2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/1

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/3

(1)

Ustanovení čl. 29 odst. 4 nařízení (ES) č. 318/2006 stanoví, že v hospodářských letech 2006/07, 2007/08 a 2008/09 se pozastavují dovozní cla pro doplňkové množství dovozu surového třtinového cukru pocházejícího ze zemí uvedených v příloze VI uvedeného nařízení, aby bylo zajištěno dostatečné zásobování rafinerií Společenství.

(2)

Uvedené doplňkové množství by mělo být vypočítáno v souladu s článkem 19 nařízení Komise (ES) č. 950/2006 ze dne 28. června 2006, kterým se pro hospodářské roky 2006/07, 2007/08 a 2008/09 stanoví prováděcí pravidla pro dovoz a rafinaci produktů v odvětví cukru v rámci některých celních kvót a preferenčních dohod (2), na základě úplné předpokládané bilance Společenství týkající se zásobování surovým cukrem. Pro hospodářský rok 2007/08 z bilance vyplývá potřeba dovézt takové doplňkové množství surového cukru, aby mohly být pokryty potřeby zásobování rafinerií Společenství.

(3)

Nařízení Komise (ES) č. 1545/2007 ze dne 20. prosince 2007, kterým se stanoví doplňkové množství surového třtinového cukru pocházejícího ze států AKT a z Indie pro zásobování rafinerií na období od 1. října 2007 do 30. září 2008 (3), stanovilo první doplňkové množství ve výši 80 000 tun pro pokrytí nejnaléhavějších potřeb zásobování pro první měsíce hospodářského roku 2007/08. V rámci dohod o hospodářském partnerství bude dodatečný přístup na trh s cukrem možný pouze pro hospodářský rok 2008/09. Dostatečné zásobování surovým cukrem k rafinaci pro rafinerie na hospodářský rok 2007/08 tedy závisí na dostupnosti doplňkových množství. Na zabezpečení této dodávky je vhodné na hospodářský rok 2007/08 otevřít doplňkové množství 120 000 tun doplňkového cukru.

(4)

Toto dostatečné zásobování rafinerií lze zajistit, pouze pokud se dodržují tradiční dohody o vývozu mezi zvýhodněnými zeměmi. Proto je zapotřebí mezi takovými zeměmi nebo mezi skupinou těchto zemí vyhotovit rozdělení. Pro Indii se otevírá množství 4 000 tun. Tím se doplňkové množství pro Indii pro hospodářský rok 2007/08 dostává do souladu s jejím podílem na celkovém doplňkovém množství v hospodářském roce 2006/07. Zbývající množství by měla být stanovena pro státy AKT, které se kolektivně zavázaly mezi sebou zavést postupy pro rozdělení množství tak, aby bylo zajištěno vhodné zásobování rafinérií.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

a)

116 000 tun vyjádřených jako bílý cukr, pocházejících ze států uvedených v příloze VI nařízení (ES) č. 318/2006 s výjimkou Indie;

b)

4 000 tun vyjádřených jako bílý cukr, pocházejících z Indie.

2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/5

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1214/2007 ze dne 20. září 2007, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (2), stanoví změny kombinované nomenklatury pro některé produkty z hovězího a telecího masa.

(2)

Nařízeními, kterými se v uplynulých letech měnila příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (3), byly rovněž zavedeny změny v kombinované nomenklatuře pro některé produkty z hovězího a telecího masa; ne všechny tyto úpravy jsou však zohledněny v těchto nařízeních upravujících společnou organizaci trhu s hovězím a telecím masem: nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (4); nařízení Komise (ES) č. 1731/2006 ze dne 23. listopadu 2006 o zvláštních prováděcích pravidlech pro vývozní náhrady v případě některých konzerv z hovězího a telecího masa (5) a nařízení Komise (ES) č. 545/2007 ze dne 16. května 2007 o otevření a správě celní kvóty pro dovoz zmrazeného hovězího masa určeného ke zpracování (od 1. července 2007 do 30. června 2008) (6).

(3)

Nařízení (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1731/2006 a (ES) č. 545/2007 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(4)

Změny stanovené tímto nařízením by měly být použitelné ode dne 1. ledna 2008, který je dnem vstupu nařízení (ES) č. 1214/2007 v platnost.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro hovězí a telecí maso,

1)

Písmeno a) tabulky se mění takto:

2)

Písmeno b) tabulky se mění takto:

2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/7

(1)

Komise obdržela dne 1. prosince 2004 stížnost ohledně domnělé podpory poskytnuté slovinskému dřevozpracujícímu podniku Novoles Lesna Industrija Straža d.d. („Novoles Straža“).

(2)

Stížnost se týkala finanční podpory, která byla dne 27. května 2004 poskytnuta společnosti Novoles Straža na základě usnesení vlády Republiky Slovinsko (dále jen „RS“) podle článku 21 Zákona o podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Toto opatření nebylo ohlášeno Komisi s odůvodněním, že ho Komise pro dohled nad státními podporami RS schválila dne 23. dubna 2004, tj. před vstupem země do EU. Protože však směrodatným měřítkem pro zjištění, kdy byla podpora přidělena, je právní akt, jímž se příslušný národní orgán zavazuje k přidělení státní podpory, zastávala Komise názor, že předmětná opatření znamenají novou podporu, která by proto měla být ohlášena na základě článku 88 Smlouvy o ES a posuzována na základě článku 87 Smlouvy o ES (2).

(3)

V dopisu ze dne 16. května 2006 informovala Komise Slovinsko o tom, že kvůli podpoře zahájí řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zainteresované strany, aby předložily své připomínky k podpoře/opatření.

(5)

Komise od zainteresovaných stran neobdržela žádné připomínky.

(6)

Slovinsko připomínky předložilo v dopisu ze dne 17. července 2006. V dopisech ze dne 11. října 2006 a ze dne 23. února 2007 byly vyžádány další informace, které byly předloženy dne 30. listopadu 2006 a dne 23. dubna 2007. Kromě toho se dne 28. června 2006 setkali zástupci útvarů Komise a slovinských orgánů.

(7)

Novoles Straža je výrobcem dřevěných polotovarů a nábytku. Společnost působí v lokalitě Straža ve Slovinsku, která se nachází v podporované oblasti ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES. Roku 2003 měla okolo 800 zaměstnanců a je jednou ze společností, které ve slovinském dřevozpracujícím a nábytkářském sektoru zaměstnávají nejvíce zaměstnanců.

(8)

Společnost má podíly ve dvou společnostech, Novoles-Primara, d.o.o (100 %) a Pohištvo Brežice, d.d. (93,7 %). Slovinsko uvedlo, že i tyto dvě společnosti jsou ve špatném finanční situaci. Ačkoli první z nich vytvořila v roce 2003 velmi malý zisk, druhá vykázala ztrátu.

(9)

Společnost je ve vlastnictví několika fyzických a právnických osob. Ty jsou však rozdrobeny do té míry, že žádná z osob nemá nad společností takovou kontrolu, aby se společnost dala pokládat za součást větší skupiny. Ve skutečnosti jsou největšími akcionáři zaměstnanci a bývalí zaměstnanci, které nespojuje žádná akcionářská dohoda a ovládají 22,3 % společnosti. Kromě toho ovládá několik pověřených investičních společností (PID) celkem 33,4 % společnosti. Komise však chápe, že tyto investiční fondy PID jsou pouze správcovskými orgány, které spravují podíly soukromých akcionářů. Toto vlastnictví akcií je následkem privatizace „společenského kapitálu“ ve Slovinsku, tj. konceptu, kdy podniky byly vlastnictvím všech. Změna vlastnictví společenského kapitálu probíhala vydáním vlastnických certifikátů občanům, kteří je mohli vyměnit za akcie. Investiční společnosti PID byly vytvořeny proto, aby byla občanům umožněna účast na této změně vlastnictví výměnou certifikátů za akcie. Slovinské orgány potvrdily, že PID nemá k dispozici prostředky, které by společnosti pomohly překlenout potíže.

(10)

Špatná finanční situace společnosti vyplývá z toho, že společnost přišla o velkou část svého registrovaného základního jmění, které činilo 1,262 miliardy SIT (okolo 5,3 milionů EUR (4)), v dubnu 2004 ale už jen 0,75 miliardy SIT. Hlavní finanční a hospodářské ukazatele, které vyplývají z rozvahy, výkazu zisků a ztrát a výkazu peněžních toků, jsou uvedeny v následující tabulce:

Tabulka 1

Finanční ukazatele společnosti Novoles Straža

(11)

Slovinské orgány vysvětlily, že ztráty společnosti jsou důsledkem zejména neuskutečnění jejího prodejního záměru, přičemž na druhé straně narůstají její finanční náklady. To je ilustrováno skutečností, že se míra zadluženosti společnosti neustále zvětšovala, což platilo i o průměrných zásobách.

(12)

V reakci na zahájení řízení slovinské orgány vysvětlily, že se i objem prodeje skutečně zmenšoval od roku 2000 do roku 2001 a od roku 2002 do roku 2003, zatímco zvýšení v roce 2002 bylo důsledkem výjimečných událostí, tj. některých stavebních prací v Chorvatsku (zařizování velkých hotelových komplexů), zavedení nového nábytkářského programu a vykázání příjmů dvou dceřiných společností, které se spojily s Novolesem dne 1. ledna 2003.

(13)

Slovinské orgány navíc Komisi předložily zdokumentované doklady o tom, že společnost nemohla získat dostatečné množství čerstvého kapitálu na kapitálových trzích. Zvláště banky zamítly žádost společnosti Novoles Straža o další prostředky kvůli její špatné úvěrové způsobilosti a nedostatečným garancím, které by mohly kompenzovat tuto špatnou bonitu. Dokonce ani státní garance ve výši 65 % požadované částky nepostačovala.

(14)

Aby společnost Novoles Straža překlenula své obtíže, předložila v dubnu roku 2004 ministerstvu hospodářství plán restrukturalizace z března roku 2004 na období 2004 až 2008.

(15)

V plánu je jako důvod nynějšího stavu uveden pokles hospodářského růstu na hlavních vývozních trzích (zvláště v Německu a USA), kde společnost prodávala 60 % své výroby. Kromě toho se snížila poptávka po polotovarech. Pokles příjmů dosáhl v roce 2003 vrcholu, protože společnost nebyla schopná hradit závazky z vlastních prostředků, čímž se dluhy a finanční břemena dále navýšily. Organizační struktura podniku navíc neumožnila realizovat výrobu, která by byla v souladu s poptávkou.

(16)

Pro překonání potíží byla navržena finanční restrukturalizace, která už byla mezitím uskutečněna a jejímž cílem byla přeměna hypotečně zajištěných krátkodobých půjček ve výši 1 669 940 776 SIT na dlouhodobé závazky za pomoci státní garance ve výši 1,1 miliardy SIT na některé půjčky, které byly z 65 % hypotečně zajištěny, zatímco zbývající refinancování ve výši 569 940 776 SIT bylo financováno bez státní podpory, přičemž hypoteční podíl činil více než 100 % nominální hodnoty.

(17)

Společnost Novoles Straža navíc hodlá změnit své zaměření, a sice:

(18)

Toto přeorientování bude navíc doprovázeno technologickou restrukturalizací s cílem dosáhnout efektivnější výroby z hlediska nákladů a technologické vybavení přizpůsobit výrobě podle poptávky i podle ekologických standardů. Předpokládají se investice ve výši 1 455 milionů SIT (6,06 milionu EUR), které budou určeny zejména na opatření na zvýšení produktivity, zlepšení pracovních podmínek, lepší využití materiálu, šetření energiemi a plnění ekologických standardů. Slovinské orgány Komisi předložily seznam investic, který je tvořen opatřeními, jako je modernizace střediska překližek, zavedení počítačově řízeného procesu sušení, modernizace výroby ve středisku nových výrobků, oprava energetického systému a zavedení nového informačního systému. Slovinské orgány uvedly určité zpoždění při realizaci některých klíčových investic, jako je výroba ve středisku nových výrobků nebo oprava energetického systému, a to z důvodu nedostatku prostředků (tyto investice by měly být financovány převážně vlastními prostředky).

(19)

Cílem personální restrukturalizace bude snížení počtu zaměstnanců o 96 osob, pro ostatní zaměstnance pak společnost zajistí speciální a obecná školení. Náklady ve výši 537 milionů SIT budou zčásti kryty subvencí ve výši 283 milionů SIT (1,2 milionu EUR).

(20)

Slovinsko představilo pětileté projekce hospodaření, které dokazují, že plán restrukturalizace by společnosti Novoles Straža umožnil opětovné dosažení rentability.

(21)

Slovinské orgány poskytly Komisi údaje, jimiž zdůvodňují prognózy prodeje. V projekcích je nejprve počítáno s přibližně 10procentním růstem prodeje na západoevropských trzích od roku 2005 do roku 2007 a přibližně 20procentním růstem prodeje na východoevropských trzích (5). Dále je zohledněna změna zaměření z výroby polotovarů na finální výrobky (59 % finálních výrobků místo 46 %).

(22)

Na základě těchto prognóz a dále předpokladů vedoucích zaměstnanců v marketingu, které jsou založeny na informacích získaných na obchodních veletrzích, od zástupců a přímo od kupujících, vytvořila společnost Novoles Straža prodejní plán na období 2004 až 2008.

(23)

Na základě realistických předpokladů se v období 2003–2008 předpokládá roční nárůst prodeje v tuzemsku od 3,6 do 5,7 procent a v zahraničí od 6,5 do 8,4 procent. Restrukturalizací by se tak v roce 2008 mělo dosáhnout 11,7procentní provozní marže. Zisk z obchodní činnosti se v porovnání s vlastním kapitálem v roce 2008 zvýší na 12,6 %.

(24)

Přehled financování nákladů na restrukturalizaci je uveden v tabulce níže:

Tabulka 2

Náklady na restrukturalizaci a financování

(25)

Společnost obdržela státní podporu v celkové hodnotě 1 583 milionů SIT (6,6 milionu EUR), jak se však ukazuje, došlo k tomu až na konci roku 2004 a nikoliv v polovině roku 2004, jak bylo plánováno.

(26)

Hlavní podpora je poskytnuta formou státní garance na čtyři půjčky v celkové hodnotě 1,3 miliardy SIT, které společnosti Novoles Straža umožní restrukturalizaci stávajícího dluhu. Termín splátky je sedm let, včetně dvouletého moratoria. Úroková míra tedy činí 4,5 %, včetně jednorázové platby za uzavření a vedení úvěrové transakce ve výši 0,1 %. Garance pokryjí 100 % půjček a budou dodatečně zajištěny hypotékou ve výši minimálně 65 %.

(27)

Slovinsko navrhlo, aby se 2 385 milionů SIT nákladů na restrukturalizaci financovalo z vlastních prostředků společnosti. Komise však zastává názor, že by bylo vhodné přidat dalších 569 milionů SIT ze soukromého financování půjček (ve výši 8,5 %). Část vlastních prostředků by mohla přinést odinvestování (1 323 milionů SIT, tj. 30,5 %) a amortizace (29,76 %). Ohledně odprodeje prostředků poskytly slovinské orgány Komisi podrobný seznam desinvestic. Přibližně 300 milionů SIT bylo realizováno už v roce 2005 a na rok 2006 byly plánovány (a částečně uskutečněny) další desinvestice za přibližně 600 milionů a na období 2007 až 2008 za 450 milionů.

(28)

Novoles Straža vyrábí tyto výrobky, u nichž je tržní podíl v rámci EU-25 následující:

Tabulka 3

Tržní podíly

(29)

Slovinské orgány opravily údaje uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení a prohlašují, že společnost Novoles Straža v roce 2004 sice skutečně získala výhodné půjčky, avšak pouze z veřejných a soukromých zdrojů na ekologické účely ve výši 115,2 milionů SIT (0,48 milionu EUR), u nichž měla čistá protihodnota nevratných prostředků činit 14,9 milionů SIT (62 000 EUR). Tato podpora byla přidělena v rámci režimu „Spolufinancování ekologických investic“ a schválena v únoru 2004.

(30)

Slovinsko dále oznámilo, že společnost v roce 1999 obdržela pouze 18,1 milionu SIT (75 000 EUR) podpory na úrokové subvence, 11,5 milionů SIT (48 000 EUR) na podporu zaměstnanosti, 3,6 milionu SIT (15 000 EUR) na podporu výzkumu a vývoje a 1,1 milionu SIT (4 600 EUR) na podporu vývozu.

(31)

První podpora, uvedená v předchozím odstavci, která byla původně pokládána za podporu na restrukturalizaci, byla pouze opatřením na úrokové subvence vzhledem k tomu, že úrokové sazby byly ve Slovinsku ve srovnání s úrokovými sazbami v zahraničí poměrně vysoké. Jednou z podmínek, aby podniky mohly využít tohoto programu, bylo zařazení podniku do bonitní třídy A, B, C nebo D a dále absence konkurzního řízení. Společnost předložila osvědčení, že v tomto období byla zařazena do bonitní třídy A/B.

(32)

Komise ve svém dopise ze dne 16. května 2006 vyjádřila názor, že předmětná opatření představují novou podporu, kterou je nutné oznámit na základě článku 88 Smlouvy o ES a posuzovat ji podle článku 87 Smlouvy o ES. Pro tento účel Komise znovu zdůraznila, že směrodatným měřítkem je právní akt, jímž se příslušný národní orgán zavazuje ke schválení podpory, což se stalo v květnu 2004.

(33)

Komise navíc vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpory se společným trhem, a zejména se směrnicemi Společenství o podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích z roku 1999 (10) na základě níže uvedeného:

(34)

Slovinsko trvá na tom, že státní podpora byla společnosti Novoles Straža přidělena před vstupem Slovinska do Evropské unie, protože ekonomická exponovanost státu byla známa ještě před vstupem.

(35)

Za druhé, Slovinsko se bránilo pochybnostem Evropské komise ohledně toho, zda společnost Novoles Straža patří do větší obchodní skupiny, vysvětlilo specifika vlastnické struktury ve Slovinsku, která jsou uvedena výše, a uvedlo reálné údaje o procentuálním zastoupení akcionářů.

(36)

Za třetí, Slovinsko předložilo důkazy, že společnost Novoles Straža je „podnik v obtížích“, a důkladněji vysvětlilo všeobecný trend finančních potíží, jimž byla společnost vystavena od roku 1999 (dokazují je růst zásob a dluhu a také pokles prodeje, ačkoliv díky několika výjimečným událostem došlo v roce 2002 k jeho růstu) a které dosáhly vrcholu v roce 2004, kdy společnost nemohla získat financování zvenčí.

(37)

Za čtvrté, slovinské orgány poskytly údaje, které dokazují, že strategie společnosti Novoles Straža je založena na tržních analýzách a prognózách, které potvrzují poměrně vysoký prodej nábytku.

(38)

Za páté, ohledně kompenzačních opatření Slovinsko předložilo studii trhu, z níž vyplývá, že tržní podíl společnosti Novoles Straža na trhu EU-25 v oblasti příslušných výrobků je velmi malý. Slovinské orgány dále upozorňují, že se společnost Novoles Straža nachází v podporované oblasti ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(39)

A nakonec, co se týče státní podpory přijaté v minulosti, opravilo Slovinsko některé administrativní chyby v souvislosti s přijatými částkami a zejména ujistilo Komisi, že podpora, která byla původně označena za podporu na restrukturalizaci, nebyla přidělena za účelem záchrany a restrukturalizace, jak je definováno ve směrnicích.

(40)

V souladu s článkem 87 Smlouvy o ES podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, vyjma případů, kdy je lze zdůvodnit na základě čl. 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o ES.

(41)

Komise konstatuje, že podpora ze státních prostředků je poskytnuta jednotlivému podniku. To platí jasně o přímé podpoře, ale také o garancích, zejména pokud je podnik v potížích a garance je poskytnuta na 100 % půjčky (11). Garance ve skutečnosti umožnila společnosti získat větší půjčku, než na jakou by dosáhla bez této garance.

(42)

Protože se s výrobky ze dřeva mezi Slovinskem a jinými členskými zeměmi obchoduje, mohlo by toto opatření zlepšit postavení příjemce podpory ve srovnání s jeho konkurenty ve Slovinsku a EU, což znamená, že podpora narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými zeměmi. Komise proto zastává názor, že nynější opatření ve prospěch společnosti Novoles Straža představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(43)

Slovinské orgány nejprve pochybovaly o kompetentnosti Komise pro posouzení podpory na základě článků 87 a 88 Smlouvy o ES, a to vzhledem ke skutečnosti, že podpora byla přidělena před vstupem do EU. Komise v usnesení o zahájení řízení zdůvodnila, že rozhodujícím kritériem, jímž se zjišťuje, zda byla podpora realizována před vstupem nebo po něm, je právní akt, jímž se příslušné národní orgány zavazují, že podporu schvalují (12). Absence takového usnesení před vstupem znamená novou podporu, a to i pokud byla exponovanost státní podpory známa již předtím.

(44)

Komise trvá na svém původním závěru, že právní akt, jímž se příslušné národní orgány zavázaly podporu poskytnout, nezačal platit před vstupem do EU. Příslušné slovinské předpisy stanoví, že se podpora přiděluje usnesením vlády na návrh příslušného ministerstva. Předběžná usnesení meziresortních odborných výborů a příslušného ministerstva jsou sice nutná pro přidělení podpory, nepostačují však na její schválení. Konečné rozhodnutí přijímá vláda. V tomto případě bylo usnesení vlády vydáno dne 27. května 2004, avšak Slovinsko vstoupilo do Evropské unie dne 1. května 2004. Proto opatření znamenají novou podporu a musí být oznámena na základě článku 88 Smlouvy o ES a posouzena na základě článku 87 Smlouvy o ES.

(45)

Vzhledem k tomu, že příslušná podpora představuje podporu na restrukturalizaci, je slučitelná se společným trhem, pouze pokud splňuje kritéria pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích („pokyny“) (13).

(46)

Komise přijala na základě připomínek Slovinska a údajů, které shromáždila během svého šetření, následující závěry k bodům, kvůli nimž bylo zahájeno formální řízení.

(47)

Vzhledem k údajům, které Slovinsko předložilo, přijímá Komise stanovisko, že hospodaření podniku popsané v bodech 24 až 27 naznačuje, že podnik byl v době, kdy byla příslušná podpora přidělena, skutečně v obtížích. Komise konstatuje zejména, že tyto potíže byly součástí trendu v období 2000–2004 a nejednalo se pouze o výjimečnou událost v roce 2003. Slovinské orgány navíc předložily dostatečné důkazy o tom, že společnost by v roce 2004 nemohla sama refinancovat své krátkodobé závazky. Toto není v rozporu se skutečností, že se společnosti podařilo získat určité refinancování bez podpory, neboť se jednalo o důsledek vysokého zajištění, které by společnost na celou částku refinancování nebyla schopna poskytnout.

(48)

Komise bere v potaz také vysvětlení Slovinska ohledně povahy vlastnické struktury společnosti Novoles Straža. Vzhledem k pasivní povaze a skromným kapitálovým prostředkům institucionálních vlastníků společnosti Novoles Straža a rozdrobenosti zbývající vlastnické struktury společnosti Komise akceptuje, že společnost nutné prostředky nemohla získat od svých akcionářů. Ze stejného důvodu a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žádný jednotlivý vlastník nedrží více než 22 % akciového kapitálu společnosti Novoles Straža, přijímá Komise dále stanovisko, že společnost Novoles Straža není součástí větší obchodní skupiny.

(49)

Komise v souladu s výše uvedeným akceptuje, že společnost Novoles Straža byla způsobilá pro podporu na restrukturalizaci.

(50)

Komise v usnesení o zahájení řízení uvedla, že není zřejmé, jak by měl plán restrukturalizace společnosti Novoles Straža umožnit opětovné dosažení dlouhodobé rentability. To se týkalo zejména pětiletých finančních prognóz rozvoje společnosti pod vlivem restrukturalizačních opatření. Komise upozornila, že Slovinsko nepředložilo údaje, které Komise potřebuje pro posouzení prognóz ohledně pravděpodobného hospodaření společnosti podle plánu restrukturalizace.

(51)

Během řízení předložilo Slovinsko doplňující údaje, uvedené ve 21. a 22. bodu odůvodnění. Tyto údaje dostatečně objasňují východiska prognóz. Komise pozoruje, že prognózy vývoje prodeje společnosti Novoles Straža jsou snad příliš optimistické vzhledem k tomu, že daný sektor byl v letech 2005 a 2006 konfrontován se silnou konkurencí z Dálného východu, což způsobilo přebytek nabídky a tlak na snížení cen. Není však zřejmé, zda byl tento údaj znám už na začátku roku 2004. Kromě toho sama Komise v roce 2006 konstatovala: „výroba a spotřeba překližek za několik posledních let výrazně vzrostla, přičemž v některých třídách vzniká velice silný vývozní trh“ (14). Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela žádné rozporuplné údaje, které by zpochybnily prognózy podniku nebo její vlastní, není důvod o nich polemizovat. Proto Komise zastává názor, že prognózy se zdají být věrohodné. Pochybnosti Komise byly v tomto směru tudíž do značné míry odstraněny.

(52)

Komise v usnesení o zahájení řízení dále konstatovala, že plán restrukturalizace obsahuje několik interních opatření, která by v případě jejich realizace pravděpodobně přispěla k obratu v situaci podniku. Komise získala během šetření informace, že společnost dosud neprovedla všechna plánovaná restrukturalizační opatření. Slovinské orgány uvedly, že se tak stalo mimo jiné v důsledku opožděného přidělení státní podpory, ale také v důsledku horších hospodářských výsledků, než bylo očekáváno. Komise v této souvislosti pozoruje, že plán restrukturalizace předpokládal financování technické restrukturalizace zejména z vlastních prostředků. Avšak tento nedostatek nebyl předem zjevný a je možné jej dokonce omluvit, protože státní podpora by měla být skutečně co možná nejnižší, zvláště u členského státu, který se k takovému plánu zavázal (15) krátce před vstupem do EU. Komise proto tento nedostatek nebude v tomto zvláštním případě pokládat za dostatečný důvod pro to, aby pochybovala o existenci uskutečnitelného plánu restrukturalizace. Komise však upozorňuje, že schválení podpory je podmíněno úplnou realizací plánu restrukturalizace (bod 43) a bude sledováno (bod 46).

(53)

Komise proto očekává, že Slovinsko v souladu s bodem 46 pokynů předloží nejméně dvě zprávy o sledování společnosti, jednu o roce 2007, na konci ledna 2008 a jednu o roce 2008 na konci ledna 2009, s podrobnými údaji o finančním hospodaření společnosti a o provedených investicích. Komise chce upozornit, že pokud společnost neprovede veškeré investice podle plánu restrukturalizace, může být povinna vrátit část státní podpory, i kdyby se jí podařilo obnovit životaschopnost (16).

(54)

Podpora je dále omezena na nutné minimum. Zejména pochybnosti Komise ohledně zajištění významného vlastního příspěvku byly odstraněny. Podle bodu 40 pokynů musí být podpora omezena na minimum nutné pro obnovení životaschopnosti podniku, zároveň se však očekává, že příjemci podpory významnou měrou přispějí k plánu restrukturalizace z vlastních zdrojů.

(55)

Vysvětlivky slovinských orgánů k vlastnímu příspěvku jsou, jak je uvedeno ve 27. bodě odůvodnění, dostatečně podrobné na to, aby umožnily Komisi ověřit, zda společnost provedla nebo zda v období 2005–2008 provede větší množství desinvestic ve výši 30,5 % nákladů restrukturalizace. Komise navíc konstatovala, že společnost Novoles Straža získala financování zvenčí bez podpory ve výši 8,5 %.

(56)

Na druhé straně Komise znovu zdůrazňuje, že amortizaci nemůže akceptovat jako vlastní příspěvek, jelikož společnosti nezajišťuje disponibilní prostředky, a navíc je společnost závislá na budoucím hospodaření, které je výsledkem zajištěné státní podpory (17).

(57)

Komise proto může konstatovat celkový vlastní příspěvek ve výši 39 %, který lze pokládat za významný v souladu s pokyny z roku 1999 (18).

(58)

Podpora byla navíc omezena na minimum nutné pro obnovení životaschopnosti, a to vzhledem k tomu, že pokrývá převážně přímou potřebu refinancování splatných krátkodobých půjček, a společnosti tak nezajišťuje nadbytečnou likviditu.

(59)

V souladu s body 35 a 36 pokynů je nutné přijmout opatření, která co nejvíce sníží škodlivý vliv státní podpory na postavení konkurentů. Tato kompenzační opatření podle bodu 36 však nejsou nutná, je-li předmětný tržní podíl příjemce podpory zanedbatelný. Proto v těchto případech nejsou kompenzační opatření podmínkou pro to, aby byla státní podpora slučitelná se společným trhem.

(60)

Komise nepopírá tvrzení slovinských orgánů, že společnost Novoles Straža je aktivní v několika výrobních oblastech, a to na trhu s překližkami, židlemi a jiným nábytkem. V souvislosti s překližkami Komise konstatuje, že v případě sjednocení „průzkum trhu do značné míry potvrdil, že různé typy dřevěných desek, jako jsou překližky, dřevovláknité desky, surové dřevotřískové desky a zušlechtěné dřevotřískové desky, dekorativní lamináty (HPL/CPL) a prvky z dřevěných desek pro nábytek a stavební průmysl, patří do odlišných výrobních oblastí (19).“

(61)

Pro definování referenčního trhu Slovinsko předložilo Komisi studii trhu, která přibližuje tržní podíly na referenčním trhu výrobků v EU-25. Komise má v této souvislosti jen málo důvodů pro námitky vůči předpokladu z poznámky 20 v pokynech, že předmětným trhem je trh EHP. Komise upozorňuje, že v minulosti provedla několik průzkumů trhu v evropském dřevozpracujícím průmyslu (zvláště ohledně dřevotřískových desek) v případě fúze (20) a došla k závěru, že referenční trh je širší než národní trh a že se jedná přinejmenším o přeshraniční regionální trh. To potvrdily významné přeshraniční obchodní toky. Existence podobných obchodních toků i v případě překližek je zřejmá z údajů, které předložilo Slovinsko, jak potvrzují interní odborníci Komise (i vývoz prodeje společnosti Novoles Straža v rámci Společenství ve výši 60 % totiž představuje většinu jejího obratu). Navíc se zjistilo, že přeshraniční regionální trh se týká vzdálenosti přibližně 1 000 km, přičemž vzdálenost se liší podle přidané hodnoty výrobků, tzn. že vzdálenosti, ve kterých se obchodovalo se zušlechtěnými výrobky, byly dokonce větší než vzdálenosti obchodování s nezušlechtěnými výrobky. Protože překližky už mají vyšší jakost a vyvážejí se hlavně dýhované překližky, jsou přepravní náklady méně významné než u dřevotřískových desek (a ještě méně významné pro židle a další nábytek z překližky). Vzhledem k uvedeným skutečnostem zastává Komise názor, že není-li referenčním trhem pro výrobky, které vyrábí společnost Novoles Straža, celý EHP nebo EU-25, pak je jím alespoň značná část EU-25.

(62)

Vzhledem k tomu, že tržní podíl společnosti Novoles Straža na trhu EU-25 v žádném případě nepřesahuje 0,13 % a v zásadě by se neměl zvýšit víc než dvojnásobně, i pokud by se zeměpisný trh zmenšil o polovinu, zastává Komise názor, že tržní podíl je stále ještě značně pod 1 %, což lze v souvislosti s faktem, že trh zahrnuje velký počet malých a středních výrobců, pokládat za zanedbatelný podíl (21). Z tohoto důvodu nejsou kompenzační opatření pro zajištění slučitelnosti státní podpory se společným trhem potřebná.

(63)

Slovinsko Komisi poskytlo dostatečné údaje o všech dalších podporách, které společnost obdržela a umožňují patřičné vyhodnocení zásady jediného poskytnutí podpory. V souladu s touto zásadou uvedenou v bodě 48 pokynů a bodech následujících nemůže Komise schválit podporu na restrukturalizaci společnosti, která už dříve podporu na restrukturalizaci obdržela. Komise zastává názor, že podle této zásady musí zohledňovat veškeré podpory na restrukturalizaci, které byly přiděleny v období 10 let před hodnocenou podporou, a to bez ohledu na to, zda byla první státní podpora přidělena před vstupem členského státu, který podporu poskytuje, do EU.

(64)

Komise nejprve konstatuje, že společnost v minulosti neobdržela žádnou podporu na restrukturalizaci. Pochybnosti Komise související s podporou, která byla poskytnuta v roce 1999 ve výši 18,1 milionu SIT (75 000 EUR) na úrokové subvence, a sice že by se mohlo jednat o podporu na restrukturalizaci, byly odstraněny, neboť společnost byla v dané době hodnocena bonitní třídou A/B. Proto není možné mít za to, že by byla společnost v potížích, avšak podporu nelze pokládat za podporu na restrukturalizaci, která by mohla znamenat porušení podmínky jediného poskytnutí podpory.

(65)

Komise navíc konstatuje opravu administrativní chyby slovinských orgánů v dříve předložených údajích, které Komise shrnula v rozhodnutí o zahájení řízení, což znamená, že veškerá podpora uvedená v rozhodnutí o zahájení řízení, je jako taková de minimis  (22). Slovinské orgány navíc vysvětlily, že veškerá tato podpora byla přidělena před vstupem do EU k jiným účelům a ne jako podpora na restrukturalizaci. Protože Komisi nepřísluší posuzovat podporu a protože ani skutečnost, že společnost byla v potížích, neznamená, že by tato podpora představovala podporu na restrukturalizaci v souladu s pokyny z roku 1999 (23), žádná z těchto podpor přidělených v minulosti se nedotýká podmínky jediného poskytnutí podpory.

(66)

Komise vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že příslušná podpora představuje podporu na restrukturalizaci, která splňuje podmínky platných pokynů, tj. pokynů o záchraně a restrukturalizaci z roku 1999. Proto Komise konstatuje, že ačkoliv Slovinsko poskytlo podporu na restrukturalizaci společnosti Novoles Straža nezákonně a porušilo čl. 88 odst. 3 Smlouvy, je státní podpora slučitelná se společným trhem,

2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/16

(1)

Komise obdržela dne 1. prosince 2004 stížnost ohledně domnělé podpory poskytnuté slovinskému dřevozpracujícímu podniku Javor Pivka Lesna Industrija d.d. („Javor Pivka“).

(2)

Stížnost se týkala finanční podpory, která byla dne 27. května 2004 poskytnuta podniku Javor Pivka na základě usnesení vlády Republiky Slovinsko (dále jen „RS“) podle článku 21 Zákona o podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Navíc se ukázalo, že toto opatření nebylo oznámeno Komisi s odůvodněním, že ho slovinská meziresortní odborná komise pro státní podporu schválila dne 23. dubna 2004, tj. před vstupem do EU. Protože však směrodatným měřítkem pro zjištění, kdy byla podpora přidělena, je právní akt, jímž se příslušný národní orgán zavazuje k přidělení státní podpory, zastávala Komise názor, že předmětné opatření znamená novou podporu, která by proto měla být oznámena na základě článku 88 Smlouvy o ES a posuzována na základě článku 87 Smlouvy o ES (2).

(3)

V dopisu ze dne 16. května 2006 informovala Komise Slovinsko o tom, že kvůli podpoře zahájí řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zainteresované strany, aby předložily své připomínky k podpoře.

(5)

Komise od zainteresovaných stran neobdržela žádné připomínky.

(6)

Slovinsko připomínky předložilo v dopisu ze dne 17. července 2006. V dopisu ze dne 23. února 2007 (č.j. D/50797) byly vyžádány další informace, které byly předloženy dne 23. dubna 2007. Kromě toho se dne 28. června 2006 setkali zástupci útvarů Komise a slovinských orgánů.

(7)

Javor Pivka vyrábí dřevěné polotovary a nábytek. Společnost působí v oblasti Pivka ve Slovinsku, v podporované oblasti ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES. Roku 2003 měla okolo 800 zaměstnanců. Společnost je stoprocentním vlastníkem čtyř dceřiných společností.

(8)

Společnost je v držení zhruba 1 264 akcionářů, z toho 9 investičních společností nebo jiných právnických osob drží 60 % majetku a zbývajících 40 % je rozděleno mezi 1 255 akcionářů, z nichž nikdo nedrží podíl vyšší než jednoprocentní (4).

(9)

V letech před přidělením podpory se společnost Javor Pivka potýkala s finančními problémy. Hlavní finanční a obchodní ukazatele jsou uvedeny v následující tabulce:

Tabulka 1

Finanční ukazatele společnosti Javor Pivka

(10)

Aby společnost Javor Pivka překlenula své obtíže, předložila v dubnu roku 2004 ministerstvu hospodářství plán restrukturalizace pro období 2004–2008.

(11)

Společnost uvedla, že její potíže jsou důsledkem nedostatečné konkurenceschopnosti způsobené levným dovozem od výrobců v rozvojových zemích na její tradiční vývozní trhy (zejména Německo a USA). Společnost Javor Pivka konstatovala, že pro dosažení konkurenceschopnosti a obnovení životaschopnosti musí technologickou modernizací a snížením nákladů zvýšit produktivitu a přeorientovat se na trhy, které přinášejí vyšší zisk, a proniknout na nové zeměpisné trhy.

(12)

Program restrukturalizace předpokládal pro tento účel následující opatření:

(13)

Technologická restrukturalizace: Znamená úplnou modernizaci zastaralého vybavení a výrobních programů. Cílem nebylo zvýšit kapacitu, nýbrž zvýšit produktivitu a vyhovět poptávce zákazníků zavedením nových výrobků a ekologickými standardy výroby. Nová výrobní zařízení by společnosti umožnila přeorientovat se z polotovarů na zboží s vysokou mírou zpracování s vyšší přidanou hodnotou (zejména v programu překližek). 50 % nákladů na tuto část restrukturalizace by mělo být pokryto bankovními úvěry jištěnými státní garancí a zbylých 50 % z vlastních prostředků společnosti Javor Pivka.

(14)

Personální restrukturalizace: Tato část záměru předpokládá snížení počtu zaměstnanců přibližně o 100 zaměstnanců (tito mají právo na odstupné) a rekvalifikaci zbývajících 700 zaměstnanců na nové požadavky programu restrukturalizace.

(15)

Kontrola obchodní strategie: Dalším prvkem plánu restrukturalizace bylo přizpůsobit se změnám v poptávce a konkurenci na starých trzích společnosti zaplněním mezer na trzích s větší výnosností a vstupem na nové trhy (Rusko – zejména nábytek – a jihovýchodní Evropa). Co se týče výrobků, chtěla se společnost přeorientovat na dokonalejší překližky, speciální překližky pro stavební průmysl a v nábytkářském odvětví na speciální židle pro nemocnice, domovy důchodců a další podobné objekty.

(16)

Reorganizace struktur společnosti: Aby bylo znovu dosaženo rentability, je nutná také reorganizace společnosti (např. sloučení dceřiných společností a zlepšení kontroly nákladů centralizací prodeje, nákupu a financí). Náklady na tato opatření by se měla krýt plně z vlastních zdrojů společnosti Javor Pivka.

(17)

Finanční restrukturalizace: Z důvodu nedostatečné likvidity se kumulovaly závazky a finanční břemena. Cílem finanční restrukturalizace bylo upravit zdroje financování společnosti a jejích splátkových kalendářů, aby bylo dosaženo její průběžné a dlouhodobé platební způsobilosti. Pozornost byla zaměřena na přeprogramování dluhu, snížení úrokových sazeb, prodloužení splátkových termínů a dosažení moratoria na splátku dlužné částky.

(18)

Přehled financování nákladů na restrukturalizaci je uveden níže v tabulce (6):

Tabulka 2

Náklady na restrukturalizaci a financování

(19)

Hlavním prvkem podpory ze státních zdrojů jsou státní garance na půjčky ve výši 1 100 000 000 SIT na financování technologické restrukturalizace společnosti Javor Pivka. Pro zajištění těchto garancí převzaly slovinské orgány hypotéku na majetek ve vlastnictví společnosti Javor Pivka ve výši, která odpovídá částce, jež je kryta garancemi, tj. 1 100 000 000 SIT (rámcově 4 584 000 EUR).

(20)

Kromě toho byla přidělena subvence ve výši 382 250 000 SIT (zhruba 1 592 000 EUR) na pokrytí nákladů na personální restrukturalizaci. Tato podpora bude pokrývat odstupné pro nadbytečné pracovníky a náklady na rekvalifikaci ostatních zaměstnanců.

(21)

Slovinsko navrhlo, aby společnost Javor Pivka přispěla na restrukturalizaci částkou 2 119 650 000 SIT (rámcově 8 832 000 EUR), tj. 53,7 % celkových nákladů.

(22)

Javor Pivka vyrábí tyto výrobky, u nichž její tržní podíl na úrovni EU činí (hodnoty se vztahují k roku 2003 a čísla KN se týkají kombinované nomenklatury):

(23)

Celkový tržní podíl společnosti Javor Pivka s jejím výrobním programem na trhu EU-25 činil v roce 2003 0,21 %.

(24)

Jak je uvedeno výše, slovinské orgány neoznámily opatření přijatá ve prospěch společnosti Javor Pivka. Ve svém dopise ze dne 16. května 2006 o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES Komise podrobně vysvětlila, proč by měla předmětná opatření představovat novou podporu, kterou je nutné ohlásit na základě článku 88 Smlouvy o ES a posuzovat ji podle článku 87 Smlouvy o ES.

(25)

Komise navíc vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpory se společným trhem a zejména s pokyny Společenství o podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích z roku 1999 (7) („pokyny“) na základě níže uvedeného:

(26)

Během formálního řízení podalo Slovinsko následující připomínky.

(27)

Slovinsko trvalo na tom, aby bylo usnesení o poskytnutí podpory, které bylo pro Slovinsko závazné, přijato na základě kladného stanoviska meziresortní odborné komise. Jelikož usnesení bylo přijato dne 6. dubna 2004, tj. před vstupem Slovinska do Evropské unie, a protože podpora po vstupu už neplatila, zastávalo Slovinsko názor, že se jedná o podporu poskytnutou před vstupem do EU, na niž se nevztahuje ustanovení článku 87 a čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES.

(28)

Slovinsko předložilo mimo jiné hospodářské ukazatele uvedené výše v tabulce 1 a jimi argumentovalo, že společnost Javor Pivka vykazovala více rysů společnosti v obtížích a že se nejednalo pouze o výjimečnou událost v roce 2003, nýbrž o trend, který bylo možné pozorovat v období čtyř let (2000–2003).

(29)

Slovinsko v souvislosti s tím upozornilo, že se společnosti Javor Pivka v tomto období nepodařilo zvýšit čisté příjmy z prodeje. Výsledky hospodaření byly v celém období záporné, s výjimkou roku 2000, avšak ztráty se v období 2001–2003 zvyšovaly. Kumulovaná ztráta v roce 2003 dosáhla téměř poloviny základního jmění společnosti. Výnosy z prodeje, kapitálu a peněžních prostředků byly záporné a po celé období 2001–2003 se zhoršovaly. Volný peněžní tok z obchodní činnosti se v tomto období snížil a v roce 2003 byl záporný. Tyto negativní trendy dosáhly vrcholu, a proto společnosti Javor Pivka hrozil v roce 2003 konkurz.

(30)

Slovinsko vysvětlilo vlastnickou strukturu společnosti Javor Pivka s ohledem na specifika privatizačního modelu, který Slovinsko použilo po pádu komunistického režimu. Slovinsko použilo zvláštní model, podle něhož neměl kapitál společností zjistitelné vlastníky, a to soukromé ani veřejné, nýbrž se jednalo o „společenský kapitál“, který patřil veškerému obyvatelstvu. Privatizační proces s cílem přeměny tohoto abstraktního konceptu na jasnější vlastnické struktury probíhal pomocí vlastnických certifikátů, které byly rozděleny občanům. Tyto certifikáty bylo možné vyměnit za akcie dříve „společenských“ podniků.

(31)

V tomto procesu sehrály významnou roli takzvané pověřené investiční společnosti (známé pod zkratkou „PID“) a správcovské společnosti („DZU“), které byly založeny proto, aby soukromým investorům umožnily investování jejich certifikátů. Společnosti PID tyto certifikáty poté proměnily na akcie v různých privatizovaných podnicích a jednotliví investoři získali náhradou podíly v PID a nepřímo i v privatizovaných společnostech (PID fungoval zhruba jako investiční fond).

(32)

Společnosti PID však neměly volné prostředky, s nimiž by mohly disponovat (měnou jejich investic byly certifikáty), ani odborné znalosti a zkušenosti, aby se mohly aktivně podílet na řízení podniků. Proto byly pasivními vlastníky, kteří se na řízení podniků v jejich vlastnictví podíleli minimálně nebo vůbec.

(33)

Takoví pasivní investoři představují velkou část vlastnické struktury společnosti Javor Pivka (přibližně 44 % akciového kapitálu). Nemají čerstvý kapitál, který by mohli do podniku investovat. Při vytváření programu restrukturalizace byli ke spolupráci na refinancování vyzváni všichni institucionální vlastníci, avšak žádný z nich nezareagoval. Dalších 40 % akciového kapitálu je rozděleno mezi 1 255 drobných akcionářů, což znamená, že nejméně 80 % vlastnické struktury společnosti Javor Pivka není aktivně spravováno.

(34)

V této souvislosti Slovinsko vysvětlilo, že prognózy hospodaření společnosti Javor Pivka podle plánu restrukturalizace a obnovení její životaschopnosti byly založeny na tržních analýzách, které byly zahrnuty do plánu restrukturalizace, na prognózách prodeje v různých segmentech společnosti a na průzkumu trhu.

(35)

Slovinsko jako důkaz spolehlivosti těchto prognóz předložilo další doplňující údaje. Uvedlo zejména zdroje dat, na nichž byly předpoklady založeny, a předložilo očekávání ohledně prodeje v období 2004–2006, rozdělené podle jednotlivých druhů zboží v rámci výrobního programu společnosti.

(36)

V této souvislosti Slovinsko obhajovalo stanovisko, že nejsou zapotřebí žádná kompenzační opatření, jelikož vzhledem k zanedbatelnému tržnímu podílu společnosti Javor Pivka nedochází k neoprávněnému narušení hospodářské soutěže. Slovinsko navíc prokázalo, že je zapotřebí prověřit potřebu kompenzačních opatření s ohledem na skutečnost, že společnost Javor Pivka působí v podporované oblasti za účelem regionálního rozvoje ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES (viz bod 54 pokynů).

(37)

Slovinsko uvedlo zdroje vlastních příspěvků poskytnutých společnosti Javor Pivka, které jsou uvedeny v tabulce v bodě 18 tohoto rozhodnutí. Zdroje těchto prostředků jsou následující: odinvestování majetku (finančního i nemovitostního) by mělo zajistit 958 427 170 SIT. Dalších 900 000 000 SIT by mělo plynout z bankovních půjček, získaných za tržních podmínek, bez podpory. Zbytek by měl být zajištěn „amortizací“ majetku (v období 2004–2006 podle očekávání v celkové částce 1 111 786 000 SIT).

(38)

Slovinsko nakonec v této souvislosti informovalo Komisi, že společnost Javor Pivka obdržela státní podporu na energetické úspory. Podpora byla přidělena v rámci programu podpory obnovitelných zdrojů energie, účinného využívání energie a kombinované výroby tepla a elektřiny. Podpora byla přidělena dne 1. září 2003 a vyplacena dne 19. února 2004. Tento údaj byl náležitě zdokumentován.

(39)

V souladu s článkem 87 Smlouvy o ES podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem vyjma případů, kdy ji lze zdůvodnit na základě čl. 87 odst. 2 nebo 3 Smlouvy o ES.

(40)

Komise konstatuje, že podpora ze státních prostředků je poskytnuta jednotlivému podniku. Je splněno také kritérium dávání přednosti jednotlivému podniku. V souvislosti s podporou poskytnutou formou subvence, je zvýhodnění příjemce zřejmé. U garance je zvýhodnění snad méně patrné, neboť společnost Javor Pivka výměnou za garanci poskytla zajištění formou hypotéky. Slovinské orgány však souhlasily s tím, že garance bude zajištěna hypotékou v poměru 1:1 (hodnota hypotéky se rovnala výši garance). Komerční poskytovatelé půjček by totiž za půjčku požadovali hypotéční podíl, který by činil nejméně 2,5:1. Společnost Javor Pivka by v této době nemohla poskytnout dostatečnou hypotéku na zajištění téhož úvěru v komerčních podmínkách. Hypotéka, která byla poskytnuta za účelem garance, představovala ve skutečnosti celý tehdejší podíl břemeny nezatíženého majetku společnosti Javor Pivka. Garance, kterou zajistily slovinské orgány, tak zlepšila postavení společnosti Javor Pivka, protože společnosti umožnila získat vyšší půjčku, než jakou by jinak mohla získat ze zajištění, které byla schopna poskytnout.

(41)

Protože se s výrobky ze zpracovaného dřeva a nábytkem mezi Slovinskem a jinými členskými zeměmi obchoduje, mohlo by toto opatření zlepšit postavení příjemce podpory ve srovnání s jeho konkurenty ve Slovinsku a EU, což znamená, že by podpora mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchodování mezi členskými zeměmi.

(42)

Komise proto zastává názor, že garance a subvence skutečně představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(43)

Slovinské orgány nejprve pochybovaly o kompetentnosti Komise pro posouzení podpory na základě článků 87 a 88 Smlouvy o ES, a to vzhledem ke skutečnosti, že podpora byla poskytnuta před vstupem do EU. Jak Komise objasnila v rozhodnutí o zahájení řízení, je rozhodujícím kritériem, jímž se zjišťuje, zda byla podpora realizována před vstupem nebo po něm, právní akt, jímž se příslušné národní orgány zavazují, že podporu schvalují (8). Absence takového rozhodnutí před vstupem znamená novou podporu, a to i pokud byla exponovanost státu známa již předtím.

(44)

V hodnoceném případě dochází Komise k závěru, že právní akt, jímž se příslušné národní orgány zavázaly, že podporu schválí, nezačal platit před vstupem do EU. Příslušné slovinské předpisy stanoví, že se podpora přiděluje usnesením vlády na návrh příslušného ministerstva. Předběžná usnesení meziresortního odborného výboru a příslušného ministerstva jsou sice nutná pro přidělení podpory, nepostačují však na její schválení. Konečné rozhodnutí přijímá vláda. V tomto případě bylo usnesení vlády vydáno dne 27. května 2004, avšak Slovinsko vstoupilo do Evropské unie dne 1. května 2004. Proto opatření znamenají novou podporu a měla být oznámena na základě článku 88 Smlouvy o ES a posouzena na základě článku 87 Smlouvy o ES.

(45)

Vzhledem k tomu, že příslušná podpora představuje podporu na restrukturalizaci, je slučitelná se společným trhem, pouze pokud splňuje kritéria pokynů.

(46)

Komise přijala na základě připomínek Slovinska a údajů, které shromáždila během svého šetření, následující závěry k bodům, kvůli nimž bylo zahájeno formální řízení.

(47)

Vzhledem k údajům, které Slovinsko předložilo, přijímá Komise stanovisko, že hospodaření společnosti Javor Pivka, popsané výše v odstavci 2.1, naznačuje, že podnik byl v době, kdy byla příslušná podpora poskytnuta, skutečně v obtížích. Komise konstatuje zejména, že společnosti Javor Pivka narůstala ztráta, snižoval se obrat a klesal peněžní tok. Komise dále konstatuje, že tyto potíže byly součástí trendu v letech 2000–2004 a nejednalo se pouze o výjimečnou událost v roce 2003.

(48)

Komise bere v potaz také vysvětlení Slovinska ohledně povahy vlastnické struktury společnosti Javor Pivka. Vzhledem k pasivní povaze a skromným kapitálovým prostředkům institucionálních vlastníků společnosti Javor Pivka a rozdrobenosti zbývající vlastnické struktury společnosti Komise akceptuje, že společnost nutné prostředky nemohla získat od svých akcionářů. Ze stejného důvodu a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žádný jednotlivý vlastník nedrží více než 15 % akciového kapitálu společnosti Javor Pivka, přijímá Komise dále stanovisko, že společnost Javor Pivka není součástí větší obchodní skupiny.

(49)

Komise v souladu s výše uvedeným akceptuje, že společnost Javor Pivka měla právo na podporu za účelem restrukturalizace.

(50)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že není zřejmé, jak by měl plán restrukturalizace společnosti Javor Pivka umožnit obnovení životaschonpnosti. To se týkalo zejména pětileté prognózy rozvoje společnosti pod vlivem restrukturalizačních opatření. Komise upozornila, že Slovinsko nepředložilo údaje, které Komise potřebuje pro posouzení prognóz ohledně pravděpodobného hospodaření společnosti Javor Pivka podle plánu restrukturalizace.

(51)

Během řízení předložilo Slovinsko doplňující údaje, uvedené výše v odstavci 4.3. Tyto údaje patřičně objasňují východiska prognózy. Komise zjišťuje, že prognózy vývoje prodeje společnosti Javor Pivka jsou snad příliš optimistické vzhledem k tomu, že daný sektor byl v letech 2005 a 2006 výrazně konfrontován se silnou konkurencí z Dálného východu, což způsobilo přebytek nabídky a tlak na snížení cen. Není však zřejmé, zda byl tento údaj znám už na začátku roku 2004. Kromě toho sama Komise v roce 2006 konstatovala: „výroba a spotřeba překližek za několik posledních let výrazně vzrostla, přičemž v některých třídách vzniká velice silný vývozní trh“ (9). Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela žádné rozporuplné údaje, na jejichž základě by mohla zapochybovat o prognózách podniků a svých vlastních prognózách, nemá Komise ani odůvodněný podnět k tomu, aby je odmítla. Proto Komise zastává názor, že prognózy z roku 2004 se zdají být pravděpodobné, a proto byly v tomto směru pochybnosti Komise eliminovány.

(52)

V souladu s body 35 a 36 směrnic je nutné přijmout opatření, která co nejvíce sníží nepříznivé účinky státní podpory na postavení konkurentů. Tato kompenzační opatření však nejsou nutná, je-li předmětný tržní podíl příjemce podpory zanedbatelný. Proto v těchto případech nejsou kompenzační opatření podmínkou pro to, aby byla státní podpora slučitelná se společným trhem.

(53)

Komise konstatuje, že společnost Javor Pivka je v souladu s údaji, které poskytly slovinské orgány, aktivní v několika výrobních oblastech (překližky, bednicí desky, dýhy a nábytek, viz 22. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). V souvislosti s překližkami Komise nejprve konstatuje, že v případě sjednocení „průzkum trhu do značné míry potvrdil, že různé typy dřevěných desek, jako jsou překližky, dřevovláknité desky, surové dřevotřískové desky a zušlechtěné dřevotřískové desky, dekorativní lamináty (HPL/CPL) a prvky z dřevěných desek pro nábytek a stavební průmysl, patří do odlišných výrobních oblastí (10).“

(54)

Pro definování referenčního trhu Slovinsko předložilo Komisi studii trhu, která přibližuje tržní podíly na referenčním trhu výrobků v EU-25. Komise má v této souvislosti jen málo důvodů pro námitky vůči předpokladu bodu 20 v pokynech, že předmětným trhem je trh EHP. Komise upozorňuje, že v minulosti provedla několik tržních průzkumů v evropském dřevozpracujícím průmyslu (zvláště ohledně dřevotřískových desek) v případě sjednocení (11) a došla k závěru, že referenční trh je širší než národní trh a že se jedná přinejmenším o přeshraniční regionální trh. To potvrdily významné přeshraniční obchodní toky. Existence podobných obchodních toků i v případě překližek je zřejmá z údajů, které předložilo Slovinsko, jak potvrzují interní odborníci Komise (to navíc dodatečně potvrzuje skutečnost, že vývoz v rámci Společenství činí z hlediska obratu společnosti Javor Pivka 55 %). Navíc se zjistilo, že přeshraniční regionální trh se týká vzdálenosti přibližně 1 000 km, přičemž vzdálenost se liší podle přidané hodnoty výrobků, tzn. že vzdálenosti, ve kterých se obchodovalo se zušlechtěnými výrobky, byly dokonce větší než vzdálenosti obchodování s nezušlechtěnými výrobky. Protože překližky už mají vyšší jakost a vyvážejí se hlavně překližky, jsou přepravní náklady méně významné než u dřevotřískových desek (a ještě méně významné pro židle a další nábytek z překližky). Vzhledem k uvedeným skutečnostem zastává Komise názor, že není-li referenčním trhem pro výrobky, které vyrábí společnost Javor Pivka, celý EHP nebo EU-25, pak je jím alespoň značná část EU-25.

(55)

Vzhledem k tomu, že – jak je uvedeno výše v odstavci 2.4 – tržní podíl společnosti Javor Pivka na trhu EU-25 činí 0,21 % (rok 2003) pro její celý výrobní program a že by se tento podíl v zásadě neměl zvýšit víc než dvojnásobně, i pokud by se zeměpisný trh zmenšil o polovinu, zastává Komise názor, že tržní podíl je stále ještě značně pod 1 %, což lze v souvislosti s faktem, že trh zahrnuje velký počet malých a středních výrobců, pokládat za zanedbatelný podíl (12). Z tohoto důvodu a také proto, že toto ustanovení vychází z pokynů z roku 1999, nejsou kompenzační opatření pro zajištění slučitelnosti státní podpory se společným trhem potřebná.

(56)

V souladu s bodem 40 pokynů je nutné podporu omezit na nezbytné minimum, aby byla umožněna restrukturalizace, a očekává se, že příjemci podpory významně přispějí k plánu restrukturalizace z vlastních zdrojů, „také prodejem prostředků, které nemají zásadní význam pro přežití podniku, nebo z vnějších zdrojů čerpaných v tržních podmínkách“.

(57)

Vlastní příspěvek společnosti Javor Pivka k restrukturalizaci je uveden výše v odstavci 4.5. Nejprve je nutné zmínit, že Komise nemůže akceptovat amortizaci jako ryze vlastní příspěvek (13), jelikož společnosti nezajišťuje disponibilní prostředky, a navíc je společnost závislá na budoucím hospodaření, které je výsledkem zajištěné státní podpory (14). Případné prostředky z tohoto zdroje proto nelze zohlednit při výpočtu vlastního příspěvku společnosti Javor Pivka.

(58)

Na druhé straně se však ukazuje, že prostředky, které společnost Javor Pivka prodala, nemají zásadní význam pro její přežití, a proto příjmy z tohoto prodeje představují platný vlastní příspěvek. Totéž platí pro prostředky získané bankovními úvěry v tržních podmínkách bez podpory. Prostředky z těchto zdrojů činí celkem 2 119 650 000 SIT a Komise je pokládá za vlastní příspěvek společnosti Javor Pivka k restrukturalizaci.

(59)

Vlastní příspěvek představuje 45,5 % celkových nákladů na restrukturalizaci, což lze podle pokynů pokládat za významný příspěvek (15). Zdá se, že podpora je stejně tak omezena na minimum, jelikož je omezena na zajištění dalších prostředků nutných pro technologickou a personální restrukturalizaci, společnosti však nezajišťuje nadbytečnou likviditu.

(60)

V souladu se zásadou jediného poskytnutí podpory stanovenou v bodech 48–51 směrnic, nemůže Komise schválit podporu na restrukturalizaci společnosti, která už dříve podporu na restrukturalizaci obdržela. Komise zastává názor, že podle této zásady musí zohledňovat veškeré podpory na restrukturalizaci, které byly poskytnuty v období 10 let před hodnocenou podporou, a to bez ohledu na to, zda byla první státní podpora přidělena před vstupem členského státu, který podporu poskytuje, do EU. Státní podpora, která není určena na restrukturalizaci, přitom nehraje roli.

(61)

Slovinsko prokázalo, že účelem této podpory bylo iniciování energetických úspor z ekologických důvodů. Komise nemá žádný důvod, aby o tomto údaji pochybovala. Komise proto akceptuje, že tato podpora nebyla poskytnuta za účelem restrukturalizace, a proto se na ni nevztahuje zásada jednorázové podpory.

(62)

Během šetření se ukázalo, že při plnění plánu restrukturalizace došlo k prodlení a že některé kroky technologické restrukturalizace nebyly provedeny podle plánů. Nezdá se však, že by tyto problémy byly v plánu restrukturalizace zřejmé v době schválení podpory, a proto na základě této skutečnosti není možné vyslovit pochybnosti o tom, zda bude na základě plánu možné obnovit životaschopnost společnosti Javor Pivka. Komise však upozorňuje, že schválení podpory je podmíněno plnou realizací plánu restrukturalizace (bod 43 pokynů) a bude dále sledováno (bod 45 pokynů).

(63)

Komise proto očekává, že Slovinsko v souladu s bodem 46 pokynů předloží nejméně dvě zprávy o sledování společnosti, jednu o roce 2007 na konci ledna 2008 a jednu o roce 2008 na konci ledna 2009, s podrobnými údaji o finančním hospodaření společnosti a o provedených investicích. Komise zdůrazňuje, že pokud společnost neprovede veškeré investice podle plánu restrukturalizace, může být povinna vrátit část státní podpory, i kdyby se jí podařilo dosáhnout opětovné rentability (16).

(64)

Komise vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že příslušná podpora představuje podporu na restrukturalizaci, která splňuje podmínky platných pokynů, tj. pokynů o záchraně a restrukturalizaci z roku 1999. Proto Komise konstatuje, že ačkoliv Slovinsko poskytlo podporu na restrukturalizaci společnosti Javor Pivka nezákonně a porušilo čl. 88 odst. 3 Smlouvy, je státní podpora slučitelná se společným trhem,

2.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 29/24

(1)

Dopisem ze dne 24. června 1996 (1) oznámila Komise italským orgánům své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 (dříve čl. 93 odst. 2) Smlouvy o ES ve věci protiprávního režimu podpor, který správní oblast Sardinie zřídila ve prospěch lodních společností, jež hodlají stavět, nakupovat, přestavovat, jinak upravovat nebo opravovat plavidla (dále jen „původní režim podpor“).

(2)

Po zahájení řízení zaslala italská vláda Komisi své připomínky dopisem ze dne 31. října 1996 (GŘ VII – Doprava A/23443). Orgány správní oblasti Sardinie zaslaly své připomínky dopisem ze dne 11. října 1996 (GŘ VII – Doprava A/21870) a ze dne 22. ledna 1997. Ve stanovené lhůtě jeden měsíc od data zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení nepředložil žádný členský stát nebo třetí strana své připomínky. Je však třeba zmínit, že některé třetí strany zaslaly své připomínky po uplynutí lhůty na vyjádření.

(3)

Dne 21. října 1997 přijala Komise rozhodnutí č. 98/95/ES, které stanoví, že dotčený režim podpor je neslučitelný se společným trhem (2). Dne 12. listopadu 1997 (SG (97) D/9375) bylo toto rozhodnutí sděleno italským orgánům.

(4)

Dopisem ze dne 14. listopadu 1997 sdělila Komise italským orgánům své rozhodnutí zahájit v souladu s čl. 88 odst. 2 (dříve čl. 93 odst. 2) Smlouvy o ES řízení ve věci zákona správní oblasti Sardinie č. 9 ze dne 15. února 1996, kterým se mění původní režim podpor zřízený ve prospěch lodních společností (3). Italské orgány zaslaly své připomínky dopisy ze dne 16. ledna 1998 (GŘ VII – Doprava A/1221) a ze dne 23. prosince 1997 (GŘ VII – Doprava A/144). Ve stanovené lhůtě jeden měsíc od data zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení nepředložil žádný členský stát nebo třetí strana své připomínky.

(5)

Rozsudkem ze dne 19. října 2000 ve spojených věcech C-15/98 a C-105/99, Italská republika a Sardegna Lines – Servizi Marittimi della Sardegna S.p.A. v. Komise Evropských společenství  (4), zrušil Soudní dvůr Evropských společenství rozhodnutí č. 98/95/CE s tím, že neexistuje dostatek důvodů k domněnce, že dochází k narušování obchodu mezi členskými státy.

(6)

Dopisem ze dne 23. listopadu 2006 (D 2006 224962) požádala Komise italské orgány o zaslání informací, které následně obdržela elektronickou poštou dne 8. března 2007 (TREN A/26193).

(7)

V roce 1993 obdržela Komise stížnost na režim podpor, který správní oblast Sardinie provádí ve prospěch lodních společností, jež hodlají stavět, nakupovat, přestavovat nebo opravovat plavidla. Jednalo se především o podporu ve formě výhodně poskytnutých zálohových plateb a finančního leasingu, která byla poskytována nejdříve pouze podnikům, jež mají sídlo a rejstříkový přístav na území správní oblasti Sardinie a jsou jejím daňovým rezidentem.

(8)

Dotčený režim podpor byl zaveden zákonem správní oblasti Sardinie č. 20 ze dne 15. května 1951 (dále jen „zákon č. 20/1951“), který byl pozměněn zákonem č. 15 ze dne 11. července 1954 (dále jen „zákon č. 15/1954“) a zákonem č. 11 ze dne 4. června 1988 (dále jen „zákon č. 11/1988“). Zákon č. 20/1951 ve znění zákona č. 15/1954 stanovil zřízení fondu na poskytování zálohových plateb lodním společnostem, jež hodlají stavět, nakupovat, přestavovat nebo opravovat plavidla. Tyto zálohové platby mohly být poskytovány pouze podnikům, které mají sídlo a rejstříkový přístav na území správní oblasti Sardinie a jsou jejím daňovým rezidentem.

(9)

Zálohové platby na stavbu, přestavbu a opravu lodí nemohly převýšit 20 % investičních nákladů, pokud již žadatel na tyto práce obdržel podporu poskytovanou v rámci tehdy platných vnitrostátních právních předpisů. V případě, že v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebyla poskytnuta žádná podpora, mohly zálohy dosáhnout až 60 % investičních nákladů.

(10)

Pokud již podnik obdržel podporu poskytovanou podle vnitrostátních právních předpisů, mohla roční částka úroků, provizí a jiných výdajů spojených se zálohovými platbami dosáhnout v souladu se zákonem č. 20/1951 nejvýše 4,5 % výše samotné zálohové platby, v ostatních případech nesměly tyto výdaje přesáhnout 3,5 % (průměrné snížení úroků o 10–12 procentních bodů). Jistina měla být splacena nejvýše ve 12 ročních splátkách, počínaje třetím rokem po zprovoznění plavidla, kterého se zálohová platba týkala.

(11)

Články 99 a 100 zákona č. 11/1988 režim podpor podstatně změnily, ovšem tyto změny nebyly oznámeny Komisi. Změněný režim podpor proto představoval neoznámenou podporu.

(12)

K podmínkám pro poskytnutí podpor stanoveným zákonem č. 20/1951 přibyly tyto podmínky:

(13)

Ustanovením zákona č. 11/1988 byla stanovena možnost, že sardské orgány mohou poskytnout příspěvek na poplatky za finanční leasing v případech, kdy by lodní společnosti využily tohoto finančního nástroje jako alternativy k zálohovým platbám. Tento příspěvek je roven rozdílu mezi úroky skutečně dlužnými z půjčky, na něž se vztahují referenční tržní sazby pro italské lodní společnosti, a úroky dlužnými z půjčky o stejné jistině při použití 5 % sazby (rozdíl, který představuje průměrné snížení úrokové sazby přibližně o deset procentních bodů).

(14)

Po vypršení leasingové smlouvy může nájemce zakoupit loď, na kterou byl poskytnut příspěvek, složením 1 % nákupní ceny. Podle italských orgánů (dopis ze dne 5. června 1988 a odpověď ze dne 1. července 1998) nebyla dosud v souladu se zákonem č. 11/1988 podepsána žádná smlouva o finančním leasingu.

(15)

Podle informací, které má k dispozici Komise, byly po vstupu původního režimu podpor v platnost poskytnuty zálohové platby v celkové výši 12 697 450 000 ITL (cca 6,5 milionu EUR). O posledním financování se mělo rozhodnout v prosinci roku 1991.

(16)

Ve svém posledním dopise ze dne 8. března 2007 italské orgány tvrdí, že dotace poskytnuté na základě zákona z roku 1998 se týkaly nákupu lodí o výtlaku mezi 24 a 138 tun brt. Taková plavidla by pak byla určena především k pobřežní námořní dopravě, a to na trhu, který v té době nebyl vystaven hospodářské soutěži.

(17)

Při zahájení řízení dne 24. června 1996 vyjádřila Komise na základě informací, které měla k dispozici, vážné pochybnosti o slučitelnosti podpory se společným trhem. Uvedla tyto důvody:

(18)

Aby byl zákon č. 20/1951 slučitelný s právními předpisy Společenství a s právními předpisy platnými v dané oblasti, orgány správní oblasti Sardinie pozměnily režim ustanoveními zákona č. 9 ze dne 15. února 1996 (dále jen „zákon č. 9/1996“). Původní režim podpor byl změněn takto:

(19)

Ve svém rozhodnutí ze dne 14. listopadu 1997 Komise vzala v úvahu, že oznámený režim podpory již neobsahoval podmínky v rozporu s právem usazování, přesto však vyjádřila vážné pochybnosti o slučitelnosti provedených změn se společným trhem. Komise uvedla tyto důvody:

(20)

V rozhodnutí č. 98/95/ES se Komise nevyjádřila ke změnám vykonaným v původním režimu podpor, původní režim však označila za státní podporu, a to z těchto důvodů: „a) cílové podniky jsou zproštěny finanční zátěže, kterou by za běžných podmínek nesly (tržní úroková sazba a ostatní dodatečné výdaje spojené s půjčkou a finančním leasingem); b) tyto výdaje jsou hrazeny ze státních prostředků (především orgány správní oblasti Sardinie); c) podpora je selektivní (týká se výlučně lodních společností); d) podpora ovlivňuje obchod mezi členskými státy.“

(21)

Pokud jde o bod d), v rozhodnutí o zahájení řízení bylo zdůrazněno, že „přes 90 % zboží z členských států bylo dopraveno na Sardinii po moři a stejným způsobem bylo dopraveno více než 90 % sardského zboží určeného členským státům. Dále bylo zdůrazněno, že 65 % turistické dopravy (přeprava osob a vozidel) mezi členskými státy a Sardinií je obstaráváno lodními společnostmi.“ Komise dále podotýká, že italské orgány tyto údaje ani označení režimu za státní podporu ve smyslu čl. 92 odst. 1 ve svých připomínkách nezpochybnily.

(22)

S ohledem na výše uvedené Komise dospěla k závěru, že:

Komise proto nařídila, aby Itálie požádala příjemce o navrácení podpory protiprávně poskytnuté v rámci režimu podpor z roku 1988 (článek 2).

(23)

Soudní dvůr Evropských společenství rozsudkem ze dne 19. října 2000 ve spojených věcech C-15/98 a C-105/99, Italská republika a Sardegna Lines – Servizi Marittimi della Sardegna S.p.A. v. Komise Evropských společenství  (7), zrušil rozhodnutí č. 98/95/CE s tím, že neexistuje dostatek důvodů k domněnce, že došlo k narušení obchodu mezi členskými státy.

(24)

Soudní dvůr konstatoval, že Komise pouze prohlásila, že podpora je selektivní a týká se výhradně lodní dopravy na Sardinii, že přeprava zboží mezi pevninou a Sardinií se z více než 90 % uskutečňuje po moři a že turistická doprava (převoz osob a vozidel) je z 65 % obstarávána lodními společnostmi, ale neposkytla žádné podklady týkající se hospodářské soutěže mezi lodními společnosti na Sardinii a společnostmi z jiných členských států. Soudní dvůr se domnívá, že Komise nevzala v úvahu skutečnost, že až do dne 1. ledna 1999 byla kabotáž na ostrovy ve Středozemním moři vyloučena z liberalizace služeb lodní dopravy v členských státech.

(25)

Podle Soudního dvora Komise sice konstatovala, že režim podpor určený sardským lodním společnostem porušuje základní princip svobody usazování a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, přesto však tyto skutečnosti nepoužila, aby dokázala, že došlo k narušení ochodu mezi členskými státy.

(26)

Rozsudkem ze dne 19. října 2000 bylo rozhodnuto o novém otevření formálního přezkumného řízení, které bylo poprvé zahájeno na základě rozhodnutí ze dne 24. června 1996. Nyní musí Komise přijmout nové konečné rozhodnutí.

(27)

Nové rozhodnutí nahradí rozhodnutí č. 98/95/ES zrušené rozsudkem Soudního dvora. Dále se Komise musí vyjádřit ke změně režimu podpor uskutečněné zákonem č. 9/1996, která je předmětem formálního přezkumného řízení zahájeného dne 14. listopadu 1997. V minulosti Komise rozhodla, že se každým režimem bude zabývat zvlášť, v současném rozhodnutí však musí přistoupit ke společnému přezkoumání režimů, aby mohla posoudit jejich celkový dopad.

(28)

V rámci řízení C 23/96 informovaly italské orgány Komisi dopisem ze dne 31. října 1996 o změnách, které uskutečnily v původním režimu podpor, aby jej, dle vlastního mínění, uvedly do souladu s právními předpisy Společenství. Hlavní změnou bylo přijetí regionálního zákona č. 9/1996, kterým se rušila ustanovení, jež vedla k diskriminaci na základě státní příslušnosti, a ustanovení, jež porušovala zásady svobody usazování. Dále italské orgány Komisi sdělily, že zavedly kontrolní mechanismus, který zabrání dvojímu poskytnutí podpory (celostátními a regionálními orgány).

(29)

Dopisy ze dne 11. října 1996 a ze dne 22. ledna 1997 orgány správní oblasti Sardinie zdůvodňovaly nezbytnost opatření přijatých na základě změn vyplývajících ze zákona č. 9/1996 také obtížnou hospodářskou situací na Sardinii, která je regionem zařazeným v „cíli I“.

(30)

Co se týče připomínek předložených v rámci řízení C 71/97, italské orgány poukazovaly především na skutečnost, že nemohly znát právní předpis Společenství, na který se odvolává Komise ve svém rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení. Nařízení Rady (ES) č. 3094/95 (8) ve znění nařízení Rady (ES) č. 1904/96, stejně jako pokyny Společenství ve věci státních podpor pro námořní dopravu z roku 1997, bylo totiž zveřejněno až po přijetí zákona č. 9/1996.

(31)

Dále Itálie zdůraznila, že opatření vycházející ze zákona č. 9/1996 nebyla ještě provedena a nebyl přijat žádný finanční závazek vůči třetí straně. Itálie dále tvrdí, že uvedená opatření mají vyvážit neexistenci úspor z rozsahu v odvětví nákladní a osobní námořní dopravy v ostrovních oblastech, jako je Sardinie.

(32)

Na závěr italské orgány prohlásily, že jsou ochotny změnit znění zákona a dodržovat veškeré platné právní předpisy Společenství.

(33)

Komise soudí, že italské orgány porušily oznamovací povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES (dříve čl. 93 odst. 3), neboť neoznámily dotčený režim podpor ve prospěch sardských podniků, které stavějí, nakupují, přestavují, jinak upravují nebo opravují plavidla. Přestože byl tedy režim zaveden před vstupem Smlouvy v platnost, zákon č. 11/1988 podstatně pozměnil režim podpor zavedený na základě zákonů č. 20/1951 a č. 15/1954. Změny z roku 1988 proto měly být oznámeny Komisi a představují tedy další neoznámené podpory. Italské orgány neměly ve svých připomínkách zaslaných po zahájení vyšetřovacího řízení dne 24. června 1996 žádné námitky proti takovému označení, které je proto potvrzeno tímto rozhodnutím.

(34)

Komise má za to, že přezkoumávané opatření představuje státní podporu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Sardské podniky totiž využívají zvýhodněných úrokových sazeb oproti běžným tržním sazbám a také jejich náklady vztahující se na zálohové platby a finanční lesingy jsou nižší. Tyto podniky jsou zproštěny finanční zátěže, kterou by nesly za běžných podmínek. Komise tvrdí, že tyto náklady byly hrazeny ze státních prostředků a podpora má selektivní charakter, neboť je určena pouze lodním společnostem na Sardinii.

(35)

Komise také podotýká, že opatření ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Režim, který zřídily italské orgány, se totiž týká sardských lodních společností všeobecně, tedy těch, které provádějí kabotáž, i těch, které provozují mezinárodní dopravu. Je-li pravda, že nařízení č. 3577/92 (9), kterým byla provedena liberalizace trhu kabotážní dopravy v rámci Společenství, vyloučilo z liberalizace kabotáž s ostrovy ve Středozemí, a to až do 1. ledna 1999, je také pravda, že se na základě uvedeného nařízení nevyloučila z jeho působnosti ani změna obchodní výměny na trhu námořní dopravy mezi některými členskými státy, především mezi pevninskou částí Francie, Španělska a Itálie. K tomu je třeba podotknout, že příslušná podpora se netýkala výlučně kabotáže, tj. námořní dopravy ve výsostných vodách Itálie, která byla liberalizována počínaje 1. lednem 1999, ale týkala se také sardských lodních společností, které provozovaly mezinárodní námořní dopravu, jejíž trh byl liberalizován již od roku 1986 (10), a které tedy mohly působit v režimu volné hospodářské soutěže s provozovateli z ostatních členských zemí.

(36)

Z údajů, které má k dispozici Komise (11), totiž vyplývá, že mezi lety 1992–1997 se námořní doprava uskutečňovala mimo jiné na nákladních a výletních lodích, které vyplouvaly a připlouvaly do přístavů na Sardinii, a které pocházely z přístavů Společenství či třetích zemí nebo do těchto přístavů směřovaly. Zvláště je třeba připomenout přítomnost francouzské společnosti, která provozovala služby na trase Toulon – Sardinie, a dvou italských společností zajišťujících dopravu z Korsiky na Sardinii. Tyto skutečnosti dokazují, že v daném období 1998–1996 byla ovlivněna obchodní výměna mezinárodních námořních dopravních služeb mezi Itálií a určitými členskými státy.

(37)

Ve svém posledním dopise ze dne 8. března 2007 italské orgány tvrdí, že dotace poskytnuté na základě zákona č. 11/1998 se týkaly „nákupu plavidel o výtlaku mezi 24 a 138 tun brt“. Taková plavidla by pak byla určena především k pobřežní námořní dopravě, a to na trhu, který v té době nebyl vystaven hospodářské soutěži. Je však známo, že alespoň ve dvou případech byla podpora v rámci režimu použita na nákup trajektů k přepravě osob a vozidel mezi Sardinií a pevninou, které mohly konkurovat ostatním vnitrostátním provozovatelům a provozovatelům z jiných členských zemí. Italské orgány prohlásily, že pro dotčené období nevlastní žádné údaje o přepravě osob a zboží mezi Sardinií a ostaními oblastmi Itálie nebo mezi Sardinií a členskými státy.

(38)

Dále je třeba zmínit, že nařízení č. 3577/92 o kabotáži nevylučuje ani existenci hospodářské soutěže mezi podniky na trhu námořní dopravy mezi Sardinií a Apeninským poloostrovem v období před 1. lednem 1999, neboť zahraniční společnosti mohly provozovat služby námořní kabotáže, jestliže svá plavidla zaregistrovaly v Itálii. Na tyto společnosti se však nevztahoval režim podpor určený sardským lodním společnostem. Uvedený režim navíc odrazoval lodní společnosti z ostatních členských států, které chtěly provozovat námořní kabotáž se Sardinií, od otevření svých poboček v Itálii, neboť podpora by se jich netýkala a musely by soutěžit s provozovateli, kteří podporu získali.

(39)

Z následujících důvodů nemůže být použita žádná výjimka podle čl. 87 odst. 2 a 3 (dříve čl. 92 odst. 2 a 3).

(40)

Italské orgány tvrdí, že podpora je nezbytná k rozvoji oblasti, jež se potýká s náročnými hospodářskými podmínkami.

(41)

Ačkoliv je Sardinie způsobilá pro regionální podporu, výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy nemůže být použita, neboť cílem dotčeného režimu není podpora regionálního rozvoje, nýbrž pouze podpora lodních společností. Italské orgány totiž dostatečně neprokázaly, jak by režim určený sardským lodním podnikům podpořil rozvoj oblasti ve smyslu právních předpisů Společenství použitelných v onom okamžiku, přesněji ve smyslu sdělení Komise o použití čl. 92 odst. 3 písm. a) a c) na regionální podpory (12). Přestože je Sardinie na seznamu oblastí způsobilých pro regionální podporu v souladu s čl. 92 odst. 3 písm. a) (viz příloha 1 zmiňovaného sdělení), nebylo prokázáno, že by toto opatření bylo nezbytnou podporou na počáteční investice nebo na vytváření pracovních míst, nebo že může být považováno za přímou a dočasnou provozní podporu, která má vyvážit okamžitá nebo dlouhodobá znevýhodnění a napomoci udržitelnému a vyváženému rozvoji, aniž by v dotčeném odvětví vznikly nadbytečné kapacity.

(42)

Dále Komise tvrdí, že se všechny regionální podpory musí řídit pokyny Společenství stanovenými pro různá průmyslová odvětví, jakým je také odvětví stavby lodí, což se ovšem neděje v případě tohoto režimu, jak bude dokázáno dále v textu.

(43)

Na podporu se tedy nemůže použít výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm a).

(44)

Stejně tak se nemůže použít výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. c), která se vztahuje na podpory na rozvoj některých hospodářských činností, neboť dotčený režim nedodržuje pokyny Společenství platné v období 1988–1996. Tehdy platné relevantní právní předpisy, tedy příloha I hlava II pokynů z roku 1989 ke státní podpoře pro lodní společnosti (13), stanoví, že podpory mohou být poskytnuty pouze tehdy, neovlivní-li podmínky obchodování v rozsahu, který je v rozporu se společným zájmem. V sedmém odstavci zmíněných pokynů se stanoví, že „ve společném zájmu jsou především opatření zaměřená na to, aby plavidla plula pod vlajkou Společenství, tedy aby nebyly používány vlajky třetích zemí. Toho se docílí především zlepšením technologického vybavení a také náborem nejvyššího možného počtu zaměstnanců těchto lodí z členských států.“ V tomto případě italské orgány neposkytly patřičné informace k tomu, aby dokázaly, že existence původního režimu správní oblasti Sardinie mohla být odůvodněna jeho zaměřením na zlepšení bezpečnosti lodní dopravy nebo na ochranu pracovních míst lodních zaměstnanců z členských států.

(45)

Příloha I hlava II odst. 6 pokynů z roku 1989 ke státním podporám pro lodní společnosti stanoví, že podpory na stavbu, přestavbu a opravu lodí mohou být poskytnuty pouze do výše stropu stanoveného právními předpisy Společenství, zvláště směrnicí Rady č. 87/167/EHS ze dne 26. ledna 1987 o podporách na stavbu lodí (14) a dále směrnicí Rady č. 90/684/EHS (15) a nařízením Rady (ES) č. 3094/95 (16). Článek 4 směrnice č. 87/167/EHS stanoví: Produkční podpory na stavbu a přestavbu plavidel jsou slučitelné se společným trhem, jestliže celková částka podpory poskytnutá v rámci jednotlivých smluv nepřevýší coby grantový ekvivalent společný strop vyjádřený jako procento smluvní hodnoty před poskytnutím podpory (dále jen „strop podpory“).

(46)

Za dodržování právních předpisů Společenství týkajících se podpor pro loděnice, kde Komise nemůže činit výjimky, jsou zodpovědné vnitrostátní orgány. Dodržování právních předpisů společenství představuje jednu z podmínek slučitelnosti příslušných podpor a musí být dokázáno členským státem, který za tímto účelem poskytne „všechny údaje, které [Komisi] umožní posoudit, zda jsou splněny podmínky požadované výjimky“ (SDES, věc C-364/90, Itálie v. Komise, Sb. rozh. 1993, s. I-2097, bod 20 a následující).

(47)

Vzhledem k tomu, že italské orgány nesdělily, zda celková částka poskytnuté podpory dodržuje strop stanovený v článku 4 směrnice č. 87/167/EHS (17), a neexistují ani žádné jiné údaje o slučitelnosti původního opatření se zmíněnou směrnicí a s článkem 5 nařízení (ES) č. 3094/95 (18), musela Komise konstatovat, že podpory nejsou slučitelné ani s právními předpisy v oblasti stavby lodí (19).

(48)

Uvedené výjimky se inter alia nemohou použít k oprávnění režimu podpor, který je v rozporu se všeobecnými zásadami Smlouvy. Komise se domnívá, že režim podpor pro sardské lodní společnosti není slučitelný s právními předpisy Společenství, neboť několik dodatkových ustanovení zákona č. 11/1988 porušovalo základní zásady svobody usazování (článek 52) a zákaz jakékoliv diskriminace na základě státní příslušnosti (článek 6 a čl. 48 odst. 2).

(49)

Režim podpor v rozporu s ustanovením článku 52 Smlouvy ukládal, aby se hlavní sídlo příjemců podpory, ale také jejich organizační jednotka, podnikatelské aktivity, případně hlavní sklady, úschovny či doplňkové lodní vybavení, nacházely trvale v jednom z přístavů dotčené oblasti. Dále stanovil, že všechna plavidla příjemců (tedy nejenom ta, na která byly poskytnuty zálohové platby) musí být zapsána v příslušných rejstřících správní oblasti Sardinie.

(50)

Z ustanovení čl. 99 písm. e) zákona č. 11/1988 a z rozsudku Soudního dvora ze dne 19. října 2000 dále vyplývá, že v případě lodí s výtlakem nad 250 tun brt. musel podnik přijmout minimální stanovený počet lodních zaměstnanců zapsaných ve všeobecném seznamu personálu vedeném v rejstříkovém přístavu lodě na Sardinii. Příjemce byl tedy nucen přijmout určité procento místních lodních zaměstnanců, přestože tutéž práci mohli vykonávat námořníci pocházející z jiných oblastí. Tímto způsobem byla porušena zásada, která zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě státní příslušnosti. Z toho vyplývá, že příslušná podpora je v rozporu se základními ustanoveními právních předpisů Společenství.

(51)

Komise má za to, že režim pozměněný zákonem č. 9/1996 představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1, a to z těchto důvodů: a) cílové podniky jsou zproštěny finanční zátěže, kterou by za běžných podmínek nesly, a to díky zvýhodněným úrokovým sazbám a menším nákladům spojeným s půjčkami a finančním leasingem; b) tyto náklady jsou dále hrazeny ze státních prostředků; c) podpora má selektivní charakter, neboť je určena pouze společnostem provozujícím lodní dopravu a d) opatření ovlivňuje obchodní výměnu mezi členskými státy, neboť pozměněný režim se týká lodních společností, které hodlají nakupovat, stavět a přestavovat nákladní a osobní lodě a které mají své výchozí i cílové zastávky na Sardinii a ostatních sardských ostrovech. Jak již bylo uvedeno dříve, cílové podniky nepůsobí jen na trhu kabotážní dopravy, která byla liberalizována počínaje 1. lednem 1999, ale také na trhu mezinárodní námořní dopravy, jenž byl liberalizován od roku 1986 (20). V každém případě nejsou žádné pochybnosti o tom, že uvedený režim ovlivňuje v míře své současné platnosti hospodářskou soutěž v odvětví zcela liberalizovaném od roku 1999.

(52)

Z informací, které italské orgány předložily v říjnu 1996 a v lednu 1997, vyplývá, že žádný příjemce neobdržel podporu ve smyslu zákona č. 9/1996. Vzhledem k tomu, že zmíněné podpory nebyly v minulosti poskytnuty, má Komise za to, že v tomto rozhodnutí nemusí posuzovat jejich slučitelnost s tehdy platnými právními předpisy Společenství. Existuje však možnost, že by tyto podpory mohly být poskytnuty v budoucnosti, a proto je třeba ověřit jejich slučitelnost s nyní platnými právními předpisy Společenství, především s pokyny Společenství ke státním podporám pro námořní dopravu z roku 2004 (21) (dále jen „pokyny Společenství z roku 2004“).

(53)

Pozměněný režim podpory již neobsahuje ustanovení, která vedou k diskriminaci na základě státní příslušnosti ani porušení zásad svobody usazování. Komise má za to, že pozměněný režim nevyhovuje podmínkám stanoveným v pokynech Společenství z roku 2004 a z důvodů, které následují, se na něj nemohou použít výjimky ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) a c).

(54)

Podle odstavce 5 pokynů Společenství z roku 2004 mohou podpory obecně poskytnuté na obnovu loďstva způsobit narušení hospodářské soutěže. V tomto případě má Komise za to, že dotčený režim podpor není součástí strukturální reformy zaměřené na snížení celkové kapacity a nevede k zlepšení palubního vybavení lodí nebo k podpoře využívání bezpečnějších plavidel. V rámci pozměněného režimu jsou podpory určeny pro „moderní a technologicky vyspělou dopravu“, aniž by byla poskytnuta definice těchto technologií a výše souvisejících nákladů, což neumožňuje posoudit skutečný dosah zavedené změny.

(55)

Komise má za to, že režim nemůže být považován ani za regionální podporu ve smyslu odstavce 6 regionálních pokynů Společenství. Přestože Sardinie opravdu patří mezi znevýhodněné oblasti, italské orgány dostatečně neprokázaly, že bude mít Sardinie z režimu výhody (kapitola 5 odst. 4 pokynů Společenství z roku 2004) a že je režim v souladu s platnými právními předpisy Společenství v oblasti regionálních podpor (22).

(56)

Dále má Komise za to, že režim podpor, z důvodů již uvedených, způsobuje škody hospodářstvím ostatních členských států a narušuje hospodářskou soutěž mezi členskými státy v rozsahu, který je v rozporu se společným zájmem (hlava 2 pokynů Společenství z roku 2004).

(57)

Komise dále podotýká, že v souladu s pokyny Společenství z roku 2004 musí být případné podpory na investice v souladu s ustanoveními Společenství pro oblast stavby lodí, tedy s nařízením (ES) č. 1540/98 (23). Je třeba uvést, že v čl. 3 odst. 1 se stanoví: „Produkční podpory určené na stavbu a přestavbu plavidel, nikoliv na opravu lodí, mohou být považovány za slučitelné se společným trhem až do dne 31. prosince 2000, a to tehdy, pokud celková částka podpory poskytnuté na jednotlivé smlouvy (včetně grantového ekvivalentu jakékoliv podpory poskytnuté lodním společnostem nebo třetím stranám) nepřevýší – v grantovém ekvivalentu – společný strop vyjádřený jako procento smluvní hodnoty před poskytnutím podpory […]“. Vzhledem k tomu, že Itálie nesdělila, zda celková částka jakékoliv formy podpory poskytnuté na základě určité smlouvy nepřevýší v grantovém ekvivalentu společný strop vyjádřený jako procento smluvní hodnoty před poskytnutím podpory, musí Komise konstatovat, že opatření není v souladu s čl. 3 odst. 1.

(58)

Ustanovení čl. 3 odst. 4 nařízení (ES) č. 1540/98 stanoví dále takto: „Státní podpory pro domácí nebo zahraniční lodní společnosti nebo pro třetí strany na stavbu nebo přestavbu lodí ve formě zvýhodněných úvěrů mohou být považovány za slučitelné se společným trhem a mohou přesahovat maximální stanovenou částku, jestliže jsou v souladu s usnesením Rady Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ze dne 3. srpna 1981 (dohoda o exportních úvěrech pro lodě) nebo s jeho případnými nahrazujícími či pozměňujícími dohodami.“ Komise má k dispozici informace, které dokazují, že podpory v rámci pozměněného režimu jsou v souladu s usnesením Rady Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ze dne 3. srpna 1981.

(59)

Ve smyslu článku 6 nařízení (ES) č. 1540/98 jsou podpory poskytnuté na inovace v loděnicích určených ke stavbě, přestavbě a opravě lodí slučitelné se společným trhem, a to až do 10 % hrubé míry podpory, za podmínky, že se vztahují na průmyslové využití skutečně nových inovačních produktů a procesů, tj. produktů a procesů, které nejsou v současnosti využívány jinými hospodářskými subjekty činnými v témž odvětví ve státech Evropské unie a u kterých existuje nebezpečí technologického a průmyslového neúspěchu. Takové podpory musí krýt jenom náklady na investice do vývoje a na činnosti, které se týkají přímo a pouze inovativní části projektu. Výše a intenzita těchto podpor se musí pohybovat pod nejnižší možnou hranicí, přičemž se bere v potaz stupeň rizika spojeného s projektem. Jak již bylo zmíněno dříve, skutečnost, že v rámci pozměněného režimu jsou podpory určeny na „moderní a technologicky vyspělou dopravu“, aniž by byla poskytnuta definice těchto technologií a výše souvisejících nákladů, neumožňuje posoudit skutečný dosah zavedené změny. Proto musí Komise konstatovat, že ani pozměněný režim podpor není v souladu s předpisy pro odvětví stavby lodí.

(60)

Výjimky podle čl. 92 odst. 3 písm. a) a c) nemohou být použity, neboť to musí být italské orgány, které zajistí dodržování závazných právních předpisů Společenství týkajících se podpor pro loděnice, u nichž Komise nemůže činit výjimky. Dodržování právních předpisů Společenství představuje jednu z podmínek slučitelnosti příslušných podpor a musí být dokázáno členským státem, který za tímto účelem poskytne všechny údaje, které Komisi umožní posoudit, zda jsou splněny podmínky pro udělení požadované výjimky.

(61)

Komise došla k závěru, že původní režim podpor je tak, jak byl používán v průběhu období 1988–1996, protiprávní a neslučitelný se společným trhem.

(62)

Z uvedeného vyplývá, že podporu vyplývající z poskytování zálohových plateb (v celkové výši 12 697 450 000 ITL) za zvýhodněných podmínek ve smyslu regionálního zákona č. 11/1988 by měli příjemci vrátit zpět, a to v souladu s postupy a ustanoveními italského práva. Vzhledem k tomu, že v případě finančního leasingu nebyla vyplacena žádná částka, není třeba nařídit její navrácení.

(63)

Podpora, která má být navrácena, je navýšena o úroky připsané ode dne, kdy byly podpory pro příjemce uvolněny, do dne jejich skutečného navrácení.

(64)

Vzhledem k tomu, že Komise nebyla schopna kvalifikovat prvek pomoci nebo vyčíslit celkovou částku podpory, jež má být navrácena jednotlivými příjemci, musí tak učinit italské orgány, které také Komisi sdělí výši částek, které mají jednotliví příjemci navrátit.

(65)

Co se týče režimu podpor pozměněného zákonem č. 9/19996 a platného od roku 1996, Komise shledává, že od uvedeného roku nebyla vyplacena žádná podpora, avšak došla k závěru, že tento režim představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem. Vzhledem k tomu, že v rámci uvedeného režimu nebyla vyplacena žádná částka, není třeba nařídit její navrácení,