6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/1

(1)

Na základě informací o existenci programu omezení znečištění zemědělského původu (dále jen „PMPOA“ nebo „Program“), které se dostaly k útvarům Komise, adresovala Komise dne 24. února 2000 dopis francouzským orgánům, aby požádala o upřesňující informace o uplatňování tohoto programu od roku 1994. Dopisem ze dne 31. května 2000 poslala Francie některé informace, z nichž některé potvrzují existenci PMPOA od roku 1994. Komisí byly vyžádány doplňující informace dopisem ze dne 11. července 2000. Francouzské orgány odpověděly dopisem ze dne 26. prosince 2000.

(2)

Francouzské orgány ohlásily dne 13. února 1991 státní podporu ve prospěch životního prostředí v chovu prasat, zaměřený na podporu jednotlivých investic. Komise povolila podporu dopisem ze dne 11. prosince 1991 (2). Francouzské orgány navíc zveřejnily dne 20. dubna 1993 v rámci spolufinancovaného strukturálního programu a podle ustanovení čl. 29 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 2328/91 ze dne 15. července 1991 o zlepšení efektivity zemědělských struktur (3), oběžníky DEPSE/SDEE č. 93-7005 ze dne 2. března 1993 a DEPSE/SDEE č. 7027 ze dne 5. listopadu 1992 o podpoře investic v odvětví hovězího masa. Komise přijala dne 29. července 1993 rozhodnutí podle nařízení (EHS) č. 2328/91, které povolilo finanční účast Společenství na této společné akci (4). Národní podpora však nebyla Komisi oznámena podle článku 88 odst. 3 Smlouvy (5). Podle francouzských orgánů do ní byly tyto instrukce, předcházející vstupu PMPOA v platnost, zahrnuty oběžníkem DEPSE č. 7016 ze dne 22. dubna 1994. Představují tedy část PMPOA týkající se hovězího a vepřového masa. Tento oběžník také nebyl Komisi oznámen podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(3)

Francouzské orgány oznámily dopisem ze dne 13. června 1994 státní podporu na ochranu životního prostředí v chovu drůbeže. Tento program, který byl následně integrován do PMPOA a tvoří jeho část o chovu drůbeže, byl schválen Komisí dopisem ze dne 26. dubna 1995 (6).

(4)

Francouzské orgány podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy neohlásily dohodu ze dne 8. října 1993, která program vytvořila, ani žádný jiný dokument, který by uváděl charakteristiky PMPOA, zejména takové, které by se týkaly financování programu (7). Komise zejména nebyla informována o účasti vodohospodářských agentur na financování tohoto programu.

(5)

Kromě toho, pokud se týká odvětví hovězího dobytka, neohlásily francouzské orgány Komisi podporu předpokládaných investic.

(6)

Komisi nebylo předloženo žádné oznámení o mladých zemědělcích.

(7)

Dopisem ze dne 11. dubna 2001 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit proti PMPOA řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Toto rozhodnutí se týká pouze uplatňování PMPOA za období 1994-2000.

(8)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských Společenství  (8). Komise vyzvala jiné členské státy a třetí zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k dotčeným podporám. Komise neobdržela žádné připomínky od třetích stran. Francouzské orgány odeslaly své připomínky dopisem ze dne 21. července 2001.

(9)

Znovuzavedení PMPOA od roku 2001 bylo Komisí schváleno dopisem ze dne 30. října 2001 (9).

(10)

PMPOA je výsledek dohody uzavřené mezi francouzským státem a profesionálními zemědělskými organizacemi dne 8. října 1993. Vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994. Program má za cíl umožnit zemědělcům, aby přizpůsobili svá zařízení a praxi s cílem lepší ochrany životního prostředí a zejména ochrany vody. Z identifikovaných znečištění jsou předmětem programu znečištění vody rostlinolékařskými produkty a minerálními nebo organickými hnojivy.

(11)

PMPOA je zejména zaměřen na dodržování směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (10) (dále jen „směrnice o dusičnanech“), stejně jako národního nařízení pro zavedení osvědčených postupů v zemědělství. Týká se všech způsobů produkce: chovů a pěstování.

(12)

Pro dosažení souladu a zabránění znečištění vodních zdrojů výměšky zvířat byla považována za nutnou realizace prací na vylepšení chovatelských budov a hospodářství odpadních vod. Náklady na práce, které měly být realizovány jen na budovách, byly tehdy informativně odhadovány na přibližně 1 miliardu EUR pro časové rozmezí plánované až do roku 2002. Byl zahájen program investic, v němž byl celkový finanční plán následující: chovatelé, 1/3; stát (ministerstvo zemědělství a rybolovu) a orgány územní samosprávy rovnocenně, 1/3; vodohospodářské agentury (11), 1/3. Naproti tomu chovatelé, kteří mohou obdržet podporu, jsou nuceni platit poplatky za znečištění, zjištěné vodohospodářskými agenturami.

(13)

Oznámením ze dne 24. února 1994 dotčeným správním orgánům, upřesnilo francouzské ministerstvo životního prostředí a zemědělství prvky postupu uvolněného státním monitorovacím výborem, pověřeným realizací programu: kalendář, klíče financování, uplatnění u chovatelů.

(14)

Pokud se týká vazby programu na klasifikovaná zařízení, naznačily v tomto oznámení francouzské orgány, že je v zájmu chovatele, aby byl po realizaci prací plánovaných smlouvou nebo smlouvami o omezení znečištění ve shodě s ministerskými nařízeními ze dne 29. února 1992 o chovech v těch ustanoveních, která se týkají ochrany vody.

(15)

Provádění PMPOA se dělo po odvětvích a bylo realizováno prostřednictvím oběžníků ministerstva zemědělství a rybolovu pro prefekty regionů a departementů, obsahujících postupy pro podpory. Francouzské orgány poslaly Komisi, na její žádost, kopie následujících oběžníků:

(16)

Příjemci podpory byli provozovatelé nebo majitelé pozemkového majetku pro zemědělské využití, zejména v odvětví chovu hovězího nebo vepřového dobytka, nebo drůbeže. Investice jako takové byly zaměřeny na úpravu existujících budov, aby se zvýšily skladovací kapacity výměšků zvířat a zlepšení zařízení na skladování tak, aby dosáhla úrovně vyžadované normami směrnice o dusičnanech (12).

(17)

Financování spočívalo ve státní intervenci ve výši 35 % nákladů ve formě kapitálové subvence, ke které lze přičíst zisk z dotovaného úvěru, jehož ekvivalent subvence by odpovídal 5 % nákladů. Účast vodohospodářských agentur ve výši 1/3 nákladů nebyla v oběžnících uvedených v bodě 15 odůvodnění naznačena.

(18)

Pokud se týká odvětví chovu vepřového a hovězího dobytka, byly také uvažovány podpory pro provozovatele, kteří realizují své projekty v rámci plánu materiálního vylepšení (PMV) ve znevýhodněných oblastech ve formě kapitálové pomoci 30 % půjčky, rovnající se ekvivalentní subvenci 15 %. Výše je zvyšována, když se navíc jedná o mladé zemědělce (43,75 % v rovinaté oblasti a 56,25 % ve znevýhodněné oblasti). V odvětví chovu drůbeže se pro mladé zemědělce předpokládá zvýšení průměrně o 5 % prostřednictvím dotovaného úvěru.

(19)

Oběžník DEPSE/SDEEA č. 7001 ze dne 15. ledna 1996 změnil výši podpory ve prospěch mladých zemědělců, kteří zahajují činnost po 1. lednu 1996. Výše kapitálové subvence je zvýšena z 30 % na 35 % ve znevýhodněných oblastech a venkovských územích s prioritním rozvojem. Nepředpokládá se žádná dotovaná půjčka. V jiných oblastech je zvýšena výše kapitálové podpory z 30 % na 32,5 %. Je povolena dodatečná půjčka rovnající se ekvivalentní subvenci 2,5 %.

(20)

Aby získali přístup k podporám, měli producenti předložit předběžnou studii, realizovanou na jejich účet certifikovaným technikem, v jejímž průběhu byl vypracován investiční projekt producenta. Diagnostika sloužila jako základ pro smlouvu o omezení znečištění (viz bod 21 odůvodnění) a tedy pro definici určení způsobilosti každé zúčastněné strany na veřejném financování prací. Tyto studie představovaly 2 % nákladů na investice a byly podporovány státem do výše 50 % a vodohospodářskými agenturami do výše 50 % s mezí 6 000 francouzských franků (FRF) bez daně (neboli 914 EUR).

(21)

Smlouva o omezení znečištění byla pro chovatele zaručujícím prvkem systému podpory, stanoveném v PMPOA, a kompenzace případných poplatků vodohospodářské agentuře. Jedná se důvěrnou smlouvu, která uvádí problémy životního prostředí v chovu, ale jejímž cílem je pomoc při jejich řešení. Je podepsána všemi finančními partnery, z nichž jeden je chovatel.

(22)

Komise nejdříve předpokládala, že účast vodohospodářských agentur v PMPOA byla státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Skutečně, vodohospodářské agentury se podílely na financování investičních nákladů PMPOA ve výši 1/3 těchto nákladů. O jejich účasti věděly útvary Komise až po vydání hodnotící zprávy o správě a bilanci PMPOA, vypracované Všeobecnou finanční inspekcí, stálým výborem pro koordinaci inspekcí Ministerstva zemědělství a rybolovu a Radou vodního a lesního hospodářství (13).

(23)

Komise brala v úvahu fakt, že článek 2 francouzské vyhlášky č. 66-700 ze dne 14. září 1966 o finančních agenturách povodí stanoví, že jsou to veřejné státní instituce, mající právní subjektivitu a finanční autonomii, a francouzská legislativa tedy nenechává žádné pochyby o jejich veřejném charakteru.

(24)

Komise učinila při zahájení řízení závěr, že ve světle ustanovení právních předpisů, přijatých ve Francii o vodohospodářských agenturách a metodách jejich fungování a judikatury Soudního dvora Evropských společenství a tribunálu první instance (14), je nutné považovat vodohospodářské agentury jako prodloužení státu, a že financování investic těmito agenturami v zemědělských podnicích tedy představuje státní podporu (15).

(25)

Komise se domnívala, že částky poskytnuté chovatelům vepřového, hovězího a drůbeže, včetně částek pocházející z vodohospodářských agentur, poskytovaly těmto producentům výhodu, kterou jiné produkce neměly. Pokud by se tedy jednalo o podporu, poskytnutou Francií, která by narušovala nebo mohla narušovat hospodářskou soutěž zvýhodňováním určitých podniků a určitých produkcí, mohla by ovlivnit obchod mezi členskými státy. V důsledku toho podléhá opatření čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(26)

Komise také učinila závěr, že státní podpory, realizované Francií, představují nové podpory, neohlášené Komisi, které by tím pádem mohly podle Smlouvy představovat nezákonné podpory. Komise vycházela zejména z čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 o postupech uplatňování článku 93 Smlouvy ES (16), který definuje nezákonnou podporu jako novou pomoc, realizovanou v rozporu s bývalým čl. 93 (nově článek 88) odst. 3 Smlouvy. Pojem nové podpory, jako takový pokrývá jakoukoliv podporu, tj. každý program podpory, nebo jakoukoliv jednotlivou podporu, která není existující podpora, včetně jakékoliv změny existující podpory.

(27)

Komise připomněla, že jakýkoliv program podpory schválený Komisí, ve kterém jsou následně zavedeny významné změny – týkající se v tomto případě účasti veřejné organizace na financování podpory oznámené Komisi, který mění významným způsobem klíč financování a tím pádem intenzitu podpory, představuje novou podporu, která musí být oznámena Komisi podle článku 88 Smlouvy a musí jí být schválena. Tato oznamovací povinnost byla posvěcena čl. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 659/1999. Podle Komise změna intenzity v sobě zřejmě představovala prvek změny podstaty podpory, ze kterého vyplývá oznamovací povinnost podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(28)

Komise poté přikročila k hodnocení dotčených podpor s ohledem na čl. 23 odst. 3 pokynů Společenství o státní podpoře v odvětví zemědělství (17) (dále jen „pokyny pro zemědělství“), podle kterých musí být jakákoliv nezákonná podpora podle čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 hodnocena podle pravidel a pokynů platných v okamžiku, kdy je podpora udělena.

(29)

Pokud se týká subvencovaných investic a formy podpor, Komise měla za to, že pokud se týká odvětví vepřového, byl charakter investic opravdu převzat PMPOA, a že investice v zásadě odpovídaly těm, které byly oznámeny Komisi a které schválila. Pokud se týká odvětví vepřového, mohla Komise při zahájení řízení konstatovat její slučitelnost s těmito pravidly, i když tehdy podporu nezkoumala pod úhlem pravidel Společenství o hospodářské soutěži. Pokud se týká odvětví drůbeže, konstatovala Komise, že PMPOA převzal systém přesně tak, jak byl dříve povolen. Konečně, pokud se týká programu ve prospěch mladých zemědělců, kteří zahajují činnost po 1. lednu 1996, konstatovala Komise, že program nevykázal žádné změny v části týkající se způsobilých investic, ale omezil se na změnu formy podpory v části financované státem.

(30)

Tak mohla Komise dojít k závěru, že pokud se týká charakteru investic a forem podpory, stanovených francouzskými orgány, i když jsou v zásadě nezákonné, byly realizovány v souladu s pravidly Společenství o hospodářské soutěži, platnými v té době. Komise tedy tuto část provádění podpory nezpochybnila.

(31)

Pokud se týká klíče financování podpor, připomněla Komise, že podle normativního rámce, platného v okamžiku vstoupení programu v platnost, byla horní mez pro podpory investic ve prospěch ochrany životního prostředí 35 % uhrazených nákladů (45 % ve znevýhodněných oblastech). Skutečně, čl. 12 odst. 5 odrážka 5 nařízení (EHS) č. 2328/91, který stanoví přezkoumání národních podpor s ohledem na bývalé články 92 a 93 (ze kterých se staly články 87 a 88) Smlouvy a čl. 6 téhož nařízení, schvaloval podpory investic zaměřených na ochranu životního prostředí potud, pokud nevedly ke zvýšení produkce. Ve svém rozhodnutí o státní podpoře č. N 136/91 vzala Komise v úvahu fakt, že obvykle považovala pro tento typ podpor za slučitelnou se společným trhem výši 35 % způsobilých nákladů (45 % ve znevýhodněných oblastech ve smyslu směrnice Rady 75/268/EHS ze dne 28. dubna 1975 o zemědělství v horských a znevýhodněných oblastech (18). Tyto výše podpory byly potvrzeny v bodě 3.2.3 pokynů Společenství pro ochranu životního prostředí (19) krátce po vstoupení programu v platnost.

(32)

O existenci a charakteru těchto mezí bylo mimoto jasně hovořeno francouzskými orgány v oběžnících PMPOA uvedených v bodě 15 odůvodnění. Skutečně tam píší, že „Evropská unie dovolila, aby veřejné podpory těchto typů investic, vázané na zlepšení životního prostředí, dosahovaly změněné výše 35 %“.

(33)

Vzhledem k faktu, že klíč financování programu uvažuje účast na investičních nákladech z 1/3 pro stát a územní orgány (paritně, tj. 1/6 pro každou stranu), 1/3 pro vodohospodářské agentury a 1/3 pro provozovatele a zejména vzhledem k faktu, že příspěvek vodohospodářských agentur představuje státní podporu, došla Komise v nařízení zahájení řízení k závěru, že meze podpory povolené pro tento typ podpory zřejmě nebyly dodrženy. Příspěvek vodohospodářských agentur na financování PMPOA by skutečně měl za důsledek zvýšení výše veřejného financování na 2/3 investičních nákladů, tj. zhruba 66,6 % uhrazených nákladů. To by podle Komise představovalo překročení povolené výše o přibližně 31,6 % (21,6 % ve znevýhodněných oblastech) uhrazených nákladů. Ke stejnému překročení by došlo pokud se týká programu ve prospěch mladých zemědělců, kteří zahajují činnost po 1. lednu 1996, neboť se změny vnesené do programu týkají pouze formy podpory v části financované státem a nevedou tedy k celkovému zvýšení výše intervence v jejich prospěch.

(34)

Komise též předpokládala, že od 1. ledna 2000, data platnosti zemědělských směrnic, však Komise na základě bodu 4.1.1.2 této směrnice povoluje výši podpory 40 % uhrazených nákladů (50 % pro znevýhodněné oblasti). Pro mladé zemědělce je přijatá výše 45 % (55 % v znevýhodněné oblasti). To znamená, že při uplatňování těchto příznivějších podmínek pro podpory přidělené v roce 2000, by bylo překročení pouze 26,6 % (16,6 % v znevýhodněných oblastech) a pro mladé zemědělce 21,6 % (11,6 % v znevýhodněných oblastech) u investice realizované po 1. lednu 2000 a odpovídající všem podmínkám podle zemědělských pokynů.

(35)

Poněvadž podpory, schválené Komisí ve prospěch investic, vycházely z povolené výše veřejného financování ve výši maximálně 35 % nákladů na tyto investice (45 % ve znevýhodněných oblastech), nebo dokonce 40 % a 55 % podle případů od 1. ledna 2000, byla Komise nucená ve svém rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení konstatovat, že úroveň podpor poskytnutých při uplatňování PMPOA pravděpodobně neodpovídala výši podpory schválené Komisí, a že z tohoto důvodu by veškeré poskytnuté veřejné financování nad schválenou mezí představovalo státní podporu neslučitelnou se Smlouvou.

(36)

Komise měla po přezkoumání informací dodaných francouzskými orgány pochyby ohledně slučitelnosti podpor investic financovaných v rámci PMPOA za období 1994-2000, zejména co do částek podpory, které byly poskytnuty nad schválenou intenzitu podpory 35 % nebo i 45 %, se společným trhem. Z tohoto důvodu Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(37)

Komise také došla k závěru, že výše podpory, použitá francouzskými orgány pro realizaci diagnostiky hospodaření, byla v souladu s platnými pravidly hospodářské soutěže.

(38)

Dopisem ze dne 21. června 2001 předložily francouzské orgány své připomínky k rozhodnutí Komise o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy proti uvedené podpoře.

(39)

Francouzské orgány vzaly na vědomí právní formulaci Komise o veřejném charakteru podpor vodohospodářských agentur. Podle těchto orgánů počítá francouzská vláda s revizí zákona č. 64/1245 ze dne 16. prosince 1964 o programu a rozdělení vod a boji proti jejich znečištění, který definuje zejména principy, které podnítily fungování vodohospodářských agentur, zejména to, že postup výpočtu poplatků a základní zásady programů finančních intervencí budou v budoucnu podléhat schválení parlamentem.

(40)

Francouzské orgány se nicméně domnívají, že pro překročení výše 35 % a 45 % mohla být použita ustanovení čl. 12 odst. 5 nařízení (EHS) č. 2328/91, pak čl. 12 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 950/97 ze dne 20. května 1997 o zlepšení účinnosti zemědělských struktur (20). Tato ustanovení umožňují podle francouzských orgánů neuplatnění zákazu podpor a omezení překročení těchto sazeb pro určité investice, a z nich těch, které jsou zaměřené na ochranu životního prostředí.

(41)

Pokud se týká vlivu účasti vodohospodářských agentur na PMPOA na hospodářskou soutěž, mají francouzské orgány zato, že tyto agentury neupřednostňují neodůvodnitelným způsobem konkrétní národní odvětví z následujících důvodů. Ve skutečnosti se jedná o neproduktivní investice, které, i s vysokými výšemi podpory, zatěžují hospodářství zemědělských podniků a posouvají chovatele do nepříznivé situace oproti těm, kteří takové investice nerealizují. Těch je mimochodem ve Francii zdaleka nejvíce. Podle názoru francouzských orgánů by se tedy narušení hospodářské soutěže projevilo obecně v neprospěch dotyčných chovatelů a ne v jejich prospěch.

(42)

Podle francouzských orgánů, pokud by došlo k narušení hospodářské soutěže s ohledem na článek 87 Smlouvy, bylo by to pouze vůči chovatelům v jiných členských státech, kteří by provedli podobné práce, ale s finančními podporami omezenými shora výší 35 %, nebo 45 % ve znevýhodněných oblastech. Podle francouzských orgánů by realita takových narušení mohla být posuzována pouze případ od případu.

(43)

Francouzské orgány pokračují ve svých úvahách s tím, že potvrzují, že se reálné výše podpory mění citelně chovatel od chovatele s ohledem na přesné postupy uplatňování programu. Tyto orgány vysvětlují, že výše je obecně mnohem nižší než 60 %, pokud se bere hodnota podpory v procentech výše investice podle čl. 7 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2328/91 a čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 950/97.

(44)

Podle francouzských orgánů definují obecný rámec uplatňování programu postupy uplatňování státních podpor, sdělené Komisí. Vodohospodářské agentury přijaly ze své strany stejný seznam způsobilých prací, ale meze podpory nejsou vždy stejné. Mimoto byly místně přidány technické meze (např. v m2 plochy pokryté prostorem k výkonu), jak pro podpory agentur, tak pro podpory od státu nebo místních orgánů; meze, které často omezují část, ze které se financují způsobilé práce. Konečně, pro některé vodohospodářské agentury mohlo dojít také k celkovému omezení určení podpory na „hrubou jednotku dusíku na zvíře“ (UGBN).

(45)

Tak z důvodu těchto jednotlivých omezení je podle francouzských orgánů reálná výše schválené podpory, vztažená na výdaje vynaložené chovatelem na způsobilé práce, prakticky vždy nižší, než maximální výše dovolená programem.

(46)

Francouzské orgány vysvětlily, že u příležitosti prací nutných ke zlepšení účinnosti ochrany životního prostředí, realizují někteří chovatelé modernizační práce. Tyto práce nejsou způsobilé a nedostávají tedy podporu v rámci PMPOA.

(47)

V chovech hovězího dobytka, které představují 80 % počtu chovatelů, kteří mohou mít prospěch z PMPOA, by byla reálná výše spíše nižší, nejčastěji v rozsahu mezi 35 a 50 %, a mimoto velmi proměnná podle systémů produkce. To se vysvětluje velkou rozmanitostí typů výkalů, kapalných, pevných a nejčastěji smíšených a tedy i rozmanitost skladů jak co do charakteru (hnojiště, jámy na močůvku), tak co do kapacity, a faktem, že tyto investice do skladování, stejně jako povrchy vybetonovaných prostranství a pokrytí prostorů k výkonu, podléhají obzvláště nízkým finančním a technickým mezím.

(48)

Ve velkochovech prasat a drůbeže jsou skladovací kapacity existujících výkalů většinou dostatečné s ohledem na období zákazu rozmetávání. Práce tedy spočívají v obnovení těsnosti existujících skládek nebo vybetonovaných povrchů nebo v instalaci systémů dvoufázového podávání krmiv, což redukuje znečištění na zdroj v chovech prasat, nebo ve zlepšení trusového hospodářství v chovech drůbeže. Reálná výše podpory tak může dosahovat až 60 % částky za způsobilé práce, jak to ukazuje tabulka 1. Nicméně nejčastěji je částka za práce mnohem nižší, než pro hovězí dobytek.

(49)

Podle francouzských orgánů ukazuje studie zahrnující 20 000 spisů vodohospodářské agentury Loire-Bretagne, že je průměrná výše 40 %.

(50)

Ve skutečnosti odpovídá část těchto svazků novým stavbám, realizovaným v rámci programu, když bylo z různých důvodů považováno za nevhodné, aby se uvažované práce prováděly v existujících budovách. Podle francouzských orgánů musí být tyto případy řešeny zvlášť, neboť podpora již nespadá pod podporu na ochranu životního prostředí, ale pod podporu na modernizaci podle čl. 7 odst. 2 písm. b) nařízení (EHS) č. 2328/91 a čl. 12 odst. 4 písm. c) nařízení (ES) č. 950/97. Částka podpory pak nemůže přesahovat 35 % nebo 26,25 % (respektive 45 % nebo 38,75 % ve znevýhodněných oblastech) nákladů na práce podle toho, zda je pro chovatele možné získat plán materiálního zlepšení. V těchto případech je reálná výše podpory v příkladech podle Tabulky 2 stále ještě mnohem menší, než tyto výše – sloupec (a) udávající, jaké by byly náklady na realizaci prací na ochranu životního prostředí, pokud by byly budovy zachovány.

(51)

Práce v existujících budovách a nové stavby mohou být mimochodem realizovány ve stejném zemědělském podniku.

(52)

Konečně, pokud by mělo být srovnání uděláno případ od případu, museli by se podle francouzských orgánů, přesně vzato, vyloučit ze srovnání podle článku 87 chovatelé platící roční poplatek vodohospodářské agentuře.

Tabulka 1

Příklady reálných sazeb podpory na uvedení do stavu odpovídajícího normám v rámci PMPOA

Tabulka 2

Příklady reálné výše podpory v případě stavby nových budov

(53)

Podle čl. 87 odst. 1 smlouvy „Podpory poskytované v jakékoli formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo hrozí narušit soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak“.

(54)

Články 87 a 89 Smlouvy byly použity v odvětví vepřového masa článkem 21 nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 ze dne 29. října 1975, kterým se stanoví společná organizace trhů v odvětví vepřového masa (22). Byly použity v odvětví hovězího masa článkem 40 nařízení Rady (EHS) č. 1254/99 ze dne 17. května 1999, kterým se stanoví společná organizace trhů v odvětví hovězího masa (23). Před jeho přijetím platily ve stejném odvětví na základě článku 24 nařízení Rady (EHS) č. 805/68 ze dne 27. června 1968, kterým se stanoví společná organizace trhů v odvětví hovězího masa (24). Byly použity v odvětví drůbežího masa článkem 19 nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975, kterým se stanoví společná organizace trhů v odvětví drůbežího masa (25).

(55)

Pokud se týká charakteru podpory, ten musí být stanoven na úrovni zemědělských provozovatelů, kteří realizovali investice v rámci PMPOA. Komise se domnívá, že financování PMPOA poskytlo francouzským zemědělcům selektivní výhodu.

(56)

Komise má za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí francouzské orgány ve svých připomínkách, nesnímá neproduktivní charakter investic účinek podpory na zvýhodnění z čistě ekonomického hlediska, neboť na sebe přebírá náklady, které by normálně hradil příjemce, a uvádí ho tak do stavu výhody vůči konkurentům, kteří takovou podporu nedostávají.

(57)

Kromě toho, i za předpokladu, že by mohly tyto neproduktivní investice zatěžovat ekonomiku zemědělských podniků tím, že uvedou dotyčné chovatele do nevýhodné situace vůči těm, kteří takové investice nerealizují, je však také pravda, že tyto investice plní přesné zákonné povinnosti a že časem budou muset tento typ investic provést všichni dotčení provozovatelé aby zabránili tomu, že se ocitnou v situaci, porušující zákon.

(58)

Aby bylo možno vyhodnotit, zda podpora, která je předmětem tohoto rozhodnutí, spadá do pole působnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je nutné nakonec určit, zda může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(59)

Dvůr konstatoval, že když posiluje výhoda poskytnutá členským státem pozici jedné kategorie podniků vůči jiným konkurenčním podnikům v obchodě uvnitř Společenství, musí být tyto podniky považovány za ovlivněné touto výhodou (26).

(60)

Ukazuje se, že podpory, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, pokud zvýhodňují národní produkci na úkor produkce jiných členských států. Skutečně, tato odvětví jsou obzvláště otevřená hospodářské soutěži na úrovni Společenství a tím pádem velmi citlivá na jakékoliv opatření ve prospěch produkce v některém členském státě.

(61)

Tabulka 3 ukazuje úroveň obchodních výměn mezi Francií a jinými členskými státy pro dotčené produkce za první rok po vstoupení PMPOA v platnost.

Tabulka 3

(62)

Opatření zkoumaná v tomto rozhodnutí představují státní podporu ve smyslu smlouvy, neboť opatřují příjemcům ekonomickou výhodu, kterou jiná odvětví nemohou obdržet. V důsledku toho učinila Komise závěr, že tato opatření podléhají čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(63)

Čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 definuje nezákonnou podporu jako novou podporu, realizovanou v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Pojem nové podpory znamená podle čl. 1 písm. c) uvedeného nařízení jakoukoliv podporu, tj. každý program podpory, nebo jakoukoliv jednotlivou podporu, která není existující podpora, včetně jakékoliv změny existující podpory.

(64)

Jakýkoliv program podpory schválený Komisí, ve kterém jsou následně zavedeny významné změny, týkající se v tomto případě účasti veřejné organizace na financování podpory oznámené Komisi, které mění významným způsobem klíč financování a tím pádem intenzitu podpory, představuje novou podporu, která musí být oznámena Komisi podle článku 88 Smlouvy a musí jí být schválena.

(65)

Podle Soudního dvora, neplatí povinnost informovat Komisi o projektech vedoucích ke změně podpor, nebo tyto změny zavádějících, uvedená v první větě čl. 88, odst. 3 Smlouvy, pouze pro původní projekt, ale rozšiřuje se také na změny provedené v tomto projektu později s tím, že takové informace mohou být Komisi předány v rámci konzultací, ke kterým dá podnět původní oznámení (27).

(66)

Tato oznamovací povinnost byla posvěcena čl. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 659/1999.

(67)

Na druhé straně je nutné uvést, že zahrnutí informačního formuláře do inventáře podpor vypracovaného francouzským Ministerstvem zemědělství má čistě informativní charakter a nemůže být kvalifikováno jako oznámení podle smlouvy. Informace, které tam figurují, se mimochodem také neodkazují na účast vodohospodářských agentur na programu s tím, že potvrzují, že účast státu činí 35 % investičních nákladů.

(68)

Komise nebyla ve stavu, aby mohla vyhodnotit účast vodohospodářských agentur na programu a vliv, který by mohla jejich účast mít na veřejnou intervenci na úrovni dotčených investic. Konkrétněji, nemohla přezkoumat možné odezvy, které by mohla účast veřejné instituce na financování podpory mít co do intenzity podpory. Vyplývá z toho, že podpory skutečně poskytnuté francouzskými orgány neodpovídaly nutně systémům, povoleným Komisí v rámci státních podpor č. N 136/91 a N 342/94.

(69)

Změna intenzity podpory v sobě představuje prvek změny podstaty podpory, ze kterého vyplývá oznamovací povinnost podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(70)

Zejména pokud se jedná o odvětví hovězího dobytka, neohlásily francouzské orgány Komisi podporu předpokládaných investic. Francouzské orgány přesto tvrdily, že vzhledem k tomu, že Komise považovala systém za způsobilý k finanční účasti Společenství, měly důvod z toho odvodit jeho slučitelnost s pravidly Společenství. Přitom nařízení (EHS) č. 2328/91, platné v té době, předpokládalo v čl. 12 odst. 5, že podpory investic týkající se ochrany a zlepšení životního prostředí jsou povoleny za předpokladu, že nevedou ke zvýšení produkce a že jsou v souladu s články 92 až 94 Smlouvy (nyní 87 až 89). To zahrnuje povinnost hlásit jakýkoliv program státních podpor ve smyslu bývalého čl. 93 odst. 3 Smlouvy tím spíše, že podmínky uplatněné na podpory v roce 1994 neodpovídaly podmínkám sděleným Komisi v roce 1991.

(71)

Z výše uvedeného vyplývá, že státní podpory realizované Francií představovaly nové podpory, neoznámené Komisi a z tohoto důvodu nezákonné ve smyslu Smlouvy.

(72)

Článek 87 Smlouvy nicméně uznává výjimky, i když některé z nich nejsou zjevně uplatnitelné, zejména výjimky podle odstavce 2. Těch se francouzské orgány nedovolávaly.

(73)

Pokud se týká výjimek podle čl. 87 odst. 3 Smlouvy, musí být při zkoumání jakéhokoliv programu státní regionální nebo odvětvové podpory, nebo v jakémkoliv jednotlivém případu uplatnění obecných programů podpory, vykládány striktně. Mohou být totiž přiznány pouze v případě, kdy by mohla Komise prokázat, že je podpora nutná pro realizaci jednoho z dotyčných cílů. Přiznání výhod těchto výjimek podporám, nezahrnujícím takovou protihodnotu, by znamenalo povolení zásahu do obchodu mezi členskými státy a souvztažně neoprávněných výhod pro subjekty z určitých členských států.

(74)

Komise má za to, že dotyčné podpory nejsou určeny na podporu ekonomického rozvoje oblasti ve které je životní úroveň abnormálně nízká nebo ve které je vysoká nezaměstnanost podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy. Také nejsou určeny na propagaci realizace důležitého projektu společného evropského zájmu, nebo na zabránění vážného narušení ekonomiky členského státu podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Podpory také nejsou určeny na propagaci kultury nebo zachování kulturního dědictví podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(75)

Čl. 87 odst. 3 písm. c) stanoví, že mohou být za slučitelné se společným trhem považovány podpory určené na usnadnění rozvoje určitých ekonomických aktivit nebo oblastí, když nenaruší podmínky obchodu v míře odporující společnému zájmu. Aby bylo možné tuto výjimku využít, musí podpory přispět k rozvoji dotyčného odvětví.

(76)

Pokud se týká subvencovaných investic a formy podpory, učinila Komise při zahájení řízení závěr, že i když jsou v zásadě nezákonné, byly podpory realizovány ve shodě s tehdy platnými pravidly Společenství o hospodářské soutěži. Komise tedy nemá důvod ke zpochybnění této části provádění podpory.

(77)

Zkoumání slučitelnosti podpor, které následuje, bude tedy mít za předmět výhradně výši podpor uplatněných francouzskými orgány.

(78)

Komise při zahájení vyšetřovacího řízení připomněla, že podle normativního rámce, platného v okamžiku vstoupení programu v platnost, byla mez pro podpory investic ve prospěch ochrany životního prostředí 35 % uhrazených nákladů (45 % ve znevýhodněných oblastech).

(79)

Francouzské orgány se nicméně domnívají, že pro překročení výše 35 % a 45 % mohla být použita ustanovení čl. 12 odst. 5 nařízení (EHS) č. 2328/91, pak čl. 12 odst. 3 písm. d) nařízení (ES) č. 950/97 Tato ustanovení umožňují podle francouzských orgánů neuplatnění zákazu podpor a omezení překročení těchto sazeb pro určité investice, a z nich těch, které jsou zaměřené na ochranu životního prostředí.

(80)

Komise předběžně poznamenává, že čl. 12 odst. 5 odrážka 5 nařízení (EHS) č. 2328/91, který předpokládá přezkoumání národních podpor s ohledem na bývalé články 92 a 93 (ze kterých se staly články 87 a 88) Smlouvy a článek 6 téhož nařízení, schvaloval podpory investic zaměřených na ochranu životního prostředí potud, pokud nevedly ke zvýšení produkce. Komise považuje za prokázané, že investice, na které je v tomto případě podpora zaměřená, skutečně nezpůsobí žádné zvýšení produkce, neboť byly určeny výhradně na ochranu životního prostředí ve venkovském prostředí (zejména skladování a zpracování výkalů).

(81)

Pokud se konkrétně týká schválených výší podpor, připomněla Komise ve svém rozhodnutí o státní podpoře č. N 136/91, adresovaném Francii, že obvykle považovala pro tento typ podpor za slučitelnou se společným trhem výši 35 % způsobilých nákladů (45 % ve znevýhodněných oblastech).

(82)

Tyto výše podpory byly potvrzeny pokyny Společenství pro státní podporu na ochranu životního prostředí krátce po realizaci PMPOA. Tak bod 3.2.3 uvedených pokynů předpokládal, že obecně lze povolit podpory na investice cílené na životní prostředí, pokud nepřesahují určité úrovně. Poznámka pod čarou č. 14 uváděla ve svém druhém pododstavci, že „pro investice podléhající čl. 12 odst. 1 a 5 nařízení Rady (EHS) č. 2328/91 (…)“ je maximální výše podpory 35 % nebo 45 % ve znevýhodněných oblastech (…). Tyto maximální výše podpory lze uplatnit bez ohledu na velikost podniku. V důsledku toho nemohou být zvýšeny pro malé a střední podniky, jak se předpokládá dále v tomto oddílu. Pro investice provedené v oblastech cílů č. 1 a č. 5 b) si Komise vyhrazuje právo přijmout po přezkoumání případu úrovně podpory vyšší, než jak je uvedeno výše, pokud je členský stát schopen je zdůvodnit.

(83)

Nařízení (ES) č. 2328/91 bylo zrušeno nařízením (ES) č. 950/97. Čl. 12 odst. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 950/97 uváděl, že členské státy mohou poskytnout podpory investicím, které jsou zaměřeny na „ochranu a zlepšení životního prostředí potud, pokud nevedly ke zvýšení produkce“. Čl. 12 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že „v jednotlivých nebo spojených zemědělských podnicích, které splňují podmínky způsobilosti podle článků 5 a 9, jsou podpory investic přesahující hodnoty a částky uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3 a článku 11 zakázány“. Nicméně podle čl. 12 odst. 3 pododst. 2 písm. d) uvedeného nařízení neplatil tento zákaz pro podpory určené „na investice na ochranu a zlepšení životního prostředí“.

(84)

Přitom čl. 12 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 950/97 stanovil, že články 92 až 94 smlouvy (ze kterých se staly 87 až 89) pro tyto podpory platí. To se rovnalo odkazu na pravidla hospodářské soutěže platná v té době, tj. na již citovanou praxi Společenství v rozhodnutí o státní podpoře č. N 136/91 a na podmínky převzaté pokyny Společenství pro ochranu životního prostředí.

(85)

Komise, vycházeje z ustanovení platných v období 1994-1999, jak jsou popsána v tomto rozhodnutí, může dojít pouze k závěru, že maximální výše podpory platná pro podpory byla v tomto případě 35 % uhrazených nákladů (45 % ve znevýhodněných oblastech) a že poskytnuté podpory přesahující tuto výši neodpovídaly těmto ustanovením.

(86)

Pokud se, nicméně, týká roku 2000 a podpor na investice v zemědělských podnicích, bod 4.1.1.2 zemědělských pokynů, platných od 1. ledna 2000 stanoví, že maximální výše veřejné podpory na způsobilou investici je omezena na 40 %, nebo 50 % ve znevýhodněných oblastech. Když se, nicméně, jedná o investice, provedené mladými zemědělci do pěti let od data zahájení jejich činnosti, mění se maximální výše podpory na 45 %, nebo 55 % ve znevýhodněných oblastech.

(87)

Bod 4.1.2.4 zemědělských pokynů stanoví, jako výjimku, že když vedou investice k dodatečným nákladům, spojeným zejména s ochranou a zlepšováním životního prostředí, mohou být maximální výše podpor 40 % a 50 % podle bodu 4.1.1.2 uvedených pokynů zvýšeny o 20 respektive 25 procentních bodů. Toto zvýšení tak může být přiznáno pro investice, které mají za cíl zajištění minimálních norem, které jsou nově zavedeny s výhradou podmínek definovaných v článku 2 nařízení Komise (ES) č. 1750/1999 ze dne 23. července 1999, kterým se stanoví postupy uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (28). Musí být přísně v mezích způsobilých dodatečných výdajů vyžadovaných pro realizaci uvažovaného cíle a nemělo by se týkat investic majících vliv na zvýšení kapacity produkce.

(88)

Poté, co dne 23. ledna 2004 vstoupilo v platnost nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o uplatňování článků 87 a 88 Smlouvy na státní podpory poskytnuté malým a středním podnikům, aktivním v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (29), změnila se vůči tomuto případu právní situace. Toto nařízení za určitých podmínek povoluje podpory malým a středním zemědělským podnikům s tím, že je osvobozuje od oznamovací povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(89)

Francouzské orgány uvedly, že příjemci podpor na investice financované v rámci PMPOA v období 1994-2000 byly malé a střední podniky podle čl. 2 písm. 4) nařízení (ES) č. 1/2004.

(90)

Nařízení (ES) č. 1/2004 stanoví v čl. 20 odst. 2, že jednotlivé podpory a programy podpory realizované před datem vstoupení v planost uvedeného nařízení a podpory poskytnuté na základě těchto programů bez povolení od Komise a v rozporu s povinností podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy jsou slučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy a na základě tohoto nařízení jsou osvobozeny, pokud splňují podmínky definované v článku 3 s výjimkou podmínek uvedených v odst. 1 a v odst. 2 písm. b) a c) uvedeného článku.

(91)

Čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2004 stanoví, že podpory, schválené na základě programu uvedeného v odstavci 2 uvedeného článku jsou slučitelné se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy a jsou osvobozeny od povinnosti podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy, pokud splňují podmínky uvedeného nařízení.

(92)

Článek 4 nařízení (ES) č. 1/2004 obsahuje podmínky, které musí být dodrženy v tomto případě, tj. v případě programu podpor na neoznámené investice ve prospěch malých a středních podniků.

(93)

Tak, podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2004, je podpora na investice v zemědělských podnicích ve prospěch produkce zemědělských výrobků slučitelná se společným trhem a osvobozená od oznamovací povinnosti, zejména pokud hrubá intenzita podpory nepřesahuje 50 % způsobilých investic ve znevýhodněných oblastech a 40 % v ostatních oblastech.

(94)

Když však investice způsobí dodatečné náklady ve spojení s ochranou a zlepšením životního prostředí, může být maximální výše podpory 50 % a 40 % zvýšena o 25 resp. 20 bodů. Tato navýšení mohou být schválena pouze pro investice jdoucí nad minimální podmínky předepsané v současné době Společenstvím nebo na investice realizované na uvedení do souladu s nově zavedenými minimálními normami. Tato navýšení jsou přísně omezena na nutné způsobilé náklady a neuplatní se v případě investic, majících za výsledek zvýšení kapacity produkce.

(95)

V tomto případě je zjevné, že se jedná o investice zaměřené na ochranu a zlepšení životního prostředí, vůči kterým byla platnou normou pro životní prostředí zejména směrnice o dusičnanech. Tato norma byla přijata v roce 1991 a z tohoto důvodu nemohla být v roce 2000 kvalifikována jako nová norma.

(96)

Přitom se Komise již vyjádřila k této problematice v rámci státní podpory č. N 355/2000 tím, že schválila pokračování PMPOA od roku 2001 až do roku 2006. Při stejném uvažování jako v té době trvá Komise dnes na faktu, že nemůže ignorovat, že první francouzský akční program realizace směrnice o dusičnanech byl přijat až v roce 1997, a že první skutečné povinnosti dosáhnout výsledky, uložené chovatelům v terénu, převádějící uvedený program, jsou pozdější, než toto datum. I když se zdá jasné, že Francie neprokázala rychlost v převádění směrnice a že měla přijmout potřebná ustanovení v dávno uplynulých lhůtách (30), zůstává nesporné, že první povinnosti známé chovatelům jsou mnohem pozdější.

(97)

Navíc, v rozporu s některými dalšími normami Společenství, neobsahuje směrnice o dusičnanech přesné povinnosti, kterým by se měli zemědělské subjekty přizpůsobit bez předchozí intervence členského státu. Tato směrnice také neobsahuje žádné konečné datum pro úpravu instalací.

(98)

Z tohoto důvodu je Komise stále toho názoru, že ve světle zvláštních okolností, obklopujících směrnici o dusičnanech, mohly být povinnosti, které spočívaly na chovatelích, považovány za nové normy ve smyslu nařízení (ES) č. 1/2004. Jakákoliv jiná interpretace by ve skutečnosti byla takového charakteru, že by penalizovala chovatele z důvodu nečinnosti Francie v zákonné rovině.

(99)

Komise je toho názoru, že investice realizované v oblastech, které nejsou zranitelné ve smyslu směrnice o dusičnanech, nebo se podmínky v ní obsažené neuplatní, mohly využít v každém případě zvýšené výše z důvodů, že platily méně náročné normy, než normy, uvažované v uvedené směrnici, a že plánované práce šly nad minimální požadavky existující v těchto oblastech.

(100)

Pokud se týká investic, které mají být realizovány ve zranitelných oblastech, je Komise nucena, plně v souladu se svými již přednesenými úvahami o novosti norem tlačících na chovatele, učinit závěr, že nárůst výše podpory mohl být v tomto případě uplatněn. Tyto výše tak mohly být stanoveny na 60 % nákladů na investice a až na 75 % ve znevýhodněných oblastech.

(101)

Z důvodu, že čísla, dodaná francouzskými orgány ukazují, že úroveň podpory v praxi nikdy nepřesáhla 60 % způsobených výdajů, má Komise za to, že podpory poskytnuté v období 1994-1999 v rámci PMPOA mohou být schváleny.

(102)

Komise se ve světle uvedených úvah domnívá, že je oznámené opatření slučitelné s pravidly Společenství o hospodářské soutěži a zejména s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(103)

Opatření, které spočívá v udělení podpory na investice ve prospěch zemědělských podniků v rámci programu omezení znečištění zemědělského původu (PMPOA) v období 1994-2000 může získat výjimku podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy,

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/14

(1)

Dopisem ze dne 17. prosince 1999 (zaprotokolovaným dne 22. prosince 1999) Stálé zastoupení Itálie u Evropské unie Komisi oznámilo Komisi předmětné opatření podle čl.88 odst. 3 smlouvy týkající se zásahů ze strany A.I.M.A. (Italské asociace zemědělských trhů) ve prospěch italského trhu s drůbeží, který tvrdě pocítil drastické snížení konzumace a prodeje drůbeže následkem výskytu dioxinu v roce 1999.

(2)

Dopisem ze dne 8. srpna 2000 (zaprotokolovaným 9. srpna 2000), ze dne 15. listopadu 2000 (zaprotokolovaným 21. listopadu 2000), ze dne 27. února 2001 (zaprotokolovaným 1. března 2001) a ze dne 23. května 2001 (zaprotokolovaným 28. května 2001) Stálé zastoupení Itálie u Evropské unie Komisi oznámilo doplňující informace požadované po italské straně v dopisech ze dne 18. února 2000 (ref. č. AGR 5073), ze dne 2. října 2000 (ref. č. AGR 25123), ze dne 10. ledna 2001 (ref. č. AGR 000449) a ze dne 24. dubna 2001 (ref. č AGR 009825).

(3)

Dopisem ze dne 30. července 2001 Komise informovala Itálii o svém rozhodnutí zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 smlouvy v záležitosti uvedené podpory.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit postup bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (1). Komise vyzvala zainteresované strany, aby předložily své připomínky v záležitosti příslušného opatření.

(5)

Italská strana předložila své připomínky v dopise ze dne 24. října 2001 (zaprotokolovaném 26. října 2001). Komise neobdržela připomínky od dalších zainteresovaných stran.

(6)

Program státních zásahů A.I.M.A. na rok 1999. Právní základ navrhovaného opatření tvoří čl. 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 610/82, který opravňuje AIMA „k využití prostředků vyplývajících z vlastní finanční správy ve vztahu k vývoji na vnitřním trhu a k dispozicím (...), dodávat potraviny pocházející ze zemědělské produkce do rozvojových zemí stanovených po dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí po vyslechnutí názoru Státního potravinového institutu“.

(7)

Italský národní drůbežářský svaz (U.N.A.) požádal A.I.M.A. o zásah na tržní úrovni, aby bylo možno čelit vážným následkům dioxinové krize v odvětví drůbežího masa.

(8)

Zpočátku (viz dopis ze dne 17. prosince 1999) následkem odmítnutí AIMA zakoupit 17 000 t neprodaného masa v hodnotě 40 miliard ITL (přibližně 20 milionů EUR) –, UNA navrhla umístit část masa (11 450 t) na trzích rozvojových zemí za příznivé ceny: rozdíl mezi skutečnou obchodní hodnotou zboží a prodejní cenou (přibližně 20 miliard ITL, neboli 50 % běžné obchodní hodnoty) by tak šel na náklady AIMA.

(9)

V důsledku připomínek útvarů Komise (viz dopis z 18. února 2000), podle kterých se podpora utvářela spíše jako náhrada při vývozu k pokrytí rozdílu mezi cenou drůbeže v rozvojových zemích a cenou na italském trhu (podpora by tedy pro svoji povahu byla neslučitelná se společným trhem, povinnostmi ES v rámci organizace světového obchodu a společné organizace trhů), se italská strana již ve svém dopise ze dne 10. srpna 2000 neodvolávala na počáteční cíle podpory, ale domnívala se, že ztráty, které utrpěly italští producenti drůbeže, mohly být považovány za způsobené výjimečnými událostmi (a ne normálními tržními riziky), a že proto mohla být žádána výjimka stanovená v čl. 87 odst.2, písm. b) Smlouvy o ES.

(10)

Příslušný program stanovuje kompenzace pro producenty drůbeže v důsledku snížení cen a prodeje způsobeného dioxinovou krizí a společenskou panikou, která se rozšířila mezi spotřebiteli. Podpora odpovídá rozdílu mezi průměrnými cenami v zemích postižených výskytem dioxinu a italskými cenami za období červen-červenec 1999 (období, na něž se má náhrada vztahovat). Průměrné ceny v zemích, které nebyly zasaženy touto krizí (s výjimkou Itálie), dosahovaly podle italské strany částky 137,89 EUR/100 kg v měsíci červnu a 132,35 EUR/100 kg v měsíci červenci. Rozdíl mezi cenami je proto roven 53,966 EUR/100 kg v měsíci červnu a 46,218 EUR/100 kg v měsíci červenci (2). Podpora se rovná maximálně částce 21 150 ITL (10,92 EUR)/100 kg a 15 400 ITL (7,95 EUR)/100 kg. Podpora je poskytnuta na maso vyprodukované a uvedené na trh v červnu a červenci 2001 za úhrnný příspěvek maximálně 10 329 138 EUR.

(11)

Na podporu tohoto argumentu italská strana upřesňuje, že výskyt dioxinu způsobil nejen značný pokles produkce a obchodu (způsobený poruchami trhu v důsledku události), ale i silný pokles spotřeby drůbežích produktů. Na základě údajů poskytnutých italskou stranou se prodej za sníženou cenu týkal 34 700 000 kg masa v měsíci červnu 1999 (oproti 52 000 000 kg v červnu 1998) a 30 200 000 kg v měsíci červenci (oproti 51 000 000 kg v červenci 1998 (3). Přestože UNA přijala preventivní opatření, která měla vyloučit krizi z nadprodukce drůbežího masa (spočívající v porážce -uskutečněné v březnu – kuřat, která by dorostla v příštích měsících), výskyt dioxinu zabránil tomu, aby se v tomto odvětví dospělo k uspokojujícím výsledkům.

(12)

Ve svých dopisech ze dne 21. listopadu 2000 a z 28. května 2001 italská strana považovala za svou povinnost upřesnit základní roli sdělovacích prostředků v měsících krizových situací: panika vyvolaná těmito médii měla zhoršit silný pokles spotřeby drůbežího masa (nižší vzhledem k předchozímu roku o 29,1 % za měsíc červen, o 10,1 % za měsíc červenec, o 16,2 % za měsíc srpen a o 5,9 % za celý rok). Pokles poptávky způsobil silný pokles cen, obzvláště prudký v červnu a červenci (–30 % a –30,1 % ve srovnání se stejnými měsíci předchozího roku). Navíc, aby italští producenti mohli čelit této situaci, museli uskladnit 4 150 tun kuřecího masa v červnu, 9 271 tun v červenci a 2 595 tun v srpnu, vzhledem k nemožnosti uplatnit je na trhu.

(13)

Podpora nepředpokládá žádné odškodnění za odstranění zvířat nebo produktů živočišného původu nevhodných ke spotřebě a k uvedení na trh.

(14)

Celková maximální částka příspěvku je stanovena na 20 miliard ITL (10 329 138 EUR).

(15)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, protože měla pochybnosti o slučitelnosti režimu se společným trhem. Tyto pochybnosti se týkaly možnosti považovat předmětnou podporu za podporu určenou na kompenzaci ztrát způsobených mimořádnou událostí. Italská strana se totiž odvolávala na čl. 87 odst. 2, písm. b) smlouvy o ES, který požaduje, aby podpora určená k náhradě škod způsobených mimořádnými událostmi byla slučitelná se společným trhem. Oznámení se odvolává na výskyt dioxinu jako na mimořádnou situaci.

(16)

Pojem mimořádné události není ve smlouvě definován a Komise uplatňuje toto ustanovení případ od případu poté, co pečlivě zhodnotí specifická fakta dané otázky. V případě výskytu dioxinu týkajícího se potravinářských produktů a výživy zvířat vyrobených v Belgii dospěla Komise k závěru, že se jednalo o mimořádnou událost ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) smlouvy, při zvážení povahy a rozsahu omezení, která bylo třeba nařídit na ochranu veřejného zdraví v této zemi (4).

(17)

Existují další precedenty týkající se definice mimořádné události v rámci různých podpor poskytnutých Spojeným královstvím (5) ve vztahu s krizí BSE: Komise dospěla k závěru, že se jedná o mimořádnou událost obzvláště s přihlédnutím k zákazu vývozu hovězího masa a k prudkému poklesu jeho spotřeby v důsledku nejistoty a neklidu vyvolaného informacemi o BSE. Přesto je potřeba zdůraznit, že výše uvedené příklady se vztahují na země přímo postižené tímto fenoménem (respektive na Spojené království kvůli BSE a na Belgii kvůli dioxinu) a ne tak, jako je tomu ve zkoumaném případě, na zemi, ve které je trh narušen v důsledku nedůvěry spotřebitele vyvolané dioxinem.

(18)

V uvedených případech Komise přiznala odškodnění producentů za ztrátu zisku pod podmínkou, že ztráta tržních kvót a pokles spotřeby byly vyvolány nejenom společenskou panikou, ale i mimořádnými okolnostmi, které zabránily normálnímu obchodování s těmito produkty (soubor veřejných opatření ve spojení s neobvyklým chováním spotřebitelů a sdělovacích prostředků). V uvedených rozhodnutích bylo možno vždy rozeznat přímý a nepřímý vztah mezi souborem událostí považovaných za příčiny mimořádné události a ztrát, které podniky utrpěly.

(19)

Až dosud se italské straně, která byla vyzvána, aby prokázala existenci vztahu mezi ztrátami na zisku, které utrpěly zemědělští producenti, a existencí mimořádné události k tomu, aby Komise mohla schválit odškodnění těchto ztrát podle čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES, nepodařilo poskytnout přesvědčivé vysvětlení. Rychlé rozšíření společenské paniky, které se promítlo do silného narušení trhu, na kterém operovali italští chovatelé, do tržních kvót a v důsledku toho i do snížení obratu ve srovnání s normální situací, se nezdá být tvůrcem – na základě aktuálně dostupných informací – mimořádné události ve smyslu smlouvy o ES. Kromě toho nic nenaznačuje, že by byla přijata opatření k zablokování prodeje ze strany vnitrostátních orgánů nebo orgánů Společenství.

(20)

I za předpokladu, že by „mediální“ dopad v Itálii byl mnohem intenzivnější než dopad v ostatních evropských zemích vzhledem k citlivosti populace v otázce bezpečnosti potravin a k existenci velmi kritického názorového hnutí na systémy produkce v odvětví živočišné výroby, nezdají se být tyto úvahy v tomto okamžiku dostatečné k prokázání výjimečné povahy této události.

(21)

Komise se spíše dotazovala na důvod, který italským producentům zabránil z takové situace těžit ke zvýšení prodej zemědělských produktů v zahraničí (případně na vnitrostátním území) vzhledem tomu, že na rozdíl od Belgie, Itálie nefigurovala mezi zeměmi přímo postiženými výskytem dioxinu.

(22)

Dále bylo třeba objasnit tvrzení italské strany, podle kterého chovatelé museli zmrazit neprodané maso (4 150,8 tun v červnu, 9 271,3 tun v červenci a 2 595,9 tun v srpnu). Na základě tohoto tvrzení nebylo možno vyloučit, že by tato operace nemohla umožnit pozdější prodej zemědělských produktůů, které zůstaly neprodané v období krizové situace. V takovém případě by ztráty byly omezenější než ztráty nahlášené v rámci prověrky případu. Komise navíc nebyla schopna určit ani množství zbylého neprodaného masa v důsledku rapidního poklesu poptávky způsobeného obavami z přítomnosti dioxinu ani rozsah nadprodukce zapříčiněné nesprávným odhadem poptávky v letním období.

(23)

Na základě těchto úvah Komise nemohla vyloučit, že se jedná o podporu určenou pouze jako podporu ke zlepšení finanční situace producentů, aniž by nějakým způsobem přispěla k rozvoji odvětví, která se navíc poskytuje pouze na bázi ceny, množství nebo výrobní jednotky, jinými slovy, že je ji možno považovat za podporu na činnost neslučitelnou se společným trhem ve smyslu bodu 3.5 Pokynů ES pro státní podpory v zemědělském sektoru (6) (dále jen „Pokyny“).

(24)

Komise proto vyjádřila pochybnosti o existenci vztahu mezi ztrátami na zisku, které utrpěli producenti v italském drůbežářském odvětví a existencí mimořádné události, stejně jako o skutečnosti, že by zkoumaná podpora mohla splňovat podmínky ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) nebo ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES (v této záležitosti se nejevila ani jako možnost usnadnění vývoje mnohých hospodářských činností) ani pro to, aby mohla být prohlášena za shodnou s jedním z bodů Pokynů.

(25)

Ve svém dopise ze dne 24. října 2001 (zaprotokolovaném dne 26. října 2001) italská strana především zdůraznila, že prudký pokles spotřeby drůbežích produktů během měsíců června, července, srpna a ve skromnější míře až do prosince 1999 nebyl zařazen do diskuse o rozhodnutí o zahájení řízení.

(26)

Vzhledem k tomu, že Komise nezpochybnila ztráty způsobené v prodeji a snížením cen, bylo podle italských úřadů tedy pouze nutné prokázat spojení mezi těmito ztrátami a „dioxinovou krizí“. Toto spojení mohla prokázat skutečnost, že první zprávy o „kuřeti na dioxinu“ byly rozšířeny 28. května 1999 v 19.00 hodin a že náhlý prudký pokles prodeje nastal od měsíce června 1999 (pokles prodeje o 29 % ve srovnání s červnem 1998). Tendence spotřeby v Itálii se paralelně vyvíjela se stupněm společenské paniky vyvolané sdělovacími prostředky a zaznamenala prudký pokles prodeje v období prvního rozšíření informace o dioxinu, oživení v měsíci červenci, když zájem médií pohasl, a nepřetržitý pokles prodeje v srpnu v důsledku rozšíření rozhodnutí Evropské unie zdvojnásobit maximálně přípustné množství dioxinu v některých produktech. Od měsíce září věnovala masmédia méně pozornosti této události a spotřeba drůbežích produktů se postupně normalizovala.

(27)

V důsledku toho je pro italskou stranu nepopiratelné, že existuje spojení mezi společenskou panikou rozšířenou následkem informací o dioxinu v Belgii a poklesem spotřeby a ceny.

(28)

Zbývá jen dokázat, že výskyt dioxinu, který byl potvrzen v Itálii, může být pokládán za mimořádnou událost ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES. Komise již připustila, že „dioxinová krize“ je mimořádnou událostí v případě krize vypuklé v Belgii, vzhledem k povaze a rozměrům omezujícíích opatření nařízených na ochranu veřejného zdraví. Je pravda, že Itálie nebyla přímo postižena dioxinovou krizí; přesto italská strana zastává názor, že není možné popřít, že účinky krize překročily státní hranice a postihly i blízké země, jako je Itálie.

(29)

Italská strana je toho názoru, že mimořádná událost ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES je jakákoli nepředvídatelná nebo jen obtížně předvídatelná událost, jako jsou přírodní kalamity. Je tedy nutné brát v úvahu případ samotný a ne opatření přijatá k tomu, aby mohlo být čeleno krizové situaci, která je ostatně pouhým důsledkem události samotné. Ostatně v případě BSE ve Spojeném království Komise uznala výjimečný charakter události vzhledem k zákazu vývozu masa, ale především z důvodu poklesu spotřeby hovězího masa způsobeného nejistotou a obavami vytvořenými z informací o BSE. Stejná situace vznikla v Itálii v roce 1999 v důsledku dioxinové paniky. Zákaz vývozu ve Spojeném království neměl velký dopad na pokles spotřeby, jelikož i bez tohoto zákazu by zahraniční spotřebitelé (tak jako samotní angličtí spotřebitelé) stejně snížili spotřebu hovězího masa, čímž byž zabránili jakémukoli dalšímu odbytišti těchto produktů v zahraničí. V případě dioxinu v roce 1999, by se mělo dodat, že všechny třetí země zakázaly ve stejném období dovoz drůbežího masa pocházejícího z Evropské unie.

(30)

Důvod, pro který se italští producenti neobrátili na jiné zahraniční trhy, nebo nepoužili italský trh, spočívá tedy v nadnárodní události, která plně překonala hranice Belgie.

(31)

Tržby některých italských drůbežářských podniků za období červen – srpen 1999 by podle italských orgánů jasně ukázaly tento pokles cen a prodeje.

(32)

Ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(33)

Nařízení Rady (ES) č. 2777/75ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (7) v článku 19 stanoví, že pokud toto nařízení nestanoví jinak, použijí se na produkci produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 a obchod s nim články 92 až 94 Smlouvy.

(34)

Navrhované opatření stanoví platbu veřejných příspěvků některým podnikům a příslušná podpora (ve výši 20 miliard ITL) by byla poskytnuta selektivním způsobem chovatelům, u nichž se předpokládá, že utrpěli ztráty plynoucí z výskytu dioxinu. Kromě toho navrhované opatření zvýhodňuje některé produkce (v odvětví chovu drůbeže) a je takové, že může ovlivnit obchod, vzhledem k objemu italské produkce v celkové produkci drůbeže Unie (13,2 %). V roce 2001 se hrubá italská produkce drůbeže rovnala 1 134 000 tun z 9 088 000 tun v EU 15 (8).

(35)

Dotčené opatření spadá proto pod definici státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(36)

Ze zákazu poskytování státní podpory existují určité výjimky. Ve skutečnosti se italská strana dovolávala výjimek obsažených v čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES. Smlouva stanoví, že jako opatření slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) mohou být vzata v úvahu opatření určená k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi.

(37)

Smlouva nedefinuje „mimořádnou událost“ a je proto nutné ověřit, zda „výskyt dioxinu“ v Itálii může být brán jako mimořádná událost ve smyslu čl.87 odst. 2, písm. b) Smlouvy o ES.

(38)

Podle Obecných pokynů Společenství pro státní podpory v zemědělském odvětví (9) se při hodnocení podpory určené ke kompenzaci ztrát způsobených přírodními kalamitami nebo mimořádnými událostmi Komise logicky domnívala, že by se měla pojmům „přírodní pohroma“ a „mimořádná událost“ obsaženým v čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES dát omezující interpretace, neboť tvoří výjimky z všeobecné zásady o neslučitelnosti státních podpor se společným trhem schváleným v čl. 87 odst. 1. Až doposud Komise považovala za přírodní pohromy zemětřesení, laviny, sesuvy půdy a povodně. Mezi mimořádné události byly zahrnuty válka, vnitřní nepokoje a stávky a s některými výhradami a podle rozsahu jejich šíření závažné jaderné či průmyslové havárie, které způsobují rozsáhlé ztráty. Naproti tomu Komise neuznala za mimořádnou událost požár, který vypukl v jednom jediném transformačním závodě pokrytém normálním obchodním pojištěním. Obecně Komise nepovažuje za přírodní pohromy nebo mimořádné události vznik dobytčích morů nebo chorob rostlin, i když v jednom případě Komise skutečně uznala za mimořádnou událost rozšíření jedné zvířecí choroby do té doby neznámé. Kvůli tomu, že je obtížné tyto události předvídat, Komise bude pokračovat ve vyhodnocování návrhů na poskytování podpory případ od případu podle ustanovení čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES, přičemž bude mít na zřeteli zavedenou praxi v odvětví. Tato analýza případ od případu je zvláště potřebná v rámci podpory poskytované v citlivém odvětví, jako je odvětví drůbeže, ve kterém by se jakýkoli zásah na trzích mohl střetnout s opatřeními stanovenými společnou organizací trhů.

(39)

Komise nemůže obecně akceptovat, aby chemická kontaminace potravinových produktů určených k lidské spotřebě mohla tvořit mimořádnou událost ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES. Naopak riziko kontaminace je následkem skutečnosti, že nejvyšší úrovně jakosti nejsou zaručeny podél celého potravinového řetězce.

(40)

V případě „dioxinové krize“ v Belgii byly zvažovány četné prvky, než se dospělo k závěru, že tato krize tvořila mimořádnou událost. Komise nejprve zvážila rozsah opatření přijatých k zabránění krize a k ochraně lidského zdraví, jako zákaz uváděníí na trh a maloobchodní distribuce drůbežího masa, zákaz obchodu a vývozu některých produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě do třetích zemí, stanovení povinností jako dohled, vysledovatelnost a kontrolu těchto produktů (10). Vyhlášení mimořádné události se proto zakládalo na dvou prvcích, na oznámení belgických úřadů s následným přijetím krizových opatření a na nemožnosti uvést na trh zboží, která přivedla belgické producenty do krizové situace. Tato krize se díky svým vlastnostem a dopadu na zainteresované hospodářské subjekty zřetelně odlišovala od obvyklých podmínek a nacházela se mimo normální podmínky fungování trhu. Rychlé šíření společenské paniky mezi spotřebiteli a embargo na belgická zvířata a produkty živočišného původu uvalené různými třetími zeměmi silně přispělo k udržování krize a promítlo se do výrazného narušení trhu, na kterém operovali belgičtí producenti, do ztrát tržních kvót a následně do snížení obratu, který byl předpokládán za normální tržní situace.

(41)

Ani chemická kontaminace produktů ani prudký pokles prodeje samotného nejsou dostatečné k tomu, aby událost byla charakterizována za mimořádnou, mimořádnost situace je výsledkem kombinace významných omezujících opatření na obchodování a vývoz těchto produktů a prudkého poklesu prodeje a cen. Společenská panika a vztah spotřebitelů vůči kontaminaci drůbežího masa dioxinem pouze přispěly k mimořádnosti situace.

(42)

V případě italských producentů je stanoveno, že nebylo uloženo žádné omezující opatření na prodej a vývoz ani žádné omezující opatření na ochranu zdraví spotřebitelů, jelikož země nebyla krizí postižena přímo. Jediným nepředvídatelným faktorem a narušitelem trhu bylo rozšíření společenské paniky a vztah spotřebitelů vůči kontaminaci, která se objevila jinde.

(43)

Situace Itálie nemůže být stavěna na roveň situaci v zemích přímo postižených krizí. Výskyt dioxinu byl skutečně prohlášen za mimořádnou situaci v Belgii, ale nikoli za mimořádnou situaci tout court. Jak je již zdůrazněno v bodech odůvodnění 35-38, čistá chemická kontaminace potravinářských produktů určených k lidské spotřebě nebo rozšíření společenské paniky samy o sobě nezakládají mimořádnou situaci ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES.

(44)

Italská strana poukázala také na první krizi BSE ve Spojeném království. V tomto případě byla mimořádná situace v odvětví hovězího masa způsobena naprostým zákazem vývozu živých zvířat a hovězího masa ze Spojeného království do evropských zemí a třetích zemí. Dopad tržních opatření přijatých v rámci BSE dosáhl proto ve Spojeném království rozměrů, kterých předtím nikdy nebylo dosaženo. Mezi přijatými opatřeními v odpovědi na tuto krizi Komise připomněla existenci naprostého embarga na britská masa, jakož i na všechny produkty z něho pocházející, které mohou vstoupit do lidského a živočišného potravinového řetězce a prudký bezprecedentní pokles vnitřní spotřeby masa. Prudký pokles spotřeby byl spojen s výraznými restrikcemi trhu, což vyvolalo situaci, která mohla být definována jako mimořádná.

(45)

Dále v případech BSE v Evropě (11), které se vyskytly v poměrně nedávné době, Komise zdůraznila, že pokles prodeje nebo příjmů není považován za mimořádný. Pokles prodeje je považován za důsledek mimořádné situace, která se objevila díky vzácné kombinaci různých faktorů. Jako ve výše uvedených případech byly podpory určené k zamezení mimořádné situace ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES schváleny v různě zainteresovaných zemích, v nichž rozličné faktory přispěly k mimořádnosti krize: extrémně negativní zpětné dopady na evropské zemědělské producenty, rozšíření společenské paniky mezi spotřebiteli a embargo uvalené mnohými třetími zeměmi na zvířata a masné výrobky pocházející z EU, jakož i řada nehod, která ušla kontrole chovatelů a která přispěla k zostření krizové situace a rozšíření obav mezi spotřebiteli. To mělo za následek silné narušení trhu, na němž operují evropští producentii, následnou ztrátu tržních kvót a tudíž snížení obratu předpokládaného za normální situace na trhu.

(46)

Důležitým prvkem, který Komise vzala v úvahu za účelem uznání zmíněné krize jako mimořádné události, byla stabilita a rovnováha trhu s hovězím masem před vypuknutím krize. Přesto, jak je dále ukázáno, (viz body odůvodnění 52 až 55) a jak bylo prohlášeno samotnou italskou stranou (viz dopisy z 28. srpna 2000 a z 15. listopadu 2000) k této situaci nedošlo na trhu s kuřaty v Itálii, který zaznamenal přemíru produkce a lehký pokles cen.

(47)

Ve všech výše uvedených případech, a zvláště v těch citovaných italskou stranou, mimořádná událost vznikla v zainteresovaných zemích a vedla k přijetí série omezujících opatření, kontroly trhu a zdravotních kontrol, ke kterým se přidružil prudký pokles prodeje a cen příslušných produktů.

(48)

Dále musí mimořádná událost nést alespoň hlavní znaky události, která se svou povahou a dopadem na zainteresované hospodářské subjekty zřetelně liší od obvyklých podmínek a nachází se mimo normální podmínky fungování trhu. Nepředvídatelnost události nebo obtížnost předvídat ji mohou být prvkem mimořádnosti události, ale nemohou být samy o sobě dostatečné, aby byla prohlášena za „výjimečnou“ ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES.

(49)

Ve skutečnosti se údajný pokles prodeje neliší od jiných událostí, které se odrážejí v poptávce, jako například uzavření vývozního trhu. I takovýto případ je nepředvídatelný, ale je součástí normálního obchodního rizika podniku a neměl by proto povahu mimořádnosti ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES.

(50)

Podle italských orgánů neměli italští producenti jiná odbytiště, protože se krize rozšířila daleko za belgické hranice a pokles spotřeby drůbežího masa byl zaznamenán kdekoli v Evropě.

(51)

Nyní podle údajů, které má Komise k dispozici, zůstal vývozt drůbeže v rámci Společenství během měsíců června a srpna 1999 na stálé úrovni ve srovnání s roční tendenci a dokonce se zvýšil ve srovnání s předchozím rokem. Vývoz mezi zeměmi v rámci Společenství během měsíce července je vyšší než tendence zaznamenaná v roce 1999 a v odpovídajícím měsíci předchozího roku. Ačkoliv zvýšení nepostačovalo k prodeji všech přebytečných zásob oznámených italskými orgány, snížilo dopad krize na producenty tím, že jim umožnilo prodat část jejich produkce na trhu Společenství. Italská strana neposkytla žádný údaj, který by potvrdil neexistenci dalších odbytišť na trhu Společenství a omezily se pouze na tvrzení, že díky krizi se snížila spotřeba kuřecího masa i v dalších evropských zemích. Přesto by podle těchto orgánů některé země (jako Dánsko, Řecko, Španělsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království) mohly být vzaty jako příklad pro stanovení srovnávacích cen (viz bod 7 odůvodnění výše) z důvodu skutečnosti, že nebyly postiženy krizí. Proto by tyto země mohly být příjemci alespoň jedné části této nadbytečné produkce.

(52)

Pokud jde o politiku Komise v oblasti uplatňování čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES v odvětví zemědělství, musí být vyloučena jakákoli přílišná náhrada ztrát.

(53)

Mechanismus náhrady stanovený italskými orgány se zakládá na podpoře pro maso vyrobené a uvedené na trh v rozmezí měsíců června a července 1999, vypočtené podle rozdílu mezi průměrnými cenami zemí nepostižených krizí a průměrnými italskými cenami. Tento rozdíl představuje podle italských orgánů 53,966 EUR/100 kg za měsíc červen a 46,218 EUR/100 kg za měsíc červenec. Podpora se rovná 21 150 ITL (10,92 EUR)/100 kg a 15 400 ITL (7,95 EUR)/100 kg.

(54)

Tato metoda výpočtu klade dva problémy. První se týká tvrzení italských orgánů, podle kterého chovatelé museli zmrazit neprodané maso (12). To by umožnilo prodat drůbeží produkty, které zůstaly neprodány v období krize, v sekundárním čase a ztráty by byly omezenější než ty, které byly deklarovány v souvislosti se zkoumaným případem. Italské orgány se k tomuto bodu nevyjádřily. V důsledku toho není vyloučeno riziko nadměrné kompenzace ztrát prostřednictvím pozdějšího prodeje části produkce za pravděpodobně již normalizované ceny. Dále italské orgány prohlásily, že v měsíci červnu 1999 bylo poraženo 43 170,1 tun kuřat a v červenci 47 485,9 tun, neboli celkem 90 656 tun (viz dopis ze dne 15. listopadu 2000), zatímco prodané množství představovalo 34 700 000 kg masa v měsíci červnu 1999 a 30 200 000 kg v měsíci červenci, což je dohromady 64 900 tun. Bylo zmrazeno 4 150,8 tun masa v měsíci červnu a 9 271,3 tun v červenci, což je dohromady 13 422,1 tun. Nebyl poskytnut žádný údaj ohledně určení části vyprodukovaného masa, které nebylo prodáno a nebylo zmrazeno, a u kterého nemůžeme vyloučit jiné obchodní určení.

(55)

Itálie se dále odkázala na průměrné ceny v jiných evropských zemích, které nebyly zasaženy krizí, přičemž nepřihlédla ke skutečnosti, že ceny v Itálii klesaly již před červnem 1999, a k proměnlivosti cenové tendence drůbežího masa. Tato tendence je pro Itálii za léta 1998, 1999 a 2000 (13) ilustrována v následující tabulce:

Měsíční tržní cena, celá kuřata,

(56)

Jak vyplývá z prohlášení italských orgánů, odvětví drůbežího masa již trpělo nadprodukcí a v březnu se proto producenti rozhodli porazit část kuřat určených na jatka v měsících dubnu a květnu, aby byla v červnu snížena nabídka masa o 4,8 %. Z důvodu dioxinové krize nebylo podle italských úřadů 10 % červnové produkce poraženo a uvedeno na trh, nýbrž odloženo na měsíce červenec a srpen, čímž se zvýšila nabídka v těchto měsících. Na základě údajů, které měla Komise k dispozici vzrostl skutečně počet chovných kuřat v měsících únoru, březnu a dubnu, čímž se dalo předpokládat zvýšení produkce o 5,6 % v měsíci červnu.

(57)

Údaje o porážce kuřat v období květen – srpen 1999 ve srovnání se stejnými měsíci předchozího roku ukazují, že v květnu 1999 bylo zaregistrováno zvýšení porážek, a tedy i nabídky kuřat téměř o + 9 %, v červnu 1999 nabídka poklesla oproti červnu 1998 o –10 % a v červenci bylo poražených kuřat téměř o 10 % více oproti roku 1998. Tato tendence zvyšování nabídky pokračuje v měsíci srpnu 1999 (+6,5 %). Vzhledem k tomu, že ceny obecně sledují vývoj nabídky, je možno odvodit snížení cen oproti cenám v dubnu, které již byly z důvodu nadprodukce nižší než průměrná evropská cena. V důsledku toho by porovnání cen kuřat v Itálii v měsíci červnu a červenci s průměrem cen v zemích, které nebyly zasaženy výskytem dioxinu, vedlo k příliš vysokému odhadupravděpodobné ceny kuřat v Itálii.

(58)

Vzhledem k proměnlivosti cen kuřat v Itálii a tendenci k poklesu cen již před vypuknutím dioxinové krize by porovnání prodejních cen v červnu 1999 a v červnu 1998 nebylo správné a neodráželo by nadprodukci, která již ovlivňovala trh s kuřaty v Itálii, a následující snížení cen, které již bylo zaznamenáno. Prohlášení italských orgánů, podle kterého již producenti přijali předem opravná opatření trhu a porazili v měsíci březnu kuřata, která měla být poražena v měsících dubnu a květnu, aby se snížila nabídka během měsíců června a července, je v protikladu s údaji o chovu kuřat a s odhadem produkce, který ukazoval nárůst nabídky v měsíci červnu a malé snížení (1,6 %) v měsíci červenci. Na základě těchto údajů by jakákoli předpověď prodejních cen v měsících červnu a červenci 1999 (srovnaná s cenami z června 1998 nebo s cenami zaznamenanými v jiných evropských zemích, které nebyly zasaženy výskytem dioxinu), byla namátková.

(59)

Komise tedy může dojít k závěru, že vzhledem k tomu, že společenská panika sama o sobě nesplňuje podmínku mimořádnosti ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES a že metoda výpočtu ztrát navrhovaná italskými orgány by mohla vést k nadhodnocení ztrát utrpěných italskými producenty drůbežího masa, nemůže být opatření považováno za kompatibilní se společným trhem podle čl. 87 odst. 2 písm. b).

(60)

I při zkoumání podpory ve světle čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES nelze než dospět k závěru, že je neslučitelná se společným trhem. Čl. 87 odst. 3 písm. a) se nepoužije, protože podpora není určena k napomáhání hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností.

(61)

Pokud jde o čl. 87 odst. 3 písm. b), není příslušná podpora určená jako pomoc k uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu.

(62)

Odkáže-li se na čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES, daná podpora se netýká cílů stanovených tímto článkem.

(63)

Podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, s ohledem na to, že dotčený zákon řádně oznámen v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy, použijí se za účelem jeho posouzení ustanovení Obecných pokynů Společenství pro státní podpory v oblasti zemědělství (14) (dále jen „Pokyny“). Podlebodu 23.3 Pokynů je tyto Pokyny použijí na nové státní podpory včetně podpor, které již byly oznámeny členskými státy, ale o kterých Komise ještě nerozhodla, s účinkem od 1. ledna 2000.

(64)

Podpory určené k náhradě ztrát na zisku vyvolaných dobytčími mory spadají pod bod 11.4. Odškodnění může zahrnovat přiměřenou náhradu ztráty na zisku s ohledem na těžkosti týkající se nahrazení dobytka nebo nového založení stáda a karantény, nebo jiných čekacích období uložených nebo doporučených příslušnými orgány za účelem odstranění choroby dříve, než budou obnoveny nebo znovu založeny možnosti příslušného hospodářství. Tedy nezbytnou podmínkou pro poskytnutí podpory je povinná porážka zvířat z důvodu nařízení zdravotnicko/veterinárních orgánů v rámci plánu zaměřeného na prevenci a potírání dobytčího moru.

(65)

Ze sdělených opatření jasně vyplývá, že zdravotnicko/veterinární orgány nevydaly žádný příkaz k porážce zvířat v rámci plánu zaměřeného na prevenci a potírání dobytčího moru, jelikož chemická kontaminace se italských podniků netýkala. Zkoumané opatření tedy nesplňuje podmínky stanovené podle bodu 11.4 Pokynů.

(66)

Ve světle uvedených skutečností nemůže být podpora podnikům v odvětví produkce drůbeže považována za podporu určenou k náhradě škod způsobených mimořádnou událostí ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b), ani za podporu, která by mohla být poskytnuta v rámci výjimek podle čl. 87 odst. 3. Příslušná podpora je proto podporou podnikání neslučitelnou se společným trhem podle ustanovení bodu 3.5 Pokynů (15).

(67)

Podpora rovněž porušuje ustanovení Rady (ES) č. 2777/75, že pro produkty podle článku 1 mohou být přijata pouze následující opatření: opatření zaměřená na podporu lepší organizace jejich produkce, zpracování a uvádění na trh; opatření zaměřená na zlepšování jakosti; opatření zaměřená na umožnění vypracování krátkodobých a dlouhodobých předpovědí prostřednictvím znalosti použitých výrobních prostředků; opatření zaměřená na usnadnění ověření vývoje cen uvedených produktů na trhu. Dále, se zřetelem na omezení volného pohybu, které je výsledkem uplatnění opatření určených k boji s šířením nemocí zvířat, mohou být podle postupu stanoveného v článku 17 přijata mimořádná opatření na podporu trhu postiženého takovýmito omezeními. Zmíněná opatření mohou být přijata pouze v míře a na dobu nezbytně nutnou na podporu takového trhu. Pro Itálii nebyla přijata žádná z uvedených opatření.Jakákoli další veřejná podpora může být poskytnuta pouze podle ustanovení článků 87-89 Smlouvy. Podle předchozího bodu odůvodněníse příslušná podpora neshoduje s ustanoveními pro státní podpory a není proto v souladu se společným trhem.

(68)

Vzhledem k výše uvedenému může Komise učinit závěr, že podpora stanovená podle programu A.I.M.A ve prospěch drůbežářského odvětví představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1, na niž se nevztahuje žádná z výjimekpodle čl. 87 odst. 2, ani podle čl. 87 odst. 3.

(69)

Vzhledem k tomu, že program byl oznámen v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy, který stanoví, že dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí, nelze podat žádost o vrácení podpory,

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/23

(1)

Toto rozhodnutí je určeno společnosti Microsoft Corporation.

(2)

Společnost Microsoft Corporation porušila článek 82 Smlouvy o ES a článek 54 Dohody o EHP tím, že:

(3)

Operační systémy jsou softwarové produkty řídící základní funkce počítače. „Klientské osobní počítače“ („PC“) jsou nespecializované počítače navržené pro činnost jednoho uživatele; lze je propojovat do počítačových sítí.

(4)

Existuje rozdíl mezi i) operačními systémy pro tzv. „Intel-kompatibilní“ počítače a ii) operačními systémy pro počítače, které nejsou Intel-kompatibilní. „Intel-kompatibilní“ se v tomto kontextu vztahuje ke zvláštnímu druhu hardwarové architektury. „Portování“ (tj. přizpůsobení) operačního systému, který není Intel-kompatibilní (například Apple Macintosh) tak, aby běžel na Intel-kompatibilním hardwaru, je dlouhý a nákladný proces. Problematika zahrnutí operačních systémů pro Intel-kompatibilní a Intel-nekompatibilní PC do definice relevantního trhu může však zůstat otevřená, neboť rozdíly podstatně neovlivní posouzení tržní síly společnosti Microsoft.

(5)

Operační systémy tzv. handheldů, jako jsou osobní digitální asistenti („PDA“) nebo „inteligentní“ mobilní telefony a operační systémy pro servery, nelze v současné době považovat za konkurenční náhrady operačních systémů klientských PC.

(6)

Co se týká nahraditelnosti na straně nabídky, pak by se softwarový produkt, který v současné době není na trhu operačních systémů klientských PC, musel podstatně upravit, aby vyhověl specifickým požadavkům odběratelů na tomto trhu. To s sebou nese vývojové a zkušební procesy, které vyžadují značnou dobu (často více než jeden rok) a výdaje, a má to za následek podstatné obchodní riziko. A dále, jak bylo zjištěno při diskusi o dominantním postavení společnosti Microsoft na relevantním trhu, takový nový účastník by při vstupu překonával závažné překážky.

(7)

„Serverové služby na podporu pracovních týmů“ jsou základní služby využívané kancelářskými silami při jejich každodenní práci, hlavně sdílení souborů uložených na serverech, sdílení tiskáren a právo přístupu jako síťového uživatele „spravované“ centrálně oddělením informačních technologií jejich organizace. „Serverové operační systémy s podporou pracovních týmů“ jsou operační systémy navržené a uvedené na trh s cílem poskytovat tyto služby kolektivně poměrně malému počtu vzájemně propojených osobních počítačů tvořících malé až střední sítě.

(8)

Během svého šetření Komise shromáždila důkazy potvrzující, že služby na podporu pracovních týmů odběratelé považují za soubor služeb poskytovaných servery. Zejména je úzce propojeno poskytování přístupu k souborům a tisku na jedné straně a správní služby pro jednotlivce i skupinu na straně druhé: pokud by nebyla k dispozici dobrá administrace skupiny a jednotlivce, uživatel by neměl efektivní a bezpečný přístup ke sdílení souborů a tiskáren.

(9)

Servery na podporu pracovních týmů (servery, na kterých běží operační systém s podporou pracovních týmů) je nutno odlišit od high-end serverů, potřebných obecně k tomu, aby podporovaly „kritické“ úkoly, kterými jsou např. kontrola stavu zásob, rezervace letenek nebo bankovní transakce. Takové úkoly mohou vyžadovat podporu ukládání rozsáhlých souborů dat, potřebují maximální (často označovanou jako „absolutní“) spolehlivost a dostupnost (2). Tyto úkoly zajišťují drahé stroje (někdy označované jako „podnikové servery“) nebo mainframy. Naproti tomu jsou serverové operační systémy s podporou pracovních týmů obvykle instalovány na méně nákladných počítačích.

(10)

Avšak ne všechny low-endové servery se používají na podporu pracovní týmů. Mohou se například instalovat jako „okraje“ sítí, kde se specializují na obsluhu internetových stránek (3) či na dočasné ukládání webových stránek (cache) (4) nebo jako ochrana počítačů před vnějším ohrožením (firewall) (5), k odepření vstupu k hlavním službám na podporu pracovních týmů.

(11)

Dále by se mělo zdůraznit, že i když hlavní služby na podporu pracovních týmů tvoří správa souborů, tisku, skupiny a uživatelů, serverové operační systémy na podporu pracovních skupin lze použít ke spouštění aplikací, jako je tomu i u jiných operačních systémů. Tyto aplikace budou často úzce spojeny se správou skupiny a uživatelů. Jelikož serverové operační systémy s podporou pracovních týmů jsou zpravidla provozovány na levném hardwaru, nebudou tyto aplikace obecně vyžadovat extrémně vysokou spolehlivost.

(12)

Přehrávače médií jsou klientské softwarové aplikace, jejichž klíčovou funkcí je dekódovat, dekomprimovat a přehrát (a umožnit další zpracování) digitální audio a video soubory stažené nebo plynule přenášené přes internet (a jiné sítě), tzv. streaming. Přehrávače médií jsou dále schopné přehrávat audio a video soubory uložené na fyzických nosičích, jako jsou CD a DVD.

(13)

Co se týká nahraditelnosti poptávky, klasické přehrávače CD a DVD nelze považovat za náhradu za přehrávače médií, protože poskytují jen velmi omezenou podskupinu funkcí přehrávačů médií. Přehrávače médií závislé na patentovaných technologiích třetích stran, na rozdíl od WMP společnosti Microsoft, RealOne Player od RealNetwork a QuickTime Player firmy Apple, pravděpodobně neomezí chování třetích stran. Přehrávače médií, které nejsou schopny přijímat audio a video obsah plynule přenášený po internetu, netvoří náhradu záznamových přehrávačů médií, protože neplní zvláštní požadavky spotřebitele na zaznamenávání.

(14)

V oblasti nahraditelnosti na straně nabídky hrají významnou úlohu potřebné rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje, ochrana stávajících mediálních technologií prostřednictvím práv k duševnímu vlastnictví a nepřímé síťové efekty charakterizující trh; to vše vytváří překážky pro vývojáře jiných softwarových aplikací včetně jiných než záznamových přehrávačů médií.

(15)

Společnost Microsoft potvrdila, že má na trhu operačních systémů pro PC dominantní postavení.

(16)

Toto dominantní postavení charakterizuje podíl na trhu, který je od roku 1996 stabilně velmi vysoký (v posledních letech přes 90 %), a existence těžko překonatelných překážek vstupu. Tyto překážky vstupu jsou především spojeny s přítomností nepřímých síťových efektů. Popularita operačního systému pro PC u uživatelů se totiž odvozuje od oblíbenosti systému u dodavatelů PC aplikací, a ti pak v důsledku toho zaměřují své vývojářské úsilí na operační systém pro PC, který je u uživatelů nejpopulárnější. To vytváří samoposilující dynamiku chránící Windows jako de facto standard pro operační systémy pro PC („aplikační překážka vstupu“).

(17)

Komise usuzuje, že společnost Microsoft dosáhla na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů dominantního postavení. Tento závěr se opírá především o následující zjištění:

(18)

Rozhodnutí dospělo k následujícím zjištěním.

(19)

Tyto zvláštní okolnosti vedou k závěru, že odmítnutí ze strany společnosti Microsoft je zneužitím dominantního postavení, což, pokud není objektivně zdůvodněno, je  neslučitelné s článkem 82.

(20)

Ve svém zdůvodnění uvedeného odmítnutí společnost Microsoft namítala, že předání informací a jejich využití soutěžiteli za účelem výroby slučitelných výrobků by se rovnalo předání licence na práva k duševnímu vlastnictví. Komise v tomto směru nezaujala stanovisko k platnosti obecných nároků společnosti Microsoft na duševní vlastnictví, které by bylo v každém případě možno zjistit jen případ od případu, kdyby společnost Microsoft připravila příslušné specifikace. Podle judikatury však zájem podniku na výkonu jeho práv k duševnímu vlastnictví sám o sobě nemůže sloužit jako objektivní důvod, pokud dochází k mimořádným okolnostem, jako je popsáno výše.

(21)

Komise šetřila, zda za zvláštních okolností tohoto případu zdůvodnění nabízené ze strany společnosti Microsoft převažuje nad těmito výjimečnými okolnostmi, a dospěla k závěru, že společnost Microsoft v tomto směru nepředložila žádné důkazy. Zejména žádost o poskytnutí příslušných informací nemohla vyústit v klonování produktů společnosti Microsoft. Komise rovněž vzala v úvahu, že informace podobné těm, jejichž sdělení společnost Microsoft odmítla, jsou v tomto výrobním odvětví zcela běžné.

(22)

Komise dále čerpala inspiraci ze závazku, jejž učinila před Komisí v roce 1984 firma IBM („závazek IBM“) (6), a ze softwarové směrnice z roku 1991 (7). Microsoft skutečně uznává, že závazek IBM a softwarová směrnice poskytují pro daný případ užitečné pokyny. Komise dospěla k závěru, že nařízení poskytování by v daném případě bylo podobné závazku IBM v tom směru, že by se vztahovalo jen na specifikace rozhraní. Komise dále usoudila, že zamítnutí v tomto případě bylo odmítnutím dodávat informace o interoperabilitě ve smyslu softwarové směrnice. V tomto směru Komise podtrhla, že softwarová směrnice omezuje výkon autorských práv k softwaru (včetně výkonu nedominantními podniky) ve prospěch interoperability a tím zdůrazňuje význam interoperability v softwarovém výrobním odvětví. Poznamenala dále, že softwarová směrnice jednoznačně stanoví, že se její ustanovení nedotýkají použití článku 82, zejména jestliže dominantní podnik odmítá dát k dispozici informace, které jsou pro interoperabilitu nezbytné.

(23)

Společnost Microsoft dále argumentovala, že odmítnutí poskytnout informace o interoperabilitě nemůže být zaměřeno na omezení hospodářské soutěže na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů, protože společnost nemá žádné hospodářské pohnutky k prosazování takové strategie. Komise zdůvodnění společnosti Microsoft zamítla s poukazem na to, že vycházelo z ekonomického modelu, který v tomto případě neodpovídal skutečnostem případu a nebyl v souladu s názory, které vyjadřovali výkonní pracovníci společnosti Microsoft v interních firemních dokumentech získaných během šetření.

(24)

Rozhodnutí shledává, že Microsoft porušuje článek 82 Smlouvy tím, že WMP váže na operační systém pro PC (Windows). Své zjištění o zneužití svazování Komise opírá o čtyři prvky: i) Microsoft má na trhu operačních systémů pro PC dominantní postavení; ii) operační systém Windows PC a WMP jsou dva samostatné produkty; iii) Microsoft nedává odběratelům možnost pořídit si Windows bez WMP a iv) toto svazování brání hospodářské soutěži. Rozhodnutí dále odmítá argumenty společnosti Microsoft zdůvodňující svazování WMP.

(25)

Microsoft nepopírá své dominantní postavení na trhu operačních systémů pro PC.

(26)

Rozhodnutí Komise shledává, že záznamové přehrávače médií a operační systémy pro PC jsou dva samostatné produkty (čímž zamítá námitku společnosti Microsoft, že WMP je nedílnou součástí Windows). Rozhodnutí zaprvé stanoví, že i když Microsoft po nějakou dobu svazuje svůj přehrávač médií s Windows, existuje dnes zvláštní spotřebitelská poptávka po samotných přehrávačích médií a jasně odlišitelná poptávka po operačních systémech pro PC. Zadruhé, řada prodejců vyvíjí a dodává přehrávače médií samotné. Za třetí, společnost Microsoft sama vyvíjí a distribuuje verze svého WMP pro jiné operační systémy pro PC. A konečně, Microsoft propaguje WMP v přímé soutěži s přehrávači médií třetích stran.

(27)

Co se třetího svazujícího prvku týká, rozhodnutí uvádí, že Microsoft neposkytuje odběratelům možnost pořídit si Windows bez WMP. Výrobci PC musí pořizovat licenci na Windows s WMP. Pokud si do Windows přejí instalovat alternativní přehrávač médií, mohou tak učinit jen navíc k WMP. Tento bod platí, i jestliže uživatel koupí Windows v maloobchodě. Rozhodnutí považuje zdůvodnění společnosti Microsoft, že odběratelé nemusí za WMP platit nic navíc a že jej nemusí používat, za irelevantní v kontextu stanovení, zda existuje nátlak podle článku 82 Smlouvy.

(28)

Rozhodnutí dále vysvětluje, proč je svazování v tomto případě odpovědné za omezování hospodářské soutěže. Rozhodnutí stanoví, že svázání WMP s Windows dává společnosti Microsoft nepřekonatelnou všudypřítomnost jejího přehrávače médií v PC po celém světě. Příslušné důkazy ukazují, že jiné distribuční prostředky jsou druhořadé. Svázáním WMP a Windows Microsoft poskytovatelům obsahu a vývojářům softwaru, kteří podporují technologie Windows Media, nabízí možnost spolehnout se na monopol Windows a mít v dosahu takřka všechny uživatele PC po celém světě. Existují důkazy o tom, že podpora více mediálních technologií vyvolává dodatečné náklady. Samotná všudypřítomnost WMP vede poskytovatele obsahu a vývojáře softwaru k tomu, aby primárně spoléhali na technologii Windows Media. Následkem toho pak používání WMP upřednostňují i spotřebitelé, protože k danému produktu existuje větší množství doplňkového softwaru a obsahu. Toto svazování pak ve prospěch společnosti Microsoft posiluje a narušuje „síťové efekty“ a vážně tak podkopává konkurenční proces na trhu přehrávačů médií. Existují důkazy svědčící o tom, že používání WMP v důsledku svazování narůstá, přestože ostatní přehrávače médií jsou ze strany uživatelů po kvalitativní stránce hodnoceny výše. Tržní údaje o používání přehrávačů médií, používání formátu, stejně jako o obsahu nabízeném na internetových stránkách ukazují na trend ve prospěch používání WMP a formátů Windows Media, a to ke škodě hlavních soutěžících přehrávačů médií (a technologií přehrávačů médií). Rozhodnutí poukazuje na tento trend upřednostňující WMP a formát Windows Media, a také zdůrazňuje, že na základě judikatury Soudního dvora Komise nemusí prokazovat, že již došlo k omezení hospodářské soutěže nebo že existuje možnost odstranění veškeré hospodářské soutěže, aby stanovila zneužití vázaného obchodu. Jinak by antimonopolní zkoumání na některých softwarových trzích přišlo příliš pozdě, už jen jako důkaz dopadu na trh, až by se trh „podrobil“.

(29)

Rozhodnutí konečně projednává námitky společnosti Microsoft ospravedlňující svazování WMP, zejména údajnou efektivitu svázání WMP a Windows. S ohledem na údajnou efektivitu distribuce Komise odmítla vysvětlení společnosti Microsoft, že svazování snižuje transakční náklady pro spotřebitele, neboť zkracuje čas a omezuje chaos, který by vznikal v souvislosti s řadou standardních voleb u „přednastaveného“ osobního počítače. Přínos plynoucí z přehrávače médií instalovaného předem spolu s operačním systémem klientského PC nevyžaduje, aby přehrávač médií pro spotřebitele vybírala společnost Microsoft. Poptávku spotřebitelů po předem instalovaných přehrávačích médií dokáží zajistit výrobci PC. Rozhodnutí dále uvádí, že společnost Microsoft nepředložila žádnou technickou výhodu, která by dokazovala „integraci“ WMP jako podmínku. Vázání WMP naopak chrání společnost Microsoft před účinnou hospodářskou soutěží přicházející od potenciálně účinnějších prodejců přehrávačů médií, kteří by mohli ohrozit její postavení a snížit tak hodnotu talentu a kapitálu investovaného do inovací přehrávačů médií.

(30)

Rozhodnutí nařizuje společnosti Microsoft sdělit dosud zadržované informace a umožnit jejich využití pro vývoj kompatibilních produktů. Příkaz ke sdělení se omezuje na specifikace protokolu a na zajištění interoperability se základními rysy definujícími typickou síť pracovní skupiny. Nevztahuje se pouze na Sun, ale na každý podnik, který má zájem na vývoji produktů, jež vytvářejí konkurenční tlak na Microsoft na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních skupin. V rozsahu, ve kterém rozhodnutí může požadovat, aby se společnost Microsoft zdržela plného vynucování svých práv k duševnímu vlastnictví, by tento požadavek byl zdůvodněn potřebou ukončit zneužívání.

(31)

Podmínky, za nichž Microsoft sdělí informace a umožní jejich využití, musí být přiměřené a nesmí být diskriminační. Požadavek, aby podmínky stanovené společností Microsoft byly přiměřené a nediskriminační, se vztahuje zejména na odměnu, kterou by společnost Microsoft mohla za poskytnutí účtovat. Taková odměna by například neměla odrážet strategickou hodnotu vycházející z tržní síly společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro PC nebo na trhu serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů. Microsoft dále nesmí zavádět omezení týkající se druhu výrobků, do nichž se specifikace smí zavádět, pokud by takové omezení znamenalo překážku soutěžit se společností Microsoft nebo by zbytečně omezovalo inovační schopnost příjemců informací. A konečně podmínky, které Microsoft hodlá nastolit do budoucna, musí být dostatečně předvídatelné.

(32)

Microsoft musí sdělit příslušné specifikace protokolu v přiměřeném časovém úseku, tedy jakmile bude mít ve svých výrobcích fungující a dostatečně stabilní implementace těchto protokolů.

(33)

Ohledně zneužití svazování ukládá rozhodnutí společnosti Microsoft, aby koncovým uživatelům a výrobcům originálního zařízení na prodej v EHP nabízela plně funkční verzi Windows, která neobsahuje WMP. Společnosti Microsoft zůstává zachováno právo nabízet Windows spolu s WMP.

(34)

Microsoft se musí vyvarovat použití jakýchkoliv prostředků, které by měly podobné následky jako svázání WMP s Windows, například vyhrazení výsadní interoperability Windows pro WMP pomocí selektivního přístupu na Windows API nebo podporováním WMP prostřednictvím Windows k neprospěchu výrobků soutěžitelů. Microsoft rovněž nesmí výrobcům originálního zařízení nebo uživatelům nabízet slevy podmíněné pořízením Windows spolu s WMP nebo de facto finančně či jinak omezovat svobodnou vůli výrobců originálního zařízení nebo uživatelů při volbě Windows bez WMP. Nesvázaná verze Windows nesmí být méně výkonná než verze Windows s WMP, přičemž se bere zřetel na funkčnost WMP, jenž samozřejmě nebude součástí nesvázané verze Windows.

(35)

Komise shledala, že porušování svou povahou představuje velmi vážné porušení článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP.

(36)

Model umožňující využít pákového efektu k zajištění exkluzivity, který společnost Microsoft zavedla, má navíc výrazný dopad na trh serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů a záznamových přehrávačů médií.

(37)

Pro posouzení závažnosti zneužití mají trhy operačních systémů pro klientská PC, serverových operačních systémů s podporou pracovních týmů a přehrávačů médií rozsah celého EHP.

(38)

Ve světle výše uvedených skutečností by úvodní částka pokuty uložené společnosti Microsoft odrážející závažnost porušování měla činit 165 732 101 EUR. Vzhledem k mimořádným ekonomickým možnostem (8) společnosti Microsoft, a aby se dosáhlo dostatečného odstrašujícího účinku pro Microsoft, byla částka zvýšena na dvojnásobek a dosáhla tak 331 464 203 EUR.

(39)

A konečně, základní částka pokuty se dále, s ohledem na dobu trvání porušování (pět a půl roku), zvyšuje o 50 %. Základní částka pokuty proto činí 497 196 304 EUR.

(40)

V souvislosti s tímto rozhodnutím neexistují žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/29

(1)

Dopisem ze dne 2. září 1997, zaprotokolovaném dne 5. září 1997, seznámilo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii Komisi v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy ES s článkem 6 regionálního zákona sicilského regionu č. 27 z roku 1997.

(2)

Faxem VI/41836 ze dne 28. října 1997 vyzvala Komise příslušné orgány, aby předložily vysvětlení ve věci podpory stanovené v článku 6 regionálního zákona č. 27 z roku 1997.

(3)

Dopisem ze dne 19. ledna 1998 předaly příslušné orgány doplňující informace a sdělily, že zákon již vstoupil v platnost. Oznámení bylo zaneseno do registru neoznámených podpor pod číslem NN 36/98, jak bylo Itálii sděleno dopisem SG(98)D/32328 ze dne 3. dubna 1998. Příslušné orgány jasně uvedly, že podpory stanovené tímto zákonem nebudou před úspěšným uzavřením postupu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy uděleny.

(4)

Faxem VI/13937 ze dne 31. května 2000 (předcházelo anglické znění faxu 2000/VI/10442 ze dne 14. dubna) vyzvala Komise příslušné orgány, aby předložily vysvětlení ohledně ustanovení obsažených v regionálním zákoně č. 27/1997 a aby současně předaly kopii znění tohoto zákona.

(5)

Dopisem ze dne 31. července 2002, zaprotokolovaném dne 5. srpna 2002, předaly příslušné orgány doplňující informace ke článku 5 předmětného zákona.

(6)

Faxem AGR 024925 ze dne 22. října 2002 vyzvala Komise příslušné orgány, aby podaly vysvětlení a objasnění k doplňujícím informacím, jež byly nedávno ve věci opatření obsažených v regionálním zákoně č. 27/1997 předány. Ve stejném dopise Komise příslušným orgánům navrhla, aby stáhly dotčené oznámení, pokud podpory uvedené v článku 6 regionálního zákona č. 27 z roku 1997 a případně jakákoli jiná ustanovení téhož zákona dosud nebyla přijata a pokud příslušné orgány mohou zaručit, že v rámci uvedeného zákona podpory dosud nebyly a také nebudou poskytnuty.

(7)

Jelikož na výše uvedený fax AGR 30657 ze dne 20. prosince 2002 žádná odpověď nepřišla, poslaly útvary Komise italským orgánům žádost, ve které je vyzvaly, aby požadované informace do jednoho měsíce předložily a dále upřesnily, že pokud nedostanou do tohoto data uspokojivé odpovědi na všechny položené otázky, vyhrazují si právo navrhnout Komisi vydání příkazu k poskytnutí informací na základě čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2).

(8)

Dopisem ze dne 10. července 2003, SG-(2003)-D/230470 oznámila Komise Itálii své rozhodnutí obsahující příkaz k poskytnutí informací ohledně článku 6 a článku 4 regionálního zákona č. 27/1997, které přijala dne 9. července 2003 (K(2003) 2054 v konečném znění) na základě čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 659/1999.

(9)

Stejným příkazem k poskytnutí informací požádala Komise Itálii, aby do 20 pracovních dnů od oznámení uvedeného rozhodnutí dodala všechny dokumenty, informace a nezbytné údaje, které by jí umožnily zjistit, zda podpory stanovené zákonem byly uděleny a zda byly slučitelné se společným trhem. Příkaz k poskytnutí informací nevyzýval pouze Itálii, aby předložila případně další informace považované za užitečné pro zhodnocení výše uvedených opatření, specifikoval rovněž řadu informací, které měla Itálie předat.

(10)

Útvary Komise neobdržely ani odpověď na výše uvedený příkaz, ani žádost o prodloužení lhůty, do které měla být odpověď zaslána.

(11)

Dopisem ze dne 17. prosince 2003 (SG(2003)D/233550) informovala Komise italské orgány o svém rozhodnutí K(2003) 4473 v konečném znění ze dne 16. prosince 2003 zahájit řízení stanovené čl. 88 odst. 2 Smlouvy ES ve věci podpor v souladu s článkem 4 (Propagace sicilských výrobků) a článkem 6 (Družstva, organizace výrobců vína) regionálního zákona č. 27/1997.

(12)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení byl zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

(13)

Dopisem ze dne 10. února 2004, zaprotokolovaném dne 13. února 2004, požádalo Stálé zastoupení Itálie při Evropské unii jménem sicilského regionu Komisi o prodloužení lhůty k poskytnutí informací vyžadovaných Komisí v rozhodnutí K(2003) 4473 v konečném znění ze dne 16. prosince 2003 v souvislosti s článkem 4 (Propagace sicilských výrobků) regionálního zákona č. 27/1997 o 20 pracovních dnů. Při stejné příležitosti oznámily italské orgány svůj úmysl stáhnout zpět oznámení o podporách uvedené v článku 6 (Družstva, organizace výrobců vína), které, jak bylo v dopise uvedeno, nebyly uděleny.

(14)

Faxem AGR 05312 ze dne 23. února 2004 útvary Komise potvrdily, že prodloužení požadované Itálií nabylo účinnosti dnem 13. února 2004.

(15)

Dopisem ze dne 18. února 2004, zaprotokolovaném 26. února 2004, předalo ve věci stejné podpory Stálé zastoupení Itálie žádost o prodloužení o 20 pracovních dnů.

(16)

Dopisem ze dne 24. února 2004, zaprotokolovaném 1. března 2004, následně potvrzeným dopisem ze dne 12. března 2003, zaprotokolovaném 17. března 2003, informovaly italské orgány Komisi o stažení oznámení o podporách v souladu s článkem 6 (Družstva, organizace výrobců vína) regionálního zákona č. 27/1997, které, jak bylo v jejich dopisech uvedeno, nebyly uděleny.

(17)

Faxem AGR 07074 ze dne 11. března 2004 byly italské orgány informovány o skutečnosti, že prodloužení pro předložení informací nebo připomínek bylo uděleno maximálně do 24. března 2004, poněvadž rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 24. února 2004 a lhůta pro předání připomínek ze strany třetích osob byla v této věci určena k témuž datu. Ve stejném faxu byly útvary Komise informovány o stažení oznámení v souvislosti s článkem 6 (Družstva, organizace výrobců vína) regionálního zákona č. 27/1997.

(18)

Komise obdržela připomínky italských orgánů s odkazem na článek 4 (Propagace sicilských výrobků) regionálního zákona č. 27/1997 dopisem ze dne 15. března 2004 (zaprotokolovaném 18. března 2004).

(19)

V souladu s rozhodnutím zahájit řízení (4) je toto rozhodnutí spojeno výlučně se státními podporami uvedenými v článku 4 (Propagace sicilských výrobků) regionálního zákona č. 27/1997 udělovaných ve prospěch zemědělských výrobků a v souladu s přílohou I Smlouvy, které lze udělit poté, co Řízení ES o státních podporách ve prospěch propagace výrobků uvedených v příloze I Smlouvy a určitých výrobků, které v této příloze uvedeny nejsou  (5), vstoupí v platnost, tj. počínaje 1. lednem 2002 (dále jen „řízení reklamy“).

(20)

Jelikož Itálie hodlala oznámení v souvislosti s článkem 6 (Družstva, organizace výrobců vína) regionálního zákona č. 27/1997 svým dopisem ze dne 24. února 2004, zaprotokolovaném 1. března 2004, stáhnout, není důvod popisovat a hodnotit opatření o podporách daných stejným článkem 6.

(21)

Článek 4 (Propagace sicilských výrobků) mění článek 17 regionálního zákona č. 14/1996 a obsahuje následující: „1. Reklamní kampaně jsou prováděny přímo městskou radou nebo prostřednictvím Institutu pro zahraniční obchod nebo prostřednictvím specializovaných orgánů nebo konsorcií založených Úřadem pro veletrhy ve Středomoří a Úřadem pro veletrhy v Messině nebo jednou či vícero obchodními komorami v regionu podle programů uvedených v předchozím článku 15. Tyto programy mohou být tříleté. 2. S vyloučením konsorcií v souladu s výše uvedeným odstavcem, jestliže je provádění programů svěřeno orgánům, které nepatří ke státní nebo regionální správě. V tomto případě se postupuje podle směrnic určených útvarům veřejné správy.“

(22)

Přes opakované požadavky útvarů Komise a opakovaný příkaz podat informace, který byl vydán Komisí podle rozhodnutí ze dne 9. července 2003, informace, které mohly pomoci Komisi rozptýlit její pochybnosti, že článek 4 předpokládá státní podporu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy ES, nebo případně zhodnotit, že tyto podpory jsou slučitelné se společným trhem, italské orgány nedodaly. Kromě toho nebylo jasné, zda příslušné podpory již uděleny byly, či ne.

(23)

Svým rozhodnutím zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy připomněla Komise, že v této fázi řízení a bez informací od italských orgánů, nebylo Komisi známo, zda článek 4 regionálního zákona č. 27/1997 počítá se zavedením nebo se změnou státních podpor ve věci propagace a reklamy na zemědělské výrobky podle přílohy I Smlouvy ES.

(24)

Kromě toho Komise vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpor se společným trhem, poněvadž bez odpovědí italských orgánů nebylo Komisi vůbec jasné, zda opatření ohledně financování podle čl. 4 regionálního zákona byla slučitelná s normami aktuálně na tento typ podpor aplikovanými, tj. s normami stanovenými v Řízení EU o podporách udělovaných ve prospěch reklamy.

(25)

Dále Komise na základě způsobu provádění programů a reklamních či propagačních kampaní podle článku 4, popsaných v 21. bodě odůvodnění, pochybovala, že případné státní podpory, o kterých se v článku hovoří, byly ve věci veřejných zakázek provedeny v souladu s normami EU. Co se hlavně týče přímé volby orgánů a orgánů pověřených veřejnými kampaněmi, pochybovala Komise, že by byl uzavřen písemný kontrakt mezi smluvním orgánem a vykonavatelem těchto služeb a že v tomto případě byly splněny přísné podmínky stanovené rozsudkem Teckal  (6). Na základě domněnky, že takové podmínky splněny nebyly, pochybovala Komise, že byl výběr zprostředkovatelů proveden v souladu s pravidly stanovenými nařízením Rady 92/50/EHS (7) a principy stanovenými v rámci Smlouvy, kdy hlavním požadavkem je princip parity a transparentnosti jednání a záruka „dostatečné míry reklamy“, jak to požadoval soud (8).

(26)

Komise neobdržela připomínky ze strany třetích osob.

(27)

Komise obdržela připomínky Itálie ve věci sicilského regionu dopisem ze dne 15. března 2004, zaprotokolovaném dne 18. března 2004.

(28)

V dopise italské orgány potvrdily, že stahují své oznámení ve věci článku 6 regionálního zákona č. 27/1997 a sdělily své připomínky v souvislosti s článkem 4.

(29)

Italské orgány hlavně uvedly, že článek 4 (Propagace sicilských výrobků), který nahradil článek 17 regionálního zákona č. 14/1966 o průběhu reklamních kampaní vedených konsorcii založenými Úřadem pro veletrhy ve Středomoří, Úřadem pro veletrhy v Messině nebo v rámci těchto orgánů jednou nebo vícero obchodními regionálními komorami, nebyl aplikován z důvodu, že zmíněná konsorcia nebyla nikdy ustanovena.

(30)

Na základě předložených informací byly propagační programy prováděny přímo městskou radou nebo Institutem pro zahraniční obchod (dohody uzavřené v letech 1993–1998 a 1999–2001–2003 na základě ujednání mezi ministerstvem pro výrobní činnosti a regiony). Odpovědné subjekty vybírají pro financování projekty, které jsou každým rokem prezentovány a starají se o to, aby služby nezbytné pro jejich provedení v souladu s platnými nařízeními a při dodržení tržních pravidel byly, kromě mimořádných smluv uzavřených s organizátory, rovněž dodrženy.

(31)

Kompetence městské rady se netýkají pouze zemědělsko potravinářského sektoru, ale i jiných sektorů (jako jsou řemesla, vydavatelství, textil atd.). V souvislosti s předmětným sektorem lze jmenovat činnosti, jejichž financování je ve výši 100 % hrazeno z veřejných fondů:

(32)

Příjemci podpor na výdaje uvedené v písmenech a) a b) jsou podnikovými konsorcii a podniky řádně zapsanými v jednotlivých obchodních komorách Sicílie. Výběr příjemců podpor se provádí na základě veřejného vyhlášení organizovaného každým rokem, aby mohly být podány žádosti o účast na základě předem určených parametrů pro výběr zveřejněných v Gazzetta ufficiale della Regione Siciliana. Na základě článku 4 nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis  (9) se na podpory uvedené v písmenech a) a b) nepatřící do podpor určených pro vývoz předmětné subvence na normy „de minimis“ počínaje rokem 2002 neaplikují. Co se týče zemědělsko potravinářského sektoru ve věci řízení reklamy, mohou předmětné podpory patřit mezi podpory „lehčí“ pojednávané bodem 14.1 Řízení EU o státních podporách v sektoru zemědělství (10), které přísluší k „organizaci soutěží, výstav a veletrhů“. I přes fakt, že regionální zákon výrazně nezmiňuje maximální výši 100 000 EUR na jednoho příjemce podpory za období tří let, udržely se podpory udělované každému podniku, který podporu na účast na veletrzích a worshopech dostal, daleko pod tímto maximem.

(33)

Co se týče reklamy prováděné masovými komunikačními prostředky, italské orgány rovněž upřesnily, že reklamní kampaně prováděné jak v Itálii, tak v rámci EU, nezohledňují specifickým způsobem výrobky jednoho jediného podniku nebo skupiny podniků, ale propagují výrobky všeobecně, bez uvádění původu, i když se jedná o výrobky, které jsou pro region typické. U reklamních kampaní příslušných zemědělsko-potravinářskému sektoru se reklama, která se obrací na spotřebitele, týká výrobku nebo skupiny výrobků bez odkazu na výrobní podniky regionu. Reklama je všeobecná, která nenutí k nákupu výrobků kvůli jejich regionálnímu původu a nemůže být považována za negativní v porovnání s výrobky ostatních členských států. Reklama tudíž nemůže být v rozporu s článkem 28 Smlouvy.

(34)

Připomínky prezentované italskými orgány se týkají propagačních a reklamních iniciativ vedených jak v EU, tak ve třetích zemích při dodržení stejných kritérií.

(35)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy nejsou se společným trhem slučitelné v míře, v jaké působí na obchody mezi členskými státy EU, podpory udělované státy nebo prostřednictvím státních zdrojů v jakékoli formě, které při prosazování některých podniků nebo výrob negativně působí nebo ohrožují konkurenci.

(36)

Toto opatření předpokládá udělení podpory prostřednictvím veřejných regionálních zdrojů specifickým zemědělským podnikům na Sicílii, které by mohly mít nesporně prospěch z nezasloužené ekonomické a finanční výhody ke škodě jiných podniků, které nemají možnost stejný příspěvek získat. Podle právního nařízení Soudního dvora Evropské unie zahrnuje zlepšení konkurenčního postavení jednoho podniku, díky státní podpoře, obecné zkreslení konkurence vůči konkurenčním podnikům, které takovou podporu nezískají (11).

(37)

Opatření má vliv na obchody mezi členskými státy, poněvadž obchody zemědělskými výrobky jsou značné, jak vyplývá z tabulky (12), kde je uvedena celková hodnota dovozu a vývozu zemědělských výrobků mezi Itálií a EU v průběhu období 1997–2001 (13). Je třeba si uvědomit, že v porovnání s italskými regiony je Sicílie velkým výrobcem zemědělských výrobků.

(38)

V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je dobré připomenout, že Soudní dvůr prohlásil, že podpora poskytnutá nějakému podniku může poškodit obchody mezi členskými státy a změnit konkurenci, jakmile by se stejný podnik ocitl v konkurenci s produkty pocházejícími z členských států, aniž by sám tento podnik byl vývozcem. Jestliže členský stát poskytne subvenci jednomu podniku, může se vnitřní produkce jevit jako nezměněná nebo zvýšená s tím důsledkem, že možnosti podniků stanovené v jiných členských státech, které exportují své výrobky na trh tohoto členského státu, se tím zmenší. Taková podpora má proto ten charakter, že poškodí obchodování mezi členskými státy a změní konkurenci (14).

(39)

Komise však učinila závěr, že opatření patří do zákazu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Italské orgány tento bod nikdy nepopíraly.

(40)

Zákaz podle čl. 87 odst. 1 je omezen na porušení uvedená v čl. 87 odst. 2 a 3.

(41)

Porušení uvedená ve čl. 87 odst. 2 písm. a) b) a c) jsou zjevně neaplikovatelná pro charakter předmětných podpor a jejich cílů. Italské orgány ve skutečnosti aplikaci čl. 87 odst. 2 písm. a) b) nebo c) nežádaly.

(42)

Rovněž čl. 87 odst. 3 písm. a) nelze v tomto případě použít, protože podpory nejsou určeny pro upřednostnění ekonomického rozvoje regionu, kde je životní úroveň abnormálně nízká nebo se závažným stupněm nezaměstnanosti. Kromě toho Itálie aplikaci čl. 87 odst. 3 písm. a) nepožadovala.

(43)

Čl. 87 odst. 3 písm. b) nelze rovněž na předmětné podpory aplikovat, poněvadž nejsou určeny na podporu realizace důležitého projektu společného evropského zájmu nebo na ozdravění vážného narušení italské ekonomiky. Kromě toho Itálie o aplikaci čl. 87 odst. 3 písm. b) nežádala.

(44)

Předmětné podpory nejsou určeny a nejsou rovněž vhodné pro dosažení cílů propagace kultury nebo na záchranu majetku podle čl. 87 odst. 3 písm. d), což Itálie ani nepožadovala.

(45)

Při zvážení povahy předmětné podpory a jejích cílů, jediným aplikovatelným narušením se jeví narušení uvedené v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy ES.

(46)

Aplikace narušení podle 45. bodu odůvodnění musí být hodnocena z pohledu nařízení o poskytování státních podpor určených na podporu a reklamu zemědělského sektoru, neboli z pohledu norem stanovených pro řízení reklamy (15).

(47)

Na základě oddílu 7.1 řízení reklamy aplikuje Komise toto řízení na nové státní podpory a jejich oznámení dosud nerozhodnutým členským státům od 1. ledna 2002. Nezákonné podpory podle čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 jsou hodnoceny v souladu s platnými normami a nařízeními k datu, ke kterému byly uděleny.

(48)

V souladu s rozhodnutím zahájit řízení, ve kterém Komise vyjádřila pochybnosti ohledně slučitelnosti předmětného opatření s novými normami aktuálně aplikovatelnými na tyto podpory (16), opírá se toto rozhodnutí pouze o podpory poskytované od 1. ledna 2002 na propagaci a reklamu zemědělských výrobků v souladu s přílohou I Smlouvy.

(49)

V souvislosti s výše uvedenými podporami stanoví bod 8 řízení reklamy, že do kontextu reklamy nepatří propagační operace, jako šíření vědeckých poznatků, organizace veletrhů a výstav nebo účast na podobných akcích nebo analogických iniciativách v sektoru veřejných vztahů včetně průzkumu veřejného mínění a průzkumu trhu. Státní podpory týkající se propagačních činností jsou řízeny oddíly 13 a 14 Řízení EU o státních podporách v sektoru zemědělství (17). Na základě toho, že v oznámení není upřesněno, že se předmětné podpory aplikují pouze na malé a střední podniky, nelze v tomto případě aplikovat nařízení (ES) č. 1/2004 Komise ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (18).

(50)

V souvislosti s podporami určenými pro reklamu stanovuje bod 7 řízení reklamy, že kontext „reklamy“ – předmět téhož aplikovaného řízení – se neaplikuje pouze na jakoukoli operaci vedenou přes masové komunikační prostředky (jako tisk, rádio, televize nebo plakáty) zaměřenou na navedení spotřebitelů k nákupu určitého výrobku, ale zahrnuje rovněž jakoukoli operaci zaměřenou na navedení pracovníků v oblasti ekonomiky nebo spotřebitelů k nákupu určitého produktu a veškerého materiálu distribuovaného přímo ke spotřebitelům za stejným účelem, včetně reklamních akcí adresovaných spotřebitelům v prodejních centrech.

(51)

Z dostupných informací vyplývá, že podpory určené na účast na veletrzích a workshopech v EU a mimo EU popsané v 31. bodě odůvodnění písm. a) a b) a v 32. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, mohou být zcela jistě považovány za podpory určené na reklamní akce pouze v té míře, v níž popsané činnosti nezahrnují operace určené na navedení pracovníků v oblasti ekonomiky nebo spotřebitelů ke koupi určitého produktu nebo materiálu distribuovaného přímo spotřebitelům za stejným účelem. Na základě bodu 7 řízení reklamy jsou podpory na operace zaměřené na navedení pracovníků v oblasti ekonomiky nebo spotřebitelů k nákupu určitého výrobku či materiálu distribuovaného přímo spotřebitelům za stejným účelem považovány za podporu reklamy.

(52)

V míře, v níž jsou opatření určená na účast na veletrzích a workshopech v EU a mimo EU skutečně považována za podporu propagace podle oddílu 13 a 14 Řízení EU o státních podporách v zemědělském sektoru, lze udělovat podpory až do výše 100 %, avšak nesmí překročit 100 000 EUR podpory poskytnuté jednou za tři roky. Tato maximální částka může být překročena, pokud nepřesáhne 50 % přípustných nákladů v případě podpor udělovaných podnikům, které jsou slučitelné s definicí malých a středních podniků obsaženou v nařízení (ES) č. 70/2001 Komise ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (19). Na základě výpočtu výše subvence je za příjemce podpory považován poskytovatel služeb. Jak vyplývá z připomínek předložených italskými orgány, jsou předmětná reklamní opatření financována na základě uvedené maximální výše podpory a jsou proto slučitelná s aplikovanými normami (20).

(53)

V souvislosti s oddílem 14 Řízení EU o státních podporách v zemědělském sektoru, musí mít všechny přípustné subjekty příslušné oblasti užitek z tohoto typu podpor na základě objektivně definovaných kritérií z důvodu ochrany před negativní konkurencí. Na základě informací předložených Itálií a uvedených v 32. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí se taková podmínka jeví jako splněna (21). Podpory omezené na určité asociace a poskytované pouze na uspokojení členů těchto asociací nenapomáhají k rozvoji sektoru jako celku a jsou považovány za podpory vydané na provoz těchto asociací. Proto jakmile jsou předmětné služby poskytovány asociacemi výrobců nebo jinými zemědělskými organizacemi, které se vzájemně podporují, musí být tyto podpory přístupny všem zemědělcům. V těchto případech eventuální příspěvky na administrativní náklady takové asociace a organizace musí být omezeny na náklady za poskytování služeb.

(54)

V míře, která zahrnuje i operace určené na navedení pracovníků v oblasti ekonomiky nebo spotřebitelů k nákupu určitého výrobku nebo materiálu distribuovaného za stejným účelem přímo spotřebitelům (např. reklama v prodejním centru nebo reklama, jež se obrací na pracovníky v oblasti ekonomiky, tj. podnikatele v zemědělsko-potravinářském sektoru, prodejce ve velkém nebo v malém, restaurace, hotely a jiné pracovníky v restauračních zařízeních), jsou výše zmíněná opatření ve prospěch účasti na veletrzích a workshopech hodnocena z pohledu norem aplikovaných na podpory ve prospěch reklamy tak jako opatření na reklamu prováděná v masových komunikačních prostředcích (tisk, rádio, televize, plakáty) popsané v 31. bodě odůvodnění písm. c) a 33. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí.

(55)

Na základě řízení reklamy se musí v rámci normy týkat náklady za reklamu jak stejných výrobců a operátorů, tak integračních části jejich normálních ekonomických činností.

(56)

Proto aby nebyly podpory poskytovány na provoz, ale aby byly slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy je nezbytné, aby se podpory ve prospěch reklamy nelišily od podmínek pro obchodování a aby se rovněž nelišily od společného zájmu (negativní kritéria) a byly ku prospěchu rozvoji těchto činností nebo těchto ekonomických regionů (pozitivní kritéria). Kromě toho musí státní podpory dodržovat mezinárodní závazky EU ve věci zemědělského sektoru stanovené Dohodou o zemědělství OMC-GATT z roku 1994.

(57)

Pro uspokojení negativních kritérií na základě oddílu 3.1 řízení reklamy nesmí být podpory udělovány ve prospěch reklamních kampaní, které by znamenaly porušení článku 28 Smlouvy ES (oddíl 3.1.1) nebo kampaní, které jsou v rozporu s právními předpisy (oddíl 3.1.2) nebo s příslušnou reklamou určenou pro jednotlivé podniky (oddíl 3.1.3). Kromě toho, jakmile je realizace reklamní činnosti financovaná z veřejných fondů svěřena soukromým firmám z důvodu vyloučení případného poskytnutí podpory těm podnikům, kde se výběr soukromého podniku provádí za dodržení tržních pravidel na základě rovného způsobu, je nezbytné odvolat se proti soutěžím v souladu se směrnicemi EU a zvláště s právním řádem EU (22) ve smyslu adekvátní reklamy a to tak, že trh se službami zůstane otevřený konkurenci a objektivnost řízení soutěže bude zajištěna.

(58)

Na základě předložených informací se jeví kriteria určená oddílem 3.1.1 (kampaně, které narušují článek 28 Smlouvy) ze strany reklamních opatření popsaných v 30. bodě odůvodnění, 31. bodě odůvodnění písm. c) a v 33. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí jako respektovaná. Italské orgány však nedodaly žádné údaje ohledně skutečnosti, že by kritérium podle oddílu 3.1.2 (kampaně v rozporu s právem EU) bylo také splněno.

(59)

Kromě splnění negativních kritérií na základě normy 3.2 řízení reklamy, musí subvencovaná reklama splňovat alespoň jedno z pozitivních ekonomických kritérií nebo jedno z pozitivních kritérií ekonomického regionu. Taková pozitivní podmínka se považuje za splněnou tehdy, jestliže se subvencovaná reklama týká jedné z následujících činností: zemědělská produkce v přebytku nebo druhy jdoucí méně na odbyt; nové výroby nebo náhradní za přebytkové; výrobky nejlepší kvality včetně výrobků získávaných na základě výrobních metod nebo sklizní, které respektují životní prostředí, tj. biovýrobky; rozvoj určených regionů; rozvoj malých a středních podniků stanovených nařízením (ES) č. 70/2001; projekty realizované oficiálně uznávanými orgány podle nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (23); projekty realizované spolu s organizacemi výrobců nebo jinými organizacemi ze sektoru zabývajících se chovem ryb schvalovaných národními orgány.

(60)

V souvislosti s podporami ve prospěch reklamy není v připomínkách předložených italskými orgány uvedeno, zda předmětná opatření ve věci reklamy splňují či nesplňují jedno ze shora uvedených pozitivních kritérií.

(61)

Co se týče maximální částky státních podpor ve prospěch reklamy na zemědělské výrobky, oddíl 5 řízení reklamy nařizuje, že maximální míra přímé podpory vůči hlavní veřejné bilanci nesmí být vyšší než částka stanovená sektorem na určitou reklamní kampaň. Proto v případě podpor na reklamu, nesmí alikvotní část přímé subvence překročit 50 % a podniky sektoru musí přispět na výdaje prostřednictvím dobrovolných přispěvatelů nebo parafiskálních nákladů či povinných příspěvků nejméně ve výši 50 %. Abychom si mohli uvědomit důležitost některých pozitivních kritérií podle oddílu 3.2 řízení reklamy, může Komise nařídit zvýšení maximální alikvotní částky přímé podpory až do výše 75 % nákladů v případě reklamy na výrobky PMI v zónách schválených pro udělování subvencí na základě čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy.

(62)

Z předložených informací uvedených v 31. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že všechna opatření ve věci propagace a reklamy stanovená režimem předmětných subvencí jsou ze 100 % financována z veřejných zdrojů. Podmínka, podle níž má 50 % (nebo 25 %, podle konkrétního případu) financí pocházet ze sektoru, však není splněna.

(63)

Z výše uvedeného hodnocení může však Komise učinit závěr, že podpory nesplňují ve prospěch předmětné reklamy kriteria určená oddílem 3.1.2 (kampaně v rozporu s právními předpisy Společenství) a 3.2 (pozitivní kritéria) a oddílem 5 (maximální částky státní podpory) předmětného řízení.

(64)

Stejný závěr platí pro opatření prováděná spíše v rámci EU než mimo EU. Vycházíme-li z toho, že podpory ve prospěch reklamy poskytované mimo EU nejsou směrnicemi pro řízení aplikovaná na státní podpory v zemědělském sektoru výrazně pojednávány, používá Komise pro jejich vyhodnocení vlastního úsudku. Podle stálé praxe Komise, pokud jsou státní podpory aplikované v rámci EU v souladu s platnými normami, lze předmětná opatření považovat za slučitelná se společným trhem a jejich financování může být schváleno až do výše 80 % (24). Jak vyplývá z předložených informací uvedených v 31. a 33. bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, jsou opatření prováděná v rámci a mimo EU stejná a udělená podpora je ve výši 100 %. V tomto případě nejsou však dodržena kriteria stanovená oddílem 3.1.2 (kampaně v rozporu s právními předpisy Společenství) a 3.2 (pozitivní kriteria) řízení reklamy ani maximální výše státní podpory udělovaná Komisí (25). Tudíž jsou i předmětné podpory se společným trhem neslučitelné.

(65)

Toto rozhodnutí se týká výlučně výše subvencí v zemědělském sektoru udělených ve prospěch propagace a reklamy zemědělských výrobků podle přílohy I Smlouvy. Toto rozhodnutí nevytváří formální pozici Komise na základě souladu vybraných poskytovatelů služeb se směrnicemi EU o veřejných zakázkách a příslušným právním nařízením. Komise si vyhrazuje právo provést hlubší analýzu této otázky z pohledu směrnic týkajících se veřejných zakázek.

(66)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že podpory ve prospěch propagace ve výši, kterou uvádí oddíl 13 a 14 Řízení EU o státních podporách v zemědělském sektoru, mohou být považovány za slučitelné s trhem EU podle čl. 87 odst. 3 písm. c), pokud se jedná o podpory určené na podporu rozvoje těchto ekonomických činností.

(67)

Podpory ve prospěch reklamy, které nejsou v souladu s nařízeními stanovenými v řízení reklamy určené pro výrobky podle přílohy I Smlouvy ES a rovněž pro výrobky, které nejsou do přílohy zahrnuty, jsou se společným trhem neslučitelné a mohou být poskytnuty pouze na základě jejich souladu se jmenovaným nařízením.

(68)

Podpory ve prospěch reklamy, které jsou se společným trhem neslučitelné, musí být příjemci podpor, pokud byly poskytnuty, vráceny,

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/37

(1)

Dopisem ze dne 23. června 2003 oznámilo Stálé zastoupení Francie při Evropské unii Komisi podle čl. 88 odst. 3 režim podpory, který Francie zamýšlela poskytnout výrobcům a obchodníkům s likérovými víny: Pineau des Charentes, Floc de Gascogne, Pommeau de Normandie a Macvin du Jura. Dodatečné informace byly zaslány dopisy ze dne 9. srpna, 24. a 28. listopadu 2003 a 17. a 24. února 2004.

(2)

Dopisem ze dne 20. dubna 2004 Komise informovala Francii o svém rozhodnutí zahájit proti tomuto opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k dotyčnému opatření.

(4)

Komise neobdržela žádné připomínky od zúčastněných stran.

(5)

Dopisem ze dne 11. června 2004, zaevidovaným dne 14. června 2004, vyjádřila Francie Komisi své připomínky.

(6)

Oznámené podpory jsou pokračováním podpor, které byly dříve oznámeny a schváleny Komisí v rámci státních podpor č. N 703/95 (3) a č. N 327/98 (4), a budou určeny pro reklamní a propagační opatření, výzkumné a experimentální programy, opatření technické pomoci a opatření na podporu jakostní produkce.

(7)

Rozhodnutí Komise o státní podpoře č. N 703/95 bylo zrušeno rozsudkem Soudního dvora, jehož obsah je podrobně uveden níže.

(8)

Podpory N 703/95 a 327/98 byly původně stanovené pro pětileté období počínaje lety 1995/1996 a byly předmětem sedmi ročních splátek, z nichž poslední pokryla období od května 2001 do dubna 2002. Z důvodu rozpočtových omezení uložených vládou jsou poslední částky dodnes zmrazeny. Datum ukončení platnosti předchozího režimu bylo prodlouženo do 30. dubna 2002.

(9)

Pokud jde o produkce, na které se poskytují podpory, došlo k určitým změnám oproti předchozím režimům. Odborníci v odvětví destilátů (Armagnac, Calvados, Cognac) nepožádali o prodloužení režimu. Francouzské orgány proto rozhodly, že podpora se omezí pouze na likérová vína s chráněným označením původu.

(10)

Pro všechny dotčené mezioborové organizace a všechny níže popsané podpory je stanoven celkový rozpočet podpor ve výši 12 000 000 EUR na 5 let, který je rozdělen takto: Pineau des Charentes 9 360 000 EUR; Floc de Gascogne 2 040 000 EUR; Pommeau de Normandie 360 000 EUR a Macvin du Jura 240 000 EUR.

(11)

Opatření týkající se výzkumu, technické pomoci a rozvoje jakostní produkce budou financována pouze státem z rozpočtových prostředků. Reklamní a propagační opatření budou financována zčásti státem, zčásti dotyčnými mezioborovými organizacemi prostřednictvím povinných dobrovolných dávek (dále jen „PDD“) odváděných jejich členy. Pokud jde o reklamní opatření na území Evropské unie, přispěje stát maximálně do výše 50 %.

(12)

PDD se uplatňují na objemy likérových vín s chráněným označením původu, uváděné na trh vinaři, kvalifikovanými palírnami, obchodníky a velkoobchodníky, kteří se nacházejí v produkční oblasti dotyčného chráněného označení původu.

(13)

V roce 2002 se PDD pro Pineau de Charentes rovnaly částce 12,96 EUR/objemový hektolitr; pro Floc de Gascogne částce 0,25 EUR/láhev; pro Pommeau de Normandie částce 30,79 EUR/objemový hektolitr; a pro Macvin de Jura částce 2,75 EUR bez DPH/hektolitr.

(14)

Francouzské orgány vysvětlily, že navrhovaná opatření se uskuteční na některých trzích Evropské unie, včetně Francie, a na trzích třetích zemí. Cílem navrhovaných reklamních opatření je podporovat záměr nákupu zlepšením znalostí o likérových vínech, aniž by se reklama omezovala jen na produkty určitých podniků. Reklama se bude vztahovat na výrobky s chráněným označením původu: Pineau des Charentes, Floc de Gascogne, Pommeau de Normandie a Macvin du Jura

(15)

Těchto opatření využjí všichni organizovaní výrobci likérových vín, kteří by podle francouzských orgánů nemohli jednotlivě vyvinout srovnatelné úsilí pro zlepšení odbytu svých výrobků.

(16)

Je třeba dbát na to, aby poselství obsažená v reklamních opatřeních neměla snahu odradit spotřebitele od nákupu výrobků z jiných členských států nebo nesnižovala hodnotu uvedených výrobků.

(17)

Bude se jednat o reklamní, informační a sdělovací kampaně zahrnující různé druhy opatření, zejména reklamu ve sdělovacích prostředcích, tvorbu a šíření dalších reklamních materiálů, provádění reklamních opatření spojených s kampaněmi v místech prodeje. Tyto kampaně lze spojit s reklamními opatřeními, jakými jsou například styk s veřejností, účast na veletrzích, organizování seminářů a manifestací, vytváření brožurek nebo informační dokumentace, provádění studií o vnímání výrobku a významu kampaní.

(18)

Francouzské orgány se zavázaly, že předloží reklamní materiály použité pro tyto kampaně nebo jejich kopie.

(19)

Podpory navrhované výše uvedenými mezioborovými organizacemi v oblasti reklamy se omezí na 50 % částky pro opatření v Evropské unii, včetně Francie, a na 80 % částky pro opatření ve třetích zemích.

(20)

Předběžný odhad podpor pro navrhovaná opatření dosahuje částky (v eurech):

(21)

Opatření na podporu výzkumu a experimentálních programů jsou podle francouzských orgánů zaměřena pouze na výzkumy obecné povahy prospěšné a užitečné pro celé odvětví.

(22)

Pro Pineau des Charentes: mikrobiologie, bakteriologické změny a následky (určení faktorů pro rozvoj mléčných bakterií v Pineau des Charentes, zdokonalení kontaminačních testů a kurativních technik); procesy stárnutí Pineau des Charentes (určení analytických kritérií příznačných pro oxidační jevy a prokázání faktorů stárnutí); vytvoření databáze analytických údajů (obecné analýzy – obsah kvasného alkoholu, cukry, pH -, případná chemická nebo bakteriologická znečištění, kovy, kationty, těkavé sloučeniny, rezidua prostředků na ochranu rostlin).

(23)

Pro Floc de Gascogne: studie týkající se odrůd a jejich směsí s cílem optimální harmonizace směsi odrůd pro zvýšení svěžesti a ovocné příchuti při přípravě Floc de Gascogne (snaha o dosažení vysokého obsahu cukru, živého zabarvení a přiměřené celkové kyselosti); studie o Armagnac umožňující vytvořit Floc de Gascogne (analytická kontrola – obsah mědi, ethanolu, etylacetátu, stupeň lihovitosti -, zlepšení používaných odrůd Armagnac); studie a příprava Floc de Gascogne, který je upraven podle cílených druhů konzumace, provádění jakostních a množstevních testů, uchování.

(24)

Pro Macvin du Jura: technický vývoj (studie zralosti skupin odrůd z oblasti Jura za účelem stanovení stupně zralosti a nejvhodnějších odrůd k vytvoření Macvin du Jura); třídění a hodnocení vinice; jakost moštů a lisování (vliv způsobů extrakce – enzymování a chlad – a macerace moštů se slupkami na aromatickou jakost Macvin du Jura); vliv dávek SO2 na odstraňování kalů; čištění vína a úprava pro plnění do lahví (srovnání různých metod, jejichž cílem je získat a udržet čirost Macvin du Jura poté, co bylo stočeno do láhví).

(25)

U navrhovaných výzkumných prací se uhradí 100 % nákladů. Podpory na tuto výzkumnou činnost včetně nákladů spojených s informatikou a bibliografií a všemi formami šíření výsledků prováděných opatření jsou pro všechny hospodářské subjekty předběžně rozděleny na 5 let takto: Pineau des Charentes 912 600 EUR; Floc de Gascogne 118 000 EUR a Macvin du Jura 65 000 EUR.

(26)

Francouzské orgány popsaly navrhovaná opatření technické pomoci, jejichž náplní bude zejména poskytování technického vzdělání za účelem zlepšení a kontroly výrobních procesů na všech úrovních (primární produkce, výroba vín, ochutnávka), jakož i opatření na popularizaci znalostí.

(27)

Náklady spojené s těmito činnostmi budou hrazeny v rozsahu 100 % s výhradou výše uvedeného stropu. Předběžné rozdělení podpor v této oblasti na 5 let je následující: Pineau des Charentes 280 800 EUR a Floc de Gascogne 169 000 EUR.

(28)

Podpory na produkci jakostních produktů jsou stanoveny pro odvětví Pineau des Charentes a Floc de Gascogne. Jedná se o následující opatření: systém HACCP a vysledovatelnost (vytvoření a šíření referenční dokumentace odpovídající technickým a právním požadavkům); hospodářské a technické studie na podporu jakostních postupů.

(29)

Předběžné rozdělení podpor na tato opatření je na 5 let následující: Pineau des Charentes 210 600 EUR a Floc de Gascogne 50 500 EUR.

(30)

Předběžné posouzení opatření nevyvolalo závažné pochybnosti co do povahy, podmínek poskytování nebo způsobu financování navrhovaných podpor, ačkoli v případě podpor určených na reklamu považovala Komise za nezbytné, aby se Francie výslovně zavázala, že jakákoli zmínka o vnitrostátním původu výrobků bude druhotná.

(31)

Komise zahájila postup podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy z důvodů týkajících se slučitelnosti podpor s jinými ustanoveními právních předpisů Společenství, zejména s článkem 90 Smlouvy.

(32)

V této souvislosti je třeba připomenout, že rozhodnutí Komise o státní podpoře č. N 703/95, jejímž pokračováním je oznámené opatření, bylo zrušeno Soudním dvorem (5).

(33)

Soudní dvůr ve svém rozsudku připomíná, že v letech 1992 a 1993 (6) francouzská vláda zavedla systém rozlišeného zdanění likérových vín a přírodních sladkých vín. Od 1. července 1993 byla proto na tato vína uvalena spotřební daň ve výši 1 400 FRF (7) za hektolitr pro likérová vína a 350 FRF za hektolitr pro přírodní sladká vína.

(34)

V letech 1993/1994 někteří francouzští výrobci odmítli zaplatit dodatečnou spotřební daň za likérová vína. Když byla v červnu 2004 tato „stávka z důvodu spotřební daně“ přerušena, odůvodnil předseda Národní konfederace výrobců likérových vín CHOP (Confédération nationale des producteurs de vins de liqueur AOC) toto přerušení skutečností, že francouzská vláda měla podle jeho slov v úmyslu odškodnit francouzské výrobce za rozdílné zdanění prostřednictvím roční náhrady a odškodnění za léta 1994 až 1997.

(35)

V roce 1995 zaslalo l ’ Associação dos Exportadores de Vinho do Porto (sdružení podniků vyvážejících portské víno (dále jen „AEVP“)) Komisi dvě stížnosti. AEVP tvrdilo, že existuje souvislost mezi rozdílem ve zdanění likérových vín a přírodních sladkých vín na jedné straně a podporou pro francouzské výrobce likérových vín na straně druhé. Podle AEVP byly předmětné podpory určeny pro francouzské výrobce likérových vín zejména k vyrovnání vyšší úrovně zdanění, což v podstatě znamená, že pouze zahraniční výrobci likérových vín podléhali vyšší dani. Tato diskriminační daň měla být tedy v rozporu s článkem 95 (nově článek 90) Smlouvy.

(36)

Soudní dvůr zjistil, že část předmětných podpor zřejmě zvýhodnila jednu kategorii výrobců, která se velmi shodovala s kategorií francouzských výrobců likérových vín daňově znevýhodněných systémem zdanění, a že případná existence souvislosti mezi daňovým systémem a předmětnými navrhovanými podporami neumožňovala bez obtíží posoudit slučitelnost podpor s ustanoveními Smlouvy.

(37)

Soudní dvůr zdůraznil, že za těchto okolností by mohla Komise řešit otázky, které vyvstaly ve stížnostech AEVP, pouze zahájením řízení podle čl. 93 odst. 2 (nově čl. 88 odst. 2) Smlouvy.

(38)

Soudní dvůr navíc zjistil, že v rozhodnutí Komise chybí odůvodnění, neboť Komise nevysvětlila, z jakého důvodu došla k závěru, že stížnost AEVP ohledně možného porušení článku 95 (nově článek 90) Smlouvy o ES nebyla oprávněná.

(39)

Soudní dvůr tedy došel k závěru, že napadené rozhodnutí bylo protiprávní jednak z důvodu opomenutí zahájit řízení podle čl. 93 odst. 2 (nově čl. 88 odst. 2) Smlouvy a jednak z důvodu porušení povinnosti odůvodnění podle článku 190 (nově článek 253) Smlouvy.

(40)

Ve světle tohoto rozsudku považovala Komise za nezbytné provést důkladné posouzení podle článku 90 Smlouvy oznámeného opatření, které je pokračováním podpor schválených v rozhodnutí zrušeném Soudním dvorem.

(41)

V rámci předběžného posouzení opatření se tedy Komise obrátila na Francii, aby zjistila, zda předmětná státní podpora nepředstavuje ve skutečnosti částečný převod cla stanoveného v článku 402a obecného daňového zákoníku pouze ve prospěch francouzských výrobců likérových vín.

(42)

V odpovědích poskytnutých během této první fáze Francie zdůraznila, že dnes ani v minulosti neexistovala žádná souvislost mezi navrhovanými opatřeními na podporu a spotřebními daněmi, a to z těchto důvodů:

(43)

Podle vyjádření Francie je částka určená na podporu (2,4 milionů EUR za rok, 12 milionů EUR za 5 let) nesrovnatelná se zisky, které má odvětví ze spotřební daně. 150 000 hektolitrů likérových vín CHOP uvedených na trh by tedy se spotřební daní ve výši 214 EUR/hl mělo představovat více než 32 milionů EUR příjmů ze spotřební daně za rok.

(44)

Vzhledem k této zvláštní míře pro likérová vína ve výši 214 EUR/hl namísto 54 EUR/hl pro přírodní sladká vína připadá na toto odvětví 24 milionů EUR dodatečné spotřební daně. Podle Francie je tato částka rovněž nesrovnatelná s navrhovanou výší podpor.

(45)

Podle vyjádření Francie nikdy nedošlo k provedení ustanovení, jímž by se finanční prostředky shromážděné podle článku 402a obecného daňového zákoníku použily ve prospěch vnitrostátních výrobců likérových vín. Od 1. ledna 1995 do 31. prosince 2000 se získané příjmy použily na „fond solidarity ve stáří“. Mezi 1. lednem 2001 a 31. prosincem 2003 se příjmy použily ve prospěch fondu určeného na financování snížení pracovního času. Od 1. ledna 2004 se tyto příjmy vrací do státního rozpočtu.

(46)

Po posouzení těchto informací došla Komise k názoru, že neumožňují bezpodmínečně vyvrátit pochybnosti o existenci souvislosti mezi vybranou daní a podporou.

(47)

Komise měla za to, že neexistence přímé vazby mezi výší podpory (2,4 milionů EUR) a příjmy ze spotřební daně za likérová vína (32 milionů EUR), nebo mezi výší podpory (2,4 milionů EUR) a dodatečnou spotřební daní, která se platí za likérová vína v porovnání s přírodními sladkými víny (24 milionů EUR), není dostatečným důkazem o neexistenci souvislosti mezi daní a podporou. V této etapě řízení nelze tedy vyloučit možnost, že by podpora mohla alespoň částečně sloužit k odškodnění francouzských výrobců likérových vín, které by se nevztahovalo na ostatní výrobce Společenství.

(48)

Komise navíc považovala za vhodné nalézt řešení k vyjádření Soudního dvora, podle kterého by třetím zúčastněným stranám měla být dána možnost vyjádřit se k případnému porušení článku 90 Smlouvy.

(49)

V rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy tedy Komise vyzvala Francii, aby předložila další informace a číselné údaje, kterými by mohla podložit své argumenty.

(50)

Francie byla nejprve vyzvána, aby upřesnila, zda se stát vůči francouzským výrobcům likérových vín zavázal ohledně poskytnutí odškodnění nebo náhrady, byť i částečné, za následky zavedení daně v roce 1993.

(51)

Komise dále Francii požádala o poskytnutí číselných údajů týkajících se částek vybraných v rámci daně za likérová vína, jak za francouzské tak i za dovážené výrobky, a dále částek vybraných za individuální výrobu (francouzskou nebo Společenství).

(52)

Poté, co došla k názoru, že hlavním příjemcem oznámených podpor je Pineau de Charentes se 78 %, po něm následuje Floc de Gascogne se 17 %, dále Pommeau de Normandie se 3 % a konečně Macvin du Jura se 2 %, vyzvala Komise Francii, aby vysvětlila, zda tato procenta souhlasí pro každý výrobek s procenty zisků, které získá stát na dani za likérová vína.

(53)

Vzhledem ke skutečnosti, že většina podpor se soustřeďuje na reklamní opatření, požádala Komise Francii o vysvětlení, zda tento výběr představuje výběr francouzského státu v jiných odvětvích zemědělské produkce, zejména produkce jakostních produktů.

(54)

Komise vyzvala Francii, aby předložila rozpočet podpor určených na reklamní kampaně ve Francii pro každý ze čtyř dotčených výrobků.

(55)

Francie byla rovněž požádána o podání vysvětlení o případné souvislosti mezi prostředky získanými z PPD a prostředky pocházejícími ze státního rozpočtu za účelem financování podpor.

(56)

Dopisem ze dne 10. ledna 2005 zaslala Francie tyto informace a připomínky:

(57)

Pokud jde o reklamní opatření (viz bod odůvodnění 30), francouzské orgány se zavázaly, že v rámci financovaných opatření nebude reklama pro výrobky klást důraz na francouzský původ dotčených likérových vín.

(58)

Pokud jde o souvislost mezi daní za likérová vína a podporou, Francie opětně zdůraznila, že neexistuje vazba mezi příjmy ze spotřební daně a výší podpor z vnitrostátního rozpočtu. Příjmy ze spotřební daně, včetně daně za likérová vína, se převedou do souhrnného státního rozpočtu. Podle vyjádření Francie rozhodují o podporách pro určitá hospodářská odvětví zcela nezávisle veřejné orgány. V daném případě je cílem podpor náprava určitých strukturálních nedostatků, kterými tato vína trpí, zejména špatné znalosti ze strany spotřebitelů, malých rozměrů a rozptýlení výrobních podniků a nedostatku prostředků k pronikání na trhy.

(59)

Francie potvrdila, že neexistuje žádný právní dokument, který by umožňoval náhradu spotřební daně placené výrobci likérových vín (viz bod odůvodnění 50).

(60)

Pokud jde o číselné údaje zisků vyplývajících z uvedení francouzských likérových vín a dovezených likérových vín na trh (viz bod odůvodnění 51), Francie nejprve vysvětlila, že daňové statistiky (prováděné pro každou daňovou sazbu) neumožňují rozlišit francouzské výrobky od výrobků jiného původu ze Společenství.

(61)

Podle údajů celních orgánů dosáhla spotřební daň vybraná v roce 2003 za přírodní sladká vína a likérová vína bez rozlišení původu částky 142,5 milionů EUR, která je rozdělena takto: 25,2 milionů EUR pro kategorii přírodních sladkých vín, která podléhají spotřební dani v částce 54 EUR/hl, což představuje objem 467 000 hl, a 117,3 milionů EUR pro likérová vína, která podléhají spotřební dani v částce 214 EUR/hl, což představuje objem výrobku 548 000 hl.

(62)

V této poslední skupině lze vzhledem k prohlášením o sklizni vyčlenit výrobu likérových vín vyrobených ve Francii, která představuje 94 477 hl výrobků pro Pineau des Charentes, 2 091 hl pro Macvin du Jura, 5 680 hl pro Pommeau a 6 057 hl pro Floc de Gascogne.

(63)

Francie předala tabulku, která zobrazuje rozdělení plánovaných podpor mezi čtyři mezioborové složky a rozdělení vyrobených objemů pro každé dotčené likérové víno (viz bod odůvodnění 52).

(64)

Francie došla k názoru, že podíl každého likérového vína na celkové výrobě a procento navrhované podpory se příliš neliší, aniž by se však úplně shodovaly. Zdůrazňuje, že k rozdělení navrhovaných podpor došlo po jednání mezi mezioborovými organizacemi, které jsou příjemci podpor, a že se nejedná o rozhodnutí vynucené veřejnými orgány.

(65)

Na otázku Komise ohledně rozpočtu určeného na reklamní opatření (viz bod odůvodnění 53) poskytla Francie číselné údaje, které uvádějí, že částky přidělené na reklamní opatření představují 50 % až 74 % celkových prostředků určených mezioborovým organizacím, a to zejména v odvětví jakostních vín s.o.

(66)

Francie předala část rozpočtu přiděleného každé ze čtyř dotčených mezioborových organizací na reklamní kampaně ve Francii. Toto rozdělení, které by mělo být výsledkem svobodné volby mezioborových organizací, by v případě schválení režimu podpor zůstalo beze změny.

(67)

Pokud jde o případnou souvislost mezi příjmy z PDD a příjmy z vnitrostátního rozpočtu pro financování podpor, poskytla Francie níže uvedenou tabulku:

(68)

Příjmy, které by měly být přiděleny na reklamu, se neomezují na částky získané prostřednictvím PDD. Mezioborové organizace mohou čerpat z jiných zdrojů, například zejména z příjmů za poskytnuté služby, prodeje reklamních předmětů aj. Francie potvrdila, že nejméně 50 % uznaných nákladů na reklamní opatření bude financováno ze soukromých zdrojů.

(69)

Pro srovnání navrhovaných podpor a příjmů ze spotřební daně odhadovaných na základě sklizených objemů (8) poskytla Francie tyto číselné údaje:

(70)

Francie zdůraznila, že tato poslední tabulka je zvláště významná, protože nevyzdvihuje záměr nahradit tíhu spotřební daně podporami, neboť neexistuje žádný množstevní vztah.

(71)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy se stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

(72)

Aby se na určité opatření vztahovala ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy, musí splňovat současně tyto čtyři podmínky: 1) opatření musí být financováno státem nebo ze státních zdrojů, 2) musí se selektivně vztahovat pouze na určité podniky nebo určitá odvětví výroby, (3) pro podniky, kterým se podpora poskytuje, musí zahrnovat hospodářskou výhodu, (4) nesmí narušit obchod uvnitř Společenství a narušit nebo ohrozit hospodářskou soutěž.

(73)

V daném případě se Komise domnívá, že jsou uvedené podmínky splněny. Tedy:

(74)

Opatření pro výzkum, technickou pomoc a rozvoj jakostní produkce budou financována pouze státem z jeho rozpočtových prostředků.

(75)

Opatření na propagaci a reklamu budou naopak financována zčásti státem a zčásti (minimálně 50 %) dotyčnými oborovými organizacemi prostřednictvím zdrojů z povinných dobrovolných dávek (PDD) odváděných jejich členy.

(76)

Komise se domnívá, že celý rozpočet určený na propagační a reklamní opatření je z níže uvedených důvodů vytvořen ze státních prostředků.

(77)

Podle obvyklé praxe Komise se povinné příspěvky podniků v jednom odvětví přidělené na financování finanční podpory považují za příjmy obdobné daním a tvoří tedy státní prostředky, pokud se jedná o příspěvky uložené státem nebo pokud jejich výtěžek prochází přes zákonem zřízený subjekt.

(78)

V daném případě vyhlásila francouzská vláda vybranné dávky za povinné v rámci postupu rozšíření mezioborových dohod. Rozšíření dohod se provádí přijetím vyhlášky zveřejněné v Úředním věstníku Francouzské republiky. Tyto dávky vyžadují tedy úřední akt, aby byly plně účinné.

(79)

Judikatura Soudního dvora však naznačuje, že pokud se posuzuje, zda určité opatření má povahu státní podpory, je třeba zároveň posoudit, zda uvedené opatření lze považovat za opatření státu  (9). Nedávná judikatura (10) poskytla prvky, které je zde třeba posoudit.

(80)

Soudní dvůr stanovil, že určitá opatření financovaná členy oborových subjektů prostřednictvím prostředků získaných od jejich členů nespadají do oblasti působnosti ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy, neboť: a) příspěvky byly povinně přiděleny na financování opatření; b) subjekt ani veřejné orgány nemohly v žádném okamžiku těmito prostředky volně disponovat; c) opatření vycházelo pouze z řad členů předmětného oborového subjektu a nebylo součástí státní politiky (…).

(81)

Z této judikatury zjevně vyplývá, že pokud se stát omezuje na roli pouhého prostředníka tím, že nezasahuje do stanovení politických cílů odborníků v odvětví a v žádném okamžiku nemůže disponovat se získanými prostředky, které se povinně přidělí na financování stanoveného opatření, není splněno kritérium státní povahy opatření. Opatření proto nemusí být označena za státní podpory.

(82)

V daném případě však nejsou splněna kritéria výslovně uvedená v rozsudku Pearle. Zejména skutečnost, že stát přispívá ve výši 50 % na financování těchto propagačních a reklamních opatření jasně ukazuje, že tato opatření jsou součástí státní politiky a veškeré zdroje určené k jejich financování je třeba považovat za veřejné prostředky přidělené na opatření státu.

(83)

Opatření se vztahují výhradně na francouzské výrobce likérových vín a jsou tedy selektivní.

(84)

Výrobcům likérových vín je poskytována hospodářská výhoda formou financování různých opatření (výzkumné projekty, technická pomoc, rozvoj jakostní produkce, propagace a reklama). Tato výhoda zlepšuje postavení příjemců v hospodářské soutěži. Podle stálé juridikce Soudního dvora značí zlepšení postavení podniku v hospodářské soutěži v důsledku státní podpory zpravidla narušení hospodářské soutěže vůči jiným podnikům, kterým tato podpora není poskytována (11).

(85)

Tyto podpory by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, neboť zvýhodňují vnitrostátní výrobu oproti výrobě ostatních členských států. Vinařské odvětví je ve skutečnosti mimořádně otevřené hospodářské soutěži na úrovni Společenství, což navíc potvrzuje i existence společné organizace trhu v daném odvětví.

(86)

Níže uvedená tabulka uvádí příklad úrovně obchodních výměn vinařských produktů ve Společenství a ve Francii v letech 2001, 2002 a 2003 (12).

(87)

Některá navrhovaná opatření mají být provedena mimo území Evropské unie. Vzhledem k vzájemné závislosti trhů, na kterých působí hospodářské subjekty ze Společenství, však nelze vyloučit, že by určitá podpora mohla narušit hospodářskou soutěž posílením postavení hospodářských subjektů v hospodářské soutěži (13), i v případě, že by podpora byla určena výrobkům na vývoz mimo Společenství (14).

(88)

Vzhledem k výše uvedenému se na předmětná opatření vztahuje čl. 87 odst. 1 Smlouvy a lze je prohlásit za slučitelná se Smlouvou pouze za předpokladu, že se na ně vztahuje některá z odchylek stanovená ve Smlouvě.

(89)

Jedinou možnou odchylkou v této fázi je odchylka podle čl. 87 odst. 3 písm. c), která stanoví, že za slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(90)

Aby se na podpory vztahovala výše uvedená výjimka, musí být v souladu s příslušnými právními předpisy v oblasti státních podpor. Komise nejprve ověří použitelnost nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (15). Pokud není uvedené nařízení použitelné, ověří Komise použitelnost jiných právních předpisů, jako jsou pokyny nebo rámce Společenství.

(91)

Vzhledem k tomu, že se plánované podpory neomezují na malé a střední podniky, nelze použít nařízení (ES) č. 1/2004. Komise ve svém posudku tedy vycházela z těchto nástrojů: a) pokyny Společenství pro státní podpory v odvětví zemědělství (16) (dále jen: „pokyny pro zemědělství“); b) pokyny Společenství platné pro státní podporu na reklamu produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES a některých produktů neuvedených v příloze I (17) (dále jen: „pokyny pro reklamu“) a c) rámec Společenství pro státní podpory na výzkum a vývoj (18) (dále jen: „rámec“).

(92)

Vzhledem k tomu, že navrhované podpory mají být alespoň z části financovány z povinných příspěvků považovaných za příjmy obdobné daním, posoudila Komise rovněž způsoby financování podpory.

(93)

Pokyny Společenství platné pro státní podpory na reklamu produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES (19) (dále jen: „pokyny pro reklamu“) stanoví kladná a záporná kritéria, která musí všechny režimy vnitrostátních podpor dodržovat. Podle bodů 16 až 30 pokynů se tedy nesmí jednat o reklamní opatření, která jsou v rozporu s článkem 28 Smlouvy nebo odvozeným právem Společenství, a tato opatření nesmějí být zaměřena na podporu určitých podniků.

(94)

Francouzské orgány vysvětlily, že se opatření nebudou vztahovat na určité podniky, že reklama nesníží hodnotu ostatních výrobků Společenství a že nezavede žádné nevýhodné srovnání pomocí odkazů na vnitrostátní původ výrobků.

(95)

Odkazy na vnitrostátní původ musí být druhotné ve srovnání s hlavním poselstvím reklamní kampaně určeným spotřebitelům a nesmí představovat hlavní důvod, kvůli němuž by měli spotřebitelé výrobek zakoupit. V daném případě je důležité, aby francouzský původ výrobků nebyl hlavním poselstvím reklamních kampaní uskutečněných na francouzském území.

(96)

Vzorky zaslané francouzskými orgány a výslovný závazek Francie v tomto směru umožnily dojít k závěru, že nebude kladen zvláštní důraz na vnitrostátní povahu příslušných výrobků a že každá zmínka o původu bude druhotná ve srovnání s hlavním poselstvím reklamních kampaní.

(97)

Pokud jde o kladná kritéria, musí výrobky, kterým jsou určeny reklamní kampaně, splňovat podle bodů 31 až 33 pokynů alespoň jednu z těchto podmínek: musí se jednat o přebytkové zemědělské produkty nebo málo využívané druhy, nebo o nové produkce nebo náhradní nepřebytkové produkty, nebo o rozvoj některých regionů, nebo o rozvoj malých a středních podniků, nebo o vysoce jakostní produkty včetně ekologických produktů.

(98)

Francouzské orgány podaly v tomto ohledu vysvětlení, že cílem opatření bude rozvoj dotčených oblastí produkce prostřednictvím odbytu jejich typické produkce. Splní tak požadavek podpořit síť malých a středních podniků uvedených zeměpisných oblastí: podniky dotčených vinařských odvětví jsou převážně malé struktury s nízkým počtem zaměstnanců, často se jedná ještě o rodinné podniky. Cílem opatření bude rovněž rozvoj výrobků vysoké jakosti (CHOP).

(99)

Pokud jde zejména o podpory na reklamu ve prospěch zemědělských produktů s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením zapsaným v rejstříku Společenství (20), Komise s cílem zajistit, aby tyto podpory nebyly poskytovány jednotlivým producentům, ověří, že všichni producenti produktu s chráněným označením původu mají na podporu stejný nárok. Reklamní opatření musí tedy odkazovat přímo na CHOP a ne na libovolné logo nebo štítek s výjimkou případů, kdy jsou producenti oprávněni je použít. Stejně tak v případě poskytnutí podpory seskupení producentů si Komise z praktických důvodů vyžádá důkazy o tom, že podpora bude skutečně poskytnuta všem producentům včetně nečlenů seskupení.

(100)

Francouzské orgány se zavázaly, že tyto podpory budou prostřednictvím kolektivních opatření poskytnuty bez výhrady všem výrobcům výrobku, který bude předmětem reklamy, jakož i odborníkům podílejícím se na jeho uvádění na trh.

(101)

Pokyny v bodě 60 stanoví maximální výši podpor, jejichž financování ze státních zdrojů v oblasti reklamních opatření nepřesáhne 50 %, a zbytek se hradí ze zdrojů oborových a mezioborových organizací, které jsou příjemci podpory.

(102)

Francouzské orgány se zavazují, že úroveň veřejného financování nepřesáhne 50 % nákladů na reklamní opatření prováděná na území Evropské unie. Zbytek bude muset být dodán hospodářskými subjekty dotčeného zemědělského odvětví.

(103)

Opatření prováděná mimo území Evropské unie mohou být financována do výše 80 %. Toto je v souladu s linií přijatou Komisí (21), podle které je účast producentů na těchto opatřeních pojmem převzatým zejména v nařízení Rady (ES) č. 2702/1999 ze dne 14. prosince 1999 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů ve třetích zemích (22), které pojednává o spolufinancovaných opatřeních. U opatření, která Společenství provádí ve třetích zemích, stanoví nařízení ve svém článku 9, že u opatření pro styk s veřejností, propagaci a reklamu zemědělských produktů a potravin je část nákladů financována ze zdrojů navrhujících organizací. V případě opatření trvajících nejméně dva roky dosahuje minimální procento hrazené navrhujícími organizacemi 20 % nákladů, přičemž maximální účast Společenství dosahuje 60 % nákladů a účast členských států 20 % nákladů. Z toho vyplývá, že je vhodné, aby příjemci takových opatření byli zapojeni alespoň v minimální výši 20 % nákladů, čímž se omezí narušení hospodářské soutěže vůči jiným produktům Společenství.

(104)

Francouzské orgány zaslaly Komisi vzorky propagačních a reklamních opatření financovaných prostřednictvím oznámené podpory, které umožnily potvrdit závazky učiněné uvedenými orgány.

(105)

Komise došla k závěru, že tyto podpory splňují podmínky stanovené na úrovni Společenství.

(106)

Pokud jde o výzkumná a experimentální opatření, jakož i o opatření týkající se šíření technického pokroku, pokyny pro zemědělství stanoví v bodě 17, že podpory na výzkum a vývoj se mají posuzovat podle kritérií uvedených v rámci Společenství pro státní podpory pro výzkum a vývoj() (23). Tento bod uvádí, že míra podpory dosahující 100 % je slučitelná se společným trhem i v případě, kdy by byl výzkum a vývoj prováděn podniky, avšak za předpokladu, že jsou pokaždé splněny čtyři podmínky v něm obsažené:

(107)

Francouzské orgány se zavázaly k tomuto:

(108)

Komise došla k závěru, že tyto podpory splňují podmínky stanovené na úrovni Společenství.

(109)

Pokyny pro zemědělství v bodě 14 stanoví, že tento druh podpor je povolen s mírou podpory 100 %, pokud jsou podpory přístupné pro všechny způsobilé osoby působící v dané oblasti za objektivně stanovených podmínek a pokud celková výše poskytnuté podpory nepřesahuje 100 000 EUR na příjemce a na tříleté období nebo, jedná-li se o malé a střední podniky, 50 % způsobilých výdajů (použije se nejvyšší částka). Francouzské orgány se zavázaly tyto podmínky dodržovat.

(110)

Komise došla k závěru, že tyto podpory splňují podmínky stanovené na úrovni Společenství.

(111)

Pokyny pro zemědělství v bodě 13 stanoví, že tento druh podpor je povolen s mírou podpory 100 %, pokud jsou podpory přístupné pro všechny způsobilé osoby působící v dané oblasti za objektivně stanovených podmínek a pokud celková výše poskytnuté podpory nepřesahuje 100 000 EUR na příjemce a na tříleté období nebo, jedná-li se o malé a střední podniky, 50 % způsobilých výdajů za použití nejvyšší částky. Francouzské orgány se zavázaly tyto podmínky dodržovat.

(112)

Komise došla k závěru, že tyto podpory splňují podmínky stanovené na úrovni Společenství.

(113)

V souladu s judikaturou Soudního dvora (25) zastává Komise zpravidla názor, že financování státní podpory prostřednictvím povinných poplatků může mít dopad na podporu tím, že má ochranářský účinek jdoucí za rámec podpory jako takové. Dotyčné dávky (PDD) jsou ve skutečnosti povinné poplatky. Podle téže judikatury se Komise domnívá, že podpora nemůže být financována z příjmů obdobných daním, které rovněž zatěžují produkty dovážené z ostatních členských států.

(114)

PDD se uplatňují na objemy likérových vín CHOP uváděných na trh vinaři, kvalifikovanými palírnami, obchodníky a velkoobchodníky, kteří se nacházejí v produkční oblasti dotyčného CHOP. Francouzské orgány rovněž vysvětlily, že na rozdíl poplatků vybraných na základě směrnic Společenství týkajících se spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů se mezioborové dávky svou povahou týkají pouze likérových vín s příslušnými CHOP, tedy výrobků výhradně z oblastí vymezených právními předpisy, v důsledku čeho se nevztahují na likérová vína pocházející z ostatních členských států.

(115)

Zejména v případě velkoobchodníků není vyloučeno, že uvádějí na trh rovněž dovezené výrobky. Francouzské orgány však upřesnily, že mezioborovému příspěvku, který platí velkoobchodníci, budou podléhat pouze objemy likérového vína CHOP, na které se vztahuje oznámení, to jest Pineau des Charentes, Floc de Gascogne, Pommeau de Normandie a Macvin du Jura. Veškerý objem dováženého vína je tedy z platby tohoto příspěvku vyloučen.

(116)

Vzhledem ke skutečnosti, že jedinou zdaněnou výrobou je vnitrostátní výroba likérových vín CHOP, na kterou se vztahuje opatření, lze dojít k závěru, že žádný dovážený výrobek není zdaněn.

(117)

V případě státních podpor financovaných z příjmů obdobných daním stanovil Soudní dvůr další kritéria, která je vhodné posoudit. Ve věci Nygard (26) Soudní dvůr rozhodl, že určitá daň má být považována za porušení zákazu diskriminace stanoveného v článku 90 Smlouvy, pokud se výhody, které s sebou nese přidělení příjmu ze zdanění, zvláště vztahují na ty produkty ze zdaněných vnitrostátních produktů, které jsou zpracovány nebo uváděny na vnitrostátní trh s částečnou úhradou nákladů spojených s těmito produkty, čímž se znevýhodňují vyvážené vnitrostátní produkty.

(118)

Podpory na propagaci a reklamu, které se jako jediné financují prostřednictvím CDD, se poskytují odvětví obchodu a mohou mít rozdílný význam pro obchodníky, kteří by se zabývali výhradně prodejem mimo území Francie nebo Evropské unie.

(119)

Francouzské orgány však podaly ujištění, že jak vnitrostátní výbor Pineau des Charentes, tak i mezioborový výbor Floc de Gascogne financují reklamní a propagační opatření nejen ve Francii, ale i na území Evropské unie a ve třetích zemích. Jejich výběr je v tomto ohledu zcela nezávislý na rozhodnutí správních rad, v nichž jsou zastoupeny všechny subjekty daného odvětví.

(120)

Mezioborové organizace chráněných označení moštů a mezioborový výbor vín z oblasti Jura však prozatím neuvažují o financování opatření mimo francouzský trh. Podle francouzských orgánů je tato orientace opatření zaměřená na francouzský trh výsledkem politiky samotného odvětví, které považuje za přednostní zlepšit své postavení na vnitrostátním trhu s vědomím, že prodej těchto likérových vín v zahraničí ještě není běžnou obchodní záležitostí. Francouzské orgány ujišťují, že tato orientace neznevýhodňuje žádného obchodníka, neboť prodej mimo francouzský trh zůstává okrajovou záležitostí, a že neexistují obchodníci specializovaní v prodeji na vývoz.

(121)

Francouzské orgány se v každém případě zavázaly, že na vyvážené výrobky se opatření financovaná prostřednictvím podpor z mezioborových dávek vztahují stejnou měrou jako na výrobky prodávané na vnitrostátním území.

(122)

Komise bere tento závazek na vědomí a domnívá se, že informace poskytnuté Francií neobsahují údaje, které by v současnosti poukazovaly na diskriminaci vyvážených likérových vín.

(123)

Komise zároveň upozorňuje francouzské orgány na důsledky rozsudku Nygard v oblasti diskriminace mezi vyváženými produkty a produkty uváděnými na trh na vnitrostátním území. Soudní dvůr zejména rozhodl, že určení míry případné diskriminace produktů přísluší vnitrostátním soudům. Za tímto účelem musí během referenčního období ověřit peněžní rovnocennost mezi částkami celkově vybranými jako zvažované clo za vnitrostátní produkty uvedené na vnitrostátní trh a výhodami, které se na tyto produkty výlučně vztahují.

(124)

V této souvislosti je třeba připomenout, že státní podpora, která některými svými podmínkami porušuje další ustanovení Smlouvy, nemůže být prohlášena za slučitelnou se společným trhem. V daném případě Komise posoudila oprávněnost stížnosti AEVP týkající se možného porušení článku 90 Smlouvy ze strany podpory N 703/95. Komise navíc poznamenává, že AEVP nepředložila v rámci stávajícího řízení žádné připomínky.

(125)

Článek 90 Smlouvy stanoví, že „členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí“.

(126)

V daném případě je spotřební daň použitelná na likérová vína ve Francii pro francouzská vína a pro vína pocházející z jiných členských států shodná.

(127)

O diskriminační vnitrostátní zdanění v rozporu s článkem 90 Smlouvy by se jednalo pouze za předpokladu, že by daň placená francouzskými výrobci byla částečně vyrovnána prostřednictvím podpor vyhrazených těmto výrobcům, což by mělo za následek, že by uvedenou daň v plné výši platili pouze jiní než francouzští výrobci.

(128)

Nejprve je třeba konstatovat, že ustanovení Smlouvy o státních podporách se vztahují na daně pouze v případě, že daně představují způsob financování určitého opatření podpory a že jsou nedílnou součástí této podpory.

(129)

Z toho vyplývá, že daň na likérová vína neovlivňuje posouzení slučitelnosti plánovaných podpor a musí být přezkoumána pouze v případě, že existuje dostatečná vazba mezi uvedenou daní a opatřeními podpory.

(130)

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. ledna 2005 ve věci Streekgewest Westelijk Noord-Brabant (27), který byl vydán po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy ohledně podpor, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, upřesnil podmínky, za kterých je třeba se domnívat, že vazba mezi daní a opatřením podpory je dostatečná k tomu, aby daň mohla být považována za nedílnou součást podpory.

(131)

V bodě 26 odůvodnění uvedeného rozhodnutí je zejména upřesněno, že k tomu, aby mohla být daň nebo část daně považována za nedílnou součást opatření podpory, musí nutně existovat vztah omezující závislosti mezi daní a podporou podle příslušných vnitrostátních předpisů v tom smyslu, že výtěžek z daně přímo ovlivňuje výši podpory a v důsledku toho i posouzení slučitelnosti této podpory se společným trhem.

(132)

Ve věci Streekgewest Soudní dvůr rozhodl, že i v případě, že k vyrovnání mezi zvýšením daně a výhodou (podporou) dojde pro potřeby odhadu rozpočtu členského státu, tato skutečnost není sama o sobě postačující k prokázání souvislosti mezi daní a výhodou (28).

(133)

V daném případě Francie uvedla, že příjmy z daně se převedou do souhrnného státního rozpočtu a že neexistuje žádný právní dokument, který by umožňoval náhradu spotřebních daní placených výrobci likérových vín. Žádná z informací, které má Komise k dispozici, navíc nepřipouští domněnku o opaku. Na základě tohoto zjištění může tedy Komise dojít k závěru, že mezi příjmy z daně za likérová vína a podporou poskytnutou těmto stejným výrobkům neexistuje vztah omezující závislosti, a to aniž by bylo nutné prokázat neexistenci případného množstevního vztahu mezi částkami vybranými Francií a částkami vynaloženými v rámci opatření na podpory.

(134)

Jen pro doplnění, Komise navíc došla k názoru, že číselné tabulky, které Francie poskytla po otevření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, prokazují, že neexistuje žádný množstevní vztah mezi příjmy z daně pro jednotlivé výrobky a podporou poskytnutou těmto výrobkům.

(135)

Vzhledem k neexistenci dostatečné vazby mezi daní a navrhovanými podporami není třeba posoudit účinky této daně na slučitelnost oznámených opatření se společným trhem, zejména s ohledem na článek 90 Smlouvy, v rámci řízení stanoveného pro státní podpory v článku 88 Smlouvy.

(136)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že na podpory navrhované Francií se může vztahovat odchylka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy a že tyto podpory mohou být prohlášeny za slučitelné se společným trhem,

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/49

(1)

Komise dne 24. března obdržela stížnost, která se týkala několika údajných opatření státní podpory ve prospěch společnosti Schneider Technologies AG („Schneider AG“). V případě stěžovatele, společnosti Gebrüder Schneider GmbH & Co. KG, jde o holdingovou společnost, která vlastnila podíly ve společnosti Schneider AG a která patří dvěma bratrům Schneiderovým.

(2)

Komise dne 14. července 2004 zahájila formální vyšetřovací řízení týkající se tří půjček poskytnutých bankou Bayrische Landesanstalt für Aufbaufinanzierung („LfA“) a dvou půjček poskytnutých nadací Bayrische Forschungsstiftung („BFS“). Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo dne 22. února 2005 (2) zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby k údajné podpoře podaly své připomínky. Žádná ze zúčastněných stran připomínky nepodala (3). Německo reagovalo na zahájení formálního vyšetřovacího řízení dopisy ze dne 16. a 24. září 2004, které byly zaevidovány vždy ve stejný den.

(3)

Komise si dne 6. září 2005 vyžádala další informace, které Německo zaslalo dopisem ze dne 5. října 2005 (zaevidovaným 6. října 2005). Doplňující informace byly předloženy 6. února 2006 (zaevidovány 7. února 2006).

(4)

Schneider AG byl velký německý podnik se sídlem v Türkheimu v Bavorsku, který vyráběl barevné televizory. Vedle své výrobní činnosti se podnik v devadesátých letech podílel na ambiciózním projektu na vývoj technologie laserových displejů, která slibovala ostřejší obraz, vyšší jas, neomezenou velikost obrazovky a flexibilitu, co se týče projekční plochy. Obě oblasti působnosti byly mezi lety 2000 a 2002 převedeny na dvě nově založené dceřinné společnosti podniku Schneider AG, a to na společnost Schneider Electronics AG („SE“), která převzala výrobu televizorů, a na Schneider Laser Technologies AG („SLT“).

(5)

Banka LfA, jejímž úkolem je podpora regionálního hospodářského rozvoje, vlastnila od roku 1998 akcie podniku Schneider AG. V letech 1999 a 2000 byla LfA s podílem 35,6 % jeho největším akcionářem. Soukromá investiční banka Lehman Brothers vlastnila 26,6 % akcií, podnik Gebr. Schneider GmbH & Co. KG 14,6 % a další soukromí investoři 23,2 %.

(6)

V této době trh velice pozitivně hodnotil vyhlídky podniku Schneider AG na úspěch vzhledem k jeho vedoucí úloze v projektu technologie laserových displejů. Mezi lety 1998 a 2000 se cena akcií podniku Schneider zvýšila téměř desetkrát, od roku 1999 do roku 2000 přibližně 2,5krát. Dobré vyhlídky do budoucnosti podniku sdílel rovněž druhý největší investor, Lehman Brothers, jak dokazuje studie z dubna 2000, která předpovídala pro odvětví zábavní elektroniky od konce roku 2000 a pro technologii laserových displejů od posledního čtvrtletí roku 2001 zisky. Banka Lehman Brothers nakupovala od poloviny roku 1999 do poloviny roku 2000 akcie od banky LfA [...] (*1).

(7)

Výkon podniků se však nevyvíjel tak, jak se očekávalo. Společnost SE vyráběla televizory nižší kvality, a tak nemohla konkurovat levným výrobkům dováženým v prvé řadě z Asie. Jelikož výroba televizí nepřinášela zisk, podniku Schneider AG chyběly prostředky, které společnost SLT potřebovala, aby mohla pokračovat v činnostech v oblasti laserových technologií, které se vyvíjely mnohem pomaleji, než se původně očekávalo. První prototyp byl k dispozici až v květnu 2000, tedy mnohem později, než se předpokládalo, a byl vhodný pouze pro průmyslové použití. Podnik do roku 2002 nevyvinul žádný výrobek, který by byl vhodný pro soukromé odběratele, což byl původní hospodářský cíl společnosti SLT.

(8)

V březnu 2002 byla zahájena tři oddělená úpadková řízení proti podniku Schneider AG a jeho dvěma dceřiným společnostem. Správce konkurzní podstaty prodal majetek podniků Schneider AG a SE čínské elektrotechnické společnosti TCL a majetek společnosti SLT podniku Jenoptik Laser, Optik, Systeme GmbH (dále jen „LOS“). Společnosti TCL a LOS učinily nejvyšší nabídky.

(9)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti následujících dvou opatření.

(10)

Tři půjčky banky LfA byly součástí souhrnného plánu dohodnutého na podzim 1999 mezi LfA, Lehman Brothers, stěžovatelem a sdružením bank. Německo vysvětlilo, že podnik v roce 1998 zaznamenal ztráty, poté co se bez úspěchu pokoušel zvýšit odbyt televizorů prostřednictvím specializovaného maloobchodu. Vedení proto rozhodlo podnik restrukturalizovat a posílit výrobu OEM zařízení. Podnik potřeboval likviditu, aby mohl financovat tuto restrukturalizaci, předběžně financovat výrobu pro velké zakázky a pokrýt ztráty.

(11)

První půjčka banky LfA („Půjčka 1“) ve výši 2,1 mil. EUR byla poskytnuta v září 1999 s úrokovou sazbou [...] %. Druhá půjčka banky LfA („Půjčka 2“) ve výši 5,1 mil. EUR byla schválena rovněž v září 1999 s úrokovou sazbou [...] %. Třetí půjčka („Půjčka 3“) ve výši 5,6 mil. EUR byla poskytnuta v únoru 2000 a úroková sazba činila [...] %. První dvě půjčky byly poskytnuty na dobu jednoho roku, půjčka 3 do 31. prosince 2001, tj. na dobu téměř dvou let.

(12)

V září 2000 byly první dvě půjčky prodlouženy do 30. září 2002, tedy o další dva roky, a úrokové sazby zvýšeny v případě půjčky 1 na [...] % a půjčky 2 na [...] %.V prosinci 2000 byla také půjčka 3 prodloužena do 30. září 2002 a úroková sazba zvýšena na [...] %.

(13)

Jako záruky pro půjčku 1 sloužily především záruky za pozemek, globální cese pohledávek a převod vlastnictví zboží formou zajištění. Toto zajištění však bylo přiřazeno k pohledávkám bankovního sdružení, jehož půjčky existovaly již dříve. Půjčky 2 a 3 byly poskytnuty bez dalších záruk. Německo vysvětlilo, že namísto záruk byla dohodnuta vyšší úroková sazba. Skutečná hodnota záruk pro banku LfA jako společníka společnosti Schneider AG byla velmi nízká, neboť podle německého práva (§ 30 zákona o společnostech s ručením omezeným) by byla půjčka společníků se vší pravděpodobností považována za doplnění základního kapitálu.

(14)

Soukromí partneři přispěli k celkovému konceptu takto:

(15)

V letech 1994 a 1997 poskytla nadace Bayrische Forschungsstiftung (BFS) společnosti Schneider AG příspěvky v celkové výši 9 050 121,88 EUR (4).

(16)

První dotace ve výši 6 498 468,68 EUR (5) byla poskytnuta dne 16. prosince 1994 a sloužila k financování projektu „Technologie laserových displejů“ („Projekt 1“). Tato dotace byla vyplacena v několika splátkách během trvání projektu, tj. mezi lednem 1995 a červnem 1997. Způsobilé náklady činily 12 484 972,74 EUR, míra podpory 48,9 %.

(17)

Cílem projektu 1 bylo vytvořit základy pro nové pracovní metody při projekci velkých barevných obrazů s vysokým rozlišením pro různé oblasti použití a vyvinout vědecko-technologické základy pro jednotlivé součásti pozdějšího systému.

(18)

Při poskytování podpory se braly v úvahu následující projektové náklady (*2)

(19)

Německo potvrdilo, že náklady vznikly bezprostředně v souvislosti s výzkumným projektem.

(20)

V souladu s dohodami o dotacích byly výsledky projektu představeny a zpřístupněny široké veřejnosti.

(21)

Nadace BFS mj. 100 % financovala výzkumný projekt univerzity Würzburg na téma „Modrý laser“. Projektové náklady činily 0,26 mil. EUR. Projekt 1 a projekt „Modrý laser“ byly na přání nadace BFS propojeny, neboť nadace si od tohoto propojení slibovala výměnu vědeckých know-how.

(22)

Druhý příspěvek ve výši 2 551 653,20 EUR byl schválen dne 23. července 1997. Sloužil k financování projektu „Technologie laserových displejů – systémová integrace a prototypy“ (dále jen „Projekt 2“), který následoval po projektu 1. Tento příspěvek byl vyplacen v několika splátkách během trvání projektu, tj. mezi dubnem 1997 a zářím 1999. Způsobilé náklady byly rozpočteny na 5 103 293,22 EUR, takže míra podpory činila 50 %.

(23)

V rámci Projektu 2 se měly dále rozvíjet výsledky projektu 1. Kromě toho měly být nejdůležitější jednotlivé složky integrovány do jednoho systému. Tyto práce zahrnovaly mj. studie o vytváření obrazů pikosekundovým impulzním laserem, laserové odolnosti jednotlivých složek a miniaturizaci monochromatických laserových systémů.

(24)

Při poskytování podpory byly zohledněny následující projektové náklady:

(25)

Německo potvrdilo, že náklady vznikly bezprostředně v souvislosti s výzkumným projektem.

(26)

V souladu s dohodami o dotacích byly výsledky projektu představeny a zpřístupněny široké veřejnosti. Na žádost musela být přidělena užívací práva za tržních podmínek.

(27)

Komise ohledně tří půjček zastávala nejprve stanovisko, že jsou s největší pravděpodobností slučitelné se zásadou investora působícího v podmínkách tržního hospodářství. Chyběly jí však přesnější informace k tomu, aby dospěla k závěrečnému hodnocení. Komise dále měla pochybnosti, zda byly oba projekty laserové technologie slučitelné s pravidly Společenství pro státní podpory.

(28)

Žádná ze třetích stran připomínky nepodala.

(29)

Ve svém stanovisku k zahájení formálního vyšetřovacího řízení Německo namítlo, že půjčky nejsou státní podporou, neboť jsou slučitelné se zásadou investora působícího v podmínkách tržního hospodářství.

(30)

K podporám na výzkum a rozvoj Německo vysvětlilo, že dle jeho názoru je třeba oba projekty považovat za průmyslový výzkum, a proto jsou podpory ve výši až 50 % způsobilých nákladů slučitelné s předpisy pro podpory na výzkum a rozvoj, které byly platné v okamžiku poskytování jednotlivých podpor. K projektu 2 Německo prohlásilo, že název projektu „Systémová integrace a prototyp“ je zavádějící, neboť cílem projektu bylo podrobnější zkoumání jednotlivých složek projektu.

(31)

Podle čl. 87 Smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, neslučitelné se společným trhem, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy. Aby se zjistilo, zda půjčky společníků státních zařízení představují státní podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES, je třeba prověřit, zda by investor za obdobných okolností v podmínkách tržního hospodářství poskytl takové půjčky za srovnatelných podmínek.

(32)

Dle názoru Komise svědčí mnohé o tom, že tyto tři půjčky nepředstavovaly státní podporu, neboť byly v souladu se zásadou jednání investora v podmínkách tržního hospodářství. Předně nebylo dle informací, které měla Komise k dispozici, za okolností daných v letech 1999 a 2000 hospodářsky nerozumné, poskytnout společnosti Schneider AG půjčky s úrokovými sazbami mezi [...] %, [...] % a [...] % (referenční úroková sazba Komise: 4,76 %), které byly později zvýšeny na [...] %, [...] % a [...] % (referenční úroková sazba Komise: 5,7 %). Důvěra trhu v budoucí zisky společnosti Schneider AG – v prvé řadě z důvodu, že zaujímala vedoucí postavení v oblasti laserové technologie – se projevila např. tím, že kurz akcií společnosti Schneider vzrostl během let 1998 – 2000 téměř desetinásobně a strategická investiční banka Lehmans Brothers po vypracování velice pozitivní studie v tomto období nakoupila dalších [...] akcií společnosti Schneider AG. V červenci 2000 bylo asi 50 % jmění společnosti ve vlastnictví cca 40 strategických investorů. Za druhé se banka LfA chovala podstatně opatrněji než soukromý podílník Lehman Brothers. Banka Lehman Brothers v prosinci 1999 navýšila jmění společnosti Schneider AG o 25 mil. EUR a byla hlavním investorem při zvyšování kapitálu v únoru 2000 o dalších 46 mil. EUR. Kromě svého podílu na zvyšování kapitálu v únoru ve výši cca 8,74 mil. EUR (které bylo již v rozhodnutí o zahájení řízení shledáno jako slučitelné dle zásady jednání investora v podmínkách tržního hospodářství) poskytla banka LfA dalších 12,8 mil. EUR výlučně v podobě vratných úročených půjček. Za třetí byly úrokové sazby banky LfA vyšší než úrokové sazby sdružení bank, a to jak v době původního poskytnutí půjčky (září 1999 a únor 2000), tak v době pozdějšího prodloužení půjček (září a prosinec 2002).

(33)

Nehledě na to však nadále trvají určité pochybnosti ohledně typu půjček. Vzhledem k úloze banky LfA podporovat regionální hospodářství a na základě dostupných informací Komise nemůže vyloučit, že účelem investice bylo překlenout složité období pro společnost Schneider AG a zachránit pracovní místa v regionu. Kromě toho není jasné, zda vyšší úrokové sazby postačovaly k vyrovnání chybějící záruky. Společnost Schneider AG byla ve složité finanční situaci, když jí byly poskytnuty půjčky, a nebylo vyloučené, že laserové technologie nebudou mít úspěch. Je těžké posoudit, zda by vyšší úroky stačily na pokrytí tohoto rizika.

(34)

Komise se domnívá, že otázka, zda se u půjček banky LfA jedná či nejedná o státní podpory, může zůstat otevřená. I kdyby byly půjčky shledány neslučitelnými státními podporami, bylo by negativní rozhodnutí o vrácení podpor bezpředmětné, neboť už neexistuje žádný podnik, který byl přímo nebo nepřímo zvýhodněn údajnou státní podporou.

(35)

Formálním příjemcem půjčky byla společnost Schneider AG. Společnosti SE a STL byly založeny až po poskytnutí půjček, ovšem nelze vyloučit, že byly půjčkami zvýhodněny. Úpadková řízení proti třem podnikům Schneider byla zahájena v březnu 2002 a všechny tři podniky byly zrušeny. Nesplacená půjčka byla zahrnuta do úpadkového řízení.

(36)

Majetek těchto tří podniků byl prodán správcem konkurzní podstaty za dohledu soudů příslušných pro zahájení úpadkového řízení. Komise se domnívá, že za příslušný majetek byla zaplacena tržní cena, takže výhoda podpory nebyla poskytnuta jednomu z kupců.

(37)

Státní prostředky poskytuje spolková země Bavorsko prostřednictvím nadace BFS. Prostředky tak pocházejí ze státních zdrojů a je třeba je přičíst státu. Společnost Schneider AG byla financováním části projektu 1, kterou prováděla společnost SLT, a projektu 2 zvýhodněna. Jelikož se mezi členskými státy obchoduje se zábavní elektronikou, opatření může narušit hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Podpory na projekty 1 a 2 tedy představují státní podpory.

(38)

Oproti tomu se Komise domnívá, že se v případě státního financování projektu „Modrý laser“ univerzity Würzburg nejedná o státní podporu. Projekt se týkal základního výzkumu, jehož cílem bylo všeobecné rozšíření vědeckých a technických poznatků. Podle bodu 2.2 rámce Společenství pro výzkum a rozvoj z roku 1986 (7) (platného v roce 1994 v okamžiku poskytování podpor) není podpora na základní výzkum obvyke považována za státní podporu. „Přesto nemůže Komise ve výjimečných případech, ve kterých je tento výzkum prováděn ve zvláštních podnicích nebo v jejich prospěch, vyloučit možnost, že podpora spadá pod čl. 92 odst. 1 [nyní čl. 87 odst. 1]“. Takový případ nenastal. Projekt nebyl prováděn pro společnost Schneider. Žádost o podporu byla podána nezávisle univerzitou Würzburg a příspěvky byly vypláceny přímo univerzitě. Jak Německo sdělilo Komisi, nebyly výsledky univerzitního výzkumu pro společnost Schneider AG relevantní, neboť podnik měl vlastní představu o řešení problémů v souvislosti s modrým laserem. Společnost Schneider AG pokračovala ve své činnosti v oblasti výzkumu a rozvoje nezávisle na projektu „Modrý laser“ a nevyužila výsledky univerzitního projektu pro své vlastní technické řešení. Oba projekty byly propojeny na žádost nadace BFS, která si od tohoto kroku slibovala součinnost, jež nakonec nenastala.

(39)

Příspěvky na výzkum a rozvoj je třeba hodnotit podle rámcového programu Společenství pro státní podpory na výzkum a rozvoj (dále jen rámcový program pro výzkum a rozvoj) z roku 1986 (8), případně 1996 (9), podle kterého jsou státní podpory na základní výzkum, průmyslový (základní) výzkum a předkonkurenční rozvoj přípustné.

(40)

Projekt 1 je možné zařadit jako základní průmyslový výzkum ve smyslu přílohy 1 k rámcovému programu pro výzkum a rozvoj z roku 1986 (10). Cílem výzkumné činnosti bylo získat prostřednictvím nových teoretických a experimentálních prací naprosto nové poznatky v oblasti projekce velkých barevných obrazů s vysokým rozlišením pro různé oblasti použití a vyvinout vědecké a technologické základy pro jednotlivé součásti budoucího systému laserových displejů.

(41)

Nadace BSF podpořila projekt 48,98 %, tzn. že míra podpory leží pod limitem 50 %, který platí pro základní průmyslový výzkum.

(42)

Komise se domnívá, že podpora na výzkum a rozvoj měla motivační účinek, neboť projekt by se bez státní podpory neuskutečnil. Projekt byl spojen s velmi vysokým technickým a hospodářským rizikem, technologie byla velice inovační, projekt tedy vyžadoval základní výzkum a značný finanční vklad. Totéž bylo potvrzeno v externí studii, kterou nechala nadace BFS vypracovat, než rozhodla o poskytnutí příspěvku. Dotázaní odborníci zastávali názor, že projekt mohl být s ohledem na velkou složitost a náročný cíl realizován pouze se značnou podporou. Za největší technické riziko byla považována přesná reprodukce obrazu. Odborníci dále potvrdili, že tato naprosto nová technologie znamenala řadu jednotlivých problémů, které se daly řešit pouze v rámci intenzívního, cíleného a finančně dobře zajištěného projektu na výzkum a rozvoj.

(43)

Pokud jde o projekt 2 Německo tvrdí, že rovněž tento projekt je třeba považovat za základní výzkum (11). Podle Německa odpovídaly práce v rámci tohoto projektu navzdory jeho zavádějícího podtitulu („Systémová interace a prototypy“) svou podstatou výše uvedené definici. Německo vysvětlilo, že projekt měl za cíl dále rozvíjet jednotlivé složky technologie. Z tohoto důvodu měl být projekt dle názoru nadace BFS hodnocen zcela jako průmyslový výzkum. Kromě toho byl první prototyp vyvinut několik měsíců po ukončení projektu 2, přičemž byl tento prototyp určen k průmyslovému využití a ne ke komerčnímu, jak bylo původně plánováno. Vlastní předkonkurenční výzkum následoval až po projektu 2 a bez dalšího veřejného financování.

(44)

Komise dává na uváženou, zda nelze projekt alespoň částečně považovat za předkonkurenční rozvoj (12). Podpora by byla omezena na 25 % nebo by musela podle bodu 5.5 a bodu 5.9 rámcového programu pro výzkum a rozvoj z roku 1996 odpovídat váženému průměru přípustné míry podpor. Komise se domnívá, že by integrace jednotlivých složek do celkového systému mohla spadat pod definici předkonkurenčního rozvoje. Kromě toho byl první prototyp dokončen jen několik měsíců po ukončení projektu 2, což svědčí o tom, že projekt byl zaměřen na vývoj prvního prototypu.

(45)

Další rozbor této otázky by však byl bezpředmětný, neboť případné neslučitelné podpory by trh již nezkreslily. Podpory na výzkum a rozvoj byly poskytnuty společnosti Schneider AG. Společnosti SE a SLT byly založeny až později. Je velmi nepravděpodobné, že by výrobce televizorů SE byl zvýhodněn podporou na výzkum laserových technologií, která byla zcela využita dohodnutým způsobem. Společnost SLT mohla být podporou zvýhodněna. Podniky ovšem byly mezitím zrušeny, příspěvky na výzkum a rozvoj zahrnuty do konkurzního řízení (13) a majetek rozprodán za tržní ceny (viz bod 36).

(46)

Komise se domnívá, že technologické a hospodářské riziko u projektu 2 bylo ještě velmi vysoké a že společnost SLT by bez podpory nadace BSF projekt nemohla uskutečnit. Obdobně jako první projekt měl i druhý projekt vysoce inovační charakter a vyžadoval značné prostředky.

(47)

Komise dospěla k závěru, že podpory na výzkum a rozvoj ve výši 6 498 468,68 EUR na projekt 1 a 50 % podpory na projekt 2, tj. 1 275 826,60 EUR, byly slučitelné s pravidly Společenství pro státní podporu.

(48)

Ohledně tří půjček v celkové výši 12,8 mil. EUR a 50 % podpory na výzkum a rozvoj v případě projektu 2 se Komise domnívá, že dostupné informace nejsou dostačující pro závěrečné hodnocení. Rozhodující otázka, zda se u těchto půjček jednalo o státní podpory a jak dalece projekt 2 sloužil průmyslovému výzkumu, může zůstat otevřená. V případě jakékoli neslučitelné státní podpory by nemohlo být požadováno její vrácení, neboť podpora by po zrušení všech skutečných nebo případných příjemců a po rozprodání jejich majetku za tržní ceny již nezkreslila trh.

Komise proto dospěla k závěru, že formální vyšetřovací řízení zahájené podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ohledně tří půjček a části projektu 2 je již bezpředmětné.

6.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/56

(1)

Opatření bylo oznámeno Komisi dopisem ze dne 19. dubna 2001 na základě písemného dotazu útvarů Komise. Protože v tu dobu bylo opatření již provedeno, byla podpora převedena do seznamu neoznámených podpor (podpora č. NN 32/01).

(2)

Dodatečné informace byly předloženy v dopise ze dne 13. února 2002, přijatém dne 18. února 2002, v dopise ze dne 5. července 2002, přijatém dne 9. července 2002, a v dopise ze dne 5. prosince 2002, přijatém dne 10. prosince 2002. Mimo to se dne 25. června 2002 konalo jednání v úřadu generálního ředitelství pro zemědělství.

(3)

Dopisem ze dne 2. října 2003, SG (2003) D/232035, informovala Komise Německo o svém rozhodnutí zahájit s ohledem na toto opatření řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (podpora č. C 60/2003).

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k podpoře, jež je předmětem tohoto řízení.

(5)

Komise obdržela stanoviska zúčastněných stran, případně německých regionálních orgánů, které podporu poskytují, v dopise ze dne 18. listopadu 2003, přijatém dne 25. listopadu 2003, v dopise ze dne 23. prosince 2003, přijatém dne 5. ledna 2004, a v dopise ze dne 12. února 2004, přijatém dne 17. února 2004.

(6)

Německo oznámilo Komisi své stanovisko v dopise ze dne 5. listopadu 2003, přijatém dne 6. listopadu 2003.

(7)

Dopisem ze dne 7. března 2005, přijatém dne 9. března 2005, oznámilo Německo Komisi doplňující stanovisko, ve kterém požádalo o posouzení opatření podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 1860/2004 ze dne 6. října 2004 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v zemědělském odvětví a v odvětví rybolovu (3).

(8)

Dotace vinařům ve spolkové zemi Porýní-Falc určené na nákup podílů

(9)

Opatření je prováděno na základě následujících čtyř směrnic:

směrnice pro udělování dotací z prostředků okresu Bernkastel-Wittlich na podporu vinařů, kteří vstoupí do vinařského družstva;

směrnice pro udělování dotací z prostředků okresu Cochem-Zell na podporu vinařů, kteří vstoupí do vinařského družstva/seskupení producentů;

směrnice pro udělování dotací z prostředků okresu Trier-Saarburg na podporu vinařů, kteří vstoupí do vinařského družstva/seskupení producentů;

sdělení obce Schweich o zvýšení dotací z prostředků okresu Trier-Saarburg na podporu vinařů, kteří vstoupí do vinařského družstva/seskupení producentů;

(10)

Směrnice okresní správy Bernkastel-Wittlich stanoví podpory na nákup podílů konkrétního družstva (družstva Moselland). Směrnice okresní správy Cochem-Zell stanoví podobná ustanovení, která v praxi vedla k tomu, že podpora byla poskytována výlučně na podíly družstva Moselland. Směrnice okresní správy Trier-Saarburg a obce Schweich se nevztahují na konkrétní podnik, nýbrž všeobecně na družstva, případně na seskupení producentů, která byla uznána v souladu s německým zákonem o struktuře trhu.

(11)

Cílem opatření bylo zvýšit podíl hroznů získaných seskupeními producentů a snížit podíl volně prodejného sudového vína, tj. vína, které není prodáváno prostřednictvím seskupení producentů. To by mělo přispět k cenové stabilizaci na trhu se sudovým vínem. Zároveň by tak měly být v dlouhodobém výhledu v jednotlivých hospodářstvích uzavřeny výrobní kapacity v oblasti sklepnictví, zejména v malých vinařských podnicích vinařské oblasti Mosel-Saar-Ruwer.

(12)

Prostřednictvím podpory byla vinařským podnikům uhrazena část nákladů na nákup podílů vinařských družstev, případně seskupení producentů (dále jen „seskupení producentů“). Podpora byla poskytnuta v případě, kdy se vinař zavázal k držení podílů po dobu pěti let od data žádosti. Dále musel podnik se všemi svými vinicemi, které obhospodařoval, vstoupit do seskupení producentů a dodávat mu veškeré vypěstované hrozny, případně mošt či víno. Kromě toho se musel vinařský podnik zavázat, že uzavře svá příslušná sklepnická zařízení.

(13)

Podpora byla poskytnuta v podobě přímých dotací a v podobě úrokových dotací na půjčky kapitálového trhu.

(14)

Náklady na nákup jednoho podílu obvykle činily 293,99 EUR. Pokud se náklady na podíl snížily, byla úměrně snížena i dotace.

(15)

Na podíl byly uděleny následující dotace:

(16)

Dotace obce Schweich byly vyplaceny dodatečně (souhrnně) k platbám v okresu Trier-Saarburg.

(17)

V okresu Cochem-Zell byly poskytnuty úrokové dotace ve výši až 4,95 % na dobu nejvýše čtyř let na všechny půjčky poskytnuté na nákup podílů.

(18)

V roce 2000 byly seskupením producentů vyplaceny následující platby:

(19)

Celkem bylo v roce 2000 vyplaceno 155 460 EUR. Opatření bylo financováno z prostředků okresních správ, případně z prostředků obce Schweich.

(20)

Doba trvání opatření v okrese Cochem-Zell činila čtyři roky (2000–2003). Ostatní režimy podpory byly omezeny na rok 2000.

(21)

Podpora byla vyplacena přímo seskupením producentů, která vinařům a vinařským podnikům, jež do seskupení nově přistoupili, prodala podíly levněji.

(22)

Vinaři a vinařské podniky v daných okresech tak mohli získat podíly seskupení producentů za nižší ceny.

(23)

Seskupení producentů mohla díky tomuto opatření zvýšit svůj vlastní kapitál a zajistit suroviny.

(24)

Po předběžném přezkumu bylo toto opatření zařazeno jako provozní podpora vinařským podnikům a seskupením producentů, která je neslučitelná se společným trhem. Proto zahájila Komise formální vyšetřovací řízení.

(25)

Útvary Komise obdržely stížnost v souvislosti se zavedením uvedeného režimu podpory. Stěžovatel poukázal na to, že díky podpoře mohli vinaři levněji získat podíly místních seskupení producentů. Vedle zvýšení kapitálu tak mohla seskupení producentů zajistit rovněž suroviny v případě moštu a surových vín. Tím byla znevýhodněna konkurence, pokud jde o získávání moštu a surových vín.

(26)