14.6.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 154/1

---

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/23/ES

ze dne 23. května 2007

o uvádění pyrotechnických výrobků na trh

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Platné právní a správní předpisy v členských státech, které se týkají uvádění pyrotechnických výrobků na trh, se liší, zejména pokud jde o taková hlediska, jako jsou bezpečnost a funkční vlastnosti.

(2)

Tyto právní a správní předpisy, které mohou představovat překážky obchodu v rámci Společenství, by měly být harmonizovány, aby se zaručil volný pohyb pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu a zároveň aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a bezpečnosti a ochrana spotřebitelů a profesionálních koncových uživatelů.

(3)

Směrnice Rady 93/15/EHS ze dne 5. dubna 1993 o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití (3) vyjímá pyrotechnické výrobky ze své působnosti a uvádí, že pyrotechnické výrobky vyžadují odpovídající opatření pro zajištění ochrany spotřebitele a bezpečnosti veřejnosti a že se v této oblasti plánuje doplňující směrnice.

(4)	Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (4) stanoví bezpečnostní požadavky na zařízení, ve kterých se nacházejí výbušné látky včetně pyrotechnických látek.

(5)	Pyrotechnické výrobky by mimo jiné měly zahrnovat zábavní pyrotechniku, divadelní pyrotechnické výrobky a pyrotechnické výrobky pro technické účely, jako jsou generátory plynu používané u airbagů nebo napínačů bezpečnostních pásů.

(6)	Tato směrnice by se neměla vztahovat na pyrotechnické výrobky, na něž se vztahuje směrnice Rady 96/98/ES ze dne 20. prosince 1996 o námořním zařízení (5) a příslušné mezinárodní úmluvy, které jsou v ní uvedeny.

(7)	V zájmu zajištění dostatečně vysoké úrovně ochrany by pyrotechnické výrobky měly být zařazeny do kategorií především podle stupně jejich nebezpečnosti, pokud jde o druh použití, účel nebo hlučnost.

(8)

Podle zásad uvedených v usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (6) by pyrotechnické výrobky měly být v souladu s touto směrnicí v době, kdy jsou poprvé uvedeny na trh Společenství. Vzhledem k náboženským, kulturním a tradičním oslavám v členských státech by se zábavní pyrotechnika vyrobená pro vlastní potřebu výrobce, kterou členský stát schválí pro používání na svém území, neměla pokládat za uvedenou na trh a nemusela být tedy v souladu s touto směrnicí.

(9)

Vzhledem k nebezpečí souvisejícímu s používáním pyrotechnických výrobků je za účelem ochrany lidského zdraví a bezpečnosti, jakož i ochrany životního prostředí vhodné stanovit věkové hranice pro jejich prodej spotřebitelům a jejich používání a zajistit, aby jejich označení obsahovalo dostatečné a přiměřené informace o bezpečném použití. Pro určité pyrotechnické výrobky je třeba stanovit, že mají být dostupné pouze oprávněným odborníkům s potřebnými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi. Pokud jde o požadavky na označení pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech, měla by být zohledněna současná praxe i skutečnost, že tyto výrobky jsou dodávány výhradně profesionálním uživatelům.

(10)

Používání pyrotechnických výrobků, a zejména zábavní pyrotechniky, podléhá v jednotlivých členských státech značně rozdílným kulturním zvykům a tradicím. Proto je nezbytné, aby členské státy měly možnost přijmout vnitrostátní opatření k omezení používání nebo prodeje některých kategorií zábavní pyrotechniky široké veřejnosti z důvodu ochrany veřejného pořádku nebo bezpečnosti.

(11)	U pyrotechnických výrobků je vhodné za účelem ochrany spotřebitelů a předcházení nehodám stanovit základní požadavky na bezpečnost.

(12)

Odpovědnost za zajištění souladu pyrotechnických výrobků s touto směrnicí, a zejména se základními požadavky na bezpečnost, by měl mít výrobce. Pokud výrobce není usazen ve Společenství, měla by fyzická či právnická osoba dovážející pyrotechnické výrobky do Společenství zajistit, že výrobce dodržel své povinnosti uložené touto směrnicí, nebo by měla všechny povinnosti výrobce sama převzít.

(13)

Jsou-li splněny základní požadavky na bezpečnost, neměly by mít členské státy možnost zakazovat, omezovat nebo bránit volnému pohybu pyrotechnických výrobků. Tato směrnice by se měla použít, aniž by byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy o udělování licencí výrobcům, distributorům a dovozcům členskými státy.

(14)	Aby se usnadnil postup prokazování shody se základními požadavky na bezpečnost, vypracovávají se harmonizované normy pro návrh, výrobu a zkoušení pyrotechnických výrobků.

(15)

Evropské harmonizované normy vypracovává, přijímá a upravuje Výbor pro evropskou normalizaci (CEN), Výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI). Tyto organizace jsou uznávány jako oprávněné k přijímání harmonizovaných norem, které vypracovávají v souladu s obecnými pravidly pro spolupráci mezi těmito organizacemi a Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu (7) a v souladu s postupem stanoveným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (8). Pokud jde o pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech, měla by být zohledněna mezinárodní orientace evropského automobilového dodavatelského průmyslu tím, že se vezmou v úvahu příslušné mezinárodní normy ISO.

(16)	V souladu s „Novým přístupem k technické harmonizaci a normalizaci“ by se u pyrotechnických výrobků vyrobených v souladu s harmonizovanými normami mělo využívat toho, že se u nich předpokládá shoda se základními požadavky na bezpečnost uvedenými v této směrnici.

(17)

Rozhodnutím 93/465/EHS ze dne 22. července 1993 o modulech pro různé fáze postupů posuzování shody a pravidel pro připojování a používání označení shody CE, které jsou určeny k použití ve směrnicích technické harmonizace (9), zavedla Rada harmonizované způsoby uplatňování postupů posuzování shody. Uplatňování těchto modulů na pyrotechnické výrobky umožní určit odpovědnost výrobců a subjektů podílejících se na postupu posuzování shody zohledněním povahy dotčených pyrotechnických výrobků.

(18)	Skupiny pyrotechnických výrobků, které mají podobnou konstrukci, funkci nebo chování, by měly oznámené subjekty posuzovat jako soubory výrobků.

(19)	Za účelem uvedení na trh by měly být pyrotechnické výrobky opatřeny označením CE, které prokazuje jejich shodu s touto směrnicí, aby se mohly volně pohybovat v rámci Společenství.

(20)

Podle „Nového přístupu k technické harmonizaci a normalizaci“ je k možnosti napadení shody pyrotechnických výrobků nebo nesouladu nezbytný postup využití ochranné doložky. Členské státy by proto měly přijmout všechna vhodná opatření, aby zakázaly nebo omezily uvádění výrobků opatřených označením CE na trh nebo aby je stáhly z trhu, pokud tyto výrobky ohrožují zdraví a bezpečnost spotřebitelů, jsou-li používány k určenému účelu.

(21)	Co se týče bezpečnosti při přepravě, vztahují se na pravidla o přepravě pyrotechnických výrobků mezinárodní úmluvy a dohody, včetně doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí.

(22)	Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce ukládané v případě porušení ustanovení vnitrostátního práva přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich provádění. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(23)

Je v zájmu výrobců a dovozců, aby dodávali bezpečné výrobky a předešli nákladům spojené s odpovědností za vadné výrobky způsobující škody jednotlivcům a soukromému majetku. Z tohoto hlediska směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (10) doplňuje tuto směrnici, protože stanovuje přísný režim odpovědnosti výrobců a dovozců a zajišťuje odpovídající úroveň ochrany spotřebitelů. Dále tato směrnice stanoví, že oznámené subjekty by měly být odpovídajícím způsobem pojištěny z hlediska jejich profesionální činnosti, pokud tuto odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za zkoušky přímo odpovědný sám členský stát.

(24)

Je nezbytné stanovit přechodné období, aby bylo možno postupně přizpůsobit vnitrostátní právní předpisy v určených oblastech. Výrobcům a dovozcům je třeba poskytnout čas na to, aby využili veškerých svých práv podle vnitrostátních předpisů platných před vstupem této směrnice v platnost, např. prodat své zásoby již vyrobených výrobků. Zvláštní přechodná období stanovená pro použití této směrnice by kromě toho poskytla dodatečnou dobu na přijetí harmonizovaných norem a zajistila by rychlé provedení této směrnice tak, aby se posílila ochrana spotřebitelů.

(25)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(26)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11).

(27)

Zejména je třeba Komisi zmocnit k přijetí opatření Společenství týkajících se doporučení Organizace spojených národů, požadavků na označování pyrotechnických výrobků a přizpůsobení příloh II a III technickému pokroku s ohledem na požadavky na bezpečnost a postupy posuzování shody. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice nebo doplnit ji o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(28)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (12) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíle a oblast působnosti

1.   Tato směrnice stanoví pravidla určená k dosažení volného pohybu pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu při současném zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví, veřejného zabezpečení a ochrany a bezpečnosti spotřebitelů, a to s ohledem na příslušná hlediska týkající se ochrany životního prostředí.

2.   Tato směrnice stanoví základní požadavky na bezpečnost, které musí pyrotechnické výrobky s ohledem na uvedení na trh splňovat.

3.   Tato směrnice se vztahuje na pyrotechnické výrobky vymezené v čl. 2 bodech 1 až 5.

4.   Tato směrnice se nevztahuje na:

a)	pyrotechnické výrobky, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů určeny k nekomerčnímu využití ozbrojenými silami, policií nebo hasičskými sbory;

b)	zařízení spadající do oblasti působnosti směrnice 96/98/ES;

c)	pyrotechnické výrobky určené pro použití v leteckém a kosmickém průmyslu;

d)	bouchací kapsle určené výhradně pro hračky spadající do oblasti působnosti směrnice Rady 88/378/EHS ze dne 3. května 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnosti hraček (13);

e)	výbušniny spadající do oblasti působnosti směrnice 93/15/EHS;

f)	střelivo, čímž se rozumí náboje, hnací náplně a slepé náboje používané v ručních a jiných střelných zbraních a dělostřelectvem.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)	„pyrotechnickým výrobkem“ jakýkoli výrobek obsahující výbušné látky nebo výbušnou směs látek určený k produkci tepla, světla, zvuku, plynu, kouře, nebo kombinace těchto efektů pomocí samoudržujících se exotermických chemických reakcí;

2)	„uvedením na trh“ první předání jednotlivého výrobku k dispozici na trh Společenství, za úplatu nebo zdarma, za účelem jeho distribuce nebo použití. Zábavní pyrotechnika vyrobená pro vlastní potřebu výrobce, kterou členský stát schválí pro používání na svém území, se za uvedenou na trh nepovažuje;

3)	„zábavní pyrotechnikou“ pyrotechnické výrobky určené k zábavným účelům;

4)	„divadelními pyrotechnickými výrobky“ pyrotechnické výrobky určené pro použití na scénách uvnitř budov i na venkovních scénách, včetně filmových a televizních produkcí, nebo pro podobné použití;

5)	„pyrotechnickými výrobky pro použití ve vozidlech“ součásti bezpečnostních zařízení ve vozidlech, které obsahují pyrotechnické látky používané k aktivaci těchto či jiných zařízení;

6)	„výrobcem“ fyzická nebo právnická osoba, která navrhuje nebo vyrábí pyrotechnický výrobek, nebo která takový výrobek dala navrhnout či vyrobit, s cílem uvést jej na trh pod vlastním jménem nebo ochrannou známkou;

7)	„dovozcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená ve Společenství, která v rámci své podnikatelské činnosti dává poprvé pyrotechnický výrobek pocházející ze třetí země k dispozici na trh Společenství;

8)	„distributorem“ fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, která v rámci své podnikatelské činnosti dává pyrotechnický výrobek k dispozici na trh;

9)	„harmonizovanou normou“ evropská norma přijatá evropským normalizačním orgánem na základě zmocnění Komisí v souladu s postupy stanovenými směrnicí 98/34/ES, jejíž dodržování není závazné;

10)	„osobou s odbornými znalostmi“ osoba, které členský stát udělil oprávnění k manipulaci se zábavní pyrotechnikou kategorie 4, s divadelními pyrotechnickými výrobky kategorie T2 nebo s ostatními pyrotechnickými výrobky kategorie P2, jak jsou vymezeny v článku 3, nebo k jejich používání na svém území.

Článek 3

Zařazení do kategorií

1.   Výrobce zařadí pyrotechnické výrobky do kategorií podle druhu použití nebo podle jejich účelu a stupně nebezpečnosti, včetně úrovně hluku. Oznámené subjekty uvedené v článku 10 potvrdí zařazení do kategorií jako součást postupů posuzování shody podle článku 9.

Pyrotechnické výrobky se zařazují do těchto kategorií:

a)

Zábavní pyrotechnika kategorie 1: zábavní pyrotechnika, která představuje velmi malé nebezpečí a má zanedbatelnou úroveň hluku a která je určena pro použití na omezených plochách, včetně zábavní pyrotechniky určené k použití uvnitř obytných budov; kategorie 2: zábavní pyrotechnika, která přestavuje malé nebezpečí a má nízkou úroveň hluku a která je určena pro venkovní použití na omezených plochách; kategorie 3: zábavní pyrotechnika, která představuje středně velké nebezpečí, je určena pro venkovní použití na otevřených prostranstvích a jejíž úroveň hluku nepoškozuje lidské zdraví; kategorie 4: zábavní pyrotechnika, která představuje velké nebezpečí, je určena pro použití pouze osobami s odbornými znalostmi (obvykle nazývaná „zábavní pyrotechnika pro profesionální použití“) a jejíž úroveň hluku nepoškozuje lidské zdraví.

b)	Divadelní pyrotechnické výrobky kategorie T1: pyrotechnické výrobky pro použití na scéně, které představují malé nebezpečí; kategorie T2: pyrotechnické výrobky pro použití na scéně, které jsou určeny pro použití pouze osobami s odbornými znalostmi.

c)

Ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P1: pyrotechnické výrobky jiné než zábavní pyrotechnika a divadelní pyrotechnické výrobky, které představují malé nebezpečí; kategorie P2: pyrotechnické výrobky jiné než zábavní pyrotechnika a divadelní pyrotechnické výrobky, které jsou určeny pro manipulaci nebo použití pouze osobami s odbornými znalostmi.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o postupech, jimiž určují osoby s odbornými znalostmi a udělují jim oprávnění.

Článek 4

Povinnosti výrobce, dovozce a distributora

1.   Výrobci zajistí, aby pyrotechnické výrobky uváděné na trh splňovaly základní požadavky na bezpečnost stanovené v příloze I.

2.   Jestliže výrobce není usazen ve Společenství, dovozce pyrotechnických výrobků zajistí, že výrobce splnil své povinnosti podle této směrnice, nebo tyto povinnosti sám převezme.

Pokud jde o tyto povinnosti, mohou orgány a subjekty ve Společenství volat k odpovědnosti dovozce.

3.   Distributoři jednají s náležitou péčí v souladu s platným právem Společenství. Zejména ověří, že je pyrotechnický výrobek opatřen požadovaným označením (požadovanými označeními) shody a jsou k němu přiloženy požadované dokumenty.

4.   Výrobci pyrotechnických výrobků:

a)	předloží pyrotechnický výrobek oznámenému subjektu uvedenému v článku 10, který provede posouzení shody v souladu s článkem 9, a

b)	připojí označení CE podle článku 11 a označí pyrotechnický výrobek v souladu s články 12 nebo 13.

Článek 5

Uvádění na trh

1.   Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky mohly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud splňují požadavky této směrnice, jsou opatřeny označením CE a splňují požadavky týkající se posuzování shody.

2.   Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky nebyly opatřeny označením CE neoprávněně.

Článek 6

Volný pohyb

1.   Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit uvádění na trh těch pyrotechnických výrobků, které splňují požadavky této směrnice.

2.   Tato směrnice nevylučuje přijetí opatření členskými státy s cílem zakázat nebo omezit držení a používání zábavní pyrotechniky kategorií 2 a 3, divadelních pyrotechnických výrobků a ostatních pyrotechnických výrobků nebo jejich prodej široké veřejnosti, která jsou odůvodněna veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo zabezpečením nebo ochranou životního prostředí.

3.   Na veletrzích, výstavách a při předváděcích akcích za účelem uvádění pyrotechnických výrobků na trh nesmějí členské státy bránit předvádění a používání pyrotechnických výrobků, které nejsou v souladu s touto směrnicí, pokud jsou viditelně opatřeny označením, které nese jméno dotčeného veletrhu, výstavy nebo předváděcí akce a které informuje o tom, že výrobky neodpovídají této směrnici a jsou neprodejné, dokud nebudou výrobcem, pokud je usazený ve Společenství, nebo dovozcem uvedeny do souladu s touto směrnicí. Při uvedených akcích se přijmou vhodná bezpečnostní opatření v souladu s případnými požadavky, které stanoví příslušný orgán dotčeného členského státu.

4.   Členské státy nesmějí bránit volnému pohybu a používání pyrotechnických výrobků vyrobených za účelem výzkumu, vývoje a zkoušení, které nejsou v souladu s touto směrnicí, pokud jsou viditelně opatřeny označením s informací o tom, že neodpovídají této směrnici a jsou určeny pouze k výzkumu, vývoji a zkoušení.

Článek 7

Věkové hranice

1.   Pyrotechnické výrobky se nesmějí prodávat či jinak poskytovat spotřebitelům, kteří nedosáhli níže uvedené věkové hranice:

a)	zábavní pyrotechnika kategorie 1: 12 let, kategorie 2: 16 let, kategorie 3: 18 let;

b)	ostatní pyrotechnické výrobky a divadelní pyrotechnické výrobky kategorie T1 a P1: 18 let.

2.   Členské státy mohou věkové hranice podle odstavce 1 zvýšit, je-li to odůvodněno veřejným pořádkem, bezpečností nebo zabezpečením. Členské státy mohou rovněž u osob odborně vyškolených nebo osob, které takovéto školení absolvují, věkovou hranici snížit.

3.   Výrobci, dovozci a distributoři nesmějí prodávat nebo jinak poskytovat níže uvedené pyrotechnické výrobky osobám jiným než osobám s odbornými znalostmi:

a)	zábavní pyrotechnika kategorie 4,

b)	ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P2 a divadelní pyrotechnické výrobky kategorie T2.

Článek 8

Harmonizované normy

1.   Komise může v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 98/34/ES požádat evropské normalizační orgány, aby na podporu této směrnice vypracovaly nebo přepracovaly evropské normy, nebo vyzvat příslušné mezinárodní orgány, aby vypracovaly nebo přepracovaly mezinárodní normy.

2.   Odkazy na takové harmonizované normy Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Členské státy zajistí uznání a přijetí harmonizovaných norem zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie. Členské státy považují pyrotechnické výrobky spadající do oblasti působnosti této směrnice, které jsou v souladu s příslušnými vnitrostátními normami provádějícími harmonizované normy zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, za splňující základní požadavky na bezpečnost stanovené v příloze I. Členské státy zveřejní odkazy na vnitrostátní normy, jimiž uvedené harmonizované normy přejímají.

Přejímají-li členské státy harmonizované normy vnitrostátními předpisy, zveřejní čísla odkazů na tyto předpisy.

4.   Pokud má členský stát nebo Komise za to, že harmonizované normy uvedené v odstavci 2 tohoto článku nesplňují v plném rozsahu základní požadavky na bezpečnost stanovené v příloze I, předloží Komise nebo dotyčný členský stát předloží záležitost s udáním důvodů stálému výboru zřízenému směrnicí 98/34/ES. Výbor zaujme stanovisko do šesti měsíců od předložení záležitosti. Na základě stanoviska stálého výboru Komise uvědomí členské státy o opatřeních, která mají být přijata ohledně harmonizovaných norem a jejich zveřejnění podle odstavce 2.

Článek 9

Postupy posuzování shody

K posouzení shody pyrotechnických výrobků použije výrobce jeden z těchto postupů:

a)	ES přezkoušení typu (modul B) podle oddílu 1 přílohy II a podle volby výrobce buď: i) shodu s typem (modul C) podle oddílu 2 přílohy II, nebo ii) zabezpečování jakosti výroby (modul D) podle oddílu 3 přílohy II, nebo iii) zabezpečování jakosti výrobků (modul E) podle oddílu 4 přílohy II, nebo

b)	ověřování každého jednotlivého výrobku (modul G) podle oddílu 5 přílohy II, nebo

c)	plné zabezpečování jakosti výrobků (modul H) podle oddílu 6 přílohy II, pokud jde o zábavní pyrotechniku kategorie 4.

Článek 10

Oznámené subjekty

1.   Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům, které subjekty jmenovaly pro provádění postupů posuzování shody podle článku 9, s uvedením zvláštních úkolů, k jejichž provádění byly tyto subjekty jmenovány, a identifikačních čísel, která jim byla Komisí přidělena.

2.   Komise zveřejní na své internetové stránce seznam oznámených subjektů, společně s jejich identifikačními čísly a úkoly, kterými byly pověřeny. Komise zajistí, aby tento seznam byl aktualizován.

3.   Členské státy použijí minimální kritéria stanovená v příloze III pro posuzování subjektů, které mají být oznámeny Komisi. O subjektech, které splňují kritéria pro posouzení stanovená v příslušných harmonizovaných normách, se předpokládá, že splňují příslušná minimální kritéria.

4.   Členský stát, který subjekt oznámil, toto oznámení odvolá, pokud zjistí, že tento subjekt již nesplňuje minimální kritéria uvedená odstavci 3. Neprodleně o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

5.   Jestliže je oznámení subjektu odvoláno, ověření shody a podklady pro posouzení shody vystavené dotyčným subjektem zůstávají nadále v platnosti, pokud se nezjistí, že existuje bezprostřední a přímé riziko pro zdraví a bezpečnost.

6.   Komise zveřejní na své internetové stránce, že je oznámení dotčeného subjektu odvoláno.

Článek 11

Povinnost připojit označení CE

1.   Po úspěšném posouzení shody podle článku 9 připojí výrobci označení CE, a to viditelně, čitelně a nesmazatelně, přímo na samotný pyrotechnický výrobek, nebo není-li to možné, na identifikační štítek připevněný k pyrotechnickému výrobku nebo na obal. Identifikační štítek musí být vyroben tak, aby nemohl být znovu použit.

Vzor, který se použije pro označení CE, musí být v souladu s rozhodnutím 93/465/EHS.

2.   Pyrotechnické výrobky nesmějí být opatřovány značkami nebo nápisy, které by mohly uvádět třetí strany v omyl, pokud jde o význam a tvar označení CE. Jakékoliv jiné označení může být k pyrotechnickému výrobku připojeno za předpokladu, že tím nebude snížena viditelnost a čitelnost označení CE.

3.   Pokud se na pyrotechnické výrobky vztahují jiné právní předpisy Společenství, které se týkají jiných aspektů označení CE a které stanoví jeho připojení, musí toto označení uvádět, že u o uvedených výrobcích se předpokládá, že splňují rovněž ustanovení jiných právních předpisů, které se na ně vztahují.

Článek 12

Označování jiných výrobků než pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech

1.   Výrobci zajistí, aby jiné pyrotechnické výrobky než pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech byly řádně viditelně, čitelně a nesmazatelně označeny v úředním jazyku či jazycích členského státu, v němž se má výrobek prodávat spotřebitelům.

2.   Označení pyrotechnických výrobků musí obsahovat alespoň jméno a adresu výrobce, nebo není-li výrobce usazen ve Společenství, jméno výrobce a jméno a adresu dovozce, název a druh výrobku, minimální věkové hranice uvedené v čl. 7 odst. 1 a 2, příslušnou kategorii a návod k použití, u zábavní pyrotechniky kategorií 3 a 4 rok výroby a případně údaje o bezpečné vzdálenosti. Označení musí obsahovat čistou hmotnost výbušniny (NEQ) aktivního výbušného materiálu.

3.   U zábavní pyrotechniky musí být kromě uvedeny alespoň tyto údaje:

kategorie 1:	je-li to vhodné, údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost,
kategorie 2:	údaj „pouze pro venkovní použití“ a případně minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti,
kategorie 3:	údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti,
kategorie 4:	údaj „pouze pro použití osobami s odbornými znalostmi“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti.

4.   U divadelních pyrotechnických výrobků musí být kromě toho uvedeny alespoň tyto údaje:

kategorie T1:	je-li to vhodné, údaj „pouze pro venkovní použití“ a minimální bezpečná vzdálenost,
kategorie T2:	údaj „pouze pro použití osobami s odbornými znalostmi“ a minimální bezpečná vzdálenost či vzdálenosti.

5.   Není-li na pyrotechnickém výrobku dostatek místa, aby bylo možno splnit požadavky na označování podle odstavců 2 až 4, uvedou se dané informace na nejmenší části balení.

6.   Tento článek se nepoužije na pyrotechnické výrobky, které jsou předváděny na veletrzích, výstavách a předváděcích akcích za účelem uvádění pyrotechnických výrobků na trh v souladu s čl. 6 odst. 3 nebo na pyrotechnické výrobky vyrobené za účelem výzkumu, vývoje a zkoušení v souladu s čl. 6 odst. 4.

Článek 13

Označování pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech

1.   Označení pyrotechnických výrobků pro použití ve vozidlech musí uvádět jméno výrobce, nebo není-li výrobce usazen na území Společenství, jméno dovozce, název a druh výrobku a bezpečnostní pokyny.

2.   Není-li na pyrotechnickém výrobku pro použití ve vozidlech dostatek místa, aby bylo možno splnit požadavky na označování podle odstavce 1, uvedou se dané informace na balení.

3.   Bezpečnostní list sestavený v souladu s přílohou směrnice Komise 2001/58/ES ze dne 27. července 2001, kterou se podruhé mění směrnice 91/155/EHS (14) se profesionálním uživatelům dodávají v jazyce, který požadují.

Bezpečnostní list lze dodat v tištěné nebo elektronické podobě za předpokladu, že příjemce má prostředky potřebné k přístupu k němu.

Článek 14

Dozor nad trhem

1.   Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby pyrotechnické výrobky mohly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud – jsou-li řádně skladovány a použity k určenému účelu – neohrožují zdraví a bezpečnost osob.

2.   Členské státy provádějí pravidelné kontroly pyrotechnických výrobků při vstupu na území Společenství a v místech skladování a výroby.

3.   Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby při přepravě pyrotechnických výrobků v rámci Společenství byly splněny požadavky této směrnice na bezpečnost, veřejné zabezpečení a ochranu.

4.   Členské státy zajišťují a vykonávají příslušný dozor nad výrobky uváděnými na trh, přičemž patřičně zohlední předpoklad shody výrobků opatřených označením CE.

5.   Členské státy informují každoročně Komisi o své činnosti v oblasti dozoru nad trhem.

6.   Pokud členský stát zjistí, že pyrotechnický výrobek opatřený označením CE, k němuž je připojeno ES prohlášení o shodě a který je používán v souladu s určeným účelem může ohrozit zdraví a bezpečnost osob, přijme veškerá vhodná prozatímní opatření ke stažení takovéhoto výrobku z trhu, k zákazu jeho uvádění na trh nebo k omezení jeho volného pohybu. Členský stát o tom neprodleně uvědomí Komisi a ostatní členské státy.

7.   Komise na svých internetových stránkách zveřejní názvy výrobků, které byly v souladu s odstavcem 6 staženy z trhu, zakázány nebo jejichž uvádění na trh podléhá omezení.

Článek 15

Rychlé informace o výrobcích představujících vážná rizika

Jestliže má členský stát dostatečné důvody domnívat se, že pyrotechnický výrobek představuje vážné riziko pro zdraví nebo bezpečnost osob ve Společenství, uvědomí o tom Komisi a ostatní členské státy a provede patřičné vyhodnocení. Uvědomí Komisi a ostatní členské státy o podkladech pro vyhodnocení a o jeho výsledcích.

Článek 16

Ochranná doložka

1.   Pokud členský stát nesouhlasí s prozatímními opatřeními, která přijal jiný členský stát podle čl. 14 odst. 6, nebo pokud se Komise domnívá, že tato opatření jsou v rozporu s právními předpisy Společenství, konzultuje Komise bezodkladně všechny zúčastněné strany, opatření vyhodnotí a zaujme postoj k tomu, zda jsou opatření odůvodněná. Komise uvědomí o svém postoji členské státy a informuje zúčastněné strany.

Má-li Komise za to, že vnitrostátní opatření jsou odůvodněná, přijmou ostatní členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby nebezpečný výrobek byl stažen z jejich vnitrostátního trhu, a informují o tom Komisi.

Má-li Komise za to, že vnitrostátní opatření odůvodněná nejsou, dotyčný členský stát je zruší.

2.   Pokud se prozatímní opatření uvedená v odstavci 1 zakládají na nedostatcích v harmonizovaných normách, postoupí Komise záležitost stálému výboru zřízenému směrnicí 98/34/ES, jestliže členský stát, který opatření přijal, na jejich zachování trvá, a Komise nebo tento členský stát zahájí postup podle článku 8.

3.   Jestliže je nevyhovující pyrotechnický výrobek opatřen označením CE, přijme příslušný členský stát vhodná opatření proti každému, kdo označení připojil, a uvědomí o tom Komisi. Komise uvědomí ostatní členské státy.

Článek 17

Opatření vedoucí k zamítnutí nebo omezení

1.   Jakékoli opatření přijaté podle této směrnice s cílem

a)	zakázat nebo omezit uvádění výrobku na trh nebo

b)	stáhnout výrobek z trhu

musí uvádět přesné důvody, na nichž se zakládá. Takové opatření se neprodleně oznámí dotčené straně spolu s poučením o opravných prostředcích, které má k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného členského státu, a o lhůtách, které se na tyto opravné prostředky vztahují.

2.   V případě opatření podle odstavce 1 má dotčená strana možnost předložit své stanovisko předem, ledaže tato konzultace není možná vzhledem k naléhavosti opatření, jež má být přijato, zejména z důvodu veřejného zdraví nebo požadavků na bezpečnost.

Článek 18

Prováděcí opatření

1.   Regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 2 se přijímají tato opatření určená ke změně jiných než podstatných prvků této směrnice, mimo jiné jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky:

a)	úpravy nezbytné k zohlednění budoucích změn v doporučeních OSN;

b)	přizpůsobení příloh II a III technickému pokroku;

c)	úpravy požadavků na označování stanovených v článcích 12 a 13.

2.   Regulativním postupem podle čl. 19 odst. 3 se přijímají tato opatření:

a)	vytvoření systému sledovatelnosti včetně registračního čísla a rejstříku na úrovni EU, aby byla umožněna identifikace druhů pyrotechnických výrobků a jejich výrobců;

b)	vytvoření společných kritérií pro pravidelné shromažďování a aktualizaci údajů o nehodách souvisejících s pyrotechnickými výrobky.

Článek 19

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 20

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a zajistí jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy rovněž přijmou nezbytná opatření, která jim umožní zadržet zásilky pyrotechnických výrobků, které nejsou v souladu s touto směrnicí.

Článek 21

Provedení

1.   Členské státy do 4. ledna 2010 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi znění ustanovení těchto předpisů.

2.   Budou tyto předpisy používat nejpozději od 4. července 2010 v případě zábavní pyrotechniky kategorie 1, 2 a 3 a nejpozději od 4. července 2013 v případě ostatních pyrotechnických výrobků, zábavní pyrotechniky kategorie 4 a divadelních pyrotechnických výrobků.

3.   Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

4.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

5.   Vnitrostátní povolení udělená před příslušným dnem uvedeným v odstavci 2 jsou na území členského státu, jenž povolení vydal, nadále platná až do svého pozbytí platnosti nebo až deset let od vstupu této směrnice v platnost, podle toho, co nastane dříve.

6.   Odchylně od odstavce 5 jsou vnitrostátní povolení pro pyrotechnické výrobky pro použití ve vozidlech udělená před příslušným dnem uvedeným v odstavci 2 platná až do svého pozbytí platnosti.

Článek 22

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 23

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s. 7.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 30. listopadu 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 16. dubna 2007.

(3)  Úř. věst. L 121, 15.5.1993, s. 20. Směrnice ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 97).

(5)  Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 25. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).

(6)  Úř. věst. C 136, 4.6.1985, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 91, 16.4.2003, s. 7.

(8)  Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná Aktem o přistoupení z roku 2003.

(9)  Úř. věst. L 220, 30.8.1993, s. 23.

(10)  Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29. Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/34/ES (Úř. věst. L 141, 4.6.1999, s. 20).

(11)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(12)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 187, 16.7.1988, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 24.

---

---

---

---

---

14.6.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 154/22

---

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2007/24/ES

ze dne 23. května 2007,

kterou se zrušuje směrnice Rady 71/304/EHS o odstranění omezení volného pohybu služeb v souvislosti s veřejnými zakázkami na stavební práce a se zadáváním veřejných zakázek na stavební práce zhotovitelům jednajícím prostřednictvím zastoupení nebo poboček

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve svém sdělení Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o aktualizaci a zjednodušení acquis communautaire Komise mimo jiné oznámila, že provede přezkum acquis, aby ověřila, zda by mohlo dojít k jeho zjednodušení například zrušením některých zastaralých právních předpisů.

(2)

Přijetí různých aktů právní povahy v oblasti veřejných zakázek, naposledy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (2) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (3), jakož i vývoj judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozsudek ze dne 25. července 1991 ve věci C-76/90 Säger (4), umožňuje dosažení stupně ochrany, který je stejný nebo vyšší než ochrana poskytovaná na základě směrnice 71/304/EHS (5).

(3)	V zájmu zjednodušení acquis communautaire bez porušení práv hospodářských subjektů by proto směrnice 71/304/EHS měla být zrušena,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 71/304/EHS se zrušuje.

Článek 2

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. února 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 16. dubna 2007.

(2)  Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Rady 2006/97/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 107).

(3)  Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/97/ES.

(4)  Sb. rozh. 1991, s. I-4221.

(5)  Úř. věst. L 185, 16.8.1971, s. 1.

---

14.6.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 154/23

---

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 623/2007/ES

ze dne 23. května 2007,

kterým se mění směrnice 2002/2/ES, kterou se mění směrnice Rady 79/373/EHS o oběhu krmných směsí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 152 odst. 4 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovením čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/2/ES (3) byla změněna směrnice Rady 79/373/EHS ze dne 2. dubna 1979 o oběhu krmných směsí (4). Uvedeným ustanovením bylo do čl. 5 odst. 1 směrnice 79/373/EHS doplněno nové písmeno, na základě kterého se od výrobců krmných směsí vyžadovalo, aby na žádost zákazníka uváděli přesné složení krmné směsi.

(2)	Soudní dvůr Evropských společenství ve svém rozsudku ze dne 6. prosince 2005 ve spojených věcech C-453/03, C-11/04, C-12/04 a C-194/04 (5) prohlásil čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2002/2/ES s ohledem na zásadu proporcionality za neplatný.

(3)	Podle článku 233 Smlouvy jsou orgány, jejichž akt byl prohlášen za neplatný, povinny přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora.

(4)	Cíle zajištění bezpečnosti krmiv se dosahuje mimo jiné prováděním nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (6) a Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 (7).

(5)	Mnoho soudních rozhodnutí v jednotlivých členských státech vedlo rozdílnému a nerovnému provádění směrnice 2002/2/ES a v současné době se v této souvislosti projednává před příslušnými vnitrostátními soudy několik případů.

(6)

Evropský parlament a Rada v současné době nenavrhují rozsáhlejší změny základního právního předpisu, neboť Komise v rámci programu zjednodušování přislíbila předložit do poloviny roku 2007 návrhy na revizi právních předpisů o krmivech. Předpokládají, že v této souvislosti bude znovu plně přezkoumána také otázka tzv. „otevřeného prohlášení“ složek krmných směsí, a očekávají, že nové návrhy Komise zohlední jak zájem zemědělců na přesných a podrobných informacích o krmných surovinách obsažených v krmivech, tak zájem průmyslu na dostatečné ochraně výrobního tajemství.

(7)

Podle čl. 12 druhého pododstavce směrnice 79/373/EHS, který byl vložen čl. 1 odst. 5 směrnice 2002/2/ES, se výrobcům krmných směsí ukládá povinnost poskytnout na požádání orgánům odpovědným za provádění úředních kontrol jakýkoli dokument o přesném složení krmiv určených k uvedení do oběhu, který umožní ověření správnosti informací uvedených na označení.

(8)	Směrnice 2002/2/ES by proto měla být změněna,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Směrnice 2002/2/ES se mění takto:

1)	V čl. 1 odst. 1 se zrušuje písmeno b).

2)

V čl. 1 odst. 6 se znění článku 15a směrnice 79/373/EHS nahrazuje tímto: „Článek 15a Do 6. listopadu 2006 Komise předloží na základě informací získaných od členských států Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění opatření zavedených podle čl. 5 odst. 1 písm. j) a čl. 5 písm. d), jakož i podle článku 5c a čl. 12 druhého pododstavce, zejména pokud jde o uvádění množství krmných surovin na označení krmných směsí ve formě hmotnostního procenta včetně povolené odchylky, společně s případnými návrhy na zlepšení těchto opatření.“

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 34.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 16. dubna 2007.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/2/ES ze dne 28. ledna 2002, kterou se mění směrnice Rady 79/373/EHS o oběhu krmných směsí (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 23).

(4)  Úř. věst. L 86, 6.4.1979, s. 30. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 807/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 36).

(5)  ABNA a další, Sb. rozh. 2005, s. I-10423.

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 575/2006 (Úř. věst. L 100, 8.4.2006, s. 3).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne 12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv (Úř. věst. L 35, 8.2.2005, s. 1).

---

14.6.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 154/25

---

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 624/2007/ES

ze dne 23. května 2007,

kterým se zavádí akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2013)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hlavním cílem Společenství pro následující roky je zajistit růst a zaměstnanost, jak je uvedeno v obnovené lisabonské strategii. Předchozí programy v celní oblasti, zejména rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 253/2003/ES ze dne 11. února 2003, kterým se přijímá akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2007) (3) (dále jen „Clo 2007“), významně přispěly k dosažení uvedeného cíle i obecných cílů celní politiky. Je tedy vhodné pokračovat v činnostech započatých v rámci uvedených programů. Nový program (dále jen „program“) by měl být zaveden na období šesti let, aby se doba jeho trvání kryla s dobou trvání víceletého finančního rámce obsaženého v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (4).

(2)

Celní správy mají zásadní úlohu, pokud jde o ochranu zájmů Společenství, zejména zájmů finančních. Poskytují také rovnocennou úroveň ochrany občanům i hospodářským subjektům Společenství na každém místě celního území Společenství, kde jsou vyřizovány celní formality. V této souvislosti se strategická politika definovaná Skupinou pro celní politiku zaměřila na zajištění, aby celní správy členských států fungovaly stejně účinně a efektivně a reagovaly na jakýkoli požadavek vyvolaný měnícím se celním prostředím, jako by byly správou jedinou. Je tedy důležité, aby byl program konzistentní s celkovou celní politikou a zároveň ji podporoval a aby se v rámci programu poskytovala podpora rovněž Skupině pro celní politiku složené ze zástupců Komise a vedoucích celních správ členských států nebo jejich zástupců. Provádění programu by měly koordinovat a organizovat společně Komise a členské státy v rámci společné politiky vypracované Skupinou pro celní politiku.

(3)

Je třeba, aby akce v oblasti cel upřednostňovala zlepšování kontrol a činností boje proti podvodům, snižování nákladů hospodářských subjektů na dodržování celních předpisů, zajištění efektivního řízení kontrol zboží na vnějších hranicích a ochranu občanů Evropské unie, pokud jde o bezpečnost a zabezpečení mezinárodního dodavatelského řetězce. Společenství by proto mělo být schopno v rámci svých pravomocí podporovat činnost celních správ členských států, přičemž je třeba plně využívat všechny příležitosti pro správní spolupráci a vzájemnou správní pomoc, které jsou upraveny pravidly Společenství.

(4)

Podpora procesu přistoupení kandidátských zemí vyžaduje, aby se celním správám těchto zemí dostalo nezbytného zajištění, aby mohly již od data přistoupení plnit všechny úkoly, které požadují právní předpisy Společenství, včetně správy budoucí vnější hranice Společenství. Program by proto měl být otevřen kandidátským zemím a potenciálním kandidátským zemím.

(5)	Pro podporu celních reforem v zemích, které se účastní evropské politiky sousedství, je vhodné za určitých podmínek umožnit účast těchto zemí na vybraných činnostech programu.

(6)

Rostoucí globalizace obchodu, rozvoj nových trhů a změny způsobů a rychlosti pohybu zboží vyžadují, aby celní správy upevňovaly své vzájemné vztahy i vztahy s podnikatelskými, právními a vědeckými kruhy a s jinými subjekty působícími v rámci zahraničního obchodu. V případě potřeby by měl program poskytnout příležitost podílet se na činnostech v rámci programu i osobám, které zastupují uvedené kruhy.

(7)	Transevropské informatizované komunikační systémy a systémy výměny informací financované v rámci programu Clo 2007 jsou zásadní pro fungování celního systému ve Společenství a pro výměnu informací mezi celními správami, a proto by je měl program nadále podporovat.

(8)

Zkušenosti získané Společenstvím z předchozích celních programů ukázaly, že zapojení úředníků z různých vnitrostátních správ do společných odborných činností prostřednictvím nástrojů, jako jsou srovnávací analýzy, projektové skupiny, semináře, workshopy, pracovní návštěvy, činnosti odborné přípravy a monitorování, do značné míry přispívá ke splnění cílů programů. V těchto činnostech by se tudíž mělo nadále pokračovat, přičemž by mělo být možné rozvíjet nové nástroje v případech, kdy bude nutné účinněji reagovat na případné potřeby.

(9)	Aby se celní úředníci mohli programu účastnit a mohli v jeho rámci spolupracovat, musejí mít dostatečné jazykové znalosti. Za zajištění nezbytné jazykové přípravy svých úředníků odpovídají zúčastněné země.

(10)

Hodnocení programu Clo 2007 v polovině období potvrdilo potřebu strukturovanějšího sdílení informací a výměny znalostí mezi správami samotnými a mezi správami a Komisí a také potvrdilo potřebu upevňování znalostí získaných během akcí v rámci programu. Proto by měl tento program věnovat zvláštní pozornost sdílení informací a řízení znalostí.

(11)	Přestože hlavní odpovědnost za dosažení cílů tohoto programu spočívá na zúčastněných zemích, je zapotřebí akce Společenství pro koordinaci činností v rámci tohoto programu, jakož i pro poskytování infrastruktury a nezbytných podnětů.

(12)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinku akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto rozhodnutí nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(13)	Toto rozhodnutí stanoví pro celou dobu trvání programu finanční krytí, které je pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotou ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006.

(14)	Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5),

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Zavedení programu

1.   Na dobu od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2013 se zavádí víceletý akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2013) (dále jen „program“) na podporu a doplnění akcí, které provádějí členské státy pro zajištění účinného fungování vnitřního trhu v celní oblasti.

2.   Program se skládá z těchto činností:

a)	komunikační systémy a systémy výměny informací;

b)	srovnávací analýzy;

c)	semináře a workshopy;

d)	projektové skupiny a řídící skupiny;

e)	pracovní návštěvy;

f)	činnosti odborné přípravy;

g)	monitorování;

h)	jakékoli jiné činnosti, jež jsou pro dosažení cílů programu nezbytné.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

1)	„správou“ veřejné orgány a jiné subjekty v zúčastněných zemích, které jsou odpovědné za správu cel a činností souvisejících s clem;

2)	„úředníkem“ příslušník nebo člen správy.

Článek 3

Účast na programu

1.   Zúčastněnými zeměmi jsou členské státy a země uvedené v odstavci 2.

2.   Program je otevřen pro účast:

a)	kandidátským zemím, na něž se vztahuje předvstupní strategie, v souladu s obecnými zásadami a podmínkami pro účast těchto zemí na programech Společenství stanovenými v příslušné rámcové dohodě a v příslušných rozhodnutích Rady přidružení;

b)	potenciálním kandidátským zemím, v souladu s ustanoveními, jež budou s těmito zeměmi určena po vytvoření rámcových dohod týkajících se jejich účasti na programech Společenství.

3.   Program může být rovněž otevřen pro účast některým partnerským zemím v rámci evropské politiky sousedství, pokud tyto země dosáhly dostatečné úrovně sblížení příslušných právních předpisů a správních postupů s právními předpisy a správními postupy Společenství a v souladu s ustanoveními, jež budou s těmito zeměmi určena po vytvoření rámcových dohod týkajících se jejich účasti na programech Společenství.

4.   Zúčastněné země jsou zastoupeny úředníky příslušné správy.

Článek 4

Obecné cíle

1.   Program je vypracován tak, aby zajistil dosažení těchto obecných cílů:

a)	zajištění, aby celní činnost odpovídala potřebám vnitřního trhu, včetně bezpečnosti dodavatelského řetězce a usnadnění obchodu, a podporovala strategii pro růst a zaměstnanost;

b)	součinnost a plnění povinností celních správ členských států probíhající tak efektivně, jako by byly správou jedinou, s cílem zajistit kontroly, jejichž výsledky budou na každém místě celního území Společenství rovnocenné, a podporu řádných podnikatelských činností;

c)	potřebná ochrana finančních zájmů Společenství;

d)	posílení bezpečnosti a zabezpečení;

e)	příprava zemí uvedených v čl. 3 odst. 2 na přistoupení, včetně prostřednictvím sdílení zkušeností a znalostí s celními správami dotyčných zemí.

2.   Společný přístup k celní politice se bude neustále přizpůsobovat novému vývoji v partnerství mezi Komisí a členskými státy v rámci Skupiny pro celní politiku složené ze zástupců Komise a z vedoucích celních správ členských států nebo jejich zástupců. Komise zajišťuje pravidelné informování Skupiny pro celní politiku o opatřeních týkajících se provádění tohoto programu.

Článek 5

Zvláštní cíle

Zvláštními cíli programu jsou:

a)	snížení administrativní zátěže a nákladů hospodářských subjektů spojených s dodržováním předpisů prostřednictvím zlepšení normalizace a zjednodušení celních systémů a kontrol a udržení otevřené a průhledné spolupráce s obchodními subjekty;

b)	identifikace, rozvoj a uplatňování osvědčených pracovních postupů, zejména v oblastech auditu před a po celním odbavení, analýzy rizik, celních kontrol a zjednodušených postupů;

c)	udržování systému měření výkonnosti celních správ členských států za účelem zvýšení jejich efektivnosti a účinnosti;

d)	podpora opatření, jejichž cílem je předcházet nesrovnalostem, zejména rychlým poskytováním informací o rizicích celním úřadům v první linii;

e)	zajištění jednotného a jednoznačného sazebního zařazení ve Společenství, zejména zlepšením koordinace a spolupráce mezi laboratořemi;

f)	podpora vytvoření celoevropského elektronického celního prostředí prostřednictvím vývoje interoperabilních komunikačních systémů a systémů výměny informací doplněných nezbytnými administrativními změnami a změnami právních předpisů;

g)	udržování stávajících komunikačních a informačních systémů a případně vývoj nových systémů;

h)	uskutečňování činností na podporu celních správ zemí, které se připravují na přistoupení;

i)	podpora rozvoje kvalitních celních správ ve třetích zemích;

j)	zlepšení spolupráce mezi celními správami členských států a celními správami třetích zemí, zejména partnerských zemí evropské politiky sousedství;

k)	rozvoj a posílení společné odborné přípravy.

Článek 6

Pracovní program

Komise každoročně přijímá pracovní program postupem podle čl. 20 odst. 2.

KAPITOLA II

ČINNOSTI PROGRAMU

Článek 7

Komunikační systémy a systémy výměny informací

1.   Komise a zúčastněné země zajistí, aby byly komunikační systémy a systémy výměny informací uvedené v odstavci 2 provozuschopné.

2.   Komunikační systémy a systémy výměny informací zahrnují:

a)	společnou komunikační síť/společné systémové rozhraní (CCN/CSI);

b)	informatizovaný tranzitní systém (CTS);

c)

systémy týkající se celních sazeb, zejména systém šíření dat (DDS), kombinovanou nomenklaturu (KN), informační systém o integrovaném sazebníku Společenství (TARIC), Evropský systém závazných informací o sazebním zařazení zboží (EBTI), systém celních kvót a dohledu nad nimi (TQS), informační systém o pozastaveních (SUSPENSIONS), systém správy vzorků (SMS), informační systém – režimy zušlechťování (ISZP), Evropský celní seznam chemických látek (ECICS) a systém registrovaných vývozců (REX);

d)

systémy, které posilují bezpečnost, stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (6), včetně systému Společenství pro řízení rizik, systému kontrol při vývozu (ECS), systému kontroly při dovozu (ICS) a systému týkajícího se schválených hospodářských subjektů (AEO);

e)	jakékoli nové komunikační systémy a systémy výměny informací v celní oblasti, včetně elektronických celních systémů, zavedené právními předpisy Společenství a stanovené v pracovním programu uvedeném v článku 6.

3.   Prvky komunikačních systémů a systémů výměny informací, které náležejí Společenství, jsou technické vybavení, programové vybavení a síťová propojení, jež jsou společné všem zúčastněným zemím. Komise uzavře jménem Společenství nezbytné smlouvy k zajištění provozuschopnosti těchto prvků.

4.   Prvky komunikačních systémů a systémů výměny informací, které nenáležejí Společenství, zahrnují vnitrostátní databáze tvořící součást těchto systémů, síťová propojení mezi prvky náležejícími Společenství a prvky nenáležejícími Společenství, jakož i takové technické a programové vybavení, které každá ze zúčastněných zemí pokládá za vhodné pro plný provoz uvedených systémů v rámci své správy. Zúčastněné země zajistí provozuschopnost prvků, které nenáležejí Společenství, a interoperabilitu těchto prvků s prvky náležejícími Společenství.

5.   Komise ve spolupráci se zúčastněnými zeměmi koordinuje takové aspekty zavádění a fungování prvků systémů a infrastruktur uvedených v odstavci 2, náležejících i nenáležejících Společenství, které jsou nezbytné k zajištění provozuschopnosti, vzájemného propojení a neustálého zlepšování těchto prvků. Komise a zúčastněné země učiní maximum pro to, aby se dodržely časové harmonogramy a lhůty stanovené pro tyto účely.

6.   Komise může zpřístupnit rozhraní CCN/CSI jiným správám k celním či necelním účelům. K pokrytí souvisejících nákladů může být požadován finanční příspěvek.

Článek 8

Srovnávací analýzy

Srovnávací analýzy v podobě srovnání metod práce, postupů nebo procesů s využitím dohodnutých ukazatelů mají za cíl určit osvědčené postupy a lze je uspořádat mezi dvěma nebo více zúčastněnými zeměmi.

Článek 9

Semináře a workshopy

Komise společně se zúčastněnými zeměmi organizuje semináře a workshopy a zajišťuje šíření jejich výsledků.

Článek 10

Projektové skupiny a řídící skupiny

Komise může ve spolupráci se zúčastněnými zeměmi ustavit projektové skupiny pověřené zvláštními úkoly, které je třeba splnit ve stanoveném termínu, a řídící skupiny, které vykonávají koordinační činnosti.

Článek 11

Pracovní návštěvy

1.   Zúčastněné země organizují pro úředníky pracovní návštěvy. Délka pracovních návštěv nesmí přesáhnout jeden měsíc. Každá pracovní návštěva je zaměřena na konkrétní odbornou činnost a je dotyčnými úředníky a správami náležitě připravena a následně zhodnocena. Pracovní návštěvy mohou být operativní nebo zaměřené na zvláštní prioritní činnosti.

2.   Zúčastněné země umožní hostujícím úředníkům aktivní účast na činnostech hostitelské správy. Za tímto účelem jsou hostující úředníci zmocněni vykonávat úkoly týkající se povinností jim svěřených. Pokud to okolnosti vyžadují, a zejména s ohledem na zvláštní požadavky právního systému každé zúčastněné země, mohou příslušné orgány zúčastněných zemí toto zmocnění omezit.

3.   Během pracovní návštěvy podléhá hostující úředník při výkonu svých povinností stejným předpisům o občanskoprávní odpovědnosti jako úředníci hostitelské správy. Na hostující úředníky se vztahují stejná pravidla o ochraně služebního tajemství jako na úředníky hostitelské správy.

Článek 12

Činnosti odborné přípravy

1.   Zúčastněné země ve spolupráci s Komisí usnadňují spolupráci mezi vnitrostátními institucemi pro odbornou přípravu a zejména:

a)

stanoví normy odborné přípravy, rozvíjejí stávající programy odborné přípravy a v případě potřeby rozvíjejí stávající moduly odborné přípravy a rovněž nové moduly využívající elektronické učení s cílem zajistit společný základ odborné přípravy úředníků zahrnující úplnou škálu celních právních předpisů a postupů, aby tito úředníci mohli získat nezbytné odborné dovednosti a znalosti;

b)	v případě potřeby podporují pořádání kurzů odborné přípravy v celní oblasti pro úředníky ze všech zúčastněných zemí a umožňují jim přístup k těmto kurzům, pokud tyto kurzy pořádá zúčastněná země pro vlastní úředníky;

c)	v případě potřeby poskytují infrastrukturu a nástroje nezbytné pro společné elektronické učení v oblasti cel a řízení odborné přípravy v celní oblasti.

2.   Zúčastněné země případně začlení společně zavedené moduly elektronického učení uvedené v odst. 1 písm. a) do svých vnitrostátních programů odborné přípravy.

Zúčastněné země rovněž zajistí, aby jejich úředníci v souladu s programy odborné přípravy absolvovali počáteční a průběžnou odbornou přípravu, která je nezbytná k získání společných odborných dovedností a znalostí. Zúčastněné země podporují rovněž jazykovou přípravu úředníků, která je pro ně nezbytná k dosažení dostatečné úrovně jazykových znalostí pro účast na programu.

Článek 13

Monitorování

1.   Komise ve spolupráci s členskými státy rozhodne, které konkrétní oblasti celních právních předpisů Společenství mohou být monitorovány.

2.   Uvedené monitorování provádějí smíšené týmy složené z celních úředníků členských států a úředníků Komise. Tyto týmy navštíví podle tematického nebo regionálního přístupu různá místa na celním území Společenství, kde celní správy plní své úkoly. Týmy analyzují celní postupy na vnitrostátní úrovni, odhalují problémy v provádění sledovaných předpisů a případně uvádí návrhy na úpravu předpisů a metod práce Společenství za účelem zvýšení účinnosti celních opatření jako celku. Zprávy týmů se předkládají členským státům a Komisi.

Článek 14

Účast na činnostech v rámci programu

Zástupci mezinárodních organizací, správ třetích zemí, hospodářských subjektů a jejich organizací se mohou účastnit činností organizovaných v rámci programu, pokud je to vhodné pro dosažení cílů uvedených v článcích 4 a 5.

Článek 15

Sdílení informací

Komise ve spolupráci se zúčastněnými zeměmi rozvíjí sdílení informací, jež jsou výsledkem činností programu.

KAPITOLA III

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 16

Finanční rámec

1.   Finanční krytí pro provádění programu v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2013 se stanoví na 323 800 000 EUR.

2.   Roční rozpočtové položky schvaluje rozpočtový orgán v mezích víceletého finančního rámce v souladu s bodem 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení.

Článek 17

Výdaje

1.   Na výdajích nezbytných pro provádění programu se podílí Společenství a zúčastněné země v souladu s odstavci 2 až 5.

2.   Společenství nese tyto náklady:

a)	náklady na pořízení, vývoj, instalaci, údržbu a každodenní provoz prvků komunikačních systémů a systémů výměny informací náležejících Společenství, které jsou uvedeny v čl. 7 odst. 3;

b)	cestovní a životní náklady, které úředníkům ze zúčastněných zemí vznikají v souvislosti se srovnávacími analýzami, pracovními návštěvami, semináři a workshopy, projektovými skupinami a řídícími skupinami, činnostmi odborné přípravy a monitorováním;

c)	náklady související s organizací seminářů a workshopů;

d)	cestovní náklady a náklady na pobyt související s účastí externích odborníků a účastníků uvedených v článku 14;

e)	náklady na pořízení, vývoj, instalaci a údržbu systémů a modulů odborné přípravy, a to do té míry, v jaké jsou společné pro všechny zúčastněné země;

f)	náklady na jiné činnosti uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. h) až do výše 5 % celkových nákladů programu.

3.   Zúčastněné země nesou tyto náklady:

a)	náklady na pořízení, vývoj, instalaci, údržbu a každodenní provoz prvků komunikačních systémů a systémů výměny informací, které nenáležejí Společenství a jsou uvedeny v čl. 7 odst. 4;

b)	náklady související s počáteční a průběžnou odbornou přípravou svých úředníků, zejména s jejich jazykovou přípravou.

4.   Zúčastněné země spolupracují s Komisí tak, aby byly rozpočtové položky využívány v souladu se zásadou řádného finančního řízení.

Komise v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (7) (dále jen „finanční nařízení“), stanoví pravidla pro proplácení výdajů a sdělí je zúčastněným zemím.

5.   Z finančních prostředků určených pro program lze rovněž hradit výdaje související s činnostmi v rámci přípravy, monitorování, kontroly, auditu a hodnocení, které jsou přímo potřebné pro řízení programu a dosažení jeho cílů, zejména výdaje na studie, schůze, informační a publikační činnosti, výdaje spojené s informačními sítěmi zaměřenými na výměnu informací, jakož i veškeré jiné výdaje na technickou a správní pomoc, kterou Komise využije pro účely řízení programu.

Článek 18

Použitelnost finančního nařízení

Na všechny granty poskytnuté v souladu s tímto rozhodnutím ve smyslu hlavy VI finančního nařízení se použije finanční nařízení. Zejména je nutná předchozí písemná dohoda s příjemci grantu uvedená v článku 108 finančního nařízení a v jeho prováděcích pravidlech a tato dohoda obsahuje souhlas příjemců s tím, že Účetní dvůr provede kontrolu použití přidělených prostředků.

Článek 19

Finanční kontrola

Rozhodnutí o financování a veškeré dohody a smlouvy uzavřené na základě tohoto rozhodnutí jsou předmětem finanční kontroly a případně i ověření na místě ze strany Komise, Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Účetního dvora. Tyto kontroly mohou proběhnout bez předchozího ohlášení.

KAPITOLA IV

JINÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Výbor

1.   Komisi je nápomocen „výbor Clo 2013“ (dále jen „výbor“).

2.   Odkazujeli se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 21

Průběžná kontrola

Program společně průběžně kontrolují zúčastněné země a Komise.

Článek 22

Hodnocení v polovině období a závěrečné hodnocení

1.   Za hodnocení v polovině období a závěrečné hodnocení programu je odpovědná Komise a toto hodnocení se provádí na základě zpráv, které jsou uvedeny v odstavci 2 tohoto článku, a jiných důležitých informací. Program se hodnotí s ohledem na cíle stanovené v článcích 4 a 5.

V rámci hodnocení v polovině období se přezkoumají výsledky dosažené za první polovinu období trvání programu ve smyslu jeho účinnosti a účelnosti a toho, zda jsou původní cíle programu stále relevantní. Rovněž se posoudí využití finančních prostředků a pokrok při průběžné kontrole a provádění.

Závěrečné hodnocení se zaměří na účinnost a účelnost činností programu.

2.   Zúčastněné země podávají Komisi tyto hodnotící zprávy:

a)	do 1. dubna 2011 hodnotící zprávu v polovině období týkající se významu, účinnosti a účelnosti programu;

b)	do 1. dubna 2014 závěrečnou hodnotící zprávu zaměřenou mimo jiné na účinnost a účelnost programu.

3.   Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 2 a veškerých dalších důležitých informací podá Evropskému parlamentu a Radě tyto hodnotící zprávy:

a)	do 1. srpna 2011 hodnotící zprávu v polovině období a sdělení o vhodnosti dalšího pokračování programu;

b)	do 1. srpna 2014 závěrečnou hodnotící zprávu.

Tyto zprávy se pro informaci zasílají Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Článek 23

Zrušení

Rozhodnutí č. 253/2003/ES se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2008.

Finanční závazky související s činnostmi prováděnými podle uvedeného rozhodnutí se však až do svého dokončení nadále řídí uvedeným rozhodnutím.

Článek 24

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2008.

Článek 25

Určení

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 78.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 16. dubna 2007.

(3)  Úř. věst. L 36, 12.2.2003, s. 1. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí č. 787/2004/ES (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 12).

(4)  Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(6)  Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 13.

(7)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

---