ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 49

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 51
22. února 2008


Obsah

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

Strana

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Komise

 

 

2008/136/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 22. června 2006 o financování ad hoc nizozemských provozovatelů veřejnoprávního vysílání Státní podpora C 2/2004 (ex NN 170/2003) (oznámeno pod číslem dokumentu C(2006) 2084)  ( 1 )

1

 

 

2008/137/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 7. března 2007 – Státní podpora C 10/06 (ex N555/05) – Cyprus Airways Public Ltd – Plán restrukturalizace (oznámeno pod číslem dokumentu C(2007) 300)  ( 1 )

25

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Komise

22.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 49/1


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 22. června 2006

o financování ad hoc nizozemských provozovatelů veřejnoprávního vysílání Státní podpora C 2/2004 (ex NN 170/2003)

(oznámeno pod číslem dokumentu C(2006) 2084)

(Pouze nizozemské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2008/136/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první pododstavec odst. 2 čl. 88 této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany, aby v souladu s uvedenými články podaly připomínky (1),

s přihlédnutím k předloženým připomínkám,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   POSTUP A SOUVISLOSTI

1.   POSTUP

(1)

V průběhu let 2002 (2) a 2003 (3) Komise obdržela několik podnětů, v nichž se uvádělo, že systém veřejného financování zavedený pro nizozemské provozovatele veřejnoprávního vysílání představuje protiprávní a neslučitelnou státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(2)

V průběhu předběžného šetření podnětů Komise obdržela od žadatelů (4), jakož i od nizozemských orgánů (5) dodatečné informace.

(3)

Po předběžném posouzení údajných opatření podpory Komise Nizozemsko dopisem ze dne 3. února 2004 informovala, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES s ohledem na některá opatření, jež by bylo možno považovat za novou podporu.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (6). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly připomínky k podpoře.

(5)

Nizozemsko na rozhodnutí o zahájení řízení odpovědělo dopisem ze dne 30. dubna 2004. Komise mimoto obdržela připomínky od 11 zúčastněných stran (7). Dopisem ze dne 29. dubna 2004 Komise tyto připomínky postoupila Nizozemsku. Nizozemské orgány zaslaly své vyjádření k těmto připomínkám v dopise ze dne 13. srpna 2004.

(6)

Komise zaslala nizozemským orgánům další dotazy v dopisech ze dne 4. ledna 2005 a 25. května 2005, na něž nizozemské orgány odpověděly dopisy ze dne 27. ledna 2005 a 25. července 2005. Další informace poskytl jeden ze žadatelů (De Telegraaf) dne 25. července 2005 a nizozemské orgány dne 2. září. Komise požádala nizozemské orgány o další vysvětlení elektronickou poštou dne 22. listopadu 2005, na což nizozemské orgány odpověděly dne 25. listopadu 2005. Po schůzce s nizozemskými orgány Komise rozhodla, že je zapotřebí další vysvětlení. Za tímto účelem byla nizozemským orgánům dne 22. prosince 2005 zaslána žádost o informace, na niž nizozemské orgány odpověděly dne 3. února 2006 poté, co jim byla prodloužena lhůta. S ohledem na tuto odpověď došlo mezi nizozemskými orgány a Komisí k další výměně elektronické pošty v únoru a dubnu 2006.

(7)

Schůzka nizozemských orgánů a Komise se uskutečnila dne 24. září 2004. Schůzka s De Telegraaf se konala dne 27. října 2004. Schůzka s Broadcast Partners se uskutečnila dne 5. ledna 2005. Ke schůzce RTL a Komise došlo dne 27. července 2005 a ke schůzce VESTRA a Komise dne 23. září 2005. Dne 1. února a 14. února 2006 se Komise znovu sešla s nizozemskými orgány.

(8)

Kromě tohoto řízení v souvislosti s „novou podporou“ se financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání (dále jen „PVV“) prostřednictvím ročních plateb ze strany státu a pobídkového fondu (Stifo, Stichting Stimuleringsfonds Nederlandse Culturele Omroepproducties) (8) posuzuje v samostatném řízení v souvislosti s „existující podporou“ (srov. státní podpora č. E-5/2005). V tomto rozhodnutí Komise odkazuje na opatření, která jsou předmětem „řízení týkajícího se existující podpory“ pouze tehdy, je-li to nutné k poskytnutí celkového obrazu o financování veřejnoprávního vysílání. Nebude se však zabývat otázkou slučitelnosti běžných ročních plateb a plateb z pobídkového fondu s pravidly státních podpor.

(9)

Toto rozhodnutí bude rovněž omezeno na posouzení financování hlavních činností PVV (tzv. hlavních úkolů), nebude se tedy vztahovat na vedlejší činnosti, např. nové mediální služby, poskytování SMS a službu i-mode. Stejně tak se toto rozhodnutí nebude zabývat investicemi NOS pro provozovatele sítě Nozema, jež se podle podnětů nemohly uskutečnit za tržních podmínek. Tyto záležitosti budou řešeny zvlášť.

(10)

Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení zahrnovalo postup od roku 1992. Zdá se však, že první platby ad hoc se uskutečnily teprve v roce 1994. Nyní jsou k dispozici údaje do roku 2005 a je nutno k nim přihlédnout. Období, jehož se rozhodnutí týká, by proto mělo sahat od roku 1994 (kdy se uskutečnila první platba ad hoc) do roku 2005 (což je poslední rok, pro nějž jsou k dispozici konečné údaje). Je nutno poznamenat, že nizozemské orgány Komisi vyzvaly, aby vzala v úvahu i rok 2006. Údaje za rok 2006 jsou však pouze prozatímní, a proto je nelze vzít v úvahu.

2.   PODROBNÝ POPIS SYSTÉMU VEŘEJNOPRÁVNÍHO VYSÍLÁNÍ

(11)

V této kapitole budou nejprve v oddíle 2.1 popsáni účastníci v odvětví (veřejnoprávního) rozhlasového a televizního vysílání a poté v oddíle 2.2 různé prvky systému financování nizozemského odvětví rozhlasového a televizního vysílání obecně. V této souvislosti budou popsány právní předpisy, kterými jsou provozovatelé vysílání pověřeni posláním veřejné služby, objasněny různé mechanismy financování (roční platby a platby ad hoc) a závěrem bude vysvětleno, jaké rezervy provozovatelé veřejnoprávního vysílání vytvořili a používají při plnění svého úkolu v oblasti veřejné služby. Následně budou projednány komerční činnosti prováděné nizozemskými provozovateli veřejnoprávního vysílání (oddíl 2.5). V oddíle 2.6 je vysvětleno nabytí fotbalových práv společností NOS a oddíl 2.7 se zabývá vztahem mezi provozovateli vysílání a provozovateli kabelové televize. Oddíl 2.8 pak uvádí, kterých opatření se toto řízení týká.

2.1   Účastníci v odvětví (veřejnoprávního) rozhlasového a televizního vysílání

(12)

Systém veřejnoprávního vysílání se skládá z různých organizací, včetně osmi soukromých sdružení (provozovatelé soukromého vysílání s členy pověřenými posláním veřejné služby) a deseti soukromých nadací (provozovatelé soukromého vysílání bez členů pověřených posláním veřejné služby) (9).

(13)

Kromě provozovatelů vysílání uvedených v odstavci 12 zahrnuje systém veřejnoprávního vysílání dalšího účastníka (společnost NOS), který vykonává dvojí roli. První úlohou je role provozovatele veřejnoprávního vysílání, odpovědného za televizní a rozhlasové programy (pod názvem „NOS RTV“). Druhou úlohou je role koordinátora celého systému veřejnoprávního vysílání, kterou vykonává správní rada společnosti NOS (tzv. „Publieke Omroep“, dále jen „PO“). PO, jíž byly funkce a úkoly svěřeny zákonem o sdělovacích prostředcích, podporuje spolupráci mezi provozovateli veřejnoprávního vysílání, koordinuje tři veřejnoprávní televizní kanály a dvakrát ročně úřadu pro sdělovací prostředky předkládá zprávu o činnosti provozovatelů veřejnoprávního vysílání.

(14)

Společnost NOS dostává finanční prostředky z rozpočtu na sdělovací prostředky, a to jak na úkoly, které plní jako PO, tak i na úkoly, které vykonává jako NOS RTV.

(15)

Veřejnoprávní televizní programy jsou vysílány provozovateli veřejnoprávního vysílání prostřednictvím tří veřejnoprávních kanálů (10).

(16)

Součástí systému veřejnoprávního vysílání je rovněž nizozemská organizace pro produkci vysílání (Nederlands Omroepbedrijf, dále jen „NOB“). Organizace NOB zajišťuje záznam, přípravu přenosu a skutečný přenos zvuku, obrazu a dat do všech možných distribučních kanálů. Organizace NOB poskytuje tyto služby provozovatelům komerčního i veřejnoprávního vysílání. Služby poskytované provozovatelům veřejnoprávního vysílání se považují za veřejné služby poskytované nizozemskou vládou a jsou financovány z veřejných prostředků (11).

(17)

Za prodej reklamního času a vysílání reklam na veřejnoprávních kanálech odpovídá výhradně zvláštní nadace (Stichting Ether Reclame, dále jen „STER“). STER odpovídá za přidělený vysílací čas. Příjmy STER plynou přímo státu.

(18)

Kromě celostátně působících provozovatelů veřejnoprávního vysílání existuje několik provozovatelů komerčního vysílání, kteří rovněž působí na celostátní úrovni. Těmito provozovateli komerčního vysílání jsou např. RTL (RTL 4, 5 a 7 (všechny ze skupiny CLT-UFA)) nebo SBS6, NET5 a Veronica (ze skupiny SBS Broadcasting) nebo Talpa (Talpa Media Holding). Jejich příjmy pocházejí především z televizní reklamy.

2.2   Rámec, který upravuje veřejnoprávní vysílání

(19)

Odvětví rozhlasového a televizního vysílání je v současnosti upraveno zákonem o sdělovacích prostředcích a výnosem o sdělovacích prostředcích. Provozovatelům veřejnoprávního vysílání je ze zákona umožněno vykonávat čtyři kategorie činností, které jsou v současném zákonu o sdělovacích prostředcích definovány jako „hlavní úkol“, „vedlejší úkoly“, „vedlejší činnosti“ a „činnosti sdružení“. Provozovatelům veřejnoprávního vysílání lze poskytnout státní financování s ohledem na „hlavní úkol“ a „vedlejší úkoly“.

2.2.1   Právní definice

(20)

Čl. 13c odst. 1 zákona o sdělovacích prostředcích popisuje „hlavní úkol“ veřejnoprávního vysílání jako:

a)

zajištění pluralitní a vysoce kvalitní nabídky programů pro všeobecné vysílání v oblasti informování, kultury, vzdělávání a zábavy na celostátní, regionální a místní úrovni a jejich přenos či zajištění jejich přenosu na otevřených kanálech;

b)

vykonávání všech činností souvisejících s nabídkou programů a přenosem, které jsou v tomto ohledu zapotřebí;

c)

vysílání programů určených pro země a oblasti mimo Nizozemsko a pro nizozemské občany pobývající v zahraničí.

(21)

Čl. 13c odst. 2 zákona o sdělovacích prostředcích stanoví obecné požadavky na programy, které mají být vysílány provozovateli veřejnoprávního vysílání. Programy musí „vyváženým způsobem poskytovat obraz o společnosti a o zájmech a názorech obyvatelstva na společnost, kulturu a filozofii; a

a)

programy musí být dostupné pro veškeré obyvatelstvo v příslušných oblastech;

b)

přispívají k pluralismu a kulturní rozmanitosti v Nizozemsku (…)“.

(22)

Celkový programový čas, který by měl být přidělen jednotlivým kategoriím, např. kultuře, vzdělávání a zábavě, je mimoto regulován prostřednictvím stanovených procentních podílů (12).

(23)

Článek 16 zákona o sdělovacích prostředcích stanoví, které úkoly vykonává společnost NOS RTV, a obsahuje podrobnosti o těchto úkolech. Zahrnuto je sportovní zpravodajství, včetně mimo jiné ligových a pohárových zápasů a mezinárodních událostí. Procentní podíl celkového vysílacího času, který by měl být vyhrazen na takovéto sportovní události, není zákonem předem stanoven. V praxi společnost NOS RTV usiluje o to, vyhradit na sportovní programy 9–11 % celkového vysílacího času (13).

(24)

Sdružení provozovatelů vysílání mají nárok na vysílací čas pro poskytování celostátních televizních programů a mají právo obdržet státní prostředky na plnění tohoto úkolu (čl. 31 odst. 4 zákona o sdělovacích prostředcích).

(25)

V souladu s čl. 13c odst. 3 zákona o sdělovacích prostředcích, který byl zaveden v roce 2000, systém veřejnoprávního vysílání „může rovněž plnit svůj úkol uvedený v prvním odstavci poskytováním prostředků pro obstarávání a distribuci programových materiálů jiných než uvedených v odst. 1 písm. a)“. Jinými slovy, provozovatelé veřejnoprávního vysílání mohou vysílat obsah veřejné služby uvedený v odstavci 20 v rámci hlavního úkolu na jiných mediálních platformách (např. internet).

(26)

Tyto tzv. „vedlejší úkoly“ musí splňovat řadu podmínek. Nesmí například sloužit k vytváření zisku třetích stran (článek 55 zákona o sdělovacích prostředcích). Příkladem těchto vedlejších úkolů je udržování internetové stránky nebo tématického kanálu.

(27)

Je nutno rovněž zmínit, že využití „hlavního“ úkolu a „vedlejších“ úkolů zajišťuje provozovatelům veřejnoprávního vysílání příjmy, které musejí být vynaloženy na účely veřejné služby (14).

(28)

Nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání mohou provádět rovněž činnosti, které jsou definovány jako vedlejší činnosti a činnosti sdružení. Vedlejší činnosti (15) musí splňovat řadu zákonných podmínek. K příkladům těchto vedlejších činností patří prodej programových průvodců, sponzorování, prodej programových práv a materiálů souvisejících s programy, pronájem kancelářských prostor a pořádání tzv. „drive-in show“.

(29)

Dalšími činnostmi jsou tzv. „činnosti sdružení“. Činnosti sdružení jsou činnosti, které vykonávají sdružení provozovatelů vysílání pro své členy. Zahrnují vydávání časopisů a organizování a prodej zájezdů.

2.2.2   Pověření a dohled

(30)

Nezávislý úřad pro sdělovací prostředky (Commissariaat voor de Media) je pověřen úkolem zajistit soulad s programovými a finančními požadavky zákona o sdělovacích prostředcích a prováděcích právních předpisů (článek 9 zákona o sdělovacích prostředcích).

(31)

Úřad pro sdělovací prostředky má právní úkol stanovený článkem 134 zákona o sdělovacích prostředcích, a to zajistit, aby provozovatelé veřejnoprávního vysílání plnili své povinnosti, včetně kvót stanovených pro různé druhy programů. Nejsou-li povinnosti dodržovány, Komise pro sdělovací prostředky může uložit pokuty. Úřad pro sdělovací prostředky dále kontroluje, zda provozovatelé vysílání dodržují zákonná omezení týkající se sponzorování a reklamy.

(32)

Úřad pro sdělovací prostředky každoročně kontroluje, zda účetní závěrky provozovatelů veřejnoprávního vysílání na základě předložených zpráv účetních splňují požadavky zákona o sdělovacích prostředcích, výnosu o sdělovacích prostředcích a finanční příručky. Je-li tomu tak, úřad formálně schválí (rozpočtové) částky na pravidelné poskytování programů (článek 100 a 101 zákona o sdělovacích prostředcích).

2.3   Zdroje financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání

(33)

Hlavními finančními zdroji PVV jsou roční platby poskytované státem. Aby bylo možno zmírnit rozpočtové výkyvy, PVV mohou mít určité rezervy. PVV kromě toho od roku 1994 dostávali platby ad hoc.

(34)

Jelikož posouzení slučitelnosti financování ad hoc nelze provést, aniž by se přihlédlo k jiným zdrojům veřejného financování, níže uvedený popis zahrnuje jak roční platby, tak i platby ad hoc (ačkoli roční platby a platby z fondu Stifo nejsou předmětem tohoto rozhodnutí, ale budou posouzeny zvlášť v rámci dosud probíhajícího šetření „existující podpory“ č. E-5/2005).

2.3.1   Roční platby

(35)

Nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání dostávají každoročně finanční prostředky ze státního rozpočtu na sdělovací prostředky. V období 1994–2005 tyto platby činily dohromady přibližně 7,1 miliard EUR. Z této částky bylo přibližně 819,6 milionů EUR převedeno na PO za její řídící a koordinační roli, zbývajících 6,3 miliard EUR bylo vyplaceno jednotlivým provozovatelům vysílání. Rozpočet na sdělovací prostředky se plní z několika zdrojů: státního příspěvku na vysílání (vybíraného od daňových poplatníků), příjmů z reklam od STER a výnosů z úroků ze všeobecného vysílacího fondu (Algemene Omroepreserve, dále jen „AOR“) (16). Výše rozpočtu na sdělovací prostředky stanoví strop částky ročního financování, kterou je možno poskytnout provozovatelům veřejnoprávního vysílání (a jiným mediálním organizacím).

2.3.2   Fond Stifo

(36)

Kromě ročních plateb dostávají provozovatelé veřejnoprávního vysílání platby z fondu Stifo (pobídkový fond pro kulturní produkce). Finanční prostředky poskytnuté z fondu Stifo se považují za opatření státní podpory, opatření však bylo schváleno Komisí pod číslem NN 32/91. Opatření podpory z fondu Stifo je tedy nutno považovat za existující státní podporu. Platby z fondu Stifo pro jednotlivé provozovatele veřejnoprávního vysílání (PO nedostávala z fondu Stifo žádné platby) činily v daném období 155 milionů EUR.

2.3.3    Platby ad hoc

(37)

Kromě převodů uvedených v odstavcích 34 a 35, které se považují za běžné zdroje financování PVV, provozovatelé veřejnoprávního vysílání obdrželi několik plateb ad hoc. Tyto platby byly buď poskytnuty přímo provozovatelům vysílání, nebo směrovány prostřednictvím zvláštních fondů a rezerv.

2.3.3.1   Platby z vyrovnávacích fondů (tzv. „matching funds“)

(38)

Vyrovnávací fondy představují vyhrazenou část v rozpočtu na sdělovací prostředky. V období 1996–1998 byla z vyrovnávacích fondů na společnost NOS RTV převedena částka ve výši [...] (17) milionů EUR. Vyrovnávací fondy byly zavedeny v roce 1996 za účelem spolufinancování vyšších cen programových práv. Podmínky, za nichž lze peněžní prostředky poskytovat, byly přijaty vzájemnou dohodou státu a provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Pokud provozovatelé veřejnoprávního vysílání nejsou schopni ze svých řádných rozpočtů zakoupit práva, jejichž cena se mimořádně zvýšila, pak stát nabytí těchto práv finančně vyrovnává, tj. spolufinancuje stejnou částkou.

2.3.3.2   Platby z fondu FOR

(39)

V roce 1998 dostal ministr kultury možnost (článek 106a zákona o sdělovacích prostředcích) převést ad hoc peněžní prostředky z AOR (všeobecné vysílací rezervy spravované úřadem pro sdělovací prostředky) do fondu určeného k financování zvláštních záměrů PO. Fond byl zřízen v roce 1999 s názvem „FOR“ a řídí jej PO.

(40)

Zásada je ta, že pokud rezerva AOR překročí částku 90,8 milionů EUR, je možné provést převod do fondu FOR. Nejedná se však o automatický proces. Každý rok ministr vzdělávání, kultury a vědy rozhoduje, zda je převod možný, a pokud ano, jakou částku lze převést. Je-li takovýto převod schválen, pravidla jsou stanovena v protokolu. Takovéto protokoly byly vyhotoveny v roce 1999 a 2001. Na základě zákona o sdělovacích prostředcích (čl. 99 odst. 2 písm. d)) rozpočet musí obsahovat rovněž popis toho, jak správní rada navrhuje finanční prostředky vynaložit. Na základě tohoto návrhu pak může ministr PO poskytnout peněžní prostředky z fondu FOR, které lze použít pro účely stanovené ministrem při uvolnění těchto prostředků (18). Ačkoli fond FOR je vyhrazen pro záměry PO, nejedná se o rezervu, která by byla součástí jmění PO.

(41)

Peněžní prostředky, které jsou k dispozici ve fondu FOR, PO umožňují poskytovat pobídky ke zvýšení kvality, zlepšovat programování a obecně investovat do provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Cílem fondu FOR konkrétně je:

vyrovnávat nižší příjem STER z reklam;

posílit rozmanitost a kvalitu programování, pokud to zahrnuje mimořádné počáteční náklady, a

financovat investice, které podporují nizozemské veřejnoprávní vysílání jako celek.

(42)

Do roku 2005 obdržel systém veřejnoprávního vysílání z fondu FOR 191,2 milionů EUR, z toho bylo na jednotlivé provozovatele veřejnoprávního vysílání převedeno 157,4 milionů EUR a na PO 33,8 milionů EUR.

2.3.3.3   Platby z fondu CoBo

(43)

Fond pro koprodukci (Coproductiefonds Binnenlandse Omroep, dále jen „CoBo“) byl zřízen k financování koprodukcí mezi nizozemskými provozovateli veřejnoprávního vysílání a jinými producenty programů. Jeho příjmy plynou z výnosů z plateb za autorská práva hrazených belgickými a německými provozovateli kabelové televize za distribuci tří nizozemských kanálů v Belgii a Německu. Fond byl založen provozovateli veřejnoprávního vysílání a spravuje jej nadace. Správní rada fondu je složena z manažerů provozovatelů veřejnoprávního vysílání.

(44)

V roce 1994 nizozemské orgány rozhodly o platbách do dvou dílčích fondů spravovaných fondem CoBo, a to „Film Fund“, který financuje koprodukce filmů a dokumentárních pořadů, a „Telefilm“projekt, který usiluje o podporu produkce vysoce kvalitních televizních filmů.

(45)

Jednotliví provozovatelé veřejnoprávního vysílání v období od roku 1994 do roku 2005 obdrželi z fondu CoBo částku ve výši 31,7 milionů EUR (PO neobdržela z fondu CoBo žádné platby).

2.4   Rezervy jednotlivých provozovatelů vysílání

(46)

Každý provozovatel veřejnoprávního vysílání udržuje určité rezervy, kterými jsou typicky programová rezerva a rezerva sdružení nebo nadace, podle toho zda je provozovatel veřejnoprávního vysílání nadací nebo sdružením.

2.4.1   Programové rezervy

(47)

Jednotliví provozovatelé veřejnoprávního vysílání mohou své rezervy navýšit, jestliže jsou celkové příjmy vyšší než celkové výdaje. Tyto programové rezervy lze použít na úhradu nákladů souvisejících s programy v příštích letech.

(48)

Podle nizozemských orgánů se do programových rezerv započítává hodnota programů, které již byly vyprodukovány, dosud se však nevysílaly (19). Programové rezervy tedy vyjadřují rovněž hodnotu již vyrobených programů. V roce 2005 činily celkové programové rezervy jednotlivých provozovatelů veřejnoprávního vysílání 78,6 milionů EUR.

(49)

Rovněž v roce 2005 PO rozhodla, že by část programových rezerv měla být převedena na samotnou PO, ale provozovatelé vysílání si mohli ponechat rezervy až do výše 5–10 % svého ročního rozpočtu. Provozovatelé veřejnoprávního vysílání převedli na PO částku ve výši 42,457 milionů EUR.

2.4.2   Rezervy sdružení

(50)

Sdružení provozovatelů veřejnoprávního vysílání vznikly jako subjekty soukromého práva. V průběhu let vytvořily vlastní rezervy sdružení z příspěvků a odkazů svých členů. Rezervy sdružení tedy pocházejí ze soukromých zdrojů. V roce 1993 nizozemská vláda rozhodla o „zmražení“ rezerv sdružení. Od tohoto okamžiku bylo v zásadě (20) nutno použít zisky z činností sdružení a činností, které nejsou veřejnými službami, na činnosti veřejné služby a nebylo nadále možno je převádět do rezerv sdružení. Provozovatelé veřejnoprávního vysílání v Nizozemsku drželi v roce 2005 rezervy sdružení ve výši přibližně 131,1 milionů EUR.

2.4.3   Rezervy nadace NOS RTV a menších provozovatelů vysílání

(51)

Společnost NOS RTV, NPS a jiní menší provozovatelé vysílání, kteří nemají žádné členy (článek 39f zákona o sdělovacích prostředcích), drží „rezervy nadace“ (stichtingsreserve). Celková výše rezerv nadací činila v roce 2005 42,2 milionů EUR (21).

2.5   Reklamní činnost na veřejnoprávních kanálech

(52)

Jak již bylo uvedeno výše, za prodej reklam na veřejnoprávních kanálech odpovídá STER.

(53)

Jinými významnými společnostmi prodávajícími televizní reklamy, které působí na nizozemském trhu, jsou IP a SBS. Společnost IP prodává reklamy jménem provozovatelů komerčního vysílání RTL4, RTL5 a Yorin. Společnost SBS prodává reklamy pro své provozovatele komerčního vysílání SBS6, Net 5 a Veronica. Kromě společností IP a SBS existuje několik dalších provozovatelů komerčního vysílání, kteří rovněž prodávají reklamy (22). Sazby účtované STER se vypočítávají na základě odhadů reklamních agentur, sazeb konkurentů a podle vývoje cen v minulosti.

(54)

Tabulka 1 níže ukazuje vývoj podílu sledovanosti provozovatelů veřejnoprávního vysílání, pro něž STER řídí prodej reklam. Podíl sledovanosti (u diváků starších 13 let) se v posledních letech snížil z 38,8 % v roce 1997 na 35,4 % v roce 2005. U věkové kategorie 20–49 let je podíl sledovanosti ještě nižší, tj. 27,2 %.

Tabulka 1

Podíl diváků starších 13 let a ve věkové kategorii 20–49 let (18:00 h–24:00 h), 1997–2005

 

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

13+

38,8

39,9

37,8

39,8

38,8

37,9

36,8

38,9

35,4

20–49

34,6

35,8

31,6

33,3

33,0

32,5

30,1

31,8

27,2

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 24.2.2006.

(55)

Od roku 1994 byly hrubé (na základě ceníkových cen) a čisté (s přihlédnutím k poskytnutým slevám) příjmy provozovatelů komerčního vysílání na reklamním trhu vyšší než příjmy provozovatelů veřejnoprávního vysílání.

Tabulka 2

Hrubé příjmy z televizních reklam v období 1994–2005 (částky v milionech EUR)

 

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Ster

327

298

225

234

257

290

348

343

383

489

581

471

Provozovatelé komerčního vysílání

360

438

532

629

715

887

1 028

1 084

1 310

1 623

2 034

2 327

Celkem

687

736

757

863

972

1 177

1 376

1 426

1 693

2 112

2 615

2 798

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 24.2.2006.

Tabulka 3

Čisté příjmy z televizních reklam v období 1994–2005 (částky v milionech EUR)

 

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Ster

223

202

153

150

176

187

218

197

197

197

197

169

Provozovatelé komerčního vysílání

239

281

324

378

405

448

508

484

520

537

549

599

Celkem

462

483

477

528

581

635

726

683

717

733

746

768

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 24.2.2006.

(56)

Jak lze odvodit z výše uvedených tabulek, existuje rozdíl mezi hrubými příjmy z televizních reklam a čistými příjmy očištěnými o slevy. Podle nizozemských orgánů nejenže jsou vyšší zveřejněné sazby provozovatelů veřejnoprávního vysílání, ale rovněž slevy, které poskytují, jsou v porovnání s provozovateli komerčního vysílání nižší (23).

2.6   Nabytí fotbalových práv společností NOS RTV

(57)

V období, kdy probíhalo šetření, společnost NOS RTV získala vysílací práva na několik významných fotbalových událostí (24). Provozovatel komerčního vysílání Canal+ (placený televizní kanál) získal práva na živé vysílání zápasů nizozemské první ligy. Společnost NOS RTV rovněž částečně postoupila společnosti Canal+ práva na Ligu mistrů. Provozovatel komerčního vysílání SBS získal vysílací práva na dva národní fotbalové poháry. Získal rovněž práva na nizozemské zápasy první divize a kvalifikační utkání nizozemského týmu pro Mistrovství Evropy v roce 2004. Vysílací práva na různé zahraniční fotbalové soutěže drží skupina CLT-UFA, největší evropská audiovizuální skupina (mateřská společnost např. RTL).

2.7   Vztah mezi provozovateli vysílání a provozovateli kabelové televize

(58)

Tradiční kabelový přenos se pro účely autorských práv podle nizozemských právních předpisů považuje za samostatné publikování. V zásadě se vyžaduje povolení od všech držitelů autorských práv a držitel autorského práva může požadovat od provozovatele kabelové televize platbu za publikování. Od roku 1985 existuje dohoda mezi sdružením VECAI (zastupujícím provozovatele kabelové televize) a společností NOS RTV (zastupující provozovatele veřejnoprávního vysílání), podle níž jsou provozovatelé kabelové televize osvobozeni od plateb za autorská práva pro provozovatele veřejnoprávního vysílání (držitele autorských práv), jsou-li jejich programy přenášeny prostřednictvím kabelové televize (25). Tato dohoda byla uzavřena na žádost nizozemské vlády na základě toho, že občané již platí příspěvek na veřejnoprávní vysílání. Usuzovalo se, že platba za autorská práva od provozovatelů kabelové televize, která by mohla mít za následek vyšší poplatky za kabelovou televizi, by byla nežádoucí. Provozovatele komerčního vysílání od provozovatelů kabelové televize platby rovněž nepožadují. To však nesouvisí s výše zmíněnou dohodou s provozovateli veřejnoprávního vysílání.

(59)

Je nutno poznamenat, že provozovatelé kabelové televize mají právní povinnost přenášet veškeré rozhlasové a televizní programy provozovatelů veřejnoprávního vysílání (povinnost „must carry“) a nemohou provozovatelům vysílání účtovat náklady na přenos.

2.8   Opatření, jichž se toto rozhodnutí týká

(60)

Jak bylo stanoveno v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (26), toto rozhodnutí se týká níže uvedených opatření:

(1)

Platby uvedené v článcích 106a a 170c zákona o sdělovacích prostředcích provozovatelům vysílání, které jsou Komisí považovány za platby ad hoc.

a)

Platby provozovatelům veřejnoprávního vysílání se provádějí buď z vyrovnávacích fondů nebo z rezervy AOR prostřednictvím fondu FOR. Tyto platby se uskutečnily v období 1994–2005 a činily celkem [...] milionů EUR. Jak bylo uvedeno výše, tuto částku lze rozdělit na platby z tzv. vyrovnávacích fondů ([...] milionů EUR) a platby z rezervy AOR pro fond FOR a poté z fondu FOR pro provozovatele veřejnoprávního vysílání (191,2 milionů EUR).

b)

Platby z fondu na koprodukci (CoBo). Fond CoBo sestává ze dvou zvláštních dílčích fondů Film FundTelefilm projekt. Prostřednictvím fondu CoBo stát poskytl provozovatelům veřejnoprávního vysílání v období 1994–2005 částku 31,7 milionů EUR.

(2)

Zajištěný přístup ke kabelové televizi nebo tzv. „must-carry“ (jak je uvedeno v článku 82i zákona o sdělovacích prostředcích).

(3)

Poskytování technického zařízení organizací NOB zdarma (jak je uvedeno v článcích 89 a 90 zákona o sdělovacích prostředcích).

II.   DŮVODY PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ A PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

3.   SHRNUTÍ DŮVODŮ PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(61)

Po počátečním šetření Komise usoudila, že některá opatření s možnou výjimkou povinnosti „must carry“ představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise kromě toho vyjádřila obavy týkající se slučitelnosti této státní podpory podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(62)

Pokud jde o přiměřenost financování, Komise pochybovala, zda se přiřazování výdajů a příjmů uskutečňovalo podle jasně definovaných zásad nákladového účetnictví. Komise pochybovala, zda při výpočtu nutnosti státního financování byly plně zohledněny příjmy plynoucí z činností, které nejsou veřejnými službami, čímž vzniklo riziko, že poskytnuté finanční prostředky převyšují čisté náklady veřejné služby.

(63)

Komise dále měla za to, že výše finančních prostředků ve fondu FOR a výše programových rezerv naznačuje nadměrnou strukturální kompenzaci. Komise zjistila, že z celkových plateb ad hoc nebyla využita částka ve výši 110 milionů EUR (podle údajů z roku 2001).

(64)

Komise mimoto vyjádřila svůj záměr dále prošetřit, zda nebyla nepatřičně narušena hospodářská soutěž na komerčních trzích. Komise zdůraznila, že takovéto narušení hospodářské soutěže by mohlo nastat na reklamním trhu, na trhu s právy k duševnímu vlastnictví u kabelového přenosu a s právy na přenos fotbalových utkání.

(65)

Organizace NOB nemůže provozovatelům veřejnoprávního vysílání účtovat poskytování služeb, ale dostává za tento úkol platby přímo od státu. Komise zjistila, že by poskytování technického zařízení zdarma mohlo představovat podporu pro provozovatele veřejnoprávního vysílání.

4.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(66)

Byly předloženy níže uvedené připomínky, které mají význam pro toto rozhodnutí.

(67)

Nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání uvedli, že by se dotyčná opatření měla považovat za existující podporu, jelikož představují součást obecného systému financování veřejnoprávního vysílání. Mimoto poznamenali, že Komise by měla financování veřejnoprávního vysílání posoudit pouze podle Amsterodamského protokolu a neměla by uplatňovat kritéria rozsudku v případu Altmark  (27) nebo čl. 87 odst. 1 či čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(68)

Skupina CLT-UFA uvedla, že až do roku 2002 nebylo možno účetní závěrky systému veřejnoprávního vysílání ověřovat a schvalovat nezávislým účetním.

(69)

Provozovatelé veřejnoprávního vysílání uvedli, že neexistuje nadměrná náhrada ve výši 110 milionů EUR, jak uvádí Komise. Za prvé, provozovatelé veřejnoprávního vysílání a vláda pracují s odlišnými účetními systémy. Vláda používá účetnictví založené na peněžních příjmech a provozovatelé veřejnoprávního vysílání účetnictví založené na výdajích a příjmech, které jsou účtovány v okamžiku operace. To způsobuje rozdíly. Kromě toho jsou příjmy fondu FOR podle provozovatelů veřejnoprávního vysílání vyhrazeny na zvláštní budoucí cíle. Mimoto uvedli, že nadměrné financování nemohlo vést k narušení hospodářské soutěže na jiných trzích, jelikož finanční prostředky lze použít pouze na činnosti veřejné služby.

(70)

Sdružení ACT uvedlo, že se STER chová protisoutěžně v důsledku cenového podbízení na reklamním trhu. Tvrdí, že jelikož je celkový roční reklamní čas provozovatelů veřejnoprávního vysílání omezenější než u provozovatelů komerčního vysílání, STER by měla účtovat vyšší ceny než provozovatelé komerčního vysílání.

(71)

Skupina SBS Broadcasting potvrdila, že ceny na nizozemském trhu televizní reklamy jsou stanoveny pro GRP (Gross Rating Point, ukazatel mediálního tlaku) věkové kategorie 20–49. Jelikož však provozovatelé veřejnoprávního vysílání přilákají více diváků mimo tuto skupinu diváků než provozovatelé komerčního vysílání, zadavatelé reklamy by byli ochotni zaplatit u GRP 20–49 příplatek. Proto porovnání GRP 20–49 neodráží u tohoto produktu hospodářskou skutečnost. Skupina SBS kromě toho poznamenala, že u GRP 13+ provozovatelé veřejnoprávního vysílání stanoví nižší ceny než provozovatelé komerčního vysílání. K doložení svých připomínek předložila skupina SBS přehledy průměrných cen brutto za GRP 13+ u různých kanálů během hlavního vysílacího času v období 1995–2004 a podle měsíců v roce 2003 a 2004. Tyto přehledy ukazují, že ceny provozovatelů veřejnoprávního vysílání byly nižší než ceny většiny provozovatelů komerčního vysílání.

(72)

Podle skupiny CLT-UFA zaplatila společnost NOS RTV za fotbalová práva nepřiměřeně vysoké ceny. Tyto ceny značně převyšovaly tržní ceny. Skupina CLT-UFA předložila výpočetní modely (28), aby ukázala, jak počítají ceny za fotbalová práva, na základě nichž CLT-UFA dospěla k závěru, že nabídka předložená NOS RTV s ohledem na práva na utkání Ligy mistrů v roce 2002 byla značně vyšší než nabídka předložená skupinou CLT-UFA. Sdružení ACT a skupina CLT-UFA se mimoto domnívaly, že Komise by neměla vyvodit závěr, že neexistují dostatečné důkazy o přeplacení fotbalových práv, a to na základě jednoho příkladu, kdy provozovatel komerčního vysílání mohl být přeplacen.

(73)

VECAI (sdružení provozovatelů kabelové televize) předložilo dvě záležitosti. Za prvé se domnívá, že provozovatelé kabelové televize, kteří podléhají povinnosti „must carry“, by měli mít možnost žádat platby od příslušných provozovatelů vysílání. Vzhledem k povinnosti „must carry“ provozovatelé veřejnoprávního vysílání nehradí poplatek za přenos signálu prostřednictvím kabelových sítí.

(74)

Sdružení VECAI za druhé uvedlo, že provozovatelé kabelových televizí ve skutečnosti hradí poplatek organizacím spravujícím práva jménem společnosti NOS RTV, ale společnost NOS RTV a nizozemská vláda se domnívají, že to je provize za správu. Podle sdružení VECAI to je skrytý poplatek za práva k duševnímu vlastnictví.

5.   PŘIPOMÍNKY NIZOZEMSKÝCH ORGÁNŮ  (29)

(75)

Nizozemské orgány uvedly, že předpoklad Komise, že příslušná opatření nejsou součástí běžného ročního financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání jako součást státního financování, je mylný. Financování, jehož se šetření týká, pramení z běžného mechanismu financování a bylo nedílnou součástí rozpočtového plánování, které vedlo k platbám pro provozovatele veřejnoprávního vysílání. Podle nizozemských orgánů jsou fond FOR, vyrovnávací fondy, fond CoBo a platby organizaci NOB součástí mechanismu běžného ročního financování.

(76)

Nizozemské orgány upozornily Komisi na to, že posouzení by mělo vzít v úvahu zvláštní kontext, v němž provozovatelé veřejnoprávního vysílání působí. Nizozemské orgány požádaly Komisi, aby vzala v úvahu použití Amsterodamského protokolu. V případě nutnosti by se v rámci zásad stanovených v Amsterodamském protokolu předmět tohoto řízení měl považovat za slučitelnou podporu ve smyslu čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(77)

Částka, kterou Komise předběžně uvedla jako možnou nadměrnou náhradu, je chybná. Byla odvozena ze zdrojů financování, které byly nesprávně považovány za rezervy. Jelikož využití těchto finančních prostředků je předem dané a podléhá kontrole, nemůže se jednat o nadměrnou náhradu. Nizozemské orgány mimoto tvrdí, že pokud by se dotčená opatření považovala za státní podporu, měla by se podpora považovat za existující státní podporu ve smyslu článku 88 Smlouvy o ES.

(78)

Nizozemské orgány poukazují na to, že účetní závěrky jednotlivých sdružení provozovatelů veřejnoprávního vysílání vždy podléhaly schválení nezávislým účetním.

(79)

Nizozemské orgány se domnívají, že vysílání sportovních přenosů oblíbených i méně oblíbených sportů patří do definice hlavního úkolu provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Nizozemské orgány mají za to, že při určování nabídky za práva na přenos provozovatelé veřejnoprávního vysílání nezaplatili víc než to, co bylo nezbytné, aby bylo zajištěno nabytí důležitých práv v souvislosti s jejich úkolem v oblasti veřejné služby a celkovým programováním.

(80)

Orgány znovu zopakovaly, že poslání veřejné služby organizace NOB je nedílnou součásti systému veřejné služby. Skutečnost, že provozovatelům veřejnoprávního vysílání nejsou účtovány služby poskytované organizací NOB, neznamená, že jim je poskytována podpora.

(81)

Nizozemské orgány uvádějí, že vzhledem k tomu, že provozovatelé komerčního vysílání od provozovatelů kabelové televize rovněž nepožadují platby za autorská práva, lze říci, že společnost NOS RTV jedná jako běžný tržní subjekt v podmínkách tohoto konkrétního trhu.

III.   POSOUZENÍ OPATŘENÍ PODLE PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY

6.   EXISTENCE PODPORY VE SMYSLU ČL. 87 ODST. 1 SMLOUVY O ES

(82)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví pro existenci státní podpory tyto podmínky. Za prvé, musí existovat zásah státu nebo prostřednictvím státních prostředků. Za druhé, příjemci musí být poskytnuta výhoda. Za třetí, podpora musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěže. Za čtvrté, zásah musí být schopen ovlivnit obchod mezi členskými státy.

6.1   Přítomnost státních prostředků

6.1.1    Platby ad hoc

(83)

Platby uvedené v článcích 106a a 170c zákona o sdělovacích prostředcích, které Komise považovala za platby ad hoc, lze rozdělit na platby z tzv. vyrovnávacích fondů, platby z fondu FOR a platby z fondu CoBo.

(84)

Pokud jde o vyrovnávací fondy, peněžní prostředky jsou nejprve odloženy do rezervy AOR (což je fond, jehož prostředky vlastní stát a který je spravován úřadem pro sdělovací prostředky) za účelem vyrovnání některých oproti předpokladům vyšších výdajů provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Ve druhé fázi jsou státní prostředky představované vyrovnávacími fondy v rezervě AOR převedeny na společnost NOS RTV.

(85)

Platby z fondu FOR se považují za státní prostředky. Ačkoli fond FOR je fondem, který spravuje a řídí PO, jeho prostředky pocházejí z rezervy AOR, která je součástí rozpočtu na sdělovací prostředky.

(86)

Co je důležitější, jak je popsáno v odstavci 2.3.3.2, PO rozděluje peněžní prostředky na základě předem uzavřených dohod o použití prostředků z fondu FOR. Ačkoli je to PO, kdo navrhuje, jak by se měly prostředky využít, „návrh schvaluje“ ministerstvo vzdělávání, kultury a vědy a stanoví, k jakým účelům lze peněžní prostředky použít. PO může vydat rozhodnutí o vynaložení peněžních prostředků až poté, co ministr stanovil kritéria pro jejich rozdělení. PO musí vzít v úvahu pravidla stanovená ministrem. Proto lze mít za to, že při uskutečňování plateb z fondu FOR pro jednotlivé provozovatele vysílání dochází k převodu státních prostředků. Jedná se o převod státních prostředků, který lze navíc přičíst státu (30).

(87)

V období, v němž probíhalo šetření, obdrželi provozovatelé veřejnoprávního vysílání z fondu FOR částku ve výši 191,2 milionů EUR a z vyrovnávacích fondů částku ve výši [...] milionů EUR.

(88)

Platby uskutečněné z fondu CoBo jsou považovány za státní prostředky. Jak je popsáno v odstavcích 43–44, fond CoBo získává prostředky z přímých příspěvků z rozpočtu na sdělovací prostředky a z výnosů z plateb za autorská práva hrazených belgickými a německými provozovateli kabelové televize za distribuci tří nizozemských kanálů v Belgii a Německu. Komise zastává názor, že za státní prostředky lze považovat nejen přímé příspěvky z rozpočtu na sdělovací prostředky, ale rovněž platby za autorská práva. Ve skutečnosti by se platby za autorská práva měly použít k financování výdajů provozovatelů vysílání souvisejících s veřejnou službou. Tím, že se odkládají do fondu CoBo, se odpovídajícím způsobem zvýšila potřeba veřejného financování. Platby za autorská práva jsou proto rovnocenné prostředkům, jichž se stát zřekl.

(89)

Ačkoli fond Cobo vlastní a spravuje nadace (jejíž správní rada je řízena provozovateli veřejnoprávního vysílání), převody z fondu CoBo pro provozovatele veřejnoprávního vysílání lze provést pouze za podmínek, jež určuje stát.

(90)

Provozovatelé veřejnoprávního vysílání obdrželi v období, kdy probíhalo šetření, z fondu CoBo částku ve výši 31,7 milionů EUR. Tato částka představuje převod státních prostředků pro jednotlivé provozovatele vysílání.

6.1.2   Volný přístup ke kabelové televizi

(91)

Povinnost „must carry“, která je uložena provozovatelům kabelové televize, nezahrnuje převod státních prostředků, a za převod státních prostředků nelze považovat rovněž příjmy provozovatelů kabelových televizí, jichž se zřekli (31). Komise nenašla žádné důkazy, které by prokazovaly opak. V souladu s tím lze potvrdit předběžný názor, že opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

6.1.3   Technické zařízení poskytované zdarma organizací NOB

(92)

Veřejná společnost NOB dostává od státu platby za služby, které je povinna poskytovat provozovatelům veřejnoprávního vysílání. Tyto platby zahrnují přímý převod státních prostředků. V konečném důsledku přinášejí prospěch provozovatelům veřejnoprávního vysílání, kteří dostávají služby zdarma (32). Samotné nizozemské orgány uvedly, že organizace NOB působí pouze jako „prostředek“ státního financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání, jimž organizace NOB poskytuje služby.

6.2   Hospodářská výhoda

(93)

Financování ad hoc (platby do fondu FOR a prostřednictvím vyrovnávacích fondů), převody do fondu Cobo a poskytování technického zařízení zdarma poskytují nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání hospodářskou výhodu v tom smyslu, že je tato opatření zprošťují provozních nákladů, jež by jinak museli hradit.

6.2.1   Použitelnost rozsudku v případu Altmark

(94)

Nizozemská vláda a provozovatelé veřejnoprávního vysílání uvedli, že opatření, jichž se šetření týká, hradí nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání čisté náklady spojené s vykonáváním úlohy v oblasti veřejné služby, kterou byli pověřeni. To by znamenalo, že v souladu s rozsudkem v případu Altmark  (33) opatření neposkytla provozovatelům veřejnoprávního vysílání výhodu a nepředstavují podporu.

(95)

Státní opatření, jež hradí čisté zvýšené náklady při poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, nelze považovat za státní podporu podle čl. 87 odst. 1, jestliže je náhrada stanovena takovým způsobem, který nemůže podniku přinést žádný faktický prospěch. V rozsudku týkajícím se případu Altmark Soudní dvůr uvedl podmínky, které musí být splněny, aby bylo možno uniknout takovéto klasifikaci. Zmíněné podmínky jsou tyto:

za prvé, podnik, který je příjemcem podpory, musí být skutečně pověřen závazky veřejné služby a tyto závazky musí být jasně vymezeny;

za druhé, parametry pro výpočet náhrady musí být stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem;

za třetí, výše náhrady je omezena rozsahem nezbytným k pokrytí veškerých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby nebo jejich části, přičemž je třeba zohlednit příslušné příjmy a přiměřený zisk dosažený při plnění takových závazků;

za čtvrté, pokud nebyl podnik pověřený plněním závazků veřejné služby vybrán v rámci řízení pro přidělování veřejných zakázek, je třeba, aby výše nutné náhrady byla stanovena na základě analýzy nákladů, které by při plnění takových závazků měl běžný, řádně řízený podnik, jenž je dostatečně vybaven výrobními prostředky umožňujícími plnit zadané požadavky na poskytování služeb ve veřejném zájmu, přičemž je třeba vzít v úvahu příslušné příjmy a přiměřený zisk dosažený při plnění takových závazků.

(96)

Komise zastává názor, že v daném případě nebyly splněny poslední tři výše uvedené podmínky. Za prvé, převody finančních prostředků z fondu FOR, vyrovnávacích fondů a finančního příspěvku z fondu Cobo pro PVV nebyly založeny na objektivních a transparentních parametrech, které byly stanoveny předem.

(97)

Opatření týkající se financování ad hoc, jakož i platby z fondu CoBo neberou v úvahu všechny příslušné příjmy PVV a neobsahují nezbytné záruky, aby byla vyloučena nadměrná náhrada. Ve skutečnosti (jak bude podrobně posouzeno níže) vedlo financování ad hoc ke značné nadměrné kompenzaci.

(98)

Nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání nebyli vybráni jako poskytovatelé služeb obecného hospodářského zájmu na základě nabídkového řízení, ani nebyla provedena analýza nákladů, které by při plnění takových závazků měl běžný, řádně řízený podnik, jenž je dostatečně vybaven výrobními prostředky umožňujícími plnit zadané požadavky na poskytování služeb ve veřejném zájmu. Totéž platí pro financování technického zařízení, které PVV poskytovala organizace NOB.

(99)

Komise se proto domnívá, že v tomto případě nebyly splněny všechny podmínky stanovené v rozsudku týkajícím se případu Altmark.

6.3   Narušení hospodářské soutěže

(100)

Výhodu, kterou poskytlo financování ad hoc, převody do fondu CoBo a poskytování technického zařízení nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání zdarma, nemá k dispozici žádný jiný podnik ve srovnatelné situaci. Vzhledem k tomu, že k narušení hospodářské soutěže dojde vždy, když státní podpora posílí postavení podniku, který je příjemcem podpory, vůči jeho konkurentům, může tato výhoda narušit hospodářskou soutěž mezi PVV a ostatními podniky (34).

6.4   Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

(101)

Pokud státní podpora posílí postavení jednoho podniku vůči ostatním podnikům, které s ním soutěží při obchodování v rámci Společenství, je nutno považovat tyto podniky za podniky postižené takovou podporou (35), i když se samotný podnik, který je příjemcem podpory, na vývozu nepodílí (36). Obdobně, pokud členský stát poskytne podporu podnikům působícím v odvětví služeb a distribuce, podniky, kterým je podpora poskytnuta, nemusí samy obchodovat mimo členský stát, aby měla podpora vliv na obchod ve Společenství (37).

(102)

V souladu s judikaturou uvedla Komise ve sdělení o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání (dále jen „sdělení o veřejnoprávním vysílání“) (38), že:

„Státní financování veřejnoprávní rozhlasové a televizní činnosti obvykle ovlivní obchodní vztahy mezi členskými státy. Uvádí se případ, kdy se jedná o získání a prodej programových práv, což se často uskutečňuje na mezinárodní úrovni. Pro organizace poskytující služby ve veřejném zájmu, které mají právo prodávat reklamní čas, mají i reklamy mezinárodní účinek, a to zejména v homogenních jazykových oblastech, které překračují hranice jednotlivých států. A také struktura vlastnických vztahů rozhlasových a televizních společností může sahat za hranice určitého členského státu (39).

(103)

V daném případě nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání působí na mezinárodním trhu: prostřednictvím European Broadcasting Union si vyměňují televizní programy a jsou účastníky systému Eurovize. Jejich programy se mimoto vysílají v Belgii a Německu. Nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání kromě toho přímo soutěží s provozovateli komerčního vysílání, kteří působí na mezinárodním televizním trhu a kteří mají mezinárodní strukturu vlastnických vztahů.

(104)

Komise proto vyvozuje závěr, že financování ad hoc, finanční prostředky poskytnuté fondu CoBo a poskytování technického zařízení zdarma může ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

6.5   Závěr

(105)

Jelikož jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a vzhledem k tomu, že nebyly splněny všechny podmínky stanovené Soudním dvorem v rozsudku týkajícím se případu Altmark, Komise vyvozuje závěr, že financování ad hoc (financování z fondu FOR a vyrovnávacích fondů), finanční prostředky poskytované prostřednictvím fondu CoBo a poskytování technických služeb a technického zařízení nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání zdarma se považuje za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Na druhou stranu, výhoda odvozená z volného přístupu ke kabelové síti nezahrnuje převod státních prostředků a nepředstavuje státní podporu.

7.   VYMEZENÍ OPATŘENÍ JAKO „NOVÉ“ PODPORY

(106)

Podle čl. 1 písm. b) nařízení Rady č. 659/99, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (40), se „existující podporou“ rozumí mimo jiné:

„i)

…, všechny podpory existující v příslušných členských státech před vstupem Smlouvy v platnost, to znamená režimy podpor a jednotlivé podpory, které byly zavedeny před vstupem Smlouvy v platnost a zůstávají použitelné i po něm“.

(107)

Jak bylo uvedeno výše, je možno rozlišit roční platby, jež nejsou předmětem tohoto rozhodnutí, a platby ad hoc.

7.1   Roční platby

(108)

Roční platby se uskutečňují na základě článku 110 zákona o sdělovacích prostředcích, v němž se uvádí, že „subjekty, jimž byl přidělen vysílací čas, mají nárok (…) na finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu“. Výše finančních prostředků a jejich dostupnost je rovněž stanovena v zákoně o sdělovacích prostředcích. Tento systém financování existoval před vstupem Smlouvy v platnost a považuje se za existující podporu, jak Komise potvrdila v řízení v případu č. E-5/2005 (41).

7.2   Platby ad hoc

(109)

Tzv. platby ad hoc mají řadu rysů, které je odlišují od běžných ročních plateb a hovoří proti jejich vymezení jako existující podpory:

Právní základ těchto plateb byl zaveden po vstupu Smlouvy v platnost. Teprve v roce 1996 stát prostřednictvím vyrovnávacích fondů zavedl možnost vyrovnávat výdaje provozovatelů veřejnoprávního vysílání v případě nadměrného zvýšení cen za programová práva. Do roku 1996 neexistovala možnost vyrovnávat platby provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Stejně tak novela zákona o sdělovacích prostředcích, která umožňuje provádět platby ad hoc z fondu FOR pro jednotlivé provozovatele vysílání, byla zavedena teprve v roce 1998. Co se týká státního příspěvku pro fond CoBo, stát se rozhodl přispívat do tohoto fondu až v roce 1994.

Vlastní platby se uskutečňovaly teprve od roku 1994. Konkrétněji, platby z fondu CoBo se prováděly od roku 1994, platby z vyrovnávacích fondů od roku 1996 a z fondu FOR od roku 1999.

Na rozdíl od běžného ročního financování nelze platby ad hoc považovat za platby, na něž mají provozovatelé veřejnoprávního vysílání nárok. Vyplacení finančních prostředků ad hoc není automatickým procesem (42). Tyto platby se uskutečňují na žádost jednotlivých poskytovatelů veřejnoprávních služeb a jsou prováděny po přijetí konkrétního individuálního rozhodnutí ministra kultury podle článku 106a zákona o sdělovacích prostředcích. V případě fondu FOR např. ministr rozhoduje, zda by měly být z rezervy AOR převedeny peněžní prostředky do fondu FOR, přičemž bere v úvahu výši prostředků ve fondu FOR. PO pak peněžní prostředky rozděluje dále podle pravidel stanovených v protokolech.

Podmínky, za nichž lze převod uskutečnit, byly stanoveny v tzv. „protokolech o převodu“ vyhotovených v roce 1999 a v roce 2002. Co se týká fondu CoBo, stát stanoví určité podmínky pro platby do a z fondu, které sahají pouze do roku 1994.

Finanční prostředky jsou poskytovány na konkrétní účely, jak je uvedeno v odstavci 2.3.3. Slouží např. k poskytnutí pobídky pro provozovatele vysílání, aby produkovali lepší programy, k tlumení výkyvů v příjmech z reklamy, k vyrovnání nárůstu cen práv na vysílání sportovních událostí a k podpoře koprodukcí s belgickými a německými provozovateli vysílání.

7.3   Technické zařízení poskytované zdarma

(110)

Provozovatelé veřejnoprávního vysílání dostávají od organizace NBO technické zařízení zdarma od vstupu „zákona o sdělovacích prostředcích z roku 1987“ v platnost. Od tohoto roku začala provozovatelům veřejnoprávního vysílání poskytovat zařízení organizace NOB, zatímco původně toto zařízení poskytovala společnost NOS. Organizace NOB byla pověřena službou obecného hospodářského zájmu a poskytuje zařízení jednotlivým provozovatelům veřejnoprávního vysílání zdarma a dostává platby přímo od státu. Toto opatření tudíž lze považovat za novou podporu.

7.4   Závěr k vymezení „nové“ podpory

(111)

Financování ad hoc (platby z fondu FOR pro jednotlivé provozovatele veřejnoprávního vysílání a platby z vyrovnávacích fondů), převody z fondu CoBo a poskytování technického zařízení zdarma by se měly považovat spíše za novou než za existující podporu.

8.   SLUČITELNOST PODPORY PODLE ČL. 86 ODST. 2 SMLOUVY O ES

(112)

Na základě vlastností opatření je jediným možným důvodem pro slučitelnost čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES, v němž se uvádí, že: „podniky, jimž je svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (…), podléhají ustanovením této smlouvy a zejména pravidlům soutěže, pokud uplatnění těchto ustanovení neznemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly přiděleny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Společenství“.

(113)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora může čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES opravňovat k poskytnutí výjimky ze zákazu státní podpory tam, kde se jedná o podniky, jež byly pověřeny poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Rozsudek Soudního dvora týkající se případu Altmark nepřímo potvrdil, že státní podporu, která kompenzuje náklady, které podniku vznikly v souvislosti s poskytováním služby obecného hospodářského zájmu, lze považovat za slučitelnou se společným trhem, pokud splňuje podmínky čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (43).

(114)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora (44) čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES představuje výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně. Soudní dvůr upřesnil, že pokud by nějaké opatření mělo spadat pod tuto výjimku, musejí být splněny všechny následující podmínky:

příslušná poskytovaná služba má být službou obecného hospodářského zájmu a jako taková musí být členským státem jasně vymezena;

příslušný podnik musí být členským státem výslovně pověřen vykonáváním takové služby;

použití pravidel o hospodářské soutěži uvedených ve Smlouvě musí bránit plnění speciálních úkolů, jimiž byl podnik pověřen, a zproštění povinnosti respektovat tato pravidla nesmí ovlivnit rozvoj obchodních vztahů v míře, která by byla v rozporu se zájmy Společenství.

(115)

Sdělení o veřejnoprávním vysílání stanoví zásady a postupy, které Komise hodlá uplatňovat, aby zajistila dodržování výše uvedených podmínek. Musí proto přezkoumat, zda v daném případě:

činnosti nizozemských provozovatelů veřejnoprávního vysílání jsou jednoznačně a přesně vymezeny nizozemskými orgány jako služba obecného hospodářského zájmu (definice);

nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání jsou oficiálně pověřeni nizozemskými orgány poskytováním takovéto služby (pověření);

státní financování nepřekračuje čisté náklady na tuto veřejnou službu s přihlédnutím k ostatním přímým či nepřímým příjmům plynoucím z poskytování veřejné služby (přiměřenost).

8.1   Definice

(116)

V této souvislosti je nutno zmínit, že financování ad hoc a poskytování technického zařízení zdarma bylo určeno na podporu činností, které jsou součásti poslání veřejné služby v obecném zájmu. Je tedy nezbytné posoudit celkovou výši financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání, toto rozhodnutí se však nebude zabývat posouzením mechanismu a podmínek, za nichž je státní financování poskytováno, mimo zvláštní výše uvedená opatření. Toto rozhodnutí se rovněž netýká organizace systému veřejnoprávního vysílání jako celku.

(117)

Jak je uvedeno v bodu 33 sdělení o veřejnoprávním vysílání, je na členských státech, aby definovaly poslání veřejné služby provozovatele veřejnoprávního vysílání. Vzhledem k zvláštní povaze odvětví rozhlasového a televizního vysílání Komise považuje „‚širokou‘ definici, podle níž jde o pověření dané vysílací organizace úkolem poskytovat vyvážený a rozmanitý program v souladu s pověřením, a přitom zajistit určitou úroveň sledovanosti, z hlediska výkladových ustanovení protokolu za legitimní podle čl. 86 odst. 2. Taková definice by měla být v souladu s cílem uspokojovat demokratické, sociální a kulturní potřeby společnosti a zaručovat pluralismus, včetně kulturní a jazykové rozmanitosti“.

(118)

I když definice může být široká, měla by být dostatečně jasná a přesná, aby neponechávala pochybnost o tom, zda určitou činnost vykonávanou pověřeným provozovatelem zamýšlí členský stát zahrnout do poslání veřejné služby, či nikoli. Jak se uvádí v bodu 36 sdělení o veřejnoprávním vysílání, úloha Komise je omezena na ověření, zda definice veřejné služby neobsahuje zřejmé omyly.

(119)

Hlavním úkolem nizozemských provozovatelů veřejnoprávního vysílání je poskytovat vysoce kvalitní a rozmanité programy pro všeobecné vysílání na veřejnoprávních kanálech, a to v obecném zájmu, jak stanoví článek 13c zákona o sdělovacích prostředcích. V právních předpisech jsou rovněž obsaženy zvláštní požadavky na programování týkající se kategorií obsahu, jež mají být pokryty, a délky vysílacího času, jenž má být každé kategorii vyhrazen.

(120)

Skupina CLT-UFA uvedla, že nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání vysílají obecně příliš mnoho sportovních pořadů, a zejména fotbalových utkání. Žadatelé upřesnili, že společnost NOS RTV vysílá většinu všech sportovních událostí v Nizozemsku. Jak je uvedeno výše, financování ad hoc bylo určeno na financování činností, jež jsou součástí poslání veřejné služby v obecném zájmu, a byly tedy myšleny rovněž na nabytí práv na vysílání sportovních přenosů.

(121)

Komise zastává názor, že vysílání sportovních programů, v rámci omezení na přibližně 10 % celkového vysílacího času, nepředstavuje zřejmý omyl. Sport může být součástí poslání provozovatelů veřejnoprávního vysílání a podíl 10 % vysílacího času vyhrazeného sportovním událostem není v rozporu s úkolem nabízet v rámci veřejné služby vyvážený a rozmanitý programový mix.

(122)

Komise zastává názor, že hlavní úkol stanovený v čl. 13c odst. 1 je definován dosti široce, lze však mít za to, že v souladu s Amsterodamským protokolem splňuje „demokratické, společenské a kulturní potřeby“ nizozemské společnosti. Definice hlavního úkolu v právních předpisech je tudíž dostatečně jasná a přesná a neobsahuje zřejmé omyly.

8.2   Pověření

(123)

Bod 40 sdělení o veřejnoprávním vysílání uvádí, že aby bylo možné využít výjimky podle čl. 86 odst. 2, mělo by být poslání veřejné služby svěřeno nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání správním aktem. Komise zjistila, že zákon o sdělovacích prostředcích formálně pověřuje společnost NOS úkolem poskytovat veřejnou službu definovaným v článku 13c a prováděcích právních předpisech. Provozovatelé veřejnoprávní služby mají podle článku 31 zákona o sdělovacích prostředcích právo vysílat programy na veřejnoprávních kanálech a Komise je názoru, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání jsou dostatečně pověřeni hlavním úkolem, tj. vysíláním programů.

8.3   Přiměřenost

(124)

V kapitole 6.3 sdělení o veřejnoprávním vysílání je vysvětleno, že posouzení přiměřenosti, které Komise provádí, je dvojí (45).

(125)

Komise musí na straně jedné vypočítat čisté náklady poslání veřejné služby svěřeného nizozemským provozovatelům veřejnoprávního vysílání a ověřit, zda tyto náklady byly nahrazeny nepřiměřeně, či nikoli. Při kompenzaci podniku nesmí státní podpora překročit čisté náklady poslání veřejné služby. Pro výpočet čistých nákladů je nutno vzít v úvahu rovněž ostatní přímé a nepřímé příjmy vyplývající z poslání veřejné služby. Z toho důvodu se při posuzování přiměřenosti podpory bere v úvahu čistý zisk z využití činnosti veřejné služby.

(126)

Na straně druhé Komise musí prověřit veškeré informace, která má k dispozici a které naznačují, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání narušili hospodářskou soutěž na komerčních trzích více, než je nutné pro naplnění poslání veřejné služby. Například provozovatel veřejnoprávního vysílání by do té míry, v níž jsou nižší příjmy pokryty státní podporou, mohl být sváděn k tomu, aby stlačoval ceny za reklamu nebo jiné činnosti, které nejsou veřejnými službami na trhu, aby snížil příjem konkurentů. Takový postup by vyžadoval dodatečné státní financování k náhradě ušlých příjmů z komerčních činností a znamenal by proto nadměrnou kompenzaci za povinnosti vyplývající z veřejné služby.

8.3.1   Průhlednost a rozvržení nákladů

(127)

Komise musí nejprve určit náklady na službu obecného hospodářského zájmu. Jelikož nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání provádějí rovněž činnosti, které nejsou veřejnou službou, vyžaduje od nich směrnice Komise 80/723/EHS o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (46), ve znění směrnice Komise 2000/52/ES (47), aby pro různé druhy prováděných činností vedli oddělené účty. Náklady a příjmy musí být správně přiřazeny na základě jasně definovaných, objektivních zásad nákladového účetnictví. Pouze náklady, které lze v plné výši připsat činnostem veřejné služby, ačkoli prospívají také obchodním činnostem, se nemusejí rozdělovat mezi tyto dva druhy činností a mohou být zcela přiřazeny k veřejné službě (48).

(128)

Směrnice o průhlednosti byla v Nizozemsku provedena novelou zákona o hospodářské soutěži („Mededingingswet“) (49). Zvláštní výnos (50) mimoto provozovatele veřejnoprávního vysílání zavazuje, aby vedli oddělené účty pro veškeré vedlejší činnosti a činnosti sdružení. Na základě toho nizozemské orgány poskytly informace o nákladech a příjmech provozovatelů veřejnoprávního vysílání v období 1994–2005.

(129)

Podle požadavků směrnice o průhlednosti by členské státy měly zajistit nejen to, aby byly vedeny oddělené účty pro činnost veřejné služby a činnosti, které veřejnou službou nejsou, ale rovněž to, že veškeré náklady a výnosy jsou správně rozděleny na základě důsledně uplatňovaných a objektivně zdůvodnitelných zásad analytického účetnictví a že byly jasně stanoveny zásady analytického účetnictví, podle kterých se jednotlivé účty vedou.

(130)

V daném případě však Komise zjistila, že výnos nestanoví, jak mají provozovatelé veřejnoprávního vysílání rozdělovat náklady, které jsou společné pro činnosti veřejné služby a činnosti, které veřejnou službou nejsou. Informace poskytnuté nizozemskými orgány mimoto potvrzují, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání používají k rozdělení nákladů různé postupy. Nizozemské orgány uvedly, že na úrovni jednotlivých provozovatelů je rozdělení správné, ale že vzhledem k možnému výběru, který provozovatelé vysílání mají s ohledem na rozdělování nákladů, se může toto rozdělení mezi jednotlivými provozovateli vysílání lišit. Komise však zjistila, že skutečnost, že u jednotlivých provozovatelů vysílání neexistuje jednotnost, naznačuje, že výnos nestanoví dostatečně, jak by se mělo rozdělování nákladů provádět.

(131)

Podle informací předložených nizozemskými orgány proto nelze učinit závěr, že náklady jsou správně rozdělovány na základě uznaných metod pro rozdělování nákladů. Komise se proto domnívá, že při posuzování toho, zda bylo státní financování přiměřené nákladům veřejné služby, by se měly vzít v úvahu všechny čisté příjmy z komerčních činností provozovatelů veřejnoprávního vysílání. To je rovněž v souladu s nizozemským právním rámcem, který se vztahuje na systém veřejnoprávního vysílání a který provozovatele vysílání zavazuje, aby pro účely veřejné služby použili veškerý svůj zisk, včetně zisku z komerčních činností (51).

8.3.2   Přiměřenost veřejného financování

(132)

Podle bodu 57 sdělení o veřejnoprávním vysílání je nutné, aby státní podpora nepřekročila čisté náklady poslání veřejné služby, které provozovateli vysílání vznikly. Po stanovení čistých nákladů veřejné služby je proto nutné zjistit, zda celková částka státního financování nepřekračuje stanovenou částku.

(133)

Jak bylo uvedeno výše, pokud nedošlo k úplnému nebo smysluplnému rozdělení nákladů, je nutno při výpočtu čistých nákladů veřejné služby vzít v úvahu čisté příjmy ze všech činností, které měly přímo či nepřímo prospěch z veřejného financování (52). Při stanovování čistých nákladů poslání veřejné služby není nutno brát v úvahu pouze výnosy ze „samostatných“ komerčních činností. To jsou činnosti, které neměly přímo či nepřímo (např. v podobě levnějších vstupů) prospěch ze státního financování nebo které uhradily plnou hodnotu vstupů, které mají společné s činností veřejné služby nebo které z této činnosti vyplývají.

(134)

Jak již bylo poznamenáno, v nizozemském systému veřejnoprávního vysílání neexistuje pojem „samostatných“ činností, ani smysluplné a úplné rozdělení prostředků mezi různé činnosti provozovatelů vysílání. Zákon o sdělovacích prostředcích kromě toho stanoví, že veškeré čisté výnosy z hlavního úkolu a vedlejších úkolů (53), vedlejších činností a činnosti sdružení (54) musejí být použity na plnění poslání veřejné služby (55).

(135)

Čisté náklady činnosti veřejné služby jsou proto určeny s přihlédnutím k příjmům ze všech činností provozovatelů veřejnoprávního vysílání. V souladu s tím:

za prvé, čisté náklady veřejné služby jsou určeny tak, že se od celkových nákladů na poskytování veřejné služby odečtou čisté výnosy odvozené z využití veřejné služby (hlavní a vedlejší úkoly) (56);

za druhé, vezmou se v úvahu všechny ostatní čisté příjmy z komerčních činností (vedlejší činnosti a činnosti sdružení);

za třetí, připočítají se všechny formy veřejného financování. Za prvé, roční státní financování a platby z fondu Stifo, které se považují za opatření „existující podpory“. Za druhé, financování ad hoc (platby z fondu FOR a z vyrovnávacích fondů) a platby z fondu CoBo, které se považují za „novou podporu“.

(136)

Součet všech výše uvedených položek určuje, zda celkové státní financování překračuje celkové čisté náklady veřejné služby či nikoli nebo (jinými slovy) zda existuje či neexistuje nadměrná kompenzace za úkoly v oblasti veřejné služby.

(137)

Pokud jde o poskytování technických služeb a zařízení organizací NOB zdarma, opatření by se v zásadě mělo vzít v úvahu při posuzování nadměrné náhrady. Není však nutné toto opatření výslovně zahrnout do výpočtů, jelikož přínosy z poskytování technických služeb zdarma lze považovat za náhradu nákladů, které by jinak musely být financovány. Tedy nutnost hradit dotyčné náklady by o stejnou částku zvýšila náklady veřejné služby, kterou byli nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání pověřeni. Zahrnutí těchto nákladů by proto nezměnilo konečný čistý výsledek (57).

8.4   Rozhodnutí o zahájení řízení a období, kdy probíhalo šetření

(138)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise stanovila prozatímně nadměrnou náhradu ve výši 110 milionů EUR. Výpočet byl založen na neúplných údajích o skutečné výši převodů do rezerv a o výši rezerv systému veřejnoprávního vysílání jako celku v průběhu let 1992–2002. Nizozemské orgány v té době neposkytly úplné údaje o jednotlivých provozovatelích vysílání.

(139)

Po zahájení řízení Komise obdržela údaje o výdajích a příjmech jednotlivých provozovatelů vysílání, které jsou podrobnější než celkové údaje poskytnuté v době zahájení řízení. Nové informace kromě toho obsahují aktuální údaje až do roku 2005 a rovněž odhad na rok 2006.

(140)

Toto rozhodnutí se týká plateb ad hoc, které byly placeny od roku 1994 a zahrnují období až do roku 2005. Pokud jde o konečné datum, nizozemské orgány vyzvaly Komisi, aby vzala v úvahu rovněž údaje z roku 2006. Komise to však nepovažuje za vhodné, jelikož údaje z roku 2006 představují pouze odhady pro probíhající rozpočtový rok.

8.4.1   Posouzení kompenzace jednotlivých provozovatelů veřejnoprávního vysílání

(141)

Zdá se, že v období 1994–2005 obdrželo nadměrnou náhradu nákladů 14 z 19 provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Nadměrná kompenzace vytvořila zisk ve výši 32 milionů EUR, který byl většinou převeden do jejich programových rezerv.

(142)

Část nadměrné náhrady však v některých případech byla použita k vyrovnání nedostatečné kompenzace v období před rokem 1994. Někteří provozovatelé vysílání měli na počátku roku 1994 zápornou programovou rezervu (58). Provozovatelé vysílání mohli evidovat záporné programové rezervy pouze tehdy, pokud náklady veřejné služby překročily různé zdroje financování veřejné služby. Jinými slovy, záporné programové rezervy mohly být pouze důsledkem nedostatečné náhrady nákladů veřejné služby.

(143)

Na druhou stranu, případné ztráty z komerčních činností musely být financovány z rezerv sdružení a nemohly se projevit v programových rezervách. Podle nizozemských orgánů byly rezervy sdružení vytvořeny ze soukromých zdrojů.

(144)

Existují rovněž případy, kdy nedostatečná náhrada nákladů veřejné služby byla dočasně financována rezervami sdružení. V roce 1993 byly rezervy sdružení nizozemskými orgány „zmraženy“; od tohoto okamžiku nebylo možné přidávat do rezerv sdružení příjmy z veřejné služby a komerčních činností. Výjimka však byla učiněna v případě úhrad plateb uskutečněných z rezerv sdružení před rokem 1994 ke krytí nefinancovaných nákladů veřejné služby. Podle nizozemských orgánů to je jediný případ, kdy byly po roce 1994 do těchto rezerv přidány finanční prostředky (59).

(145)

Komise se domnívá, že záporné částky zaznamenané v programových rezervách a kladné přírůstky rezerv sdružení po roce 1994 vznikly pouze v důsledku předchozí „nedostatečné náhrady“ nákladů veřejné služby. Následné vyrovnání těchto částek se proto považuje za způsobilé náklady na úkol v oblasti veřejné služby. Odpovídající částky proto nelze vzít v úvahu při určování nadměrné náhrady.

(146)

Jak bylo uvedeno výše, nadměrná náhrada většinou plynula do programových rezerv. V roce 2005 PO poprvé na základě článku 109a a čl. 19a odst. 1 písm. h) zákona o sdělovacích prostředcích rozhodla, že by rezervy jednotlivých provozovatelů vysílání, které převyšují 5 až 10 % jejich ročního rozpočtu, měly být převedeny na PO (60). Tento převod se rovněž považuje za součást opatření ad hoc a přihlíží se k němu při určování přiměřenosti náhrady. Tento převod v důsledku snížil celkovou náhradu pro jednotlivé provozovatele veřejnoprávního vysílání a zároveň zvýšil nadměrnou kompenzaci PO.

(147)

Odečtením (za každý rok od roku 1994 do roku 2005) čistých nákladů veřejné služby od celkových finančních prostředků získaných od státu způsobem popsaným v odstavci 135 Komise dospěla k závěru, že žádný z jednotlivých provozovatelů vysílání neobdržel veřejné finanční prostředky převyšující 10 % jeho ročního rozpočtu. Jelikož náklady na veřejnoprávní vysílání se v jednotlivých letech mohou lišit, stát může z rozpočtových důvodů chtít udržet výkyvy ve státním financování na nejnižší možné míře a povolit převedení určitého procentního podílu roční nadměrné náhrady do příštího roku. Komise tuto zásadu uznala v případu dánského veřejnoprávního vysílání (61).

(148)

Komise v tomto případu uvedla, že taková rezerva má být zřízena za určitým účelem, a kromě toho je třeba ji uvést do souladu s pravidly a blíže určit termín, kdy se má zjištěné nadbytečné kompenzování vrátit, tj. odečíst od náhrady pro příští rok, pokud bylo zjištěno nadměrné kompenzování. Pokud tedy nadměrná náhrada nepřekročí 10 % částky roční kompenzace, tato nadměrná náhrada je v souladu se Smlouvou o ES a lze ji převést do příštího roku a odečíst z částky kompenzace splatné s ohledem na toto období.

(149)

Jak již bylo uvedeno, nizozemské orgány rozhodly, že jednotliví provozovatelé veřejnoprávního vysílání mohou udržovat vyhrazenou rezervu představující nejvýše 5 až 10 % jejich ročního rozpočtu (62). S ohledem na toto omezení PO v roce 2005 nařídila převod částky ve výši 42,457 milionů EUR z rezerv jednotlivých provozovatelů vysílání na PO. Orgány se rovněž zavázaly, že od roku 2006 budou rezervy pravidelně sledovat a nařizovat navrácení nadměrných částek nad 10 % roční kompenzace (63). Usuzuje se proto, že jsou splněny podmínky, aby částka nadměrné náhrady, která nepřekračuje 10 % ročního rozpočtu provozovatelů veřejnoprávního vysílání, byla uznána za slučitelnou (64).

(150)

Jelikož nadměrná náhrada nepřekračuje 10 % hranici ročního rozpočtu, lze ji považovat za oprávněnou s ohledem na poskytování veřejné služby, a podpora se tudíž považuje za slučitelnou s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

8.4.2   Nadměrná náhrada pro PO

(151)

PO rovněž obdržela kompenzaci za svou řídící a koordinační roli v systému veřejnoprávního vysílání. Tuto úlohu vykonává samostatná organizace, tzv. PO, která vede oddělené účty. Nizozemské orgány uvedly, že ačkoli jsou NOS RTV a PO součástí jednoho právního subjektu a předkládají rovněž konsolidovanou účetní závěrku, nemají v žádném případě přístup k prostředkům druhé strany.

(152)

Na základě oddělených účtů PO a podle postupu popsaného v odstavci 135 Komise dospěla k závěru, že PO obdržela celkovou nadměrnou kompenzaci ve výši 55,908 milionů EUR, a to bez rezerv, které byly v roce 2005 převedeny od jednotlivých provozovatelů vysílání. Převod rezerv činil 42,457 milionů EUR. Pokud se vezme v úvahu tento převod, celková částka nadměrné náhrady pro PO činí 98,365 (55,908+42,457) milionů EUR.

Tabulka 4

Přehled ročního financování PO (1994–2005) částky v milionech EUR (65)

 

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Celkem

Náklady na činnost veřejné služby

53,1

60,5

61,8

64,6

69,3

77,3

89,0

94,7

100,4

91,2

91,9

95,2

948,9

Výnosy z činnosti veřejné služby

0

0

0

0,7

3,3

3,5

2,5

2,6

3,4

0,2

0

0

16,2

Čisté náklady veřejné služby

53,1

60,5

61,8

63,9

66,0

73,8

86,4

92,0

97,0

90,9

91,9

95,2

932,7

Čistý výsledek komerčních činností

5,7

5,9

6,5

7,3

10,7

16,0

13,7

12,0

10,8

13,1

22,3

9,7

133,7

Potřeba veřejného financování

47,5

54,6

55,3

56,5

55,4

57,8

72,7

80,0

86,2

77,8

69,6

85,5

799,0

Roční platby

49,4

55,6

58,3

58,9

62,3

70,7

68,7

74,6

78,6

85,4

78,0

79,3

819,6

Roční platby z fondu Stifo

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Celková roční náhrada

49,4

55,6

58,3

58,9

62,3

70,7

68,7

74,6

78,6

85,4

78,0

79,3

819,6

Výsledek před platbami ad hoc

1,9

1,0

3,0

2,3

6,9

12,8

-4,0

-5,4

-7,6

7,6

8,4

-6,2

20,7

Platby z fondu FOR

0

0

0

0

0

0

7,1

6,1

5,2

7,0

5,6

2,8

33,9

Platby z vyrovnávacích fondů

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Platby z fondu CoBo

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Převod nadměrných rezerv

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

42,5

42,5

Platby ad hoc celkem

0

0

0

0

0

0

7,1

6,1

5,2

7,0

5,6

45,3

76,3

Mimořádné položky

0

0

0

0

0

0,9

0

0,2

0,2

0

0

0

1,4

Celková nadměrná/nedostatečná náhrada

1,9

1,0

3,0

2,3

6,9

13,7

3,1

0,9

-2,1

14,5

14,0

39,1

98,4

(153)

Usuzuje se, že nadměrná náhrada ve výši 98,365 milionů EUR není pro poskytování veřejné služby nezbytná, a nemůže proto využít odchylky v čl. 86 odst. 2 o zákazu státní podpory. Nadměrná náhrada se proto nepovažuje za slučitelnou podporu a měla by být PO v zásadě navrácena.

(154)

Zdá se však, že nadměrná náhrada překračuje celkové platby ad hoc, které připadly PO. PO obdržela částku ve výši 33,870 milionů EUR jako platby ad hoc ze státního rozpočtu na sdělovací prostředky a převod ad hoc částky ve výši 42,457 milionů EUR od ostatních provozovatelů vysílání. To dohromady znamená celkovou částku ve výši 76,327 milionů EUR plateb obdržených z opatření ad hoc. Platby ad hoc přinesly rovněž úroky, které by se měly vzít v úvahu při určování výše finančních prostředků, které nebyly obdrženy v rámci „existující podpory“. Částka, kterou je nutno navrátit, by tedy činila 76,327 milionů EUR včetně úroků, jelikož „zbývající“ nadměrná náhrada byla poskytnuta prostřednictvím existující podpory a nemusí být navrácena.

8.5   Protisoutěžní chování na komerčních trzích

(155)

Jak bylo vysvětleno ve sdělení o veřejnoprávním vysílání, Komise zastává názor, že protisoutěžní chování provozovatelů veřejnoprávního vysílání nelze považovat za nezbytné pro naplnění poslání veřejné služby. V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise zmínila níže uvedena možná narušení na trzích.

8.5.1   Kabelový přenos

(156)

Ve vzorové smlouvě uzavřené v roce 1985 mezi provozovateli vysílání a provozovateli kabelové televize se na žádost nizozemské vlády stanoví, že provozovatelé kabelové televize neplatí za práva k duševnímu vlastnictví za přenos nizozemských veřejnoprávních televizních programů. S ohledem na zřeknutí se platby za práva k duševnímu vlastnictví od provozovatelů kabelové televize je možno se ptát, zda PO jednala jako běžný tržní subjekt, jelikož se vzdala komerčního příjmu.

(157)

Nizozemské orgány však tvrdí, že skutečnost, že PO nepožadovala poplatek za práva k duševnímu vlastnictví, není nutně v rozporu s tržním chováním. Provozovatelé komerčního vysílání ostatně od provozovatelů kabelové televize rovněž nepožadují poplatek za přenos svých programů (66).

(158)

Komerční dohody mezi provozovateli vysílání a provozovateli kabelové televize mají ve skutečnosti různou podobu, zejména s ohledem na skutečnost, že transakce zahrnuje výměnu přenosových služeb proti dostupnosti obsahu, což je cenné pro obě strany. Komise v souladu s tím zjistila, že neexistují žádné jednoznačné náznaky, že PO jednala v rozporu s tržním chováním a že tím, že se vzdala komerčních výnosů, vzrostla potřeba státního financování.

8.5.2   Reklamní trh

8.5.2.1   Údajné cenové podbízení u GRP 20–49

(159)

Při zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise neměla dostatek důkazů o cenovém podbízení ze strany STER. Je však nutno posoudit informace, které po zahájení řízení poskytli žadatelé a nizozemské orgány.

(160)

Bod 58 sdělení uvádí, že veřejnoprávní vysílací organizace by mohla být sváděna k tomu, aby stlačovala ceny za reklamu, aby snížila příjem konkurentů. Je však třeba mít na paměti, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání v Nizozemsku neprovádějí přímo reklamní činnost, ale tato činnost je vykonávána zvláštní organizací s názvem STER. Posláním STER je využít dobu, která je k dispozici pro reklamy, tak, aby zajistila optimální příspěvek k centrálnímu financování provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Funguje jako zprostředkovatel, jehož posláním je maximalizovat zisky z prodeje reklamního času provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Jak již bylo zmíněno v odstavci 17, STER převádí příjmy z reklamy přímo do rozpočtu na sdělovací prostředky.

(161)

Možné cenové podbízení na straně STER by se mělo projevit v některých či ve všech těchto okolnostech: nižší ceny STER oproti jejím konkurentům, nárůst podílu na trhu a ztráta výnosů STER.

(162)

Za prvé, jak Komise uvedla rovněž v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, za smysluplnou náhradu kritérií uvedených v bodě 58 sdělení o veřejnoprávním vysílání by se mohlo považovat porovnání cen veřejných a soukromých společností prodávajících reklamy.

(163)

Za účelem porovnání cen je nejdůležitější cílová skupina diváků ve věku 20–49 let. Jak lze vyvodit z Tabulka 5, existují různé podskupiny, přičemž mnoho z nich se zaměřuje na diváky ve věkové kategorii 20–49 let:

Tabulka 5

Procentní podíl cílových GRP získaných STER (důvěrné údaje, rok 2004)

Cíl. skup.

13+

20–34

35–49

50–64

20–49

Kupující 20–49

Kupující 20–49 + dítě

Muži 20–34

Ženy 20–34

Získáno

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 27.1.2005.

(164)

Tabulka 5 naznačuje, že STER prodává reklamu převážně pro kategorii diváků ve věku 20–49 let. Od roku 1999 se podíl STER na reklamním trhu a sledovanost dosažená provozovateli veřejnoprávního vysílání u cílové skupiny 20–49 snížily. V této cílové skupině 20–49 let byly ceny brutto účtované zadavatelům reklamy tyto:

Tabulka 6

Ceny brutto pro GRP 20-49 let (18:00 h–24:00 h), 1995–2005 v EUR

 

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

STER

1 470

1 496

1 499

1 315

1 485

1 541

1 562

1 624

1 816

1 932

1 890

Provozovatelé komerčního vysílání

1 337

1 314

1 366

1 399

1 438

1 637

1 667

1 675

1 753

2 055

2 087

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 23.2.2006.

(165)

Podle výše uvedených údajů byly ceníkové ceny STER u GRP 20–49 pouze mírně nižší než ceníkové ceny provozovatelů veřejnoprávního vysílání. Podle nizozemských orgánů mohou provozovatelé vysílání a STER poskytovat značné slevy. Zdá se, že provozovatelé komerčního vysílání poskytovali mnohem vyšší slevy, zejména od roku 1998. Tyto slevy jsou uvedeny níže:

Tabulka 7

Skutečné slevy poskytnuté v období 1994–2005 v %

 

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

STER

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Provozovatelé komerčního vysílání

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 24.2.2006.

(166)

Ačkoli STER má méně atraktivní diváctvo než provozovatelé komerčního vysílání (má nízkou selektivnost, proto je méně schopna nabídnout velmi specifickou cílovou skupinu) a nižší sledovanost a podíl na reklamním trhu (viz tabulka 9), její ceny netto jsou vyšší než ceny účtované provozovateli komerčního vysílání.

Tabulka 8

Ceny netto pro GRP 20–49 let (18:00 h–24:00 h), 1995–2005 v EUR

 

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

STER

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Provozovatelé komerčního vysílání

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

(167)

Z Tabulka 9 lze kromě toho odvodit, že u veřejnoprávního vysílání existuje jednoznačný vzájemný vztah mezi poklesem sledovanosti a podílem reklamy. Neexistuje žádný důkaz, že kvůli možnému cenovému dumpingu STER zvyšuje svůj podíl na trhu či si jej přinejmenším udržuje, a to i přes pokles sledovanosti provozovatelů vysílání, kteří jsou jejími klienty. Naopak, STER ztrácí podíl na reklamním trhu obdobným tempem, jakým provozovatelé veřejnoprávního vysílání přicházejí o diváky.

Tabulka 9

Sledovanost a podíly na reklamním trhu

 

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Sledovanost provozovatelů komerčního vysílání

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Reklama provozovatelů komerčního vysílání

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Sledovanost PVV

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Reklama PVV

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Zdroj

:

dopis nizozemských orgánů ze dne 3.2.2006.

(168)

Neexistují žádné důkazy, že STER přichází o výnosy z reklamy, aby zvýšila svůj podíl na trhu.

Obr. 1

Vývoj hrubých a čistých příjmů

Image

(169)

Z Tabulka 7 a Obr. 1 lze odvodit, že STER nabízela značné slevy. Nicméně z grafu 1 lze vyvodit rovněž to, že navzdory těmto slevám byly čisté příjmy z reklam poměrné stálé. Využití slev nevedlo k významné změně příjmů.

(170)

Zdá se, že na nizozemském reklamním trhu nenastala ani jedna z okolností, které cenové podbízení obvykle doprovázejí, tj. nižší ceny, nárůst podílu na trhu a dočasná ztráta příjmů. Opět je nutno zdůraznit, že STER je společností, která je nezávislá na provozovatelích veřejnoprávního vysílání a jejíž příjmy plynou přímo do rozpočtu na sdělovací prostředky. V souladu s tím Komise učinila závěr, že neexistují žádné náznaky, že STER prodávala za nižší ceny v míře, která by vedla k nepatřičné ztrátě příjmů, což by zvýšilo potřebu dalšího státního financování systému veřejnoprávního vysílání.

8.5.2.2   Kritérium pro ceny za reklamu

(171)

Skupina SBS Broadcasting BV uvedla, že „pouhé porovnání cen za GRP 20–49 placených STER nebo IP a/nebo SBS nemůže být výlučným kritériem pro určení, zda se STER dopouští cenového podbízení, či nikoli“.

(172)

Skupina SBS dále uvádí, že zadavatelé reklam jsou ochotni zaplatit dodatečný příplatek za GRP 20–49, jež STER nabízí, a to s ohledem na skutečnost, že oslovuje diváky mimo cílovou skupinu. Mimoto ceny STER pro GRP 13+ (kategorie mladistvých) za skutečnou dodávku jsou ve skutečnosti mnohem nižší než ceny komerčních konkurentů u GRP 13+. Tyto záležitosti Komise předložila nizozemským orgánům (67).

(173)

Co se týká první otázky, hned na počátku je nutno objasnit, že marketingové společnosti při propagaci svých výrobků hodlají oslovit určitou cílovou skupinu. Diváci mimo tuto cílovou skupinu nejsou důležití. Jedním z kritérií pro získání reklamního času je selektivnost cílových diváků. Není-li reklamní spot selektivní, tj. pokud existuje značné množství tzv. „odpadu“ (reklama oslovující diváky mimo cílovou skupinu), pak je reklamní spot méně zajímavý. Vzhledem ke skutečnosti, že reklama prodávaná STER má nízkou selektivnost (přitahuje široké spektrum diváků), je podle nizozemských orgánů pro STER v současnosti obtížné udržet své sazby za reklamu. Za druhé, GRP 13+ má menší význam než GRP 20–49. Informace v Tabulka 5 ukazují poměrně malý význam GRP 13+ (důvěrné informace) a jasně naznačují, že GRP 13+ není pro porovnání cen rozhodující. Jak nizozemské orgány uvedly, mnohem důležitější je GRP 20–49. Skutečnost, že cena GRP 13+ je u STER nižší, jako taková neprokazuje, že ze strany provozovatelů veřejnoprávního vysílání obecně dochází k cenovému podbízení.

8.5.2.3   Závěr k reklamě

(174)

I přesto, že STER nabízela značné slevy, celkové příjmy pocházející z reklamy se nesnížily, ale byly stálé. Po posouzení ostatních tvrzení a odpovědí nizozemských orgánů Komise vyvozuje závěr, že v současnosti neexistují důkazy, že se STER nepokoušela maximalizovat své příjmy z reklamy a že její chování vedlo k potřebě většího státního financování.

8.5.3   Fotbalová práva

(175)

V době zahájení řízení Komise uvedla, že neexistují žádné zřejmé důkazy, jež by umožnily vyvodit závěr, že provozovatelé vysílání zaplatili za práva na přenos fotbalových utkání cenu, která by strukturálně převyšovala tržní hodnotu. Jedním z důvodů bylo to, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání nabídli během jednání vyšší částky, než byli ochotni nabídnout provozovatelé komerčního vysílání. Skupina CLT-UFA si stěžovala, že nizozemští provozovatelé veřejnoprávního vysílání platí za fotbalová práva nepřiměřeně vysoké ceny. Komise uvedla, že tuto situaci dále posoudí.

(176)

Následné šetření neprokázalo, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání přeplatili provozovatele komerčního vysílání, ani že provozovatelé veřejnoprávního vysílání nabyli práva na přenos fotbalových událostí v míře, která může vyloučit z trhu konkurenty. Byly zjištěny příklady, kdy v období, v němž probíhalo šetření, měli důležitá fotbalová práva provozovatelé komerčního vysílání (viz odstavec 55).

(177)

Ačkoli v tomto řízení nebylo možno zjistit konkrétní protisoutěžní postupy, otázka, zda systém jako takový nabízí dostatečné záruky s ohledem na možnost protisoutěžního jednání, bude předmětem řízení v případu č. E-5/2005 o existující podpoře.

9.   ZÁVĚR

(178)

Z výše uvedených důvodů Komise dospěla k závěru, že došlo k nadměrné náhradě ve výši 98,365 milionů EUR poskytnuté prostřednictvím opatření státní podpory, kterou nelze považovat za slučitelnou se společným trhem podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES, a proto by ji měla společnost NOS vrátit s ohledem na funkce, které vykonává jako PO.

(179)

Nicméně vzhledem k tomu, že nadměrná náhrada překračuje celkové platby ad hoc, které připadly PO a činí celkem 76,3 milionů EUR, navrácení by se mělo omezit na částku 76,327 milionů EUR včetně úroků, jelikož „zbývající“ nadměrná náhrada byla poskytnuta prostřednictvím existující podpory a nemusí být navrácena,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Státní podpora ad hoc, kterou Nizozemsko poskytlo společnosti NOS za její působení jako PO, je neslučitelná se společným trhem.

2.   Neslučitelná státní podpora ad hoc musí být od společnosti NOS získána zpět. Částka, která má být navrácena, činí 76,327 milionů EUR včetně úroků.

3.   Státní podpora ad hoc udělená jednotlivým provozovatelům veřejnoprávního vysílání je slučitelná se společným trhem pod podmínkou, že pokud tato podpora vedla k nadměrné náhradě nákladů na úkoly v oblasti veřejné služby, přebytek je uložen ve zvláštní účelové rezervě, jejíž výše nepřekračuje 10 % ročního rozpočtu provozovatele vysílání, a za předpokladu, že Nizozemsko pravidelně sleduje dodržování tohoto omezení.

Článek 2

1.   Nizozemsko učiní veškerá nezbytná opatření, aby podporu uvedenou v odstavci 1 protiprávně vyplacenou příjemci vyžádalo od PO zpět.

2.   Požadavek na navrácení musí být proveden bezodkladně a podle postupů vnitrostátního práva, pokud dovolují bezodkladné a účinné provedení tohoto rozhodnutí. Podpora požadovaná k navrácení zahrnuje úroky od data jejího poskytnutí příjemci do okamžiku jejího navrácení.

3.   Úroky, které je třeba podle odstavce 2 požadovat, se vypočítávají podle postupů stanovených v článcích 9 a 11 nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (68).

4.   Ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí Nizozemsko uloží příjemci uvedenému v článku 1, aby navrátil protiprávní a neslučitelnou podporu včetně splatných úroků.

Článek 3

Nizozemsko do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí Komisi sdělí opatření, která jsou stanovena nebo která byla přijata k dosažení souladu s tímto rozhodnutím. Tyto informace budou sděleny prostřednictvím dotazníku uvedeného v příloze 1 tohoto rozhodnutí. Nizozemsko ve stejné lhůtě předloží všechny doklady potvrzující, že vůči příjemci protiprávní a neslučitelné podpory bylo zahájeno řízení o navrácení podpory.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Nizozemskému království.

V Bruselu dne 22. června 2006

Za Komisi

Neelie KROES

členka Komise


(1)  Úř. věst. C 61, s. 8 ze dne 10.3.2004.

(2)  Dopisem ze dne 24. května 2002 od skupiny CLT-UFA SA a přidružených dceřiných společností RTL/Holland Media Groep SA a Yorin TV BV; dopisem ze dne 10. října 2002 od skupiny SBS Broadcasting; dopisem ze dne 28. listopadu 2002 od VESTRA.

(3)  Dopisem ze dne 3. června 2003 od nizozemského sdružení vydavatelů novin a dopisem ze dne 19. června 2003 od vydavatelské společnosti De Telegraaf.

(4)  Dopisem ze dne 29. června 2002, 28. října 2002, 21. února 2003 a dvěma dopisy ze dne 19. června 2003.

(5)  Dopisy ze dne 12. září 2002 a 18. září 2002 v reakci na žádost Komise o informace zaslanou dne 24. června 2002.

(6)  Viz poznámka pod čarou 1.

(7)  Evropské sdružení komerčních televizních společností (Association of Commercial Television in Europe (ACT)), dopisem ze dne 15. dubna 2004; Arbeitsgemeinschaft der öffentlich-rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik Deutschland (ARD), faxem ze dne 8. dubna 2004; Broadcast Partners, konečné znění dopisu ze dne 27. dubna 2004; CLT-UFA, RTL/HMG a Yorin (dále jen „CLT-UFA“), dopisem ze dne 14. dubna 2004; De Telegraaf, dopisem ze dne 15. dubna 2004; Groep Nederlandse Dagbladpers, dopisem ze dne 21. dubna 2004; Publieke Omroep, dopisem ze dne 21. dubna 2004; SBS Broadcasting BV, dopisem ze dne 26. dubna 2004; Branchevereniging van Nederlandse kabelbedrijven (VECAI) dopisem ze dne 8. dubna 2004; Vereniging van Commerciële Radio (VCR), dopisem ze dne 13. dubna 2004.

(8)  Případ č. NN 32/91 schválený Komisí v červenci 1991.

(9)  Sdruženími s takovými členy jsou KRO, AVRO, NCRV, EO, TROS, BNN, VARA a VPRO. Nezávislými soukromými organizacemi jsou: NPS, Teleac/NOT, RVU, VKZ, RKK, HOS, NMO, OHM, NIK, BOS.

(10)  Ty zahrnují „Nederland 1, 2 a 3“.

(11)  Srov. článek 90 zákona o sdělovacích prostředcích.

(12)  Srov. články 50 a 54 zákona o sdělovacích prostředcích.

(13)  Viz plán politiky společnosti NOS na období 2000–2010.

(14)  Sponzorování, ale rovněž výnosy z prodeje vstupenek, předplatného, služby SMS atd. (viz finanční příručku, verzi 2005, s. 18).

(15)  Do zákona o sdělovacích prostředcích zavedeny zákonem ze dne 5. července 1997.

(16)  AOR je rezerva, která je vyčleněna na veřejnoprávní vysílání a kterou spravuje úřad pro sdělovací prostředky. Rezerva AOR slouží k pokrytí schodků způsobených nižšími příjmy z reklam během rozpočtového roku. Slouží rovněž ke krytí v případě likvidace provozovatele veřejnoprávního vysílání, který nemá žádné vlastní rezervy, a slouží jako běžný účet mezi ministrem a úřadem pro sdělovací prostředky. Z rezervy AOR se obecně hradí rovněž mimořádné výdaje, pokud došlo k nárůstu cen. Roční platby zohledňují růst cen teprve dva roky poté, co k jejich raph zvýšení došlo. Během tohoto období slouží rezerva AOR jako vyrovnávací prostředek.

(17)  Utajovaný údaj.

(18)  Dopis ze dne 24. února 2006, s. 3–4.

(19)  Dopis ze dne 27. ledna, telefonní rozhovor ze dne 3. února 2005 a odpověď na dodatečnou žádost dne 25. července 2005.

(20)  Existovalo několik výjimek z tohoto pravidla. K některým převodům do rezerv sdružení došlo v případě, že rezervy sdružení byly dříve použity na financování činností veřejné služby. Viz rovněž odstavec 141 a násl.

(21)  Rezervy nadace činí 2,288 miliony EUR (NPS), 0,832 milionu EUR (NOS) a 39,119 milionů EUR (PO).

(22)  Například Talpa, Nickelodeon, Jetix, TMF a MTV.

(23)  Srov. dopis ze dne 23. února.

(24)  K nim patří mimo jiné finálové kolo Mistrovství světa ve fotbale v roce 2002, Liga mistrů 2002/2003, práva na přehledy/nejdůležitější události nizozemské první ligy 2003/2004, Mistrovství Evropy v roce 2004, většina evropských pohárových zápasů, jichž se účastní nizozemské kluby, a Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006. Některé tyto události jsou součástí seznamu událostí ve výnosu o sdělovacích prostředcích podle směrnice 97/36 (Úř. věst. L 307, 30.7.1997, s. 60).

(25)  Dopis nizozemských orgánů ze dne 18.9.2002.

(26)  Viz poznámka pod čarou 1.

(27)  Případ C-280/00, Altmark Trans [2003] Sb. rozh. I-7747.

(28)  Tento výpočetní model uvažuje při výpočtu možného příjmu, který by bylo možno získat z práv na vysílání sportovních událostí, řadu činitelů: očekávaný růst výdajů na celém televizním trhu a očekávání týkající se možných příjmů z reklam po schůzkách se zadavateli reklam; dopad vysílání sportovní události na podíl provozovatele komerčního vysílání na trhu (aspekty strategického postavení); počet nizozemských klubů (u mezinárodních akcí, např. Ligy mistrů).

(29)  Shrnutí odpovědi nizozemských orgánů na rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 30. dubna 2004.

(30)  Srov. případ č. C-482/99, Francouzská republika v. Komise, [2002] Sb. rozh. s. I-4397, odstavec 55.

(31)  Srov. případ č. C-379/98, Preussen Elektra, [2001] Sb. rozh. s. I-2099, odstavec 54 a násl.

(32)  Srov. případ č. C-126/01, GEMO, [2003] Sb. rozh. s. I-13769, odstavec 44.

(33)  Srov. případ č. C-280/00, Altmark Trans op. cit., odstavec 95.

(34)  Viz případ č. 730/79, Philip Morris [1980] Sb. rozh. 2671, odstavec 11.

(35)  Viz případ č. 730/79 Philip Morris op. cit. odstavec 11 a případ č. 259/85, Italská republika v. Komise [1987] Sb. rozh. 4393, odstavec 24.

(36)  Případ č. C-75/97, Belgie v. Komise (Maribel bis/ter) [1999] Sb. rozh. I-3671 odstavec 45.

(37)  Případ č. C-310/99, Itálie v. Komise, [2002] Sb. rozh. s. I-02289, odstavec 66.

(38)  Úř. věst. C 320, 15.11.2001, s. 5.

(39)  Viz sděl ení o veřejnoprávním vysílání bod 18.

(40)  Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení bylo změněno smlouvou o přistoupení z roku 2003.

(41)  Úplné hodnocení viz článek 17 dopisu Komise pro nizozemské orgány, E-5/2005, ze dne 3. března 2005.

(42)  Dopis nizozemských orgánů ze dne 13. května 2004, viz kapitolu F.6.

(43)  Srov. rozsudek v případu Altmark citovaný výše, odstavce 101 až 109.

(44)  Srov. např. případ č. 127/73, BRT/SABAM, Sb. rozh. 1974, s. 313, odstavce 19/22.

(45)  Srov. sdělení o veřejnoprávním vysílání, body 57 a 58.

(46)  Úř. věst. L 195, 29.7.1980, s. 35. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/81/ES (Úř. věst. L 312, 29.11.2005, s. 47).

(47)  Úř. věst. L 193, 29.7.2000, s. 75.

(48)  Srov. sdělení o veřejnoprávním vysílání, body 53–56.

(49)  Srov. článek 25a nizozemského zákona o hospodářské soutěži.

(50)  Výnos ministra ze dne 13. června 2001, který obsahuje přílohu s názvem „Příručka finanční odpovědnosti“.

(51)  Údaje poskytnuté nizozemskými orgány ukazují, že v období, kdy probíhalo šetření, byly komerční činnosti provozovatelů veřejnoprávní služby celkově ziskové.

(52)  Srov. sdělení o veřejnoprávním vysílání, body 55 a 56.

(53)  Výnosy z práv k duševnímu vlastnictví, výnosy ze služby SMS, sponzorování, reklamy, prodeje vstupenek atd. To lze odvodit z výše uvedené „Handboek Financiële Verantwoording“, která stanoví účetní pravidla a zásady, jež by měli jednotliví provozovatelé veřejnoprávního vysílání uplatňovat (verze 2005, vzor VII, s. 18).

(54)  Výnosy z vedlejších činností a činností sdružení jsou:

1.

výnosy z činnosti sdružení: ty jsou obecně v podobě příspěvků členů, příspěvků z časopisů sdružení a obdržených odkazů;

2.

výnosy z kapitálu: to jsou výnosy z úroků, pronájmu a účastí;

3.

výnosy z programových časopisů: výnosy z vydávání programových časopisů (časopisy s podrobnými informacemi o programech, s recenzemi, reklamou atd.);

4.

výnosy z ostatních činností: výnosy z CD a DVD, z prodeje programových formátů.

(55)  Dopis nizozemských orgánů v rámci řízení v případu č. E-5/2005 ze dne 2. června 2005, zaevidovaný dne 7. června 2005.

(56)  Srov. odstavec 26.

(57)  To je v souladu s postojem Komise v rozhodnutí týkajícím se italského provozovatele veřejnoprávního vysílání RAI: rozhodnutí Komise ze dne 15. října 2003 o opatřeních provedených Itálií ve prospěch RAI SpA, Úř. věst. L 119 ze dne 23.4.2004, s. 1.

(58)  Např. společnost VARA měla počátkem roku 1994 zápornou programovou rezervu ve výši 8,5 milionů EUR.

(59)  To se týká společností AVRO, KRO, NCRV a VARA. Dopis nizozemských orgánů, 30. dubna, zaevidovaný dne 13. května 2004.

(60)  Dopis „Publieke Omroep“ ze dne 28. července 2005 zaslaný nizozemskými orgány dne 1. září 2005 (zaevidovaný dne 5. září 2005).

(61)  Rozhodnutí Komise ze dne 19. května 2004 o opatřeních č. C2/2003 (ex NN 22/02) učiněných Dánskem ve prospěch TV2/Danmark, C(2004) 1814 (v konečném znění), odstavec 113.

(62)  Tj. 5 nebo 10 % podle velikosti rozpočtu provozovatele vysílání.

(63)  V předloze návrhu nového zákona o sdělovacích prostředích (zákon o sdělovacích prostředcích z roku 2007) nizozemská vláda zavedla pravidlo, které stanoví, že se rezerva bude každoročně sledovat a že nadměrná rezerva (rezerva vyšší než 10 % roční náhrady) musí být převedena zpět do rezervy AOR, kterou spravuje úřad pro sdělovací prostředky. Nizozemská vláda se zavázala (dopisem ze dne 4. května 2006) zavést toto pravidlo v zákonu o rozpočtu na rok 2006, což zaručuje jeho uplatňování až do přijetí „zákona o sdělovacích prostředcích z roku 2007“.

(64)  Ve skutečnosti 5 % nebo 10 % podle určení nizozemských orgánů.

(65)  Rozdíly v textu a tabulce jsou zapříčiněny rozdíly při zaokrouhlení.

(66)  Podle VECAI (organizace provozovatelů kabelové televize), společnost NOS ve skutečnosti dostává od sdružení VECAI platbu, ačkoli se nazývá jinak. Společnost NOS však nepovažuje tuto platbu za poplatek za práva k duševnímu vlastnictví.

(67)  Dopis nizozemským orgánům ze dne 4. ledna 2005.

(68)  Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1.


PŘÍLOHA

INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ ROZHODNUTÍ KOMISE C 2/2004

1.   Celkový počet příjemců a celková částka podpory, jež má být navrácena

1.1

Podrobně uveďte, jakým způsobem bude vypočítána výše podpory, jež má být jednotlivými příjemci vrácena?

Základní částka

Úroky

1.2

Jaká je celková výše protiprávní podpory poskytnuté na základě režimu, jež má být vrácena (hrubý ekvivalent podpory; v cenách …):

1.3

Jaký je celkový počet příjemců, kteří musí vrátit podporu, jež byla v rámci tohoto režimu protiprávně poskytnuta:

2.   Opatření, jež byla pro navrácení podpory stanovena nebo již přijata

2.1

Podrobně uveďte, jaká opatření jsou stanovena a jaká opatření již byla pro neprodlené a účinné navrácení podpory přijata. Uveďte rovněž právní základ zmíněných opatření.

2.2

Dokdy budou všechny podpory navráceny?

3.   Informace o jednotlivých příjemcích

V přiložené tabulce poskytněte údaje o každém příjemci, který musí vrátit podporu, jež byla v rámci režimu poskytnuta protiprávně.

Totožnost příjemce

Výše protiprávně poskytnuté podpory (1)

Měna: ….

Vrácené částky (2)

Měna:…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


(1)  Výše podpory, která byla pro příjemce uvolněna (v hrubém ekvivalentu podpory; v cenách …..).

(2)  

(°)

Vrácené hrubé částky (včetně úroků).


22.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 49/25


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 7. března 2007

Státní podpora C 10/06 (ex N555/05) – Cyprus Airways Public Ltd – Plán restrukturalizace

(oznámeno pod číslem dokumentu C(2007) 300)

(Pouze řecké znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2008/137/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s uvedenými články (1),

vzhledem k tomu, že:

I.   POSTUP

(1)

Dne 3. května 2005 Komise rozhodla o schválení podpory na záchranu (N69/2005) společnosti Cyprus Airways Public Ltd. (rozhodnutí 2005/1322).

(2)

Kyperské orgány nedatovaným dopisem zaevidovaným Komisí dne 9. listopadu 2005 (DG TREN A/28405) v souladu s čl. 88 odst. 3 a se závazky učiněnými v souvislosti s oznámenou podporou na záchranu uvedenou výše, oznámily Komisi plán restrukturalizace pro společnost Cyprus Airways Public Ltd. Generální sekretariát Komise oznámení zaevidoval dne 14. listopadu 2005 pod číslem jednacím SG(05)A10041 a případu bylo přiděleno číslo N 555/2005.

(3)

Dne 18. listopadu 2005 (D(05)125084) požádala Komise kyperské orgány o dodatečné vyjasňující informace. Kyperské orgány odpověděly na otázky Komise dopisem ze dne 23. ledna 2006, zaevidovaným dne 24. ledna 2006 (č.j. DG TREN A/11819). Dne 14. prosince 2005 se v Bruselu uskutečnilo zasedání zástupců Kyperské republiky a Komise. Následující jednání na vysoké úrovni se uskutečnilo dne 30. ledna 2006 v Bruselu a na tomto jednání se projednával postup v daném případu.

(4)

Komise rozhodnutím ze dne 22. března 2006, oznámeném kyperským orgánům dopisem ze dne 23. března 2006 (SG-Greffe (2006) D/201246), zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Řízení bylo zaevidováno pod číslem C 10/2004.

(5)

Rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení bylo také zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly připomínky k předmětu řízení. Kypr zaslal Komisi připomínky dopisem ze dne 20. dubna 2006.

(6)

Během lhůty uvedené ve zveřejněném oznámení o zahájení řízení obdržela Komise jednu připomínku od zúčastněných stran. Tato připomínka byla poté zaslána kyperským orgánům (D(2006) 213376) k vyjádření a vyjádření Kypru bylo doručeno dne 28. července 2006 (zaevidováno dne 1. srpna 2006 pod číslem jednacím A/28810). Další vysvětlení kyperských orgánů bylo doručeno faxem dne 19. prosince 2006 (zaevidováno dne 31. prosince 2006 pod číslem jednacím A/40766). Další vysvětlení a závazky byly doručeny faxem dne 28. února 2007.

II.   SKUTEČNOSTI

(7)

Společnost Cyprus Airways Public Ltd. byla založena v roce 1947 jako veřejná obchodní společnost a její hlavní činností je letecká přeprava cestujících a nákladů a další služby související s leteckou dopravou. Hlavním akcionářem společnosti je kyperská vláda (69,62 %), přičemž ostatní akcie jsou v držení přibližně 4 200 malých soukromých investorů.

(8)

Společnost Cyprus Airways Public Ltd. (dále jen „Cyprus Airways“) je součástí skupiny Cyprus Airways (dále jen „skupina“).

(9)

Cyprus Airways v současné době zajišťuje pravidelnou dopravu v Evropě a na Středním východě. Provozuje flotilu 11 letadel: dvě letadla A319 dodaná v roce 2002 a vlastněná společností Cyprus Airways; sedm letadel A320–200 dodaných v období od května roku 1989 do března roku 1993 a vlastněných společností Cyprus Airways, z čehož jedno letadlo bylo předtím pronajato s posádkou společnosti Eurocypria; a dvě letadla A330-200, dodaná v období let 2002–2003 (pronajatá).

(10)

V době oznámení plánu restrukturalizace byly součástí skupiny, jejímž 100 % vlastníkem byla společnost Cyprus Airways Public Ltd., tyto společnosti:

(11)

Tato společnost (dále jen „Eurocypria“) provozuje charterové lety z více než padesáti evropských letišť, flotila společnosti Eurocypria je složena z pěti letadel, čtyř pronajatých strojů Boeing 737-800 pořízených v období od února do dubna roku 2003, každý s kapacitou 189 cestujících, a z jednoho letadla A320 (A320) pronajatého s posádkou od společnosti Cyprus Airways.

(12)

Společnost HellasJet SA (dále jen „HellasJet“) byla zapsána do obchodního rejstříku v Aténách dne 1. července 2002 a činnost zahájila dne 24. června 2004. Společnost HellasJet byla koncipována jako nová evropská letecká společnost se sídlem v Aténách. Provozovala tři pronajatá letadla Airbus A320 se základnou na mezinárodním letišti v Aténách. Obchodních záměrů však nebylo dosaženo a pravidelná doprava byla v květnu 2005 pozastavena. Výsledky tohoto podniku proto představovaly finanční újmu, která pro skupinu k červnu roku 2005 činila celkem 29,5 milionů CYP (51,4 milionů EUR).

(13)

Tato dceřiná společnost (dále jen „Zenon“) poskytuje služby kyperským cestovním kancelářím. Konkrétně společnost Zenon poskytuje a distribuuje elektronické informace, které cestovním společnostem umožňují provádět rezervace místenek a vystavovat letenky a dále provádět rezervace hotelů a automobilů.

(14)

Tato společnost zahájila svoji činnost v roce 1996, kdy převzala provozování obchodů typu Duty Free na letištích v Larnace a Paphosu. V době oznámení plánu restrukturalizace se plánovalo, že obchody Duty Free na letištích v Larnace a Paphosu převezme nový koncesionář letiště a že již nebudou součástí skupiny. K tomu došlo v červnu roku 2006.

III.   ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(15)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 bylo založeno na řadě problémů, které se objevily při jejím posuzování plánu restrukturalizace. Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda je plán slučitelný s použitelným rámcem Společenství, tj. s Pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích z roku 2004 (3) (dále jen „pokyny“).

(16)

Hlavním bodem plánu restrukturalizace je úvěr za obchodních podmínek se zárukou kyperské vlády na období deseti roků. Tento úvěr bude v prvé řadě použit ke splacení krátkodobého úvěru ve výši 30 milionů CYP (51 milionů EUR) poskytnutého po schválení podpory na záchranu v květnu roku 2005. Zůstatek bude následně použit na restrukturalizaci letecké společnosti.

(17)

Během prvních 24 měsíců plánu restrukturalizace bude hlavní úsilí zaměřeno na snížení nákladů a cílené zvýšení příjmů. Vláda a vedení odhadovaly, že bude nutno snížit celkové náklady o 13 %. Toho se mělo dosáhnout snížením počtu zaměstnanců přibližně o 20 % a současně snížením úrovní mezd v průměru o 15 %. To znamená, že z celkového počtu 1 840 zaměstnanců mělo být podle plánu restrukturalizace k 1. září 2005 propuštěno 385 zaměstnanců; propuštění těchto zaměstnanců mělo vést k ročním úsporám přibližně 7 milionů CYP (12 milionů EUR); dalších úspor ve výši přibližně 4,6 milionu CYP (8 milionů EUR) bude dosaženo snižováním stávajících personálních nákladů.

(18)

Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda tento plán obnoví dlouhodobou životaschopnost společnosti v co nejkratším možném termínu a bez nutnosti další podpory v budoucnosti. Komise také uvedla, že nemá dostatek informací, aby byla schopna zaujmout stanovisko k tomu, zda výše prvku podpory plánu restrukturalizace byla omezena na minimum. Komise také zpochybnila nutnost dlouhodobého úvěru, který má být splacen během 10 roků. Komise uvedla, že nemá dostatek informací, aby byla schopna říci, zda jsou finanční předpoklady rozumné nebo zda odhady, na kterých jsou tyto předpoklady založeny, jsou správné, a zvláště by ji zajímal názor konkurentů společnosti Cyprus Airway, pokud jde o plán.

(19)

Plán restrukturalizace předpokládal prodej společnosti Eurocypria, charterové dceřiné společnosti Cyprus Airways, státu za cenu, kterou měl stanovit nezávislý odborník. Původní odhad ceny byl 15 milionů CYP (26 milionů EUR). Eurocypria měla být oddělena od skupiny Cyprus Airways a měla se provozovat jako úplně jiný subjekt. Výnos z prodeje (zaplacený státem ve prospěch společnosti Cyprus Airways) měla společnost později použít ke své restrukturalizaci. Komise vyjádřila pochybnosti ohledně prodeje a toho, jakým způsobem se zjistí prodejní cena. Pokud by cena zaplacená za společnost Eurocypria nebyla tržní, musela by být považována za státní podporu.

(20)

Další součástí plánu restrukturalizace, která se má uskutečnit 18 měsíců po zahájení plánu, je navýšení kapitálu o 14 milionů CYP (24 milionů EUR). Budou zapojeni všichni akcionáři (stát a soukromí akcionáři), úměrně k výši jejich podílů. Stát uvolní 9,8 milionu CYP (17 milionů EUR), zatímco příspěvek soukromých akcionářů na toto navýšení kapitálu bude přibližně 4,2 milionu CYP (7,3 milionu EUR). Komise dala při zahájení řízení najevo, že nelze vyloučit, že účast státu na tomto navýšení kapitálu by mohla představovat státní podporu.

(21)

Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda jsou kompenzační opatření navržená v plánu restrukturalizace dostatečná pro nápravu narušení trhu způsobeného podporou. Plán obsahoval poměrně malé snížení flotily a leteckých tras společnosti Cyprus Airways. Charterová pobočka Eurocypria měla být rozprodána a další dceřiná společnost HellasJet měla být zrušena a její tři letadla odevzdána. Komise vyjádřila pochybnosti zejména o tom, že společnost Eurocypria měla být prodána hlavnímu akcionáři společnosti Cyprus Airways. Komise vyzvala konkurenty společnosti Cyprus Airways k podání připomínek v této souvislosti.

(22)

Za běžných okolností by úroveň vlastního příspěvku na náklady na restrukturalizaci v případě společnosti velikosti Cyprus Airways měla činit řádově 50 %. Komise vyjádřila pochybnosti o výši vlastního příspěvku a o tom, co v této souvislosti vůbec lze za vlastní příspěvek považovat.

IV.   PŘIPOMÍNKY DORUČENÉ BĚHEM ŘÍZENÍ

(23)

Kyperské orgány odpověděly na zahájení řízení snahou o objasnění některých otázek předložených Komisí.

(24)

Plán restrukturalizace v souvislosti s otázkami týkajícími se obnovení dlouhodobé životaschopnosti společnosti Cyprus Airways předpokládal, že náklady na restrukturalizaci (financované z dlouhodobého úvěru ve výši 55 milionů CYP), stejně jako výnos z prodeje společnosti Eurocypria, budou vynaloženy takto:

Období

Částka

(milionů CYP)

Popis

2006

30

Splacení podpory na záchranu

2006

10,6

Odstupné

2006

2

Další náklady související s propouštěním

2006–2008

5

Provozní kapitál pro společnost Cyprus Airways

2006–2008

13,5

Předpokládané investiční náklady

2006–2010

10

Schodky peněžních toků

Celkem

71,1

 

(25)

V souvislosti s budoucím chodem společnosti jak kyperské orgány, tak letecká společnost uznaly, že strategický a provozní model, který sloužil společnosti Cyprus Airways v minulosti, není udržitelný v konkurenčním prostředí, ve kterém společnost působí dnes. Základní nesoulad spočívá ve skutečnosti, že společnost Cyprus Airways funguje na cenové úrovni plně kvalifikovaného síťového přepravce, avšak realita liberalizovaného kyperského trhu, na kterém převládají lety za účelem dovolené, umožňuje pouze takové úrovně příjmů, které odpovídají úrovni charterových a/nebo nízkonákladových leteckých společností, které jsou vlastně konkurenty společnosti Cyprus Airways.

(26)

Ve stávajícím podnikatelském prostředí a vzhledem k plné liberalizaci trhu letecké přepravy na Kypru má společnost Cyprus Airways pouze omezené možnosti dalšího růstu nebo zvýšení příjmů. Dokonce ani předpokládaný růst leteckého trhu o více než 4 % by společnosti Cyprus Airways neumožnil dostat se ze současné obtížné situace bez dalších opatření. Proto společnost provedla silnou restrukturalizaci, v jejímž rámci je nevyhnutelné drastické snížení nákladů.

(27)

Společnost v plánu restrukturalizace odhadla, že celkové náklady je třeba snížit o 13 %. Toho se mělo dosáhnout snížením personálních nákladů přibližně o 20 % a současně snížením úrovní mezd v průměru o 15 %.

(28)

Kromě tohoto snížení nákladů musí společnost uskutečnit další prvky plánu restrukturalizace. Tato opaření již byla zavedena, což v tomto raném stádiu hovoří ve prospěch dlouhodobé životaschopnosti společnosti. Nynějším záměrem je dosáhnout toho, aby se společnost úspěšně vrátila do původního postavení takovým způsobem, který letecké společnosti umožní přežít a ve střednědobém horizontu vytvořit přijatelnou návratnost investic (ROI) bez další dotace nebo podpory. Předpokládá se, že během roku 2007 se uskuteční druhé kolo snižování nákladů, které se zaměří na externí zajišťování (outsourcing) a na nejlepší praxi.

Vývoj zisku a ztrát společnosti Cyprus Airways (odhad)  (4)

V tisících CYP

 

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Celkové výnosy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Celkové náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Provozní výsledek

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Zisk (ztráta) pred zdanením

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

(29)

Budoucí oživení společnosti je založeno na konsolidaci přínosů vyplývajících ze snížení nákladů a stabilního růstu letecké společnosti. Plán restrukturalizace v této souvislosti předpokládá tento vývoj přepravy cestujících v období let 2004–2010:

Vývoj přepravy cestujících společností Cyprus Airways (odhad)  (4)

 

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Celková preprava na Kypru (v milionech)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Preprava CY (v milionech)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Tržní podíly CY

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

(30)

V souvislosti s prodejem společnosti Eurocypria vláda objasnila, že kromě hodnocení provedeného společností PricewaterhouseCoopers jménem společnosti Cyprus Airways za účelem stanovení tržní ceny společnosti Eurocypria, pověřila společnost HSBC druhým hodnocením s cílem stanovit prodejní cenu podle zavedené a schválené metodiky. Prodej společnosti Eurocypria státu by proto proběhl za běžných tržních podmínek.

(31)

Společnost PwC provedla ocenění společnosti pomocí metody diskontovaných hotovostních toků (DCF) a srovnáním použitých násobků ocenění s tržním přístupem vzala v úvahu také transakce zahrnující nákup a prodej srovnatelných podniků v daném odvětví.

(32)

Podle společnosti PwC pocházejí příjmy společnosti z prodeje míst v letadle cestovním kancelářím. Celkový počet cestujících přepravených v roce 2005 činil 662 561 a očekává se, že během roku 2006 se tento počet zvýší na 829 092. Je třeba poznamenat, že už byly nasmlouvány odhadované příjmy za rok 2006. Hlavní položky provozních nákladů za rok 2005 tvořily letecké palivo (30 %), poplatky za pronájem letadel (22 %), letištní náklady a náklady na řízení letového provozu (15 %), náklady na posádku (11,5 %) a náklady na údržbu/opravy (9,5 %).

Klíčové ukazatele výkonnosti

 

2004 (5)

2005 (6) M

2006 (7) E

2007E

2008E

2009E

Celkový počet letů

[…] (8)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Přepravení cestující

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Celkový příjem (v tisících CYP)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Hrubý zisk (v tisících CYP)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Provozní zisk (ztráta) (v tisících CYP)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Zisk (ztráta) před zdaněním (v tisících CYP)

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

(33)

Za finanční rok 2005 očekávala společnost Eurocypria v regionu zisk ve výši 440 000 CYP. To znamená pokles ve výkonnosti v porovnání s předcházejícími roky a s plánovanými částkami v důsledku prudkého zvýšení cen paliv zaznamenaného v roce 2005, které nemohlo být přeneseno na cestující kvůli charakteru dohod s cestovními kancelářemi.

(34)

Metoda DCF poskytuje informace o hodnotě společnosti, která je založena na volných hotovostních tocích, jež by mohla společnost v budoucnu vytvořit. Metoda je určena ke zjištění současné hodnoty vznikajících budoucích hotovostních toků pro investory. Aby se získal odhad současné hodnoty společnosti, musí se výsledné hotovostní toky snížit o požadovanou míru návratnosti.

(35)

Vedení společnosti Eurocypria připravilo čtyřletý finanční plán (2006–2009), kterým se stanovila „konečná hodnota“ společnosti představující částku, kterou by dnes investor zaplatil za práva na hotovostní toky podniku během let následujících po čtyřletém plánu. Tak bylo dosaženo konečné hodnoty ve výši 14,54 milionu CYP; tato částka byla poté snížena o „vážené průměrné kapitálové náklady“ ve výši 9,35 %, čímž se dosáhlo „čisté současné hodnoty“ společnosti ve výši 14,21 milionu CYP.

(36)

Tato čistá současná hodnota byla poté podrobena řadě analýz citlivosti, aby se mohly zohlednit možné proměnlivé parametry, jako je rozdílný směnný kurz USD/CYP (mnohé z nákladů společnosti jsou v amerických dolarech, zatímco příjmy jsou v jiných měnách), odlišné prognózy růstu a různé ceny paliv. Analýzy citlivosti upozornily na vysokou citlivost firmy Eurocypria (společné pro většinu leteckých společností ve Společenství) vůči nestálým směnným kurzům a ceně paliv.

(37)

Na základě výše popsané analýzy dospěla společnost PwC k orientačnímu rozsahu hodnoty pro společnost Eurocypria v rozmezí od 12,5 milionu CYP do 16 milionů CYP.

(38)

Společnost PwC také provedla srovnávací tržní analýzu hodnoty porovnáním společnosti Eurocypria s jinými společnostmi v podobných odvětvích nebo podobných druzích podnikání. To se považuje za platnou doplňkovou porovnávací metodu, protože podmínky a životaschopnost podobných společností závisejí na společných faktorech, jako je celková poptávka po jejich výrobcích a službách nebo struktura nákladů a provozní podmínky.

(39)

Vzhledem k nedostatku charterových leteckých společností kótovaných na burze použila společnost PwC soubor nízkonákladových přepravců a kombinaci pravidelných a charterových přepravců. Výpočty provedené na základě současných a plánovaných příjmů před zúročením, zdaněním, odpisy a amortizací (EBITDA) vedly k orientační hodnotě vlastního jmění společnosti ve výši mezi 12,5 a 13,5 miliony CYP. PwC poznamenává, že tento výsledek se blíží k výsledku získanému podle metodiky DCF.

(40)

Společnost PwC rovněž provedla třetí a konečné ocenění společnosti Eurocypria založené na současných obchodních transakcích; podle jejího názoru se jedná o rozumné ověření dvou předcházejících metodik. Podstatou tohoto přístupu je to, že cena dohodnutá přesně na míru mezi tím, kdo je ochoten koupit a tím, kdo je ochoten prodat, je dobrým ukazatelem hodnoty. PwC použila údaje dostupné v její celosvětové síti a pomocí této metodiky dospěla k orientační hodnotě společnosti Eurocypria ve výši přibližně 10,5 až CYP13 milionů CYP. PwC zdůrazňuje, že tento výsledek se také blíží k výsledku získanému podle metodiky DCF.

(41)

Podle toho a na základě výše uvedených analýz došla společnost PwC k závěru, že orientační hodnota společnosti Eurocypria se pohybuje v rozsahu od 12,5 do 15,5 milionu CYP.

(42)

PwC také dodává, že její ocenění společnosti Eurocypria vychází z finančních plánů společnosti, v nichž by si Eurocypria zachovala určitý druh spojení se společností Cyprus Airways. Podle PwC by takové spojení mělo za následek určité překážky rozvoje; omezení růstu z důvodu toho, že společnost Eurocypria je dceřinou společností Cyprus Airways; status společnosti Eurocypria jako dceřiné společnosti Cyprus Airways omezuje její možnosti dosáhnout konkurenceschopné ceny, pokud se jedná o outsourcing služeb. Pokud by Eurocypria zůstala součástí skupiny, je také pravděpodobné, že by na stejných trasách nemohla konkurovat společnosti Cyprus Airways.

(43)

Na základě toho PwC dospěla k závěru, že cena společnosti Eurocypria jako samostatného subjektu bez těchto omezení by pravděpodobně mohla být vyšší.

(44)

Druhé hodnocení bylo provedeno společností HSBC. Společnost HSBC použila podobný přístup jako PwC. Jejím prvním závěrem bylo, že hodnota celkového jmění společnosti Eurocypria se pohybuje ve výši 13 milionů CYP. HSBC poté provedla porovnávací odhad hodnoty s přihlédnutím ke společnostem kótovaným na burze, které jsou srovnatelné se společností Eurocypria. Tímto způsobem dospěla k hodnotě společnosti Eurocypria ve výši 11,8 milionu CYP.

(45)

HSBC odkazuje na citlivost společnosti zejména vůči změnám cen paliv a dospěla k vážené průměrné hodnotě společnosti v rozmezí od 12,3 do 13,8 milionu CYP.

(46)

Pokud jde o navýšení kapitálu, bylo určeno k řešení záporné čisté hodnoty vyplývající z akumulovaných ztrát v minulosti, kterými se narušilo jmění společnosti Cyprus Airway. Navýšení jmění se provede prostřednictvím nárokových emisí, které budou nabídnuty akcionářům v poměru k jejich podílům s tím, že 70 % bude nabídnuto státu a 30 % soukromým akcionářům. Podle názoru kyperské vlády bude takové navýšení jmění investicí podobnou té, jakou by provedli investoři v tržním hospodářství.

(47)

Pokud jde o kompenzační opatření, kyperské orgány zopakovaly své stanovisko, že letecká společnost prakticky restrukturalizuje svůj provoz od roku 2004. V této souvislosti společnost ke konci roku 2004 omezila svoji flotilu o dvě letadla a vzdala se několika tras, přičemž současně snížila počet letů na jiných trasách. S ohledem na skutečnost, že tato letecká společnost provozuje 12 letadel, bylo toto opatření zavedené v roce 2004 podle jejich názoru velmi významné a další omezení počtu by v tomto stádiu mohlo mít negativní dopad na dlouhodobou životaschopnost letecké společnosti.

(48)

Kyperské orgány dále uvádějí, že rozhodnutí prodat společnost HellasJet a rozhodnutí neprodloužit pronájem tří letadel pronajatých společností HellasJet představují významné omezení kapacity skupiny, které by mělo být považováno za kompenzační opatření. Podobně by se měl chápat prodej společnosti Eurocypria, protože flotila skupiny se tím sníží o dalších šest letadel a po prodeji by tyto dvě společnosti byly právně i finančně nezávislé.

(49)

Podle názoru kyperských orgánů není v budoucnu v rámci této restrukturalizace možné provádět další kompenzační opatření, aniž by došlo k ohrožení objektu restrukturalizace. Kyperské orgány zdůrazňují, že společnost Cyprus Airways je velmi malým hráčem na leteckém trhu Společenství a že je nepravděpodobné, aby její činnosti měly vliv na tržní situaci v této oblasti.

(50)

Kyperský trh, který je hlavně cílovým trhem, je již nějakou dobou liberalizován a v současné době na něm provozuje pravidelné nebo charterové lety na Kypr nebo z Kypru přibližně 99 leteckých společností. Při bližším zkoumání bylo zjištěno, že 80 % přepravy se uskutečňuje uvnitř Společenství/EHP, a proto nepodléhá žádným omezením. Dalších 8–9 % představují charterové služby ze třetích zemí, které jsou plně liberalizované. Zbývajících 10–11 % představuje přeprava ze Středního Východu a z oblastí Perského zálivu, kde se letecko-politické souvislosti řídí dvoustrannými dohodami mezi Kyprem a těmito zeměmi. V této souvislosti se kyperské orgány domnívají, že existuje velmi omezený rámec pro další liberalizaci kyperského trhu letecké dopravy na základě opatření přijatých na vnitrostátní úrovni.

(51)

V souvislosti s vlastním příspěvkem chtěly kyperské orgány vyjasnit několik otázek. Pokud jde o flotilu vlastněnou společností Cyprus Airways, společnost nebyla schopna poskytnout svá letadla jako záruku za úvěry od komerčních bank vzhledem k relativní zastaralosti letadel (sedm letadel A320 vlastněných společností Cyprus Airways bylo dodáno v období let 1989 a 1993). Společnost v této souvislosti vynaložila značné úsilí, odpovědi od řady komerčních bank však byly odmítavé. Vláda v podobném duchu vysvětlila, že prodej části flotily nebyl považován za skutečnou variantu, protože společnost by pak nebyla schopna zajistit nepřetržitý provoz. Jedinou skutečnou alternativou proto byl prodej společnosti Eurocypria a kyperské orgány argumentují tím, že prodej této dceřiné společnosti by měl být považován za vlastní příspěvek.

(52)

Pokud jde o HellasJet, tato společnost ukončila svoji činnost pravidelného leteckého přepravce v květnu roku 2005 a uzavřením smlouvy s řeckou společností Trans World Aviation přeměnila svůj podnik z pravidelného leteckého dopravce na zprostředkovatele v oblasti letecké přepravy a na charterového operátora. 51 % majetku společnosti již bylo prodáno a vláda jedná o prodeji zbytku společnosti.

(53)

Kyperské orgány se také domnívají, že navýšení kapitálu, plánované na polovinu roku 2007, představuje vlastní příspěvek na restrukturalizaci. Podle jejich názoru by se měl také připočítat prodej letadla v roce 2005 (5 milionů CYP), prodej náhradního motoru letadla A320 (1,7 milionu CYP) a prodej náhradních dílů (0,7 milionu CYP), což je další příspěvek ve výši 7,4 milionu CYP.

(54)

Kyperské orgány v souvislosti s výší vlastního příspěvku na restrukturalizaci upozorňují Komisi na bod 56 pokynů, který stanoví:

„Mohou zde však platit méně přísné podmínky, co se týče provádění kompenzačních opatření a výše příspěvku ze strany příjemce podpory, pokud nestanoví pravidla pro státní podporu v určitém odvětví jinak“

(55)

Dále zdůrazňují, že pro období let 2000–2006 se celý Kypr považuje za jeden region spadající do platnosti čl. 87 odst.3 písm. a) Smlouvy o ES a že společnost Cyprus Airways je značně významná pro hospodářství Kypru založené na cestovním ruchu a další snížení kapacity letecké společnosti buď na základě dalších kompenzačních opatření nebo mimořádně vysokého podílu vlastního příspěvku musí mít dalekosáhlé následky pro odvětví cestovního ruchu a obecně pro regionální rozvoj.

(56)

Po zveřejnění dopisu adresovaného kyperským orgánům v Úředním věstníku byly ve stanovené lhůtě doručeny připomínky jedné zúčastněné strany.

(57)

Komise poznamenává, že v souvislosti se zahájením řízení nebyly podány připomínky od žádného konkurenta.

(58)

Připomínky zaslal Pancyprian Airline Pilots Union (Svaz kyperských pilotů – PASYPI), který chtěl vyjádřit své stanovisko k plánu restrukturalizace společnosti Cyprus Airways a ke správnému a účinnému řízení této společnosti. PASYPI vyjádřil názor, že pokud by byl současný plán restrukturalizace schválen za podmínek „převládajících představ o řízení společnosti“, mohlo by to pro společnost mít „katastrofální následky“.

(59)

Podle názoru PASYPI společnost Cyprus Airways od té doby, kdy Komise schválila podporu na záchranu společnosti, nepředložila svým zaměstnancům vhodný a životaschopný obchodní plán. Neproběhla restrukturalizace řízení ani chodu společnosti, a to z důvodu politických zájmů a vměšování.

(60)

Svaz tvrdí, že letecká společnost má nadměrný počet zaměstnanců a že plány, které předložilo vedení společnosti, nevedly ke snížení počtu zaměstnanců na úroveň odpovídající mezinárodním normám a měřítkům. Jako důvod byly uvedeny politické tlaky a úvahy.

(61)

PASYPI poukazuje na to, že soukromí akcionáři společnosti nepřispívají k jejímu přežití a že jediní akcionáři, kteří přispívají ke snížení nákladů, jsou zaměstnanci.

(62)

Svaz pilotů také kritizuje vedení společnosti v souvislosti s postupem v případě dvou dceřiných společností Eurocypria a HellasJet. V souvislosti se společností Eurocypria má pochybnosti o tom, zda prodej této společnosti nebude mít nepříznivý dopad na přežití a další rozvoj společnosti Cyprus Airways. Ohledně společnosti HellasJet svaz kritizuje skutečnost, že vedení nikdy neinformovalo zaměstnance, jak vysoké jsou ztráty vzniklé společností HellasJet a zda je tato společnost stále činná.

(63)

Závěrem svaz pilotů uvádí, že je nutno vypracovat nový obchodní plán letecké společnosti a že je nutno leteckou společnost privatizovat.

(64)

V odpovědi kyperských orgánů na připomínky svazu pilotů bylo v prvé řadě uvedeno, že tato tvrzení nejsou opodstatněná ani fundovaná z obchodního hlediska.

(65)

Vláda důrazně odmítá obvinění z politického vměšování do společnosti a uvedla, že ačkoliv většinu členů správní rady jmenovala vláda, mají tito členové stejné povinnosti jako členové správní rady jakékoliv jiné veřejné společnosti. Rozhodnutí přijímaná správní radou jsou motivována pouze nejlepšími zájmy společnosti.

(66)

V souvislosti s plánem restrukturalizace vláda uvádí, že tento plán se začal zavádět a že změny ve společnosti jsou již viditelné. Roční úspory jsou v souladu s úsporami předpokládanými v plánu ve výši 19,5 milionu CYP. Jádrem plánu je snížit náklady tak, aby letecká společnost byla schopna restrukturalizovat svoji činnost s cílem větší konkurenceschopnosti. Protože mzdové náklady jsou významným prvkem, znamená to, že zaměstnanci budou nevyhnutelně dotčeni buď propouštěním nebo snížením mezd.

(67)

Pokud jde o nadměrný počet zaměstnanců, odmítá vláda obvinění PASYPI a uvádí, že počet nadbytečných zaměstnanců, kteří ke konci roku 2006 opustili společnost, je přibližně 414, a nikoli 385 zaměstnanců, jak předpokládal plán restrukturalizace.

(68)

Ohledně navýšení kapitálu vláda vysvětluje, že se uskuteční v polovině roku 2007, kdy budou viditelné konkrétní výsledky provádění plánu restrukturalizace. Záměrem je zachovat ve společnosti poměr akcií v soukromém/veřejném vlastnictví.

(69)

Vláda vysvětlila, že prodej společnosti Eurocypria se uskutečnil proto, aby se společnosti Cyprus Airways umožnilo splnit požadavky pokynů Společenství na vlastní příspěvek. Vláda uvedla, že prodej společnosti Eurocypria za cenu vypočítanou na základě nezávislého hodnocení ve výši 13,425 milionu CYP se měl uskutečnit začátkem srpna 2006.

(70)

V souvislosti se společností HellasJet vláda vysvětlila, že byla uzavřena třístranná dohoda mezi společnostmi Cyprus Airways, HellasJet a Trans World Aviation SA (působící v Řecku pod názvem Air Miles), v níž se předpokládá prodej společnosti HellasJet společnosti Trans World za 2 miliony EUR (1,16 milionu CYP). Vláda uvedla, že záměrem společnosti Cyprus Airways bylo co nejvíce zmírnit provozní ztráty společnosti HellasJet a vystoupit z tohoto podniku, jakmile skončí platnost podnikových záruk poskytnutých společností Cyprus Airways v souvislosti s flotilou společnosti HellasJet, a argumentovala tím, že tato částka by měla být považována za vlastní příspěvek.

(71)

Vláda zamítla výzvu svazu pilotů k vypracování nového plánu restrukturalizace a potvrdila, že současný obchodní plán nevyžaduje žádnou revizi. Vláda nevylučuje možnost privatizace společnosti, pokud by byla učiněna zajímavá nabídka.

(72)

V souvislosti s navýšením kapitálu plánovaným na polovinu roku 2007 a na žádost Komise poskytly kyperské orgány další informace dopisem ze dne 19. prosince 2006. Vysvětlily, že podle kyperského práva obchodních společností nesmí státní podniky vydávat akcie s hodnotou nižší, než je nominální hodnota. Akcie společnosti Cyprus Airways se v té době na kyperské burze obchodovaly v hodnotě 0,15–0,16 CYP, ačkoliv jejich nominální hodnota činila 0,50 CYP za akcii. Vzhledem k tomu, že se každá emise za paritní nebo vyšší hodnotu považuje za úspěšnou, je třeba snížit nominální hodnotu akciového kapitálu.

(73)

Postup snížení hodnoty nominálního akciového kapitálu již byl zahájen a společnost tuto hodnotu sníží odpisem akumulovaných ztrát (jak umožňují stanovy společnosti). Správní rada společnosti Cyprus Airways zahájila na svém jednání dne 12. prosince 2006 postup navýšení kapitálu úpisem nových emisí. Aby byl zajištěn úspěch, vyjádřila komerční investiční banka Cisco (dceřiná společnost soukromé Bank of Cyprus) svoji ochotu upsat navrhované emise. Cisco uhradí poplatky za upisování navýšení kapitálu společnosti Cyprus Airway a tyto poplatky budou stanoveny ve výši tržní ceny takových transakcí. Kopie dopisu o úmyslu investiční banky byla poskytnuta útvarům Komise.

(74)

Dalším krokem bylo schválení Zvláštního usnesení o snížení akciového kapitálu 75 % většinou akcionářů na mimořádné valné hromadě v polovině ledna 2007. Toto usnesení musí být poté potvrzeno okresním soudem na Kypru a zapsáno do obchodního rejstříku. Očekává se, že celý postup bude trvat 6–7 měsíců (přičemž soudu je poskytnuta lhůta tří měsíců).

V.   POSOUZENÍ PODPORY

(75)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(76)

Pojem státní podpory se vztahuje na každé zvýhodnění poskytnuté přímo nebo nepřímo, financované ze státních zdrojů, poskytnuté samotným státem nebo jakýmkoli zprostředkujícím subjektem působícím na základě pravomoci, která mu byla svěřena.

(77)

V souvislosti se zahájením řízení určila Komise tři prvky plánu restrukturalizace, které by mohly případně představovat státní podporu. Komise proto musí tyto tři prvky prozkoumat, aby zjistila, zda nepředstavují státní podporu.

(78)

Náklady na restrukturalizaci společnosti Cyprus Airways budou částečně a dočasně kryty úvěrem ve výši 55 milionů CYP (96 milionů EUR), poskytnutým komerční bankou za tržních podmínek. Jak bylo vysvětleno v rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení, kyperské orgány mají v úmyslu poskytnout společnosti Cyprus Airways státní záruku na tento úvěr.

(79)

Oznámení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě záruk  (9) stanoví kritéria, která zaručují, že záruka nepředstavuje státní podporu (viz odstavec 4.2). Dvě základní kumulativní podmínky jsou:

a)

Záruka by mohla být v zásadě získána za tržních podmínek z finančních trhů.

b)

Za záruku se hradí tržní prémie.

(80)

V tomto případě není splněno žádné z těchto kritérií, společnost Cyprus Airways nehradí státu prémii za záruku, z níž jí plynou výhody, a vzhledem ke své nepříznivé hospodářské situaci a ke skutečnosti, že již obdržela podporu na záchranu, je velmi nepravděpodobné, aby si společnost sama pořídila takovou záruku.

(81)

Kromě toho je záruka financována ze státních zdrojů, protože je poskytována přímo státem. Je určena pro jednu společnost (Cyprus Airways), která konkuruje jiným leteckým společnostem ve Společenství, zejména od vstupu třetí fáze liberalizace letecké dopravy („třetí balíček“) v platnost dne 1. ledna 1993. Záruka ovlivní obchod mezi státy, protože se týká společnosti zapojené do přepravy mezi členskými státy a zahrnuje společný trh, a protože může narušit, nebo hrozí, že naruší hospodářskou soutěž na tomto trhu.

(82)

Státní záruka proto musí být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Navíc tento závěr přijaly i kyperské orgány, protože se v souvislosti se zárukou snažily splnit podmínky stanovené v pokynech.

(83)

Zatímco původní plán předpokládal, že by kyperské orgány ručily za celý úvěr ve výši 55 milionů CYP v plném rozsahu, v průběhu řízení se orgány rozhodly s cílem omezit podporu na minimum a zajistit dostatečný příspěvek společnosti na pokrytí vlastních nákladů na restrukturalizaci, že sníží část úvěru na restrukturalizaci, pokrytou zárukou, nejvýše na 45 milionů CYP. Kromě toho kyperské orgány uvedly, že část úvěru, na kterou se bude vztahovat záruka a část, na kterou se záruka vztahovat nebude, budou nezávislé, a zejména, že část, na kterou se záruka vztahovat nebude, bude podřízena části, na kterou se záruka vztahovat bude. To znamená, že letecká společnost získá nejméně 10 milionů CYP z částky 55 milionů CYP představující komerční úvěr bez jakékoliv státní záruky nebo státní podpory.

(84)

Kyperské orgány uvedly, že prodej společnosti Eurocypria byl dokončen v srpnu roku 2006 a že společnost byla prodána státu za cenu 13,425 milionu CYP. Komise proto musí přezkoumat, jak se dospělo k této ceně, aby mohla ověřit její platnost a stanovit, zda byla do transakce zahrnuta státní podpora. V odstavci 59 a v následujících odstavcích rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení je uvedeno, že by tomu tak mohlo být, zejména pokud by zaplacená cena byla ve srovnání s tržní cenou společnosti příliš vysoká.

(85)

V této souvislosti Komise konstatuje, že této hodnoty bylo dosaženo na základě dvou odborných posudků provedených na základě žádosti prodávajícího i kupujícího. Komise po provedení podrobné analýzy odborných ocenění může učinit závěr, že tato cena odpovídá přiměřené tržní ceně; Komise také konstatuje, že konečná prodejní cena je v každém případě nižší než 15 milionů CYP, s nimiž se počítalo v plánu restrukturalizace a na začátku vyšetřovacího řízení. Komise proto dochází k závěru, že prodej společnosti Eurocypria nepředstavuje státní podporu společnosti Cyprus Airways, protože společnost nebyla prodána za vyšší než svou skutečnou hodnotu.

(86)

Komise také konstatuje, že kyperské orgány vyjádřily záměr, že společnost Eurocypria bude provozována jako zcela nezávislá společnost mimo skupinu Cyprus Airways; Komise předpokládá, že pokud společnost Eurocypria zůstane ve vlastnictví státu, vzniká nebezpečí, že nebude provozována zcela nezávisle na své předcházející mateřské společnosti. Z tohoto důvodu a také proto, aby byly vyřešeny tyto obavy, má Komise v úmyslu stanovit Kypru podmínky s cílem zajistit, aby tyto dvě společnosti byly a zůstaly oddělené během dostatečně dlouhého časového období a aby obchodovaly za tržních podmínek.

(87)

Dalším aspektem plánu restrukturalizace je navýšení kapitálu společnosti Cyprus Airways o přibližně 14 milionů CYP, k němuž by mělo dojít v polovině roku 2007, přibližně 18 měsíců od zahájení restrukturalizace. Kyperské orgány mají v úmyslu provést toto navýšení kapitálu úměrně k současnému podílu akcií a zachovat poměr mezi státním a soukromým vlastnictvím. To znamená, že příspěvek státu bude činit 9,8 milionu CYP (17 milionů EUR neboli 70 %), zatímco příspěvek ostatních akcionářů bude činit 4,2 milionu CYP (7,3 milionu EUR neboli 30 %).

(88)

Komise proto musí stanovit, zda za této situace veřejný podíl na tomto navrhovaném navýšení kapitálu představuje státní podporu. Komise přitom zakládá svoje rozhodnutí na „zásadě investora v tržním hospodářství“, což je přístup, který byl potvrzen judikaturou Soudního dvora (10). V souladu s judikaturou Soudního dvora je při přezkoumání toho, zda státní kapitálová dotace představuje státní podporu, vhodné vzít v úvahu reálné možnosti společnosti, která je příjemcem dotace, pro získání rovnocenných finančních zdrojů při vstupu na běžné kapitálové trhy. O státní podporu se nejedná tehdy, pokud nový státní kapitál je poskytnut za podmínek, které by byly přijatelné pro soukromého investora působícího v běžných tržních podmínkách tržního hospodářství.

(89)

Chování veřejného investora se tedy musí porovnat s předpokládaným chováním soukromého investora, jako například soukromé holdingové společnosti nebo skupiny soukromých společností provádějících strukturální, celkovou nebo odvětvovou politiku, a řídící se vyhlídkami na dlouhodobou ziskovost (11). Proto Komise předpokládá, že kapitálové příspěvky z veřejných prostředků nejsou státní podporou, pokud se soukromí akcionáři zaprvé účastní operace, přinejmenším přiměřeně k počtu jejich akcií, zadruhé za podmínek stejných, jako má veřejný investor, a konečně, pokud poměr upsaných akcií soukromých investorů má skutečný hospodářský význam; Komise se domnívá, že rovnost účasti státních a soukromých investorů je zaručena tehdy, pokud se komerční banka nebo investor dohodnou zaručit předem a za tržních podmínek účast soukromých investorů na navýšení kapitálu, za stejných podmínek, jaké byly navrženy veřejnému investorovi. Tento přístup založený na koexistenci příspěvků byl řádně podpořen soudem prvního stupně a Evropským soudním dvorem (12).

(90)

V tomto případě souhlasila komerční investiční banka Cisco s poskytnutím záruky soukromým investorům za tržních podmínek do výše 30 % navrhované rekapitalizace. Kyperské orgány také stanovily, že všichni akcionáři nakoupí podíly ve stejné hodnotě, kterou společně stanoví Cyprus Airways a banka Cisco, a za stejných tržních podmínek jako soukromí investoři.

(91)

V této souvislosti Komise obdržela kopii dopisu o záměru ze dne 14. prosince 2006, který banka Cisco zaslala společnosti Cyprus Airways, ve kterém tato banka souhlasí s uzavřením smlouvy pro zaručení nebo o poskytnutí záruky za účelem úspěšné rekapitalizace. Kromě toho Cisco předtím, než se zavázala k investicím ve vztahu k soukromým investorům, provedla podrobnou studii plánu restrukturalizace a operace. Dále banka před uzavřením konečné smlouvy provede (nebo nechá svým jménem provést) podle běžné tržní praxe operaci náležité péče, kterou by měl před uskutečněním operace provést každý investor. Tímto způsobem banka získá všechny záruky a jistiny, což jí umožní přizpůsobit svoji nabídku možným rizikům. Je třeba poznamenat, že tato banka není přímo ani nepřímo kontrolována dotčeným členským státem. Konečná smlouva o poskytnutí záruky s bankou Cisco bude uzavřena na začátku nabídkového období a bude obsahovat standardní ustanovení a závazky, které jsou platné pro tento typ smlouvy a které budou v souladu s nejlepšími vnitrostátními a mezinárodními postupy.

(92)

Podmínky, kterým podléhá uzavření konečné smlouvy o poskytnutí záruky, mohou být uskupeny do dvou bloků; první se týká poměrně běžných prvků bez přímého vlivu na posouzení Komise, s vlivem pouze na jejich skutečné zavádění. Tyto podmínky zahrnují:

a)

neexistenci mimořádných událostí, které mohou mít nepříznivý dopad na úspěšné dokončení operace,

b)

předávání úplných informací týkajících se hospodářské a finanční situace a řízení společnosti Cyprus Airways bance,

c)

účast banky při stanovení postupů pro operaci.

(93)

Druhý blok podmínek stanovených v dopise banky o záměru však může ovlivnit posouzení operace Komisí; tyto podmínky by měly být podrobně analyzovány a týkají se hlavně:

a)

rozdílu mezi cenou vydaných akcií vzhledem ke kótování na burze,

b)

poplatků/provizí, které si banka účtuje za operaci,

c)

dohody mezi bankou a státem (hlavním akcionářem společnosti Cyprus Airways) o tom, že se obě strany budou podílet na navýšení kapitálu

(94)

V souvislosti s cenou za úpis nových akcií se Cisco a společnost Cyprus Airways dohodly, že cena nebo cenové rozpětí za vydání nových akcií budou stanoveny na základě společné dohody, v souladu s tržními postupy a na základě podmínek na trhu cenných papírů platných v době zahájení operace. Kypr Komisi potvrdil, že všem zúčastněným upisovatelům bude účtována jednotná cena a že ručiteli nebude poskytnuta žádná zvláštní sleva.

(95)

Za druhé, v souvislosti s odměnou banky ve formě provizí jsou provize založeny na hodnotě podílu operace (30 %), která bude upsána trhem. Kyperské orgány uvedly, že poplatek, který bude nutno zaplatit bance Cisco, je v souladu s tržními poplatky na hlavních evropských burzovních trzích, které zajistí úspěšné provedení srovnatelných operací umístění akcií na trhu. Komise proto může učinit závěr, že transakce mezi společností Cyprus Airways a bankou Cisco je v souladu s tržními podmínkami pro tento typ operace a že neznamená poskytnutí slevy na cenu zaplacenou bankou za akcie, která by mohla být požadována za úpis. V důsledku toho poplatek zaplacený bance nebude mít takový účinek, který by jí umožnil účast v operaci za výhodnějších podmínek, než má stát nebo ostatní akcionáři.

(96)

Za třetí, v souvislosti s požadavkem státu i banky, aby se obě strany podílely na navýšení kapitálu, by Komise ráda zdůraznila, že tento vzájemný požadavek je významným rozhodujícím prvkem pro zaručení úspěchu při navýšení kapitálu.

(97)

Komise bere na vědomí závazky kyperských orgánů předložit Komisi konečné smlouvy uzavřené s bankou, které obsahují tyto formální a nepodmíněné závazky ihned po jejich uzavření a před úpisem nově navýšeného kapitálu státními orgány. Druhým závazkem kyperských orgánů je předložit zprávu obsahující aktuální úrovně úpisů tohoto navýšení kapitálu po provedení operace. V této souvislosti Komise považuje za samozřejmost, že nemohou existovat žádné vedlejší nebo implicitní dohody, v nichž by stát zbavil banku jejích povinností, pokud by nabídka na rekapitalizaci byla upsána nedostatečně. Komise bude věnovat maximální pozornost přísnému plnění těchto závazků, aby se ujistila o řádném dodržování podmínek tohoto rozhodnutí.

(98)

Tato operace umožňuje volnému trhu upsat nově vydané akcie v dostatečném rozsahu (30 %) a za stejných podmínek, jako mají státní akcionáři, neboť cena těchto akcií a práva související s každou akcií jsou pro všechny akcionáře stejné.

(99)

S ohledem na tuto analýzu, stálou praxi Komise a na judikaturu Soudního dvora, pokud jde o způsobilost spoluúčasti státu na navýšení kapitálu společně se soukromými investory, s ohledem na jeho vlastní výhody a nezávisle na jiných restrukturalizačních opatřeních, představuje navýšení kapitálu plánované na polovinu roku 2007 současnou účast veřejných i soukromých akcionářů, a proto by účast státu nepředstavovala státní pomoc, pokud budou splněny podmínky uvedené výše, které souvisejí se skutečností, že navýšení kapitálu bude finančně kryto komerční investiční bankou takovým způsobem, jenž zaručí účinnou spoluúčast veřejných a soukromých úpisů a v souvislosti s podílem veřejného a soukromého vlastnictví.

(100)

Komise však přesto konstatuje, že judikatura evropských soudů uvádí, že „pouhá skutečnost, že veřejný podnik již poskytl finanční dotaci dceřiné společnosti, která byla klasifikována jako podpora, automaticky neznamená, že další finanční dotace nemohou být klasifikovány jako investice, která splňuje zkoušku soukromého investora v tržním hospodářství. … Soud však přesto zastává názor, že v případě jako je tento, který se týká tří kapitálových dotací provedených stejným investorem během období dvou let, z nichž první dvě nepřinesly žádný zisk, musí Komise stanovit, zda třetí dotaci lze logicky oddělit od prvních dvou a klasifikovat ji, za účelem zkoušky soukromého investora, jako nezávislou investici.

Soud při tomto rozhodování považuje za relevantní tyto důvody: časová posloupnost daných kapitálových dotací, jejich účel a situace dceřiné společnosti v době, kdy se přijímala jednotlivá rozhodnutí o dotaci“  (13).

(101)

V tomto případě Komise poznamenává, že zatímco státní a soukromí akcionáři upíší navýšení kapitálu za stejnou cenu a všechny nové akcie budou mít stejná práva, je skutečností, že stát působí zároveň jako ručitel významné půjčky určené příjemci a že to zdaleka přesahuje okamžik navýšení kapitálu, a kupuje dceřinou společnost podniku, který je restrukturalizován. Protože však není nutné přesně posoudit, zda při dané kumulaci navýšení kapitálu pomocí těchto dvou opatření skutečně dochází k účasti státu a účasti soukromých akcionářů na základě podobných podmínek, Komise se domnívá, že, jak vyplývá z následující analýzy, i kdyby se účast státu na navýšení kapitálu považovala za státní podporu, byla by tato podpora považována za slučitelnou se společným trhem.

(102)

Komise nyní musí poté, co dospěla k závěru, že dlouhodobý úvěr ve výši 55 milionů CYP, za který ručí stát a který je určen na financování části restrukturalizace společnosti Cyprus Airways, představuje státní podporu a že účast státu na navýšení kapitálu by mohla zahrnovat prvky státní podpory, prověřit její slučitelnost se společným trhem.

(103)

Proto je nutné prověřit slučitelnost podpory v souvislosti s čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES, které stanoví výjimky z všeobecného pravidla neslučitelnosti uvedeného v čl. 87 odst. 1.

(104)

Výjimky uvedené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES se v tomto případě nepoužijí, protože opatření podpory nemají sociální povahu, neposkytují se individuálním spotřebitelům, ani nenahrazují škody způsobené přírodními pohromami nebo mimořádnými událostmi a neposkytují se ani hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postiženým jejím rozdělením.

(105)

Výjimky v čl. 87 odst. 3 písm. a), čl. 87 odst. 3 písm. b) a čl. 87 odst. 3 písm. d) se v tomto případě nepoužijí, protože podpora nenapomáhá hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, nenapomáhá uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu nebo nápravě vážného narušení hospodářství členského státu, ani nepodporuje kulturu a zachování tradic.

(106)

Z tohoto důvodu se může použít pouze výjimka stanovená v čl. 87 odst. 3 písm. c). Podle čl. 87 odst. 3 písm. c) může být státní podpora schválena tam, kde je zaručeno, že usnadní rozvoj některých hospodářských oblastí a tam, kde tato podpora nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(107)

V této souvislosti jsou použitelným rámcem Společenství pro rozhodování o slučitelnosti pokyny z roku 2004 i výše zmíněné pokyny z roku 1994.

(108)

Komise proto musí posoudit, zda plán restrukturalizace je v souladu s ustanoveními použitelných pokynů. Základním principem (bod 31 pokynů) je „umožnit poskytnutí podpory na restrukturalizaci pouze za takových okolností, kdy lze prokázat, že to není v rozporu se zájmem Společenství. To bude možné pouze při splnění přísných kritérií, a pokud bude jisté, že jakékoli narušení hospodářské soutěže bude vynahrazeno výhodami plynoucími z udržení podniku… a že v zásadě existují přiměřená kompenzační opatření ve prospěch ostatních soutěžitelů.

(109)

Pokyny dále stanoví několik podmínek, za kterých může být poskytnuta podpora na restrukturalizaci.

(110)

Komise musí nejdříve stanovit, zda je společnost Cyprus Airways způsobilá pro restrukturalizaci v rámci pokynů. Bod 9 pokynů stanoví, že Společenství nemá žádnou definici pojmu „podnik v obtížích“ a dodává, že „Komise za podnik v obtížích považuje podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ji bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti“.

(111)

V pokynech (bod 10) se dále stanoví, že „podnik je v zásadě a bez ohledu na svou velikost považován za podnik v obtížích zejména za těchto okolností: a) v případě společnosti s omezeným ručením vlastníků kde došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a kde ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců“.

(112)

V bodě 11 je také uvedeno, že „i při nesplnění podmínek stanovených v bodě 10 může být podnik považován za podnik v obtížích, zejména tehdy, kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv“.

(113)

Komise při zahájení řízení zaznamenala, že společnost Cyprus Airways je společnost s ručením omezeným, která již ztratila značnou část svého základního kapitálu. Ke dni 31. prosince 2003 měla společnost Cyprus Airways základní kapitál ve výši 55,5 milionu CYP (95 milionů EUR), avšak ke dni 31. prosince 2004 měla ztrátu 26,2 milionu CYP (44,8 milionu EUR), což je téměř 50 % jejího akciového kapitálu za předcházejících 12 měsíců.

(114)

Komise zaznamenala, že ztráty skupiny (způsobené hlavně společností Cyprus Airways) se zvýšily z 20,9 milionu CYP v roce 2003 na 39,4 milionu CYP na konci roku 2004. Vlastní jmění akcionářů společnosti Cyprus Airways se proto snížilo z 55,6 milionu CYP (95 milionů EUR) v roce 2003 na 14,4 milionu CYP (25 milionů EUR) v roce 2004. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by společnost vzhledem ke své nepříznivé finanční situaci byla schopna zajistit jakýkoliv zdroj komerčních finančních prostředků.

(115)

Komise proto ve svém rozhodnutí ze dne 3. května 2005 o „Cyprus Airways (podpora na záchranu)“ dospěla k závěru, že společnost Cyprus Airways je nade vší pochybnost společností v obtížích ve smyslu pokynů. K tomuto závěru Komise také dospěla při zahájení řízení. Společnost Cyprus Airways je proto způsobilá k restrukturalizaci ve smyslu pokynů.

(116)

Druhá podmínka, kterou je třeba splnit (jak je stanoveno v bodu 35 pokynů), je, že „plán restrukturalizace, jehož doba trvání musí být co nejkratší, musí v přiměřené lhůtě a na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku obnovit jeho dlouhodobou životaschopnost“.

(117)

Ve stejných pokynech (bod 37) se dále stanoví, že „plán musí počítat s přeměnou, která podniku po dokončení restrukturalizace umožní pokrýt všechny její náklady, včetně odpisových a finančních nákladů. Očekávaná kapitálová návratnost musí být dostatečná na to, aby restrukturalizovanému podniku umožnila konkurovat na trhu na základě jeho vlastních předností.“

(118)

Dosud společnost během restrukturalizace snížila svoje náklady o 19,5 milionu CYP a propustila více zaměstnanců, než předpokládal plán restrukturalizace. V plánu se počítalo se snížením počtu zaměstnanců o 385 (z 1800), přičemž možnosti opustit společnost nakonec využilo 414 osob. Toto významné snížení nákladové základny společně s dohodnutým snížením mezd zbývajících zaměstnanců, jakož i zlepšení produktivity a pracovních postupů umožní největší úspory a mělo by společnosti poskytnout potřebnou pružnost a přizpůsobivost při snaze o dosažení jejích cílů.

(119)

Komise se domnívá, že společnost Cyprus Airways by měla být schopna svou restrukturalizaci úspěšně dokončit ve stanovené časové lhůtě. Ačkoliv od poskytnutí podpory na záchranu uplynulo pouze 18 měsíců (květen roku 2005), výsledky společnosti jsou již o něco lepší, než se předpokládalo. Pokud jde o další zlepšení, měly by se zohlednit názory zaměstnanců na provádění nutné restrukturalizace. V případech tohoto typu je řízení restrukturalizace velmi důležité a doručené připomínky třetí strany svědčí o tom, že tomu tak je zejména v daném případě.

(120)

V souvislosti s dlouhodobým úvěrem ve výši 55 milionů CYP (96 milionů EUR), částečně zaručeným státem, kyperské orgány prokázaly, že tato částka bude během následujících let použita (společně s výnosy z prodeje společnosti Eurocypria) na splacení podpory na záchranu určené pro restrukturalizaci letecké společnosti. Navýšení kapitálu ve výši 14 milionů CYP naplánované na polovinu roku 2007 bude použito na snížení dlužné částky z úvěru. Plán restrukturalizace je úzce spojený s plánem na snížení nákladů tak, aby příjmy byly co nejvyšší. Postupem času mají být příjmy společnosti zvýšeny natolik, aby z nich mohla být bance splacena zbývající částka úvěru.

(121)

Komise musí také posoudit, zda předpoklady, na kterých je plán restrukturalizace založen, jsou za daných okolností přiměřené a zda předpovědi a odhady odpovídají tomu, co je požadováno v pokynech. Pokyny stanoví (bod 35), že „plán musí být se všemi souvisejícími podrobnostmi předložen Komisi a musí zejména zahrnovat průzkum trhu. Zlepšení životaschopnosti musí být především výsledkem interních opatření obsažených v plánu restrukturalizace; vnější faktory, jako jsou cenové výkyvy nebo změny poptávky, na něž podnik nemá velký vliv, mohou být vzaty v úvahu pouze, pokud jsou prognózy trhu obecně uznávány.“

(122)

V této souvislosti lze konstatovat, že se tato část plánu restrukturalizace vyvíjela tak, jak se předpokládalo. V tomto případě Komise s ohledem na intenzitu a rozvoj dopravy na trhu odkazuje na dvě nezávislé studie vypracované v souvislosti s hodnocením společnosti Eurocypria, neboť se týkají také vývoje kyperského leteckého trhu.

(123)

Podle plánu restrukturalizace se předpokládá, že kyperský letový provoz se v období let 2005–2010 bude v průměru zvyšovat o 3,5 % ročně, zatímco podle odhadů provedených pro společnost Cyprus Airways se provoz v období let 2005–2010 zvýší v průměru o 2,4 % ročně. Ve zprávě vypracované společností PwC se uvádí, že v období let 2006–2008 bude celkový růst letecké dopravy na Kypru podle předpovědi společnosti IATA (International Air Transport Association) na úrovni 4,3 %, což znamená, že předpoklady zohledněné v plánu restrukturalizace byly přiměřené. Proto se prognózy v plánu restrukturalizace ohledně výsledků společnosti Cyprus Airways zdají být věrohodné, s ohledem na další racionalizaci společnosti.

(124)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že společnost Cyprus Airways bude schopna v rozumné době dospět ke své finanční životaschopnosti, jak se předpokládá v obchodním plánu.

(125)

Pokyny také stanoví (bod 38 pokynů), že „s cílem co nejvíce omezit nepříznivý dopad na podmínky obchodování, aby sledované přínosy převážily zápory, je třeba přijmout kompenzační opatření. Jinak bude podpora považována za podporu ‚v rozporu se společným zájmem‘, a proto neslučitelnou se společným trhem.“

(126)

Dále se uvádí (bod 39), že „tato opatření mohou zahrnovat prodej aktiv, snížení kapacity nebo omezení přítomnosti na trhu a omezení vstupních překážek na dotčených trzích. Při posuzování vhodnosti kompenzačních opatření vezme Komise v úvahu strukturu trhu a podmínky hospodářské soutěže, aby bylo možné zajistit, že žádné takové opatření nepovede ke zhoršení struktury trhu …“

(127)

Komise proto musí restrukturalizaci přezkoumat a stanovit, zda v souvislosti se společností Cyprus Airways a skupinou Cyprus Airways byla přijata dostatečná opatření, aby se nepříznivý dopad podpory snížil na co nejnižší míru.

(128)

Na konci roku 2004 zahájila společnost tzv. „akční plán“ a začala tím, že snížila svou flotilu o dvě letadla, z nichž jedno bylo následně pronajato s posádkou společnosti Eurocypria, a vzdala se několika tras, které dříve provozovala, což byly lety do Varšavy, Budapešti a Kolomba.

(129)

V tomto rámci byl počet letadel letecké společnosti na konci roku 2004 snížen o jedno letadlo; v době zavádění plánu restrukturalizace provozovala společnost Cyprus Airways 10 letadel (2 A319, 6 A320-200 a 2 A330-200) a další letadlo A320-200 pronajala s posádkou společnosti Eurocypria, tento pronájem byl ukončen koncem letní sezóny roku 2006. Komise kromě toho poznamenává, že vyhlídky růstu letového provozu se pro období let 2005–2010 pohybují v průměru od 3,5 do 4,3 % za rok, zatímco odhady společnosti Cyprus airways předpovídají roční růst 2,4 %, což v daném období povede ke snížení podílu na trhu z 26,6 % na nejvíce 23,2 %. Komise může souhlasit s tím, že každé další snížení velikosti flotily nebo podílu na trhu by ohrozilo možnosti obnovy letecké společnosti, aniž by tím pro konkurenty vznikly jakékoliv významné tržní příležitosti.

(130)

Komise při zahájení řízení výslovně požádala o připomínky třetích stran zejména k tomuto bodu; žádné připomínky jí však nebyly doručeny.

(131)

Dále Komise zdůrazňuje, že pokyny (bod 55) stanoví, že „vzhledem k tomu, že je hospodářská a sociální soudržnost prioritním cílem Společenství…“, musí Komise při posuzování pomoci na restrukturalizaci v podporovaných oblastech vzít v úvahu potřeby regionálního rozvoje. Dále je uvedeno (bod 56), že v „podporovaných oblastech … mohou platit méně přísné podmínky, co se týče provádění kompenzačních opatření a výše příspěvku ze strany příjemce podpory“.

(132)

V této souvislosti je třeba připomenout, že pro období mezi 1. květnem 2004 a 31. prosincem 2006 (14) byl celý Kypr způsobilý k výjimce podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES. Pro období let 2007–2013 by k regionální investiční podpoře ve smyslu výjimky čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES ve výši podpory 15 % měly být způsobilé dva regiony, na které spadá celkem 50 % kyperského obyvatelstva. Kromě toho Kypr vykazuje řadu územních a z tohoto důvodu trvalých charakteristik, které mají dopad na jeho sociálně-ekonomický rozvoj. Jižní okrajová poloha Kypru má za následek přímé problémy v souvislosti s dosažitelností zbývajícího území Evropské unie, a v důsledku toho je země ve velké míře závislá na letecké a námořní dopravě, avšak zejména na letecké dopravě. To je velmi důležité, protože v případě Kypru je letecká doprava jediným životaschopným způsobem přepravy obchodních cestujících. Ze statistik Eurostatu pro rok 2003, v nichž je uveden stupeň závislosti národní ekonomiky na letecké dopravě, vyplývá, že Kypr je členský stát, který je nejvíce závislý na letecké dopravě (15).

(133)

V této souvislosti a s ohledem na zvláštnosti trhu letecké přepravy na Kypru a na základě toho, že společnost Cyprus Airways již snížila počet svých letadel a že bývalá dceřiná společnost Eurocypria nyní bude působit jako právně a finančně nezávislý podnik, který není ve vlastnictví a pod vedením společnosti Cyprus Airways, dospěla Komise k závěru, že kyperské orgány navrhly dostatečná kompenzační opatření pro řešení otázky narušení trhu, k nimž dojde v důsledku restrukturalizace.

(134)

Pokyny (bod 43) stanoví, že „výše a míra podpory se musí omezit na úplné minimum restrukturalizačních nákladů nutných k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje podniku, jeho akcionářů či společníků nebo obchodní skupiny, ke které náleží. Při posuzování tohoto aspektu bude vzata v úvahu jakákoli dříve poskytnutá podpora na záchranu“. Komise se domnívá, že tato podmínka je splněna.

(135)

Na jedné straně náklady na restrukturalizaci, jak již bylo uvedeno výše, činí 71,1 milionu CYP. Na druhé straně zahrnují příjmy použité na financování této restrukturalizace úvěr ve výši 55 milionů CYP (částečně zaručený státem), výnosy z prodeje společnosti Eurocypria ve výši 13,425 milionu CYP, plus přibližně 8,5 milionu CYP z dalších zdrojů, pocházejících především z odprodeje různých aktiv. Výnosy z plánovaného navýšení kapitálu by se k těmto opatřením neměly připočítávat, neboť budou v plném rozsahu použity ke splacení části úvěru ve výši 55 milionů CYP, takže nezvýší celkovou výši zdrojů použitých na restrukturalizaci, ale pouze nahradí jejich poměrnou část. Zdroje proto celkem činí přibližně 76,9 milionu CYP. Komise považuje tuto částku za přijatelnou a dospěla k závěru, že nejde o přebytek trvalých zdrojů v porovnání s odpovídajícími náklady, protože hlavní část zdrojů na restrukturalizaci tvoří úvěr, jenž bude společnost muset splatit ze svých vlastních zdrojů, a proto nepředstavuje trvalé financování. Na druhé straně se společnost musí vyrovnat s konečnými náklady na restrukturalizaci.

(136)

Komise navíc konstatuje, že závazek kyperských orgánů snížit část úvěru ve výši 55 milionů CYP, která bude pokryta zárukou vlády, představuje další omezení prvku státní podpory v porovnání s tím, co se původně předpokládalo.

(137)

Pokud jde o výši vlastního příspěvku, stanoví pokyny (bod 43), že „od příjemců podpory se očekává, že k plánu restrukturalizace přispějí významným dílem z vlastních zdrojů, včetně prodeje aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podniky, nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek. Toto přispění bude svědčit o tom, že jsou hospodářské subjekty přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti daného podniku. Takové přispění musí být skutečné, tj. opravdové, bez všech očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok, a musí být co nejvyšší.“ Pokyny dále uvádějí, jaká výše vlastního příspěvku by se obvykle považovala za přiměřenou; pro společnost velikosti Cyprus Airways by tento podíl představoval 50 %.

(138)

Komise stanovila, že náklady na restrukturalizaci budou činit přibližně 71,1 milionu CYP.

(139)

Částka, která by měla být považována za vlastní příspěvek, se bude skládat z: nejméně 4,2 milionu CYP, což odpovídá podílu na navýšení kapitálu ve výši 14 milionů CYP, který bude upsán soukromými investory; nejméně 10 milionů CYP z komerčního úvěru ve výši 55 milionů CYP, které si letecká společnost vypůjčí na trzích bez záruky nebo jiného zásahu státu; a také z 8,5 milionu CYP (jak je uvedeno v odstavci 53 výše) z výnosů z prodeje různých aktiv.

(140)

Kyperské orgány také tvrdí, že výnos z prodeje společnosti Eurocypria by měl být rovněž považován za vlastní příspěvek. Praxí Komise v tomto ohledu (16) je, že pokud se takový prodej uskuteční za skutečnou hodnotu aktiv (nezávisle na charakteru kupujícího), nepředstavuje to státní podporu pro podnik prodávající aktiva. Výnosy z prodeje těchto aktiv potom mohou být použity na financování restrukturalizace a měly by být považovány za zdroje vytvářející vlastní příspěvek. To znamená, že výnosy z prodeje společnosti Eurocypria ve výši 13,425 milionu CYP také musí být považovány za vlastní příspěvek. Tento závěr je v daném případě posílen závazkem kyperských orgánů a podmínkou stanovenou Komisí, že společnost Eurocypria bude považována za samostatný subjekt a bude společnosti Cyprus Airways reálně konkurovat.

(141)

Výsledkem je vlastní příspěvek v celkové výši nejméně 36,2 milionu CYP. To představuje 51 % nákladů na restrukturalizaci. Komise proto může vyvodit závěr, že požadavek na dostatečný příspěvek na náklady na restrukturalizaci byl v tomto případě splněn.

(142)

Komise dále zdůrazňuje, že náklady na restrukturalizaci jsou z převážné části pokryty úvěrem ve výši 55 milionů CYP, který, i když je částečně zaručen státem, bude společnost muset splatit ze svých vlastních výsledků, a nikoliv ze státní dotace ve výši 55 milionů CYP (17). Úsilí, které bude muset společnost vyvinout, aby postupem času pokryla náklady na svou vlastní restrukturalizaci, má stejný účinek jako financování restrukturalizace; jediný rozdíl spočívá v tom, že toto úsilí se díky komerčnímu úvěru zaručenému státem rozloží na několik let.

S ohledem na výše uvedené úvahy Komise

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpora na restrukturalizaci, kterou Kypr poskytl společnosti Cyprus Airways Public Ltd, se považuje za slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v článcích 2 až 5.

Článek 2

Kypr do dne 31. prosince 2007 předloží Komisi zprávu o pokroku a řízení plánu restrukturalizace.

Článek 3

1.   Kypr zajistí, aby společnosti Cyprus Airways Public Ltd a Eurocypria byly provozovány jako plně konkurenční společnosti a aby tomu tak bylo i v budoucnosti. Společnosti Cyprus Airways Public Ltd a Eurocypria se provozují jako samostatné právní subjekty. Společnost Cyprus Airways Public Ltd ani společnost Eurocypria nesmí nabýt akcie druhé společnosti a mezi oběma společnostmi nesmí být provedena žádná rovnocenná kapitálová operace, jako např. sloučení. Veškeré obchodní transakce mezi společnostmi Cyprus Airways Public Ltd a Eurocypria musí být prováděny na základě tržních podmínek.

2.   Odstavec 1 se použije, dokud:

a)

neskončí záruka na úvěr, který poskytl Kypr společnosti Cyprus Airways Public Ltd; nebo

b)

Kypr nebude mít přímou nebo nepřímou většinovou účast v obou společnostech a/nebo nepřestane kontrolovat kapitál obou společností.

Článek 4

Kypr zajistí, aby při navýšení kapitálu ve výši 14 milionů CYP (24,3 milionu EUR) ve společnosti Cyprus Airways Public Ltd, předpokládanému na polovinu roku 2007, byly dodrženy tyto podmínky:

a)

navýšení kapitálu se neuskuteční, dokud stanovená upisovatelská komerční banka nepodepíše formální bezvýhradný závazek upsat úspěšný výsledek operace, s výjimkou obvyklých podmínek případů vyšší moci, války, terorismu a jiných podobných případů;

b)

stát může upsat navýšení kapitálu nejvíce do výše 70 %,

c)

stát upíše nově vydané akcie na základě stejných práv, za stejných podmínek a za stejnou cenu jako soukromí investoři, aniž je dotčen navržený časový harmonogram úspěšného dokončení upisování bankou;

d)

operace nesmí být doprovázena žádnou vedlejší dohodou nebo implicitní dohodou, na jejímž základě by stát mohl zbavit banku jejích povinností, pokud by byla nabídka na rekapitalizaci upsána nedostatečně nebo pokud by byla bance poskytnuta zvláštní sleva z upisovací ceny.

Článek 5

Kypr Komisi předloží všechny zprávy a dokumenty, které se týkají účasti státu a banky, jakož i účasti soukromých akcionářů společnosti Cyprus Airways Public Ltd, a zejména konečné smlouvy s bankou a zprávy odůvodňující poplatky a konečnou cenu akcií v souvislosti s navýšením kapitálu.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určeno Kypru.

V Bruselu dne 7. března 2007

Za Komisi

Jacques BARROT

místopředseda Komise


(1)  Úř. věst. C 113, 13.5.2006, s. 2.

(2)  Viz poznámka pod čarou 1.

(3)  Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2.

(4)  Obchodní tajemství.

(5)  Auditované finanční výkazy.

(6)  M = provozní účty, dosud neauditované.

(7)  E = odhad.

(8)  Obchodní tajemství.

(9)  Úř. věst. C 71, 11.3.2003, s. 14 a násl.

(10)  Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002 ve věci C482/99 2002, Sb. rozh. I-4397, jakož i závěry generálního advokáta Geelhoeda ze dne 27. září 2001 ve sloučených případech C-328/99 a C-399/00, Itálie v. KomiseSIM 2 Multimedia SpA v. Komise.

(11)  Rozsudek ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise „Alfa Romeo“ (C-305/89) 1991 Sb. rozh. I-1603, bod 20.

(12)  Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2000 ve věci T-296/97, Alitalia v. Komise, 2000, Sb. rozh. II-3871, bod 81.

(13)  Věc T11/95 BP Chemicals Ltd v. Komise [1998] Sb. rozh. II-3235, odstavce 170 a 171.

(14)  Státní podpora CY 14/2003 – Kypr – Mapa regionální podpory pro období roků 2004–2006 (K(2004) 1757/1 ze dne 28.4.2004).

(15)  Na Kypru je podíl cestujících přepravovaných leteckou dopravou na jednoho obyvatele 8,50; zatímco pro EU-25 tato hodnota činí 1,30.

(16)  Rozhodnutí 2005/406/ES Komise ze dne 15. října 2003 o společnosti RTP (Úř. věst. L 142 ze dne 6.6.2005, p. 1) a rozhodnutí 2005/418/ES Komise ze dne 7. července 2004 o společnosti Alstom (Úř. věst. L 150 ze dne 10.6.2005, p. 24). (zejména body 125 a 215).

(17)  V této souvislosti viz rozhodnutí 2005/346/ES Komise ze dne 14. července 2004 o společnosti MobilCom (Úř. věst. L 116 ze dne 4.5.2005) (zejména bod 173).