28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/1

(1)

Při provádění Evropského akčního plánu pro ekologické potraviny a zemědělství je třeba učinit pokrok v podobě konkrétních opatření s cílem zajistit zjednodušení a celkovou soudržnost.

(2)

Mělo by být povoleno, aby ekologické produkty dovážené do Společenství byly uvedeny na trh Společenství a jejich označení odkazovalo na ekologické zemědělství, pokud byly vyprodukovány v souladu s pravidly produkce a podléhaly přitom kontrolním opatřením, jež jsou v souladu s předpisy Společenství nebo jim jsou rovnocenná.

(3)

Třetí země, jejichž normy produkce a kontrolní opatření jsou rovnocenné příslušným normám a opatřením používaným ve Společenství, by měly být uznány a měl by být zveřejněn jejich seznam. Kontrolní subjekty nebo orgány příslušné pro provádění kontrol v zemích, které nejsou uvedeny na seznamu uznaných třetích zemí, by také měly být uznány a uvedeny na seznamu. Hospodářským subjektům ze třetí země produkujícím v přímém souladu s pravidly Společenství by mělo být povoleno podřídit svou činnost kontrolním subjektům nebo orgánům uznaným pro tento účel Komisí.

(4)

Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (2) poskytuje členským státům možnost vydávat za určitých podmínek až do 31. prosince 2006 povolení dovozcům pro uvedení jednotlivých produktů na trh Společenství. Mělo by být změněno tak, aby byl stávající dovozní režim nahrazen od uvedeného dne novým režimem.

(5)

Aby nedošlo k narušení mezinárodního obchodu, je nutné prodloužit členským státům možnost dále vydávat povolení dovozcům pro uvedení produktů na trh Společenství na základě posouzení jednotlivých případů, a to až do doby, kdy budou zavedena nezbytná opatření pro fungování nového dovozního režimu, zejména pokud jde o uznávání kontrolních subjektů a orgánů příslušných pro provádění kontrol v těch zemích, které nejsou uvedeny na seznamu uznaných třetích zemí.

(6)

Nařízení (EHS) č. 2092/91 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1.

V čl. 10 odst. 1 se písmeno b) se nahrazuje tímto:

2.

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

1.   Produkt dovezený ze třetí země může být uveden na trh Společenství a jeho označení odkazovat na ekologickou metodu produkce za předpokladu, že:

2.   Komise uznává postupem podle čl. 14 odst. 2 kontrolní subjekty a orgány uvedené v odst. 1 písm. b), včetně kontrolních subjektů a orgánů podle článku 9 příslušných pro provádění kontrol a vydávání dokladů uvedených v odst. 1 písm. c) ve třetích zemích a sestaví seznam těchto kontrolních subjektů a orgánů.

Kontrolní subjekty musí být akreditovány podle příslušné evropské normy EN 45011 nebo pokynu ISO 65 ‚Všeobecné požadavky na orgány provozující systémy certifikace výrobků‘ v posledním znění zveřejněném v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Kontrolní subjekty podstupují pravidelné kontroly na místě, dozor a víceletá opakovaná hodnocení svých činností ze strany akreditačního subjektu.

Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise kontrolní subjekt nebo orgán k poskytnutí všech nezbytných informací. Komise může rovněž pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní činnosti vykonávané dotyčným kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi.

Uznané kontrolní subjekty nebo orgány poskytují hodnotící zprávy vydané akreditačním subjektem nebo případně příslušným orgánem týkající se pravidelného hodnocení na místě, dozoru a víceletých opakovaných hodnocení svých činností.

Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě hodnotících zpráv vhodný dozor nad uznanými kontrolními subjekty a orgány prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru je určena na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení.

3.   Produkt dovezený ze třetí země může být rovněž uveden na trh Společenství a jeho označení odkazovat na ekologickou metodu produkce za předpokladu, že:

4.   Komise může postupem podle čl. 14 odst. 2 uznat třetí země, jejichž systém produkce je v souladu s pravidly, jež jsou rovnocenná pravidlům stanoveným v článku 5 a 6, a jejichž kontrolní opatření jsou rovnocenná opatřením stanoveným v článku 8 a 9, a sestavit seznam těchto zemí. Ověření rovnocennosti zohlední pokyny CAC/GL 32 Codexu Alimentarius.

Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise třetí zemi k poskytnutí všech nezbytných informací. Komise může pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní opatření dotyčné třetí země.

Do 31. března každého roku zašlou uznané třetí země Komisi stručnou výroční zprávu týkající se provádění a vynucování svých kontrolních opatření.

Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě informací v těchto výročních zprávách vhodný dozor nad uznanými třetími zeměmi prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru se určuje na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení.

5.   Pro produkty, jež nejsou dováženy podle odstavce 1 a nejsou dováženy ze třetí země, která je uznaná podle odstavce 4, může Komise postupem pole čl. 14 odst. 2 uznat kontrolní subjekty a orgány, včetně kontrolních subjektů a orgánů uvedených v článku 9, příslušné pro provádění kontrol a vydávání osvědčení ve třetích zemích pro účely odstavce 3 a sestavit seznam těchto kontrolních subjektů a orgánů. Hodnocení rovnocennosti zohlední pokyny CAC/GL 32 Codexu Alimentarius.

Komise posoudí každou žádost o uznání podanou kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi.

Při posuzování žádostí o uznání vyzve Komise kontrolní subjekt nebo orgán k poskytnutí všech nezbytných informací. Kontrolní subjekt nebo orgán se podrobuje pravidelným kontrolám na místě, dozoru a víceletým opakovaným hodnocením svých činností ze strany akreditačního subjektu nebo případně příslušného orgánu. Komise může pověřit odborníky, aby na místě prověřili pravidla produkce a kontrolní činnosti vykonávané dotyčným kontrolním subjektem nebo orgánem ve třetí zemi.

Uznané kontrolní subjekty nebo orgány poskytují hodnotící zprávy vydané akreditačním subjektem nebo případně příslušným orgánem týkající se pravidelného hodnocení na místě, dozoru a víceletých opakovaných hodnocení svých činností.

Komise, jíž jsou nápomocny členské státy, zajistí na základě těchto hodnotících zpráv vhodný dozor nad uznanými kontrolními subjekty a orgány prostřednictvím pravidelného přezkumu jejich uznání. Povaha dozoru je určena na základě hodnocení rizika výskytu nesrovnalostí nebo porušení ustanovení tohoto nařízení.

6.   Pro období počínající dnem 1. ledna 2007 a končící dvanáct měsíců po zveřejnění prvního seznamu kontrolních subjektů a orgánů uznaných v souladu s odstavcem 5 může příslušný orgán členského státu povolit dovozcům v tom členském státě, kde dovozce oznámil svoji činnost v souladu s čl. 8 odst. 1, aby uvedli na trh produkty dovezené ze třetích zemí, které nejsou zahrnuty do seznamu uvedeného v odstavci 4, pokud dovozce uspokojivě prokáže, že podmínky uvedené v odst. 3 písm. a) a b) byly splněny. Jestliže podmínky přestanou být plněny, povolení se okamžitě odejme. Platnost povolení končí nejpozději 24 měsíců po zveřejnění prvního seznamu kontrolních subjektů a orgánů uznaných podle odstavce 5. Dovezený produkt musí být doprovázen osvědčením o kontrole vydaným orgánem nebo subjektem, který byl uznán jako příslušný pro vydávání osvědčení o kontrole příslušným orgánem členského státu vydávajícího povolení.

Prvopis osvědčení uvedeného v tomto písmenu musí doprovázet zboží do prostorů prvního příjemce, dovozce je pak povinen dané osvědčení uchovávat k dispozici kontrolnímu subjektu a případně kontrolnímu orgánu po dobu nejméně dvou let.

Každý členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce, včetně informací o dotyčných normách produkce a kontrolních opatřeních.

Na žádost členského státu nebo z podnětu Komise přezkoumá povolení udělené podle tohoto odstavce výbor uvedený v článku 14. Pokud tento přezkum ukáže, že nejsou splněny podmínky uvedené v odst. 3 písm. a) a b) tohoto článku, požádá Komise členský stát, který povolení udělil, o jeho odejmutí.

Jakékoli povolení uvést na trh produkty dovezené ze třetí země, které bylo před 31. prosincem 2006 dovozci uděleno příslušným orgánem dotyčného členského státu podle tohoto odstavce, pozbývá platnosti nejpozději 31. prosince 2007.

7.   Komise přijme postupem podle čl. 14 odst. 2 podrobná prováděcí pravidla k tomuto článku, a to zejména ohledně:

3.

V čl. 16 odst. 3 se zrušuje druhý pododstavec.

4.

Bod C přílohy III se mění takto:

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/5

(1)

Nařízení (ES) č. 994/98 zmocňuje Komisi stanovit nařízením prahovou hodnotu, pod kterou jsou opatření podpory považována za opatření nesplňující všechna kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy a nepodléhají tedy oznamovacímu postupu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(2)

Komise použila články 87 a 88 Smlouvy a zejména v četných rozhodnutích blíže objasnila pojem podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Komise rovněž stanovila svou politiku vzhledem ke stropu podpory de minimis, do jehož výše se čl. 87 odst. 1 nemusí použít, nejprve ve svém oznámení o pravidle de minimis  (3) pro státní podpory a poté v nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis  (4). Vzhledem ke zkušenostem získaným při uplatňování tohoto nařízení a za účelem respektování vývoje inflace a hrubého domácího produktu ve Společenství do roku 2006 a pravděpodobného vývoje po dobu platnosti tohoto nařízení se zdá být vhodné upravit některé podmínky stanovené nařízením č. 69/2001 (ES) a toto nařízení nahradit.

(3)

S ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v odvětví prvovýroby zemědělských produktů a produktů, rybolovu a akvakultury a na nebezpečí, že v těchto odvětvích dokonce i podpora v menší výši, než je stanovena v tomto nařízení, může splňovat kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy toto nařízení by se nemělo vztahovat na uvedená odvětví. Vzhledem k vývoji odvětví dopravy, zejména vzhledem k restrukturalizaci četných dopravních činností po jejich liberalizaci již není zdůvodnitelné vynětí odvětví dopravy z působnosti nařízení de minimis. Působnost této směrnice by tudíž měla být rozšířena na celé odvětví dopravy. Obecný strop de minimis by však měl být upraven tak, aby zohledňoval průměrnou malou velikost podniků činných v odvětví nákladní a osobní silniční dopravy. Ze stejného důvodu, rovněž s ohledem na nadměrnou kapacitu tohoto odvětví a s přihlédnutím k cílům dopravní politiky v záležitostech přetížení silniční sítě a nákladní dopravy by měla být vyloučena podpora pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu podniky, které provozují nákladní silniční dopravu pro cizí potřebu. To nezpochybňuje kladný přístup Komise k státním podporám na čistší dopravní prostředky šetrnější k životnímu prostředí v jiných právních předpisech Společenství, než je toto nařízení. Vzhledem k nařízení Rady (ES) č. 1407/2002 ze dne 23. července 2002 o státní podpoře uhelnému průmyslu by se toto nařízení nemělo vztahovat na odvětví uhelného průmyslu (5).

(4)

Vzhledem k podobnosti zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh na jedné straně a nezemědělských produktů na straně druhé by se však toto nařízení mělo vztahovat na zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh, za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky. Činnosti probíhající v zemědělských podnicích potřebné pro přípravu produktu k prvnímu prodeji, například sklizeň, nařezání nebo mlácení obilovin, balení vajec apod., jakož i první prodej dalším prodejcům nebo zpracovatelům by v této souvislosti neměly být považovány za zpracování nebo uvedení na trh. Od nabytí platnosti tohoto nařízení by podpora poskytnutá podnikům činným v odvětví zpracování nebo uvádění na trh zemědělských produktů neměla nadále podléhat nařízení Komise (ES) č. 1860/2004 ze dne 6. října 2004 o užití článků 87 a 88 Smlouvy o ES ohledně podpory de minimis v odvětví zemědělství a rybolovu (6). Nařízení (ES) č. 1860/2004 by tudíž mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Soudní dvůr evropských Společenství stanovil, že jakmile Společenství přijalo právní předpis o společné organizaci trhu v daném zemědělském odvětví, nesmějí členské státy přijmout jakékoli opatření, které by jej mohlo porušovat nebo k němu stanovit výjimky. Z tohoto důvodu by se toto nařízení nemělo použít na podpory, jejichž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů získaných nebo uvedených na trh. Nemělo by se vztahovat ani na podpory de minimis, které jsou vázány na společný závazek dělit se o tuto podporu s primárním výrobcem.

(6)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podporu vývozu nebo podporu de minimis zvýhodňující domácí výrobky před dováženými. Zejména by se neměla vztahovat na podporu financování zřízení a provozu distribuční sítě v jiných členských státech Společenství. Podpora umožňující pokrytí nákladů na účast na veletrzích nebo na studie či poradenské služby potřebné k uvedení nového nebo stávajícího výrobku na nový trh zpravidla podporu vývozu nepředstavuje.

(7)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podniky v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (7) vzhledem k obtížím spojeným se stanovením hrubého grantového ekvivalentu podpory udělované tomuto druhu podniků.

(8)

Ze zkušeností Komise lze odvodit, že podpora, která za období tří let nepřesáhne strop ve výši 200 000 EUR, neovlivní obchod mezi členskými státy nebo nenaruší hospodářskou soutěž, a nespadá proto pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Co se týče podniků činných v odvětví silniční dopravy, měl by být stanoven strop ve výši 100 000 EUR.

(9)

Období, které se pro tento účel bere do úvahy, tvoří fiskální roky používané podnikem pro daňové účely v dotčeném členském státě. Příslušné období tří let by mělo být posuzováno v postupných krocích, takže při každém novém přidělení podpory de minimis je potřebné určit celkovou částku poskytnuté podpory de minimis v dotčeném fiskálním roce i během předchozích dvou fiskálních let. Pro tyto účely je třeba vzít do úvahy podporu poskytnutou jakýmkoli členským státem, i když je částečně nebo zcela financována ze zdrojů pocházejících ze Společenství. Nemělo by to být možné pro dělit opatření podpory přesahující strop de minimis na několik menších částek tak, aby byly tyto části uvedeny do souladu s tímto nařízením.

(10)

V souladu se zásadami, kterými se řídí podpora podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy by měla být podpora de minimis považována za poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá na tuto podporu podle platného vnitrostátního právního režimu právní nárok.

(11)

Aby se zamezilo obcházení maximálních měr podpory stanovených v různých nástrojích Společenství, neměla by být podpora de minimis kumulována se státní podporou ohledně týchž způsobilých nákladů, pokud by takováto kumulace měla za následek míru podpory převyšující míru stanovenou pro konkrétní podmínky každého případu v nařízení nebo rozhodnutí o blokové výjimce přijatém Komisí.

(12)

Pro účely transparentnosti, stejného zacházení a správného použití stropu de minimis by měly všechny členské státy používat stejnou metodu výpočtu. Pro zjednodušení tohoto výpočtu a v souladu se stávající praxí používání pravidla de minimis by měla být podpora, která není poskytnuta formou finančního příspěvku vyplaceného v hotovosti, přepočtena na hrubý ekvivalent grantu finančního příspěvku. Za účelem zajištění účinného dohledu by toto nařízení mělo být navíc použito pouze na opatření podpory, která jsou transparentní a jejichž hodnotu lze snadno vyčíslit. Pro výpočet ekvivalentu podpory v případě jiných transparentních podpor než formou příspěvků nebo podpory poskytované v několika splátkách je nutné použít tržní úrokové sazby platné v době poskytnutí této podpory. V zájmu jednotného, transparentního a jednoduchého uplatňování pravidel o státních podporách se za referenční sazby pro účely tohoto nařízení považují tržní sazby, které Komise pravidelně stanovuje na základě objektivních kritérií a zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie a na internetu. Může však být nutné připočíst k základní sazbě další základní body s ohledem na jistoty poskytnuté příjemcem nebo riziko, které je s tímto příjemcem spojeno.

(13)

Pro účely transparentnosti, stejného zacházení a účinného dohledu by se toto nařízení mělo použít jen v případě podpory de minimis, která je transparentní. Transparentní podpora je podpora, pro niž lze přesně vypočíst hrubý ekvivalent grantu ex ante bez potřeby provádět hodnocení rizik. Takovýto přesný výpočet může být například proveden ohledně grantů, úrokových dotací nebo limitovaných osvobození od daní. Podpora obsaženou v kapitálových injekcích by neměla být považována za transparentní podporu de minimis, ledaže celková částka veřejné injekce nedosáhne stropu de minimis. Podpora sestávající z opatření rizikového kapitálu uvedená v pokynech Společenství na podporu investic rizikového kapitálu do malých a středních podniků (8) by neměla být považována za transparentní podporu de minimis, ledaže je prostřednictvím daného režimu rizikového kapitálu poskytován kapitál pouze do stropu de minimis na každý cílový podnik. Podpora poskytovaná formou půjček by měla být považována za transparentní podporu de minimis, jestliže byl hrubý ekvivalent podpory vypočten na základě tržních úroků běžných v době udělení podpory.

(14)

Toto nařízení nevylučuje možnost, že by opatření přijaté členským státem mohlo být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy z jiných důvodů než těch, které jsou upraveny v tomto nařízení, například v případě kapitálových injekcí, jestliže o daném opatření bylo rozhodnuto v souladu se zásadou tržního investora.

(15)

Je nutné vytvořit právní jistotu pro systémy záruk, které nemají potenciál k ovlivnění trhu nebo narušení hospodářskou soutěž, a k nímž je k dispozici dostatek údajů ke spolehlivému posouzení jakýchkoliv potenciálních účinků. Toto nařízení by tudíž mělo transponovat obecný strop de minimis ve výši 200 000 EUR konkrétní stropu pro záruky založený na zaručené částce individuální půjčky, která tvoří základ dané záruky. Je záhodno vypočíst tento specifický strop s použitím metodiky k posouzení částky státní podpory zahrnuté do systémů záruk k jištění půjček životaschopným podnikům. Metodika a údaje použité k výpočtu stropu specifické záruky by měly vyloučit podniky v obtížích podle Společenství o státních podporách k záchraně a restrukturalizaci společností v obtížích. Tento specifický strop se tudíž nepoužije na jednotlivou podporu ad hoc poskytnutou mimo rozsah systému záruk ani na podporu poskytovanou podnikům v obtížích nebo na záruky pro dané transakce, které nepředstavují půjčku, jako transakce záruční nebo kapitálové. Specifický strop by měl být stanoven na základě skutečnosti, že při přihlédnutí k maximálnímu podílu sazbě (čisté podíly nesplacení ve výši 13 % představující nejhorší možný scénář pro záruční programy Společenství) by bylo možno mít za to, že záruka ve výši 1 500 000 EUR představuje hrubý ekvivalent grantu, který odpovídá obecnému stropu de minimis. Tato částka by měla být snížena na 750 000 EUR ohledně podniků činných v odvětví silniční dopravy. Tento specifický strop by se měl vztahovat pouze na záruky pokrývající příslušné půjčky do výše 80 %. Metodika přijatá Komisí po oznámení této metodiky na základě nařízení Komise v oblasti státních podpor, například nařízení Komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. října 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na vnitrostátní regionální investiční podporu (9) může být užita členskými státy i pro účely posouzení hrubého grantového ekvivalentu obsaženého v záruce, jestliže schválená metodika výslovně upravuje daný druh záruk a příslušných transakcí v kontextu uplatnění tohoto nařízení.

(16)

Po oznámení členským státem může Komise přezkoumat, zda opatření podpory, které se neskládá z grantu, půjčky, záruky, kapitálových injekcí nebo opatření rizikového kapitálu vede k hrubému grantovému ekvivalentu, který nepřevyšuje strop de minimis a mohly by se na něj tudíž vztahovat ustanovení tohoto nařízení.

(17)

Komise je povinna zajistit, aby byla dodržována pravidla státní podpory a zejména pak podmínky, za kterých je podpora podle pravidel de minimis poskytována. V souladu se zásadou spolupráce zakotvenou v článku 10 Smlouvy by členské státy měly Komisi plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory poskytnutá podle pravidla de minimis stejnému podniku nepřesáhla za období tří let pevně stanovený strop ve výši 200 000 EUR. Proto je třeba, aby členské státy v případě poskytnutí podpory de minimis informovaly dotyčný podnik o částce podpory a její povaze de minimis, s odkazem na toto nařízení. Kromě toho by měly před poskytnutím takové podpory dotčené členské státy obdržet od podniku prohlášení o jiných podporách de minimis poskytnutých v daném rozpočtovém roce a dvou jemu předcházejících rozpočtových let a pečlivě přezkoumat, zda nově poskytnutá podpora de minimis nepřekročila pevně stanovený strop podpory de minimis. Alternativně by mělo být možné zajistit dodržování tohoto stropu pomocí centrálního registru nebo, v případě záručních režimů stanovených orgány Komise, by mohly tyto orgány samy vytvářet seznamy příjemců a vyžadovat od členských států, aby příjemce informovaly o obdržené podpoře de minimis.

(18)

Platnost nařízení (ES) č. 69/2001 končí dnem 31. prosince 2006. Toto nařízení se použije ode dne 1. ledna 2007. Vzhledem ke skutečnosti, že nařízení (ES) č. 69/2001 nebylo uplatňováno v odvětví dopravy, jež dosud nebylo předmětem de minimis; rovněž vzhledem k velmi omezené částce de minimis, jež se použije v odvětví zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů a za podmínky, že budou splněny určité podmínky, toto nařízení by se mělo použít na podporu poskytnutou před tím, než nabylo platnosti, podnikům činným v odvětví dopravy a v odvětví zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů. Navíc by jakákoli jednotlivá podpora udělená v souladu s nařízením č. 69/2001 v době platnosti uvedeného nařízení neměla být tímto nařízením dotčena.

(19)

S ohledem na zkušenosti Komise a zejména s ohledem na intervaly, v nichž je obvykle nutné politiku státní podpory přezkoumat, je vhodné dobu používání tohoto nařízení omezit. Pokud by platnost tohoto nařízení skončila, mají členské státy pro programy podpory de minimis podle tohoto nařízení k dispozici adaptační období šesti měsíců,

a)

podpor poskytnutých podnikům činným v odvětvích rybolovu a akvakultury, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (10);

b)

podpor poskytnutých podnikům činným v odvětvích prvovýroby zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy;

c)

podpor poskytnutých podnikům činným v odvětví zpracování a uvádění zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy na trh, v těchto případech:

d)

podpory na činnosti spojené s vývozem do třetích zemí nebo do členských států, zejména podpory přímo spojené s vyváženým množstvím na vytvoření a provoz distribuční sítě nebo jiné běžné výdaje související s vývozní činností.

e)

podpory závislé na užití domácích produktů na úkor dovážených produktů;

f)

podpory udělené podnikům v obtížích;

g)

podpory na nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu poskytované podnikům provozujícím silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu;

h)

podpora udělená podnikům v obtížích.

a)

„zemědělskými produkty“ rozumí produkty uvedené v příloze I Smlouvy o ES s výjimkou produktů rybolovu;

b)

„zpracováním zemědělských produktů“ rozumí jakékoli zpracování zemědělského produktu vedoucí ke vzniku produktu, který je též zemědělským produktem s výjimkou činností probíhajících v zemědělských podnicích potřebných pro přípravu živočišných nebo rostlinných produktů k prvnímu prodeji;

c)

„uváděním zemědělských produktů na trh“ rozumí přechovávání nebo vystavování produktu za účelem jeho prodeje, nabízení produktu k prodeji, dodání produktu nebo jakýkoliv další způsob umístění produktu na trh s výjimkou prvního prodeje primárním producentem dalším prodejcům nebo zpracovatelským podnikům nebo jakékoliv činnosti k přípravě produktu k tomuto prvnímu prodeji; prodej primárním producentem konečným spotřebitelům se považuje za uvádění na trh, pokud k němu dochází na místech vyhrazených k tomuto účelu.

a)

Podpory skládající se z půjček mají být považovány za transparentní podpory de minimis, byl-li hrubý ekvivalent byl vypočten s použitím tržních úrokových měr obvyklých v době udělení grantu.

b)

Podporu sestávající z kapitálových injekcí nelze považovat za transparentní podporu de minimis, ledaže celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop de minimis.

c)

Podporu sestávající z opatření rizikového kapitálu nelze považovat za transparentní podporu de minimis, ledaže je v rámci daného režimu rizikového kapitálu poskytován kapitál každému z cílových podniků pouze do stropu de minimis.

d)

Jednotlivá podpora poskytnutá v rámci určitého režimu záruk podnikům, které nejsou podniky v obtížích, se považuje za transparentní podporu de minimis, jestliže zaručená část půjčky poskytnutá podle tohoto režimu nepřesáhne 1 500 000 EUR na jeden podnik. Jednotlivá podpora poskytnutá podle programu záruk podnikům činným v odvětví silniční dopravy, jež nejsou podniky v obtížích, má být považována za transparentní podporu de minimis, jestliže zaručená část příslušné půjčky poskytnutá v rámci tohoto programu nepřevýší částku 750 000 EUR na podnik. Pokud zaručená část příslušné půjčky tvoří pouze daný podíl tohoto stropu, má se za to, že hrubý grantový ekvivalent této záruky odpovídá témuž podílu použitelného stropu stanoveného v čl. 2 odst. 2. Záruka nesmí převýšit 80 % odpovídající půjčky. Programy záruk budou rovněž považovány za transparentní, jestliže i) před jejich prováděním byla metodika výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruk přijata po jejím oznámení Komisi podle jiného nařízení přijatého Komisí v oblasti státní podpory a ii) schválená metodika výslovně upravuje daný druh záruk a příslušných transakcí v kontextu uplatnění tohoto nařízení.

a)

Evropský investiční fond vytvoří, na ročním základě na základě informací, které jsou finanční zprostředkovatelé povinni poskytnout EIF, seznam příjemců podpory a hrubého grantového ekvivalentu, který každý z nich obdržel. Evropský investiční fond zašle tyto informace dotyčnému členskému státu a Komisi a

b)

Dotyčný členský stát sdělí tyto informace konečným příjemcům ve lhůtě tří měsíců od obdržení této informace od Evropského investičního fondu a

c)

Dotčené členské státy si vyžádají prohlášení od každého příjemců, že celková výše obdržené podpory de minimis nepřesahuje strop stanovený v čl. 2 odst. 2. V případě, že je tento strop přesažen jedním nebo více příjemci, dotčený členský stát zajistí, aby bylo opatření podpory vedoucí k přesažení stropu buďto oznámeno Komisi nebo zajištěno jeho vrácení příjemcem.

a)

v bodě 1 se vypouští slova „zpracování a uvádění na trh“

b)

vypouští se bod 3.

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/11

(1)

Dne 22. února 2006 Komise obdržela podnět týkající se některých sedel pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), který podle článku 5 základního nařízení podalo Evropské sdružení výrobců sedel („European Saddle Manufacturers Association“, dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících významný podíl, v tomto případě 99 %, celkové výroby některých sedel ve Společenství.

(2)

Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a o podstatné újmě způsobené dumpingem, což bylo považováno za dostatečné pro zahájení řízení.

(3)

Řízení bylo zahájeno dne 7. dubna 2006 zveřejněním oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(4)

Komise oficiálně oznámila vyvážejícím výrobcům v ČLR, dovozcům, obchodníkům, uživatelům, dodavatelům a sdružením, o kterých se vědělo, že se jich záležitost týká, zástupcům ČLR, žádajícím výrobcům ve Společenství a ostatním výrobcům ve Společenství, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, zahájení řízení. Zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(5)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům, kteří o to projevili zájem, umožněno předložit žádost o status tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, zaslala Komise formuláře žádosti čínským vyvážejícím výrobcům, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká. O status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení, nebo o individuální zacházení, jestliže by šetření prokázalo, že podmínky pro status tržního hospodářství nesplňují, požádaly tři skupiny vyvážejících výrobců a jeden samostatný vyvážející výrobce. Je nutno uvést, že v případě tří vyvážejících výrobců šlo o dvě společnosti či více společností ve spojení podílející se na výrobě a/nebo prodeji sedel.

(6)

Vzhledem k zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců v ČLR a dovozců a výrobců ve Společenství Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení může být v tomto šetření pro stanovení dumpingu a újmy použit výběr vzorku.

(7)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nezbytný, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli všichni vyvážející výrobci v ČLR, dovozci ve Společenství a výrobci ve Společenství požádáni, aby se Komisi sami přihlásili a poskytli základní informace o své činnosti související s dotčeným výrobkem v období šetření (1. leden 2005 až 31. prosinec 2005), jak bylo stanoveno v oznámení o zahájení řízení.

(8)

Pokud jde o vyvážející výrobce, vzhledem k tomu, že při šetření spolupracovaly pouze tři skupiny společností a jedna samostatná společnost, bylo rozhodnuto, že výběr vzorku není nutný.

(9)

Pokud jde o výrobce ve Společenství, Komise provedla podle článku 17 základního nařízení výběr vzorku na základě největšího reprezentativního objemu výroby sedel ve Společenství, který bylo možno ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumat. Na základě informací poskytnutých výrobci ve Společenství Komise vybrala pět společností se sídlem ve dvou různých členských státech. Pokud jde o objem výroby, pět společností vybraných do vzorku představovalo 86 % celkové výroby Společenství. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byly konzultovány dotčené strany, které nevznesly žádné námitky. Kromě toho byli zbývající výrobci ve Společenství požádáni, aby poskytli některé obecné údaje pro analýzu újmy. Podle článku 17 základního nařízení byl dále vybrán vzorek dovozců na základě největšího reprezentativního objemu dovozu dotčeného výrobku do Společenství, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Na základě informací poskytnutých jednotlivými dovozci a vzhledem k různé kvalitě poskytnutých informací byli do vzorku zařazeni dva dovozci se sídlem v jednom členském státě. Tito dva dovozci zařazení do vzorku představují 21 % dovozu dotčeného výrobku do Společenství. Vzhledem k nízkému počtu reakcí uživatelů bylo rozhodnuto, že výběr vzorku uživatelů není nutný.

(10)

Dotazníky byly zaslány všem stranám, o kterých se vědělo, že se jich záležitost týká, jakož i všem dalším společnostem, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení. Odpovědi poskytli čtyři vyvážející výrobci v ČLR a jeden výrobce ve srovnatelné zemi, Brazílii. Úplné odpovědi na dotazník poskytlo rovněž pět výrobců ve Společenství, kteří byli zařazeni do vzorku. Ačkoliv na formulář k výběru vzorku odpověděli čtyři dovozci, pouze dva z nich spolupracovali a poskytli úplnou odpověď na dotazník. Úplnou odpověď na dotazník poskytli mimoto čtyři uživatelé sedel. Jedna odpověď na dotazník přišla rovněž od dodavatele výchozího materiálu.

(11)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace považované za nezbytné za účelem prozatímního stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Společenství a provedla inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(12)

S ohledem na potřebu stanovit běžnou hodnotu pro vyvážející výrobce, jimž by nemusel být přiznán status tržního hospodářství, proběhla inspekce na místě s cílem stanovit běžnou hodnotu na základě údajů ze srovnatelné země, v tomto případě Brazílie, a to v prostorách následující společnosti:

(13)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Posuzování trendů v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období od 1. ledna 2002 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(14)

Dotčeným výrobkem jsou některá sedla a jejich základní části (tj. kostra, polstrování a potah) jízdních kol a jiných kol (včetně dodávkových tříkolek), bez motoru, kol vybavených přídavným motorem, též s postranními vozíky, posilovacích strojů a rotopedů (dále jen „dotčený výrobek“ nebo „sedla“) pocházející z Čínské lidové republiky, obvykle kódů KN 8714 95 00, ex 8714 99 90 a ex 9506 91 10.

(15)

Sedlo se obvykle skládá ze tří částí: kostra nebo nosný rám, na němž je sedlo postaveno, se obvykle vyrábí procesem injekčního vstřikování plastických hmot do forem; polstrování nasazené na kostru, které má zajistit, aby sedlo bylo pohodlné, může být vyrobeno z různých druhů syntetické pěny nebo jiných materiálů; potah vyrobený ze syntetického materiálu nebo z přírodní usně, který zakrývá polstrování a okraje kostry, zajišťuje pocitové a estetické vlastnosti sedla. Kromě výše tří uvedených částí sedlo obvykle zahrnuje rovněž upevňovací mechanismus vyrobený z kovu, např. vidlici nebo svorku, a může rovněž zahrnovat pružinu nebo pružící mechanismus k tlumení nárazů.

(16)

Dotčený výrobek se používá u jízdních a obdobných kol, jakož u nepohyblivých zařízení, např. posilovacích strojů. Šetřením bylo prokázáno, že navzdory rozdílům ve tvaru, materiálu a výrobním procesu mají různé druhy dotčeného výrobku stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a používají se v podstatě ke stejným účelům. Proto jsou pro účely tohoto řízení považovány za jeden výrobek.

(17)

Šetření prokázalo, že základní fyzikální a technické vlastnosti sedel vyráběných a prodávaných výrobním odvětvím Společenství ve Společenství, sedel vyráběných a prodávaných na domácím trhu v Číně a sedel dovážených do Společenství z ČLR, jakož i sedel vyrobených a prodávaných v Brazílii jsou stejné a že tyto výrobky mají stejné užití.

(18)

Proto se má prozatímně za to, že tyto výrobky jsou obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(19)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingovém šetření týkajícím se dovozů pocházejících z ČLR stanoví v souladu s odstavcem 1 až 6 uvedeného článku pro ty výrobce, u kterých se zjistilo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(20)

Tato kritéria jsou uvedena níže ve stručné a souhrnné podobě:

(21)

O status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení požádaly dvě skupiny vyvážejících výrobců a jeden samostatný vyvážející výrobce, kteří ve stanovené lhůtě vyplnili formulář žádosti o status tržního hospodářství pro vyvážející výrobce. U těchto tří společností si Komise vyžádala a ověřila v prostorách těchto společností všechny informace předložené v jejich žádostech o status tržního hospodářství, které považovala za nezbytné. Šetření odhalilo, že status tržního hospodářství je možno přiznat pouze dvěma skupinám vyvážejících výrobců, kdežto žádost jedné skupiny společností a samostatné společnosti bylo nutno zamítnout.

(22)

Pokud jde o samostatného vyvážejícího výrobce, šetření prokázalo, že společnost nesplňuje požadavky výše uvedených kritérií 1 a 3. Společnost nemohla prokázat, že její obchodní rozhodnutí reagují na tržní podmínky, bez výrazných státních zásahů, zejména proto, že objem prodeje na domácím a vývozním trhu je omezen stanovami společnosti, které bez souhlasu státu nelze měnit. Společnost navíc nemohla prokázat, že neexistují žádná významná zkreslení přetrvávající z původního systému netržního hospodářství, zejména předložit písemné důkazy o nabytí práv k užívání pozemků.

(23)

Jedna skupina vyvážejících výrobců neoznámila v odpovědi na formulář žádosti o status tržního hospodářství ani v odpovědi na antidumpingový dotazník své spojení s hlavním domácím odběratelem. Toto spojení bylo odhaleno až při křížových kontrolách provedených v prostorách těchto vyvážejících výrobců. Je obvyklou praxí Komise určovat status tržního hospodářství/individuálního zacházení pro skupiny společností ve spojení jako celek. Proto by přiznání statusu tržního hospodářství/individuálního zacházení tomuto výrobci vyžadovalo, aby společnost ve spojení při šetření plně spolupracovala, aby bylo možno přesně zjistit její činnosti týkající se dotčeného výrobku, plnění kritérií pro přiznání statusu tržního hospodářství a vliv tohoto spojení na operace mezi oběma společnostmi. Tak tomu však nebylo, jelikož společnost ve spojení při šetření nespolupracovala. Komise proto nemohla určit status tržního hospodářství/individuální zacházení pro tuto skupinu společností. Je nutno poznamenat, že se tato záležitost týkala významné části domácího prodeje vývozců. Toto záměrné opomenutí mimoto zpochybňuje spolehlivost ostatních informací a dokladů předložených Komisi. S ohledem na toto opomenutí a jeho význam pro analýzu k přiznání statusu tržního hospodářství a stanovení dumpingu, které by byly založeny na jednotlivých údajích poskytnutých touto skupinou dovozců, bylo rozhodnuto, že poskytli nepravdivé a zavádějící informace ve smyslu článku 18 základního nařízení. Společnost byla neprodleně informována o důvodech, na jejichž základě bylo uvažováno o tom, že poskytnuté informace nebudou brány v úvahu, a byla jí poskytnuta příležitost, aby v souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení poskytla další vysvětlení. Vysvětlení této společnosti však nebylo uspokojivé a nemohlo Komisi přesvědčit o tom, že společnost neposkytla zavádějící informace, ani odstranit pohybnosti o integritě ostatních údajů předložených touto společností. Mělo se za to, že tato skupina vyvážejících výrobců při šetření nespolupracovala, a její žádost o status tržního hospodářství a individuální zacházení byla zamítnuta.

(24)

Zúčastněné strany dostaly možnost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním.

(25)

Na základě toho byl status tržního hospodářství přiznán dvěma skupinám vyvážejících výrobců:

(26)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země spadající pod zmíněný článek stanoví případné celostátní clo kromě případů, kdy společnosti mohou prokázat, že splňují všechna kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(27)

Vyvážející výrobce, jemuž nebylo možno přiznat status tržního hospodářství, požadoval rovněž individuální zacházení v případě, že mu nebude přiznán status tržního hospodářství. Žádost společnosti o individuální zacházení byla však rovněž zamítnuta, jelikož společnost nesplňovala kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 písm. b) základního nařízení, zejména že vývozní ceny a množství jsou určovány svobodně.

(28)

Pokud jde o určení běžné hodnoty, Komise nejdříve u každého z dotčených vyvážejících výrobců určila, zda jeho celkové prodeje sedel na domácím trhu byly reprezentativní ve srovnání s jeho celkovým vývozem do Společenství. Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodeje na domácím trhu považují za reprezentativní, pokud celkový objem těchto domácích prodejů vyvážejícího výrobce dosáhl alespoň 5 % jeho celkového objemu vývozu do Společenství.

(29)

Dvě skupiny společností, jimž byl přiznán status tržního hospodářství, zahrnovaly pět společností vyrábějících sedla na vývoz, tři z nich měly rovněž domácí prodej. Další společnost měla domácí prodej, výrobek však nevyvážela.

(30)

U těch vyvážejících výrobců, u nichž se zjistilo, že celkové domácí prodeje byly reprezentativní, Komise následně identifikovala typy sedel prodávané na domácím trhu, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy prodávanými na vývoz do Společenství.

(31)

Pro každý z těchto typů se stanovilo, zda prodeje na domácím trhu jsou dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodeje konkrétního typu na domácím trhu se považovaly za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem prodejů na domácím trhu u daného typu během období šetření představoval alespoň 5 % celkového objemu prodeje srovnatelného typu vyváženého do Společenství.

(32)

Komise následně pro jednotlivé společnosti zjišťovala, zda se mohou domácí prodeje jednotlivých typů dotčeného výrobku v reprezentativních množstvích považovat za provedené v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení, přičemž se stanovil podíl ziskových prodejů dotyčného typu nezávislým odběratelům na domácím trhu.

(33)

V případě, že objem prodeje daného typu sedla, prodávaného za čistou prodejní cenu rovnou výrobním nákladům nebo vyšší, představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu a pokud se vážená průměrná cena tohoto typu rovnala výrobním nákladům nebo je převyšovala, vycházela běžná hodnota tohoto typu ze skutečné ceny na domácím trhu. Tato cena byla vypočítána jako vážený průměr cen za veškerý domácí prodej tohoto typu během období šetření, bez ohledu na to, zda tyto prodeje byly ziskové, nebo ne.

(34)

Pokud objem ziskového prodeje nějakého typu sedla činil 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu či méně nebo pokud vážená průměrná cena tohoto typu nedosahovala výše výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota tohoto typu ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr pouze ziskových prodejů tohoto typu, pokud tento prodej činil 10 % objemu prodeje tohoto typu nebo více.

(35)

Pokud objem ziskového prodeje jakéhokoli typu sedla činil méně než 10 % celkového objemu prodeje tohoto typu, mělo se za to, že tento konkrétní typ nebyl prodáván v dostatečném množství, aby mohla domácí cena poskytnout odpovídající základ pro stanovení běžné hodnoty.

(36)

Pokud nebylo možno použít domácí cenu konkrétního typu prodávaného vyvážejícím výrobcem, použila se početně zjištěná běžná hodnota.

(37)

V souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení se běžná hodnota vypočítala jako součet výrobních nákladů vývozce na vyvážený typ (popřípadě upravených), přiměřeného podílu prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí. Ve všech případech byly prodejní, správní a režijní náklady a zisk určeny podle metod stanovených v čl. 2 odst. 6 základního nařízení. Proto Komise zjišťovala, zda jsou údaje o prodejních, správních a režijních nákladech a o zisku, který vytvářejí jednotliví dotčení vyvážející výrobci na domácím trhu, spolehlivé.

(38)

Skutečné prodejní, správní a režijní náklady na domácím trhu se považovaly za spolehlivé, jestliže objem celkového domácího prodeje dotčené společnosti bylo možno považovat za reprezentativní ve srovnání s objemem vývozu do Společenství. Ziskové rozpětí na domácím trhu bylo stanoveno na základě domácího prodeje těchto typů, které se prodávaly v rámci běžného obchodního styku. Pro tyto účely byla použita výše uvedená metodika.

(39)

U tří společností s reprezentativním domácím prodejem bylo zjištěno, že většina typů dotčeného výrobku, které se vyvážejí, byla prodávána na domácím trhu v běžném obchodním styku. Pokud tomu tak v případě některých typů nebylo, byla běžná hodnota zjištěna početně pomocí výše uvedené metodiky s použitím informací o prodejních, správních a režijních nákladech a zisku jednotlivých dotčených společností.

(40)

U dvou společností bez reprezentativního domácího prodeje byla výše prodejních, správních a režijních nákladů a zisku stanovena na základě průměrných prodejních, správních a režijních nákladů a zisku čtyř společností s domácím prodejem.

(41)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nemohl být udělen status tržního hospodářství, stanovena na základě cen nebo na základě početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(42)

V oznámení o zahájení řízení oznámila Komise záměr použít jako vhodnou srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty Brazílii a zúčastněné strany byly vyzvány, aby se k tomu vyjádřily.

(43)

Žádný vyvážející výrobce v ČLR, kterému nebyl udělen status tržního hospodářství, proti tomuto návrhu neměl námitky.

(44)

Jeden dovozce a jeden vyvážející výrobce, jemuž byl přiznán status tržního hospodářství, však uvedli, že Brazílie není nejvhodnější srovnatelnou zemí a že místo ní by měl být vybrán Tchaj-wan nebo Mexiko.

(45)

Co se týká Tchaj-wanu, má se za to, že ačkoliv se zde odvětví vyrábějící součástí jízdních kol vyvinulo, většina výroby byla přemístěna do ČLR. Proto by výrobci sedel s ústředím na Tchaj-wanu byly z velké části stejné společnosti nebo společnosti ve spojení se společnostmi, které dotčený výrobek vyvážejí z ČLR do Společenství za údajně dumpingové ceny. Běžná dělba práce mezi těmito skupinami navíc znamená, že se na Tchaj-wanu vyrábí pouze několik specializovaných modelů s vyšším ziskovým rozpětím, zatímco výroba velké většiny středně drahých a laciných modelů byla z důvodu nákladů přemístěna do ČLR. Proto není pravděpodobné, že by ceny nebo náklady modelů sedel vyrobených na Tchaj-wanu byly nejvhodnější náhradou, na níž by měla být založena běžná hodnota sedel vyrobených v ČLR.

(46)

Co se týká Mexika, tato země se považuje za zemi s otevřeným a konkurenčním trhem představujícím přibližně osminu velikosti brazilského trhu. Komise se obrátila na dva známé výrobce v Mexiku, spolupráce však nabídnuta nebyla.

(47)

Pokud jde o Brazílii, v rámci šetření bylo zjištěno, že je konkurenčním trhem pro dotčený výrobek s nejméně třemi domácími výrobci různé velikosti a též s dovozy z třetích zemí, které představují přibližně 15 % domácí spotřeby ve výši 8 až 9 milionů sedel ročně. Jeden vyvážející výrobce uvedl, že úroveň hospodářské soutěže na brazilském trhu byla problematická vzhledem k nízkému počtu výrobců. Při šetření však bylo prokázáno, že neexistovaly žádné důkazy o dominantním postavení některého z brazilských výrobců nebo že by ceny nebyly stanovovány konkurenčním způsobem. Nebyl rovněž důvod domnívat se, že by přístup k výchozím materiálům, nákladům a ostatní podmínky výroby na Tchaj-wanu nebo v Mexiku byly podobnější podmínkám v ČLR, než tomu je v případě Brazílie. Proto se mělo za to, že brazilský trh je pro účely stanovení běžné hodnoty vhodný.

(48)

Byli kontaktováni tři známí vyvážející výrobci v Brazílii a jedna společnost souhlasila se spoluprací. Tomuto výrobci byl tedy zaslán dotazník a poskytnuté údaje byly ověřeny na místě. Tento spolupracující výrobce je ve spojení s jedním z výrobců ve Společenství, není však důvod domnívat se, že by to mělo nepříznivý vliv na spolehlivost údajů, které navíc byly ověřeny v prostorách této společnosti.

(49)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje prozatímní závěr, že v souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení je Brazílie nejvhodnější a nejpřiměřenější srovnatelnou zemí.

(50)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla stanovena běžná hodnota pro vyvážející výrobce, kterým nebyl udělen status tržního hospodářství, na základě ověřených informací získaných od výrobce ve srovnatelné zemi, tj. na základě cen zaplacených nebo splatných na brazilském trhu za srovnatelné typy výrobku, v souladu s výše uvedenou metodikou.

(51)

Běžná hodnota byla stanovena na základě všech cen zaplacených nebo splatných na brazilském trhu za srovnatelné typy výrobku, jelikož bylo zjištěno, že se všechny operace uskutečnily v běžném obchodním styku.

(52)

Všichni vyvážející výrobci vyváželi dotčený výrobek do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům ve Společenství, nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení nebo společností, které nejsou ve spojení, se sídlem v Hongkongu, na Britských Panenských ostrovech a na Tchaj-wanu.

(53)

Byl-li dotčený výrobek vyvážen přímo pro nezávislé odběratele ve Společenství, vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen dotčeného výrobku skutečně zaplacených či splatných.

(54)

Pokud se prodej uskutečňoval prostřednictvím obchodníka ve spojení se sídlem mimo Společenství, vývozní cena byla stanovena na základě cen, za které byl výrobek poprvé prodán nezávislému odběrateli ve Společenství.

(55)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnávány podle jejich úrovně ze závodu. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly provedeny příslušné úpravy týkající se rozdílů, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly povoleny odpovídající úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a vedlejších nákladů, balení, úvěrů a bankovních poplatků v případě, že byly přiměřené, přesné a doložené ověřenými důkazy.

(56)

U prodeje uskutečňovaného prostřednictvím společností ve spojení na Tchaj-wanu se použila úprava v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, pokud bylo prokázáno, že tyto společnosti vykonávají obdobné funkce jako zástupce pracující za provizi. Vzhledem k tomu, že přidělení prodejních, správních a režijních nákladů poskytnuté společností ve spojení nebylo možno považovat za spolehlivé, byla tato úprava založena na údajích o prodejních, správních a režijních nákladech a zisku získaných od obchodníka, který není ve spojení.

(57)

U společností, jimž byl přiznán status tržního hospodářství, byla vážená průměrná běžná hodnota každého jednotlivého typu dotčeného výrobku vyváženého do Společenství srovnána s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(58)

Je obvyklou praxí Komise, že vyvážející výrobce ve spojení nebo vyvážející výrobce, kteří patří do stejné skupiny společností, považuje pro účely stanovení dumpingového rozpětí za jediný subjekt, a stanoví tedy pro ně jediné dumpingové rozpětí. Je tomu tak zvláště proto, že v případě stanovení individuálních dumpingových rozpětí by mohlo docházet k obcházení antidumpingových opatření, která by se tak stala neúčinnými, protože by vyvážející výrobci ve spojení mohli směrovat svůj vývoz do Společenství prostřednictvím společnosti, která má nejnižší individuální dumpingové rozpětí.

(59)

V souladu s touto praxí byli vyvážející výrobci ve spojení patřící do stejných skupin považováni za jediný subjekt a bylo pro ně stanoveno jedno dumpingové rozpětí, které bylo vypočteno na základě vážených průměrných dumpingových rozpětí spolupracujících výrobců v příslušných skupinách.

(60)

V souladu s tím byla prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF na hranice Společenství před proclením stanovena takto:

(61)

Aby bylo možno vypočítat celostátní dumpingové rozpětí platné pro všechny ostatní vývozce v ČLR, stanovila Komise nejprve úroveň spolupráce. Bylo provedeno srovnání mezi celkovým objemem vývozu uvedeným v odpovědích tří spolupracujících výrobců na dotazník a celkovými dumpingovými dovozy z ČLR vypočtenými podle 71. bodu odůvodnění. Bylo zjištěno, že tato hodnota činí 23 %. Úroveň spolupráce byla proto považována za nízkou.

(62)

Považovalo se proto za vhodné stanovit celostátní dumpingové rozpětí jako vážený průměr:

(63)

Takto byla celostátní výše dumpingu prozatímně stanovena na 30,9 % ceny CIF na hranice Společenství před proclením.

(64)

Ve Společenství vyrábí dotčený výrobek devět známých výrobců, jejichž jménem byl podán podnět. Tito výrobci mají sídlo v Itálii, Polsku, Spojeném království a Portugalsku a představují 99 % výroby Společenství v období šetření.

(65)

V době zahájení řízení byl znám pouze jeden výrobce ve Společenství, jenž nebyl žadatelem. S přihlédnutím k objemu výroby devíti žádajících výrobců ve Společenství a výrobce, který podnět nepodal, činila celková výroba obdobného výrobku v období šetření 16 165 936 kusů.

(66)

Podnět podpořili tito výrobci ve Společenství:

(67)

Jelikož těchto devět žádajících spolupracujících výrobců ve Společenství (zařazených i nezařazených do vzorku) představuje 99 % výroby obdobného výrobku ve Společenství, tvoří výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Na výrobce ve Společenství, kteří byli při šetření zařazení do vzorku (dále jen „výrobci zařazení do vzorku“), připadalo v období šetření 86 % celkové výroby sedel ve Společenství. Ostatní výrobci ve Společenství byli požádáni, aby poskytli některé obecné údaje pro analýzu újmy.

(68)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě objemu prodeje na trhu Společenství pěti výrobců ve Společenství zařazených do vzorku, čtyř výrobců ve Společenství, kteří do vzorku zařazeni nebyli, výrobce ve Společenství, který nepodal podnět, a dovozů z ČLR a ostatních třetích zemí s příslušnými kódy KN podle údajů Eurostatu. Jak bylo uvedeno v 14. bodu odůvodnění, dotčený výrobek je v současnosti deklarován pod kódy KN 8714 95 00, ex 8714 99 90 a ex 9506 91 10. Údaje Eurostatu týkající se posledních dvou kódů (ex 8714 99 90 a ex 9506 91 10) zahrnují rovněž jiné části jízdních kol a zařízení pro tělesné cvičení. Jelikož nebylo možno z těchto dvou širších kategorií odvodit údaje pouze pro sedla, bylo rozhodnuto stanovit dovozní statistiky pouze na základě jednoho kódu KN, a to 8714 95 00. Proto mohou být objemy dovozu uvažované pro stanovení spotřeby Společenství mírně podhodnocené.

(69)

Podle těchto údajů bylo zjištěno, že se v průběhu posuzovaného období spotřeba zvýšila o 17 % z 20 701 027 kusů v roce 2002 na 24 179 012 kusů v roce 2005.

Tabulka 1

(70)

Jak je uvedeno výše, toto šetření prokázalo, že průměrná dumpingová rozpětí stanovená pro ČLR jsou vyšší než minimální prahová hodnota stanovená v čl. 9 odst. 3 základního nařízení a že objem dovozu z ČLR nelze považovat za zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení.

(71)

Objem dovozu byl stanoven podle údajů Eurostatu. Jak bylo uvedeno v 68. bodu odůvodnění, údaje o dovozu uvedené níže mohou být mírně podhodnocené. Eurostat poskytuje statistické údaje týkající se objemu dovozu sedel pro jízdní kola v množství 100 kg, ne v kusech. Proto se považovalo za vhodné použít jako průměrnou hmotnost sedel dovážených z Číny 500 gramů na kus, jelikož tuto hmotnost uvedl jeden vyvážející výrobce a jeden dovozce, který není ve spojení.

(72)

Dovozy z ČLR v posuzovaném období vzrostly více než čtyřnásobně. Zvýšily se z 1 416 814 kusů v roce 2002 na 6 276 749 kusů v období šetření. V souladu s tím jejich podíl na trhu vzrostl ze 7 % v roce 2002 na 26 % v období šetření. To je nutno posuzovat v kontextu spotřeby, která se zvýšila pouze o 17 %, tj. méně, než činil nárůst dovozů z ČLR.

(73)

Jeden dovozce, který není ve spojení, uvedl, že dovozní statistiky byly nadhodnoceny, jelikož v podnětu byla použita průměrná hmotnost sedla 400 gramů. Společnost uvedla, že průměrná hmotnost sedel dovezených z ČLR je 600 až 800 gramů. Tatáž společnost však při inspekci, která se uskutečnila v jejích prostorách, potvrdila, že průměrná hmotnost sedel dovážených z ČLR je 500 gramů, tj. přesně tolik, kolik činí hmotnost, kterou Komise použila pro přepočet údajů Eurostatu udávaných ve 100 kg na kusy. Tento dovozce rovněž tvrdil, že dovozní statistiky z ČLR byly navýšené, jelikož zahrnovaly rovněž dovozy krytů sedel, které se používají k jejich ochraně. Jak bylo uvedeno v 71. bodu odůvodnění, dovozní statistiky se zakládaly pouze na jednom kódu KN (KN 8714 95 00), pod nímž kryty sedel obvykle nejsou deklarovány, proto tvrzení dovozce není opodstatněné.

Tabulka 2

(74)

Vážená průměrná dovozní cena sedel pocházejících z ČLR se v posuzovaném období každý rok snižovala a celkově poklesla o 21 %, tj. z 1,4 EUR za kus v roce 2002 na 1,1 EUR za kus v období šetření.

Tabulka 3

(75)

Pro určení cenového podbízení Komise analyzovala údaje týkající se období šetření. Příslušné prodejní ceny výrobního odvětví Společenství byly ceny pro nezávislé odběratele, v případě potřeby upravené na úroveň ze závodu, tj. bez přepravních nákladů ve Společenství a po odečtu slev a rabatů. Ceny různých typů sedel definovaných podle kostry, polstrování, potahu, vidlice a hmotnosti byly porovnány s prodejními cenami obdobných typů účtovanými vývozci, očištěnými o slevy a v případě potřeby upravenými na dovozní cenu CIF s příslušnou úpravou o clo (1,2 %) a náklady po dovozu, které dovozci vznikly ve Společenství.

(76)

Pro výpočet váženého průměrného rozpětí cenového podbízení se braly v úvahu vývozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců. Během období šetření činilo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení u spolupracujících výrobců 67,3 %. Při započtení všech dovozů sedel, tj. od spolupracujících i nespolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR, výpočet průměrného rozpětí cenového podbízení podle údajů Eurostatu ukázal podobné průměrné rozpětí cenového podbízení v období šetření ve výši 70,1 %.

(77)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo prozkoumání dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Společenství vyhodnocení všech hospodářských činitelů, které měly vliv na stav výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období.

(78)

Tato analýza byla provedena pro společnosti zařazené do vzorku. Nicméně v zájmu úplného popisu stavu výrobního odvětví Společenství jsou v případě ukazatelů, u nichž byly k dispozici spolehlivé informace pro výrobní odvětví Společenství jako celek, tyto informace rovněž uvedeny níže. Výkonnost výrobního odvětví měřená činiteli jako ceny, mzdy, investice, zisky, návratnost investic, peněžní tok a schopnost získat kapitál byla stanovena na základě informací poskytnutých společnostmi zařazenými do vzorku. Činitele újmy, jako je podíl na trhu, objem prodeje a výroba, byly stanoveny pro celé výrobní odvětví Společenství.

(79)

Objem výroby celého výrobního odvětví Společenství vykazoval v posuzovaném období jasně negativní tendenci. Zatímco v roce 2002 činil objem výroby 19 546 740 kusů sedel, v průběhu období šetření výrobní odvětví Společenství vyrobilo pouze 16 165 936 kusů, což je téměř o 3,5 milionů kusů (17 %) méně než v roce 2002. Jelikož sedla se obvykle vyrábějí pro odběratele pouze na zakázku, nepříznivý vývoj objemu výroby lze přímo spojit s poklesem poptávky po sedlech vyrobených výrobním odvětvím Společenství.

Tabulka 4

(80)

Výrobní kapacita byla stanovena na základě nominální kapacity výrobních jednotek ve vlastnictví výrobního odvětví Společenství s ohledem na přerušení výroby a na skutečnost, že v některých případech se část kapacity využívala pro jiné výrobky, např. řídítka invalidních vozíků, vyráběné na stejných výrobních linkách.

(81)

Kapacita výroby sedel v posuzovaném období vzrostla o 5 % z 29 492 120 kusů v roce 2002 na 30 921 920 kusů v období šetření. Mírný nárůst výrobní kapacity je důsledkem investic, které se v roce 2004 a v období šetření uskutečnily v souvislosti s výrobou některých nových typů výrobků, jež se používají pro závodní jízdní kola. Míra využití kapacity odráží pokles výroby a poptávky. V posuzovaném období trvale klesala a v období šetření dosáhla pouze 45 %.

Tabulka 5

(82)

Co se týká zásob na konci roku, velká většina výroby se uskutečňuje na zakázku. Proto ačkoliv byl v posuzovaném období zaznamenán pokles zásob o 35 %, má se za to, že v tomto případě nebyly zásoby důležitým ukazatelem újmy.

Tabulka 6

(83)

Mezi rokem 2002 a 2003 se investice do výroby obdobného výrobku snížily z 3 808 057 EUR na 1 664 147 EUR. V roce 2004 výrobci ve Společenství své investice zvýšili a v porovnání s předchozím rokem vynaložili téměř dvojnásobnou částku, tj. 3 381 996 EUR. V období šetření investice činily 3 638 962 EUR, což je o 4 % méně oproti úrovni, které dosáhly na počátku posuzovaného období v roce 2002. Při šetření bylo zjištěno, že se investice do budov, vybavení a strojů uskutečnily hlavně s cílem udržet výrobní kapacitu a pouze v roce 2004 a v období šetření v menší míře k vývoji nových typů výrobku. Vzhledem k výše zmíněné nízké míře využití kapacity nebylo účelem těchto investic v žádném případě zvýšení celkového objemu výroby.

(84)

Šetření ukázalo, že se výrobní odvětví Společenství považuje za světového vůdce, pokud jde o design výrobku a inovaci sedel. V období mezi rokem 2000 a obdobím šetření výrobci ve Společenství navrhli a uvedli na trh více než jeden tisíc nových typů sedel. Na výzkum a vývoj připadá přibližně 8 % až 10 % obratu výrobního odvětví Společenství. K udržení tohoto postavení musí výrobní odvětví Společenství zachovat určitou výši investic, i když je využití kapacity nízké.

Tabulka 7

(85)

V případě sedel existují dva hlavní prodejní kanály: trh výrobců původního zařízení a „následný trh“. V prvním případě se sedla prodávají k použití na novém jízdním kole a v druhém případě za účelem nahrazení použitého sedla. Bylo zjištěno, že na prodej na trhu výrobců původního zařízení připadá přibližně 60 % a na prodej na následném trhu přibližně 40 % celkového trhu. Stejně jako pneumatiky patří sedla k těm součástem jízdního kola, jež jsou vyměňovány nejčastěji.

(86)

Objem prodeje celého výrobního odvětví Společenství poklesl v posuzovaném období o 20 % z 15 109 569 kusů na 12 139 162 kusů v období šetření, tzn. výrobní odvětví Společenství v období šetření prodalo o téměř 3 miliony kusů sedel méně než v roce 2002. Po malém snížení ve výši 1 % v roce 2003 v porovnání s rokem 2002 byl pokles objemu prodeje v roce 2004 a v období šetření zřetelnější.

(87)

Pokud jde o hodnotu, v průběhu celého posuzovaného období se prodej sedel výrobním odvětvím Společenství zvýšil pouze o 1 %. Hodnota prodeje na trhu Společenství vzrostla o 5 % z 54 460 180 EUR v roce 2002 na 56 978 530 EUR v roce 2003 a poté dále na 58 052 609 EUR v roce 2004. V průběhu období šetření však hodnota prodeje výrobního odvětví Společenství oproti předchozímu roku poklesla o téměř tři miliony EUR. Skutečnost, že hodnota prodeje nesledovala stejnou tendenci jako objem prodeje, vysvětluje nárůst průměrných cen, který bude vysvětlen níže.

(88)

V souladu s poklesem objemu prodeje se rovněž významně snížil podíl na trhu Společenství z 81 % v roce 2002 na 58 % v období šetření. Jinými slovy, v průběhu celého posuzovaného období výrobní odvětví Společenství přišlo o 23 procentních bodů svého podílu na trhu na úkor rostoucích dovozů z ČLR.

Tabulka 8

(89)

Průměrná jednotková prodejní cena výrobního odvětví Společenství v posuzovaném období vzrostla o 25 %. Toto zvýšení ceny lze vysvětlit na straně jedné vyššími náklady na výchozí materiál, což mělo dopad na celé výrobní odvětví, a na straně druhé přechodem od typů výrobku s jednoduchou technologií k typům se špičkovou technologií, které obsahují dražší výchozí materiál a jejichž výroba je rovněž náročnější na lidskou práci.

(90)

K hlavním výchozím materiálům používaným při výrobě sedel patří plastové skořepiny, potahy, polyuretan, tyče a svorky. Ceny těchto výchozích materiálů jsou nepřímo závislé na cenách ropy a kovů. Výchozí materiál je ve výrobních nákladech na sedla hlavní nákladovou položkou, na niž připadá přibližně polovina celkových výrobních nákladů a která má přímý dopad na vývoj prodejních cen.

(91)

Bylo zjištěno, že průměrné ceny těchto výchozích materiálů byly v období mezi rokem 2002 a 2003 stálé, od roku 2003 a rovněž v průběhu období šetření se však zvyšovaly, což se projevilo ve vyšších prodejních cenách výrobního odvětví Společenství.

(92)

Jeden dovozce, který není ve spojení, uvedl, že nárůst cen výrobního odvětví Společenství byl zapříčiněn změnou spotřebitelské poptávky. Společnost tvrdila, že se snížila poptávka po levných jízdních kolech a odpovídajících levných sedlech, zatímco poptávka po dražších a kvalitnějších sedlech vzrostla. Toto tvrzení je v rozporu se skutečností, že levné dovozy z ČLR rostly relativně výrazněji než celková spotřeba sedel ve Společenství, jak se uvádí v 72. bodu odůvodnění.

Tabulka 9

(93)

Během posuzovaného období klesla vážená průměrná ziskovost čistého obratu výrobního odvětví Společenství prudce z 3,8 % v roce 2002 na pouhá 0,4 % v období šetření. Ačkoliv se v roce 2003 ziskovost zvýšila na 5,0 %, v roce 2004 klesla na 3,1 % a v období šetření posléze činila 0,4 %. Nízké ziskové rozpětí je důsledkem skutečnosti, že výrobní odvětví Společenství nebylo schopno zvýšení cen výchozích materiálů dostatečně přenést na své odběratele.

Tabulka 10

V průběhu období šetření výrobní odvětví Společenství vytvořilo peněžní tok ve výši 3 990 473 EUR, což je přibližně o 1,1 milionu EUR (22 %) méně než v roce 2002. Dosud značnou úroveň likvidity výrobního odvětví Společenství vysvětluje skutečnost, že se jedná o kapitálově náročné odvětví, které vyžaduje vysoké odpisové částky. Obecně lze vidět, že se likvidita výrobního odvětví Společenství vyvíjela obdobně jako ziskovost.

Tabulka 11

(94)

Návratnost čistých aktiv se vypočítala vyjádřením čistého zisku před zdaněním obdobného výrobku jako procentní podíl čisté účetní hodnoty fixního majetku přiděleného obdobnému výrobku. Tento ukazatel se vyvíjel obdobně jako ziskovost, z 12 % v roce 2002 se snížil na pouhé 1 % v období šetření.

Tabulka 12

(95)

Výrobní odvětví Společenství neuvedlo, že by se setkalo s potížemi při získávání kapitálu pro svou činnost, a ani tomu nic nenasvědčovalo; proto byl vyvozen závěr, že výrobní odvětví Společenství jako celek bylo v posuzovaném období schopno získat kapitál pro svou činnost.

(96)

Zaměstnanost ve výrobním odvětví Společenství byla v celém posuzovaném období stálá. Po mírném vzrůstu v letech 2003 a 2004 výrobní odvětví Společenství v období šetření zaměstnávalo 418 osob na plný úvazek, tj. téměř stejný počet jako v roce 2002. Poznamenává se však, že všichni výrobci ve Společenství pořizují významnou část výroby a v několika málo případech téměř celý výrobní proces externě u jiných malých a středních podniků ve Společenství. Proto je celkový počet osob zaměstnaných na plný úvazek ve výrobě sedel mnohem vyšší než počet osob zaměstnaných přímo výrobním odvětvím Společenství. Odhaduje se, že celkový počet osob zaměstnaných ve výrobě obdobného výrobku je přinejmenším třikrát vyšší, tj. přibližně 1 200 osob v období šetření. Průměrné roční mzdy se vyvíjely stejně jako náklady práce, tj. v posuzovaném období vzrostly o 5 % z 7 784 339 EUR v roce 2002 na 8 190 911 EUR v období šetření, což je méně, než kolik ve stejném období činila míra inflace ve Společenství.

Tabulka 13

(97)

Produktivita měřená ve výstupu (výrobě) na jednoho zaměstnance za rok činila v roce 2002 42 225 kusů a trvale se snižovala na 33 317 kusů v období šetření. Tento pokles je zapříčiněn nižším objemem výroby.

Tabulka 14

(98)

Ačkoliv se spotřeba Společenství mezi rokem 2002 a obdobím šetření zvýšila o 17 %, objem prodeje výrobního odvětví Společenství byl v témže období stálý. Prodej výrobního odvětví Společenství proto v posuzovaném období vzrostl mnohem méně než poptávka. Ovšem podíl dovozů z ČLR na trhu stoupl o 19 procentních bodů.

(99)

Pokud jde o dopad velikosti skutečného dumpingového rozpětí na výrobní odvětví Společenství, nelze tento dopad vzhledem k objemu a cenám dovozů z ČLR považovat za zanedbatelný.

(100)

Nebylo zjištěno, že by výrobní odvětví Společenství překonalo účinky minulého dumpingu či subvencování.

(101)

Analýza ukazatelů újmy ukázala, že se situace výrobního odvětví Společenství v průběhu posuzovaného období významně zhoršila. Většina ukazatelů újmy (čistý objem prodeje, objem výroby, využití kapacity, ziskovost, návratnost investic, investice, peněžní tok a zaměstnanost) vykazovala v posuzovaném období negativní tendenci.

(102)

Některé ukazatele újmy dosud vykazují stálý vývoj (čistá hodnota prodeje a schopnost získávat kapitál) či dokonce pozitivní tendenci (průměrné prodejní ceny, výrobní kapacita a konečné stavy zásob). Zvýšení prodejních cen a čisté hodnoty prodeje během období šetření však nelze připsat zlepšení situace výrobního odvětví Společenství jako takové, nýbrž vyšším cenám výchozích materiálů a rovněž přechodu výrobního odvětví Společenství na výrobu typů výrobku s vyšší hodnotou. Pokud jde o konečné stavy zásob, jak bylo zmíněno v 82. bodu odůvodnění, nelze vzhledem k specifičnosti tohoto výrobního odvětví konečné stavy zásob považovat za významné pro určení újmy.

(103)

S ohledem na velice nepříznivý vývoj ukazatelů souvisejících se ziskem lze životaschopnost výrobního odvětví považovat za ohroženou, pokud se tato situace nezlepší. Jelikož výrobní odvětví Společenství tvoří malé a střední podniky a toto odvětví je kapitálově náročné, není pravděpodobné, že by výrobní odvětví Společenství mohlo finančně přežívat na této úrovni delší dobu.

(104)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(105)

Podle čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení Komise přezkoumala, zda dumpingový dovoz dotčeného výrobku pocházející z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu. Přezkoumány byly i známé činitele jiné než dumpingový dovoz, které mohly ve stejnou dobu poškodit výrobní odvětví Společenství, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito dalšími činiteli nebude připisována dumpingovému dovozu.

(106)

V posuzovaném období dovoz z ČLR vzrostl více než čtyřnásobně, tj. o 343 %, pokud jde o objem, a o 19 procentních bodů, pokud jde o podíl na trhu. Zároveň byly průměrné ceny všech vyvážejících výrobců v ČLR v období šetření nižší o 70,1 % než průměrné ceny výrobního odvětví Společenství. Významný nárůst objemu dovozu z ČLR a zvýšení jeho podílu na trhu v průběhu posuzovaného období za ceny, které byly pouze zlomkem cen výrobního odvětví Společenství, se časově shodovaly se zřejmým zhoršením celkové finanční situace výrobního odvětví Společenství během stejného období.

(107)

Zatímco se jednotkové ceny dovozů z ČLR v posuzovaném období snížily o 21 % z 1,4 EUR v roce 2002 na 1,1 EUR v období šetření, ceny výrobního odvětví Společenství v témže období vzrostly o 26 % z 3,6 EUR v roce 2002 na 4,5 EUR v období šetření. Tento opačný vývoj cen lze pouze částečně vysvětlit odlišnou sortimentní skladbou sedel vyráběných ve Společenství a ČLR. Výrobci ve Společenství mimoto předložili důkazy o tom, že přístup k většině výchozích materiálů a jejich ceny jsou ve Společenství a v ČLR obdobné. Rovněž prokázali, že se náklady na výchozí materiál sedel ve Společenství v posuzovaném období zvýšily. Někteří vyvážející výrobci v ČLR skutečně prodávají své výrobky do Společenství za ceny nižší, než jsou náklady na výchozí materiál, což jednoznačně prokazuje, že ceny nejsou nižší kvůli komparativní výhodě výrobců v ČLR, nýbrž kvůli dumpingovému chování.

(108)

Účinek těchto nekalých cenových praktik u dumpingových dovozů z ČLR byl ten, že ceny výrobního odvětví Společenství byly stlačeny a nemohly dokonce ani pokrýt vyšší náklady na výchozí materiál. To bylo potvrzeno významným poklesem ziskovosti výrobního odvětví Společenství.

(109)

Na základě výše uvedených úvah je zjevné, že levné dovozy z ČLR, jejichž ceny jsou výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství, měly rozhodující podíl na zhoršení situace výrobního odvětví Společenství, které se projevilo zejména poklesem objemu výroby a prodeje, úbytkem podílu na trhu a prudkým snížením ziskovosti.

(110)

U jednoho vyvážejícího výrobce bylo zjištěné dumpingové rozpětí pod minimálním prahem. Proto dovoz této společnosti nebyl ve výše uvedené analýze újmy brán v potaz. Z celkového objemu všech dovozů z ČLR činil dovoz tohoto vyvážejícího výrobce 28 % až 33 % v roce 2002 a 2003, 18 % až 23 % v roce 2004 a v období šetření dosahoval 12 % až 17 %. Průměrné ceny této společnosti byly v průběhu celého posuzovaného období přesto výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství. Průměrné rozmezí cenového podbízení této společnosti však bylo mnohem nižší než u společností, u nichž byl zjištěn dumping. Vzhledem k tomu, že dovoz této společnosti nebyl významný, a co je důležitější, že se v posuzovaném období prudce snížil, vyvozuje se závěr, že nedumpingové dovozy tohoto vyvážejícího výrobce nenarušily příčinnou souvislost, tj. že dumpingové dovozy z ČLR způsobily výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu.

(111)

Podle Eurostatu a informací shromážděných během šetření jsou hlavními třetími zeměmi, odkud se dovážejí sedla, Tchaj-wan, Indie a Vietnam.

(112)

Dovozy z Tchaj-wanu v roce 2002 činily 1 145 000 kusů a v posuzovaném období vzrostly o 25 % na 1 429 200 kusů v období šetření. Podíl sedel dovezených z Tchaj-wanu na trhu v roce 2002 činil 6 %, tj. stejně jako v období šetření. Tchajwanský dovoz se uskutečňoval za ceny obdobné cenám výrobního odvětví Společenství. Jelikož se podíl tchajwanského dovozu na trhu nezvýšil, ale v posuzovaném období zůstal stálý ve výši 6 % a ceny byly na stejné úrovni jako ceny výrobního odvětví Společenství, nepovažoval se dovoz z Tchaj-wanu za dovoz s nepříznivým vlivem na situaci výrobního odvětví Společenství.

(113)

Dovoz z Indie v roce 2002 činil 204 200 kusů a v období šetření vzrostl o 30 % na 264 600 kusů. Průměrné ceny dovozu z Indie se v průběhu celého posuzovaného období držely značně pod úrovní cen dovozu z ČLR. V roce 2002 činily 0,63 EUR, v roce 2003 se zvýšily na 0,91 EUR, načež prudce poklesly na 0,47 EUR a v období šetření dosáhly 0,6 EUR. Na tento dovoz však v průběhu celého posuzovaného období připadal podíl na trhu ve výši pouze 1 %. Proto se vyvozuje závěr, že i přes nízkou úroveň cen dovozu z Indie neměl tento dovoz významný vliv na situaci výrobního odvětví Společenství.

(114)

Co se týká dovozu z Vietnamu, údaje Eurostatu pro rok 2002 udávají velmi nízký počet 4 400 kusů dovezených sedel, který se v období šetření zvýšil na 136 600 kusů. Ceny dovozu z Vietnamu byly ve stejném rozpětí jako ceny ČLR. Stejně jako v případě Indie však byl podíl vietnamského dovozu na trhu v roce 2002 a 2003 nižší než 1 % a v roce 2004 a v období šetření dosáhl pouze 1 %. Vyvozuje se tedy závěr, že tento dovoz neměl významný vliv na situaci výrobního odvětví Společenství.

(115)

Prozatímně lze tedy dospět k závěru, že dovoz z jiných zemí než z Číny nepřispěl k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(116)

Jak bylo uvedeno v 84. bodu odůvodnění, přibližně 8 % až 10 % obratu výrobního odvětví Společenství je věnováno na investice do výzkumu a vývoje. Tyto investice zahrnují studie držení těla, zkoušky a návrh nových modelů sedel. Někteří výrobci ve Společenství uvedli, že jistí vyvážející výrobci z ČLR jednoduše kopírují patentované evropské výrobky, jsou tudíž schopni získat nákladovou výhodu v porovnání s výrobci ve Společenství, což se projevuje nízkou cenou sedel dovážených z ČLR. Na druhou stranu, jeden dovozce, který není ve spojení, uvedl, že napodobeniny nepocházely pouze z ČLR, ale že byly rovněž příčinou soudních sporů mezi výrobci ve Společenství. Uznává se, že padělání je v tomto výrobním odvětví významným problémem a že skutečně mohlo zhoršit situaci výrobního odvětví Společenství. V každém případě však ztráty vzniklé porušením práv k duševnímu vlastnictví způsobené samotným výrobním odvětvím Společenství nejsou takové, aby narušily příčinnou souvislost mezi nárůstem dumpingových dovozů a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Společenství. Je nutno rovněž podotknout, že i kdyby dumpingové dovozy z ČLR měly prospěch z porušování práv k duševnímu vlastnictví, nebylo by to možno považovat za jiný činitel, jelikož toto porušování souvisí s dumpingovými dovozy.

(117)

Časová shoda mezi nárůstem dumpingového dovozu z ČLR, zvýšením podílu na trhu a zjištěným cenovým podbízením na jedné straně a zřejmým zhoršením situace výrobního odvětví Společenství na straně druhé vede k závěru, že dumpingový dovoz způsobil podstatnou újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení. Byly analyzovány ostatní činitele, nebylo však zjištěno, že by byly rozhodujícím důvodem utrpěné újmy.

(118)

Na základě výše uvedené analýzy, která náležitě rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na stav výrobního odvětví Společenství od účinků dumpingových dovozů působících újmu, byl vyvozen předběžný závěr, že dovozy sedel z ČLR způsobily výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(119)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo třeba posoudit, zda i přes závěry o dumpingu působícím újmu existují přesvědčivé důvody, které by vedly k závěru, že není v zájmu Společenství přijmout v tomto konkrétním případě opatření. V tomto smyslu je třeba zvážit vliv možných opatření na všechny zúčastněné strany a také důsledky případného nepřijetí opatření.

(120)

Nepříznivá situace výrobního odvětví Společenství je důsledkem jeho problémů konkurovat levnému dumpingovému dovozu.

(121)

Uložení opatření by mělo výrobnímu odvětví Společenství umožnit zvýšit objem prodeje a opět získat ztracený podíl na trhu, a tím dosáhnout větších úspor z rozsahu, což mu umožní dosáhnout nezbytné úrovně zisku pro opodstatnění dalších investic do výrobních zařízení a výzkumu, aby zůstalo konkurenceschopné.

(122)

Jeden dovozce uvedl, že jeden výrobce ve Společenství má na trhu dominantní postavení, své tvrzení však nedoložil. Vzhledem k tomu, že sedla byla v průběhu celého posuzovaného období vyráběna nejméně deseti různými navzájem soutěžícími výrobci ve Společenství a že v průběhu šetření nebylo zjištěno nic, co by toto tvrzení podpořilo, tvrzení se zamítá.

(123)

Pokud by antidumpingová opatření nebyla uložena, situace výrobního odvětví Společenství by se dále zhoršovala. Nemohlo by investovat do nových technologií a účinně konkurovat dovozu z třetích zemí. V případě, že by opatření nebyla uložena, výrobní odvětví Společenství by bylo nadále připravováno o velké objemy na trhu středně drahých sedel, proto by nebylo schopno rozložit své fixní náklady. Některé společnosti by musely výrobu obdobného výrobku ukončit a propustit své zaměstnance, jak tomu již bylo v případě jednoho výrobce ve Společenství v roce 2005. Proto se usuzuje, že uložení antidumpingových opatření je v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(124)

Pokud jde o dovozce, pouze dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, odpověděli na dotazník a u jednoho z nich byla následně vykonána inspekce na místě. Objemy dotčeného výrobku dovezené těmito dvěma dovozci představovaly 21 % celkového dovozu do Společenství z Číny a 7 % spotřeby Společenství.

(125)

S ohledem na skutečnost, že většina veškerého dovozu do Společenství je uskutečňována prostřednictvím dovozců, kteří nejsou ve spojení s vyvážejícími výrobci, považoval se dovoz těchto dovozců, kteří nejsou ve spojení, za reprezentativní pro všechny ostatní dovozce, kteří nejsou ve spojení.

(126)

U obou dovozců představoval dovoz dotčeného výrobku z ČLR 100 % jejich celkového dovozu sedel. V případě jednoho dovozce představovala odpovídající hodnota prodeje sedel 8 % jeho celkového obratu v období šetření. V období šetření byl prodej sedel dovezených z ČLR ziskový. Ziskovost prodeje sedel však byla o 0,7 procentního bodu nižší než celková ziskovost této společnosti, která v období šetření činila přibližně 2 % až 6 %. V případě druhého dovozce představovala hodnota prodeje dovezených sedel v období šetření pouze 1,2 % celkového obratu společnosti a předpokládalo se, že ziskovost prodeje sedel odpovídá celkové ziskovosti této společnosti. Z informací poskytnutých ostatními dovozci lze usuzovat, že situace těchto dvou popsaných dovozců je reprezentativní pro většinu dovozců sedel z ČLR.

(127)

Jelikož obě společnosti dovážejí sedla pouze z ČLR, lze učinit závěr, že uložení opatření skutečně může mít nepříznivý účinek na finanční situaci těchto společností. Avšak s přihlédnutím k tomu, že na prodej sedel připadá pouze menší část celkového obratu a zisku těchto společností, nepředpokládá se, že by opatření měla významný finanční dopad na celkovou situaci těchto dvou dovozců. Tyto společnosti by mimoto mohly dovážet sedla od skupiny společností, u niž nebyl zjištěn dumping, nebo z jiných třetích zemí, např. z Tchaj-wanu.

(128)

Na dotazník zaslaný Komisí odpověděli čtyři uživatelé a distributoři dotčeného výrobku. Jedná se o společnosti, které používají sedla vyrobená ve Společenství a dovezená sedla při montáži jízdních kol. Tyto čtyři společnosti použily v období šetření celkem 1 255 655 kusů sedel, z toho více než polovina (55 %) pocházela z ČLR. Počet dovezených sedel z ČLR použitých těmito čtyřmi společnostmi představoval v průběhu období šetření 5,7 % objemu prodeje výrobního odvětví Společenství a 2,9 % celkové spotřeby sedel ve Společenství. Co se týká výrobců jízdních kol, bylo zjištěno, že sedla představují pouze méně důležitou nákladovou složku v celkových nákladech hotových jízdních kol. V průměru na sedlo v závislosti na konkrétním modelu připadá 1 % až 4 % celkových nákladů na jízdní kolo.

(129)

Dva ze čtyř uživatelů prohlásili, že uložení antidumpingového cla s největší pravděpodobností nebude mít velký vliv na jejich podnikání, protože by nárůst ceny sedel mohli přenést na konečného spotřebitele. Dále uvedli, že cenový rozdíl mezi sedly vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Společenství a dovozem z Číny byl takový, že i po uložení antidumpingového cla by byla sedla pocházející z ČLR nadále konkurenceschopná.

(130)

Druzí dva uživatelé neposkytli verzi svého podání, která není důvěrná. Proto se v souladu s čl. 19 odst. 3 tyto informace prozatím nebraly v úvahu.

(131)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že uložení opatření na dovoz sedel není v zájmu Společenství, jelikož by dále ohrozilo existenci životaschopného evropského odvětví vyrábějícího jízdní kola. Tato společnost uvedla, že by výrobci ve Společenství ukončili montáž jízdních kol a místo toho by začali dovážet hotová jízdní kola z ČLR, a to i navzdory antidumpingovému clu uloženému na jízdní kola. V této souvislosti je nutno uvést, že s ohledem na zjištění zájmu Společenství nemají vývozci žádný vliv. Nicméně byla přezkoumána opodstatněnost tohoto tvrzení. Vzhledem k tomu, že dva ze čtyř uživatelů sedel prohlásili, že by uložení opatření nemělo na jejich podnikání žádný podstatný dopad vzhledem k nízkému podílu nákladů na sedla v celkových nákladech na výrobu jízdního kola, toto tvrzení je nutno v každém případě zamítnout.

(132)

Vzhledem k tomu, že čtyři společnosti nakupovaly významnou část sedel (v období šetření 45 %) ve Společenství, a s ohledem na poměrně malý význam sedla v celkových nákladech hotového jízdního kola se má za to, že by dopad na náklady plynoucí z uložení antidumpingových opatření na sedla neměl významný vliv na celkové náklady uživatelů. V každém případě, i kdyby k takovému dopadu došlo, je vysoce pravděpodobné, že by uživatelé dovážených sedel byli schopni dodatečné náklady přenést.

(133)

Na dotazník odpověděl jeden dodavatel výchozího materiálu. Tato společnost prodává výrobcům ve Společenství kovové součásti sedel, a to rámy a pružiny, které se vyrábějí ze železa, oceli, titanu, vanadu, manganu nebo uhlíkové oceli. Společnost je pro uložení antidumpingových cel, jelikož očekává, že se objem výroby výrobního odvětví Společenství zvýší, což následně povede k vyšší poptávce po jejích výchozích materiálech.

(134)

S ohledem na výše uvedená zjištění a při nedostatku jiných bodů či reakcí ze strany organizací spotřebitelů se má za to, že vliv navrhovaných opatření na spotřebitele pravděpodobně nebude významný.

(135)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se má zato, že neexistují žádné přesvědčivé důvody na základě zájmu Společenství, proč by prozatímní antidumpingová cla neměla být uložena.

(136)

S ohledem na závěry učiněné ohledně dumpingu, výsledné újmy, příčinné souvislosti a zájmu Společenství by prozatímní opatření měla být uložena s cílem zabránit další újmě výrobního odvětví Společenství způsobené dumpingovými dovozy.

(137)

Úroveň uložených opatření by měla být dostatečná, aby odstranila újmu způsobenou těmito dovozy bez překročení zjištěného dumpingového rozpětí. Při výpočtu nezbytné výše cla pro odstranění následků dumpingu působícího újmu se přihlíželo k tomu, že jakákoli opatření by měla výrobnímu odvětví Společenství umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého lze v rozumné míře dosáhnout ve výrobním odvětví tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. za neexistence dumpingových dovozů, u prodejů obdobného výrobku ve Společenství. Rozpětí zisku před zdaněním použité pro tento výpočet činilo 5 % obratu podle ziskovosti zjištěné v předchozích šetřeních u výrobců částí jízdních kol, k nimž patří výrobci ve Společenství uvedení v 67. bodu odůvodnění.

(138)

Nezbytný růst cen byl pak určen na základě srovnání vážené průměrné dovozní ceny stanovené pro výpočet cenového podbízení (viz 75. bod odůvodnění) a ceny výrobků prodávaných výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství, která nepůsobí újmu. Cena, která nepůsobí újmu, byla stanovena po úpravě prodejní ceny výrobního odvětví Společenství o skutečnou ztrátu nebo zisk zaznamenaný v období šetření a po připočtení výše uvedeného ziskového rozpětí. Případné rozdíly vyplývající z tohoto srovnání byly následně vyjádřeny jako procentní podíl celkové dovozní hodnoty CIF.

(139)

Při výpočtu celostátní úrovně pro odstranění újmy pro všechny ostatní vývozce v ČLR je nutno připomenout, že úroveň spolupráce byla nízká. Proto se rozpětí újmy vypočetlo jako vážený průměr rozpětí vypočteného pro spolupracujícího vývozce a nejvyšších rozpětí zjištěných pro reprezentativní typy vyvážené týmž vývozcem.

(140)

Rozpětí újmy bylo podstatně vyšší než zjištěné dumpingové rozpětí.

(141)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se má za to, že by mělo být uloženo prozatímní antidumpingové clo ve výši zjištěného dumpingového rozpětí, ale v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení by nemělo byt vyšší než výše vypočtené rozpětí újmy.

(142)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení se stanovily na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí stav těchto společností zjištěný v průběhu šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovozy výrobků pocházejících z dotčené země a vyráběných uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu s názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(143)

S veškerými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu, po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi (3) a připojit veškeré příslušné údaje, zejména pak údaje o změnách v činnostech společnosti spojených s výrobou či domácími a vývozními prodeji, které souvisejí např. se změnou názvu nebo se změnou ve výrobních či prodejních subjektech. Bude-li to vhodné, Komise po konzultaci s poradním výborem příslušně změní nařízení formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby. V zájmu zajištění správného uplatňování antidumpingového cla by se celostátní dumpingové rozpětí mělo vztahovat rovněž na výrobce, kteří v průběhu období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Společenství.

(144)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti byly stanoveny tyto prozatímní celní sazby:

(145)

Aby bylo minimalizováno riziko obcházení uložených opatření z důvodu velkého rozdílu mezi výší cel, má se za to, že je nezbytné přijmout v tomto případě zvláštní opatření určená k zajištění řádného použití antidumpingových cel. Zvláštního dumpingového rozpětí vypočteného pro dotčeného výrobce mohou využít pouze dovozy dotčeného výrobku vyrobeného příslušným vyvážejícím výrobcem. Tato zvláštní opatření zahrnují:

(146)

Povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v příloze tohoto nařízení. Dovoz, k němuž uvedená faktura přiložena není, podléhá zbytkovému antidumpingovému clu použitelnému na všechny ostatní společnosti.

(147)

Je třeba připomenout, že pokud by se po uložení antidumpingových opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. V tomto případě a za předpokladu, že jsou splněny podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci tohoto šetření lze mimo jiné prošetřit potřebu zrušit individuální celní sazby a následně uložit celostátní clo.

(148)

V zájmu řádného úředního postupu se stanoví lhůta, ve které mohou zúčastněné strany, jež se samy přihlásily ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Rovněž je třeba uvést, že zjištění týkající se uložení antidumpingových cel, k nimž se dospělo pro účely tohoto nařízení, jsou prozatímní a že mohou být pro účely jakýchkoli konečných cel znovu uváženy,

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/37

(1)

Aby z nařízení Komise (ES) č. 1870/2005 ze dne 16. listopadu 2005 o otevření a správě celních kvót a zavedení režimu dovozních licencí a osvědčení o původu pro česnek dovážený ze třetích zemí (1) mohli mít prospěch i dovozci z Bulharska a Rumunska, je třeba zavést přechodná opatření. Tato opatření by se měla týkat zejména definice referenčního množství a definice tradičních a nových dovozců.

(2)

Nařízení (ES) č. 1870/2005 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro čerstvé ovoce a zeleninu,

1.

Článek 2 se mění takto:

2.

V článku 3 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„4.   Odchylně od odstavců 1 a 2 se pro dovozní období 2006/2007, 2007/2008 a 2008/2009, a to pouze v Bulharsku a Rumunsku:

3.

Příloha II se mění takto:

4.

Příloha III se mění takto:

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/39

(1)

V důsledku přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské Unii je třeba provést určité technické změny v nařízení Komise (ES) č. 2295/2003 (1).

(2)

Přílohy I, II a V nařízení (ES) č. 2295/2003 obsahují určité údaje ve všech jazycích Společenství ve složení k 31. prosinci 2006. Tyto přílohy by rovněž měly obsahovat údaje v bulharštině a v rumunštině.

(3)

Nařízení (ES) č. 2295/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1.

Ustanovení čl. 4 odst. 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Příslušný orgán přidělí schválené třídírně rozlišovací číslo schválení, jehož počáteční kód je tento:

2.

Přílohy I, II a V se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/47

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 795/2004 (2) zavádí prováděcí pravidla k režimu jednotné platby od roku 2005.

(2)

Podle čl. 54 odst. 3 nařízení (ES) č. 1782/2003 zemědělci vyjmou z produkce hektary, na něž lze poskytnout podporu při vynětí půdy z produkce a podle čl. 56 odst. 1 uvedeného nařízení je využití půdy vyňaté z produkce pro zemědělské účely obecně zakázáno.

(3)

Ustanovení čl. 32 odst. 1 nařízení (ES) č. 795/2004 stanoví, že plochy vyňaté z produkce musí zůstat ponechány ladem v období, které začíná nejpozději 15. ledna a končí nejdříve 31. srpna.

(4)

Komise často povolila odchylku od uvedených pravidel, aby vyhověla potřebám krmiv u zemědělců v oblastech postižených přírodními katastrofami a zejména suchem. Zvláštní okolnosti místní přírodní katastrofy vyžadují včasnou analýzu a rozhodnutí. Zkušenost ukazuje, že za účelem vhodné a včasné reakce na místní situace by bylo třeba svěřit odpovědnost za taková rozhodnutí členským státům, pokud je odůvodňují mimořádné okolnosti.

(5)

Je proto vhodné, aby členské státy přijímaly rozhodnutí o uznání vážných přírodních katastrof, které značně postihují půdu v zemědělských podnicích pěstitelské oblasti, a aby všem postiženým producentům včas povolily využít půdu označenou jako půda vyňatá z produkce pro účely produkce krmiva a svá rozhodnutí sdělovaly Komisi. Členské státy mají povinnost uvědomit Komisi o takových vnitrostátních rozhodnutích a zejména o nepříznivých klimatických podmínkách, které je odůvodňují.

(6)

Nařízení (ES) č. 795/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro přímé platby,

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/49

(1)

Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (2) stanoví, že výdaje Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) spojené s trhy v oblasti rybolovu se financují na ústřední úrovni.

(2)

Článek 35 nařízení (ES) č. 104/2000 stanoví druhy výdajů, které hradí členské státy.

(3)

Financování těchto výdajů se řídí pravidly přímého řízení na ústřední úrovni mezi Komisí a členskými státy.

(4)

Aby bylo zajištěno dodržování řádné správy finančních prostředků Společenství a aby byly chráněny finanční zájmy Společenství, obsahuje nařízení (ES) č. 1290/2005 některé povinnosti členských států týkající se správy a kontroly těchto finančních prostředků a rovněž poskytuje informace ohledně jejich právního a správního rámce pro plnění těchto povinností a pro získání zpět neoprávněně vyplacených částek, pokud byly ve správě těchto finančních prostředků zjištěny nesrovnalosti. Finanční zájmy Společenství ve vztahu k výdajům financovaným podle článku 35 nařízení (ES) č. 104/2000 jsou však chráněny příslušnými pravidly vztahujícími se na ochranu uvedených zájmů v nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (3), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (4), nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (5) a nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (6).

(5)

Aby bylo zajištěno řádné řízení finančních toků, zejména z toho důvodu, že členské státy v první řadě poskytují finanční prostředky na uhrazení výdajů uvedených v článku 35 nařízení (ES) č. 104/2000, měly by členské státy předtím, než Komise každého půl roku uhradí jejich výdaje, shromáždit příslušné informace ohledně výdajů a předat je Komisi spolu s prohlášením o výdajích.

(6)

Komise by na základě těchto prohlášení o výdajích a podpůrných dokumentů k uvedenému prohlášení měla členským státům každého půl roku výdaje uhradit.

(7)

Aby mohla Komise účinně využívat informace od členských států, měly by být uvedené informace zasílány v elektronické podobě.

(8)

Aby se vyhnuly používání různých směnných kurzů na jedné straně v případě podpory vyplácené organizacím producentů v jiných měnách než v eurech a na straně druhé v případě prohlášení o výdajích, měly by dotyčné členské státy ve svých prohlášeních o výdajích používat stejný směnný kurz, který používají při vyplácení uvedených plateb příjemcům. Použitelné směnné kurzy musí být stanoveny podle rozhodných skutečností v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1925/2000 o rozhodných skutečnostech pro směnné kurzy, které se použijí při výpočtu některých částek vyplývajících z mechanismů nařízení Rady (ES) č. 104/2000 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (7).

(9)

S cílem zajistit právní základ pro platby uskutečněné v prvním referenčním období by bylo vhodné použít toto nařízení se zpětnou působností od 16. října 2006,

a)

výdajů uskutečněných během předchozího šestiměsíčního referenčního období;

b)

celkových výdajů uskutečněných od začátku finančního roku do konce předchozího šestiměsíčního referenčního období.

28.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 379/54

(1)

Některé členské státy podaly žádosti o změnu některých intervenčních center uvedených v příloze nařízení Komise (EHS) č. 2273/93 (2) za účelem jejich lepšího umístění nebo lepšího splnění požadovaných podmínek. Je proto vhodné uvedeným žádostem vyhovět.

(2)

Vzhledem k přistoupení Bulharska a Rumunska je nezbytné stanovit pro tyto nové členské státy intervenční centra a zanést je do seznamu nařízení (EHS) č. 2273/93.

(3)

Nařízení (EHS) č. 2273/93 proto musí být změněno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,