se podobá buď rozdělení určité společnosti, přeměně jednoho právního subjektu v jiný nebo případu, kdy obec vyčlení danou činnost do samostatného právního subjektu. Osvobození od placení spotřební daně, které je podobné výjimce obsažené v odstavci 3 uvedeného sporného zákona nebylo tedy v době založení společnosti Entra otevřené velmi podobným transakcím.

Ustanovení odstavce 3 uvedeného sporného zákona proto nelze považovat za rozšíření již obecného (neselektivního) pravidla týkajícího se neplacení ve vztahu k určitým typům převodu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Opatření bylo tedy značně selektivní.

1.2.2   Je osvobození od placení spotřební daně odůvodněno povahou nebo obecným rámcem daňového systému?

Podle judikatury Evropského soudního dvora (44) lze rozlišovat mezi:

diferencovaným přístupem, který vyplývá z použití stejných zásad, jako jsou zásady související s běžnými pravidly (žádná podpora), na specifické situace;

diferencovaným přístupem, který se při zvýhodňování určitých podniků odchyluje od vnitřní logiky běžných pravidel (podpora) (45).

Tento rozdíl je též popsán v kapitole 17B.3.4(1) pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře v oblasti přímého zdanění podnikatelské činnosti týkající se oprávněnosti odchylky z hlediska „povahy nebo obecného rámce uvedeného systému“: „Rozdílnost některých opatření nutně neznamená, že musí být považovány za státní podporu. To se týká opatření, která jsou na základě hospodářských důvodů nezbytná pro bezproblémové fungování a efektivitu daňového systému. Je však na daném státu ESVO, aby toto zdůvodnění poskytl.“ Toto druhé pravidlo důkazu bylo potvrzeno Evropským soudním dvorem (46).

Norské úřady argumentovaly, že „i když Kontrolní úřad považuje uvedenou praxi (se změnami názvu jako postupem pro převod vlastnického práva bez povinnosti platit spotřební daň) za výjimku z hlavního pravidla, je tato praxe oprávněna povahou nebo obecným rámcem daňového systému“. Na podporu tohoto stanoviska norské úřady tvrdily, že ze zásady kontinuity a úvah o používání této zásady mimo jiné s dopadem na spotřební daň v předmětném případě vyplývá, že osvobození od placení spotřební daně spadá do logiky a povahy příslušné norské legislativy. Podle jejich názoru uvedený sporný zákon odrážel zásadu kontinuity a byl v souladu s obecnými pravidly pro restrukturalizaci.

K tomuto argumentu Kontrolní úřad poznamenává, že v předmětném případě je otázkou rozsah zásady kontinuity ve vztahu k povinnosti zaplatit poplatky za dokumenty, a nikoli rozsah zásady kontinuity jako takové, a za těchto podmínek její použití na právo obchodních společností.

Na základě posouzení pravidel vztahujících se k placení spotřební daně uvedených výše v bodě I.4 zastává Kontrolní úřad názor, že ačkoli mohla zásada kontinuity v době založení společnosti Entra zaujímat podstatné místo v norském právu, nebyla v té době podstatnou a obecnou součástí pravidel o spotřební dani v souvislosti s ostatními typy reorganizací společností.

Jak již bylo uvedeno, do července 2005, pouze v případě, kdy bylo vlastnictví převáděno v souvislosti s fúzemi mezi společnostmi s ručením omezeným, mohl být podle zásady kontinuity proveden zápis nového držitele vlastnických práv ve formě změny názvu, a nikoli ve formě změny vlastnických práv, z níž vyplývá povinnost úhrady spotřební daně. Povinnost zaplatit spotřební daň byla naopak spojena se zápisem nebo převodem vlastnického práva v katastru nemovitostí u rozdělení společností, přeměny jedné formy obchodní společnosti v jinou, převodu vlastnictví ze společného vlastnictví do formy obchodní společnosti a převodu vlastnictví z obce na samostatný právní subjekt, jehož výlučným vlastníkem je obec (47).

Norské úřady vysvětlily, že logický princip uvedených výjimek z obecného pravidla o spotřební dani lze nalézt v zásadě kontinuity. Úřady však nevysvětlily logiku odlišného přístupu k výše uvedeným typům převodů. Norská vláda naopak pouze uvedla, že by vlastně bylo logičtější řešit fúze a určité jiné reorganizace stejně. A přesto až s účinností od července 2005, přibližně pět let po založení společnosti Entra, byl výklad zákona o poplatcích za dokumenty změněn tak, že bylo řešení určitých odlišných situací sjednoceno. Na tomto základě shledává Kontrolní úřad obtížným zjistit jinou logiku výkladu zákona o poplatcích za dokumenty, která převládala v době založení společnosti Entra, než logiku vyplývající z citovaných oběžníků, a to, že spotřební dani, kterou je jinak nutno zaplatit, uniknou pouze fúze mezi společnostmi s ručením omezeným. Použití zásady kontinuity ve vztahu k zákonu o poplatcích za dokumenty bylo omezeno na takovéto případy, a nikoli na jiné případy, jak bylo uvedeno výše.

Jak bylo uvedeno výše v bodě 1.2.1, Kontrolní úřad v každém případě považuje založení společnosti Entra za daleko podobnější těmto situacím, kdy by zápis do katastru nemovitostí v příslušné době měl za důsledek povinnost uhradit spotřební daň, než situacím, kdy by spotřební daň nemusela být placena. Proto Kontrolní úřad nechápe, že lze uvedenou výjimku obsaženou ve sporném zákoně odůvodnit povahou a logikou norských předpisů vztahujících se na spotřební daň v době, kdy byla výjimka uplatněna. Nemění to posouzení, že podobné reorganizace veřejných obchodních činností byly též osvobozeny od placení spotřební daně. Provádění souvisejících cílů zásady kontinuity nemůže odůvodnit použití výjimky z obecného pravidla o spotřební dani na specifické reorganizace, pokud nebudou podobné výjimky poskytnuty pro srovnatelné reorganizace soukromých podniků.

1.2.3   „Případ Itálie“

Norské úřady se odvolávají na rozhodnutí Evropské komise a argumentují, že faktická situace tohoto případu je stejná jako v případě společnosti Entra.

V rozhodnutí Komise ze dne 5. června 2002 (48) zkoumala Komise italský zákon stanovující zvláštní daňový režim pro akciové společnosti s většinovým veřejným vlastnictvím založené podle zvláštního zákona. V tomto ohledu italské právo výslovně stanoví osvobození od všech daní z převodu pro převod zvláštních a obecních podniků na akciové společnosti („osvobození od daně z převodu“). V italském právním systému se daně z převodu obyčejně vztahovaly na vytvoření nového ekonomického subjektu nebo na převod aktiv mezi různými ekonomickými subjekty. Italské úřady však vysvětlily, že v souvislosti se změnou právního postavení určité společnosti (tj. „když se změní právní postavení společnosti, ale z hlediska ekonomického zůstává podnik stejný“) italské právo obecně odráželo zásadu daňové neutrality (což znamená, že nebyla uplatněna žádná daň) (49).

Komise konstatovala, že ačkoli se zdá, že by likvidace obecního podniku a zřízení „nové“ akciové společnosti bylo ekvivalentní vytvoření nového ekonomického subjektu, bylo toto zdání způsobeno pouze formálními právními aspekty. Ve skutečnosti byla nová akciová společnost stejným ekonomickým subjektem jako obecní podnik působící v rámci jiného právního postavení. S ohledem na to Komise akceptovala, že obecná zásada daňové neutrality v italském právu byla podobně uplatněna u situací spadajících do zvláštního daňového režimu. Proto nemusela být placena žádná daň z převodu (50).

Kontrolní úřad chápe zdůvodnění Komise, že tam, kde vnitrostátní právo týkající se kolkovného v souvislosti se změnami provedenými soukromými podniky vychází z obecné zásady daňové neutrality, tj. že důraz je kladen na pokračování stejného ekonomického subjektu, a nikoli na to, zda jde o stejný právní subjekt, bude logické v rámci takového daňového režimu rozšířit tuto zásadu i na situace, kdy stát nebo obec vyčlení určitý ekonomický subjekt, který byl až dosud součástí vlastnictví státu nebo obce, do samostatného právního subjektu.

Kontrolní úřad s tímto přístupem plně souhlasí. Avšak logika každého daňového systému musí být posuzována podle skutkové podstaty. Rozhodnutí Komise vycházelo ze skutečnosti, že italský právní systém stanoví možnost osvobození od daně z převodu v souvislosti s přeměnou jedné formy obchodní společnosti v jinou. Naopak, norská legislativa tak, jak ji vykládají a uplatňují finanční úřady, tuto možnost neposkytovala. Ve skutečnosti, jak již bylo uvedeno, případy srovnatelné se společností Entra týkající se reorganizace soukromých podniků (rozdělení společností nebo přeměny jedné formy obchodní společnosti v jinou) nebyly osvobozeny od úhrady spotřební daně. Podle názoru Kontrolního úřadu se tedy konkrétní situace těchto dvou případů liší. Při posuzování podobnosti mezi italskou a norskou situací nelze přikládat váhu skutečnosti, že zásada kontinuity mohla existovat v jiných oblastech norského práva, včetně zejména práva obchodních společností a legislativy týkající se přímého zdanění dotčeného subjektu.

1.2.4   Závěr týkající se selektivity

Závěrem lze konstatovat, že opatření musí být považováno za selektivní ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP a nemůže se vyhnout tomuto hodnocení odkazem na povahu a logiku norských pravidel týkajících se spotřební daně.

1.3   Uvedené opatření musí příjemcům poskytovat výhodu snižující náklady, které jinak v běžné obchodní činnosti nesou

Podle judikatury Evropského soudního dvora (51) a kapitoly 17B.3.1(2) Pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře „musí dané opatření poskytovat příjemcům výhodu, která je osvobozuje od poplatků, které obyčejně hradí ze svých rozpočtů. Výhodu lze poskytnout prostřednictvím snížení daňového zatížení uvedené společnosti různým způsobem, včetně:“ (…) „celkového nebo částečného snížení daně (například osvobození od daně nebo daňový úvěr)“.

Přijetím zákonného ustanovení v odstavci 3 sporného zákona byla společnost Entra osvobozena od spotřební daně ve výši zhruba 81 milionů NOK (přibližně 10 milionů EUR). Jak bylo ukázáno výše v bodech 1.1 a 1.2, byla by jinak tato daň splatná z jejího rozpočtu. Na tomto základě dospěl Kontrolní úřad ve svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení k předběžnému závěru, že společnosti Entra byla poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

Norské úřady naopak tvrdily, že tato podmínka není splněna ze dvou důvodů: Za prvé, osvobozením od daně se společnost Entra nedostala do lepšího konkurenčního postavení ve srovnání se soukromým investorem. Za druhé, kapitálová struktura, likvidita a celková hodnota společnosti by se uhrazením spotřební daně nezměnila. Dále se Kontrolní úřad zabývá uvedenými argumenty jednotlivě.

1.3.1   Srovnání se soukromými společnostmi

Jak bylo zmíněno výše v bodě I.3.1, v návrhu předloženém parlamentu norská vláda uvedla, že při zakládání nové společnosti se soukromý vlastník může rozhodnout nepřevést vlastnické právo, ale například ponechat je v určité holdingové společnosti. Stát podle norských úřadů musí převést nemovitosti na nový právní subjekt. Proto podle norských úřadů osvobození společnosti Entra od poplatku za dokumenty nenaruší hospodářskou soutěž.

Podle Soudu prvního stupně nemusí nutně existovat výhoda ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES (odpovídajícího čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP) ve všech situacích, kdy je nějaké opatření zavedeno za účelem odstranit strukturální nevýhodu určité veřejné společnosti, kterou má vzhledem ke svým konkurentům ze soukromého sektoru (52). Čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je zaměřen pouze na zákaz výhod pro určité podniky a pojem podpory se týká pouze výhod nebo osvobození od zatížení běžného pro rozpočet určitého podniku, které musí být považovány za ekonomickou výhodu, již by daný přijímající podnik za normálních tržních podmínek nezískal. Kontrolní úřad však nesouhlasí s norskými úřady v tom, že argumenty předkládané Norskem mohou vést k závěru, že ze srovnání se soukromými provozovateli vyplývá, že společnost Entra nezískala osvobozením od spotřební daně žádnou výhodu.

Metody, které může určitý soukromý vlastník použít, aby se vyhnul placení spotřební daně, jsou stejně otevřené pro podniky založené v souvislosti s privatizací státních podniků. Strukturální nevýhoda, které musely norské úřady údajně čelit, nebyla právního charakteru. Norské právo by nezamezilo založení společnosti Entra a převedení nemovitostí na ni bez provedení příslušného zápisu v katastru nemovitostí. Kromě toho mohla společnost Entra a norské úřady přijmout stejná předběžná opatření jako některý soukromý provozovatel. Důvodem, proč nebyly tyto metody použity vůči Statsbygg a společnosti Entra, byla pouze skutečnost, že norské úřady zjistily, že politické, manažerské a praktické obtíže spojené s těmito metodami byly tak negativní, že by se společnost Entra měla stát novým držitelem vlastnických práv.

Podle názoru Kontrolního úřadu nemohou tyto úvahy vést k závěru, že společnosti Entra nebyla poskytnuta výhoda v důsledku osvobození od placení spotřební daně. To již vyplývá ze skutečnosti, že metody, kterých lze použít pro vyhnutí se spotřební dani, jsou všechny založeny na neprovedení zápisu převodu vlastnického práva (podržení si vlastnického práva). Není-li vlastnické právo („grunnbokshjemmel“) převedeno, není spotřební daň splatná. Avšak ochrana, kterou nabízí zápis, není poskytována soukromým provozovatelům nepřevádějícím vlastnické právo, zatímco společnosti Entra tato ochrana poskytnuta byla. Proto nejsou tyto metody ekvivalentní postupu použitému v tomto případě, kdy se společnost Entra stala novým držitelem vlastnických práv.

Kromě toho i kdyby tomu tak bylo, nechápe Kontrolní úřad, proč by údajný strukturální problém byl pro norský stát zásadně jiné povahy než problém, jemuž čelí soukromí provozovatelé. Možná je pravda, že nepřevedení vlastnického práva by mohlo v určitých ohledech v praxi přinášet větší obtíže veřejnému subjektu než soukromé společnosti. Avšak podle názoru Kontrolního úřadu by měly být otázky týkající se vztahu inter partes mezi předchozím a současným vlastníkem posuzovány odděleně od diskuzí ohledně zápisu do katastru nemovitostí. Tento zápis zpravidla nemá dopad na vztah inter partes dvou právních subjektů a má význam pouze vzhledem k třetím stranám. Proto by mohl být zápis důležitý pro to, aby se kupující vyhnul tomu, že by určitá třetí strana, která v dobré víře později koupí daný majetek od předchozího vlastníka, měla silnější vlastnické právo k uvedené nemovitosti. Je to též důležité z hlediska ochrany před věřiteli předchozího vlastníka, neboť to může ovlivnit schopnost kupujícího získat hypotéku nebo jiné úvěry. Ve všech těchto situacích je nevýhoda vyplývající z neprovedení zápisu v katastru nemovitostí v zásadě stejná pro soukromé i státní podniky. Ve skutečnosti mohou být v některých ohledech popisované metody méně příznivé pro soukromé podniky ve srovnání se státními, neboť zápis prohlášení o omezení vlastnického práva nevylučuje riziko exekučního řízení / zániku práv věřitele nebo práv souvisejících s konkurzní podstatou pro právního nabyvatele majetku dlužníka.

A nakonec Kontrolní úřad zdůrazňuje, že norské úřady neprokázaly, že by se soukromá strana s určitostí rozhodla vlastnické právo nepřevést. Norsko pouze argumentovalo, že je větší pravděpodobnost, že by se soukromý provozovatel za podobných okolností mohl rozhodnout nepřevést vlastnické právo v katastru.

1.3.2   Argument týkající se počáteční rozvahy

Jak již bylo zmíněno, norské úřady tvrdí (53), že osvobození od spotřební daně by nemělo být posuzováno odděleně od počáteční rozvahy dané společnosti. Tvrdí, že předmětné opatření nezměnilo kapitálovou strukturu, likviditu a celkovou hodnotu společnosti. Teoreticky, pokud by musela být spotřební daň obsažena v počáteční rozvaze, existovala by alternativní počáteční rozvaha, kde by byla hodnota nemovitostí snížena o výši spotřební daně.

Jak bylo ukázáno výše v bodě 1.2, podle běžných pravidel norského daňového systému byla společnost Entra povinna spotřební daň zaplatit. Proto bez ohledu na to, jak byla počáteční rozvaha sestavena, tvoří hodnota transakce mezi prodávajícím a kupujícím daňový základ pro spotřební daň. Bez ohledu na případné úvahy kupujícího (společnost Entra) nebo prodávajícího (stát) týkající se dohodnuté ceny, je to tato cena a nic jiného, kterou finanční úřady použijí pro výpočet spotřební daně, která má být zaplacena.

Kontrolní úřad zásadně nesouhlasí s norskými úřady, že by existence této daňové úlevy nepředstavovala výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, pokud osvobození od spotřební daně ovlivnilo sestavení počáteční rozvahy společnosti Entra způsobem, který údajně kompenzuje výhodu vyplývající z osvobození od daně. Podle norské legislativy by společnost Entra při neexistenci odstavce 3 sporného zákona byla povinna zaplatit finančnímu úřadu spotřební daň z dohodnuté ceny transakce za provedený zápis bez ohledu na to, zda by cena transakce vypadala jinak. Daň nebyla zaplacena a právě tato chybějící platba daně je v tomto případě posuzována. Podoba počáteční rozvahy společnosti Entra ovlivněná dalšími okolnostmi, zejména tím, zda by prodávající souhlasil s nižší hodnotou budov, pokud by společnost Entra zaplatila spotřební daň, jsou faktory, které nelze brát v úvahu při stanovení, zda uvedená společnost získala výhodu, či nikoli.

Argument norských úřadů, že osvobození od daně je třeba posuzovat ve spojení s jinak odlišnou cenou nemovitostí, vychází z argumentace, že v důsledku podpory vyplývající z osvobození od daně vykázala společnost Entra čistou ztrátu ve formě stanovení vyšší ceny převedených nemovitostí. Avšak zohlednění všech vyplývajících více méně přímých možných ekonomických důsledků opatření podpory u konkrétního příjemce by podle názoru Kontrolního úřadu bylo v rozporu s přístupem běžně používaným v případech státní podpory. Ve stejném duchu nelze běžně připustit, aby byl brán v úvahu ekonomický dopad opatření podpory na smluvní vztahy mezi příjemcem podpory a jiným právním subjektem při posuzování toho, zda a do jaké míry se opatření podpory posuzuje jako výhoda ve smyslu č. 61 odst. 1 Dohody o EHP. V tomto ohledu Kontrolní úřad zdůrazňuje, že norský stát jako výběrčí daní a jako prodávající nemovitostí by měl být pro účely režimu poskytování státní podpory posuzován jako dva odlišné subjekty.

Proto nemůže Kontrolní úřad souhlasit s norskou vládou, že společnost Entra nezískala výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP tím, že byla osvobozena od spotřební daně, a přesto jí byla poskytnuta ochrana vyplývající ze zápisu v katastru.

V dopise Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 4. června 2003 ministerstvo uvádí: „Teoreticky, pokud by musely být poplatky za dokumenty a registrační poplatek obsaženy v počáteční rozvaze, byla by upravená a alternativní počáteční rozvaha taková, jak je popsáno v příloze 2“. Příloha 2 uvádí alternativní počáteční rozvahu, kde jsou celková aktiva a pasiva / vlastní jmění stejná, avšak kde je mimo jiné hodnota nemovitostí snížena o výši spotřební daně. Ministerstvo uzavírá, že společnost Entra nezískala v důsledku osvobození od spotřební daně žádné ekonomické výhody.

Hypotetická počáteční rozvaha popsaná norskými úřady vychází z předpokladů, že kupující (společnost Entra) by nesnížila svoji požadovanou návratnost (9,5 %) a poměr aktiv k vlastnímu kapitálu (40 %), kdyby musela uhradit spotřební daň. To znamená, že uvedená hypotetická počáteční rozvaha vychází z předpokladu, že 100 % spotřební daně uhradí vždy prodávající a že hodnota budov v alternativní počáteční rozvaze bude snížena přesně o výši spotřební daně.

Kontrolní úřad nemá důvod zpochybňovat legitimnost metody čisté současné hodnoty použité při sestavování počáteční rozvahy společnosti Entra. Avšak, jak ukazují vlastní pokusy norské vlády zjistit správnou hodnotu nemovitostí (viz bod I.2.2 výše a značné rozdíly mezi jednotlivými hodnotami), mohly být použity jiné metody. Mohly být použity i jiné předpoklady a tyto jiné metody a předpoklady mohly klidně mít za následek situaci, kdy by prodávající nenesl 100 % daňové zatížení. Za běžné tržní situace při několika zájemcích je pravděpodobnější, že by mimořádné zatížení spotřební daní na základě dohodnuté ceny transakce bylo rozděleno mezi prodávajícího a kupujícího.

Podle názoru Kontrolního úřadu nelze zavést obecné pravidlo, podle něhož se tržní cena určité budovy vždy zvýší přesně o částku, kterou by kupující obvykle zaplatil v nepřímých daních za zápis této budovy, v situacích, kdy buď tyto daně byly již uhrazeny nebo nebudou placeny vzhledem k legislativní výjimce. Ve svém dopise ze dne 30. června 2005 vlastně Ministerstvo obchodu a průmyslu uznává, že nelze učinit takovýto povšechný závěr a že argument vlády o čistém účinku osvobození od placení spotřební daně se zakládá čistě na použití konkrétní metody pro stanovení hodnoty, kterou se vláda rozhodla použít v případě společnosti Entra.

V předmětném případě se Norsko rozhodlo, že neuloží společnosti Entra spotřební daň a upřesnilo, že pozdější stanovení hodnoty daných nemovitostí závisí na tomto předpokladu. Proto Norsko v podstatě tvrdí, že kdyby hypoteticky rozhodlo, že by společnost Entra měla podléhat běžné spotřební dani, stejně by zvolila metodu čisté současné hodnoty a použila by stejné předpoklady pro výpočet prodejní ceny. Připustit tento argument by znamenalo podmínit působnost čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP schopností určitého státu EHP přesvědčit Kontrolní úřad a soud ESVO, aby přijímaly v hypotetických situacích imaginární opatření.

Kontrolní úřad nakonec zdůrazňuje, že v těch několika málo případech, kdy Soudní dvůr v různých situacích přijal nějaký argument quid pro quo, šlo vždy o předběžnou podmínku s tím, že o vyrovnávacím mechanizmu bylo rozhodnuto předem (a nikoli ex post facto) jasně definovaným, objektivním a transparentním způsobem (54). V přípravných materiálech týkajících se příslušné legislativy však není nikde uvedeno, že šlo o předběžnou podmínku pro poskytnutí výhody vyplývající z osvobození od placení spotřební daně s tím, že by měla být tato výhoda spojena s vyšším oceněním hodnoty příslušných nemovitostí, než jakou by určitá soukromá strana zaplatila za určitou budovu v otevřeném prodeji. Naopak se zdá, že argument norských úřadů, že společnost Entra nezískala žádnou výhodu ve srovnání se situací, kdy by zaplatila spotřební daň, jednoznačně odporuje uvedenému cíli v souvislosti s osvobozením společnosti Entra od zaplacení spotřební daně. Jak bylo uvedeno výše v bodě I.3.1, ve vládním návrhu předloženému Stortinget bylo vysvětleno, že účelem ustanovení o osvobození od spotřební daně bylo zajistit, aby společnost Entra nebyla ekonomicky zatížena spotřební daní, neboť soukromé konkurenční podniky se mohly z velké části vyhnout této zátěži jinými prostředky. Jinými slovy je v návrhu parlamentu obsažen předpoklad, že zaplacení spotřební daně by skutečně uvedlo společnost Entra do ekonomicky nevýhodnějšího postavení, než kdyby společnost Entra uvedenou daň neplatila. Mimoto bylo záměrem parlamentu zabránit tomu, aby byla společnost Entra uvedena do tohoto nevýhodného postavení.

1.3.3   Závěr týkající se výhody

V závěru Kontrolní úřad trvá na tom, že odstavec 3 sporného zákona poskytuje společnosti výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

1.4   Uvedené opatření musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže a ovlivňovat obchod mezi smluvními stranami

Ve svém počátečním rozhodnutí došel Kontrolní úřad k předběžnému závěru, že uvedené opatření skutečně narušovalo nebo hrozilo narušením hospodářské soutěže a ovlivňovalo obchod v rámci EHP ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Norské úřady naopak tvrdí, že předmětné opatření „nebude mít vliv na obchod mezi smluvními stranami“ a že Kontrolní úřad musí posoudit příslušný trh. Kromě toho norské úřady tvrdí, že „zahraniční investoři nepůsobí na norském trhu s nemovitostmi (55).

Evropský soudní dvůr je toho názoru (56), že hospodářská soutěž je narušena od okamžiku, kdy finanční podpora státu posílí postavení určitého podniku ve srovnání s ostatními konkurenčními podniky. Poskytnutí podpory snižuje náklady a tím zajišťuje příjemcům konkurenční výhodu nad těmi, kdo musí náklady nést sami. Na tomto základě Kontrolní úřad konstatuje, že podpora poskytnutá společnosti Entra ve formě osvobození od spotřební daně narušila hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Norské úřady vlastně netvrdily, že nebyla narušena hospodářská soutěž (pouze, že nebyl ovlivněn obchod).

Co se týče otázky dopadu na obchod, musí se prozkoumat, zda je předmětná podpora schopna posílit postavení určitého podniku ve srovnání s postavením konkurenčních podniků v rámci obchodu v EHP (57). Podle názoru Soudu ESVO se od Kontrolního úřadu nepožaduje, aby stanovil, zda měla určitá podpora zjevný dopad na obchod mezi smluvními stranami, ale má pouze prozkoumat, zda uvedená podpora tento dopad může mít (58). Proto je kritérium dopadu na obchod tradičně vykládáno nerestriktivním způsobem v tom smyslu, že obecně se určité opatření považuje za státní podporu, je-li schopno ovlivnit obchod mezi státy EHP (59).

V souladu s kapitolou 17B.3(2) pokynů Kontrolního úřadu ke státní podpoře, „podle judikatury je pro účely tohoto ustanovení splněno kritérium ovlivňování trhu, pokud přijímající podnik vykonává hospodářskou činnost zahrnující obchod mezi smluvními stranami“. Podpora však může ovlivňovat obchod v rámci EHP, i když se podnik-příjemce sám neúčastní přeshraničních činností (60) a to proto, že poskytnutí státní podpory určitému podniku může vést k udržování nebo zvyšování domácí nabídky, čímž jsou omezovány příležitosti pro podniky z ostatních států EHP nabízet služby na trhu tohoto státu (61).

Podle vlastní výroční zprávy společnosti Entra za rok 2001 je společnost Entra zapojena do „rozvoje, pronajímání, správy, provozu, prodeje a nákupu nemovitostí v Norsku.“

Entra je členem „Asociace komerčních nemovitostí“ („Foreningen Næringseiendom“) (62), jejíž členové provádějí zcela nebo částečně stejný typ činností jako Entra. Asociace komerčních nemovitostí má 74 členů (údaj z října 2005), včetně společností jako například ABB AS-Eiendom, Aberdeen Property Investors, Avantor AS, ICA Eiendom Norge AS, KLP Eiendom AS, Linstow ASA, Mustad Eiendom AS, NCC Property Development AS, Reitan Eiendom AS, Skanska Eiendomsutvikling AS, Smedvig Eiendom AS, Steen & Strøm ASA, Storebrand Eiendom AS, Umoe Sterkorder AS, Veidekke Eiendom AS, Vesta Forsikring AS-Eiendom a Vital Eiendomsforvaltning AS (63).

Největší norskou státní realitní společností (či skupinou společností) je Olav Thon Gruppen. Tato skupina byla činná i v roce 2000, kdy byla založena společnost Entra. Olav Thon Gruppen v současné době vlastní 320 nemovitostí v Norsku a 18 v zahraničí (zejména v Bruselu). První nemovitost v Bruselu byla zakoupena v roce 1988 (Thon Belgium SA). Skupina má zhruba 3 400 zaměstnanců. Kromě pronajímání kancelářských prostor se zabývá též hotely, restauracemi a nákupními středisky (64).

Jedna z výše uvedených společností, Linstow AS, vlastní a připravuje k zastavění pozemky v Norsku i v Baltických státech, Portugalsku a Švédsku. Výlučným vlastníkem společnosti Linstow AS je skupina Anders Wilhelmsen Group, která koupila uvedenou společnost na burze cenných papírů v Oslu v roce 1999. Skupina The Anders Wilhelmsen Group je jedním z vlastníků rejdařské společnosti Royal Caribbean Cruise Line (RCCL). Linstow AS mimo jiné řídí Norské portfolio (Nordea Portfolio) nemovitostí, které vlastní společnost Curzon Global Partners. Portfolio tvoří 31 nemovitostí po celém Norsku (údaj z listopadu 2005). Curzon Global Partners je společnost pro správu investic se sídlem v Londýně, kterou vlastní společnost IXIS AEW Europe (IAE). IAE je zaměřena na správu investic v oblasti nemovitostí a vlastní ji francouzská skupina Groupe Caisse d'Epargne a Caisse des Dépôts. IAE je odpovědná za správu majetku přibližně v hodnotě 11 miliard EUR (65).

Další ze společností, ICA Eiendom Norge AS, je dceřinou společností švédské společnosti ICA Fastigheter AB. ICA Fastigheter AB je stoprocentní dceřinou společností ICA AB. ICA Fastigheter AB staví, spravuje a prodává nemovitosti ve Skandinávii a v Baltických státech. Portfolio má účetní hodnotu 5,7 miliard SEK a tvoří je hlavně skladovací prostory a zařízení. Kromě skladů a společností ICA nabízí tato společnost též nemovitosti externím klientům. Skupina ICA (ICA AB) je jednou z vedoucích maloobchodních společností tohoto severského regionu s více než 2 600 vlastními a přidruženými sklady ve Skandinávii a baltických zemích (66).

Zároveň se založením společnosti Entra (v roce 2000) byla založena Aberdeen Property Investors Norway AS jako dceřiná společnost společnosti Aberdeen Property Investors. Aberdeen Property Investors je součástí společnosti Aberdeen Asset Management PLC, nezávislé skupiny pro řízení fondů kótované na Londýnské burze cenných papírů. V současné době společnost Aberdeen Property Investors spravuje 7,8 miliard EUR v oblasti investic do nemovitostí v severní Evropě, z nichž je 9 miliard NOK (zhruba 1,1 miliard EUR) v Norsku. V roce 2001 zakoupila společnost Aberdeen Property Investors Norway AS další realitní společnost na norském trhu, Norske Liv Eiendom, a dnes tato společnost spravuje mimo jiné portfolia nemovitostí společnosti NSB, Nordea Liv a API Eiendomsfond. Aberdeen Property Investors má v Norsku 200 zaměstnanců (67).

Z výčtu výše uvedených společností, které působí na stejném trhu jako společnost Entra (rozvoj, pronajímání, správa, provoz, prodej a nákup nemovitostí v Norsku) a které byly činné v roce 2000, kdy byla založena společnost Entra, je tedy jasné, že několik z nich má zahraničního vlastníka, některé působí v Norsku i mimo ně a některé spravovaly portfolia nemovitostí, která vlastní zahraniční klienti.

Z popisu uvedeného v bodu I vyplývá, že aktiva a činnosti převedené na společnost Entra byly vystaveny hospodářské soutěži. Společnost Entra tedy konkuruje ostatním poskytovatelům budov/nemovitostí. To se vztahuje na společnost Entra jako vlastníka, kupujícího, prodávajícího, provozovatele a správce nemovitostí. Entra působí v celém Norsku na trhu, kde jsou aktivní hospodářské subjekty z jiných států ESVO. V důsledku toho je splněna též podmínka 4, neboť toto opatření narušuje hospodářskou soutěž a obchod mezi smluvními stranami nebo hrozí, že je může narušovat.

2.   Slučitelnost podpory

Na základě předchozích úvah představuje předmětné osvobození od daně podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

Norské úřady tvrdí, že předmětné opatření neobsahuje podporu a nepředložily žádné argumenty týkající se její slučitelnosti. Avšak po zjištění pravděpodobného zapojení státní podpory je třeba zvážit, zda by takováto podpora mohla být slučitelná s Dohodou o EHP podle čl. 61 odst. 2 a 3 této dohody.

Použití výjimek podle čl. 61 odst. 2 není vhodné. Založení společnosti Entra nevyžaduje podporu sociálního rázu poskytovanou jednotlivým spotřebitelům ani podporu na odstranění škod způsobených přírodními katastrofami nebo mimořádnými událostmi.

Podle čl. 61 odst. 3 písm. a) lze podporu považovat za slučitelnou s Dohodou o EHP, je-li určena na podporu hospodářského rozvoje v oblastech s velmi nízkou životní úrovní nebo vysokou nezaměstnaností. Vzhledem k tomu, že předmětné opatření není omezeno na tyto oblasti, toto ustanovení se na ně nevztahuje. Použít nelze ani výjimku uvedenou v čl. 61 odst. 3 písm. b). A nakonec, co se týká výjimky uvedené v čl. 61 odst. 3 c), Kontrolní úřad nevidí důvod považovat tuto podporu za podporu usnadňující rozvoj určitých hospodářských činností nebo určitých hospodářských oblastí ve smyslu tohoto článku. Proto uvedená podpora není oprávněná k žádné z výjimek stanovených v čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP.

3.   Procedurální požadavky a povaha podpory

3.1   Ohlašovací povinnost

Čl. 1 odst. 3 v části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru uvádí: „Kontrolní úřad ESVO bude informován s dostatečným předstihem, aby mohl předložit své připomínky ke všem plánům poskytnutí nebo pozměnění podpory“. Podpora poskytnutá bez oznámení nebo podpora oznámená pozdě, tj. oznámená poté, „co nabyla účinnosti“ se považuje za protiprávní podporu.

Osvobození od spotřební daně poskytnuté při založení společnosti Entra bylo uvedeno v platnost, aniž by bylo oznámeno Kontrolnímu úřadu.

3.2   Získání podpory zpět

Kontrolní úřad upozorňuje norskou vládu na článek 1 v části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Osvobození od spotřební daně byla zavedeno po vstupu Dohody o EHP v platnost. Veškerá podpora by proto měla být v tomto případě posuzována jako nová podpora. Jak bylo uvedeno výše, oznámení o této podpoře nebylo doručeno. Podpora musí být v tomto případě považována za protiprávní, jak je vymezeno v čl. 1 písm. f) části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

Podle článku 14 v části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, je-li protiprávní podpora shledána neslučitelnou, nařídí zpravidla Kontrolní úřad dotčenému státu ESVO, aby získal podporu od daného příjemce zpět.

Kontrolní úřad je toho názoru, že v předmětném případě nebrání vrácení podpory žádné obecné zásady. Podle judikatury je zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího vrácení logickým důsledkem zjištění, že je tato podpora protiprávní. Proto vrácení protiprávně poskytnuté státní podpory nelze pro účely znovunastolení původní situace v zásadě považovat za nepřiměřené cílům Dohody o EHP ohledně státní podpory. Vrácením podpory pozbývá příjemce výhody, kterou měl vzhledem ke svým konkurentům na trhu, a je obnoven stav před poskytnutím podpory (68). Z této funkce vrácení podpory též vyplývá, že podle obecného pravidla, kromě výjimečných okolností, nepřekročí Kontrolní úřad meze svého rozhodování uznané judikaturou Soudního dvora, když požádá dotčený stát ESVO, aby získal zpět částku poskytnutou v rámci protiprávní podpory, neboť jde pouze o uvedení do předchozího stavu (69). Kromě toho si z hlediska povinnosti Kontrolního úřadu dohlížet na státní podporu podle protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, nemohou v zásadě podniky, jimž byla poskytnuta podpora, činit žádné oprávněné naděje, že bude podpora v souladu s právem, pokud nebyla poskytnuta podle postupu uvedeného v ustanoveních tohoto protokolu (70).

4.   Závěr

Na základě předchozích úvah Kontrolní úřad konstatuje, že uvedené osvobození od poplatků za dokumenty a registračních poplatků přijaté v souvislosti se založením společnosti Entra je státní podporou, která se neslučuje s fungováním Dohody o EHP. Proto Kontrolní úřad uzavírá vyšetřovací řízení uvedené v čl. 1 odst. 2 v části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru zamítavým rozhodnutím a nařizuje norským úřadům, aby od společnosti Entra získaly zpět státní podporu včetně vzniklých úroků,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

1)

Osvobození od placení poplatků za dokumenty a registračních poplatků poskytnuté při založení společnosti Entra Eiendom AS (ref. odstavec 3 zákona č. 11 ze dne 18. února 2000) představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Uvedená podpora byla poskytnuta v rozporu s procedurálními požadavky čl. 1 odst. 3 v části 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru a není oprávněná z hlediska výjimek podle čl. 61 odst. 2 nebo čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP.

2)

Norská vláda získá od společnosti Entra ušlé kolkovné a ušlé registrační poplatky včetně vzniklých úroků vypočítaných na základě příslušné referenční úrokové sazby, počínaje datem, kdy byla spotřební daň splatná, až do data získání příslušné částky.

3)

Norská vláda bude informována dopisem obsahujícím kopii tohoto rozhodnutí.

4)

Norská vláda bude informovat Kontrolní úřad do dvou měsíců od data oznámení tohoto rozhodnutí o přijetí příslušných opatření.

5y

Komisi ES bude zaslána v souladu s protokolem 27(d) Dohody o EHP kopie tohoto rozhodnutí.

6)

Ostatní státy ESVO, členské státy ES a zúčastněné strany budou informovány zveřejněním tohoto rozhodnutí v závazném znění v oddíle EHP a v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie.

7)

Toto rozhodnutí je závazné v anglickém znění.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

Za Kontrolní úřad ESVO

Einar M. BULL

předseda

Kurt JÄGER

člen kolegia


(1)  Dále jen Dohoda o EHP.

(2)  Dále jen Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

(3)  Procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory (Pokyny ke státní podpoře) přijatá a vydaná Kontrolním úřadem ESVO dne 19. ledna 1994, zveřejněná v Úředním věstníku L 231, 3.9.1994. Pokyny ke státní podpoře jsou dostupné na internetové stránce Kontrolního úřadu: www.eftasurv.int

(4)  Rozhodnutí č. 132/04/KOL. Rozhodnutí zahájit formální šetření bylo zveřejněno v Úř. věst. C 319, 23.12.2004, s. 17 a v dodatku EHP č. 64 se stejným datem, s. 46. Uvedené rozhodnutí lze najít též na domovské stránce Kontrolního úřadu: http://www.eftasurv.int/fieldsofwork/fieldstateaid/stateaidregistry/sadecinor04/132_04_entra.DOC

(5)  „St. prp. nr. 84 (1998-99) Om ny strategi for Statsbygg og etablering av Statens utleiebygg AS“. Původní název společnosti byl „Statens utleiebygg AS“. Dále v textu se pro Entra Eiendom AS a Statens utleiebygg AS používá „Entra“.

(6)  „Ot. prp. nr. 83 (1998-99) Om lov om omdanning av deler av Statsbyggs eiendomsvirksomhet til aksjeselskap“. Zákon č. 11 ze dne 18. února 2000.

(7)  Zdroj: http://www.statsbygg.no/english/

(8)  Neoficiální překlad Kontrolního úřadu.

(9)  „St. prp. nr. 1 Tillegg nr. 10 (1999–2000) Om etablering av Statens utleiebygg AS“.

(10)  „Porteføljevurdering konkurransebyggene Statsbygg“ Dopis zaslaný orgánu Statsbygg ze dne 10.8.1999 obsahující ocenění CEC.

(11)  „St. prp. nr. 1 Tillegg nr. 10 (1999–2000) Om etablering av Statens utleiebygg AS“.

(12)  „Statens utleiebygg AS – Fastsettelse av åpningsbalanse og endelige bevilgninger til egenkapital og lån“. Kongelig resolusjon av 22.06.2000.

(13)  Skupinu tvoří kromě Entra Eiendom AS, Entra Service AS, Universitetsgaten 2 AS, Biskop Gunnerus gate 14 AS, Instituttveien 24 AS, Entra Kultur 1 AS, Langkaia 1 AS, Kr Augustgate 23 AS, Nonnen utbygging AS a Krambugt 3 AS. Zdroj: Výroční zpráva za rok 2004. Viz http://www.entraeiendom.no/files/Entra_Eiendom_Arsrapport_2004.pdf

(14)  Průměrný směnný kurz v roce 2004: 1 EUR = 8,3715 NOK.

(15)  Zdroj: Výroční zpráva společnosti Entra za rok 2004.

(16)  Směnný kurz ke dni 30. června 2000: 1 EUR = 8,1815 NOK.

(17)  Úř. věst. L 77, 24.3.2003, s. 21.

(18)  Zdroj: Statens Kartverk – Tinglysingen, viz: http://www.statkart.no/IPS/tinglysing/?module=Articles;action=ArticleFolder.publicOpenFolder;ID=2207

(19)  Viz kromě jiného Dokumentavgift 2000 – S12-DOK-2001 ad Rundskriv nr. 12/2005 S, na něž se odkazuje dále. Viz též http://www.toll.no/upload/dokumentavgift1_1.pdf

(20)  Text v norštině uvádí: „Det gis ikke fritak for dokumentavgift med mindre det er direkte hjemmel i loven eller stortingsvedtak“.

(21)  Je uveden též odkaz na zákon č. 44 o společnostech s ručením omezeným a zákon č. 45 o veřejných společnostech s ručením omezeným ze dne 13. června 1997.

(22)  Je uveden odkaz na oběžník G-37/90, strana 1, bod 1.3 v Dokumentavgift 2000 a bod 1.3 v Rundskriv nr. 12/2005 S.

(23)  Kontrolní úřad vzal na vědomí poznámku norské vlády v bodě 4.3 v jejím dopise ze dne 4. června 2003, že lze diskutovat o tom, „zda je stále třeba vyžadovat zápis nějakého dokumentu jako výraz převodu vlastnického práva. Tuto otázku posuzuje Ministerstvo spravedlnosti“. Faktem však zůstává, že v následných oběžnících vláda na tomto stanovisku trvala do června 2005 a změnila praxi zápisu pouze pro zápisy po tomto datu.

(24)  Je tomu tak i v případě, kdy daná společnost, která byla vyčleněna (B), převezme název původní společnosti (A), neboť ve skutečnosti vlastník dané nemovitosti zůstává stejný, a to původní společnost (A). To bude považováno za pouhou změnu názvu. Viz též stanovisko norského Ministerstva spravedlnosti zveřejněné v U87-4.

(25)  Srov. bod 7h) uvedeného dopisu.

(26)  Srov. například bod 3.9 v Rundskriv nr. 12/2005 S.

(27)  „Rundskriv G-6/05: Den tinglysingsmessige fremgangsmåten når fast eiendom blir overført i forbindelse med fusjon, fisjon og omdanning“. Uvedený oběžník lze najít na domovské stránce Ministerstva spravedlnosti: http://odin.dep.no/jd/norsk/dok/regelverk/rundskriv/012081-250018/dok-bn.html

(28)  U některých reorganizací nejsou v přípravných materiálech uvedeny žádné důvody pro výjimky. U jiných se dané ustanovení posuzuje jako odchylka od běžných pravidel týkajících se spotřební daně. Kromě toho se uvádí, že dané ustanovení odpovídá podobnému ustanovení týkajícímu se ostatních transformací státních podniků na veřejné společnosti s ručením omezeným. Nakonec se také často uvádí, že dotčené ustanovení odpovídá přístupu týkajícímu se převodu nemovitostí v případě fúzí veřejných společností s ručením omezeným a bank.

(29)  Viz http://www.odin.dep.no/repub/00-01/stprp/80

(30)  Viz http://www.odin.dep.no/repub/00-01/otprp/93

(31)  Viz http://www.odin.dep.no/filarkiv/226433/STP0405001-T06-TS.pdf

(32)  Viz http://www.odin.dep.no/repub/04-05/otprp/20

(33)  Viz http://odin.dep.no/nhd/norsk/dok/regpubl/stmeld/024001-040006/dok-bn.html

(34)  Viz http://www.odin.dep.no/filarkiv/208116/STP0304053-TS.pdf

(35)  Viz http://odin.dep.no/filarkiv/207892/OTP0304063-TS.pdf

(36)  Text v norštině uvádí: „Den foreslåtte omorganiseringen av Statkraft vil medføre at det påløper dokumentavgift til staten, jf Stortingets vedtak om dokumentavgift § 1 første ledd. Utgiften vil være i størrelsesorden 1,5 milliarder kroner. Departementet legger til grunn at Statkraft betaler dokumentavgift i tråd med lovens normalordning. Utgifter til dokumentavgift vil redusere overskuddet til selskapet og dermed også utbyttegrunnlaget.“

(37)  Dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 16. září 2004.

(38)  Srov. spojené věci 67/85, 68/85 a 70/85 Van der Kooy proti Komisi [1988] ECR 219; Věc C-290/83, Komise proti Francii [1985] ECR 439; Věc C-482/99 Francouzská republika proti Komisi [2002] ECR I-4397; Věc C-379/98 Preussen Elektra AG proti Schleswag AG [2001] ECR-I 2099.

(39)  St. prp. nr. 84 (1998–99) „Om ny strategi for Statsbygg og etablering av Statens utleiebygg AS.“ Předloženo dne 4. června 1999.

(40)  Lov av 15.6.2001„Om omdanning av Jernbaneverkets kommersielle televirksomhet til aksjeselskap“.

(41)  Lov av 17.12.2004„Om omdanning av Kystverkets produksjonsvirksomhet til statsaksjeselskap“.

(42)  Text v norštině uvádí: „Departementet legger til grunn at Statkraft betaler dokumentavgift i tråd med lovens normalordning“.

(43)  Viz bod I.4 výše.

(44)  V této souvislosti viz: Věc 173/73 Itálie proti Komisi [1974] ECR 709 (odstavec 33) a věc C-75/97 Belgické království proti Komisi [1999] ECR s. I-3671.

(45)  Srov. mimo jiné spojené věci E-5/04, E-6/04 a E-7/04 Fesil, Pil a Norské království proti Kontrolnímu úřadu ESVO, rozsudek ze dne 21. července 2005 (odstavce 82–85); Věc 173/73 Itálie proti Komisi, [1974] ECR 709 (odstavec 33), věc C-143/99 Adria Wien Pipeline [2001] ECR I-8365 (odstavec 42); Věc C-157/01 Nizozemské království proti Komisi, uvedeno výše (odstavec 42), a věc C-308/01 GIL Insurance Ltd, uvedeno výše.

(46)  Srov. například věc C-157/01 Nizozemské království proti Komisi, uvedeno výše, odstavec 43.

(47)  Viz bod I.4 výše.

(48)  Věc C 27/99 zveřejněná v Úř. věst. L 77, 24.3.2003, s. 21.

(49)  Srov. odstavec 37 uvedeného rozhodnutí.

(50)  Srov. odstavce 76–81 uvedeného rozhodnutí.

(51)  Srov. věc 173/73 Itálie proti Komisi [1974] ECR 709.

(52)  Srov. věc T-157/01 Danske Busvognmænd proti Komisi, rozsudek ze dne 16. března 2004, odst. 57.

(53)  Dopisy Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 4. června 2003, 16. září 2004 a 30. června 2005.

(54)  Srov. odpovídající přístup v rámci příbuzné oblasti státní podpory, věc C-280/00 Altmark Trans GmbH [2003] ECR I-7747 (odstavce 83–95). Viz též body generálního advokáta Jacobse 117–129 ve věci C-126/01 GEMO [2003] ECR I-13769.

(55)  Viz dopis Ministerstva obchodu a průmyslu ze dne 16. září 2004.

(56)  Věc 730/79 Philip Morris Holland BV proti Komisi [1980] ECR 2671, odstavec 11.

(57)  Srov. mimo jiné věc C-126/01 Gemo, rozsudek ze dne 20. listopadu 2003; věc E-6/98 Norská vláda proti Kontrolnímu úřadu ESVO [1999] Zpráva Soudu ESVO, s. 76, odstavec 59; věc 730/79, Philip Morris proti Komisi [1980] ECR 2671, odstavec 11.

(58)  Spojené věci E-5/04, E-6/04 a E-7/04 Fesil, Pil a Norské království proti Kontrolnímu úřadu ESVO, rozsudek ze dne 21. července 2005, odstavec 94.

(59)  Spojené věci T-298/97 – T-312/97 e.a., Alzetta a. o. proti Komisi [2000] ECR-2319, odstavce 76-78.

(60)  Věc T-55/99 CETM proti Komisi [2000] ECR II-3207, odstavec 86.

(61)  Věc C-303/88 Itálie proti Komisi [1991] ECR I-1433, odstavec 27; Spojené věci C-278/92 až C-280/92 Španělsko proti Komisi [1994] ECR I-4103, odstavec 40.

(62)  Asociace komerčních nemovitostí je součástí Federace norského stavebního průmyslu („Byggenæringens Landsforening (BNL)“). BNL je součástí Konfederace norských podniků (NHO).

(63)  Zdroj: http://www.foreningen-naringseiendom.no/medlemsbedriftene

(64)  Zdroj: http://www.olavthon.no/

(65)  Zdroj: http://www.ne.no/linstow

(66)  Zdroj: http://www.ica.no/FrontServlet?s=eiendom&state=eiendom_dynamic&viewid=919&expand=1

(67)  Zdroj: http://www.aberdeenpropertyinvestors.no

(68)  Srov. věc C-350/93 Komise proti Itálii [1995] ECR I-699, odstavec 22.

(69)  Srov. věc C-75/97 Belgie proti Komisi [1999] ECR I-3671, odstavec 66, a věc C-310/99 Itálie proti Komisi [2002] ECR I-2289, odstavec 99.

(70)  Srov. věc C-169/95 Španělsko proti Komisi [1997] ECR I-135, odstavec 51.


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/65


DOPORUČENÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 119/07/KOL

ze dne 16. dubna 2007

o monitorování základních hodnot dioxinů, polychlorovaných bifenylů typu dioxinů a polychlorovaných bifenylů jiného typu než dioxinů v potravinách

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO,

S OHLEDEM na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (dále jen Dohoda o EHP), a zejména na článek 109 a protokol 1 této dohody,

S OHLEDEM na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora, a zejména na čl. 5 odst. 2 písm. b) a protokol 1 této dohody,

S OHLEDEM na právní akt, na nějž se odkazuje v kapitole XII bodě 54zn přílohy II Dohody o EHP,

nařízení Komise (ES) č. 466/2001 ze dne 8. března 2001, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách  (1),

pozměněný a začleněný do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě,

S OHLEDEM na právní akt, na nějž se odkazuje v kapitole XII bodě 54zzc přílohy II Dohody o EHP,

směrnici Komise 2002/69/ES ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dioxinů a stanovení PCB s dioxinovým efektem v potravinách  (2),

pozměněný a začleněný do Dohody o EHP protokolem 1 k uvedené dohodě,

S OHLEDEM na rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO 37/07/KOL ze dne 27. února 2007, jímž je dán pokyn příslušnému členu kolegia, aby přijal doporučení, jestliže je předloha doporučení v souladu se stanoviskem Výboru ESVO pro potraviny,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE nařízení Komise (ES) č. 466/2001 stanoví maximální limity dioxinů a množství dioxinů a polychlorovaných bifenylů (dále jen „PCB“) typu dioxinů v potravinách,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE je nezbytné získat v rámci Evropského hospodářského prostoru spolehlivé údaje o přítomnosti PCB typu dioxinů v co nejširší škále potravin, aby bylo možné vytvořit si přesný obraz o časovém vývoji běžné přítomnosti těchto látek v potravinách,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE doporučení Kontrolního úřadu ESVO 144/06/KOL ze dne 11. května 2006 o snížení přítomnosti dioxinů, furanů a PCB v krmivech a potravinách doporučuje, aby státy ESVO prováděly náhodné monitorování přítomnosti dioxinů, PCB typu dioxinů a popřípadě PCB jiného typu než dioxinů v potravinách podle doporučení Komise 2004/705/ES (3),

VZHLEDEM K TOMU, ŽE doporučení 2004/705/ES doporučuje členským státům minimální četnost vzorků, které se mají každý rok analyzovat u různých kategorií potravin, i formát podávání zpráv o výsledcích monitorování běžné přítomnosti dioxinů, furanů a PCB typu dioxinů v potravinách,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE je vhodné pozměnit současný program monitorování stanovený v doporučení 2004/705/ES zohledněním získaných zkušeností a že se státy EHP a ESVO podílí na šetření hodnot dioxinů, PCB typu dioxinů a PCB jiného typu než dioxinů v potravinách,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE je důležité, aby údaje shromážděné podle tohoto doporučení byly pravidelně oznamovány Kontrolnímu úřadu ESVO a aby v souladu s čl. 2 odst. 1 protokolu 1 Dohody o Kontrolním úřadě a Soudním dvoru Kontrolní úřad ESVO předával uvedené informace Evropské komisi, která zajistí zapracování uvedených údajů do databáze. Měly by být poskytnuty také údaje za poslední roky získané prostřednictvím metody analýzy v souladu s požadavky směrnice Komise 2002/69/ES,

VZHLEDEM K TOMU, ŽE opatření stanovená tímto doporučením jsou v souladu se stanoviskem Výboru ESVO pro potraviny, který napomáhá Kontrolnímu úřadu ESVO,

DOPORUČUJE ČLENSKÝM STÁTŮM ESVO, ABY:

1.

Od roku 2007 až do 31. prosince 2008 prováděly monitorování běžné přítomnosti dioxinů, furanů a PCB typu dioxinů v potravinách, a to za použití doporučené minimální četnosti vzorků, které se mají každý rok analyzovat, jak vzorově stanoví tabulka přílohy I.

2.

Je-li to možné, provedly rovněž analýzu PCB jiného typu než dioxinů v týchž vzorcích.

3.

Pravidelně poskytovaly Kontrolnímu úřadu ESVO údaje o monitorování s informacemi a ve formátu uvedeném v příloze II, aby z nich mohla být sestavena jedna databáze. Měly by být poskytnuty také údaje za poslední roky získané prostřednictvím metody analýzy v souladu s požadavky směrnice Komise 2002/69/ES a odrážející základní hodnoty.

4.

Odkazy na doporučení 2004/705/ES v doporučení Kontrolního úřadu ESVO 144/06/KOL ze dne 11. května 2006 se vykládají jako odkazy na toto doporučení.

V Bruselu dne 16. dubna 2007.

Za Kontrolní úřad ESVO

Kristján Andri STEFÁNSSON

člen kolegia

Niels FENGER

ředitel


(1)  Úř. věst. L 77, 16.3.2001, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 209, 6.8.2002, s. 5.

(3)  Úř. věst. L 321, 22.10.2004, s. 45.


PŘÍLOHA I

Tabulka:

Přehled doporučeného minimálního množství vzorků potravin, které mají být ročně analyzovány. Rozdělení vzorků je založeno na produkci v každé zemi. Zvláštní pozornost je věnována potravinám, u nichž se očekává velká rozmanitost základních hodnot dioxinů, furanů a PCB typu dioxinů. To je zejména případ ryb.


Produkt, včetně odvozených produktů

Akvakultura

(*)

Ulovené volně žijící ryby

(**)

Maso

(***)

Mléko

(****)

Vejce

(*****)

Ostatní

(******)

Celkem

Počet vzorků

 

 

 

 

 

 

 

Norsko

 

 

 

 

 

 

 

Island

 

 

 

 

 

 

 

Poznámky k tabulce

Čísla uvedená v tabulce představují minimální počty. Členské státy EHP a ESVO se vyzývají k odebrání více vzorků.

(*)   Akvakultura: Vzorky akvakultury by měly být rozděleny podle druhů ryb poměrně k produkci.

(**)   Ulovené volně žijící ryby: Vzorky ulovených volně žijících ryb by měly být rozděleny podle druhů ryb poměrně k odlovu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat uloveným divoce žijícím úhořům.

(***)   Maso: Kromě vzorků odebraných z masa a masných výrobků pocházejících ze skotu, prasat, drůbeže a ovcí by měl být významný počet vzorků odebrán rovněž z koňského masa, sobího masa, kozího masa, králičího masa, masa ze zvěřiny a divoké zvěře.

(****)   Mléko: Velký počet vzorků mléka by měl být odebrán z mléka ze zemědělských podniků (především kravského mléka). Je rovněž vhodné odebrat vzorky mléka a mléčných výrobků z jiného než kravského mléka (kozí mléko atd.).

(*****)   Vejce: Zvláštní pozornost je třeba věnovat vejcím od slepic z volného výběhu a vzorky by měly být také odebírány z kachních, husích a křepelčích vajec.

(******)   Ostatní: V této kategorii by měla být zvláštní pozornost věnována:

potravinovým doplňkům (především doplňkům na základě tuku z mořských živočichů),

potravinám pro kojence a malé děti,

potravinám pocházejícím z regionů, kde v důsledku např. klimatických podmínek, které měly za následek povodně, došlo ke změně podmínek produkce, což by mohlo ovlivnit koncentrace dioxinů a PCB typu dioxinů v potravinách v tomto regionu.


PŘÍLOHA II

A.   Vysvětlivky k formuláři výsledků analýzy dioxinů, furanů, PCB typu dioxinů a jiných PCB v potravinách

1.   Všeobecné informace o analyzovaných vzorcích

Kód vzorku: identifikační kód vzorku.

Země: jméno členského státu, kde se provádí monitorování.

Rok: rok, v němž monitorování proběhlo.

Produkt: analyzovaná potravina – popište potravinu co nejpřesněji.

Stadium uvedení na trh: místo, kde byl produkt (vzorek) odebrán.

Tkáň: část analyzovaného produktu.

Uvedení výsledků: výsledky se uvádějí na základě, podle kterého byly stanoveny maximální limity. V případě analýzy PCB jiného typu než dioxinů se rozhodně doporučuje uvádět limity na stejném základě.

Způsob odběru vzorků: náhodný odběr vzorků – je možno rovněž poskytnout analytické výsledky cíleného odběru vzorků, ale musí být jasně označeno, že odběr byl cílený a neodráží tedy nutně běžné základní hodnoty.

Počet dílčích vzorků: je-li analyzovaný vzorek směsný, měl by být oznámen počet dílčích (jednotlivých) vzorků. Je-li analytický výsledek založen pouze na jediném vzorku, uveďte „1“. Počet dílčích vzorků ve směsném vzorku se může lišit, proto jej u každého vzorku upřesněte.

Výrobní metoda: běžná/ekologická (uveďte co nejvíce podrobností).

Oblast: v opodstatněných případech oblast nebo region, kde byl vzorek odebrán, pokud možno s označením, zda se jedná o venkovskou oblast, městskou oblast, průmyslovou zónu, přístav, otevřené moře atd., např. Bruselměstská oblast, Středozemní mořeotevřené moře. Je zvláště důležité jasně označit oblast v případě, že byl vzorek odebrán z potraviny pocházející z regionu, který byl zaplaven.

Obsah tuku (%): procento tuku obsaženého ve vzorku.

Obsah vlhkosti (%): procento vlhkosti obsažené ve vzorku (je-li k dispozici).

2.   Všeobecné informace o použité metodě analýzy

Metoda analýzy: uveďte použitou metodu.

Akreditace: uveďte, zda je analytická metoda akreditovaná, či nikoli.

Nejistota: rozhodovací mez či procento rozšířené nejistoty měření vyplývající z analytické metody.

Metoda extrakce lipidů: uveďte použitou metodu extrakce lipidů, která byla použita pro určení obsahu tuku ve vzorku.

3.   Výsledky analýzy

Dioxiny, furany a PCB typu dioxinů: výsledky každého kongeneru se uvádějí v ppt – pikogram/gram (pg/g).

PCB jiného typu než dioxinů: výsledky každého kongeneru se uvádějí v ppb – nanogram/gram nebo mikrogram/kilo (ng/g nebo μg/kg).

LOQ: Mez kvantifikace v pg/g (pro dioxiny, furany a PCB typu dioxinů) nebo μg/kg – ng/g (pro PCB jiného typu než dioxinů).

Pro určené kongenery s hodnotou nižší než LOQ (mez kvantifikace) se do sloupce s výsledky uvede < LOQ (LOQ je třeba uvést jako hodnotu).

Pokud jde o kongenery PCB analyzované navíc k PCB-6 a PCB typu dioxinů, je třeba do formuláře uvést číslo kongeneru PCB, např. 31, 99, 110 atd. Pokud je vzorek analyzován pro více kongenerů PCB, než kolik je vyznačených řádek, přidejte na konec formuláře nové řádky.

4.   Všeobecné poznámky k tabulce

Podávání zpráv o poměru výtěžnosti

Podávání zpráv o poměru výtěžnosti není povinné, pokud je poměr výtěžnosti pro jednotlivé kongenery v rozmezí od 60 do 120 %. V případě, že poměr výtěžnosti pro některé jednotlivé kongenery není v tomto rozmezí, je podávání zpráv o poměru výtěžnosti povinné.

Podávání zpráv o LOQ

Podávání zpráv o LOQ není vyžadováno, ale ve sloupci výsledků musí být nekvantifikované kongenery uvedeny jako < LOQ (skutečné číslo).

Podávání zpráv o hodnotě TEQ pro jednotlivé kongenery

Vyplnění sloupce hodnot TEQ pro jednotlivé kongenery není povinné.


PŘÍLOHA III

B.   Formulář pro podávání zpráv o výsledcích specifické analýzy kongeneru dioxinů, furanů, PCB typu dioxinů a jiných PCB v potravinách

Image

Image

Image


16.10.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 275/s3


POZNÁMKA PRO ČTENÁŘE

Orgány se rozhodly, že ve svých textech již nebudou uvádět odkazy na poslední změny a doplňky citovaných aktů.

Pokud není uvedeno jinak, akty, na které se odkazuje v textech zde zveřejněných, se rozumí akty v platném znění.