3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/1

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 4045/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole opatření tvořících součást systému financování záruční sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), prováděné členskými státy, a o zrušení směrnice 77/435/EHS (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (4) mají členské státy přijímat opatření nezbytná k zajištění účinné ochrany finančních zájmů Společenství, a zejména ke kontrole skutečného a řádného provádění operací financovaných Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), k zabránění nesrovnalostem a jejich postihování a k zpětnému získání ztrát, které nastaly v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalosti.

(3)

Kontrola obchodní dokumentace podniků, které přijímají nebo provádějí platby, může být velmi účinným prostředkem dohledu nad operacemi tvořícími součást financování z EZZF. Tato kontrola doplňuje ostatní kontroly prováděné členskými státy. Tímto nařízením navíc nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se kontroly, která jsou širší než ustanovení tohoto nařízení.

(4)

Dokumenty, na jejichž základě se uskutečňuje dotyčná kontrola, by měly být určeny tak, aby byla umožněna úplná kontrola.

(5)

Podniky, které mají být kontrolovány, by měly být vybrány zejména s ohledem na povahu operací prováděných v jejich odpovědnosti a rozložení podniků přijímajících anebo provádějících platby podle jejich finančního významu v systému financování EZZF.

(6)

Dále je nutné stanovit minimální počet kontrol obchodní dokumentace. Tento počet by měl být stanoven způsobem, který vylučuje podstatné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy v důsledku rozdílné skladby jejich výdajů v rámci EZZF. Tento způsob lze stanovit na základě počtu podniků o určitém stupni finančního významu v systému financování EZZF.

(7)

Je třeba vymezit pravomoci úředníků pověřených prováděním kontrol, jakož i povinnost podniků zpřístupnit jim po určitou dobu obchodní dokumentaci a podávat jim informace, které si vyžádají. Též by mělo být stanoveno, že obchodní dokumentace může být v některých případech zabavena.

(8)

S ohledem na mezinárodní skladbu obchodu se zemědělskými produkty a s ohledem na fungování vnitřního trhu je nezbytné organizovat spolupráci mezi členskými státy. Je rovněž nezbytné vytvořit na úrovni Společenství centralizovaný dokumentační systém podchycující podniky přijímající anebo uskutečňující platby usazené ve třetích zemích.

(9)

Zatímco přijímání programů kontroly náleží na prvním místě členským státům, je nutné sdělovat tyto programy Komisi, aby mohla převzít koordinační a dohlížecí úlohu a zajistit, že tyto programy jsou přijímány na základě vhodných kriterií. Kontroly lze tudíž soustředit na odvětví a podniky, u nichž je nebezpečí zpronevěr vysoké.

(10)

Je nezbytné, aby každý členský stát měl zvláštní orgán pověřený sledováním uplatňování tohoto nařízení a koordinací kontrol prováděných na jeho základě. Zástupci tohoto orgánu mohou provádět kontroly podniků na základě tohoto nařízení.

(11)

Orgány vykonávající kontroly podle tohoto nařízení by měly být organizovány nezávisle na orgánech provádějících kontroly před vyplacením.

(12)

Na informace získané v průběhu kontrol obchodní dokumentace by se mělo vztahovat služební tajemství.

(13)

Je třeba zavést výměnu informací na úrovni Společenství, aby výsledků uplatňování tohoto nařízení bylo možno využívat s vyšší účinností,

a)

„obchodní dokumentací“ všechny účetní knihy, evidence, záznamy a související podpůrné dokumenty, účetnictví a korespondence související s obchodní činností podniku, jakož i obchodní údaje v jakékoli podobě včetně elektronické, pokud tyto dokumenty a údaje souvisejí přímo anebo nepřímo s operacemi uvedenými v odstavci 1;

b)

„třetí osobou“ fyzická nebo právnická osoba, která má přímý nebo nepřímý vztah k operacím prováděným v rámci systému financování EZZF.

a)

porovnávání s obchodní dokumentací dodavatelů, zákazníků, dopravců a jiných třetích osob;

b)

případně fyzické kontroly množství a povahy zásob;

c)

porovnání s účetnictvím finančních toků předcházejících příslušným operacím prováděným v rámci systému financování EZZF nebo je následujících a

d)

prověrky vedení účetnictví nebo záznamů o finančních pohybech, ze kterých v době provádění kontroly vyplývá, že podklady, které má platební agentura k dispozici jako doklad výplaty podpor ve prospěch příjemce, jsou správné.

a)

jsou-li podnik nebo třetí osoba usazeny v jiném členském státě, než ve kterém byla anebo měla být vyplacena nebo obdržena dotyčná částka;

b)

jsou-li podnik nebo třetí osoba usazeny v jiném členském státě, než ve kterém se nacházejí dokumentace a informace nezbytné k provedení kontroly.

a)

počet podniků, v nichž bude provedena kontrola, a jejich rozčlenění podle odvětví s ohledem na související částky;

b)

kritéria sledovaná při vypracování programu.

a)

prováděním kontrol podle něj úředníky přímo zaměstnanými tímto zvláštním orgánem anebo

b)

koordinací a obecným dohledem nad kontrolami prováděnými úředníky zaměstnanými jinými orgány.

a)

školení vnitrostátních úředníků pověřených prováděním kontrol podle tohoto nařízení určené k tomu, aby jim umožnilo získat znalosti dostatečné k výkonu jejich povinností;

b)

zpracovávání zpráv o provedených kontrolách a dalších dokumentů souvisejících s prováděnými kontrolami, pokud tak stanoví toto nařízení;

c)

zpracovávání a projednávání zpráv podle čl. 9 odst. 1 a programů podle článku 10.

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/10

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje paušální dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit paušální dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/12

(1)

Žádost o zápis názvu „Casatella Trevigiana“ předložená Itálií byla v souladu s čl. 6 odst. 2 prvním pododstavcem a podle čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože nebyla Komisi oznámena žádná námitka podle článku 7 nařízení (ES) č. 510/2006, může být uvedený název zapsán,

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/13

(1)

Dne 23. července 2007 podala Evropská rada chemického průmyslu (CEFIC, dále jen „žadatel“) jménem výrobce představujícího významný podíl, v tomto případě více než 25 %, celkové výroby kyseliny citronové ve Společenství, podnět týkající se dovozu kyseliny citronové pocházející z Čínské lidové republiky (ČLR).

(2)

Žádost obsahovala důkazy o dumpingu uvedeného výrobku a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za postačující pro zahájení řízení.

(3)

Řízení bylo zahájeno dne 4. září 2007 zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(4)

Komise oficiálně oznámila vyvážejícím výrobcům, dovozcům, uživatelům, o nichž je známo, že se jich záležitost týká, a jejich sdružením, sdružením spotřebitelů, zástupcům země vývozu a výrobcům ve Společenství, že zahajuje antidumpingové řízení. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost podat písemná stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(5)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům, kteří o to projevili zájem, umožněno předložit žádost o status tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, zaslala Komise formuláře žádosti čínským vyvážejícím výrobcům, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, a zástupcům ČLR. O status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení nebo o individuální zacházení v případě, že by šetření prokázalo, že podmínky pro status tržního hospodářství nesplňují, požádalo osm vyvážejících výrobců, včetně skupin společností ve spojení.

(6)

Vzhledem ke zjevně velkému počtu vyvážejících výrobců a dovozců, jichž se toto šetření týká, se v oznámení o zahájení počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(7)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a bude-li tomu tak, aby mohla vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci, dovozci a zástupci jednající jejich jménem požádáni, aby se přihlásili a aby v souladu se zněním oznámení o zahájení uvedli do 15 dnů od zveřejnění oznámení základní údaje o svých činnostech souvisejících s dotčeným výrobkem.

(8)

Pokud jde o vyvážející výrobce, byl v souladu s článkem 17 základního nařízení vzorek vybrán na základě největšího reprezentativního objemu vývozu kyseliny citronové do Společenství, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Na základě informací získaných od vyvážejících výrobců byl vybrán vzorek čtyř společností nebo skupin společností ve spojení (dále jen „společnosti zařazené do vzorku“) s největším objemem vývozu do Společenství. Co se týče objemu vývozu, představovaly čtyři společnosti zařazené do vzorku 79 % celkového vývozu kyseliny citronové z ČLR do Společenství v průběhu období šetření. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byly dotčené strany konzultovány a nevznesly žádné námitky.

(9)

Všichni čtyři výrobci nezařazení do vzorku požádali o individuální rozpětí v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Pouze jedna společnost, DSM Citric Acid (Wuxi) Ltd., poskytla požadované informace ve stanovené lhůtě. Komise tak obdržela pouze jednu kompletní žádost o individuální rozpětí. Jelikož tato žádost nebyla shledána jako nepřiměřeně zatěžující a nebyla by na překážku ukončení šetření v přiměřené době, byla přijata.

(10)

Pokud jde o dovozce ve Společenství, kteří nejsou ve spojení, byl v souladu s článkem 17 základního nařízení vybrán vzorek založený na největším reprezentativním objemu dovozu kyseliny citronové do Společenství, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Na základě informací získaných od dovozců ve Společenství, kteří nejsou ve spojení, byl vybrán vzorek čtyř společností nebo skupin společností ve spojení (dále jen „společnosti zařazené do vzorku“) s největším objemem dovozu do Společenství. Co se týče objemu dovozu, představovaly čtyři společnosti zařazené do vzorku 36 % celkového dovozu kyseliny citronové z ČLR do Společenství v průběhu období šetření. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byly dotčené strany konzultovány a nevznesly žádné námitky. Jeden z dovozců zařazených do vzorků nebyl schopen poskytnout požadované informace. Ostatní tři dovozci představují 29 % celkového dovozu kyseliny citronové z ČLR do Společenství v průběhu období šetření.

(11)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace považované za nezbytné za účelem prozatímního stanovení dumpingu, újmy z něj vyplývající a zájmu Společenství a provedla inspekci v prostorách následujících společností:

(12)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(13)

S ohledem na potřebu stanovit běžnou hodnotu pro vyvážející výrobce, jimž by nemusel být přiznán status tržního hospodářství, proběhla inspekce na místě s cílem stanovit běžnou hodnotu na základě údajů ze srovnatelné země, v tomto případě Kanady (viz 40. až 44. bod odůvodnění), a to v prostorách následující společnosti:

(14)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2006 do 30. června 2007 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Pokud jde o trendy významné pro posouzení újmy, analyzovala Komise údaje, které se týkají období od 1. ledna 2004 do 30. června 2007 (dále jen „posuzované období“).

(15)

Dotčeným výrobkem je kyselina citronová (včetně citranu sodného), okyselující prostředek a regulátor pH s četným použitím, např. v nápojích, potravinách, rozpouštědlech, kosmetických přípravcích a léčivech. Hlavními surovinami pro její výrobu jsou cukr/melasa, tapioka, kukuřice nebo glukóza (získaná z obilovin) a různá činidla používaná pro submerzní mikrobiální fermentaci sacharidů.

(16)

Dotčený výrobek zahrnuje kyselinu citronovou monohydrát (CAM), bezvodou kyselinu citronovou (CAA) a trinatrium-citrát dihydrát (TSC). Tyto tři druhy dotčeného výrobku mají podobné základní chemické vlastnosti a podobné je i jejich použití. Spadají pod kódy KN 2918 14 00 (CAM, CAA) a ex 2918 15 00 (TSC). Položka kódu KN 2918 15 00 zahrnuje též jiné soli a estery, jež nejsou dotčeným výrobkem.

(17)

Šetřením bylo prokázáno, že různé druhy dotčeného výrobku mají stejné základní technické a chemické vlastnosti a používají se v podstatě ke stejným účelům. Proto jsou pro účely tohoto řízení považovány za jeden výrobek.

(18)

Kyselina citronová vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Společenství ve Společenství a kyselina citronová vyráběná a prodávaná v ČLR a v Kanadě, která sloužila jako srovnatelná země, mají v podstatě stejné technické a chemické vlastnosti a stejné základní užití jako kyselina citronová vyráběná v ČLR a prodávaná na vývoz do Společenství. Proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.

(19)

Jak je uvedeno v 6. bodě odůvodnění, počítalo se v oznámení o zahájení s výběrem vzorku vyvážejících výrobců v ČLR. Celkem odpovědělo na dotazník ve stanovené lhůtě a poskytlo požadované informace 8 skupin společností. Tyto společnosti představovaly podle údajů Eurostatu 96 % celkového dovozu. Úroveň spolupráce je proto považována za vysokou. Všichni vyvážející výrobci požádali o status tržního hospodářství a o individuální zacházení. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, byly do vzorku vybrány čtyři společnosti na základě objemu jejich dovozu do Společenství.

(20)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR stanoví v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro ty výrobce, u kterých se zjistilo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(21)

Tato kritéria jsou uvedena níže ve stručné a souhrnné podobě a pouze pro orientaci:

(22)

Všech osm společností nebo skupin společností čínských vyvážejících výrobců spolupracujících na tomto řízení požádalo o status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a ve stanovených lhůtách vyplnilo formulář žádosti o status tržního hospodářství pro vyvážející výrobce. Všechny tyto skupiny zahrnovaly jak výrobce dotčeného výrobku, tak společnosti ve spojení s výrobci podílející se na obchodování s kyselinou citronovou. Je obvyklou praxí Komise ověřit, zda skupina společností ve spojení jako celek splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. O status tržního hospodářství požádaly tyto skupiny:

(23)

U všech výše uvedených spolupracujících vyvážejících výrobců si Komise vyžádala všechny informace, které považovala za nezbytné, a v prostorách těchto společností ověřila informace předložené v jejich žádostech o status tržního hospodářství, jež pokládala za nezbytné.

(24)

Dvě společnosti nebo skupiny společností (Laiwu Taihe a DSM Wuxi) splnily všechna kritéria shrnutá ve 21. bodě odůvodnění a bylo jim možno status tržního hospodářství přiznat.

(25)

Tři společnosti nebo skupiny společností (RZBC Co. Ltd, TTCA Co., Ltd. a Yixing Union Biochemical) zastavily převážnou část svých aktiv s cílem získat půjčku. Navzdory tomu, že zastavily převážnou část svých aktiv, byly stále schopny zaručit se za půjčky, které obdržely jiné společnosti. Jako kompenzaci získaly společnosti RZBC, TTCA Co., Ltd. a Yixing Union Biochemical od týchž společností, za které se zaručily, obdobné záruky pro své vlastní půjčky. Společnosti využily těchto záruk k získání dalších půjček ve výši odpovídající 25–50 % jejich celkových aktiv. Tyto společnosti namítaly, že takový systém se používá rovněž v zemích s tržním hospodářstvím a je výslovně stanoven čínskými právními předpisy v oblasti bankovnictví. Z informací shromážděných v průběhu šetření však vyplynulo, že bankovní politika by obvykle měla spočívat v poskytování půjček ve výši, jež představuje pouze zlomek hodnoty majetku použitého jako záruka, nikoli ve výši, která tuto hodnotu přesahuje. Bankovní systém, v jehož rámci byly půjčky získány, byl navíc pod výrazným státním vlivem. Byl tedy učiněn závěr, že tři výše uvedené společnosti nesplnily kritérium 1 shrnuté ve 21. bodě odůvodnění. Proto jim nebylo možno status tržního hospodářství přiznat.

(26)

U dvou společností (TTCA Co., Ltd. a Weifang Ensign) se v relativně krátké době podstatně zvýšila hodnota práva na užívání pozemků a/nebo dlouhodobých aktiv (500 % – 1 500 %), a to mezi okamžikem, kdy byla získána nebo vložena do společnosti jako kapitálový příspěvek, a pozdější dobou (1 rok až 5 let později), kdy byla znovu hodnocena. To znamená, že příslušná aktiva byla získána za nižší než tržní cenu, což by mohlo představovat skrytou dotaci. Obě společnosti tvrdily, že zvýšení ve skutečnosti nebylo tak významné a více méně odpovídalo zvýšení, jež bylo v Číně obvykle zaznamenáno u srovnatelných aktiv. Za tímto účelem však nebyly předloženy žádné důkazy. Vzhledem k výhodě, kterou tyto společnosti měly díky získání aktiv za ceny podstatně nižší než tržní hodnota, nebylo splněno kritérium 3 shrnuté ve 21. bodě odůvodnění.

(27)

Jedna ze společností, Anhui BBCA Biochemical Co., Ltd, obdržela během období šetření významnou částku (téměř 10 % jejích celkových aktiv nebo 15 % jejího ročního obratu). Navíc užívala některé nájmy bezplatně. S ohledem na tuto skutečnost a na značnou výši obdržené dotace se považují kritéria 1 a 3 shrnutá ve 21. bodě odůvodnění za nesplněná. Připomínky společnosti v tomto ohledu nebyly takového rázu, aby měly vliv na povahu zjištění.

(28)

Jedna ze společností, Shanxi Ruicheng, obdržela soukromé půjčky ve výši přibližně 20 % jejích aktiv. U všech těchto půjček nebyly (doposud) dohodnuty lhůty splatnosti a nedošlo k žádnému nárůstu ani platbě úroků. Došlo tudíž k výraznému zkreslení úvěrových nákladů společností. Jelikož společnost nemohla předložit smlouvy týkající se těchto půjček, nelze vyloučit, že v souvislosti s těmito půjčkami došlo k zásahu ze strany státu, což znamená, že nebylo splněno kritérium 1 shrnuté ve 21. bodě odůvodnění. Připomínky společnosti v tomto ohledu nebyly takového rázu, aby měly vliv na povahu zjištění.

(29)

Na základě výše uvedených skutečností nemohlo šest z osmi čínských společností nebo skupin společností, které požádaly o status tržního hospodářství, prokázat, že splňují všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(30)

Usoudilo se proto, že status tržního hospodářství je možno přiznat dvěma společnostem (Laiwu Taihe a DSM Wuxi) a žádosti zbývajících šesti společností nebo skupin společností je nutno zamítnout. Proběhly konzultace s poradním výborem, který proti závěrům Komise neměl námitky.

(31)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země, na něž se vztahuje zmíněný článek, stanoví případné celostátní clo kromě případů, kdy společnosti mohou prokázat, že splňují všechna kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(32)

Všichni vyvážející výrobci, kteří požádali o status tržního hospodářství, požádali rovněž o individuální zacházení v případě, že jim nebude přiznán status tržního hospodářství.

(33)

Všech šest společností nebo skupin společností, kterým nebyl přiznán status tržního hospodářství, splnily všechna kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 a bylo jim přiznáno individuální zacházení.

(34)

Běžná hodnota musela být stanovena pro všechny čtyři společnosti zařazené do vzorku a pro jedinou společnost, která předložila kompletní žádost o individuální rozpětí, jak je uvedeno v 9. bodě odůvodnění (dále jen „posuzované společnosti“).

(35)

Pokud jde o stanovení běžné hodnoty, Komise nejdříve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení určila u každého z vyvážejících výrobců, jimž bylo možno přiznat status tržního hospodářství, zda jejich celkový domácí prodej dotčeného výrobku byl reprezentativní, tzn. zda celkový objem tohoto prodeje dosáhl alespoň 5 % jejich celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Společenství. Status tržního hospodářství mohl být přiznán jedné z pěti posuzovaných společností (DSM Wuxi). U této společnosti byl domácí prodej dotčeného výrobku shledán jako reprezentativní.

(36)

Komise následně přezkoumala, zda by bylo možné domácí prodej každého druhu dotčeného výrobku prodávaného na domácím trhu v reprezentativním množství považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření proběhlo na základě stanovení podílu ziskového domácího prodeje jediného druhu vyváženého výrobku prodaného nezávislým odběratelům.

(37)

V případě společnosti DSM Wuxi šetření prokázalo, že prodej jediného druhu vyváženého výrobku se neuskutečnil v běžném obchodním styku. Jelikož ke stanovení běžné hodnoty nebylo možno použít domácí prodej, bylo nutno uplatnit jinou metodu. Běžná hodnota tak byla určena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení na základě výrobních nákladů společnosti souvisejících s dotčeným výrobkem. Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení se k výrobním nákladům připočte přiměřená částka za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky.

(38)

Jelikož společnost DSM Wuxi neuskutečnila žádný domácí prodej obdobného výrobku v běžném obchodním styku, nebylo možné stanovit prodejní, správní a režijní náklady a zisky podle metodiky uvedené v úvodní větě čl. 2 odst. 6 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že žádnému vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku nebyl přiznán status tržního hospodářství, nebylo ani možné stanovit prodejní, správní a režijní náklady a zisky podle metodiky uvedené v čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení. Prodejní, správní a režijní náklady a zisky nebylo možné stanovit ani podle metodiky uvedené v čl. 2 odst. 6 písm. b) základního nařízení z toho důvodu, že společnost DSM Wuxi prodává téměř výhradně kyselinu citronovou. Bylo tudíž rozhodnuto stanovit prodejní, správní a režijní náklady a zisky podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Za tímto účelem byly použity částky prodejních, správních a režijních nákladů a zisků u domácího prodeje obdobného výrobku, stanovené u spolupracující společnosti ve srovnatelné zemi.

(39)

Tam, kde to bylo vhodné, byly k určení běžných hodnot použity ověřené výrobní náklady a prodejní, správní a režijní náklady.

(40)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musela být běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebyl udělen status tržního hospodářství, stanovena na základě cen nebo na základě početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(41)

V oznámení o zahájení řízení oznámila Komise záměr použít jako vhodnou srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR Spojené státy americké. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se k tomu vyjádřily. Dvě ze zúčastněných stran se proti tomuto návrhu ohradily. Společnost RZBC Co. navrhla jako srovnatelnou zemi Thajsko.

(42)

Pokud jde o Thajsko, z dostupných informací vyplývá, že celková výroba obou thajských výrobců se pohybuje pouze okolo 10 000 tun, z čehož 5 000 tun představuje vývoz (převážně do Japonska). Pokud se tento domácí prodej (v průměru 2 500 tun na společnost) porovná s čínským vývozem do Společenství (více než 50 000 tun v případě největších vývozců), je nepravděpodobné, že by byl domácí prodej některého z thajských výrobců reprezentativní. Společnost RZBC argumentuje tím, že struktura nákladů thajských společností je pravděpodobně lépe srovnatelná se situací v ČLR. Hlavním argumentem na podporu této pravděpodobnosti je však to, že Thajsko a ČLR jsou asijské země. Je třeba uvést, že mzdové náklady obvykle tvoří 5–10 % obratu, takže rozhodně nepředstavují hlavní prvek ve struktuře nákladů žádného výrobce kyseliny citronové.

(43)

Je třeba poznamenat, že thajské společnosti jsou výrazně menší než společnosti v hlavních producentských zemích (Čína, EU, USA, Kanada a Brazílie). Největší čínští výrobci jsou přibližně 10–20krát větší než thajští výrobci, zatímco velikost kanadského výrobce a největších čínských výrobců je srovnatelná.

(44)

Jako srovnatelná země byly původně vybrány USA a dvě americké společnosti předem souhlasily se spoluprací. Obě tyto společnosti však poté od spolupráce odstoupily. Proto byli kontaktováni jediný výrobce v Kanadě a dva výrobci v Brazílii a byli požádáni o spolupráci při šetření. Na šetření však spolupracoval pouze jediný kanadský výrobce. Proto byly jako základ pro stanovení běžné hodnoty pro srovnatelné druhy výrobku u vyvážejících výrobců, jimž nebyl přiznán status tržního hospodářství, použity ceny kyseliny citronové prodávané na kanadském trhu v běžném obchodním styku.

(45)

Vyvážející výrobci uskutečňovali vývoz do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení nebo společností, které nejsou ve spojení, se sídlem ve Společenství i mimo ně. Všem společnostem nebo skupinám společností bylo možno přiznat status tržního hospodářství nebo individuální zacházení.

(46)

Pokud se vývoz do Společenství uskutečňoval přímo pro nezávislé odběratele ve Společenství nebo prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen dotčeného výrobku skutečně zaplacených či splatných.

(47)

Pokud se vývoz do Společenství uskutečňoval prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem ve Společenství, vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za které byl výrobek těmito obchodníky ve spojení poprvé prodán nezávislým odběratelům ve Společenství.

(48)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnávány na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny příslušné úpravy týkající se rozdílů, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen.

(49)

Na tomto základě byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu a pojištění, nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejších nákladů, nákladů na balení a úvěrových nákladů v případě, že byly použitelné a odůvodněné.

(50)

U prodeje uskutečňovaného prostřednictvím dovozců ve spojení se sídlem ve Společenství se použila úprava v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, pokud bylo prokázáno, že tyto společnosti vykonávají obdobné funkce jako nezávislý dovozce. Tato úprava byla založena na údajích o prodejních, správních a režijních nákladech dovozců a zisku, jež byly získány od dovozců ve Společenství, kteří nejsou ve spojení.

(51)

Dumpingové rozpětí pro každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku bylo stanoveno v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty s váženou průměrnou vývozní cenou. Jelikož skupina RZBC zahrnuje dva vyvážející výrobce, bylo pro ni stanoveno jednotné dumpingové rozpětí vypočtené jako průměr dumpingových rozpětí u obou společností.

(52)

Pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku, jichž se netýkalo individuální posouzení, bylo dumpingové rozpětí vypočítáno jako vážený průměr dumpingových rozpětí stanovených pro všechny společnosti ve vzorku.

(53)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce (96 %) uvedené v 19. bodě odůvodnění bylo celostátní dumpingové rozpětí stanoveno na téže úrovni, jako nejvyšší rozpětí zjištěné u spolupracující společnosti.

(54)

Na základě toho prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento z ceny CIF na hranice Společenství před clem představují:

(55)

V rámci Společenství vyrábějí obdobný výrobek dvě společnosti: Jungbunzlauer v Rakousku a S.A. Citrique Belge v Belgii (součást skupiny DSM se sídlem ve Švýcarsku). Žadatel Jungbunzlauer představuje významnou část celkové známé výroby obdobného výrobku ve Společenství, tj. v tomto případě více než 25 %. Oba výrobci při šetření plně spolupracovali, avšak druhý evropský výrobce k němu zaujal neutrální postoj.

(56)

Společnost S.A. Citrique Belge N.V. uskutečnila v průběhu období šetření dovoz z ČLR. Objem tohoto dovozu byl však zanedbatelný (mezi 1 % a 6 % výroby během období šetření – toto rozpětí se udává z důvodu ochrany důvěrných informací), takže se nepovažovalo za potřebné vyloučit tohoto výrobce z definice výrobního odvětví Společenství.

(57)

Jelikož oba spolupracující výrobci uvedení výše v 11. bodě odůvodnění představovali 100 % celkové výroby ve Společenství během období šetření, považují se za výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení a nadále proto budou nazýváni „výrobním odvětvím Společenství“.

(58)

Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Společenství je tvořeno pouze dvěma výrobci, bylo s ohledem na zachování důvěrnosti podle článku 19 základního nařízení potřeba údaje vztahující se na výrobní odvětví Společenství indexovat nebo použít rozpětí.

(59)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě objemu prodeje vlastní výroby výrobního odvětví Společenství určené pro trh Společenství a údajů o objemech dovozu do Společenství získaných od Eurostatu.

(60)

Mezi rokem 2004 a obdobím šetření došlo na trhu Společenství, pokud jde o dotčený výrobek a obdobný výrobek, k výraznému nárůstu o 15 %, což vyplývá ze zvýšeného používání kyseliny citronové.

(61)

Objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR do Společenství v průběhu posuzovaného období výrazně vzrostl. Dovoz do EU se od roku 2004 zvýšil o 37 %.

(62)

Podíl na trhu, jenž připadal na dovoz z ČLR, se v průběhu dotčeného období trvale zvyšoval, a to celkem o 7 procentních bodů. Konkrétně vzrostl o 2 procentní body v období 2004–2005, o další 2 procentní body v období 2005–2006 a o 3 procentní body během období šetření. V průběhu období šetření činil dovoz z Číny 46 % podíl na trhu.

(63)

Mezi roky 2004 a 2005 vzrostla průměrná cena dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR o 3 % a poté v období 2005–2006 prudce klesla o 9 procentních bodů. Během období šetření zůstala cena na nízké úrovni z roku 2006. Ceny dovozu z dotyčných zemí se během posuzovaného období snížily celkově o 6 %.

(64)

Pro určení cenového podbízení byly analyzovány údaje o cenách vztahující se k období šetření. Za odpovídající prodejní ceny ve výrobním odvětví Společenství byly vzaty čisté ceny po odečtení slev a rabatů. V případě potřeby se ceny upravily na úroveň cen ze závodu, tj. bez nákladů na přepravu ve Společenství. Od dovozních cen ČLR byly také odečteny slevy a rabaty a byly v případě potřeby upraveny na cenu CIF na hranice Společenství s patřičnou úpravou zohledňující cla (6,5 %) a náklady vynaložené po dovozu. Spadá sem rovněž úprava zohledňující náklady na zvláštní ošetření, jež vznikly dovozcům ve Společenství v souvislosti s odstraněním hrudek u určitého množství dotčeného výrobku před dalším prodejem. Prodejní ceny výrobního odvětví Společenství a dovozní ceny ČLR byly porovnány na stejné obchodní úrovni, a sice na úrovni nezávislých odběratelů v rámci trhu Společenství. V období šetření činilo takto vypočtené vážené průměrné rozpětí cenového podbízení, vyjádřené jako procento z prodejních cen výrobního odvětví Společenství, v případě ČLR 17,42 %.

(65)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly při přezkumu účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Společenství posouzeny všechny hospodářské činitele, které v posuzovaném období ovlivňovaly stav výrobního odvětví Společenství. Jelikož se analýza týkala pouze dvou společností, je většina ukazatelů z důvodu zachování důvěrnosti informací předložena ve formě indexu nebo rozpětí.

(66)

Výroba příslušného výrobního odvětví Společenství se v posuzovaném období zvýšila o 5 % a výrobní kapacita rovněž vzrostla o 3 % ve snaze využít zvýšené spotřeby. Využití kapacity v posuzovaném období mírně vzrostlo o 2 %.

(67)

Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Společenství zahrnuje pouze dva výrobce a trh Společenství s kyselinou citronovou je zásobován pouze ze tří zdrojů (výrobní odvětví Společenství, ČLR, Izrael), jsou údaje týkající se podílu na trhu uvedeny ve formě indexů, aby byla v souladu s článkem 19 základního nařízení zachována důvěrnost údajů předložených výrobním odvětvím Společenství.

(68)

Následující tabulka ukazuje výsledky výrobního odvětví Společenství ve vztahu k jeho prodeji nezávislým odběratelům ve Společenství. Objem prodeje nezávislým odběratelům ve Společenství ze strany výrobního odvětví Společenství vzrostl od roku 2004 do období šetření o 5 %. Na to je třeba pohlížet v souvislosti s 15 % nárůstem spotřeby ve Společenství. Vzhledem k těmto okolnostem podíl výrobního odvětví Společenství na trhu od roku 2004 do období šetření stále klesal a celkově byl v období šetření nižší o pět procentních bodů.

(69)

Jednotkové prodejní ceny se vyvíjely takto:

Tabulka ukazuje, že cena se během posuzovaného období lehce zvýšila o 3 %. Uvádí se, že hlavními surovinami pro výrobu kyseliny citronové jsou cukr/melasa nebo glukóza (získaná z obilovin). Výraznou část nákladů při výrobě kyseliny citronové tvoří navíc také energie. Celkový podíl energetických nákladů při výrobě kyseliny citronové tak dosahuje až 16 %, a proto lze za normálních okolností očekávat, že výrazná změna cen ropy a plynu bude mít přímý vliv na prodejní cenu kyseliny citronové.

(70)

Bylo zjištěno, že ceny nejdůležitějších vstupů (cukr/melasa, glukóza a energie) na světovém trhu v průběhu posuzovaného období značně vzrostly, což vedlo k podstatně vyšším výrobním nákladům. Tento vývoj se neodrazil v prodejních cenách výrobního odvětví Společenství, jelikož ty se během téhož období zvýšily pouze o 3 %. Ve snaze neztratit své odběratele tak výrobní odvětví Společenství promítlo do cen pouze malou část svých vyšších nákladů.

(71)

Číselné údaje uvedené níže představují objem zásob na konci každého období. Úroveň zásob se vzhledem ke snaze vyhovět vzrůstající poptávce na trhu snížila o 28 %.

(72)

Roční investice výrobního odvětví Společenství do výroby obdobného výrobku v posuzovaném období prudce poklesly a v období šetření se omezovaly pouze na údržbu.

(73)

Vzhledem k velmi vysokým a mimořádným nákladům na restrukturalizaci, které vznikly jednomu z výrobců ve Společenství, se nepovažovalo za vhodné zjišťovat ziskovost na základě čistého zisku před zdaněním. Ziskovost výrobního odvětví Společenství se proto stanovila pomocí provozního zisku z prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům jako procento obratu z tohoto prodeje.

(74)

V posuzovaném období se ziskovost výrobního odvětví Společenství výrazně zhoršila. Návratnost celkových investic se vypočítala vyjádřením provozního zisku z obdobného výrobku jako procentní podíl čisté účetní hodnoty základního majetku přiřazeného k obdobnému výrobku. Tento ukazatel se vyvíjel podobně jako ziskovost, tzn. že v průběhu posuzovaného období došlo k jeho výraznému snížení. Pokud jde o peněžní tok, byl zjištěn podobný negativní trend, který vyústil ve velmi výrazné celkové horšení finanční situace výrobního odvětví Společenství v období šetření.

(75)

Počet zaměstnanců ve výrobním odvětví Společenství v souvislosti s obdobným výrobkem se mezi rokem 2004 a obdobím šetření snížil o 9 %. Průměrné mzdové náklady na zaměstnance poklesly o 11 %.

(76)

Restrukturalizační snahy zaměřené na snížení výrobních nákladů, racionalizaci a snížení počtu zaměstnanců vedly k vyšší produktivitě na jednoho pracovníka (15 % zvýšení v průběhu posuzovaného období). Lze tedy konstatovat, že se výrobnímu odvětví Společenství v posuzovaném období podařilo dosáhnout velmi výrazného pokroku, pokud jde o efektivitu nákladů.

(77)

Pokud jde o vliv velikosti současných dumpingových rozpětí, který je dán objemem a cenami dovozu z dotčené země, na výrobní odvětví Společenství, nelze tento vliv považovat za zanedbatelný.

(78)

Pro nedostatek jakýchkoli informací o dumpingu v období před situací hodnocenou v rámci stávajícího řízení se tato otázka považuje za bezpředmětnou.

(79)

Během posuzovaného období se řada ukazatelů újmy vyvíjela zdánlivě pozitivně: výrobnímu odvětví Společenství se ve snaze zlepšit svou efektivitu podařilo zvýšit objem prodeje a výroby, výrobní kapacitu, využití kapacity a produktivitu a současně snížit zásoby a roční mzdové náklady.

(80)

Vzhledem k vyšší spotřebě se však jeho podíl na trhu v průběhu posuzovaného období zmenšil o 9 %. Také vývoj finančních ukazatelů byl negativní: ziskovost se neustále snižovala. Návratnost investic a situace peněžního toku se též vyvíjely negativně. Důvodem tohoto vývoje bylo, že se podstatný nárůst cen surovin pouze částečně odrazil v prodejních cenách obdobného výrobku. Malé zvýšení prodejních cen nestačilo k tomu, aby si výrobní odvětví Společenství udrželo ziskové rozpětí.

(81)

Na základě výše uvedených skutečností se dospělo k předběžnému závěru, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(82)

Podle čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení Komise přezkoumala, zda dumpingový dovoz způsobil výrobnímu odvětví Společenství újmu, jež může být považována za podstatnou. Přezkoumány byly i známé činitele jiné než dumpingový dovoz, které mohly ve stejnou dobu poškodit výrobní odvětví Společenství, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito dalšími činiteli nebude připisována dumpingovému dovozu.

(83)

Významný nárůst objemu dumpingového dovozu mezi rokem 2004 a obdobím šetření o 37 % a jeho příslušného podílu na trhu Společenství, tj. o 7 procentních bodů, jakož i zjištěné značné cenové podbízení (v období šetření mezi 15 % a 21 %) se časově shodují se zhoršením hospodářské situace výrobního odvětví Společenství, zatímco průměrné ceny všech vyvážejících výrobců v ČLR se snížily o 6 %.

(84)

Výsledkem těchto nekalých cenových praktik u dumpingového dovozu z ČLR proto bylo snížení cen na trhu Společenství a to, že výrobní odvětví Společenství ztratilo z důvodu dumpingového dovozu určitý podíl na trhu. Ve snaze zabránit ještě větší ztrátě podílu na trhu nebylo výrobní odvětví Společenství schopno přenést zvýšené ceny vstupů na odběratele do takové míry, která by mu umožnila zachovat ziskovost.

(85)

Vzhledem k tomu, že byla jednoznačně zjištěna časová souvislost mezi nárůstem dumpingového dovozu se značným cenovým podbízením na jedné straně a snížením ziskovosti výrobního odvětví Společenství a zhoršením ostatních finančních ukazatelů na straně druhé, byl přijat předběžný závěr, že dumpingový dovoz hrál v situaci působící újmu výrobnímu odvětví Společenství rozhodující úlohu.

(86)

Podle údajů Eurostatu je hlavní třetí zemí, z níž se kyselina citronová dováží, Izrael. Podíl na trhu, který představuje dovoz z Izraele, je však omezený a během posuzovaného období se snižoval, a to z 5 % v roce 2004 na pouhá 3 % v období šetření. Kromě toho jsou průměrné ceny u dovozu z Izraele na téže úrovni jako ceny ve Společenství a během posuzovaného období je dokonce převýšily.

(87)

Kromě dovozu z Izraele je dovoz z ostatních zemí zanedbatelný. Vzhledem ke zjištěním týkajícím se tohoto dovozu lze dospět k předběžnému závěru, že dovoz z jiných zemí než z ČLR nepřispěl k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(88)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, byla spojena s nárůstem ceny cukru, který se používá jako hlavní surovina pro výrobu obdobného výrobku, v důsledku reformy režimu cukru v EU a následného zrušení výrobní náhrady poskytované chemickému průmyslu.

(89)

V tomto ohledu se uvádí, že jeden výrobce ve Společenství používá jako hlavní surovinu převážně melasu, jíž se výrobní náhrady nikdy netýkaly, přestože se na ni formálně vztahuje společná zemědělská politika pro cukr.

(90)

Z šetření vyplynulo, že vzhledem k používání cukru jako suroviny mělo výrobní odvětví Společenství nárok na výrobní náhradu v rámci společné organizace trhu s cukrem, která by pomohla zachovat jeho konkurenceschopnost na světovém trhu. Výrobní náhrada odpovídala rozdílu mezi intervenční cenou cukru v EU a cenou cukru na světovém trhu, s připočtením paušální částky odpovídající přepravním nákladům na vývoz cukru Společenství. Výrobnímu odvětví Společenství tak byl cukr dodáván za ceny na světovém trhu.

(91)

Od července 2006 byl tento systém reformován a ochrana odvětví cukru byla omezena. Podle nového systému stanoveného v nařízení Rady (ES) č. 318/2006 ze dne 20. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (3) je zaprvé chemický průmysl oprávněn volně jednat o množstvích a cenách průmyslového cukru s výrobci cukru a pěstiteli cukrové řepy, což znamená, že v tomto odvětví bylo upuštěno od metody referenčních cen a od kvót. Zadruhé může výrobní odvětví Společenství nakupovat na světovém trhu určitá množství průmyslového cukru osvobozená od cla. A konečně v případě, že nebude dostupný žádný cukr za cenu odpovídající ceně cukru na světovém trhu, bude chemický průmysl oprávněn žádat o poskytnutí výrobní náhrady. Přestože toto ustanovení o výrobních náhradách stále existuje, nebylo od července 2006 použito. To lze považovat za jasnou známku toho, že bylo dostupné dostatečné množství cukru za ceny na světovém trhu.

(92)

Analýza navíc ukázala, že v závislosti na rozdělení surovin používaných ve výrobním odvětví Společenství k výrobě obdobného výrobku představoval cukr 6 až 21 % výrobních nákladů (rozpětí se udává z důvodu ochrany důvěrných informací) v období leden–červen 2006 a toto číslo se v průběhu období šetření nezvýšilo více než ceny cukru na světovém trhu.

(93)

Šetření tudíž prokázalo, že reforma trhu s cukrem neměla závažný dopad na náklady výrobního odvětví Společenství.

(94)

Na základě výše uvedeného byl učiněn předběžný závěr, že reforma trhu s cukrem nepřispěla k podstatné újmě, kterou utrpělo odvětví Společenství.

(95)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, souvisela se zvýšenými náklady na energii.

(96)

V tomto ohledu se uvádí, že výroba kyseliny citronové je energeticky náročná a celkový podíl energetických nákladů při výrobě dosahuje až 16 % (viz 69. bod odůvodnění). Náklady na energii se v průběhu posuzovaného období relativně mírně zvýšily a tato skutečnost se odrazila ve výrobních nákladech.

(97)

V každém případě však na finanční situaci výrobního odvětví Společenství nemělo negativní dopad samotné zvýšení nákladů na energii, ale neschopnost přenést tyto zvýšené energetické náklady v potřebné míře na odběratele z důvodu poklesu cen způsobeného značným objemem dumpingového dovozu.

(98)

Dále bylo uváděno, že zvýšené ceny energie se mohly nepřímo dotknout výroby kyseliny citronové, jelikož evropské výrobní odvětví kyseliny citronové mohlo soutěžit s odvětvím biopaliv, pokud jde o sacharidy, které představují jednu ze složek používaných pro výrobu kyseliny citronové. Vzhledem ke zvyšující se poptávce po energii, a tudíž i po biopalivech, mohli být výrobci biopaliv schopni za tyto sacharidy (tj. cukr, zbytkovou melasu, glukózu) zaplatit více. To by pro výrobní odvětví Společenství znamenalo zvýšení nákladů na tyto sacharidy. Jak však ukázala analýza výrobních nákladů výrobního odvětví Společenství (viz 69. a 92. bod odůvodnění), nedošlo k žádnému zvýšení výrobních nákladů u cukru nebo melasy, které by nesouviselo s všeobecným zvýšením cen cukru na světovém trhu. Proto nebylo možné stanovit, že odvětví biopaliv nepřímo ovlivnilo výrobce kyseliny citronové. Tento argument byl tudíž zamítnut.

(99)

Na základě výše uvedeného byl učiněn předběžný závěr, že důsledky zvýšení energetických nákladů nepřispěly k podstatné újmě, kterou utrpělo odvětví Společenství.

(100)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že ztrátu podílu na trhu si evropští výrobci způsobili sami z důvodu kartelové dohody o kyselině citronové (1991–1995), jíž se účastnili žadatel i druhý evropský výrobce (v předchozím vlastnictví). Uvádějí, že z důvodu chování narušujícího hospodářskou soutěž byly prodejní ceny uměle udržovány na vysoké úrovni a umožnily čínským výrobcům vstoupit na trh. Analýza statistik ukazuje, že dovoz čínské kyseliny citronové značně vzrostl v letech 1998–1999 (o 64 %) a ještě více v letech 2002–2004 (o 137 %), několik let po skončení kartelové dohody.

(101)

Na základě výše uvedeného byl učiněn předběžný závěr, že důsledky chování narušujícího hospodářskou soutěž, na němž se výrobní odvětví Společenství podílelo, nepřispěly k podstatné újmě, kterou utrpělo odvětví Společenství.

(102)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že devalvace amerického dolaru vůči euru zvýhodnila dovoz kyseliny citronové do Evropského společenství.

(103)

Mezi rokem 2004 a koncem období šetření ztratil americký dolar 6,01 % své hodnoty vůči euru. Ani cenový vývoj ve výrobním odvětví Společenství ani objem dovozu z dotčené země nebo z jiných třetích zemí neodrážejí tuto poměrně nízkou devalvaci amerického dolaru vůči euru.

(104)

Devalvaci amerického dolaru vůči euru je proto třeba považovat za zanedbatelnou a nelze ji pokládat za hlavní příčinu ztráty podílu na trhu, jež postihla výrobní odvětví Společenství.

(105)

Navíc je třeba připomenout, že úkolem šetření je posoudit, zda dumpingový dovoz (z hlediska cen a objemů) způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu, nebo zda tuto podstatnou újmu způsobily jiné činitele. Co se týče cen, čl. 3 odst. 6 základního nařízení v tomto ohledu stanoví, že je třeba doložit, že ceny dumpingového dovozu působí újmu. To znamená, že se pouze odkazuje na rozdíly ve výši cen a nepožaduje se analýza činitelů, které výši cen ovlivňují.

(106)

I když se však přihlédne k výkyvům v kursu amerického dolaru a eura mezi rokem 2004 a obdobím šetření a i když se vezme v úvahu skutečnost, že veškerý prodej na vývoz do Společenství se uskutečňoval v amerických dolarech, stále zde existuje více než 10 % cenové podbízení.

(107)

Z toho důvodu byl učiněn předběžný závěr, že zhodnocení eura vůči americkému dolaru nebylo takové, aby narušilo příčinnou souvislost mezi zjištěnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Společenství a příslušným dovozem, a tvrzení proto bylo odmítnuto.

(108)

Výše uvedená analýza tedy prokázala, že v průběhu posuzovaného období došlo k výraznému zvýšení objemu dovozu z dotčené země a jeho podílu na trhu, stejně jako ke značnému poklesu prodejních cen a vysoké míře cenového podbízení v období šetření. Toto zvýšení podílu levného dovozu souviselo se snížením podílu výrobního odvětví Společenství na trhu, propadem cen a poklesem ziskovosti.

(109)

Na druhé straně z přezkoumání ostatních faktorů, které mohly výrobnímu odvětví Společenství způsobit újmu, vyplynulo, že žádný z nich nemohl mít výrazný negativní vliv.

(110)

Na základě zmíněné analýzy, která řádně rozlišila a oddělila účinky všech známých faktorů na situaci výrobního odvětví Společenství od škodlivých účinků dumpingového dovozu, byl proto učiněn předběžný závěr, že dumpingový dovoz pocházející z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(111)

Komise zkoumala, zda i přes závěry o dumpingu, újmě a příčinné souvislosti neexistují přesvědčivé důvody, které by vedly k závěru, že v tomto konkrétním případě není přijetí opatření v zájmu Společenství. Z tohoto důvodu a v souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zvažovala pravděpodobný dopad opatření na všechny zúčastněné strany.

(112)

Jak je uvedeno v 11. bodě odůvodnění, tvoří výrobní odvětví Společenství dvě společnosti s výrobními závody v Rakousku a v Belgii, které v souvislosti s obdobným výrobkem zaměstnávají řádově 500 až 600 osob přímo zapojených do výroby, prodeje a administrativy. Pokud dojde k přijetí opatření, dá se očekávat, že se pokles cen na trhu Společenství zastaví a prodejní ceny výrobního odvětví Společenství začnou opět stoupat, což povede ke zlepšení finanční situace výrobního odvětví Společenství.

(113)

Pokud by však antidumpingová opatření nebyla přijata, je pravděpodobné, že negativní tendence ve vývoji finančních ukazatelů výrobního odvětví Společenství, zejména ziskovosti, bude pokračovat i nadále. Výrobní odvětví Společenství by tak nadále ztrácelo podíl na trhu, protože by nebylo schopno přizpůsobit se tržním cenám dovozu z ČLR uměle udržovaným na nízké úrovni. Pravděpodobným výsledkem by proto bylo snižování výroby a investic, uzavírání některých výrobních kapacit a pokles počtu pracovních míst ve Společenství.

(114)

V tomto ohledu stojí za to připomenout, že od roku 2004 ukončili činnost tři výrobci kyseliny citronové ve Společenství.

(115)

Závěrem lze říci, že uložení antidumpingových opatření by výrobnímu odvětví Společenství pomohlo zotavit se z účinků zjištěného dumpingu působícího újmu.

(116)

Jak bylo uvedeno v 10. bodě odůvodnění, představovali čtyři dovozci zařazení do vzorku, kteří zaslali vyplněné dotazníky, přibližně 36 % dovozu dotčeného výrobku do Společenství v období šetření. Jeden z dovozců zařazených do vzorku nebyl schopen poskytnout požadované informace. Na dotazník, který zaslal, proto nebyl brán zřetel. Zbývající tři vyplněné dotazníky byly ověřeny na místě.

(117)

Souhrnný podíl, který kyselina citronová představovala na celkovém obratu činnosti těchto dovozců, byl velmi malý. Průměrně se k dovozu kyseliny citronové z ČLR vázalo asi 1 % činnosti těchto dovozců, což je nicméně považováno za významný doplněk jejich sortimentu výrobků. Někteří dovozci nakupují prošetřovaný výrobek nejen v ČLR, ale také z jiných zdrojů v rámci Společenství i mimo něj, včetně výrobního odvětví Společenství. Průměrné ziskové rozpětí dosažené dovozci zařazenými do vzorku, pokud jde o obchod s kyselinou citronovou, činí přibližně 4,4 %.

(118)

Dovozci ve Společenství s uložením opatření nesouhlasí. Spolupracující dovozci argumentovali tím, že uložení opatření vážně poškodí jejich činnost, protože nebudou moci přenést zvýšené ceny na uživatele. V tomto ohledu by uvalení antidumpingového cla na dovoz z ČLR vedlo nejspíše k úpravě tržních cen směrem nahoru. Účinek cel by s největší pravděpodobností v souhrnném hospodářském výsledku dovozců zanikl, jelikož kyselina citronová představuje pouze zlomek jejich celkového obratu. Významné cenové podbízení, zjištěné i po úpravě cen CIF na hranici Společenství tak, aby zahrnovaly náklady vzniklé po dovozu, rovněž dává tušit, že zde existuje prostor pro navýšení cen. Nelze proto vyloučit, že dovozci mohou přenést část cel na své odběratele v odvětví výroby potravin a nápojů. Vzhledem k omezenému podílu prodeje tohoto výrobku v rámci činnosti dovozců a k ziskovému rozpětí dosahovanému v současné době jak celkově, tak i pouze s ohledem na prodej kyseliny citronové, se v každém případě očekává, že prozatímně stanovené clo nebude mít na finanční situaci těchto hospodářských subjektů podstatný vliv.

(119)

Dále se tvrdilo, že uložení cel by mohlo vést k monopolu dvou výrobců na trhu Společenství, jelikož by byla vyloučena konkurence třetích zemí. Některé zúčastněné strany vyjádřily obavy týkající se schopnosti evropských výrobců uspokojit stoupající poptávku v Evropě. Šetření ukázalo, že i kdyby výrobní odvětví Společenství plně využívalo svou kapacitu, bylo by v období šetření schopné vyhovět pouze 75 % evropské poptávky. Proto je třeba zdůraznit, že antidumpingová cla by neměla mít za následek zastavení veškerého dovozu, ale spíše opětovné nastolení rovných podmínek pro všechny. Dospělo se k předběžnému závěru, že spolu s dovozem z ostatních třetích zemí, např. Izraele, by měly být zajištěny dodávky v míře dostačující pro uspokojení poptávky ve Společenství. Po uložení prozatímních opatření však bude míra dovozu z Číny důkladně prozkoumána s cílem posoudit stav dodávek na trhu EU.

(120)

Ačkoli dovozci/distributoři s uložením opatření nesouhlasí, je možno na základě dostupných informací učinit závěr, že nad jakýmikoli výhodami, které mohou získat z neuložení antidumpingových opatření, převažuje zájem výrobního odvětví Společenství na tom, aby se zamezilo nepoctivým a újmu působícím obchodním praktikám ČLR.

(121)

Dotazník určený pro uživatele vyplnilo deset uživatelů. Všechny odpovědi byly neúplné a nemohly být proto zcela začleněny do analýzy, ačkoli z nich jasně vyplývá, že kyselina citronová se používá pro mnoho různých účelů, avšak pouze v malých množstvích. Jakékoli antidumpingové clo by tak na jejich celkové výrobní náklady nemělo významný vliv. Pouze jeden spolupracující uživatel uvedl, že uložení jakýchkoli opatření by mělo značný vliv na jeho podnikání, avšak neuvedl nic na podporu svého tvrzení.

(122)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a na celkově nízkou míru spolupráce je proto nepravděpodobné, že by navrhovaná opatření situaci uživatelů ve Společenství podstatně ovlivnila.

(123)

Účinky vyplývající ze zavedení opatření by měly výrobnímu odvětví Společenství umožnit, aby obnovilo ztracené objemy prodeje a znovu získalo ztracený podíl na trhu a dosáhlo lepší ziskovosti. Vzhledem k nepříznivé finanční situaci ve výrobním odvětví Společenství existuje reálné riziko, že pokud nebudou opatření přijata, mohlo by ve výrobním odvětví Společenství dojít k uzavření výrobních zařízení a propouštění zaměstnanců. Obecně by ze zavedení opatření mohli mít prospěch i uživatelé ve Společenství v tom smyslu, že by nebyly ohroženy dodávky dostatečného množství kyseliny citronové, zatímco celkový nárůst nákupních cen kyseliny citronové by byl mírný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k předběžnému závěru, že proti zavedení opatření v tomto případě neexistují z hlediska zájmů Společenství žádné přesvědčivé důvody.

(124)

S ohledem na závěry týkající se dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Společenství je třeba uložit prozatímní opatření, aby se zabránilo další újmě způsobené výrobnímu odvětví Společenství dumpingovým dovozem.

(125)

Úroveň prozatímních antidumpingových opatření musí být dostatečná k tomu, aby odstranila újmu, která byla způsobena výrobnímu odvětví Společenství dumpingovým dovozem, aniž by byla překročena zjištěná dumpingová rozpětí. Při výpočtu výše cla nutného k odstranění účinků dumpingu působícího újmu bylo přihlédnuto k tomu, že veškerá opatření by měla umožnit výrobnímu odvětví Společenství, aby před zdaněním realizovalo zisk, kterého by bylo možné v rozumné míře dosáhnout za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez přítomnosti dumpingového dovozu. V tomto ohledu byl uplatněn cílový zisk ve výši 9 %, a to na základě zisku, jenž byl dosahován před podstatným zvýšením dovozu kyseliny citronové z Číny.

(126)

S ohledem na předchozí závěry a v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení se usuzuje, že je třeba uvalit prozatímní antidumpingové clo, a to ve výši odpovídající nejnižší zjištěné hodnotě rozpětí dumpingu a újmy podle pravidla nižšího cla, jímž je ve všech případech zjištěné rozpětí újmy.

(127)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce se jevilo jako vhodné stanovit clo pro zbývající společnosti, které na šetření nespolupracovaly, na úrovni nejvyššího cla uloženého společnostem spolupracujícím na šetření. Zbytkové clo se proto stanoví ve výši 49,3 %.

(128)

Prozatímní antidumpingová cla by v důsledku toho měla být stanovena takto:

(129)

Výše uvedená antidumpingová opatření se prozatímně stanoví ve formě valorických cel. S ohledem na skutečnost, že výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství nemusí stačit k tomu, aby pokryla potřeby trhu Společenství (viz 119. bod odůvodnění), bude úroveň dovozu z ČLR po uložení prozatímních cel důkladně posouzena. Zjistí-li se, že dochází k obtížím při dodávání kyseliny citronové na trh Společenství, bude se zvažovat uplatnění alternativní formy opatření.

(130)

V zájmu řádného úředního postupu by mělo být stanoveno období, během něhož mohou zúčastněné strany, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Rovněž je třeba uvést, že závěry týkající se uložení cel, k nimž se dospělo pro účely tohoto nařízení, jsou prozatímní a pro účely jakýchkoli konečných opatření je možná bude třeba znovu uvážit.

(131)

Individuální antidumpingové celní sazby uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě závěrů tohoto šetření. Proto odrážejí situaci těchto společností zjištěnou v průběhu šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z ČLR a vyráběných těmito společnostmi, tedy uvedenými konkrétními právními subjekty. Dovezené výrobky vyráběné kteroukoli jinou společností, která není výslovně uvedena v normativní části tohoto nařízení s udáním názvu a adresy, včetně subjektů ve spojení s výslovně uvedenými právními subjekty, nemohou využívat uvedenou sazbu a podléhají celostátnímu clu.

(132)

Každou žádost o použití individuální antidumpingové celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. V případě potřeby bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno prostřednictvím aktualizace seznamu společností, které mají prospěch z individuálních cel,

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/30

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 806/2007 (2) byly otevřeny celní kvóty pro dovoz produktů v odvětví vepřového masa.

(2)

Vzhledem k otázkám týkajícím se dovozu určitých produktů v rámci kvót s pořadovými čísly 09.4038 a 09.4074 a v zájmu jednotného používání je třeba objasnit popis produktů s uvedenými pořadovými čísly.

(3)

Nařízení (ES) č. 806/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro vepřové maso,

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/31

(1)

V roce 2002 společnost Arcelor Huta Warszawa (dále jen „AHW“), v té době ještě Huta L.W. Sp. z o.o. (dále jen „HLW“), předložila polským orgánům restrukturalizační plán (nazývaný rovněž „individuální obchodní plán“). Tento plán (dále jen „IOP 2003“) byl v březnu 2003 aktualizován.

(2)

Proces restrukturalizace ocelářského průmyslu v Polsku byl zahájen v červnu 1998, kdy Polsko Společenství předložilo první program restrukturalizace ocelářského průmyslu s cílem splnit požadavky stanovené v čl. 8 odst. 4 protokolu č. 2 Evropské dohody s Polskem (dále jen „čl. 8 odst. 4“), jenž v období prvních pěti let po vstupu Dohody v platnost povoloval výjimečně – pro ocelářské výrobky – poskytování státní podpory určené na restrukturalizační cíle.

(3)

Dne 5. listopadu 2002 Rada ministrů Polské republiky schválila program restrukturalizace a rozvoje ocelářského průmyslu v Polsku do roku 2006 a dne 25. března 2003 přijala na jeho základě konečnou verzi vnitrostátního programu restrukturalizace (dále jen „VPR“). Tento program v zásadě povoluje poskytování podpor polskému ocelářskému průmyslu v souvislosti s jeho restrukturalizací v období od roku 1997 do roku 2006 v maximální výši 3,387 miliardy PLN (846 milionů EUR) (3).

(4)

VPR byl předložen Komisi. Komise program posoudila dne 25. března 2003. Na základě tohoto posouzení Komise předložila návrh rozhodnutí Rady o prodloužení doby odkladu pro poskytování státní podpory pro polský ocelářský průmysl v rámci Evropské dohody do konce roku 2003 (tato doba původně platila pouze do roku 1997) pod podmínkou, že příjemci podpory dosáhnou do roku 2006 životaschopnosti. Toto rozhodnutí Rada schválila v červenci 2003 (4).

(5)

EU proto odchylně od svých pravidel (5) povolila Polsku poskytovat restrukturalizační podpory ocelářskému průmyslu. Toto ustanovení bylo obsaženo v protokolu č. 8 Smlouvy o přistoupení o restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu (dále jen „protokol č. 8“) (6). V tomto protokolu bylo schváleno poskytnutí státní podpory osmi uvedeným podnikům, včetně společnosti HLW, v maximální výši 3,387 miliardy PLN do konce roku 2003 pod podmínkou, že restrukturalizace bude ukončena nejpozději do 31. prosince 2006 (7). VPR přiznává společnosti HLW restrukturalizační podporu ve výši 322 milionů PLN (viz tabulka č. 8), která byla potvrzena v IOP 2003 a která měla být provedena v souladu bodem 9 písm. a) a h) protokolu č. 8.

(6)

Aby bylo zajištěno dodržení podmínek obsažených v protokolu č. 8, tento protokol obsahuje podrobná ustanovení týkající se provedení a sledování podpory. Polsko muselo mimo jiné předkládat dvakrát ročně monitorovací zprávu a v letech 2004, 2005 a 2006 měl nezávislý poradce provést nezávislé posouzení výsledků monitorování. Zprávy o činnosti HLW/AHW byly předloženy v únoru 2004, dubnu 2005, květnu 2006 a červnu 2007. Tyto zprávy byly projednány s polskými orgány a příjemci podpory a schváleny útvary Komise, jakož i polskými orgány.

(7)

V roce 2005 společnost AHW pozměnila IOP společnosti HLW (dále jen „IOP 2005“) a žádost o schválení těchto změn Komisí byla založena na bodu 10 protokolu č. 8.

(8)

Dopisem ze dne 6. prosince 2006 Komise Polsko informovala o rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na možné zneužití podpory.

(9)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (8). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby předložily připomínky týkající se uvedené podpory.

(10)

Polsko odpovědělo dopisem ze dne 2. března 2007. Dne 19. března 2007 Komise obdržela připomínky rovněž od příjemce podpory, společnosti AHW, které spolu s dotazy zaslala Polsku. Po schůzce s polskými orgány a příjemcem podpory v březnu 2007, 2. dubna a 6. srpna 2007 byly Polsku zaslány další dotazy. Odpověď Polska byla obdržena dne 4. června 2007 a 1. října 2007.

(11)

Dne 18. října 2007 útvary Komise Polsko informovaly o předběžném posouzení případu a po výměně informací mezi polskými orgány a Komisí polské orgány dne 16. listopadu 2007 sdělily, že společnost hodlá podporu vrátit „bez ohledu na právní situaci“.

(12)

Dopisem ze dne 22. listopadu polské orgány potvrdily, že dne 20. listopadu 2007 společnost AHW vložila na zablokovaný bankovní účet ve prospěch ministerstva financí částku ve výši 2 089 768 EUR. Podle podmínek smlouvy nemá k těmto finančním prostředkům nikdo přístup až do dne přijetí tohoto rozhodnutí. Toho dne obdrží ministerstvo zablokovanou částku spolu s úroky připsanými ode dne 20. listopadu 2007. Nebude-li rozhodnutí vydáno do konce února 2008, budou zablokované finanční prostředky opět k dispozici společnosti AHW.

(13)

Společnost AHW je polský výrobce oceli, který vyrábí tekutou ocel a dlouhé výrobky, zejména jakostní a speciální ocel (lehké a těžké profily).

(14)

V roce 1991 převzal většinu podílů ve společnosti HLW italský výrobce oceli – koncern Lucchini, a následně je v roce 2005 prodal společnosti Arcelor, jež se v roce 2006 spojila se společností Mittal Steel (9).

(15)

Komise si je vědoma toho, že v okamžiku přijetí obchodního plánu se společnost HLW nacházela v obtížné finanční situaci. Nezískala žádné další peněžní prostředky od společnosti Lucchini, své holdingové společnosti, která (podle názoru Polska) procházela hlubokou finanční krizí, a vzhledem k problémům vyplývajícím z právních předpisů nebyla schopna prodat vlastní hodnotná aktiva. Od roku 1997 do roku 2003 proto společnost měla značný nedostatek peněžních prostředků, což se projevilo v programu restrukturalizace (10).

(16)

V zájmu obnovení životaschopnosti předpokládal IOP 2003 pro společnost HLW několik hlavních restrukturalizačních úkolů (bod 3.2.), přičemž k nejdůležitějším úkolům patřila:

(17)

V IOP 2003 (bod 3.3) se uvádí, že průmyslová strategie „vychází z postupného zlepšování sortimentu značným omezením výroby prutů a předvalků z obyčejné oceli a rozvojem výroby zaměřující se na výrobu speciální a jakostní oceli“. Za tímto účelem společnost HLW předpokládala „postupnou realizaci dalších investic, které zahrnují tyto oblasti podniku: střední–jemná válcovna, kovárna, tažírna, odlévárna ingotů“, zatímco válcovna ocelových pásů za studena měla být uzavřena.

(18)

K provedení výše uvedené strategie společnost plánovala program investic ve výši [mezi 150 a 220] (11) milionů PLN, jež byly v IOP 2003 znázorněny takto:

Tabulka 1

Plánované investice v oblasti výroby oceli (= tabulka 21 v IOP 2003)

(19)

Jak je uvedeno v bodě 4.4 IOP 2003, investice se soustředily na modernizaci válcoven za tepla (viz tabulka č. 22 v IOP 2003). To zahrnovalo modernizaci střední válcovny a výměnu ohřívacích pecí předvalkové tratě na bloky a hrubé válcovny. Termín realizace investic je uveden v tabulce č. 23 v IOP 2003, podle níž měly být všechny investice zahájeny v roce 2002.

(20)

Podle IOP 2003 (bod 4.11) společnost hodlala snížit počet pracovníků z 1 249 na 850. IOP 2005 předpokládá snížení počtu pracovníků na 700 osob. V IOP 2003 byla na restrukturalizaci zaměstnanosti vyhrazena částka ve výši 4,03 milionu PLN, z toho měla částka ve výši 1,5 milionu PLN pocházet ze zvláštní státní podpory, 1,17 milionu PLN z programu PHARE a 1,34 milionu PLN od společnosti (12).

(21)

IOP 2003 mimoto předpokládal finanční a majetkovou restrukturalizaci, která podle plánu (bod 3.2) zahrnovala „splacení krátkodobých úvěrů a prodej zbytečných nevýrobních aktiv“.

(22)

IOP 2003 předpokládal v souladu s bodem 4.7 restrukturalizaci dluhu ve výši 513,369 milionu PLN (podle rozvahy tato částka zahrnovala úhrn dlouhodobých a krátkodobých závazků). Měla být financována z budoucích zisků a restrukturalizace majetku. Z restrukturalizace majetku se v roce 2004 a 2005 očekávaly příjmy ve výši 363 milionů PLN, z toho měla být částka ve výši 60 milionů PLN vyhrazena na úhradu nových závazků.

(23)

Komise si je vědoma toho, že IOP 2003 předpokládal zejména níže uvedená opatření v rámci finanční restrukturalizace. Za prvé, byly odepsány veřejné závazky, což představovalo státní podporu ve výši 21,5 milionu PLN (viz bod 4.12.2). Za druhé, od roku 2000 společnost HLW prováděla majetkovou restrukturalizaci zahrnující prodej nevýrobních aktiv, jež měla zajistit prostředky na financování investičního programu.

(24)

Majetkovou restrukturalizaci je nutno posuzovat s přihlédnutím ke skutečnosti, že majetek společnosti HLW již byl předmětem finanční transakce, kterou společnost HLW charakterizovala jako „transakci zahrnující prodej a zpětný leasing“. V roce 2000 společnost získala půjčku ve výši 250 milionů PLN, která byla zajištěna především zástavou na pozemcích a budovách společnosti. Týkalo se to výrobních i nevýrobních aktiv. Tato půjčka měla být splácena ve dvou splátkách ročně do roku 2010. Transakce byla nezbytná, jelikož společnost HLW potřebovala finanční prostředky, nemohla však svá nevýrobní aktiva prodat ihned. K tomuto prodeji mělo dojít v následujících letech a prodej měl zajistit příliv peněžních prostředků spolu se snížením finanční zátěže.

(25)

Podle IOP 2003 se majetková restrukturalizace měla týkat nevýrobních aktiv (bod 4.7 a 4.8). Do konce roku 2001 byla prodána první část zahrnující 53 ze 100 ha. Prodej zbývajících nevýrobních aktiv se však opozdil v důsledku potíží s AKR (Agencja Kapitałowo Rozliczeniowa S.A. – společnost, jejímiž podílníky jsou Agentura pro rozvoj průmyslu a stát), jež se týkaly úpravy právního stavu částí parcel, které nesouvisely s výrobní činností.

(26)

Vzhledem k nedostupnosti finančních prostředků z prodeje pozemků se předpokládalo získání státem zaručené překlenovací půjčky ve výši 300 milionů PLN. Tato půjčka měla být využita na investice a uhrazení krátkodobých závazků (celkem 219 milionů PLN). Mimoto měla být částka ve výši 53 milionů PLN vyhrazena na realizaci investic, jež se podle původní verze plánu měly uskutečnit po roce 2006 (těchto 219 milionů + 53 milionů a 10 % nákladů financování, tj. 27 milionů, činí celkem 299 milionů). Částka ve výši 219 milionů by proto měla zahrnovat nejméně […] milionu PLN (tj. […] milionu PLN – 53 milionů PLN) z celkových prostředků ve výši [mezi 150 a 220] milionů PLN plánovaných na investice. Zbývající částka […] milionu PLN (219 milionů PLN – […] milionu PLN) tvoří náklady krátkodobé finanční restrukturalizace.

(27)

IOP 2003 (bod 4.9) mimoto zahrnoval rovněž zvláštní program investic v oblasti ochrany životního prostředí, který předpokládal zavedení systému řízení péče o životní prostředí podle normy ISO 14001 (v hodnotě 0,5 milionu PLN), různé investice v rámci revitalizace území s náklady ve výši 50 milionů PLN a modernizaci energetického provozu (na kterou nebyly přiděleny žádné prostředky). Tyto investice měly být zahájeny v roce 2002.

(28)

Šetření prokázalo, že některá (nikoli však všechna) opatření uvedená v IOP 2003 byla provedena podle harmonogramu. Konkrétně výstavba závodu na zpracování odpadu byla odložena na roky 2007–2008 a v létě 2007 se teprve začala realizovat. Dodatečně se od výstavby závodu na zpracování odpadu upustilo, jelikož se zpracováním odpadu zabývá subdodavatel (13), což představuje hospodárnější řešení.

(29)

Šetření potvrdilo rovněž tvrzení Polska, že náklady restrukturalizace v oblasti vlivu na životní prostředí neměly být zaplaceny v průběhu realizace programu restrukturalizace, nýbrž měly být uhrazeny z vlastních prostředků, například výnosů z restrukturalizace aktiv.

(30)

V bodě 4.12 IOP 2003 jsou uvedeny potřebné finanční prostředky ve výši 300 milionů PLN (viz rovněž přehled finančních hotovostních toků, bod 5.1). Jelikož nikde není uveden opak, je možno předpokládat, že to bylo veškeré požadované financování.

(31)

Bod 4.12 stanoví požadované financování na restrukturalizační cíle ve výši 113,6 milionu PLN v roce 2002 a 105,3 milionu PLN v roce 2003, jakož i finanční náklady ve výši 21,9 milionu PLN spojené se získáním výše uvedených finančních prostředků v rámci úvěrů. Mimoto se předpokládala další částka ve výši 53 milionů PLN na uhrazení nákladů. Není však uvedeno, k čemu přesně mělo být financování nutné.

(32)

Po roce 2003 se nepředpokládala nutnost dalšího financování. V IOP 2005 společnost AHW (při popisu IOP 2003) uvádí, že „[…] program restrukturalizace předpokládal provedení řady opatření strategické a operativní povahy, v jejichž důsledku se očekávalo podstatné zlepšení životaschopnosti vykonávané činnosti, tudíž i finanční likvidity. Přijatý program restrukturalizace předpokládal postupné zlepšení ukazatelů finanční likvidity počínaje rokem 2003“.

(33)

Restrukturalizace popsaná v IOP, pro niž se požadovala mimořádná podpora, zahrnuje investice (ve výši [mezi 150 a 220] milionů PLN, z toho 53 milionů PLN na urychlené investice), restrukturalizaci zaměstnanosti (4,03 milionu PLN), odepsání některých veřejných závazků (21,5 milionu PLN), určitou finanční restrukturalizaci (81,5 milionu PLN) a náklady na financování půjčky (27,1 milionu PLN) v celkové výši 324,63 milionu PLN.

(34)

Restrukturalizace měla být financována především ze státem zaručené půjčky, která měla pokrýt potřebu peněžních prostředků v důsledku opoždění majetkové restrukturalizace. Aby společnost mohla provést v letech 2002/2003 a případně rovněž v roce 2004 finanční restrukturalizaci a investice, obdržela překlenovací půjčku, která byla zaručena státem. Restrukturalizace byla proto zjevně spojena s časovým harmonogramem.

(35)

V IOP 2003 však nebylo uvedeno, že je majetková restrukturalizace spojena s náklady restrukturalizace. Jednalo se spíše o běžný záměr, nezávislý na programu restrukturalizace se státní podporou, pro nějž nebylo výslovně zapotřebí dodatečných finančních prostředků poskytnutých státem. Rovněž některá opatření nesouvisející bezprostředně s obnovením životaschopnosti, například opatření v oblasti ochrany životního prostředí, byla financována z majetkové restrukturalizace, proto – jak zdůrazňuje Polsko – překračovala restrukturalizaci.

(36)

Jediným důvodem, proč byla majetková restrukturalizace zmíněna, je to, že měla zajistit finanční prostředky prostřednictvím prodeje nevýrobních aktiv. Nebylo však zmíněno vyúčtování transakce zahrnující prodej a zpětný leasing.

(37)

S podporou ve výši 322 milionů PLN (vypočtenou jako čistý grantový ekvivalent), která byla původně schválena v rámci VPR, získala společnost AHW podporu uvedenou v připojené tabulce, kterou poskytlo Polsko:

Tabulka 2

Státní podpora, která byla schválena a poskytnuta v roce 2002 a 2003 (14)

(38)

Podpora byla poskytnuta na tři různé cíle:

(39)

Společnost HLW získala půjčku se státní zárukou od banky Pekao S.A. na základě smlouvy uzavřené mezi společností HLW a bankou dne 10. prosince 2003. Podle smlouvy o půjčce měla být půjčka splacena do pěti let od podpisu smlouvy, tj. do 10. prosince 2008.

(40)

Společnost AHW požádala o záruku v srpnu 2003. Záruka byla poskytnuta rozhodnutím Rady ministrů ze dne 31. prosince 2003 a týkala se nominální hodnoty rovnající se 46,3 milionu EUR s připočtením úroků a jiných souvisejících nákladů do výše 58,3 milionu EUR. V rozhodnutí Rady ministrů bylo uvedeno, že společnost HLW potřebuje podporu na financování investic týkajících se válcovny za tepla a nákladů spojených s koupí majetku v rámci smlouvy o prodeji a zpětném leasingu, a doporučovalo se využít podporu k tomuto účelu. Konkrétně:

(41)

Společnost potvrdila, že celkem zaplatila úroky ve výši 1 132 788,35 EUR, které byly placeny v tranších. Bylo uvedeno, že první tranše zaplacená dne 30. prosince 2004 měla být připsána k příslušným využitým částem půjčky, zatímco od tohoto okamžiku je možno částky úroků přidělit k souvisejícím částkám. Polské orgány sdělily, že to vedlo k níže uvedenému rozdělení plateb úroků:

Tabulka 3

Zaplacené úroky

(42)

Společnost AHW uhradila rovněž níže uvedené výdaje spojené se zaručenou půjčkou:

(43)

Podle žádosti o půjčku společnosti HLW z roku 2003 došlo z iniciativy společnosti HLW ke snížení výše půjčky (v porovnání s částkou schválenou podle IOP 2003), jelikož půjčka již byla sjednána. Společnost HLW si však vyhradila právo na zachování možnosti požádat o zbytek podpory v rámci limitu 75 milionů PLN, nikdy však tohoto práva nevyužila.

(44)

Není pochyb o tom, že IOP 2003 byl proveden pouze částečně. V letech 2002–2004 společnost HLW vynaložila na restrukturalizaci pouze částku ve výši 58,7 milionu PLN. Bylo vynaloženo sotva [přibližně 25 % celkové částky na investice uvedené v tabulce č. 1] milionu PLN z částky […] milionů PLN na investice spojené s modernizací válcovny za tepla, jež se plánovala v letech 2002–2004. Investice se týkaly pouze modernizace střední válcovny, přičemž se neuskutečnily žádné investice do ohřívacích pecí předvalkové tratě na bloky a hrubé válcovny. Místo toho bylo z částky […] milionu PLN investováno přibližně 0,5 milionu do ocelárny a na ostatní investice bylo vydáno celkem […] milionu PLN (viz roky 2002, 2003 a 2004 v tabulce č. 4).

(45)

Komise neobdržela žádné informace o tom, zda byla provedena finanční restrukturalizace. Z IOP 2005 však vyplývá, že dluh společnosti HLW ke dni 30. června 2005 byl přibližně stejný jako koncem roku 2001 (viz bod 18 v IOP 2005). Společnosti HLW se mimoto již v roce 2004 podařilo dosáhnout kladného výsledku z provozní činnosti. Komise proto předpokládá, že společnost provedla plánovanou krátkodobou finanční restrukturalizaci.

(46)

Zprávy nezávislého poradce odpovědného za sledování potvrzují, že společnost HLW nebyla zisková v roce 2004, ani koncem roku 2005. Společnost AHW však byla zisková na konci období restrukturalizace (konec roku 2006).

(47)

Není pochyb o tom, že životaschopnost na konci roku 2006 je výsledkem různých činitelů, které kromě částečné modernizace válcovny souvisejí především s výbornou situací v ocelářském průmyslu, jež měla kladný vliv na obrat společnosti. V době převzetí společnosti HLW společností Arcelor, tj. silným investorem, zmizely veškeré potíže společnosti HLW s likviditou. Společnost však nebyla schopna odůvodnit své obecné tvrzení, že skutečné využití záruky na refinancování bylo důvodem toho, že společnost dosáhla životaschopnosti.

(48)

V roce 2005 vyvolal vstup nového vlastníka zásadní změnu investiční strategie. Místo modernizace stávajících válcoven za tepla společnost AHW plánuje nyní výstavbu nové válcovny umožňující výrobu dlouhých výrobků používaných ve stavebnictví. Ve válcovně budou jako suroviny používány čtvercové předvalky 160 mm a budou se vyrábět výztužné tyče z uhlíkové oceli, tyče kruhového průřezu a ploché tyče, lehké, čtvercové a příčné profily. Polsko objasnilo, že tato úprava je spojena s rozvojem stavebního trhu, jehož značný růst v okolí Varšavy je předpokládán po dobu mnoha let, což spolu se sídlem ve Varšavě může společnosti AHW zajistit převahu prvního subjektu na trhu.

(49)

Nová válcovna začne plně fungovat v polovině roku 2008 a nahradí stávající válcovny za tepla, do jejichž modernizace již bylo investováno [přibližně 25 % celkové částky na investice uvedené v tabulce č. 1] milionu PLN. Celkové náklady investičního programu jsou uvedeny v tabulce:

Tabulka 4

Náklady nového investičního programu v IOP 2005

(50)

Celkové investiční náklady nyní činí [přibližně 140 % celkové částky investic uvedených v tabulce č. 1] milionu PLN, z toho [přibližně 120 % celkové výše investic uvedených v tabulce č. 1] milionů PLN se plánuje na válcovnu za tepla, tudíž o […] milionů PLN více, než se na investice původně plánovalo. V těchto nákladech jsou však již zohledněny náklady na uskutečněné investice do střední válcovny ve výši […] milionu PLN. Po jejich odečtení od částky […] milionů PLN by náklady na novou válcovnu činily [méně než 200] milionů PLN.

(51)

Změny v oblasti výrobní kapacity společnosti AHW jsou uvedeny v tabulce:

Tabulka 5

Maximální roční výrobní kapacita v tis. tun

(52)

Po dosažení celé výrobní kapacity nové válcovny v roce 2008 bude stará válcovna uzavřena. V žádném okamžiku před rokem 2007 nepřekročila společná výroba společnosti maximální výrobní kapacitu ve výši […] tun. Změna investičního programu proto vede k dalšímu snížení výrobní kapacity společnosti o […] tun.

(53)

V dopise ze dne 6. prosince 2006 se Komise odvolala na neprovedení programu restrukturalizace společnosti AHW a uvedla, že má v úmyslu ověřit, zda to představuje případné zneužití restrukturalizační podpory. Komise poukázala zejména na to, že značná částka podpory nebyla využita náležitě.

(54)

Komise měla mimoto pochybnosti, zda může schválit aktualizovaný obchodní plán podle bodu 10 protokolu č. 8 s přihlédnutím k tomu, že se týká nových investic, které mohou být prospěšné, nikoli však nutné pro restrukturalizaci společnosti.

(55)

Polské orgány uvedly, že společnost AHW využila státní záruku v souladu s podmínkami, za nichž byla udělena, a objasnily, že:

(56)

Polské orgány mimoto tvrdí, že transakce zahrnující prodej a zpětný leasing vedla rovněž k životaschopnosti společnosti, toto však neodůvodnily.

(57)

Polské orgány uvádějí, že zásadní význam měl okamžik poskytnutí podpory. Tvrdí, že „potřeba státní podpory existovala pouze v letech 2003/2004“, kdy byla zaznamenána potřeba finančních prostředků (17).

(58)

Polské orgány zopakovaly, že společnost AHW podporu vrátila. Státní záruka měla být pouze doplňkem jiných zajištění půjčky. Bance bylo poskytnuto zajištění v podobě zástavy na pozemcích a všech stálých aktivech a rovněž sedmi vlastních směnek. Polsko mimoto poskytlo podrobné informace o různých jiných finančních nástrojích, které společnost HLW v té době využila, a na základě toho tvrdí, že společnost HLW byla schopna získat finanční prostředky na trhu i bez záruky.

(59)

Polské orgány připomínají, že by společnost Arcelor podnik nekoupila, pokud by neměla jistotu, že společnost HLW byla „způsobilá pro státní podporu, kterou obdržela“.

(60)

Polské orgány zdůrazňují, že změna plánu vede k širšímu investičnímu programu, než se původně plánovalo, a že veškeré investice byly neodvolatelně zahájeny do konce roku 2006 (tj. před koncem období restrukturalizace). Proto podle názoru polských orgánů nelze usuzovat, že podpora byla zneužita, a je nutno mít za to, že navrhovaná změna programu je v souladu s pravidly Společenství.

(61)

Polské orgány sdělily, že o investici předpokládané v IOP 2005, tj. nahrazení střední válcovny, se hovořilo již v roce 1997. Hotovostní toky společnosti v období 1997–2003 však na financování této investice nepostačovaly. Teprve v okamžiku, kdy podnik převzala společnost Arcelor, byly k dispozici dostatečné prostředky na její financování (18). Polsko mimoto tvrdí, že výrobní sortiment byl v IOP 2003 vymezen pouze velmi obecně a nebyl optimální s ohledem na změněnou strukturu poptávky na polském trhu, která vyžadovala přizpůsobení výrobního sortimentu.

(62)

Polské orgány tvrdí, že změny IOP 2005 nemají nepříznivý dopad na protokol č. 8. Nový program je nezbytný k dosažení „trvalé životaschopnosti“. Stávající životaschopnost na konci doby restrukturalizace vyplývala pouze z příznivé situace na trhu a rovněž struktury cen/příjmů/nákladů. V tomto smyslu se uvádí, že by technologie předvalků společnosti nezaručovala konkurenceschopnost z dlouhodobého hlediska a vyžadovala by nahrazení moderním procesem kontinuálního lití.

(63)

Polské orgány naznačují, že i kdyby měla být obdržená podpora považována za dodatečnou provozní podporu, je nutno mít za to, že byla kompenzována vyrovnávacími opatřeními, tj. dalším snížením výrobní kapacity ze strany společnosti v rámci změny strategie. Polské orgány rovněž potvrzují, že společnost HLW neuskutečnila všechny investice, což vyplývalo z opoždění majetkové restrukturalizace.

(64)

Polsko předložilo Komisi rovněž informace o připsaných úrocích v souvislosti s půjčkou, jež jsou uvedeny v bodě 41, a jiných nákladech, které vznikly v souvislosti s půjčkou a zárukou a které byly uvedeny v bodě 42.

(65)

Příjemce podpory předložil připomínky týkající se zahájení řízení a posléze byl informován o výměně informací mezi Komisí a polskými orgány.

(66)

Společnost AHW uvedla, že velká část podpory byla využita na odkoupení některých aktiv koupených na leasing s cílem snížit finanční náklady. Jelikož se investice týkaly majetku koupeného na leasing, lze jeho odkup považovat za prvek restrukturalizace.

(67)

Příjemce podpory rovněž tvrdí, že záruka byla poskytnuta před přistoupením Polska k Evropské unii (usnesením Rady ministrů, které bylo přijato v prosinci 2003), a proto určení podpory záviselo na polské vládě. Společnost mimoto uvádí, že podporu využila přesně podle rozhodnutí o jejím poskytnutí.

(68)

Společnost AHW zopakovala, že účelem nového plánu je dosažení cílů původního plánu a že změna strategie je nezbytná k zajištění dlouhodobé životaschopnosti společnosti.

(69)

V bodě 1 protokolu č. 8 se stanoví, že „odchylně od článků 87 a 88 Smlouvy o ES se státní podpora poskytnutá Polskem pro účely restrukturalizace vymezeným částem polského ocelářského průmyslu považuje za slučitelnou se společným trhem“, pokud jsou mimo jiné splněny podmínky stanovené v uvedeném protokolu.

(70)

Doba odkladu pro poskytování restrukturalizační podpory pro polský hutnický průmysl v rámci Evropské dohody byla Radou prodloužena do doby přistoupení Polska k EU. Toto ustanovení bylo obsaženo v protokolu č. 8 Smlouvy o přistoupení Polska k EU. V zájmu dosažení tohoto cíle byly stanoveny časové rámce před přistoupením i poté. Přesněji, v období 1997–2003 bylo povoleno poskytnutí omezené výše podpory na restrukturalizační cíle a v období 1997–2006 byla další státní podpora určená na restrukturalizaci polského hutnictví zakázána. V tomto ohledu se jednoznačně liší od ostatních ustanovení Smlouvy o přistoupení, např. prozatímního mechanismu stanoveného v příloze IV („postup týkající se existující podpory“), který se týká pouze státních podpor poskytnutých před přistoupením, pokud jsou tyto podpory „nadále použitelné“ po dni přistoupení. Protokol č. 8 lze proto považovat za lex specialis, který v záležitostech, jichž se týká, nahrazuje ostatní ustanovení Aktu o přistoupení (19).

(71)

Ačkoliv se články 87 a 88 Smlouvy o ES obvykle nevztahují na podporu poskytnutou před přistoupením, která po přistoupení není nadále použitelná, ustanovení protokolu č. 8 rozšiřují kontrolu nad státní podporou v rámci Smlouvy o ES na veškeré podpory poskytnuté na restrukturalizaci polského hutnictví v letech 1997–2006.

(72)

V souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES je možné přijmout rozhodnutí po přistoupení Polska k EU, protože v případě, že neexistují podrobné předpisy v protokolu č. 8, je nutno použít obvyklá pravidla a zásady. Z toho důvodu je použito rovněž nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (dále jen „procesní nařízení“) (20).

(73)

Bod 18 písm. a) protokolu č. 8 Komisi opravňuje „přijmout vhodná opatření a požádat dotyčné společnosti, aby vrátily veškerou podporu poskytnutou v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto protokolu […], pokud kontrola ukáže, že nebyly splněny podmínky v přechodných ustanoveních obsažených v tomto protokolu“.

(74)

Po formálním vyšetřovacím řízení Komise uvedla, že se Polsku nepodařilo rozptýlit její pochybnosti týkající se zneužití restrukturalizační podpory. Podle názoru Komise společnost neprovedla náležitě svůj program restrukturalizace, jak bylo výslovně stanoveno v bodě 9 písm. a) a h) protokolu č. 8. Komise podotýká, že z poskytnutých finančních prostředků (přibližně 34 milionů EUR) byla pouze malá část využita podle IOP 2003 na financování investic, zatímco zbývající část, tj. 31,2 milionu EUR, byla použita na cíle, jež nebyly v programu uvedeny.

(75)

Komise proto za prvé určila, jaký druh opatření se plánoval v původním IOP, a posléze, zda opatření, která společnost provedla, jsou případně v rozporu s pravidly společného trhu, a rovněž jaký je dopad zneužité podpory s přihlédnutím k celkovému programu, načež posoudila výši podpory. To, zda nový program může tento závěr změnit, je projednáno v dalším oddíle (3).

(76)

Komise za prvé objasnila rozsah IOP 2003 a rovněž to, zda IOP 2003 zahrnoval splacení smlouvy o prodeji a zpětném leasingu ve vztahu k výrobním aktivům, na něž byla podpora určená na restrukturalizaci využita především.

(77)

Jak je uvedeno v bodě (34), hlavním úkolem programu restrukturalizace bylo zaručení včasného provedení stanovených opatření, která byla nutná k zajištění životaschopnosti společnosti HLW. Tato opatření byla spojena zejména s investicemi a finanční restrukturalizací. Prioritou programu bylo umožnit restrukturalizaci společnosti v letech 2002 a 2003.

(78)

Za prvé, v plánu IOP 2003 se předpokládalo, že společnost HLW bude investovat částku ve výši [mezi 150 a 220] milionů PLN. Zdá se však, že příjemce podpory i polské orgány usuzují, že pořízení výrobních aktiv lze považovat za prvek investičního programu. Polsko tvrdí, že investice byly popsány jako velmi obecné opatření, bez jejich upřesnění. Příjemce podpory mimoto uvádí, že jejich pořízení bylo pro proces restrukturalizace nutné, „jelikož by podnik nemohl v době restrukturalizace bez tohoto zařízení fungovat“.

(79)

Komise tato tvrzení nemůže přijmout. Je zřejmé, že IOP 2003 stanovil v bodě 4.4. investice s ohledem na náklady (tabulka č. 21 v IOP 2003, uvedena jako tabulka č. 1 v bodě 18), obsah (tabulka č. 22 v IOP 2003) a dobu (tabulka č. 23 v IOP 2003). Splacení smlouvy o prodeji a leasingu výrobních aktiv se nepředpokládalo. Tento pokus ve skutečnosti spíše svědčí o tom, že polské orgány i příjemce podpory nevidí žádný přesvědčivý důvod pro splacení smlouvy o prodeji a leasingu. V opačném případě by program toto opatření obsahoval.

(80)

Za druhé, IOP 2003 předpokládá omezenou finanční restrukturalizaci. V později předložených informacích polské orgány tvrdí, že ve finanční restrukturalizaci je nutno zohlednit částku odkupu výrobních aktiv (21). Uvádějí, že finanční restrukturalizace zahrnovala rovněž stávající ztráty ve výši 150 milionů PLN a odklad závazků ve výši 513 milionů PLN, což společně tvoří náklady restrukturalizace ve výši přibližně 858 milionů PLN.

(81)

Komise však nemůže souhlasit s tím, že náklady restrukturalizace tvoří stávající ztráty ve výši 150 milionů PLN a změna harmonogramu splácení závazků ve výši 513 milionů PLN. Jak se uvádí v bodě 22, Komise nepopírá, že se v IOP 2003 v bodě 4.7 uvádí, že „společnost hodlá restrukturalizovat závazky ve výši 513 milionů PLN“. Není však uvedeno, že se jedná o nezbytný prvek restrukturalizačních úkolů. Ve skutečnosti je jako restrukturalizační úkol v bodě 3.2 stanoveno pouze „splacení krátkodobých úvěrů a prodej zbytečných nevýrobních aktiv“.

(82)

Mimoto se za náklady restrukturalizace obvykle nepovažují všechny druhy ztrát, jak tvrdí Polsko. Závazky v rozvaze nemusí nutně odpovídat nákladům restrukturalizace, jelikož závazky jsou součástí běžné hospodářské činnosti. Je pravdou, že přílišné závazky mohou způsobovat potíže, v takovém případě však musí restrukturalizace zahrnovat opatření, jež se týkají konkrétně závazků, například zajištění kapitálového vkladu, úvěry nebo smlouvy o odložení splátek. Plán žádná taková opatření za účelem finanční restrukturalizace nepředpokládá (bod 4.7 odst. 5).

(83)

V IOP 2003 se v bodě 4.7 uvádí, že na financování restrukturalizace jsou nutné pouze příjmy ve výši 363 milionů PLN, které jsou nižší než celkové stávající závazky ve výši 513 milionů PLN. Mimoto se zdá, že se částka ve výši 60 milionů PLN uvedená v bodě 4.7 týká budoucího provozního kapitálu. Na restrukturalizaci se proto plánovala částka nejvýše 300 milionů PLN (viz bod (30)).

(84)

Využití částky ve výši 300 milionů PLN je objasněno v bodě 4.12.1 IOP 2003, který se týká nákladů a zdrojů programu a v němž se uvádí, že na období 2002–2003 jsou zapotřebí finanční prostředky ve výši 219 milionů PLN. Vzhledem k tomu, že tato částka měla zahrnovat rovněž investice (jak se uvádí v bodě (26)), činily zbývající prostředky na finanční restrukturalizaci pouze […] milionu PLN.

(85)

Mimoto by částka ve výši 81,5 milionu PLN nepostačovala na uhrazení splátky smlouvy o prodeji a zpětnému leasingu. V bodě 3.2. IOP 2003 se výslovně uvádí, že se finanční restrukturalizace bude týkat pouze krátkodobých závazků. Finanční restrukturalizace obsažená v plánu byla proto omezena na částku 81,5 milionu PLN, nezahrnovala však splacení smlouvy o prodeji a leasingu, která jednoznačně představovala dlouhodobý závazek, jelikož měla být splacena do roku 2010. Splacení smlouvy o prodeji a zpětném leasingu proto nelze považovat za prvek finanční restrukturalizace, na niž měla být podpora poskytnuta.

(86)

Zdá se, že polské orgány souhlasí s tím, že transakce zahrnující prodej a zpětný leasing nebyla součástí restrukturalizace majetku, jelikož toto tvrzení nepředkládají. Nepřímo se však odvolávají na restrukturalizaci majetku, když citují část týkající se restrukturalizace majetku: „výše uvedený prodej společnosti Huta L.W. umožní splatit část jejích úvěrů a zachovat finanční likviditu“ (bod 64 dopisu ze dne 4. června).

(87)

Polské orgány však nezaznamenaly, že nikde není uvedeno, že se změna harmonogramu splacení má týkat veškerých závazků z prodeje a zpětného leasingu, zatímco plán v mnoha bodech uvádí, že se to týká pouze nevýrobních aktiv. Toto tvrzení je zopakováno dvakrát ve stejném oddíle, z něhož pochází výše uvedený citát použitý polskými orgány. Ve skutečnosti se výslovně uvádí, že závazky v rámci smlouvy o prodeji a zpětném leasingu budou předmětem majetkové restrukturalizace, tj. restrukturalizace, která zahrnuje nevýrobní aktiva (viz bod 4.12.1 IOP 2003). To se týká rovněž tzv. „projektu 100 ha“ a „projektu 88 ha“. Účelem majetkové restrukturalizace bylo uvolnění peněžních prostředků na realizaci investic a současně snížení finančních nákladů na závazky. Nezmiňuje se však, že je nutno splatit před datem splatnosti celou smlouvu o prodeji a zpětném leasingu s cílem omezit finanční zátěž. Účelem majetkové restrukturalizace je „snížení“ finančních nákladů, nikoliv jejich vyloučení.

(88)

S ohledem na finanční omezení společnosti HLW Komise nevidí žádný důvod úsilí společnosti HLW o koupi vlastních výrobních aktiv, jestliže platba byla splatná teprve později. Každopádně se neuvádí, že by leasingová smlouva byla na překážku restrukturalizaci. Konkrétně bod 4.12 IOP 2003 toto nepotvrzuje, jelikož se v něm uvádí pouze to, že díky prodeji určitého majetku, který byl dříve označen za nevýrobní, bude společnost HLW schopna snížit náklady na leasingovou smlouvu. To je logické pouze s přihlédnutím k tomu, že majetek měl být prodán, aby bylo možno (částečně) splatit úvěr, a tak společnost HLW osvobodit od placení úroků z úvěru. Nezmiňuje se však odkup výrobních aktiv, který by nezajišťoval získání peněžních prostředků, jelikož tento majetek by si společnost ponechala.

(89)

IOP 2003 proto odkoupení výrobních aktiv nepředpokládal. Společnost HLW použila podporu k účelu, který nebyl obsažen v programu restrukturalizace, jenž byl základem pro schválení podpory, podpora proto nebyla využita v souladu s VPR a rozhodnutím o povolení podpor, tj. protokolem č. 8. Podle čl. 1 písm. g) procesního nařízení toto lze považovat za zneužití podpory, jelikož zneužití je vymezeno jako použití podpory v rozporu s rozhodnutím o povolení státní podpory (22).

(90)

Po zjištění, že získaná podpora nebyla použita podle programu, je nutno prokázat, že tato zneužitá podpora je neslučitelná se společným trhem.

(91)

To vyplývá již z formálního hlediska, vezmeme-li v úvahu, že společnost nevyužila podporu podle plánu, zatímco podle protokolu č. 8 musí podporu využít náležitě, a za druhé, podle bodu 18 protokolu č. 8 není žádná jiná státní podpora poskytnutá v rozporu s IOP, VPR a protokolem č. 8 slučitelná se společným trhem.

(92)

Komise se mimoto domnívá, že by nemohla považovat skutečné využití podpory za slučitelné se společným trhem, i když společnost AHW dosáhla životaschopnosti. V této souvislosti chce Komise objasnit, že i když má příjemce podpory pochybnosti, zda je jeho stávající životaschopnost dostatečná, je nutno uvést, že příjemce podpory chápe životaschopnost jinak, než jak je definována v příloze č. 3 protokolu č. 8. Tato definice byla dohodnuta v rámci protokolu č. 8, byla monitorována oběma stranami dohody a nemůže být zpětně příjemcem podpory změněna.

(93)

Komise však opakuje, že za prvé, slučitelnost nevyplývá jednoduše z toho, že společnost HLW dosáhla v roce 2006 životaschopnosti. Samotné dosažení životaschopnosti nepostačuje, aby bylo možno restrukturalizaci považovat za slučitelnou se společným trhem. Mimoto je nutno zajistit, aby obnovení životaschopnosti bylo dosaženo při minimální výši státní podpory, která je nezbytná za účelem restrukturalizace, a aby byla uplatněna vyrovnávací opatření. Komise připomíná, že tyto podmínky jsou uvedeny v čl. 8 odst. 4 Evropské dohody, na niž se odkazuje v bodě 1 protokolu č. 8. Koncepce omezení výše státní podpory na nezbytné minimum ukazuje, že podpora nesmí být využita k financování investic nebo opatření, jež pro restrukturalizaci nemají zásadní význam (23).

(94)

Komise za druhé připomíná, že plán, tj. restrukturalizační úkoly a prostředky na jejich financování, musí zajistit dosažení životaschopnosti z hlediska ex ante. IOP 2003 kladl zvláštní důraz na realizaci a urychlení investic s využitím státní podpory. Za prvé bylo prokázáno, že investice měly být přesunuty na rok 2003 díky překlenovacímu úvěru. Mimoto bylo potvrzeno, že majetková restrukturalizace měla být provedena v letech 2004–2005, tudíž jednoznačně příliš pozdě s ohledem na realizaci investičního programu. Úvěr byl zajištěn k pokrytí potřeby finančních prostředků. V úvodu programu je zopakováno, že „realizace programu restrukturalizace podle schváleného harmonogramu a pokračování činnosti podniku vyžaduje získání dalších nezbytných překlenovacích úvěrů“. Překlenovací úvěr byl tedy považován za nezbytný, aby bylo možno uskutečnit investice podle stanoveného harmonogramu.

(95)

Skutečnost, že se společnost HLW rozhodla splatit smlouvu o prodeji a zpětném leasingu výrobních aktiv a neprovedla investice ve stanovené lhůtě, prokazuje, že společnost HLW svým jednáním – z hlediska ex ante – ohrozila možnost dosažení životaschopnosti. Polské orgány neuvedly žádný důvod, proč by se v srpnu 2003, kdy společnost HLW požádala o záruku, měla situace změnit vzhledem k tomu, že od poslední aktualizace plánu v březnu 2003 uplynulo pouze pět měsíců. Toto využití podpory nepředstavovalo realizaci programu, nýbrž vzhledem ke spojení investic s časovým harmonogramem představovalo překážku náležitého provedení plánu. Z hlediska ex ante proto společnost zjevně životaschopnost ohrozila, bez ohledu na to, že jí později dosáhla.

(96)

Je pravda, že finanční prostředky nejsou vymezeny a zneužití státní podpory může naznačovat, že program restrukturalizace mohl být financován z jiných prostředků, jež měly být původně použity k jiným účelům, na něž byla použita podpora. Toto tvrzení však nelze uznat v případě programu restrukturalizace, v jehož rámci musí být finanční prostředky společnosti použity na nové zaměření podniku, a s ohledem na potíže společnosti by neměly být žádné volné prostředky k dispozici pro záměry, které překračují plán. Použití prostředků ze státem zaručené půjčky na splacení úvěru na výrobní aktiva je důvodem omezení restrukturalizačních opatření v jiné oblasti, zejména co se týká včasného provedení výše uvedených investic.

(97)

Komise mimoto nevidí žádnou spojitost v tvrzení polských orgánů a příjemce podpory, že se v roce 2003 společnost nacházela v tak obtížné finanční situaci, že nebyla schopna uskutečnit žádné investice. Důvodem je, že Komise nechápe, proč by se společnost v takové situaci měla rozhodnout pro splacení dlouhodobých závazků místo pro přijetí jiných opatření, jež byla stanovena jako nezbytná k dosažení životaschopnosti.

(98)

Mimoto není důležité, že společnost v současnosti navrhuje, že realizuje investice, které se neuskutečnily v roce 2004, jelikož provedení bylo spojeno se stanoveným harmonogramem, což bylo považováno za jediný způsob dosažení životaschopnosti do konce roku 2006. Toto porušení je konečné a nelze se mu vyhnout změnou IOP. Tak tomu je i přesto, že IOP 2005 předpokládá dodatečné investice, jelikož tyto nemohou zneužití finančních prostředků odčinit.

(99)

Za třetí, i kdyby společnost HLW mohla v srpnu 2003 předpokládat, že investice již nejsou k dosažení životaschopnosti nutné, znamenalo by to, že společnost HLW vykázala v IOP 2003 příliš vysoké náklady restrukturalizace a získaná podpora nebyla pro restrukturalizaci nezbytná. Komise však uvádí, že je málo pravděpodobné, že by společnost sotva pět měsíců po schválení IOP 2003 (v březnu 2003) změnila své záměry, když v srpnu 2003 požádala o záruku s tím, že hlavní část měla být určena na splacení úvěru na výrobní aktiva. K doložení tohoto tvrzení by o tom společnost musela každopádně Komisi včas informovat, což neučinila.

(100)

Nicméně i kdyby investice nebyly nutné, nepovažovalo by se přesměrování prostředků na splacení smlouvy o prodeji a zpětném leasingu výrobních aktiv za náklady restrukturalizace. Financování splacení smlouvy o prodeji a zpětném leasingu výrobních aktiv bylo dohodnuto a mohlo být zaplaceno po skončení období restrukturalizace. Může být pravda, že z toho vyplývala finanční zátěž, ta však byla výslovně zohledněna ve finančních prognózách obsažených v IOP 2003. Jelikož aktiva nebylo možno prodat, bylo by jediným výsledkem splacení smlouvy osvobození od finanční zátěže, což by společnosti HLW zajistilo dodatečnou likviditu. Společnost HLW proto získala dodatečné peněžní prostředky, které lze považovat za provozní podporu, jež mohla vést k přebytečné činnosti narušující trh. Komise si nedokáže představit, jak by tato opatření mohla být schválena, pokud by byla Komisi oznámena. Jestliže investice nebyly skutečně nutné, využití podpory by nebylo považováno za slučitelné se společným trhem.

(101)

Komise nezpochybňuje tvrzení příjemce podpory, že záruka byla využita v souladu s rozhodnutím vlády a že vláda měla právo stanovit, na co je podpora určena. Komise však podotýká, že to nemá vliv na slučitelnost záruky, o níž mělo být rozhodnuto podle protokolu č. 8 a IOP 2003, jež neobsahují podporu na cíle schválené vládou při vydání rozhodnutí.

(102)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise vyvozuje závěr, že podpora nebyla využita v souladu s bodem 9 a 18 protokolu č. 8. Podpora je proto neslučitelná se společným trhem.

(103)

Závěrem je nutno posoudit dopad neslučitelnosti zneužité podpory.

(104)

Komise by za tímto účelem chtěla za prvé poukázat na to, že toto šetření neprokázalo, že některé náklady restrukturalizace byly zbytečné, nýbrž že část státních prostředků byla zneužita. Může být pravda, že určité investice mohly být zrušeny – v ideálním případě po dohodě s Komisí. To by znamenalo, že skutečné náklady restrukturalizace jsou nižší, a příslušná část podpory by musela být vrácena, což je v souladu s přístupem, který Komise použila v dřívějších případech týkajících se restrukturalizace ocelářského průmyslu (24). V tomto případě se však ukázalo nejen to, že určité náklady restrukturalizace jsou zbytečné, nýbrž (jak bylo projednáno výše) problém souvisí s tím, že celé financování části restrukturalizace (tj. 31,2 milionu EUR) pozbylo účelu, jelikož z hlediska ex ante byla téměř celá překlenovací půjčka využita v rozporu s IOP a způsobem, který ohrozil dosažení životaschopnosti, a z hlediska okamžiku provedení změny byl společnosti poskytnut přebytek peněžních prostředků, které je nutno vrátit. Toto použití prostředků v rozporu s určením není možno zpětně odčinit pozdějším provedením investic ze strany společnosti, jelikož tyto prostředky byly poskytnuty na financování investic a finanční restrukturalizaci v daném okamžiku. Tento cíl podpory nebyl aktuální již v roce 2005. Pokud by byla restrukturalizace provedena později, podpora, zejména státem zaručená překlenovací půjčka, by nebyla nutná. Zneužití podpory se proto vztahuje na veškeré prostředky zajištěné v rámci překlenovací půjčky, které byly využity k financování prodeje a zpětného leasingu výrobních aktiv.

(105)

Komise si mimoto uvědomuje, že přebytek finančních prostředků na konci restrukturalizace není neobvyklý a že společnosti nelze trestat za dosažení lepších výsledků, než se původně očekávalo. Tato situace však musí vést k lepším obchodním výsledkům, které společnosti zajistí vyšší rozpětí umožňující například dřívější splacení závazků. Neznamená to však, že společnost může přesměrovat téměř celou podporu na cíle, které nejsou uvedeny v obchodním plánu.

(106)

Za druhé je nutno připomenout, že společnost získala rovněž jinou státní podporu, například odepsání dluhů, a část zaručené půjčky byla využita na financování investic. Tato opatření byla provedena podle plánu a pomohla společnosti dosáhnout životaschopnosti.

(107)

Bez ohledu na to by bylo možno uznat, že je nutno považovat celou restrukturalizaci za nepovedenou, jelikož program byl proveden pouze částečně, zatímco z hlediska ex ante by dosažení životaschopnosti zajistilo pouze úplné provedení programu restrukturalizace. V této souvislosti však může být důležité to, že společnost dosáhla životaschopnosti (25). Tak tomu je, pokud společnost nezískala nadměrnou podporu, jež nebyla nezbytná k dosažení životaschopnosti. Jinými slovy, vyrovnání této výhody obnoví předchozí situaci, tj. vyrovná nadměrnou podporu. V tomto případě lze považovat za skutečný důvod dosažení životaschopnosti ostatní opatření provedená podle plánu. Proto je možno považovat tato opatření za slučitelná s předpisy pod podmínkou navrácení nadměrné částky podpory.

(108)

Jelikož ostatní opatření zajistila dosažení životaschopnosti s minimální nezbytnou podporou, může Komise vyvodit závěr, že zneužita byla pouze částka zaručené půjčky, která byla použita k jiným účelům, nikoli celá restrukturalizační podpora, a že ostatní opatření v rámci IOP 2003 byla provedena řádně.

(109)

Je nutno stanovit prvek podpory státem zaručené půjčky ve výši 31 245 684 EUR. Intenzita podpory ve formě záruk může v zásadě činit až 100 % (26).

(110)

Komise však má za to, že záruka jako forma podpory měla v tomto případě omezený narušující účinek vzhledem k tomu, že půjčka, na niž společnost HLW získala záruku, byla po roce společností Arcelor splacena. Komise proto usuzuje, že k vyrovnání výhody, která byla společnosti poskytnuta, je nutno vrátit pouze úrokový příspěvek, jenž byl poskytnut prostřednictvím záruky v období, kdy měla společnost půjčené prostředky k dispozici. Komise mimoto podotýká, že společnost měla určité vyhlídky na získání finančních prostředků a byla schopna poskytnout náležité zajištění, což dokládá záruční smlouva, která vyžadovala zajištění.

(111)

V souladu s obvyklou praxí Komise by úrokový příspěvek odpovídal rozdílu mezi úroky, jež by bylo nutno uhradit podle tržních podmínek, a úroky, které společnost skutečně zaplatila. Tržní úroky by v tomto případě byly vypočteny na základě referenční sazby platné v okamžiku poskytnutí prostředků (srpen 2004) s připočtením 400 základních bodů, jelikož v roce 2004 nebyla společnost HLW zisková (viz bod 46), nýbrž byla podnikem v obtížích (27). Obvyklá praxe Komise neumožňuje snížení pod 400 základních bodů (28). Není však nutné dodatečné navýšení, jelikož společnost poskytla zajištění a ocelářský průmysl si v roce 2004 vedl dobře.

(112)

Jelikož půjčka nebyla poskytnuta v PLN, nýbrž v EUR, Komise použila referenční sazbu platnou pro eurozónu, tj. 4,43 %. V této souvislosti je nutno připomenout, že skutečně získanou výhodu je nutno posoudit srovnáním podmínek, které společnost získala, s podmínkami, jež by mohla získat na volném trhu (bez státní záruky). Běžnou praxí na trhu je stanovení procentní sazby za úvěr na základě referenční sazby (obvykle příslušné referenční sazby na mezibankovním trhu) pro danou měnu úvěru, jelikož kolísání hodnoty peněz závisí na hospodářství, v němž se daná měna používá. Proto v případě úvěru v eurech musí být referenční sazbou přijatou věřitelem jednajícím podle zásad tržního hospodářství sazba používaná v případě úvěrů v eurech, třebaže je úvěr poskytnut v Polsku.

(113)

Úroky proto musí být vypočteny podle sazby ve výši 8,43 % ročně, tj. musí činit 2 807 206 EUR. Tuto částku je nutno porovnat se skutečnými výdaji, které společnost uhradila. Tyto výdaje zahrnují úroky ve výši 1 061 050 EUR a prémii za záruku (jak je uvedeno v bodě 42 písm. a) a b)), jež jsou podle praxe Komise vzaty v úvahu při výpočtu výše podpory u záruk (29).

(114)

Náklady na záruku je nutno rozvrhnout na celou částku záruky a uvést do souvislosti se zneužitou podporou a úroky pokrytými zárukou. Důvodem je to, že omezené využití části zaručené půjčky na investice bylo obchodním rozhodnutím, které nebylo známo v okamžiku zařízení zaručené půjčky a jež mělo zajistit půjčku ve výši 46 milionů EUR plus úroky na dobu pěti let. V opačném případě by byla zaručená půjčka pořízena jinak. Proto je nutno provést úměrné rozdělení s vypočtením části platby týkající se skutečné zaručené a zneužité částky. Z téhož důvodu je nutno platbu vypočítat úměrně k době, která byla skutečně využita v souvislosti se zárukou, v poměru k celkové době pěti let, jelikož teoreticky záruka podléhala po tuto dobu amortizaci. Její dřívější vypovězení představuje změnu obchodního rozhodnutí, jež nezávisí na dřívějších zjištěních.

(115)

To znamená, že Komise souhlasí s odečtením nákladů na poplatek státu a provizi za vyřízení záruky uvedených v bodě 42, avšak na základě výpočtu nejprve ve vztahu ke skutečné zaručené částce (32,3 (= 31,24 + 1,06 (jistina plus skutečně uhrazené úroky)) do celkové výše záruky (58 330 000 EUR) a posléze ve vztahu k předpokládanému využití po dobu pěti let (tj. 388 dní z možných 1 826 dnů).

(116)

Co se týká poplatku za půjčku uvedeného v bodě 42 písm. c), Komise se nedomnívá, že se jedná o náklady, na něž se vztahuje výpočet výhody, jelikož každá půjčka za tržních podmínek musí být rovněž spojena s podobnými náklady, které by případně byly ještě vyšší.

(117)

To vede k níže uvedenému výpočtu s přihlédnutím ke složeným úrokům z poskytnuté výhody vypočteným pro období od 24. srpna 2004 do okamžiku splacení podle sazby pro navrácení podpory ve výši 7,62 % ročně:

(118)

Komise vyvozuje závěr, že splacení smlouvy o prodeji a zpětném leasingu v souvislosti s výrobními aktivy nebylo v IOP 2003 plánováno a ohrozilo dosažení životaschopnosti, přinejmenším v okamžiku, kdy byla podpora nezbytná. Jelikož však společnost dosáhla životaschopnosti, nemělo zneužití podpory dopad na slučitelnost zbývající podpory. Jelikož záruka byla vypovězena a půjčka již byla splacena, vyžaduje se navrácení pouze úrokové dotace, z níž měla společnost HLW prospěch v době, kdy měla prostředky k dispozici (tj. od okamžiku poskytnutí peněžních prostředků do okamžiku splacení). Tento úrokový příspěvek činí 1 645 682 EUR.

(119)

Polsko Komisi požádalo o schválení aktualizovaného IOP podle bodu 10 protokolu č. 8.

(120)

Komise se podobnými případy v minulosti již zabývala a objasnila, že: „Schválení změny IOP Komisí musí být založeno na zjištění, že slučitelnost změny s cíli obsaženými v protokolu č. 8 nevyvolává pochybnosti. Tak tomu je v případě, nejsou-li změněny hlavní číselné údaje uvedené v protokolu, jež se týkají státní podpory, výrobních kapacit a harmonogramu, a je-li zachována přiměřenost státní podpory stanovená v protokolu bez zpochybnění cíle týkajícího se životaschopnosti“ (30).

(121)

Komise v rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení objasnila, že se předmětné změny netýkají zvýšení celkové výše státní podpory, ani zvýšení výrobní kapacity (31) v období restrukturalizace, nýbrž že změněný IOP vyplývá zejména ze zásadní změny investiční strategie společnosti, a že se zdá, že poskytnutá státní podpora je zneužita v podobě provozní podpory a že dokončení investic nevyžaduje další státní podporu (viz bod 54 a 56). Šetření v zásadě potvrdilo, že tyto pochybnosti nebyly rozptýleny, jelikož podpora (jak bylo uvedeno výše) byla zneužita a není slučitelná se společným trhem.

(122)

IOP 2005 tento nedostatek tj. nadměrnou státní podporu, neodstraňuje, nemůže být proto v této podobě schválen. Obnovení investičního programu společností AHW nepředstavuje dostatečné vyrovnávací opatření. Jak bylo uvedeno výše, je tomu tak dokonce i v případě, že by společnost uskutečnila výhradně investice uvedené v programu restrukturalizace. Je zřejmé, že nový investiční program je proveden mnohem později, než se v plánu původně předpokládalo. Kromě toho je rovněž jasné, že prvotní podpora byla poskytnuta s cílem zajistit provedení harmonogramu programu restrukturalizace. Cílem podpory tudíž bylo pobídnout společnost HLW k uskutečnění těchto investic podle plánu ve stanovené lhůtě v letech 2003–2004. Pokud by byl harmonogram restrukturalizace předem odložen na roky 2004 a 2005, nebyly by překlenovací půjčka a rovněž podpora nutné.

(123)

Bez ohledu na zneužití podpory Komise podotýká, že v případě navrácení zneužité podpory může nový plán schválit. Již v rozhodnutí o zahájení řízení Komise projevila svou připravenost schválit novou obchodní strategii z průmyslového hlediska s tím, že nová investice bude přínosná pro budoucí hospodářské výsledky společnosti a má jiné příznivé účinky v oblasti ochrany životního prostředí a snižování nákladů.

(124)

Komise uvádí, že změna plánu nevyžaduje žádnou další podporu, nýbrž je financována zcela z prostředků investora. Komise proto nevidí důvod pro vznesení námitky vůči aktualizovanému programu, i když to znamená, že došlo ke změně strategie společnosti (32).

(125)

Komise vyvozuje závěr, že podle bodu 9 a 18 protokolu č. 8 byla záruka ve výši 31,2 milionu EUR společností HLW zneužita a že došlo k porušení platných předpisů. Vzhledem k tomu, že státní záruka byla vypovězena a půjčka byla splacena, společnost HLW získala výhodu, jež odpovídá úrokovému příspěvku ve výši 1 645 682 EUR, který je nutno vrátit. Vzhledem k dobrovolné platbě částky ve výši 2 089 768 EUR, kterou společnost AHW provedla dne 20. listopadu 2007 na zablokovaný bankovní účet a jež odpovídá částce, která má být vrácena včetně připsaných úroků, kterou mají polské orgány obdržet ke dni vydání rozhodnutí, nepožaduje se žádné další navrácení.

(126)

Pod podmínkou navrácení podpory může Komise v souladu s bodem 10 protokolu č. 8 schválit změnu plánu, jak je uvedeno v IOP 2005, jelikož tato změna není spojena s další podporou a zvyšuje životaschopnost společnosti,

3.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 143/49

(1)

Směrnice 96/23/ES stanoví kontrolní opatření vztahující se na látky a skupiny reziduí uvedené v příloze I. Podle směrnice 96/23/ES je předpokladem toho, aby třetí země byla zařazena a ponechána na seznamech třetích zemí, ze kterých smějí členské státy dovážet zvířata a primární produkty živočišného původu spadající do oblasti působnosti uvedené směrnice, že dotyčné třetí země předloží plán, kterým se stanoví záruky poskytované těmito zeměmi, pokud jde o sledování skupin reziduí a látek uvedených ve zmíněné směrnici.

(2)

Rozhodnutí Komise 2004/432/ES ze dne 29. dubna 2004 o schválení plánů sledování reziduí předložených třetími zeměmi podle směrnice Rady 96/23/ES (2) stanoví seznam třetích zemí, které předložily plán sledování reziduí se zárukami poskytnutými těmito zeměmi v souladu s požadavky uvedené směrnice.

(3)

Nová Kaledonie a Tanzanie předložily Komisi plány sledování reziduí pro zvířata a produkty živočišného původu, které nejsou v současnosti uvedené v příloze rozhodnutí 2004/432/ES. Hodnocení uvedených plánů a doplňkové informace získané Komisí poskytují dostatečné záruky, pokud jde o sledování reziduí u dotyčných zvířat a produktů v uvedených třetích zemích. Příslušná zvířata a produkty živočišného původu by proto pro tyto třetí země měly být zahrnuty do seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí.

(4)

Kostarika, která není v současnosti uvedena v příloze rozhodnutí 2004/432/ES, předložila Komisi plán sledování reziduí pro produkty akvakultury. Hodnocení uvedeného plánu a doplňkové informace získané Komisí poskytují dostatečné záruky, pokud jde o sledování reziduí u produktů akvakultury v uvedené třetí zemi. Produkty akvakultury by proto měly být pro Kostariku zahrnuty do seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí.

(5)

Jižní Afrika byla, pokud jde o některá zvířata a produkty živočišného původu, odstraněna z přílohy rozhodnutí 2004/432/ES ve znění rozhodnutí Komise 2008/105/ES (3) Avšak poté, co Jižní Afrika poskytla dostatečné záruky, byly její položky týkající se volně žijící a farmové zvěře, včetně pštrosů, v seznamu ponechány. Uvedená třetí země sice prokázala, že plán sledování reziduí na období 2007/2008 je prováděn pro pštrosy, avšak opět neposkytla důkazy o provádění plánu pro volně žijící a farmovou zvěř kromě pštrosů. Položky týkající se příslušných zvířat a produktů živočišného původu by proto měly být pro Jižní Afriku ze seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí odstraněny.

(6)

Inspekce Potravinového a veterinárního úřadu Moldavské republiky odhalila závažné nedostatky týkající se provádění plánu sledování reziduí pro med. Příslušná položka pro Moldavskou republiku by proto měla být ze seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí odstraněna. Orgány uvedené třetí země byly odpovídajícím způsobem informovány.

(7)

Pro zásilky zvířat a produktů živočišného původu, které pocházejí z Jižní Afriky a Moldavské republiky a které byly odeslány z těchto třetích zemí do Společenství před datem použitelnosti tohoto rozhodnutí, by mělo být stanoveno přechodné období, aby byla vzata v úvahu doba potřebná pro jejich doručení do Společenství a aby nedošlo k narušení obchodu.

(8)

Rozhodnutí 2004/432/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,