ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 327

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 50
13. prosince 2007


Obsah

 

I   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1463/2007 ze dne 12. prosince 2007 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

1

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 1464/2007 ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví, do jaké míry lze přijímat žádosti o dovozní licence podané v listopadu 2007 pro některé mléčné výrobky v rámci některých kvót otevřených nařízením (ES) č. 2535/2001

3

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1465/2007 ze dne 12. prosince 2007, kterým se mění příloha V nařízení Rady (ES) č. 752/2007, pokud jde o množstevní limity některých výrobků z oceli z Ukrajiny

6

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 1466/2007 ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví zákaz rybolovu štikozubce obecného v oblastech ICES VIII c, IX a X a ve vodách ES oblasti CECAF 34.1.1 plavidly plujícími pod vlajkou Portugalska

8

 

 

II   Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

Rada

 

 

2007/829/ES

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 5. prosince 2007 o pravidlech pro národní odborníky a vojenský personál vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady a o zrušení rozhodnutí 2003/479/ES

10

 

 

IV   Jiné akty

 

 

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR

 

 

Kontrolní úřad ESVO

 

*

Rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 90/04/KOL ze dne 23. dubna 2004, kterým se po čtyřicáté šesté mění procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory zavedením nové kapitoly 24C: Použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání

21

 

 

Tiskové opravy

 

*

Oprava nařízení Komise (ES) č. 1875/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 360 ze dne 19.12.2006)

32

 

*

Oprava k nařízení Rady (ES) č. 1459/2007 ze dne 10. prosince 2007, kterým se mění nařízení (ES) č. 1858/2005, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Jihoafrické republiky (Úř. věst. L 326 ze dne 12.12.2007)

32

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1463/2007

ze dne 12. prosince 2007

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 13. prosince 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 12. prosince 2007.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 756/2007 (Úř. věst. L 172, 30.6.2007, s. 41).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 12. prosince 2007 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Standardní dovozní hodnota

0702 00 00

IL

168,9

MA

91,0

TN

157,6

TR

108,7

ZZ

131,6

0707 00 05

JO

209,9

MA

47,6

TR

89,2

ZZ

115,6

0709 90 70

JO

149,8

MA

56,0

TR

108,3

ZZ

104,7

0709 90 80

EG

359,4

ZZ

359,4

0805 10 20

AR

12,5

AU

10,4

BR

25,6

SZ

31,4

TR

100,7

ZA

38,2

ZW

20,3

ZZ

34,2

0805 20 10

MA

79,8

ZZ

79,8

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

HR

32,2

IL

66,9

TR

72,7

ZZ

57,3

0805 50 10

EG

80,9

IL

82,7

TR

105,4

ZA

65,9

ZZ

83,7

0808 10 80

AR

79,2

CA

97,8

CL

86,0

CN

76,4

MK

30,6

US

87,4

ZA

82,4

ZZ

77,1

0808 20 50

AR

71,4

CN

40,6

TR

145,7

US

107,8

ZZ

91,4


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiná země původu“.


13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1464/2007

ze dne 12. prosince 2007,

kterým se stanoví, do jaké míry lze přijímat žádosti o dovozní licence podané v listopadu 2007 pro některé mléčné výrobky v rámci některých kvót otevřených nařízením (ES) č. 2535/2001

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1301/2006 ze dne 31. srpna 2006, kterým se stanoví společná pravidla ke správě dovozních celních kvót pro zemědělské produkty, které podléhají režimu dovozních licencí (2), a zejména na čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

Žádosti, které byly podány od 20. do 30. listopadu 2007 ohledně některých produktů uvedených v příloze I nařízení Komise (ES) č. 2535/2001 ze dne 14. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o dovozní režim pro mléko a mléčné výrobky a otevření celních kvót (3), se vztahují na vyšší množství, než jaká jsou k dispozici. Je proto vhodné stanovit pro požadovaná množství koeficienty přidělení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Na množství, o něž bylo požádáno v dovozních licencích na období od 20. do 30. listopadu 2007 ohledně produktů, které spadají do kvót uvedených v částech I.A, I.D, I.E, I.F, I.H a I.I přílohy I nařízení (ES) č. 2535/2001, se použijí koeficienty přidělení stanovené v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 13. prosince 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 12. prosince 2007.

Za Komisi

Jean-Luc DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1152/2007 (Úř. věst. L 258, 4.10.2007, s. 3). Nařízení (ES) č. 1255/1999 se nahrazuje nařízením (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1) od 1. července 2008.

(2)  Úř. věst. L 238, 1.9.2006, s. 13. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 289/2007 (Úř. věst. L 78, 17.3.2007, s. 17).

(3)  Úř. věst. L 341, 22.12.2001, s. 29. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 487/2007 (Úř. věst. L 114, 1.5.2007, s. 8).


PŘILOHA I.A

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4590

100 %

09.4599

100 %

09.4591

100 %

09.4592

09.4593

09.4594

100 %

09.4595

1,396665 %

09.4596

100 %


PŘÍLOHA I.D

Výrobky původem z Turecka

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4101


PŘÍLOHA I.E

Výrobky původem z Jižní Afriky

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4151


PŘILOHA I.F

Výrobky původem ze Švýcarska

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4155


PŘÍLOHA I.H

Výrobky původem z Norska

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4179

100 %


PŘILOHA I.I

Výrobky původem z Islandu

Číslo kvóty

Koeficient přidělení

09.4205

100 %

09.4206

100 %


13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/6


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1465/2007

ze dne 12. prosince 2007,

kterým se mění příloha V nařízení Rady (ES) č. 752/2007, pokud jde o množstevní limity některých výrobků z oceli z Ukrajiny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 752/2007 ze dne 30. května 2007 o uplatňování některých omezení na dovoz některých výrobků z oceli z Ukrajiny (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropské společenství a vláda Ukrajiny podepsaly dne 18. června 2007 dohodu o obchodu s některými výrobky z oceli (2) (dále jen „dohoda“).

(2)

V ustanovení čl. 10 odst. 1 uvedené dohody se uvádí, že se dohoda automaticky obnovuje vždy o jeden rok, pokud žádná ze stran nedoručí alespoň šest měsíců před skončením její platnosti druhé straně písemné vypovězení dohody, a že při každém ročním obnovení se množství v každé skupině výrobků zvyšuje o 2,5 %.

(3)

Ukrajina neoznámila Společenství záměr dohodu vypovědět. Proto se dohoda automaticky obnovuje a množství v každé skupině výrobků se zvyšuje o 2,5 %.

(4)

Nařízení (ES) č. 752/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Množstevní limity pro rok 2007 stanovené v příloze V nařízení (ES) č. 752/2007 se nahrazují limity pro rok 2008 stanovenými v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2008. Zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 12. prosince 2007.

Za Komisi

Peter MANDELSON

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 178, 6.7.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 178, 6.7.2007, s. 24.


PŘÍLOHA

MNOŽSTEVNÍ LIMITY PRO ROK 2008

(v tunách)

Výrobky

2008

SA Ploché válcované výrobky

SA1. Svitky

194 750

SA2. Tlustý plech

399 750

SA3. Ostatní ploché válcované výrobky

143 500

SB Dlouhé výrobky

SB1. Nosníky

51 250

SB2. Válcovaný drát

199 875

SB3. Ostatní dlouhé výrobky

363 875

Poznámka: SA a SB jsou kategorie výrobků.

SA1 až SA3 a SB1 až SB3 jsou skupiny výrobků.


13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/8


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1466/2007

ze dne 12. prosince 2007,

kterým se stanoví zákaz rybolovu štikozubce obecného v oblastech ICES VIII c, IX a X a ve vodách ES oblasti CECAF 34.1.1 plavidly plujícími pod vlajkou Portugalska

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (1), a zejména na čl. 26 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (2), a zejména na čl. 21 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 41/2007 ze dne 21. prosince 2006, kterým se na rok 2007 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovu (3), stanoví kvóty pro rok 2007.

(2)

Podle informací, jež Komise obdržela, úlovky z populace uvedené v příloze tohoto nařízení, které byly odloveny plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými, vyčerpaly kvótu přidělenou pro rok 2007.

(3)

Je proto nutné zakázat rybolov této populace a její uchovávání na palubě, překládku a vykládku,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vyčerpání kvóty

Rybolovná kvóta přidělená pro rok 2007 členskému státu uvedenému v příloze tohoto nařízení pro populaci uvedenou ve zmíněné příloze se považuje za vyčerpanou od data stanoveného v uvedené příloze.

Článek 2

Zákazy

Rybolov populace uvedené v příloze tohoto nařízení plavidly plujícími pod vlajkou členského státu uvedeného ve zmíněné příloze nebo plavidly v něm registrovanými se zakazuje od data stanoveného v uvedené příloze. Po tomto datu se zakazuje úlovky z uvedené populace odlovené těmito plavidly uchovávat na palubě, překládat nebo vykládat.

Článek 3

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 12. prosince 2007.

Za Komisi

Fokion FOTIADIS

generální ředitel pro rybolov a námořní záležitosti


(1)  Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 865/2007 (Úř. věst. L 192, 24.7.2007, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1967/2006 (Úř. věst. L 409, 30.12.2006, s. 11); opraveno v Úř. věst. L 36, 8.2.2007, s. 6.

(3)  Úř. věst. L 15, 20.1.2007, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 898/2007 (Úř. věst. L 196, 28.7.2007, s. 22).


PŘÍLOHA

č.

86

Členský stát

Portugalsko

Populace

HKE/8C3411

Druh

Štikozubec obecný (Merluccius merluccius)

Oblast

VIII c, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1

Datum

24.11.2007


II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

ROZHODNUTÍ

Rada

13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/10


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 5. prosince 2007

o pravidlech pro národní odborníky a vojenský personál vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady a o zrušení rozhodnutí 2003/479/ES

(2007/829/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 28 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Vyslaní národní odborníci (dále jen „národní odborníci“) a vyslaný národní vojenský personál (dále jen „vyslaný vojenský personál“) by měli umožnit generálnímu sekretariátu Rady, aby využíval vysoké úrovně jejich odborných znalostí a zkušeností, zejména v oblastech, v nichž není takováto odbornost bezprostředně dostupná.

(2)

Toto rozhodnutí by mělo napomoci výměně odborných zkušeností a znalostí v oblasti evropských politik tím, že se ke generálnímu sekretariátu Rady na přechodné období přidělí odborníci z veřejné správy členských států nebo mezinárodních organizací.

(3)

Národní odborníci by měli pocházet z orgánů veřejné správy členských států nebo mezinárodních organizací.

(4)

Práva a povinnosti národních odborníků a vyslaného vojenského personálu stanovená v tomto rozhodnutí by měla zajistit, že budou vykonávat své povinnosti pouze v zájmu generálního sekretariátu Rady.

(5)

Z důvodu dočasné povahy jejich práce a jejich zvláštního statusu by národní odborníci a vyslaný vojenský personál zásadně neměli vystupovat jménem generálního sekretariátu Rady v rámci výkonu jeho veřejnoprávních výsad, pokud nestanoví to rozhodnutí jinak.

(6)

Toto rozhodnutí by mělo stanovit veškeré podmínky zaměstnávání národních odborníků a vojenského personálu a mělo by se použít bez ohledu na původ rozpočtových položek použitých na krytí výdajů.

(7)

Dále by se měla přijmout zvláštní ustanovení pro vojenský personál vyslaný ke generálnímu sekretariátu Rady za účelem zřízení Vojenského štábu Evropské unie.

(8)

Jelikož tato pravidla nahrazují pravidla stanovená v rozhodnutí Rady 2003/479/ES (1), je třeba uvedené rozhodnutí zrušit, aniž by bylo dotčeno pokračování jeho uplatňování na všechna vyslání probíhající v době vstupu tohoto rozhodnutí v platnost,

ROZHODLA TAKTO:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Tato pravidla se vztahují na národní odborníky vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady orgány veřejné správy členských států. Použije se také na vyslané odborníky z mezinárodních organizací.

2.   Osoby, na které se vztahují tato pravidla, zůstávají po dobu vyslání ve službě u svého zaměstnavatele a jsou tímto zaměstnavatelem nadále odměňováni.

3.   Generální sekretariát Rady nabírá národní odborníky podle potřeb a rozpočtových možností. Náměstek generálního tajemníka vypracuje způsob náboru.

4.   Kromě případu, kdy náměstek generálního tajemníka udělí výjimku, která je vyloučena v oblasti SZBP/EBOP (Společné zahraniční a bezpečnostní politiky / Evropské bezpečnostní a obranné politiky), musí být národní odborníci státními příslušníky některého členského státu. Nábor národního odborníka se provádí na co možná nejširším zeměpisném základě mezi státními příslušníky členských států. Členské státy a generální sekretariát Rady spolupracují při zajištění toho, aby byla v co největší míře respektována rovnováha mezi muži a ženami a zásada rovných příležitostí.

5.   Vyslání se provádí výměnou dopisů mezi generálním ředitelstvím pro personál a administrativu generálního sekretariátu Rady a stálým zastoupením dotyčného členského státu nebo mezinárodní organizace. Ve výměně dopisů musí být uvedeno místo vyslání. K výměně dopisů se připojí kopie pravidel vztahujících se na národní odborníky vyslané ke generálnímu sekretariátu Rady.

Článek 2

Doba vyslání

1.   Doba vyslání nesmí být kratší než šest měsíců ani delší než dva roky a lze ji postupně prodlužovat na celkovou dobu nepřekračující čtyři roky.

2.   Odchylně od odstavce 1 může být doba vyslání národního odborníka pro účast na přípravě vojenských nebo civilních operací nebo pro přípravu jejich zavedení kratší než 6 měsíců.

3.   Zamýšlená doba vyslání se stanoví při výměně dopisů podle čl. 1 odst. 5. Stejný postup se použije i v případě obnovení doby dočasného vyslání.

4.   Národní odborník, který již byl vyslán ke generálnímu sekretariátu Rady, může být vyslán znovu v souladu s vnitřními pravidly, jimiž se stanoví maximální doba, po kterou mohou tyto osoby být přítomny v útvarech generálního sekretariátu Rady, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)

národní odborníci musí i nadále splňovat podmínky pro vyslání;

b)

mezi koncem předchozího období vyslání a novým vysláním musí uplynout doba nejméně šesti let; pokud byla s národním odborníkem na konci prvního vyslání uzavřena jiná dodatečná smlouva, pak lhůta šesti let počíná běžet od ukončení této smlouvy. Toto ustanovení nebrání tomu, aby generální sekretariát Rady souhlasil s přidělením národního odborníka, jehož první vyslání trvalo méně než čtyři roky, avšak v takovém případě nové vyslání nepřekročí zbývající část čtyřletého období;

c)

doba uvedená v předchozím písmeni se snižuje na tři roky v případě, kdy je doba prvního vyslání kratší než šest měsíců.

Článek 3

Místo vyslání

Národní odborníci se přidělují do Bruselu, do styčného místa generálního sekretariátu Rady nebo do jakéhokoli jiného místa, ve kterém působí Evropská unie v rámci rozhodnutí přijatého Radou. Místo vyslání může být v průběhu vyslání změněno prostřednictvím nové výměny dopisů v souladu s čl. 1 odst. 5, pokud nebyla možnost změny tohoto místa stanovena v původní výměně dopisů. Správní orgán, který vyšle národního odborníka, musí být o případných změnách místa vyslání informován.

Článek 4

Povinnosti

1.   Národní odborník je nápomocen úředníkům generálního sekretariátu Rady nebo dočasným zaměstnancům a plní jemu svěřené úkoly.

Jeho povinnosti jsou definovány vzájemnou dohodou mezi generálním sekretariátem Rady a správním orgánem, který vysílá národního odborníka, v zájmu útvarů a na základě kvalifikace uchazeče.

2.   Národní odborník se účastní pracovních cest a jednání pouze:

a)

pokud doprovází úředníka generálního sekretariátu Rady nebo dočasného zaměstnance nebo

b)

pokud je sám, jako pozorovatel nebo pouze pro účely informování.

Národní odborník nemůže zavazovat generální sekretariát Rady vůči třetím osobám, pokud mu generální ředitel útvaru z pověření generálního tajemníka, vysokého představitele neudělí zvláštní zmocnění.

3.   Za schválení výsledků úkolů, které národní odborník plní, je odpovědný pouze generální sekretariát Rady.

4.   Dotyčné útvary generálního sekretariátu Rady, zaměstnavatel národního odborníka a národní odborník se vynasnaží, aby vyloučili jakýkoliv střet zájmů nebo jakékoliv podezření na takový střet ve vztahu k povinnostem národního odborníka po dobu vyslání. Za tím účelem generální sekretariát Rady informuje národního odborníka a jeho zaměstnavatele včas o plánovaných úkolech a oba požádá, aby písemně potvrdili, že nevidí žádný důvod, který by bránil přidělení národního odborníka na plnění těchto úkolů. Národní odborník bude zejména vyzván, aby oznámil jakýkoliv možný střet mezi určitými rodinnými okolnostmi (zejména profesní činnost svých blízkých příbuzných nebo jakékoliv významné finanční zájmy – své nebo členů rodiny) a plánovanými úkoly během vyslání.

Zaměstnavatel i národní odborník se zaváží, že oznámí generálnímu sekretariátu Rady každou změnu okolností během doby vyslání, v jejímž důsledku by mohl takový střet vzniknout.

5.   Pokud se generální sekretariát Rady domnívá, že povaha úkolů svěřených národnímu odborníkovi vyžaduje mimořádná bezpečnostní opatření, musí se národní odborník před vysláním podrobit bezpečnostní prověrce.

6.   V případě nedodržení odstavců 2, 3, 4 a 7 může generální sekretariát Rady ukončit vyslání národního odborníka podle čl. 8 odst. 2 písm. c).

7.   Odchylně od prvního pododstavce odstavce 1 a od prvního pododstavce odstavce 2 tohoto článku může náměstek generálního tajemníka na návrh generálního ředitele útvaru, do kterého je národní odborník přidělen, pověřit národního odborníka plněním zvláštních úkolů a pověřit ho uskutečněním jednoho nebo více konkrétních úkolů, poté, co ověří, že neexistuje žádný střet zájmů.

Článek 5

Práva a povinnosti

1.   Po dobu vyslání:

a)

národní odborník plní své úkoly a jedná pouze v zájmu Rady;

b)

se národní odborník zdrží jakékoliv činnosti, a zejména jakéhokoliv veřejného vyjadřování názorů, které by mohlo být na škodu vážnosti jeho postavení v rámci generálního sekretariátu Rady;

c)

každý národní odborník, který je při výkonu svých povinností nucen vyjadřovat se k věci, na jejímž projednání nebo řešení má osobní zájem, který by mohl ohrozit jeho nezávislost, o tom uvědomí vedoucího útvaru, k němuž je přidělen;

d)

národní odborník nezveřejní ani nedá zveřejnit, sám ani spolu s jinými, žádný text související s prací Evropské unie, aniž by k tomu získal povolení podle platných podmínek a pravidel generálního sekretariátu Rady. Povolení může být odmítnuto pouze tehdy, pokud zamýšlené zveřejnění může způsobit újmu zájmům Evropské unie;

e)

veškerá práva související s jakoukoliv prací, kterou národní odborník činí při výkonu svých povinností, náleží generálnímu sekretariátu Rady;

f)

národní odborník je povinen přebývat v místě vyslání nebo v jeho blízkosti, aby mu vzdálenost nebránila v řádném výkonu jeho činností;

g)

národní odborník je nápomocen nebo radí svým nadřízeným, k nimž je přidělen, a je těmto nadřízeným odpovědný za plnění jemu svěřených úkolů;

h)

národní odborník při výkonu svých povinností nepřijímá žádné instrukce od svého zaměstnavatele ani vlády. Nevykonává žádnou činnost pro svého zaměstnavatele ani pro vládu či pro jakoukoliv jinou osobu, soukromoprávní společnost nebo veřejný orgán.

2.   Po dobu trvání vyslání i po jejím uplynutí se na národního odborníka vztahuje povinnost mlčenlivosti, pokud jde o veškeré skutečnosti a informace, s nimiž se seznámí při plnění svých úkolů nebo v souvislosti s ním. Nesdělí v žádné formě žádné nepovolané osobě žádný dokument ani informaci, která ještě nebyla řádně zveřejněna, ani uvedené dokumenty nebo informace nevyužije pro svůj osobní prospěch.

3.   Na konci vyslání je národní odborník nadále vázán povinností jednat čestně a zdrženlivě při plnění nových úkolů, které mu budou svěřeny, a přijmout některé funkce nebo výhody.

Za tím účelem národní odborník informuje během tří let po uplynutí doby vyslání generální sekretariát Rady neprodleně o úkolech, které má plnit pro svého zaměstnavatele a jež by mohly představovat střet zájmů s úkoly, které zajišťoval během vyslání.

4.   Na národního odborníka se vztahují bezpečnostní pravidla platná v rámci generálního sekretariátu Rady.

5.   Nedodržování ustanovení odstavců 1, 2 a 4 tohoto článku během vyslání může vést generální sekretariát Rady k ukončení vyslání národního odborníka podle čl. 8 odst. 2 písm. c).

Článek 6

Úroveň, odborná praxe a jazykové znalosti

1.   Aby národní odborník mohl být vyslán ke generálnímu sekretariátu Rady, musí mít nejméně tři roky praxe na plný úvazek ve správních, vědeckých, technických, poradních nebo kontrolních funkcích srovnatelných s funkčními skupinami AD nebo AST, jak jsou definovány ve služebním řádu úředníků Evropských společenství a v pracovním řádu ostatních zaměstnanců Společenství. Zaměstnavatel národního odborníka zašle generálnímu sekretariátu Rady před vysláním potvrzení o tom, že odborník byl posledních 12 měsíců zaměstnán.

2.   Národní odborník musí mít pro plnění svěřených úkolů důkladnou znalost jednoho jazyka Společenství a uspokojivou znalost druhého jazyka.

Článek 7

Pozastavení vyslání

1.   Generální sekretariát Rady může za určitých předpokladů, které sám určí, povolit pozastavení vyslání. Během doby pozastavení

a)

se nevyplácejí příspěvky uvedené v článcích 15 a 16;

b)

se výdaje uvedené v článcích 18 a 19 vyplácejí pouze, pokud k pozastavení došlo na žádost generálního sekretariátu Rady.

2.   Generální sekretariát Rady informuje zaměstnavatele národního odborníka.

Článek 8

Ukončení vyslání

1.   Kromě případů podle odstavce 2 může dojít k ukončení vyslání na žádost generálního sekretariátu Rady nebo zaměstnavatele národního odborníka prostřednictvím oznámení s tříměsíční výpovědní lhůtou, anebo na žádost národního odborníka prostřednictvím stejného oznámení a se souhlasem generálního sekretariátu Rady.

2.   Za určitých mimořádných okolností může být vyslání ukončeno okamžitě:

a)

zaměstnavatelem národního odborníka, pokud to vyžadují zásadní zájmy zaměstnavatele;

b)

dohodou mezi generálním sekretariátem Rady a zaměstnavatelem na žádost národního odborníka podanou oběma stranám, pokud to vyžadují zásadní osobní nebo profesní zájmy národního odborníka;

c)

generálním sekretariátem Rady v případě, že národní odborník poruší své povinnosti podle těchto pravidel. Národnímu odborníkovi je předtím umožněno se hájit.

3.   V případě ukončení podle odst. 2 písm. c) o tom generální sekretariát Rady neprodleně uvědomí zaměstnavatele.

KAPITOLA II

PRACOVNÍ PODMÍNKY

Článek 9

Sociální zabezpečení

1.   Zaměstnavatel, od nějž má být národní odborník vyslán, osvědčí generálnímu sekretariátu Rady před vysláním, že po dobu vyslání bude národní odborník podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení platným pro veřejnou správu nebo mezinárodní organizaci, která národního odborníka zaměstnává a která hradí vynaložené výdaje v zahraničí.

2.   Od počátku vyslání je národní odborník pojištěn generálním sekretariátem Rady proti úrazu. Generální sekretariát Rady mu poskytne kopii podmínek pojištění v den, kdy se dostaví na příslušný útvar generálního ředitelství pro personál a administrativu, aby vyřídil administrativní náležitosti související s vysláním.

3.   Pokud je v rámci mise, které se národní odborník účastní podle čl. 4 odst. 2 a čl. 20, nebo z důvodu zvláštních rizik v místě vyslání nezbytné dodatečné nebo zvláštní pojištění, související výdaje jsou hrazené generálním sekretariátem Rady.

Článek 10

Pracovní doba

1.   Národní odborník podléhá pravidlům pro pracovní dobu platným v rámci generálního sekretariátu Rady. Tato pravidla může měnit náměstek generálního tajemníka podle služební potřeby.

2.   Národní odborník pracuje na plný úvazek po celou dobu vyslání. Na řádně odůvodněnou žádost generálního ředitelství může generální ředitel pro personál a administrativu povolit práci národního odborníka na částečný úvazek po dohodě s jeho zaměstnavatelem, pokud to je slučitelné se zájmy generálního sekretariátu Rady.

3.   Je-li povolena práce na částečný úvazek, pracuje národní odborník nejméně polovinu obvyklé pracovní doby.

4.   Národnímu odborníkovi mohou být poskytnuty příspěvky platné v rámci generálního sekretariátu Rady pro práci na směny nebo pohotovostní službu.

Článek 11

Nepřítomnost z důvodů nemoci nebo úrazu

1.   Nepřítomnost z důvodů nemoci nebo úrazu oznámí národní odborník svému nadřízenému co nejdříve a uvede svou aktuální adresu. Národní odborník předloží lékařské potvrzení, pokud je nepřítomen déle než tři dny, a může být podroben lékařskému vyšetření stanovenému generálním sekretariátem Rady.

2.   Pokud nepřítomnost z důvodu nemoci nebo úrazu nepřevyšující tři dny překročí během dvanáctiměsíčního období celkově 12 dní, musí národní odborník předložit lékařské potvrzení při každé nové nepřítomnosti z důvodu nemoci.

3.   Pokud nemocenská překročí jeden měsíc nebo dobu služby vykonávanou národním odborníkem, přičemž se bere v úvahu pouze delší z těchto dvou období, příspěvky podle čl. 15 odst. 1 a 2 se automaticky pozastavují. Toto ustanovení se nepoužije v případě nemoci související s těhotenstvím. Nemocenská nemůže být delší než doba vyslání dotyčné osoby.

4.   Národní odborník, který utrpí pracovní úraz, k němuž došlo během doby vyslání, však nadále dostává v plné výši příspěvky uvedené v čl. 15 odst. 1 a 2 po celou dobu pracovní neschopnosti až do konce doby vyslání.

Článek 12

Roční dovolená, zvláštní dovolená a svátky

1.   Národní odborník má právo na dva a půl dne dovolené za každý plný měsíc služby (třicet dní v kalendářním roce).

2.   K čerpání dovolené je nutný předběžný souhlas útvaru, k němuž je národní odborník přidělen.

3.   Národnímu odborníkovi může být na odůvodněnou žádost poskytnuta zvláštní dovolená v těchto případech:

svatba národního odborníka: dva dny,

těžká choroba manžela nebo manželky: až tři dny ročně,

úmrtí manžela nebo manželky: čtyři dny,

těžká nemoc příbuzného ve vzestupné přímé linii: až dva dny ročně,

úmrtí příbuzného ve vzestupné přímé linii: dva dny,

narození dítěte: deset dnů, které lze čerpat během měsíce po jeho narození,

těžká nemoc dítěte: až dva dny ročně,

stěhování za účelem nástupu do funkce: až dva dny,

úmrtí dítěte: čtyři dny.

Na řádně odůvodněnou žádost dotyčného odborníka je možné poskytnout dva dny zvláštní dodatečné dovolené za dvanáctiměsíční období.

4.   Na řádně odůvodněnou žádost zaměstnavatele národního odborníka může generální sekretariát Rady povolit až dva dny zvláštní dovolené za dvanáctiměsíční období. Žádosti se posuzují jednotlivě.

5.   V případě práce na částečný pracovní úvazek se doba roční dovolené přiměřeně zkracuje.

6.   Nevybraná roční dovolená na konci doby vyslání propadá.

7.   Odstavec 3 tohoto článku se nepoužije pro národní odborníky, kteří jsou vysláni na dobu kratší než šest měsíců. Nicméně národnímu odborníkovi, jehož doba vyslání je kratší než šest měsíců, může být rozhodnutím generálního ředitele útvaru, do kterého je přidělen, udělena na základě odůvodněné žádosti zvláštní dovolená. Tato zvláštní dovolená nesmí překročit délku tří dnů na celou dobu vyslání. Před udělením této dovolené musí uvedená odpovědná osoba konzultovat generálního ředitele pro personál a administrativu.

Článek 13

Mateřská dovolená

1.   Národní odbornici, která je těhotná, se poskytuje mateřská dovolená v délce dvaceti týdnů, během nichž dostává příspěvky podle článku 15. Tato dovolená začíná nejdříve šest týdnů před předpokládaným dnem porodu uvedeným v lékařském potvrzení a končí nejdříve čtrnáct týdnů po dnu porodu. V případě několikanásobného nebo předčasného porodu nebo porodu zdravotně postiženého dítěte činí délka dovolené 24 týdnů. Předčasným porodem se pro účely tohoto ustanovení rozumí porod před koncem 34. týdne těhotenství.

2.   Pokud vnitrostátní právní předpisy zaměstnavatele národní odbornice zaručují delší mateřskou dovolenou, vyslání se pozastaví na dobu překračující dovolenou poskytnutou generálním sekretariátem Rady. V tom případě se doba vyslání odpovídajícím způsobem prodlouží, pokud je to v zájmu generálního sekretariátu Rady.

3.   Národní odbornice může případně zažádat o pozastavení vyslání na celou dobu mateřské dovolené. V tom případě se doba vyslání odpovídajícím způsobem prodlouží, pokud je to v zájmu generálního sekretariátu Rady.

Článek 14

Řízení a kontrola

Řízením a kontrolou dovolených je pověřen správní orgán generálního sekretariátu Rady. Kontrolu pracovní doby a nepřítomnosti vykonává generální ředitelství nebo útvar, k němuž je národní odborník přidělen.

KAPITOLA III

PŘÍSPĚVKY A VÝDAJE

Článek 15

Příspěvky

1.   Národní odborník má nárok na denní příspěvek po dobu vyslání. Pokud vzdálenost mezi místem původu a místem vyslání nepřesahuje 150 km, činí denní příspěvek 29,44 EUR. Pokud je vzdálenost delší než 150 km, činí denní příspěvek 117,74 EUR.

2.   Pokud národní odborník neobdržel žádný příspěvek na přestěhování ani od generálního sekretariátu Rady, ani od svého zaměstnavatele, vyplácí se mu dodatečný měsíční příspěvek podle této tabulky:

Vzdálenost mezi místem původu a místem vyslání

(v km)

Částka v eurech

0 – 150

0

> 150

75,68

> 300

134,54

> 500

218,65

> 800

353,20

> 1 300

555,03

> 2 000

664,37

Tento příspěvek se vyplácí na konci měsíce. Tento příspěvek se vyplácí až do konce měsíce, kdy se národní odborník případně přestěhoval v souladu s čl. 19 odst. 1.

3.   Tyto příspěvky se vyplácejí po dobu mise, roční dovolené, mateřské dovolené, zvláštní dovolené a volných dnů udělených generálním sekretariátem Rady.

4.   Na začátku vyslání obdrží národní odborník zálohu ve výši rovnající se 75 dnům denního příspěvku, přičemž tímto vyplacením zaniká právo na jakékoliv další podobné (denní) příspěvky během odpovídajícího období. V případě, že vyslání ke generálnímu sekretariátu Rady skončí před uplynutím doby brané v úvahu pro výpočet zálohy, je národní odborník povinen vrátit částku odpovídající zbývající části dané doby.

5.   Při výměně dopisů podle čl. 1 odst. 5 je generální sekretariát Rady informován o každém příspěvku srovnatelném s příspěvky podle odstavců 1, 2, 7 a 8 tohoto článku, které národní odborník dostává. Každá taková částka se odečte od odpovídajících příspěvků vyplácených generálním sekretariátem Rady.

6.   Denní a měsíční příspěvky se každoročně upravují bez zpětného účinku v závislosti na úpravě platového základu úředníků Společenství v Bruselu a Lucemburku.

7.   U národních odborníků vyslaných do styčného místa generálního sekretariátu Rady nebo na jiné místo, kde Unie působí v rámci rozhodnutí přijatého Radou, mohou být na základě odůvodněného rozhodnutí generálního ředitele pro personál a administrativu příspěvky uvedené v tomto článku odst. 1 a 2 nahrazeny příspěvkem na bydlení, pokud je to odůvodněno okolnostmi spojenými s náklady na bydlení v místě vyslání.

8.   Na základě odůvodněného rozhodnutí generálního ředitele pro personál a administrativu může být poskytnut zvláštní příspěvek, stanovený na základě místa vyslání, nachází-li se toto místo mimo EU, s cílem zohlednit zvlášť vysoké životní náklady nebo náročné životní podmínky. Tento příspěvek se vyplácí měsíčně a jeho výše je stanovena mezi 10 a 15 % základního platu úředníka platové třídy AD 6 nebo AST 4, platový stupeň 1, podle funkční skupiny, k níž je národní odborník přirovnáván.

Článek 16

Dodatečný paušální příspěvek

1.   Kromě případu, kdy je místo původu národního odborníka od místa vyslání vzdáleno 150 km nebo méně, pobírá tento odborník dodatečný paušální příspěvek rovnající se rozdílu mezi hrubým ročním platem vypláceným jeho zaměstnavatelem (bez rodinných přídavků), zvýšeným o případné příspěvky vyplácené generálním sekretariátem Rady podle článku 15, a základním platem vypláceným úředníkům platové třídy AD 6 nebo AST 4, platový stupeň 1 v závislosti na funkční skupině, k níž je národní odborník přirovnáván.

2.   Tento příspěvek se upravuje jednou ročně bez zpětného účinku v závislosti na úpravě platového základu úředníků Společenství.

Článek 17

Místa náboru, vyslání, původu a návratu

1.   Pro účely těchto pravidel se

místem náboru rozumí místo, kde národní odborník vykonával své povinnosti pro zaměstnavatele bezprostředně před vysláním,

místem vyslání se rozumí místo, kde se nachází útvar generálního sekretariátu Rady, k němuž je národní odborník vyslán, nebo místo, kde národní odborník působí v rámci rozhodnutí přijatého Radou,

místem původu místo, kde leží sídlo jeho zaměstnavatele,

místem návratu místo, kde národní odborník bude vykonávat svou hlavní činnost po ukončení vyslání.

2.   Pokud se místo náboru nebo místo návratu nachází mimo území Evropské unie nebo v jiném členském státě než tam, kde se leží sídlo zaměstnavatele národního odborníka, nebo pokud národní odborník nevykonává po ukončení jeho vyslání výdělečnou činnost, je za místo původu považováno místo náboru nebo případně místo návratu.

Místo náboru, místo nebo místa vyslání a místo původu se stanoví při výměně dopisů podle čl. 1 odst. 5. Místo návratu se stanoví na základě prohlášení zaměstnavatele národního odborníka.

3.   Pro účely tohoto článku se neberou v úvahu okolnosti související s prací, kterou národní odborníci vykonávají pro jiný stát, než je stát místa vyslání, nebo pro mezinárodní organizaci.

Článek 18

Cestovní výdaje

1.   Národní odborník, jehož místo náboru je od místa vyslání vzdáleno více než 150 km, má právo na náhradu cestovních výdajů na začátku vyslání:

a)

pro něj samotného;

b)

pro svého manžela nebo manželku a nezletilé děti, v případě, že tyto osoby žijí s národním odborníkem a že přestěhování hradí generální sekretariát Rady.

2.   S výjimkou leteckého stěhování je částka vyplácena paušálně ve výši cestovních výdajů po železnici ve druhé třídě bez příplatku. Stejně tomu je u stěhování automobilem. Pokud je spojení po železnici delší než 500 km nebo pokud obvyklá trasa vede přes moře, může být na základě předložení letenek nebo palubních lístků cesta letadlem uhrazena až do výše cestovních nákladů se sníženou cenou letenky (PEX nebo APEX).

3.   Národní odborník a případně osoby uvedené v odst. 1 písm. b) mají právo na náhradu cestovních výdajů do místa návratu po ukončení vyslání v rámci výše uvedených omezení. Úhrada těchto cestovních výdajů nesmí přesahovat částku, na jakou má národní odborník právo v případě návratu do místa náboru.

4.   Pokud se národní odborník přestěhoval z místa náboru do místa vyslání, má na základě předpisů platných v rámci generálního sekretariátu Rady každoročně nárok na paušální částku rovnající se ceně zpáteční cesty z jeho místa vyslání do místa původu pro něho, jeho manželku a nezletilé děti.

Článek 19

Výdaje na stěhování

1.   Národní odborník může přestěhovat svůj nábytek a své osobní věci z místa náboru do místa vyslání na náklady generálního sekretariátu Rady poté, co získá jeho předchozí souhlas, podle předpisů týkajících se náhrady nákladů na stěhování platných v rámci generálního sekretariátu Rady, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

počáteční doba vyslání musí být dva roky;

b)

místo náboru národního odborníka musí být vzdáleno nejméně 100 km od místa vyslání;

c)

přestěhování se musí dokončit do šesti měsíců od počátku vyslání;

d)

je nutné požádat o povolení nejméně dva měsíce před předpokládaným dnem stěhování;

e)

náklady na stěhování nehradí zaměstnavatel;

f)

národní odborník musí generálnímu sekretariátu Rady zaslat originály rozpočtů, stvrzenek a faktur a osvědčení od zaměstnavatele národního odborníka, které potvrzuje, že zaměstnavatel neponese náklady na stěhování.

2.   Kromě případu podle odstavce 3 má národní odborník, jehož přestěhování do místa vyslání hradil generální sekretariát Rady, na konci vyslání nárok na úhradu nákladů spojených se stěhováním z místa vyslání do místa návratu podle předpisů platných v rámci generálního sekretariátu Rady týkajících se úhrady nákladů na stěhování, pokud generální sekretariát Rady stěhování předem povolil a pokud jsou splněny podmínky stanovené v odst. 1 písm. d) a e) a tyto podmínky:

a)

ke stěhování nesmí dojít dříve než šest měsíců před koncem vyslání;

b)

stěhování musí být dokončeno šest měsíců po konci vyslání;

c)

výše nákladů na stěhování hrazená generálním sekretariátem Rady při stěhování na konci vyslání nesmí přesahovat částku, na jakou by měl národní odborník nárok v případě návratu do místa náboru;

d)

poté, co byly zaslány generálnímu sekretariátu Rady originály rozpočtů a faktury za stěhování, jakož i potvrzení zaměstnavatele národního odborníka, které potvrzuje, že zaměstnavatel neponese náklady na stěhování, a to ani z části.

3.   Národní odborník, jehož vyslání končí na jeho vlastní žádost nebo na žádost zaměstnavatele do dvou let po počátku vyslání, nemá nárok na úhradu nákladů na stěhování po ukončení vyslání.

Článek 20

Mise a výdaje na misi

1.   Národní odborník může být vyslán na misi podle článku 4.

2.   Výdaje na misi se hradí v souladu s předpisy platnými v rámci generálního sekretariátu Rady.

Článek 21

Odborná příprava

Národní odborník má právo na účast v kursech odborné přípravy organizovaných generálním sekretariátem Rady, pokud si to vyžaduje zájem generálního sekretariátu Rady. Při rozhodování o vydání povolení k účasti v kursu odborné přípravy je třeba brát v úvahu rozumný zájem národního odborníka, zejména s ohledem na jeho profesní postup po vyslání.

Článek 22

Správní předpisy

1.   Národní odborník se ohlásí příslušnému útvaru generálního ředitelství pro personál a administrativu první den vyslání, aby vyřídil požadované administrativní náležitosti. Ujme se svých povinností buď prvního, nebo šestnáctého dne v měsíci.

2.   Národní odborník přidělený ke styčnému místu generálního sekretariátu Rady se ohlásí příslušnému útvaru generálního sekretariátu Rady v místě vyslání.

3.   Platby provádí příslušný útvar generálního sekretariátu Rady v eurech na bankovní účet otevřený u banky v Bruselu. U národních odborníků vyslaných na jiné místo než v Bruselu mohou být platby uskutečněny v eurech na bankovní účet otevřený u banky buď v Bruselu, nebo v místě původu národního odborníka. Příspěvek na bydlení může být vyplácen v jiné měně na bankovní účet otevřený u banky v místě vyslání.

KAPITOLA IV

NÁRODNÍ ODBORNÍCI KRÁTKODOBĚ ZDARMA VYSLANÍ

Článek 23

Národní odborníci krátkodobě bezplatně vyslaní

1.   Pro účely tohoto rozhodnutí se národním odborníkem krátkodobě bezplatně vyslaným (NE-KBV) rozumí vysoce specializovaný národní odborník vyslaný za účelem vykonávání velmi specifických úkolů na období maximálně tří měsíců. Toto vyslání s sebou nenese platbu žádného příspěvku nebo výdajů pro Radu, s výjimkou případných příspěvků stanovených v článku 28 a aniž je dotčena dohoda mezi generálním sekretariátem Rady a správním orgánem, který NE-KBV vyslal.

2.   NE-KBV může být vyslán jen ve výjimečných případech na základě povolení náměstka generálního tajemníka. Vyslání NE-KBV může mít za cíl pouze zajištění úkolů, které by bylo v rámci generálního sekretariátu Rady obtížné zajistit ve velmi krátké lhůtě. To je případ:

zjišťovacích misí,

plánování a hodnocení zvláštních operací na řešení krizí,

účasti na zvláštních cvičeních pro řešení krizí.

3.   S výhradou článků 23 až 28 platí rovněž pro NE-KBV pravidla stanovená v článcích 1 až 14 a 20, 21 a 22.

4.   Aniž je dotčen článek 5, jednání NE-KBV musí vždy odrážet skutečnost, že tento odborník je vyslán do Rady a nesmí negativně ovlivňovat jeho postavení.

Článek 24

Délka vyslání

1.   Dobu uvedenou v čl. 23 odst. 1 je možné jednou prodloužit maximálně o tři měsíce.

2.   NE-KBV, který již byl vyslán ke generálnímu sekretariátu Rady, může být vyslán znovu v souladu s pravidly stanovenými tímto rozhodnutím a vždy za těchto podmínek:

mezi koncem předchozího období vyslání a novým vysláním musí uplynout doba nejméně jednoho roku, pokud je národní odborník vyslán podle této kapitoly,

mezi koncem předchozího období vyslání a novým vysláním musí uplynout doba nejméně tří let, pokud je národní odborník vyslán podle článku 1 tohoto rozhodnutí.

3.   Ve výjimečných případech může být doba uvedená v první odrážce odstavce 2 zkrácena na základě rozhodnutí náměstka generálního tajemníka.

Článek 25

Oblast působnosti

1.   Ve výměně dopisů podle čl. 1 odst. 5 je stanovena osoba, která je odpovědná v rámci generálního ředitelství nebo ředitelství, oddělení, mise nebo cvičení, ke kterému bude NE-KBV vyslán, jakož i podrobný popis úkolů, které má vykonat.

2.   Pokud jde o konkrétní úkoly, které mu přísluší, NE-KBV dostává pokyny od odpovědné osoby uvedené v odstavci 1.

Článek 26

Pojištění

Aniž je dotčen článek 28 a odchylně od čl. 9 odst. 2 nebude NE-KBV pojištěn generálním sekretariátem Rady proti úrazu.

Článek 27

Pracovní podmínky

1.   Odchylně od čl. 10 odst. 1 je NE-KBV povinen dodržovat pravidla, pokud jde o platnou pracovní dobu na místě jeho vyslání. Tato pravidla může měnit osoba odpovědná v rámci správního oddělení, mise nebo cvičení, ke kterému je NE-KBV vyslán podle služebních potřeb.

2.   Odchylně od čl. 10 odst. 2 druhé věty pracuje NE-KBV během svého vyslání pouze na plný úvazek.

3.   Článek 10 odst. 4 se na NE-KBV nevztahuje.

4.   Za řízení a kontrolu přítomnosti a dovolených NE-KBV odpovídá odpovědná osoba uvedená v čl. 25 odst. 2.

5.   Čl. 12 odst. 3, 4 a 7 se na NE-KBV nevztahují. Je však možné mu na základě jeho odůvodněné žádosti poskytnout zvláštní dovolenou na základě rozhodnutí generálního ředitele útvaru, ke kterému je vyslán. Tato zvláštní dovolená nesmí překročit délku tří dnů na celou dobu vyslání. Před udělením dovolené musí výše uvedená odpovědná osoba v této záležitosti konzultovat generálního ředitele pro personál a administrativu.

Článek 28

Mise

1.   Pokud se NE-KBV účastní misí v jiném místě než je jeho místo vyslání, budou mu hrazeny náklady podle platných pravidel pro hrazení nákladů misí úředníků, není-li stanoveno jinak v ujednání mezi generálním sekretariátem Rady a správním orgánem, který NE-KBV vysílá.

2.   Pokud je v rámci mise uděleno generálním sekretariátem Rady úředníkům zvláštní pojištění proti vysokým rizikům, je tato výhoda rovněž rozšířena na NE-KBV, který se účastní této mise.

3.   NE-KBV, který se účastní mise mimo území EU, bude v rámci těchto misí podléhat platným bezpečnostním opatřením generálního sekretariátu Rady.

KAPITOLA V

POUŽITÍ PRAVIDEL NA VYSLANÝ NÁRODNÍ VOJENSKÝ PERSONÁL

Článek 29

Pravidla použitelná na vyslaný vojenský personál

S výhradou článků 30 až 42 se tato pravidla použijí také na vojenský personál vyslaný ke generálnímu sekretariátu Rady za účelem zřízení Vojenského štábu Evropské unie podle rozhodnutí Rady 2001/80/SZBP ze dne 22. ledna 2001 o zřízení Vojenského štábu Evropské unie (2).

Článek 30

Podmínky

Vyslaní členové vojenského personálu musí být během vyslání v placené službě v ozbrojených silách členského státu. Musí být státními příslušníky členského státu.

Článek 31

Nábor

Odchylně od čl. 1 odst. 3 druhé věty stanoví pravidla pro nábor vyslaného vojenského personálu generální tajemník, vysoký představitel.

Článek 32

Výměna dopisů

Pro účely čl. 1 odst. 5 dochází k výměně dopisů mezi generálním tajemníkem, vysokým představitelem a stálým zastoupením dotyčného členského státu. Tato výměna dopisů musí rovněž zmínit jakékoliv případné omezení účasti národních odborníků na misích.

Článek 33

Délka vyslání

1.   Odchylně od čl. 2 odst. 1 nesmí být doba vyslání kratší než šest měsíců a delší než tři roky a může být postupně prodloužena na celkovou dobu nepřekračující čtyři roky.

2.   Odchylně od čl. 2 odst. 4 písm. b) musí mezi koncem doby předchozího vyslání a novým vysláním až na výjimky uplynout doba nejméně tří let, pokud to okolnosti odůvodňují a pokud generální tajemník, vysoký představitel souhlasí.

Článek 34

Úkoly

Odchylně od čl. 4 odst. 1 vyslaný vojenský personál působící v misi pod dohledem generálního tajemníka, vysokého představitele plní úkoly, které mu byly uloženy podle přílohy rozhodnutí 2001/80/SZBP.

Článek 35

Vnější závazky

Odchylně od čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce nemůže vyslaný vojenský personál navenek zavazovat generální sekretariát Rady s výjimkou zvláštního zmocnění z pověření generálního tajemníka, vysokého představitele.

Článek 36

Bezpečnostní prověrka

Odchylně od čl. 4 odst. 5 musí být příslušný stupeň bezpečnostní prověrky člena vojenského personálu, který nemůže být nižší než TAJNÉ, stanoven ve výměně dopisů uvedené v čl. 1 odst. 5.

Článek 37

Odborná praxe

Odchylně od čl. 6 odst. 1 může být ke generálnímu sekretariátu Rady vyslán člen vojenského personálu pracující na správní nebo poradní úrovni, který vykazuje vysoký stupeň způsobilosti pro úkoly, které má pro generální sekretariát Rady plnit.

Článek 38

Pozastavení a konec vyslání

1.   Povolení podle čl. 7 odst. 1 týkající se člena vyslaného vojenského personálu vydává generální tajemník, vysoký představitel.

2.   Odchylně od čl. 8 odst. 2 lze vyslání okamžitě ukončit, pokud to vyžadují zájmy generálního sekretariátu Rady nebo vnitrostátních správních orgánů, pod něž spadá vyslaný člen vojenského personálu, nebo z jakéhokoliv jiného oprávněného důvodu.

Článek 39

Hrubé porušení povinností

1.   Vyslání lze ukončit okamžitě ve vážných případech, kdy člen vyslaného vojenského personálu úmyslně či z nedbalosti poruší své povinnosti při plnění úkolů. Odchylně od čl. 8 odst. 2 písm. c) rozhodnutí přijímá generální tajemník, vysoký představitel, přičemž dotyčné osobě je dána možnost předložit svou obhajobu. Před přijetím rozhodnutí o něm generální tajemník, vysoký představitel uvědomí stálého zástupce členského státu, z něhož vyslaný člen vojenského personálu pochází. Po přijetí tohoto rozhodnutí se příspěvky uvedené v článcích 18 a 19 již dále neposkytují.

Před přijetím rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 může být vyslaný člen vojenského personálu dočasně zbaven funkce, pokud jej generální tajemník, vysoký představitel obviní ze závažného porušení povinností a poté, co je dotyčné osobě dána možnost předložit svou obhajobu. Příspěvky uvedené v článcích 15 a 16 se během dočasného zbavení funkce, které nesmí překročit tři měsíce, nevyplácejí.

2.   Generální tajemník, vysoký představitel informuje vnitrostátní orgány o jakémkoliv porušení pravidel uvedených v tomto rozhodnutí, jehož se dopustí vyslaný člen vojenského personálu.

3.   Vyslaný člen vojenského personálu nadále podléhá vnitrostátním disciplinárním pravidlům.

Článek 40

Pracovní doba

Na vyslaný vojenský personál se nevztahuje čl. 10 odst. 2 druhá věta.

Článek 41

Zvláštní dovolená

Odchylně od čl. 12 odst. 4 může generální sekretariát Rady na řádně odůvodněnou žádost zaměstnavatele poskytnout zvláštní dodatečnou a neplacenou dovolenou pro účely školení organizovaného zaměstnavatelem.

Článek 42

Příspěvky

Odchylně od čl. 15 odst. 1 a článku 16 může výměna dopisů podle čl. 1 odst. 5 stanovit, že příspěvky, které v těchto článcích jsou uvedeny, se nevyplácejí.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 43

Zrušení

Rozhodnutí Rady 2003/479/ES se zrušuje. Uvedené rozhodnutí se nicméně použije na všechna vyslání, která probíhají v době vstupu v platnost tohoto rozhodnutí, aniž je dotčen článek 44.

Článek 44

Účinek

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Je použitelné od prvního dne měsíce následujícího po dni vstupu tohoto rozhodnutí v platnost pro každé nové vyslání nebo jeho prodloužení.

V Bruselu dne 5. prosince 2007.

Za Radu

předseda

J. VIEIRA DA SILVA


(1)  Úř. věst. L 160, 28.6.2003, s. 72. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2007/456/ES (Úř. věst. L 173, 3.7.2007, s. 27).

(2)  Úř. věst. L 27, 30.1.2001, s. 7. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí Rady 2005/395/SZBP (Úř. věst. L 132, 26.5.2005, s.17).


IV Jiné akty

EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ PROSTOR

Kontrolní úřad ESVO

13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/21


ROZHODNUTÍ KONTROLNÍHO ÚŘADU ESVO

č. 90/04/KOL

ze dne 23. dubna 2004,

kterým se po čtyřicáté šesté mění procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory zavedením nové kapitoly 24C: Použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání

KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO,

S OHLEDEM NA Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (1), a zejména na články 61 až 63 a Protokol 26 k této dohodě,

S OHLEDEM NA Dohodu mezi státy ESVO o zřízení kontrolního úřadu a Soudního dvora (2), a zejména na článek 24, čl. 5 odst. 2 písm. b) a článek 1 v části I Protokolu 3 k této dohodě,

VZHLEDEM K TOMU, že podle článku 24 dohody o kontrole a soudu musí Kontrolní úřad ESVO provést ustanovení Dohody o EHP, která se týkají státní podpory,

VZHLEDEM K TOMU, že podle čl. 5 odst. 2 písm. b) dohody o kontrole a soudu musí Kontrolní úřad ESVO vydávat oznámení nebo pokyny k záležitostem, kterými se zabývá Dohoda o EHP, jestliže tak tato dohoda nebo dohoda o kontrole a soudu výslovně stanoví nebo jestliže to Kontrolní úřad ESVO považuje za nutné,

MAJE NA PAMĚTI procesní a hmotná pravidla v oblasti státní podpory (3) přijatá Kontrolním úřadem ESVO dne 19. ledna 1994 (4),

VZHLEDEM K TOMU, že dne 17. října 2001 přijala Evropská komise nové sdělení, kterým se stanoví zásady pro používání pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání (5),

VZHLEDEM K TOMU, že toto sdělení má také význam pro Evropský hospodářský prostor,

VZHLEDEM K TOMU, že musí být zajištěno jednotné používání pravidel EHP pro státní podporu v celém Evropském hospodářském prostoru,

VZHLEDEM K TOMU, že podle bodu II pod nadpisem OBECNÉ na konci přílohy XV Dohody o EHP musí Kontrolní úřad ESVO po poradě s Komisí přijímat akty odpovídající aktům přijatým Evropskou komisí,

PO konzultaci s Evropskou komisí,

MAJE NA PAMĚTI, že Kontrolní úřad ESVO konzultoval toto téma se státy ESVO na mnohostranné schůzce,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ:

1.

Pokyny ke státní podpoře se mění zavedením nové kapitoly 24C, Použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání. Nová kapitola je uvedena v příloze tohoto rozhodnutí.

2.

Státy ESVO budou informovány prostřednictvím dopisu, včetně jednoho vyhotovení tohoto rozhodnutí a jeho přílohy.

3.

Evropská komise bude informována v souladu s písmenem d) Protokolu 27 k Dohodě o EHP prostřednictvím jednoho vyhotovení tohoto rozhodnutí, včetně přílohy.

4.

Rozhodnutí, včetně přílohy, bude zveřejněno v oddíle EHP a v dodatku EHP Úředního věstníku Evropské unie.

5.

Závazné je anglické znění rozhodnutí.

V Bruselu dne 23. dubna 2004.

Za Kontrolní úřad ESVO

Hannes HAFSTEIN

předseda

Einar M. BULL

člen kolegia


(1)  Dále jen „Dohoda o EHP“.

(2)  Dále jen „dohoda o kontrole a soudu“.

(3)  Dále jen „pokyny ke státní podpoře“.

(4)  Původně zveřejněno v Úř. věst. L 231, 3.9.1994 a v dodatku EHP č. 32 věstníku ze stejného dne, naposledy pozměněno rozhodnutím č. 62/04/KOL ze dne 31. března 2004 (dosud nezveřejněno).

(5)  Sdělení Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, Úř. věst. C 320, 15.11.2001, s. 5.


PŘÍLOHA

24C.   POUŽITÍ PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY NA VEŘEJNOPRÁVNÍ VYSÍLÁNÍ (1)

24C.1   Úvod

(1)

V posledních dvou desetiletích prošlo vysílání významnými změnami. Zrušení monopolů, příchod nových aktérů a rychlý technologický vývoj zásadně změnily soutěžní prostředí. Televizní vysílání bylo tradičně vyhrazenou činností. Od počátku bylo většinou poskytováno veřejnými podniky v monopolním režimu hlavně v důsledku omezené dostupnosti vysílacích frekvencí a velkých překážek vstupu.

(2)

V sedmdesátých letech však díky hospodářskému a technologickému vývoji mohly státy ESVO čím dál tím víc povolovat vysílání jiným subjektům. Proto se státy ESVO rozhodly zavést na tomto trhu hospodářskou soutěž. To vedlo k širšímu výběru pro spotřebitele, jelikož k dispozici začalo být mnoho dalších kanálů a nových služeb; napomohlo to také vzniku a růstu silných evropských subjektů, rozvoji nových technologií a vyššímu stupni pluralismu v tomto odvětví. I když státy ESVO otevřely trh hospodářské soutěži, domnívaly se, že by veřejnoprávní vysílání mělo být zachováno, aby se zajistilo pokrytí řady oblastí a uspokojení potřeb, které by soukromé subjekty nutně neplnily v optimální míře.

(3)

Větší hospodářská soutěž spolu s přítomností státem financovaných subjektů vedla k rostoucím obavám ohledně stejných podmínek, na které úřad upozornily soukromé subjekty. Stížnosti uvádějí porušování článku 61 Dohody o EHP v souvislosti s režimem veřejného financování zavedeného ve prospěch subjektů veřejnoprávního vysílání.

(4)

Tyto pokyny stanovily zásady, podle kterých bude úřad postupovat při uplatňování článku 61 a čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP na státní financování veřejnoprávního vysílání. Díky tomu bude politika úřadu v této oblasti co nejtransparentnější.

24C.2   Úloha veřejnoprávního vysílání

(1)

Jak se uvádí v usnesení Rady ES a představitelů vlád členských států ES ze dne 1. ledna 1999 o veřejnoprávním vysílání (dále jen „usnesení o veřejnoprávním vysílání“) (2), „veřejnoprávní vysílání má vzhledem ke svým kulturním, společenským a demokratickým funkcím, které plní pro obecné blaho, zásadní význam pro zajištění demokracie, pluralismu, sociální soudržnosti a kulturní a jazykové rozmanitosti“.

(2)

Veřejnoprávní vysílání, ačkoliv má zřetelný hospodářský význam, není srovnatelné s veřejnou službou v žádném jiném hospodářském odvětví. Neexistuje žádná jiná služba, která má zároveň přístup k tak velké části obyvatelstva, poskytuje mu tolik informací a takový obsah a při tom zprostředkovává a ovlivňuje mínění jednotlivce i veřejnosti.

(3)

Veřejnoprávní vysílání hraje důležitou roli v podpoře kulturní rozmanitosti v každé zemi, v zajišťování vzdělávacích programů, v objektivním informování veřejnosti, v zaručování pluralismu a v poskytování kvalitní zábavy, demokraticky a bezplatně (3).

(4)

Vysílání je dále obecně vnímáno jako velmi spolehlivý zdroj informací a pro nezanedbatelnou část obyvatelstva představuje hlavní zdroj informací. Obohacuje tedy veřejnou diskusi a v konečném důsledku zajišťuje, že se všichni občané spravedlivou měrou podílejí na veřejném životě.

(5)

Úlohu veřejné služby (4) obecně uznává Dohoda o EHP. Hlavním ustanovením je v tomto ohledu čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP, který zní takto: „Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým v této dohodě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem smluvních stran.“

(6)

Soudní dvůr Evropských společenství ve dvou případech uznal, že vysílání lze považovat za „služby obecného hospodářského zájmu“ podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (5). Evropský soudní dvůr zdůraznil, že tyto služby podléhají ustanovením o hospodářské soutěži, pokud se neprokáže, že používání těchto pravidel by bylo neslučitelné s plněním jejich úkolů (6).

(7)

Usnesení o veřejnoprávním vysílání vzalo v úvahu zvláštní povahu odvětví vysílání a uvedlo zásady a podmínky, podle kterých by se ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství měla používat na toto odvětví:

„Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání k plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě, a pokud takové financování neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž ve Společenství v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby.“

Jelikož je usnesení včleněno do Dohody o EHP jako akt, který berou smluvní strany na vědomí (7), byly by v EHP použitelné podobné zásady jako ty, které byly citovány.

(8)

Usnesení o veřejnoprávním vysílání dále znovu zdůraznilo význam veřejnoprávního vysílání pro společenský, demokratický a kulturní život. „Přístup široké veřejnosti, bez diskriminace a na základě rovných příležitostí, k různým kanálům a službám je nezbytným předpokladem pro plnění zvláštního závazku veřejnoprávního vysílání.“ Veřejnoprávní vysílání navíc musí „využívat technologický pokrok“, přinášet „veřejnosti výhody nových audiovizuálních a informačních služeb a nových technologií“ a podílet se na „vývoji a diverzifikaci činností v digitálním věku“. A konečně, „veřejnoprávní vysílání musí být schopno nadále poskytovat široké programové spektrum v souladu se svým posláním, jak bylo vymezeno členskými státy, aby oslovovalo společnost jako celek; v této souvislosti je pro veřejnoprávní vysílání legitimní usilovat o dosažení vysoké sledovanosti“.

(9)

Vzhledem k této charakteristice, která je pro odvětví vysílání příznačná, lze pověření k veřejnoprávní službě zahrnující „široké programové spektrum v souladu s jejím posláním“, jak je uvedeno v usnesení o veřejnoprávním vysílání, považovat za legitimní, jelikož se zaměřuje na vyváženou a různorodou tvorbu programů schopnou udržet pro veřejnoprávní vysílací organizace určitou úroveň sledovanosti, a tak zajišťuje plnění pověření, tj. uspokojování demokratických, společenských a kulturních potřeb společnosti a zaručování pluralismu.

(10)

Je třeba poznamenat, že soukromé vysílací společnosti, z nichž celá řada podléhá požadavkům na veřejné služby, také hrají úlohu při dosahování cílů usnesení o veřejnoprávním vysílání do té míry, že přispívají k pluralismu, obohacují kulturní a politickou diskusi a rozšiřují výběr programů.

24C.3   Právní rámec

(1)

Použití pravidel o státní podpoře na veřejnoprávní vysílání musí brát v úvahu celou řadu různých prvků. Dohoda o EHP obsahuje článek 61 o státní podpoře i čl. 59 odst. 2 o použití pravidel Dohody o EHP a zvlášť pravidel hospodářské soutěže na služby obecného hospodářského zájmu. Protokol 3 k dohodě o kontrole a soudu stanoví pravidla postupu v případech státní podpory.

(2)

Pro Evropská společenství zavedla Amsterodamská smlouva zvláštní ustanovení (článek 16 Smlouvy o ES) o službách obecného hospodářského zájmu a výkladový protokol o systému veřejnoprávního vysílání. Již Maastrichtská smlouva zavedla článek, který vymezuje úlohu Společenství v oblasti kultury (článek 151 Smlouvy o ES) a doložku o možné slučitelnosti státní podpory určené na pomoc kultuře (čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES). Dohoda o EHP neobsahuje „kulturní výjimku“ podobnou čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES. To však neznamená, že je výjimka pro tato opatření vyloučena. Jak úřad uznal v předchozích případech, mohla by být takováto podpůrná opatření schválena z kulturních důvodů na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP (8).

(3)

Směrnice 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (9), pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES (10), byla včleněna do přílohy X Dohody o EHP (11). Směrnice 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (12), pozměněná směrnicí Komise 2000/52/ES ze dne 26. července 2000 (13), byla včleněna do právního rámce Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 6/2001 (14). Tyto předpisy podléhají výkladu soudního dvora ESVO v rámci „pilíře ESVO“ a Evropského soudního dvora a Evropského soudu prvního stupně v rámci „pilíře Společenství“. Úřad také přijal několik pokynů k používání pravidel státní podpory, které odpovídají podobným sdělením vydaným Komisí ES.

24C.4   Použitelnost čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP

24C.4.1   Charakter státní podpory u státního financování veřejnoprávních vysílacích organizací

(1)

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP uvádí: „Nestanoví-li tato dohoda jinak, jsou podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

(2)

Rozhodujícím prvkem při každém posuzování obsahu státní podpory podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je dopad státního zásahu, ne jeho účel. Státní financování veřejnoprávních vysílacích organizací je obvykle nutné považovat za státní podporu, pokud splňuje výše uvedená kritéria. Veřejnoprávní vysílací organizace jsou obvykle financovány ze státního rozpočtu nebo poplatkem od držitelů televizních přijímačů. Za určitých zvláštních okolností stát poskytuje kapitálové příspěvky nebo promíjí dluhy veřejnoprávních vysílacích organizací. Tato finanční opatření obvykle pocházejí od orgánů veřejné moci a zahrnují převod státních prostředků. A navíc pokud tato opatření nevyhoví kritériu investora v tržním hospodářství v souladu s kapitolou 19 pokynů úřadu ke státní podpoře pro veřejnoprávní holdingy a s kapitolou 20 o použití ustanovení o státní podpoře na veřejné podniky ve výrobním odvětví (15), ve většině případů zvýhodňují pouze některé vysílací organizace, čímž mohou narušovat hospodářskou soutěž. Existence státní podpory bude muset být přirozeně posuzována případ od případu a závisí také na konkrétní povaze financování (16).

(3)

Jak upozornil Evropský soudní dvůr: „Když podpora poskytnutá státem nebo ze státních prostředků posílí postavení podniku v porovnání s ostatními podniky soutěžícími na vnitřním trhu Společenství, musí být tento trh považován za ovlivněný touto podporou (17).“ Státní financování veřejnoprávních vysílatelů lze tedy obecně považovat za skutečnost ovlivňující obchod mezi smluvními stranami. To jednoznačně platí pro nákup a prodej programových práv, k nimž často dochází na mezinárodní úrovni. Také reklama v případě veřejnoprávních vysílacích organizací, které smějí prodávat vysílací čas pro reklamu, má přeshraniční důsledky, zvlášť pro homogenní jazykové oblasti přesahující národní hranice. Vlastnická struktura soukromých vysílacích organizací se navíc může vztahovat na více než jeden stát EHP.

(4)

Podle judikatury Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně (18) se musí na jakýkoliv převod státních zdrojů do některého podniku obecně pohlížet jako na státní podporu (za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky pro použití čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES). Avšak jak rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci Altmark Trans GmbH  (19) (dále jen „rozsudek ve věci Altmark“), že „jestliže musí být státní opatření považována za kompenzaci za služby poskytované přijímajícími podniky za účelem plnění povinností veřejné služby, tak tyto podniky nepožívají skutečné finanční výhody, nezískají tedy příznivější konkurenční pozici než podniky, které s nimi soutěží, nevztahuje se na toto opatření čl. 92 odst. 1 [nyní čl. 87 odst. 1] Smlouvy o ES.“

(5)

Podle rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Altmark však musí být splněny čtyři níže uvedené podmínky, aby takováto kompenzace nespadala do klasifikace státní podpory:

„—

za prvé, přijímající podnik musí mít skutečně za úkol plnit povinnosti veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány,

za druhé, parametry, na jejichž základě se kompenzace vypočítává, musí být stanoveny předem objektivně a transparentně, aby se předešlo poskytnutí hospodářské výhody, která může přijímající podnik zvýhodňovat před konkurenčními podniky,

za třetí, kompenzace nemůže překročit částku nutnou k pokrytí všech nákladů nebo jejich části vzniklých při plnění povinností veřejné služby s ohledem na příslušné příjmy a přiměřený zisk za plnění těchto povinností,

za čtvrté, jestliže ve zvláštním případě není podnik, který má plnit povinnosti veřejné služby, vybrán podle postupu zadávání veřejných zakázek, který by umožnil výběr účastníka schopného poskytovat společnosti tyto služby za nejnižší cenu, musí být výše potřebné kompenzace určena na základě analýzy nákladů, které by vznikly při plnění těchto povinností typickému podniku, dobře řízenému a adekvátně vybavenému dopravními prostředky, aby byl schopen plnit nezbytné požadavky na veřejnou službu, s ohledem na příslušné příjmy a přiměřený zisk za plnění těchto povinností.“

(6)

Úřad vezme tento výklad Evropského soudního dvora v úvahu, až bude posuzovat platby kompenzací za veřejné služby podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Státní podpora, která splňuje výše uvedená kritéria, tedy netvoří státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP a nemusí být úřadu oznamována.

24C.4.2   Povaha podpory: existující podpora oproti podpoře nové

(1)

Režimy financování existující v současné době ve většině států ESVO jsou zavedeny již dlouho. Jako první krok musí tedy úřad určit, zda lze tyto režimy považovat za „existující podporu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 v části I Protokolu 3 k dohodě o kontrole a soudu (20).

(2)

Existující podporu upravuje čl. 1 odst. 1 v části I Protokolu 3 k dohodě o kontrole a soudu, který uvádí, že: „Kontrolní úřad ESVO ve spolupráci se státy ESVO průběžně zkoumá všechny režimy podpor existující v těchto státech. Navrhuje těmto státům příslušná opatření vyžadovaná postupným vývojem nebo fungováním Dohody o EHP.“

(3)

Podle čl. 1 písm. b) bodu i) v části II Protokolu 3 k dohodě o kontrole a soudu existující podpora zahrnuje „veškerou podporu, která existovala před vstupem Dohody o EHP v příslušných státech ESVO v platnost, tj. režimy podpory a individuální podporu, která byla zavedena před vstupem Dohody o EHP v platnost a je po jejím vstupu v platnost stále platná“.

(4)

Podle čl. 1 písm. b) bodu v) v části II Protokolu 3 k dohodě o kontrole a soudu stávající podpora také zahrnuje „podporu, která je považována za stávající podporu, protože lze dokázat, že v době zavedení netvořila podporu a následně se stala podporou v důsledku vývoje Evropského hospodářského prostoru, aniž by ji daný stát ESVO měnil (…).“

(5)

V souladu s Protokolem 3 k dohodě o kontrole a soudu a s judikaturou Evropského soudního dvora (21) musí úřad ověřit, zda se právní rámec, podle kterého je podpora poskytována, od svého zavedení změnil, či ne. Úřad musí brát v úvahu všechny právní a hospodářské prvky související se systémem televizního vysílání daného státu ESVO. Ačkoliv právní a hospodářské prvky relevantní pro takovéto hodnocení jsou ve všech státech EHP společné, je úřad přesvědčen, že individuální přístup je nejvhodnější.

24C.5   Posuzování slučitelnosti státní podpory podle čl. 61 odst. 2 a 3 Dohody o EHP

(1)

Úřad se musí zabývat státní podporou veřejnoprávních vysílacích organizací, aby určil, zda ji lze považovat za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP, či ne. Lze použít odchylky uvedené v čl. 61 odst. 2 a 3 Dohody o EHP.

(2)

Dohoda o EHP neobsahuje ustanovení odpovídající čl. 151 odst. 4 Smlouvy o ES, které zavazuje Komisi ES, aby při svých krocích podle jiných ustanovení brala v úvahu kulturní hlediska, ani neobsahuje kulturní výjimku podobnou čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES. To však neznamená, že použití pravidel státní podpory neponechává prostor pro zvážení kulturních aspektů. V této souvislosti je třeba připomenout, že úřad v rozhodnutí o státní podpoře filmové výroby a činností souvisejících s filmem v Norsku stanovil, že opatření na podporu filmu lze schválit z kulturních důvodů v rámci použití čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP za předpokladu, že tento přístup bere dostatečně v úvahu kritéria vypracovaná Komisí ES a že se tento přístup neodchyluje od praxe Komise ES před přijetím čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES. Za druhé je třeba poznamenat, že Komise ES ve svém rozhodnutí NN 49/97 a N 357/99 o podpůrném balíčku pro irskou filmovou a televizní tvorbu výslovně zdůraznila, že zavedení čl. 151 odst. 1 a čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES nutně neodráží změnu v politice Komise ES vůči kulturnímu sektoru. Za třetí, s ohledem na televizní vysílání usnesení o veřejnoprávním vysílání uznává, že veřejnoprávní vysílání plní kulturní funkci a že použití pravidel hospodářské soutěže by mělo vzít v úvahu realizaci kompetencí veřejné služby.

(3)

Úřad musí rozhodnout o skutečném použití jakékoliv výjimky z ustanovení čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP a o tom, jak by se kulturní hlediska měla brát v úvahu. Je třeba připomenout, že ustanovení udělující výjimku ze zákazu státní podpory se musí používat důsledně. Proto se podle názoru Komise ES také pojem „kultura“ pro účely vynětí podpory ze zákazu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES musí vykládat restriktivně. To samé platí, když úřad zkoumá, zda lze opatření z kulturních důvodů udělit výjimku podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP. Jak Komise ES uvedla ve svém rozhodnutí o kanálech Kinderkanal a Phoenix, vzdělávací a demokratické potřeby členského státu je nutno považovat za odlišné od podpory kultury (22). V této souvislosti je třeba poznamenat, že existuje rozdíl mezi kulturními, společenskými a demokratickými potřebami každé společnosti. Vzdělávání samozřejmě může mít kulturní aspekt.

(4)

Státní podpora veřejnoprávních vysílacích organizací mezi těmito třemi potřebami často nedělá rozdíl. Pokud tedy stát ESVO nestanoví samostatnou definici a neposkytne samostatné financování státní podpory na samotnou propagaci kultury, nelze tuto podporu na tomto základě obvykle schválit. Lze ji však běžně posuzovat na základě čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP o službách obecného hospodářského zájmu. V každém případě, ať již je právní východisko pro posuzování slučitelnosti jakékoliv, provedl by úřad hmotnou analýzu na základě stejných kritérií, a to kritérií stanovených v těchto pokynech.

24C.6   Posuzování slučitelnosti státní podpory podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP

(1)

Evropský soudní dvůr trvale zastává názor, že článek 86 Smlouvy o ES (23) stanovuje odchylku, a proto se musí vykládat restriktivně. Evropský soudní dvůr objasnil, že aby opatření mohlo požívat této odchylky, je nutné, aby byly splněny všechny následující podmínky:

i)

dotyčná služba musí být službou obecného hospodářského zájmu a musí být jako taková členským státem jasně vymezena (definice);

ii)

dotyčnému podniku musí členský stát poskytování této služby výslovně svěřit (pověření);

iii)

použití pravidel hospodářské soutěže Smlouvy (v tomto případě zákaz státní podpory) musí bránit v plnění konkrétních úkolů zadaných podniku a výjimka z těchto pravidel nesmí ovlivňovat rozvoj obchodu do takové míry, která by byla v rozporu se zájmy Společenství (kritérium přiměřenosti).

(2)

Úřad musí posoudit, zda jsou tato kritéria splněna, když používá odpovídající čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP v souvislosti se státy ESVO.

(3)

V konkrétním případě veřejnoprávního vysílání je nutno výše uvedený přístup přizpůsobit podle usnesení o veřejnoprávním vysílání, které odkazuje na „plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě“ (definice a pověření) a stanovuje odchylku od pravidel Smlouvy v případě financování veřejnoprávního vysílání, „v míře, v jaké je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání pro plnění poslání veřejné služby … a … neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž ve Společenství v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž přihlíží k plnění veřejné služby“ (přiměřenost).

(4)

Jak dokazuje nedávný případ řešený Komisí ES, opatření, které nesplňuje všechna kritéria podle rozsudku ve věci Altmark, stejně bude muset být analyzováno podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES, respektive čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP (24).

24C.6.1   Definice poslání veřejné služby

(1)

Za účelem splnění podmínek uvedených v oddíle 24C.6 odst. 1 pro použití čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP je nutné stanovit oficiální definici poslání veřejné služby. Pouze pak může úřad s dostatečnou právní jistotou posoudit, zda je odchylka podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP použitelná.

(2)

Definice poslání veřejné služby spadá do pravomoci států ESVO, které mohou rozhodnout na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni. Obecně řečeno, při výkonu této pravomoci je nutno brát ohled na pojem „služby obecného hospodářského zájmu“. Avšak vzhledem ke specifické povaze odvětví televizního vysílání lze za legitimní podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP považovat „širokou“ definici svěřující dané vysílací organizaci úkol poskytovat vyvážené a různorodé programy v souladu s tímto posláním a zároveň zachovat určitou úroveň sledovanosti. Tato definice by byla v souladu s cílem uspokojovat demokratické, společenské a kulturní potřeby konkrétní společnosti a zaručit pluralismus, včetně kulturní a jazykové rozmanitosti.

(3)

Podobně by poslání veřejné služby mohlo zahrnovat některé služby, které nejsou „pořady“ v tradičním smyslu, například on-line informační služby, v rozsahu, v jakém s ohledem na rozvoj a diverzifikaci činností v digitálním věku uspokojují stejné demokratické, společenské a kulturní potřeby dotyčné společnosti.

(4)

Kdykoliv se rozsah veřejnoprávních kompetencí rozšíří na nové služby, měl by být podle toho upraven akt o definici a pověření v rámci omezení čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(5)

Úkolem úřadu je ověřovat, zda státy ESVO ustanovení Dohody o EHP dodržují, či ne. Pokud jde o definici veřejné služby v odvětví televizního vysílání, je úloha úřadu omezena na kontrolu očividných chyb. Úřadu nepřísluší rozhodovat, zda má být nějaký pořad poskytován jako služba v obecného hospodářského zájmu, ani zpochybňovat povahu nebo kvalitu některého produktu. Definice poslání veřejné služby by však byla očividně chybná, jestliže by zahrnovala činnosti, u kterých se nelze rozumně domnívat, že uspokojují „demokratické, společenské a kulturní potřeby každé společnosti“. To by byla třeba situace v případě elektronického obchodu. V tomto kontextu je nutno připomenout, že poslání veřejné služby popisuje služby nabízené veřejnosti v obecném zájmu. Otázka definice poslání veřejné služby se nesmí zaměňovat s otázkou mechanismu financování zvoleného pro poskytování těchto služeb. Proto i když veřejnoprávní vysílací organizace mohou provozovat obchodní činnost, např. prodej reklamního času za účelem zisku, nelze tyto činnosti obvykle považovat za součást poslání veřejné služby.

(6)

Definice poslání veřejné služby by měla být co nejpřesnější. Neměla by ponechávat pochybnosti, zda některou činnost vykonávanou pověřeným subjektem zamýšlí stát ESVO zahrnout do poslání veřejné služby, či ne. Bez jasné a přesné definice povinností uložených veřejnoprávní vysílací organizaci by úřad nemohl plnit své úkoly podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP, a proto by podle tohoto ustanovení nemohl udělit žádnou výjimku.

(7)

Jasné označení činností spadajících do poslání veřejné služby je také důležité pro soukromé subjekty, aby mohly plánovat své činnosti.

(8)

A konečně, podmínky poslání veřejné služby by měly být přesné, aby orgány států ESVO mohly účinně sledovat jejich dodržování, jak popisuje následující kapitola.

24C.6.2   Pověření a dohled

(1)

Aby byla poslání veřejné služby udělena výjimka podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP, mělo by být svěřeno jednomu nebo více podnikům prostřednictvím úředního aktu (například právním předpisem, smlouvou nebo zadávacími podmínkami).

(2)

Nestačí však, aby byla veřejnoprávní vysílací organizace oficiálně pověřena poskytováním dobře vymezené veřejné služby. Je také nutné, aby byla veřejná služba skutečně poskytována tak, jak je stanoveno v oficiální dohodě mezi státem a pověřeným podnikem. Proto je žádoucí, aby její uplatňování sledoval příslušný orgán nebo jmenovaný subjekt. Potřeba takovéhoto příslušného orgánu nebo subjektu pověřeného dohledem je zřejmá v případě norem jakosti uložených pověřenému subjektu. Normy jakosti nemá posuzovat Kontrolní úřad ESVO: ten musí být schopen spoléhat se na řádný dohled států ESVO.

(3)

Stát EHP má pravomoc zvolit mechanismus pro zajištění účinného dohledu nad plněním povinností veřejné služby. Úloha tohoto orgánu by se jevila jako účinná pouze tehdy, kdyby byl na pověřeném podniku nezávislý.

(4)

Pokud by neexistovaly dostatečné a spolehlivé údaje o tom, že veřejná služba je skutečně poskytována tak, jak stanoví pověření, nemohl by úřad plnit své úkoly podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP, a proto by podle tohoto ustanovení nemohl udělit žádnou výjimku.

24C.6.3   Financování veřejnoprávního vysílání a kritérium přiměřenosti

24C.6.3.1   Volba financování

(1)

Povinnosti veřejné služby mohou být kvantitativní, kvalitativní nebo obojí. Bez ohledu na svou podobu by mohly kompenzaci odůvodnit, pokud s sebou nesou doplňkové náklady, které by vysílací organizaci normálně nevznikly.

(2)

Režimy financování lze rozdělit do dvou širokých kategorií: „jednotné financování“ a „dvojí financování“. Kategorie „jednotné financování“ zahrnuje systémy, kdy je veřejnoprávní vysílání financováno pouze veřejnými prostředky v jakékoliv podobě. Systémy „dvojího financování“ zahrnují celou škálu režimů, kdy je veřejnoprávní vysílání financováno různou kombinací státních prostředků a příjmů z komerčních činností, jako je prodej vysílacího času pro reklamu nebo pořadů.

(3)

Jak stojí v usnesení o veřejnoprávním vysílání: „Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání …“ Sem bude patřit volba režimu financování. Pokud není ovlivněna hospodářská soutěž na příslušných trzích (např. reklama, nákup nebo prodej pořadů) do takové míry, která je v rozporu se společným zájmem, nelze proti výběru režimu dvojího financování (kombinace veřejných prostředků a příjmů z reklamy) oproti režimu jednotného financování (výhradně veřejné prostředky) v zásadě nic namítat.

(4)

I když si státy ESVO mohou prostředky financování veřejnoprávního vysílání svobodně zvolit, musí úřad podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP ověřit, že odchylka od běžného používání pravidel hospodářské soutěže pro vykonávání služby obecného hospodářského zájmu nepřiměřeně neovlivňuje hospodářskou soutěž v prostoru EHP. Toto kritérium má „negativní“ povahu: zkoumá se, zda přijaté opatření není nepřiměřené. Podpora by také neměla ovlivnit rozvoj obchodu do takové míry, která by byla v rozporu se společnými zájmy.

(5)

Usnesení o veřejnoprávním vysílání potvrzuje tento přístup také pro veřejnoprávní vysílání tím, že stanoví, že financování by nemělo „ovlivnit obchodní podmínky a hospodářskou soutěž ve Společenství v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby“.

24C.6.3.2   Požadavky na transparentnost při posuzování státní podpory

(1)

Výše popsané posuzování prováděné úřadem vyžaduje jasnou a přesnou definici poslání veřejné služby a jasné a správné oddělení činností veřejné služby od činností, které nepředstavují veřejnou službu. Oddělení účetnictví mezi těmito dvěma oblastmi se již obvykle vyžaduje na vnitrostátní úrovni, aby se zajistila transparentnost a zodpovědnost při využívání veřejných prostředků. Oddělení účetnictví je nutné, aby úřad mohl zkontrolovat kritérium přiměřenosti. Poskytne úřadu nástroj ke zkoumání údajného vzájemného subvencování a k obhajobě odůvodněných vyrovnávacích plateb za úkoly obecného hospodářského zájmu. Pouze na základě řádného rozvržení nákladů a příjmů lze určit, zda je veřejné financování skutečně omezeno na čisté náklady na poslání veřejné služby, a tedy přijatelné podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(2)

Požadavky na transparentnost ve finančních vztazích mezi orgány veřejné moci a veřejnými podniky a v podnicích, kterým byla udělena zvláštní nebo výhradní práva nebo svěřeno provozování služby obecného hospodářského zájmu, jsou uvedeny ve směrnici 80/723/EHS (25).

(3)

Směrnice 80/723/EHS od států ESVO požaduje, aby přijaly opatření nezbytná k zajištění toho – v případě jakéhokoliv podniku, kterému byla udělena zvláštní nebo výhradní práva nebo svěřeno provozování služby obecného hospodářského zájmu, který pobírá státní podporu v jakékoliv podobě a který vykonává jiné činnosti, tj. činnosti, které nejsou veřejnou službou – aby: a) bylo odděleno vnitropodnikové účetnictví odpovídající různým činnostem, tj. činnostem, které jsou veřejnou službou, a činnostem, které jí nejsou; b) všechny náklady a příjmy byly správně připsány nebo přiděleny na základě důsledně používaných a objektivně zdůvodnitelných zásad nákladového účetnictví; a c) byly jasně zavedeny zásady nákladového účetnictví, podle kterých se oddělené účetnictví vede.

(4)

Obecné požadavky na transparentnost platí také pro vysílací organizace, jak je uvedeno v pátém bodě odůvodnění směrnice 2000/52/ES (26). Nové požadavky platí pro veřejnoprávní vysílací organizace, pokud jsou příjemci státní podpory a je jim svěřeno provozování služby obecného hospodářského zájmu, pro kterou státní podpora nebyla po veřejném, transparentním a nediskriminačním řízení stanovena na příslušné období. Povinnost oddělovat účetnictví neplatí pro veřejnoprávní vysílací organizace, jejichž činnosti jsou omezeny na poskytování služeb v obecném hospodářském zájmu a které neprovozují činnosti mimo rozsah těchto služeb.

(5)

V odvětví televizního vysílání nepředstavuje oddělení účetnictví zvláštní problém na straně příjmů, ale nemusí být jednoznačné, nebo dokonce proveditelné na straně nákladů. To je důsledek skutečnosti, že v odvětví televizního vysílání mohou státy ESVO považovat celou programovou tvorbu vysílacích organizací za činnost, na kterou se vztahuje poslání veřejné služby a která zároveň umožňuje komerční využití. Jinými slovy, na různých činnostech se do velké míry podílí stejný vstup.

(6)

Z těchto důvodů se úřad domnívá, že na straně příjmů by vysílací organizace měly podat podrobnou zprávu o zdrojích a výši veškerých příjmů vzniklých z vykonávání činností, které nepředstavují veřejnou službu.

(7)

Na výdajové straně by měly být jasně označeny náklady specifické pro činnost, která není veřejnou službou. Dále kdykoliv se k plnění veřejné služby a služby, která není veřejnou službou, používají stejné prostředky – zaměstnanci, zařízení, zabudovaná zařízení atd. – měly by být náklady na ně přiděleny na základě rozdílu mezi celkovými náklady podniku včetně a bez činností, které nejsou veřejnou službou (27).

(8)

Z výše uvedeného vyplývá, že v rozporu s obecně přijímaným přístupem v jiných odvětvích veřejných služeb se náklady, které lze zcela připsat veřejnoprávním činnostem, jež zároveň prospívají obchodním činnostem, nemusí rozdělit mezi tyto dvě činnosti a lze je celé přidělit veřejné službě. Mohlo by tomu tak být například v případě výrobních nákladů na pořad, který se vysílá jako součást poslání veřejné služby, ale také se prodává jiným vysílacím organizacím. Hlavním příkladem by však bylo zjišťování sledovanosti, které probíhá jak za účelem plnění poslání veřejné služby, tak za účelem prodeje vysílacího času pro reklamu. Má se za to, že při úplném rozdělení nákladů mezi tyto dvě činnosti hrozí nebezpečí, že toto rozdělení bude svévolné a ztratí smysluplnost. Přidělení nákladů z hlediska transparentnosti účetnictví by se však nemělo zaměňovat za pokrytí nákladů ve smyslu cenové politiky. Touto otázkou se zabývá oddíl 24C.6.3.3 odst. 2 níže.

24C.6.3.3   Přiměřenost

(1)

Při kontrole kritéria přiměřenosti vychází úřad z úvahy, že státní financování je pro podnik, který má plnit úkoly veřejné služby, obvykle nezbytné. Aby však státní podpora tomuto kritériu vyhověla, je nezbytné, aby nepřekročila čisté náklady na poslání veřejné služby s ohledem na jiné přímé či nepřímé příjmy vzniklé z poslání veřejné služby. Z tohoto důvodu se při posuzování přiměřenosti podpory bude brát v úvahu čistý užitek, který z poskytování veřejné služby získají činnosti, které nejsou veřejnou službou.

(2)

Na druhou stranu by mohlo docházet k narušování trhu, které by nebylo zdůvodněno plněním poslání veřejné služby. Veřejnoprávní vysílací organizace by například, pokud jsou nižší příjmy uhrazeny státní podporou, mohla mít tendenci stlačovat ceny za reklamu nebo jiné činnosti, které nemají povahu veřejné služby, aby snížila příjem konkurentů. Toto chování, pokud by bylo prokázáno, by nemohlo být považováno za chování přirozené pro poslání veřejné služby svěřené vysílací organizaci. Pokud by veřejnoprávní vysílací organizace snížila ceny v činnostech, které nejsou veřejnou službou, pod úroveň, která je nutná k náhradě samostatných nákladů, jež by schopný soukromý subjekt v podobné situaci obvykle získal zpět, naznačovala by tato praxe nadměrnou kompenzaci povinností vyplývajících z plnění veřejné služby. To by v každém případě ovlivnilo podmínky obchodování a hospodářskou soutěž v Evropském hospodářském prostoru do takové míry, která by byla v rozporu se společným zájmem.

(3)

Úřad tedy při kontrole kritéria přiměřenosti bude zvažovat, zda lze jakékoliv narušení hospodářské soutěže vyplývající z podpory odůvodnit potřebou vykonávat veřejnou službu definovanou daným státem ESVO a zajišťovat její financování. V případě potřeby úřad také podnikne opatření ve světle jiných ustanovení Dohody o EHP.

(4)

Analýza dopadů státní podpory na hospodářskou soutěž a rozvoj obchodu bude muset nevyhnutelně vycházet ze specifické charakteristiky každé situace. Skutečnou strukturu hospodářské soutěže a jiné vlastnosti každého trhu nelze v tomto sdělení popsat, jelikož se od sebe obvykle zcela odlišují. Ze stejného důvodu nemohou tyto pokyny definovat ex ante podmínky, podle kterých jsou ceny veřejnoprávních vysílacích organizací v souladu se zásadami vysvětlenými v oddíle 24.C.6.3.3 odst. 2. Proto lze posuzování slučitelnosti státní podpory veřejnoprávních vysílacích organizací podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP nakonec podle praxe úřadu provádět pouze případ od případu.

(5)

Při svém posuzování bude brát úřad ohled na skutečnost, že pokud je státní podpora nezbytná k plnění povinností veřejné služby, mohl by mít systém jako celek kladný vliv na zachování alternativního zdroje nabídky na některých relevantních trzích (28). Tento účinek však musí být porovnán s případnými nepříznivými dopady podpory, jako je zabránění jiným provozovatelům ve vstupu na tyto trhy, a tedy umožnění oligopolnější struktury trhu nebo případné protikonkurenční chování veřejnoprávních subjektů na relevantních trzích.

(6)

Úřad bude brát v úvahu také potíže, které některé státy ESVO mohou mít při shromáždění potřebných prostředků, jestliže náklady na obyvatele na veřejnou službu jsou za jinak stejných podmínek vyšší (29).


(1)  Tato kapitola do velké míry vychází ze sdělení Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, Úř. věst. C 320, 15.11.2001, s. 5.

(2)  Úř. věst. C 30, 5.2.1999, s. 1; včleněno do Dohody o EHP v příloze X, bod 4 jako akt, který smluvní strany berou na vědomí, rozhodnutím č. 118/1999, Úř. věst. L 325, 21.12.2000, s. 33 a dodatek EHP č. 60, 21.12.2000, s. 423 (islandština) a s. 424 (norština), v platnost vstoupilo dne 1. října 1999.

(3)  Digitální věk evropské audiovizuální politiky. Zpráva skupiny ES na vysoké úrovni o audiovizuální politice, 1998.

(4)  Pro účel těchto pokynů odpovídá výraz „veřejná služba“ výrazu „služby obecného hospodářského zájmu“ použitému v čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(5)  Čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES odpovídá čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(6)  Rozsudek Soudu ve věci Radio Telefis Eireann v. Komise, T-69/89, Sb. rozh. 1991, s. II-485, bod 82; rozsudek Soudního dvora ve věci Giuseppe Sacchi, 155/73, Sb. rozh. 1974, s. 409, bod 15.

(7)  Viz poznámka pod čarou 2.

(8)  Rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 32/02/KOL ze dne 20. února 2002 o filmové výrobě a činnostech souvisejících s filmem v Norsku. Další podrobnosti viz oddíl 24.C.5 odst. 2 těchto pokynů.

(9)  Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23.

(10)  Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60.

(11)  Rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 82/1999, Úř. věst. L 296, 23.11.2000, s. 39 a dodatek EHP č. 54, 23.11.2000, s. 99 (islandština) a část 2, s. 69 (norština), v platnost vstoupilo dne 1. července 2000.

(12)  Úř. věst. L 195, 29.7.1980, s. 35. Včleněno do Dohody o EHP v příloze XV této dohody.

(13)  Úř. věst. L 193, 29.7.2000, s. 75.

(14)  Úř. věst. L 66, 8.3.2001, s. 48 a dodatek EHP č. 12, 8.3.2001, s. 6. V platnost vstoupilo dne 1. června 2002.

(15)  Kapitola 19 pokynů úřadu ke státní podpoře vychází z Bulletinu ES 9-1984 o použití (bývalých) článků 92 a 93 Smlouvy o EHS na veřejnoprávní holdingy. Kapitola 20 odpovídá sdělení Komise členským státům o použití (bývalých) článků 92 a 93 Smlouvy o EHS (nyní články 87 a 88 Smlouvy o ES) a článku 5 směrnice Komise 80/723/EHS na veřejné podniky ve výrobním odvětví, Úř. věst. C 307, 13.11.1993, s. 3.

(16)  Viz rozhodnutí Komise ES č. 88/98, Financování 24hodinového zpravodajského kanálu bez reklam s licenčním poplatkem od BBC, Úř. věst. C 78, 18.3.2000, s. 6 a č. 70/98, Státní podpora pro veřejné televizní kanály Kinderkanal a Phoenix, Úř. věst. C 238, 21.8.1999, s. 3.

(17)  Rozsudek Soudního dvora ve věci Philip Morris Holland v. Komise, 730/79, Sb. rozh. 1980, s. 2671, bod 11; rozsudek Soudního dvora ve věci Itálie v. Komise, C-303/88, Sb. rozh. 1991, s. I-1433, bod 27; rozsudek Soudního dvora ve věci Německo v. Komise, C-156/98, Sb. rozh. 2000, s. I-6857, bod 33.

(18)  Rozsudek Soudu ve věci FFSA a jiní v. Komise, T-106/95, Sb. rozh. 1997, s. II-229; rozsudek Soudu ve věci SIC v. Komise, T-46/97, Sb. rozh. 2000, s. II-2125 a rozsudek Soudního dvora ve věci Francie v. Komise, C-332/98, Sb. rozh. 2000, s. I-4833.

(19)  Rozsudek Soudního dvora ve věci Altmark Trans GmbH, Regierungspräsidium Magdeburg v. Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH, C-280/00, Sb. rozh. 2003, s. I-7747, odstavec 89 a další.

(20)  Odpovídá čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES.

(21)  Rozsudek Soudního dvora ve věci Namur-Les Assurances du Crédit SA v. Office National du Ducroire a belgický stát, C-44/93, Sb. rozh. 1994, s. I-3829.

(22)  Viz poznámka pod čarou 16.

(23)  Článek 86 Smlouvy o ES odpovídá článku 59 Dohody o EHP.

(24)  Rozhodnutí Komise C 62/1999, RAI, bod 99 a C 85/2001, RTP, bod 158.

(25)  Viz poznámka pod čarou 12.

(26)  Viz poznámka pod čarou 13 a 14.

(27)  Zde se nabízí odkaz na hypotetickou situaci, kdy by činnosti, které nejsou veřejnou službou, měly být zastaveny: náklady, které by zanikly, představují společné náklady, které budou přiděleny činnostem, které nejsou veřejnou službou.

(28)  To neznamená, že lze státní podporu odůvodnit jako nástroj, který zvyšuje nabídku a hospodářskou soutěž na trhu. Státní podpora, která umožňuje subjektu zůstat na trhu navzdory opakovaným ztrátám, způsobuje vážné narušení hospodářské soutěže, jelikož v dlouhodobém horizontu vede k větší neúčinnosti, menší nabídce a vyšším cenám pro spotřebitele. V této souvislosti je účinnějším nástrojem odstranění právních a hospodářských překážek pro vstup zajištění účinné antimonopolní politiky a podpora pluralismu. Přirozené monopoly obvykle podléhají regulaci.

(29)  S podobnými potížemi se lze také setkat, jestliže je veřejnoprávní vysílání zaměřeno na jazykové menšiny nebo místní potřeby.


Tiskové opravy

13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/32


Oprava nařízení Komise (ES) č. 1875/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství

( Úřední věstník Evropské unie L 360 ze dne 19. prosince 2006 )

Strana 99, bod 15 první odstavec druhá věta:

místo:

„Příslušný celní režim se uvádí formou kódů používaných ve druhém a třetím pododdílu kolonky 1 jednotného správního dokladu.“,

má být:

„Příslušný celní režim se uvádí formou písmen používaných jako názvy sloupců (A až K) k určení celních režimů v tabulce uvedené v příloze 37 hlavě I bodu B.“


13.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 327/32


Oprava k nařízení Rady (ES) č. 1459/2007 ze dne 10. prosince 2007, kterým se mění nařízení (ES) č. 1858/2005, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Jihoafrické republiky

( Úřední věstník Evropské unie L 326 ze dne 12. prosince 2007 )

Strana 19, 14. bod odůvodnění:

Místo:

„rozhodnutí Komise 2007/1459/ES …“,

má být:

„rozhodnutí Komise 2007/814/ES …“.

Strana 19, poznámka pod čarou:

Místo:

„(1)

Viz strana 18 tohoto Úředního věstníku.“,

má být:

„(1)

Viz strana 25 tohoto Úředního věstníku.“