27.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 372/1

(1)

Je nezbytné podporovat spolupráci a kulturní výměny za účelem uznání a podpory kulturní a jazykové rozmanitosti v Evropě, zlepšovat u evropských občanů znalosti jiných evropských kultur, než jsou jejich vlastní, a současně zvyšovat jejich povědomí o společném evropském kulturním dědictví, které sdílejí. Podpora kulturní a jazykové spolupráce a rozmanitosti tak přímým zapojením evropských občanů do procesu integrace přispívá k tomu, že se evropské občanství stává hmatatelnou skutečností.

(2)

Aktivní kulturní politika zaměřená na zachování kulturní rozmanitosti Evropy a podporu jejích společných kulturních prvků a kulturního dědictví může přispět k většímu vnějšímu zviditelnění Evropské unie.

(3)

K tomu, aby občané vyjádřili svou plnou podporu evropské integraci a plně se jí účastnili, je zapotřebí klást větší důraz na jejich společné kulturní hodnoty a kořeny jakožto klíčový prvek jejich identity a jejich příslušnosti ke společnosti založené na svobodě, spravedlnosti, demokracii, respektování lidské důstojnosti a nedotknutelnosti lidské osobnosti, toleranci a solidaritě, při plném respektování Listiny základních práv Evropské unie.

(4)

Je nezbytné, aby odvětví kultury přispívalo k širšímu evropskému politickému vývoji a aby v něm plnilo určitou úlohu. Odvětví kultury jako takové je významným zaměstnavatelem a kromě toho existuje jasná souvislost mezi investicemi do kultury a hospodářským rozvojem, z čehož vyplývá, že je důležité posílit kulturní politiku na regionální, celostátní a evropské úrovni. Proto by mělo být v rámci činností prováděných v souvislosti s lisabonskou strategií posíleno postavení jednotlivých odvětví kulturního průmyslu, neboť odvětví kulturního průmyslu stále více přispívají k evropskému hospodářství.

(5)

Rovněž je nutné podporovat aktivní občanství a posílit boj proti všem formám vyloučení, včetně rasismu a xenofobie. Prostředkem k boji proti sociálnímu vyloučení může být zlepšení přístupu co největšího počtu lidí ke kultuře.

(6)

Článek 3 Smlouvy stanoví, že při všech činnostech uvedených ve zmíněném článku usiluje Společenství o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy.

(7)

Kulturní programy Kaleidoscope, Ariane, Raphael a Kultura 2000, stanovené v rozhodnutích č. 719/96/ES (3), č. 2085/97/ES (4), č. 2228/97/ES (5) a č. 508/2000/ES (6), představovaly významné etapy při provádění činnosti Společenství v oblasti kultury. Zejména díky hodnocení uvedených kulturních programů byly získány značné zkušenosti. V současné době je vhodné činnost Společenství v oblasti kultury zefektivnit a posílit na základě výsledků těchto hodnocení, výsledků konzultace se všemi partnery a výsledků činnosti evropských orgánů z poslední doby. K tomuto účelu je proto vhodné přijmout odpovídající program.

(8)

Evropské orgány se při různých příležitostech vyjádřily k otázkám, které se vztahují k činnosti Společenství v oblasti kultury a k výzvám týkajícím se kulturní spolupráce; zejména Rada v usneseních ze dne 25. června 2002 o novém pracovním plánu evropské spolupráce v oblasti kultury (7) a ze dne 19. prosince 2002 o provádění pracovního plánu evropské spolupráce v oblasti kultury (8) , Evropský parlament v usneseních ze dne 5. září 2001 o kulturní spolupráci v Evropské unii (9), ze dne 28. února 2002 o provádění programu Kultura 2000 (10), ze dne 22. října 2002 o významu a dynamice divadla a divadelních umění v rozšířené Evropě (11) a ze dne 4. září 2003 o odvětvích kulturního průmyslu (12) a dále Výbor regionů ve stanovisku ze dne 9. října 2003 k prodloužení programu Kultura 2000.

(9)

Rada ve výše uvedených usneseních zdůraznila, že na úrovni Společenství je nutné přijmout ke kultuře soudržnější přístup a že zásadním a určujícím pojmem v rámci evropské kulturní spolupráce, jakož i obecnou podmínkou opatření Společenství v oblasti kultury, je evropská přidaná hodnota.

(10)

Aby se tento společný kulturní prostor stal pro obyvatele Evropy skutečností, je důležité posílit nadnárodní mobilitu kulturních činitelů a nadnárodní pohyb uměleckých a kulturních děl a produktů, jakož i podpořit dialog a kulturní výměny.

(11)

Rada ve svých závěrech ze dne 16. listopadu 2004 týkajících se pracovního plánu v oblasti kultury (2005-2006), Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 4. září 2003 o odvětvích kulturního průmyslu a Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku ze dne 28. ledna 2004 k odvětvím kulturního průmyslu v Evropě vyjádřily svůj pohled na nutnost více zohledňovat zvláštní hospodářské a sociální rysy jiných než audiovizuálních odvětví kulturního průmyslu. Kromě toho by měly být v novém programu zohledněny přípravné činnosti související se spoluprací v kulturních otázkách podporované v letech 2002-2004.

(12)

V této souvislosti je třeba se zasadit o širší spolupráci mezi kulturními činiteli tím, že budou nabádáni k vytváření projektů víceleté spolupráce, a tím jim umožnit rozvíjet společné činnosti a podporovat specificky zaměřená opatření se skutečnou evropskou přidanou hodnotou, kulturní události symbolického významu, organizace evropské kulturní spolupráce a analýzy vybraných témat evropského zájmu, jakož i shromažďování a šíření informací a činnosti zaměřené na maximalizaci účinků projektů v oblasti evropské kulturní spolupráce a rozvoje evropské kulturní politiky.

(13)

Podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1622/2006/ES ze dne 24. října 2006 o zavedení akce Společenství na podporu projektu „Evropské hlavní město kultury“ pro roky 2007 až 2019 (13) je třeba tento projekt značně finančně podpořit, neboť je Evropanům dobře znám a pomáhá posilovat pocit sounáležitosti ke společnému kulturnímu prostoru. V rámci tohoto projektu by měl být kladen důraz na celoevropskou kulturní spolupráci.

(14)

Měla by být podporována činnost organizací, které pracují ve prospěch evropské kulturní spolupráce a které tak plní úlohu „vyslanců“ evropské kultury, přičemž by se Evropská unie měla opřít o zkušenosti, které získala v rámci rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 792/2004/ES ze dne 21. dubna 2004 o zavedení akčního programu Společenství na podporu subjektů působících v oblasti kultury na evropské úrovni (14).

(15)

Je nezbytné, aby program v souladu se zásadou svobody projevu přispíval k úsilí Evropské unie podporovat udržitelný rozvoj a bojovat proti všem formám diskriminace.

(16)

Země kandidující na přistoupení k Evropské unii a země ESVO, které jsou stranami Dohody o EHP, by měly mít možnost účastnit se programů Společenství v souladu s dohodami uzavřenými s těmito zeměmi.

(17)

Evropská rada přijala na svém zasedání v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003„Agendu pro západní Balkán: směřování k evropské integraci“, která stanoví, že programy Společenství by měly být otevřeny zemím, které jsou v procesu stabilizace a přidružení, a to na základě rámcových dohod, které mají být podepsány mezi těmito zeměmi a Společenstvím. Pokud si to tyto země přejí, měly by mít možnost se v závislosti na rozpočtových úvahách nebo politických prioritách zúčastnit daného programu nebo využívat formu omezenější spolupráce na základě dodatečných rozpočtových položek a zvláštních postupů, na nichž se dotyčné strany dohodnou.

(18)

Program by měl být rovněž otevřen spolupráci s jinými třetími zeměmi, které se Společenstvím podepsaly dohody obsahující ustanovení týkající se kultury, v souladu s postupy, jež je třeba stanovit.

(19)

Má-li se zvýšit přidaná hodnota činnosti Společenství, je nutné zajistit součinnost a doplňkovost akcí prováděných v rámci tohoto rozhodnutí a ostatních příslušných politik, akcí a nástrojů Společenství podle čl. 151 odst. 4 Smlouvy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat styčným bodům opatření Společenství v oblasti kultury a v oblasti vzdělávání a akcím, jež podporují výměny osvědčených postupů a užší spolupráci na evropské úrovni.

(20)

Pokud jde o provádění podpory Společenství, měla by se brát v úvahu zvláštní povaha odvětví kultury v Evropě, a zejména by se mělo dbát na to, aby se co nejvíce zjednodušily správní a finanční postupy a přizpůsobily se sledovaným cílům, jakož i zkušenostem a vývoji v odvětví kultury.

(21)

Komise, členské státy a kulturní kontaktní místa by měly podporovat účast menších subjektů na projektech víceleté spolupráce a organizování činností zaměřených na sdružování možných partnerů projektů.

(22)

Program by měl spojovat specifické schopnosti a odborné znalosti kulturních subjektů z celé Evropy. V případě potřeby by měla Komise a členské státy přijmout opatření s cílem řešit nízkou účast kulturních subjektů v jednotlivých členských státech nebo zúčastněných zemích.

(23)

V rámci spolupráce mezi Komisí a členskými státy je žádoucí zajistit stálé sledování a hodnocení programu, aby se mohly provádět úpravy, zejména úpravy v rámci priorit při provádění opatření. Hodnocení by mělo zahrnovat vnější hodnocení prováděné nezávislými a nestrannými subjekty.

(24)

Postupy pro sledování a hodnocení programu by měly využívat cíle a ukazatele, které jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, důležité a termínované.

(25)

Měla by být provedena vhodná opatření, aby se předešlo nesrovnalostem a podvodům a aby byly ztracené, neoprávněně vyplacené nebo použité finanční prostředky získány zpět.

(26)

Je vhodné zavést jednotný nástroj pro financování a programování kulturní spolupráce nazvaný „program Kultura“ na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

(27)

Toto rozhodnutí stanoví pro celou dobu trvání programu finanční krytí, které je pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotou při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (15).

(28)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (16).

(29)

Opatření nezbytná k finančnímu provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25 června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (17) (dále jen „finanční nařízení“), a nařízením Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (18).

(30)

Akce Společenství doplňuje celostátní nebo regionální opatření prováděná v oblasti kulturní spolupráce. Jelikož cílů tohoto rozhodnutí, totiž podpory evropského kulturního prostoru založeného na společném kulturním dědictví (nadnárodní mobilita kulturních činitelů v Evropě, nadnárodní pohyb uměleckých děl a kulturních a uměleckých produktů a dialog mezi kulturami), nemůže být z důvodu jejich nadnárodní povahy uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu nebo účinků činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(31)

Měla by se přijmout přechodná ustanovení s cílem zajistit hladký přechod mezi programy stanovenými rozhodnutími č. 508/2000/ES a č. 792/2004/ES na jedné straně a programem stanoveným tímto rozhodnutím na straně druhé,

a)

posilovat nadnárodní mobilitu kulturních činitelů;

b)

podporovat nadnárodní pohyb kulturních a uměleckých děl a produktů;

c)

podporovat dialog mezi kulturami.

a)

podpora pro kulturní akce, a to:

b)

podpora pro subjekty působící v oblasti kultury na evropské úrovni;

c)

podpora analytických prací, shromažďování a šíření informací a činností zaměřených na maximalizaci účinku projektů v oblasti evropské kulturní spolupráce a rozvoje evropské kulturní politiky.

a)

zemí ESVO, které jsou členy EHP, v souladu s ustanoveními Dohody o EHP;

b)

kandidátských zemí, které využívají předvstupní strategie pro přistoupení k Unii v souladu s obecnými zásadami, podmínkami a postupy pro účast těchto zemí na programech Společenství, stanovenými v rámcových dohodách;

c)

zemí západního Balkánu v souladu s postupy stanovenými s těmito zeměmi v návaznosti na rámcové dohody o jejich účasti na programech Společenství.

a)

roční pracovní plán včetně priorit, kritérií výběru a postupů;

b)

roční rozpočet a rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé akce programu;

c)

postupy pro sledování a hodnocení programu;

d)

finanční podpora, která má být poskytnuta Společenstvím podle čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky: částky, doba trvání, rozdělení a příjemci.

a)

disponovat dostatečným počtem pracovníků s odbornými a jazykovými schopnostmi, které jsou nutné pro práci v prostředí mezinárodní spolupráce,

b)

disponovat vhodnou infrastrukturou, zejména pokud se týká informačních a komunikačních technologií,

c)

působit ve správním rámci, který jim umožňuje úspěšné plnění úkolů a vylučuje jakýkoliv střet zájmů.

a)

prosazuje základní zásadu svobody projevu;

b)

podporuje lepší povědomí významu přispívání k trvalému rozvoji;

c)

usiluje o prosazování vzájemného porozumění a tolerance v rámci Evropské unie;

d)

přispívá k odstranění veškeré diskriminace založené na pohlaví, rase nebo etnickém původu, náboženském vyznání nebo světovém názoru, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

a)

do 31. prosince 2010 prozatímní hodnotící zprávu o dosažených výsledcích a o kvalitativních a kvantitativních hlediscích provádění programu;

b)

do 31. prosince 2011 sdělení o pokračování programu;

c)

do 31. prosince 2015 následnou hodnotící zprávu.

27.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 372/12

(1)

Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (3) byla podstatně změněna (4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.

(2)

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl a Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a záznamů rozhlasových organizací (Římská úmluva) stanovují pouze minimální dobu ochrany práv, ke kterým se vztahují, přičemž smluvním státům poskytují možnost, aby tyto doby prodloužily. Určité členské státy tuto možnost využily. Určité členské státy navíc k Římské úmluvě dosud nepřistoupily.

(3)

V důsledku toho existují rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy, které upravují dobu ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících, které brání volnému pohybu zboží a služeb a narušují soutěž na společném trhu. Proto by s přihlédnutím k hladkému fungování vnitřního trhu měly být harmonizovány právní předpisy členských států, aby se doby ochrany v celém Společenství sjednotily.

(4)

Je důležité vymezit nejen dobu ochrany jako takovou, ale také určitá prováděcí ustanovení, jako je den, od kterého se doba ochrany počítá.

(5)

Ustanoveními této směrnice by nemělo být dotčeno použití čl. 14bis odst. 2 písm. b), c) a d) a odst. 3 Bernské úmluvy členskými státy.

(6)

Minimální doba ochrany stanovená Bernskou úmluvou, a to život autora a 50 let po jeho smrti, byla zamýšlena tak, aby poskytla ochranu autorovi a prvním dvěma generacím jeho potomků. Průměrná délka života ve Společenství se prodloužila do té míry, že tato doba není dostatečná k tomu, aby pokryla dvě generace.

(7)

Některé členské státy poskytly dobu ochrany delší než 50 let po smrti autora, aby vyrovnaly vliv světových válek na využití autorových děl.

(8)

K ochraně práv souvisejících zavedly některé členské státy dobu ochrany 50 let po oprávněném vydání nebo oprávněném sdělení veřejnosti.

(9)

Diplomatická konference konaná pod záštitou Světové organizace pro duševní vlastnictví (WIPO) v prosinci roku 1996 vedla k přijetí Smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, která se zabývá ochranou výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Tato smlouva významně aktualizuje mezinárodní ochranu souvisejících práv.

(10)

Zachovávání nabytých práv je jednou z obecných právních zásad chráněných právním řádem Společenství. Proto doby ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících zavedené právem Společenství nemohou mít za následek snížení ochrany, kterou nositelé práv ve Společenství před vstupem v platnost směrnice 93/98/EHS požívali. Za účelem zachování dopadů přechodných opatření na minimální úrovni a umožnění řádného fungování vnitřního trhu, by doba ochrany měla být stanovena na delší lhůtu.

(11)

Úroveň ochrany práva autorského a práv s ním souvisejících by měla být zvýšena, protože tato práva jsou pro duševní tvorbu zásadní. Jejich ochrana také zajišťuje udržení a vývoj tvořivosti v zájmu autorů, kulturních odvětví, spotřebitelů a společnosti jako celku.

(12)

Za účelem zavedení vysoké úrovně ochrany, která bude současně splňovat požadavky vnitřního trhu a uspokojovat potřebu zavést právní prostředí, které bude napomáhat k harmonickému rozvoji literární a umělecké tvorby ve Společenství, by měla být doba ochrany autorského práva harmonizována na 70 let po smrti autora nebo 70 let poté, co byla oprávněně sdělena veřejnosti a u práv souvisejících 50 let po události, od které lhůta běží.

(13)

Souborná díla jsou chráněna podle čl. 2 odst. 5 Bernské úmluvy, pokud na základě jejich výběru a uspořádání jejich obsahu tvoří duševní výtvor. Tato díla jsou chráněna jako taková, aniž je dotčeno autorské právo ke každé součásti, která tvoří součást takového souborného díla. Proto může být zvláštní doba ochrany použita na díla, která tvoří součást souborného díla.

(14)

Ve všech případech, kdy je jedna nebo více fyzických osob identifikována jako autor, by měla být doba ochrany počítána od jejich smrti. Otázka autorství celého díla nebo jeho části je skutkovou otázkou, o které mají rozhodovat vnitrostátní soudy.

(15)

Doba ochrany by měla být počítána od 1. ledna roku, který následuje po příslušné události tak, jak je uvedeno v Bernské a Římské úmluvě.

(16)

Ochrana fotografií je v členských státech upravena rozdílně. Fotografické dílo je ve smyslu Bernské úmluvy považováno za původní dílo, pokud se jedná o autorův vlastní duševní výtvor, který odráží jeho osobnost, přičemž se neberou v úvahu žádná jiná kritéria, například hodnota nebo účel. Ochranu ostatních fotografií by měly upravovat vnitrostátní právní předpisy.

(17)

Za účelem zabránění rozdílům v době ochrany týkající se souvisejících práv je nezbytné stanovit stejný časový bod, od kterého se počítá doba v celém Společenství. Výkon, záznam, přenos a oprávněné sdělení veřejnosti, to znamená prostředky, kterými se předmět práva souvisejícího s právem autorským stává obecně vnímatelný osobám všemi příslušnými způsoby, by měly být vzaty v úvahu pro výpočet doby ochrany bez ohledu na zemi, kde se tento výkon, záznam, přenos, oprávněné vydání nebo oprávněné sdělení veřejnosti uskutečňuje.

(18)

Práva vysílacích organizací k jejich vysílání by neměla být časově neomezená, ať již jde o vysílání po drátě nebo bezdrátové vysílání, pomocí kabelu nebo prostřednictvím družice. Je proto nezbytné, aby doba ochrany běžela pouze od prvního přenosu konkrétního vysílání. Tomuto ustanovení je třeba rozumět tak, že vylučuje, aby nová doba běžela v případech, kdy vysílání je totožné s předešlým vysíláním.

(19)

Členské státy by měly mít volnost zachovat nebo zavést jiná práva související s právem autorským, zejména pokud jde o ochranu kritických a vědeckých vydání. Za účelem zajištění transparentnosti na úrovni Společenství je však nezbytné, aby členské státy, které zavádějí nová práva související s právem autorským, o nich uvědomily Komisi.

(20)

Mělo by se jasně stanovit, že se tato směrnice nevztahuje na osobnostní práva.

(21)

U děl, jejichž zemí původu je ve smyslu Bernské úmluvy třetí země a jejichž autor není státním příslušníkem členského státu Společenství, by se mělo použít srovnání dob ochrany za předpokladu, že doba přiznávaná ve Společenství nesmí být delší, než je doba stanovená v této směrnici.

(22)

Pokud nositel práv, který není státním příslušníkem členského státu Společenství, má nárok na ochranu podle mezinárodních smluv, měla by doba ochrany souvisejících práv být stejná jako doba stanovená touto směrnicí. Nesmí však být delší než doba, která je stanovena třetí zemí, které je nositel práv státním příslušníkem.

(23)

Srovnání dob ochrany v členských státech by se nemělo dostat do konfliktu s jejich mezinárodními závazky.

(24)

Členské státy by měly mít volnost přijmout ustanovení o výkladu, změnách a dalším plnění smluv o využívání chráněných děl a jiných předmětů, které byly uzavřeny před prodloužením doby ochrany vyplývající z této směrnice.

(25)

Úcta k nabytým právům a oprávněná očekávání tvoří součást právního řádu Společenství. Členské státy mohou zejména stanovit, že za určitých okolností nemusí autorské právo a práva s ním související, která se podle této směrnice obnoví, zavazovat k placení osoby, které v dobré víře přikročily k využívání děl v době, kdy taková díla byla volná.

(26)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost stanovených v příloze I části B,

27.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 372/19

(1)

Podzemní vody jsou cenným přírodním zdrojem, který by měl být chráněn před zhoršováním stavu a před chemickým znečištěním. To je důležité zejména z hlediska ekosystémů závislých na podzemních vodách a při využívání podzemních vod k zabezpečování vody pro lidskou spotřebu.

(2)

Podzemní vody jsou nejcitlivějším a v Evropské unii největším sladkovodním zdrojem, a především také hlavním zdrojem pro zásobování veřejnosti pitnou vodou v mnoha oblastech.

(3)

Podzemní vody ve vodních útvarech využívaných k odběru pitné vody nebo uvažovaných k takovému využití v budoucnu je nutno chránit tak, aby se zamezilo zhoršování kvality těchto vodních útvarů, a to s cílem snížit stupeň úpravy potřebný pro výrobu pitné vody, v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (4).

(4)

Jedním z cílů rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. června 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (5) je dosažení úrovně jakosti vody, která nemá vážný dopad na lidské zdraví a životní prostředí, ani pro ně nepředstavuje riziko.

(5)

V zájmu ochrany životního prostředí jako celku a lidského zdraví zvláště se musí zamezit nežádoucím koncentracím škodlivých znečišťujících látek v podzemních vodách, předcházet jim nebo je snižovat.

(6)

Směrnice 2000/60/ES obsahuje obecná ustanovení pro ochranu a zachování podzemních vod. Podle článku 17 uvedené směrnice je třeba přijmout opatření k předcházení a omezování znečišťování podzemních vod, včetně kritérií pro hodnocení dobrého chemického stavu podzemních vod a kritérií pro zjišťování významného a trvalého vzestupného trendu a pro definování počátku změny trendu.

(7)

Vzhledem k nezbytnosti dosažení konzistentních úrovní ochrany podzemních vod je třeba zavést normy jakosti a prahové hodnoty a vytvořit metodiky založené na společném přístupu, aby existovala kritéria pro hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod.

(8)

Normy jakosti pro dusičnany, přípravky na ochranu rostlin a biocidy by měly být stanoveny jako kritéria Společenství pro hodnocení chemického stavu útvarů podzemních vod a měl by být zajištěn soulad se směrnicí Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (6), směrnicí Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (7) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (8).

(9)

Ochrana podzemních vod může v některých oblastech vyžadovat změnu zemědělských nebo lesnických postupů, což může vést ke ztrátě příjmů. Společná zemědělská politika upravuje mechanismy financování k provádění opatření k dodržení norem Společenství, zejména prostřednictvím nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (9). Pokud jde o opatření na ochranu podzemních vod, bude odpovědností členských států, aby si zvolily své priority a projekty.

(10)

Ustanovení pro chemický stav podzemních vod se nevztahují na přirozeně se vyskytující vysoké úrovně látek nebo iontů nebo jejich ukazatelů, obsažené v útvaru podzemních vod nebo v přidružených útvarech povrchových vod vlivem zvláštních hydrogeologických podmínek, které nespadají pod definici znečištění. Nevztahují se ani na dočasné prostorově omezené změny směru toku a chemického složení, které nejsou považovány za vniky.

(11)

Měla by být stanovena kritéria pro zjišťování významných a trvale vzestupných trendů koncentrace znečišťujících látek a pro definování počátku změny trendu s přihlédnutím k pravděpodobnosti nepříznivých účinků na související vodní ekosystémy nebo závislé suchozemské ekosystémy.

(12)

Členské státy by měly pokud možno využívat statistické postupy, pokud odpovídají mezinárodním normám a přispívají k dlouhodobé srovnatelnosti výsledků monitorování mezi členskými státy.

(13)

V souladu s čl. 22 odst. 2 třetí odrážkou směrnice 2000/60/ES má být směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami (10) zrušena s účinkem od 22. prosince 2013. Je nezbytné zajistit pokračování ochrany stanovené směrnicí 80/68/EHS, pokud jde o opatření zaměřená na předcházení přímým i nepřímým vstupům znečišťujících látek do podzemních vod nebo jejich omezování.

(14)

Je nezbytné rozlišovat mezi nebezpečnými látkami, jejichž vstupu je třeba zabránit, a jinými znečišťujícími látkami, jejichž vstupy by měly být omezeny. Při určování nebezpečných a ostatních látek, které představují skutečné nebo možné riziko znečištění, by se měla využívat příloha VIII směrnice 2000/60/ES, v níž je uveden seznam hlavních znečišťujících látek týkajících se vodního prostředí.

(15)

Opatření k předcházení a omezování vstupu znečišťujících látek do útvarů podzemních vod využívaných k odběru vody určené pro lidskou spotřebu nebo uvažovaných pro tento účel v budoucnosti, uvedená v čl. 7 odst. 1 směrnice 2000/60/ES, by měla v souladu s čl. 7 odst. 2 uvedené směrnice zahrnovat taková opatření, jež jsou nezbytná pro zajištění toho, aby za použitého režimu úpravy vody a v souladu s právními předpisy Společenství splňovala upravená voda požadavky směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (11). Tato opatření mohou rovněž v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 2000/60/ES zahrnovat zřízení ochranných pásem o rozsahu, který příslušný vnitrostátní orgán považuje za nezbytný pro ochranu dodávek pitné vody, členskými státy. Ochranné pásmo může zahrnovat celé území členského státu.

(16)

V zájmu zajištění konzistentní ochrany podzemních vod by měly členské státy, které sdílejí útvary podzemních vod, koordinovat své činnosti, co se týče monitorování, stanovení prahových hodnot a určování příslušných nebezpečných látek.

(17)

Spolehlivé a srovnatelné metody monitorování podzemních vod jsou důležitým nástrojem pro hodnocení kvality podzemních vod a také pro výběr nejvhodnějších opatření. Podle čl. 8 odst. 3 a článku 20 směrnice 2000/60/ES lze přijmout normalizované metody analýzy a monitorování stavu vod a v případě potřeby pokyny pro provádění, včetně monitorování.

(18)

Za určitých okolností by členské státy měly mít možnost udělit výjimky z opatření na předcházení vstupu znečišťujících látek do podzemních vod nebo jeho omezování. Veškeré výjimky by měly být založeny na průhledných kritériích a měly by být podrobně uvedeny v plánech povodí.

(19)

Měl by se analyzovat dopad různých prahových hodnot pro podzemní vody, které si stanoví členské státy, na úroveň ochrany životního prostředí a na fungování vnitřního trhu.

(20)

Pro získání lepších kritérií zajišťujících kvalitu a ochranu ekosystémů podzemních vod by měly být provedeny výzkumné práce. Pokud to bude nutné, bude při provádění nebo revizi této směrnice brán na takto získané poznatky zřetel. Tyto výzkumné práce, jakož i rozšiřování poznatků, zkušeností a výsledků výzkumu je třeba podporovat a financovat.

(21)

Je nezbytné stanovit přechodná opatření, která se použijí v období mezi dnem provedení této směrnice a dnem zrušení směrnice 80/68/EHS.

(22)

Směrnice 2000/60/ES stanoví požadavek na kontroly, včetně požadavku na předchozí povolení umělé infiltrace nebo doplňování útvarů podzemních vod za předpokladu, že využívání zdroje neohrozí dosažení environmentálních cílů stanovených pro zdroj nebo infiltrovaný nebo doplněný útvar podzemních vod.

(23)

Směrnice 2000/60/ES obsahuje v čl. 11 odst. 2 a v části B přílohy VI o programu opatření demonstrativní seznam doplňkových opatření, která si mohou členské státy vybrat a přijmout je jako součást programu opatření, mimo jiné

(24)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (12).

(25)

Použití regulativního postupu s kontrolou je nezbytné zejména v případě opatření s obecnou působností, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, mimo jiné zrušením některých takových prvků nebo doplněním této směrnice o nové jiné než podstatné prvky,

a)

kritéria pro hodnocení dobrého chemického stavu podzemních vod a

b)

kritéria pro zjišťování a změnu významných a trvalých vzestupných trendů a pro definování počátku změny trendu.

1)

„normou jakosti podzemní vody“ norma environmentální kvality vyjádřená jako koncentrace určité znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek anebo hodnota ukazatele znečištění v podzemní vodě, která by neměla být překročena z důvodu ochrany lidského zdraví a životního prostředí;

2)

„prahovou hodnotou“ norma jakosti podzemní vody stanovená členskými státy v souladu s článkem 3;

3)

„významným a trvalým vzestupným trendem“ jakékoli statisticky a z hlediska životního prostředí významné zvýšení koncentrace znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek anebo hodnoty ukazatele znečištění v podzemní vodě, u něhož byla změna trendu identifikována jako nezbytná v souladu s článkem 5;

4)

„vstupem znečišťující látky do podzemní vody“ přímé nebo nepřímé zavedení znečišťující látky do podzemních vod v důsledku lidské činnosti;

5)

„úrovní pozadí“ koncentrace látky nebo hodnota ukazatele, která odpovídá nulové či velmi nízké antropogenní změně ve srovnání s nenarušenými podmínkami;

6)

„výchozí úrovní“ průměrná hodnota naměřená alespoň v referenčních letech 2007 a 2008 na základě monitorovacích programů prováděných podle článku 8 směrnice 2000/60/ES nebo, v případě látek identifikovaných po uplynutí uvedených referenčních let, v průběhu prvního období, pro něž je dostupné reprezentativní období monitorovacích údajů.

a)

normy jakosti podzemní vody uvedené v příloze I;

b)

prahové hodnoty, které mají členské státy stanovit postupem podle části A přílohy II pro znečišťující látky, skupiny znečišťujících látek a ukazatele znečištění přispívající na jejich území k označení útvarů nebo skupin útvarů podzemních vod za rizikové, s přihlédnutím alespoň k seznamu obsaženému v části B přílohy II.

a)

odpovídající výsledky monitorování prokazují, že podmínky stanovené v tabulce 2.3.2 přílohy V směrnice 2000/60/ES jsou splněny, nebo

b)

hodnoty norem jakosti pro podzemní vody uvedené v příloze I a příslušné prahové hodnoty stanovené podle článku 3 a přílohy II nejsou překročeny na žádném z monitorovacích míst daného útvaru nebo dané skupiny útvarů podzemních vod, nebo

c)

hodnota normy jakosti podzemní vody nebo prahová hodnota je překročena na jednom či více monitorovacích místech, ale náležité šetření podle přílohy III potvrdí, že

a)

jak přispělo hodnocení trendů z jednotlivých monitorovacích míst v rámci útvaru nebo skupiny útvarů podzemních vod k identifikaci významného a trvalého vzestupného trendu, pokud jde o koncentraci nějaké znečišťující látky, nebo jeho změny, v souladu s přílohou V oddílem 2.5 uvedené směrnice a

b)

důvody počátku změny trendu definované podle odstavce 3.

a)

veškerá nezbytná opatření k zamezení vstupu jakýchkoli nebezpečných látek do podzemních vod, aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3. Při určování těchto látek by se členské státy měly zaměřit především na nebezpečné látky patřící do skupin znečišťujících látek uvedených v bodech 1 až 6 přílohy VIII směrnice 2000/60/ES a na látky patřící do skupin znečišťujících látek uvedených v bodech 7 až 9 uvedené přílohy, jsou-li tyto látky považovány za nebezpečné;

b)

ohledně znečišťujících látek uvedených v příloze VIII směrnice 2000/60/ES, které nejsou považovány za nebezpečné, a ohledně jakýchkoli dalších znečišťujících látek neklasifikovaných jako nebezpečné a neuvedených ve zmíněné příloze, které podle členských států představují stávající nebo možné riziko znečištění, veškerá opatření nutná k omezení vstupu znečišťujících látek do podzemních vod, aby se zajistilo, že tento vstup nezpůsobí zhoršení ani významný a trvalý vzestupný trend, pokud jde o koncentrace znečišťujících látek v podzemních vodách. Při těchto opatřeních je třeba zohlednit alespoň osvědčené postupy, včetně osvědčených ekologických postupů a nejlepších dostupných technik stanovených v příslušných právních předpisech Společenství.

a)

výsledkem přímého vypouštění povoleného podle čl. 11 odst. 3 písm. j) směrnice 2000/60/ES;

b)

podle příslušných orgánů v tak malém množství a koncentraci, že lze vyloučit jakékoli současné i budoucí nebezpečí zhoršení jakosti souvisejících podzemních vod;

c)

důsledkem havárií nebo mimořádných okolností přírodního původu, které nebylo možné rozumně předvídat, odvrátit ani zmírnit;

d)

výsledkem umělé infiltrace nebo doplňování útvarů podzemních vod povoleného podle čl. 11 odst. 3 písm. f) směrnice 2000/60/ES;

e)

příslušnými orgány považován za takový, jemuž nebylo možné technicky zamezit ani jej omezit bez užití

f)

důsledkem zákroků týkajících se povrchových vod mimo jiné za účelem zmírnění účinku povodní a období sucha a za účelem správy vod a vodních cest, a to rovněž na mezinárodní úrovni. Tyto činnosti, včetně uvolňování, bagrování, přemísťování a ukládání sedimentů v povrchových vodách, se provádějí v souladu s obecně závaznými pravidly a případně s povoleními a oprávněními udělovanými na základě těchto pravidel vydaných za tímto účelem členskými státy, za podmínky, že tento vstup neohrožuje dosahování environmentálních cílů stanovených pro dotyčné vodní útvary v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/60/ES.

27.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 372/32

(1)

Na základě údajů dostupných v červenci 2002 zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) posouzení rizik. Z tohoto posouzení vyplývá, že perfluoroktansulfonáty (PFOS) jsou perzistentní, bioakumulativní a pro savce toxické, a jsou proto důvodem ke znepokojení.

(2)

Rizika, jež PFOS představují pro zdraví a životní prostředí, byla posouzena v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 793/93 ze dne 23. března 1993 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek (3). Z posouzení rizik vyplynula potřeba snížit rizika pro zdraví a pro životní prostředí.

(3)

Byl konzultován Vědecký výbor pro zdraví a environmentální rizika (dále jen „výbor“). Výbor dospěl k závěru, že PFOS splňují kritéria, aby byly klasifikovány jako velmi perzistentní, velmi bioakumulativní a toxické. PFOS mají rovněž schopnost dálkového přenosu v životním prostředí a schopnost vyvolávat škodlivé důsledky, a splňují tak kritéria pro to, aby byly posuzovány jako perzistentní organické znečišťující látky podle Stockholmské úmluvy (4). Výbor zjistil potřebu dále vědecky posoudit rizika PFOS, zároveň však souhlasil s názorem, že mohou být nezbytná opatření ke snížení rizik, aby se zabránilo znovuzavedení dřívějších způsobů použití. Podle výboru se zdá, že stávající nezbytně nutné používání těchto látek v leteckém, polovodičovém a fotografickém průmyslu nepředstavuje pro životní prostředí nebo pro lidské zdraví významné riziko, pokud je minimalizováno uvolňování do životního prostředí a expozice na pracovišti. Výbor souhlasí, že pokud jde o hasicí pěny, měla by být před přijetím konečného rozhodnutí posouzena zdravotní a environmentální rizika alternativních látek. Výbor rovněž souhlasí s omezením použití PFOS při pokovování, pokud nejsou k dispozici žádná jiná opatření, jež by bylo možné uplatnit za účelem snížení emisí v průběhu pokovování na významně nižší úroveň.

(4)

S cílem zajistit ochranu zdraví a životního prostředí se proto zdá být nezbytné, aby uvádění na trh a používání PFOS bylo omezeno. Účelem této směrnice je zahrnout hlavní oblasti rizik souvisejících s expozicí. Zdá se, že další, méně významná použití PFOS nepředstavují riziko, a proto jsou v současné době z právní úpravy vyloučena. Zvláštní pozornost by se však měla věnovat procesům pokovování používajícím PFOS, a proto je nezbytné snížit na minimum uvolňování PFOS z těchto procesů za použití nejlepších dostupných technik plně zohledňujících všechny příslušné informace obsažené v referenčním dokumentu nejlepších dostupných technik týkajícím se povrchové úpravy kovů a plastů a vypracovaném pro použití v rámci směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (5). Členské státy by dále měly sestavit inventární seznamy těchto použití, aby získaly informace o skutečně používaných a uvolňovaných množstvích.

(5)

Je rovněž zapotřebí, aby se za účelem ochrany životního prostředí omezení týkalo též polotovarů a výrobků obsahujících PFOS. Omezení by se mělo vztahovat na všechny produkty a výrobky, do nichž jsou PFOS záměrně přidávány, s přihlédnutím k tomu, že PFOS mohly být použity pouze v některých samostatných částech nebo při povrchové úpravě některých produktů a výrobků, jako jsou textilní výrobky. Omezení obsažená v této směrnici by se měla vztahovat pouze na nové produkty, a nikoli na produkty již používané nebo nabízené jako použité. S cílem zamezit dalším možným emisím vznikajícím při používání těchto produktů by však měly být zjištěny stávající zásoby náplní do pěnových hasicích přístrojů obsahujících PFOS a jejich další používání by mělo být povoleno pouze po omezené období.

(6)

Aby bylo skutečně zajištěno ukončení používání PFOS, měla by Komise přezkoumat každou odchylku podle této směrnice, pokud to nové informace o použitích a o vyvinutých bezpečnějších alternativách odůvodňují. Zachování odchylky by mělo být povoleno pouze pro nezbytná použití za podmínky, že neexistují bezpečnější látky nebo technologie, jež jsou technicky a ekonomicky uskutečnitelné, a že v zájmu snížení emisí PFOS na minimum jsou použity nejlepší dostupné techniky.

(7)

Existuje podezření, že kyselina perfluoroktanová (PFOA) a její soli představují obdobný druh rizika jako perfluoroktansulfonáty (PFOS), a proto je nezbytné neustále sledovat probíhající činnosti v oblasti posuzování rizik a dostupnost bezpečnějších alternativ a určit, jaká opatření na snížení rizik, včetně případného omezení uvádění na trh a používání, by měla být v rámci Evropské unie přijata.

(8)

Směrnice 76/769/EHS (6) by měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(9)

Cílem této směrnice je zavést v souvislosti s PFOS harmonizovaná ustanovení, což by napomohlo ochraně vnitřního trhu a současně zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, jak požaduje článek 95 Smlouvy.

(10)

Touto směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy Společenství, kterými se stanoví minimální požadavky na ochranu zaměstnanců, jako je směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (7) a z ní vycházející samostatné směrnice, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (kodifikované znění) (8) či směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (9),