ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 332

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 50
18. prosince 2007


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1490/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 954/79 o ratifikaci Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí členskými státy nebo o přistoupení členských států k této úmluvě ( 1 )

1

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1491/2007 ze dne 17. prosince 2007 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

3

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1492/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile

5

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí formát pro zprávu předkládanou výrobci, dovozci a vývozci některých fluorovaných skleníkových plynů

7

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví způsob označování a další požadavky na označování produktů a zařízení obsahujících určité fluorované skleníkové plyny ( 1 )

25

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání ( 1 )

27

 

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Rada

 

 

2007/839/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 29. listopadu 2007 o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob

46

Dohoda mezi Evropským Společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob

48

 

 

2007/840/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 29. listopadu 2007 o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz

66

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz

68

 

 

Komise

 

 

2007/841/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 13. září 2007 týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (Věc COMP/E-2/39.141 – Fiat) (oznámeno pod číslem K(2007) 4274)

77

 

 

2007/842/ES

 

*

Rozhodnutí komise ze dne 6. prosince 2007, kterým se mění rozhodnutí 2004/4/ES, kterým se členské státy opravňují k přijetí dočasných mimořádných opatření proti šíření Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith vůči Egyptu (oznámeno pod číslem K(2007) 5898)

80

 

 

2007/843/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 11. prosince 2007 o schválení programů pro tlumení salmonel v reprodukčních hejnech druhu Gallus gallus v některých třetích zemích v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 a o změně rozhodnutí 2006/696/ES, pokud jde o některé hygienické požadavky při dovozu drůbeže a násadových vajec (oznámeno pod číslem K(2007) 6094)  ( 1 )

81

 

 

2007/844/ES

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 17. prosince 2007, kterým se mění rozhodnutí 2006/415/ES, pokud jde o některá ochranná opatření týkající se vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 u drůbeže v Německu (oznámeno pod číslem K(2007) 6702)  ( 1 )

101

 

 

III   Akty přijaté na základě Smlouvy o EU

 

 

AKTY PŘIJATÉ NA ZÁKLADĚ HLAVY V SMLOUVY O EU

 

*

Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností

103

 

 

Tiskové opravy

 

*

Oprava nařízení Rady (ES) č. 41/2007 ze dne 21. prosince 2006, kterým se na rok 2007 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovu (Úř. věst. L 15 ze dne 20.1.2007)

106

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1490/2007

ze dne 11. prosince 2007,

kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 954/79 o ratifikaci Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí členskými státy nebo o přistoupení členských států k této úmluvě

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 954/79 (3) stanoví požadavky, které musí členské státy splnit při ratifikaci Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí, nebo pokud k ní přistoupí.

(2)

Úmluva o kodexu jednání liniových konferencí stanoví mezinárodní regulační rámec pro liniové konference, zejména prostřednictvím pravidel, která se týkají přístupu vlastníků lodí se sídlem na území smluvních stran úmluvy k podílům na obchodu a která zajišťují potřeby zahraničního obchodu mezi nimi.

(3)

Nařízením Rady (ES) č. 1419/2006 ze dne 25. září 2006 (4) se zrušilo nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne 22. prosince 1986, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě (5), jež mimo jiné stanovilo výjimku ze zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 Smlouvy s ohledem na liniové konference.

(4)

Na konci přechodného období stanoveného čl. 1 odst. 2 nařízením (ES) č. 1419/2006 se zákaz stanovený čl. 81 odst. 1 Smlouvy použije na plánované služby námořní dopravy, a liniové konference v důsledku toho již nebudou smět provozovat obchodní činnost směřující do/z přístavů členských států.

(5)

Členské státy proto již nebudou moci plnit své povinnosti podle Úmluvy o kodexu jednání liniových konferencí. Od toho okamžiku členské státy již nebudou moci ratifikovat a schvalovat tuto úmluvu nebo k ní přistupovat. Nařízení (EHS) č. 954/79 se proto stane nepoužitelným a mělo by být zrušeno s účinkem od konce přechodného období stanoveného v nařízení (ES) č. 1419/2006, tj. dne 18. října 2008,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EHS) č. 954/79 se zrušuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 18. října 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku 11. prosince 2007.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

M. LOBO ANTUNES


(1)  Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 62.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 10. července 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. listopadu 2007.

(3)  Úř. věst. L 121, 17.5.1979, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 269, 28.9.2006, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1491/2007

ze dne 17. prosince 2007

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 18. prosince 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 17. prosince 2007.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 756/2007 (Úř. věst. L 172, 30.6.2007, s. 41).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 17. prosince 2007 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Standardní dovozní hodnota

0702 00 00

IL

168,9

MA

95,7

TN

157,6

TR

100,0

ZZ

130,6

0707 00 05

JO

237,0

MA

47,6

TR

95,0

ZZ

126,5

0709 90 70

MA

58,1

TR

104,7

ZZ

81,4

0709 90 80

EG

359,4

ZZ

359,4

0805 10 20

AR

19,6

TR

91,1

ZA

38,1

ZW

14,0

ZZ

40,7

0805 20 10

MA

75,7

ZZ

75,7

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

HR

15,2

IL

66,9

TR

73,3

ZZ

51,8

0805 50 10

EG

81,3

IL

82,7

MA

119,9

TR

97,3

ZZ

95,3

0808 10 80

CA

86,7

CN

107,4

MK

32,8

US

88,4

ZZ

78,8

0808 20 50

CN

51,5

US

122,8

ZZ

87,2


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiná země původu“.


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/5


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1492/2007

ze dne 17. prosince 2007,

kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 312/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se pro Společenství provádějí ustanovení o celních sazbách stanovených v Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé (1), a zejména na článek 5 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 312/2003 provádí pro Společenství ustanovení o celních sazbách stanovených v Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé (2).

(2)

Rozhodnutím 2005/106/ES (3) Rada schválila protokol k dohodě o přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Chilskou republikou na straně druhé, aby se zohlednilo přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Maďarské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (4) (dále jen „protokol“). Protokol obsahuje nové celní koncese Společenství, z nichž některé jsou omezeny celními kvótami.

(3)

Nařízením Komise (ES) č. 305/2005 ze dne 19. října 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile, se zavedly tyto nové koncese.

(4)

V souladu s protokolem by se objemy celních kvót měly od 1. ledna 2005 každý rok zvyšovat o 5 % původního množství. V zájmu jasnosti je třeba stanovit celkové objemy celních kvót dostupných v roce 2005 pro dotčené produkty, které již budou zahrnovat zvýšení za uvedený rok.

(5)

Nařízení (ES) č. 312/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Jelikož objemy celních kvót stanovené tímto nařízením vstoupí v platnost dnem 1. ledna 2005, toto nařízení by se mělo použít od stejného data a mělo by okamžitě vstoupit v platnost.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 312/2003 se mění takto:

1.

V článku 3 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3.   Roční objem celní kvóty s pořadovým číslem 09.1941 v příloze se od 1. ledna 2005 každý rok zvyšuje o 5 % původního množství.“

2.

Příloha se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 17. prosince 2007.

Za Komisi

László KOVÁCS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 46, 20.2.2003, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 305/2005 (Úř. věst. L 52, 25.2.2005, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 352, 30.12.2002, s. 3.

(3)  Úř. věst. L 38, 10.2.2005, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 38, 10.2.2005, s. 3.


PŘÍLOHA

Tabulka v příloze nařízení (ES) č. 312/2003 se mění takto:

1)

V řádku pro celní kvótu s pořadovým číslem 09.1925 se roční objem celní kvóty ve čtvrtém sloupci nahrazuje tímto:

„581,50 tun (1)

2)

V řádku pro celní kvótu s pořadovým číslem 09.1929 se roční objem celní kvóty ve čtvrtém sloupci nahrazuje tímto:

„42 275 tun (2)

3)

V řádku pro celní kvótu s pořadovým číslem 09.1941 se roční objem celní kvóty ve čtvrtém sloupci nahrazuje tímto:

„1 050 tun (3)


(1)  Tento roční objem celní kvóty se použije od 1. ledna 2005. Postupně se každý rok zvýší, poprvé v roce 2006, za uvedený rok o 26,50 tuny (5 % z původního množství 530 tun).“

(2)  Tento roční objem celní kvóty se použije od 1. ledna 2005. Postupně se každý rok zvýší, poprvé v roce 2006, za uvedený rok o 1 925 tun (5 % z původního množství 38 500 tun).“

(3)  Tento roční objem celní kvóty se použije od 1. ledna 2005. Postupně se každý rok zvýší, poprvé v roce 2006, za uvedený rok o 50 tun (5 % z původního množství 1 000 tun).“


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/7


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1493/2007

ze dne 17. prosince 2007,

kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí formát pro zprávu předkládanou výrobci, dovozci a vývozci některých fluorovaných skleníkových plynů

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech (1), a zejména na čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Údaje, které mají předložit dovozci a výrobci, by měly zahrnovat odhady množství fluorovaných skleníkových plynů, u nichž se předpokládá jejich použití v hlavních aplikacích, včetně množství, u kterých se předpokládá jejich použití jako vstupní suroviny, aby byly Komisi a členským státům poskytnuty dodatečné informace za účelem získání údajů o emisích pro příslušná odvětví.

(2)

Výrobci z obchodních důvodů nakupují fluorované skleníkové plyny od jiných výrobců a prodávají uvedené plyny jiným výrobcům a v těchto případech může zprávu o množství těchto látek, u kterých se předpokládá jejich použití v hlavních aplikacích, podat pouze kupující výrobce.

(3)

Se zúčastněnými stranami proběhla konzultace o formátu zprávy a jejich zkušenosti s podáváním zpráv podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (2), byly vzaty do úvahy.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 18 odst. 1 nařízení (ES) č. 2037/2000,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Formát zprávy uvedené v čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 842/2006 je stanoven v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 17. prosince 2007.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 244, 29.9.2000, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 2007/540/ES (Úř. věst. L 198, 31.7.2007, s. 35).


PŘÍLOHA

FORMULÁŘ PRO ZPRÁVU PŘEDKLÁDANOU VÝROBCI, DOVOZCI A VÝVOZCI FLUOROVANÝCH SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

ČÁST 1

Image

ČÁST 2

Image

Image

ČÁST 3

Image

ČÁST 4

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

ČÁST 5

Image

Image

ČÁST 6

Image

Image

Image

ČÁST 7

Image


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/25


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1494/2007

ze dne 17. prosince 2007,

kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví způsob označování a další požadavky na označování produktů a zařízení obsahujících určité fluorované skleníkové plyny

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Přezkoumání toho, zda je žádoucí uvádět dodatečné environmentální informace na štítcích na výrobcích a zařízeních uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 842/2006, bylo provedeno v souladu s čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení.

(2)

Požadavky na označování berou v úvahu systém označování výrobků a zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny, který se v současnosti používá ve Společenství, včetně systémů označování zavedených průmyslovými normami pro tyto výrobky a zařízení.

(3)

V zájmu srozumitelnosti je třeba přesně určit znění informací, které musí být na štítcích uvedeny. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout o používání jejich vlastního jazyka na těchto štítcích.

(4)

Další informace o tom, zda jsou chladící a klimatizační výrobky a zařízení, jakož i tepelná čerpadla, na které se vztahuje toto nařízení, odizolované pěnou s fluorovanými skleníkovými plyny, by měly být na štítcích uvedeny na podporu jejich možného znovuzískávání z této pěny.

(5)

V případech, kdy se fluorované skleníkové plyny přidávají do výrobku či zařízení mimo výrobní místo, označení musí uvádět celkové množství fluorovaných skleníkových plynů ve výrobku či zařízení.

(6)

Štítek musí být navržen tak, aby se zajistilo, že je snadno čitelný a pevně připevněný na výrobku či zařízení po celou dobu, kdy výrobek či zařízení obsahuje fluorované skleníkové plyny.

(7)

Štítek by měl být umístěn tak, aby se zajistila jeho dobrá viditelnost pro instalační a servisní techniky.

(8)

Pokud jde o klimatizační výrobky a zařízení a tepelná čerpadla, označení musí být umístěno tak, aby odpovídalo technickému profilu výrobku či zařízení.

(9)

Možnost uvádět dodatečné ekologické informace na štítcích vyžaduje, aby po výrobcích, aby vykonali nutné úpravy označení, a proto by měla být poskytnuta přiměřená lhůta před tím, než se toto nařízení stane použitelným.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeném čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 (2),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví způsob označování a další požadavky na označování výrobků a zařízení uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 842/2006.

Článek 2

Požadavky na označování

1.   Produkty a zařízení, na které se vztahuje toto zařízení, budou označeny štítkem uvádějícím tyto informace:

a)

text „Obsahuje fluorované skleníkové plyny zahrnuté v Kjótském protokolu“;

b)

zkrácené chemické názvy fluorovaných skleníkových plynů obsažených v zařízení nebo těch, které zařízení bude obsahovat, za použití akceptovaného průmyslového názvosloví pro dané zařízení či látku;

c)

množství fluorovaných skleníkových plynů vyjádřené v kilogramech;

d)

případně text „hermeticky uzavřeno“.

2.   Kromě požadavků na označování uvedených v článku 1 musí být chladící a klimatizační výrobky a zařízení, jakož i tepelná čerpadla, která jsou odizolována pěnou s fluorovanými skleníkovými plyny, před uvedením na trh označeny štítkem s tímto textem: „Pěna s fluorovanými skleníkovými plyny“.

3.   Pokud se fluorované skleníkové plyny doplňují mimo výrobní místo a jejich celkové množství výrobce neuvádí, štítek musí uvádět množství doplněné výrobním závodem a musí na něm být prostor pro označení množství doplněného mimo výrobní závod, jakož i údaj o celkovém množství fluorovaných skleníkových plynů.

4.   Členské státy mohou v souvislosti s požadavky na označování uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3 na svém území podmínit uvádění na trh výrobků a zařízení, na které se vztahuje toto nařízení, používáním svých úředních jazyků.

Článek 3

Způsob označení

1.   Informace podle článku 2 budou uvedeny na štítku připevněném na výrobku či zařízení, na které se vztahuje toto nařízení.

2.   Informace na štítku musí zřetelně vystupovat na pozadí a musí mít takovou velikost a řádkování, aby byla snadno čitelná.

V případě, kdy se informace požadované tímto nařízením přidávají na štítek, který je již na daném výrobku či zařízení připevněn, velikost písma nebude menší než minimální velikost písma ostatních informací na štítku.

3.   Celý štítek a jeho obsah musí být navržen tak, aby se zajistilo, že bude pevně připevněn na výrobku či zařízení a čitelný při provozních podmínkách po celé období, kdy výrobek či zařízení obsahují fluorované skleníkové plyny.

Článek 4

Umístění označení

1.   Kromě míst uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 842/2006 mohou být štítky umístěny i na stávajících štítcích s názvem či na štítku s informacemi o výrobku nebo vedle nich či v blízkosti obslužných míst.

2.   Pro klimatizační výrobky a zařízení, jakož i tepelná čerpadla s oddělenými vnitřními a vnějšími částmi a spojenými chladícím potrubím, musí být štítek s informacemi umístěn na té části zařízení, která byla nejdříve vybavena chladivem.

Článek 5

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. dubna 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 17. prosince 2007.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 244, 29.9.2000, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 2007/540/ES (Úř. věst. L 198, 31.7.2007, s. 35).


SMĚRNICE

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/27


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/65/ES

ze dne 11. prosince 2007,

kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 89/552/EHS (4) koordinuje některé právní a správní předpisy členských států upravující provozování televizního vysílání. Nové technologie v oblasti přenosu audiovizuálních mediálních služeb však vyžadují přizpůsobení předpisového rámce za účelem zohlednění dopadu strukturálních změn, šíření informačních a komunikačních technologií (ICT) a technického rozvoje na obchodní modely, zejména na financování komerčního vysílání, a pro zajištění optimálních podmínek pro hospodářskou soutěž a právní jistotu, pokud jde o evropský průmysl informačních technologií a evropský mediální průmysl a služby, jakož i respektování kulturní a jazykové rozmanitosti.

(2)

Právní a správní předpisy členských států upravující provozování televizního vysílání již koordinuje směrnice 89/552/EHS, zatímco pravidla použitelná pro činnosti, jako jsou audiovizuální mediální služby na vyžádání, obsahují rozdíly, z nichž některé mohou bránit volnému pohybu těchto služeb v rámci Evropského společenství a narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

(3)

Audiovizuální mediální služby jsou ve stejné míře kulturními i ekonomickými službami. Jejich rostoucí význam pro společnost, demokracii – především zajištěním svobody informací, názorové rozmanitosti a plurality médií – vzdělávání a kulturu odůvodňuje používání zvláštních pravidel pro tyto služby.

(4)

Ustanovení čl. 151 odst. 4 Smlouvy vyžaduje, aby Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení Smlouvy přihlíželo ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur.

(5)

Evropský parlament v usneseních ze dne 1. prosince 2005 (5) a 4. dubna 2006 (6) o kole jednání v Dohá a o ministerských konferencích WTO požadoval, aby byly základní veřejné služby, jako jsou audiovizuální služby, vyňaty z liberalizace v rámci kol jednání GATS. Ve svém usnesení ze dne 27. dubna 2006 (7) Evropský parlament vyslovil podporu Úmluvě Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, v níž je zejména uvedeno, že „kulturní činnosti, statky a služby mají jak hospodářskou, tak i kulturní povahu, jelikož jsou nositeli identit, hodnot a významů, a že by se s nimi tudíž nemělo zacházet, jako by měly pouze odchodní hodnotu“. Rozhodnutím Rady 2006/515/ES ze dne 18. května 2006 o uzavření Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (8) byla schválena úmluva Unesco jménem Společenství. Úmluva vstoupila v platnost dne 18. března 2007. Tato směrnice respektuje zásady uvedené úmluvy.

(6)

Tradiční audiovizuální mediální služby – jako televize – a rozvíjející se audiovizuální mediální služby na vyžádání vytvářejí ve Společenství významné pracovní příležitosti, zejména v malých a středních podnicích, a podněcují hospodářský růst a investice. Vzhledem k významu rovných podmínek a skutečného evropského trhu s audiovizuálními mediálními službami by měly být respektovány základní zásady vnitřního trhu, jako je volná hospodářská soutěž a rovné zacházení, aby byly na trzích s audiovizuálními mediálními službami zajištěny transparentnost a předvídatelnost a aby bylo dosaženo snížení překážek pro vstup na tento trh.

(7)

Evropské společnosti poskytující audiovizuální mediální služby čelí právní nejistotě a nerovným podmínkám, pokud jde o právní režim vztahující se na rozvíjející se služby na vyžádání. Je tedy nutné za účelem zamezení narušování hospodářské soutěže, zvýšení právní jistoty, pomoci při dotvoření vnitřního trhu a usnadnění vzniku jednotného informačního prostoru používat pro všechny audiovizuální mediální služby, jak pro televizní vysílání (tj. lineární audiovizuální mediální služby), tak pro audiovizuální mediální služby na vyžádání (tj. nelineární audiovizuální mediální služby), alespoň základní stupeň koordinovaných pravidel. Základní zásady směrnice 89/552/EHS, jmenovitě zásada země původu a společná minimální pravidla, se osvědčily a měly by být tudíž zachovány.

(8)

Dne 15. prosince 2003 Komise přijala sdělení o budoucnosti evropské regulační politiky v audiovizuální oblasti, v němž zdůraznila, že regulační politika v tomto odvětví musí v současné době i v budoucnu chránit některé veřejné zájmy, například kulturní rozmanitost, právo na informace, pluralitu médií, ochranu nezletilých osob a ochranu spotřebitele a zvyšovat informovanost a mediální gramotnost veřejnosti.

(9)

Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 25. ledna 1999 o veřejnoprávním vysílání (9) znovu potvrdilo, že plnění poslání veřejnoprávního vysílání vyžaduje, aby byl nadále využíván technologický pokrok. Společná existence soukromých a veřejnoprávních poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb je rysem, který je specifický pro evropský audiovizuální mediální trh.

(10)

Komise přijala iniciativu „i2010: evropská informační společnost“ s cílem posílit růst a zaměstnanost v odvětví informační společnosti a mediálním průmyslu. Jedná se o komplexní strategii vytvořenou tak, aby na pozadí sbližování služeb informační společnosti a mediálních služeb, sítí a zařízení podporovala produkci evropského obsahu, rozvoj digitální ekonomiky a přijímání informačních a komunikačních technologií, a to modernizací a nasazením všech nástrojů politiky EU: regulačních nástrojů, výzkumu a partnerství s průmyslem. Komise se zavázala vytvořit soudržný rámec vnitřního trhu pro služby informační společnosti a mediální služby, a to modernizací právního rámce pro audiovizuální služby, a předložila v roce 2005 návrh na modernizaci směrnice o televizi bez hranic a její přeměnu na směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Cíle iniciativy „i2010“ se v zásadě dosáhne tak, že se umožní růst odvětví s pouze minimální mírou regulace a malým začínajícím podnikům, které jsou tvůrci budoucího bohatství a pracovních míst, se umožní rozvoj, inovace a vytváření pracovních míst na volném trhu.

(11)

Evropský parlament usneseními ze dne 4. září 2003 (10), 22. dubna 2004 (11) a 6. září 2005 (12) vyzývá k přizpůsobení stávající směrnice 89/552/EHS, které by zohlednilo strukturální změny a technologický rozvoj při plném respektování jejích základních zásad, které zůstávají i nadále platné. Kromě toho v zásadě podpořil obecný přístup spočívající v základních pravidlech pro všechny audiovizuální mediální služby a doplňkových pravidlech pro televizní vysílání.

(12)

Tato směrnice posiluje dodržování základních práv a je plně v souladu se zásadami uznanými Listinou základních práv Evropské unie (13), zejména článkem 11 uvedené listiny. V tomto ohledu by tato směrnice neměla nijak bránit členským státům, aby používaly svá ústavní pravidla vztahující se ke svobodě tisku a svobodě projevu v médiích.

(13)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států vyplývající z uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (14) a předpisů pro služby informační společnosti. Na navrhovaná vnitrostátní opatření týkající se audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, která jsou přísnější nebo podrobnější než opatření vyžadovaná k pouhému provedení této směrnice ve vnitrostátním právu, by se proto měly vztahovat procesní povinnosti stanovené v článku 8 směrnice 98/34/ES.

(14)

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (15) nejsou podle čl. 1 odst. 3 uvedené směrnice dotčena opatření přijatá na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na regulaci obsahu a audiovizuální politiku.

(15)

Žádné ustanovení této směrnice by nemělo požadovat po členských státech ani je vybízet, aby stanovily nové systémy udělování licencí či správního povolování pro jakýkoli typ audiovizuální mediální služby.

(16)

Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat pouze na audiovizuální mediální služby, ať již na televizní vysílání nebo na služby na vyžádání, představující hromadné sdělovací prostředky, tj. služby, které jsou určeny k příjmu podstatné části široké veřejnosti a které by na ni mohly mít jasný dopad. Oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na služby, jak je vymezuje Smlouva, a měla by se tedy vztahovat na jakoukoli hospodářskou činnost, včetně činnosti podniků poskytujících veřejné služby, ale neměla by se vztahovat na činnosti, které jsou především nehospodářské povahy a které nesoutěží s televizním vysíláním, například soukromé internetové stránky a služby spočívající v poskytování nebo šíření audiovizuálního obsahu vytvářeného soukromými uživateli za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství.

(17)

Charakteristickým rysem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je, že jsou „podobné televiznímu vysílání“, tj. že se snaží získat stejné diváky jako televizní vysílání a že by uživatel na základě jejich povahy a prostředků přístupu ke službě důvodně očekával režim ochrany v rámci působnosti této směrnice. S ohledem na tuto skutečnost a s cílem zamezit nerovnostem z hlediska volného pohybu a hospodářské soutěže by měl být pojem „pořad“ vykládán dynamicky, se zohledněním vývoje televizního vysílání.

(18)

Pro účely této směrnice by se definice audiovizuální mediální služby měla vztahovat na hromadné sdělovací prostředky, pokud jde o jejich funkci informovat, bavit a vzdělávat širokou veřejnost, a měla by zahrnovat audiovizuální obchodní sdělení, nikoli však soukromou korespondenci v jakékoli podobě, například zprávy elektronické pošty zasílané omezenému počtu příjemců. Tato definice by rovněž neměla zahrnovat služby, jejichž hlavním účelem není poskytování pořadů, tj. případy, kdy audiovizuální obsah je vzhledem ke službě pouze podružný a není jejím hlavním účelem. Mezi příklady patří internetové stránky, které pouze doplňkově obsahují audiovizuální prvky, jako například animované grafické prvky, krátké reklamní šoty nebo informace související s produktem nebo jinou než audiovizuální službou. Z těchto důvodů by z oblasti působnosti směrnice měly být vyňaty též sázkové hry, které vyžadují peněžitý vklad, včetně loterií, sázek a dalších forem služeb hazardních her, a také online hry a vyhledávače, ne však vysílání věnované hazardním a sázkovým hrám.

(19)

Pro účely této směrnice by definice poskytovatele mediálních služeb neměla zahrnovat fyzické ani právnické osoby, které pouze šíří pořady, za něž nesou redakční odpovědnost třetí osoby.

(20)

Televizní vysílání zahrnuje v současnosti zejména analogové a digitální televizní vysílání, vysílání přes Internet (live streaming, webcasting) a časové video (near video on demand), zatímco například video na vyžádání (video on demand) je jednou z audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. U televizního vysílání nebo televizních pořadů nabízených stejným poskytovatelem mediálních služeb také jako audiovizuální mediální služby na vyžádání by se požadavky této směrnice obecně měly považovat za splněné splněním požadavků platných pro televizní vysílání, tj. pro lineární přenos. Pokud jsou však souběžně nabízeny různé druhy služeb, přičemž jde o jasně oddělené služby, měla by se tato směrnice použít na každou z dotyčných služeb.

(21)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na elektronické verze novin a časopisů.

(22)

Pro účely této směrnice by se pojmem „audiovizuální“ měla rozumět pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, tedy včetně němých filmů, nikoli však přenos zvuku nebo služby rozhlasového vysílání. Ačkoliv hlavním účelem audiovizuální mediální služby je poskytování pořadů, definice této služby by se měla vztahovat rovněž na textový obsah, který je k těmto pořadům připojen, jako jsou titulky a elektronický programový průvodce. Samostatné textové služby by neměly spadat do oblasti působnosti této směrnice, čímž by neměla být dotčena možnost, aby členské státy tyto služby regulovaly na vnitrostátní úrovni v souladu se Smlouvou.

(23)

Pro vymezení úlohy poskytovatele mediálních služeb, a tedy i pro definici audiovizuálních mediálních služeb, je podstatná definice redakční odpovědnosti. Členské státy mohou dále upřesnit aspekty definice redakční odpovědnosti, zejména pojem „účinná kontrola“, při přijímání opatření k provedení této směrnice. Touto směrnicí by neměly být dotčeny výjimky z odpovědnosti stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (16).

(24)

V souvislosti s televizním vysíláním by se měl pojem simultánního sledování vztahovat rovněž na kvazisimultánní sledování v důsledku krátkého časového zpoždění, které vzniká mezi vysíláním a přijetím signálu z technických důvodů vlastních procesu vysílání.

(25)

Všechny definiční znaky audiovizuálních mediálních služeb, dále vysvětlené v 16. až 23. bodě odůvodnění, by měly být splněny současně.

(26)

Vedle televizní reklamy a teleshoppingu by se měla v této směrnici zavést širší definice audiovizuálního obchodního sdělení, která by ovšem neměla zahrnovat oznámení ve veřejném zájmu a bezplatná upozornění na charitativní akce.

(27)

Jádrem této směrnice by měla zůstat zásada země původu, neboť je podstatná pro vytvoření vnitřního trhu. Uvedená zásada by se tedy měla použít pro všechny audiovizuální mediální služby, aby poskytovatelé mediálních služeb měli právní jistotu, která je nezbytným základem pro nové obchodní modely a pro zavedení těchto služeb. Rovněž je podstatná pro zajištění volného toku informací a audiovizuálních pořadů na vnitřním trhu.

(28)

S cílem podporovat silný, konkurenceschopný a jednotný evropský audiovizuální průmysl a posílit pluralitu médií v celé Evropské unii by měl každý poskytovatel audiovizuálních mediálních služeb spadat do pravomoci pouze jednoho členského státu a pluralita informací by měla být jednou ze základních zásad Evropské unie.

(29)

V důsledku technologického rozvoje, zejména s ohledem na digitální programy vysílané přes družici, by měla být upravena doplňková kritéria, aby se zajistila vhodná právní úprava a její účinné provádění a aby účastníci měli skutečnou kontrolu nad obsahem audiovizuální mediální služby.

(30)

Vzhledem k tomu, že se tato směrnice týká služeb nabízených široké veřejnosti v Evropské unii, měla by se vztahovat pouze na audiovizuální mediální služby, které může přímo nebo nepřímo přijímat veřejnost v jednom nebo více členských státech pomocí standardního spotřebního vybavení. Vymezení „standardního spotřebního vybavení“ by mělo být přenecháno příslušným vnitrostátním orgánům.

(31)

Články 43 až 48 Smlouvy stanoví základní právo na svobodu usazování. Proto by poskytovatelé mediálních služeb obecně měli mít možnost zvolit si členský stát, ve kterém se usadí. Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že „Smlouva nezakazuje podniku uplatňovat volný pohyb služeb, i když nenabízí služby v členském státě, ve kterém je usazen“ (17).

(32)

Členské státy by měly mít možnost použít v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla pro poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, a při tom by měly zajistit, aby byla tato pravidla v souladu s obecnými zásadami práva Společenství. V situacích, kdy subjekt televizního vysílání spadající do pravomoci jednoho členského státu provozuje televizní vysílání, které je zcela nebo převážně směrováno na území jiného členského státu, by vhodným řešením, jež zohlední obavy členských států, aniž by bylo zpochybněno řádné uplatňování zásady země původu, měl být požadavek, aby členské státy vzájemně spolupracovaly, a v případě obcházení těchto přísnějších pravidel by řešením měla být kodifikace judikatury Soudního dvora (18) v kombinaci s ještě účinnějším postupem. Pojem pravidel obecného veřejného zájmu byl zaveden Soudním dvorem v jeho judikatuře ve vztahu k článkům 43 a 49 Smlouvy a zahrnuje mimo jiné pravidla ochrany spotřebitele, ochrany nezletilých osob a kulturní politiky. Členský stát žádající o spolupráci by měl zajistit, aby tato specifická vnitrostátní pravidla byla objektivně nezbytná, uplatňovaná nediskriminačním způsobem a přiměřená.

(33)

Členský stát může při posuzování v jednotlivých případech, zda je vysílání poskytovatele mediálních služeb usazeného v jiném členském státě zcela nebo převážně směrováno na jeho území, vycházet z ukazatelů, jako je původ televizní reklamy nebo výnosy z předplatného, hlavní jazyk služby nebo samotná existence pořadů či obchodních sdělení zaměřených konkrétně na veřejnost v členském státě, ve kterém jsou přijímány.

(34)

Podle této směrnice mohou členské státy bez ohledu na uplatňování zásady země původu nadále přijímat opatření omezující volný pohyb televizního vysílání, ale pouze za podmínek stanovených v této směrnici a v souladu s postupem stanoveným v této směrnici. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je nutno jakékoli omezení volného pohybu služeb, například jakoukoli odchylku od základní zásady Smlouvy, vykládat restriktivně (19).

(35)

Pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání, měla by být omezení jejich volného pohybu možná pouze v souladu s podmínkami a postupy, jež odpovídají podmínkám a postupům již stanoveným v čl. 3 odst. 4, 5 a 6 směrnice 2000/31/ES.

(36)

Komise ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě o zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii zdůraznila, že je nezbytná pečlivá analýza týkající se vhodného regulačního přístupu, zejména zda je pro dané odvětví a problematiku vhodnější právní předpis, nebo zda by se měly zvážit alternativní možnosti, například společná regulace či samoregulace. Kromě toho zkušenosti ukazují, že nástroje společné regulace i samoregulace, prováděné podle různých právních tradic členských států, mohou hrát důležitou úlohu při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Opatření zaměřená na dosahování cílů veřejného zájmu v rozvíjejícím se odvětví audiovizuálních mediálních služeb jsou účinnější, jsou-li přijímána s aktivní podporou samotných poskytovatelů služeb.

Samoregulace je tedy typem dobrovolné iniciativy umožňující hospodářským subjektům, sociálním partnerům a nevládním organizacím nebo sdružením přijímat společné pokyny pro sebe samotné. Členské státy by měly v souladu se svými různými právními tradicemi uznat úlohu, kterou může hrát účinná samoregulace jako doplněk právních předpisů a zavedených soudních nebo správních mechanismů, a její přínos k dosažení cílů této směrnice. Ačkoli samoregulace může být doplňkovou metodou provádění některých ustanovení této směrnice, neměla by nahrazovat povinnosti vnitrostátního zákonodárce.

Společná regulace ve své minimální podobě tvoří v souladu s právními tradicemi členských států právní vazbu mezi samoregulací a vnitrostátním zákonodárcem. Společná regulace by měla ponechávat možnost, aby stát zasáhl v případě, že cíle nejsou plněny. Aniž jsou dotčeny formální povinnosti členského státu, pokud jde o provedení směrnice ve vnitrostátním právu, vybízí tato směrnice k používání společné regulace a samoregulace. To by ale nemělo členské státy zavazovat k zavedení režimů společné regulace nebo samoregulace, a ani by se tím neměly rušit nebo ohrožovat stávající iniciativy týkající se společné regulace nebo samoregulace, které již v členských státech existují a účinně fungují.

(37)

„Mediální gramotnost“ se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb (20) již obsahuje řadu možných opatření na podporu mediální gramotnosti, jako například soustavné vzdělávání učitelů a školitelů, zvláštní odbornou přípravu v oblasti internetu zaměřenou na děti od útlého věku, včetně lekcí, kterých se mohou účastnit rodiče, nebo pořádání vnitrostátních kampaní zaměřených na občany, které zohlední všechna komunikační média, s cílem poskytovat informace o odpovědném používání internetu.

(38)

Subjekty televizního vysílání mohou získat výhradní vysílací práva k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost. Je však nezbytné podporovat v celé Evropské unii pluralitu prostřednictvím rozmanitosti zpravodajské produkce a zpravodajských pořadů a respektovat zásady uznané článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie.

(39)

Pro ochranu základní svobody přijímat informace a pro zajištění úplné a řádné ochrany zájmů diváků v Evropské unii by měli ti, kdo vykonávají výhradní vysílací práva k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, udělit ostatním subjektům televizního vysílání právo použít krátké výňatky pro účely obecných zpravodajských pořadů, a to za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek při řádném zohlednění výhradních práv. Tyto podmínky by měly být sděleny v dostatečném předstihu před konáním události vysoce zajímavé pro veřejnost, aby ostatní měli dostatek času pro výkon uvedeného práva. Subjekt televizního vysílání by měl mít možnost toto právo vykonávat prostřednictvím zprostředkovatele jednajícího případ od případu výslovně jeho jménem. Tyto krátké výňatky by mělo být možné použít na kterémkoli programu v rámci celé EU, včetně specializovaných sportovních programů, a jejich délka by neměla přesáhnout devadesát sekund.

Právo přístupu ke krátkým výňatkům by se mělo uplatňovat přeshraničně, pouze pokud je to nezbytné. Subjekt televizního vysílání by měl proto žádat o přístup nejprve u subjektu televizního vysílání usazeného ve stejném členském státě, který má výhradní práva k události vysoce zajímavé pro veřejnost.

Pojem obecných zpravodajských pořadů by se neměl vztahovat na pořady složené z krátkých výňatků určené k zábavním účelům.

Na přístup ke krátkým výňatkům i na jejich vysílání by se měla vztahovat zásada země původu. V přeshraničním případě to znamená, že by se měly postupně použít různé právní předpisy. Zaprvé, pro přístup ke krátkým výňatkům by se mělo použít právo členského státu, ve kterém je usazen subjekt televizního vysílání, který dodává výchozí signál (tj. poskytuje přístup). Tím je obvykle členský stát, ve kterém se příslušná událost koná. Pokud členský stát zavedl odpovídající systém přístupu k této události, mělo by se použít v každém případě právo tohoto členského státu. Zadruhé, pro vysílání krátkých výňatků by se mělo použít právo členského státu, ve kterém je usazen subjekt televizního vysílání, který vysílá krátké výňatky.

(40)

Požadavky této směrnice týkajícími se přístupu k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost za účelem krátkých zpravodajských příspěvků by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (21) a příslušné mezinárodní úmluvy v oblasti autorského práva a souvisejících práv. Členské státy by měly usnadnit přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost poskytnutím přístupu k signálu subjektu televizního vysílání ve smyslu této směrnice. Mohou však zvolit jiné rovnocenné prostředky ve smyslu této směrnice. Tyto prostředky zahrnují mimo jiné umožnění přístupu na místo konání události před poskytnutím přístupu k signálu. Subjektům televizního vysílání by nemělo být bráněno uzavřít podrobnější smlouvy.

(41)

Je třeba zajistit, aby byl i nadále možný postup, kdy poskytovatelé mediálních služeb své zpravodajské pořady uvedené v rámci živého televizního vysílání poskytují následně na vyžádání, aniž by museli upravovat konkrétní pořad (vynecháním krátkých výňatků). Tato možnost by měla být omezena na nabídku na vyžádání týkající se stejného pořadu uvedeného prostřednictvím televizního vysílání od téhož poskytovatele mediálních služeb tak, aby nemohl být využit pro vytvoření nových obchodních modelů na vyžádání založených na krátkých výňatcích.

(42)

Audiovizuální mediální služby na vyžádání se liší od televizního vysílání, pokud jde o možnost volby a kontrolu ze strany uživatele i o dopad, který mají na společnost (22). Je proto odůvodněné zavést méně přísnou právní úpravu pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, které by měly podléhat pouze základním pravidlům stanoveným v této směrnici.

(43)

Vzhledem ke zvláštní povaze audiovizuálních mediálních služeb, zejména pokud jde o dopad těchto služeb na způsob, jakým si lidé utvářejí své názory, je pro uživatele nezbytné přesně vědět, kdo odpovídá za obsah těchto služeb. Je proto důležité, aby členské státy zajistily, aby uživatelé měli kdykoliv snadný a přímý přístup k informacím o poskytovateli mediálních služeb. Praktické podrobnosti, jak tohoto cíle dosáhnout, aniž by byla dotčena jiná příslušná ustanovení právních předpisů Společenství, si stanoví členské státy.

(44)

Dostupnost škodlivého obsahu v audiovizuálních mediálních službách je nadále předmětem obav zákonodárců, mediálního průmyslu i rodičů. Vyskytnou se patrně nové otázky, zejména ve spojení s novými platformami a novými produkty. Je tedy nezbytné zavést pravidla na ochranu tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob i na ochranu lidské důstojnosti ve všech audiovizuálních mediálních službách, včetně audiovizuálních obchodních sdělení.

(45)

Opatření přijatá na ochranu tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a na ochranu lidské důstojnosti musí být v rovnováze se základním právem na svobodu projevu zakotveným v Listině základních práv Evropské unie. Cílem uvedených opatření, jako jsou například osobní identifikační čísla (kódy PIN), systémy filtrování nebo označování, by tedy mělo být zajištění odpovídající úrovně ochrany tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a lidské důstojnosti, zejména pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání.

Doporučení o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď již uznalo důležitost filtračních systémů a označování a obsahuje řadu možných opatření ve prospěch nezletilých osob, jako je například systematické poskytování účinného, aktualizovaného a uživatelsky jednoduchého filtračního systému uživatelům při předplacení služeb určitého poskytovatele připojení nebo vybavení automatickými filtračními systémy při přístupu ke službám zvláště určeným pro děti.

(46)

Na poskytovatele mediálních služeb spadající do pravomoci členských států by se měl v každém případě vztahovat zákaz rozšiřování dětské pornografie podle rámcového rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (23).

(47)

Žádné ustanovení této směrnice týkající se ochrany tělesného, duševního a mravního vývoje nezletilých osob a lidské důstojnosti nezbytně nevyžaduje, aby opatření na ochranu těchto zájmů byla prováděna v podobě předběžné kontroly audiovizuálních mediálních služeb ze strany veřejných orgánů.

(48)

Audiovizuální mediální služby na vyžádání mají potenciál částečně nahradit televizní vysílání. V souladu s tím by měly v případech, kde je to proveditelné, podporovat tvorbu a distribuci evropských děl a aktivně tak přispívat k podpoře kulturní rozmanitosti. Tato podpora evropských děl může mít například podobu finančních příspěvků těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům, minimálního podílu evropských děl v katalozích videa na vyžádání nebo atraktivní prezentace evropských děl v elektronických programových průvodcích. Je důležité pravidelně přezkoumávat používání ustanovení týkajících se podpory evropských děl ze strany audiovizuálních mediálních služeb. V rámci zpráv stanovených podle této směrnice by členské státy měly rovněž zohlednit zejména finanční příspěvek těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům, podíl evropských děl v katalozích audiovizuálních mediálních služeb i skutečnou uživatelskou spotřebu evropských děl nabízených těmito službami.

(49)

Při vymezení „výrobců nezávislých na subjektech televizního vysílání“ podle článku 5 směrnice 89/552/EHS by členské státy měly náležitě přihlížet zejména ke kritériím, jako je vlastnictví produkční společnosti, množství pořadů poskytovaných témuž subjektu televizního vysílání a vlastnictví sekundárních práv.

(50)

Při provádění článku 4 směrnice 89/552/EHS by členské státy měly podporovat subjekty televizního vysílání, aby začleňovaly přiměřený podíl evropských děl vyrobených v koprodukci nebo evropských děl zahraničního původu.

(51)

Je důležité zajistit, aby byla kinematografická díla vysílána v dobách sjednaných mezi nositeli práv a poskytovateli mediálních služeb.

(52)

Dostupnost audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání dává spotřebiteli větší možnost výběru. Podrobná pravidla upravující audiovizuální obchodní sdělení se tedy v případě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání jeví jako neodůvodněná a z technického hlediska nesmyslná. Veškerá audiovizuální obchodní sdělení by však měla dodržovat nejen pravidla o označování, ale také základní stupeň kvalitativních pravidel, aby splňovala jasné cíle veřejného zájmu.

(53)

Právo na odpověď je vhodný právní prostředek nápravy v televizním vysílání, které lze použít i v on-line prostředí. Doporučení o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď již obsahuje příslušné pokyny k provádění opatření ve vnitrostátním právu nebo právní praxi k dostatečnému zajištění práva na odpověď nebo rovnocenných právních prostředků nápravy v souvislosti s on-line médii.

(54)

Jak Komise uznala ve svém interpretačním sdělení o některých aspektech ustanovení směrnice o „televizi bez hranic“ týkajících se reklamy (24), rozvoj nových reklamních technik a marketingových inovací vytvořily nové, účinné příležitosti pro audiovizuální obchodní sdělení v tradičních službách televizního vysílání, což těmto službám potenciálně umožňuje lépe soutěžit za rovných podmínek s inovacemi v oblasti služeb na vyžádání.

(55)

Obchodní vývoj a technický rozvoj dávají uživatelům větší možnost výběru a větší zodpovědnost při užívání audiovizuálních mediálních služeb. Aby právní úprava zůstala přiměřená ve vztahu k cílům obecného zájmu, měla by umožnit určitou míru pružnosti, pokud jde o televizní vysílání. Zásada oddělení by se měla omezit na televizní reklamu a teleshopping, umístění produktu by mělo být za určitých okolností povoleno, pokud členský stát nerozhodne jinak, a některá kvantitativní omezení by měla být zrušena. Skryté umístění produktu by však mělo být zakázáno. Zásada oddělení by neměla bránit v užívání nových reklamních technik.

(56)

Vedle praktik, na které se vztahuje tato směrnice, se na nekalé obchodní praktiky, například klamavé a agresivní praktiky v audiovizuálních mediálních službách, použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (25). Navíc jelikož směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/33/ES ze dne 26. května 2003 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se reklamy na tabákové výrobky a sponzorství souvisejícího s tabákovými výrobky (26), která zakazuje reklamu na cigarety a jiné tabákové výrobky a sponzorství cigaret a jiných tabákových výrobků v tištěných médiích, ve službách informační společnosti a v rozhlasovém vysílání, není dotčena směrnice 89/552/EHS, a s ohledem na zvláštní rysy audiovizuálních mediálních služeb by vztah mezi směrnicí 2003/33/ES a směrnicí 89/552/EHS měl zůstat stejný i po vstupu této směrnice v platnost. Ustanovení čl. 88 odst. 1 směrnice 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (27), které zakazuje reklamu na některé léčivé přípravky určenou široké veřejnosti, se podle odstavce 5 uvedeného článku použije, aniž by byl dotčen článek 14 směrnice 89/552/EHS. Vztah mezi směrnicí 2001/83/ES a směrnicí 89/552/EHS by měl zůstat stejný i po vstupu této směrnice v platnost. Dále by touto směrnicí nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví (28).

(57)

Vzhledem k větším možnostem diváků vyhnout se reklamě použitím nových technologií, např. digitálních osobních videorekordérů, a většímu výběru programů není nadále odůvodněná podrobná právní úprava týkající se zařazování reklamních šotů, která má za cíl chránit diváky. Tato směrnice by neměla zvyšovat přípustný objem reklamy za hodinu, měla by však subjektům televizního vysílání umožnit její pružné vkládání do pořadů, pokud nepřiměřeně nenaruší jejich celistvost.

(58)

Tato směrnice usiluje o zachování zvláštní povahy evropské televizní scény, kde je upřednostňováno vysílání reklamy mezi pořady, a proto omezuje možné přerušování kinematografických děl a filmů vytvořených pro televizi, jakož i některých kategorií pořadů, které stále vyžadují zvláštní ochranu.

(59)

Dosavadní omezení denního množství televizní reklamy bylo z velké části teoretické. Důležitější je hodinové omezení reklamy, protože se použije i během nejsledovanějšího času. Denní omezení by tedy mělo být zrušeno, zatímco hodinové omezení pro televizní reklamní šoty a šoty teleshoppingu by mělo být zachováno. Ani omezení povoleného času u programů věnovaných teleshoppingu nebo reklamě se vzhledem k větším možnostem výběru pro spotřebitele nejeví nadále jako odůvodněné. Omezení podílu televizních reklamních šotů a šotů teleshoppingu na 20 % v průběhu jedné hodiny však zůstává v platnosti. Televizním reklamním šotem je třeba rozumět televizní reklamu ve smyslu čl. 1 písm. i) směrnice 89/552/EHS ve znění této směrnice trvající nejvýše dvanáct minut.

(60)

Skryté audiovizuální obchodní sdělení je praktikou, kterou tato směrnice zakazuje vzhledem k jejímu negativnímu účinku na spotřebitele. Zákaz skrytého audiovizuálního obchodního sdělení by se neměl týkat oprávněného umísťování produktů ve smyslu této směrnice, pokud je divák o umístění produktu dostatečně informován. To lze provést uvedením údaje, že v daném pořadu dochází k umístění produktu, například pomocí neutrálního loga.

(61)

Umisťování produktu do kinematografických děl a do audiovizuálních děl vytvořených pro televizi je realitou, kterou však členské státy upravují odlišně. Pro zajištění rovných podmínek, a tedy i zvýšení konkurenceschopnosti evropského mediálního průmyslu, je zapotřebí přijmout pravidla pro umístění produktu. Definice umístění produktu zavedená touto směrnicí by měla zahrnovat jakoukoli podobu audiovizuálního obchodního sdělení, jež je tvořeno začleněním produktu, služby, nebo související ochranné známky či zmínky o nich do pořadu, za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Bezplatné poskytnutí zboží nebo služeb, jako např. rekvizit nebo cen, by mělo být považováno za umístění produktu pouze tehdy, pokud toto zboží nebo služby mají významnou hodnotu. Umístění produktu by mělo podléhat stejným kvalitativním pravidlům a omezením jako televizní reklama. Rozhodujícím kritériem pro rozlišení mezi sponzorstvím a umístěním produktu je skutečnost, že při umístění produktu je zmínka o produktu začleněna do děje pořadu, což je důvodem, proč definice v čl. 1 písm. m) směrnice 89/552/EHS ve znění této směrnice obsahuje slovo „do“. Naopak sponzorský vzkaz může být ukázán během pořadu, netvoří však součást děje.

(62)

Umístění produktu by mělo být v zásadě zakázáno. Pro některé druhy pořadů jsou však vhodné výjimky, a to na základě pozitivního výčtu. Členský stát by měl mít možnost tyto výjimky neuplatnit, a to v celém rozsahu nebo zčásti, například tím, že povolí umístění produktu pouze v pořadech, které nebyly vyrobeny výlučně v tomto členském státě.

(63)

Kromě toho by mělo být zakázáno sponzorství a umístění produktu, pokud ovlivňují obsah pořadu tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb. Tak tomu je v případě tematického umístění.

(64)

Právo osob se zdravotním postižením a starších osob podílet se na společenském a kulturním životě Společenství a začlenit se do něj je neoddělitelně spjato s poskytováním dostupných audiovizuálních mediálních služeb. Prostředky k zajištění této dostupnosti zahrnují mimo jiné znakovou řeč, titulkování, zvukový popis a snadno srozumitelnou orientaci v nabídce.

(65)

V souladu s povinnostmi uloženými členským státům Smlouvou odpovídají členské státy za provedení a účinné plnění této směrnice. Mají možnost zvolit si vhodné nástroje podle svých právních tradic a zavedených struktur, a zejména podobu svých nezávislých regulačních orgánů, aby mohly vykonávat svou činnost při provádění této směrnice nestranně a transparentně. Nástroje zvolené členskými státy by konkrétně měly přispívat k podpoře plurality médií.

(66)

Pro zajištění správného používání této směrnice je nezbytná úzká spolupráce mezi příslušnými regulačními orgány členských států a Komisí. Stejně tak je zvláště důležitá úzká spolupráce mezi členskými státy a mezi regulačními orgány členských států, s ohledem na vliv, který mohou mít subjekty televizního vysílání usazené v jednom členském státě na jiný členský stát. Pokud jsou postupy pro udělování licencí upraveny vnitrostátními právními předpisy a pokud je dotčen více než jeden členský stát, je žádoucí, aby předtím, než jsou tyto licence uděleny, došlo ke kontaktu mezi příslušnými orgány. Tato spolupráce by se měla týkat všech oblastí koordinovaných směrnicí 89/552/EHS ve znění této směrnice a zejména článků 2, 2a a 3 této směrnice.

(67)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření oblasti bez vnitřních hranic pro audiovizuální mediální služby při současném zajištění vysokého úrovně ochrany cílů obecného zájmu, zejména ochrany nezletilých osob, lidské důstojnosti a podpory práv osob se zdravotním postižením, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(68)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (29) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 89/552/EHS se mění takto:

1.

Název se nahrazuje tímto:

2.

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

‚audiovizuální mediální službou‘

služba ve smyslu článků 49 a 50 Smlouvy, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb a jejímž hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2002/21/ES. Touto audiovizuální mediální službou je buď televizní vysílání definované v písmenu e) tohoto článku, nebo audiovizuální mediální služba na vyžádání definovaná v písmenu g) tohoto článku,

nebo

audiovizuální obchodní sdělení;

b)

‚pořadem‘ pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která představuje jednotlivou položku v rámci programové skladby nebo katalogu sestavených poskytovatelem mediálních služeb a jejíž podoba a obsah jsou srovnatelné s podobou a obsahem televizního vysílání. Pořady jsou např. celovečerní filmy, sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní tvorba;

c)

‚redakční odpovědností‘ provádění účinné kontroly výběru pořadů i jejich chronologické uspořádání v programové skladbě u televizního vysílání nebo v katalogu u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Redakční odpovědnost nemusí zahrnovat právní odpovědnost za poskytovaný obsah nebo poskytované služby podle vnitrostátního práva;

d)

‚poskytovatelem mediálních služeb‘ fyzická nebo právnická osoba, která má redakční odpovědnost za výběr audiovizuálního obsahu v audiovizuální mediální službě a určuje způsob organizace této služby;

e)

‚televizním vysíláním‘ (tj. lineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb pro simultánní sledování pořadů na základě programové skladby;

f)

‚subjektem televizního vysílání‘ poskytovatel mediální služby televizního vysílání;

g)

‚audiovizuální mediální službou na vyžádání‘ (tj. nelineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb za účelem sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních služeb;

h)

‚audiovizuálním obchodním sdělením‘ obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která je určena k přímé či nepřímé propagaci zboží, služeb či obrazu na veřejnosti fyzické či právnické osoby vykonávající hospodářskou činnost. Tato obrazová sekvence doprovází pořad nebo je do něj zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace. Audiovizuální obchodní sdělení mají mimo jiné podobu televizní reklamy, sponzorství, teleshoppingu a umístění produktu;

i)

‚televizní reklamou‘ jakákoli forma oznámení veřejného nebo soukromého podniku nebo fyzické osoby v televizním vysílání za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo televizní vysílání pro vlastní propagaci v rámci jeho obchodní, průmyslové, řemeslné činnosti nebo činnosti svobodného povolání, s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a povinností;

j)

‚skrytým audiovizuálním obchodním sdělením‘ slovní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, jména, ochranné známky nebo činnosti výrobce zboží nebo poskytovatele služeb v pořadech, jestliže poskytovatel mediálních služeb úmyslně uvede takovou prezentaci s reklamním cílem a mohl by tak uvést veřejnost v omyl o povaze této prezentace. Prezentace se považuje za úmyslnou zejména tehdy, je-li prováděna za úplatu nebo obdobnou protihodnotu;

k)

‚sponzorstvím‘ jakýkoli příspěvek poskytnutý veřejným nebo soukromým podnikem nebo fyzickou osobou, které se nezabývají poskytováním audiovizuálních mediálních služeb ani tvorbou audiovizuálních děl, na financování audiovizuálních mediálních služeb nebo pořadů s cílem propagovat své jméno, ochrannou známku, obraz na veřejnosti, činnosti nebo produkty;

l)

‚teleshoppingem‘ televizní vysílání přímých nabídek pro veřejnost na poskytnutí zboží nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a povinností, za úplatu;

m)

‚umístěním produktu‘ jakákoli podoba audiovizuálního obchodního sdělení, jež je tvořeno začleněním produktu, služby nebo odpovídající ochranné známky či zmínky o nich do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu;

n)

i)

‚Evropskými díly‘ se rozumějí:

díla pocházející z členských států,

díla pocházející ze třetích evropských států, které jsou stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi Rady Evropy, a díla, která splňují podmínky bodu ii),

díla vytvořená v koprodukci v rámci dohod týkajících se audiovizuálního odvětví, které byly uzavřeny mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a splňující podmínky stanovené v každé takové dohodě.

Použití druhé a třetí odrážky předpokládá, že se na díla pocházející z členských států nevztahují v dotyčné třetí zemi diskriminační opatření.

ii)

Díla uvedená v první a druhé odrážce bodu i) jsou díla převážně vytvořená ve spolupráci autorů a pracovníků s bydlištěm v jednom nebo více státech uvedených v první a druhé odrážce bodu i), pokud splňují jednu z těchto tří podmínek:

jsou vytvořena jedním nebo více výrobci usazenými v jednom nebo více z těchto států nebo

na výrobu těchto děl dohlíží nebo ji fakticky kontroluje jeden nebo více výrobců usazených v jednom nebo více těchto státech nebo

příspěvek koproducentů těchto států na celkové koprodukční náklady je většinový a koprodukce není kontrolována jedním nebo více výrobci usazenými mimo tyto státy.

iii)

Díla, která nejsou evropskými díly ve smyslu bodu i), ale která byla vyrobena na základě dvoustranných koprodukčních dohod uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi, se považují za evropská díla, pokud koproducenti ze Společenství mají většinový podíl na celkových výrobních nákladech a výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci usazenými mimo území členských států.“

3.

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

1.   Každý členský stát zajistí, aby veškeré audiovizuální mediální služby šířené poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jeho pravomoci byly v souladu s právními pravidly vztahujícími se na audiovizuální mediální služby určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

2.   Pro účely této směrnice spadají do pravomoci členského státu poskytovatelé mediálních služeb,

a)

kteří jsou v tomto členském státě usazeni v souladu s odstavcem 3, nebo

b)

na které se vztahuje odstavec 4.

3.   Pro účely této směrnice se poskytovatel mediálních služeb považuje za usazeného v členském státě v těchto případech:

a)

poskytovatel mediálních služeb má v tomto členském státě skutečné sídlo a redakční rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána v tomto členském státě;

b)

má-li poskytovatel mediálních služeb skutečné sídlo v jednom členském státě, avšak redakční rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána v jiném členském státě, považuje se za usazeného v členském státě, v němž působí podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb. Působí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v obou těchto členských státech, považuje se poskytovatel mediálních služeb za usazeného v členském státě, v němž má skutečné sídlo. Nepůsobí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v žádném z těchto členských států, považuje se poskytovatel mediálních služeb za usazeného v členském státě, ve kterém jako v prvním zahájil činnost v souladu s právem tohoto členského státu, za podmínky, že s tímto členským státem udržuje stálé a skutečné hospodářské spojení;

c)

má-li poskytovatel mediálních služeb skutečné sídlo v členském státě, avšak rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána ve třetí zemi nebo naopak, považuje se ze usazeného v dotyčném členském státě, působí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v tomto členském státě.

4.   Poskytovatelé mediálních služeb, na které se odstavec 3 nevztahuje, se považují za poskytovatele, kteří spadají do pravomoci členského státu, v těchto případech:

a)

používají zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici umístěné v tomto členském státě;

b)

ačkoli nepoužívají zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici umístěné v tomto členské státě, využívají družicové kapacity tohoto členského státu.

5.   Není-li možné podle odstavců 3 a 4 určit členský stát, který má pravomoc, má pravomoc ten členský stát, v němž je poskytovatel mediálních služeb usazen ve smyslu článků 43 až 48 Smlouvy.

6.   Tato směrnice se nevztahuje na audiovizuální mediální služby, které jsou určeny výlučně pro příjem ve třetích zemích a které nejsou přijímány přímo ani nepřímo veřejností v jednom nebo více členských státech prostřednictvím standardního vybavení u spotřebitele.“

4.

Článek 2a se mění takto:

a)

Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí svobodu příjmu a nebrání dalšímu přenosu audiovizuálních mediálních služeb z jiných členských států na svém území z důvodů, které spadají do oblastí upravených touto směrnicí.“;

b)

v odstavci 2 se návětí a písmeno a) nahrazuje tímto:

„2.   Pokud jde o televizní vysílání, mohou se členské státy prozatímně odchýlit od odstavce 1 za těchto podmínek:

a)

televizní vysílání z jiného členského státu zřejmým, závažným a hrubým způsobem porušuje čl. 22 odst. 1 nebo 2 nebo článek 3b;“;

c)

doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4.   Pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání, mohou členské státy pro určitou službu přijmout opatření odchylující se od odstavce 1, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)

opatření jsou

i)

nezbytná z jednoho z těchto důvodů:

veřejný pořádek, zejména předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování a stíhání, včetně ochrany nezletilých osob a boje proti podněcování k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti a proti útokům na lidskou důstojnost zaměřeným na jednotlivé osoby,

ochrana veřejného zdraví,

veřejná bezpečnost, včetně zajištění národní bezpečnosti a obrany,

ochrana spotřebitele, včetně investorů,

ii)

přijatá vůči audiovizuální mediální službě na vyžádání, která poškozuje cíle uvedené v bodě i) nebo která představuje závažné a podstatné riziko poškození těchto cílů,

iii)

přiměřená ve vztahu k těmto cílům;

b)

členský stát před přijetím těchto opatření, a aniž je dotčeno soudní řízení včetně předběžného řízení a úkonů provedených v rámci vyšetřování trestné činnosti

požádal členský stát, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, o přijetí opatření a tento stát tato opatření nepřijal, nebo tato opatření byla nedostatečná,

oznámil Komisi a členskému státu, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, svůj úmysl přijmout tato opatření.

5.   Členské státy se mohou v naléhavých případech odchýlit od podmínek uvedených v odst. 4 písm. b). V takovém případě musí být opatření co nejdříve oznámena Komisi a členskému státu, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, s uvedením důvodů, na základě kterých se členský stát domnívá, že se jedná o naléhavý případ.

6.   Aniž je dotčena možnost členského státu zavádět opatření uvedená v odstavcích 4 a 5, Komise co nejdříve přezkoumá slučitelnost oznámených opatření s právem Společenství. Dospěje-li Komise k závěru, že opatření není slučitelné s právem Společenství, vyzve dotyčný členský stát, aby od přijetí plánovaných opatření upustil nebo aby uvedená opatření neprodleně ukončil.“

5.

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

1.   Členské státy mohou uplatňovat vůči poskytovatelům mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla za předpokladu, že tato pravidla jsou v souladu s právem Společenství.

2.   V případech, kdy členský stát

a)

využil možnost přijetí podrobnějších nebo přísnějších pravidel obecného veřejného zájmu podle odstavce 1 a

b)

má za to, že subjekt televizního vysílání spadající do pravomoci jiného členského státu poskytuje televizní vysílání, které je zcela nebo převážně směrováno na jeho území,

může kontaktovat příslušný členský stát, který má pravomoc, za účelem dosažení vzájemně uspokojivého řešení veškerých vzniklých problémů. Po obdržení odůvodněné žádosti prvního členského státu požádá členský stát, který má pravomoc, subjekt televizního vysílání, aby dodržoval příslušná pravidla obecného veřejného zájmu. Členský stát, který má pravomoc, sdělí prvnímu členskému státu do dvou měsíců výsledky, kterých v návaznosti na tuto žádost dosáhl. Kterýkoli z těchto členských států může vyzvat kontaktní výbor zřízený podle článku 23a, aby daný případ posoudil.

3.   Pokud má první členský stát za to,

a)

že výsledky dosažené uplatněním odstavce 2 nejsou uspokojivé a

b)

že se dotyčný subjekt televizního vysílání usadil v jiném členském státě, který má pravomoc, aby obešel přísnější pravidla v oblastech koordinovaných touto směrnicí, jež by se na něj vztahovala, pokud by byl usazen v prvním členském státě,

může vůči tomuto subjektu televizního vysílání přijmout přiměřená opatření.

Tato opatření musí být objektivně nezbytná, uplatňovaná nediskriminačním způsobem a přiměřená ve vztahu k cílům, které sledují.

4.   Členský stát může přijmout opatření podle odstavce 3, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

členský stát oznámil Komisi a členskému státu, v němž je usazen subjekt televizního vysílání, svůj úmyslu přijmout taková opatření, přičemž uvedl důvody, na jejichž základě situaci posoudil, a

b)

Komise rozhodla, že opatření jsou slučitelná s právem Společenství, a zejména, že posouzení ze strany členského státu, jenž tato opatření podle odstavců 2 a 3 přijal, jsou řádně odůvodněna.

5.   Komise rozhodne do tří měsíců od oznámení podle odst. 4 písm. a), zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství. Pokud Komise rozhodne, že jsou opatření neslučitelná s právem Společenství, dotyčný členský stát od přijetí plánovaných opatření upustí.

6.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých právních předpisů, aby poskytovatelé mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, tuto směrnici účinně dodržovali.

7.   Členské státy podporují režimy společné regulace nebo samoregulace na vnitrostátní úrovni v oblastech koordinovaných touto směrnicí v rozsahu, v jakém to dovolují jejich právní řády. Tyto režimy musí být široce přijímány hlavními zúčastněnými subjekty v dotyčných členských státech a musí zaručovat účinné prosazování.

8.   Nestanoví-li tato směrnice jinak, použije se směrnice 2000/31/ES. V případě rozporu mezi ustanoveními směrnice 2000/31/ES a ustanoveními této směrnice mají přednost ustanovení této směrnice, nestanoví-li tato směrnice jinak.“

6.

Článek 3a se zrušuje.

7.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIA

USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ NA VŠECHNY AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY

Článek 3a

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb spadající do jejich pravomoci umožnili příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k těmto informacím:

a)

název poskytovatele mediálních služeb;

b)

adresa, na níž je poskytovatel mediálních služeb usazen;

c)

údaje, které umožňují rychlé, přímé a účinné navázání kontaktu s poskytovatelem mediálních služeb, včetně adresy jeho elektronické pošty nebo internetových stránek;

d)

případné příslušné regulační orgány a orgány dohledu.

Článek 3b

Členské státy vhodnými prostředky zajistí, aby audiovizuální mediální služby poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci neobsahovaly podněcování k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti.

Článek 3c

Členské státy vyzvou poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, aby zajistili postupné zpřístupnění svých služeb osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením.

Článek 3d

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé mediálních služeb spadající do jejich pravomoci nevysílali kinematografická díla mimo doby sjednané s nositeli práv.

Článek 3e

1.   Členské státy zajistí, aby audiovizuální obchodní sdělení poskytovaná poskytovateli mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, splňovala tyto požadavky:

a)

audiovizuální obchodní sdělení jsou snadno rozpoznatelná. Skrytá audiovizuální obchodní sdělení se zakazují;

b)

audiovizuální obchodní sdělení nesmějí používat podprahové techniky;

c)

audiovizuální obchodní sdělení nesmějí:

i)

narušovat lidskou důstojnost,

ii)

obsahovat nebo podporovat diskriminaci z důvodu pohlaví, rasy či etnického původu, národnosti, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace,

iii)

podporovat chování ohrožující zdraví nebo bezpečnosti,

iv)

podporovat chování hrubě ohrožující ochranu životního prostředí;

d)

všechny formy audiovizuálních obchodních sdělení týkajících se cigaret a jiných tabákových výrobků se zakazují;

e)

audiovizuální obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů nesmějí být zaměřena výslovně na nezletilé osoby a nesmějí podporovat nestřídmou konzumaci těchto nápojů;

f)

audiovizuální obchodní sdělení týkající se léčivých přípravků a léčebných postupů, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis, se zakazuje;

g)

audiovizuální obchodní sdělení nesmějí tělesně nebo mravně ohrožovat nezletilé osoby. Nesmějí proto přímo nabádat nezletilé osoby ke koupi nebo pronájmu produktu nebo služby a využívat k tomu jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, přímo nabádat nezletilé osoby, aby přesvědčovaly své rodiče nebo třetí osoby ke koupi propagovaného zboží nebo služby, využívat zvláštní důvěru, kterou mají nezletilé osoby k rodičům, svým učitelům nebo jiným osobám, ani bezdůvodně zobrazovat nezletilé osoby v nebezpečných situacích.

2.   Členské státy a Komise vybízejí poskytovatele mediálních služeb k tomu, aby vytvořili kodexy chování, pokud jde o nevhodná audiovizuální obchodní sdělení, provázející pořady pro děti nebo do nich začleněná, týkající se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látky jako jsou tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje.

Článek 3f

1.   Audiovizuální mediální služby nebo pořady, které jsou sponzorovány, musí splňovat tyto požadavky:

a)

jejich obsah a v případě televizního vysílání i doba jejich zařazení nejsou v žádném případě ovlivněny tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb;

b)

nenabádají přímo k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace;

c)

diváci jsou jasně informováni o existenci dohody o sponzorství. Sponzorované pořady musí být zřetelně označeny jako sponzorované pořady jménem, logem nebo jinou značkou sponzora, například odkazem na jeho produkt (produkty) nebo službu (služby) či na jejich charakteristický znak, a to vhodným způsobem na začátku pořadů a v jejich průběhu nebo na jejich konci.

2.   Audiovizuální mediální služby nebo pořady nesmějí být sponzorovány podniky, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret a jiných tabákových výrobků.

3.   Při sponzorování audiovizuálních mediálních služeb nebo pořadů podniky, mezi jejichž předmět činnosti patří výroba nebo prodej léčivých přípravků a léčebných postupů, lze propagovat název nebo obraz podniku na veřejnosti, avšak nelze propagovat určité léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis.

4.   Zpravodajské a publicistické pořady nesmí být sponzorovány. Členské státy mohou zakázat, aby se sponzorské logo objevovalo během pořadů pro děti, dokumentárních pořadů a náboženských pořadů.

Článek 3g

1.   Umístění produktu se zakazuje.

2.   Odchylně od odstavce 1 je umístění produktu přípustné, nerozhodne-li členský stát jinak,

v kinematografických dílech, filmech a seriálech vytvořených pro audiovizuální mediální služby, sportovních pořadech a zábavných pořadech, nebo

v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, jako např. rekvizity nebo ceny, s cílem zařadit je do pořadu.

Výjimka stanovená v první odrážce se nevztahuje na pořady pro děti.

Pořady, které obsahují umístění produktu, musí splňovat alespoň tyto požadavky:

a)

jejich obsah a v případě televizního vysílání i doba jejich zařazení nejsou v žádném případě ovlivněny tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb;

b)

nenabádají přímo k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace;

c)

nepatřičně nezdůrazňují dotyčný produkt a

d)

diváci jsou jasně informováni o existenci umístění produktu. Pořady obsahující umístění produktu jsou na začátku a na konci pořadu a při pokračování pořadu po reklamní přestávce vhodně označeny, aby divák nemohl být žádným způsobem uveden v omyl.

Výjimečně mohou členské státy od požadavků uvedených výše v písmenu d) upustit, pokud příslušný pořad nevyrobil ani jeho výrobu nezadal sám poskytovatel mediálních služeb nebo společnost přidružená k poskytovateli mediálních služeb.

3.   Pořady nesmějí v žádném případě obsahovat umístění produktu, pokud jde o

tabákové výrobky nebo cigarety, nebo umístění produktu podniků, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret a jiných tabákových výrobků, nebo

určité léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se vztahují pouze na pořady vyrobené po 19. prosinci 2009.“

8.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIB

USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ POUZE NA AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY NA VYŽÁDÁNÍ

Článek 3h

Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci, které by mohly vážně narušit tělesný, duševní nebo morální vývoj nezletilých osob, byly dostupné pouze tak, aby nezletilé osoby neměly běžně možnost tyto audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.

Článek 3i

1.   Členské státy zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci podporovaly v případech, kdy je to možné, a vhodnými prostředky tvorbu evropských děl a přístup k nim. Tato podpora by se mohla týkat mimo jiné finančního příspěvku těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům nebo podílu či zdůraznění evropských děl v katalozích pořadů v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání.

2.   Nejpozději dne 19. prosince 2011, a poté každé čtyři roky podávají členské státy Komisi zprávu o provádění odstavce 1.

3.   Komise na základě informací poskytnutých členskými státy a na základě nezávislé studie podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování odstavce 1, přičemž zohlední vývoj trhu a technický rozvoj a cíl kulturní rozmanitosti.“

9.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIC

USTANOVENÍ O VÝHRADNÍCH PRÁVECH A KRÁTKÝCH ZPRAVODAJSKÝCH PŘÍSPĚVCÍCH V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ

Článek 3j

1.   Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijmout opatření, která zajistí, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílaly na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti tohoto členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti dotyčný členský stát vypracuje seznam vnitrostátních a jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a transparentním způsobem v přiměřené lhůtě. Přitom dotyčný členský stát rovněž určí, zda tyto události mají být celé nebo zčásti přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být celé nebo zčásti přenášeny ze záznamu.

2.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce l přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat události, které tento jiný členský stát určil v souladu s odstavci 1 a 2, celé nebo zčásti v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, celé nebo zčásti ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání, jak tento jiný členský stát určil podle odstavce 1.

Článek 3k

1.   Členské státy zajistí, aby měly všechny subjekty televizního vysílání usazené ve Společenství pro účely krátkých zpravodajských příspěvků přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, které vysílá subjekt televizního vysílání spadající do jejich pravomoci na základě výhradních práv, a to za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek.

2.   Pokud výhradní práva k události vysoce zajímavé pro veřejnost získá jiný subjekt televizního vysílání usazený v témže členském státě jako subjekt televizního vysílání usilující o přístup, musí být přístup vyžadován od tohoto subjektu televizního vysílání.

3.   Členské státy zajistí, aby byl tento přístup zaručen tím, že umožní subjektům televizního vysílání volný výběr krátkých výňatků ze signálu vysílajícího subjektu, přičemž alespoň označí jejich zdroj, pokud to není z praktických důvodů nemožné.

4.   Místo postupu podle odstavce 3 mohou členské státy zavést rovnocenný systém, který zajistí přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek jiným způsobem.

5.   Krátké výňatky se použijí pouze pro obecné zpravodajské pořady, přičemž v rámci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání mohou být použity, pouze pokud je stejný pořad nabízen ze záznamu stejným poskytovatelem mediálních služeb.

6.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5, zajistí členské státy v souladu se svým právem a právními postupy, aby byly vymezeny způsoby a podmínky pořizování těchto krátkých výňatků, zejména veškerá úprava náhrad, maximální délka krátkých výňatků a časová omezení jejich vysílání. Je-li stanovena náhrada, nesmí být vyšší než dodatečné náklady vzniklé přímo při poskytování přístupu.“

10.

V čl. 4 odst. 1 se zrušují slova „ve smyslu článku 6“.

11.

Články 6 a 7 se zrušují.

12.

Název kapitoly IV se nahrazuje tímto:

13.

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

1.   Televizní reklama a teleshopping musí být snadno rozeznatelné a odlišitelné od redakčního obsahu. Aniž je dotčeno použití nových reklamních technik, musí být televizní reklama a teleshopping zřetelně odlišeny od ostatních částí pořadu obrazovými nebo zvukovými nebo prostorovými prostředky.

2.   Samostatné reklamní šoty a šoty teleshoppingu, kromě šotů v přenosech sportovních událostí, se vysílají pouze výjimečně.“

14.

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

1.   Členské státy zajistí, aby v případech, kdy se televizní reklama nebo teleshopping zařazuje v průběhu pořadů, nebyla narušena celistvost pořadů, s přihlédnutím k přirozeným přestávkám v pořadu, době jeho trvání a jeho povaze, ani práva nositelů práv.

2.   Vysílání filmů vytvořených pro televizi (s výjimkou seriálů, cyklů a dokumentů), kinematografických děl a zpravodajských pořadů může být přerušeno televizní reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut. Vysílání pořadů pro děti může být přerušeno reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut, pokud plánovaná délka pořadu přesahuje třicet minut. Reklama a teleshopping nesmějí být zařazovány během bohoslužeb.“

15.

Články 12 a 13 se zrušují.

16.

V článku 14 se zrušuje první odstavec.

17.

Články 16 a 17 se zrušují.

18.

Článek 18 se nahrazuje tímto:

„Článek 18

1.   Podíl televizních reklamních šotů a šotů teleshoppingu nesmí v průběhu jedné hodiny překročit 20 %.

2.   Odstavec 1 se nepoužije na oznámení subjektu televizního vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, na oznámení o sponzorování a umístění produktu.“

19.

Článek 18a se nahrazuje tímto:

„Článek 18a

Souvislé teleshoppingové pořady musí být zřetelně označeny obrazovými a zvukovými prostředky a trvají bez přerušení nejméně patnáct minut.“

20.

Článek 19 se nahrazuje tímto:

„Článek 19

Ustanovení této směrnice se obdobně použijí na televizní kanály určené výhradně pro reklamu a teleshopping a na televizní programy určené výhradně pro vlastní propagaci. Kapitola III, článek 11 a článek 18 se na tyto programy nepoužijí.“

21.

Článek 19a se zrušuje.

22.

Článek 20 se nahrazuje tímto:

„Článek 20

Aniž je dotčen článek 3, mohou členské státy s náležitým ohledem na právo Společenství stanovit pro televizní vysílání určené výhradně pro jejich vnitrostátní území, které nemůže přijímat veřejnost přímo nebo nepřímo v jednom nebo více jiných členských státech, jiné podmínky než podmínky uvedené v čl. 11 odst. 2 a v článku 18.“

23.

Název kapitoly V se nahrazuje tímto:

24.

Články 22a a 22b se zrušují.

25.

Název kapitoly VI se nahrazuje tímto:

26.

V čl. 23a odst. 2 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e)

napomáhat výměně informací mezi členskými státy a Komisí o situaci a vývoji právní úpravy v oblasti audiovizuálních mediálních služeb, s ohledem na audiovizuální politiku Společenství, a o příslušném vývoji v technické oblasti;“.

27.

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA VIB

SPOLUPRÁCE MEZI REGULAČNÍMI ORGÁNY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Článek 23b

Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby poskytovaly Komisi a sobě navzájem informace nezbytné pro uplatňování této směrnice, zejména jejích článků 2, 2a a 3, především prostřednictvím svých příslušných nezávislých regulačních orgánů.“

28.

Články 25 a 25a se zrušují.

29.

Článek 26 se nahrazuje tímto:

„Článek 26

Do 19. prosince 2011 a poté každé tři roky podá Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice a popřípadě podá nové návrhy na její přizpůsobení vývoji v odvětví audiovizuálních mediálních služeb, zejména s ohledem na nejnovější technický rozvoj, konkurenceschopnost tohoto odvětví a úroveň mediální gramotnosti ve všech členských státech.

Tato zpráva rovněž posoudí otázku televizní reklamy provázející pořady pro děti nebo do nich začleněné, a zejména otázku, zda kvantitativní i kvalitativní pravidla obsažená v této směrnici zajistila požadovanou úroveň ochrany.“

Článek 2

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (30) se mění takto:

Bod 4 přílohy „Směrnice a nařízení spadající do oblasti působnosti čl. 3 písm. a)“ se nahrazuje tímto:

„4.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (31): články 3h a 3i a články 10 až 20. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007 (32).

Článek 3

1.   Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 19. prosince 2009. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 11. prosince 2007.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

M. LOBO ANTUNES


(1)  Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 202.

(2)  Úř. věst. C 51, 6.3.2007, s. 7.

(3)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 15. října 2007 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), postoj Evropského parlamentu ze dne 29. listopadu 2007.

(4)  Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 97/36/ES (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60).

(5)  Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 126.

(6)  Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 155.

(7)  Úř. věst. C 296 E, 6.12.2006, s. 104.

(8)  Úř. věst. L 201, 25.7.2006, s. 15.

(9)  Úř. věst. C 30, 5.2.1999, s. 1.

(10)  Usnesení Evropského parlamentu o televizi bez hranic (Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 453).

(11)  Usnesení Evropského parlamentu o nebezpečí porušování svobody projevu a informační svobody v EU, a zejména v Itálii (článek 11 odst. 2 Listiny základních práv) (Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1026).

(12)  Usnesení Evropského parlamentu o uplatňování článků 4 a 5 směrnice 89/552/EHS („televize bez hranic“) ve znění směrnice 97/36/ES v letech 2001 a 2002 (Úř. věst. C 193 E, 17.8.2006, s. 117).

(13)  Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Rady 2006/96/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 81).

(15)  Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 717/2007 (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 32).

(16)  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(17)  Věc VT4, C-56/96, bod 22; Věc Centros v. Erhvervs-og Selskabsstyrelsen, C-212/97; viz též: věc Komise v. Belgické království, C-11/95 a věc Paul Denuit, C-14/96.

(18)  Věc Centros v. Erhvervs-og Selskabsstyrelsen, C-212/97; věc Van Binsbergen v. Bestuur van de Bedrijfsvereniging, C-33/74; věc TV 10 SA v. Commissariaat voor de Media, C-23/93, bod 21.

(19)  Věc Komise v. Belgie, C-355/98, Sb. rozh. 2000, I-1221, bod 28; věc Calfa, C-348/96, Sb. rozh. 1999, I-0011, bod 23.

(20)  Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 72.

(21)  Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.

(22)  Věc Mediakabel, C-89/04.

(23)  Úř. věst. L 13, 20.1.2004, s. 44.

(24)  Úř. věst. C 102, 28.4.2004, s. 2.

(25)  Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

(26)  Úř. věst. L 152, 20.6.2003, s. 16.

(27)  Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 1901/2006 (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 1).

(28)  Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9; opravené znění v Úř. věst. L 12, 18.1.2007, s. 3.

(29)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(30)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1. Nařízení ve znění směrnice 2005/29/ES.

(31)  Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23.

(32)  Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 27.“


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Rada

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/46


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 29. listopadu 2007

o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob

(2007/839/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 odst. 3 písm. b) ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem větou první a čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Komise sjednala jménem Evropského společenství dohodu s Ukrajinou o zpětném přebírání osob.

(2)

Dohoda byla jménem Evropského společenství podepsána s výhradou pozdějšího uzavření dne 18. června 2007 v souladu s rozhodnutím Rady ze dne ze dne 12. června 2007.

(3)

Dohoda by měla být schválena.

(4)

Touto dohodou se zřizuje smíšený readmisní výbor, který může přijmout svůj jednací řád. V takovém případě je vhodné, aby Společenství zaujalo své stanovisko zjednodušeným postupem.

(5)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto rozhodnutí.

(6)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(7)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijetí tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob se schvaluje jménem Společenství.

Znění dohody je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady provede oznámení podle čl. 20 odst. 2 dohody (2).

Článek 3

Komise, které jsou nápomocni odborníci z členských států, zastupuje Společenství ve smíšeném readmisním výboru zřízeném článkem 15 dohody.

Článek 4

Postoj Společenství v rámci Smíšeného výboru k přijetí jeho jednacího řádu, jak to vyžaduje čl. 15 odst. 5 dohody, zaujme Komise po konzultaci se zvláštním výborem určeným Radou.

Článek 5

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 29. listopadu 2007.

Za Radu

předseda

M. LINO


(1)  Stanovisko ze dne 13. listopadu 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Den vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.


DOHODA

mezi Evropským Společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ,

dále jen „Společenství“,

a

UKRAJINA,

dále jen „smluvní strany“,

ODHODLÁNY posilovat svou spolupráci k účinnějšímu boji proti nedovolenému přistěhovalectví,

ZNEPOKOJENY významným nárůstem činnosti organizovaných zločinných spolčení při pašování přistěhovalců,

PŘEJÍCE SI zavést prostřednictvím této dohody a na základě vzájemnosti rychlé a účinné postupy pro identifikaci a bezpečné a řádné navracení osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro vstup a pobyt na území Ukrajiny nebo některého členského státu Evropské unie, a usnadnit průvoz těchto osob v duchu spolupráce,

DOMNÍVAJÍCE SE, že by ve vhodných případech Ukrajina a členské státy Evropské unie měly usilovat o navrácení státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, kteří neoprávněně vstoupili na jejich území, do států jejich původu nebo trvalého pobytu,

UZNÁVAJÍCE nutnost dodržování lidských práv a svobod a zdůrazňujíce, že touto dohodou nejsou dotčena práva a povinnosti Společenství, členských států Evropské unie a Ukrajiny vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. prosince 1948 a z mezinárodního práva, zejména z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950, Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966 a mezinárodních smluv o vydávání osob,

BEROUCE V ÚVAHU, že spolupráce mezi Ukrajinou a Společenstvím v oblasti zpětného přebírání osob a usnadnění cestování je záležitostí společného zájmu,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že ustanovení této dohody, která spadají do působnosti hlavy IV Smlouvy o založení Evropského společenství, se v souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)

„smluvními stranami“ Ukrajina a Společenství;

b)

„členským státem“ každý členský stát Evropské unie s výjimkou Dánského království a Irské republiky;

c)

„státním příslušníkem členského státu“ osoba, která má státní příslušnost členského státu tak, jak je definována pro účely Společenství;

d)

„státním příslušníkem Ukrajiny“ osoba, která má ukrajinskou státní příslušnost;

e)

„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která má jinou státní příslušnost než ukrajinskou nebo některého z členských států;

f)

„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, která nemá žádnou státní příslušnost;

g)

„povolením k pobytu“ povolení jakéhokoliv druhu vydané Ukrajinou nebo některým členským státem, které opravňuje osobu k pobytu na jeho území. Nezahrnuje povolení k dočasnému pobytu na jeho území v souvislosti s vyřizováním žádosti o udělení azylu, žádosti o přiznání postavení uprchlíka nebo žádosti o povolení k pobytu;

h)

„vízem“ povolení udělené nebo rozhodnutí přijaté Ukrajinou nebo některým z členských států, které se vyžaduje pro vstup na území daného státu nebo průjezd přes ně. Nezahrnuje zvláštní kategorii letištních průjezdních víz;

i)

„žádajícím státem“ stát (Ukrajina nebo jeden z členských států), který podává žádost o zpětné převzetí podle článku 5 nebo žádost o průvoz podle článku 11 této dohody;

j)

„dožádaným státem“ stát (Ukrajina nebo jeden z členských států), kterému je podána žádost o zpětné převzetí podle článku 5 nebo žádost o průvoz podle článku 11 této dohody;

k)

„příslušným orgánem“ vnitrostátní orgán Ukrajiny nebo jednoho z členských států, který je pověřen prováděním této dohody podle článku 16 této dohody;

l)

„příhraničním regionem“ oblast do 30 km od společných pozemních hranic mezi členským státem a Ukrajinou a území námořních přístavů včetně celních zón a mezinárodních letišť členských států a Ukrajiny.

ODDÍL I

ZÁVAZKY TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 2

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Dožádaný stát na žádost žádajícího státu a bez dalších formalit kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme zpět na své území všechny osoby, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území žádajícího členského státu, je-li v souladu s článkem 6 této dohody prokázáno, že tyto osoby jsou státními příslušníky žádajícího státu.

To se rovněž týká osob, které se po vstupu na území žádajícího státu zřekly státní příslušnosti dožádaného státu, aniž by získaly státní příslušnost žádajícího státu.

2.   Dožádaný stát podle potřeby a bez odkladů vydá osobě, jejíž převzetí bylo schváleno, cestovní doklad s minimální dobou platnosti šest měsíců; toto bude učiněno bez ohledu na vůli osoby, která má být převzata zpět. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, prodlouží dožádaný stát platnost cestovního dokladu do 14 kalendářních dnů nebo v případě potřeby vydá nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud dožádaný stát do 14 dní nevydá cestovní doklad, neprodlouží jeho platnost nebo jej v případě potřeby neobnoví, má se za to, že dožádaný stát přijal cestovní doklad s uplynulou dobou platnosti.

Článek 3

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Dožádaný stát na žádost žádajícího státu a bez dalších formalit kromě těch, jež jsou uvedeny v dohodě, převezme na své území státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, které nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území žádajícího státu, je-li v souladu s článkem 7 této dohody prokázáno, že tyto osoby

a)

neoprávněně vstoupily na území členských států přímo z území Ukrajiny nebo neoprávněně vstoupily na území Ukrajiny přímo z území členských států;

b)

byly v době vstupu držiteli platného povolení k pobytu vydaného dožádaným státem, nebo

c)

byly v době vstupu držiteli platného víza vydaného dožádaným státem a vstoupily na území žádajícího státu přímo z území dožádaného státu.

2.   Závazek zpětného převzetí podle odstavce 1 se neuplatní, jestliže

a)

se státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nacházel pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště dožádaného státu, nebo

b)

žádající stát vydal státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum či povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na své území, ledaže

i)

tato osoba je držitelem víza nebo povolení k pobytu vydaného dožádaným státem s delší dobou platnosti nebo

ii)

vízum nebo povolení k pobytu vydané žádajícím státem bylo získáno na základě padělaných nebo pozměněných dokladů;

c)

státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nepotřebuje vízum pro vstup na území žádajícího státu.

3.   Pokud jde o členské státy, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odst. 1 písm. b) nebo c) na členský stát, který vydal vízum nebo povolení k pobytu. Bylo-li vízum nebo povolení k pobytu vydáno dvěma nebo více členskými státy, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odst. 1 písm. b) nebo c) na členský stát, který vydal doklad s delší dobou platnosti, nebo pokud doba platnosti jednoho nebo více z nich uplynula, jehož doklad je stále platný. Jestliže doba platnosti dokladů již uplynula, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odst. 1 písm. b) nebo c) na členský stát, který vydal doklad s nejpozdějším datem skončení platnosti. Pokud žádné takové doklady nelze předložit, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odstavce 1 na členský stát, který byl opuštěn jako poslední.

4.   Poté, co dožádaný stát kladně odpoví na žádost o zpětné převzetí, vydá žádající stát dotčené osobě cestovní doklad uznávaný dožádaným státem. Pokud je žádající stát členským státem EU, je tímto cestovním dokladem standardní cestovní dokument EU pro účely vyhoštění v souladu s formou stanovenou v doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 (příloha 7). Pokud je žádajícím státem Ukrajina, je tímto cestovním dokladem ukrajinský doklad pro navrácení (příloha 8).

Článek 4

Zpětné převzetí, k němuž došlo omylem

Žádající stát převezme zpět každou osobu převzatou dožádaným státem, je-li do tří měsíců po jejím předání zjištěno, že podmínky stanovené v článcích 2 nebo 3 této dohody nebyly splněny.

V těchto případech se použijí obdobně procesní ustanovení této dohody a dožádaný stát předá všechny dostupné informace týkající se skutečné totožnosti a státní příslušnosti osoby, která má být převzata zpět.

ODDÍL II

POSTUP ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 5

Žádost o zpětné převzetí

1.   S výhradou odstavce 2 vyžaduje každé předání osoby, která má být převzata zpět na základě některého ze závazků uvedených v článcích 2 až 3, podání žádosti o zpětné převzetí u příslušného orgánu dožádaného státu.

2.   Pokud je osoba, která má být převzata zpět, držitelem platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti, a je-li tato osoba státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti, rovněž držitelem platného víza nebo povolení k pobytu dožádaného státu, může být předání této osoby uskutečněno bez toho, aby žádající stát podal žádost o zpětné převzetí nebo písemné oznámení příslušným orgánům dožádaného státu.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, byla-li osoba zadržena v příhraničním regionu žádajícího státu do 48 hodin po neoprávněném překročení státních hranic (včetně přístavů a letišť) přímo z území dožádaného státu, může žádající stát podat žádost o zpětné převzetí ve lhůtě dvou dní od zadržení této osoby (zrychlené řízení).

4.   Žádost o zpětné převzetí musí obsahovat tyto informace:

a)

všechny dostupné osobní údaje osoby, která má být převzata zpět (tj. jména, příjmení, datum a místo narození, pohlaví a místo posledního pobytu);

b)

důkazy o státní příslušnosti, podmínky pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.

5.   Pokud je toho zapotřebí, měla by žádost o zpětné převzetí obsahovat také tyto údaje:

a)

prohlášení, že osoba, která má být předána, může potřebovat pomoc či péči, pokud s tím dotyčná osoba výslovně souhlasí;

b)

všechna další ochranná nebo bezpečnostní opatření, která mohou být v konkrétním případě předání nezbytná.

6.   Společný formulář, který je třeba pro žádost o zpětné převzetí použít, je připojen k této dohodě jako příloha 5.

Článek 6

Prostředky prokazující státní příslušnost

1.   Státní příslušnost dožádaného státu podle čl. 2 odst. 1 této dohody lze

a)

prokázat jakýmkoli dokladem uvedeným v příloze 1 této dohody, a to i v případě, že jejich doba platnosti uplynula. Při předložení těchto dokladů uzná dožádaný stát státní příslušnost, aniž by požadoval další šetření. Státní příslušnost nelze prokazovat padělanými nebo pozměněnými doklady;

b)

zjistit na základě jakéhokoli dokladu uvedeného v příloze 2 této dohody, a to i v případě, že jejich doba platnosti uplynula. Při předložení těchto dokladů považuje dožádaný stát státní příslušnost za zjištěnou, pokud nemůže na základě šetření za účasti příslušných orgánů žádajícího státu prokázat opak. Státní příslušnost nelze zjišťovat na základě padělaných nebo pozměněných dokladů.

2.   Není-li možné předložit žádný z dokladů uvedených v přílohách 1 a 2, provede příslušné diplomatické zastoupení dožádaného státu s osobou, která má být převzata zpět, do 10 kalendářních dní pohovor za účelem zjištění její státní příslušnosti. Tato lhůta začíná běžet dnem přijetí žádosti o zpětné převzetí.

Článek 7

Důkazní prostředky týkající se státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Podmínky pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti podle čl. 3 odst. 1 písm. a) této dohody lze

a)

prokázat jakýmkoli dokladem uvedeným v příloze 3a této dohody. Při předložení těchto dokladů uzná dožádaný stát neoprávněný vstup na území žádajícího státu (nebo členských států, pokud je dožádaným státem Ukrajina) ze svého území;

b)

zjistit na základě jakéhokoli dokladu uvedeného v příloze 3b této dohody. Při předložení těchto dokladů provede dožádaný stát ověření a odpověď podá do 20 kalendářních dní. Pokud je odpověď kladná nebo pokud do uplynutí lhůty není dána žádná odpověď, uzná dožádaný stát, že došlo k neoprávněnému vstupu na území žádajícího státu (nebo členských států, pokud je dožádaným státem Ukrajina) z jeho území.

2.   Neoprávněnost vstupu na území žádajícího státu podle čl. 3 odst. 1 písm. a) této dohody se prokazuje pomocí cestovních dokladů dotyčné osoby, ve kterých chybí potřebné vízum nebo jiné povolení k pobytu pro území žádajícího státu. Řádně odůvodněné prohlášení žádajícího státu, že dotyčná osoba byla zadržena na jeho území bez potřebných cestovních dokladů, víza nebo povolení k pobytu, může rovněž sloužit jako věrohodný prostředek prokazující neoprávněný vstup, přítomnost nebo pobyt.

3.   Podmínky pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti podle čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) této dohody lze

a)

prokázat jedním z dokladů uvedených v příloze 4a této dohody. Při předložení těchto dokladů uzná dožádaný stát pobyt takových osob na svém území, aniž by požadoval další ověřování;

b)

zjistit na základě jednoho z dokladů uvedených v příloze 4b této dohody. Při předložení těchto dokladů provede dožádaný stát ověření a odpověď podá do 20 kalendářních dní. Pokud je odpověď kladná, pokud není prokázán opak nebo pokud do uplynutí lhůty není dána žádná odpověď, uzná dožádaný stát pobyt dotčených osob na svém území.

4.   Splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti nelze prokazovat padělanými či pozměněnými doklady.

Článek 8

Lhůty

1.   Žádost o zpětné převzetí se podává příslušnému orgánu dožádaného státu do jednoho roku ode dne, kdy se příslušný orgán žádajícího státu dozvěděl, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt.

Povinnost zpětného převzetí nevzniká, je-li žádost o zpětné převzetí týkající se těchto osob podána po uplynutí výše uvedené lhůty. Pokud existují právní nebo faktické překážky pro podání žádosti ve stanovené lhůtě, prodlouží se lhůta na žádost až na 30 kalendářních dní.

2.   S výjimkou lhůt uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 3 písm. b) musí dožádaný stát na žádost o zpětné převzetí odpovědět bez zbytečného odkladu, a nejdéle do 14 kalendářních dní ode dne doručení této žádosti. Pokud existují právní nebo faktické překážky pro odpověď na žádost ve stanovené lhůtě, prodlouží se lhůta na základě řádně odůvodněné žádosti v každém případě až na 30 kalendářních dní.

3.   V případě žádosti o zpětné převzetí podané ve zrychleném řízení podle čl. 5 odst. 3 je třeba odpovědět do dvou pracovních dní ode dne doručení této žádosti. V případě potřeby může být na základě řádně odůvodněné žádosti dožádaného státu a po souhlasu žádajícího státu lhůta pro odpověď na tuto žádost prodloužena o jeden pracovní den.

4.   Pokud ve lhůtách uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku není dána žádná odpověď, považuje se to za souhlas s předáním.

5.   Odmítnutí žádosti o zpětné převzetí je třeba žádajícímu státu zdůvodnit.

6.   Poté, co je dán souhlas s předáním, nebo v případě uplynutí lhůt stanovených v odstavci 2 proběhne předání dotyčné osoby neprodleně za podmínek dohodnutých příslušnými orgány v souladu s čl. 9 odst. 1 této dohody. Na žádost žádajícího státu je možné lhůtu prodloužit o dobu potřebnou k překonání právních a praktických překážek předání.

Článek 9

Způsoby předání a přepravy

1.   Před předáním osoby se příslušné orgány žádajícího státu a dožádaného státu předem písemně dohodnou na dni předání, místě vstupu, případném doprovodu a ostatních informacích důležitých pro předání.

2.   Je možné použít všechny druhy dopravy, tj. leteckou, pozemní nebo námořní dopravu. Letecká doprava není omezena na použití vnitrostátních dopravců žádajícího státu nebo dožádaného státu a může se uskutečnit prostřednictvím pravidelných i charterových letů. V případě potřeby doprovodu se tento doprovod neomezuje pouze na pověřené osoby žádajícího státu, pokud se jedná o pověřěné osoby Ukrajiny nebo některého členského státu.

ODDÍL III

PRŮVOZ OSOB

Článek 10

Zásady

1.   Členské státy a Ukrajina by měly omezit průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na případy, kdy tyto osoby není možné vrátit do státu určení přímo.

2.   Dožádaný stát povolí průvoz státních příslušníků třetích států nebo osob bez státní příslušnosti, je-li zajištěna další přeprava těchto osob přes případné další státy průvozu a zpětné převzetí státem určení.

3.   Průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti se provádí za doprovodu, pokud o to požádá dožádaný stát. Podrobnosti provádění průvozu s doprovodem se stanoví v prováděcích protokolech podle článku 16.

4.   Dožádaný stát může průvoz odmítnout,

a)

pokud státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti hrozí ve státě určení nebo jiném státě průvozu skutečné riziko mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, trestu smrti nebo pronásledování na základě rasy, náboženského vyznání, státní příslušnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení,

b)

pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti v dožádaném státě nebo jiném státě průvozu předmětem trestního stíhání nebo postihu, nebo

c)

z důvodů veřejného zdraví, bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo jiných národních zájmů dožádaného státu.

5.   Dožádaný stát může odvolat své povolení, nastanou-li nebo vyjdou-li následně najevo okolnosti uvedené v odstavci 4 tohoto článku, které brání uskutečnění průvozu, nebo není-li již zaručeno pokračování cesty přes případné státy průvozu či zpětné převzetí státem určení.

Článek 11

Postup průvozu

1.   Žádost o průvoz se podává písemně příslušným orgánům dožádaného státu a obsahuje tyto údaje:

a)

typ průvozu (leteckou, pozemní nebo námořní dopravou), trasa průvozu, případné další státy průvozu a stát určení;

b)

osobní údaje dotyčné osoby (jméno, příjmení, rodné příjmení, jiná používaná jména či jména, pod nimiž je známa, nebo přezdívky, datum narození, pohlaví a podle možnosti místo narození, státní příslušnost, jazyk, druh a číslo cestovního dokladu);

c)

předpokládané místu vstupu, čas předání a případné použití doprovodu;

d)

prohlášení, že z hlediska žádajícího státu jsou splněny podmínky podle čl. 10 odst. 2 a že nejsou známy žádné důvody pro odmítnutí podle čl. 10 odst. 4.

Společný formulář, který je třeba pro žádost o průvoz použít, je připojen k této dohodě jako příloha 6.

2.   Dožádaný stát do deseti kalendářních dnů ode dne doručení žádosti písemně vyrozumí žádající stát o souhlasu s průvozem, potvrdí místo vstupu a předpokládaný čas předání nebo jej vyrozumí o tom, že průvoz odmítá, s uvedením důvodů svého odmítnutí.

3.   Probíhá-li průvoz letecky, jsou osoba, která má být převzata zpět, a členové případného doprovodu osvobozeni od povinnosti získat letištní průjezdní vízum.

4.   Příslušné orgány dožádaného státu poskytují po vzájemných konzultacích pomoc při průvozu, zejména dohledem nad dotyčnými osobami a poskytnutím přiměřeného pohodlí pro tento účel.

ODDÍL IV

NÁKLADY

Článek 12

Náklady na přepravu a průvoz

Všechny náklady na přepravu spojené se zpětným převzetím a průvozem podle této dohody až na hranici státu určení a náklady na přepravu a životní potřeby, které dožádaný stát vynaložil v souvislosti se zpětným převzetím osob podle článku 4 této dohody, nese žádající stát. Tímto není dotčeno právo příslušných orgánů členských států a Ukrajiny na náhradu těchto nákladů od dotčených osob nebo třetích stran.

ODDÍL V

OCHRANA ÚDAJŮ A DOLOŽKA VZTAHU K JINÝM ZÁVAZKŮM

Článek 13

Ochrana údajů

1.   Osobní údaje jsou sdělovány pouze v případě, kdy je to nezbytné k provedení této dohody příslušnými orgány Ukrajiny nebo členského státu. Při sdělování a zpracovávání osobních údajů a nakládání s nimi v konkrétním případě dodržují příslušné orgány Ukrajiny platné právní předpisy Ukrajiny a příslušné orgány členského státu dodržují ustanovení směrnice 95/46/ES a vnitrostátní právní předpisy tohoto státu, které byly k provedení uvedené směrnice přijaty.

2.   Navíc se použijí i tyto zásady:

a)

osobní údaje musí být zpracovávány spravedlivě a zákonným způsobem;

b)

osobní údaje musí být shromažďovány ke konkrétnímu, vymezenému a oprávněnému účelu provádění této dohody a předávající ani přijímající orgán je nesmí dále zpracovávat způsobem, který je s tímto účelem neslučitelný;

c)

osobní údaje musí být přiměřené, podstatné a nepřesahující míru s ohledem na účel, pro který jsou shromažďovány nebo dále zpracovávány; sdělované osobní údaje mohou zejména zahrnovat pouze tyto údaje:

i)

údaje o osobě, která má být předána (tj. jména, příjmení, jiná používaná jména nebo jména, pod nimiž je známa, či přezdívky, pohlaví, stav, datum a místo narození, současná a všechny předcházející státní příslušnosti),

ii)

údaje o cestovním pase, průkazu totožnosti nebo řidičském průkazu a jiných dokladech totožnosti nebo cestovních dokladech (číslo, doba platnosti, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání),

iii)

zastávky a trasy cesty,

iv)

jiné informace potřebné k identifikaci osoby, která má být převzata zpět, nebo k posouzení požadavků na zpětné převzetí podle této dohody;

d)

osobní údaje musí být přesné a být podle potřeby aktualizovány;

e)

osobní údaje musí být uchovávány v podobě, která umožňuje identifikaci osob na základě těchto údajů pouze po dobu nezbytnou pro účel, pro který byly shromážděny nebo pro který jsou dále zpracovávány;

f)

předávající i přijímající orgán učiní všechna přiměřená opatření potřebná k zajištění případných oprav, výmazů nebo blokování osobních údajů pro případ, že jejich zpracování není v souladu s tímto článkem, zejména pro případ, kdy nejsou přiměřené, podstatné, přesné nebo kdy přesahují míru s ohledem na účel jejich zpracování. To zahrnuje oznámení jakékoli opravy, výmazu nebo blokování údajů druhé smluvní straně;

g)

přijímající orgán sdělí na požádání předávajícímu orgánu, k jakému účelu byly sdělené údaje použity a jakých výsledků tím bylo dosaženo;

h)

osobní údaje je možné sdělit pouze příslušným orgánům. Další sdělení jiným orgánům vyžaduje předchozí souhlas předávajícího orgánu;

i)

předávající a přijímající orgány jsou povinny sepsat písemný protokol o sdělení a přijetí osobních údajů.

Článek 14

Doložka o vztahu k jiným závazkům

1.   Touto dohodou nejsou dotčena práva, povinnosti a odpovědnost Společenství, členských států a Ukrajiny vyplývající z mezinárodního práva, a zejména z jakékoliv použitelné mezinárodní úmluvy nebo smlouvy, jichž jsou stranami, včetně úmluv a smluv uvedených v preambuli.

2.   Nic v této smlouvě nebrání návratu osoby na základě jiných formálních nebo neformálních ujednání.

ODDÍL VI

PROVÁDĚNÍ A POUŽÍVÁNÍ

Článek 15

Smíšený readmisní výbor

1.   Smluvní strany si navzájem poskytují pomoc při používání a výkladu této dohody. Za tímto účelem zřídí smíšený readmisní výbor (dále jen „výbor“), jenž má následující úkoly a pravomoci:

a)

sledovat používání této dohody a pravidelně vyměňovat informace o prováděcích protokolech vypracovaných jednotlivými členskými státy a Ukrajinou podle článku 16;

b)

vypracovávat návrhy a doporučení na změny této dohody;

c)

rozhodovat o prováděcích opatřeních nezbytných k jednotnému používání této dohody.

2.   Rozhodnutí výboru jsou pro smluvní strany závazná.

3.   Výbor se skládá ze zástupců Společenství a Ukrajiny; Společenství zastupuje Komise, které jsou nápomocni odborníci z členských států.

4.   Výbor se schází podle potřeby na žádost jedné ze smluvních stran.

5.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 16

Prováděcí protokoly

1.   Ukrajina a členský stát mohou vypracovat prováděcí protokoly obsahující pravidla týkající se

a)

určení příslušných orgánů;

b)

hraničních přechodů pro předávání osob;

c)

způsobů komunikace mezi příslušnými orgány;

d)

způsobů zpětného přebírání ve zrychleném řízení;

e)

podmínek navracení s doprovodem včetně doprovodu při průvozu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti;

f)

dodatečných prostředků a dokladů nezbytných pro provádění této dohody;

g)

způsobů a postupů při náhradě nákladů v souvislosti s prováděním článku 12 této dohody.

2.   Prováděcí protokoly uvedené v odstavci 1 vstoupí v platnost po svém oznámení výboru uvedenému v článku 15.

3.   Ukrajina souhlasí s používáním jakéhokoliv ustanovení týkajícího se odst. 1 písm. d), e), f) nebo g) prováděcího protokolu vypracovaného s jedním členským státem také ve vztahu k jinému členskému státu, a to na jeho žádost.

Článek 17

Vztah k dvoustranným smlouvám členských států o zpětném přebírání

1.   S výhradou odstavce 2 tohoto článku mají ustanovení této dohody přednost před ustanoveními jakékoliv jiné dvoustranné smlouvy nebo jiných právně závazných nástrojů, které upravují zpětné přebírání osob a které byly nebo mohou být podle článku 16 uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Ukrajinou, pokud jsou ustanovení těchto dvoustranných smluv a právních nástrojů neslučitelná s ustanoveními této dohody.

2.   Ustanovení o zpětném přebírání osob bez státní příslušnosti a státních příslušníků třetích zemí obsažená ve dvoustranných smlouvách nebo jiných právně závazných nástrojích, které byly uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Ukrajinou, se nadále použijí během dvouletého období stanoveného v čl. 20 odst. 3.

ODDÍL VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 18

Územní působnost

1.   S výhradou odstavce 2 tohoto článku se tato dohoda použije na území, na které se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, a na území Ukrajiny.

2.   Tato dohoda se nepoužije na území Dánského království.

Článek 19

Změny dohody

Tato dohoda může být pozměněna a doplněna vzájemnou dohodou smluvních stran. Změny a doplnění se vypracují ve formě samostatných protokolů, které tvoří nedílnou část této dohody a vstoupí v platnost postupem stanoveným v článku 20 této dohody.

Článek 20

Vstup v platnost, doba trvání a vypovězení

1.   Smluvní strany ratifikují nebo schválí tuto dohodu v souladu se svými postupy.

2.   S výhradou odstavce 3 tohoto článku vstupuje tato dohoda v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany vzájemně oznámí dokončení postupů uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

3.   Závazky stanovené v článku 3 této dohody se použijí teprve dva roky ode dne stanoveného v odstavci 2 tohoto článku. Během tohoto přechodného dvouletého období jsou použitelné pouze na osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí, se kterými Ukrajina uzavřela dvoustranné smlouvy nebo ujednání o zpětném přebírání. Jak stanoví čl. 17 odst. 2, během dvouletého období se nadále použijí ustanovení o zpětném přebírání osob bez státní příslušnosti a státních příslušníků třetích zemí obsažená ve dvoustranných smlouvách nebo jiných právně závazných nástrojích, které byly uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Ukrajinou.

4.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

5.   Každá smluvní strana může tuto dohodu vypovědět oficiálním oznámením druhé smluvní straně. Tato dohoda pozbývá platnosti šest měsíců po dni tohoto oznámení.

Článek 21

Přílohy

Přílohy 1 až 8 tvoří nedílnou součást této dohody.

V Lucemburku dne osmnáctého června dva tisíce sedm ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a ukrajinském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

За Европейската общност

Por la Comunidad Europea

Za Evropské společenství

For Det Europæiske Fællesskab

Für die Europäische Gemeinschaft

Euroopa Ühenduse nimel

Για την Ευρωπαϊκή Κοινότητα

For the European Community

Pour la Communauté européenne

Per la Comunità europea

Eiropas Kopienas vārdā

Europos bendrijos vardu

az Európai Közösség részéről

Għall-Komunitá Ewropea

Voor de Europese Gemeenschap

W imieniu Wspólnoty Europejskiej

Pela Comunidade Europeia

Pentru Comunitatea Europeană

Za Európske spoločenstvo

Za Evropsko skupnost

Euroopan yhteisön puolesta

På Europeiska gemenskapens vägnar

3a Євролейське Спiвтовaриство

Image

Image

За Украйиа

Por Ucrania

Za Ukrajinu

For Ukraine

Für die Ukraine

Ukraina nimel

Για την Ουκρανία

For Ukraine

Pour l’Ukraine

Per l’Ucraina

Ukrainas vārdā

Ukrainos vardu

Ukrajna részéről

Għall-Ukrajna

Voor Oekraïne

W imieniu Ukrainy

Pela Ucrânia

Pentru Ucraina

Za Ukrajinu

Za Ukrajino

Ukrainan puolesta

På Ukrainas vägnar

За Υκραїиу

Image

PŘÍLOHA 1

SEZNAM DOKLADŮ TÝKAJÍCÍCH SE STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

(čl. 6 odst. 1 písm. a))

pasy všech druhů (cestovní pasy, diplomatické pasy, služební pasy, hromadné pasy a náhradní pasy včetně pasů pro děti),

vnitrostátní průkazy totožnosti (včetně dočasných a náhradních),

vojenské služební průkazy a vojenské knížky,

námořnické knížky, kapitánské průkazy a námořnické pasy,

osvědčení o státním občanství a jiné úřední doklady uvádějící nebo naznačující státní občanství.

PŘÍLOHA 2

SEZNAM DOKLADŮ TÝKAJÍCÍCH SE STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

(čl. 6 odst. 1 písm. b))

fotokopie některého z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody,

řidičské průkazy nebo jejich fotokopie,

rodné listy nebo jejich fotokopie,

firemní průkazy totožnosti nebo jejich fotokopie,

výpověď svědků,

výpověď dotyčných osob a jazyk, jímž on či ona mluví, včetně výsledků jakýchkoliv úředních testů, jejichž cílem je určit státní příslušnost této osoby. Pro účely této přílohy se „úředním testem“ rozumí test zadaný nebo provedený orgány žádajícího státu a uznaný dožádaným státem,

jakýkoliv jiný doklad, jenž může pomoci určit státní příslušnost dotyčné osoby.

PŘÍLOHA 3

SEZNAM DOKLADŮ TÝKAJÍCÍCH SE STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ TŘETÍCH ZEMÍ A OSOB BEZ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

(čl. 7 odst. 1)

PŘÍLOHA 3A

úřední prohlášení pro účely zrychleného řízení, učiněné zejména příslušníky pohraniční policie, kteří mohou dosvědčit, že dotčené osoby překročily hranici z dožádaného státu přímo na území žádajícího státu,

letenky, vlakové nebo autobusové jízdenky anebo lodní lístky na jméno, které dosvědčují přítomnost a cestu dotčené osoby z území dožádaného státu přímo na území žádajícího státu (nebo členských států, pokud je dožádaným státem Ukrajina),

seznamy cestujících v letadle, vlaku, autobusu nebo lodi, které dosvědčují přítomnost a cestu dotčené osoby z území dožádaného státu přímo na území žádajícího státu (nebo členských států, pokud je dožádaným státem Ukrajina).

PŘÍLOHA 3B

úřední prohlášení učiněné zejména příslušníky pohraniční policie žádajícího státu a jinými svědky, kteří mohou dosvědčit, že dotyčná osoba překročila hranice,

doklady, osvědčení a účtenky jakéhokoliv druhu (např. hotelové účtenky, objednací průkazky u lékaře nebo zubního lékaře, vstupenky do veřejných nebo soukromých zařízení, smlouvy o pronájmu auta, účtenky z transakcí kreditní kartou atd.), které jasně prokazují, že dotyčná osoba pobývala na území dožádaného státu,

informace, z nichž je patrné, že dotyčná osoba použila služeb kurýra nebo cestovní kanceláře,

úřední prohlášení dotčené osoby v soudním nebo správním řízení.

PŘÍLOHA 4

SEZNAM DOKLADŮ TÝKAJÍCÍCH SE STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ TŘETÍCH ZEMÍ A OSOB BEZ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI

(čl. 7 odst. 2)

PŘÍLOHA 4a

platné vízum a/nebo povolení k pobytu vydané dožádaným státem,

vstupní/výstupní razítko nebo podobné potvrzení v cestovním dokladu dotyčné osoby nebo jiný důkaz jejího vstupu/výstupu.

PŘÍLOHA 4b

Fotokopie kteréhokoliv z dokladů uvedených v části 4a.

PŘÍLOHA 5

Image

Image

Image

PŘÍLOHA 6

Image

Image

PŘÍLOHA 7

STANDARDNÍ CESTOVNÍ DOKLAD EU PRO ÚČELY VYHOŠTĚNÍ

(Shodný s podobou stanovenou v doporučení Rady EU ze dne 30. listopadu 1994)

PŘÍLOHA 8

UKRAJINSKÝ DOKLAD PRO NAVRÁCENÍ

PROHLÁŠENÍ UKRAJINY

„Cestovním dokladem“ se rozumí jakýkoliv dokument, jenž platí pro cesty do zahraničí a byl vydán Ukrajinou, jedním z členských států nebo státem, jehož je osoba, která má být převzata zpět, občanem či v němž má tato osoba trvalý pobyt.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ČL. 2 ODST. 1

Smluvní strany berou na vědomí, že v souladu s právními předpisy Ukrajiny a členských států o státní příslušnosti není možné občana Ukrajiny nebo EU zbavit státní příslušnosti bez toho, aby nabyl státního příslušnost jiného státu.

Smluvní strany se dohodly, že se vzájemně včas vyrozumí, pokud se tento právní stav změní.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE DÁNSKA

Smluvní strany berou na vědomí, že tato dohoda se nevztahuje na území Dánského království ani na státní příslušníky Dánského království. Vzhledem k tomu je vhodné, aby Ukrajina a Dánsko uzavřely dohodu o zpětném přebírání se stejnými podmínkami, jaké jsou obsaženy v této dohodě.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ISLANDU A NORSKA

Smluvní strany berou na vědomí úzký vztah mezi Evropským společenstvím a Islandem a Norskem, a to zejména na základě dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Vzhledem k tomu je vhodné, aby Ukrajina uzavřela s Islandem a Norskem dohodu o zpětném přebírání se stejnými podmínkami, jaké jsou obsaženy v této dohodě.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ O TECHNICKÉ A FINANČNÍ PODPOŘE

Obě strany souhlasí s prováděním této dohody, které bude založeno na zásadách společné odpovědnosti, solidarity a rovnocenného partnerství pro řízení migračních toků mezi Ukrajinou a EU.

Z tohoto důvodu se ES zavazuje zpřístupnit finanční zdroje na podporu Ukrajiny při provádění této dohody. V tomto rámci je zvláštní pozornost věnována budování kapacit. Tato podpora bude poskytována v souladu s celkovými prioritami podpory ve prospěch Ukrajiny, jakožto součást všech finančních prostředků vyhrazených pro Ukrajinu a při plném dodržování prováděcích pravidel a postupů pro vnější pomoc ES.


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/66


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 29. listopadu 2007

o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz

(2007/840/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 62 odst. 2 písm. b) body i) a ii) ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem první větou a čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Komise sjednala jménem Evropského společenství s Ukrajinou dohodu o usnadnění udělování víz.

(2)

Dohoda byla jménem Evropského společenství podepsána dne 18. června 2007 v souladu s rozhodnutím Rady ze dne 12. června 2007 s výhradou případného pozdějšího uzavření.

(3)

Uvedená dohoda by měla být schválena.

(4)

Uvedenou dohodou se zřizuje smíšený výbor pro správu dohody, který může přijmout svůj jednací řád. Je vhodné, aby v tomto případě mohl být postoj Společenství schválen zjednodušeným postupem.

(5)

V souladu s Protokolem o postavení Spojeného království a Irska a Protokolem o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, připojenými ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(6)

V souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Dohoda o usnadnění udělování víz mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou se schvaluje jménem Společenství.

Znění dohody se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady provede oznámení podle čl. 14 odst. 1 dohody (2).

Článek 3

Komise, které jsou nápomocni odborníci z členských států, zastupuje Společenství ve smíšeném výboru odborníků zřízeném článkem 12 této dohody.

Článek 4

Postoj Společenství v rámci smíšeného výboru k přijetí jednacího řádu tohoto výboru, jak to vyžaduje čl. 12 odst. 4 dohody, schvaluje Komise po konzultaci se zvláštním výborem určeným Radou.

Článek 5

Toto nařízení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 29. listopadu 2007.

Za Radu

předseda

M. LINO


(1)  Stanovisko ze dne 13. listopadu 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Den vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.


DOHODA

mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o usnadnění udělování víz

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ,

dále jen „Společenství“, a

UKRAJINA,

dále jen „strany“,

S CÍLEM dále rozvíjet přátelské vztahy mezi stranami a přejíce si rozvíjet mezilidské vztahy jakožto důležitou podmínku pro trvalý rozvoj ekonomických, humanitárních, kulturních, vědeckých a dalších vztahů usnadněním udělování víz občanům Ukrajiny,

PŘEJÍCE si upravit režim oboustranných cest občanů Ukrajiny a členských států Evropské unie,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že od 1. května 2005 jsou občané EU zproštěni vízové povinnosti při cestách na Ukrajinu ne delších než 90 dní a při průjezdu přes území Ukrajiny,

UZNÁVAJÍCE, že pokud by Ukrajina znovu zavedla pro občany EU vízovou povinnost, vztahovala by se na občany EU na základě vzájemnosti bez dalšího stejná usnadnění, která se podle této dohody vztahují na občany Ukrajiny,

S OHLEDEM na akční plán EU-Ukrajina, který stanoví, že mezi EU a Ukrajinou bude zahájen konstruktivní dialog o usnadnění vízového režimu, přičemž se bere ohled na pokrok při probíhajících jednáních o dohodě mezi ES a Ukrajinou o zpětném přebírání,

UZNÁVAJÍCE, že toto usnadnění by nemělo vést k nedovolené migraci, a věnujíce zvláštní pozornost bezpečnosti a zpětnému přebírání osob,

UZNÁVAJÍCE zavedení bezvízového režimu pro občany Ukrajiny za cíl v dlouhodobém výhledu,

BEROUCE NA VĚDOMÍ Protokol o postavení Spojeného království a Irska a Protokol o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, připojené ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a potvrzujíce, že ustanovení této dohody se nevztahují na Spojené království a Irsko,

BEROUCE NA VĚDOMÍ Protokol o postavení Dánska, připojený ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, a potvrzujíce, že ustanovení této dohody se nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1.   Účelem této dohody je usnadnit vydávání víz pro občany Ukrajiny k zamýšlenému pobytu, který nepřekročí 90 dní během 180denního období.

2.   Pokud by Ukrajina pro občany EU nebo pro určité kategorie občanů EU znovu zavedla vízovou povinnost, vztahovaly by se na dotyčné občany EU na základě vzájemnosti bez dalšího stejná usnadnění, která se podle této dohody vztahují na občany Ukrajiny.

Článek 2

Obecná ustanovení

1.   Zjednodušený vízový režim stanovený touto dohodou se vztahuje na občany Ukrajiny pouze tehdy, pokud nejsou osvobozeni od vízové povinnosti právními předpisy Společenství nebo členských států, touto dohodou či jinými mezinárodními dohodami.

2.   Vnitrostátní právní předpisy Ukrajiny nebo členských států nebo právní předpisy Společenství se použijí na záležitosti, které tato dohoda neupravuje, jako je zamítnutí udělení víza, uznávání cestovních dokladů, prokazování dostatečných prostředků k živobytí, zamítnutí vstupu a vyhošťovací opatření.

Článek 3

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)

„členským státem“ každý členský stát Evropské unie s výjimkou Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska;

b)

„občanem Evropské unie“ státní příslušník členského státu ve smyslu písmene a);

c)

„občanem Ukrajiny“ osoba s ukrajinským občanstvím;

d)

„vízem“ povolení udělené nebo rozhodnutí přijaté členským státem, které se vyžaduje pro

vstup do daného členského státu nebo do více členských států za účelem zamýšleného pobytu po dobu nejvýše 90 dní,

vstup za účelem průjezdu přes území daného členského státu nebo více členských států;

e)

„legálně pobývající osobou“ občan Ukrajiny, který je na základě právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů oprávněn pobývat na území členského státu po dobu delší než 90 dnů.

Článek 4

Doklady potvrzující účel cesty

1.   Pro níže uvedené kategorie občanů Ukrajiny postačují ke zdůvodnění účelu cesty na území druhé strany tyto doklady:

a)

u členů oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované Ukrajině účastní zasedání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí organizovaných na území některého členského státu mezivládními organizacemi:

dopis ukrajinského orgánu potvrzující, že žadatel je členem delegace, která cestuje na území druhé strany za účelem účasti na výše uvedených akcích, s přiloženou kopií oficiálního pozvání;

b)

u podnikatelů a zástupců obchodních organizací:

písemná žádost hostitelské právnické osoby, společnosti nebo jejich kanceláře či poboček, celostátního či místního orgánu státní správy členských států nebo organizačního výboru obchodních a průmyslových výstav, konferencí a sympozií pořádaných na území členských států;

c)

u řidičů vozidel registrovaných na Ukrajině provozujících mezinárodní přepravu zboží nebo osob mezi územím Ukrajiny a členských států:

písemná žádost národního sdružení (svazu) dopravců Ukrajiny zajišťujících mezinárodní silniční dopravu s uvedením účelu, trvání a četnosti cest;

d)

u posádek vlaků, chladírenských vagonů a lokomotiv v mezinárodních vlacích na trase mezi územím členských států a Ukrajiny:

písemná žádost příslušné železniční společnosti Ukrajiny s uvedením účelu, doby trvání a četnosti cest;

e)

u novinářů:

osvědčení či jiný doklad vydaný profesní organizací, který prokazuje, že dotyčná osoba je kvalifikovaným novinářem, a doklad vydaný jeho zaměstnavatelem, v němž je uvedeno, že účelem cesty je výkon novinářské práce;

f)

u účastníků vědeckých, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů:

písemná žádost hostitelské organizace o účast na těchto akcích;

g)

u žáků, studentů, postgraduálních studentů a doprovázejících učitelů, kteří cestují za účelem studia nebo vzdělávacích kursů, a to i v rámci výměnných programů a jiných školských činností:

písemná žádost nebo osvědčení o zápisu vydané hostitelskou univerzitou, vysokou školou nebo školou, anebo studentský průkaz či osvědčení o zapsaných předmětech;

h)

u účastníků mezinárodních sportovních akcí a jejich odborného doprovodu:

písemná žádost hostitelské organizace: příslušných orgánů, národních sportovních federací a národních olympijských výborů členských států;

i)

u účastníků oficiálních výměnných programů organizovaných partnerskými městy:

písemná žádost vedoucího správního úřadu nebo starosty těchto měst;

j)

u blízkých příbuzných – manželů, dětí (včetně osvojených), rodičů (včetně opatrovníků), prarodičů a vnuků – navštěvujících občany Ukrajiny legálně pobývající na území členského státu:

písemná žádost hostitelské osoby;

k)

u příbuzných navštěvujících pohřební obřady:

úřední doklad potvrzující úmrtí, jakož i příbuzenský či jiný vztah mezi žadatelem a pohřbívaným;

l)

u osob navštěvujících vojenské a občanské hřbitovy:

úřední doklad potvrzující existenci a udržování hrobu, jakož i příbuzenský či jiný vztah mezi žadatelem a pohřbeným;

m)

u osob cestujících ze zdravotních důvodů:

úřední doklad zdravotnického zařízení potvrzující nezbytnost lékařského ošetření v této instituci a doklad dostatečných finančních prostředků na úhradu lékařského ošetření.

2.   Písemná žádost uvedená v odstavci 1 tohoto článku obsahuje tyto údaje:

a)

v případě pozvaných osob: jméno a příjmení, datum narození, pohlaví, občanství, číslo dokladu totožnosti, doba a účel cesty, počet vstupů a jména spolucestujících nezletilých dětí;

b)

v případě zvoucí osoby: jméno a příjmení a adresa, nebo

c)

v případě zvoucí právnické osoby, podniku či organizace: plný název a adresa a

vystavila-li žádost organizace, jméno a funkce osoby, která žádost podepsala,

je-li zvoucí osoba právnickou osobou, společností nebo jejich kanceláří či pobočkou zřízenou na území členského státu, registrační číslo podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného členského státu.

3.   Pro kategorie osob uvedené v odstavci 1 tohoto článku se všechny kategorie víz udělují zjednodušeným postupem, aniž by se vyžadovalo další zdůvodňování, pozvání či jiné potvrzení ohledně účelu cesty, jak je stanoví právní předpisy členských států.

Článek 5

Udělování víz pro více vstupů

1.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států udělí víza pro více vstupů s platností až do pěti let těmto kategoriím občanů:

a)

členům celostátních a regionálních výkonných a zákonodárných sborů, ústavních soudů a nejvyšších soudů, jestliže je tato dohoda neosvobozuje od vízové povinnosti, při výkonu jejich povinností, s platností omezenou na jejich funkční období, pokud je kratší pěti let;

b)

stálým členům oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované Ukrajině účastní setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí organizovaných mezivládními organizacemi na území některého členského státu;

c)

manželům a dětem (včetně osvojených), které nedosáhly věku 21 let nebo nejsou zaopatřené, a rodičům (včetně opatrovníků) navštěvujícím občany Ukrajiny legálně pobývající na území členského státu, s platností omezenou na dobu platnosti jejich povolení k pobytu;

d)

podnikatelům a zástupcům obchodních organizací, kteří pravidelně cestují do členských států;

e)

novinářům.

2.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států udělí víza pro více vstupů s platností až do jednoho roku následujícím kategoriím občanů za podmínky, že v průběhu předchozího roku získali nejméně jedno vízum, využili ho v souladu s právními předpisy upravujícími vstup a pobyt na území navštíveného státu a existují důvody k žádosti o vízum pro více vstupů:

a)

řidičům vozidel registrovaných na Ukrajině provozujících mezinárodní přepravu zboží nebo osob mezi územím Ukrajiny a členských států;

b)

posádkám vlaků, chladírenských vagonů a lokomotiv v mezinárodních vlacích na trase mezi územím členských států a Ukrajiny;

c)

účastníkům vědeckých, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů, kteří pravidelně cestují do členských států;

d)

účastníkům mezinárodních sportovních akcí a jejich odbornému doprovodu;

e)

účastníkům oficiálních výměnných programů organizovaných partnerskými městy.

3.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států udělí víza pro více vstupů s platností alespoň dva roky a nejvýše pět let kategoriím osob uvedeným v odstavci 2 tohoto článku za podmínky, že v průběhu předchozích dvou let využily jednoroční víza pro více vstupů v souladu s právními předpisy upravujícími vstup a pobyt na území navštíveného státu a důvody k žádosti o víza pro více vstupů nadále přetrvávají.

4.   Celková doba pobytu osob uvedených v odstavcích 1 až 3 tohoto článku na území členských států nepřekročí 90 dnů během 180denního období.

Článek 6

Poplatky za vyřízení žádosti o víza

1.   Za vyřízení žádosti o víza se pro ukrajinské občany stanoví poplatek ve výši 35 EUR. Výše uvedenou částku lze přezkoumat postupem podle čl. 14 odst. 4.

2.   Pokud by Ukrajina znovu zavedla vízovou povinnost pro občany EU, nebude poplatek za udělení víza účtovaný Ukrajinou vyšší než 35 EUR nebo než dohodnutá částka, pokud je poplatek přezkoumán postupem podle čl. 14 odst. 4.

3.   Členské státy účtují za vyřízení víz poplatek ve výši 70 EUR v případech, kdy žadatel o víza předložil žádost o víza s podklady ve lhůtě tří dnů před termínem svého předpokládaného odjezdu. To se nevztahuje na případy podle čl. 6 odst. 4 písm. b), c), e), f), j) a k) a podle čl. 7 odst. 3. U kategorií uvedených v čl. 6 odst. 4 písm. a), d), g), h), i), l) až n) je poplatek v naléhavých případech stejný, jako poplatek stanovený v čl. 6 odst. 1.

4.   Od poplatků za vyřízení žádostí o víza jsou osvobozeny tyto kategorie osob:

a)

blízcí příbuzní – manželé či manželky, děti (včetně osvojených), rodiče (včetně opatrovníků), prarodiče a vnuci občanů Ukrajiny legálně pobývajících na území členských států;

b)

členové oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované Ukrajině účastní zasedání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí organizovaných na území některého členského státu mezivládními organizacemi;

c)

členové celostátních a regionálních výkonných a zákonodárných sborů, ústavních soudů a nejvyšších soudů, jestliže je tato dohoda neosvobozuje od vízové povinnosti;

d)

žáci, studenti, postgraduální studenti a doprovázející učitelé, kteří cestují za účelem studia nebo vzdělávacích kursů;

e)

invalidní osoby a jejich doprovod, pokud je nutný;

f)

osoby, které předložily doklady dosvědčující, že jejich cesta je nutná z humanitárních důvodů, včetně naléhavého léčení, a jejich doprovod nebo osoby cestující na pohřeb blízkého příbuzného nebo na návštěvu vážně nemocného blízkého příbuzného;

g)

účastníci mezinárodních sportovních akcí a jejich doprovod;

h)

účastníci vědeckých, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů;

i)

účastníci oficiálních výměnných programů organizovaných partnerskými městy;

j)

novináři;

k)

důchodci;

l)

řidiči vozidel registrovaných na Ukrajině provozujících mezinárodní přepravu zboží nebo osob mezi územím Ukrajiny a členských států;

m)

posádky vlaků, chladírenských vagonů a lokomotiv v mezinárodních vlacích na trase mezi územím členských států a Ukrajiny;

n)

děti do věku 18 let a nezaopatřené děti do věku 21 let.

Článek 7

Lhůty pro vyřízení žádostí o víza

1.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států rozhodnou o žádosti o udělení víza do 10 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti a dokladů potřebných k udělení víza.

2.   Lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o vízum lze v jednotlivých případech prodloužit až na 30 kalendářních dnů, zejména je-li třeba další prozkoumání žádosti.

3.   V naléhavých případech lze lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o vízum zkrátit na 2 pracovní dny i méně.

Článek 8

Odjezd v případě ztracených či odcizených dokladů

Občané Evropské unie a Ukrajiny, kteří ztratí své doklady totožnosti nebo jimž byly tyto doklady odcizeny v době jejich pobytu na území Ukrajiny či členských států, mohou toto území opustit bez víz či jiného povolení na základě platných dokladů totožnosti opravňujících k překročení hranic a vystavených diplomatickými misemi nebo konzulárními úřady členských států nebo Ukrajiny.

Článek 9

Prodloužení víza za mimořádných okolností

Občanům Ukrajiny, kteří z důvodů vyšší moci nemají možnost opustit území členských států do doby uvedené v jejich vízech, se časová platnost jejich víz bezplatně prodlouží v souladu s právními předpisy uplatňovanými přijímacím státem na dobu potřebnou k jejich návratu do státu, kde mají trvalý pobyt.

Článek 10

Diplomatické pasy

1.   Občané Ukrajiny, kteří jsou držiteli platných diplomatických pasů, mohou vstupovat na území členských států, projíždět jím a opouštět je bez víz.

2.   Osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku smějí pobývat na území členských států nejdéle 90 dnů během 180denního období.

Článek 11

Územní platnost víz

S výhradou vnitrostátních pravidel a předpisů týkajících se národní bezpečnosti členských států a s výhradou pravidel EU upravujících víza s omezenou územní platností mají občané Ukrajiny právo cestovat po území členských států za stejných podmínek jako občané Evropské unie.

Článek 12

Smíšený výbor pro správu dohody

1.   Strany zřídí Odborný smíšený výbor (dále jen „výbor“) složený ze zástupců Evropského společenství a Ukrajiny. Společenství zastupuje Komise Evropských společenství, které jsou nápomocni odborníci z členských států.

2.   Výbor plní zejména tyto úkoly:

a)

sleduje provádění této dohody;

b)

doporučuje změny této dohody nebo dodatky k ní;

c)

urovnává spory vyplývající z výkladu či uplatňování ustanovení této dohody.

3.   Výbor se schází podle potřeby na žádost některé strany, nejméně však jednou ročně.

4.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 13

Vztah této dohody k dvoustranným dohodám mezi členskými státy a Ukrajinou

Po svém vstupu v platnost má tato dohoda přednost před ustanoveními jakékoli dvoustranné či mnohostranné dohody uzavřené mezi členskými státy a Ukrajinou, pokud ustanovení těchto dohod či ujednání zahrnují záležitosti, které jsou upraveny touto dohodou.

Článek 14

Závěrečná ustanovení

1.   Strany ratifikují nebo schválí tuto dohodu v souladu se svými postupy a tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy si strany vzájemně oznámí dokončení zmíněných postupů.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku platí, že tato dohoda vstoupí v platnost až v den, kdy vstoupí v platnost dohoda mezi Ukrajinou a Evropským společenstvím o zpětném přebírání osob, nastane-li tento den až po dni uvedeném v odstavci 1 tohoto článku.

3.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou, pokud nebude vypovězena v souladu s odstavcem 6 tohoto článku.

4.   Tato dohoda může být změněna písemnou dohodou stran. Změny vstoupí v platnost poté, co si strany vzájemně oznámí dokončení postupů nezbytných pro tento účel.

5.   Každá strana může zcela nebo zčásti pozastavit uplatňování této dohody z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo ochrany veřejného zdraví. Rozhodnutí o pozastavení se oznámí druhé straně nejpozději 48 hodin před jeho vstupem v platnost. Strana, která pozastaví uplatňování této dohody, neprodleně informuje druhou stranu, jakmile důvody pozastavení pominou.

6.   Každá strana může tuto dohodu vypovědět písemným oznámením druhé straně. Tato dohoda pozbude platnosti 90 dnů po dni doručení tohoto oznámení.

V Lucemburku dne osmnáctého června dva tisíce sedm ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a ukrajinském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

За Европейската общност

Por la Comunidad Europea

Za Evropské společenství

For Det Europæiske Fællesskab

Für die Europäische Gemeinschaft

Euroopa Ühenduse nimel

Για την Ευρωπαϊκή Κοινότητα

For the European Community

Pour la Communauté européenne

Per la Comunità europea

Eiropas Kopienas vārdā

Europos bendrijos vardu

az Európai Közösség részéről

Għall-Komunità Ewropea

Voor de Europese Gemeenschap

W imieniu Wspólnoty Europejskiej

Pela Comunidade Europeia

Pentru Comunitatea Europeană

Za Európske spoločenstvo

Za Evropsko skupnost

Euroopan yhteisön puolesta

På Europeiska gemenskapens vägnar

3a Євролейське Спiвтовaриство

Image

Image

За Укрaйнa

Por Ucrania

Za Ukrajinu

For Ukraine

Für die Ukraine

Ukraina nimel

Για την Ουκρανία

For Ukraine

Pour l'Ukraine

Per l'Ucraina

Ukrainas vārdā

Ukrainos vardu

Ukrajna részéről

Għall-Ukrajna

Voor Oekraïne

W imieniu Ukrainy

Pela Ucrânia

Pentru Ucraina

Za Ukrajinu

Za Ukrajino

Ukrainan puolesta

På Ukrainas vägnar

3а Уκраїну

Image

PROTOKOL K DOHODĚ O ČLENSKÝCH STÁTECH, KTERÉ PLNĚ NEUPLATŇUJÍ SCHENGENSKÉ ACQUIS

Ty členské státy, které jsou vázány schengenským acquis, ale které dosud až do příslušného rozhodnutí Rady nevydávají schengenská víza, vydávají vnitrostátní víza, jejichž platnost je omezena na jejich vlastní území.

Tyto členské státy mohou jednostranně uznat schengenská víza a povolení k pobytu za účelem průjezdu přes svá území v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 895/2006/ES.

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ K VYDÁVÁNÍ KRÁTKODOBÝCH POBYTOVÝCH VÍZ ZA ÚČELEM NÁVŠTĚV VOJENSKÝCH A OBČANSKÝCH HŘBITOVŮ

Diplomatické mise a konzulární úřady členských států zpravidla udělují krátkodobá víza na dobu do 14 dnů pro osoby navštěvující vojenské a civilní hřbitovy.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE DÁNSKA

Strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na postupy pro udělování víz diplomatickými misemi a konzulární úřady Dánského království.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Dánska a Ukrajiny bezodkladně uzavřely dvoustrannou dohodu o usnadnění udělování krátkodobých pobytových víz za podobných podmínek, jaké stanoví dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ A IRSKA

Strany berou na vědomí, že tato dohoda se nevztahuje na Spojené království a Irsko.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Spojeného království, Irska a Ukrajiny uzavřely dvoustranné dohody o usnadnění udělování víz.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ISLANDU A NORSKA

Strany berou na vědomí úzké vztahy mezi Evropským společenstvím a Norskem a Islandem, zejména na základě dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Norska, Islandu a Ukrajiny bezodkladně uzavřely dvoustranné dohody o usnadnění udělování krátkodobých pobytových víz za podobných podmínek, jaké stanoví dohoda mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou.

PROHLÁŠENÍ KOMISE O ODŮVODNĚNÍ ROZHODNUTÍ O ZAMÍTNUTÍ VÍZA

Evropská komise, uznávajíc důležitost průhlednosti pro žadatele o víza, připomíná, že legislativní návrh na přepracování Společné konzulární instrukce o vízech pro diplomatické mise a konzulární úřady byl přijat dne 19. července 2006 a upravuje vypracovávání odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí víza a možností odvolání.

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ O PŘÍSTUPU ŽADATELŮ O VÍZA A HARMONIZACI INFORMACÍ O POSTUPECH PŘI UDĚLOVÁNÍ KRÁTKODOBÝCH POBYTOVÝCH VÍZ A DOKLADECH, KTERÉ SE PŘEDKLÁDAJÍ PŘI ŽÁDOSTECH O KRÁTKODOBÁ POBYTOVÁ VÍZA

Evropské společenství, uznávajíc důležitost průhlednosti pro žadatele o víza, připomíná, že legislativní návrh na přepracování Společné konzulární instrukce o vízech pro diplomatické mise a konzulární úřady byl Evropskou komisí přijat dne 19. července 2006 a stanoví vypracování podmínek o přístupu žadatelů o víza do diplomatických misí a konzulárních úřadů členských států.

Co se týče informací, které mají být poskytnuty žadatelům o víza, domnívá se Evropské společenství, že by měla být přijata vhodná opatření:

vedoucí obecně k vypracování základních informací pro žadatele o postupech a podmínkách pro podávání žádostí o víza a o platnosti udělených víz,

vedoucí k tomu, aby Evropské společenství vypracovalo seznam minimálních požadavků s cílem zajistit, aby ukrajinští žadatelé obdrželi ucelené a jednotné základní informace a aby se od nich vyžadovalo předložení v zásadě stejných podkladů.

Výše uvedené informace je třeba veřejně šířit (na informačních tabulích konzulárních úřadů, formou letáků, na internetových stránkách atd.).

Diplomatické mise a konzulární úřady členských států poskytují v jednotlivých případech informace o stávajících možnostech usnadnění udělování krátkodobých víz podle schengenského acquis.

NÁVRH POLITICKÉ DEKLARACE O MALÉM POHRANIČNÍM STYKU

PROHLÁŠENÍ POLSKA, MAĎARSKA, SLOVENSKÉ REPUBLIKY A RUMUNSKA

Maďarská republika, Polská republika, Slovenská republika, jakož i Rumunsko ode dne přistoupení k EU vyslovují ochotu zahájit jednání o dvoustranných dohodách s Ukrajinou za účelem zavedení malého pohraničního styku zavedeného nařízením ES přijatým dne 5. října 2006, kterým se stanoví pravidla malého pohraničního styku na vnějších pozemních hranicích členských států a kterým se mění Schengenská úmluva.


Komise

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/77


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 13. září 2007

týkající se řízení podle článku 81 Smlouvy o ES

(Věc COMP/E-2/39.141 – Fiat)

(oznámeno pod číslem K(2007) 4274)

(Pouze anglické znění je závazné)

(2007/841/ES)

(1)

Toto rozhodnutí přijaté podle čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1) je určeno podniku Fiat Auto SpA (dále jen „Fiat“) a týká se poskytování technických informací o opravě vozidel značek Fiat, ALFA Romeo a Lancia.

(2)

Pojmem technické informace se rozumějí údaje, postupy a návody nezbytné pro kontrolu, opravu a výměnu vadných, porouchaných či použitých dílů motorového vozidla nebo pro odstranění poruch v některém ze systémů vozidla. Tento pojem zahrnuje sedm hlavních kategorií:

základní parametry (dokumentace všech referenčních hodnot a nastavení měřitelných hodnot vozidla, jako jsou nastavení točivého momentu, měření vůle brzd, hydraulický tlak a pneumatický tlak),

nákresy a popisy fází opravy a údržby (servisní příručky, technické dokumenty, jako jsou pracovní plány, popis nářadí užitého k určité opravě a nákresy, jako jsou schémata elektrického zapojení či hydrauliky),

testování a diagnostika (včetně diagnostických chybových kódů a kódů pro odstraňování závad, softwaru a dalších informací nezbytných k diagnostice závad na vozidlech) – většina těchto informací je obsažena ve specializovaných elektronických nástrojích,

kódy, software a další informace potřebné pro přeprogramování, přenastavení nebo opětovné spuštění elektronické řídicí jednotky vozidla. Tato kategorie souvisí s předchozí, protože jsou často používány stejné elektronické nástroje pro diagnostikování závady a pro následné nezbytné úpravy v elektronické řídicí jednotce k jejímu odstranění,

informace o náhradních dílech, včetně katalogů dílů obsahujících kódy a popis, a způsoby identifikace vozidel (tzn. údaje o určitém vozidle, které umožňují opravně stanovit jednotlivé kódy dílů osazených při montáži vozidla a určit odpovídající kódy příslušných originálních náhradních dílů pro toto vozidlo),

zvláštní informace (sdělení o stažení výrobků a oznámení o častých závadách),

školicí materiály.

(3)

V prosinci 2006 Komise zahájila řízení a oznámila podniku Fiat předběžné posouzení, v němž zastávala předběžné stanovisko, že dohody podniku Fiat s jeho poprodejními servisními partnery vyvolávají obavy ohledně jejich slučitelnosti s čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES.

(4)

Z předběžného posouzení Komise vyplývá, že podnik Fiat pravděpodobně nesdělil určité druhy technických informací o opravách, a to ani po konci přechodného období stanoveného nařízením Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (2). V době, kdy Komise zahájila šetření, ještě stále nebyl v podniku Fiat zaveden účinný systém, který by nezávislým opravnám umožňoval neomezený přístup k technickým informacím o opravách. Ačkoli podnik Fiat v průběhu šetření Komise přístupnost svých technických informací zlepšil, a to zejména zřízením internetových stránek o technických informacích („internetové stránky TI“), které byly za tímto účelem vytvořeny v červnu 2005, informace, které byly dány nezávislým opravnám k dispozici, se stále zdají být neúplné.

(5)

Z předběžného posouzení vyplývá, že tímto sporným jednáním byly dotčeny trh pro poskytování opravárenských služeb a služeb v oblasti údržby osobních vozidel a trh pro poskytování technických informací opravnám. Síť autorizovaných opraven značky Fiat měla velmi vysoký podíl na prvním uvedeném trhu, zatímco na druhém trhu byl Fiat jediným dodavatelem schopným poskytnout všechny nezbytné technické informace opravnám pro vozidla vyrobená tímto podnikem.

(6)

Dohody podniku Fiat o opravárenských službách a prodeji náhradních dílů v podstatě požadují od členů sítě jeho autorizovaných opraven, aby prováděli v úplném rozsahu opravy spojené s jeho značkami a působili jako velkoprodejci náhradních dílů. Komise se obává, že nepříznivé dopady vyplývající z těchto dohod by mohly být posilovány tím, že podnik Fiat neposkytuje nezávislým opravnám odpovídající přístup k technickým informacím, čímž předem vylučuje podniky, které by byly ochotné a schopné nabízet opravárenské služby na základě odlišného obchodního modelu.

(7)

Předběžný závěr Komise byl takový, že způsob, jakým podnik Fiat poskytuje technické informace nezávislým opravnám, neodpovídá potřebám těchto opraven ani s ohledem na rozsah poskytovaných informací, ani s ohledem na jejich dostupnost, a že takové jednání ve spojení s podobným jednáním dalších výrobců vozidel mohlo přispět ke zhoršení postavení nezávislých opraven na trhu. Tento postup mohl značně poškodit spotřebitele vzhledem k výraznému omezení výběru náhradních dílů, zvýšení cen oprav, omezení možnosti si opravnu vybrat, možným bezpečnostním rizikům a nedostatečnému přístupu k inovačním opravárenským dílnám.

(8)

Dále skutečnost, že podnik Fiat zjevně neumožňuje nezávislým opravnám odpovídající přístup k technickým informacím, může mít za následek, že dohody s jeho poprodejními servisními partnery nemohou uplatnit výjimku podle nařízení č. 1400/2002, neboť podle čl. 4 odst. 2 nařízení se výjimka nepoužije tam, kde dodavatel motorových vozidel odmítne umožnit samostatným subjektům přístup k jakýmkoli technickým informacím, diagnostickým nebo jiným zařízením, nástrojům, včetně odpovídajícího softwaru, nebo ke školením požadovaným pro opravy a údržbu těchto motorových vozidel. Jak objasňuje 26. bod odůvodnění tohoto nařízení, podmínky přístupu nesmí rozlišovat mezi schválenými a samostatnými subjekty.

(9)

Nakonec Komise zaujala předběžné stanovisko, že na dohody mezi podnikem Fiat a jeho autorizovanými opravnami pravděpodobně nelze z důvodu nedostatečného přístupu k technickým informacím o opravách uplatňovat ustanovení čl. 81 odst. 3.

(10)

Dne 22. ledna 2007 podnik Fiat nabídl Komisi závazky s cílem rozptýlit obavy o hospodářskou soutěž uvedené v předběžném posouzení.

(11)

Podle těchto závazků rozsah informací, které mají být poskytovány, vyplývá ze zásady, že nezávislé opravny nesmí být znevýhodněny vůči autorizovaným. Z tohoto důvodu podnik Fiat zajistí, aby veškeré technické informace, nástroje, zařízení, software a školení, požadované pro opravy a údržbu jeho motorových vozidel, které jsou poskytovány autorizovaným opravnám či nezávislým dovozcům v jakémkoli členském státě EU podnikem Fiat nebo jeho jménem, byly dány k dispozici i nezávislým opravnám.

(12)

Závazky vymezují, že „technické informace“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1400/2002 zahrnují všechny informace poskytované autorizovaným opravnám pro opravy a údržbu motorových vozidel značek Fiat, ALFA Romeo a Lancia. Jedná se například o software, chybové kódy a jiné parametry, spolu s aktualizacemi, které jsou potřebné pro práci na elektronických řídicích jednotkách, aby mohlo být zavedeno nebo obnoveno nastavení doporučované podnikem Fiat, způsoby identifikace vozidel, katalogy dílů, pracovní postupy vyplývající z praktických zkušeností a související s problémy, které se obvykle dotýkají určitého modelu nebo řady, sdělení o stažení výrobku i ostatní sdělení o opravách, které mohou být prováděny v rámci sítě autorizovaných opraven bezplatně.

(13)

Přístup k nástrojům znamená přístup k elektronickým diagnostickým a jiným nástrojům pro opravy, včetně příslušného softwaru a jeho pravidelných aktualizací, a ke službám poskytovaným na tyto nástroje po jejich prodeji.

(14)

Závazky jsou závazné pro podnik Fiat a pro podniky s ním spojené, ale nebudou přímo závazné pro nezávislé dovozce značek vozidel Fiat. Podnik Fiat proto souhlasil s tím, že v těch členských státech, v nichž prodává prostřednictvím nezávislých dovozců vozidla Fiat, ALFA Romeo či Lancia, vynaloží maximální úsilí k tomu, aby tyto podniky smluvně zavázal k dodávání všech technických informací nebo jazykových verzí technických informací, které podniky poskytly autorizovaným opravnám v dotyčném členském státě. Fiat se zavázal neprodleně umístit tyto technické informace nebo jejich jazykové verze na své internetové stránky TI.

(15)

Podle 26. bodu odůvodnění nařízení není podnik Fiat povinen poskytovat nezávislým opravnám technické informace, které by mohly umožnit třetí straně obejít nebo uvést mimo provoz zařízení proti odcizení vozidla či změnit kalibraci (3) elektronických zařízení nebo zasahovat do zařízení, která omezují rychlost vozidla. Obdobně jako všechny výjimky v rámci právních předpisů EU je třeba 26. bod odůvodnění vykládat přísně. Závazky poukazují na skutečnost, že pokud Fiat použije tuto výjimku jako důvod pro odepření přístupu nezávislým opravnám k určitým technickým informacím, měl by se zavázat k tomu, aby byly takto odepřené informace omezeny jen na ty, které jsou nezbytné pro zajištění ochrany popsané v 26. bodě odůvodnění, a aby nedostatek těchto informací nebránil nezávislým opravnám provádět jiné práce, které nejsou uvedené v 26. bodě odůvodnění, včetně prací na takových zařízeních, jako jsou elektronické řídicí jednotky, airbagy, předpínače bezpečnostních pásů nebo prvky centrálního zamykání.

(16)

Ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1400/2002 stanoví, že technické informace musí být dány k dispozici způsobem, který je přiměřený potřebám nezávislých opraven. To znamená, že informace musí být poskytnuty uspořádaně a že se při tvorbě cen musí brát v úvahu, v jakém rozsahu nezávislé opravny informace využívají.

(17)

V souladu s touto zásadou závazky vymezují, že podnik Fiat umístí na internetové stránky TI všechny technické informace týkající se modelů uvedených na trh po roce 1996 a zajistí, aby byly na stránkách TI nebo na jakýchkoli stránkách, které by je mohly v budoucnosti nahradit, všechny aktualizované technické informace vždy k dispozici. Navíc bude Fiat vždy dbát na to, aby internetové stránky bylo možné snadno nalézt, a bude poskytovat úroveň informací odpovídající způsobům používaným při poskytování technických informací členům jeho autorizovaných sítí. Pokud Fiat nebo jiný podnik jednající jménem podniku Fiat dá autorizovaným opravnám k dispozici technickou informaci v určitém jazyce EU, Fiat zajistí, aby tato jazyková verze informace byla neprodleně umístěna na internetových stránkách TI.

(18)

Následující tři druhy technických informací ještě na internetových stránkách TI nejsou, ale podnik Fiat se zavázal je tam umístit do 31. prosince 2007:

překlady technických informací, které nejsou v současné době ve vlastnictví podniku Fiat, v místních jazycích, ale které mají být nezávislými dovozci v dotyčných členských státech EU poskytovány,

sdělení o opravách, které mohou být v rámci sítě autorizovaných opraven prováděny bezplatně, a

informace o mediačních střediscích uvedených v níže uvedeném bodě 21.

(19)

V závazcích se stanovuje, že struktura poplatků podniku Fiat za poskytnutí přístupu na internetové stránky bude vycházet z ceny ročního předplatného celého souboru CD-ROMů, které poskytuje svým autorizovaným opravnám; tj. 3 356 EUR plus 65 EUR za katalog dílů a příplatek k předplatnému ve výši 134 EUR měsíčně za aktualizace. Aby však byl dodržen požadavek přiměřenosti stanovený v nařízení, Fiat souhlasí s tím, že poměrně stanoví měsíční, denní a hodinovou sazbu v ceně 3 EUR za hodinu, 22 EUR za den a 350 EUR za měsíc. Po dobu celé platnosti závazků Fiat zachová strukturu těchto poplatků za přístup a nezvýší poplatky více, než bude průměrná míra inflace v EU.

(20)

Závazky podniku Fiat není dotčen žádný současný ani budoucí požadavek stanovený právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, který může rozšiřovat rozsah technických informací, které je Fiat povinen poskytovat samostatným subjektům, či který může stanovit výhodnější způsoby, jak mohou být takové informace poskytovány.

(21)

Při žádosti nezávislé opravny nebo sdružení takových opraven se podnik Fiat zavazuje přijmout mediační mechanismus pro řešení sporů týkajících se poskytování technických informací. Mediace proběhne v členském státě, kde se nachází sídlo žádající strany, podle pravidel uznaných místních mediačních středisek. Mediací nebude dotčeno právo podat žalobu u příslušného vnitrostátního soudu.

(22)

S ohledem na závazky se v rozhodnutí konstatuje, že již neexistují žádné důvody k tomu, aby Komise jednala. Závazky jsou závazné do 31. května 2010.

(23)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal dne 9. července 2007 kladné stanovisko.


(1)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 411/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 203, 1.8.2002, s. 30.

(3)  Tj. změnit původní nastavení elektronické řídicí jednotky způsobem, který podnik Fiat nedoporučuje.


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/80


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 6. prosince 2007,

kterým se mění rozhodnutí 2004/4/ES, kterým se členské státy opravňují k přijetí dočasných mimořádných opatření proti šíření Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith vůči Egyptu

(oznámeno pod číslem K(2007) 5898)

(2007/842/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství (1), a zejména na čl. 16 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle rozhodnutí Komise 2004/4/ES (2) nesmějí být hlízy Solanum tuberosum L. pocházející z Egypta v zásadě dováženy do Společenství. Pro dovozní období 2006/2007 byl však při splnění zvláštních podmínek dovoz těchto hlíz do Společenství povolen z „oblastí prostých škodlivého organismu“.

(2)

Během dovozního období 2006/2007 bylo zaznamenáno jedno zachycení Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith.

(3)

Egypt na toto zachycení reagoval uspokojivým způsobem. Příslušná oblast byla pro dovozní období 2007/2008 ze seznamu „oblastí prostých škodlivého organismu“ vyřazena.

(4)

Komise na základě informací dodaných Egyptem zjistila, že při splnění určitých podmínek nehrozí nebezpečí rozšíření Pseudomonas solanacearum (Smith) Smith v důsledku dovozu hlíz Solanum tuberosum L. z oblastí Egypta „prostých škodlivého organismu“ do Společenství.

(5)

Dovoz hlíz Solanum tuberosum L. pocházejících z oblastí Egypta „prostých škodlivého organismu“ do Společenství by proto měl být pro dovozní období 2007/2008 povolen.

(6)

Rozhodnutí 2004/4/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého rostlinolékařského výboru,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí 2004/4/ES se mění takto:

1.

V čl. 2 odst. 1 se období „2006/2007“ nahrazuje obdobím „2007/2008“.

2.

V článku 4 se datum „31. srpna 2007“ nahrazuje datem „31. srpna 2008“.

3.

V článku 7 se datum „30. září 2007“ nahrazuje datem „30. září 2008“.

4.

Příloha se mění takto:

a)

v bodě 1 písm. b) podbodě iii) se období „2006/2007“ nahrazuje obdobím „2007/2008“;

b)

v bodě 1 písm. b) podbodě iii) druhé odrážce se datum „1. ledna 2007“ nahrazuje datem „1. ledna 2008“;

c)

v bodě 1 písm. b) podbodě xii) se datum „1. ledna 2007“ nahrazuje datem „1. ledna 2008“.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 6. prosince 2007.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 169, 10.7.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2007/41/ES (Úř. věst. L 169, 29.6.2007, s. 51).

(2)  Úř. věst. L 2, 6.1.2004, s. 50. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/749/ES (Úř. věst. L 302, 1.11.2006, s. 47).


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/81


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 11. prosince 2007

o schválení programů pro tlumení salmonel v reprodukčních hejnech druhu Gallus gallus v některých třetích zemích v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 a o změně rozhodnutí 2006/696/ES, pokud jde o některé hygienické požadavky při dovozu drůbeže a násadových vajec

(oznámeno pod číslem K(2007) 6094)

(Text s významem pro EHP)

(2007/843/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003 o tlumení salmonel a některých jiných původců zoonóz vyskytujících se v potravním řetězci (1), a zejména na čl. 10 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2), a zejména na článek 9 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (3), a zejména na čl. 11 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví požadavky na tlumení salmonel v různých populacích drůbeže v členských státech. Požadavky se vztahují na členské státy vždy ode dne, který je stanoven v příloze I uvedeného nařízení, zejména 18 měsíců po stanovení cíle zaměřeného na snížení výskytu salmonel.

(2)

Cíl zaměřený na takové snížení se vztahuje na reprodukční hejna druhu Gallus gallus od 1. července 2005 podle nařízení Komise (ES) č. 1003/2005 (4), na nosnice od 1. srpna 2006 podle nařízení (ES) č. 1168/2006 a na brojlery od 1. července 2007 podle nařízení (ES) č. 646/2007 (5).

(3)

Kanada, Izrael, Tunisko a Spojené státy předložily Komisi své programy pro tlumení salmonel u chovné drůbeže druhu Gallus gallus, jejích násadových vajec a jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených k chovu. Bylo zjištěno, že tyto programy poskytují záruky, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003, a měly by být proto schváleny.

(4)

Rozhodnutí Komise 2006/696/ES ze dne 28. srpna 2006, kterým se stanoví seznam třetích zemí, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež, násadová vejce, jednodenní kuřata, maso drůbeže, ptáků nadřádu běžci a volně žijící pernaté zvěře, vejce a vaječné výrobky a vejce prostá specifikovaných patogenních původců, a příslušné podmínky pro vydání veterinárního osvědčení a kterým se pozměňují rozhodnutí 93/342/EHS, 2000/585/ES a 2003/812/ES (6), se vztahuje na dovozy do Společenství a přepravu přes jeho území zejména chovné a užitkové drůbeže, násadových vajec a jednodenních kuřat a stanoví seznam třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet příslušná zvířata a násadová vejce.

(5)

Podle nařízení (ES) č. 2160/2003 uvedení nebo ponechání třetích zemí na seznamech třetích zemí stanovených právními předpisy Společenství, z nichž je členským státům povoleno dovážet zvířata nebo násadová vejce spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení, je podmíněno tím, že daná třetí země předloží Komisi program rovnocenný národním programům pro tlumení salmonel, které mají zavést členské státy, a tím, že Komise tento program schválí.

(6)

V důsledku schválení programů by Kanada, Izrael, Tunisko a Spojené státy měly zůstat na seznamu, stanoveném v rozhodnutí 2006/696/ES, třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus určená k chovu.

(7)

Některé další třetí země v současné době uvedené na seznamu v rozhodnutí 2006/696/ES dosud Komisi nepředložily žádné programy pro tlumení salmonel. Vzhledem k tomu, že se požadavky na chovnou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus určených k chovu již ve Společenství uplatňují, dovozy takové drůbeže a vajec by z těchto třetích zemí již neměly být povoleny. Seznam třetích zemí nebo jejich částí stanovený v příloze I části 1 rozhodnutí 2006/696/ES by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(8)

Pro poskytnutí záruk, které jsou rovnocenné požadavkům ve Společenství, by třetí země, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou a užitkovou drůbež druhu Gallus gallus, její násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus, měly osvědčit, že se u hejna původu použil program pro tlumení salmonel a že toto hejno bylo vyšetřeno na přítomnost sérotypů salmonely s významem pro veřejné zdraví, jakmile se požadavky začnou uplatňovat u různých populací drůbeže ve Společenství.

(9)

Kromě toho podle nařízení (ES) č. 2160/2003 od 1. ledna 2007 hejna druhu Gallus gallus nesmějí být použita pro reprodukční účely a jejich vejce nesmějí být použita jako násadová vejce ve Společenství, pokud jsou infikovaná Salmonella enteritidis nebo Salmonella typhimurium. Proto by měl být dovoz do Společenství chovné drůbeže, jednodenních kuřat určených k chovu a násadových vajec povolen pouze tehdy, jsou-li hejna původu vyšetřena a prostá Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium.

(10)

Nařízení Komise (ES) č. 1177/2006 ze dne 1. srpna 2006, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o požadavky na používání určitých tlumicích metod v rámci národních programů pro tlumení salmonel u drůbeže (7) stanoví některá pravidla pro používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek v rámci národních programů pro tlumení přijatých v souladu s nařízením (ES) č. 2160/2003.

(11)

Třetí země, z nichž je členským státům povoleno dovážet chovnou a užitkovou drůbež druhu Gallus gallus, násadová vejce a jednodenní kuřata druhu Gallus gallus by měly osvědčit, že se specifická pravidla pro používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek stanovená v nařízení (ES) č. 1177/2006 uplatnila, jakmile se tato pravidla začala uplatňovat u různých populací drůbeže ve Společenství. Pokud se antimikrobiální látky použijí u jednodenních kuřat pro jiné účely než tlumení salmonel, mělo by to být rovněž uvedeno v osvědčení, jelikož takové použití může ovlivnit vyšetření na salmonely při dovozu.

(12)

Vzorová veterinární osvědčení pro dovoz chovné a užitkové drůbeže, jednodenních kuřat a násadových vajec v rozhodnutí 2006/696/ES by měla být odpovídajícím způsobem změněna. Aby se předešlo budoucím změnám vzorových veterinárních osvědčení v době, kdy se ustanovení pro dovozy v nařízení (ES) č. 2160/2003 začnou uplatňovat u užitkové drůbeže a jednodenních kuřat jiných než chovných, měla by být rovněž změněna vzorová veterinární osvědčení pro dovoz těchto zvířat s jasným uvedením, od kdy se tyto změny uplatní u různých populací.

(13)

Bulharsko a Rumunsko přistoupily k Evropské unii dne 1. ledna 2007. Od tohoto dne se v těchto nových členských státech použijí ustanovení o obchodu uvnitř Společenství stanovená v rozhodnutí 2006/696/ES. Bulharsko a Rumunsko by proto měly být vymazány ze seznamů třetích zemí, z nichž je členským státům povoleno dovážet a které jsou stanoveny v části 1 příloh I a II rozhodnutí 2006/696/ES.

(14)

S cílem předejít narušení obchodu by používání veterinárních osvědčení v současném znění, vydaných v souladu s rozhodnutím 2006/696/ES, mělo být povoleno v období 60 dnů ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

(15)

Aby se však předešlo budoucím změnám vzorových veterinárních osvědčení v době, kdy se ustanovení pro dovozy v nařízení (ES) č. 2160/2003 začnou uplatňovat u nosnic a brojlerů druhu Gallus gallus, měla by být rovněž změněna vzorová veterinární osvědčení pro dovoz těchto zvířat s jasným uvedením, od kdy se tyto změny uplatní u různých populací. Datum uplatnění těchto změn by proto mělo být odpovídajícím způsobem odloženo.

(16)

Rozhodnutí 2006/696/ES by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(17)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Programy pro tlumení předložené Kanadou, Izraelem, Tuniskem a Spojenými státy v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 2160/2003 se schvalují, pokud jde o salmonely v hejnech chovných slepic.

Článek 2

Přílohy I a II rozhodnutí 2006/696/ES se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Zásilky chovné nebo užitkové drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci, jednodenních kuřat jiných než ptáků nadřádu běžci a násadových vajec drůbeže jiné než ptáků nadřádu běžci, pro které byla vydána veterinární osvědčení v souladu s rozhodnutím 2006/696/ES, ve znění platném přede dnem použití tohoto rozhodnutí, lze dovážet do Společenství v období 60 dnů ode dne použitelnosti tohoto rozhodnutí.

Článek 4

Toto rozhodnutí se použije ode dne 15. února 2008.

Body II.2.5 vzorového osvědčení pro chovnou nebo užitkovou drůbež jinou než ptáci nadřádu běžci a II.2.4 vzorového osvědčení pro jednodenní kuřata jiná než ptáků nadřádu běžci v příloze I rozhodnutí 2006/696/ES ve znění tohoto rozhodnutí se však použijí od 1. ledna 2009, pokud jsou užitková drůbež nebo jednodenní kuřata určena výlučně k produkci masa.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 11. prosince 2007.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 1. Nařízení naposledy poměněné nařízením Komise (ES) č. 1237/2007 (Úř. věst. L 280, 24.10.2007, s. 5).

(2)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55, opravené znění v Úř. věst. L 226, 25.6.2004, s. 22. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1243/2007 (Úř. věst. L 281 du 25.10.2007, s. 8).

(3)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 206, opravené znění v Úř. věst. L 226, 25.6.2004, s. 83. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 170, 1.7.2005, s. 12. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1168/2006 (Úř. věst. L 211, 1.8.2006, s. 4).

(5)  Úř. věst. L 151, 13.6.2007, s. 21.

(6)  Úř. věst. L 295, 25.10.2006, s. 1. Rozhodnutí ve znění nařízení (ES) č. 1237/2007.

(7)  Úř. věst. L 212, 2.8.2006, s. 3.


PŘÍLOHA

1.

Příloha I rozhodnutí 2006/696/ES se mění takto:

a)

Část 1 se nahrazuje tímto:

„Část 1

Seznam třetích zemí nebo jejich částí (1)

Země

Kód území

Popis území

Veterinární osvědčení

Specifické podmínky

Vzor(y)

Další záruky

1

2

3

4

5

6

AR – Argentina

AR-0

 

SPF

 

 

AU – Austrálie

AU-0

 

BPP, DOC, HEP, SPF, SRP

 

A

BPR

I

 

DOR

II

 

HER

III

 

BR – Brazílie

BR-0

 

SPF

 

 

BR-1

státy Mato Grosso, Paraná, Rio Grande do Sul, Santa Catarina, a São Paulo

BPP, DOC, HEP, SRP

 

A

BR-2

státy Rio Grande do Sul, Santa Catarina, Paraná, São Paulo a Mato Grosso do Sul

BPR, DOR, HER, SRA

 

 

BW – Botswana

BW-0

 

SPF

 

 

BPR

I

 

DOR

II

 

HER

III

 

CA – Kanada

CA-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SRA, SPF, SRP

IV

 

CH – Švýcarsko

CH-0

 

 (2)

 

 

CL – Chile

CL-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SRA, SPF, SRP

 

A

HR – Chorvatsko

HR-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SRA, SPF, SRP

 

A

GL – Grónsko

GL-0

 

SPF

 

 

IL – Izrael

IL-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SRA, SPF, SRP

IV

 

IS – Island

IS-0

 

SPF

 

 

MG – Madagaskar

MG-0

 

SPF

 

 

MX – Mexiko

MX-0

 

SPF

 

 

NA – Namíbie

NA-0

 

SPF

 

 

BPR

I

 

DOR

II

 

HER

III

 

NZ – Nový Zéland

NZ-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SPF, SRA, SRP

 

A

PM –

Svatý Pierre a Miquelon

PM-0

 

SPF

 

 

TH – Thajsko

TH-0

 

SPF

 

 

TN – Tunisko

TN-0

 

DOR, BPR, BPP, HER, SPF

IV

 

TR – Turecko

TR-0

 

SPF

 

 

US –

Spojené státy americké

US-0

 

BPR, BPP, DOC, DOR, HEP, HER, SPF SRA, SRP

IV

 

UY – Uruguay

UY-0

 

SPF

 

 

ZA – Jižní Afrika

ZA-0

 

SPF

 

 

BPR

I

 

DOR

II

 

HER

III

 

b)

Část 2 se mění takto:

i)

v oddíle s názvem „Doplňkové záruky“ se vkládá nový bod, který zní:

„‚IV‘

:

Příslušné záruky pro chovnou drůbež druhu Gallus gallus, jednodenní kuřata druhu Gallus gallus určená pro reprodukční účely a násadová vejce druhu Gallus gallus v souladu s předpisy EU o tlumení salmonel byly poskytnuty a budou osvědčeny v souladu se vzory BPP, DOC a HEP.“

ii)

za oddíl s názvem „Doplňkové záruky“ se doplňuje nový oddíl, který zní:

„Specifické podmínky:

‚A‘

:

Zákaz dovozu do Společenství chovné drůbeže druhu Gallus gallus, jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených pro reprodukční účely a násadových vajec druhu Gallus gallus, jelikož program pro tlumení salmonel podle nařízení (ES) č. 2160/2003 nebyl předložen Komisi nebo nebyl Komisí schválený.“

iii)

vzorové veterinární osvědčení pro chovnou nebo užitkovou drůbež jinou než ptáky nadřádu běžci (BPP) se nahrazuje tímto:

„Vzorové veterinární osvědčení pro chovnou nebo užitkovou drůbež jinou než ptáky nadřádu běžci (BPP)

Image

Image

Image

Image

iv)

vzorové veterinární osvědčení pro jednodenní kuřata jiná než ptáků nadřádu běžci (DOC) se nahrazuje tímto:

„Vzorové veterinární osvědčení pro jednodenní kuřata jiná než ptáků nadřádu běžci (DOC)

Image

Image

Image

Image

Image

v)

vzorové veterinární osvědčení pro násadová vejce drůbeže jiné než ptáků nadřádu běžci (HEP) se nahrazuje tímto:

„Vzorové veterinární osvědčení pro násadová vejce drůbeže jiné než ptáků nadřádu běžci (HEP)

Image

Image

Image

Image

2.

V části 1 přílohy II rozhodnutí 2006/696/ES se zrušují údaje pro Bulharsko a Rumunsko.


(1)  Zvláštní požadavky na osvědčování stanovené v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi nejsou dotčeny.

(2)  Osvědčení v souladu s Dohodou mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty (Úř. věst. L 114, 30.4.2002, s. 132).“


18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/101


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 17. prosince 2007,

kterým se mění rozhodnutí 2006/415/ES, pokud jde o některá ochranná opatření týkající se vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 u drůbeže v Německu

(oznámeno pod číslem K(2007) 6702)

(Text s významem pro EHP)

(2007/844/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (1), a zejména na čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (2), a zejména na čl. 10 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí Komise 2006/415/ES ze dne 14. června 2006 o některých ochranných opatřeních týkajících se vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 u drůbeže ve Společenství a o zrušení rozhodnutí 2006/135/ES (3) stanoví některá ochranná opatření, která mají být použita, aby se zabránilo šíření této nákazy, včetně vymezení oblastí A a B v návaznosti na podezření na ohnisko nebo na potvrzení ohniska této nákazy.

(2)

Německo oznámilo Komisi ohnisko vysoce patogenní influenzy ptáků podtypu H5N1 v hospodářství s malochovem drůbeže na svém území a přijalo příslušná opatření stanovená v rozhodnutí 2006/415/ES, včetně vymezení oblastí A a B v souladu s článkem 4 uvedeného rozhodnutí.

(3)

Komise tato opatření ve spolupráci s Německem přezkoumala a přesvědčila se, že hranice oblastí A a B, které vymezil příslušný orgán dotyčného členského státu, jsou v dostatečné vzdálenosti od vlastního místa ohniska. Oblasti A a B v Německu tedy mohou být potvrzeny a může být stanovena doba trvání této regionalizace.

(4)

Rozhodnutí 2006/415/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím budou přezkoumána na příštím zasedání Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha rozhodnutí 2006/415/ES se mění v souladu se zněním přílohy tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 17. prosince 2007.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 13. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/41/ES (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 33); opravené znění (Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 12).

(2)  Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES (Úř. věst. L 315, 19.11.2002, s. 14).

(3)  Úř. věst. L 164, 16.6.2006, s. 51. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2007/816/ES (Úř. věst. L 326, 12.12.2007, s. 32).


PŘÍLOHA

Příloha rozhodnutí 2006/415/ES se mění takto:

1.

V části A se doplňuje nová položka, která zní:

„Kód země ISO

Členský stát

Oblast A

Datum ukončení platnosti podle čl. 4 odst. 4 písm. b) bodu iii)

Kód

(pokud je k dispozici)

Název

DE

NĚMECKO

 

Desetikilometrové pásmo vymezené okolo ohniska v obci Großwoltersdorf zahrnující celé tyto obce nebo jejich části:

 

Landkreis Oberhavel: Fürstenberg/Havel, Gransee, Großwoltersdorf, Sonnenberg, Stechlin

 

Landkreis Ostprignitz-Ruppin: Lindow (Mark), Rheinsberg

 

Landkreis Mecklenburg-Strelitz: Priepert, Wesenberg

15.1.2008“

2.

V části B se doplňuje nová položka, která zní:

„Kód země ISO

Členský stát

Oblast B

Datum ukončení platnosti podle čl. 4 odst. 4 písm. b) bodu iii)

Kód

(pokud je k dispozici)

Název

DE

NĚMECKO

 

Obce:

 

Landkreis Oberhavel: Fürstenberg/Havel, Gransee, Großwoltersdorf, Schönermark, Sonnenberg, Stechlin, Zehdenick

 

Landkreis Ostprignitz-Ruppin: Lindow (Mark), Rheinsberg

 

Landkreis Uckermark: Lychen, Templin

 

Landkreis Mecklenburg-Strelitz: Godendorf, Priepert, Wesenberg, Wokuhl-Dabenow, Wustrow

15.1.2008“


III Akty přijaté na základě Smlouvy o EU

AKTY PŘIJATÉ NA ZÁKLADĚ HLAVY V SMLOUVY O EU

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/103


ROZHODNUTÍ RADY 2007/845/SVV

ze dne 6. prosince 2007

o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 30 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na podnět Belgického království, Rakouské republiky a Finské republiky,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlavním motivem přeshraniční organizované trestné činnosti je finanční prospěch. Tento finanční prospěch je podnětem k páchání další trestné činnosti s cílem ještě více se obohatit. Donucovací orgány by proto měly mít potřebné schopnosti vyšetřit a analyzovat finanční transakce spojené s trestnou činností. Aby byl boj proti organizované trestné činnosti účinný, musí výměna informací, které mohou vést k vysledování a zajištění výnosů z trestné činnosti a jiného majetku patřícího zločincům, probíhat mezi členskými státy Evropské unie rychle.

(2)

Rada přijala rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (2) a rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (3), která se zabývají určitými aspekty justiční spolupráce v trestních věcech v oblasti zajištění a konfiskace výnosů z trestné činnosti, nástrojů trestné činnosti a dalšího majetku spojeného s trestnou činností.

(3)

Je nutné, aby příslušné orgány členských států, jejichž úkolem je vysledování nezákonných výnosů a dalšího majetku, který by mohl podléhat konfiskaci, úzce spolupracovaly a aby byla přijata opatření pro přímou komunikaci mezi těmito orgány.

(4)

Za tím účelem by členské státy měly mít vnitrostátní úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti s působností v této oblasti a měly by zajistit rychlou výměnu informací mezi těmito úřady.

(5)

Síť CARIN (Camden Assets Recovery Inter-Agency Network), která byla zřízena Rakouskem, Belgií, Německem, Irskem, Nizozemím a Spojeným královstvím v Haagu ve dnech 22. a 23. září 2004, již představuje rozsáhlou síť pracovníků a odborníků, jejímž cílem je zlepšit vzájemné znalosti týkající se metod a postupů v oblasti přeshraniční identifikace, zmrazení, zajištění a konfiskace výnosů z trestné činnosti a dalšího majetku s ní spojeného. Toto rozhodnutí by mělo doplnit síť CARIN tím, že poskytne právní základ pro výměnu informací mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti všech členských států.

(6)

Komise se ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu „Haagský program: Deset priorit pro nadcházejících pět let“ rovněž zasazovala o posílení nástrojů pro řešení finančních aspektů organizované trestné činnosti mimo jiné prostřednictvím podpory zřízení jednotek zpravodajských služeb pro majetek získaný z trestné činnosti v členských státech.

(7)

Spolupráce mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a mezi nimi a dalšími orgány, které mají napomáhat při vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti, by se měla uskutečňovat podle postupů a lhůt stanovených v rámcovém rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (4), včetně uvedených důvodů pro odmítnutí.

(8)

Tímto rozhodnutím by neměla být dotčena ujednání o spolupráci podle rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací (5) a stávající ujednání o policejní spolupráci.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti

1.   Každý členský stát zřídí nebo určí vnitrostátní úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, jehož účelem je napomáhat vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti a jiného majetku s ní spojeného, jenž se může stát předmětem příkazu ke zmrazení nebo zajištění nebo ke konfiskaci vydaného příslušným justičním orgánem v průběhu trestního řízení nebo, pokud to umožňuje vnitrostátní právo dotyčného členského státu, občanskoprávního řízení.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1 může členský stát v souladu se svým vnitrostátním právem zřídit nebo určit dva úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti. Pokud má některý členský stát více než dva orgány, které mají napomáhat vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti, určí nejvýše dva ze svých úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti za kontaktní místa.

3.   Členský stát uvede, který z jeho orgánů plní funkci vnitrostátních úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti ve smyslu tohoto článku. Členské státy oznámí tuto informaci a jakékoli dodatečné změny písemně generálnímu sekretariátu Rady. To nebrání jiným orgánům, které jsou pověřeny napomáháním vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti, ve výměně informací na základě článků 3 a 4 s úřadem pro vyhledávání majetku z trestné činnosti jiného členského státu.

Článek 2

Spolupráce mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti

1.   Členské státy zajistí vzájemnou spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti za účelem stanoveným v čl. 1 odst. 1 prostřednictvím výměny informací a osvědčených postupů, a to jak na žádost, tak i z vlastního podnětu.

2.   Členské státy zajistí, aby této spolupráci nebránilo právní postavení úřadů pro vyhledávání majetku z trestné činnosti bez ohledu na to, zda jsou součástí správního, donucovacího nebo justičního orgánu.

Článek 3

Výměna informací na žádost mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti

1.   Úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti členského státu nebo jiný orgán členského státu, který je pověřen napomáháním vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti, může požádat úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti jiného členského státu o informace za účelem uvedeným v čl. 1 odst. 1. Za tím účelem se použijí rámcové rozhodnutí 2006/960/SVV a pravidla přijatá při provádění tohoto rozhodnutí.

2.   Při vyplňování formuláře žádosti podle rámcového rozhodnutí 2006/960/SVV upřesní žádající úřad pro vyhledávání majetku z trestné činnosti předmět a důvody žádosti a povahu řízení. Rovněž poskytne údaje o majetku, o který se úřad zajímá nebo který sleduje (bankovní účty, nemovitý majetek, auta, jachty a jiný majetek vysoké hodnoty), nebo o fyzických nebo právnických osobách, jejichž účast lze v dané věci předpokládat (tj. jména, adresy, data a místa narození, datum registrace, osoby s podílem na společnosti, sídla). Tyto údaje jsou, pokud možno, co nejpodrobnější.

Článek 4

Výměna informací mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti z vlastního podnětu

1.   Úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti nebo jiné orgány pověřené napomáháním vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti si mohou v rámci příslušných vnitrostátních právních předpisů a bez odpovídající žádosti vyměňovat informace, které jsou těmito úřady považovány ze nutné pro plnění úkolů jiného úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v souladu s cíli stanovenými v čl. 1 odst. 1.

2.   Na výměnu informací podle tohoto článku se obdobně použije článek 3.

Článek 5

Ochrana údajů

1.   Každý členský stát zajistí, aby se pravidla stanovená v oblasti ochrany údajů použila rovněž na postup pro výměnu informací podle tohoto rozhodnutí.

2.   Použití informací vyměňovaných přímo nebo vzájemně podle tohoto rozhodnutí se řídí vnitrostátními právními předpisy o ochraně údajů přijímajícího členského státu, kde informace podléhají stejným pravidlům o ochraně údajů, jako kdyby byly shromážděny v tomto přijímajícím členském státě. Osobní údaje zpracovávané v souvislosti s prováděním tohoto rozhodnutí jsou chráněny v souladu s Úmluvou Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat a v případě členských států, které jej ratifikovaly, i v souladu s dodatkovým protokolem k této úmluvě ze dne 8. listopadu 2001 o orgánech dozoru a toku údajů přes hranice. Zásady doporučení Rady Evropy č. R(87) 15 o používání osobních údajů v policejní oblasti by měly být rovněž vzaty v úvahu, pokud donucovací orgány zpracovávají osobní údaje obdržené podle tohoto rozhodnutí.

Článek 6

Výměna osvědčených postupů

Členské státy zajistí, aby si úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti vyměňovaly osvědčené postupy týkající se způsobů zlepšování účinnosti úsilí členských států při vysledování a identifikaci výnosů z trestné činnosti a dalšího majetku spojeného s trestnou činností, který se může stát předmětem příkazu ke zmrazení, zajištění nebo konfiskaci vydaného příslušným justičním orgánem.

Článek 7

Vztah ke stávajícím formám spolupráce

Tímto rozhodnutím nejsou dotčeny závazky vyplývající z nástrojů Evropské unie v oblasti vzájemné právní pomoci nebo vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech a závazky vyplývající z dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání mezi členskými státy a třetími zeměmi o vzájemné právní pomoci, z rozhodnutí 2000/642/SVV a z rámcového rozhodnutí 2006/960/SVV.

Článek 8

Provádění

1.   Členské státy zajistí, aby byly schopny plně spolupracovat podle tohoto rozhodnutí nejpozději do 18. prosince 2008. Do stejného dne členské státy předloží generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění svých vnitrostátních právních předpisů, které jim umožní splnit povinnosti, jež pro ně z tohoto rozhodnutí vyplývají.

2.   Pokud tyto členské státy dosud neprovedly rámcové rozhodnutí 2006/960/SVV, rozumí se odkazy na uvedené rámcové rozhodnutí, které uvádí toto rozhodnutí, použitelné nástroje policejní spolupráce mezi členskými státy.

3.   Rada do 18. prosince 2010 vyhodnotí na základě zprávy Komise, jak členské státy dodržují toto rozhodnutí.

Článek 9

Použitelnost

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 6. prosince 2007.

Za Radu

předseda

A. COSTA


(1)  Stanovisko ze dne 12. prosince 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45.

(3)  Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.

(4)  Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89.

(5)  Úř. věst. L 271, 24.10.2000, s. 4.


Tiskové opravy

18.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/106


Oprava nařízení Rady (ES) č. 41/2007 ze dne 21. prosince 2006, kterým se na rok 2007 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovu

( Úřední věstník Evropské unie L 15 ze dne 20. ledna 2007 )

Strana 18, kapitola VIII, název:

místo:

„… PLAVIDLY TŘETÍCH ZEMÍ V OBLASTI UPRAVENÉ PŘEDPISY NEAFC“,

má být:

„… PLAVIDLY TŘETÍCH ZEMÍ V OBLASTI ÚMLUVY NEAFC“.

Strana 18, článek 49:

místo:

„… v oblasti upravené předpisy NEAFC …“,

má být:

„… v oblasti úmluvy NEAFC …“.

Strana 19, čl. 52 odst. 3 a čl. 54 odst. 2:

místo:

„… v oblasti upravené předpisy NEAFC …“,

má být:

„… v oblasti úmluvy NEAFC …“.

Strana 26, článek 75, tabulka, nadpis pravého sloupce:

místo:

„Celkové úlovky (v Mt)“,

má být:

„Celkové úlovky (v tunách)“.

Strana 48, příloha IA, Druh: Pakambaly rodu Lepidorhombus v oblasti VIIIc, IX a X:

místo:

„Oblast: VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 31.1.1 …“,

má být:

„Oblast: VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1 …“.

Strana 51, příloha IA, Druh: Ďasovití (Lophiidae) v oblasti VIIIc, IX a X:

místo:

„Oblast: VIIIc, IX and X; vody ES oblasti CECAF 31.1.1 …“,

má být:

„Oblast: VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1 …“.

Strana 57, příloha IA, Druh: Treska bezvousá (Merlangius merlangus) v oblasti IX a X:

místo:

„Oblast: IX a X; vody ES oblasti CECAF 31.1.1 …“,

má být:

„Oblast: IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1 …“.

Strana 85, příloha IA, Druh: Šproto obecný (Sprattus sprattus) v oblasti VIId a VIIe:

místo:

„ES

6 144

TAC

6 144“,

má být:

„ES

6 145

TAC

6 145“.

Strana 98, příloha IB, Druh: Treska tmavá (Pollachius virens) ve vodách Faerských ostrovů oblasti Vb:

místo:

„Francie

1 630“,

má být:

„Francie

1 632“.

Strana 103, příloha IB, Druh: Okouníci rodu Sebastes ve vodách Faerských ostrovů oblasti Vb:

místo:

„Německo

2 083“,

má být:

„Německo

2 084“.

Strana 121, příloha IIA, bod 8.1 písm. b):

místo:

„… více než 70 % humra obecného“,

má být:

„… více než 70 % humra severského“.

Strana 125, příloha IIA, bod 13, tabulka I, sloupec „Označení“, poslední položka na této stránce:

místo:

„Vlečné sítě nebo dánské nevody o velikosti ok > 120 mm …“,

má být:

„Vlečné sítě nebo dánské nevody o velikosti ok ≥ 120 mm …“.

Strana 126, příloha IIA, bod 13, tabulka, poslední položka na této stránce:

místo:

„c) iii)–8.1 písm. f) Sítě pro chytání ryb za žábry …“,

má být:

„c) iv)–8.1 písm. f) Sítě pro chytání ryb za žábry …“.

Strana 156, příloha IIIA, bod 8.2 písm. b) podbod ii):

místo:

„ii)

jsou konstruovány v souladu s technickými informacemi v příloze.“,

má být:

„ii)

jsou konstruovány v souladu s technickými informacemi v příloze nařízení Rady (ES) č. 254/2002 ze dne 12. února 2002 o opatřeních platných v roce 2002 pro obnovu populace tresky obecné v Irském moři (oblasti VIIa).“.

Strana 157, příloha IIIA, bod 9.8 písm. b):

místo:

„b)

označení na bóji nebo údaje ze systému sledování plavidel uvádějí, že vlastník byl od daného zařízení ve vzdálenosti kratší než 100 námořních mil po více než 120 hodin;“,

má být:

„b)

označení na bóji nebo údaje ze systému sledování plavidel uvádějí, že vlastník nebyl od daného zařízení ve vzdálenosti kratší než 100 námořních mil po více než 120 hodin;“.