13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/1

(1)

Subjekty, kterým je rozhodnutí určeno, jsou: Alfa Acciai S.p.A., Feralpi Siderurgica S.p.A., Ferriere Nord S.p.A, IRO Industrie Riunite Odolesi S.p.A., Leali S.p.A., Acciaierie e Ferriere Leali Luigi S.p.A. v likvidaci, Lucchini S.p.A., Siderpotenza S.p.A., Riva Acciaio S.p.A., Valsabbia Investimenti S.p.A., Ferriera Valsabbia S.p.A., jakož i sdružení podniků Federacciai, Federazione delle Imprese Siderurgiche Italiane.

(2)

Subjekty, kterým je rozhodnutí určeno, se podílely na společném, komplexním a trvalém porušování čl. 65 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (dále jen „Smlouva“), jehož cílem a účinkem bylo určení ceny a které rovněž vedlo k omezování nebo kontrole výroby nebo prodejů výztuží do betonu ve formě tyčí nebo svitků na italském trhu.

(3)

Subjekt Alfa Acciai S.p.A, kterému je rozhodnutí určeno, je odpovědný za jednání společnosti Alfa Acciai S.p.A. samotné, ale i za jednání společnosti Acciaieria Megara S.p.A. (od roku 1996) a společnosti Alfa Acciai S.R.L. (před rokem 1996) a společnosti Acciaierie di Sicilia S.p.A.

(4)

Subjekt Feralpi Siderurgica S.p.A., kterému je rozhodnutí určeno, je odpovědný za jednání současné společnosti Feralpi Siderurgica S.p.A., ale i za jednání společnosti Feralpi Siderurgica S.R.L. (od roku 1990) a předchozí společnosti Feralpi Siderurgica S.p.A.

(5)

Subjekty Leali S.p.A. a Acciaierie e Ferriere Leali Luigi S.p.A. v likvidaci, kterým je rozhodnutí určeno, jsou odpovědné za jednání společnosti Leali S.p.A. a společnosti Acciaierie e Ferriere Leali Luigi S.p.A. v likvidaci, ale i za jednání společnosti Acciaierie e Ferriere Leali Luigi S.p.A. (do listopadu 1998), po které nastoupily. Po tomto datu je společnost Leali S.p.A. sama odpovědna za uvedená jednání.

(6)

Subjekty Lucchini S.p.A. a Siderpotenza S.p.A., kterým je rozhodnutí určeno, jsou odpovědné za jednání společnosti Lucchini S.p.A. a společnosti Siderpotenza S.p.A. a též za jednání společného podniku Siderpotenza S.p.A. (do roku 1991) a společnosti Lucchini Siderurgica S.p.A. (do konce roku 1997).

(7)

Subjekt Riva S.p.A., kterému je rozhodnutí určeno, je odpovědný za jednání společnosti Riva S.p.A., ale též za jednání společností Fire Finanziaria S.p.A., Riva Prodotti Siderurgici S.p.A., Acciaierie e Ferriere di Galtarossa S.p.A. a Acciaierie del Tanaro S.p.A..

(8)

Subjekty Valsabbia Investimenti S.p.A. a Ferriera Valsabbia S.p.A., kterým je rozhodnutí určeno, jsou odpovědné za jednání společnosti Valsabbia Investimenti S.p.A. a společnosti Ferriera Valsabbia S.p.A., ale též za jednání bývalé společnosti Ferriera Valsabbia S.p.A. (do roku 2000) a jí předcházející společnosti Ferriera Valsabbia S.p.A. (do roku 1990).

(9)

Ostatní subjekty, kterým je rozhodnutí určeno, jsou stejné podniky a stejné sdružení podniků, jakož i stejné právnické osoby se stejnou firmou, které působily na trhu s výztužemi do betonu, na začátku porušování (od roku 1993, pokud se týká společnosti Ferriere Nord S.p.A.).

(10)

Podniky se podílely na porušování přinejmenším v obdobích, která jsou uvedena dále:

(11)

Výztuže do betonu jsou za tepla válcovaným ocelovým výrobkem podélného tvaru, ve svitcích nebo v tyčích o 5 mm či více s hladkým, šupinovitým nebo žebrovým povrchem, pro vyztužení betonu. Výztuže do betonu se nejčastěji dodávají ve tvaru rovných tyčí (která se válcují za tepla na válcovací stolici na tyče). Tyče mohou být dlouhé 12 nebo 6, 14 a méně často i 18 metrů.

(12)

Výztuže do betonu ve svitcích mají formu svitku, který uživatel sám narovnává a dělí na požadovanou délku. Cena výztuží do betonu ve svitcích, která je obvykle o něco vyšší než cena výztuží v tyčích, má tendenci se ceně tyčí vyrovnávat.

(13)

Všechny výše uvedené typy výztuží do betonu jsou vyráběny o kruhovém průřezu o různých průměrech podle nároků konstrukčního použití, od 5 mm do 40 mm v průměru. Výztuže do betonu ve svitcích nepřevyšují průměr 16 mm. Velikost průměru určuje navýšení ceny (tzv. „příplatku za průměr“), které se připočítává k základní ceně za výztuže do betonu.

(14)

Výztuže do betonu se používají především ve stavebnictví ke zpevnění konstrukcí.

(15)

Z patnácti členských států Evropské unie se největší množství výztuží do betonu vyprodukuje v Itálii. Obrat dosažený vyráběním výztuží do betonu podniky, kterým je rozhodnutí určeno, a jež zaujímaly na konci období tohoto porušování přibližně 80 % italského trhu, se pohyboval v letech 2000-2001 kolem 900 milionů eur.

(16)

Federacciai a další podniky, které s ní spolupracovaly, se rozhodly a prováděly minimálně od konce roku 1989 jednotné určování výše „příplatku za průměr“ pro výztuže do betonu v Itálii. Počínaje dubnem roku 1992 tyto podniky za podpory Federacciai svá rozhodnutí a jednání rozšířily na určování výše základní ceny výztuží do betonu v Itálii. Od téhož okamžiku až do konce září 1995 se tato dohoda dále rozšířila na určování platebních podmínek.

(17)

Počínaje minimálně koncem roku 1994 Federacciai svou organizační činnost prováděla systematičtěji, pokud se týká cen, ale i pokud se týká vyprodukovaných a prodaných množství výztuží do betonu.

(18)

Od roku 1995 se tito účastníci dohody začali domlouvat na snížení a kontrole výroby a prodeje za účelem snížení množství výztuží do betonu uváděných na trh. Některé výrobní podniky zavedly systém přesnější a systematičtější vícestranné vzájemné kontroly vyrobených a prodaných množství každým jednotlivým podnikem.

(19)

Komise nedisponuje dostatečnými informacemi, aby prokázala existenci porušování pravidel hospodářské soutěže v období po 4. červenci 2000. Je třeba upřesnit, že ne všechny podniky se nutně účastnily na všech jednáních, která byla popsány výše, a že některé podniky se jich účastnily po kratší období.

(20)

Porušení spočívá v jednotné, komplexní a trvalé dohodě, jejímž předmětem je určování cen a omezování nebo kontrola výroby a prodeje, tedy v jednáních, která jsou přirozeně velmi závažným porušením čl. 65 odst. 1 Smlouvy o ESUO. Tento kartel byl rozšířen na celé území Italské republiky. Bylo zjištěno, že tyto kartelové dohody byly zaváděny do praxe a že měly dopady na trh, i když nebylo vždy zcela dosaženo očekávaných efektů. Komise má za to, že subjekty, kterým je rozhodnutí určeno, se dopustily velmi závažného porušení. Omezení dopadu dohody pouze na italský trh neumožňuje snížit stupeň závažnosti porušení z velmi závažného na závažné, neboť je třeba přihlédnout k objemu italské výroby.

(21)

Přesto, aniž by předjímala vysokou míru závažnosti tohoto porušení, Komise při stanovování základní částky pokuty přihlédla ke zvláštním charakteristikám tohoto případu, konkrétně ke skutečnosti, že se dohoda týká vnitrostátního trhu, který v době porušení podléhal zvláštní úpravě uvedené ve Smlouvě ESUO, a na kterém měly podniky, kterým je rozhodnutí určeno, pouze omezené podíly.

(22)

Podle čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nemůže být sdružení podniků pokutováno nebo penalizováno. Ze znění čl. 65 odst. 1 však nevyplývá, že zákaz uvedený v tomto ustanovení se nepoužije rovněž na sdružení, které zavádělo dohodu směřující k vyloučení, omezení nebo zkreslení hospodářské soutěže. Federacciai je proto subjektem, kterému je rozhodnutí určeno, a to i přesto, že mu nebyla uložena žádná pokuta za výše uvedená jednání, která narušují hospodářskou soutěž.

(23)

Ve skupině velmi závažných porušení umožňuje stupnice udělitelných pokut přistupovat k podnikům rozdílným způsobem tak, aby bylo možné přihlédnout ke skutečným ekonomickým schopnostem pachatelů porušení vážně narušit hospodářskou soutěž, a aby bylo možné stanovit takovou výši pokuty, která by zaručila dostatečně odrazující účinek.

(24)

Komise má za to, že podíl na trhu, kterého dosáhly subjekty, kterým je rozhodnutí určeno, v celém posledním roce porušování (rok 1999), nepředstavuje jejich skutečnou přítomnost na dotčeném trhu v předmětném období. Mezi lety 1990 a 1999 se totiž podíly těchto podniků na trhu prakticky ztrojnásobily. Proto lze na základě průměrných podílů na trhu z období let 1990 až 1999 určit tři skupiny podniků podle klesající stupnice přítomnosti na trhu. Do první skupiny patří Feralpi a Valsabbia, do druhé Lucchini/Siderpotenza, Alfa, Riva a Leali (s průměrným podílem na trhu odpovídajícím přibližně 70 % podílu podniků z první skupiny) a do třetí skupiny patří společnosti Iro a Ferriere Nord (s průměrným podílem na trhu odpovídajícím přibližně 35 % podílu na trhu podniků první skupiny).

(25)

U společností Riva a Lucchini/Siderpotenza je třeba základní částku pokuty vypočtené v závislosti na významu relevantního trhu navýšit, aby bylo možné přihlédnout k rozsahu a globálním zdrojům těchto podniků. Ve skutečnosti je obrat dosažený těmito podniky u produktů ESUO o mnoho vyšší (přibližně 3,5 miliardy eur společnosti Riva v roce 2001 a přibližně 1,2 miliardy eur společnosti Lucchini), než je obrat dosažený ostatními podniky podílejícími se na tomto jednání. Je třeba připomenout, jak vyplývá ze spisu, že v mnohých případech se vrcholný management těchto podniků přímo účastnil tohoto porušování. Proto, aby bylo dosaženo dostačujícího odrazujícího účinku, je třeba navýšit základní částku pokuty o 225 % v případě společnosti Lucchini/Siderpotenza, jejíž obrat výrobků ESUO je přibližně třikrát vyšší, než je obrat největší z ostatních podniků, a o 375 % v případě společnosti Riva, jejíž obrat výrobků ESUO je přibližně třikrát vyšší, než je obrat společnosti Lucchini/Siderpotenza. Tato znásobení zohledňují značnou nerovnost v rozsahu a v globálních zdrojích obou dvou těchto podniků oproti ostatním podnikům, kterým je rozhodnutí určeno.

(26)

Porušování pravidel tedy trvalo více než deset let a šest měsíců u všech podniků, vyjma společnosti Ferriere Nord S.p.A., u níž doba trvání porušování byla delší než sedm let. Z tohoto důvodu se základní výše pokuty zvyšuje o 105 % u všech podniků, vyjma společnosti Ferriere Nord, u které se zvyšuje o 70 %.

(27)

V této věci Komise zaznamenala pouze jednu přitěžující okolnost v recidivě společnosti Ferriere Nord, které již bylo jednou sděleno rozhodnutí Komise ze dne 2. srpna 1989 týkající se její účasti na dohodě o určování cen a omezování prodeje elektricky svařovaných sítí (2).

(28)

Komise má za to, že je nezbytné základní částku pokuty uložené společnosti Ferriere Nord navýšit o 50 %.

(29)

Komise nezaznamenala žádnou polehčující okolnost.

(30)

Žádný z podniků, kterým je rozhodnutí určeno, nelze zařadit mezi subjekty, kterým by se pokuta neudělila či se velmi výrazně nebo výrazně snížila výše pokuty podle ustanovení bodů B a C sdělení o shovívavém přístupu z roku 1996 (3), neboť nebyla splněna žádná podmínka, která je v něm obsažena. Zmíněné podniky vskutku tuto dohodu nepřiznaly ani předem ani poté, kdy Komise přistoupila k prošetřování, a neposkytly žádný určující nebo důkazní materiál pro účely prokázání existence dohody.

(31)

Pokud se týká bodu D sdělení z roku 1996, Komise uznala, že společnost Ferriere Nord poskytla užitečné údaje, které Komisi umožnily lépe pochopit fungování dohody. Komise má za to, že toto jednání je v souladu s bodem D, odstavcem 1 sdělení, které stanoví, že snížení částky pokuty je možné v případě, kdy před sdělením obvinění podnik poskytne Komisi informace, doklady nebo jiný důkazní materiál, který přispěje k potvrzení existence porušení.

(32)

Komise má za to, že je oprávněné poskytnout společnosti Ferriere Nord snížení částky pokuty, která jí byla uložena, o 20 %.

1.

Udělují se následující pokuty:

2.

Federacciai a podniky uvedené v seznamu jsou povinny okamžitě ukončit porušování pravidel, pokud tak již neučinily. Tyto subjekty se vyvarují opakování úkonů nebo jednání podobných zjištěnému porušování v tomto prošetřovaném případě a přijímání opatření, která by měla obdobný cíl nebo účinek.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/5

(1)

Toto rozhodnutí je určeno společnosti The Topps Company Inc (dále jen „Topps USA“), Topps Europe Ltd (dále jen „Topps Europe“), Topps UK Ltd (dále jen „Topps UK“), Topps International Ltd (dále jen „Topps International“) a Topps Italia SRL (dále jen „Topps Italia“) (společně nazývané „Topps“).

(2)

Adresáti porušili ustanovení čl. 81 odst. 1 Smlouvy tím, že se s několika svými zprostředkovateli ze Spojeného království, Itálie, Finska, Německa, Francie a Španělska v době od 4. února 2000 do 29. listopadu 2000 podíleli na řadě smluv a jednání ve vzájemné shodě s cílem zabránit dovozům stejného výrobku, totiž samolepek, karet a dalších sběratelských předmětů Pokémon.

(3)

Případ vychází ze stížnosti francouzské maloobchodní společnosti sběratelských předmětů La Souris Bleue, podle níž společnost Topps a její distributoři úspěšně bránili dovozům stejného výrobku, totiž samolepek a alb Pokémon ze Španělska do Francie.

(4)

Toto rozhodnutí se týká sběratelských předmětů Pokémon. Sběratelské předměty jsou například tématické samolepky, sběratelské karty nebo smývatelné tetování obsahující určitý motiv (např. sportovci určitého týmu nebo postavy z kreslených seriálů), populární u mladších dětí. Pokémon je název celé řady postav určených pro videohry konzole „Game Boy“ společnosti Nintendo. Na základě licence je však používá i společnost Topps pro vyobrazení na sběratelských předmětech. V roce 2000 byla po takových sběratelských předmětech Pokémon značná poptávka.

(5)

Relevantní trh není třeba definovat, protože tento případ se týká omezování hospodářské soutěže u určitého výrobku.

(6)

V rozhodnutí je konstatována existence dohod a jednání ve vzájemné shodě mezi společností Topps a jejími sedmi evropskými zprostředkovateli s hlavním cílem zabránit dovozům stejného výrobku, totiž sběratelských předmětů Pokémon, mezi členskými státy. Společnost Topps a její zprostředkovatelé o to usilovali pomocí následujících nástrojů a mechanismů:

(7)

Společnost Topps přiznává, že „se účastnila aktivit, jejichž cílem bylo bránit přeshraničnímu obchodu v rámci EU“ a že „absolutní zákaz vývozu a rozsáhlá ochrana území tak, jak je uvedeno výše jsou obtížně slučitelné s článkem 81“.

(8)

Dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi společností Topps a jejími distributory představují omezení týkající se výrobku. Mají za cíl zabránit zprostředkovatelům v aktivním i pasivním vývozu výrobků Pokémon mimo jejich příslušné, smluvně vymezené, území. Skutečný dopad na hospodářskou soutěž není nutno posuzovat, protože cílem dohod a jednání ve vzájemné shodě je v tomto případě vyloučení hospodářské soutěže. I přesto důkazy ve spisech Komise prokazují, že došlo ke skutečnému zabránění dovozům stejného výrobku.

(9)

Nařízení o blokových výjimkách č. 1983/83 (použitelné do 31. května 2000) a č. 2790/1999 zde nelze použít, protože cílem omezení byla absolutní ochrana území, což se týkalo jak aktivního tak i pasivního prodeje. Dohody nemohou požívat ani výhod individuální výjimky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy, protože nepřispívaly ke zlepšení distribuce příslušných výrobků a poškozovaly spotřebitele.

(10)

Toto rozhodnutí je určeno všem evropským pobočkám společnosti Topps, které se účastnily protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě a v konečném důsledku i mateřské společnosti z USA, kdy všichni jmenovaní jsou za porušení předpisů odpovědni společně a nerozdílně. Mateřská společnost z USA je odpovědná proto, že měla možnost rozhodujícím způsobem ovlivňovat jednání poboček, které jsou v jejím stoprocentním vlastnictví. Na základě judikatury Soudního dvora zastává Komise právní domněnku, že tato možnost vykonávat vliv byla skutečně využita. Společnosti Topps se tuto právní domněnku nepodařilo vyvrátit a naopak, tato právní domněnka byla potvrzena společným zapojením všech evropských poboček a dvojím postavením jednoho ze zaměstnanců společnosti Topps, totiž ve funkci výkonného ředitele irské pobočky a ve funkci viceprezidenta pro mezinárodní záležitosti mateřské společnosti z USA. Toto rozhodnutí není určeno zprostředkovatelům společnosti Topps, protože jejich odpovědnost na porušení předpisů byla méně významná.

(11)

Komise má při posuzování závažnosti za to, že porušení předpisů s cílem vyloučit dovozy stejného výrobku mezi členskými státy je svou podstatou velmi vážným porušením čl. 81 odst. 1 Smlouvy. Cílem takového porušení je umělé rozdělení jednotného trhu, což ohrožuje základní zásady Smlouvy. Při posuzování skutečného rozsahu porušení předpisů zohledňuje Komise skutečnost, že nemá důkazy prokazující, že omezení dovozů stejného výrobku byla uplatňována soustavně na všechny zprostředkovatele nebo výrobky. Některé dohody a jednání ve vzájemné shodě nebyly zřejmě plně uplatňovány a hodnotu dotčeného zboží ovlivnily možná pouze omezeně. Komise nemá důkazy o podstatném vlivu omezení na trh. Z pohledu rozsahu příslušného trhu se zjištěné dohody a jednání ve vzájemné shodě týkaly trhu sedmi států, ale omezující vliv byl především patrný jen ve třech dovážejících členských státech.

(12)

Proto se porušení předpisů společností Topps považuje za závažné. Vzhledem k tomu se za odpovídající základní částku v rozhodnutí pro výpočet pokuty považuje 2 650 000 EUR. Protože porušení předpisů netrvalo dlouho (od 4. února 2000 do 29. listopadu 2000), základní částka pokuty se nenavyšuje.

(13)

Komise v tomto případě nebere v úvahu žádné přitěžující okolnosti.

(14)

U polehčujících okolnosti Komise zohledňuje skutečnost, že společnost Topps ukončila porušování předpisů po prvním zákroku Komise. Proto se základní částka pokuty snižuje o 20 % (530 000 EUR). Komise bere v úvahu i to, že společnost Topps během řízení účinně spolupracovala. Společnost Topps šla nad rámec svých právních povinností nutných ke splnění požadavků článku 11 nařízení č. 17, nepopírala skutečnosti, z nichž porušení předpisů vychází a významně napomáhala při zjišťování porušení předpisů. Proto se základní částka pokuty snižuje o dalších 20 % (530 000 EUR).

(15)

Proto se společnosti Topps ukládá pokuta v konečné výši 1 590 000 EUR.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/7

(1)

Dne 12. května 2004 obdržela Komise oznámení o navrhovaném spojení, v rámci kterého získá podnik Continental AG ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování kontrolu nad celým podnikem Phoenix AG na základě veřejné nabídky na koupi akcií zveřejněné dne 26. dubna 2004.

(2)

Podnik Continental AG („Continental“) je předním výrobcem pneumatik, brzd, systémů pérování a dalších technických pryžových výrobků, zejména pro využití v automobilovém průmyslu.

(3)

Podnik Phoenix AG („Phoenix“) je rovněž specializována na výrobu technických pryžových výrobků (např. systémů pérování, antivibračních systémů, hadic a pásových dopravníků), ale nepůsobí v oblasti výroby pneumatik. Obě společnosti mají sídlo v Německu.

(4)

Společnost Continental si přeje získat výhradní kontrolu nad celou společností Phoenix ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování. Transakce byla Komisi oznámena dne 12. května 2004; dne 28. června společnost Continental získala na základě veřejné nabídky na koupi akcií 75,51 % akcií společnosti Phoenix.

(5)

Spojení povede k horizontálnímu překrývání na mnoha výrobních trzích v oblasti technických pryžových výrobků. Komise identifikovala potenciální problémy v oblasti hospodářské soutěže na čtyřech trzích:

(6)

Obě strany se zabývají výrobou vzduchových pružin pro užitková vozidla (2). Vzduchové pružiny jsou obvykle složeny z manžety a z ocelových plátů. Používají se pro užitková vozidla, aby snížily vibrace mezi nápravou a podvozkem a aby se podvozek přizpůsoboval různým nákladům (3). I když společnost Continental navrhuje vymezit trh zahrnující všechny typy systémů pérování pro užitková vozidla (spirálové ocelové pružiny, složené listové pružiny a vzduchové pružiny), šetření na trhu potvrdilo postoj Komise, že vzduchové pružiny tvoří trh s odlišným výrobkem. Šetření také potvrdilo rozlišení mezi vzduchovými pružinami prodávanými výrobcům vozidel (OES/OEM) a vzduchovými pružinami prodávanými samostatným prodejcům náhradních dílů (IAM). Šetření neposkytlo podrobnější rozčlenění na menší trhy (např. se vzduchovými pružinami pro nákladní vozidla/autobusy na jedné straně a pro přípojná vozidla/nápravy na straně druhé), ale to by v žádném případě nezměnilo posouzení z hlediska hospodářské soutěže.

(7)

Pokud jde o zeměpisný trh, společnost Continental tvrdí, že zeměpisný trh se vzduchovými pružinami pro užitková vozidla je celosvětový. Šetření na trhu však prokázalo, že tržní podmínky pro vzduchové pružiny pro užitková vozidla jsou v Evropě významně odlišná od jiných oblastí. Kvůli různým technickým požadavkům (např. u větších nákladních vozidel) a rozdílným zákaznickým preferencím (vzduchové pružiny používané v Evropě jsou technicky propracovanější) nemohou být pružiny užívané pro nákladní vozidla v USA užívané v Evropě a naopak. V důsledku toho neexistuje žádný významný vliv na hospodářskou soutěž, který by zvenčí ovlivňoval evropský trh. V současnosti do Evropy dováží vzduchové pružiny pouze jedna společnost (americký podnik Firestone). Tyto vzduchové pružiny jsou navrhnuty speciálně pro evropský trh. Obsahují kovové části, které jsou nakoupeny v Evropě, dodány do USA, zabudovány do vzduchových pružin a znova vyvezeny do Evropy. Cla a přepravní náklady představují další znevýhodňující náklady. Ačkoli tyto dovozy čítaly v roce 2003 zhruba 12 %, v blízké budoucnosti pravděpodobně významně klesnou, jelikož společnost Firestone staví v Polsku výrobní továrnu, která bude uvedena do provozu v roce 2005. Proto Komise zastává názor, že relevantní trh pro vzduchové pružiny pro OEM/OES je trh evropský.

(8)

Pokud jde o vzduchové pružiny prodávané samostatnými prodejci na trhu s náhradními díly (IAM), může být otázka příslušného zeměpisného trhu ponechána otevřena, jelikož šetření na trhu ukázalo, že žádné obavy ohledně hospodářské soutěže se nebudou týkat trhu IAM.

(9)

Obě společnosti, Continental i Phoenix/Vibracoustic, vyrábějí také vzduchové pružiny pro osobní automobily. U osobních automobilů jsou vzduchové pružiny (manžeta/kovová část) součástí sofistikovanějšího pružinového systému sestávajícího ze vzduchové pružiny a dalších součástek (např. pneumatický systém, ovládací jednotky atd.). Aktivity společností Continental a Phoenix se překrývají pouze v oblasti vzduchových pružin. Vzduchové pružiny jsou v současnosti okrajovým výrobkem, používaným zejména u luxusních automobilů. Šetření na trhu potvrdilo, že vzduchové pružiny pro osobní automobily je třeba posuzovat odděleně od ostatních typů pružin (např. ocelových pružin). Nicméně se nezdá vhodné dále rozlišovat na trhu se vzduchovými pružinami pro automobily mezi různými segmenty zákazníků (např. „limuzíny“, „sportovní a užitkové vozy“ a „lehká nákladní vozidla“), protože výrobní proces a zákazníci jsou obdobní pro všechny tři segmenty.

(10)

Společnost Continental tvrdí, že trh je celosvětový. Nicméně šetření na trhu potvrdilo evropské vymezení zeměpisného trhu. V současnosti existuje v podstatě pouze jeden neevropský dodavatel – společnost Gates z USA – který provozuje činnost v Evropě. Dovozy činily pouze okolo [5-10 (4) ] %. Společnost Gates nedávno otevřela nové výrobní zařízení pro vzduchové pružiny v Cáchách/v Německu s cílem obsluhovat evropský trh z Evropy. Většina zákazníku není v podstatě nakloněna nákupu dovezených vzduchových pružin. Zejména proto, že vzduchové pružiny jsou technologicky citlivé výrobky a jejich vývoj pro osobní automobily vyžaduje úzkou spolupráci mezi zákazníky. Navíc vývoj celého systému vzduchové pružiny zahrnuje také další dodavatele součástek, kteří obvykle sídlí v Evropě. V důsledku toho většina výrobců automobilů upřednostňuje odebírat zboží od dvou evropských výrobců (společností Phoenix/Vibracoustic nebo Conti).

(11)

Obě strany také vyrábějí pružinové výrobky pro kolejová vozidla. Společnost Continental opět navrhuje vymezit jeden výrobní trh pro všechny druhy různých systémů pérování a antivibračních systémů používaných pro kolejová vozidla (např. ocelové pružiny, hydraulické systémy, vzduchové pružiny, díly z pryže a kovu). Nicméně šetření na trhu potvrdilo názor Komise, že sekundární pružinové systémy (pryžová manžeta a díly z pryže a kovu) tvoří rozdílný výrobní trh, který je od jiných primárních anebo sekundárních systémů odpružení oddělen. To hlavně proto, že většina zákazníků nakupuje vzduchové pružiny odděleně od ostatních systémů odpružení a výrobní know-how pro vzduchové pružiny je výrazně odlišné od know-how pro ostatní výrobky. Na rozdíl od oblasti s užitkovými vozidly, neexistuje pro výrobky odpružení pro kolejová vozidla žádný trh náhradních dílů.

(12)

Společnost Continental tvrdí, že trh je celosvětový. Šetření na trhu spíše prokázalo vymezení zeměpisného trhu jakožto evropského, protože většina evropských zákazníků obchoduje s evropskými výrobci. Vymezení zeměpisného trhu však může zůstat otevřené, jelikož ani na evropském trhu by transakce nevedla k dominantnímu postavení společností Continental a Phoenix na trhu.

(13)

Společnosti Phoenix a Continental se také specializují na výrobu pásových dopravníků. Pásové dopravníky, které jsou vyrobeny z pryže, textilu nebo PVC, jsou určeny pro přepravu zboží. Existují tři hlavní druhy pásových dopravníků: lehké pásové dopravníky, těžké pásové dopravníky a zvláštní pásové dopravníky. Těžké pásové dopravníky se využívají pro přepravu těžkého zboží jako je uhlí, ruda, štěrk a písek. Lze rozlišit dva hlavní druhy těžkých pásových dopravníků, pásové dopravníky z ocelových lan a textilní pásové dopravníky. Strany jsou obzvláště silné v oblasti pásových dopravníků z ocelových lan. Společnost Continental tvrdí, že oba druhy (textilní a dopravníky z ocelových lan) náleží ke stejnému trhu, k trhu s těžkými pásovými dopravníky. Toto vymezení trhu však šetření na trhu nepotvrdilo.

(14)

Z dodavatelského hlediska vyžadují textilní pásy a pásy z ocelových lan výrazně odlišný výrobní proces, protože dopravní pás má kostru z ocelových lan spojených pryží, zatímco textilní pásy mají kostru utkanou z různých vrstev technických vláken. Navíc konkurenti a zákazníci vysvětlili, že oba dva druhy mají své příslušné oblasti použití, protože mají výrazně odlišné charakteristiky: zatímco textilní pásy lze použít pro menší zařízení (krátké vzdálenosti, menší náklady), přeprava těžkých nákladů na delší vzdálenosti (např. povrchová těžba uhlí) nutně vyžaduje pásové dopravníky z ocelových lan. To proto, že textilní pásy jsou mnohem elastičtější než pásy z ocelových lan a proto mohou překonávat pouze relativně krátké vzdálenosti. I když společnost Continental správně tvrdí, že pro některá zařízení lze použít oba typy pásů, šetření na trhu ukázalo, že pouze 5-10 % zařízení z ocelových lan lze nahradit textilními pásy. Proto pásové dopravníky z ocelových lan zřejmě nenáleží ke stejnému trhu jako těžké textilní pásové dopravníky a měly by být posuzovány odděleně.

(15)

Podle společnosti Continental je relevantní zeměpisný trh pro těžké pásové dopravníky celosvětový. Nicméně výsledek šetření na trhu jasně hovoří pro vymezení trhu v evropském rozsahu. To je spojeno se skutečností, že pásové dopravníky z ocelových lan jsou v mnoha případech vyráběny přímo pro konkrétní zařízení. Důležitou roli navíc hrají dopravní a logistické problémy. V důsledku toho hrají neevropští výrobci na trhu s pásovými dopravníky z ocelových lan pouze malou roli. Proto Komise posoudila situaci hospodářské soutěže z hlediska evropského trhu.

(16)

Společnosti Continental a Phoenix by na tomto trhu měly společný podíl ve výši [55-65] %. Hlavními konkurenty jsou společnosti CF Gomma [10-15] %, Firestone [10-15] % a Goodyear [5-10] % .

(17)

Tak vysoký podíl na trhu by již sám o sobě naznačoval dominantní postavení společnosti Continental. Dominantní postavení je rovněž pravděpodobné s ohledem na strukturu trhu: společný podíl na trhu daného subjektu bude čtyřikrát vyšší než podíl nejbližšího konkurenta.

(18)

Samotná skutečnost, že zákazníci spojeného celku jsou minimálně do jisté míry velké automobilové společnosti, nevylučuje potenciální problémy ohledně hospodářské soutěže. Přesto, že někteří z větších výrobců nákladních automobilů nemají ohledně fúze vážné obavy, mnoho menších výrobců náprav/přípojných vozidel se obává negativního vlivu transakce na ceny.

(19)

A existují další faktory, které tyto obavy ohledně hospodářské soutěže posilují. Za prvé, v případě zvýšení cen spojeného celku by zákazníci nebyli schopni u významných objemů dodávek snadno přejít ke konkurenčním společnostem. A to nejen proto, že jakýkoli nový dodavatel by musel s většinou zákazníků podstoupit řízení o kvalifikaci. Všichni konkurenti jsou navíc omezeni výrobními kapacitami. Obě společnosti, CF Gomma i Goodyear, většinou využívají veškerou svou kapacitu. Nové výrobní zařízení společnosti Firestone v Polsku bude pravděpodobně využito pro stávající dodavatelské smlouvy.

(20)

A za druhé by tato transakce spojila dva vedoucí podniky na trhu OEM/OES. Současná pozice společnosti Phoenix na trhu ve skutečnosti neodráží její opravdový potenciál. Společnost Phoenix přenesla svůj OEM/OES obchod pro nákladní vozidla a autobusy na společný podnik se společností Freudenberg, na podnik Vibracoustic. Nicméně společný podnik zaměřil své marketingové úsilí na vzduchové pružiny pro osobní automobily a na trhu pro nákladní vozidla a autobusy dosáhl spíše menšinové pozice. Společnost Phoenix je smluvně vázána zdržet se účasti na žádostech o cenovou nabídku výrobců nákladních vozů a autobusů. Nicméně společnosti Phoenix se podařilo vyjednat pozastavení platnosti doložky o pokutě a mohla se tak nedávno účastnit dvou veřejných soutěží. V obou těchto soutěžích skončila druhá za společností Continental. Pokud se týče technických dovedností, zařadili zákazníci společnost Phoenix vedle společnosti Contitech a z cenového hlediska ještě výše.

(21)

Za třetí, na rozdíl od toho, co tvrdila společnost Continental, ukazují šetření na trhu, že je využíváno patentů, aby se zabránilo konkurentům, aby byli využiti jako druhý dodavatel v rámci stávající dodavatelské smlouvy. Jeden konkurent sdělil Komisi, že obzvláště společnost Continental mohutně využívá zmíněná práva duševního vlastnictví, aby vyloučila konkurenty ze soutěží.

(22)

Na základě uvedených důvodů má Komise za to, že navrhované převzetí podniku Phoenix podnikem Continental by na evropském trhu se vzduchovými pružinami pro užitková vozidla vedlo k dominantnímu postavení fúzovaného subjektu.

(23)

Převzetí podniku Phoenix/Vibracoustic podnikem Continental by spojilo jediné dva evropské výrobce vzduchových pružin pro osobní automobily. Podíl spojeného subjektu na evropském trhu by byl v roce 2003 okolo [85-95] % . I když zákazníky modulů vzduchových pružin jsou velké automobilové společnosti a ty mají obvykle určitou odběratelskou sílu, kterou působí na své dodavatele, vyjádřili přesto někteří z hlavních zákazníků z transakce obavy. Šetření ve skutečnosti ukázalo, že mnoho výrobců automobilů má pouze jednoho dodavatele vzduchových pružin. Fúze by snížila schopnost výrobců automobilů udržet mezi podniky Continental a Phoenix hospodářskou soutěž, protože by jim ponechala jediného dodavatele působícího v Evropě. Na druhé straně Komise získala určité důkazy, že na evropský trh by v blízké budoucnosti mohli vstoupit noví mimoevropští aktéři.

(24)

Otázka, zda by transakce vedla k dominantnímu postavení na trhu se vzduchovými pružinami pro osobní automobily, může zůstat otevřena, protože společnost Continental se nedávno zavázala, že se zbaví aktivit společnosti Phoenix na tomto trhu tím, že prodá její podíl ve společném podniku Vibracoustic společnosti Freudenberg. Tím, že společnost Freudenberg získá podíl společnosti Phoenix ve společnosti Vibracoustic, se vyřeší obavy ohledně hospodářské soutěže v oblasti vzduchových pružin pro osobní automobily, protože na trhu se vzduchovými pružinami pro osobní automobily působí společnost Phoenix pouze prostřednictvím společnosti Vibracoustic.

(25)

Šetření na trhu odhalilo, že společný podíl společností Continental a Phoenix na trhu se sekundárními systémy vzduchových pružin by byl přibližně [55-65] %. Další konkurenti (např. společnosti Paulstra, Schwab, Trelleborg nebo Toyo) by drželi pouze minoritní podíl ve výši 5 % nebo menší.

(26)

I přes tento relativně vysoký podíl na trhu dospěla Komise k závěru, že na trhu se vzduchovými pružinami pro kolejová vozidla nelze očekávat dominantní postavení, a to ze dvou hlavních důvodů: za prvé, všichni konkurenti (včetně stran) musí nakupovat přes 70 % dílů systému vzduchových pružin od svých konkurentů, kterými jsou také výrobci gumových manžet nebo kovových částí. Společnost Continental byla opravdu schopna prokázat, že nedávno zvýšila své dodávky gumových manžet konkurentovi vyrábějícímu systém vzduchových pružin, což potvrzuje skutečnost, že v tomto průmyslovém odvětví jsou vzájemné dodávky běžnou praxí. Za druhé, na trhu existuje dostatek potenciálních konkurentů, kteří mohou stranám zabránit, aby nezávisle zvyšovaly ceny. Společnosti Toyo a Sumitomo z Japonska významně posílily prostřednictvím dceřiných společností svou přítomnost v Evropě. Díky nim se jim podařilo uzavřít nový obchod v Evropě a v blízké budoucnosti nejspíše dále zvýší svou pozici na trhu. Vzhledem k vysoké životnosti vlaků (až 30 let) budou mít zákazníci dostatek času, aby mohli schválit nové dodavatele.

(27)

Proto má Komise za to, že na trhu se vzduchovými pružinami pro kolejová vozidla nepovede navrhované převzetí k vytvoření dominantního postavení.

(28)

Fúze by spojila dva přední evropské dodavatele. Podrobné šetření na trhu vlastně vedlo k závěru, že společný podíl společností Continental a Phoenix na trhu by byl [>70] %. Zbývajícími konkurenty jsou společnosti Sempertrans [5-15] %, Bridgestone [0-5] % a několik malých, většinou regionálních dodavatelů s tržními podíly nižšími než [0-5] %.

(29)

Transakce tak snižuje množství hlavních evropských konkurentů ze čtyř na tři s tím, že dva zbývající (společnosti Sempertrans a Bridgestone) jsou v porovnání se vzniklým subjektem velmi malí. Šetření na trhu na jedné straně odhalilo, že hlavní zákazníci – velké energetické společnosti jako je společnost RWE – mají určitě jistou odběratelskou sílu, kterou využijí k ochraně hospodářské soutěže na trhu. Nicméně připouštějí, že po fúzi budou mít pouze omezené množství, pokud vůbec nějaké, alternativních dodavatelů. Postavení vzniklého subjektu na trhu by bylo obzvláště silné v segmentu s pásy pro těžbu hnědého uhlí a s pásy širšími než 2,4 m. Zákazníci z oblasti těžby hnědého uhlí se podílejí na více než 50 % celkové poptávky po pásových dopravnících z ocelových lan. U některých šíří pásů (>2,4 m) by vzniklý subjekt v Evropě těžil dokonce z v podstatě monopolního postavení.

(30)

Z výše uvedených důvodů povede navrhované převzetí společnosti Phoenix společností Continental pravděpodobně k dominantnímu postavení na trhu s těžkými pásovými dopravníky z ocelových lan v Evropě.

(31)

Rozhodnutí proto dochází k závěru, že oznámené spojení vzbuzuje vážné pochyby pokud se týče jeho slučitelnosti se společným trhem v případě trhů se vzduchovými pružinami pro užitková vozidla (OES/OEM) a s těžkými pásovými dopravníky z ocelových lan.

(32)

S cílem vyřešit výše zmíněné obavy ohledně hospodářské soutěže, předložila oznamující strana dne 1. října závazky. Společnost Continental se zavazuje

(33)

Odprodej podílu společnosti Phoenix ve společnosti Vibracoustic umožní společnosti Freudenberg/Vibracoustic nabízet celý sortiment vzduchových pružin pro užitková vozidla, včetně pružin pro nápravy/přípojná vozidla a pružin pro trh s náhradními díly. Díky kontrole společnosti Vibracoustic může společnost Freudenberg u trhů se vzduchovými pružinami využít silný tým pro výzkum a vývoj a zkušený distribuční tým. Společnost Freudenberg/Vibracoustic získá převzetím výroby vzduchových pružin společnosti Phoenix v Maďarsku vlastní zařízení na výrobu vzduchových pružin, což jí umožní prodávat vzduchové pružiny nejen zákazníkům pro nákladní vozidla/autobusy, ale také výrobcům náprav/přípojných vozidel. Odprodej majetku také zahrnuje stávající dodavatelské smlouvy s odběrateli společnosti Phoenix.

(34)

Celkový odprodej aktivit společnosti Phoenix na trhu se vzduchovými pružinami pro užitková vozidla (OES/OEM) eliminuje překrývání na tomto trhu.

(35)

Závazek prodat celou výrobní linku na výrobu pásů z ocelových lan o šíři větší než 2,4 m společnosti Sempertrans je vhodným řešením problémů ohledně hospodářské soutěže na trhu se vzduchovými pružinami pro pásové dopravníky z ocelových lan. Ve skutečnosti se hlavní obavy na tomto trhu týkají segmentu pásů pro zákazníky z oblasti těžby hnědého uhlí. Nabyvatel, společnost Semperit/Sempertrans, která již s některými pásy v tomto segmentu působí, získá prostřednictvím odprodeje přístup k výrobní technologii pro široké pásy, což je schopnost, jenž je na trhu s pásovými dopravníky z ocelových lan klíčovým faktorem pro úspěch. Test na trhu potvrdil účinnost závazku, jelikož všichni hlavní zákazníci naznačili Komisi, že na odprodej výrobní linky pohlíží jako na účinné opatření k zachování hospodářské soutěže na trhu s pásy z ocelových lan. Proto má Komise za to, že odprodej vyřeší na tomto trhu obavy ohledně hospodářské soutěže.

(36)

Rozhodnutí proto dochází k závěru, že na základě závazků předložených stranami nepovede navrhované spojení k dominantnímu postavení stran na trzích se vzduchovými pružinami pro užitková vozidla (OEM/OES), pro osobní vozidla, pro kolejová vozidla a pro těžké pásové dopravníky z ocelových lan, které by významně narušilo účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo jeho podstatnou část. Fúze by proto měla být prohlášena za slučitelnou se společným trhem a dohodou o EHP, za podmínky úplného splnění závazků obsažených v příloze podle čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 nařízení o spojování a článku 57 Dohody o EHP.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/12

(1)

Rozhodnutí je určeno společnostem Akzo Nobel NV, Akzo Nobel Nederland BV, Akzo Nobel Chemicals BV, Akzo Nobel Functional Chemicals BV, Akzo Nobel Base Chemicals AB, Eka Chemicals AB a Akzo Nobel AB (dále jen „Akzo“) společně a nerozdílně, Clariant AG a Clariant GmbH (dále jen „Clariant“) společně a nerozdílně, Elf Aquitaine SA (dále jen „Elf Aquitaine“) a Arkema SA (dále jen „Arkema“, dříve pod názvem Atofina SA) společně a nerozdílně a společnosti Hoechst AG (dále jen „Hoechst“).

(2)

Toto shrnutí bude především odkazovat na společnost Atofina SA (či „Atofina“) a nikoli na společnost Arkema, i když toto rozhodnutí je určeno právě jí; Atofina je název, který měla v době, kdy probíhalo správní řízení.

(3)

Strany, jimž je rozhodnutí určeno, se podílely na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 81 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“ nebo „Smlouva“) a ode dne 1. ledna 1994 v rozporu s čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“); protiprávní jednání se vztahovalo na celé území EHP.

(4)

Komise zahájila šetření v rámci EHP ohledně kyseliny monochloroctové poté, co v lednu 1999 obdržela od společnost Clariant žádost o shovívavost. Šetření odhalilo, že kartelová dohoda existovala nejméně od 1. ledna 1984 do 7. května 1999.

(5)

Monochloroctová kyselina je reaktivní organická kyselina, která se používá jako meziprodukt při výrobě detergentů, lepidel, pomocných textilních produktů a zahušťovadel využívaných v potravinářském, farmaceutickém a kosmetickém průmyslu.

(6)

S prostorem EHP se počítalo jakožto se zeměpisným trhem. Hodnota tohoto trhu byla odhadnuta na zhruba 121 milion EUR v roce 1998, což byl poslední rok, kdy k protiprávnímu jednání docházelo během celého průběhu roku. V době šetření pociťovaly dopady kartelové dohody téměř všechny regiony společného trhu a EHP.

(7)

Pokud jde o organizaci kartelu, lze první kontakty mezi hlavními výrobci kyseliny monochloroctové vystopovat na konci 70. a počátku 80. let; v té době kontakty probíhaly především na bilaterální úrovni a týkaly se výměny informací o zákaznících a cenách.

(8)

V období od počátku do poloviny 80. let se začala organizovat multilaterální zasedání a ujednání byla postupně konkrétnější s cílem zajistit si uchování příslušných podílů na trhu. Jednání v té době probíhala mezi společnostmi Hoechst, Akzo a Atochem SA (poté Atofina SA, dnes Arkema). Společnost Clariant se ke kartelu připojila až v roce 1997, poté co odkoupila obchodní činnosti společnosti Hoechst týkající se kyseliny monochloroctové.

(9)

V té době se strany účastnící se kartelu setkávaly dvakrát až čtyřikrát ročně na multilaterální úrovni při zasedáních pořádaných střídavě v zemích, kde sídlí dotčené podniky. Účastníci zachovávali i bilaterální kontakty a setkávali se při zvlášních zasedáních a při společenských příležitostech.

(10)

Kartel se více formalizoval v roce 1993 a za cíl si stanovil průhlednější statistiky, zamezení podvodům, větší kontrolu nad prodejci a uplatnění systému náhrad. Byl rovněž spuštěn mechanismus výměny údajů mezi účastníky o prodeji a cenách za čtvrtletí.

(11)

Kromě toho byl za účelem zdůvodnění výměny údajů o trhu využit subjekt zabývající se statistickými údaji […] (dále jen „[…]“). […] poskytoval ucelené statistiky o trhu. Účastníci se se zástupci […] setkávali dvakrát za rok, obvykle v […], aby projednávali nejrůznější otázky týkající se odvětví.

(12)

Tato legitimní zasedání však byla pouze zástěrkou pro skutečný účel setkání, při nichž se projednával způsob provedení kartelových dohod. Tato nezákonná zasedání se obvykle konala večer před zasedáním […]v jiné budově. V letech 1994-1999 bylo naplánováno 13 zasedání […], ačkoli poslední zasedání bylo pravděpodobně zrušeno.

(13)

I když organizace kartelu se mohla během času měnit, hlavní charakteristiky zůstaly stejné, tzn. rozdělení objemů a zákazníků s cílem zachovat si podíly na trhu. Podíly na trhu byly rovněž chráněny prostřednictvím mechanismu náhrad mezi stranami v případě prodeje přesahujícího nebo nedosahujícího stanovených objemů. Došlo ke značné výměně informací o prodeji a cenách. Byly rovněž shromážděny důkazy ohledně dohod o zvýšených cenách.

(14)

Protiprávní jednání spočívalo v přidělení zákazníků a objemových kvót, zvyšování dohodnutých cen, zavádění mechanismů náhrad s cílem uplatňovat kvóty, výměně informací o objemech prodeje a o cenách, jakož i v účasti na pravidelných multilaterálních a bilaterálních zasedáních a v jiných kontaktech, jejichž prostřednictvím mělo být zajištěno žádoucí fungování kartelu. Takové jednání samo o sobě představuje vážné porušení článku 81 Smlouvy o ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP.

(15)

Výrobci, kteří v daném období pokrývali velkou většinu společného trhu a prostoru EHP, prováděli kartelové dohody po 1. lednu 1994. Proto jistě měly dopad na trh s monochloroctovou kyselinou v rámci společného trhu a v EHP.

(16)

Vzhledem k předmětnému chování měla Komise za to, že se strany, jimž je toto rozhodnutí určeno, dopustily velmi závažného porušení článku 81 Smlouvy o ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP.

(17)

Podniky byly rozděleny do různých kategorií podle jejich relativního významu na trhu s cílem zohlednit konkrétní váhu a tedy skutečný dopad každého podniku na trh.

(18)

Na základě srovnání relativního významu podniků na dotčeném trhu považovala Komise za vhodné použít celkový obrat EHP. Srovnání bylo učiněno na základě celkového obratu EHP v posledním roce, kdy k protiprávnímu jednání docházelo během celého průběhu roku: 1998 v případě všech podniků kromě podniku Hoechst. V případě tohoto podniku, který opustil trh s kyselinou monochloroctovou v roce 1997, je referenčním rokem rok 1996.

(19)

Společnosti Akzo, Clariant a Atofina byly v roce 1998 nejvýznamnějšími výrobci kyseliny monochloroctové v rámci EHP s podílem na trhu 44 %, 34 % respektive 17 %. V roce 1996 měla společnost Hoechst podíl na trhu 26 %, než v polovině roku 1997 opustila trh s monochloroctovou kyselinou. Podniky proto byly rozděleny do tří kategorií. První kategorie: Akzo; druhá kategorie: Hoechst a Clariant; třetí kategorie: Atofina.

(20)

V kategorii velmi závažných porušení škála pokut, které lze uložit, umožňuje stanovit takovou výši, která zaručí dostatečný odrazující účinek, a zároveň se přihlédne k velikosti každého podniku. V tomto ohledu Komise poznamenala, že v roce 2003 byl obrat společnosti Atofina/Elf Aquitaine 84,5 miliard EUR a obrat společnosti Akzo 13 miliard EUR. V důsledku toho měla Komise za to, že pokutu uloženou společnosti Atofina/Elf Aquitaine je třeba vynásobit koeficientem 2,5 a pokutu uloženou společnosti Akzo koeficientem 1,5.

(21)

Společnosti Akzo a Atofina se dopustily dlouhodobého protiprávního jednání. Na kartelové dohodě se podílely od ledna 1984 do května 1999, tzn. po patnáct let a čtyři měsíce, čímž je odůvodněno zvýšení základní výše pokuty o 150 % v případě obou podniků.

(22)

Společnost Hoechst rovněž dlouhodobě porušovala předpisy. Na protiprávních dohodách se podílela od ledna 1984 do konce června 1997, tedy po 13 let a 6 měsíců, čímž je odůvodněno zvýšení základní výše pokuty o 135 %.

(23)

Společnost Clariant se účastnila od července 1997, kdy převzala obchodní aktivity společnosti Hoechst v oblasti monochloroctové kyseliny, do května 1999. Podílela se na kartelové dohodě po dobu 1 roku a 10 měsíců, čímž se zdůvodňuje zvýšení základní výše pokuty o 15 %.

(24)

V době, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, se dvou stran, jimž je určeno toto rozhodnutí, týkalo dřívější rozhodnutí Komise ve věci kartelové dohody. Společnosti Hoechst byla určena rozhodnutí Komise ve věcech PVC II (94/599/ES; 27. července 1994) a Dyestuffs (69/243/EHS; 24. července 1969). Rozhodnutí PVC II bylo rovněž určeno společnosti Atofina. Na základě přitěžujících okolností byla zvýšena základní výše pokuty uložené společnostem Hoechst a Atofina o 50 %.

(25)

Společnost Akzo dobrovolně sdělila informace, které Komisi umožnily dojít k závěru, že společnosti Eka Nobel AB, Eka Nobel Skoghall AB a Nobel Industrier AB (nyní pod názvy Eka Chemicals AB, Akzo Nobel Base Chemicals AB a Akzo Nobel AB) se samostatně podílely na kartelové dohodě od 15. června 1993 do 25. února 1994, kdy se staly součástí skupiny Akzo group. Na základě těchto informací mohla být společnosti uložena vyšší pokuta, než pokud by bývala nespolupracovala. Komise měla tedy za to, že je s ohledem na spravedlnost a zvláštní okolnosti případu třeba snížit na nulovou úroveň pokutu uloženou výše uvedeným společnostem za jejich samostatnou účast na kartelové dohodě.

(26)

Tři ze stran (Akzo, Atofina and Clariant), jimž je toto rozhodnutí určeno, v různých fázích šetření protiprávního jednání spolupracovaly s Komisí, aby jim bylo přiznáno výhodné zacházení podle oznámení Komise o shovívavosti z roku 1996 (2).

(27)

Oznámení o shovívavosti se v rozhodnutí uplatňuje takto:

(28)

Clariant byl prvním podnikem, který předložil rozhodující důkaz o existencii tajného kartelu ovlivňujícího odvětví monochloroctové kyseliny v EHP. Tyto informace byly poskytnuty v prohlášení a společnost Clariant předložila důkaz 6. prosince 1999. Na základě těchto informací mohla Komise provádět šetření v prostorech společností Akzo a Atofina. Společnost Clariant rovněž splnila ostatní podmínky oddílu B: ukončila účast v kartelu, plně spolupracovala během šetření a k vytvoření kartelu nedala podnět. Rozhodnutí zohlednilo všechy tyto prvky při snížení pokuty o 100 %, jež by jinak byly uloženy společnostem Clariant AG a Clariant GmbH, pokud by s Komisí nespolupracovaly.

(29)

Společnost Akzo ani společnost Atofina nesplnily podmínky uvedené v oddílu C oznámení o shovívavosti.

(30)

Společnost Akzo i společnost Atofina s Komisí spolupracovaly.

(31)

Společnost Atofina úzce s Komisí spolupracovala a může jí být tedy značně snížena výše pokuty, jelikož byla druhým podnikemm, který poskytl Komisi informace a důkazy, které významně přispěly k prokázání existence kartelu. Kromě toho společnost Atofina nepopírala skutečnosti, o něž se Komise opírala, když stanovovala, že se jedná o kartel. Informace a důkazy poskytnuté společností Atofina byly podrobné a Komise se o ně v tomto rozhodnutí do velké míry opírala. Společnost Atofina splnila podmínky uvedené v oddíle D a díky její spolupráci byla výše pokuty, která by jinak byla uložena, snížena o 40 %.

(32)

Společnosti Akzo může být významně snížena výše pokuty, jelikož byla třetím podnikem, který poskytl Komisi informace a důkazy, jež potvrzují, že se jednalo o kartel v odvětví monochloroctové kyseliny. Společnost Akzo nepopírala skutečnosti, o které se Komise opírala. Komise dospěla k názoru, že společnost Akzo splnila podmínky uvedené v oddílu D. Informace a důkazy poskytnuté společností Akzo byly podrobné a Komise se o ně mohla opírat; díky tomu byla výše pokuty, která by jinak byla uložena, snížena o 25 %.

(33)

Uvedené společnosti porušily článek 81 Smlouvy přidělováním objemových kvót a zákazníků, odsouhlasením zvyšování dohodnutých cen, odsouhlasením mechanismu náhrad, výměnou informací o objemech prodeje a o cenách, účastí na pravidelných zasedáních a ostatními kontakty s cílem dohodnout a zavést výše uvedená omezení. Jednání uvedených podniků od 1. ledna 1994 rovněž porušuje článek 53 ods. 1 Dohody o EHP.

(34)

Za uvedená protiprávní jednání se ukládají následující pokuty:

Společnosti Akzo Nobel Base Chemicals AB, Eka Chemicals AB a Akzo Nobel AB jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit pokutu uloženou v písmenu a) prvního odstavce do výše 50,63 miliónu EUR. Ostatní společnosti Akzo vyjmenované v uvedeném bodě jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit plnou výši pokuty.

(35)

Podniky uvedené v bodě 1 neprodleně ukončí protiprávní jednání, pokud tak již neučinily. Zdrží se jak opakování jakéhokoli jednání nebo chování shledaného v tomto případě jako protiprávní jednání, tak všech opatření, která mají stejný cíl nebo účinek.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/16

(1)

Na základě tiskových zpráv se Komise dozvěděla, že vládní nařízení č. 282 ze dne 24. prosince 2002 bylo změněno na zákon, a italská vláda přijala opatření v oblasti rozpočtů profesionálních sportovních klubů. Dopisem D/51643 ze dne 12. března 2003 si Komise vyžádala informace o předmětném opatření. Dopisem ze dne 22. dubna 2003, zaevidovaným pod č. 5243, požádaly italské orgány o prodloužení lhůty na podání informací na 14. května. Jelikož do uvedeného termínu Komise neobdržela žádnou odpověď, zaslala dopisem ze dne 22. května 2003 výzvu, aby byly poskytnuty informace. Při této příležitosti rovněž připomněla, že podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES nelze podpůrná opatření provádět, dokud Komise nepodá k dané věci své připomínky. Odpověď italských orgánů došla dne 26. června 2003.

(2)

Dopisem ze dne 11. listopadu 2003 informovala Komise Itálii o svém rozhodnutí zahájit ohledně opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k předmětnému opatření podaly připomínky.

(4)

Komise obdržela ohledně předmětného opatření připomínky od italských orgánů v dopise ze dne 13. února 2004 a od třetích zúčastněných stran v dopisech ze dne 19. ledna 2004 a ze dne 16. února 2004. Prostřednictvím dopisu D/51415 ze dne 25. února 2004 předala Komise Itálii připomínky třetích stran a poskytla jí příležitost, aby se k nim vyjádřila.

(5)

Dopisem ze dne 10. března 2004, zaevidovaným pod č. 08/RB/04 se italské orgány zavázaly, že předmětná opatření změní s cílem vyloučit jakýkoli dopad daňové povahy, který by mohla znamenat. Poté, co vzala Komise na vědomí zmíněný závazek učinit opatření slučitelnými s pravidly Společenství v oblasti hospodářské soutěže a vzhledem k tomu, že opatření nemají okamžitý dopad z hlediska státních podpor, pozastavila řízení do té doby, než předmětná opatření budou skutečně změněna.

(6)

Dopisem č. 13346 ze dne 11. listopadu 2004 předaly italské orgány Komisi znění pozměňovacího návrhu zákona „Legge Comunitaria 2004“, který italský parlament právě projednával. Oznámené změny byly s konečnou platností zapracovány prostřednictvím článku 28 zákona č. 62 ze dne 18. dubna 2005 Disposizioni per l’adempimento di obblighi derivanti dall’appartenenza dell’Italia alle Comunità europee. „Legge comunitaria 2004“ (dále jen zákon č. 62/2005) (3).

(7)

Opatření, které bylo zavedeno na základě čl. 3 odst. 1a vládního nařízení č. 282 ze dne 24. prosince 2002, kterým se stanoví naléhavá opatření týkající se splnění právních předpisů Společenství a předpisů v daňové oblasti, výběru finančních prostředků a účetních postupů, jež bylo změněno na zákon č. 27 ze dne 21. února 2003 (dále jen „zákon č. 27/2003“). Opatření se použije na sportovní kluby, jež jsou vymezeny v zákoně č. 91 ze dne 23. března 1981 (dále jen „zákon č. 91/1981“).

(8)

Předmětné opatření, stanovené v čl. 18a odst. 1 zákona č. 91/1981 ve znění zákona č. 27/2003, umožňuje sportovním klubům, aby v prvním rozpočtu poté, co zákon vstoupí v platnost, na speciální účet složily částku odpovídající ztrátám z víceletých úroků ze sportovních výkonů profesionálních sportovců, a to na základě vymezení náležitého soudního znaleckého posudku. Se souhlasem dozorčí rady je tedy taková položka zaúčtována mezi aktivní složky rozpočtu, a to ve formě víceletých nákladů určených na odpis.

(9)

Ustanovení čl. 18a odst. 2 zákona č. 91/1981 ve znění zákona č. 27/2003 stanoví, že: Společnosti, které využijí možnosti podle odstavce 1, musejí z občanskoprávních a daňových důvodů odepsat ztrátu v deseti ročních splátkách stejné výše.

(10)

Aby se zjistilo, zda opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí Komise posoudit, zda: i) se předmětným opatřením podporují určité podniky nebo výroba určitého zboží tím, že se jim poskytne výhoda hospodářské povahy; ii) je taková výhoda selektivní, tedy taková, že by mohla narušit hospodářskou soutěž či hrozit jejím narušením; iii) zda ovlivňuje obchod mezi členskými státy a iv) zda je poskytována ze státních zdrojů.

(11)

V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES Komise mimo jiné konstatovala, že:

(12)

Na základě takto shrnutého souboru se zdálo, že opatření splňuje všechny náležitosti, aby mohlo být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(13)

Dále z důvodů uvedených v bodech 22 až 29 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebylo patrné, zda opatření splňuje všechny náležitosti, aby mohlo být považováno za slučitelné se společným trhem.

(14)

Článkem 28 zákona č. 62/2005 bylo změněno znění čl. 18a odst. 2 zákona č. 91/1981, jež je uvedeno v bodě 9. Výraz: „z občanskoprávních a daňových důvodů“ byl zákonem č. 62/2005 nahrazen výrazem: „pouze z občanskoprávních důvodů“.

(15)

Takovou změnou se vyloučí možnost, že by se pro daně uplatnila odlišná účetní metoda stanovená v zákoně č. 91/1981 ve znění zákona č. 27/2003, který umožňuje volbu. Sportovní kluby již tedy nemají možnost prodloužit lhůtu, kdy lze z daní odečítat případné ztráty.

(16)

Ačkoli zákon č. 91/1981 ve znění zákona č. 27/2003 nadále poskytuje sportovním klubům výhody v podobě příznivějšího zacházení z hlediska účetnictví, ve svém novém znění již neposkytuje žádné daňové zvýhodnění. Navíc, jelikož daňová zvýhodnění, která poskytoval v předcházejícím období, by se realizovala pouze v budoucnu (4), nebylo možné na základě opatření poskytovat daňová zvýhodnění v období, kdy se uplatňují změněná pravidla.

(17)

Opatření již nezahrnuje zřeknutí se daňových výnosů a jeho financování nevyžaduje státní zdroje. Není tedy splněna jedna ze základních náležitostí, aby mohlo být považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Komise proto dochází k závěru, že po změnách, které přinesl zákon č. 62/2005 („Legge Comunitaria 2004“), opatření nepředstavuje státní podporu.

(18)

Není proto nezbytné podrobně posuzovat připomínky italských orgánů a zúčastněných třetích stran.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/19

(1)

Tato věc se týká převzetí rakouského technologického koncernu VA Tech společností Siemens.

(2)

Společnost Siemens je diverzifikovaná technologická skupina, která působí v těchto hlavních obchodních oblastech: informace a komunikace, automatizační technika a pohony, energetická technika, doprava, veřejné osvětlení a lékařská vybavení.

(3)

Společnost VA Tech se sídlem v Linci je s přibližně 17 000 zaměstnanci a ročním obratem 4,3 mld. EUR největší průmyslová skupina v Rakousku. Její čtyři hlavní obchodní oblasti jsou výroba, přenos a rozvod energie, hutnická technika, výstavba elektrotechnických investičních celků a technika pro infrastrukturu.

(4)

Společnost Siemens podala dne 10. prosince 2004 veřejnou nabídku na převzetí společnosti VA Tech, aby navýšila svůj stávající podíl 16,45 % hlasovacích práv nejméně na 50 % plus jedna akcie. […] (1). Souhlas Komise je jedinou dosud chybějící podmínkou k tomu, aby nabídka nabyla účinnosti.

(5)

Záměrem koupě, díky které společnost Siemens získá výhradní kontrolu nad společností VA Tech, je spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o kontrole spojování podniků.

(6)

Zúčastněné společnosti dosahují celosvětově celkového obratu ve výši více než 5 mld. EUR (Siemens 74 mld. EUR v obchodním roce od 1. 10. 2002 do 30. 9. 2003 a VA Tech 3,9 mld. v obchodním roce 2003). Siemens a VA Tech společně dosahují ve Společenství celkového obratu ve výši více než 250 mil. EUR […] (1). Žádná z obou společností nedosáhla více než dvě třetiny svého příslušného celkového obratu ve Společenství v jednom a tomtéž členském státě. Ohlášené sloučení má proto význam pro celé Společenství.

(7)

Průzkum trhu provedený Komisí ukázal, že tento úmysl povede k četným horizontálním a vertikálním překrytím v následujících oblastech: výroba energie (viz odstavec A.), přenos a rozvod energie (B.), technika pro železniční dopravu (C.), frekvenční měniče (D.), hutnictví a výstavba elektrotechnických investičních celků (E.), rozváděče nízkého napětí (F.), technika budov (G.), infrastruktura a lanové dráhy (H.), další služby v oblasti informační technologie (I.).

(8)

Komise ve svém rozhodnutí dospěla k závěru, že ohlášené spojení, s přihlédnutím k předloženým příslibům zúčastněných stran pro oblasti (i) zařízení pro vodní elektrárny a (ii) výstavba mechanických investičních celků v hutnictví, významně nenaruší hospodářskou soutěž na společném trhu v žádné z uvedených oblastí nebo v její významné části.

(9)

Zařízení pro vodní elektrárny obsahují řadu samostatných prvků, jako jsou vodní turbíny, generátory a různé mechanické a elektrické komponenty („mechanical (electrical) balance of plant“). Zákazníci často vypisují výběrová řízení na tyto komponenty odděleně, zejména v Evropě, kde se největší část poptávky týká náhrady nebo modernizace stávajících vodních elektráren. Na straně poptávky jsou různé komponenty nenahraditelné. Po řadě spojení mezi výrobci mechanických a elektrotechnických zařízení pro vodní elektrárny mohou společnosti Siemens/VA Tech a jejich hlavní konkurenti dodávat široký sortiment komponentů. Faktory na straně nabízejících přiměly Komisi k tomu, aby souhlasila se společností Siemens v tom, že pro zařízení pro vodní elektrárny existuje jediný věcně relevantní trh, přičemž výrobky tohoto trhu se navzájem výrazně liší.

(10)

Vzhledem k prostorově relevantnímu trhu se v rozhodnutí vysvětluje, že v různých světových oblastech existují různé konkurenční skupiny, avšak vedoucí evropské nabízející společnosti Siemens, VA Tech, Alstom a GE Hydro operují po celém světě. Zejména v Číně a jinde v Asii působí řada čínských, indických a japonských společností, evropští zákazníci však tyto společnosti nepovažují za hodnověrné nabízející. Zákazníci v EHP tyto výrobce buď neznají, nebo je jako nabízející pro Evropu hodnotí výrazně nízko. V EHP tito výrobci dosud nezískali žádnou zakázku a nepředložili ani žádnou nabídku (společnost Siemens poukázala na dva úspěšné projekty čínských nabízejících v Albánii v šedesátých a sedmdesátých létech).

(11)

[…] (1) V rozhodnutí je na závěr poznamenáno, že podmínky nabídky a poptávky se mezi EHP a ostatními oblastmi světa výrazně liší, a proto je třeba považovat EHP za prostorově relevantní trh.

(12)

Společnost Siemens udávala pro období roků 2000-2004 svůj celkový podíl na trhu EHP společně s VA Tech ve výši [40-50] (1) % (Voith Siemens [20-30] (1) % (2), VA Tech [20-30] (1)). Společnost VA Tech udávala [40-50] (1) %, společnost Alstom stanovila celkový podíl na trhu společností Siemens/VA Tech ve výši 61 %. Odhady podílu na trhu provedené zákazníky se pohybují převážně ve stejném rozsahu, přičemž společnost Andino, což je menší konkurent, se domnívá, že společnosti Siemens/VA Tech si drží 70 % podílu na trhu EHP. Na základě údajů o obratu, které předložili hlavní soutěžitelé za stejné pětileté období, vycházejí následující podíly na trhu (včetně údajů společnosti Siemens o obratu „ostatních“):

(13)

Společnost Siemens sice namítá, že podíly na tomto trhu nabízejících každý rok výrazně klesaly […] (1), podle řady faktorů však lze usoudit, že v podílech na trhu jsou obsaženy důležité informace o rozdělení moci na tomto trhu. K tomu se přidává skutečnost, že často dochází k vyhlášení výběrových řízení, která se týkají zvláštních a výrazně rozdílných výrobků a že mají jen nepatrný objem (jen […] (1) z […] (1) nabídek společnosti Siemens mělo objem více než […] (1). EUR). U větších zakázek vzniká pro úspěšného nabízejícího počáteční nejistota ohledně konkrétní hodnoty záměru (tj. výnosnosti). Se snížením počtu hodnověrných nabízejících se však musí zvýšit hodnota nejnižší nabídky. Tak vzhledem k vysokému společnému podílu společností Siemens/VA Tech na trhu, k relativně nízkému rozsahu zbývajících konkurentů a k odpadnutí jednoho důležitého nabízejícího roste pravděpodobnost, že spojením dojde ke vzniku dominantního postavení.

(14)

Odpovědi při průzkumu trhu […] (1) odhalily skupinu čtyř vedoucích soutěžitelů (Siemens, VA Tech, Alstom a GE Hydro). Zákazníci považují tyto společnosti za hodnověrné nabízející velkých zařízení pro vodní elektrárny. Všichni zbývající soutěžitelé jsou hodnoceni výrazně níže nebo nevyrábějí žádná srovnatelná zařízení, i kdyby přicházeli v úvahu pro menší zakázky. V rozhodnutí jsou pro podporu tohoto závěru kvantitativně shrnuta hodnocení různých investorů, jak je provedli zákazníci. […] (1).

(15)

Ze seznamu nabízejících, předloženého společností Siemens, […] (1) také vyplývá, že společnost Siemens při výběrových řízeních častěji naráží na společnost VA Tech (v […] (1) % z výběrových řízení v hodnotě více než […] (1) EUR) […] (1) než na společnost Alstom [..] (1) nebo GE […] (1). V […] (1) řízeních byly společnosti Siemens a VA Tech jediní z velké čtyřky, kteří podali nabídku. Četnost tohoto vzájemného setkávání se částečně vysvětluje tím, že společnost GE Hydro jen zřídka podává nabídky mimo Skandinávii a Spojené království (společnost GE Hydro vznikla převzetím oblasti vodních elektráren společností GE od společnosti Kvaerner). Společnost Alstom se výběrových řízení v různých oblastech Evropy účastní častěji, působila však více na Pyrenejském poloostrově než v jiných částech Evropy. Kromě toho častěji nabízí při větších záměrech než při menších.

(16)

Mnoho zákazníků a konkurentů ve svých připomínkách podle článku 11 upozornilo, že pokud by se spojili dva blízcí konkurenti na již koncentrovaném trhu, vedlo by převzetí ke zvýšení cen.

(17)

Společnost Siemens jednoznačně souhlasí s výsledkem, ke kterému došla Komise, že společnosti Siemens, VA Tech a Alstom jsou v současné době hlavní soutěžitelé v EHP v oblasti zařízení pro vodní elektrárny. Ke svému ospravedlnění proto uvádí převážně dynamické argumenty.

(18)

Podle tohoto výsledku by čínští a menší evropští nabízející byli bez problémů schopni dodávat konkurenceschopná zařízení, pokud by se společnost Siemens/VA Tech pokusila po spojení zvýšit ceny. Dodavatelské vztahy, které již dlouho existují, doposud bránily tomu, aby na trh vstoupili noví nabízející a aby si zákazníci otevřeli nové dodavatelské zdroje. Společnost Siemens však nemá žádný důkaz záměrů nabízejících, kteří ještě nejsou aktivní v Evropě, účastnit se výběrových řízení v EHP. Vedle čínských výrobců uvedla společnost Siemens řadu menších evropských výrobců malých zařízení pro vodní elektrárny a dodavatelů malých komponentů, jejichž výrobky se mohou mj. použít také pro vodní elektrárny. Tyto společnosti však mají podíly na trhu menší než 1 % a dodávají výrobky, které nejsou rovnocenné výrobkům Siemens a VA Tech.

(19)

Rozhodnutí dospělo k výsledku, že se u argumentů společnosti Siemens jedná o spekulace, které směřují k obecnému tvrzení, že každý monopol dlouhodobě přitahuje nové příchozí. Z důvodu vysokého společného podílu společnosti Siemens/VA Tech na trhu, poklesu počtu hodnověrných nabízejících ze 4 na 3, na základě údajů nabízejících, podle kterých společnosti Siemens/VA Tech dodávají velice podobné nahraditelné výrobky a z důvodu velkého počtu stížností zákazníků dospěla Komise k závěru, že by spojení díky vzniku dominantního postavení na trhu zařízení pro vodní elektrárny vedlo k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže.

(20)

V případě zařízení pro elektrárny na fosilní paliva dodává společnost VA Tech elektrárny s kombinovanými plynovými a parními turbínami jako systémový integrátor, který používá převážně komponenty dodávané třetí stranou, zejména plynové turbíny vyráběné společností GE, společně s turbogenerátory z vlastní výroby. Na trhu dodávek na klíč zůstává po spojení několik soutěžitelů, zejména výrobci turbín Siemens, GE, Alstom a Mitsubishi, ale také generální dodavatelé jako Bechtel a výrobce ohřívačů vody Foster& Wheeler. Podíl společnosti VA Tech na trhu EHP pro dodávky na klíč je menší než 15 % […] (1). S převzetím odpadne jeden odbytový kanál pro turbíny a jeden dodavatel generátorů pro jeho turbíny. Vzhledem ke strategické úloze plynových turbín u kombinovaných elektráren a k vedoucímu postavení společnosti GE na trhu v této oblasti dospělo rozhodnutí k závěru, že společnost GE bude schopna nahradit společnost VA Tech jako odbytový kanál pro svoje turbíny. Společnost GE má vlastní kapacity pro výrobu generátorů. V souvislostí s převzetím nevyjádřila žádné pochybnosti. V rozhodnutí proto nejsou vysloveny žádné pochybnosti v souvislosti s hospodářskou soutěží.

(21)

Trh T&D, stejně jako zařízení pro výrobu elektrické energie, zahrnuje širokou paletu různých komponentů, které se dodávají zákazníkům (převážně celostátní provozovatelé sítí a místní/regionální distributoři elektřiny) na určité souhrnné úrovni. Společnost Siemens s ohledem na horizontální překrývání mezi společnostmi Siemens a VA Tech navrhuje, aby se definovaly relevantní trhy na úrovni výrobkových skupin uvedených pod body a až e.

(22)

Průzkum trhu přinesl náznaky toho, že na výrobkových trzích by, na rozdíl od názoru společnosti Siemens, mohly přinejmenším některé komponenty, uvedené v každé skupině I, II, … tvořit oddělené prostorově relevantní trhy. Přesná definice výrobkového trhu však není pro toto rozhodnutí nutná, jelikož žádná z možných definicí by nedala podnět k pochybnostem o hospodářské soutěži.

(23)

Při definici prostorově relevantního trhu dospělo rozhodnutí k výsledku, že v oblasti T&D se jedná o trhy v celém EHP. Pro provozovatele spojených sítí již nejsou technické normy žádnou překážkou k nákupu výrobků v zahraničí, zejména na trhu s vysokým napětím, kde jsou výrobky ve velké míře zaměřeny na zákazníky. Velcí nabízející se po celém území EHP úspěšně účastní výběrových řízení na zařízení T&D.

(24)

Níže uvedené podíly na trhu a názvy konkurentů na každém trhu, uvedené v oznámení společnosti Siemens, byly z větší části potvrzeny průzkumem trhu. Výjimku představuje trh projektů na vysoké napětí na klíč, kde žádný jiný účastník trhu neuvedl vysoký podíl společnosti Siemens [50-60] (1) %. Trh projektů na klíč však zahrnuje širokou skupinu výrobků a komponentů, takže obraty účastníků průzkumu trhu v oblasti služeb na klíč mohly být rozděleny jinak, než u komponentů, které byly brány jako základ.

(25)

Zatímco společnosti Siemens, VA Tech, Areva a ABB dodávají pro oblast T&D širokou skupinu komponentů, menší konkurenti jako Cegelec, EFACEC, Ansaldo, HAPAM nebo Pauwels obsazují pouze menší výrobkové segmenty.

(26)

Převzetí vede k podílu více než [30-40] (1) % na některých možných trzích T&D, konkrétně v oblasti plynem izolovaných spínacích přístrojů, jističů a projektů na vysoké napětí na klíč. Kromě toho by se na těchto výrobkových trzích snížil počet hodnověrných konkurentů ze 4 na 3 (Siemens/VA Tech, Areva a ABB). Tyto tři trhy jsou spolu vertikálně propojeny, protože velká část projektů na vysoké napětí na klíč má jako hlavní komponent plynem izolované spínací přístroje. Jističe se zase používají jako součást plynem izolovaných zařízení. Společnosti Siemens, VA Tech, Areva a ABB působí na těchto třech vertikálních rovinách.

(27)

Na zbývajících trzích v oblasti T&D jsou společné podíly společností Siemens/VA Tech nižší, a kromě toho zde působí další konkurenti. Na těchto trzích nevznikají žádné pochybnosti o hospodářské soutěži.

(28)

Odpovědi zákazníků a konkurentů při průzkumu trhu prováděném Komisí byly celkově méně negativní než v oblasti zařízení pro vodní elektrárny. Negativní připomínky byly spíše všeobecného rázu a týkaly se skutečnosti, že z již koncentrovaného trhu odpadne jeden konkurent. Komise se proto při svém zkoumání zaměřila na možné důsledky snížení počtu hodnověrných nabízejících ze čtyř na tři.

(29)

Na trhu projektů na vysoké napětí na klíč dochází k překrývání mezi společnostmi Siemens a VA Tech především u rozvaděčů s technologií GIS. Síla trhu u projektů na vysoké napětí na klíč je tak vázána na tržní postavení společností nabízejících komponenty pro technologie GIS. Trh dodávek na klíč je ve velké míře určován projekty a vyznačuje se silně kolísavými podíly na trhu. V pětiletém období roků 1999 až 2003 kolísal podíl společnosti Siemens na trhu mezi [5-10] (1) % v roce 2000 a [50-60] (1) % v roce 2003, podíl společnosti VA Tech mezi [0-5] (1) v roce 1999 a [15-20] (1) % v roce 2002. Zbývající projekty v každém z těchto roků připadly společnostem ABB a Areva. Na podíl nabízejícího na trhu v jednom roce se může významně projevit i jeden jediný projekt. Takto vyšlo silné postavení společnosti Siemens na trhu v roce 2003 ve výši [50-60] (1) %. Rozhodnutí z toho vyvozuje, že projekty na vysoké napětí na klíč představují trh nabízejících s konkurencí „pro trh“ a ne „na trhu“, kde podíly na trhu vypovídají jen málo o schopnosti soutěžitele získat budoucí zakázky.

(30)

V oblasti technologie GIS působí v EHP stejní soutěžitelé jako u projektů na vysoké napětí na klíč, totiž společnosti Siemens, VA Tech, ABB a Areva. Podle společnosti Siemens činil v roce 2003 společný podíl na trhu se společností VA Tech [40-50] (1) % (Siemens [30-40] (1) %, VA Tech [10-15] (1) %). Společné podíly na trhu kolísaly v období roků 1999 až 2003 mezi [40-50] (1) % a [60-70] (1) % U příslušných podílů na trhu však docházelo k většímu kolísání (Siemens [10-15] (1) %-[40-50] (1) % a VA Tech ([10-15] (1) %-[40-50] (1) %). Zbývající podíly na trhu EHP připadly, stejně jako na trhu dodávek na klíč, společnostem ABB a Areva.

(31)

Bezpečnostní požadavky na výrobky na vysoké napětí omezují počet v úvahu připadajících dodavatelů pro evropské dodavatele elektrického proudu, přičemž je zřejmé, že mezi výrobky čtyř dodavatelů ovládajících trh, dodávaných pro určité výběrové řízení, existuje pouze nepatrný rozdíl. Vzhledem k těmto skutečnostem (trh nabízejících, nepatrný rozdíl mezi výrobky dodavatelů ovládajících trh) mohou trhy v oblasti technologie GIS/projektů na vysoké napětí na klíč v zásadě přinést konkurenceschopné výsledky i se třemi hodnověrnými nabízejícími.

(32)

Při průzkumu trhu se zkoumaly seznamy nabízejících v oblasti projektů na vysoké napětí na klíč, technologií GIS a jističů pro období od roku 1999, které předložila společnost Siemens a její konkurenti. Z průzkumu vyplývá, že společnost ABB byla při výběrových řízeních nejčastějším konkurentem společnosti Siemens, další v pořadí byla společnost Areva. Společnost VA Tech se výběrových řízení na technologie GIS účastnila méně často, a jako konkurent společnosti Siemens se tam téměř neobjevovala. Vysvětlením méně častého utkávání mezi společnostmi Siemens a VA Tech může být skutečnost, že obchodování společnosti VA Tech s technologiemi GIS v Evropě ovlivnilo převzetí aktivit v oblasti vysokého napětí společností Schneider v Grenoblu. Instalovaná základna této společnosti se koncentruje na Francii, zatímco tradiční oblast zájmů společnosti Siemens leží v jiných částech Evropy.

(33)

Poté, co se Maďarsko stalo členem EU, podala řadu nabídek v EHP společnost Ganz-Transelektro. Nedávno jí byla společně se společností Corus přidělena zakázka na technologii GIS v Nizozemí. Společnosti Toshiba-Mitsubishi (TM) a JAEPS, japonští výrobci technologií GIS, omezili svoji činnost v EHP na ostrovní státy Island a Kypr.

(34)

Komise porovnala nabídky na […] (1) výběrových řízení, kterých se účastnily všechny čtyři společnosti, aby zjistila, zda některá z nich často nepodávala nejnižší nebo druhou nejnižší nabídku. Nebylo tomu tak.

(35)

Jak je vysvětleno v rozhodnutí, mohl by trh s technologiemi GIS najít konkurenceschopná řešení i s pouhými třemi hodnověrnými nabízejícími, pokud se spojení neúčastní nabízející nebo konkurent s nejnižší nebo druhou nejnižší cenou, kteří by vytvořili náhradu v jiných řádových hodnotách ceny. Z předložených údajů o nabízejících lze usuzovat, že tomu tak nebude.

(36)

V rozhodnutí se zkoumá také možnost, že záměr by mohl způsobit koordinované účinky. Ze struktury trhů s technologiemi GIS, projektů na vysoké napětí na klíč a jističů (tři úzcí konkurenti, nehomogenní výrobky, velkoodběratelé) a zjištěného vzoru nabízejících (všichni konkurenti se úspěšně účastní výběrových řízení v celé Evropě) lze usuzovat, že účinný koordinační mechanismus na trhu s technologiemi GIS by musel být vykonstruován uměle a že by se obtížně prosazoval.

(37)

Rozhodnutí dospělo k závěru, že na trhu T&D neexistuje u žádné z možných definicí výrobkového trhu citelná překážka účinné hospodářské soutěže.

(38)

Převzetí společnosti VA Tech povede k odpadnutí společnosti VA Tech Elin EBG Traction (ETR) jako nezávislého subjektu nabízejícího elektrické pohony pro tramvaje, metro a regionální vlaky. Společnost ETR je také dodavatelem integrovaných výrobců kolejových vozidel, kteří vytvářejí konsorcia pro zvláštní typy tramvají a vlaků, mj. se společnostmi Bombardier a Siemens.

(39)

Po vzoru dřívějších rozhodnutí se v tomto rozhodnutí zkoumají dopady záměru na základě trhu EHP pro elektrické pohony a národních trhů pro kolejová vozidla, samostatně pro různé druhy vozidel jako jsou např. tramvaje, metro, regionální vlaky a lokomotivy. Překrytí na trhu elektrických pohonů nejsou významná a nezpůsobují žádné pochybnosti o hospodářské soutěži. Kvůli postavení společností ETR a Siemens v některých členských státech však existují vertikálně dotčené trhy.

(40)

Průzkum trhu ukázal, že na trzích dotčených zamýšleným spojením, tj. trzích s tramvajemi ve Španělsku, Polsku, Rakousku a České republice, s metrem v Belgii a regionálními vlaky v Německu a Rakousku, bude i po uskutečnění záměru stále existovat dostatečná hospodářská soutěž. Aby se rozdělily vazby mezi společnostmi ETR a Bombardier ve smyslu rozhodnutí Komise č. COMP/M.2139 Bombardier/Adtranz ze dne 3. dubna 2001 a pokud by společnost Siemens získala výhradní kontrolu nad společností VA Tech, navrhuje se vydat současně rozhodnutí podle čl. 8 odst. 2, kterým by se zrušil příslib, který společnost Bombardier v této věci dala. Tento příslib zavazuje společnost Bombardier k tomu, aby svoje tramvaje City-Runner typu „Linz“ nabízela jen s pohonem ETR.

(41)

Neintegrované společnosti nebyly izolovány z těchto důvodů: Jednak bude stále existovat vždy jeden nezávislý subjekt nabízející elektrické pohony pro tramvaje (Kiepe) a metro (Mitsubishi). Jednak existuje možnost, že neintegrovaní výrobci se s ohledem na tramvaje a regionální vlaky během dvou až tří roků spojí, jak tomu bylo u společnosti Stadler. Stejně tak stále trvá třetí možnost, že se, tak jako v minulosti, spojí integrovaní a neintegrovaní nabízející. Ostatně i v budoucnosti by na trhu kolejových vozidel existovala dostatečná hospodářská soutěž, i kdyby neintegrovaní nabízející museli trh kolejových vozidel opustit. Rozhodnutí dospělo k výsledku, že v souvislosti se záměrem nevyplynou žádné podstatné překážky pro účinnou hospodářskou soutěž na trhu s elektrickými pohony a na trhu s tramvajemi, metrem, regionálními železnicemi a lokomotivami.

(42)

Rozhodnutí dospělo k výsledku, že otázka, zda existuje společný trh se všemi druhy trolejových vedení, nebo zda existují menší výrobkové trhy, např. trolejová vedení pro dálkovou dopravu, může zůstat otevřená. Spojením je dotčen pouze jeden národní trh. Společnosti Siemens a VA Tech by na společném trhu v Německu měly podíl jen přibližně [30-40] (1) %, následovala by je společnost Balfour Beatty s přibližně stejně vysokým podílem a pět menších konkurentů. Komise z průzkumu trhu usuzuje, že po sloučení nevzniknou žádné citelné překážky pro účinnou hospodářskou soutěž. To stejné platí pro menší možné výrobkové trhy trolejových vedení pro dálkovou dopravu, na kterém pro výrobek, u něhož dochází k překrývání, existuje pouze jeden zákazník, Deutsche Bahn, a nejméně čtyři hodnověrní soutěžitelé. Kromě toho se ukázalo, že společnosti Siemens a VA Tech proti sobě soutěžily jen velice málo. Stejně tak je nutno považovat jako nepravděpodobnou tichou dohodu mezi slučující se jednotkou a společností Balfour Beatty, protože trh se každým rokem zmenšuje, a společnost VA Tech nelze považovat za samotáře, kterého by bylo možné převzít a který by usnadnil koordinaci. Rozhodnutí dospělo k závěru, že na trhu trolejových vedení neexistují žádné citelné překážky pro účinnou hospodářskou soutěž.

(43)

Napájení železnice elektrickým proudem znamená dodávku elektrického proudu do sítě trolejového vedení provozovatele přes podružné trakční stanice (body napájení). V rozhodnutí byly rozděleny dva výrobkové trhy, jeden společný trh pro podružné trakční stanice a jeden trh pro komponenty. Překrytí existuje na trhu údržby elektráren pro dodávku elektrického proudu železnici v Německu. Spojení se dotýká dvou národních trhů pro napájení železnice elektrickým proudem. V Rakousku by společnosti Siemens a VA Tech společně držely podíl na trhu [40-50] (1) %. Kromě společností Siemens/VA Tech existují čtyři, mezinárodně aktivní hodnověrní nabízející, společnosti ABB, Areva, Balfour Beatty a SAG (RWE) s podíly na trhu mezi 5 a 25 % a několik menších nabízejících. Strana poptávky je vysoce koncentrovaná, více než 90 % poptávky připadá na tomto relativně malém trhu, na kterém jsou vyhlašována výběrová řízení, na rakouské spolkové dráhy a na společnost Wiener Linien. Proto na tomto trhu nabízejících dochází k výraznému kolísání.

(44)

V Německy by společnosti Siemens a VA Tech měly podobně vysoký podíl na trhu jako v Rakousku. Konkurenty jsou společnosti ABB, Balfour Beatty, Elpro a Spitzke. Společnost VA Tech je aktivní téměř výhradně v segmentu dálkové dopravy, kde jediným zákazníkem je společnost Deutsche Bahn. Jelikož se jedná o trh nabízejících se silným zákazníkem v segmentu, v němž existuje překrytí, nevznikají u žádných podružných trakčních stanic pro napájení železnice elektrickým proudem žádné problémy s hospodářskou soutěží. V souvislosti s komponenty pro podružné trakční stanice byla Komise upozorněna na to, že spojující se jednotka by u některých komponentů získala výsadní postavení, což by znamenalo nebezpečí odstavení konkurentů. Průzkum trhu však ukázal, že společnost Siemens nenabízí žádný ze tří dotčených komponentů, u dvou z těchto tří komponentů existují konkurenti a že u jednoho z komponentů, který společnost VA Tech nabízí jako jediná, se společnost Deutsche Bahn aktivně snažila, aby jej národní regulační orgán vyzkoušel a schválil. Rozhodnutí dospělo k závěru, že na trhu napájení železnice elektrickým proudem nevznikají žádné citelné překážky pro účinnou hospodářskou soutěž. To stejné platí také pro údržbu elektráren pro dodávku elektrického proudu železnici, kde společnost VA Tech dodala pouze jednu z přibližně 20 stanic, kterou může opravovat nejlépe sama, a protože existuje několik hodnověrných alternativ ke společnostem Siemens a VA Tech.

(45)

Siemens i VA Tech nabízejí železniční přejezdy. Společnost VA Tech působí výhradně v Rakousku, na společnost Siemens lze pohlížet jako na společnost, která by mohla vstoupit na rakouský trh. Jeden zákazník vyslovil otázku, zda společnost Siemens po spojení nestáhne výrobek společnosti VA Tech a nenahradí jej výrobkem ze své vlastní nabídky. Průzkum trhu však ukázal, že výrobek od společnosti VA Tech patří jedné německé společnosti, která je oprávněna převést práva prodeje na jinou společnost. Tím se na počtu nabízejících na rakouském trhu nic nemění.

(46)

Společnosti Siemens a VA Tech nabízejí frekvenční měniče. Průzkum trhu potvrdil názor společnosti Siemens, že EHP je pro frekvenční měniče prostorově relevantní trh. V souladu s dřívějšími rozhodnutími se relevantní výrobkový trh musí rozdělit dělicí čárou 100 kW. Může zůstat otevřené, zda je u frekvenčních měničů s výkonem nad 100 kW nutné další dílčí rozdělení na měniče chlazené vodou a čtyřkvadrantové měniče, protože hodnocení z hlediska hospodářské soutěže by se tím nezměnilo.

(47)

Společný podíl společností Siemens a VA Tech na trhu je u frekvenčních měničů s výkonem nižším než 100 kW menší než [15-20] (1) %. Jelikož společnost VA Tech založila v roce 2004 společný podnik se společnostmi Schneider a Toshiba (STI), musí se připočíst i podíl STI na trhu. Avšak i v tomto případě je společný podíl na trhu nižší než [30-40] (1) %. Důležitými konkurenty jsou společnosti ABB a Danfoss s podíly 10-20 %, Lenze, SEW Eurodrive, Vacon a Yaskawa/Omron každá s podílem 5-10 %. Na místní úrovni existuje řada menších, ale dobře zastoupených podniků. U měničů s výkonem vyšším než 100 kW představuje společný podíl na trhu, včetně společného podniku STI méně než [20-30] (1) %. U měničů chlazených vodou a čtyřkvadrantových měničů představuje společný podíl na trhu méně než [20-30] (1) %. Komise proto dospěla k závěru, že u žádné z možných definicí výrobkového trhu nevznikají žádné pochybnosti o hospodářské soutěži.

(48)

U výstavby průmyslových zařízení lze rozlišovat podle odvětví (např. hutnictví, chemie, papírenství, výroba cementu atd.). Tato věc se týká hlavně výstavby investičních celků v hutnictví. Zde lze rozlišovat podle výstavby elektrotechnických průmyslových zařízení a podle údržby zařízení a služeb.

(49)

U výstavby mechanických průmyslových zařízení se plánuje nasazení strojů pro příslušný průběh výroby, pořídí se strojní park a instaluje se výrobní zařízení. Společnost VA Tech působí v této oblasti jako nabízející přes svoji dceřinou společnost VAI. Společnost Siemens zde nevystupuje jako nabízející, v hutnickém sektoru však vlastní […] (1) podíl ve společnosti SMS Demag, jedné ze dvou největších konkurentů společnosti VA Tech.

(50)

Výstavba elektrotechnických průmyslových zařízení zahrnuje všeobecnou elektrifikaci zařízení, projektování a montáž pohonů a vlastní automatizaci, která se v podstatě skládá z řídících a regulačních systémů a také z automatizace provozu. Jak společnost Siemens tak i společnost VA Tech jsou v této oblasti nabízející, společnost VA Tech působí přes svoje dceřiné společnosti VAI (hutnictví) a Elin EBG (v různých sektorech).

(51)

Do údržby zařízení a služeb patří právě probíhající údržba a poskytování služeb, avšak nepatří sem nová koncepce součástí pro zařízení. Obě společnosti Siemens i VA Tech působí v oblasti údržby zařízení a služeb v hutnictví.

(52)

Společnost Siemens pokládá mechanickou část průmyslových zařízení za specifickou pro dané odvětví, a proto vychází z vlastního výrobkového trhu mechanických hutnických zařízení. Neprovádí však dělení do dalších podoblastí podle kroků výrobního procesu, jak to provedla Komise ve svém rozhodnutí ve věci SMS/Mannesman Demag (4), ale zastává názor, že se zde jedná pouze o segmenty většího trhu výstavby mechanických hutnických zařízení.

(53)

Komise z výsledků průzkumu trhu vyvozuje, že dělení do dalších podoblastí podle kroků výrobního procesu, jak to bylo provedeno ve věci SMS/Mannesmann Demag pro výstavbu mechanických průmyslových zařízení v sektoru železa a oceli, je použitelné i v tomto rozhodnutí. K tomu je třeba rozlišovat mezi výrobkovými trhy pro výrobu surového železa, výrobu oceli, zařízení pro plynulé lití, válcovny pro válcování za tepla, válcovny pro válcování za studena, válcovny tvarové oceli, pásové dopravníky a lisování a kovárenství. Je třeba rozlišovat také mezi výstavbou hutnických zařízení pro železo a ocel na jedné straně a pro neželezné kovy, zejména hliník a měď, na straně druhé.

(54)

Přesná definice výrobkového trhu v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení však může zůstat otevřená.

(55)

Výstavba elektrotechnických hutnických zařízení zahrnuje automatizaci stupně 0 (dodávka elektrického proudu a elektrické pohony), vlastní automatizaci (stupně 1 a 2) a novější oblast řešení IT pro logistiku zařízení/MES (stupeň 3) (MES = Manufacturing Execution Systems = systémy pro operativní plánování a řízení výroby).

(56)

Společnost Siemens je toho názoru, že výstavba elektrotechnických průmyslových zařízení pro oblast hutnictví je nezávislá na odvětvích a že netvoří jednotný trh.

(57)

Během průzkumu trhu však většina účastníků trhu zdůraznila, že pro výstavbu elektrotechnických zařízení v sektoru hutnictví je nutné vlastnit speciální know-how. Soutěžitelé ve svých vyjádřeních zdůraznili především specializaci svých inženýrů. Z významu referencí uvedených v odpovědích při průzkumu trhu lze usoudit, že většina zákazníků od nabízejících vyžaduje patřičné zkušenosti v oblasti hutnictví. […] (1). Dalším příznakem rostoucí specializace v odvětví je proniknutí společností Danieli, SMS Demag a VAI, někdejších specialistů na výstavbu mechanických hutnických zařízení, do oblasti výstavby elektrotechnických hutnických zařízení.

(58)

Zatímco výrobky úrovně 0 (elektrotechnika, pohony) jsou pro hutnictví specifické jen málo, pro výrobky úrovně 1 a 2 (vlastní automatizace) to neplatí. To se vysvětluje tím, že jsou zapotřebí řešení specifická pro odvětví (softwarové moduly), jež jsou použitelná na těchto úrovních. Společnost Siemens a její konkurenti jsou schopni taková řešení vyvinout pro oborově specifické skupiny výrobků v oblasti výstavby elektrotechnických průmyslových zařízení.

(59)

Z uvedených důvodů by se mělo při stanovení výrobkového trhu vycházet, přinejmenším v sektoru hutnictví, z existence vlastního trhu výstavby elektrotechnických zařízení. Takový trh může být definován buď jako celkový trh výstavby elektrotechnických hutnických zařízení včetně možných dílčích trhů, nebo, v užším smyslu, jako možný celkový trh výstavby elektrotechnických hutnických zařízení na úrovních automatizace 0-2 v oblasti železa a oceli.

(60)

Někteří účastníci trhu jsou toho názoru, že trh výstavby elektrotechnických zařízení lze dále rozdělit podle příslušných kroků procesu hutní výroby. Průzkum trhu k tomu podal některé důkazy, může však zůstat otevřené, zda existují oddělené trhy elektrotechnických výrobků pro tři hlavní kroky výrobního procesu v oblasti výstavby elektrotechnických hutnických zařízení (tekutá, teplá a studená fáze) a pro speciální oblast válcování dlouhých výrobků. Pro účely tohoto rozhodnutí může zůstat otevřená také otázka, zda je nutno provést podrobnější rozdělení podle kroků výrobního procesu.

(61)

V tomto rozhodnutí může také zůstat otevřená otázka, zda je nutno oddělené výrobkové trhy pro úrovně 1 a 2 považovat za společné nebo dílčí trhy.

(62)

Otázka, zda je nutné oddělit výrobkové trhy pro válcování železa, oceli a hliníku, může také zůstat otevřená.

(63)

Průzkum trhu provedený Komisí upozornil na samostatně se rozvíjející výrobkový trh, specifický pro hutnictví, trh řešení informační techniky pro logistiku zařízení/MES/úroveň 3. Otázka, zda je to samostatné odvětví a zda se má začlenit do trhu výstavby elektrotechnických hutnických zařízení nebo zda se má z tohoto trhu vyčlenit, však také může zůstat otevřená.

(64)

Společnost Siemens je toho názoru, že poskytování služeb pro hutnická zařízení tvoří samostatný trh. Šetření Komise potvrdilo, že tento názor odpovídá současné tendenci. Přesná definice této oblasti však může zůstat otevřená.

(65)

V tomto rozhodnutí může zůstat definice oborového trhu pro výstavbu elektrotechnických průmyslových zařízení jiných než pro hutnictví otevřená, protože nezávisle na definici výrobkového trhu (zahrnující více odvětví nebo oddělené trhy pro každé odvětví) nevyvolá předpokládané spojení žádné pochybnosti o hospodářské soutěži.

(66)

V tomto rozhodnutí se v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení musí vycházet z následujících výrobkových trhů:

(67)

V tomto rozhodnutí se v oblasti výstavby elektrotechnických hutnických zařízení musí vycházet z následujících výrobkových trhů:

(68)

V tomto zařízení se kromě toho vychází z nejméně jednoho odděleného výrobkového trhu pro údržbu a služby v oblasti hutnických zařízení.

(69)

Definice výrobkového trhu pro výstavbu elektrotechnických průmyslových zařízení v jiných oblastech může zůstat otevřená.

(70)

Společnost Siemens je toho názoru, že u trhu pro výstavbu mechanických hutnických zařízení se jedná o světový trh nebo přinejmenším o trh celého EHP se silnou tendencí k celosvětovému trhu.

(71)

V tomto rozhodnutí však není nutné stanovit prostorově relevantní trh, jelikož spojení vyvolává pochybnosti o hospodářské soutěži v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení nezávisle na definici prostorově relevantního trhu (trh EHP nebo větší trh).

(72)

Společnost Siemens vychází i v oblasti výstavby elektrotechnických hutnických zařízení z existence světového trhu.

(73)

Podle výsledků průzkumu trhu by prostorově relevantní trh ve smyslu tohoto rozhodnutí zahrnoval přinejmenším oblast celého EHP, měla by se však zvážit i možnost většího trhu.

(74)

To platí pro všechny možné dílčí trhy výstavby elektrotechnických hutnických zařízení, včetně možných trhů řešení informační techniky pro logistiku zařízení/MES/úroveň 3.

(75)

Společnost Siemens souhlasí s definicí prostorového trhu pro výstavbu elektrotechnických hutnických zařízení, stanovené Komisí jen za předpokladu, že je Komise připravena zvážit možnost trhu přesahujícího rámec EHP, nesdílí však názor, že určité asijské regiony by nemohly být zahrnuty do relevantního trhu. Odpovídající dílčí trhy jsou podle ní zahraničním nabízejícím přístupné bez omezení.

(76)

Komise je však stále toho názoru, že v určitých částech světa nadále přetrvávají různé podmínky pro hospodářskou soutěž, které nelze odůvodnit historickými faktory. V podrobnostech však může zůstat otevřené to, zda existuje trh v celém EHP nebo větší, snad i celosvětový trh.

(77)

Podle názoru společnosti Siemens by měl být tento trh definován jako trh v celém EHP. Většina účastníků trhu jej však považuje za užší, protože v této oblasti se za velice důležité považují krátké vzdálenosti k dodavatelům a, v určité míře, možnost domluvit se stejnou řečí. Řada zákazníků by si nevybrala žádného dodavatele z jiného členského státu, než z toho, v němž se nachází jejich výrobní provoz, zejména pokud by se ceny služeb jejich nynějšího nabízejícího zvedly o 5 až 10 %. To platí jak pro mechanickou, tak i pro elektrotechnickou oblast.

(78)

Pro toto rozhodnutí však může přesná definice trhu zůstat otevřená. Prostorově relevantní trh není v žádném případě menší než národní trh a větší než trh EHP.

(79)

Vnitřní organizace společnosti VA Tech, společně se společností VAI, která po celém světě staví zařízení pro zpracování kovu a se společností Elin EBG, která odpovídá za výstavbu elektrotechnických zařízení, jež má těžiště svojí činnosti převážně v Rakousku a kromě toho se zabývá výstavbou průmyslových zařízení ve střední Evropě, naznačuje, že trh, resp. trhy výstavby jiných elektrotechnických průmyslových zařízení jsou z prostorového hlediska omezeny více, než trhy výstavby specializovaných hutnických elektrotechnických zařízení. Tento názor se potvrdil průzkumem trhu, při kterém mnoho průmyslových společností ve svých odpovědích vycházelo spíše z národních trhů nebo z určitých regionálních prostorově relevantních trhů. Pro některá specializovaná průmyslová výrobní odvětví, jako je papírenství a chemie, bylo možno zvažovat ještě širší prostorový trh. Při průzkumu trhu se však ukázalo, že v žádném případě nelze odkazovat na prostorový trh, který by byl větší než oblast EHP.

(80)

Pro toto rozhodnutí však může zůstat otázka přesného ohraničení prostorově relevantního trhu otevřená. Relevantní trh, resp. relevantní trhy v žádném případě nejsou menší než národní trhy a nejsou větší než trh EHP.

(81)

Spojení způsobí na trhu EHP nebo na celosvětovém trhu výstavby mechanických hutnických zařízení nebo na jeho dílčích trzích výstavby mechanických zařízení pro výrobu oceli a pro plynulé lití významné oslabení hospodářské soutěže mezi společností Siemens/VAI a jejím hlavním konkurentem SMS. To povede, díky prokázání dominantní pozice společnosti Siemens/VAI na trhu, k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže na uvedených dílčích trzích.

(82)

Společnost Siemens, oproti společnosti VA Tech, v této oblasti nepůsobí. Společnost Siemens uvádí, že podíl společnosti VA Tech na trhu je na všech možných dílčích trzích menší než [10-15] (1) %.

(83)

Účastníci trhu však na možných výrobkových trzích výstavby mechanických zařízení stanovili výrazně vyšší podíly společnosti VA Tech. V oblasti výstavby hutnických zařízení byl celosvětový podíl a podíl na trhu EHP společnosti VA Tech zařazen přibližně na stejnou úroveň jakou má podnik, který dříve jako jediný ovládal trh, společnost SMS-Demag (dále jen SMS), za nimi následuje společnost Danieli, třetí a jediná společnost, nabízející komplety v celém EHP. Na jednotlivých možných dílčích trzích je společnost VA Tech považována za společnost, která jednoznačně dominuje trhu.

(84)

Výpovědi účastníků trhu také naznačují, že trh, resp. trhy pro výstavbu mechanických hutnických zařízení je nutno považovat za silně koncentrovaný trh, resp. silně koncentrované trhy.

(85)

SMS považuje společnost VAI za svého hlavního konkurenta ve většině svých obchodních oblastí. Uvádí svoje vlastní podíly na trhu ve výši 24 % a podíly společnosti VAI v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení ve výši 20 %. Na trzích jednotlivých kroků výrobního procesu jsou celkové podíly na trhu obou vedoucích společností podstatně vyšší. Na trhu výrobního procesu výroby oceli má společnost VAI stejný podíl jako SMS (33 %), zatímco na trhu výrobního procesu plynulého lití je společnost VAI daleko před SMS (SMS: 23 %, VAI: 62 %). Společnost VAI ve veřejných prohlášeních svoji vedoucí pozici v oblasti plynulého lití potvrdila.

(86)

Průzkum trhu ukázal, že s ohledem na menšinovou účast společnosti Siemens v SMS povede spojení k podstatnému oslabení současné hospodářské soutěže mezi společnostmi VAI a SMS. Vzhledem k mimořádné síle společnosti VAI na tomto vysoce koncentrovaném trhu, velice úzkým konkurenčním poměrům mezi společnostmi VAI a Siemens a skutečnosti, že ostatní soutěžitelé nebudou schopni dostatečně omezit prostor společností Siemens/VAI pro hospodářskou soutěž, pokud poklesne konkurenční tlak, který SMS vyvíjí na společnosti Siemens/VAI, povede spojení v každém případě k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže z důvodu nekoordinovaného chování a snad i z důvodu vzniku dominantního postavení společnosti Siemens/VAI na trhu.

(87)

Společnosti VAI a SMS jsou nejbližšími konkurenty na dotčeném trhu. Z důvodu těchto blízkých konkurenčních vztahů by zákazník, který se v určitém hutnickém projektu rozhodl proti společnosti VA Tech, s velkou pravděpodobností považoval SMS za první alternativu. To vyplývá ze zařazení, které provedli soutěžitelé a zákazníci během průzkumu trhu.

(88)

Jako třetí nejsilnější soutěžitel je všeobecně považována společnost Danieli, avšak většinou daleko za společnostmi SMS a VAI. Její síla spočívá především ve válcování dlouhých výrobků, kde je vedoucí společností na trhu. S ohledem na svoji pozici na trhu a na řazení zákazníků by společnost Danieli byla jen stěží schopna celkově zabránit poklesu hospodářské soutěže na trhu výstavby mechanických hutnických zařízení nebo ohrozit vedoucí postavení, které by mohla získat společnost VAI z důvodu výhody znalosti informací dostupných u společností Siemens/VAI. Kromě toho zákazníci požadují nejméně tři nabídky k tomu, aby mohli v oblasti výstavby hutnických zařízení úspěšně jednat.

(89)

Od jiných konkurentů nevychází žádný znatelný nátlak. Ti, které společnost Siemens uvedla kromě tří velkých nabízejících s významným postavením na trhu, působí v Evropě pouze omezeně nebo vůbec, takže pro evropské zákazníky nepředstavují žádnou přiměřenou alternativu. U malých nabízejících není pravděpodobné, že by mohli úspěšně nabízet pro velké zakázky. Kromě tří společností s významným postavením na trhu je konkurence roztříštěná a nemohla by proto působit proti síle tří vedoucích nabízejících na trhu.

(90)

Velký nabízející v oblasti výroby mechanických hutnických zařízení má velký počet zákazníků, na něž připadá velký podíl jeho zakázek, proto není významně závislý na jednotlivých zákaznících.

(91)

Spojení by podstatně oslabilo konkurenční tlak, který vyvíjí SMS na společnost Siemens/VAI. Společnost Siemens by díky tomu získala kromě svého stávajícího podílu v SMS ve výši 28 % také kontrolu nad společností VA Tech. Nelze sice, vzhledem k mimořádným okolnostem věci (viz následující odstavec: dřívější převzetí prodejní opce; obvykle je třeba stanovit hodnotu aktiv ke dni 31. 12. 2004), s dostatečnou jistotou vycházet z toho, že akciový podíl 28 % společnosti Siemens ve společnosti SMS (a finanční účast na obchodním úspěchu SMS, která s tím zpravidla souvisí) přiměje společnost Siemens/VA Tech k tomu, aby polevila v hospodářské soutěži proti SMS. […] (1)

(92)

Společnost Siemens uplatnila prodejní opci, aby prodala svůj podíl u SMS většinovému akcionáři. Hodnota podílu společnosti Siemens je však sporná a u německých soudů je zahájeno projednávání zřejmě zdlouhavého sporu. Dokud se tento spor nevyřeší a dokud nebude uzavřen prodej 28 % podílu společnosti Siemens […] (1).

(93)

[…] (1).

(94)

[…] (1).

(95)

[…] (1). Jelikož podíl akcií ve výši 28 % stále zůstává u SMS, spojení by podstatně oslabilo hospodářskou soutěž mezi společnostmi Siemens/VAI a SMS. Otázka, zda výhoda znalosti informací ve srovnání se svým nejsilnějším konkurentem SMS a náskok v tržní síle ve srovnání se společností Danieli poskytuje společnosti Siemens/VAI dominantní postavení, může zůstat otevřená. V každém případě by spojení mělo mimořádně škodlivé dopady na hospodářskou soutěž jako následek nekoordinovaného chování společností. Z toho vyplývá podstatné omezení účinné hospodářské soutěže na společném trhu výstavby mechanických hutnických zařízení.

(96)

Tyto závěry platí o to více pro možné trhy na různých stupních výrobního procesu výstavby mechanických zařízení pro výrobu oceli a plynulé lití. U zbývajících možných dílčích trhů výstavby mechanických hutnických zařízení však nelze s jistotou stanovit, zda by spojení vedlo k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže.

(97)

Na možném trhu výstavby mechanických zařízení pro výrobu oceli byla společnost VAI při průzkumu trhu provedeném Komisí zařazena konkurenty i zákazníky na nejvyšší příčku. Hned za ní následuje na druhém místě SMS. Společnosti VAI a SMS si na tomto koncentrovaném trhu drží vysoké podíly na trhu EHP i celosvětově. Jejich aktuální podíl na světovém trhu se pohybuje mezi 30 a 40 %; jejich podíly na trhu EHP jsou s velkou pravděpodobností ještě vyšší. Tyto vysoké podíly na trhu lze připsat již vysoce koncentrovanému trhu, což způsobuje, že to bude pravděpodobně mít značně nevýhodné důsledky pro zákazníky. To platí zejména s ohledem na těsnou hospodářskou soutěž mezi oběma nejsilnějšími nabízejícími, která by po sloučení poklesla ve prospěch vedoucích společností. Společnosti VAI a SMS jsou nejtěsnější konkurenti. Na třetím místě následuje s velkým odstupem společnost Danieli a není v tak těsném konkurenčním poměru. Zbývající konkurence je roztříštěná. Menší nabízející nemohou u velkých projektů soutěžit s velkými nabízejícími, resp. jsou odkázání na spolupráci s nimi nebo se specializují na jednotlivé mezery na trhu.

(98)

Na možném trhu výstavby mechanických zařízení pro plynulé lití považují zákazníci i konkurenti společnost VAI jednoznačně za podnik ovládající trh EHP i celosvětový trh. Společnost VAI s nejvyšší pravděpodobností drží více než 50 % podílů na trhu EHP i na celosvětovém trhu. SMS následuje na druhém místě a je nejbližším konkurentem společnosti VAI. Na třetím místě je s velkým odstupem společnost Danieli. Konkurence je roztříštěná a není způsobilá k omezení dominantního postavení společnosti VAI na trhu.

(99)

Za těchto okolností by […] (1) vedlo ke vzniku dominantního postavení společnosti Siemens na možných trzích výstavby mechanických zařízení pro výrobu oceli a výstavby mechanických zařízení pro plynulé lití a tím k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže.

(100)

Průzkum trhu ukázal, že mnoho účastníků trhu považuje společnost Siemens za nejdůležitějšího nabízejícího v sektoru výstavby elektrotechnických hutnických zařízení pro výrobu oceli/železa v EHP i v celém světě. To platí pro možný celkový trh i pro většinu dílčích trhů s výjimkou možného dílčího trhu válcování dlouhých výrobků, kde za vedoucí podnik na trhu je považována společnost Danieli. V této oblasti se společnost VAI vyskytuje jako nejsilnější konkurent převážně na druhém místě, v oblasti plynulého lití je dokonce považována za stejně silnou jako společnost Siemens. Je však třeba zdůraznit, že za silné a hodnověrné nabízející jsou považováni další čtyři soutěžitelé. Zde se jedná hlavně o společnosti ABB, Alstom, SMS a Danieli, v některých oblastech, zejména na celosvětové úrovni, o společnosti Toshiba (resp. TMEIC-GE) a Sundwig-Andritz, Ingelectric a ASI Robicon.

(101)

Podíly na trhu lze v této homogenní a diferencované oblasti výrobků a služeb stanovit jen obtížně. Komise má k dispozici některé odhady společnosti Siemens, které byly zpracovány částečně pro účely řízení a částečně před zahájením řízení. K dispozici jsou také odhady, které před zahájením řízení zpracovala společnost VA Tech a odhady, které byly zpracovány během řízení na žádost Komise. Kromě toho Komisi pro účely řízení předložila svoje odhady společnost SMS. Tyto odhady uvádějí velké rozpětí podílů na trhu. Společnost Siemens ve svých odhadech vychází ze společných podílů na trhu ve výši méně než 20 %, zatímco údaje společnosti VAI se pohybují podstatně výše, v rozmezí 40-50 %. Nejvyšší údaje pro některé trhy na jednotlivých stupních výrobního procesu se objevují v odhadech SMS.

(102)

Podle názoru Komise (a některých uvedených soutěžitelů) nemůže žádný z těchto odhadů platit jako spolehlivý.

(103)

Komise provedla analýzu síly nejdůležitějších soutěžitelů v hlavní části uvedených trhů, tj. zakázek v objemu více než 1 mil. EUR v období roků 2002-2004. Dotázala se soutěžitelů na všechny zakázky, které získali v dotyčném časovém období a sečetla odpovídající číselné údaje. Ve výsledcích dotazování se znovu odráží relativně velký počet dotazovaných společností. V pozdějším stádiu řízení předložila společnost Siemens další dílčí údaje k jiným soutěžitelům u kapalné fáze. Komise tyto údaje přezkoumala a vzala je v úvahu poté, kdy je potvrdili zákazníci a/nebo soutěžitelé. Podle názoru Komise je tento propočet použitelným přiblížením ke skutečným podílům na trhu. Uvedené podíly na trhu je však třeba považovat za horní hranici, zatímco skutečné podíly na trhu je třeba s nejvyšší pravděpodobností stanovit níže.

(104)

Tato čísla ukazují, že spojení s vysokou pravděpodobností nepovede ke získání podílu na trhu větším než 35-40 %. V každé oblasti a na každém stupni výrobního procesu zůstanou na trhu minimálně čtyři silní nabízející, u nichž lze předpokládat, že vyvinou dostatečný konkurenční tlak na spojující se společnosti.

(105)

U relevantního trhu/relevantních trhů se jedná o nabídkové trhy, kde podíly na trhu mají pouze orientační hodnoty. Rozhodující je konkurenční tlak, který navzájem vyvíjejí společnosti v nabídkovém procesu, přičemž dlouhodobé podíly na trhu jsou důležitým indikátorem této síly.

(106)

Analýza údajů týkající se veřejné nabídky společností Siemens a VAI ukazuje, že na některých možných dílčích trzích (plynulé lití, kapalná fáze) lze za blízké konkurenty považovat nanejvýš společnosti Siemens a VAI, ale ani na těchto dílčích trzích nejsou nejbližšími konkurenty.

(107)

Přísliby ohledně […] (1) jejího podílu u SMS, které byly společnosti Siemens uloženy, aby vyřešila pochyby o hospodářské soutěži v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení, odstraňují podstatnou překážku hospodářské soutěže pouze z důvodu tohoto podílu […] (1) přinejmenším v oblasti výstavby elektrotechnických hutnických zařízení (toto platí i pro všechny ostatní trhy výstavby elektrotechnických hutnických zařízení).

(108)

Průzkum trhu potvrdil, že soutěžitelé považují softwarová řešení úrovní 1 a 2 za indikátory vypovídající o síle trhu.

(109)

[…] (1). Také na těchto silných trzích však zůstává dostatečný počet silných soutěžitelů jako jsou společnosti SMS, Danieli, ABB, Alstom a TMEIC-GE. Kromě toho existuje řada jiných soutěžitelů, kteří působí jako konkurence společností Siemens/VA Tech především v úrovni 1, kde jsou překážky pro přístup menší než v úrovni 2. To je potvrzeno analýzou síly trhů softwarových modulů úrovní 1 a 2 na některých stupních výrobního procesu. Nejsou k dispozici údaje od jednotlivých hlavních soutěžitelů, bylo však možné posoudit nejhorší případ, který potvrdil, že na možných trzích bude pokračovat silná hospodářská soutěž.

(110)

Možné trhy pro výstavbu válcovacích stolic hliníku jsou ve srovnání s válcovacími stolicemi oceli velice malé. Pouze z tohoto důvodu by se předcházející analýza trhů pro válcování oceli změnila jen nepatrně, pokud by se do ní započítaly i trhy pro válcování hliníku.

(111)

Velká většina zákazníků považuje dopady spojení na výstavbu elektrotechnických zařízení pro válcování hliníku za tepla a za studena za bezproblémové. Platí, že společnosti Siemens a VA Tech jsou často řazeny za vedoucí nabízející. Jako úspěšní nabízející však byly uváděny i jiné společnosti jako ABB, TMEIC, Alstom, ASI Robicon a IAS.

(112)

Překážky pro přístup na trh s hliníkem jsou pro nabízející mechanických válcovacích stolic hliníku a pro společnosti, které již nabízejí automatizaci úrovní 1 a 2 v oblasti oceli znatelně menší. Vysoce koncentrované straně poptávky lze s jistotou připsat určitou míru síly poptávky, což by mohlo podpořit vstup nových nabízejících z této skupiny na trh.

(113)

Na tomto relativně mladém a již silně rostoucím trhu nevzbuzuje zamýšlené spojení žádné pochybnosti o hospodářské soutěži. Proto nevznikne žádný podstatný rozdíl, pokud se vezme tato malá oblast v úvahu v rámci celkového možného trhu výstavby elektrotechnických hutnických zařízení.

(114)

Problémy s hospodářskou soutěží neexistují na žádném z možných dílčích trhů celkového trhu výstavby elektrotechnických hutnických zařízení a tím ani na možném celkovém trhu. Na žádném možném trhu výstavby elektrotechnických hutnických zařízení nevzniká otázka vzniku nebo posílení dominantního postavení nebo jiného citelného omezení účinné hospodářské soutěže. Žádné vlivy nepříznivé pro hospodářskou soutěž na trhu výstavby elektrotechnických hutnických zařízení nevyplývají ani z dodatečné kontroly možných nehorizontálních vlivů.

(115)

Činnosti společností Siemens a VA Tech se překrývají i na tomto trhu. Průzkum trhu však nenaznačil žádné problémy v hospodářské soutěži na trhu údržby hutnických zařízení a služeb. Prahy přístupu na tento trh jsou podstatně nižší než u trhů výstavby elektrotechnických a mechanických zařízení. V této oblasti také působí dostatečný počet místních soutěžitelů. Kromě toho jsou zákazníci stavitelů hutnických zařízení schopni provádět tyto práce sami.

(116)

Spojení by proto na tomto trhu nevedlo ke vzniku nebo posílení dominantního postavení nebo jinému citelnému omezení účinné hospodářské soutěže.

(117)

Plánované spojení je nezávisle na definici výrobkového trhu výstavby elektrotechnických nehutnických průmyslových zařízení z hlediska hospodářské soutěže neškodné.

(118)

Z uvedených důvodů nezpůsobí oznámené zamýšlené spojení na relevantních trzích výstavby elektrotechnických hutnických zařízení nebo na trhu/trzích výstavby průmyslových zařízení v nehutnických oborech vznik nebo posílení dominantního postavení nebo jiné citelné omezení hospodářské soutěže.

(119)

Relevantní výrobkový trh s rozvaděči nízkého napětí lze rozdělit podle zabudovaných odpínačů na tři dílčí trhy ACB, MCB a MCCB. Kromě toho existuje oddělený trh proudových přípojnicových rozvodů, což je další komponent. Dalšími komponenty jsou ovládací systémy s programovatelnou pamětí („SPP“) a odbočky u spotřebitelů. Trhy s komponenty a smontovanými rozvaděči byly v souladu s předcházejícími rozhodnutími zkoumány podle členských států, ale jelikož navrhované spojení nevyvolává žádné pochybnosti o hospodářské soutěži ani na úrovni EHP, může tato otázka zůstat v podstatě otevřená.

(120)

Na tomto základě by byly trhy s rozvaděči nízkého napětí a s některými komponenty v Rakousku a jinými komponenty v EHP a v některých členských státech zamýšleným spojením dotčeny horizontálně a/nebo vertikálně. Společnost VA Tech je výrobce základních desek a komponenty potřebné pro ovládací panely nízkého napětí nakupuje u třetích dodavatelů. Společnost Siemens vyrábí jak základní desky, tak také veškeré potřebné komponenty. Nezávisle na zvolené definici trhu nepřekračuje celkový podíl na žádném horizontálním dotčeném trhu [30-40] (1) %, kromě toho na všech dotčených trzích působí silní konkurenti, kteří vyrábějí své vlastní komponenty nebo mají k dispozici vlastní, nezávislé zdroje dodávky komponentů, takže společnost Siemens tyto konkurenty nemůže vyloučit. Proto Komise dospěla k závěru, že nenastanou žádné pochybnosti o hospodářské soutěži.

(121)

Společnosti Siemens a VA Tech působí v oblasti techniky budov, kterou je třeba podle názoru společnosti Siemens dále rozdělit na úroveň komponentů, systémů a zařízení. Podle společnosti Siemens sice existují trhy pro správu budov (viz odstavec G.2), ostatní služby by však měly být přiřazeny k příslušnému hlavnímu trhu. Úrovně komponentů a systémů by se měly dále rozdělit podle oblasti použití. Na úrovni komponentů by se tak mělo, podle společnosti Siemens, dále rozlišovat především podle elektrické instalační techniky, bezpečnostní techniky, řídící techniky a techniky TKOS (topení, klimatizace, odvětrávání a sanitární techniky), na úrovni systémů by se mělo rozlišovat mezi bezpečnostní a řídící technikou. Na úrovni zařízení by se potom mělo rozlišovat mezi výstavbou elektrotechnických a mechanických zařízení. Podle výsledků průzkumu trhu se u bezpečnostní techniky musí rozlišovat přinejmenším mezi oblastí (i) protipožární ochrana a (ii) zabezpečení proti vstupu/vloupání. Otázka dalšího dělení může v tomto rozhodnutí zůstat otevřená.

(122)

Na úrovni zařízení lze rozlišovat mezi elektrotechnickým a mechanickým zařízením budov. Průzkum trhu ukázal, že by mohl existovat i oddělený, tyto oblasti přesahující trh pro výstavbu elektrotechnických a mechanických zařízení budov (5), který by pokrýval jeden generální dodavatel, který odpovídá za celkový trh. Přesné vymezení však může zůstat otevřené.

(123)

Průzkum trhu ukázal, že tento trh může být rozdělen na technickou, obchodní a všeobecnou správu budov. Otázka přesné definice výrobkového trhu však může zůstat otevřená.

(124)

Podle názoru společnosti Siemens jsou všechny trhy uvedené v části G (s výjimkou komponentů pro techniku budov) přinejmenším trhy celého EHP. Průzkum trhu naznačil, že se jedná o národní trhy. Otázka definice prostorového trhu však může zůstat otevřená.

(125)

Totéž platí pro trh/trhy správy budov.

(126)

Na úrovni komponentů mohou existovat jen vertikálně dotčené trhy, jelikož společnost VA Tech na těchto trzích nepůsobí.

(127)

Průzkum trhu nepřinesl dostatečné důkazy o tom, že by se na úrovni komponentů podařilo společnosti Siemens díky spojení izolovat od svých konkurentů trhy s komponenty v Rakousku. Na podřízených trzích systémů a zařízení panuje dostatečná konkurence. Na bezprostředně podřízené systémové úrovni je navíc navýšení podílu na trhu z důvodu spojení velice nízké. Na vlastních trzích s komponenty stojí proti společnosti Siemens velké mezinárodně působící společnosti (mj. ABB a Möller, resp. Honeywell, Johnson Controls a Sauter).

(128)

Společnost VA Tech podle vlastního vyjádření nepůsobí na systémové úrovni. Svůj obrat v této oblasti přiřazuje do oblasti výstavby zařízení. Horizontální dopady spojení v oblasti jednotlivých obchodních činností mimo Rakousko nejsou významné. Ani v Rakousku neexistují žádné relevantní trhy s přírůstkem podílu na trhu větším než 10 %. Existuje dostatečný počet náhradních systémových integrátorů a společností nabízejících systémy. Spojení by ani z vertikálního hlediska nezpůsobilo citelné omezení účinné hospodářské soutěže.

(129)

U zařízení dochází mezi společnostmi VA Tech a Siemens k významnému překrytí jen v Rakousku. Nejvýznamnější je přímé konkurenční postavení a příslušná tržní síla společností Siemens a VA Tech na možném dílčím trhu generálních dodavatelů. Spojení by zde sice vedlo ke snížení počtu nabízejících v Rakousku, avšak zůstali by zde větší nabízející technických služeb generálních dodavatelů jako jsou RWE Solutions, MCE, nizozemské skupiny Imtech (přes její německou dceřinou společnost) a M+W Zander (Německo). Společnosti zajišťující výstavbu elektrotechnických zařízení střední velikosti jako např. Klenk & Meder, Landsteiner a Bostelmann působí na tomto trhu jako konsorcia. Pokud by v některých jednotlivých případech, například u záměrů velkého rozsahu, nebylo z uživatelského pohledu dostatek nabízejících, potom by zákazníci podle vlastního vyjádření neváhali rozdělit výběrové řízení do menších dávek (pro jednotlivé systémy/obchodní činnosti namísto jedné technické generální zakázky). Zákazníci by potom sami prováděli plánování a integraci nebo by tím pověřili projektovou poradenskou kancelář. Tím by nedošlo k citelnému omezení hospodářské soutěže. Totéž platí pro oblasti výstavby elektrotechnických a mechanických zařízení.

(130)

Většina zákazníků společností Siemens a VA Tech při průzkumu trhu uvedla, že žádná jiná strana nebyla při výběrových řízeních a přidělování veřejných zakázek nadějnějším konkurentem. V Rakousku, jediném možném dotčeném trhu, existuje řada jiných větších nabízejících, jejich služby v oblasti technické správy budov z hlediska zákazníka prakticky odpovídají službám společností VA Tech a Siemens. Na uvedené větší soutěžitele vyvíjejí konkurenční tlak i menší společnosti, zejména na regionální úrovni. Záměr by proto nevedl k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže v této oblasti.

(131)

V oblasti zařízení dopravní infrastruktury by pouze v Rakousku vznikla některá menší překrytí mezi společnostmi Siemens a VA Tech u osvětlení ulic, zařízení dopravní signalizace, zařízení pro obhospodařování parkovišť a zařízení pro dopravní kontrolu. Otázka věcně a prostorově relevantních trhů může v těchto oblastech zůstat otevřená. Zákazníci mají dostatek možností volby. Spojení by nevedlo k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže.

(132)

Totéž platí pro zařízení pro úpravu vody.

(133)

Totéž platí pro elektrické instalace pro zařízení lanových drah.

(134)

Totéž platí pro elektrická zařízení u ostatních služeb v informační technice.

(135)

Návrh tímto došel k závěru, že by ohlášený záměr vedl k citelnému omezení účinné hospodářské soutěže, zejména z důvodu vzniku dominantního postavení na trzích se (i) zařízeními pro vodní elektrárny a (ii) výstavbou mechanických hutnických zařízení.

(136)

K odstranění pochybností v oblasti hospodářské soutěže na trzích se (i) zařízeními pro vodní elektrárny a (ii) výstavbou mechanických hutnických zařízení předložily strany následující přísliby:

(137)

V oblasti zařízení pro vodní elektrárny prodat společnost VA Tech Hydro, což je dceřiná společnost VA Tech, v níž jsou sloučeny činnosti společnosti v oblasti zařízení pro vodní elektrárny a zařízení pro elektrárny s kombinovanými plynovými a parními turbínami. Druhá uvedená oblast nevyvolala žádné pochybnosti o hospodářské soutěži, avšak její převážná část je ve velké míře fyzicky i finančně integrována do obchodu s vodními elektrárnami. Tržní test potvrdil, že prodej společnosti VA Tech Hydro (kterým se plně odstraní konkurenční překrytí u vodních elektráren) by na tomto trhu vyřešil problémy s hospodářskou soutěží.

(138)

V oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení prodat 28 % podíl společnosti Siemens ve společnosti SMS Demag, která je největším konkurentem společnosti VA Tech, aby se odstranilo citelné omezení účinné hospodářské soutěže. Společnost Siemens již uskutečnila prodejní opci s účinností od 31. prosince 2004, aby svůj podíl prodala akcionáři vykonávajícímu kontrolu nad společností SMS Demag. Uskutečnění prodeje však bylo posunuto na neurčito kvůli právnímu sporu se společností SMS o ocenění akcií. Společnost Siemens proto předložila příslib, že přes svůj stávající podíl […] (1) nebude nijak narušovat hospodářskou soutěž týkající se společnosti SMS a ekonomického zájmu svého budoucího konkurenta. Z toho důvodu nahradí zástupce společnosti Siemens v akcionářském výboru a v dozorčí radě společnosti SMS nucený správce. Společnost Siemens se nedozví žádné citlivé strategické údaje v souvislosti s budoucím obchodním chováním společnosti SMS. Nucený správce poskytne společnosti Siemens jen takové informace, které jsou bezpodmínečně nutné k tomu, aby se společnost Siemens mohla bránit u soudních jednání a aby mohla sestavit roční uzávěrky. První informace se týkají pouze časového období ke dni 31. 12. 2004, další informace nebudou využity na základě dohody akcionářů, ale na základě obvyklých práv vyplývajících z menšinového podílu. Kromě toho jsou z důvodu vzdání se zpětné koupě a na základě vysvětlení, že byla stanovena hodnota podílu společnosti Siemens ke dni 31. prosince 2004 a z důvodu skutečnosti, že společnost Siemens nemůže počítat s výplatou dividend, odstraněny jakékoli pochybnosti, že by společnost Siemens mohla počítat s tím, že bude mít nadále podíl na budoucím zisku společnosti SMS Demag. Tím tento příslib plně odpovídá úplnému prodeji podílu ve společnosti SMS Demag až do uzavření soudního sporu. Tržní test s ohledem na přislíbený závazek v oblasti výstavby mechanických hutnických zařízení dopadl kladně.

(139)

Komise dospěla ve svém rozhodnutí k závěru, že na základě příslibů předložených stranami nezpůsobí oznámené spojení vznik dominantního postavení stran v oblastech (i) zařízení pro vodní elektrárny a (ii) výstavba mechanických hutnických zařízení.

(140)

Rozhodnutí dospělo k závěru, že zamýšlené spojení, s výhradou, že strany budou plně dodržovat dané přísliby, nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části. Proto Komise rozhodla prohlásit spojení podle čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 nařízení o kontrole spojování podniků a článku 57 Dohody o EHP za slučitelné se společným trhem a s Dohodou o EHP.

(141)

Poradní výbor pro kontrolu spojování podniků na svém 133. zasedání dne 29. června 2005 jednomyslně podpořil návrh rozhodnutí Komise schválit spojení za podmínek a při dodržení opatření předložených stranami v jejich příslibech.

(142)

Podle čl. 19 odst. 7 nařízení o kontrole spojování podniků zveřejní Komise stanovisko Poradního výboru spolu s rozhodnutím s přihlédnutím k oprávněným zájmům společností na ochranu jejich obchodních tajemství. V uvedené věci neobsahuje stanovisko Poradního výboru žádná obchodní tajemství.

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/36

(1)

Společnost Metalls Verkstadsklubb vid Componenta Alvesta AB, Švédsko, oznámila Komisi dopisem ze dne 10. března 2004, že město Karkkila uzavřelo s karkkilskou společností Componenta Oyj obchod, u kterého měla podezření, že obsahoval státní podporu. Na základě těchto informací požádala Komise Finsko o vysvětlení záležitosti. Dopisem ze dne 22. června 2004 poskytlo Finsko Komisi žádané vysvětlení.

(2)

Komise oznámila Finsku dopisem ze dne 19. listopadu 2004 své rozhodnutí zahájit ohledně podezřelé podpory řízení podle odst. 2 čl. 88 Smlouvy o založení ES.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise požádala zúčastněné strany o doručení svých připomínek, týkajících se opatření.

(4)

Komise od zúčastněných stran neobdržela připomínky.

(5)

Společnost Componenta Oyj, dále jako „Componenta“, je železářský podnik s mezinárodní působností, který sídlí ve městě Karkkila. Má výrobní závody ve Finsku, Nizozemsku a Švédsku. Většina obratu podniku ve výši 316 milionů EUR pocházela v roce 2004 ze severských zemí a střední Evropy. Koncern zaměstnává přibližně 2 200 osob.

(6)

Podezřelá podpora byla společnosti Componenta poskytnuta v prosinci 2003 a sestávala ze dvou opatření. Na jedné straně získala společnost Componenta podporu prostřednictvím transakce, kdy město Karkkila, dále jako „Karkkila“, koupilo 50 procent akcií realitní společnosti s názvem Karkkilan Keskustakiinteistöt Oy, dále jako „KK“. Společnost KK vlastnily napůl město Karkkila a společnost Componenta. Na straně druhé město Karkkila poskytlo společnosti KK bezúročnou půjčku, kterou společnost KK splatila stejně vysokou půjčku, kterou jí společnost Componenta poskytla v roce 1996. Celková cena transakce byla 2 383 276,50 EUR (713 092,50 EUR za akcie a 1 670 184 EUR ve formě splátky půjčky) (3).

(7)

Cena zaplacená za akcie se zakládá na odhadní čisté hodnotě podniku (majetek mínus půjčky), která byla vydělena dvěma, protože společnost Componenta vlastnila 50 % společnosti KK. Když čistá hodnota společnosti KK byla spočítána na 1 495 918 EUR, hodnota 50 % podílu akcií tak byla 747 958 EUR. Cena akcií byla nastavena poněkud níže na 713 092,50 EUR.

(8)

V kupní smlouvě mezi městem Karkkila (kupující) a společností Componenta (prodávající) bylo navíc uvedeno následující:

(9)

V příloze 1 kupní smlouvy bylo uvedeno, že společnost Componenta sloučí činnost dvou sléváren koncernu (slévárny Alvesta, nacházející se ve Švédsku, a slévárny Karkkila), že se obě tyto jednotky fungující na nízkém stupni využitelnosti sloučí, že je nutné uskutečnit analýzy, aby bylo možno rozhodnout o umístění slévárny a zahájit jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci o uzavření slévárny Alvesta nebo Karkkila, a že je nutné podrobně naplánovat novou slévárnu a přesun strojů z druhé slévárny. Proto je jasné, že se rozhodnutí týkalo přesunu produkčního závodu z jednoho místa na druhé.

(10)

Podle výroční zprávy společnosti Componenta za rok 2004 byla slévárna ve městě Alvesta, nacházejícím se ve Švédsku, uzavřena v květnu 2004 a její produkce a stroje byly přesunuty do Karkkily. Podle informací, získaných od podniku, činily náklady na zastavení produkce ve Švédsku a na investice realizované ve Finsku celkem 13 milionů EUR.

(11)

Podle Finska byla transakce mezi společností Componenta a městem Karkkila uskutečněna za tržních podmínek a její součástí podpora nebyla. Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení však Komise byla na pochybách, zda-li transakce mezi městem Karkkila a společností Componenta proběhla za tržních podmínek. Konstatovala, že pokud by cena transakce překročila tržní hodnotu akcií, jednalo by se o podporu ve prospěch společnosti Componenta. Výši podpory by vyjadřoval rozdíl, který získáme, pokud od ceny 2,4 milionů EUR, kterou město Karkkila zaplatilo společnosti Componenta, odečteme cenu, kterou by byl soukromý investor ochoten zaplatit za akcie.

(12)

Podle Komise byly navíc výše zmíněné podmínky kupní smlouvy jasnou známkou toho, že transakce neproběhla za tržních podmínek, nýbrž že to byla kompenzace za nové investice společnosti Componenta na území Karkkily, které měly spojitost s uzavřením slévárny v Alvestě.

(13)

Po nákupu akcií společnosti KK, vlastněných společností Componenta, město Karkkila rozhodlo zrušit společnost KK a převést pozemky na město.

(14)

Protože jediným významným majetkem společnosti KK byly její pozemky, vysvětlilo Finsko podrobněji, jakým způsobem byly pozemky vlastněné KK při stanovení ceny akcií oceněny.

(15)

Komise požádala Finsko o odhad tržní hodnoty pozemků vlastněných společností KK v okamžiku uskutečnění transakce. Finsko odpovědělo, že to není nutné, protože město Karkkila a společnost Componenta požádaly realitního makléře o odhad hodnoty pozemků odpovídajících pozemkům, které jsou předmětem transakce, pročež tržní odhad byl tedy již proveden.

(16)

Finsko popírá tvrzení Komise, že by podmínka kupní smlouvy, podle které město Karkkila koupí akcie společnosti KK od společnosti Componenta pouze za předpokladu, že společnost Componenta investuje do nových výrobních závodů (přesunutím železárny z Alvesty, nacházející se ve Švédsku, do Karkkily), byla známkou toho, že se transakce neuskutečnila za tržních podmínek. Finsko zdůvodňovalo klauzuli tím, že by zvýšení aktivity společnosti Componenta v Karkkile odpovídalo zájmům města, protože by to zvýšilo příjmy města. Zvýšilo by to také poptávku po nemovitostech, a tudíž hodnotu pozemků vlastněných společností KK. Jinak by město Karkkila nemělo „potřebu“ transakci uskutečnit.

(17)

Finsko Komisi odpovědělo, že se společnost Componenta nesnažila najít pro akcie druhého kupce, protože město Karkkila mělo na akcie za tržní cenu předkupní právo, pokud by společnost Componenta chtěla své akcie společnosti KK, které vlastnila, prodat.

(18)

Ohledně půjčky Finsko potvrzuje, že splacení akcionářské půjčky společnosti Componenta novými prostředky poskytnutými městem Karkkila společnosti KK bylo nedílnou součástí obchodu s akciemi mezi městem Karkkila a společností Componenta, a že „celková kupní cena“ sestávala z ceny zaplacené za akcie a ze splátky půjčky.

(19)

V tomto ohledu Finsko tvrdí, že půjčka byla poskytnuta za tržních podmínek, neboť celková částka, kterou společnost Componenta získala ve formě ceny za akcie a půjčky ve výši 2,37 milionů EUR, byla méně než polovina tržní hodnoty společnosti KK. Navíc Finsko tvrdí, že se hospodářská situace společnosti KK od roku 1996, kdy společnost Componenta poskytla společnosti KK půjčku, zlepšila.

(20)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení ES podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem. Podle vytvořené soudní praxe Soudního dvora ES dopad na obchod mezi členskými státy nastane, pokud podnik, který získal podporu, vykonává hospodářskou činnost, jejímž obsahem je obchod mezi členskými státy.

(21)

Aktivity společnosti Componenta zahrnují obchod mezi členskými státy. Podpora poskytnutá podniku by tak spadala do působnosti čl. 87 odst. 1. Smlouvy o založení ES. Hospodářská podpora poskytnutá regionálními a místními úřady spadá pod státní prostředky (4).

(22)

Ve svém rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení Komise uvedla, že výše podpory je rozdíl, který získáme odečtením ceny, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý investor za akcie, od kupní ceny akcií ve výši 2,37 milionů EUR.

(23)

Komise uvádí, že se celková kupní cena skládala ze dvou částí. Na jedné straně získala společnost Componenta za akcie 0,7 milionů EUR v hotovosti, na straně druhé jí bylo splaceno 1,67 milionů EUR, které poskytla jako půjčku společnosti KK. Celkem získala společnost Componenta za transakci 2,37 milionů EUR. Obě tyto části se posuzují zvlášť.

(24)

Komise uvádí, že společnost Componenta mohla alternativně přesunout své slévárenské aktivity z Karkkily do Alvesty. Proto je pochopitelné, že město Karkkila se mohlo obávat možné ztráty výrobních závodů a tím pracovních míst.

(25)

Může být pravda, že by vzrostla poptávka po pozemcích, pokud by velký zaměstnavatel ve městě rozšířil své aktivity na místo jejich snížení. Skutečnost, že nákup akcií společnosti KK a poskytnutí půjčky společnosti KK byly ve smlouvě spojeny s investičním rozhodnutím společnosti Componenta, a že město mělo dokonce právo zrušit celou transakci, pokud by společnost Componenta v Karkkile nerealizovala slíbené investice, dokazuje, že se rozhodnutí města uzavřít obchod se společností Componenta nezakládalo pouze na tržní hodnotě společnosti KK, nýbrž že na něj měly vliv i jiné okolnosti.

(26)

Podle principu investora v tržním hospodářství, potvrzeném Soudním dvorem ES, zohledňuje investor v tržním hospodářství při rozhodování očekávaný výnos bez ohledu na všechny společenské a regionálně-politické stejně jako odvětvové aspekty. Protože investice společnosti Componenta do nového produkčního závodu byla bezprostředním předpokladem pro uskutečnění prověřované transakce, lze usoudit, že chování města Karkkila neodpovídalo principu investora v tržním hospodářství. Pokud by zvýšení daňových příjmů a obecného blahobytu bylo přijato mezi aspekty, zohledňované investorem v tržním hospodářství, potom by se role města jako úřadu a obchodního vlastníka společnosti KK prolínaly.

(27)

Komise také poznamenává, že zastupitelstvo města Karkkila uvedlo na svém zasedání dne 1. září 2003, že se obchod se společností Componenta přímo týká rozhodnutí společnosti Componenta investovat v Karkkile, a že při koupi akcií společnosti KK městem Karkkila má společnost Componenta potřebné prostředky na investice do slévárny v Karkkile.

(28)

Tyto okolnosti podporují níže uvedený závěr Komise, že se transakce neuskutečnila za tržních podmínek.

(29)

Cena, zaplacená za akcie společnosti KK, tvoří část obchodu mezi městem Karkkila a společností Componenta. Ohledně ceny, zaplacené za akcie, je nutné prověřit, zda se zakládala na tržních podmínkách.

(30)

Finsko zdůvodňovalo cenu akcií společnosti KK čistou hodnotou majetku společnosti KK. U prověřované transakce však nejde o samotný prodej nemovitosti, nýbrž o získání akcií podniku. U takové investice by investor v tržním hospodářství použil za základ odhadu tržní ceny především očekávaný výnos z investice. To je způsobeno tím, že investor v tržním hospodářství investuje kvůli ziskům, tj. kvůli očekávanému výnosu z investice. Proto by investor v tržním hospodářství zohlednil roční očekávání výnosu akcií a investovaného kapitálu, aby viděl, lze-li od investice očekávat přiměřený výnos ve srovnání s jinými investičními alternativami.

(31)

Na základě výsledků za několik minulých let je výnos z investice do společnosti KK zcela zřejmě negativní. Nejsou také známky budoucího zlepšení situace. Finsko neposkytlo takový podnikatelský záměr, ve kterém by společnost KK plánovala opatření na zlepšení rentability, Finsko ani netvrdilo, že by město Karkkila očekávalo zlepšení zisků a výnosu.

(32)

Negativní výsledky pramení z toho, že společnost KK měla zřetelné potíže, poptávka po jejích pozemcích byla slabá a příjmy z jejích pozemků nízké. Podnik byl během posledních čtyř let ve ztrátě, jeho prodej byl velice nízký, nebyl schopen rozdělit dividendy a byl v nejisté hospodářské situaci. Lze také doplnit, že tato těžká hospodářská situace pokračovala, ačkoliv podniku byly poskytnuty bezúročné půjčky. Pokud by financoval své aktivity obvyklými úročenými půjčkami, byla by situace ještě horší. Na základě dřívějších zkušeností a protože zlepšení hospodářské situace podniku nevypadalo jako možné, nemohl investor v tržním hospodářství, pokud by koupil akcie společnosti KK, ze své investice očekávat žádný výnos. Na základě tohoto Komise považuje hodnotu akcií společnosti KK za nulovou.

(33)

Tento závěr je potvrzen skutečností, že činnost společnosti KK byla financována z velké části dvěma bezúročnými akcionářskými půjčkami, jak je vysvětleno výše. To znamená, že v případě transferu akcií na nového majitele by s nimi měly být transferovány také bezúročné půjčky, s čímž by investor v tržním hospodářství nesouhlasil, jak je vysvětleno níže.

(34)

Jak bylo výše poznamenáno, rozhodujícím faktorem je dlouhodobé očekávání výnosu, které se může lišit od skutečného výnosu v předcházejících letech. Investor v tržním hospodářství by však zohlednil také dřívější výsledky. Co se týče očekávání výnosu, rozhodující okolností je, jestli by bylo přiměřené čekat, že společnost KK získá dostatečné příjmy z prodeje a pronájmu pozemků. To má spojitost se stanovením celkové ceny nemovitosti, jak je poznamenáno níže.

(35)

Finsko vysvětlilo, že jako základ pro ohodnocení akcií byla použita hodnota pozemků ve vlastnictví společnosti KK. Je pravda, že také investor v tržním hospodářství zohledňuje při svém rozhodování čistou hodnotu majetku. Zdůvodnění Finska, týkající se ohodnocení akcií, stručně představuje tato tabulka:

Tabulka 1

hodnota společnosti KK podle Finska:

(36)

Sdělení Komise o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci  (5) nelze uplatnit přímo, protože předmětem transakce nejsou jednotlivé nemovitosti, nýbrž akcie podniku. Sdělení lze však uplatnit v tomto případě analogicky, protože sdělení Komise, jehož účelem je zajistit, že pozemkové transakce mezi veřejnými a soukromými podniky neobsahují podporu, se týká prodeje pozemků stejně jako jejich nákupu uskutečňovaného veřejnými podniky, a protože Finsko v tomto případě tvrdí, že ocenění akcií se zakládá na hodnotě pozemků. Podle sdělení v případě, že se prodej uskuteční bez nepodmíněného nabídkového řízení, musejí jeden nebo více nezávislých majetkových odhadců před jednáním o prodeji provést nezávislé ocenění, aby byla stanovena tržní hodnota na základě obecně uznávaných tržních ukazatelů a oceňovacích norem.

(37)

Komise uvádí, že hodnota pozemků nebyla stanovena na základě nepodmíněného nabídkového řízení. Proto měl nezávislý majetkový odhadce provést ocenění. Je třeba se ptát, zda-li ocenění provedené Finskem odpovídá takovému nezávislému ocenění. Komise za prvé uvádí, že se v krátkém prohlášení realitního makléře, poskytnutém Finskem, neuvádí jasně, že se týká ocenění pozemků vlastněných společností KK. Význam tohoto prohlášení se podrobněji zmiňuje níže.

(38)

Komise ohledně tohoto uvádí, že pozemky vlastněné společností KK byly oceněny různými způsoby v závislosti na typu pozemku (pozemky pro rodinné, řadové, výškové domy, oblast Asemansuo stejně jako parky a veřejná prostranství). Tyto různé typy pozemků jsou analyzovány zvlášť.

(39)

Ocenění pozemků pro rodinné domy se zakládalo na úřední ceně za metr čtvereční uplatňované městem Karkkilou, která činila za pozemky pro rodinné domy 10,19 EUR/m2. Komise uvádí, že to byla maloobchodní cena, tedy cena, za kterou město prodávalo pozemky jednotlivým kupujícím. Finsko poskytlo také posudek odborníka na reality o různých cenách pozemků za čtvereční metr v Karkkile (ceny účtované konečnému zákazníkovi, tedy také v tomto případě maloobchodní ceny). Odborník uvádí, že ceny za čtvereční metr takových pozemků se v Karkkile pohybovaly mezi 9,43 EUR a 14,76 EUR v roce 2003, a že cena, uplatňovaná městem Karkkila, se blížila tržní hodnotě pozemků, aniž by toto jakýmkoliv způsobem upřesnil.

(40)

Komise však uvádí, že nebyl proveden řádný externí odhad hodnoty pozemků pro rodinné domy vlastněné společností KK. Ani velkoobchodní cena pozemků nebyla odhadnuta. Podle názoru Komise je jasné, že hodnota pozemků v maloobchodě je značně vyšší, než když se prodávají velké pozemky (jako v tomto případě, kdy společnost KK např. vlastnila 80 pozemků pro rodinné domy), které nejsou určeny k vlastnímu použití kupujícího, nýbrž k pozdějšímu prodeji.

(41)

Proto ocenění, ve kterém se odhadnutá maloobchodní hodnota pozemku určitého typu jednoduše vynásobí celkovým množstvím pozemků, vlastněných společností KK, obsahuje dvě chyby. Za prvé se pozemky, kterých se to výslovně týká, neodhadují a za druhé odhad neprozrazuje, kolik by byl ochoten v okamžiku transakce zaplatit investor v tržním hospodářství při nákupu všech pozemků najednou, přičemž by bral v potaz zvláště omezenost trhů s takovými pozemky.

(42)

Ohledně pozemků pro řadové a výškové domy, jejichž hodnota byla oznámena ve výši 1 136 849 EUR, Finsko poukazuje na odhady provedené odborníkem na reality. Komise uvádí, že podle odhadu provedeného odborníkem na reality je hodnota pozemků pro řadové domy 70-80 EUR/m2 podlahové plochy a pro výškové domy 60-75 EUR/m2 podlahové plochy. Finskem použitá hodnota pozemků pro řadové domy byla 74,02 EUR/m2 podlahové plochy a pozemků pro výškové domy 79,56 EUR/m2 podlahové plochy. Tyto hodnoty jsou tak v mezích hodnot oznámených odborníkem na reality nebo poněkud výše. Odborník navíc zdůrazňuje, že podobných transakcí bylo v posledních letech uskutečněno jen několik a že poptávka je i nadále nízká.

(43)

Komise uvádí, že i v případě pozemků používaných k takovým účelům to vypadá, že odborník oznamuje cenu maloobchodní a ne cenu velkoobchodní, což je cena, kterou by investor v tržním hospodářství zaplatil při nákupu celého pozemku najednou. Protože odborník zdůrazňuje, že poptávka po pozemcích takového typu je i nadále nízká, považuje Komise také velkoobchodní cenu pozemků tohoto typu v okamžiku transakce za zřetelně nadhodnocenou.

(44)

Způsob stanovení odhadnuté tržní hodnoty pozemku, nacházejícím se v centru města (Asemansuo), není znám. Tento pozemek odpovídá přibližně polovině odhadnuté hodnoty (2 358 158 EUR) pozemků vlastněných společností KK. Finsko používá hodnotu za m2 zastavěné plochy (79,56 EUR) a vztahuje tuto hodnotu na plochy, na kterých je povoleno stavět (29 640 m2). Realitní makléř, uváděný Finskem, však odhadl hodnotu těchto pozemků na 50 EUR za m2 zastavěné plochy, přičemž se dostaneme na hodnotu 1 480 200 EUR. Rozdíl mezi těmito odhady je 877 958 EUR. Protože se jedná o velký kompaktní pozemek, lze předpokládat, že odhad odborníka na reality, týkající se pozemku Asemansuo, představoval maloobchodní cenu, a Komise proto může považovat hodnotu oznámenou odborníkem na reality za důvěryhodnou. Finsko žádným způsobem nevysvětlilo značný rozdíl ve srovnání s prohlášením odborníka.

(45)

Komise zpochybňuje, jestli by pozemky určené pro parky a veřejná prostranství, jejichž hodnota byla oznámena ve výši 491 738 EUR, měly být hodnoceny tak vysoko, neboť z těchto pozemků, které nelze využít produktivně, nepoplynou výnosy a investor v tržním hospodářství by kvůli tomu nebyl ochoten za ně zaplatit významnou částku.

(46)

Na základě výše uvedených okolností je Komise toho názoru, že pozemky vlastněné společností KK nebyly ohodnoceny správně a jejich ocenění nesplňovalo oceňovací principy uvedené ve sdělení Komise o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci.

(47)

Jen na základě nadhodnocení pozemku Asemansuo klesne celková hodnota pozemků vlastněných společností KK, a tím i hodnota podniku, pokud se vypočítá na základě majetku, z 876 158 EUR na 619 760 EUR.

(48)

Navíc je Komise toho názoru, že hodnota pozemků pro řadové a výškové domy stejně jako hodnota veřejných prostranství a parkových ploch byla odhadnuta příliš vysoko, protože odhad se zakládal na výše zmíněných dvou chybách, jinak řečeno na tom, že hodnota pozemků, kterých se to výslovně týkalo, nebyla odhadnuta, a na tom, že hodnota neodpovídala ceně, kterou by investor v tržním hospodářství získal při prodeji celého pozemku najednou v okamžiku uskutečnění transakce. Podle Finska byla celková hodnota těchto pozemků 2 660 152 EUR. Komise je toho názoru, že nadhodnocení těchto pozemků činí více než 619 760 EUR. Tato hodnota by byla zbytková čistá hodnota společnosti KK po opravení hodnoty pozemku Asemansuo, příliš nadhodnoceného na základě způsobu výpočtu použitého Finskem. Jako následek této skutečnosti byla i při použití toho způsobu výpočtu cena zaplacená městem Karkkila za akcie společnosti KK celkově podporou ve prospěch společnosti Componenta.

Tabulka 2

Odhad podpory týkající se ceny akcií společnosti KK provedený Komisí

(49)

Protože investor kupující akcie společnosti KK nemohl očekávat výnos ze svého kapitálu a protože pozemky byly nadhodnoceny, vyvozuje Komise, že čistá hodnota akcií společnosti KK byla 0 EUR. Navíc se společnost Componenta ani nepokusila pro akcie společnosti KK, které vlastnila, získat jiného kupce. Z této okolnosti lze vyvodit, že město Karkkila zaplatilo cenu vyšší než tržní, protože alespoň snaha najít dalšího kupce akcií by poskytla možnost stanovení jejich tržní ceny.

(50)

Proto Komise vyvozuje, že na základě toho, jak byla stanovena hodnota společnosti KK a hodnota pozemků jí vlastněných, neměly akcie společnosti KK žádnou hodnotu v okamžiku změny vlastnictví akcií, a že cena (713 092 EUR) zaplacená za akcie městem Karkkila byla celkově podporou ve prospěch společnosti Componenta.

(51)

Pokud však Finsko může předložit důkazy, podle kterých by výše zmíněné nadhodnocení pozemků bylo menší než 617 760 EUR, bylo by možné odpovídajícím způsobem snížit podporu obsaženou v transakci akcií. Tyto důkazy by se musely zakládat na přesnému odhadu nezávislého odhadce. Odhadcem musí být osoba s dobrou pověstí, která absolvovala patřičné zkoušky či má akademické vzdělání nebo odpovídající a dostatečné zkušenosti a kvalifikaci odhadnout pozemky takového typu a stavby na uvedeném území. Odhad by musel objasnit velkoobchodní cenu pozemků, vlastněných společností KK v okamžiku transakce, tedy kolik by společnost KK mohla utržit, pokud by všechny její pozemky byly prodány v uvedeném okamžiku za tržních podmínek.

(52)

Další součástí obchodu mezi městem Karkkila a společností Componenta bylo poskytnutí bezúročné půjčky ve výši 1,67 milionů EUR městem Karkkila společnosti KK, jejímž prostřednictvím společnost KK bezprostředně splatila půjčku, kterou jí společnost Componenta poskytla v roce 1996. Společnosti KK byly v roce 1996 poskytnuty dvě stejně vysoké půjčky za stejných podmínek. Jednu z nich poskytlo město Karkkila a druhou poskytla společnost Componenta. Půjčky byly poskytnuty, protože společnost KK nebyla v uvedenou dobu schopna splácet své závazky soukromým věřitelům. Celková výše uvedených půjček byla 3,34 milionů EUR.

(53)

Finsko tvrdí, že v roce 2003 byla hospodářská situace společnosti KK dobrá. Poukazuje mimo jiné na poznámku pod čarou obsaženou ve výroční zprávě společnosti KK za rok 2003, ve které stálo, že současná hodnota pozemků vlastněných společností KK byla odhadem 5 052 459 EUR, tedy o 1 971 845 EUR vyšší než účetní hodnota pozemků. Jak bylo uvedeno v předcházející části, podle odhadu Komise tomu hodnota pozemků vlastněných společností KK neodpovídala.

(54)

Výroční zprávy společnosti KK v letech 2001–2003 obsahují následující klíčové hodnoty:

(55)

Z této tabulky jasně vyplývá, že poptávka po pozemcích byla během uvedených čtyř let obzvláště nízká. Vyplývá z ní také, že příjmy podniku z prodeje nebo pronájmu pozemků jsou zvlášť nízké. Je také zřejmé, že hotovost podniku docházela a že stav bilance byl neobvyklý, když vlastní kapitál byl neustále v mínusu. Navíc lze konstatovat, že hlavní financování podniku (půjčky od města Karkkila a společnosti Componenta, jejichž celková výše činila 3,34 milionů EUR) byly bezúročné. Pokud by půjčky byly s obvyklým úrokem, jeho hospodářská situace by byla mnohem horší.

(56)

Na základě těchto informací Komise nesouhlasí s výroky Finska, podle kterých byla hospodářská situace podniku dobrá.

(57)

Je nutné zkontrolovat, byla-li by společnost KK schopná splatit Componentě svoji půjčku bez opatření provedeného městem Karkkila.

(58)

Za prvé Komise uvádí, že na záchranu společnosti KK byly této společnosti v roce 1996 poskytnuty dvě stejně vysoké bezúročné půjčky. Jednu poskytla společnost Componenta a druhou město Karkkila. Tyto půjčky daly společnosti KK jasnou výhodu. Investor v tržním hospodářství, který by poskytl takovou půjčku, by požadoval, aby půjčky byly spláceny oběma poskytovatelům stejnými splátkami. Půjčky měly být splaceny (částečně nebo zcela) oběma poskytovatelům (společnosti Componenta a městu Karkkila) ve stejném poměru, aby nebyla poskytnuta výhoda jednomu z poskytovatelů.

(59)

Protože v rámci analyzované transakce byla společnosti Componenta zcela splacena půjčka, kterou poskytla, lze se jen domnívat, jestli by společnost KK byla za obvyklých podmínek schopna splatit kromě půjčky, poskytnuté společností Componenta, také půjčku, poskytnutou městem Karkkila. Tak se lze ujistit, že společnost Componenta nezískala výhodu. Je tedy otázkou, zda by byla společnost KK schopna získat na trhu 3,34 milionů EUR na splacení svých akcionářských půjček.

(60)

Pokud by společnost KK nebyla financována prostřednictvím bezúročných půjček, ale musela by za své půjčky ve výši 3,34 milionů EUR zaplatit tržní úroky, činila by její roční splátka úroků nejméně 265 000 EUR. Tento výpočet se opírá o referenční úrokovou sazbu Komise v roce 2003, ke které byly připočítány 4 procentní body podle praxe Komise v těch případech, kdy se jedná o podnik v problémech (3,95 % + 4 % = 7,59 % x 3 400 000).

(61)

S ohledem na příjmy podniku v posledních letech a stav jeho pokladny by společnost KK musela rychle zvýšit své roční příjmy, aby mohla zaplatit úroky takto vysoké úročené půjčky. Protože však z pronájmu pozemků neplynuly žádné nebo jen malé zisky, mohla by společnost KK platit úroky ze své půjčky jen prostřednictvím rychlého zvýšení prodeje pozemků.

(62)

Protože poptávka po největší části pozemků vlastněných společností KK (řadové a výškové domy) byla podle odborníka na reality nízká a oblast Asemansuo nebyla připravena k využití, není pravděpodobné, že by společnost KK byla překvapivě schopna své roční příjmy významně zvýšit.

(63)

Ještě důležitější je, že by takové pozemkové transakce za účelem zaplacení úroků znamenaly, že by se podnik zřekl svého nejdůležitějšího majetku pouze za účelem placení úroků. Pokud by společnost KK měla prodat ročně pozemky nejméně za 300 000 EUR za účelem placení úroků a pokrytí určitých minimálních správních nákladů, nezbyl by jí např. za 10 let prakticky žádný majetek, ale i na dále by měla dluh ve výši 3,34 milionů EUR.

(64)

Proto Komise usuzuje, že i na základě jednoduchého propočtu je jasné, že společnost KK by nebyla schopna kompenzovat dvě své bezúročné půjčky půjčkou s tržním úrokem. Kvůli hospodářské situaci společnosti KK také není pravděpodobné, že by mohla za tržních podmínek získat menší půjčku, kterou by mohla splatit část svých bezúročných půjček.

(65)

Komise usuzuje, že opatření, podle nějž společnost KK získala od města Karkkila bezúročnou půjčku ve výši 1,67 milionu EUR, kterou bezprostředně použila na splacení půjčky poskytnuté společností Componenta, neodpovídalo principu investora v tržním hospodářství a je státní podporou ve prospěch společnosti Componenta.

(66)

Na základě informací poskytnutých Finskem odpovídá výše podpory v prověřované transakci celé částce zaplacené společnosti Componenta. Ta sestává z ceny zaplacené za akcie společnosti KK (713 092,50 EUR) a půjčky poskytnuté společnosti KK (1 670 184 EUR), kterou tato může splatit půjčku poskytnutou společností Componenta. Celková výše podpory je tedy 2 383 276,50 EUR. Pokud však Finsko může poskytnout důkazy o tom, že nadhodnocení pozemků výše zmíněným způsobem je menší než 617 760 EUR, bylo by možné podporu obsaženou v transakci akcií (713 092,50) odpovídajícím způsobem snížit.

(67)

Komise konstatuje, že jí uvedená podezření ohledně toho, jestli byla transakce mezi městem Karkkila a společností Componenta uskutečněna za tržních podmínek, se potvrdila, a že společnost Componenta získala podporu ve výši 2 383 276,50 EUR.

(68)

Komise také konstatuje, že tato státní podpora je protiprávní, protože nebyla oznámena Komisi.

(69)

Komise dále konstatuje, že k činnostem společnosti Componenta patří obchod mezi členskými státy a že mezi státní prostředky se počítá hospodářská podpora poskytnutá regionálními a místními úřady (6).

(70)

Proto Komise vyvozuje, že podpora, jejíž existence byla výše prokázána, spadá do působnosti zákazu podle čl. 87 odst. 1. Smlouvy o založení ES, protože byla poskytnuta ze státních prostředků, hrozí narušením hospodářské soutěže upřednostňováním nějakého podniku (Componenta) a má vliv na obchod mezi členskými státy.

(71)

Výjimku z tohoto zákazu lze učinit jen tehdy, pokud lze vůči podpoře uplatnit některou z výjimek definovaných v článku 87 Smlouvy o založení ES. Protože účelem podpory bylo financování nové investice do města Karkkila, zjišťovala Komise, jestli by mohla být ve prospěch společnosti Componenta poskytnuta regionální investiční podpora. Komise dochází k závěru, že by to nebylo možné ze dvou důvodů.

(72)

Za prvé se Karkkila nachází mimo podporované oblasti, potvrzené na finské mapě regionálních podpor pro období 2000-2006. Za druhé společnost Componenta nepatří mezi malé a střední podniky podle kritérií definovaných v příloze I nařízení Komise (ES) č. 70/2001 (7) o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům ze dne 12. ledna 2001. Obrat společnosti Componenta činil v roce 2003 178 milionů EUR, přičemž podle definice malých a středních podniků smí být jejich obrat nejvýše 40 milionů EUR. Podnik zaměstnával v roce 2003 1 595 osob, přičemž podle kritérií pro malé a střední podniky je nejvyšší možný počet zaměstnanců 250.

(73)

Komise také vyvozuje, že podporu nelze schválit ani na základě žádné jiné výjimky uvedené ve Smlouvě o ES a zvláště v článku 87 této smlouvy. Proto je protiprávní podpora neslučitelná se společným trhem a je nutné požadovat její vrácení s úroky.

(74)

Komise se domnívá, že Finsko poskytlo protiprávně podporu v celkové výši 2 383 276,50 EUR v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení ES. Finské město Karkkila poskytlo protiprávně podporu společnosti Componenta Oyj ve dvou částech.

(75)

První část činí 713 092,50 EUR a jedná se zde o cenu zaplacenou společnosti Componenta Oyj, převyšující cenu tržní, za jí vlastněné akcie společnosti Karkkilan Keskustakiinteistöt Oy. Tuto částku lze snížit o odhadnutou teoretickou hodnotu společnosti KK, pokud Finsko předloží důkazy, podle kterých je výše popisovaného nadhodnocení pozemků menší než 619 760 EUR.

(76)

Druhá část činí 1 670 184 EUR, která společnost Componenta Oyj získala prostřednictvím bezúročné půjčky poskytnuté, společnosti Karkkilan Keskustakiinteistöt Oy, kterou byla společnosti Componenta Oyj splacena stejně vysoká půjčka.

(77)

Podpora není slučitelná se společným trhem, a proto by měla být navrácena příjemcem podpory společností Componenta Oy,

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/45

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/50

(1)

Toto rozhodnutí je určeno následujícím společnostem:

(2)

Příjemci tohoto rozhodnutí se podíleli na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 81 smlouvy o založení Evropského společenství a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, které spočívalo ve stanovování cen a ve vzájemném předávání důvěrných informací ohledně některých gumárenských chemikálií (antioxidantů, antiozonantů a primárních urychlovačů) v EHP a na světových trzích.

(3)

Gumárenské chemikálie jsou syntetické nebo organické chemikálie, používané pro zvýšení produktivity a kvality při výrobě gumy, a to zejména při výrobě pneumatik. V rámci EHP byla v roce 2001 hodnota trhu s antioxidanty, antiozonanty a primárními urychlovači, kterých se kartel týkal, odhadována na 200 milionů EUR.

(4)

Největšími světovými výrobci gumárenských chemikálií jsou společnosti Flexsys, Bayer a Chemtura (dříve Crompton), které společně ovládají zhruba polovinu světového trhu s gumárenskými chemikáliemi. Na tomto trhu působí též několik významných menších konkurentů jako General Química (Španělsko), Duslo (Slovensko), Istrochem (Slovensko), Noveon (USA) a Great Lakes (USA), a dále velký počet méně významných konkurentů zejména v Asii.

(5)

Největšími odběrateli gumárenských chemikálií jsou celosvětově působící velcí výrobci pneumatik jako Michelin (Francie), Goodyear (USA), Bridgestone/Firestone (Japonsko), Continental (Německo) a Pirelli (Itálie), kteří společně pokrývají cca 35-40 % světové spotřeby.

(6)

Pokud se týká geografického rozsahu, původně regionální obchod s gumárenskými chemikáliemi se postupně rozšiřoval a v polovině 90. let se zcela globalizoval. Globalizaci trhu odpovídal také růst kartelu, takže po roce 1995 uvedené strany uzavíraly většinou dohody o celosvětovém zvýšení cen.

(7)

Přestože mnohé naznačuje, že k tajným dohodám v průmyslu gumárenských chemikálií docházelo – přinejmenším příležitostně – již v 70. letech, o existenci kartelu má Komise dostatečně zjevné důkazy teprve pro období let 1996 – 2001, a to v případě společností Flexsys, Bayer a Crompton (nyní Chemtura) (včetně Crompton Europe a Uniroyal Chemical Company). Tyto společnosti se dohodly na zvýšení cen některých gumárenských chemikálií (antioxidantů, antiozonantů a primárních urychlovačů) v EHP a na světových trzích přinejmenším v letech 1996, 1998, 1999, 2000 a 2001. Společnost General Química, kterou je třeba považovat pouze za méně významného hráče, se na těchto dohodách účastnila v letech 1999 a 2000.

(8)

Koordinované zvyšování cen postupovalo obvykle podle obecného schématu, který spočíval v udržování kontaktů mezi konkurenty během přípravné fáze před oznámením zvýšených cen odběratelům, dále během jednání s odběrateli a nakonec po uzavření kontraktů, a to v rámci sledování plnění dohod a úspěšnosti na trhu. Během jednání, která předcházela koordinované akci, strany hledaly podporu pro navrhované zvýšení cen a dohodly se na jeho výšce, na produktech a území, kterých se zvýšení bude týkat i na tom, která společnost zvýšení zahájí a kdy jej oznámí. Ve fázi zavádění zvýšených cen se pozornost soustředila na reakce odběratelů na ohlášené zvýšení cen a na výměnu informací o postojích odběratelů při jednání o cenách. Následné kontakty měly obvykle za cíl předávání podrobných informací o objemech a cenách dohodnutých s konkrétními odběrateli.

(9)

Vyšetřování v odvětví gumárenských chemikálií bylo zahájeno na základě žádosti o podmínečné prominutí pokuty, kterou podala společnost Flexys v dubnu 2002, a která byla schválena v červnu 2002. Následkem toho pak Komise provedla v září 2002 inspekce v provozech společností Bayer, Crompton Europe a General Química.

(10)

Tyto společnosti postupně podaly žádosti o shovívavost, a to dne 8. října 2002 Crompton (nyní Chemtura), dne 24. října 2002 Bayer a dne 7. června 2004 General Química. Komise v odpovídajících lhůtách informovala všechny žadatele o svém záměru pokuty snížit.

(11)

V dubnu 2005 přijala Komise sdělení o námitkách proti společnostem Bayer, Crompton, Crompton Europe, Uniroyal Chemical Company, Flexsys, Akzo Nobel, Pharmacia (dříve Monsanto), General Química, Repsol Química, Repsol YPF, Duslo, Prezam, Vagus a Istrochem. Slyšení stran v této věci se uskutečnilo dne 18. června 2005. Následně bylo pozastaveno řízení se společnostmi Akzo Nobel NV, Pharmacia Corporation, Duslo a.s., Prezam a.s., Vagus a.s. a Istrochem a.s.

(12)

I když se společnosti Repsol YPF SA a Repsol Química SA samy na předmětných dohodách nepodílely, jsou odpovědné za jednání své dceřiné společnosti General Química, kterou zcela vlastní.

(13)

Základní výše pokuty je stanovena podle závažnosti a délky trvání protiprávního jednání.

(14)

Při určení závažnosti protiprávního jednání bere Komise v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trhu, může-li být vyhodnocen, a zeměpisnou rozlohu relevantního trhu.

(15)

Vzhledem k povaze protiprávního jednání a k jeho územnímu rozsahu (protiprávní jednání v tomto případě spočívalo především v tajných dohodách mezi členy kartelu, jejichž cílem bylo stanovení cen nejen v EHP, ale i na ostatních trzích, a ve výměně důvěrných informací), je třeba toto jednání klasifikovat jako velmi závažné.

(16)

V kategorii velmi závažného protiprávního jednání umožňuje škála možných pokut uplatňovat rozdílný přístup vůči společnostem s ohledem na jejich skutečný ekonomický potenciál výrazně poškodit hospodářskou soutěž, a stanovit pokutu ve výši, která má dostatečně odstrašující účinek.

(17)

S ohledem na to, že jak uzemní rozsah kartelu, tak rozsah trhu s gumárenskými chemikáliemi všeobecně, má celosvětový charakter, byly jako referenční hodnoty pro stanovení pokut použity tržní podíly z roku 2001, tj. za poslední rok trvání protiprávního jednání.

(18)

Společnost Flexsys byla se svým tržním podílem [20-30] % největším hospodářským subjektem na světovém trhu. Z toho důvodu je zařazena do první kategorie. Společnost Bayer, jejíž podíl na trhu je zhruba [10-20] %, je zařazena do druhé kategorie. Společnost Crompton s tržním podílem zhruba [10-20] % je zařazena do třetí kategorie. Společnost General Química s tržním podílem zhruba [0-10] % je zařazena do čtvrté kategorie. Základní výše pokuty bude stanovena úměrně těmto tržním podílům, nikoliv však aritmeticky.

(19)

Škála možných pokut v kategorii velmi závažných porušení umožňuje stanovit pokutu ve výši, která bude mít, s ohledem na velikost dané společnosti, dostatečně odrazující účinek. Celkový obrat jednotlivých společnosti v roce 2004 byl následující: Bayer 29,7 miliardy EUR; Crompton cca 2 miliardy EUR; Flexsys přibližně 425 milionů EUR a Repsol YPF 41,7 miliardy EUR. Komise se proto domnívá, že je přiměřené znásobit pokutu udělenou společnosti Bayer koeficientem 2 a pokutu společnosti Repsol koeficientem 2,5.

(20)

Protiprávní jednání společností Flexsys, Bayer a Uniroyal (zahrnující též Crompton Europe) trvalo šest let, zatímco společnost Crompton Corporation (nyní Chemtura) porušovala právní předpisy po dobu pěti let a čtyř měsíců. Všechny tyto společnosti se dopustily dlouhodobého protiprávního jednání a proto bude v jejich případě základní výše pokuty navýšena o 10 % za každý rok trvání porušování právních předpisů.

(21)

Protiprávní jednání společnosti General Química trvalo osm měsíců. Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání v tomto případě trvalo méně než jeden rok, pokuta stanovená pro tuto společnost nebude navýšena.

(22)

V případě společnosti General Química, s přihlédnutím k její pasivní a v porovnání s ostatními účastníky kartelu nepříliš významné roli při porušování právních předpisů, je přiměřené snížit pokutu o 50 %.

(23)

Společnost Flexsys byla první, která předložila důkazy, na jejichž základě mohla Komise přijmout rozhodnutí o zahájení vyšetřování ohledně údajného kartelu v průmyslovém odvětví gumárenských chemikálií. Společnost Flexsys během celého správního řízení plně, nepřetržitě a bez prodlení spolupracovala s Komisí a poskytla Komisi veškeré dostupné důkazy týkající se předpokládaného protiprávního jednání. Flexsys ukončila svou účast na předpokládaném protiprávním jednání ihned, jakmile byly předloženy důkazy v rámci oznámení o shovívavosti a nepodnikla žádné kroky, které by nutily jiné společnosti k účasti na tomto protiprávním jednání. Z těchto důvodů byla společnost Flexsys shledána způsobilou k tomu, aby jí byly pokuty v plném rozsahu prominuty.

(24)

Společnost Crompton napadla toto prominutí pokuty a svoji stížnost podpořila mimo jiné tvrzením, že společnost Flexsys nesplňuje podmínky k prominutí pokuty, neboť nutila jiné strany k účasti na protiprávním jednáni a v protiprávním jednání pokračovala i po podání žádosti o prominutí pokuty. Po bližším přezkoumání tvrzení společnosti Crompton došla Komise k názoru, že neexistují přesvědčivé věcné důkazy, které by toto tvrzení mohly podpořit.

(25)

Společnost Crompton byla první společností, která splnila požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, neboť poskytla Komisi důkazy, které byly v té době významným přínosem v porovnání s důkazy, kterými již Komise disponovala. Proto bylo v případě této společnosti rozhodnuto o snížení pokuty o 30 – 50 % v souladu s bodem 23 písm. b) první odrážkou.

(26)

Vzhledem k tomu, že tato společnost začala spolupracovat včas, poskytla kvalitní důkazy a během řízení velmi dobře a vytrvale spolupracovala, Komise usoudila, že pokuta společnosti Crompton může být snížena až o 50 %.

(27)

Společnost Bayer byla druhou společností, která splnila požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, neboť poskytla Komisi důkazy, které byly v té době významným přínosem v porovnání s důkazy, kterými již Komise disponovala. Proto bylo v případě této společnosti rozhodnuto o snížení pokuty o 20-30 % v souladu s bodem 23 písm. b) druhou odrážkou. Míra přínosu společnosti Bayer v této věci je však omezená a společnost navíc přiznala porušování právních předpisů pouze za období posledních čtyř let. Komise se proto domnívá, že u této společnosti lze uplatnit pouze velmi nízké snížení v rámci příslušného pásma, a to ve výši 20 %.

(28)

Společnost General Química byla třetí společností, která splnila požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, neboť poskytla Komisi důkazy, které byly v té době významným přínosem v porovnání s důkazy, kterými již Komise disponovala. Proto bylo v případě této společnosti rozhodnuto o snížení pokuty až o 20 % v souladu s bodem 23 písm. b) třetí odrážkou. Vzhledem k tomu, že společnost General Química splnila podmínku významného přínosu v relativně pozdní fázi řízení, a to více než rok po inspekcích, které Komise provedla v jejích prostorách, a že její přínos byl významný pouze v omezeně míře, Komise dospěla k názoru, že v případě společnosti General Química (a Repsol) lze snížit pokutu, která by jí byla udělena za normálních okolností, o 10 %.

(29)

Komise v tomto případě důrazně varovala žadatele o shovívavost před pokusy omezit schopnost Komise prokázat protiprávní jednání v situaci, kdy disponuje vcelku rozsáhlým souborem přímých a nepřímých důkazů o existenci kartelu. Komise upozornila, že takový přístup závažným způsobem zpochybňuje vůli žadatelů o shovívavost k rozsáhlé a trvalé spolupráci.

(30)

Níže uvedené společnosti porušily článek 81 odst. 1 Smlouvy a článek 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se v uvedených obdobích podílely na dohodách a společně koordinovaných postupech, které spočívaly ve stanovování cen a vzájemném předávání důvěrných informací v oblasti gumárenských chemikálií v rámci EHP:

(31)

Výše uvedené podniky okamžitě ukončí výše popsané protiprávní jednání, pokud tak již neučinily. Žádné výše uvedené jednání nebo postup nebudou opakovat a zdrží se veškerého jednání a postupů, které by měly stejný nebo obdobný cíl či účinek.

(32)

Z důvodu výše uvedeného protiprávního jednání se následujícím podnikům ukládají tyto pokuty:

13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/54

(1)

Rozhodnutí je určeno následujícím podnikům:

(2)

Adresáti tohoto rozhodnutí se podíleli na jediném a trvajícím porušování článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ohledně peroxidu vodíku („PV“) a navazujícího produktu perboritanu sodného („PS“), a to na celém území EHP („porušování“). V rozhodnutí se uvádí, že k porušování docházelo od 31. ledna 1994 od 31. prosince 2000. Porušování spočívalo zejména v tom, že si účastníci hospodářské soutěže vzájemně vyměňovali hospodářsky významné a důvěrné informace a/nebo informace týkající se společností, omezovali a/nebo kontrolovali výrobu a možné i skutečné kapacity, rozdělovali si podíly na trhu a zákazníky a stanovovali a monitorovali (konečné) ceny.

(3)

PV je silné oxidační činidlo, které má několik průmyslových využití. Jedná se o čirou bezbarvou kapalinu, která se prodává ve formě vodního roztoku, zejména v koncentracích od 30 % do 70 %. Jako konečný výrobek se PV používá jako bělidlo v papírenském průmyslu a při výrobě buničiny, k bělení textilií, jako dezinfekční prostředek a má i další využití v oblasti ochrany životního prostředí, například při čištění odpadních vod. PV se používá i jako surovina při výrobě jiných navazujících výrobků na bázi peroxidu, jako například bělících činidel (k nimž patří i PS) a kyseliny peroctové.

(4)

PS se obdobně jako perkarbonát sodný („PKS“) používá zejména jako aktivní činidlo v syntetických čistících prostředcích a pracích prášcích. V tomto řízení byl zkoumán PS i PKS, ale na základě odpovědí na oznámení o námitkách a na základě argumentů přednesených při ústním řízení nelze určit, zda se protiprávní jednání týkalo i PKS. Rozhodnutí se proto vztahuje pouze na protiprávní jednání v souvislosti s PV a PS, nikoli však PKS, a to navzdory oznámení o námitkách, jež se týkalo i PKS.

(5)

PV: v EHP bylo v době porušování šest hlavních dodavatelů: největším dodavatelem byla společnost Solvay, jejíž podíl na trhu činil přibližně [20-30] %; další v pořadí byla společnost EKA. Dalšími soutěžiteli byly společnosti Atofina, Kemira, Degussa a Foret. Společnost Air Liquide prodávala PV do června 1998 a společnost Ausimont do května 2002. Kromě toho se na trhu s PV podílel i omezený počet druhotných prodejců dovážejících tuto látku z východní Evropy a mimoevropských zemí. V posledních letech se na tomto trhu neobjevili noví účastníci.

(6)

PS: podniky, které vyvíjely činnost v EHP po celé období porušování nebo jen po jeho část: Degussa, Foret, Solvay, Caffaro (tato společnost však zastavila výrobu v roce 1999), Atofina (zrušila výrobu v roce 1999), Air Liquide (ukončila výrobu v roce 1994) a Ausimont.

(7)

V období porušování byla skupina hlavních odběratelů PV v EHP poměrně malá (šest až osm subjektů), většinou v odvětví výroby papíru a buničiny; tito odběratelé sjednali smlouvy a dohodli ceny uplatňované na celém území EHP.

(8)

Největší zákazníci (například skandinávští a němečtí výrobci papíru a buničiny) uzavírali smlouvy obsahující jednotné ceny pro dodávky různým odběratelům v EHP. Dopravní náklady tak nesl dodavatel, který proto mohl mít zájem získávat PV ze zdroje, jenž se nacházel v blízkosti výrobních závodů odběratelů.

(9)

V odvětví bělících činidel se v období porušování nacházelo na straně poptávky malé množství velkých nadnárodních společností: Celkem 75-80 %  nákupů bělících činidel v EHP se soustředilo do rukou malého množství zákazníků. Každý z nich měl v Evropě ústřední nákupní místo, které sjednávalo nákupy dvakrát do roka. Ve snaze udržet určitý stupeň konkurenčního tlaku byla obvykle nakupována bělící činidla od několika dodavatelů.

(10)

Porušování se týkalo celého EHP, kde existovala poptávka po výrobcích, jež jsou předmětem šetření.

(11)

V rozhodnutí se uvádí, že k porušování docházelo od 31. ledna 1994 do 31. prosince 2000.

(12)

Jednání ve vzájemné shodě lze charakterizovat takto: týkalo se výměny informací o trhu (včetně cen a objemu prodeje), podílů na trhu, omezení/kontroly výroby a zdrojů dodávek, jakož i stanovení cen PV a PS. Jednání ve vzájemné shodě ohledně obou výrobků tvoří součást jediného pokračujícího jednání, a proto zakládá jediné porušení, třebaže jednání ohledně PV a PS by jednotlivě představovaly porušení ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy.

(13)

V prosinci 2002 informovala společnost Degussa Komisi o existenci kartelu v oblasti PV a PS a projevila zájem spolupracovat s Komisí ve smyslu oznámení o osvobození od udělení pokut a snížení pokut v případech kartelů z roku 2000 („oznámení o shovívavosti“) (1). Společnost Degussa předložila Komisi důkazy, které v březnu 2003 umožnily provést šetření v prostorách tří společností (vyšetřování vedené proti třem dalším společnostem probíhalo nejprve formou žádostí o informace).

(14)

Po provedených šetřeních předložilo žádost o snížení pokuty pět dalších společností. Třem z nich bylo přiznáno snížení pokuty podle bodů 23 a 26 oznámení o shovívavosti: jednalo se o společnosti EKA, Atofina a Solvay. Žádosti společností Kemira a Solexis byly zamítnuty.

(15)

Základní výše pokuty se určí podle výše závažnosti a délky trvání porušení.

(16)

Při posuzování závažnosti protiprávního jednání vezme Komise v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trhu (pokud jej lze změřit) a zeměpisnou rozlohu relevantního trhu.

(17)

Vzhledem k povaze spáchaného porušení a s přihlédnutím ke skutečnosti, že muselo mít vliv na trh a ke skutečnosti, že se týkalo celého EHP, kde trh s PV a PS dosáhl v roce 1999 (v posledním celém roce porušování) celkové hodnoty přibližně 470 milionů EUR, Komise usoudila, že se společnosti, jichž se rozhodnutí týká, dopustily velmi závažného porušení článku 81 Smlouvy a článku 53 Dohody o EHP.

(18)

V rámci kategorie závažných porušování umožňuje škála možných pokut uplatňovat u společností různé zacházení s cílem zohlednit skutečnou hospodářskou schopnost pachatelů významně narušit hospodářskou soutěž. Je to vhodné tam, kde mezi příslušnými podíly na trhu těch podniků, které se na porušení podílely, existují značné rozdíly, jako tomu bylo v tomto případě.

(19)

Posuzováním obratu příslušných výrobků u každé společnosti a celkového obratu v rámci PV a PS pro účely stanovení jednotlivých poměrů Komise vzala v úvahu skutečnost, že některé společnosti působily pouze na trhu s jedním či dvěma z těchto výrobků. Komise tak vzala v úvahu skutečný vliv protiprávního jednání každé z uvedených společností na hospodářskou soutěž. Prodej na základě celkové výše čisté hodnoty byl považován za nejspolehlivější ukazatel kapacit provozovatele, jelikož se PV a PS dodávají na trh v různých formách. Tyto hodnoty ukazují, že největším účastníkem trhu v EHP byla společnost Solvay, jejíž podíl kombinovaného prodeje činil přibližně [20-30] %. Byla tudíž zařazena do první kategorie. Do druhé kategorie byla zařazena společnost Degussa s tržním podílem [10-20] %. Společnosti Foret, EKA, Atofina, Kemira a Ausimont s podíly ve výši [5-15] % byly zařazeny do třetí kategorie. Společnost Caffaro byla zařazena do čtvrté kategorie, jelikož její tržní podíl PS dosáhl v posledním celém roce její účasti zhruba [5-10] % a podíl na prodeji v rámci kombinovaného trhu PV a PS dosáhl [1-5] %.

(20)

Navzdory několika propojením mezi těmito dvěma výrobky Komise v případě společnosti Caffaro zohlednila skutečnost, že se nepodařilo dokázat, že by společnost Caffaro o věci věděla, anebo že by znala celkový systém protisoutěžních dohod. Vzhledem k těmto okolnostem případu byla počáteční částka pokuty stanovené pro společnost Caffaro snížena o 25 %.

(21)

V kategorii velmi závažných porušení škála pokut, které lze uložit, umožňuje stanovit takovou výši, která zaručí dostatečný odrazující účinek, a zároveň se přihlédne k velikosti každého podniku. V této souvislosti Komise poznamenává, že v roce 2005, který je posledním obchodním rokem před tímto rozhodnutím, dosáhl celosvětový obrat společnosti Total celkem 143 miliardy EUR, obrat společnosti Elf Aquitaine představoval 120 miliard EUR, společnosti Akzo 13 000 milionů EUR, společnosti Degussa 11 750 milionů EUR, společnosti Solvay 8 560 milionů EUR a společnosti Edison 6 650 milionů EUR. Komise tudíž považuje za vhodné vynásobit pokutu pro společnost Total koeficientem 3, a to vzhledem k velikosti mateřských společností Elf Aquitaine a Total, z nichž každá zaznamenala obrat jednoznačně převyšující 100 miliard EUR. Společnosti Akzo a Degussa s obratem činícím zhruba 10 % celkového obratu společnosti Total jsou též velké společnosti a obrat každé z nich převyšuje částku 10 000 milionů EUR. Proto se považuje za přiměřené vynásobit pokutu pro tyto společnosti koeficientem 1,75. Jelikož obrat společnosti Solvay dosáhl výše 8 560 milionů, Komise považuje za správné vynásobit pokutu pro tuto společnosti koeficientem 1,5. Edison dosáhl obratu ve výši 6 650 milionů EUR, a proto Komise považuje za přiměřené vynásobit pokutu uloženou této společnosti koeficientem 1,25. Jelikož byla společnost Ausimont převzata jiným podnikem, vztahuje se v rámci okolností tohoto případu koeficient pouze na pokutu uloženou společnosti Edison.

(22)

Společnosti Degussa, Solvay a Kemira se na porušování podílely od 31. ledna 1994 do 31. prosince 2000, čili šest let a jedenáct měsíců. Tyto společnosti páchaly porušení dlouhodobě. V důsledku toho by se základní výše pokuty měla zvýšit o 10 % za každý celý rok porušování. Dále by se měla zvýšit o 5 % za každé započaté období šesti měsíců nebo období delší, ale nepřesahující dobu jednoho roku. To vede ke zvýšení základní sazby pokuty pro každou z těchto společností o 65 %. Společnost EKA se podílela na porušování od 31. ledna 1994 do 31. prosince 1999, tedy pět let a jedenáct měsíců, zatímco společnosti Atofina a Ausimont se na porušování podílely od 12. května 1995 do 31. prosince 2000, tedy pět let a sedm měsíců. To představuje zvýšení základní sazby pokuty pro každou z těchto společností o 55 % (2). Společnost Foret se podílela na porušování od 29. května 1997 do 13. prosince 1998, čili jeden rok a sedm měsíců. To představuje zvýšení základní sazby pokuty o 25 %. Společnost Caffaro se podílela na porušování od 29. května 1997 do 31. prosince 1998, čili jeden rok a sedm měsíců. Zvýšení základní sazby pokuty v tomto případě představuje 15 %.

(23)

V době, kdy docházelo k porušení, byly už společnosti Atofina, Degussa, Edison a Solvay adresáty jiných rozhodnutí Komise týkajících se kartelových aktivit (3). Skutečnost, že se tyto společnosti opakovaně dopustily téhož jednání, ať již v témže průmyslovém odvětví nebo v jiných odvětvích, než v nichž jim předtím byly uloženy pokuty, prokazuje, že dřívější pokuty nepřinutily tyto společnosti, aby změnily své chování. To podle názoru Komise představuje přitěžující okolnost. Tato přitěžující okolnost opravňuje zvýšit počáteční výši pokuty, která je ukládána uvedeným společnostem, o 50 %. (4).

(24)

V případě společnosti Caffaro je přiměřené snížit pokutu o 50 % v důsledku její pasivní a nepatrné úlohy při porušování ve srovnání s ostatními členy kartelu.

(25)

Ustanovení čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 stanoví, že pokuta uložená každému podniku nesmí překročit 10 % jeho obratu. Pokud jde o tento 10 % strop, „jestliže několik adresátů tvoří ‚podnik‘, který je hospodářským subjektem zodpovědným za pokutované porušování […] v den, kdy je přijato rozhodnutí, […] lze strop vypočíst na základě celkového obratu tohoto podniku, to znamená, všech účastníků jako jednoho celku. Pokud se však hospodářský subjekt mezitím rozpadne, každý z adresátů rozhodnutí má právo, aby se příslušný strop uplatnil na každého z nich jednotlivě“  (5).

(26)

Celosvětový obrat společnosti Solexis za rok 2005 dosáhl výše 256 190 307 EUR. Pokuta uložená společnosti Solexis nesmí tudíž překročit částku 25,619 milionu EUR.

(27)

Společnosti Degussa, EKA, Atofina, Solvay, Solexis a Kemira předložily žádosti ve smyslu oznámení o shovívavosti. Spolupracovaly s Komisí v různých fázích vyšetřování s cílem získat příznivé zacházení stanovené v oznámení o shovívavosti.

(28)

Společnost Degussa byla prvním evropským výrobcem PV a bělících činidel, který informoval Komisi o existenci kartelu na trhu s PV a na trhu s PS, který je s ním spojený. Společnost Degussa po dobu celého správního řízení s Komisí neustále a plně spolupracovala a poskytla Komisi veškeré důkazy, které měla k dispozici a které se týkaly údajného porušování, uvedla podrobnosti o setkáních mezi účastníky hospodářské soutěže na trhu s oběma výrobky a umožnila Komisi prokázat existenci kartelu v případě obou výrobků. Degussa ukončila svou účast na předpokládaném protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy byly předloženy důkazy podle oznámení o shovívavosti, a nepodnikla žádné kroky, které by nutily jiné podniky k účasti na tomto protiprávním jednání. Proto má Degussa nárok na plné osvobození od pokuty, která by jí byla jinak uložena.

(29)

Společnost EKA byla druhým podnikem, který se obrátil na Komisi podle oznámení o shovívavosti, a to dne 29. března 2003, a zároveň prvním podnikem, který splnil požadavky bodu 21 tohoto oznámení, jelikož poskytl Komisy důkazy, které představují významnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazům, které již měla Komise v době předložení k dispozici.

(30)

Společnost EKA ukončila svou účast na porušování v době, kdy předložila důkazy, a na porušování se nadále nepodílela.. Komise proto uplatní snížení pokuty v rozsahu 30-50 %. Komise přiznala společnosti EKA snížení pokuty v rozsahu 40 %.

(31)

Důkazy předložené společností EKA umožnily Komisi zpětně potvrdit existenci kartelu až do 31. ledna 1994. Důkazy předložené společností EKA ohledně trvání protiprávního jednání před 14. říjnem 1997 se vztahovaly ke skutečnostem, které Komisi dosud nebyly známy, a měly přímý vztah k době trvání podezřelého kartelu. V souladu s bodem 23 oznámení o shovívavosti Komise nebude brát zřetel na tyto prvky k účelům stanovení výše pokuty, jež bude uložena společnosti EKA.

(32)

Společnost Atofina (nyní Arkema) byla prvním podnikem splňujícím požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, neboť Komisi poskytla důkazy, které v okamžiku předložení představovaly významný přínos v porovnání s důkazy, které již Komise vlastnila, a pokud je Komisi známo, ukončila společnost Atofina definitivně svou účast v protiprávním jednání nejpozději v okamžiku předložení důkazů. Proto bylo v případě této společnosti podle bodu 23 b) druhého pododstavce oznámení o shovívavosti rozhodnuto o snížení pokuty o 20 – 30 %. Při posuzování úrovně snížení pokuty v rozsahu 20-30 % Komise bere v úvahu dobu, kdy byly důkazy významné přidané hodnoty předloženy, a míru přínosu, kterou představují. Komise přiznala společnosti Atofina snížení pokuty v rozsahu 30 % oproti pokutě, která by jinak byla uložena.

(33)

Společnost Solvay byla třetím podnikem, který splnil požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti. Dne 4. dubna 2003, rovněž krátce poté, co v jejích prostorách proběhla dne 25. března 2003 prohlídka ve smyslu článku 14 nařízení č. 17, předložila společnost Solvay žádost podle oznámení o shovívavosti. Podání ze dne 4. dubna 2003 splnilo požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, jelikož společnost Solvay poskytla Komisi důkazy, které představovaly značnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazům, které již Komise měla k dispozici. Pokud je Komisi známo, společnost Solvay ukončila svou účast na protiprávním jednání nejpozději v době, kdy předložila zmíněné důkazy.

(34)

Společnost Solvay tvrdí, že dne 3. dubna ráno telefonicky kontaktovala Komisi, aby ji informovala o svém úmyslu podat žádost ve smyslu oznámení o shovívavosti. Žádost společnosti Atofina předložená dne 3. dubna 2003 v 15 hodin 50 minut obsahovala třináct dokumentů, k nimž podle společnosti Solvay scházel přepis nebo jiná forma vysvětlení a byly nečitelné a/nebo nesrozumitelné, a proto je Komise nemohla nikterak použít, dokud jí nebylo dne 26. května 2003 poskytnuto společnosti Atofina vysvětlení, k čemuž došlo každopádně teprve poté, co společnost Solvay podala svou žádost o shovívavost.

(35)

Společnost Solvay tvrdí, že rozhodujícím prvkem pro určení, zda žádost o shovívavost opravňuje snížení pokuty ve smyslu oznámení o shovívavosti, je objektivní kvalita předložených informací co se týče míry, v níž jsou pro Komisi užitečné. Společnost Solvay tvrdí, že její žádost o shovívavost byla řádně předložena dne 3. dubna 2003 ráno a představovala značnou přidanou hodnotu v souvislosti s PV a PS. To zakládá její nárok na maximální snížení (50 %) jakékoli pokuty uložené v souvislosti s oběma uvedenými druhy výrobků.

(36)

Komise zastává názor, že žádosti předložené společnostmi EKA a Atofina představovaly značnou přidanou hodnotu v souladu s bodem 21 oznámení o shovívavosti, a to ještě před předložením první žádosti společnosti Solvay, k němuž došlo dne 4. dubna 2003. Komise proto nepřijala argumentaci společnosti Solvay.

(37)

Společnosti Solvay bylo přiznáno snížení pokuty v rozsahu 10 % oproti pokutě, která by jinak byla uložena.

(38)

Společnosti Solvay Solexis a Kemira rovněž podaly žádosti ve smyslu části B oznámení o shovívavosti, ale snížení pokuty jim přiznáno nebylo z důvodu nedostatečné přidané hodnoty obsažené v jejich žádostech.

(39)

Tyto podniky porušily čl. 81 odst. 1 Smlouvy a článek 53 dohody o EHP tím, že se v uvedeném období podílely na jediném trvajícím protiprávním jednání ohledně peroxidu vodíku a perboritanu sodného na celém území EHP; toto protiprávní jednání spočívalo zejména ve výměně informací o cenách a objemech prodeje mezi účastníky hospodářské soutěže, dohodách o cenách, dohodách o snížení výrobních kapacit v EHP a monitorování protisoutěžních dohod: