27.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/1

(1)

Občané EU považují kočky a psy za zvířata chovaná v zájmovém chovu, a proto je nepřijatelné používat jejich kůže nebo výrobky obsahující tyto kůže. Existují důkazy o přítomnosti neoznačených kůží z koček a psů a výrobků obsahujících tyto kůže ve Společenství. V důsledku toho jsou spotřebitelé znepokojeni možností, že by si mohli koupit kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže. Dne 18. prosince 2003 přijal Evropský parlament prohlášení (3), v němž vyjádřil své znepokojení nad obchodem s těmito kůžemi a výrobky a vyzval k jeho ukončení, aby byla obnovena důvěra spotřebitelů a maloobchodníků v EU. Rada ve složení pro zemědělství a rybolov během svých zasedání dne 17. listopadu 2003 a 30. května 2005 také zdůraznila, že je potřeba přijmout co nejdříve pravidla upravující obchod s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže.

(2)

Je vhodné upřesnit, že do působnosti tohoto nařízení by měly spadat pouze kůže z druhů domácích koček a psů. Jelikož však není vědecky možné rozlišit kůži kočky domácí od kůže jiných poddruhů kočky divoké, měla by být v tomto nařízení stanovena definice kočky jako „felis silvestris“ zahrnující také poddruhy kočky divoké.

(3)

V reakci na znepokojení spotřebitelů již několik členských států přijalo právní předpisy, které mají zabránit produkci kůží z koček a psů a obchodování s nimi.

(4)

Ustanovení členských států upravující obchod, dovoz, výrobu a označování kožešin a kožešinových výrobků sloužící k zamezení uvádění kočičích a psích kůží na trh nebo jejich jiného používání pro komerční účely se liší. Zatímco některé členské státy přijaly úplný zákaz výroby kůží z koček a psů prostřednictvím zákazu chovu nebo porážení těchto zvířat pro účely produkce kůží, jiné členské státy přijaly omezení výroby a nebo dovozů těchto kůží a výrobků obsahujících tyto kůže. V některých členských státech byly zavedeny požadavky na označování. Rostoucí informovanost veřejnosti o této problematice pravděpodobně povede další členské státy k přijetí dalších restriktivních opatření na vnitrostátní úrovni.

(5)

Následkem toho zavedli někteří obchodníci s kožešinami v EU dobrovolný kodex chování s cílem zamezit obchodování s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže. Ukázalo se však, že tento kodex nestačí k zabránění dovozu a prodeje kočičích a psích kůží, zejména v případech, kdy obchodníci s kožešinami prodávají kožešiny, u nichž není uveden živočišný druh, z něhož kožešina pochází, nebo které nejsou snadno rozpoznatelné, nebo nakupují výrobky obsahující takové kožešiny a čelí nebezpečí, že nebudou moci dotčené výrobky v jednom nebo více členských státech zákonně prodávat nebo že je jejich obchodování v jednom nebo více členských státech předmětem dalších požadavků usilujících o zamezení používání kočičích a psích kůží.

(6)

Rozdíly mezi vnitrostátními opatřeními týkajícími se kočičích a psích kůží představují překážku obchodu s kožešinami obecně. Tato opatření brání hladkému fungování vnitřního trhu, neboť existence odlišných právních požadavků narušuje výrobu kožešiny obecně a znesnadňuje volný oběh kožešiny, která byla zákonně dovezena do Společenství nebo v něm vyrobena, na území Společenství. Odlišné právní požadavky v jednotlivých členských státech navíc přinášejí další zatížení a náklady pro obchodníky s kožešinami.

(7)

Veřejnost je navíc zmatena rozdílnými právními požadavky v členských státech, což samo o sobě představuje překážku obchodu.

(8)

Opatření stanovená v tomto nařízení by proto měla harmonizovat pravidla v členských státech, pokud jde o zákaz prodeje, nabídky a distribuce kočičí a psí kůže a výrobků obsahujících tyto kůže, a předejít tak narušení vnitřního trhu se všemi podobnými výrobky.

(9)

Pro odstranění současné roztříštěnosti vnitřního trhu je zapotřebí provést sladění, přičemž nejúčinnějším a nejpřiměřenějším nástrojem k odstranění překážek obchodu pramenících z odlišných vnitrostátních požadavků by byl zákaz uvádět na trh ve Společenství, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže.

(10)

Požadavek označování by nebyl pro dosažení stejného výsledku vhodný, neboť by neúměrně zatěžoval oděvnický průmysl včetně obchodníků specializujících se na umělou kožešinu a byl by též nepřiměřeně nákladný v případech, kdy kožešina tvoří pouze malou část výrobku.

(11)

Ve Společenství není zvykem chovat kočky a psy pro účely produkce kůží, přestože byly zaznamenány případy zpracování kočičích a psích kůží. Ve skutečnosti se zdá, že převážná většina výrobků z kočičích a psích kůží vyskytujících se ve Společenství pochází ze třetích zemí. Zákaz obchodu ve Společenství by proto měl být v zájmu zvýšení účinnosti doprovázen zákazem dovozu těchto výrobků do Společenství. Tento zákaz dovozu by byl zároveň odpovědí na obavy spotřebitelů z možného zavádění kůží z koček a psů do Společenství, zejména proto, že existují známky toho, že tato zvířata mohou být chována a porážena nehumánním způsobem.

(12)

Zákaz vývozu by měl dále zajistit, aby se kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže nevyráběly ve Společenství na vývoz.

(13)

Je nicméně vhodné poskytnout možnost omezených výjimek ze všeobecného zákazu uvádět na trh ve Společenství, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže. To je případ kočičích a psích kůží dovážených a uváděných na trh ke vzdělávacím a k taxidermickým účelům.

(14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 (4) stanoví veterinární a hygienická pravidla pro uvádění na trh, dovoz a vývoz vedlejších produktů živočišného původu včetně kočičí a psí kůže. Je tedy vhodné vyjasnit oblast působnosti tohoto nařízení, které by mělo být jediným aktem, který se vztahuje na uvádění na trh a dovoz nebo vývoz kočičí a psí kůže ve všech fázích výroby, a to včetně surových kožešin. Toto nařízení by však nemělo mít vliv na povinnosti podle nařízení (ES) č. 1774/2002 v oblasti odstraňování kočičích a psích kůží z hygienických důvodů.

(15)

Opatření k zákazu používání koček a psů pro účely produkce kůží by měla být prosazována jednotně v celém Společenství. V jednotlivých členských státech se nicméně k identifikaci kočičích a psích kůží v současné době používají různé techniky, např. testování DNA, mikroskopie a hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF. Je vhodné, aby informace o těchto technikách byly poskytovány Komisi, aby tak donucovací orgány měly vždy aktuální informace o inovacích v této oblasti a bylo možno posoudit možnost nařízení jednotné techniky.

(16)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(17)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení analytických metod k identifikaci živočišného druhu, z něhož kožešina pochází, a výjimečně k přijetí opatření, jež se budou odchylovat od zákazů stanovených v tomto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení včetně jeho doplnění o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(18)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení ustanovení tohoto nařízení a zajistit, aby tato pravidla byla prováděna v praxi. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Zejména by členské státy, které při uplatňování tohoto nařízení zachytí zásilky kočičích a psích kůží, měly přijmout zákony, které umožní tyto zásilky zabavit a zničit a pozastavit nebo zrušit vývozní či dovozní licence udělené příslušným obchodníkům. Členské státy by měly být vybízeny k uplatňování trestních sankcí, pokud tato možnost existuje v rámci jejich vnitrostátních právních předpisů.

(19)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž odstranění překážek fungování vnitřního trhu prostřednictvím sladění, na úrovni Společenství, vnitrostátních zákazů týkajících se obchodu s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

1)

„kočkou“ živočich druhu felis silvestris;

2)

„psem“ živočich poddruhu canis lupus familiaris;

3)

„uváděním na trh“ držení kočičí nebo psí kůže nebo výrobku obsahujícího tyto kůže za účelem prodeje, včetně nabídky k prodeji, prodeje a distribuce;

4)

„dovozem“ propuštění do volného oběhu ve smyslu článku 79 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (6), s výjimkou dovozů neobchodní povahy ve smyslu čl. 45 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla (7);

5)

„vývozem“ režim vývozu, který umožňuje, aby zboží Společenství opustilo celní území Společenství ve smyslu článku 161 nařízení (EHS) č. 2913/92.

27.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/5

(1)

Článek 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 (2) stanoví, že Evropský parlament zveřejní zprávu o uplatňování uvedeného nařízení, která může obsahovat případné návrhy změn systému financování.

(2)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 23. března 2006 o evropských politických stranách (3) shledal, že by nařízení (ES) č. 2004/2003 mělo být na základě zkušeností získaných od jeho vstupu v platnost v roce 2004 v řadě ohledů zdokonaleno, přičemž hlavním cílem těchto změn by mělo být zlepšení finanční situace těchto politických stran a nadací k nim přidružených.

(3)

Měla být přijata ustanovení o poskytování finanční podpory pro politické nadace na evropské úrovni, neboť politické nadace na evropské úrovni přidružené k politickým stranám na evropské úrovni mohou prostřednictvím svých aktivit podporovat a napomáhat plnění cílů politických stran na evropské úrovni, zejména pokud jde o jejich příspěvek k diskusi o problematice evropské veřejné politiky a evropské integrace, kupříkladu poskytováním prostoru pro nové myšlenky, analýzu a politické možnosti. Finanční podpora by měla být zajištěna v rámci oddílu souhrnného rozpočtu Evropské unie nadepsaného „Parlament“, jak je tomu také v případě politických stran na evropské úrovni.

(4)

I nadále zůstává důležitým cílem zajistit co nejširší zapojení občanů do demokratického života Evropské unie. V této souvislosti mohou sehrát zvláštní úlohu stranicko-politické mládežnické organizace, které mohou přispět k posílení zájmu o politický systém Evropské unie a konkrétních znalostí o něm mezi mladými lidmi a aktivně podporovat jejich zapojení do demokratických aktivit na evropské úrovni.

(5)

Za účelem zlepšení podmínek pro financování politických stran na evropské úrovni a jejich současné motivace k zajištění vhodného dlouhodobého finančního plánování by měl být upraven požadavek na minimální podíl výdajů hrazených z vlastních finančních prostředků. Stejný podíl výdajů hrazených z vlastních finančních prostředků by měl být stanoven pro politické nadace na evropské úrovni.

(6)

Pro další rozšíření a posílení evropského charakteru voleb do Evropského parlamentu by mělo být jasně stanoveno, že prostředky obdržené ze souhrnného rozpočtu Evropské unie mohou být rovněž použity na financování kampaní politických stran na evropské úrovni, pokud jde o volby do Evropského parlamentu, a to za podmínky, že se nejedná o přímé ani nepřímé financování vnitrostátních politických stran nebo kandidátů. Politické strany na evropské úrovni vystupují v kontextu voleb do Evropského parlamentu zejména proto, aby zdůraznily evropský charakter těchto voleb. Podle článku 8 aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, přiloženého k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom (4), se financování a omezení volebních nákladů ve volbách do Evropského parlamentu řídí vnitrostátními právními předpisy jednotlivých členských států. Vnitrostátní právo členských států se vztahuje rovněž na prostředky vynaložené v souvislosti s vnitrostátními volbami a referendy,

1)

V článku 2 se doplňují nové body, které znějí:

2)

V článku 3 se dosavadní jediný odstavec označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce, které znějí:

„2.   Politická nadace na evropské úrovni musí splňovat tyto podmínky:

3.   V rámci tohoto nařízení má každá politická strana a nadace na evropské úrovni právo vymezit konkrétní podobu jejich vztahu v souladu s vnitrostátním právem členského státu, včetně příslušné míry oddělení každodenního řízení a řídících struktur politické nadace na evropské úrovni na jedné straně a politické strany na evropské úrovni, k níž je tato nadace přidružena, na straně druhé.“

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

V článku 5 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„4.   Odstavec 2 se obdobně použije na politické nadace na evropské úrovni.

5.   Pozbude-li politická strana na evropské úrovni tohoto postavení, je dotyčná politická nadace na evropské úrovni vyloučena z financování podle tohoto nařízení.

6.   Jestliže Evropský parlament zjistí, že některá z podmínek podle čl. 3 odst. 2 písm. c) již není splněna, je dotyčná politická nadace na evropské úrovni vyloučena z financování podle tohoto nařízení.“

5)

Články 6, 7 a 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

Povinnosti spojené s financováním

1.   Politická strana na evropské úrovni a politická nadace na evropské úrovni:

2.   Politická strana na evropské úrovni a politická nadace na evropské úrovni nepřijímá:

3.   Příspěvky politické straně na evropské úrovni od vnitrostátních politických stran, které jsou členy politické strany na evropské úrovni, nebo od fyzické osoby, která je členem politické strany na evropské úrovni, jsou přípustné. Příspěvky politické straně na evropské úrovni, které pocházejí od vnitrostátních politických stran nebo od fyzických osob, nesmějí přesáhnout 40 % ročního rozpočtu této strany na evropské úrovni.

4.   Příspěvky politické nadaci na evropské úrovni od vnitrostátních politických nadací, které jsou členy politické nadace na evropské úrovni, a od politických stran na evropské úrovni jsou přípustné. Nesmějí přesáhnout 40 % ročního rozpočtu této nadace na evropské úrovni a nesmějí pocházet z prostředků získaných politickou stranou na evropské úrovni podle tohoto nařízení ze souhrnného rozpočtu Evropské unie.

Důkazní břemeno nese příslušná politická strana na evropské úrovni.

Článek 7

Zákaz financování

1.   Financování politických stran na evropské úrovni ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo z jakéhokoli jiného zdroje nesmí být použito pro přímé ani nepřímé financování jiných politických stran, a zejména vnitrostátních politických stran či kandidátů. Vnitrostátní politické strany a kandidáti se i nadále řídí vnitrostátními předpisy.

2.   Financování politických nadací na evropské úrovni ze souhrnného rozpočtu Evropské unie či z jakéhokoli jiného zdroje nesmí být použito pro přímé ani nepřímé financování politických stran nebo kandidátů na vnitrostátní ani evropské úrovni nebo nadací na vnitrostátní úrovni.

Článek 8

Povaha výdajů

Aniž je dotčeno financování politických nadací, rozpočtové prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie v souladu s tímto nařízením lze použít pouze na výdaje, které jsou přímo spojené s cíli vytyčenými v politickém programu podle čl. 4 odst. 2 písm. b).

Tyto výdaje zahrnují správní výdaje a výdaje spojené s technickou pomocí, jednáními, výzkumem, přeshraničními akcemi, studiemi, informacemi a zveřejňováním.

Výdaje politických stran na evropské úrovni mohou zahrnovat i financování volebních kampaní prováděných politickými stranami na evropské úrovni, pokud se tyto kampaně týkají voleb do Evropského parlamentu, jichž se politické strany účastní v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. d). V souladu s článkem 7 nesmí být tyto rozpočtové prostředky přímo ani nepřímo na financování vnitrostátní politické strany nebo kandidátů.

Tyto výdaje nesmějí být použity na financování kampaní k referendům.

Avšak v souladu s článkem 8 aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách se financování a omezení volebních nákladů pro všechny politické strany a kandidáty ve volbách do Evropského parlamentu řídí vnitrostátními právními předpisy jednotlivých členských států.“

6)

V článku 9 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1.   Rozpočtové prostředky pro financování politických stran na evropské úrovni a politických nadací na evropské úrovni se stanoví v rámci ročního rozpočtového procesu a provádějí se v souladu s finančním nařízením a jeho prováděcími předpisy.

Prováděcí postupy k tomuto nařízení stanoví schvalující osoba.

2.   Ocenění movitého a nemovitého majetku a jeho odpisy se provádějí v souladu s ustanoveními platnými pro orgány, jak jsou stanoveny v článku 133 finančního nařízení.

3.   Kontrola finančních prostředků poskytnutých podle tohoto nařízení se provádí v souladu s finančním nařízením a jeho prováděcími předpisy.

Kontrola se provádí na základě ročního auditu, který provádí externí a nezávislý auditor. Auditorský nález je do šesti měsíců od konce daného účetního období předložen Evropskému parlamentu.“

7)

Vkládá se nový článek, který zní

„Článek 9a

Průhlednost

Evropský parlament zveřejní společně, ve zvlášť k tomu účelu vytvořeném oddílu svých internetových stránek, následující dokumenty:

8)

V článku 10 se druhý odstavec nahrazuje tímto:

„2.   Finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nesmějí překročit 85 % nákladů politické strany nebo politické nadace na evropské úrovni, které jsou způsobilé pro poskytnutí těchto prostředků. Důkazní břemeno nese příslušná politická strana na evropské úrovni.“

9)

Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

Hodnocení

Evropský parlament zveřejní do 15. února 2011 zprávu o uplatňování tohoto nařízení a financovaných činnostech. Tato zpráva může obsahovat případné návrhy změn systému financování.“

27.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/9

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (1) stanoví mimo jiné pravidla pro financování politických stran na evropské úrovni ze souhrnného rozpočtu Evropské unie.

(2)

Článek 12 nařízení (ES) č. 2004/2003 stanoví, že Evropský parlament zveřejní zprávu o uplatňování nařízení, která může obsahovat případné návrhy změn systému financování.

(3)

Evropský parlament v usnesení ze dne 23. března 2006 o evropských politických stranách (2) shledal, že by nařízení (ES) č. 2004/2003 mělo být na základě zkušeností získaných od jeho vstupu v platnost v roce 2004 v řadě ohledů zdokonaleno.

(4)

Pravidla financování politických stran na evropské úrovni by měla být přizpůsobena, aby lépe odpovídala zvláštním podmínkám, v nichž tyto politické strany působí, včetně měnících se politických výzev a programů s rozpočtovými důsledky, které politické strany nemohou v době přípravy ročních pracovních programů a rozpočtů předvídat. Proto by měla být zavedena omezená možnost přenést finanční prostředky z jednoho roku do prvního čtvrtletí roku následujícího.

(5)

Za účelem zvýšení jistoty nezbytné pro dlouhodobé finanční plánování stran, zohlednění potřeb finančních prostředků, které se rok od roku liší, a posílení motivace stran, aby nespoléhaly jen na veřejné financování, by mělo být politickým stranám na evropské úrovni umožněno vytvářet omezené finanční rezervy z vlastních zdrojů nepocházejících ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Výše uvedené odchylky od pravidla neziskovosti jsou výjimečné a neměly by být precedentem.

(6)

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3) by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,