ISSN 1725-5074 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
L 328 |
|
České vydání |
Právní předpisy |
Svazek 49 |
|
|
II Akty, jejichž zveřejnění není povinné |
|
|
|
Rada |
|
|
* |
|
|
Akty přijaté podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii |
|
|
* |
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP. |
CS |
Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička. |
I Akty, jejichž zveřejnění je povinné
24.11.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 328/1 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1692/2006
ze dne 24. října 2006,
kterým se zavádí druhý program „Marco Polo“ pro poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí („Marco Polo II“) a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1382/2003
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 a čl. 80 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Bílá kniha Komise o společné dopravní politice ze září 2001 klade důraz na rozvoj intermodality jako praktického a účinného prostředku pro dosažení vyváženého dopravního systému a navrhuje nejen rozvoj „mořských dálnic“, vysoce kvalitní integrované intermodální námořní varianty, ale také intenzivnější využívání železniční dopravy a vnitrozemské plavby jako klíčových složek této strategie. Evropská rada na svém zasedání v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001 prohlásila, že jádrem strategie udržitelného rozvoje je změna poměru mezi jednotlivými druhy dopravy. Dále na svém zasedání v Barceloně konaném ve dnech 15. a 16. března 2002 Evropská rada zdůraznila nutnost omezování výskytu dopravních neprůjezdností v místech zhuštěné dopravy v několika regionech, a to zejména v Alpách, Pyrenejích a Baltském moři – znamení toho, že námořní trasy mořských dálnic jsou nedílnou a důležitou součástí transevropské dopravní sítě. Tržně orientovaný program financování intermodality je ústředním nástrojem pro další rozvoj intermodální dopravy a měl by zvláště podporovat vytváření mořských dálnic a mimo jiné zajišťovat zlepšení hospodářské, sociální a územní soudržnosti a železniční a vnitrozemské vodní dopravy. |
(2) |
Nebude-li přijato rozhodné opatření, vzroste do roku 2013 celková silniční nákladní doprava v Evropě o více než 60 %. Pro období let 2007–2013 to znamená nárůst mezinárodní silniční nákladní dopravy asi o 20,5 miliard tunokilometrů ročně pro 25 členských států Evropské unie, s negativními důsledky z hlediska dodatečných výdajů na silniční infrastrukturu, nehodovosti, dopravních neprůjezdností, místního a globálního znečištění, spolehlivosti zásobovacího řetězce a logistických postupů a škod na životním prostředí. |
(3) |
Aby bylo možné zvládnout nárůst silniční nákladní dopravy, musí být ještě více než dosud využívána pobřežní plavba, železnice a vnitrozemské vodní cesty a je nezbytné podporovat další silné podněty z dopravního a logistického odvětví, např. vývoj technických inovací vozového parku, aby se omezovaly dopravní neprůjezdnosti na silnicích. |
(4) |
Program zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1382/2003 ze dne 22. července 2003 o poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí (program Marco Polo) (3) by proto měl být rozšířen o nové akce zaměřené na skutečné omezování mezinárodní silniční dopravy. Komise proto navrhla důraznější program (dále jen „program Marco Polo II“ nebo „program“) pro rozšíření intermodality, omezení dopravních neprůjezdností na silnicích a zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí ve Společenství. Pro dosažení tohoto cíle by program měl podporovat akce na trhu nákladní dopravy, logistiky a na ostatních příslušných trzích, a to s přihlédnutím k potřebám malých a středních podniků. Měl by pomoci převést alespoň očekávaný celkový nárůst v mezinárodní silniční nákladní dopravě, ale pokud možno více, na pobřežní plavbu, železniční a vnitrozemskou vodní dopravu nebo na kombinaci druhů dopravy s co nejkratšími silničními úseky. Program Marco Polo zavedený nařízením (ES) č. 1382/2003 by tedy měl být nahrazen. |
(5) |
Program Marco Polo II zahrnuje různé typy akcí, které by měly přispět k měřitelné a udržitelné změně podílu jednotlivých druhů dopravy a lepší spolupráci na trhu intermodální dopravy. Dále by akce v rámci programu Marco Polo II měly přispět rovněž ke skutečnému snížení mezinárodní silniční nákladní dopravy. |
(6) |
Akce financované v rámci programu Marco Polo II by měly být ze zeměpisného hlediska mezinárodní. Za účelem vyjádření evropského rozměru akcí by projekty měly být předkládány podniky usazenými v různých zemích ve formě konsorcia podávajícího akci. Účastníky tohoto konsorcia by v souladu s vnitrostátními předpisy měly mít možnost být i veřejnoprávní subjekty, pokud se zabývají hospodářskou činností. |
(7) |
Žadatelé by měli mít možnost předložit nový nebo případně stávající projekt, který co nejlépe odpovídá současným potřebám trhu. Vhodné projekty, zejména projekty zohledňující potřeby malých a středních podniků, by neměly být odrazovány jakýmkoliv příliš strnulým vymezením způsobilých akcí. |
(8) |
V některých případech může být přínos rozvíjení stávající služby z hlediska další změny podílu jednotlivých druhů dopravy, kvality, vlivu na životní prostředí a životaschopnosti přinejmenším stejný jako přínos zavedení nové služby, které představuje značné výdaje. |
(9) |
Aby podpora spuštění akcí převodu na jiný druh dopravy byla průhledná, objektivní a jasně vymezená, měla by být založena na úsporách společenských nákladů vyvolaných užíváním pobřežní plavby, železniční a vnitrozemské vodní dopravy namísto samotné silniční dopravy. Z tohoto důvodu by toto nařízení mělo stanovit orientační částku finanční pomoci ve vztahu k převedeným tunokilometrům v silniční nákladní dopravě. |
(10) |
Finanční pomoc Společenství stanovovanou na základě tunokilometrů převedených ze silnice na pobřežní plavbu, železnici nebo vnitrozemské vodní cesty nebo na základě omezení počtu tunokilometrů nebo vozových kilometrů silniční nákladní dopravy by mělo být možné upravovat tak, aby byly odměňovány vysoce kvalitní projekty nebo projekty, které jsou skutečným přínosem pro životní prostředí. |
(11) |
Při rozdělování finančních prostředků by se zvláštní pozornost měla věnovat také citlivým a městským oblastem v rámci zeměpisné oblasti působnosti programu. |
(12) |
Výsledky všech akcí programu by měly být odpovídajícím způsobem šířeny, aby byla zajištěna publicita, průhlednost a výměna osvědčených postupů. |
(13) |
Během procesu výběru akcí a během jejich trvání je nezbytné zajistit, aby zvolená akce skutečně přispívala ke společné dopravní politice a nevedla, v míře poškozující společné zájmy, k narušení hospodářské soutěže. Komise by proto měla vyhodnotit provádění obou programů. Nejpozději do 30. června 2007 by měla předložit hodnotící zprávu o výsledcích programu Marco Polo za období 2003–2006. |
(14) |
Akce by neměly vést, v míře poškozující společné zájmy, k narušení hospodářské soutěže, zejména mezi druhy dopravy jinými než silniční doprava nebo v rámci jednotlivých alternativních druhů dopravy. Takovému zamezování narušování by měla být věnována zvláštní pozornost, aby tyto akce přispěly k převodu nákladní dopravy ze silnice na alternativní druhy dopravy namísto stažení nákladní dopravy ze současných služeb poskytovaných železnicí, pobřežní plavbou a vnitrozemskými vodními cestami. |
(15) |
Jelikož cíle programu Marco Polo II nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej vzhledem k oblasti působnosti programu může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle. |
(16) |
Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4). |
(17) |
Toto nařízení stanoví pro celou dobu trvání programu finanční krytí, které je pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotou při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (5). |
(18) |
V zájmu zabezpečení návaznosti a průhlednosti programu Marco Polo by měla být stanovena přechodná ustanovení týkající se smluv a postupu výběru akcí, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět
Toto nařízení zřizuje finanční nástroj (dále jen „program Marco Polo II“ nebo „program“), jehož cílem je omezit dopravní neprůjezdnosti, zlepšit vliv dopravního systému na životní prostředí a rozšířit intermodální dopravu a tím přispět k účinnému a udržitelnému dopravnímu systému s přidanou hodnotou na úrovni EU, bez negativního dopadu na hospodářskou, sociální nebo územní soudržnost. Tento program potrvá od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 s cílem dosáhnout na konci programu takový převod dopravy na pobřežní plavbu, železniční a vnitrozemskou vodní dopravu nebo na kombinaci druhů dopravy s co nejkratšími silničními úseky, který činí podstatnou část očekávaného celkového ročního nárůstu v mezinárodní silniční nákladní dopravě, měřeno v tunokilometrech.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) |
„akcí“ projekt, který je prováděný podniky a v systému silniční nákladní dopravy přispívá k omezování výskytu dopravních neprůjezdností nebo ke zlepšení vlivu systému dopravy na životní prostředí na území členských států nebo zúčastněných zemí; zprostředkující akce, akce k převodu na jiný druh dopravy a všeobecné vzdělávací akce mohou zahrnovat několik koordinovaných projektů; |
b) |
„zprostředkující akcí“ inovační akce zaměřená na překonání významných strukturálních překážek pro Společenství na trhu nákladní dopravy, jež narušují účinné fungování trhu, konkurenceschopnost pobřežní plavby, železniční nebo vnitrozemské vodní dopravy nebo účinnost přepravních řetězců využívajících těchto druhů doprav, včetně úpravy nebo vytvoření pomocné infrastruktury; pro účely této definice se takovou strukturální překážkou rozumí každá překážka, která nevyplývá z prováděcích předpisů, je konkrétní, není dočasná a brání řádnému fungování řetězce nákladní přepravy; |
c) |
„akcí mořské dálnice“ inovační akce, jejímž přímým důsledkem je převod nákladů ze silnice na pobřežní plavbu nebo na kombinaci pobřežní plavby s jinými druhy dopravy s co nejkratšími silničními úseky; akce tohoto druhu mohou zahrnovat úpravy nebo vytvoření pomocné infrastruktury, která je nutná pro provádění velkoobjemové služby intermodální námořní přepravy s vysokou frekvencí a která zahrnuje, pokud možno, využívání druhů dopravy, které jsou nejšetrnější k životnímu prostředí, jako je například železniční a vnitrozemská vodní doprava pro vnitrozemskou nákladní dopravu a zajištění integrovaných služeb „z domu do domu“; začleněny by měly být, je-li to možné, rovněž zdroje nejvzdálenějších regionů; |
d) |
„akcí k převodu na jiný druh dopravy“ akce, jejímž přímým, měřitelným a okamžitým důsledkem je převod nákladů ze silnice na pobřežní plavbu, železnici, vnitrozemské vodní cesty nebo na kombinaci jednotlivých druhů dopravy s co nejkratšími silničními úseky a která není zprostředkující akcí; to případně zahrnuje akce, u kterých k převodu na jiný druh dopravy dochází v důsledku rozvoje existující služby; Komise prozkoumá možnost podpory projektů týkajících se pomocných infrastruktur; |
e) |
„akcí k zamezení dopravy“ inovační akce, jejímž důsledkem je začlenění dopravy do výrobní logistiky s cílem zabránit vysokému procentuálnímu podílu silniční nákladní dopravy, aniž by tím byly nepříznivě dotčeny výrobní kapacity nebo pracovní síly; akce tohoto typu mohou zahrnovat úpravy nebo vytvoření pomocné infrastruktury a zařízení; |
f) |
„všeobecnou vzdělávací akcí“ akce zaměřená na zlepšení spolupráce při strukturální optimalizaci pracovních metod a procesů v řetězci nákladní přepravy, přičemž se zohlední požadavky logistiky; |
g) |
„inovační akcí“ akce, která zahrnuje prvky, jež doposud na daném trhu neexistovaly; |
h) |
„pomocnou infrastrukturou“ infrastruktura, která je nezbytná a dostatečná pro dosažení cílů akcí, včetně zařízení pro nákladní a osobní dopravu; |
i) |
„doprovodným opatřením“ opatření, jehož cílem je připravit nebo podporovat současné nebo budoucí akce, mimo jiné činnosti související s šířením informací, sledování a vyhodnocování projektů a sběr a analýza statistických údajů; opatření zaměřená na obchodování s výrobky, procesy nebo službami, odbytové činnosti a propagace doprovodnými opatřeními nejsou; |
j) |
„přípravným opatřením“ opatření na přípravu zprostředkující akce, akce mořské dálnice nebo akce k zamezení dopravy, jako jsou technické, provozní nebo finanční studie proveditelnosti a zkoušky zařízení; |
k) |
„podnikem“ subjekt zabývající se hospodářskou činností bez ohledu na právní postavení subjektu a způsob jeho financování; |
l) |
„konsorciem“ sdružení alespoň dvou podniků, které společně uskutečňují akci a sdílejí riziko s ní spojené; |
m) |
„tunokilometrem“ přeprava jedné tuny nákladu nebo jejího objemového ekvivalentu na vzdálenost jednoho kilometru; |
n) |
„vozovým kilometrem“ přemístění naloženého nebo prázdného silničního nákladního vozidla na vzdálenost jednoho kilometru; |
o) |
„blízkou třetí zemí“ země, která není členem Evropské unie a která má společnou hranici s Evropskou unií nebo pobřeží u uzavřeného nebo polouzavřeného moře sousedícího s Evropskou unií. |
Článek 3
Oblast působnosti
1. Program zahrnuje akce:
a) |
týkající se území alespoň dvou členských států nebo |
b) |
týkající se území alespoň jednoho členského státu a území blízké třetí země. |
2. Týká-li se akce území třetí země, pak výdaje vzniklé na území této země nejsou programem hrazeny, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 3 a 4.
3. Program je otevřen účasti zemí kandidujících na přistoupení k Evropské unii. Účast se řídí podmínkami stanovenými v dohodách o přidružení uzavřených s těmito zeměmi a probíhá na základě pravidel stanovených v rozhodnutích vydaných Radou přidružení pro každou dotyčnou zemi.
4. Program je otevřen účasti členských států Evropského sdružení volného obchodu a Evropského hospodářského prostoru a blízkých třetích zemí, a to na základě dodatečných prostředků a v souladu s postupy dohodnutými s těmito zeměmi.
KAPITOLA II
ZPŮSOBILÍ ŽADATELÉ A AKCE
Článek 4
Způsobilí žadatelé
1. Akce jsou zpravidla předkládány konsorciem dvou nebo více podniků usazených alespoň ve dvou různých členských státech nebo alespoň v jednom členském státě a jedné blízké třetí zemi, nebo je může v případě dopravního spojení s blízkou třetí zemí ve výjimečných případech předložit jediný podnik usazený v členském státě.
2. Podniky, které nejsou usazeny v zúčastněné zemi uvedené v čl. 3 odst. 3 a 4, mohou být k projektu přidruženy, avšak nesmí být v rámci programu za žádných okolností financovány Společenstvím.
Článek 5
Způsobilé akce a podmínky financování
1. Způsobilé pro financování v rámci programu jsou tyto akce:
a) |
zprostředkující akce; zvláštní pozornost si zaslouží zejména akce zaměřené na zlepšení synergie v oblastech železniční a vnitrozemské vodní dopravy a pobřežní plavby (včetně mořských dálnic) lepším využíváním stávajících infrastruktur; |
b) |
akce mořské dálnice; v rámci Evropské unie takové akce využívají transevropské sítě vymezené v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1692/96/ES ze dne 23. července 1996 o hlavních směrech Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě (6); |
c) |
akce k převodu na jiný druh dopravy; |
d) |
akce k zamezení dopravy; |
e) |
všeobecné vzdělávací akce. |
2. Konkrétní podmínky financování a další požadavky na různé akce jsou stanoveny v příloze I. Podmínky financování pomocných infrastruktur ve smyslu čl. 2 písm. h) jsou stanoveny v příloze II.
3. Finanční pomoc Společenství se zakládá na smlouvách sjednaných mezi Komisí a příjemcem. Podmínky těchto smluv se pokud možno snaží udržet finanční a administrativní zátěž na minimální výši, například usnadněním bankovních záruk, které jsou příznivé pro podnikání, předpokládaných na základě příslušných pravidel a předpisů, zejména nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (7), aby se dosáhlo co nejvyšší správní účinnosti a pružnosti.
4. Aniž jsou dotčeny celkové cíle politiky uvedené v článku 1, roční priority ve výzvě k předkládání žádostí týkající se zprostředkujících akcí a všeobecných vzdělávacích akcí stanoví a případně přezkoumá Komise, které je nápomocen výbor uvedený v článku 10, postupem podle čl. 10 odst. 2.
Článek 6
Podrobná pravidla
Podrobná pravidla týkající se předkládání a výběru akcí v rámci programu se přijmou postupem podle čl. 10 odst. 2.
Článek 7
Státní podpora
Finanční pomoc Společenství pro akce, na něž se program vztahuje, nevylučuje, aby těmto akcím byla poskytnuta státní podpora na celostátní, regionální nebo místní úrovni, je-li tato podpora slučitelná s pravidly pro státní podpory stanovenými Smlouvou a je-li v rámci úhrnných limitů stanovených v příloze I pro každý druh akce. Celková podpora poskytnutá ve formě státní podpory a finanční pomoci Společenství nepřekročí v případě pomocné infrastruktury 50 % způsobilých nákladů.
KAPITOLA III
PŘEDKLÁDÁNÍ A VÝBĚR AKCÍ
Článek 8
Předkládání akcí
Akce se předkládají Komisi v souladu s podrobnými pravidly vydanými podle článku 6. Podání musí obsahovat veškeré nezbytné informace, které Komisi umožní provést výběr v souladu s článkem 9.
Článek 9
Výběr akcí pro poskytnutí finanční pomoci
Komise vyhodnotí předložené akce. Při výběru akce pro poskytnutí finanční pomoci v rámci programu Komise zohlední:
a) |
cíle uvedené v článku 1; |
b) |
podmínky stanovené v příloze I a případně v příloze II; |
c) |
příspěvek akcí k omezení výskytu dopravních neprůjezdností; |
d) |
relativní přínos akcí pro životní prostředí, včetně jejich příspěvku k omezení negativních účinků na životní prostředí způsobených pobřežní plavbou a železniční a vnitrozemskou vodní dopravou. Zvláštní pozornost bude věnována projektům, které jdou nad právně závazné environmentální požadavky; |
e) |
celkovou udržitelnost akce. |
Rozhodnutí o poskytnutí finanční pomoci se přijme postupem podle čl. 10 odst. 2.
Komise o svém rozhodnutí informuje příjemce.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 10
Výbor
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.
Článek 11
Rozpočet
Finanční krytí na provádění programu Marco Polo II v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 se stanoví na 400 milionů EUR (8).
Roční rozpočtové položky schválí rozpočtový orgán v mezích finančního rámce.
Článek 12
Rezerva pro doprovodná opatření a vyhodnocení programu
Na doprovodná opatření a nezávislé vyhodnocení provádění článku 5 se vyčlení až 5 % rozpočtu stanoveného tímto nařízením.
Článek 13
Ochrana finančních zájmů Evropských společenství
1. Při provádění akcí financovaných podle tohoto nařízení Komise zajistí, aby byly chráněny finanční zájmy Evropských společenství použitím preventivních opatření zaměřených proti podvodům, korupci a jiným nedovoleným činnostem, účinnými kontrolami a vymáháním neoprávněně vyplacených částek a v případě zjištění nesrovnalostí účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, a to v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (9), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (10) a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (11).
2. U akcí financovaných na základě tohoto nařízení se „nesrovnalostí“ uvedenou v článku 1 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 rozumí jakékoli porušení právního předpisu Společenství nebo jakékoliv nesplnění smluvní povinnosti vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být z důvodu neoprávněného výdaje poškozen souhrnný rozpočet Evropské unie nebo rozpočty jí spravované.
3. Smlouvy a dohody, jakož i dohody s dotčenými třetími zeměmi vyplývající z tohoto nařízení stanoví zejména dohled a finanční kontrolu prováděné Komisí nebo jí pověřeným zástupcem a audity prováděné Účetním dvorem, a to podle potřeby i na místě.
Článek 14
Hodnocení
1. Alespoň dvakrát ročně Komise informuje výbor o finančním provádění programu a poskytne nejnovější informace o stavu všech akcí financovaných v rámci programu.
Komise provede průběžné i závěrečné hodnocení programu, aby bylo možné zhodnotit jeho přínos pro cíle dopravní politiky Společenství a efektivní využití rozpočtových prostředků.
2. Do 30. června 2007 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů hodnotící zprávu o výsledcích programu Marco Polo za období 2003–2006. Pokud ze zprávy vyplyne nutnost program Marco Polo II upravit, předloží Komise odpovídající návrhy.
Článek 15
Zrušení
Nařízení (ES) č. 1382/2003 se zrušuje s účinkem od 14. prosince 2006.
Smlouvy týkající se akcí založených na nařízení (ES) č. 1382/2003 se až do svého provozního a finančního uzavření nadále řídí uvedeným nařízením. Nařízením (ES) č. 1382/2003 se rovněž řídí celé hodnocení a výběr akcí pro rok 2006, a to i pokud tento proces skončí v roce 2007.
Článek 16
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 14. prosince 2006.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Ve Štrasburku dne 24. října 2006.
Za Evropský parlament
předseda
J. BORRELL FONTELLES
Za Radu
předsedkyně
P. LEHTOMÄKI
(1) Úř. věst. C 234, 22.9.2005, s. 19.
(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. května 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 12. října 2006.
(3) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 788/2004 (Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 17).
(4) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(5) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(6) Úř. věst. L 228, 9.9.1996, s. 1. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím č. 884/2004/ES (Úř. věst. L 167, 30.4.2004, s. 1).
(7) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(8) Tato částka je založena na údajích z roku 2004 a podléhá technickému přezkumu pro zohlednění inflace.
(9) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.
(10) Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2.
(11) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.
PŘÍLOHA I
Podmínky a požadavky financování podle čl. 5 odst. 2
Typ akce |
A. Zprostředkující |
B. Mořské dálnice |
C. Převod na jiný druh dopravy |
D. Zamezení dopravy |
E. Všeobecné vzdělávání |
||||||||||||
|
čl. 5 odst. 1 písm. a) |
čl. 5 odst. 1 písm. b) |
čl. 5 odst. 1 písm. c) |
čl. 5 odst. 1 písm. d) |
čl. 5 odst. 1 písm. e) |
||||||||||||
1. Podmínky financování |
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
Výdaje vynaložené v rámci výběrového řízení v den podání žádosti nebo později jsou způsobilé pro finanční pomoc Společenství, je-li dán konečný souhlas s financováním Společenstvím. Příspěvek na cenu movitých věcí závisí na závazku využívat tyto věci po dobu trvání pomoci, v prvé řadě pro akci, v souladu s dohodou o financování; |
Výdaje vynaložené v rámci výběrového řízení v den podání žádosti nebo později jsou způsobilé pro finanční pomoc Společenství, je-li dán konečný souhlas s financováním Společenstvím. Příspěvek na cenu movitých věcí závisí na závazku využívat tyto věci po dobu trvání pomoci, v prvé řadě pro akci, v souladu s dohodou o financování; |
Výdaje vynaložené v rámci výběrového řízení v den podání žádosti nebo později jsou způsobilé pro finanční pomoc Společenství, je-li dán konečný souhlas s financováním Společenstvím. Příspěvek na cenu movitých věcí závisí na závazku využívat tyto věci po dobu trvání pomoci, v prvé řadě pro akci, v souladu s dohodou o financování; |
Výdaje vynaložené v rámci výběrového řízení v den podání žádosti nebo později jsou způsobilé pro finanční pomoc Společenství, je-li dán konečný souhlas s financováním Společenstvím. Příspěvek na cenu movitých věcí závisí na závazku využívat tyto věci po dobu trvání pomoci, v prvé řadě pro akci, v souladu s dohodou o financování; |
Výdaje vynaložené v rámci výběrového řízení v den podání žádosti nebo později jsou způsobilé pro finanční pomoc Společenství, je-li dán konečný souhlas s financováním Společenstvím; |
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
|
|
|
|
|
||||||||||||
|
Finanční pomoc Společenství pro zprostředkující akce je poskytována na základě dohod o financování obsahujících příslušná ustanovení o řízení a sledování. Doba trvání těchto dohod je zpravidla nejvýše 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství pro akce MD je poskytována na základě dohod o financování obsahujících příslušná ustanovení o řízení a sledování. Doba trvání těchto dohod je zpravidla nejvýše 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství pro akce k převodu na jiný druh dopravy je poskytována na základě dohod o financování. Doba trvání těchto dohod je zpravidla nejvýše 38 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství pro akce k zamezení dopravy je poskytována na základě dohod o financování obsahujících příslušná ustanovení o řízení a sledování. Doba trvání těchto dohod je zpravidla nejvýše 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství pro všeobecné vzdělávací akce je poskytována na základě dohod o financování obsahujících příslušná ustanovení o řízení a sledování. Doba trvání těchto dohod je zpravidla nejvýše 26 měsíců. |
||||||||||||
|
Finanční pomoc Společenství nelze prodloužit za tuto nejdelší možnou dobu 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství nelze prodloužit za tuto nejdelší možnou dobu 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství nelze prodloužit za tuto nejdelší možnou dobu 38 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství nelze prodloužit za tuto nejdelší možnou dobu 62 měsíců. |
Finanční pomoc Společenství nelze prodloužit za tuto nejdelší možnou dobu 26 měsíců. |
||||||||||||
|
Minimální orientační prahová hodnota příspěvku na jednu zprostředkující akci je 2 000 000 EUR. |
Minimální orientační prahová hodnota příspěvku na jednu akci MD je 1,25 miliardy tunokilometrů nebo jejich objemový ekvivalent, které jsou převedeny na jiný druh dopravy, nebo orientační částka finanční pomoci vyjádřená v eurech, tedy 2 500 000 EUR. |
Minimální orientační prahová hodnota příspěvku na jednu akci k převodu na jiný druh dopravy je 250 milionů tunokilometrů nebo jejich objemový ekvivalent, které jsou převedeny na jiný druh dopravy, orientační částka finanční pomoci vyjádřená v eurech, tedy 500 000 EUR. |
Minimální rámcová orientační hodnota příspěvku na jednu akci k zamezení dopravy je 500 milionů tunokilometrů nebo 25 milionů vozových kilometrů zamezené nákladní dopravy orientační částka finanční pomoci vyjádřená v eurech, tedy 1 000 000 EUR. |
Minimální rámcová orientační hodnota příspěvku na jednu všeobecnou vzdělávací akci je 250 000 EUR. |
||||||||||||
|
V souladu s plánem šíření jsou šířeny výsledky a metody zprostředkujících akcí a je podporována výměna osvědčených postupů, a to s cílem napomáhat dosažení cílů tohoto nařízení. |
V souladu s plánem šíření jsou šířeny výsledky a metody akcí MD a je podporována výměna osvědčených postupů, a to s cílem napomáhat dosažení cílů tohoto nařízení. |
U akcí k převodu na jiný druh dopravy se nepředpokládají žádné zvláštní činnosti týkající se šíření. |
V souladu s plánem šíření jsou šířeny výsledky a metody akcí k zamezení dopravy a je podporována výměna osvědčených postupů, a to s cílem napomáhat dosažení cílů tohoto nařízení. |
V souladu s plánem šíření jsou šířeny výsledky a metody všeobecných vzdělávacích akcí a je podporována výměna osvědčených postupů, a to s cílem napomáhat dosažení cílů tohoto nařízení. |
PŘÍLOHA II
PODMÍNKY FINANCOVÁNÍ POMOCNÉ INFRASTRUKTURY PODLE ČL. 2 PÍSM. h) A ČL. 5 ODST. 2
1. |
Pomocná infrastruktura je způsobilá pro financování v rámci programu, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
2. |
Nejdelší možná doba trvání smluv uzavřených pro jednotlivé typy akcí uvedené v článku 5 může být prodloužena o dobu nezbytnou pro dokončení prací na infrastruktuře, ale v žádném případě nesmí celkově přesáhnout dobu 74 měsíců. |
3. |
Má-li být infrastruktura financována v rámci programu, je tím vyloučeno financování téže infrastruktury z jiných programů Společenství, zejména financování na základě rozhodnutí č. 1692/96/ES. |
24.11.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 328/14 |
SMĚRNICE RADY 2006/88/ES
ze dne 24. října 2006
o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Živočichové pocházející z akvakultury a produkty akvakultury spadají jako živá zvířata, ryby, měkkýši a korýši do působnosti přílohy I Smlouvy. Plemenitba a chov živočichů pocházejících z akvakultury a uvádění těchto živočichů a produktů z nich získaných na trh je pro osoby pracující v tomto odvětví důležitým zdrojem příjmů. |
(2) |
V kontextu vnitřního trhu byla specifická veterinární pravidla pro dovoz ze třetích zemí a uvádění dotčených produktů na trh stanovena směrnicí Rady 91/67/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních předpisech pro uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů akvakultury na trh (2). |
(3) |
Případy vzplanutí ohnisek nákaz živočichů pocházejících z akvakultury by mohly v dotčeném odvětví způsobit vážné ztráty. Minimální opatření, která mají být přijata v případě vzplanutí ohnisek nejzávažnějších nákaz ryb a měkkýšů, byla stanovena směrnicí Rady 93/53/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se zavádějí minimální opatření Společenství ke zdolávání některých nákaz ryb (3), a směrnicí Rady 95/70/ES ze dne 22. prosince 1995, kterou se stanoví minimální opatření Společenství pro zdolávání některých nákaz mlžů (4). |
(4) |
Stávající právní předpisy Společenství byly vypracovány zejména s ohledem na chov lososů, pstruhů a ústřic. Od přijetí uvedených právních předpisů došlo k významnému rozvoji odvětví akvakultury ve Společenství. V akvakultuře se nyní chová řada dalších druhů, zejména mořských ryb. Čím dál tím běžnějšími se také stávají nové chovné postupy zahrnující jiné druhy ryb, zejména v návaznosti na nedávné rozšíření Společenství. Kromě toho vzrůstá význam chovu korýšů, slávkovitých, zaděnkovitých a ušní. |
(5) |
Všechna opatření k tlumení nákaz mají hospodářský dopad na akvakulturu. Nedostatečné kontroly mohou vést k šíření patogenních původců, kteří mohou způsobit podstatné ztráty a ohrozit nákazový status ryb, měkkýšů a korýšů používaných v akvakultuře Společenství. Na druhou stranu nadměrná regulace by mohla vést k nadbytečným omezením volného trhu. |
(6) |
Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 19. září 2002 stanoví strategii udržitelného rozvoje evropské akvakultury. V rámci tohoto sdělení byl naznačen soubor opatření k vytvoření dlouhodobých pracovních příležitostí v odvětví akvakultury, zahrnujících podporu vysokých veterinárních norem a norem týkajících se životních podmínek zvířat a opatření v oblasti životního prostředí k zajištění stability celého odvětví. Tato opatření by měla být vzata v potaz. |
(7) |
Od přijetí směrnice 91/67/EHS ratifikovalo Společenství Dohodu Světové obchodní organizace (WTO) o používání hygienických a rostlinolékařských opatření (dohoda SPS). Dohoda SPS odkazuje na normy Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE). Veterinární požadavky na uvádění živých živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných na trh Společenství, které jsou stanovené ve směrnici 91/67/EHS, jsou přísnější než tyto normy. Tato směrnice by proto měla zohlednit Mezinárodní zákoník zdraví vodních živočichů a Příručku diagnostických testů pro vodní živočichy OIE. |
(8) |
K zajištění racionálního vývoje odvětví akvakultury a zvýšení produktivity by veterinární předpisy pro vodní živočichy měly být stanoveny na úrovni Společenství. Tyto předpisy jsou nezbytné mimo jiné pro dotvoření vnitřního trhu a pro zabránění šíření nakažlivých onemocnění. Vhledem k pokračujícímu vývoji a různorodosti odvětví akvakultury, jakož i nákazovému statusu vodních živočichů uvnitř Společenství by právní předpisy měly být pružné. |
(9) |
Tato směrnice by se měla vztahovat na živočichy pocházející z akvakultury a na prostředí, která mohou mít vliv na nákazový status těchto živočichů. Obecně vzato by se ustanovení této směrnice měla vztahovat na volně žijící vodní živočichy pouze tehdy, pokud dané okolnosti prostředí mohou mít vliv na nákazový status živočichů pocházejících z akvakultury nebo pokud to je nutné k naplnění účelu právních předpisů Společenství, jako například směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (5), nebo k ochraně druhů uvedených na seznamu stanoveném Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Touto směrnicí by neměla být dotčena možnost přijetí přísnějších předpisů o vysazování nepůvodních druhů. |
(10) |
Příslušné orgány určené pro účely této směrnice budou vykonávat své pravomoci a povinnosti v souladu s všeobecnými zásadami stanovenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (6), a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů o krmivech a potravinách a ustanovení o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (7). |
(11) |
Pro rozvoj akvakultury ve Společenství je nezbytné zvyšovat informovanost a připravenost příslušných orgánů a provozovatelů produkčních podniků akvakultury, pokud jde o prevenci, tlumení a eradikaci nákaz vodních živočichů. |
(12) |
Příslušné orgány členských států by měly mít přístup k nejmodernějším technikám a znalostem v oblasti analýzy rizik a epidemiologie a měly by tyto znalosti a techniky uplatňovat. To je čím dál tím důležitější zejména proto, že mezinárodní závazky se nyní zaměřují na analýzu rizik ve vztahu k přijímání hygienických opatření. |
(13) |
Je vhodné zavést na úrovni Společenství systém udělování oprávnění produkčním podnikům akvakultury. Toto oprávnění by příslušným orgánům umožnil získat dokonalý přehled o odvětví akvakultury, což by usnadnilo prevenci, tlumení a eradikaci nákaz vodních živočichů. Díky udělování oprávnění by kromě toho bylo možné stanovit specifické požadavky, které musí produkční podniky akvakultury splnit, aby mohly provozovat činnost. Pokud by to bylo možné, mělo by toto udělování oprávnění být spojeno s režimem oprávnění, který členské státy již zavedly pro jiné účely, například v rámci právních předpisů v oblasti životního prostředí, nebo by mělo být do takového režimu včleněno. Takové udělování oprávnění by proto nemělo znamenat další zátěž pro odvětví akvakultury. |
(14) |
Členské státy by měly odmítnout udělit oprávnění, pokud by předmětná činnost znamenala nepřijatelné riziko šíření nákaz na jiné živočichy pocházející z akvakultury nebo na volně žijící populace vodních živočichů. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí oprávnění by se měla zvážit opatření na zmírnění rizika nebo na alternativní umístění dané činnosti. |
(15) |
Chov živočichů pocházejících z akvakultury za účelem lidské spotřeby je v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (8) definován jako prvovýroba. Povinnosti uložené v rámci této směrnice jednotlivým produkčním podnikům akvakultury, jako například vedení záznamů nebo interní systémy umožňující produkčním podnikům akvakultury prokázat příslušnému orgánu, že příslušné požadavky této směrnice jsou plněny, by měly být, pokud je to možné, sloučeny s povinnostmi stanovenými nařízením (ES) č. 852/2004. |
(16) |
Větší pozornost než tlumení nákaz, které se již vyskytly, by se měla věnovat prevenci výskytu nákaz. Proto je vhodné stanovit minimální opatření pro prevenci nákaz a snižování rizik, která by měla být uplatňována na celý produkční řetězec v akvakultuře, od oplodnění jiker a vylíhnutí až ke zpracovávání živočichů pocházejících z akvakultury k lidské spotřebě, včetně dopravy. |
(17) |
Za účelem zlepšení všeobecného zdraví zvířat a podpory prevence a tlumení nákaz zvířat prostřednictvím zlepšené vysledovatelnosti by měl být přesun živočichů pocházejících z akvakultury zaznamenáván. Tyto přesuny by měly případně podléhat také veterinárnímu osvědčení. |
(18) |
Za účelem získání přehledu o nákazové situaci, zajištění rychlé reakce v případě podezření na nákazu a za účelem ochrany hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů s vysokým veterinárním standardem by se ve všech takových hospodářstvích a chovných oblastech měkkýšů měl zavést veterinární dozor založený na riziku. |
(19) |
Je důležité zamezit šíření hlavních nákaz vodních živočichů na úrovni Společenství. Proto by měly být stanoveny harmonizované veterinární předpisy pro uvádění na trh, které by zahrnovaly specifická ustanovení týkající se druhů vnímavých k těmto nákazám. Proto by měl být vypracován seznam takových nákaz a druhů k nim vnímavých. |
(20) |
Prevalence takových nákaz vodních živočichů není ve všech částech Společenství stejná. Proto by měla existovat možnost odkazovat na členské státy prohlášené za prosté nákazy a na oblasti nebo jednotky prohlášené za prosté nákazy, pokud se jedná o části příslušného území. Je třeba stanovit obecná kritéria a postupy pro udělování, zachovávání, pozastavení, obnovení a odejmutí takového statusu. |
(21) |
Aniž je dotčena směrnice Rady č. 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (9) a dále za účelem zachování a zlepšení všeobecného nákazového statusu vodních živočichů ve Společenství by měly být členské státy, oblasti nebo jednotky prohlášené za prosté jedné nebo více nákaz uvedených na seznamu chráněny před zavlečením takové nákazy. |
(22) |
Členské státy mohou v případě nutnosti přijmout dočasná ochranná opatření v souladu s článkem 10 směrnice 90/425/EHS a s článkem 18 směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS, 90/425/EHS a 90/675/EHS (10). |
(23) |
Aby se zamezilo vytváření neodůvodněných obchodních překážek, měla by být dovolena výměna živočichů pocházejících z akvakultury mezi členskými státy, oblastmi nebo jednotkami, v nichž se vyskytuje jedna nebo více takových nákaz, pod podmínkou, že rovněž v průběhu přepravy budou přijata příslušná opatření na snížení rizik. |
(24) |
Usmrcování a zpracovávání živočichů pocházejících z akvakultury, kteří jsou předmětem opatření na tlumení nákaz, může vést k šíření nákazy, mimo jiné v důsledku vypouštění odpadních vod obsahujících patogenní původce ze zpracovatelských závodů. Proto je nezbytné, aby členské státy měly přístup k zpracovatelským zařízením, které byly řádně oprávněny k takovémuto usmrcování a zpracování, aniž by došlo k ohrožení nákazového statusu chovaných a volně žijících vodních živočichů, a to i s ohledem na vypouštění odpadních vod. |
(25) |
Určení referenčních laboratoří Společenství a národních referenčních laboratoří by mělo přispět k vysoké jakosti a jednotnosti diagnostických výsledků. Tohoto cíle lze dosáhnout například použitím potvrzených diagnostických testů a pořádáním srovnávacího testování a školení personálu laboratoří. |
(26) |
Laboratoře podílející se na vyšetřování úředních vzorků by měly pracovat v souladu s mezinárodně schválenými postupy nebo kritérii založenými na výkonnostních normách a měly by v největší možné míře používat potvrzené diagnostické metody. Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) vyvinuly evropské normy (EN), respektive mezinárodní normy ISO, které se týkají řady činností spojených s takovým vyšetřováním a jsou vhodné pro potřeby této směrnice. Tyto normy se týkají zejména fungování a hodnocení laboratoří a fungování a akreditace kontrolních subjektů. |
(27) |
Aby se zajistilo včasné zjištění jakéhokoliv možného vzplanutí ohnisek nákazy vodních živočichů, je nutné, aby osoby přicházející do styku s vodními živočichy náležejícími k vnímavým druhům měly povinnost ohlašovat jakékoliv podezření nákazy příslušným orgánům. Aby se zajistilo, že provozovatelé produkčních podniků akvakultury znají a používají všeobecná pravidla tlumení nákaz a biologické bezpečnosti stanovená touto směrnicí, měly by se v členských státech provádět rutinní kontroly. |
(28) |
Je nezbytné zabránit šíření neexotických, ale vážných nákaz živočichů pocházejících z akvakultury, jakmile dojde k vzplanutí ohniska takové nákazy, pomocí pečlivého sledování přesunů živých živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných, jakož i používání zařízení, které může být kontaminováno. Volba opatření, která budou použita příslušnými orgány, by měla záviset na epidemiologické situaci v dotčeném členském státě. |
(29) |
Pro zlepšování nákazového statusu Společenství je vhodné, aby členské státy předkládaly epidemiologicky zaměřené programy ke tlumení a eradikaci některých nákaz za účelem uznání na úrovni Společenství. |
(30) |
Co se týče těch nákaz, které nepodléhají opatřením Společenství, ale které jsou významné z lokálního hlediska, mělo by odvětví akvakultury za pomoci příslušných orgánů členských států přijmout větší zodpovědnost, pokud jde o prevenci zavlečení nebo tlumení takových nákaz pomocí samoregulace a vytvářením „pravidel správné praxe“. Může však být nezbytné, aby členské státy zavedly určitá vnitrostátní opatření. Tato vnitrostátní opatření by měla být opodstatněná, nezbytná a úměrná zamýšleným cílům. Navíc by neměla ovlivňovat obchod mezi členskými státy, pokud to není nutné v zájmu prevence zavlečení nebo tlumení nákazy, a měla by být schválena a pravidelně přezkoumávána na úrovni Společenství. Do doby, než budou podle této směrnice zavedena takováto opatření, by měly zůstat v platnosti dodatečné záruky poskytnuté rozhodnutím Komise 2004/453/ES ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Rady 91/67/EHS, pokud jde o opatření proti některým chorobám živočichů pocházejících z akvakultury (11). |
(31) |
Poznání dosud neznámých nákaz vodních živočichů se neustále rozvíjí. Proto může být nezbytné, aby členské státy uplatnily opatření na tlumení nákazy v případě takové nově se objevující nákazy. Taková opatření by měla být pohotová a přizpůsobená každému jednotlivému případu, ale neměla by být uplatňována déle, než je nezbytné pro dosažení jejich cíle. Vzhledem k tomu, že takové nově se objevující nákazy mohou mít vliv také na ostatní členské státy, by měly být o výskytu jakékoliv nově se objevující nákazy a o jakýchkoliv přijatých opatřeních pro tlumení informovány všechny členské státy i Komise. |
(32) |
Pro dosažení základního cíle zachování statusu území prostého nákazy v členských státech a návratu k němu v případě vzplanutí ohniska nákazy je nezbytné a vhodné stanovit pravidla týkající se opatření pro zvyšování připravenosti na nákazy. Ohniska by měla být zdolávána, jak rychle to je jen možné, v případě nutnosti nouzovým očkováním, aby se omezily negativní vlivy na produkci živých živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných a na obchod s nimi. |
(33) |
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčebných přípravků (12) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (13), požadují, aby kromě minimálních výjimek všechny veterinární léčivé přípravky uváděné na trh uvnitř Společenství byly zaregistrovány. Obecně vzato by všechny očkovací látky používané ve Společenství měly být zaregistrovány. Členské státy však mohou povolit použití produktu bez registrace v případě závažné epidemie a za splnění určitých podmínek v souladu s nařízením (ES) č. 726/2004. Očkovací látky proti exotickým a nově se objevujícím nákazám živočichů pocházejících z akvakultury mohou splňovat podmínky pro takovou výjimku. |
(34) |
Tato směrnice by měla stanovit opatření k zabezpečení nezbytné úrovně připravenosti na efektivní zvládnutí nouzové situace spojené s výskytem jedné nebo více závažných exotických nebo nově se objevujících nákaz postihující akvakulturu, zejména prostřednictvím vypracování pohotovostních plánů na tlumení takových nákaz. Tyto pohotovostní plány by měly být pravidelně přezkoumávány a aktualizovány. |
(35) |
V případech, kdy tlumení závažné nákazy živočichů pocházejících z akvakultury podléhá harmonizovaným eradikačním opatřením Společenství, by členský státům mělo být dovoleno použití finančního příspěvku ze strany Společenství podle nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 o Evropském rybářském fondu (14). Každá žádost o podporu ze strany Společenství by měla být přezkoumána z hlediska dodržování kontrolních ustanovení této směrnice. |
(36) |
Živí živočichové pocházejících z akvakultury a produkty z nich získané, dovezení ze třetích zemí nesmějí představovat zdravotní nebezpečí pro vodní živočichy ve Společenství. Za tím účelem by tato směrnice měla stanovit preventivní opatření proti zavlečení epizootických nákaz. |
(37) |
Pro ochranu nákazové situace vodních živočichů ve Společenství je nebytné zajistit, aby zásilky živých živočichů pocházejících z akvakultury provážené přes Společenství splňovaly příslušné veterinární požadavky týkající se dotčených druhů. |
(38) |
Uvádění okrasných vodních živočichů na trh zahrnuje širokou škálu druhů, často tropických druhů, které jsou chovány pouze pro okrasné účely. Tito okrasní vodní živočichové jsou běžně chováni v soukromých akváriích nebo jezírkách, v zahradních centrech nebo ve výstavních akváriích, která nejsou v přímém kontaktu s vodami Společenství. Okrasní vodní živočichové chovaní za takových podmínek proto nepředstavují stejné riziko pro ostatní obory akvakultury Společenství nebo volně žijící populace. Je proto vhodné stanovit zvláštní pravidla týkající se uvádění okrasných vodních živočichů držených za takových podmínek na trh, jejich tranzitu a dovozu. |
(39) |
Pokud jsou však okrasní vodní živočichové drženi mimo uzavřené systémy nebo akvária v přímém kontaktu s přírodními vodami Společenství, mohli by představovat závažné riziko pro akvakulturu Společenství a volně žijící populace. To platí zejména pro populace kaprovitých (Cyprinidae), jelikož populární okrasné ryby jako kapr koi jsou vnímavé k některým nákazám postihujícím i jiné druhy kaprovitých, které jsou chovány ve Společenství nebo se vyskytují ve volné přírodě. V takových případech by měla platit obecná ustanovení této směrnice. |
(40) |
Vytvoření elektronických prostředků výměny informací je nezbytné k zjednodušení a je v zájmu odvětví akvakultury a příslušných orgánů. Pro splnění této povinnosti je třeba vytvořit společná kritéria. |
(41) |
Členské státy by měly stanovit předpisy týkající se sankcí v případě porušení ustanovení této směrnice a zajistit jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. |
(42) |
Členské státy jsou v souladu s odstavcem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (15) vybízeny k tomu, aby jak ve vlastním zájmu, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude pokud možno patrný vzájemný vztah této směrnice a prováděcích předpisů, a aby tyto tabulky zveřejnily. |
(43) |
Jelikož cílů této směrnice, tj. zajistit sbližování pojmů, zásad a postupů tvořících společný základ pro veterinární právní předpisy týkající se vodních živočichů ve Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu s principem subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů. |
(44) |
Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (16). |
(45) |
Je vhodné aktualizovat veterinární právní předpisy Společenství týkající se živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných. Směrnice 91/67/EHS, 93/53/EHS a 95/70/ES by proto měly být zrušeny a nahrazeny touto směrnicí, |
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět
1. Tato směrnice stanoví:
a) |
veterinární požadavky pro uvádění na trh, dovoz a tranzit živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných; |
b) |
minimální preventivní opatření zaměřená na zvyšování informovanosti a připravenosti příslušných orgánů, provozovatelů produkčních podniků akvakultury a dalších subjektů spojených s tímto odvětvím ohledně nákaz živočichů pocházejících z akvakultury; |
c) |
minimální opatření na tlumení nákazy, která mají být použita v případě podezření nebo potvrzení ohniska některých nákaz vodních živočichů. |
2. Členským státům je ponechána možnost přijmout přísnější opatření v oblasti působnosti kapitoly II článku 13 a kapitoly V za podmínky, že tato opatření nebudou mít vliv na obchod s ostatními členskými státy.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se nevztahuje na:
a) |
okrasné vodní živočichy chované v nekomerčních akváriích; |
b) |
volně žijící vodní živočichy sbírané nebo lovené pro přímé zapojení do potravního řetězce; |
c) |
vodní živočichy ulovené za účelem výroby rybí moučky, rybího krmiva, rybího tuku nebo podobných produktů. |
2. Kapitola II, kapitola III oddíly 1 až 4 a kapitola VII se nepoužijí, pokud jsou okrasní vodní živočichové drženi v obchodech se zvířaty určenými pro zájmové chovy, zahradních centrech, zahradních rybníčcích, komerčních akváriích nebo u velkoobchodníků,
a) |
které nepřicházejí do přímého styku s přírodními vodami ve Společenství, nebo |
b) |
které jsou vybaveny zařízením pro čištění odpadních vod, jež přijatelnou měrou snižuje nebezpečí rozšíření nákaz do přírodních vod. |
3. Touto směrnicí nejsou dotčeny předpisy týkající se ochrany druhů nebo vysazování nepůvodních druhů.
Článek 3
Definice
1. Pro účely této směrnice se použijí tyto definice:
a) |
„akvakulturou“ se rozumí chov nebo pěstování vodních organizmů za použití postupů navržených pro zvýšení produkce těchto organizmů nad rámec přirozené kapacity prostředí, přičemž tyto organizmy zůstávají majetkem jedné nebo více fyzických nebo právnických osob po celou dobu chovu nebo pěstování až do doby jejich těžby; |
b) |
„živočichem pocházejícím z akvakultury“ se rozumí jakýkoliv vodní živočich ve všech svých životních stádiích, včetně jiker a mlíčí/gamet, chovaný v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů, včetně jakéhokoliv vodního živočicha původně volně žijícího, určeného pro chov v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů; |
c) |
„produkčním podnikem akvakultury“ se rozumí jakýkoliv soukromý nebo veřejný podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává jakoukoliv činnost spojenou s chovem, držením nebo pěstováním živočichů pocházejících z akvakultury; |
d) |
„provozovatelem produkčního podniku akvakultury“ se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které odpovídají za zajištění toho, aby byly požadavky této směrnice dodržovány v produkčních podnicích akvakultury, které řídí; |
e) |
„vodním živočichem“ se rozumí:
|
f) |
„oprávněným zpracovatelským zařízením“ se rozumí jakýkoliv potravinářský podnik schválený v souladu s článkem 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (17), ke zpracovávání živočichů pocházejících z akvakultury pro potravinářské účely a oprávněný v souladu s články 4 a 5 této směrnice; |
g) |
„provozovatelem oprávněného zpracovatelského zařízení“ se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které odpovídají za zajištění toho, aby byly požadavky této směrnice dodržovány v oprávněném zpracovatelském zařízení, které řídí; |
h) |
„hospodářstvím“ se rozumí jakékoliv prostory, uzavřená oblast nebo zařízení provozované produkčním podnikem akvakultury, v němž jsou živočichové pocházející z akvakultury chováni za účelem jejich uvedení na trh, s výjimkou podniků, v nichž jsou volně žijící vodní živočichové vytěžení nebo ulovení k lidské spotřebě dočasně drženi před usmrcením, aniž by byli krmeni; |
i) |
„chovem“ se rozumí chov živočichů pocházejících z akvakultury v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů; |
j) |
„chovnou oblastí měkkýšů“ se rozumí produkční oblast nebo sádkovací oblast, v níž všechny produkční podniky akvakultury fungují v rámci společného systému biologické bezpečnosti; |
k) |
„okrasným vodním živočichem“ se rozumí vodní živočich, který je chován, držen nebo uváděn na trh pouze k okrasným účelům; |
l) |
„uvedením na trh“ se rozumí prodej, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoliv jiné formy převodu, úplatného nebo bezúplatného, a jakákoliv forma přesunu živočichů pocházejících z akvakultury; |
m) |
„produkční oblastí“ se rozumějí všechny sladkovodní, mořské a vnitrozemské oblasti, oblasti při ústí řek nebo lagunové oblasti, kde se měkkýši vyskytují, buď přirozeně, nebo na nichž jsou uměle chováni, a z nichž jsou živí měkkýši sbíráni; |
n) |
„rybářskými oblastmi vysazování a slovu“ se rozumějí rybníky nebo jiná zařízení, v nichž se populace novým doplňováním živočichů pocházejících z akvakultury udržuje pouze pro účely rekreačního rybolovu; |
o) |
„sádkovací oblastí“ se rozumí všechny oblasti ve sladkých vodách, v moři, při ústí řek nebo lagunové oblasti s jasně vymezenými hranicemi, označenými bójemi, kůly nebo jinými pevnými prostředky, která jsou určena výhradně k přirozenému čištění živých měkkýšů; |
p) |
„volně žijícím vodním živočichem“ se rozumí vodní živočich, který není živočichem pocházejícím z akvakultury. |
2. Pro účely této směrnice se použijí rovněž tyto definice:
a) |
technické definice uvedené v příloze I; |
b) |
případně definice uvedené v:
|
KAPITOLA II
PRODUKČNÍ PODNIKY AKVAKULTURY A OPRÁVNĚNÁ ZPRACOVATELSKÁ ZAŘÍZENÍ
Článek 4
Udělování oprávnění produkčním podnikům akvakultury a zpracovatelským zařízením
1. Členské státy zajistí, aby každý produkční podnik akvakultury byl v souladu s článkem 5 řádně oprávněn příslušným orgánem.
Takové oprávnění se může případně vztahovat na více produkčních podniků akvakultury pro chov měkkýšů v rámci jedné chovné oblasti měkkýšů.
Střediska pro odesílání, střediska pro čištění nebo podobné podniky, které se nacházejí uvnitř chovné oblasti měkkýšů, však musejí mít oddělená povolení.
2. Členské státy zajistí, aby každé zpracovatelské zařízení, ve kterém se usmrcují živočichové pocházející z akvakultury za účelem tlumení nákazy v souladu s článkem 33 kapitoly V, bylo řádně zplnomocněno příslušným orgánem podle článku 5.
3. Členské státy zajistí, aby jednotlivé produkční podniky akvakultury a oprávněná zpracovatelská zařízení měly své jedinečné číslo oprávnění.
4. Odchylně od požadavku na oprávnění podle odstavce 1, členské státy mohou vyžadovat pouze registraci příslušným orgánem v případě:
a) |
jiných zařízení, než jsou produkční podniky akvakultury, v nichž jsou drženi vodní živočichové, kteří nemají být uvedeni na trh; |
b) |
rybářských oblastí vysazování a slovu; |
c) |
produkčních podniků akvakultury, které živočichy pocházející z akvakultury uvádějí na trh výhradně za účelem lidské spotřeby podle čl. 1 odst. 3 písm. c) nařízení (ES) č. 853/2004. |
V takových případech platí obdobně ustanovení této směrnice s ohledem na povahu, charakteristiky a situaci dotčeného zařízení, rybářských oblastí vysazování a slovu nebo podniku a na riziko šíření nákaz vodních živočichů na jiné populace vodních živočichů v důsledku obhospodařování takového zařízení nebo rybářské oblasti vysazování a slovu.
5. V případě nedodržení ustanovení této směrnice postupuje příslušný orgán v souladu s článkem 54 nařízení (ES) č. 882/2004.
Článek 5
Podmínky oprávnění
1. Členské státy zajistí, aby oprávnění podle ustanovení čl. 4 odst. 1 a 2 uděloval příslušný orgán pouze tehdy, pokud provozovatel produkčního podniku akvakultury nebo provozovatel oprávněného zpracovatelského zařízení:
a) |
splňuje příslušné požadavky článků 8, 9 a 10; |
b) |
má zavedený systém, který provozovateli umožňuje dokázat příslušnému orgánu, že tyto příslušné požadavky jsou plněny, a |
c) |
zůstává pod dozorem příslušného orgánu, který vykonává povinnosti stanovené v čl. 54 odst. 1. |
2. Oprávnění nebude uděleno, pokud by daná činnost znamenala nepřijatelné riziko šíření nákaz do hospodářství, chovných oblastí měkkýšů nebo na volně žijící populace vodních živočichů v blízkosti hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů.
Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí oprávnění však musí být zvážena opatření na zmírnění rizika, včetně možných alternativních umístění dané činnosti.
3. Členské státy zajistí, aby provozovatel produkčního podniku akvakultury nebo provozovatel oprávněného zpracovatelského zařízení předložili veškeré relevantní informace, aby umožnili příslušnému orgánu vyhodnotit, zda jsou splněny podmínky pro udělení povolení, včetně informací vyžadovaných v souladu s přílohou II příslušnému orgánu.
Článek 6
Registr
Členské státy zřídí, udržují a učiní veřejně přístupným aktualizovaný registr produkčních podniků akvakultury a oprávněných zpracovatelských zařízení, který bude obsahovat přinejmenším informace stanovené v příloze II.
Článek 7
Úřední kontroly
1. V souladu s článkem 3 nařízení (ES) č. 882/2004 provádí příslušný orgán úřední kontroly produkčních podniků akvakultury a oprávněných zpracovatelských zařízení.
2. Úřední kontroly uvedené v článku 1 sestávají přinejmenším z pravidelných inspekcí, návštěv, auditů, a případně odebírání vzorků u všech produkčních podniků akvakultury s ohledem na riziko, které produkční podnik akvakultury a oprávněné zpracovatelské zařízení představují z hlediska zavlečení a šíření nákazy. Doporučení týkající se četnosti těchto kontrol, jež závisejí na nákazovém statusu příslušné oblasti nebo jednotky, jsou uvedena v části B přílohy III.
3. Prováděcí pravidla k tomuto článku mohou být přijata postupem podle čl. 62 odst. 2.
Článek 8
Povinnosti týkající se vedení záznamů – Vysledovatelnost
1. Členské státy zajistí, aby produkční podniky akvakultury vedly záznamy o:
a) |
veškerých přesunech živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných do hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů a z nich; |
b) |
úhynu v každé epidemiologické jednotce podle významu pro druh produkce a |
c) |
výsledcích veterinárního dozoru založeného na míře rizika podle článku 10. |
2. Členské státy zajistí, aby oprávněná zpracovatelská zařízení vedla záznamy o veškerých přesunech živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných do těchto zařízení a z nich.
3. Členské státy zajistí, aby v případě přepravy živočichů pocházejících z akvakultury vedli dopravci záznam o:
a) |
úhynu v průběhu přepravy, do té míry, jak je to možné vzhledem k typu přepravy a přepravovanému druhu; |
b) |
hospodářstvích, chovných oblastech měkkýšů a zpracovatelských zařízeních navštívených dopravním prostředkem a |
c) |
veškerých výměnách vody během přepravy, zejména o zdrojích nové vody a o místu vypouštění vody. |
4. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení o vysledovatelnosti, členské státy zajistí, aby veškeré přesuny živočichů zaznamenané provozovateli produkčního podniku akvakultury, jak je uvedeno v odst. 1 písm. a), byly zaregistrovány způsobem, který zaručí vysledovatelnost místa původu a cílového místa. Členské státy mohou požadovat, aby takové přesuny byly zaznamenávány do vnitrostátního rejstříku a elektronicky uchovávány.
Článek 9
Správná hygienická praxe
Členské státy zajistí, aby produkční podniky akvakultury a oprávněná zpracovatelská zařízení zavedly správnou hygienickou praxi adekvátní dotčené činnosti, aby tak zabránily zavlečení a šíření nákaz.
Článek 10
Veterinární dozor
1. Členské státy zajistí, aby ve všech hospodářstvích a chovných oblastech měkkýšů byl uplatňován veterinární dozor založený na míře rizika, který je vhodný pro příslušný typ produkce.
2. Cílem veterinárního dozoru založeného na míře rizika uvedeného v odstavci 1 je odhalit:
a) |
jakýkoliv zvýšený úhyn ve všech hospodářstvích a chovných oblastech měkkýšů podle vhodnosti pro daný typ produkce; |
b) |
nákazy uvedené v části II přílohy IV v hospodářstvích a chovných oblastech měkkýšů, kde se vyskytují druhy vnímavé k těmto nákazám. |
3. Doporučení týkající se četnosti kontrol v rámci veterinárního dozoru, jež závisejí na nákazovém statusu příslušné oblasti nebo jednotky, jsou uvedena v části B přílohy III. Prováděním tohoto dozoru není dotčeno odebírání vzorků a dozor podle kapitoly V nebo čl. 49 odst. 3, čl. 50 odst. 4 a článku 52.
4. Veterinární dozor založený na míře rizika uvedený v odstavci 1 zohlední pokyny, které vypracuje Komise postupem podle čl. 62 odst. 2.
5. S ohledem na výsledek úředních kontrol provedených podle článku 7 a výsledek kontrol na úrovni Společenství provedených podle článku 58 a všech dalších důležitých informací předloží Komise Radě zprávu o celkovém provádění veterinárního dozoru založeném na míře rizika v členských státech. Tuto zprávu může případně doprovázet odpovídající návrh v souladu s postupem podle čl. 62 odst. 2, jímž se stanoví prováděcí pravidla k tomuto článku.
KAPITOLA III
VETERINÁRNÍ POŽADAVKY NA UVÁDĚNÍ ŽIVOČICHŮ POCHÁZEJÍCÍCH Z AKVAKULTURY A PRODUKTŮ Z NICH ZÍSKANÝCH NA TRH
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
Článek 11
Oblast působnosti
1. Pokud není stanoveno jinak, týká se tato kapitola pouze nákaz a k nim vnímavých druhů uvedených v části II přílohy IV.
2. Členské státy mohou za vědeckými účely povolit uvedení na trh živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných, kteří nejsou v souladu s touto kapitolou, pod přísným dozorem příslušného orgánu.
Příslušný orgán zajistí, aby takové uvedení na trh neohrozilo nákazový status vodních živočichů v místě určení nebo v místech tranzitu, pokud jde o nákazy uvedené v části II přílohy IV.
Jakékoliv takovéto přesuny mezi členskými státy se neuskuteční bez předchozího oznámení příslušným orgánům dotčených členských států.
Článek 12
Obecné požadavky na uvádění živočichů pocházejících z akvakultury na trh
1. Členské státy zajistí, aby uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných na trh neohrozilo nákazový status vodních živočichů v místě určení, pokud jde o nákazy uvedené v části II přílohy IV.
2. Tato kapitola stanoví prováděcí pravidla pro přesun živočichů pocházejících z akvakultury, zejména pro přesun mezi členskými státy, oblastmi a jednotkami s různými nákazovými statusy podle části A přílohy III.
Článek 13
Požadavky na prevenci nákaz ve vztahu k přepravě
1. Členské státy zajistí, aby:
a) |
během přepravy živočichů pocházejících z akvakultury byla uplatňována nezbytná opatření k prevenci nákaz, aby nedošlo ke změně nákazového statusu těchto živočichů během přepravy a aby se snížilo riziko šíření nákaz, a |
b) |
živočichové pocházející z akvakultury byli přepravováni za podmínek, které nemění jejich nákazový status, ani neohrožují nákazový status v místě určení a případně v místech tranzitu. |
Tento odstavec se vztahuje i na nákazy a k nim vnímavé druhy, které nejsou uvedené v části II přílohy IV.
2. Členské státy zajistí, aby jakékoliv výměny vody v průběhu přepravy byly prováděny na takových místech a za takových podmínek, které neohrozí nákazový status:
a) |
převážených živočichů pocházejících z akvakultury; |
b) |
jakýchkoliv vodních živočichů v místě výměny vody a |
c) |
vodních živočichů v místě určení. |
Článek 14
Osvědčení o zdraví zvířat
1. Členské státy zajistí, aby uvádění živočichů pocházejících z akvakultury na trh podléhalo veterinárnímu osvědčení, jsou-li zvířata uvedena do členského státu, oblasti nebo jednotky, které jsou prohlášeny za prosté nákazy v souladu s článkem 49 a 50 nebo podléhají dozoru či eradikačnímu programu podle čl. 44 odst. 1 nebo 2 za účelem:
a) |
chovu a doplnění stavů nebo |
b) |
dalšího zpracování před lidskou spotřebou, pokud:
|
2. Členské státy rovněž zajistí, aby uvedení živočichů pocházejících z akvakultury na trh podléhalo veterinárnímu osvědčení, smějí-li tito živočichové opustit oblast, která podléhá ustanovením o tlumení podle oddílu 3, 4, 5 a 6 kapitoly V.
Tento odstavec se vztahuje i na nákazy a k nim vnímavé druhy, které nejsou uvedeny v části II přílohy IV.
3. Oznámení prostřednictvím výpočetního systému uvedeného v čl. 20 odst. 1 směrnice 90/425/EHS podléhají tyto přesuny:
a) |
přesuny živočichů pocházejících z akvakultury mezi členskými státy, kde je vyžadováno osvědčení o zdraví zvířat v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku, a |
b) |
všechny ostatní přesuny živých živočichů pocházejících z akvakultury za účelem chovu nebo doplnění stavů mezi členskými státy, kde není podle této směrnice vyžadováno žádné osvědčení o zdraví zvířat. |
4. Členské státy se mohou rozhodnout, zda ke sledování veškerých přesunů na svém území využijí výpočetního systému uvedeného v odstavci 3.
ODDÍL 2
Živočichové pocházející z akvakultury určení pro chov a doplnění stavů
Článek 15
Obecné požadavky na uvádění živočichů pocházejících z akvakultury na trh za účelem chovu a doplnění stavů
1. Aniž by byla dotčena ustanovení kapitoly V, členské státy zajistí, aby živočichové pocházející z akvakultury uvádění na trh za účelem chovu byli:
a) |
klinicky zdraví a |
b) |
nepocházeli z hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, v níž dochází k jakémukoliv neobjasněnému zvýšenému úhynu. |
Tento odstavec se vztahuje i na nákazy a k nim vnímavé druhy, které nejsou uvedeny v části II přílohy IV.
2. Odchylně od odst. 1 písm. b) mohou členské státy povolit uvedení na trh na základě zhodnocení rizik, pokud živočichové pocházejí z takové části hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, která je nezávislá na epidemiologické jednotce, v níž došlo ke zvýšenému úhynu.
3. Členské státy zajistí, aby živočichové pocházející z akvakultury určení pro likvidaci nebo usmrcování v souladu s opatřeními ke tlumení nákaz stanovenými v kapitole V nebyli uvedeni na trh za účelem chovu a doplnění stavů.
4. Živočichové pocházející z akvakultury mohou být vypouštěni do volné přírody za účelem doplnění stavů nebo do rybářských oblastí vysazování a slovu, pokud:
a) |
odpovídají požadavkům podle odstavce 1 a |
b) |
pocházejí z hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, jejichž nákazový status uvedený v části A přílohy III je přinejmenším stejný jako nákazový status vod, do nichž mají být vypuštěni. |
Členské státy však mohou rozhodnout, že živočichové pocházející z akvakultury musejí pocházet z oblasti nebo jednotky prohlášených v souladu s články 49 nebo 50 za prosté nákazy. Členské státy se mohou rovněž rozhodnout použít tento odstavec na programy vypracované a uplatňované podle článku 43.
Článek 16
Vpouštění živočichů pocházejících z akvakultury náležejících k druhům vnímavým ke specifickým nákazám do oblastí prostých nákazy
1. Aby mohli být živočichové pocházející z akvakultury náležející k vnímavým druhům vpuštěni za účelem chovu nebo doplnění stavů do členského státu, oblasti nebo jednotky, které byly prohlášeny za prosté konkrétní nákazy v souladu s články 49 či 50, musejí pocházet z jiného členského státu, oblasti nebo jednotky, které byly také prohlášeny za prosté dané nákazy.
2. Pokud lze vědecky odůvodnit, že vnímavé druhy v určitých životních stádiích tuto nákazu nepřenášejí, odstavec 1 se na tato životní stadia nepoužije.
Postupem podle čl. 62 odst. 2 se přijme a v zájmu zohlednění vědeckotechnologického rozvoje případně změní seznam druhů a životních stádií, na něž se může první pododstavec vztahovat.
Článek 17
Vpouštění živých živočichů pocházejících z akvakultury náležejících k druhům přenašečů do oblastí prostých nákazy
1. Pokud vědecké údaje nebo praktické zkušenosti dokazují, že druhy, které nejsou uvedeny v části II přílohy IV, mohou být jako přenašeči zodpovědné za přenos konkrétních nákaz, musí členské státy zajistit, aby tyto druhy přenašečů, při vpouštění do členského státu, oblasti nebo jednotky prohlášených za prosté dané konkrétní nákazy v souladu s články 49 nebo 50 za účelem chovu nebo doplnění stavů:
a) |
pocházely z jiného členského státu, oblasti nebo jednotky prohlášených za prosté této určité nákazy nebo |
b) |
byly drženy v karanténních zařízeních ve vodě prosté příslušných patogenních původců po náležitou dobu, jež je na základě vědeckých poznatků a praktických zkušeností prokázána jako dostatečná ke snížení rizika přenosu dané nákazy na úroveň přijatelnou k zabránění přenosu dotyčné nákazy. |
2. Postupem podle čl. 62 odst. 2 se přijme a v zájmu zohlednění vědeckotechnologického rozvoje případně změní seznam druhů, které přenášejí nákazu, a životních stádií těchto druhů, na něž se vztahuje tento článek, a případně podmínek, za nichž tyto druhy mohou nákazu přenášet.
3. Až do možného začlenění druhů uvedených na seznamu podle odstavce 2 může Komise postupem podle čl. 62 odst. 3 rozhodnout, že povolí členským státům uplatňovat ustanovení uvedená v odstavci 1.
ODDÍL 3
Živočichové pocházející z akvakultury a produkty z nich získané, kteří jsou určeni k lidské spotřebě
Článek 18
Živočichové pocházející z akvakultury a produkty z nich získané, kteří jsou uváděni na trh k dalšímu zpracování před lidskou spotřebou
1. Členské státy zajistí, aby živí živočichové pocházející z akvakultury náležející k druhům vnímavým k jedné nebo více neexotickým nákazám uvedeným v části II přílohy IV a produkty z nich získané mohli být v členském státě, oblasti nebo jednotce prohlášených v souladu s článkem 49 nebo 50 za prosté těchto nákaz uvedeni na trh k dalšímu zpracování, pouze pokud vyhovují jedné z následujících podmínek:
a) |
pocházejí z jiného členského státu, oblasti nebo jednotky prohlášených za prosté dané nákazy; |
b) |
jsou zpracováni v oprávněném zpracovatelském zařízení za podmínek zabraňujících šíření nákaz; |
c) |
co se týče ryb, jsou usmrceny a zbaveny vnitřností před odesláním, nebo |
d) |
co se týče měkkýšů a korýšů, jsou odesíláni jakožto nezpracované nebo zpracované produkty. |
2. Členské státy zajistí, aby živí živočichové pocházející z akvakultury náležející k druhům vnímavým k jedné nebo více neexotickým nákazám uvedeným v části II přílohy IV a produkty z nich získané, kteří jsou uváděni na trh k dalšímu zpracování v členském státě, oblasti nebo jednotce prohlášených v souladu s článkem 49 nebo 50 za prosté těchto nákaz, mohli být v místě zpracování dočasně skladováni pouze tehdy, pokud:
a) |
pocházejí z jiného členského státu, oblasti nebo jednotky prohlášených za prosté dané nákazy nebo |
b) |
jsou dočasně drženi ve střediscích pro odesílání, střediscích pro čištění nebo podobných podnicích vybavených systémem čištění odpadních vod, který ničí příslušné patogenní původce, nebo pokud jsou odpadní vody ošetřeny jiným způsobem, který snižuje riziko přenosu nákaz do přírodních vod na přijatelnou úroveň. |
Článek 19
Živočichové pocházející z akvakultury a produkty z nich získané, kteří jsou uváděni na trh k lidské spotřebě bez dalšího zpracování
1. Tento oddíl se nepoužije v případech, kdy jsou živočichové pocházející z akvakultury náležející k druhům vnímavým k jedné nebo více nákazám uvedeným v části II přílohy IV nebo produkty z nich získané uváděni na trh k lidské spotřebě bez dalšího zpracování, ovšem pod podmínkou, že jsou zabaleni v obalech pro maloobchodní prodej, jež splňují ustanovení o balení a označování stanovená v nařízení (ES) č. 853/2004.
2. Pokud jsou živí měkkýši nebo korýši náležející k druhům vnímavým k jedné nebo více nákazám uvedeným v části II přílohy IV dočasně sádkováni ve vodách Společenství nebo umísťováni do středisek pro odesílání, středisek pro čištění či podobných podniků, musí splňovat požadavky čl. 18 odst. 2.
ODDÍL 4
Volně žijící vodní živočichové
Článek 20
Vypuštění volně žijících vodních živočichů v členských státech, oblastech nebo jednotkách prohlášených za prosté nákazy
1. Volně žijící vodní živočichové druhů vnímavých k jedné nebo více nákazám uvedeným v části II přílohy IV, ulovení v členském státě nebo oblasti či jednotce, které nebyly v souladu s články 49 nebo 50 prohlášeny za prosté nákazy, musejí před tím, než mohou být vypuštěni do hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů umístěných v členském státě, oblasti nebo jednotce prohlášených v souladu s články 49 nebo 50 za prosté dané nákazy, být umístěni pod dozorem příslušného orgánu do karantény ve vhodných zařízeních na dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby se riziko přenosu nákazy snížilo na přijatelnou úroveň.
2. Členské státy mohou povolit tradiční extenzivní postupy akvakultury na mělčinách bez karantény podle odstavce 1 za předpokladu, že bude provedeno zhodnocení rizika a že příslušné riziko není považováno za vyšší, než je riziko předpokládané při použití odstavce 1.
ODDÍL 5
Okrasní vodní živočichové
Článek 21
Uvádění okrasných vodních živočichů na trh
1. Členské státy zajistí, aby uvádění okrasných vodních živočichů na trh neohrozilo nákazový status vodních živočichů, pokud jde o nákazy uvedené v části II přílohy IV.
2. Tento článek se vztahuje také na nákazy, které nejsou uvedeny v části II přílohy IV.
KAPITOLA IV
VPOUŠTĚNÍ ŽIVOČICHŮ POCHÁZEJÍCÍCH Z AKVAKULTURY A PRODUKTŮ Z NICH ZÍSKANÝCH DO SPOLEČENSTVÍ ZE TŘETÍCH ZEMÍ
Článek 22
Obecné požadavky na vpouštění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných ze třetích zemí
Členské státy zajistí, aby živočichové pocházející z akvakultury a produkty z nich získané byli do Společenství vpouštěni pouze ze třetích zemí nebo z částí třetích zemí, které jsou uvedené na seznamu sestaveném a aktualizovaném postupem podle čl. 62 odst. 2.
Článek 23
Seznamy třetích zemí a částí třetích zemí, z nichž je povoleno vpouštění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných
1. Třetí země nebo část třetí země se uvede na seznamu podle článku 22 pouze tehdy, pokud hodnocení této země nebo této části třetí země Společenstvím prokázalo, že příslušný orgán poskytuje dostatečné záruky týkající se plnění příslušných veterinárních požadavků právních předpisů Společenství.
2. Komise může rozhodnout, zda je pro dokončení hodnocení třetí země nebo části třetí země podle odstavce 1 nutná kontrola podle čl. 58 odst. 2.
3. Při sestavování nebo aktualizaci seznamu podle článku 22 se přihlíží zejména:
a) |
k právním předpisům třetí země; |
b) |
k organizaci příslušného orgánu a jeho útvarů kontroly ve třetí zemi, pravomocem těchto útvarů, dozoru, jemuž podléhají, a prostředkům, včetně lidských zdrojů, které mají k dispozici pro účinné uplatňování právních předpisů příslušné země; |
c) |
k platným veterinárním předpisům vztahujícím se na vodní živočichy, které se týkají produkce, výroby, manipulace, skladování a odesílání živých živočichů pocházejících z akvakultury určených pro Společenství; |
d) |
k zárukám, jež může příslušný orgán třetí země poskytnout ohledně souladu nebo rovnocennosti s příslušnými veterinárními požadavky na vodní živočichy; |
e) |
k jakékoliv zkušenosti s prodejem živých živočichů pocházejících z akvakultury ze třetí země a k výsledkům jakýchkoliv provedených dovozních kontrol; |
f) |
k výsledkům hodnocení Společenství, zejména výsledkům hodnocení příslušných orgánů dotčené třetí země nebo, pokud to Komise vyžaduje, ke zprávě podané příslušnými orgány třetí země o jakýchkoliv provedených kontrolách; |
g) |
k nákazovému statusu chovaných a volně žijících vodních živočichů ve třetí zemi, se zvláštním zřetelem na exotické nákazy živočichů a na jakékoliv aspekty nákazové situace v zemi, které by mohly představovat riziko pro zdravotní stav vodních živočichů ve Společenství; |
h) |
k pravidelnosti, rychlosti a přesnosti, s jakou třetí země poskytuje informace o výskytu nekontagiózních nebo kontagiózních nákaz vodních živočichů na svém území, zejména o výskytu nákaz, které se povinně ohlašují a které jsou uvedeny na seznamu Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE), a |
i) |
k předpisům týkajícím se prevence a tlumení nákaz vodních živočichů, které platí ve třetí zemi, a k jejich provádění, včetně předpisů vztahujících se na dovozy z jiných zemí. |
4. Komise zajistí, aby aktuální verze všech seznamů byly sestaveny nebo aktualizovány v souladu s článkem 22 a aby byly k dispozici veřejnosti.
5. Seznamy sestavené v souladu s článkem 22 mohou být sloučeny s jinými seznamy sestavenými pro veterinární a hygienické účely.
Článek 24
Dokumenty
1. K zásilkám živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných musí být při vstupu do Společenství přiložen dokument obsahující osvědčení o zdraví zvířat.
2. Osvědčení o zdraví zvířat musí potvrzovat, že zásilka splňuje:
a) |
požadavky stanovené pro příslušnou komoditu touto směrnicí a |
b) |
jakékoliv zvláštní dovozní podmínky stanovené v souladu s čl. 25 písm. a). |
3. Dokument může obsahovat údaje požadované podle jiných ustanovení hygienických a veterinárních předpisů Společenství.
Článek 25
Podrobnější pravidla
V případě potřeby mohou být postupem podle čl. 62 odst. 2 stanovena podrobnější pravidla k provádění této kapitoly. Tato pravidla se mohou týkat zejména:
a) |
zvláštních dovozních podmínek pro jednotlivé třetí země, jejich části nebo pro skupinu třetích zemí; |
b) |
kritérií klasifikace třetích zemí a jejich částí z hlediska nákaz vodních živočichů; |
c) |
používání elektronických dokumentů; |
d) |
vzorů osvědčení o zdraví zvířat a jiných dokumentů a |
e) |
postupů a osvědčení pro tranzit. |
KAPITOLA V
OHLAŠOVÁNÍ A MINIMÁLNÍ OPATŘENÍ KE TLUMENÍ NÁKAZ VODNÍCH ŽIVOČICHŮ
ODDÍL 1
Ohlašování nákaz
Článek 26
Ohlašování na vnitrostátní úrovni
1. Členské státy zajistí, aby:
a) |
v případě existence jakýchkoliv důvodů k podezření na výskyt nákazy, která je uvedena v části II přílohy IV, nebo v případě, že je potvrzena přítomnost takové nákazy u vodních živočichů, bylo takové podezření nebo potvrzení ihned ohlášeno příslušnému orgánu a |
b) |
v případě výskytu zvýšeného úhynu živočichů pocházejících z akvakultury byl úhyn ihned ohlášen příslušnému orgánu nebo soukromému veterinárnímu lékaři za účelem dalšího šetření. |
2. Členské státy zajistí, aby povinnosti ohlašovat skutečnosti uvedené v odstavci 1 podléhali:
a) |
vlastník a jakákoliv osoba, která se stará o vodní živočichy; |
b) |
jakákoliv osoba provázející živočichy pocházející z akvakultury při přepravě; |
c) |
praktičtí veterinární lékaři a další pracovníci zabývající se zdravím vodních živočichů; |
d) |
úřední veterinární lékaři, vedoucí pracovníci veterinárních nebo jiných úředních nebo soukromých laboratoří a |
e) |
jakákoliv jiná osoba s profesním vztahem k vodním živočichům vnímavých druhů nebo k produktům z takových živočichů získaným. |
Článek 27
Ohlašování ostatním členským státům, Komisi a členským státům ESVO
Členské státy ohlásí ostatním členským státům, Komisi a členským státům ESVO v případě potvrzení do 24 hodin:
a) |
exotickou nákazu uvedenou v části II přílohy IV; |
b) |
neexotickou nákazu uvedenou v části II přílohy IV, pokud dotyčný členský stát, oblast nebo jednotka byly prohlášeny za prosté dané nákazy. |
ODDÍL 2
Podezření na nákazu uvedenou na seznamu – Epizootologické šetření
Článek 28
Počáteční opatření pro tlumení nákazy
Členské státy zajistí, aby v případě podezření na exotickou nákazu uvedenou v části II přílohy IV nebo v případě podezření na neexotickou nákazu uvedenou v části II přílohy IV v členských státech, oblastech nebo jednotkách s nákazovým statusem kategorie I nebo III podle části A přílohy III pro danou nákazu:
a) |
byly odebrány a v laboratoři určené v souladu s článkem 57 vyšetřeny příslušné vzorky; |
b) |
před obdržením výsledku vyšetření podle písm. a):
|
Článek 29
Epizootologické šetření
1. Členské státy zajistí, aby bylo zahájeno epizootologické šetření podle čl. 28 písm. b) bodu iii) v případě, že vyšetření v souladu s čl. 28 písm. a) prokáže přítomnost:
a) |
exotické nákazy uvedené v části II přílohy IV v jakémkoliv členském státě nebo |
b) |
neexotické nákazy uvedené v části II přílohy IV v členském státě, oblasti nebo jednotce s nákazovým statusem kategorie I nebo III podle části A přílohy III pro danou nákazu. |
2. Epizootologické šetření podle odstavce 1 se zaměří na:
a) |
zjištění možného původu a zdrojů kontaminace; |
b) |
prověření toho, zda živočichové pocházející z akvakultury neopustili hospodářství nebo chovnou oblast měkkýšů v průběhu příslušného období předcházejícího ohlášení podezření stanovené čl. 26 odst. 1; |
c) |
prověření, zda nebyla nakažena jiná hospodářství. |
3. Pokud epizootologické šetření podle odstavce 1 prokáže, že nákaza mohla být zavlečena do jednoho nebo více hospodářství, chovných oblastí měkkýšů nebo volných vod, dotčené členské státy zajistí, aby byla v těchto hospodářstvích, chovných oblastech měkkýšů nebo volných vodách použita opatření stanovená v článku 28.
V případě velkých povodí nebo pobřežních oblastí může příslušný orgán rozhodnout o omezení použití článku 28 na území menšího rozměru v okolí hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů podezřelých z nákazy, pokud usoudí, že toto území menšího rozměru je dostatečně velké, aby zaručilo zamezení šíření nákazy.
4. V případě potřeby je nutno o podezření na případ nákazy informovat příslušné orgány sousedních členských států nebo třetích zemí.
V tomto případě přijmou příslušné orgány dotčených členských států příslušné kroky nutné k použití opatření podle tohoto článku na jejich území.
Článek 30
Zrušení omezení
Příslušný orgán zruší omezení stanovená v čl. 28 písm. b), pokud vyšetření podle písmene a) uvedeného článku neprokáže přítomnost nákazy.
ODDÍL 3
Minimální opatření na tlumení nákazy v případě potvrzení exotických nákaz živočichů pocházejících z akvakultury
Článek 31
Úvodní ustanovení
Tento oddíl se použije v případě potvrzení exotické nákazy uvedené v části II přílohy IV u živočichů pocházejících z akvakultury.
Článek 32
Obecná opatření
Členské státy zajistí, aby:
a) |
hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů byly úředně prohlášeny za zamořené; |
b) |
okolo hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, které byly prohlášeny za zamořené, byla vytvořena uzavřená oblast přiměřená dané nákaze, která obsahuje ochranné pásmo a pásmo dozoru; |
c) |
bez povolení příslušného orgánu nedocházelo k žádnému doplňování stavu nebo přesunu živočichů pocházejících z akvakultury do uzavřené oblasti, v jejím rámci nebo z ní, a |
d) |
byla prováděna veškerá dodatečná opatření nezbytná k tomu, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. |
Článek 33
Sběr a další zpracování
1. Živočichové pocházející z akvakultury, kteří dosáhli tržní velikosti a nevykazují žádné klinické příznaky nákazy, mohou být pod dozorem příslušného orgánu použiti k lidské spotřebě nebo dalšímu zpracování.
2. Sběr, umísťování do středisek pro odesílání nebo středisek pro čištění, další zpracování a další související činnosti spojené s přípravou živočichů pocházejících z akvakultury na zapojení do potravního řetězce se provádějí za podmínek, které brání šíření patogenního původce způsobujícího příslušnou nákazu.
3. Střediska pro odesílání, střediska pro čištění nebo podobné podniky musejí být vybaveny systémem čištění odpadních vod, který zneškodní patogenního původce nákazy, nebo musí být s odpadními vodami naloženo jiným způsobem, který sníží riziko přenosu nákaz do přírodních vod na přijatelnou úroveň.
4. Další zpracování se provádí v oprávněných zpracovatelských zařízeních.
Článek 34
Odstranění a likvidace
1. Členské státy zajistí, aby mrtvé ryby a korýši, jakož i živé ryby a korýši vykazující klinické příznaky nákazy byli odstraněni a zlikvidováni pod dozorem příslušného orgánu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 z 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (19), v co nejkratší možné době v souladu s pohotovostním plánem podle článku 47 této směrnice.
2. Živočichové pocházející z akvakultury, kteří nedosáhli tržní velikosti a nevykazují klinické příznaky nákazy, musejí být v přiměřené lhůtě podle typu produkce a rizika, které takoví živočichové představují pro další šíření nákazy, odstraněni a zlikvidováni pod dozorem příslušného orgánu v souladu s nařízením (ES) č. 1774/2002 a pohotovostním plánem podle článku 47 této směrnice.
Článek 35
Ponechání ladem
Je-li to možné, musí být zamořené hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů poté, co byly vyklizeny a případně vyčištěny a vydezinfikovány, ponechány přiměřenou dobu ladem.
V případě hospodářství a chovných oblastí měkkýšů chovajících živočichy pocházející z akvakultury, kteří nejsou vnímaví k dané nákaze, bude rozhodnutí o ponechání ladem záviset na posouzení rizika.
Článek 36
Ochrana vodních živočichů
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zabránění šíření nákazy na další vodní živočichy.
Článek 37
Zrušení opatření
Opatření stanovená v tomto oddílu zůstanou v platnosti, dokud:
a) |
nejsou provedena opatření k eradikaci nákaz stanovená v tomto oddílu; |
b) |
v uzavřené oblasti není v závislosti na dané nákaze a druhu postiženého produkčního podniku akvakultury proveden s negativními výsledky odběr vzorků a dozor. |
ODDÍL 4
Minimální opatření na tlumení nákazy v případě potvrzení neexotických nákaz živočichů pocházejících z akvakultury
Článek 38
Obecná ustanovení
1. V případě potvrzení neexotické nákazy uvedené v části II přílohy IV v členském státě, oblasti nebo jednotce prohlášených za prosté této nákazy dotyčný členský stát buď
a) |
použije opatření stanovená v oddílu 3, aby mohl získat zpět příslušný status území prostého nákazy, nebo |
b) |
vypracuje eradikační program podle čl. 44 odst. 2. |
2. Odchylně od čl. 34 odst. 2 může členských stát, pokud se rozhodne uplatňovat opatření uvedená v oddílu 3, umožnit, aby klinicky zdraví živočichové dosáhli před usmrcením pro lidskou spotřebu tržní velikosti nebo aby byli přemístěni do jiné zamořené oblasti či jednotky. V těchto případech se přijmou opatření, jež sníží další šíření nákazy, a pokud možno mu zabrání.
3. V případě, že si členský stát nepřeje získat zpět status území prostého nákazy, použije se článek 39.
Článek 39
Opatření k zamezení šíření nákazy
V případě potvrzení neexotické nákazy uvedené v části II přílohy IV v členském státě, oblasti nebo jednotce, které nejsou prohlášeny za prosté dané nákazy, přijme dotčený členský stát opatření k zamezení šíření nákazy.
Tato opatření spočívají přinejmenším:
a) |
v prohlášení hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů za zamořené; |
b) |
v tom, že okolo hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, které byly prohlášeny za zamořené, je vytvořena uzavřená oblast přiměřená dané nákaze, která obsahuje ochranné pásmo a pásmo dozoru; |
c) |
v omezení přesunu živočichů pocházejících z akvakultury z uzavřené oblasti tak, aby takoví živočichové směli být pouze:
|
d) |
v odstranění a likvidaci mrtvých ryb a korýšů pod dozorem příslušného orgánu v souladu s nařízením (ES) č. 1774/2002 v přiměřené lhůtě podle typu produkce a rizika, které takoví mrtví živočichové představují pro další šíření nákazy. |
ODDÍL 5
Minimální opatření na tlumení nákazy v případě potvrzení nákaz uvedených v části II přílohy IV u volně žijících vodních živočichů
Článek 40
Tlumení nákaz uvedených v části II přílohy IV u volně žijících vodních živočichů
1. Pokud jsou volně žijící vodní živočichové nakaženi exotickými nákazami uvedenými v části II přílohy IV nebo pokud existuje podezření, že jsou těmito nákazami nakaženi, musí příslušný členský stát sledovat situaci a přijmout opatření, aby se nákaza omezila a pokud možno se zabránilo jejímu dalšímu šíření.
2. Pokud jsou v členském státě, oblasti nebo jednotce prohlášených za prosté nákazy volně žijící vodní živočichové nakaženi neexotickými nákazami uvedenými v části II přílohy IV nebo pokud existuje podezření, že jsou těmito nákazami nakaženi, musí příslušný členský stát taktéž sledovat situaci a přijmout opatření pro snížení a pokud možno zabránění dalšímu šíření nákazy.
3. O opatřeních přijatých v souladu s odstavci 1 a 2 informuje členský stát Komisi a ostatní členské státy v rámci výboru podle čl. 62 odst. 1.
ODDÍL 6
Opatření na tlumení nákazy v případě nově se objevujících nákaz
Článek 41
Nově se objevující nákazy
1. Pokud může nově se objevující nákaza ohrozit nákazový status vodních živočichů, podniknou členské státy přiměřená opatření ke tlumení nově se objevující nákazy a k zabránění jejímu dalšímu šíření.
2. V případě výskytu nově se objevující nákazy informuje dotčený členský stát bez prodlení členské státy, Komisi a členské státy ESVO, pokud mají zjištění epizootologický význam pro jiný členský stát.
3. Během čtyř týdnů, kdy jsou v souladu s odstavcem 2 informovány ostatní členské státy, Komise a členské státy ESVO, bude věc předložena výboru uvedenému v čl. 62 odst. 1. Opatření přijatá dotčeným členským státem podle odstavce 1 mohou být prodloužena, změněna nebo zrušena postupem podle čl. 62 odst. 2.
4. Postupem podle čl. 62 odst. 2 se seznam uvedený v části II přílohy IV případně upraví, aby do něj mohla být zahrnuta příslušná nově se objevující nákaza nebo nový hostitelský druh vnímavý k nákaze již uvedené v této příloze.
ODDÍL 7
Alternativní opatření a vnitrostátní předpisy
Článek 42
Postup přijímání epizootologických opatření ad hoc v případě nákaz uvedených v části II přílohy IV
Postupem podle čl. 62 odst. 2 může být přijato rozhodnutí, kterým se na omezené časové období a za podmínek odpovídajících epizootologické situaci povoluje provádění opatření ad hoc, pokud:
a) |
opatření stanovená v této kapitole nejsou vhodná pro danou epizootologickou situaci nebo |
b) |
se nákaza šíří navzdory opatřením přijatým v souladu s touto kapitolou. |
Článek 43
Ustanovení pro omezení dopadu nákaz neuvedených v části II přílohy IV
1. Pokud představuje nákaza, jež není uvedena v části II přílohy IV, významné riziko pro zdravotní stav živočichů pocházejících z akvakultury nebo pro volně žijící vodní živočichy v členském státě, může dotčený členský stát přijmout opatření pro prevenci zavlečení nebo tlumení této nákazy.
Členské státy zajistí, aby tato opatření nepřekračovala rámec toho, co je vhodné a nezbytné pro prevenci zavlečení nebo tlumení této nákazy.
2. Členské státy oznámí Komisi veškerá opatření podle odstavce 1, která mohou mít vliv na obchod mezi členskými státy. Tato opatření podléhají schválení postupem podle čl. 62 odst. 2.
3. Schválení podle odstavce 2 se udělí pouze tehdy, je-li zavedení omezení obchodu uvnitř Společenství nezbytné v zájmu prevence zavlečení nebo tlumení této nákazy, přičemž se zohlední ustanovení podle kapitol II, III, IV a V.
KAPITOLA VI
PROGRAMY PRO TLUMENÍ A OČKOVÁNÍ
ODDÍL 1
Programy pro dozor a eradikaci
Článek 44
Vypracování a schvalování programů pro dozor a eradikaci
1. Pokud členský stát, který není znám jako zamořený, ale který není prohlášen za prostý (kategorie III podle části A přílohy III) jedné nebo více neexotických nákaz uvedených v části II přílohy IV, vypracuje program dozoru za účelem dosažení statusu území prostého nákazy pro jednu nebo více takových nákaz, předloží tento program ke schválení postupem podle čl. 62 odst. 2.
Tyto programy mohou být také změněny či ukončeny v souladu s tímto postupem.
Konkrétní požadavky ohledně dozoru, odběru vzorků a diagnostiky jsou stejné jako v čl. 49 odst. 3.
Pokud se však program podle tohoto odstavce má týkat jednotlivých jednotek nebo oblastí, které zahrnují méně než 75 % území dotyčného členského státu, a tato oblast nebo jednotka sestává z povodí, které není sdíleno s jiným členským státem nebo třetí zemí, použije se pro jakékoliv schválení, změnu či ukončení takového programu postup podle čl. 50 odst. 2.
2. Pokud členský stát, který je znám jako zamořený (kategorie V podle části A přílohy III) jednou nebo více neexotickými nákazami uvedenými na seznamu v části II přílohy IV, vypracuje program eradikace pro jednu nebo více těchto nákaz, předloží tento program ke schválení postupem podle čl. 62 odst. 2.
Tyto programy mohou být také změněny či ukončeny v souladu s uvedeným postupem.
3. Přehled programů schválených v souladu s odstavcem 1 a 2 tohoto článku se zpřístupní na úrovni Společenství postupem podle článku 51.
4. Ode dne schválení programů uvedených v tomto článku se požadavky a opatření podle článku 14, kapitoly III oddílů 2, 3, 4, a 5, kapitoly V oddílu 2 a čl. 38 odst. 1 ve vztahu k územím prohlášeným za prostá nákazy použijí také na území, na něž se vztahují tyto programy.
Článek 45
Obsah programů
Programy se neschválí, pokud neobsahují přinejmenším:
a) |
popis epizootologické situace nákazy před dnem zahájení programu; |
b) |
analýzu odhadovaných nákladů a předpokládaných přínosů programu; |
c) |
pravděpodobnou dobu trvání programu a cíl, jehož má být dosaženo k datu ukončení programu, a |
d) |
popis a vymezení zeměpisné a správní oblasti, v níž má být program uplatňován. |
Článek 46
Období uplatňování programů
1. Programy jsou uplatňovány, dokud:
a) |
nejsou splněny požadavky stanovené v příloze V a členský stát, oblast nebo jednotka nejsou prohlášeny za prosté nákazy nebo |
b) |
program není odvolán příslušným orgánem dotyčného členského státu nebo Komisí, protože už nadále neplní svůj účel. |
2. Pokud je program odvolán podle odst. 1 písm. b), použije členský stát ode dne odvolání programu opatření k zamezení šíření nákazy podle článku 39.
ODDÍL 2
Pohotovostní plán pro nově se objevující a exotické nákazy
Článek 47
Pohotovostní plán pro nově se objevující a exotické nákazy
1. Každý členský stát vypracuje pohotovostní plán, který stanoví vnitrostátní opatření potřebná pro udržování vysoké úrovně informovanosti o nákazách a připravenosti na ně a pro zajištění ochrany životního prostředí.
2. Pohotovostní plán:
a) |
propůjčí příslušnému orgánu pravomoci a prostředky umožňující přístup ke všem zařízením, vybavení, personálu a dalším příslušným materiálům nezbytným pro rychlou a účinnou eradikaci ohniska; |
b) |
zajistí koordinaci a kompatibilitu se sousedními členskými státy a podpoří spolupráci se sousedními třetími zeměmi a |
c) |
případně přesně uvede požadavky na očkovací látku a podmínky očkování považované za nezbytné pro případ nouzového očkování. |
3. Členské státy musejí při vypracovávání pohotovostních plánů dodržovat kritéria a požadavky stanovené v příloze VII.
4. Členské státy předloží pohotovostní plány ke schválení postupem podle čl. 62 odst. 2.
Všechny členské státy musejí každých pět let své pohotovostní plány aktualizovat a předkládat aktualizované plány ke schválení výše uvedeným postupem.
5. Pohotovostní plán se použije v případě vzplanutí ohniska nově se objevujících nákaz a exotických nákaz uvedených v části II přílohy IV.
ODDÍL 3
Očkování
Článek 48
Očkování
1. Členské státy zajistí, aby očkování proti exotickým nákazám uvedeným v části II přílohy IV bylo zakázáno vyjma případů, kdy je takové očkování schváleno v souladu s články 41, 42 nebo 47.
2. Členské státy zajistí, aby očkování proti neexotickým nákazám uvedeným v části II přílohy IV bylo zakázáno na všech částech jejich území, které jsou prohlášeny za prosté dotyčné nákazy v souladu s články 49 nebo 50, nebo na něž se vztahuje program pro dozor schválený v souladu s čl. 44 odst. 1.
Členské státy mohou takové očkování povolit v těch částech svého území, které nejsou prohlášeny za prosté dotyčných nákaz, nebo v případě, že je očkování součástí programu pro eradikaci schváleného v souladu s čl. 44 odst. 2.
3. Členské státy zajistí, aby používané vakcíny byly zaregistrovány v souladu se směrnicí 2001/82/ES a s nařízením (ES) č. 726/2004.
4. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na vědecké studie sloužící vývoji a testování očkovacích látek za kontrolovaných podmínek.
V průběhu takových studií členské státy zajistí, aby byla přijata vhodná opatření na ochranu ostatních vodních živočichů před jakýmikoliv nepříznivými vlivy očkování prováděného v rámci těchto studií.
KAPITOLA VII
STATUS ÚZEMÍ PROSTÉHO NÁKAZY
Článek 49
Členský stát prostý nákazy
1. Členský stát je postupem podle čl. 62 odst. 2 prohlášen za prostý jedné nebo více neexotických nákaz uvedených v části II přílohy IV, pokud je splněn požadavek odstavce 2 tohoto článku a:
a) |
na jeho území se nevyskytují žádné druhy vnímavé k uvedeným nákazám nebo |
b) |
je známo, že patogenní původce nemůže v členském státě a jeho vodních zdrojích přežít, nebo |
c) |
členský stát splňuje podmínky stanovené v příloze V části I. |
2. V případě, že sousední členské státy nebo povodí sdílená se sousedními členskými státy nejsou prohlášeny za prosté nákazy, vytvoří členský stát na svém území vhodné nárazníkové zóny. Nárazníkové zóny musejí být vymezeny tak, aby členský stát prostý nákazy chránily před pasivním zavlečením dané nákazy.
3. Konkrétní požadavky na metody dozoru, nárazníkové zóny, metody odběru vzorků a diagnostické metody, které mají členské státy používat za účelem přiznání statusu území prostého nákazy v souladu s tímto článkem, se přijmou postupem podle čl. 62 odst. 2.
Článek 50
Oblast nebo jednotka prosté nákazy
1. Členský stát může některou oblast nebo jednotku na svém území prohlásit za prostou jedné nebo více neexotických nákaz uvedených v části II přílohy IV, pokud:
a) |
se v oblasti nebo jednotce a případně v jejich vodních zdrojích nevyskytují žádní vnímaví živočichové nebo |
b) |
je známo, že patogenní původce nemůže v oblasti nebo jednotce a případně v jejich vodních zdrojích přežít, nebo |
c) |
oblast nebo jednotka splňuje podmínky stanovené v příloze V části II. |
2. Členský stát učiní prohlášení podle článku 1 Stálému výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat v souladu s tímto postupem:
a) |
prohlášení je podpořeno důkazem ve formě, která se stanoví postupem podle čl. 62 odst. 2, a je v elektronické podobě přístupné Komisi a členským státům v souladu s požadavky článku 59; |
b) |
Komise přidá oznámení o prohlášení jako informační bod k pořadu příštího zasedání výboru uvedeného v čl. 62 odst. 1. Prohlášení nabývá účinku 60 dnů od data konání tohoto zasedání, |
c) |
během této doby mohou Komise nebo členské státy požadovat vysvětlení nebo dodatečné informace o podpůrném důkazu od členského státu, jež činí prohlášení; |
d) |
předloží-li alespoň jeden členský stát nebo Komise v době uvedené v písmenu b) písemné připomínky vyjadřující významné objektivní obavy, pokud jde o podpůrné důkazy, Komise a dotčené členské státy společně prověří předložené důkazy s cílem dané obavy vyřešit. V tomto případě lze dobu uvedenou v písmenu b) prodloužit o 30 dní. Tyto připomínky se předkládají členskému státu, jenž se prohlašuje za prostý nákazy, a Komisi; |
e) |
v případě, že smírčí řízení podle odst. 2 písm. d) je neúspěšné, Komise se může rozhodnout, že provede na místě kontrolu v souladu s článkem 58, aby ověřila, zda podané prohlášení splňuje kritéria stanovená odstavcem 1, pokud členský stát podávající prohlášení toto prohlášení nestáhne; |
f) |
v nutných případech s ohledem na dosažené výsledky se přijme rozhodnutí v souladu s postupem podle čl. 62 odst. 2, aby bylo vlastní prohlášení o území nebo jednotce prosté nákazy staženo. |
3. Pokud oblast (oblasti) nebo jednotka (jednotky) podle odstavce 1 zahrnují více než 75 % území členského státu, nebo pokud oblast nebo jednotka sestávají z povodí sdíleného s jiným členským státem nebo třetí zemí, nahradí se postup podle odstavce 2 postupem podle čl. 62 odst. 2.
4. Konkrétní požadavky na metody dozoru a odběru vzorků a diagnostické metody používané členskými státy za účelem získání statusu území prostého nákazy v souladu s tímto článkem se přijmou postupem podle čl. 62 odst. 2.
Článek 51
Seznamy členských států, oblastí nebo jednotek prostých nákazy
1. Každý členský stát sestaví a povede aktualizovaný seznam oblastí a jednotek prohlášených za prosté nákazy v souladu s čl. 50 odst. 2. Tyto seznamy budou zpřístupněny veřejnosti.
2. Komise sestaví a aktualizuje seznam členských států, oblastí a jednotek prohlášených za prosté nákazy v souladu s článkem 49 nebo čl. 50 odst. 3 a tento seznam zpřístupní veřejnosti.
Článek 52
Zachování statusu území prostého nákazy
Členský stát, který je v souladu s článkem 49 prohlášen za prostý jedné nebo více neexotických nákaz uvedených v části II přílohy IV, může ukončit cílený dozor a zachovat si status území prostého nákazy, pokud existují podmínky podporující vznik klinických projevů příslušné nákazy a pokud jsou uplatňována příslušná ustanovení této směrnice.
Avšak v případě oblastí nebo jednotek prostých nákazy v členských státech, které nejsou prohlášeny za prosté nákazy, a vždy tehdy, kdy neexistují podmínky podporující vznik klinických projevů nákazy, musí cílený dozor pokračovat v souladu s metodami stanovenými v čl. 49 odst. 3 nebo čl. 50 odst. 4, ovšem na úrovni přiměřené míře rizika.
Článek 53
Pozastavení a obnovení statusu území prostého nákazy
1. Pokud se členský stát důvodně domnívá, že byla porušena jakákoliv z podmínek pro zachování jeho statusu členského státu, oblasti nebo jednotky prostých nákazy, pozastaví takový členský stát okamžitě obchod s vnímavými druhy a druhy, které jsou přenašeči, směřující do ostatních členských států, oblastí nebo jednotek s vyšším nákazovým statusem ve vztahu k dané nákaze, jak je uvedeno v části A přílohy III, a použije ustanovení kapitoly V oddílů 2 a 4.
2. Pokud epizootologické šetření podle čl. 29 odst. 1 potvrdí, že k domnělému porušení podmínek nedošlo, status členského státu, oblasti nebo jednotky prostých nákazy se obnoví.
3. Pokud epizootologické šetření potvrdí vysokou pravděpodobnost výskytu infekce, status členského státu, oblasti nebo jednotky prostých nákazy se odvolá postupem, podle kterého byl status vyhlášen. Před obnovením statusu území prostého nákazy musí být splněny požadavky stanovené v příloze V.
KAPITOLA VIII
PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY A LABORATOŘE
Článek 54
Obecné povinnosti
1. Každý členský stát určí příslušné orgány pro účely této směrnice a oznámí je Komisi.
Příslušné orgány fungují a vykonávají své povinnosti v souladu s nařízením (ES) č. 882/2004.
2. Každý členský stát zajistí, aby mezi příslušnými orgány, které určí pro účely této směrnice, a jakýmikoliv jinými orgány podílejícími se na úpravě záležitostí souvisejících s akvakulturou, vodními živočichy a potravinami a krmivy pocházejícími z akvakultury byla ustanovena účinná a trvalá spolupráce založená na volné výměně informací souvisejících s prováděním této směrnice.
Výměna informací probíhá v nezbytné míře také mezi příslušnými orgány různých členských států.
3. Každý členský stát zajistí, aby příslušné orgány měly přístup k odpovídajícím laboratorním službám a k nejnovějším poznatkům v oblastech analýzy rizik a epizootologie a aby probíhala volná výměna veškerých informací souvisejících s prováděním této směrnice mezi příslušnými orgány a laboratořemi.
Článek 55
Referenční laboratoře Společenství
1. Referenční laboratoře Společenství pro nákazy vodních živočichů, na něž se vztahuje tato směrnice, se určují postupem podle čl. 62 odst. 2 na časové období stanovené tímto postupem.
2. Referenční laboratoře Společenství pro nákazy vodních živočichů vykonávají pravomoci a povinnosti stanovené v příloze VI části I.
3. Komise přezkoumá nejpozději do konce období podle odstavce 1 určení referenčních laboratoří Společenství z hlediska toho, jak tyto laboratoře naplňují pravomoci a povinnosti podle odstavce 2.
Článek 56
Národní referenční laboratoře
1. Členské státy zajistí určení národních referenčních laboratoří pro každou z referenčních laboratoří Společenství podle článku 55.
Členské státy mohou určit laboratoř umístěnou v jiném členském státě nebo v členském státě ESVO a jedna laboratoř může být národní referenční laboratoří pro více než jeden členský stát.
2. Členské státy oznámí název a adresu každé určené národní referenční laboratoře a jakékoliv příslušné aktualizace těchto údajů Komisi, příslušné referenční laboratoři Společenství a ostatním členským státům.
3. Národní referenční laboratoř je ve spojení s příslušnou referenční laboratoří Společenství podle článku 55.
4. Aby byla zajištěna účinná diagnostická služba na celém území členského státu v souladu s požadavky této směrnice, spolupracuje národní referenční laboratoř s jakoukoliv laboratoří určenou v souladu s článkem 57 nacházející se na území téhož členského státu.
5. Členské státy zajistí, aby všechny národní referenční laboratoře na jejich území byly dostatečně vybaveny a personálně obsazeny potřebným počtem vyškolených zaměstnanců tak, aby mohly provádět laboratorní šetření požadovaná v souladu s touto směrnicí a vykonávat pravomoci a povinnosti stanovené v příloze VI části II.
Článek 57
Diagnostické služby a metody
Členské státy zajistí, aby
a) |
laboratorní vyšetření pro účely této směrnice byla prováděna v laboratořích určených k tomuto účelu příslušným orgánem; |
b) |
laboratorní vyšetření v případě podezření a k potvrzení výskytu nákaz uvedených v části II přílohy IV byla prováděna diagnostickými metodami, které se stanoví postupem podle čl. 62 odst. 2, a |
c) |
laboratoře určené pro diagnostické služby v souladu s tímto článkem vykonávaly pravomoci a povinnosti stanovené v příloze VI části III. |
KAPITOLA IX
KONTROLY, ELEKTRONICKÝ PŘENOS DAT A SANKCE
Článek 58
Kontroly a audity Společenství
1. Znalci Komise mohou ve spolupráci s příslušnými orgány členských států provádět kontroly na místě, včetně auditů, jsou-li tyto kontroly nezbytné z hlediska jednotného provádění této směrnice.
Členské státy, na jejichž území jsou takové kontroly a audity prováděny, poskytnou znalcům Komise veškerou pomoc potřebnou pro výkon jejich povinností.
Komise informuje příslušný orgán o výsledcích veškerých takových kontrol a auditů.
2. Znalci Komise také mohou ve třetích zemích ve spolupráci s příslušnými orgány dotčené třetí země provádět kontroly na místě, včetně auditů, za účelem ověření souladu nebo rovnocennosti s veterinárními předpisy Společenství týkajícími se vodních živočichů.
3. Pokud je v průběhu kontroly Komise zjištěno závažné riziko pro zdraví živočichů, přijme dotčený členský stát okamžitě veškerá opatření nezbytná pro ochranu zdraví živočichů.
Pokud taková opatření nejsou přijata, nebo pokud jsou považována za nedostatečná, přijmou se opatření nezbytná pro ochranu zdraví živočichů postupem podle čl. 62 odst. 3 a dotyčný členský stát je o těchto opatřeních informován.
Článek 59
Elektronický přenos dat
1. Členské státy zajistí, aby veškeré postupy a formality týkající se poskytování informací podle článku 6, čl. 50 odst. 2, čl. 51 odst. 1 a čl. 56 odst. 2 elektronickými prostředky, byly zavedeny nejpozději do 1. srpna 2008.
2. Komise přijme postupem podle čl. 62 odst. 2 prováděcí pravidla k odstavci 1, aby umožnila interoperabilitu informačních systémů a používání postupů pomocí elektronických prostředků mezi členskými státy.
Článek 60
Sankce
Členské státy stanoví předpisy týkající se sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby byly prováděny. Stanovené sankce musejí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy uvědomí o takových předpisech Komisi nejpozději do dne uvedeného v čl. 65 odst. 1 a neprodleně ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto předpisů.
KAPITOLA X
ZMĚNY, PROVÁDĚCÍ PRAVIDLA A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU
Článek 61
Změny a prováděcí pravidla
1. Ustanovení čl. 50 odst. 2 může být změněno postupem podle čl. 62 odst. 2.
2. Přílohy této směrnice mohou být změněny postupem podle čl. 62 odst. 2.
3. Opatření k provádění této směrnice mohou se přijímají postupem podle čl. 62 odst. 2.
Článek 62
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat (dále jen „výbor“).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je 15 dní.
4. Výbor přijme svůj jednací řád.
KAPITOLA XI
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 63
Zrušovací ustanovení
1. Směrnice 91/67/EHS, 93/53/EHS a 95/70/ES se zrušují s účinností od 1. srpna 2008.
2. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou stanovenou v příloze VIII.
3. Pro účely této směrnice však zůstává i nadále v platnosti rozhodnutí Komise 2004/453/ES, a to až do přijetí potřebných ustanovení podle článku 43 této směrnice, která se přijmou nejpozději do tří let po vstupu této směrnice v platnost.
Článek 64
Přechodná ustanovení
Postupem podle čl. 62 odst. 2 mohou být na dobu čtyř let od 14. prosince 2006.
Článek 65
Provedení
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 14. prosince 2008, avšak nikoliv později než do 1. května 2008. Neprodleně o nich informují Komisi.
Tyto předpisy budou členské státy používat od 1. srpna 2008.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblastech upravených touto směrnicí.
Článek 66
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 67
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
V Lucemburku dne 24. října 2006.
Za Radu
předseda
E. KORKEAOJA
(1) Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 13.
(2) Úř. věst. L 46, 19.2.1991, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).
(3) Úř. věst. L 175, 19.7.1993, s. 23. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.
(4) Úř. věst. L 332, 30.12.1995, s. 33. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.
(5) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).
(6) Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 206. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2076/2005 (Úř. věst. L 338, 22.12.2005, s. 83).
(7) Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 776/2006 (Úř. věst. L 136, 24.5.2006, s. 3).
(8) Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1.
(9) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES (Úř. věst. L 315, 19.11.2002, s. 14).
(10) Úř. věst. L 268, 24.9.1991, s. 56. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.
(11) Úř. věst. L 156, 30.4.2004, s. 5. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 2006/272/ES (Úř. věst. L 99, 7.4.2006, s. 31).
(12) Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/28/ES (Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 58).
(13) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1.
(14) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.
(15) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
(16) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(17) Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.
(18) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
(19) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 208/2006 (Úř. věst. L 36, 8.2.2006, s. 25).
PŘÍLOHA I
DEFINICE
Kromě definic uvedených v článku 3 se použijí tyto technické definice:
a) |
„Jednotkou“ se rozumí jedno nebo více hospodářství v rámci společného systému biologické bezpečnosti obsahující populaci vodních živočichů s jednoznačným nákazovým statusem ve vztahu ke konkrétní nákaze. |
b) |
„Společným systémem biologické bezpečnosti“ se rozumí, že jsou uplatňována stejná opatření týkající se dozoru nad zdravím vodních živočichů, prevence a tlumení nákaz. |
c) |
„Uzavřenou oblastí“ se rozumí oblast okolo zamořeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, kde jsou uplatňována opatření ke tlumení nákaz s cílem zabránit šíření nákazy. |
d) |
„Nákazou“ se rozumí klinická nebo klinicky se neprojevující infekce vodních živočichů jedním nebo více etiologickými činiteli. |
e) |
„Oblastí nebo jednotkou prostými nákazy“ se rozumí oblasti nebo jednotky prohlášené za prosté nákazy podle článků 49 nebo 50. |
f) |
„Nově se objevující nákazou“ se rozumí nově zjištěná závažná nákaza, jejíž příčina může, ale nemusí být známa, a jež má potenciál rozšířit se v rámci populace nebo mezi populacemi, například prostřednictvím obchodu s vodními živočichy a/nebo produkty získanými z vodních živočichů. Rovněž se tímto rozumí nákaza uvedená v seznamu a zjištěná u nového hostitelského druhu, který ještě není uveden v části II přílohy IV jako vnímavý druh. |
g) |
„Epizootologickou jednotkou“ se rozumí skupina vodních živočichů v dané lokalitě, kteří sdílejí přibližně stejné riziko vystavení patogennímu původci. Toto riziko může být způsobeno tím, že živočichové sdílejí stejné vodní prostředí, nebo tím, že v důsledku řídicích postupů je pravděpodobné, že by se patogenní původci rychle šířili z jedné skupiny živočichů na druhou. |
h) |
„Ponecháním ladem“ se pro účely potírání nákaz rozumí postup, kdy jsou z hospodářství odstraněni živočichové pocházející z akvakultury, kteří jsou vnímaví k příslušné nákaze nebo o nichž je známo, že mohou přenášet patogenního původce, a kdy je z hospodářství odstraněna i chovná voda, je-li to uskutečnitelné. |
i) |
„Dalším zpracováním“ se rozumí zpracování živočichů pocházejících z akvakultury před lidskou spotřebou pomocí všech druhů opatření a technik, které postihují anatomickou celistvost, jako například vykrvení, zbavování vnitřností/kuchání, oddělování hlav od těla, plátkování a filetování, jež produkuje odpad nebo vedlejší produkty a jež by mohlo způsobit riziko rozšíření nákaz. |
j) |
„Zvýšeným úhynem“ se rozumí nevysvětlený úhyn výrazně převyšující úroveň, kterou lze za převažujících podmínek považovat za běžnou pro dané hospodářství nebo chovnou oblast měkkýšů; o tom, co je považováno za zvýšený úhyn, musí společně rozhodnout hospodářství příslušný orgán. |
k) |
„Infekcí“ se rozumí přítomnost množícího se nebo jinak se vyvíjejícího nebo skrytého patogenního původce v hostiteli nebo na hostiteli. |
l) |
„Zamořenou oblastí nebo jednotkou“ se rozumí oblasti nebo jednotky, o nichž je známo, že se v nich vyskytuje infekce. |
m) |
„Karanténou“ se rozumí držení skupiny vodních živočichů v izolaci mimo jakýkoliv přímý nebo nepřímý kontakt s jinými vodními živočichy za účelem pozorování po stanovené časové období a, pokud to je vhodné, jejich vyšetření a ošetření včetně vhodné úpravy odpadních vod. |
n) |
„Vnímavým druhem“ se rozumí jakýkoliv druh, u něhož se projevila infekce patogenním původcem, a to buď přirozená nebo experimentální, jež napodobuje přirozené cesty infekce. |
o) |
„Přenašečem“ se rozumí druh, který není vnímavý k nákaze, ale může šířit infekci přenášením patogenů z jednoho hostitele na druhého. |
p) |
„Oblastí“ se rozumí přesně zeměpisně vymezená oblast s jednotným hydrologickým systémem sestávajícím z části povodí od pramene (pramenů) až po přírodní nebo umělou překážku zabraňující migraci vodních živočichů z níže položených úseků povodí proti proudu, celé povodí od pramene (pramenů) až k ústí do moře nebo více než jedno povodí, včetně příslušných ústí do moře, v důsledku epizootologické souvislosti mezi povodími prostřednictvím ústí. |
PŘÍLOHA II
Informace požadované v úředním registru produkčních podniků akvakultury a oprávněných zpracovatelských zařízení
ČÁST I
Oprávněný produkční podnik akvakultury
1. |
Příslušný orgán vede v registru podle článku 6 přinejmenším následující informace o každém produkčním podniku akvakultury:
|
2. |
Je-li vydáno oprávnění chovné oblasti měkkýšů v souladu s čl. 4 odst. 1 druhým pododstavcem, zaznamenají se údaje požadované v bodě 1 písm. a) této části pro všechny produkční podniky akvakultury působící uvnitř chovné oblasti měkkýšů. Údaje požadované v bodě 1 písm. b) až g) této části se zaznamenají na úrovni chovné oblasti měkkýšů. |
ČÁST II
Oprávněná zpracovatelská zařízení
Příslušný orgán vede v registru podle článku 6 přinejmenším následující informace o každém oprávněném zpracovatelském zařízení:
a) |
název a adresy oprávněného zpracovatelského zařízení a kontaktní údaje (telefon, fax, e-mail); |
b) |
registrační číslo a údaje týkající se vydaného oprávnění (tj. data zvláštních oprávnění, identifikační kódy nebo čísla, zvláštní podmínky produkce, jakékoliv další údaje týkající se oprávnění); |
c) |
zeměpisnou polohu zpracovatelského zařízení vymezenou vhodným systémem souřadnic (je-li to možné, souřadnicemi geografického informačního systému – GIS); |
d) |
podrobnosti o zařízeních na úpravu odpadních vod oprávněného zpracovatelského zařízení; |
e) |
druhy živočichů pocházejících z akvakultury, s nimiž je v oprávněném zpracovatelském zařízení zacházeno. |
PŘÍLOHA III
ČÁST A
Nákazový status oblasti nebo jednotky akvakultury, jejž je třeba zvážit pro použití článku 12
Živočichové pocházející z akvakultury určení k chovu a doplnění stavů
Kategorie |
Nákazový status |
Může přijmout živočichy z |
Zdravotní osvědčení |
Může odeslat zvířata do |
|
Přijetí |
Odeslání |
||||
I |
Oblast prostá nákazy (článek 49 nebo článek 50) |
pouze kategorie I |
ANO |
NE, pokud jde o odeslání do kategorie III nebo V |
všech kategorií |
ANO, pokud jde o odeslání do kategorie I, II nebo IV |
|||||
II |
Program dozoru (čl. 44 odst. 1) |
pouze kategorie I |
ANO |
NE |
kategorie III a V |
III |
Nedefinovaný (oblast není zamořená, ale není zařazena do programu k získání statusu oblasti prosté nákazy) |
kategorie I, II nebo III |
NE |
NE |
kategorie III a V |
IV |
Program eradikace (čl. 44 odst. 2) |
pouze kategorie I |
ANO |
ANO |
pouze kategorie V |
V |
Zamořená oblast (článek 39) |
všech kategorií |
NE |
ANO |
pouze kategorie V |
ČÁST B
Doporučený dozor a kontroly v hospodářstvích a chovných oblastech měkkýšů
Přítomné druhy |
Nákazový status podle části A |
Úroveň rizika |
Dozor |
Doporučená četnost kontrol příslušným orgánem (článek 7) |
Doporučená četnost kontrol odbornými pracovníky zabývajícími se zdravím vodních živočichů(článek 10) |
Konkrétní požadavky pro kontroly, odběr vzorků a dozor nezbytné k zachování daného nákazového statusu |
Poznámky |
Žádný druh vnímavý k nákazám uvedeným v příloze IV |
kategorie I oblast prohlášená za prostou nákazy v souladu s čl. 49 odst. 1 písm a) nebo b) nebo čl. 50 odst. 1 písm a) nebo b) |
nízká |
pasivní |
1 za 4 roky |
1 za 4 roky |
konkrétní požadavky na zachování statusu oblasti prosté nákazy podle článku 52 |
Doporučená četnost kontrol se použije, aniž jsou dotčeny konkrétní požadavky uvedené u každého nákazového statusu. Nicméně tam, kde je to možné, by měly být tyto kontroly a odběry vzorků kombinovány s kontrolami požadovanými podle článků 7 a 10. Cílem kontrol prováděných příslušnými orgány je ověřit soulad s touto směrnicí a podle článku 7. Cílem kontrol prováděných odbornými pracovníky zabývajícími se zdravím vodních živočichů je ověřit nákazový status živočichů, poskytovat poradenství provozovatelům produkčních podniků akvakultury v otázkách týkajících se zdraví vodních živočichů a případně přijmout nutná veterinární opatření. |
Druhy vnímavé k jedné nebo více nákazám uvedeným v příloze IV |
kategorie I oblast prohlášená za prostou nákazy v souladu s čl. 49 odst. 1 písm c) nebo čl. 50 odst. 1 písm c) |
vysoká |
aktivní, cílený nebo pasivní |
1 ročně |
1 ročně |
||
střední |
1 za 2 roky |
1 za 2 roky |
|||||
nízká |
1 za 4 roky |
1 za 2 roky |
|||||
kategorie II oblast neprohlášená za prostou nákazy, ale podléhající programu dozoru schválenému podle čl. 44 odst. 1 |
vysoká |
cílený |
1 ročně |
1 ročně |
konkrétní požadavky podle čl. 44 odst. 1 |
||
střední |
1 za 2 roky |
1 za 2 roky |
|||||
nízká |
1 za 4 roky |
1 za 2 roky |
|||||
kategorie III oblast, která není zamořená, ale ani nepodléhá programu dozoru za účelem získání statusu oblasti prosté nákazy |
vysoká |
aktivní |
1 ročně |
3 ročně |
|
||
střední |
1 ročně |
2 ročně |
|||||
nízká |
1 za 2 roky |
1 ročně |
|||||
kategorie IV zamořená oblast, ale podléhající programu eradikace schválenému podle čl. 44 odst. 2 |
vysoká |
cílený |
1 ročně |
1 ročně |
konkrétní požadavky podle čl. 44 odst. 2 |
||
střední |
1 za 2 roky |
1 za 2 roky |
|||||
nízká |
1 za 4 roky |
1 za 2 roky |
|||||
kategorie V zamořená oblast. Podléhá minimálním kontrolním opatřením podle kapitoly V |
vysoká |
pasivní |
1 za 4 roky |
1 ročně |
konkrétní požadavky podle kapitoly V |
||
střední |
1 za 4 roky |
1 za 2 roky |
|||||
nízká |
1 za 4 roky |
1 za 4 roky |
Úrovně rizika
Hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů s vysokým rizikem je hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů,
a) |
u nichž je vysoké riziko šíření či zavlečení nákaz do jiných či z jiných hospodářství či populací volně žijících živočichů; |
b) |
které fungují za chovných podmínek, které by mohly s ohledem na přítomné druhy zvýšit riziko vzplanutí ohniska nákazy (velké množství biomasy, nízká jakost vody); |
c) |
které prodávají živé vodní živočichy k dalšímu chovu nebo doplňování stavu. |
Hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů se středním rizikem je hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů,
a) |
u nichž je středně vysoké riziko šíření či zavlečení nákaz do jiných či z jiných hospodářství či populací volně žijících živočichů; |
b) |
které fungují za podmínek, které by s ohledem na přítomné druhy nutně nemusely zvýšit riziko vzplanutí ohniska nákazy (střední množství biomasy a střední jakost vody); |
c) |
které prodávají živé vodní živočichy zejména k lidské spotřebě. |
Hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů s nízkým rizikem je hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů,
a) |
u nichž je nízké riziko šíření či zavlečení nákaz do jiných či z jiných hospodářství či populací volně žijících živočichů; |
b) |
které fungují za podmínek, které by s ohledem na přítomné druhy nezvýšily riziko vzplanutí ohniska nákazy (nízké množství biomasy, dobrá jakost vody); |
c) |
které prodávají živé vodní živočichy pouze k lidské spotřebě. |
Druhy dozoru nad zdravím
Pasivní dozor zahrnuje povinné okamžité hlášení výskytu určených nákaz či podezření na ně nebo zvýšený úhyn. V takovém případě je vyžadováno šetření v souladu s kapitolou V oddílem 2.
Aktivní dozor zahrnuje:
a) |
rutinní kontrolu příslušným orgánem nebo jinými kvalifikovanými zdravotnickými službami pověřenými příslušnými orgány; |
b) |
prohlídku populace živočichů pocházejících z akvakultury v hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, zaměřenou na klinické nákazy; |
c) |
odběr diagnostických vzorků během kontroly v případě podezření na nákazu uvedenou na seznamu nebo pozorovaného zvýšeného úhynu; |
d) |
povinné okamžité hlášení výskytu stanovených nákaz či podezření na ně nebo jakéhokoliv zvýšeného úhynu. |
Cílený dozor zahrnuje:
a) |
rutinní kontrolu příslušným orgánem nebo jinými kvalifikovanými zdravotnickými službami pověřenými příslušnými orgány; |
b) |
odběr předepsaných vzorků živočichů pocházejících z akvakultury a jejich vyšetření na specifického patogenního původce (specifické patogenní původce) stanovenými metodami; |
c) |
povinné okamžité hlášení výskytu stanovených nákaz či podezření na ně nebo jakéhokoliv zvýšeného úhynu. |
PŘÍLOHA IV
Seznamy nákaz
ČÁST I
Kritéria pro zařazení nákazy na seznam
A. |
Exotické nákazy musejí splňovat kritéria stanovená v bodě 1 a v bodě 2 nebo 3.
|
B. |
Neexotické nákazy musí splňovat kritéria stanovená v bodech 1, 4, 5, 6, 7 a v bodě 2 nebo 3.
|
ČÁST II
Seznam nákaz
EXOTICKÉ NÁKAZY |
||
|
NÁKAZA |
VNÍMAVÉ DRUHY |
RYBY |
Epizootická nekróza krvetvorné tkáně |
Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a okoun říční (Perca fluviatilis) |
Epizootický vředový syndrom |
Rody: Catla, Channa, Labeo, Mastacembelus, Mugil, Puntius a Trichogaster. |
|
MĚKKÝŠI |
Bonamióza (Bonamia exitiosa) |
Ústřice Ostrea angasi a Ostrea chilensis |
Perkinsóza (Perkinsus marinus) |
Crassostrea gigas a Crassostrea virginica |
|
Mikrocytóza (Mikrocytos mackini) |
Crassostrea gigas, Crassostrea virginica, Ostrea conchaphila a Ostrea edulis |
|
KORÝŠI |
Syndrom Taura |
Garnáti Penaeus setiferus, Penaeus stylirostris a Penaeus vannamei. |
Žlutohlavost (Yellowhead disease) |
Garnáti Penaeus aztecus, Penaeus duorarum, Penaeus japonicus, Penaeus monodon, Penaeus setiferus, Penaeus stylirostris a Penaeus vannamei. |
NEEXOTICKÉ NÁKAZY |
||
|
NÁKAZA |
VNÍMAVÉ DRUHY |
RYBY |
Jarní virémie kaprů (SVC) |
Tostolobec pestrý (Aristichthys nobilis), karas stříbřitý (Carassius auratus), karas obecný (Carassius carassius), amur bílý (Ctenopharyngodon idellus), kapr obecný a kapr koi (Cyprinus carpio), tostolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix), sumec velký (Silurus glanis) a lín obecný (Tinca tinca). |
Virová hemoragická septikémie (VHS) |
Sleď (Clupea spp.), síh (Coregonus sp.), štika obecná (Esox lucius), treska skvrnitá (Gadus aeglefinus), treska (Gadus macrocephalus), treska obecná (Gadus morhua), Oncorhynchus spp., pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), treska hlubinná (Onosmustelus), pstruh obecný (Salmo trutta), pakambala velká (Scophtalmus maximus), šprot (Sprattus sprattus) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). |
|
Infekční nekróza krvetvorné tkáně (IHN) |
Losos keta (Oncorhynchus keta), losos kisuč (Oncorhynchus kisutch), losos masu (Oncorhyncus masou), pstruh duhový nebo migrující (Oncorhynchus mykiss), losos nerka (Oncorhyncus nerka), losos pacifický rodurus (Oncorhyncus rhodurus), losos čavyča (Oncorhynchus tshawytscha) a losos obecný (Salmo salar). |
|
Herpesviróza koi (KHV) |
Kapr obecný a kapr koi (Cyprinus carpio). |
|
Nakažlivá chudokrevnost lososů (ISA) |
Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), losos obecný (Salmo salar) a pstruh obecný (Salmo trutta). |
|
MĚKKÝŠI |
Marteilióza (Marteilia refringens) |
Ostrea angasi, Ostrea chilensis, Ostrea edulis, Ostrea puelchana, slávka jedlá (Mytilus edulis) a slávka středomořská (Mytilus galloprovincialis) |
Bonamióza (Bonamia ostreae) |
Ostrea angasi, Ostrea chilensis, Ostrea conchaphila, Ostrea denselammellosa, ústřice jedlá (Ostrea edulis) a Ostrea puelchana. |
|
KORÝŠI |
Běloskvrnitost (White spot disease) |
Všichni desetinozí korýši (řád Decapoda). |
PŘÍLOHA V
Požadavky na vyhlášení členského státu, oblasti nebo jednotky prostých nákazy
ČÁST I
Členský stát prostý nákazy
1. |
Na základě předchozího vývoje
|
2. |
Na základě cíleného dozoru Členský stát, v němž byl zaznamenán poslední klinický výskyt během období 10 let před uplatněním statusu oblasti prosté nákazy nebo v němž nebyl znám nákazový status před zahájením cíleného dozoru například z důvodu absence podmínek napomáhajících klinickému projevu, může být považován za prostý specifické nákazy, pokud:
Pokud existují části členského státu, v nichž je omezený počet hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů, a v nichž tedy cílený dozor neposkytuje dostačující epizootologické údaje, ale v nichž se vyskytují volně žijící populace některých vnímavých druhů, musejí být tyto volně žijící populace zahrnuty do cíleného dozoru. |
ČÁST II
Oblasti nebo jednotky prosté nákazy
1. |
Oblasti
|
2. |
Jednotky sestávající z jednoho nebo více hospodářství či chovných oblastí měkkýšů, ve kterých nákazový status týkající se specifické nákazy závisí na nákazovém statusu okolních přírodních vod
|
3. |
Jednotky sestávající z jednoho nebo více jednotlivých hospodářství, v nichž je nákazový status nezávislý na nákazovém statusu okolních přírodních vod.
|
4. |
Zvláštní ustanovení týkající se jednotlivých hospodářství zahajujících nebo obnovujících činnost
|
PŘÍLOHA VI
Pravomoci a povinnosti laboratoří
ČÁST I
Referenční laboratoře společenství
1. |
Aby mohly být určeny referenční laboratoří Společenství v souladu s článkem 55, musí laboratoře splňovat tyto podmínky. Musí:
|
2. |
Komise může nicméně určit jen laboratoře, které fungují a jsou hodnoceny a akreditovány v souladu s následujícími evropskými normami s přihlédnutím ke kritériím pro různé metody vyšetření stanovené v této směrnici:
|
3. |
Akreditace a hodnocení zkušebních laboratoří podle odstavce 2 se může týkat jednotlivých testů nebo skupin testů. |
4. |
Referenční laboratoře Společenství mohou pro jednu nebo více nákaz, za něž jsou zodpovědné, používat dovedností a kapacity laboratoří v jiných členských státech nebo v členských státech ESVO, pokud dotyčné laboratoře splňují požadavky stanovené v bodech 1, 2 a 3 této přílohy. Jakýkoliv záměr využívat takové spolupráce musí tvořit součást informací poskytnutých jako podklad pro určení v souladu s čl. 55 odst. 1. Referenční laboratoř Společenství však zůstane kontaktním místem pro národní referenční laboratoře v členských státech a pro Komisi. |
5. |
Referenční laboratoře Společenství:
|
ČÁST II
Národní referenční laboratoře
1. |
Národní referenční laboratoře určené podle článku 56 odpovídají za koordinaci diagnostických norem a metod v oblasti působnosti v daném členském státě. Tyto národní referenční laboratoře musí:
|
2. |
Akreditace a hodnocení zkušebních laboratoří podle odst. 1 písm. i) se může týkat jednotlivých testů nebo skupin testů. |
3. |
Členské státy mohou určit národní referenční laboratoře, které nesplňují požadavky uvedené v bodu 1 písm. i) podbodu i) této části, pokud je fungování podle normy EN ISO/IEC 17025 v praxi obtížné, ovšem za předpokladu, že laboratoř funguje v souladu se systémem managementu jakosti, který odpovídá obecným zásadám normy ISO 9001. |
4. |
Členské státy mohou národní referenční laboratoři nacházející se na jejich území povolit, aby pro jednu nebo více nákaz, které spadají do její oblasti působnosti, používala dovednosti a kapacity jiných laboratoří určených v souladu s článkem 57, ovšem za předpokladu, že tyto laboratoře vyhovují příslušným požadavkům této části. Národní referenční laboratoř však zůstane kontaktním místem pro ústřední příslušný orgán členského státu a pro referenční laboratoř Společenství. |
ČÁST III
Určené laboratoře v členských státech
1. |
Příslušný orgán členského státu určí pro diagnostické služby podle článku 57 pouze ty laboratoře, které splňují následující požadavky. Tyto laboratoře musí:
|
2. |
Akreditace a hodnocení zkušebních laboratoří podle odst. 1 písm. c) se může týkat jednotlivých testů nebo skupin testů. |
3. |
Členské státy mohou určit laboratoře, které nesplňují požadavky uvedené v bodu 1 písm. c) podbodu i) této části, pokud je fungování podle normy EN ISO/IEC 17025 v praxi obtížné, ovšem za předpokladu, že laboratoř funguje v souladu se systémem managementu jakosti, který odpovídá obecným zásadám normy ISO 9001. |
4. |
Příslušný orgán zruší určení, jestliže již nejsou naplňovány podmínky stanovené v této příloze. |
PŘÍLOHA VII
KRITÉRIA A POŽADAVKY PRO POHOTOVOSTNÍ PLÁNY
Členské státy zajistí, aby pohotovostní plány splňovaly přinejmenším tyto požadavky:
1. |
Musí být přijato ustanovení, které zajistí právní způsobilost potřebnou pro provádění pohotovostních plánů a realizaci rychlé a úspěšné eradikační kampaně. |
2. |
Musí být přijato ustanovení, které zajistí přístup k nouzovým fondům, rozpočtovým prostředkům a finančním zdrojům, aby byla zohledněna všechna hlediska boje proti exotickým nákazám uvedeným v části II přílohy IV. |
3. |
Musí být stanoven hierarchický řetězec k zajištění rychlého a účinného rozhodovacího postupu proti exotickým nákazám uvedeným v příloze IV nebo nově se objevujícím nákazám. Hlavní řízení strategií pro tlumení musí mít za úkol ústřední rozhodovací jednotka. |
4. |
Členské státy musejí mít vypracovány podrobné plány, které jim v případě vzplanutí ohniska exotických nákaz uvedených v části II přílohy IV nebo nově se objevujících nákaz umožní pohotově zřídit místní pohotovostní nákazová střediska pro provádění opatření ke tlumení nákazy a opatření na ochranu životního prostředí na místní úrovni. |
5. |
Členské státy musí zajistit spolupráci mezi příslušnými orgány a příslušnými orgány a subjekty ochrany životního prostředí pro náležitou koordinaci veterinárních činností a činností ochrany životního prostředí. |
6. |
Musí být přijato ustanovení, které zajistí přiměřené zdroje, včetně personálu, vybavení a laboratorní kapacity, aby byla zajištěna rychlá a účinná kampaň. |
7. |
Musí být k dispozici aktuální pracovní příručka s podrobným, obsáhlým a praktickým popisem všech činností, postupů, pokynů a opatření pro tlumení používaných pro zvládnutí exotických nákaz uvedených v části II přílohy IV nebo nově se objevujících nákaz. |
8. |
Případně musí být k dispozici podrobné plány pro nouzové očkování. |
9. |
Personál se musí pravidelně účastnit školení v otázkách klinických příznaků, epizootologického šetření a tlumení epizootií, cvičných poplachů prováděných v reálném čase a školení komunikačních dovedností pro zajištění trvalých kampaní připravenosti na nákazy pro orgány, hospodářství a veterinární lékaře. |
10. |
Při přípravě pohotovostních plánů musí být zohledněny zdroje potřebné pro tlumení velkého počtu ohnisek, která vzniknou v krátké době. |
11. |
Aniž jsou dotčeny veterinární požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 1774/2002, musejí být pohotovostní plány připraveny tak, aby zajistily, že v případě vzplanutí ohniska nákaz budou mrtvá těla vodních živočichů a odpady z vodních živočichů hromadně odstraňovány bez ohrožení zdraví zvířat a lidí za použití postupů nebo metod, které předcházejí všem zamezitelným škodám na životním prostředí, a zejména:
|
12. |
Tyto plány musejí obsahovat údaje o vhodných místech a podnicích pro zpracování nebo odstranění živočišných mrtvých těl a odpadů v případě vzplanutí ohniska v souladu s nařízením (ES) č. 1774/2002. |
PŘÍLOHA VIII
SROVNÁVACÍ TABULKA
Tato směrnice |
Zrušené směrnice |
||
|
91/67/EHS |
93/53/EHS |
95/70/ES |
Čl. 1 odst. 1 písm. a) |
Čl. 1 první pododstavec |
— |
— |
Čl. 1 odst. 1 písm. b) |
— |
— |
— |
Čl. 1 odst. 1 písm. c) |
— |
Článek 1 |
Článek 1 |
Čl. 1 odst. 2 |
— |
Čl. 20 odst. 2 |
Čl. 12 odst. 2 |
Čl. 2 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 2 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 2 odst. 3 |
Čl. 1 druhý pododstavec |
— |
— |
Článek 3 |
Článek 2 |
Článek 2 |
Článek 2 |
Článek 4 |
— |
— |
— |
Článek 5 |
— |
— |
— |
Článek 6 |
— |
— |
— |
Článek 7 |
— |
— |
— |
Čl. 8 odst. 1 |
— |
Čl. 3 odst. 2 |
Čl. 3 odst. 2 |
Čl. 8 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 8 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 8 odst. 4 |
— |
— |
— |
Článek 9 |
— |
— |
— |
Článek 10 |
— |
— |
Článek 4 |
Článek 11 |
— |
— |
— |
Článek 12 |
— |
— |
— |
Čl. 13 odst. 1 |
Čl. 4 první pododstavec |
— |
— |
Čl. 13 odst. 2 |
Čl. 4 druhý pododstavec |
— |
— |
Čl. 14 odst. 1 písm. a) |
Čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 14 odst. 1 písm. b) |
— |
— |
— |
Čl. 14 odst. 2 |
Čl. 16 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 14 odst. 3 |
Čl. 16 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 14 odst. 4 |
— |
— |
— |
Čl. 15 odst. 1 |
Čl. 3 odst. 1 písm. a) a odst. 2 |
— |
— |
Čl. 15 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 15 odst. 3 |
Čl. 3 odst. 1 písm. b) a odst. 2 |
— |
— |
Čl. 15 odst. 4 |
— |
— |
— |
Čl. 16 odst. 1 |
Čl. 7 odst. 1 písm. a) první věta Čl. 7 odst. 1 písm. b) Čl. 8 odst. 1 písm. a) Čl. 8 odst. 1 písm. b) |
— |
— |
Čl. 16 odst. 2 |
— |
— |
— |
Článek 17 |
— |
— |
— |
Čl. 18 odst. 1 |
Článek 9 |
— |
— |
Čl. 18 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 19 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 19 odst. 2 |
Čl. 9 odst. 2 |
— |
— |
Článek 20 |
Čl. 14 odst. 3 |
— |
— |
Článek 21 |
— |
— |
— |
Článek 22 |
Čl. 19 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 23 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 23 odst. 2 |
Článek 22 |
— |
— |
Čl. 23 odst. 3 |
Čl. 19 odst. 2 |
— |
— |
Čl. 23 odst. 4 |
Čl. 19 odst. 3 |
— |
— |
Čl. 23 odst. 5 |
— |
— |
— |
Článek 24 |
Článek 21 |
— |
— |
Čl. 25 písm. a) |
Článek 20 |
— |
— |
Čl. 25 písm. b) |
— |
— |
— |
Čl. 25 písm. c) |
— |
— |
— |
Čl. 25 písm. d) |
Čl. 21 odst. 2 |
— |
— |
Čl. 25 písm. e) |
— |
— |
— |
Článek 26 |
— |
Článek 4 |
Čl. 5 odst. 1 |
Článek 27 |
— |
— |
Čl. 5 odst. 5 |
Čl. 28 písm. a) |
— |
Čl. 5 odst. 1 Čl. 10 odst. 1 písm. a) |
Čl. 5 odst. 2 písm. a) |
Čl. 28 písm. b) |
— |
Čl. 5 odst. 2 písm. b) Čl. 10 odst. 1 písm. c) |
Čl. 5 odst. 2 písm. b) |
Čl. 29 odst. 1 |
— |
Čl. 5 odst. 2 písm. h) Čl. 6 písm. a) sedmá odrážka Čl. 8 odst. 1 Čl. 9 odst. 1 první věta Čl. 10 odst. 1 písm. b) |
Čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec třetí odrážka, čl. 5 odst. 4 první a čtvrtý pododstavec |
Čl. 29 odst. 2 |
— |
Čl. 5 odst. 2 písm. i) |
Čl. 5 odst. 4 druhý a čtvrtý pododstavec |
Čl. 29 odst. 3 |
— |
Čl. 6 písm. b) Čl. 6 písm. d) Čl. 8 odst.2 Čl. 8 odst. 3 Čl. 9 odst. 2 |
— |
Čl. 29 odst. 4 |
— |
Čl. 5 odst. 2 písm. i) druhá odrážka |
— |
Článek 30 |
— |
Čl. 5 odst. 4 |
Čl. 5 odst. 3 |
Článek 31 |
— |
— |
— |
Článek 32 |
— |
Čl. 5 odst. 2, článek 6 |
Čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec druhá odrážka, čl. 5 odst. 2 písm. b), čl. 5 odst. 4 třetí a čtvrtý pododstavec |
Čl. 33 odst. 1 |
Čl. 3 odst. 3 |
Čl. 6 písm. a) čtvrtá odrážka |
— |
Čl. 33 odst. 2 |
— |
Čl. 6 písm. a) čtvrtá odrážka |
— |
Čl. 33 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 33 odst. 4 |
— |
— |
— |
Čl. 34 odst. 1 |
— |
Čl. 5 odst. 2 písm. c) Čl. 6 písm. a) první a třetí odrážka |
— |
Čl. 34 odst. 2 |
— |
Čl. 6 písm. a) čtvrtá odrážka |
— |
Článek 35 |
— |
Čl. 6 písm. a) druhá, pátá a šestá odrážka |
— |
Článek 36 |
— |
— |
— |
Čl. 37 písm. a) |
— |
— |
— |
Čl. 37 písm. b) |
— |
— |
Čl. 5 odst. 3 |
Čl. 38 odst. 1 |
— |
Čl. 9 odst. 1 druhá věta |
— |
Čl. 38 odst. 2 |
— |
Čl. 9 odst. 3 |
— |
Čl. 38 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 39 písm. a) |
— |
Čl. 10 odst. 1 písm. c) |
Čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec první odrážka |
Čl. 39 písm. b) |
— |
— |
— |
Čl. 39 písm. c) |
— |
Čl. 10 odst. 1 písm. c) |
— |
Čl. 39 písm. d) |
— |
— |
— |
Článek 40 |
— |
Článek 7 |
— |
Článek 41 |
— |
— |
— |
Článek 42 |
— |
— |
— |
Článek 43 |
— |
— |
— |
Čl. 44 odst. 1 |
Článek 10 |
Čl. 10 odst. 2 |
— |
Čl. 44 odst. 2 |
Článek 10 |
Čl. 10 odst. 2 |
— |
Článek 45 |
Čl. 10 odst. 1 |
— |
— |
Článek 46 |
— |
— |
— |
Článek 47 |
— |
Čl. 6 písm. a) první odrážka Článek 15 |
— |
Čl. 48 odst. 1 |
— |
Čl. 14 odst. 1 |
— |
Čl. 48 odst. 2 |
— |
Čl. 14 odst. 1 |
— |
Čl. 48 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 48 odst. 4 |
— |
— |
— |
Čl. 49 odst. 1 |
Čl. 5 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 49 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 49 odst. 3 |
Článek 15 |
— |
— |
Čl. 50 odst. 1 |
Čl. 5 odst. 1 Čl. 6 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 50 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 50 odst. 3 |
Čl. 5 odst. 1 |
— |
— |
Čl. 50 odst. 4 |
Článek 15 |
— |
— |
Čl. 51 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 51 odst. 2 |
Čl. 5 odst. 2 |
— |
— |
Článek 52 |
— |
— |
— |
Čl. 53 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 53 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 53 odst. 3 |
— |
Čl. 9 odst. 1 druhá věta |
— |
Čl. 54 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 54 odst. 2 |
— |
Čl. 6 písm. d) Čl. 8 odst. 3 |
— |
Čl. 54 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 55 odst. 1 |
— |
Čl. 13 odst. 1 |
Čl. 7 odst. 1 |
Čl. 55 odst. 2 |
— |
Čl. 13 odst. 2 |
Čl. 7 odst. 2 |
Čl. 55 odst. 3 |
— |
— |
— |
Čl. 56 odst. 1 |
— |
Čl. 12 odst. 1 Čl. 12 odst. 4 |
Čl. 6 odst. 2 Čl. 6 odst. 3 |
Čl. 56 odst. 2 |
— |
— |
— |
Čl. 56 odst. 3 |
— |
Čl. 12 odst. 6 |
Čl. 6 odst. 5 |
Čl. 56 odst. 4 |
— |
— |
— |
Čl. 56 odst. 5 |
— |
Čl. 12 odst. 1 Čl. 12 odst. 3 |
Čl. 6 odst. 2 |
Čl. 57 písm. a) |
— |
Čl. 11 odst. 2 |
— |
Čl. 57 písm. b) |
— |
Čl. 11 odst. 1 |
Čl. 6 odst. 1 |
Čl. 57 písm. c) |
— |
— |
— |
Čl. 58 odst. 1 |
Článek 17 |
Článek 16 |
Článek 8 |
Čl. 58 odst. 2 |
Článek 22 |
— |
— |
Čl. 58 odst. 3 |
Článek 17 |
— |
— |
Článek 59 |
— |
— |
— |
Článek 60 |
— |
— |
— |
Čl. 61 odst. 1 |
— |
— |
— |
Čl. 61 odst. 2 |
Článek 25 |
Článek 18 |
Článek 9 |
Čl. 61 odst. 3 |
Čl. 9 odst. 3 Čl. 17 odst. 2 |
Čl. 18 písm. a) |
Čl. 4 odst. 2 Čl. 5 odst. 4 čtvrtý pododstavec Čl. 8 odst. 4 |
Článek 62 |
Článek 26 Článek 27 |
Článek 19 |
Článek 10 |
Článek 63 |
— |
— |
— |
Článek 64 |
— |
— |
— |
Článek 65 |
Článek 29 |
Článek 20 |
Článek 12 |
Článek 66 |
— |
— |
Článek 13 |
Článek 67 |
Článek 30 |
Článek 21 |
Článek 14 |
II Akty, jejichž zveřejnění není povinné
Rada
24.11.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 328/57 |
ROZHODNUTÍ RADY
ze dne 24. října 2006,
kterým se mění rozhodnutí 90/424/EHS o některých výdajích ve veterinární oblasti
(2006/782/ES)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (3) stanoví, že Společenství může členským státům poskytnout finanční příspěvek na eradikaci některých chorob zvířat. V současné době uvedené rozhodnutí rovněž umožňuje poskytnout finanční příspěvek Společenství na eradikaci nakažlivé chudokrevnosti lososů (ISA) a infekční nekrózy krvetvorné tkáně (IHN), které postihují lososovité ryby. |
(2) |
Opatření pro tlumení chorob ISA a IHN jsou způsobilá pro finanční příspěvky Společenství pouze podle nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu (4). |
(3) |
S ohledem na přijetí směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů (5) je vhodné změnit rozhodnutí 90/424/EHS, aby finanční přípěvek Společenství bylo možné poskytnout rovněž na eradikační opatření členských států, jejichž účelem je potírat ostatní choroby živočichů pocházejících z akvakultury, s výhradou opatření Společenství pro tlumení. |
(4) |
Členské státy mohou obdržet finanční příspěvky na podporu svých vnitrostátních odvětví rybolovu a akvakultury podle nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu (6). Podle článku 32 uvedeného nařízení jsou členské státy oprávněny přidělovat finanční prostředky na eradikaci chorob v akvakultuře podle rozhodnutí 90/424/EHS. |
(5) |
Finanční prostředky na eradikaci chorob živočichů pocházejících z akvakultury by měly být přidělovány v rámci operačních programů zavedených podle nařízení (ES) č. 1198/2006, jejichž rozpočet je stanoven na začátku programovacího období. |
(6) |
Finanční příspěvky Společenství určené na opatření pro tlumení chorob živočichů pocházejících z akvakultury by měly být přezkoumány, pokud jde o soulad s kontrolními opatřeními podle směrnice 2006/88/ES, a to v souladu se stejnými postupy, které se uplatňují při přezkoumání a tlumení v případě některých chorob suchozemských zvířat. |
(7) |
Je proto vhodné uplatnit postupy pro finanční příspěvky podle rozhodnutí 90/424/EHS rovněž na finanční příspěvek na tlumení chorob živočichů pocházejících z akvakultury podle nařízení (ES) č. 1198/2006. |
(8) |
Je vhodné, aby se toto rozhodnutí použilo od stejného dne jako směrnice 2006/88/ES. |
(9) |
Rozhodnutí 90/424/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Rozhodnutí 90/424/ES se mění takto:
1. |
V čl. 3 odst. 1 se doplňují nové odrážky, které znějí:
|
2. |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 3b Postupem podle čl. 3 odst. 3, 4 a 5 tohoto rozhodnutí mohou členské státy přidělit v rámci operačních programů stanovených v souladu s článkem 17 nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 ze dne 27. července 2006 o Evropském rybářském fondu (7) finanční prostředky na eradikaci exotických chorob živočichů pocházejících z akvakultury uvedených v čl. 3 odst. 1 tohoto rozhodnutí, pokud jsou dodržena minimální opatření pro tlumení a eradikaci podle oddílu 3 kapitoly V směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých chorob vodních živočichů (8). |
3. |
V článku 5 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Postupem podle článku 41 může být seznam uvedený v čl. 3 odst. 1 doplněn podle vývoje situace, aby zahrnoval choroby, jež musí být hlášeny podle směrnice Rady 82/894/EHS ze dne 21. prosince 1982 o hlášení chorob zvířat ve Společenství (9), a choroby přenosné na živočichy pocházející z akvakultury. Seznam může být rovněž pozměněn nebo zkrácen, aby byl zohledněn pokrok dosažený prostřednictvím opatření přijatých na úrovni Společenství pro tlumení některých chorob. |
4. |
V článku 24 se doplňuje nový odstavec, který zní: „13. Členské státy mohou přidělit finanční prostředky v rámci operačních programů připravených podle článku 17 nařízení (ES) č. 1198/2006 pro eradikaci chorob živočichů pocházejících z akvakultury uvedených v příloze. Finanční prostředky se přidělují v souladu s postupy podle tohoto článku s následujícími úpravami:
Eradikace se provádí v souladu s čl. 38 odst. 1 směrnice 2006/88/ES nebo podle eradikačního programu sestaveného, schváleného a prováděného v souladu s čl. 44 odst. 2 uvedené směrnice.“ |
5. |
V příloze, skupině I, se doplňují nové odrážky, které znějí:
|
Článek 2
Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. srpna 2008.
Článek 3
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Lucemburku dne 24. října 2006.
Za Radu
předseda
J. KORKEAOJA
(1) Stanovisko ze dne 27. dubna 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(2) Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 13. Stanovisko vydané na základě nepovinné konzultace.
(3) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/53/ES (Úř. věst. L 29, 2.2.2006, s. 37).
(4) Úř. věst. L 337, 30.12.1999, s. 10. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 485/2005 (Úř. věst. L 81, 30.3.2005, s. 1).
(5) Viz strana 14 v tomto čísle Úředního věstníku.
(6) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.
(7) Úř. věst. L 223, 15.8.2006, s. 1.
(8) Úř. věst L 328, 24.11.2006, s. 14.“
(9) Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 58. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 2004/216/ES (Úř. věst. L 67, 5.3.2004, s. 27).“
Akty přijaté podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii
24.11.2006 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 328/59 |
RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2006/783/SVV
ze dne 6. října 2006
o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. a) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,
s ohledem na podnět Dánského království (1),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 zdůraznila, že zásada vzájemného uznávání by se měla stát základním kamenem soudní spolupráce v občanskoprávních i trestních věcech v Unii. |
(2) |
Podle odstavce 51 závěrů ze zasedání Evropské rady v Tampere tvoří praní peněz jádro organizované trestné činnosti a mělo by být vymýceno, kdekoli se objeví; Evropská rada je rozhodnuta zajistit přijetí konkrétních opatření vedoucí k vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. V souvislosti s tím Evropská rada v odstavci 55 závěrů vyzývá ke sbližování hmotných i procesních trestněprávních předpisů o praní peněz (například vysledování, zmrazení a konfiskace prostředků). |
(3) |
Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy ze dne 8. listopadu 1990 o praní, vysledování, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti (dále jen „úmluva z roku 1990“). Úmluva zavazuje signatáře k uznávání a výkonu rozhodnutí o konfiskaci vydaného jinou stranou nebo k podání žádosti příslušným orgánům této strany, aby dosáhly vydání rozhodnutí o konfiskaci, a pokud je vydáno, zavazuje je k jeho provedení. Strany mohou odmítnout žádost o konfiskaci mimo jiné tehdy, pokud by trestný čin, na který se vztahuje žádost, podle práva dožádané strany nebyl trestným činem nebo pokud právní řád dožádané strany neobsahuje možnost konfiskace pro druh trestného činu, na který se žádost vztahuje. |
(4) |
Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada program opatření k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech trestních, jehož hlavní prioritou (opatření 6 a 7) je přijetí nástroje pro uplatňování zásady vzájemného uznávání ve vztahu k zajištění důkazních prostředků a majetku. Kromě toho je cílem tohoto programu podle odstavce 3.3 zlepšovat, v souladu se zásadou vzájemného uznávání, výkon příkazů ke konfiskaci, jež byly vydány v jednom členském státě, v jiném členském státě, mezi jiným za účelem odškodnění oběti trestného činu a brát přitom v úvahu existenci úmluvy z roku 1990. S ohledem na dosažení tohoto cíle zužuje toto rámcové rozhodnutí v oblasti své působnosti důvody k odmítnutí výkonu a zakazuje jakýkoli systém, podle nějž by se mezi členskými státy převáděla příkazy ke konfiskaci na vnitrostátní příkazy ke konfiskaci. |
(5) |
Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV (3) obsahuje ustanovení o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní. Podle výše uvedeného rámcového rozhodnutí mají členské státy rovněž povinnost nečinit ani nezachovávat žádné výhrady k článku 2 úmluvy z roku 1990, pokud lze za trestný čin uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující svobodu s horní hranicí sazby přesahující jeden rok. |
(6) |
Dne 22. července 2003 přijala Rada rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (4). |
(7) |
Hlavním motivem organizované trestné činnosti je finanční prospěch. Aby byly veškeré snahy v oblasti prevence a potírání této trestné činnosti účinné, musí se zaměřit na vysledování, zmrazení, zajišťování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. Nestačí zajistit v rámci Evropské unie pouhé vzájemné uznávání prozatímních opatření, jako je zmrazení a zajištění; účinný boj s hospodářskou trestnou činností vyžaduje i vzájemné uznávání příkazů ke konfiskaci výnosů z trestné činnosti. |
(8) |
Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je usnadnit spolupráci mezi členskými státy při vzájemném uznávání a výkonu příkazů ke konfiskaci majetku tak, aby byl členský stát povinen na svém území uznávat a vykonávat příkazy ke konfiskaci vydané příslušným trestním soudem jiného členského státu. Toto rámcové rozhodnutí navazuje na rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (5). Účelem uvedeného rámcového rozhodnutí je zajistit, aby všechny členské státy měly účinná pravidla, jimiž se řídí konfiskace výnosů z trestné činnosti, mezi jiným i ve vztahu k důkaznímu břemenu týkajícímu se zdroje majetku osoby odsouzené pro trestný čin související s organizovanou trestnou činností. |
(9) |
Spolupráce mezi členskými státy, založená na zásadě vzájemného uznávání a bezprostředního výkonu soudních rozhodnutí, předpokládá důvěru v to, že rozhodnutí, která mají být uznána a vykonána, budou vždy přijímána v souladu se zásadami zákonnosti, subsidiarity a proporcionality. Rovněž předpokládá, že budou zachována práva udělená zúčastněným osobám nebo třetím osobám zúčastněným v dobré víře. V souvislosti s tím by se mělo patřičně zvážit, jak zabránit úspěšnému uplatnění nepoctivých nároků právnických nebo fyzických osob. |
(10) |
Řádné uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí v praxi vyžaduje těsnou vazbu mezi zúčastněnými příslušnými vnitrostátními orgány, zejména v případech souběžného výkonu příkazu ke konfiskaci ve více než jednom členském státě. |
(11) |
Výrazy „výnosy“ a „nástroje“ používané v tomto rámcovém rozhodnutí jsou dostatečně široce vymezeny, aby podle potřeby zahrnovaly předměty trestné činnosti. |
(12) |
Pokud existují pochybnosti o místě, kde se nachází majetek, jenž je předmětem příkazu ke konfiskaci, měl by členský stát ke správnému určení tohoto místa využít všech dostupných prostředků, včetně dostupných informačních systémů. |
(13) |
Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI uvedené listiny. Nic v tomto rámcovém rozhodnutí nelze vykládat tak, že zakazuje odmítnout provést konfiskaci majetku, na který byl vydán příkaz ke konfiskaci, jestliže existují důvody se domnívat, že příkaz ke konfiskaci byl vydán za účelem stíhat nebo potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kterékoli z těchto příčin způsobena újma. |
(14) |
Toto rámcové rozhodnutí nebrání členskému státu v tom, aby uplatňoval své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích. |
(15) |
Toto rámcové rozhodnutí neřeší vrácení majetku jeho právoplatnému majiteli. |
(16) |
Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčeno, pro jaký účel členské státy použijí částky získané jeho uplatňováním. |
(17) |
Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčen výkon povinností členských států v souvislosti s udržováním práva a pořádku a při ochraně vnitřní bezpečnosti podle článku 33 Smlouvy o Evropské unii, |
PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Účel
1. Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovení pravidel, podle nichž členský stát na svém území uznává a vykonává příkaz ke konfiskaci vydaný příslušným trestním soudem jiného členského státu.
2. Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a veškeré povinnosti vyplývající z postavení soudních orgánů v této souvislosti zůstávají nedotčeny.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí:
a) |
„vydávajícím státem“ se rozumí členský stát, v němž soud v rámci trestního řízení vydal příkaz ke konfiskaci; |
b) |
„vykonávajícím státem“ se rozumí členský stát, jemuž byl příkaz ke konfiskaci předán pro účely jeho výkonu; |
c) |
„příkazem ke konfiskaci“ se rozumí pravomocný trest nebo opatření nařízené soudem následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů a které vede k trvalému odnětí majetku; |
d) |
„majetkem“ se rozumí jakýkoli majetek, hmotný nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý, a právní listiny a dokumenty dokládající nárok na tento majetek nebo právo k tomuto majetku, o kterém soud vydávajícího státu rozhodl, že
|
e) |
„výnosy“ se rozumí všechny ekonomické výhody pocházející z trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém majetku v jakékoli podobě; |
f) |
„nástroji“ se rozumí jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho nebo více trestných činů; |
g) |
„kulturní statky, jež jsou součástí národního kulturního dědictví“ se vymezují podle čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (6); |
h) |
pokud trestní řízení vedoucí k příkazu ke konfiskaci zahrnuje základní trestný čin a rovněž praní peněz, rozumí se „trestným činem“ podle čl. 8 odst. 2 písm. f) základní trestný čin. |
Článek 3
Určení příslušných orgánů
1. Každý členský stát uvědomí generální sekretariát Rady, který orgán nebo orgány jsou podle jeho práva příslušné pro účely tohoto rámcového rozhodnutí, je-li tento členský stát:
— |
vydávajícím státem nebo |
— |
vykonávajícím státem. |
2. Bez ohledu na čl. 4 odst. 1 a 2 může každý členský stát, je-li to nezbytné s ohledem na jeho vnitřní organizační uspořádání, určit jeden nebo více ústředních orgánů, které jsou pověřeny správním doručováním a přebíráním příkazů ke konfiskaci a poskytováním pomoci příslušným orgánům.
3. Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.
Článek 4
Předávání příkazů ke konfiskaci
1. Příkaz ke konfiskaci spolu s osvědčením podle odstavce 2, jehož jednotný formulář je uveden v příloze, může být v případě příkazu ke konfiskaci týkajícího se peněžité částky předán příslušnému orgánu členského státu, kde má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody se domnívat, že má fyzická nebo právnická osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, majetek nebo příjmy.
Pokud se příkaz ke konfiskaci týká specificky určených věcí tvořících součást majetku, může být příkaz ke konfiskaci i osvědčení předáno příslušnému úřadu členského státu, ve kterém má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody se domnívat, že se nachází majetek, na nějž byl vydán příkaz ke konfiskaci.
Pokud nemá vydávající stát přiměřené důvody k určení členského státu, jemuž by bylo možné předat příkaz ke konfiskaci, lze předat příkaz ke konfiskaci příslušnému orgánu členského státu, v němž má fyzická osoba, proti které je příkaz ke konfiskaci vydán, obvyklé bydliště nebo právnická osoba, proti níž je příkaz ke konfiskaci vydán, sídlo.
2. Příkaz ke konfiskaci nebo jeho ověřený opis spolu s osvědčením předá příslušný orgán vydávajícího státu přímo orgánu vykonávajícího státu, který je příslušný k jeho výkonu, a to způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a za podmínek, jež vykonávajícímu státu umožňují přesvědčit se o jeho pravosti. Originál příkazu ke konfiskaci nebo jeho ověřený opis a originál osvědčení se na požádání předají vykonávajícímu státu. Veškerý úřední styk probíhá přímo mezi uvedenými příslušnými orgány.
3. Osvědčení musí být podepsáno a správnost jeho obsahu ověřena příslušným orgánem vydávajícího státu.
4. Není-li orgán příslušný k výkonu příkazu ke konfiskaci příslušnému orgánu vydávajícího státu znám, provede příslušný orgán vydávajícího státu veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby získal informace od vykonávajícího státu.
5. Nemá-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží příkaz ke konfiskaci, pravomoc jej uznat a přijmout nezbytná opatření pro jeho výkon, postoupí je z moci úřední orgánu příslušnému pro jeho výkon a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu.
Článek 5
Předání příkazu ke konfiskaci jednomu nebo více vykonávajícím státům
1. S výhradou odstavců 2 a 3 lze příkaz ke konfiskaci předat podle článku 4 vždy pouze jednomu vykonávajícímu státu.
2. Příkaz ke konfiskaci, který se týká specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze současně předat více vykonávajícím státům v případech, kdy:
— |
má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody předpokládat, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, nacházejí v různých vykonávajících státech, nebo |
— |
konfiskace specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, zahrnuje soudní řízení ve více než jednom vykonávajícím státě, nebo |
— |
příslušný orgán vydávajícího státu má přiměřené důvody předpokládat, že se specificky určená věc tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, nachází v jednom ze dvou nebo více uvedených vykonávajících států. |
3. Příkaz ke konfiskaci týkající se peněžité částky lze současně předat více vykonávajícím státům, pokud se příslušný orgán vydávajícího státu domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, například pokud:
— |
předmětný majetek nebyl zajištěn na základě rámcového rozhodnutí Rady 2003/577/SVV nebo |
— |
hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli vykonávajícím státě konfiskován, nebude patrně stačit k získání celé částky, na niž byl příkaz ke konfiskaci vydán. |
Článek 6
Trestné činy
1. Jestliže čin vedoucí k vydání příkazu ke konfiskaci naplňuje jednu nebo více z následujících skutkových podstat trestného činu, jak jsou vymezeny právem vydávajícího státu, a ve vydávajícím státě za něj lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně tří let, vykoná se příkaz ke konfiskaci bez ověření oboustranné trestnosti:
— |
účast na zločinném spolčení, |
— |
terorismus, |
— |
obchod s lidmi, |
— |
pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie, |
— |
nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami, |
— |
nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami, |
— |
korupce, |
— |
podvody včetně podvodů postihujících finanční zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, |
— |
praní výnosů z trestné činnosti, |
— |
padělání měny včetně eura, |
— |
počítačová trestná činnost, |
— |
trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nezákonného obchodování s ohroženými živočišnými druhy a ohroženými rostlinnými druhy a odrůdami, |
— |
napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu, |
— |
vražda, těžké ublížení na zdraví, |
— |
nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi, |
— |
únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí, |
— |
rasismus a xenofobie, |
— |
organizovaná nebo ozbrojená loupež, |
— |
nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl, |
— |
podvodná jednání, |
— |
vydírání a vymáhání peněz za ochranu, |
— |
padělání a pirátství výrobků, |
— |
padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami, |
— |
padělání platebních prostředků, |
— |
nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory, |
— |
nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály, |
— |
obchod s odcizenými vozidly, |
— |
znásilnění, |
— |
žhářství, |
— |
trestné činy, jejichž stíhání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu, |
— |
únos letadla nebo plavidla, |
— |
sabotáž. |
2. Rada může kdykoli po konzultaci s Evropským parlamentem na základě podmínek stanovených v čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jednomyslně rozhodnout o přidání dalších kategorií trestných činů na seznam uvedený v odstavci 1. Rada přezkoumá s přihlédnutím ke zprávě, kterou předloží Komise podle článku 22, zda by měl být tento seznam rozšířen nebo pozměněn.
3. U jiných činů, než na které se vztahuje odstavec 1, může vykonávající stát podmínit uznání a výkon příkazu ke konfiskaci tím, že čin, pro který byl příkaz ke konfiskaci vydán, je trestným činem umožňujícím konfiskaci podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo popisu trestného činu podle práva vydávajícího státu.
Článek 7
Uznání a výkon
1. Příslušné orgány vykonávajícího státu uznají bez dalších formalit příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s články 4 a 5 a neprodleně přijmou veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, neodvolají-li se na některý z důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu podle článku 8 nebo na některý z důvodů k odkladu podle článku 10.
2. Týká-li se žádost o konfiskaci specificky určené věci tvořící součást majetku, mohou se příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu dohodnout, je-li to podle práva těchto států možné, že konfiskace ve vykonávajícím státě bude spočívat v požadavku zaplatit peněžitou částku odpovídající hodnotě předmětného majetku.
3. Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžité částky a platba není obdržena, vykonají příslušné orgány vykonávajícího státu příkaz ke konfiskaci v souladu s odstavcem 1 u každé věci tvořící součást majetku, která je pro tento účel dostupná.
4. Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžité částky, přepočtou podle potřeby příslušné orgány vykonávajícího státu částku, která má být konfiskována, na měnu vykonávajícího státu za použití směnného kurzu platného v době, kdy je vydán příkaz ke konfiskaci.
5. Každý členský stát může v prohlášení uloženém na generálním sekretariátu Rady prohlásit, že jeho příslušné orgány nebudou uznávat a vykonávat příkazy ke konfiskaci za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci majetku vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iv). Toto prohlášení lze kdykoli stáhnout.
Článek 8
Důvody k odmítnutí uznání nebo výkonu
1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud není předloženo osvědčení podle článku 4 nebo pokud není úplné nebo zjevně neodpovídá příkazu ke konfiskaci.
2. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu, jak je vymezen právem tohoto státu, může rovněž odmítnout uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud se zjistí, že:
a) |
výkon příkazu ke konfiskaci by byl v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozhodnuté; |
b) |
v některém z případů podle čl. 6 odst. 3 se příkaz ke konfiskaci týká činu, který není trestným činem umožňujícím konfiskaci podle práva vykonávajícího státu; pokud se však příkaz ke konfiskaci týká daňových, celních a devizových věcí, nesmí být jeho výkon odmítnut z toho důvodu, že právní předpisy vykonávajícího státu neukládají stejný druh daně nebo poplatku nebo neobsahují stejná daňová, celní a devizová ustanovení jako právní předpisy vydávajícího státu; |
c) |
právo vykonávajícího státu stanoví imunitu nebo výsadu, která brání výkonu vnitrostátního příkazu ke konfiskaci předmětného majetku; |
d) |
práva některé zúčastněné osoby včetně třetích osob v dobré víře neumožňují podle právních předpisů vykonávajícího státu výkon příkazu ke konfiskaci, včetně případu, kdy se jedná o následek použití právních prostředků podle článku 9; |
e) |
podle osvědčení uvedeného v čl. 4 odst. 2 se dotyčná osoba osobně neúčastnila řízení, jehož výsledkem bylo vydání příkazu ke konfiskaci, ani v něm nebyla právně zastoupena, pokud se v osvědčení neuvádí, že tato osoba byla o řízení v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměna osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem anebo že tato osoba dala najevo, že příkaz ke konfiskaci nenapadne; |
f) |
příkaz ke konfiskaci se zakládá na trestním řízení ve věci trestných činů, které
|
g) |
podle názoru daného orgánu byl příkaz ke konfiskaci vydán za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci majetku vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iv); |
h) |
výkon příkazu ke konfiskaci je podle zákonných lhůt vykonávajícího státu promlčen, pokud na základě trestního práva tohoto státu spadá daný čin do jeho soudní pravomoci. |
3. Pokud se příslušnému orgánu vykonávajícího státu jeví, že:
— |
příkaz ke konfiskaci byl vydán za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iii), a |
— |
příkaz ke konfiskaci je mimo oblast působnosti varianty, kterou vykonávající stát přijal podle čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV, |
vykoná příkaz ke konfiskaci alespoň v rozsahu stanoveném pro podobné vnitrostátní případy v jeho právu.
4. Příslušné orgány vykonávajícího státu zvláště zváží možnost konzultovat vhodným způsobem příslušné orgány vydávajícího státu předtím, než se rozhodnou odmítnout uznání a výkon příkazu ke konfiskaci podle odstavce 2 anebo omezit jeho výkon podle odstavce 3. Konzultace je povinná, pokud se rozhodnutí může zakládat na:
— |
odstavci 1, |
— |
odst. 2 písm. a), e), f) nebo g), |
— |
odst. 2 písm. d) a nejsou poskytnuty informace podle čl. 9 odst. 3 nebo |
— |
odstavci 3. |
5. Není-li možné vykonat příkaz ke konfiskaci z důvodu, že majetek určený ke konfiskaci již byl konfiskován, ztratil se, byl zničen, nelze jej nalézt na místě uvedeném v osvědčení anebo místo, kde se nachází, nebylo uvedeno dostatečně přesně, a to ani po konzultaci s vydávajícím státem, je to neprodleně oznámeno příslušným orgánům vydávajícího státu.
Článek 9
Právní prostředky ve vykonávajícím státě proti uznání a výkonu
1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, kterými zajistí, aby mohly všechny zúčastněné osoby včetně třetích osob v dobré víře podávat právní prostředky proti uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci na základě článku 7 k hájení svých práv. Právní prostředek se podává u soudu ve vykonávajícím státě v souladu s právem tohoto státu. Právní prostředek může mít podle práva vykonávajícího státu odkladný účinek.
2. Věcné důvody pro vydání příkazu ke konfiskaci nelze u soudu ve vykonávajícím státě napadnout.
3. Je-li u soudu ve vykonávajícím státě podán právní prostředek, je o tom uvědoměn příslušný orgán vydávajícího státu.
Článek 10
Odklad výkonu
1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odložit výkon příkazu ke konfiskaci předaného v souladu s články 4 a 5:
a) |
pokud se v případě příkazu ke konfiskaci týkajícího se určité peněžité částky domnívá, že hrozí nebezpečí, že celková hodnota získaná z jeho výkonu překročí částku uvedenou v příkazu ke konfiskaci vzhledem k současnému výkonu příkazu ke konfiskaci ve více členských státech; |
b) |
v případech právních prostředků uvedených v článku 9; |
c) |
pokud by výkon příkazu ke konfiskaci mohl narušit probíhající vyšetřování trestného činu nebo trestní řízení, na dobu, kterou považuje příslušný orgán za přiměřenou; |
d) |
pokud je považováno za nezbytné mít příkaz ke konfiskaci nebo jeho části přeloženy na náklady vykonávajícího státu, na dobu nutnou k pořízení překladu, nebo |
e) |
je-li majetek již předmětem řízení o konfiskaci ve vykonávajícím státě. |
2. Příslušný orgán vykonávajícího státu přijme na dobu trvání odkladu veškerá opatření, jež by přijal u podobného vnitrostátního případu, aby zamezil možnost, že majetek již nebude k dispozici pro výkon příkazu ke konfiskaci.
3. V případě odkladu podle odst. 1 písm. a) příslušný orgán vykonávajícího státu ihned uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a příslušný orgán vydávajícího státu splní povinnosti uvedené v čl. 14 odst. 3.
4. V případech uvedených v odst. 1 písm. b), c), d) a e) předá příslušný orgán vykonávajícího státu zprávu o odkladu včetně důvodů tohoto odkladu a pokud možno i předpokládané délky jeho trvání neprodleně příslušnému orgánu vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.
Jakmile důvod odkladu pomine, přijme příslušný orgán vykonávajícího státu neprodleně opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.
Článek 11
Více příkazů ke konfiskaci
Jestliže příslušné orgány vykonávajícího státu vyřizují:
— |
dva či více příkazy ke konfiskaci týkající se peněžité částky, jež byly vydány proti téže fyzické nebo právnické osobě, a dotyčná osoba nemá ve vykonávajícím státě dostatek prostředků, jež by umožnily výkon všech příkazů ke konfiskaci, nebo |
— |
dva či více příkazy ke konfiskaci týkající se téže specificky určené věci tvořící součást majetku, |
přijme rozhodnutí o tom, které z příkazů ke konfiskaci vykonat, příslušný orgán vykonávajícího státu v souladu s právem tohoto státu a po řádném zvážení všech okolností, k nimž patří vztah zajištěného majetku k trestnému činu, závažnost a místo spáchání trestného činu a data vydání a předání dotyčných příkazů ke konfiskaci.
Článek 12
Právo rozhodné pro výkon
1. Aniž je dotčen odstavec 3, řídí se výkon příkazu ke konfiskaci právem vykonávajícího státu a pouze jeho orgány jsou příslušné rozhodovat o postupech pro výkon příkazu ke konfiskaci a stanovit veškerá s tím související opatření.
2. Je-li dotyčná osoba schopna předložit důkaz o úplné nebo částečné konfiskaci v kterémkoli státě, konzultuje příslušný orgán vykonávajícího státu vhodným způsobem příslušný orgán vydávajícího státu. Každá dílčí částka, která se v případě konfiskace výnosů na základě příkazu ke konfiskaci vymůže v jiném než ve vykonávajícím státě, se v plné výši odečte od částky, která má být konfiskována ve vykonávajícím státě.
3. Příkaz ke konfiskaci vydaný proti právnické osobě se vykoná, i pokud vykonávající stát neuznává zásadu trestní odpovědnosti právnických osob.
4. Vykonávající stát nesmí na základě předání podle článků 4 a 5 uložit jako alternativu k příkazu ke konfiskaci žádná opatření, včetně trestu odnětí svobody nebo jiných opatření omezujících osobní svobodu, pokud k tomu vydávající stát nedá souhlas.
Článek 13
Amnestie, milost, přezkum příkazů ke konfiskaci
1. Amnestii nebo milost může udělit vydávající stát i vykonávající stát.
2. Pouze vydávající stát může rozhodnout o žádosti o přezkum příkazu ke konfiskaci.
Článek 14
Důsledky předání příkazů ke konfiskaci
1. Předání příkazu ke konfiskaci jednomu nebo více vykonávajícím státům podle článků 4 a 5 neomezuje právo vydávajícího státu na to, aby příkaz ke konfiskaci vykonal sám.
2. V případě předání příkazu ke konfiskaci týkajícího se peněžité částky jednomu nebo více vykonávajícím státům nesmí celková hodnota získaná z jeho výkonu přesáhnout maximální částku stanovenou v příkazu ke konfiskaci.
3. Příslušný orgán vydávajícího státu ihned způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu uvědomí příslušný orgán dotčeného vykonávajícího státu:
a) |
domnívá-li se, například na základě informací, které mu sdělil vykonávající stát podle čl. 10 odst. 3, že existuje nebezpečí výkonu přesahujícího maximální stanovenou částku. V případě použití čl. 10 odst. 1 písm. a) uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu co nejdříve příslušný orgán vykonávajícího státu, zda toto nebezpečí již pominulo; |
b) |
pokud byl příkaz ke konfiskaci zcela nebo zčásti vykonán ve vydávajícím státě nebo jiném vykonávajícím státě. Uvede se částka, u níž příkaz ke konfiskaci dosud nebyl vykonán; |
c) |
jestliže po předání příkazu ke konfiskaci podle článků 4 a 5 obdrží orgán vydávajícího státu jakoukoli peněžitou částku, kterou dotyčná osoba uhradila dobrovolně v souvislosti s příkazem ke konfiskaci. Použije se čl. 12 odst. 2. |
Článek 15
Ukončení výkonu
Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu příslušný orgán vydávajícího státu o každém rozhodnutí nebo opatření, v jehož důsledku přestává být příkaz ke konfiskaci vykonatelný nebo má být z nějakého jiného důvodu z vykonávajícího státu stažen. Vykonávající stát ukončí výkon příkazu ke konfiskaci, jakmile jej o tomto rozhodnutí nebo opatření příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí.
Článek 16
Nakládání s konfiskovaným majetkem
1. Vykonávající stát naloží s penězi získanými z výkonu příkazu ke konfiskaci takto:
a) |
je-li částka získaná výkonem příkazu ke konfiskaci nižší než 10 000 EUR nebo této částce odpovídá, připadne tato částka vykonávajícímu státu; |
b) |
v ostatních případech vykonávající stát poukáže 50 % částky získané z výkonu příkazu ke konfiskaci vydávajícímu státu. |
2. S majetkem získaným výkonem příkazu ke konfiskaci jiným než penězi se naloží jedním ze dvou způsobů, o nichž vykonávající stát rozhodne:
a) |
majetek lze prodat. V tom případě se s výnosem z prodeje naloží podle odstavce 1; |
b) |
majetek lze předat vydávajícímu státu. Zahrnuje-li příkaz ke konfiskaci peněžitou částku, lze majetek předat vydávajícímu státu pouze tehdy, dá-li k tomu tento stát souhlas; |
c) |
není-li možné použít písmena a) ani b), lze s majetkem naložit jiným způsobem v souladu s předpisy vykonávajícího státu. |
3. Bez ohledu na odstavec 2 se od vykonávajícího státu nevyžaduje, aby prodal nebo vrátil specificky určené věci tvořící součást majetku uvedené v příkazu ke konfiskaci, které představují kulturní statky a které jsou součástí národního dědictví daného státu.
4. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí, není-li mezi vydávajícím a vykonávajícím státem dohodnuto jinak.
Článek 17
Informace o výsledku výkonu
Příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí bez odkladu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu příslušný orgán vykonávajícího státu:
a) |
o předání příkazu ke konfiskaci příslušnému orgánu podle čl. 4 odst. 5, |
b) |
o rozhodnutí neuznat příkaz ke konfiskaci společně s důvody tohoto rozhodnutí, |
c) |
o úplném nebo částečném odmítnutí výkonu příkazu ke konfiskaci z důvodů uvedených v článku 11, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 13 odst. 1, |
d) |
o provedení výkonu příkazu ke konfiskaci, jakmile je ukončeno, |
e) |
o použití alternativních opatření podle čl. 12 odst. 4. |
Článek 18
Náhrada
1. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2, pokud vykonávající stát podle svého práva odpovídá za škodu způsobenou některé ze zúčastněných osob zmíněných ve článku 9 výkonem příkazu ke konfiskaci předaného na základě článků 4 a 5, nahradí vydávající stát vykonávajícímu státu částku, kterou vykonávající stát na základě této odpovědnosti vyplatil jako náhradu škody uvedené osobě, s výjimkou případů, kdy je tato škoda nebo její část způsobena výhradně jednáním vykonávajícího státu, a v rozsahu, v jakém je tato škoda nebo její část způsobena výhradně jednáním vykonávajícího státu.
2. Odstavcem 1 není dotčeno právo členských států týkající se nároků fyzických nebo právnických osob na náhradu škody.
Článek 19
Jazyky
1. Osvědčení musí být přeloženo do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.
2. Každý členský stát může v okamžiku přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo v generálním sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Evropských společenství.
Článek 20
Náklady
1. Aniž je dotčen článek 16, nesmějí členské státy vůči sobě uplatňovat nároky na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s použitím tohoto rámcového rozhodnutí.
2. Pokud vykonávajícímu státu vznikly výdaje, které pokládá za vysoké nebo mimořádné, může vydávajícímu státu navrhnout, aby se o ně podělily. Vydávající stát tento návrh zváží na základě podrobného výčtu předaného vykonávajícím státem.
Článek 21
Vztahy k jiným dohodám a ujednáním
Toto rámcové rozhodnutí se nedotýká použití dvoustranných nebo mnohostranných dohod či ujednání mezi členskými státy, pokud tyto dohody a ujednání pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy výkonu příkazu ke konfiskaci.
Článek 22
Provedení
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 24. listopadu 2008.
2. Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě zprávy vypracované Komisí s pomocí těchto údajů ověří Rada nejpozději do 24. listopadu 2009, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.
3. Generální sekretariát Rady oznámí členským státům a Komisi prohlášení učiněná podle čl. 7 odst. 5 a čl. 19 odst. 2.
4. Členský stát, který při vzájemném uznávání a výkonu příkazů ke konfiskaci opakovaně zaznamenal potíže nebo nedostatečnou činnost ze strany jiného členského státu, jež se dvoustrannými konzultacemi nepodařilo vyřešit, může uvědomit Radu za účelem vyhodnocení provádění tohoto rámcového rozhodnutí na úrovni členských států.
5. Členské státy jednající jako vykonávající státy oznámí na začátku kalendářního roku Radě a Komisi počet případů, u nichž se použilo čl. 17 písm. b), a shrnou důvody, které k tomu vedly.
Do 24. listopadu 2013 vypracuje Komise na základě obdržených informací zprávu společně s podněty, které pokládá za vhodné.
Článek 23
Vstup v platnost
Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
V Lucemburku dne 6. října 2006.
Za Radu
předseda
K. RAJAMÄKI
(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2002, s. 8.
(2) Stanovisko ze dne 20. listopadu 2002 (Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 205).
(3) Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1.
(4) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45.
(5) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.
(6) Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/38/ES (Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 43).
PŘÍLOHA
OSVĚDČENÍ
uvedené v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci