31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/1

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 509/2006

ze dne 20. března 2006

o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Produkce, zpracování a distribuce zemědělských produktů a potravin zaujímají v hospodářství Společenství významné místo.

(2)	Je třeba podporovat rozmanitost zemědělské produkce. Propagace tradičních produktů se zvláštní povahou může představovat značný přínos pro hospodářství venkova, zejména ve znevýhodněných a odlehlých oblastech, a to zlepšením příjmů zemědělců a udržením venkovského obyvatelstva v těchto oblastech.

(3)	V zájmu řádného fungování vnitřního trhu v oblasti potravin by měly být hospodářským subjektům poskytnuty právní nástroje, které by jim umožnily zvýšit tržní hodnotu jejich produktů, přičemž by zaručily ochranu spotřebitele proti nekalým praktikám a spravedlivý obchod.

(4)

Nařízení Rady (EHS) č. 2082/92 ze dne 14. července 1992 o osvědčeních o zvláštní povaze zemědělských produktů a potravin (2) definuje osvědčení o zvláštní povaze a nařízení Komise (EHS) č. 1848/93 (3), kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2082/92, stanovilo a zavedlo pojem „zaručená tradiční specialita“. Osvědčení o zvláštní povaze, častěji uváděná jako „zaručené tradiční speciality“, uspokojují poptávku spotřebitelů po tradičních produktech se zvláštní povahou. Vzhledem k rozmanitosti produktů na trhu a přebytku informací o nich by měl spotřebitel v zájmu co možná nejlepší volby dostat jasné a stručné a stručné informace týkající se zvláštní povahy těchto potravin.

(5)

V zájmu přehlednosti by se měl přestat používat výraz „osvědčení o zvláštní povaze“ a měl by se používat pouze výraz „tradiční zaručená specialita“, který je srozumitelnější, a měla by se upřesnit definice „zvláštní povahy“ a zavést definice termínu „tradiční“, aby byl účel tohoto nařízení zřetelnější pro producenty i spotřebitele.

(6)

Někteří producenti by rádi odvozovali tržní hodnotu od tradičních zemědělských produktů nebo tradičních potravin, jejichž zvláštní povaha je jasně odlišuje od ostatních podobných produktů nebo potravin. K zajištění ochrany spotřebitele by zaručená tradiční specialita měla podléhat kontrole. Takový dobrovolný režim, který hospodářským subjektům umožní uvést ve známost na úrovni Společenství jakost určitého zemědělského produktu nebo potraviny, by měl poskytovat veškeré záruky co do správnosti údajů, které by mohly být při obchodování o jakosti uváděny.

(7)

Označování zemědělských produktů a potravin se řídí obecnými pravidly stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (4). S ohledem na jejich zvláštní povahu by měla být přijata zvláštní doplňující ustanovení pro zaručené tradiční speciality. Pro usnadnění a urychlení identifikace zaručených tradičních specialit produkovaných ve Společenství by se mělo zavést povinné opatření těchto specialit označením „zaručená tradiční specialita“ nebo jí přiřazeným symbolem Společenství, a hospodářským subjektům by se mělo poskytnout přiměřené časové období, aby se tomuto požadavku mohly přizpůsobit.

(8)	Aby se zajistilo důsledné dodržování zaručených tradičních specialit, měli by producenti sdružení do skupin sami definovat zvláštní povahu ve specifikaci produktu. Možnost zápisu zaručené tradiční speciality do rejstříku by měla být otevřená i producentům ze třetích zemí.

(9)

Na zaručené tradiční speciality chráněné ve Společenství by se měl vztahovat režim kontrol založený na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví a dobrých životních podmínkách zvířat (5), jakož i režim kontrol, která zajišťují dodržování specifikace produktu před uvedením zemědělských produktů a potravin na trh ze strany hospodářských subjektů.

(10)	Aby mohly být chráněny, měly by být zaručené tradiční speciality zapsány do rejstříku na úrovni Společenství. Zápis do rejstříku by měl rovněž poskytovat informace obchodníkům a spotřebitelům.

(11)

Vnitrostátní orgány dotyčného členského státu by měly provést přezkum každé žádosti o zápis do rejstříku podle minimálních společných pravidel, včetně vnitrostátního řízení o námitce, aby se zaručilo, že dotyčný zemědělský produkt nebo potravina je tradiční a má zvláštní povahu. Komise by měla následně provést přezkum s cílem zaručit jednotný přístup u žádostí o zápis předaných členskými státy a producenty ze třetích zemí.

(12)

Za účelem zlepšení účinnosti řízení o zápis do rejstříku by se neměly zvažovat svévolné a nepodložené námitky a měly by se upřesnit důvody, na jejichž základě Komise posuzuje přípustnost námitek, které jí byly zaslány. Právo na vyjádření námitek by mělo být občanům třetích zemí s oprávněným zájmem přiznáno podle stejných kritérií jako u producentů ze Společenství. Tato kritéria by měla být posuzována ve vztahu k území Společenství. S ohledem na získanou zkušenost by měla být upravena lhůta pro jednání při podání námitek.

(13)	Měla by být přijata opatření s cílem vyjasnit rozsah ochrany poskytované v souladu s tímto nařízením, jež především stanoví, že toto nařízení by se mělo použít, aniž jsou dotčena stávající pravidla týkající se ochranných známek a zeměpisných označení.

(14)

Aby nedocházelo k vytváření nerovných podmínek hospodářské soutěže, měl by mít každý producent včetně producentů ze třetí země možnost používat buď zapsaný název spolu se zvláštním označením a případně se symbolem Společenství, který je přiřazen označení „zaručená tradiční specialita“, nebo zapsaný název jako takový, pokud zemědělský produkt nebo potravina, kterou produkuje nebo zpracovává, splňuje požadavky odpovídající specifikace a producent využívá služeb orgánů nebo subjektů pro ověřování v souladu s tímto nařízením.

(15)	Pokud mají být označení týkající se zvláštní povahy zemědělského produktu nebo potraviny lákavé pro producenty a spolehlivé pro spotřebitele, měly by být právně chráněny a podléhat kontrolám.

(16)	Členským státům by mělo být umožněno vybírat poplatek určený na pokrytí vynaložených nákladů.

(17)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (6).

(18)

Měla by být přijata opatření pro určení pravidel tohoto nařízení, jež se vztahují na žádosti o zápis do rejstříku doručené Komisi před vstupem tohoto nařízení v platnost. Hospodářským subjektům by mělo být poskytnuto přiměřené časové období k tomu, aby přizpůsobili jak soukromé kontrolní subjekty, tak i označení zemědělských produktů a potravin uváděných na trh jako zaručené tradiční speciality.

(19)	V zájmu přehlednosti a transparentnosti by nařízení (EHS) č. 2082/92 mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví pravidla, podle nichž lze za zaručené tradiční speciality uznat:

a)	zemědělské produkty určené pro lidskou spotřebu a uvedené v příloze I Smlouvy;

b)	potraviny uvedené v příloze I tohoto nařízení.

Příloha I může být změněna postupem podle čl. 18 odst. 2.

2.   Tímto nařízením nejsou dotčeny další zvláštní předpisy Společenství.

3.   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (7) se nepoužije na zaručené tradiční speciality, na které se vztahuje toto nařízení.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„zvláštní povahou“ vlastnost nebo soubor vlastností, jimiž se zemědělský produkt nebo potravina jasně odlišuje od jiných podobných produktů nebo potravin téže kategorie;

b)	„tradičním“ prokázané používání na trhu Společenství po období, které vykazuje předávání mezi generacemi; toto období by se mělo rovnat časovému úseku obecně připisovanému jedné lidské generaci, tedy nejméně 25 let;

c)	„zaručenou tradiční specialitou“ tradiční zemědělský produkt nebo tradiční potravina, jejíž zvláštní povaha je uznávána Společenstvím, a to zápisem do rejstříku podle tohoto nařízení;

d)	„skupinou“ každé sdružení producentů nebo zpracovatelů stejného zemědělského produktu nebo potraviny, bez ohledu na jeho právní formu nebo složení.

2.   Vlastnost nebo soubor vlastností podle odst. 1 písm. a) se mohou vztahovat ke skutečným vlastnostem produktu, jako jsou například jeho fyzikální, chemické, mikrobiologické nebo organoleptické vlastnosti, nebo k metodě produkce nebo zpracování produktu nebo ke zvláštním podmínkám, jež jsou během jeho produkce zachovávány.

Obchodní úprava zemědělského produktu nebo potraviny se nepovažuje za vlastnost ve smyslu odst. 1 písm. a).

Zvláštní povaha definovaná v odst. 1 písm. a) nesmí být omezena na kvalitativní nebo kvantitativní složení nebo způsob produkce, stanovené v právních předpisech Společenství nebo ve vnitrostátních právních předpisech, v normách stanovených normalizačními subjekty nebo v dobrovolných normách; toto pravidlo se však nepoužije, pokud byly dané právní předpisy nebo norma stanoveny za účelem vymezení zvláštnosti produktu.

Ke skupině ve smyslu odst. 1 písm. d) se mohou připojit jiné zúčastněné strany.

Článek 3

Rejstřík

Komise vede rejstřík zaručených tradičních specialit uznaných podle tohoto nařízení v celém Společenství.

Rejstřík obsahuje dva seznamy zaručených tradičních specialit podle toho, zda užívání názvu produktu nebo potraviny je či není vyhrazeno producentům, kteří dodržují specifikaci produktu.

Článek 4

Požadavky na produkty a názvy

1.   Aby zemědělský produkt nebo potravina mohly být uvedeny v rejstříku podle článku 3, musí být buď vyprodukovány z tradičních surovin, nebo se musí vyznačovat tradičním složením nebo způsobem produkce nebo zpracování, který odráží tradiční druh produkce nebo zpracování.

Do rejstříku nelze zapsat zemědělský produkt nebo potravinu, jejichž zvláštní povaha spočívá v provenienci nebo v zeměpisném původu. Používání zeměpisných výrazů je povoloveno v názvu, aniž je dotčen čl. 5 odst. 1.

2.   Aby byl zapsán do rejstříku, musí název:

a)	buď sám o sobě být zvláštní povahy, nebo

b)	vyjadřovat zvláštní povahu zemědělského produktu nebo potraviny.

3.   Název zvláštní povahy podle odst. 2 písm. a) musí být tradiční a v souladu s vnitrostátními předpisy nebo ustavený obyčejem.

Do rejstříku nelze zapsat název vyjadřující zvláštní povahu podle odst. 2 písm. b), který:

a)	odkazuje pouze na obecná tvrzení používaná pro soubor zemědělských produktů nebo potravin nebo na tvrzení stanovená zvláštními právními předpisy Společenství;

b)	je zavádějící, jako například odkaz na zjevnou vlastnost produktu nebo na vlastnost neodpovídající specifikaci, a v důsledku toho může uvést spotřebitele v omyl ohledně vlastností produktu.

Článek 5

Omezení v používání názvů

1.   Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčena pravidla Společenství nebo členských států, která upravují duševní vlastnictví, a zejména ta, které se týkají zeměpisných označení a ochranných známek.

2.   Název odrůdy rostlin nebo plemene zvířat může tvořit součást názvu zaručené tradiční speciality za podmínky, že není zavádějící co do povahy produktu.

Článek 6

Specifikace produktu

1.   Aby zemědělský produkt nebo potravina mohly být zaručenou tradiční specialitou, musejí vyhovovat specifikaci produktu.

2.   Specifikace produktu obsahuje:

a)	název ve smyslu čl. 4 odst. 2 v jednom nebo více jazycích s údajem o tom, zda skupina žádá o zápis do rejstříku s výhradou názvu nebo bez výhrady a zda skupina žádá za účelem využití ustanovení čl. 13 odst. 3;

b)	popis zemědělského produktu nebo potraviny, který zahrnuje hlavní fyzikální, chemické, mikrobiologické nebo organoleptické vlastnosti;

c)	popis metody produkce, kterou musí producenti dodržovat, případně včetně povahy a vlastností používaných surovin nebo přísad a metody přípravy zemědělského produktu nebo potraviny,

d)	klíčové body vymezující zvláštní povahu produktu a případně odkaz na použitou referenční bázi;

e)	klíčové body, které prokazují tradiční povahu produktu ve smyslu čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce;

f)	minimální požadavky a postupy pro kontrolu zvláštní povahy.

Článek 7

Žádost o zápis do rejstříku

1.   O zápis zaručené tradiční speciality do rejstříku může požádat pouze skupina.

Několik skupin z různých členských států nebo z třetích zemí může podat společnou žádost.

2.   Skupina může podat žádost o zápis do rejstříku pouze v případě zemědělských produktů nebo potravin, které produkuje nebo získává.

3.   Žádost o zápis obsahuje alespoň:

a)	jméno a adresu skupiny žadatelů;

b)	specifikaci produktu podle článku 6;

c)	název a adresu orgánů nebo subjektů, jež ověřují soulad s ustanoveními specifikace, a jejich zvláštní úkoly;

d)	dokumentaci, která prokazuje zvláštní a tradiční povahu produktu.

4.   Pokud je skupina usazena v členském státu, podává se žádost v tomto členském státu.

Členský stát vhodným způsobem přezkoumá, zda je žádost oprávněná a zda splňuje podmínky tohoto nařízení.

5.   Členský stát zahájí v rámci přezkumu podle odst. 4 druhého pododstavce vnitrostátní řízení o námitce, přičemž odpovídajícím způsobem zajistí zveřejnění uvedené žádosti a poskytne dostatečnou lhůtu, během níž může každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazená nebo má bydliště na území tohoto členského státu, podat proti žádosti námitku.

Členský stát posoudí přípustnost obdržených námitek s ohledem na kritéria stanovená v čl. 9 odst. 3 prvním pododstavci.

6.   Má-li členský stát za to, že jsou splněny požadavky článků 4, 5 a 6, zašle Komisi:

a)	jméno a adresu skupiny žadatelů;

b)	specifikaci produktu podle článku 6;

c)	název a adresu orgánů nebo subjektů, jež ověřují soulad s ustanoveními specifikace, a jejich zvláštní úkoly;

d)	prohlášení členského státu, že žádost, kterou skupina předložila a která je způsobilá pro kladné rozhodnutí, splňuje podmínky tohoto nařízení a ustanovení přijatých k jeho provádění.

7.   Pokud žádost týkající se zemědělského produktu nebo potraviny pochází od skupiny ze třetí země, zasílá se Komisi buď přímo nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotyčné třetí země a musí obsahovat informace stanovené v odstavci 3.

8.   Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků orgánů Evropské unie nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z těchto jazyků.

Článek 8

Přezkum prováděný Komisí

1.   Komise vhodným způsobem přezkoumá, zda je žádost obdržená podle článku 7 oprávněná a zda splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení. Doba přezkumu by neměla přesáhnout dvanáct měsíců.

Komise každý měsíc zveřejní seznam názvů, které jsou předmětem žádostí o zápis, a datum předložení těchto žádostí Komisi.

2.   Domnívá-li se Komise na základě přezkumu provedeného podle odst. 1 prvního pododstavce, že podmínky stanovené v tomto nařízení jsou splněné, zveřejní informace uvedené v čl. 7 odst. 3 písm. a), b) a c) v Úředním věstníku Evropské unie.

V opačném případě rozhodne Komise postupem podle čl. 18 odst. 2 o zamítnutí žádosti o zápis.

Článek 9

Námitky

1.   Do šesti měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 8 odst. 2 prvního pododstavce může každý členský stát nebo třetí země vznést námitku proti navrhovanému zápisu předložením řádně odůvodněného prohlášení Komisi.

2.   Každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazená nebo má bydliště na území jiného členského státu než státu, který požádal o zápis, nebo na území třetí země, může rovněž vznést námitku proti navrhovanému zápisu předložením řádně odůvodněného prohlášení.

Fyzické nebo právnické osoby, které jsou usazené nebo mají bydliště na území některého členského státu, předloží prohlášení tomuto členského státu ve lhůtě stanovené pro vznesení námitek podle odstavce 1.

Fyzické nebo právnické osoby, které jsou usazené nebo mají bydliště ve třetí zemi, předloží prohlášení Komisi buď přímo nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotyčné třetí země ve lhůtě stanovené v odstavci 1.

3.   Přípustná jsou pouze prohlášení o námitce, která Komise obdržela ve lhůtě stanovené v odstavci 1 a která prokazují:

a)	nedodržení podmínek uvedených v článcích 2, 4 a 5, nebo

b)	pokud se jedná o žádost podle čl. 13 odst. 2, že název je používán v souladu s právem, je obecně známý a hospodářsky významný pro podobné zemědělské produkty nebo potraviny.

Komise posoudí přípustnost námitek.

Kritéria podle prvního pododstavce se posuzují ve vztahu k území Společenství.

4.   Pokud Komise neobdrží žádné přípustné námitky podle odstavce 3, zapíše název do rejstříku.

Zápis do rejstříku se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

5.   Pokud je námitka podle odstavce 3 přípustná, vyzve Komise zúčastněné strany, aby zahájily příslušná jednání.

Dosáhnou-li zúčastněné strany dohody ve lhůtě šesti měsíců, oznámí Komisi všechny skutečnosti, které dosažení uvedené dohody umožnily, spolu se stanoviskem žadatele a strany, která námitky vznesla. Pokud údaje zveřejněné podle čl. 8 odst. 2 zůstaly beze změny nebo pokud u nich došlo jen ke změnám malého rozsahu, postupuje Komise podle odstavce 4 tohoto článku. V ostatních případech Komise znovu provede přezkum podle čl. 8 odst. 1.

Není-li dosaženo dohody, přijme Komise postupem podle čl. 18 odst. 2 rozhodnutí s přihlédnutím ke spravedlivým a tradičním zvyklostem a ke skutečné pravděpodobnosti záměny.

Rozhodnutí se zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

6.   Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků orgánů Evropské unie nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z těchto jazyků.

Článek 10

Zrušení

Pokud Komise v souladu s prováděcími pravidly uvedenými v čl. 19 odst. 1 písm. f) dojde k závěru, že již nejsou dodržovány podmínky specifikace zemědělského produktu nebo potraviny jako zaručené tradiční speciality, rozhodne postupem podle čl. 18 odst. 2 o zrušení zápisu, které zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 11

Změna specifikace produktu

1.   O změnu specifikace produktu může požádat členský stát na žádost skupiny, která je usazená na jeho území, nebo skupina, která je usazená ve třetí zemi. Ve druhém případě se žádost zašle Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů této třetí země.

Žádosti musí prokazovat oprávněný hospodářský zájem a popisovat požadované změny a uvést jejich odůvodnění.

Žádosti o schválení změny se podávají postupem podle článků 7, 8 a 9.

Jsou-li však navržené změny pouze malého rozsahu, rozhodne Komise o schválení změny bez použití postupu podle čl. 8 odst. 2 a článku 9.

Komise případně zveřejní tyto změny malého rozsahu v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Členské státy zajistí, aby o zveřejnění byl informován každý producent nebo zpracovatel, který používá specifikaci produktu, u níž bylo požádáno o změnu. Kromě prohlášení o námitce podle čl. 9 odst. 3 jsou přípustná prohlášení o námitce, která prokazují hospodářský zájem na produkci zaručené tradiční speciality.

3.   Pokud se změny týkají dočasné změny ve specifikaci vyplývající z uložení závazných hygienických nebo rostlinolékařských opatření ze strany veřejných orgánů, předá žádost Komisi členský stát na žádost skupiny producentů nebo skupina, která je usazená ve třetí zemi. Použije se postup podle odst. 1 čtvrtého pododstavce.

Článek 12

Názvy, označení a symbol

1.   Na zaručenou tradiční specialitu smějí v označení, reklamě a dalších dokumentech týkajících se zemědělského produktu nebo potraviny odkazovat pouze producenti, kteří dodržují specifikaci produktu.

2.   Pokud se odkazuje na zaručenou tradiční specialitu na označení zemědělského produktu nebo potraviny vyprodukovaných ve Společenství, uvede se na něm zapsaný název se symbolem Společenství nebo s označením „zaručená tradiční specialita“.

3.   Označení uvedené v odstavci 2 je nepovinné na označeních zaručených tradičních specialit produkovaných mimo Společenství.

Článek 13

Podrobná pravidla týkající se zapsaného názvu

1.   Ode dne zveřejnění podle čl. 9 odst. 4 nebo 5 může být název zapsaný v rejstříku uvedeném v článku 3 používán jen pro označení zemědělského produktu nebo potraviny odpovídající specifikaci produktu jako zaručené tradiční speciality v souladu s pravidly stanovenými v článku 12. Na označení produktů, které neodpovídají zapsané specifikaci, se nicméně mohou dále používat zapsané názvy, avšak nelze na nich uvádět označení „zaručená tradiční specialita“, zkratku „ZTS“ ani přiřazený symbol Společenství.

2.   Zaručenou tradiční specialitu lze však zapsat s výhradou názvu pro zemědělský produkt nebo potravinu odpovídající zveřejněné specifikaci produktu, pokud o to skupina požádala v žádosti o zápis a pokud postup podle článku 9 neprokáže, že název je používaný v souladu s právem, je obecně známý a hospodářsky významný pro podobné zemědělské produkty nebo potraviny. Ode dne zveřejnění podle čl. 9 odst. 4 nebo 5 se již nesmí název, a to ani ve spojení s označením „zaručená tradiční specialita“, zkratkou „ZTS“ nebo přiřazeným symbolem Společenství, používat na označeních podobných zemědělských produktů nebo potravin, které neodpovídají zapsané specifikaci.

3.   U názvů, u nichž se žádá o zápis do rejstříku pouze v jediném jazyce, může skupina ve specifikaci produktu upřesnit, že při uvedení produktu na trh může být kromě názvu produktu v původním jazyce na označení uveden v ostatních úředních jazycích údaj, že produkt byl získán v souladu s tradicí regionu, členského státu nebo třetí země, odkud žádost pochází.

Článek 14

Úřední kontroly

1.   Členské státy určí příslušný orgán či orgány odpovědné za kontroly s ohledem na povinnosti stanovené tímto nařízením v souladu s nařízením (ES) č. 882/2004.

2.   Členské státy zajistí, aby každý hospodářský subjekt, jenž dodržuje ustanovení tohoto nařízení, spadal do systému úředních kontrol.

3.   Komise zveřejní název a adresu orgánů a subjektů uvedených v odstavci 1 nebo v článku 15 a pravidelně tyto informace aktualizuje.

Článek 15

Ověření souladu se specifikacemi

1.   Pokud jde o zemědělské produkty a potraviny vyprodukované ve Společenství, zajistí ověření souladu se specifikacemi před uvedením produktu na trh:

—	jeden nebo více příslušných orgánů uvedených v článku 14 nebo

—	jeden nebo více kontrolních subjektů ve smyslu článku 2 nařízení (ES) č. 882/2004, jež působí jako subjekty pro certifikaci produktu.

Náklady na takové ověření souladu se specifikacemi nesou hospodářské subjekty, kterých se tyto kontroly týkají.

2.   Pokud jde o zemědělské produkty a potraviny vyprodukované ve třetí zemi, zajistí ověření souladu se specifikacemi před uvedením produktu na trh:

—	jeden nebo více veřejných orgánů určených danou třetí zemí nebo

—	jeden nebo více subjektů pro certifikaci produktu.

3.   Subjekty pro certifikaci produktu uvedené v odstavcích 1 a 2 musí splňovat požadavky stanovené evropskou normou EN 45011 nebo pokynem ISO/IEC 65 (všeobecné požadavky na orgány provozující systém certifikace produktů) a od 1. května 2010 musí být podle nich akreditovány.

4.   Pokud se soulad se specifikacemi rozhodnou ověřit orgány uvedené v odstavcích 1 a 2, nabídnou přiměřené záruky objektivity a nestrannosti a mají k dispozici kvalifikované pracovníky a zdroje nutné k výkonu svých funkcí.

Článek 16

Prohlášení producentů pro určené orgány a subjekty

1.   Každý producent z členského státu, který má v úmyslu začít produkovat zaručenou tradiční specialitu, a to i pokud tento producent patří ke skupině, která původně podala žádost, předem uvědomí o této skutečnosti určené orgány nebo subjekty členského státu, ve kterém je usazen, uvedené v čl. 14 odst. 3, a to podle pokynu příslušných orgánů uvedených v čl.14 odst. 1.

2.   Každý producent z třetí země, který má v úmyslu začít produkovat zaručenou tradiční specialitu, a to i pokud tento producent patří ke skupině, která původně podala žádost, předem uvědomí o této skutečnosti určené orgány nebo subjekty uvedené v čl. 14 odst. 3, a to případně podle pokynu skupiny producentů nebo příslušného orgánu třetí země.

Článek 17

Ochrana

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění právní ochrany před jakýmkoli nekalým nebo zavádějícím používáním výrazu „zaručená tradiční specialita“, zkratky „ZTS“ a přiřazeného symbolu Společenství, jakož i proti jakémukoli napodobení zapsaných a vyhrazených názvů v souladu čl. 13 odst. 2.

2.   Zapsané názvy jsou chráněny proti veškerým praktikám, které mohou uvést spotřebitele v omyl, včetně praktik vyvolávajících dojem, že zemědělský produkt nebo potravina jsou zaručenou tradiční specialitou uznávanou Společenstvím.

3.   Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření k tomu, aby obchodní názvy používané na vnitrostátní úrovni nemohly být zaměněny s názvy zapsanými a vyhrazenými podle čl. 13 odst. 2.

Článek 18

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro zaručené tradiční speciality.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 19

Prováděcí pravidla a přechodná ustanovení

1.   Prováděcí pravidla k tomuto nařízení se přijmou postupem podle čl. 18 odst. 2. Tato pravidla zahrnují zejména:

a)	údaje, které musí být obsaženy ve specifikaci produktu podle čl. 6 odst. 2;

b)	podání žádosti o zápis do rejstříku podle čl. 7 odst. 1 skupinami nacházejícími se v různých členských státech nebo v různých třetích zemích;

c)	předání žádostí uvedených v čl. 7 odst. 3 a 6 a v čl. 7 odst. 7 a žádostí o změnu uvedených v článku 11 Komisi;

d)	rejstřík zaručených tradičních specialit uvedený v článku 3;

e)	námitky podle článku 9, včetně pravidel pro příslušná jednání mezi zúčastněnými stranami;

f)	zrušení zápisu zaručené tradiční speciality podle článku 10;

g)	označení a symbol uvedené v článku 12;

h)	vymezení změn malého rozsahu uvedených v čl. 11 odst. 1 čtvrtém pododstavci;

i)	podmínky pro kontrolu souladu produktu se specifikacemi.

2.   Názvy již zapsané v rejstříku na základě nařízení (EHS) č. 2082/92 ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost se automaticky přebírají do rejstříku uvedeného v článku 3. Odpovídající specifikace se považují za specifikace podle čl. 6 odst. 1.

3.   Pokud jde o dosud projednávané žádosti, prohlášení a požadavky obdržené Komisí před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost,

a)	postupy stanovené v článku 7 se nepoužijí;

b)	pokud specifikace obsahuje prvky, jež nejsou uvedeny v článku 6, může Komise požádat o novou verzi specifikace produktu slučitelnou s uvedeným článkem, je-li to nezbytné pro pokračování v projednávání žádosti.

Článek 20

Poplatky

Členské státy mohou vybírat poplatek za účelem uhrazení nákladů, včetně nákladů vzniklých v rámci přezkumu žádostí o zápis do rejstříku, prohlášení o námitkách, žádostí o změnu a požadavků na zrušení podle tohoto nařízení.

Článek 21

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 2082/92 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 22

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ustanovení čl. 12 odst. 2 se však použije s účinkem od 1. května 2009, aniž jsou dotčeny produkty, které byly na trh uvedeny již před tímto datem.

---

(1)  Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

(2)  Úř. věst. L 208, 24.7.1992, s. 9. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(3)  Úř. věst. L 168, 10.7.1993, s. 35. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2167/2004 (Úř. věst. L 371, 18.12.2004, s. 8).

(4)  Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2003/89/ES (Úř. věst. L 308, 25.11.2003, s. 15).

(5)  Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(7)  Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

---

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/12

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

ze dne 20. března 2006

o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 37 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům,

(1)	Produkce, zpracování a distribuce zemědělských produktů a potravin zaujímají v hospodářství Společenství významné místo.

(2)

Je třeba podporovat rozmanitost zemědělské produkce, aby bylo dosaženo lepší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu. Podpora produktů určitých vlastností může představovat značný přínos pro hospodářství venkova, zejména ve znevýhodněných a odlehlých oblastech, a to zlepšením příjmů zemědělců a udržením venkovského obyvatelstva v těchto oblastech.

(3)	Stále se zvyšující počet spotřebitelů přikládá při stravování větší význam jakosti potravin než jejich množství. Toto vyhledávání zvláštních produktů vyvolává poptávku po zemědělských produktech nebo potravinách s rozpoznatelným zeměpisným původem.

(4)	Vzhledem k rozmanitosti produktů na trhu a přebytku informací o nich by měl spotřebitel v zájmu co možná nejlepší volby dostat jasné a stručné informace o původu produktu.

(5)

Označování zemědělských produktů a potravin se řídí obecnými pravidly stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (2). S ohledem na jejich zvláštní povahu by měla být přijata zvláštní doplňující ustanovení pro zemědělské produkty a potraviny z vymezené zeměpisné oblasti, která by požadovala, aby producenti používali na obalech příslušné symboly nebo označení Společenství. Používání těchto symbolů nebo označení by mělo být povinné v případě označení Společenství jednak za účelem lepšího seznámení spotřebitelů s touto kategorií produktů a s nimi spojenými zárukami, a jednak pro snazší rozeznávání těchto produktů na trhu, což usnadní provádění kontrol. Přiměřená časová lhůta by měla hospodářským subjektům umožnit, aby se této povinnosti přizpůsobily.

(6)

Je třeba upravit přístup Společenství, pokud jde o označení původu a zeměpisná označení. Rámec pravidel Společenství o systému ochrany umožňuje rozvoj zeměpisných označení a označení původu, neboť díky jednotnějšímu přístupu zajišťuje rovné podmínky hospodářské soutěže mezi producenty produktů nesoucích tato označení a v očích spotřebitelů zvyšuje důvěryhodnost těchto produktů.

(7)	Stanovená pravidla by se měla používat, aniž by tím byly dotčeny stávající právní předpisy Společenství pro vína a lihoviny.

(8)	Oblast působnosti tohoto nařízení by měla být omezena na určité zemědělské produkty a potraviny, u kterých existuje souvislost mezi vlastnostmi produktu nebo potraviny a zeměpisným původem. Oblast působnosti by však mohla být rozšířena i na další zemědělské produkty nebo potraviny.

(9)	S ohledem na stávající postupy by měly být vymezeny dva různé typy zeměpisných popisů, a to chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu.

(10)	Zemědělský produkt nebo potravina nesoucí takový popis by měly splňovat určité podmínky stanovené ve specifikaci.

(11)

Aby mohla požívat ochrany ve členských státech, měla by být zeměpisná označení a označení původu zapsána v rejstříku na úrovni Společenství. Zápis do rejstříku by měl rovněž poskytovat informace obchodníkům a spotřebitelům. S cílem zajistit, aby názvy zapsané ve Společenství splňovaly podmínky stanovené tímto nařízením, by žádosti měly být posuzovány vnitrostátními orgány dotyčného členského státu s výhradou dodržení minimálních společných ustanovení, včetně vnitrostátního řízení o námitce. Poté by se měla do přezkumu zapojit Komise, aby se zajistilo, že žádosti splňují podmínky stanovené tímto nařízením a že všechny členské státy uplatňují jednotný přístup.

(12)	Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (dohoda TRIPS z roku 1994, obsažená v příloze 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace) obsahuje podrobná ustanovení o existenci, nabývání, oblasti působnosti, dodržování a prosazování práv duševního vlastnictví.

(13)	Ochrana, kterou toto nařízení poskytuje na základě zápisu do rejstříku, by měla být dostupná zeměpisným označením třetích zemí, pokud jsou tato označení chráněna v zemích původu.

(14)	Postup zápisu do rejstříku by měl umožnit všem fyzickým nebo právnickým osobám s oprávněným zájmem v členském státě nebo ve třetí zemi, aby uplatnily svá práva prostřednictvím vznesení námitek.

(15)

Měly by existovat postupy, které by na žádost skupiny s oprávněným zájmem umožnily po provedení zápisu změnit specifikaci z důvodů technologického vývoje a zrušit zeměpisné označení nebo označení původu zemědělského produktu nebo potraviny, zejména pokud dotyčný zemědělský produkt nebo potravina přestaly odpovídat specifikaci, na jejímž základě bylo zeměpisné označení nebo označení původu uznáno.

(16)

Chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu by měla být na území Společenství předmětem monitorovacího systému úředních kontrol, založeného na systému kontrol podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (3) včetně systému kontrol, které zajišťují dodržování specifikace dotyčných zemědělských produktů a potravin.

(17)	Členským státům by mělo být umožněno vybírat poplatek určený na pokrytí vynaložených nákladů.

(18)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(19)

Názvům, které již byly zapsány podle nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (5) ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, by měla být nadále poskytována ochrana podle tohoto nařízením a měly by být automaticky zařazeny do rejstříku. Dále je třeba stanovit přechodná opatření použitelná v případě žádostí o zápis, které Komise obdržela před vstupem tohoto nařízení v platnost.

(20)	V zájmu přehlednosti a transparentnosti by nařízení (EHS) č. 2081/92 mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví pravidla na ochranu označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů určených pro lidskou spotřebu, které jsou uvedeny v příloze I Smlouvy, a potravin, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, jakož i zemědělských produktů, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení.

Toto nařízení se však nevztahuje na vinařské produkty, s výjimkou vinných octů, ani na destiláty. Tímto odstavcem není dotčeno použití nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (6).

Přílohy I a II tohoto nařízení mohou být změněny v souladu s postupem podle čl. 15 odst. 2.

2.   Tímto nařízením nejsou dotčeny další zvláštní předpisy Společenství.

3.   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (7) se nepoužije pro označení původu a zeměpisná označení, na která se vztahuje toto nařízení.

Článek 2

Označení původu a zeměpisné označení

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„označením původu“ název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny: — které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země, — jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a — jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;

b)

„zeměpisným označením“ název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny: — pocházející z tohoto regionu, určitého místa nebo země a — mající určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost, kterou lze přičíst tomuto zeměpisnému původu a — jejichž produkce, zpracování nebo příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.

2.   Za označení původu nebo zeměpisná označení se rovněž považují tradiční zeměpisné nebo nezeměpisné názvy pro zemědělský produkt nebo potravinu, které splňují podmínky uvedené v odstavci 1.

3.   Odchylně od odst. 1 písm. a) se za označení původu považují i určitá zeměpisná označení v případě, kdy suroviny pro dotyčné produkty pocházejí ze zeměpisné oblasti širší nebo jiné, než je oblast zpracování, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	je vymezena oblast produkce surovin,

b)	existují zvláštní podmínky produkce surovin a

c)	existuje režim kontroly zajišťující dodržování podmínek uvedených v písmeni b).

Dotyčná označení musela být uznána za označení původu v zemi původu před 1. květnem 2004.

Článek 3

Druhová povaha, překrytí s názvy odrůd rostlin, plemen zvířat, homonymními názvy a ochrannými známkami

1.   Názvy, které zdruhověly, nesmí být zapsány.

Pro účely tohoto nařízení se „názvem, který zdruhověl“ rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal ve Společenství běžným názvem zemědělského produktu nebo potraviny.

Při určování toho, zda se název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, a zejména:

a)	ke stávající situaci v členských státech a v oblastech spotřeby;

b)	k příslušným vnitrostátním právním předpisům nebo právním předpisům Společenství.

2.   Název nesmí být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s názvem odrůdy rostlin nebo plemene zvířat a v důsledku toho by mohl uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečného původu produktu.

3.   Při zápisu názvu, který je zcela nebo částečně homonymní názvu již zapsanému podle tohoto nařízení, se náležitě přihlíží k místnímu a tradičnímu používání a ke skutečnému riziku záměny. Zejména:

a)	nesmí být zapsán homonymní název, který uvádí spotřebitele v omyl a vzbuzuje dojem, že se jedná o produkty pocházející z jiného území, a to ani v případě, že název svým zněním danému území, regionu nebo místu původu dotyčných zemědělských produktů nebo potravin přesně odpovídá;

b)	zapsaný homonymní název lze použít pouze tehdy, pokud je v praxi dostatečný rozdíl mezi homonymním názvem zapsaným později a názvem již v rejstříku zapsaným, a to s ohledem na potřebu zacházet rovným způsobem s dotyčnými producenty a neuvádět spotřebitele v omyl.

4.   Nesmí být zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení, pokud by vzhledem k pověsti ochranné známky, její proslulosti a době jejího používání mohl zápis uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné identity produktu.

Článek 4

Specifikace produktu

1.   Aby byly způsobilé pro užívání chráněného označení původu (CHOP) nebo chráněného zeměpisného označení (CHZO), musí zemědělský produkt nebo potravina vyhovovat specifikaci produktu.

2.   Specifikace produktu obsahuje alespoň:

a)	název zemědělského produktu nebo potraviny, včetně označení původu nebo zeměpisného označení;

b)	popis zemědělského produktu nebo potraviny, případně včetně surovin a základní fyzikální, chemické, mikrobiologické nebo organoleptické vlastnosti produktu nebo potraviny;

c)	vymezení zeměpisné oblasti a případně údaje, které svědčí o tom, že jsou splněny požadavky čl. 2 odst. 3;

d)	důkaz o tom, že zemědělský produkt nebo potravina pochází z vymezené zeměpisné oblasti podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo b);

e)

popis metody získání zemědělského produktu nebo potraviny, případně původních a neměnných místních metod, jakož i údaje o balení, pokud skupina žadatelů ve smyslu čl. 5 odst. 1 stanoví, že k balení musí dojít ve vymezené zeměpisné oblasti, aby se zachovala jakost nebo zaručil původ nebo zajistila kontrola, a tuto skutečnost odůvodní;

f)

údaje, které potvrzují: i) souvislost mezi jakostí nebo vlastnostmi zemědělského produktu nebo potraviny a zeměpisným prostředím podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo ii) souvislost mezi určitou jakostí, pověstí nebo jinou vlastností zemědělského produktu nebo potraviny a zeměpisným původem podle čl. 2 odst. 1 písm. b);

g)	název a adresu orgánů nebo subjektů, které ověřují soulad s ustanoveními specifikace a jejich konkrétní úkoly,

h)	všechna zvláštní pravidla týkající se označování dotyčného zemědělského produktu nebo potraviny;

i)	všechny náležitosti podle předpisů Společenství nebo vnitrostátních předpisů.

Článek 5

Žádost o zápis do rejstříku

1.   O zápis do rejstříku může požádat pouze skupina.

Pro účely tohoto nařízení se „skupinou“ rozumí sdružení producentů nebo zpracovatelů stejného zemědělského produktu nebo potraviny, bez ohledu na jeho právní formu nebo složení. Do skupiny se mohou zapojit i další zúčastněné strany. Fyzická či právnická osoba může být považována za skupinu podle prováděcích pravidel uvedených v čl. 16 písm. c).

V případě názvu označujícího přeshraniční zeměpisnou oblast nebo tradičního názvu, který se váže k přeshraniční zeměpisné oblasti, může několik skupin podat společnou žádost podle prováděcích pravidel uvedených v čl. 16 písm. d).

2.   Skupina může podat žádost o zápis do rejstříku pouze v případě zemědělských produktů nebo potravin, které produkuje nebo získává.

3.   Žádost o zápis do rejstříku obsahuje alespoň:

a)	jméno a adresu skupiny žadatelů;

b)	specifikaci podle článku 4;

c)

jednotný dokument obsahující tyto údaje: i) hlavní body obsažené ve specifikaci: název, popis produktu, případně včetně zvláštních pravidel o balení a označování, a stručné vymezení zeměpisné oblasti, ii) popis souvislosti mezi produktem a zeměpisným prostředím nebo zeměpisným původem podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nebo b), případně včetně zvláštních údajů týkajících se popisu produktu nebo metody produkce, které souvislost odůvodňují.

4.   Pokud se žádost o zápis do rejstříku týká zeměpisné oblasti v určitém členském státě, zašle se žádost tomuto členskému státu.

Členský stát vhodným způsobem přezkoumá, zda je žádost oprávněná a zda splňuje podmínky tohoto nařízení.

5.   Členský stát zahájí v rámci přezkumu podle odst. 4 druhého pododstavce vnitrostátní řízení o námitce, přičemž odpovídajícím způsobem zajistí zveřejnění uvedené žádosti a poskytne dostatečnou lhůtu, během níž může každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazená nebo má bydliště na území tohoto členského státu, podat proti žádosti námitku.

Členský stát posoudí přípustnost obdržených námitek s ohledem na kritéria stanovená v čl. 7 odst. 3 prvním pododstavci.

Má-li členský stát za to, že jsou požadavky tohoto nařízení splněny, rozhodne ve prospěch žádosti a předá Komisi dokumentaci uvedenou v odstavci 7 ke konečnému rozhodnutí. V opačném případě rozhodne o zamítnutí žádosti.

Členský stát zajistí, aby rozhodnutí ve prospěch žádosti bylo zveřejněno a aby každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem měla možnost odvolání.

Členský stát zajistí uveřejnění znění specifikace, na jejímž základě bylo rozhodnuto ve prospěch žádosti, a zajistí přístup k této specifikaci elektronickou cestou.

6.   S účinkem ode dne postoupení žádosti Komisi, ale pouze na přechodnou dobu, může členský stát poskytnout názvu na vnitrostátní úrovni ochranu podle tohoto nařízení a případně povolit období na přizpůsobení.

Období na přizpůsobení podle prvního pododstavce se poskytne pouze za podmínky, že dotyčné podniky zákonně uváděly dané produkty na trh a používaly dotyčné názvy nepřetržitě po dobu nejméně pěti uplynulých let a upozornily na tuto skutečnost během vnitrostátního řízení o námitce podle odst. 5 prvního pododstavce.

Tato přechodná vnitrostátní ochrana skončí dnem přijetí rozhodnutí o zápisu do rejstříku podle tohoto nařízení.

Pokud název do rejstříku podle tohoto nařízení zapsán není, nese následky přechodné vnitrostátní ochrany pouze dotyčný členský stát.

Opatření přijatá členskými státy podle prvního pododstavce jsou účinná pouze na vnitrostátní úrovni a nemají vliv na obchod uvnitř Společenství ani na mezinárodní obchod.

7.   V případě každého rozhodnutí ve prospěch žádosti podle odst. 5 třetího pododstavce předá dotyčný členský stát Komisi:

a)	jméno a adresu skupiny žadatelů;

b)	jednotný dokument podle odst. 3 písm. c);

c)	prohlášení členského státu, že žádost, kterou skupina předložila a která je způsobilá pro kladné rozhodnutí, splňuje podmínky tohoto nařízení a ustanovení přijatých k jeho provádění;

d)	odkaz na zveřejnění specifikace podle odst. 5 pátého pododstavce.

8.   Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dodržení souladu s odstavci 4 až 7 do 31. března 2007.

9.   Pokud se žádost o zápis do rejstříku týká zeměpisné oblasti nacházející se ve třetí zemi, musí obsahovat údaje stanovené v odstavci 3 a dále důkaz o tom, že je daný název chráněn ve své zemi původu.

Žádost se zašle Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotyčné třetí země.

10.   Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků orgánů Evropské unie nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z těchto jazyků.

Článek 6

Přezkum prováděný Komisí

1.   Komise vhodným způsobem přezkoumá, zda je žádost obdržená podle článku 5 oprávněná a zda splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení. Doba přezkumu by neměla přesáhnout 12 měsíců.

Komise každý měsíc zveřejní seznam názvů, které jsou předmětem žádostí o zápis, a datum předložení těchto žádostí Komisi.

2.   Domnívá-li se Komise na základě přezkumu provedeného podle odst. 1 prvního pododstavce, že podmínky stanovené v tomto nařízení jsou splněné, zveřejní jednotný dokument a odkaz na zveřejnění specifikace podle čl. 5 odst. 5 pátého pododstavce v Úředním věstníku Evropské unie.

V opačném případě rozhodne Komise postupem podle čl. 15 odst. 2 o zamítnutí žádosti o zápis.

Článek 7

Námitka a rozhodnutí o zápisu

1.   Do šesti měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 6 odst. 2 prvního pododstavce může každý členský stát nebo třetí země vznést námitku proti navrhovanému zápisu předložením řádně odůvodněného prohlášení Komisi.

2.   Každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazená nebo má bydliště na území jiného členského státu než státu, který požádal o zápis, nebo na území třetí země, může rovněž vznést námitku proti navrhovanému zápisu předložením řádně odůvodněného prohlášení.

Fyzické nebo právnické osoby, které jsou usazené nebo mají bydliště na území některého členského státu, předloží prohlášení tomuto členského státu ve lhůtě stanovené pro vznesení námitek podle odstavce 1.

Fyzické nebo právnické osoby, které jsou usazené nebo mají bydliště ve třetí zemi, předloží prohlášení Komisi buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotyčné třetí země ve lhůtě stanovené v odstavci 1.

3.   Přípustná jsou pouze prohlášení o námitce, která Komise obdržela ve lhůtě stanovené v odstavci 1 a která:

a)	prokazují nedodržení podmínek uvedených v článku 2, nebo

b)	prokazují, že navrhovaný zápis názvu do rejstříku by byl v rozporu s čl. 3 odst. 2, 3 a 4, nebo

c)	prokazují, že navrhovaný zápis názvu do rejstříku by ohrozil existenci zcela nebo částečně totožného názvu nebo ochranné známky, nebo existenci produktů, které byly v souladu s právem na trhu po dobu nejméně pěti let před datem zveřejnění podle čl. 6 odst. 2, nebo

d)	uvádějí skutečnosti, které svědčí o tom, že název, o jehož zápis do rejstříku se žádá, je druhový ve smyslu čl. 3 odst. 1.

Komise posoudí přípustnost námitek.

Kritéria podle prvního pododstavce písm. b), c) a d) se posuzují ve vztahu k území Společenství, což se v případě práv k duševnímu vlastnictví týká pouze jednoho nebo více území, kde jsou daná práva chráněna.

4.   Pokud Komise neobdrží žádné přípustné námitky podle odstavce 3, zapíše název do rejstříku.

Zápis do rejstříku se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

5.   Pokud je námitka podle odstavce 3 přípustná, vyzve Komise zúčastněné strany, aby zahájily příslušná jednání.

Dosáhnou-li zúčastněné strany dohody ve lhůtě šesti měsíců, oznámí Komisi všechny skutečnosti, které dosažení uvedené dohody umožnily, spolu se stanoviskem žadatele a strany, která námitky vznesla. Pokud údaje zveřejněné podle čl. 6 odst. 2 zůstaly beze změny, nebo pokud u nich došlo jen k malým změnám, jak jsou vymezeny v čl. 16 písm. h), postupuje Komise podle odstavce 4 tohoto článku. V ostatních případech Komise znovu provede přezkum podle čl. 6 odst. 1.

Není-li dosaženo dohody, přijme Komise postupem podle čl. 15 odst. 2 rozhodnutí s přihlédnutím ke spravedlivým a tradičním zvyklostem a ke skutečné pravděpodobnosti záměny.

Rozhodnutí se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

6.   Komise průběžně aktualizuje rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení.

7.   Doklady uvedené v tomto článku, které se předávají Komisi, se vyhotoví v některém z úředních jazyků orgánů Evropské unie nebo se k nim přiloží ověřený překlad v některém z těchto jazyků.

Článek 8

Názvy, označení a symboly

1.   Název zapsaný do rejstříku podle tohoto nařízení může použít každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh zemědělské produkty nebo potraviny, jež jsou v souladu s odpovídající specifikací.

2.   Pokud zemědělské produkty a potraviny pocházejí ze Společenství a jsou uváděny na trh pod názvem, který je zapsán v rejstříku v souladu s tímto nařízením, opatří se označeními „chráněné označení původu“ a „chráněné zeměpisné označení“ nebo symboly Společenství, jež jsou jim přiřazeny.

3.   Označeními podle odstavce 2, jakož i jim přiřazenými symboly Společenství, mohou být rovněž opatřeny zemědělské produkty a potraviny pocházející ze třetích zemí, které jsou uváděny na trh pod názvem zapsaným do rejstříku v souladu s tímto nařízením.

Článek 9

Schválení změny specifikace

1.   Skupina, která splňuje podmínky čl. 5 odst. 1 a 2 a která má oprávněný zájem, může požádat o schválení změny specifikace, zejména za účelem zohlednění vývoje vědeckých a technických poznatků nebo nového vymezení zeměpisné oblasti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. c).

V žádosti se uvedou požadované změny a jejich odůvodnění.

2.   Pokud s sebou změna nese jednu nebo více změn jednotného dokumentu, uplatní se na tuto žádost o změnu postup stanovený v článcích 5 až 7. Jsou-li však navrhované změny pouze menšího rozsahu, Komise rozhodne, zda schválí žádost bez použití postupu stanoveného v čl. 6 odst. 2 a článku 7, a v případě schválení zveřejní údaje uvedené v čl. 6 odst. 2.

3.   Pokud s sebou změna nenese žádnou změnu jednotného dokumentu, použijí se tato pravidla:

i)	nachází-li se zeměpisná oblast v daném členském státě, zaujme tento stát postoj ke schválení změny a v případě příznivého postoje zveřejní pozměněnou specifikaci a sdělí Komisi schválené změny a jejich odůvodnění;

ii)	pokud se zeměpisná oblast nachází ve třetí zemi, o schválení navrhované změny rozhodne Komise.

4.   Pokud se změny týkají dočasné změny ve specifikaci vyplývající z uložení závazných hygienických nebo rostlinolékařských opatření ze strany veřejných orgánů, použije se postup podle odstavce 3.

Článek 10

Úřední kontroly

1.   Členské státy určí příslušný orgán či orgány odpovědné za kontroly s ohledem na povinnosti stanovené tímto nařízením v souladu s nařízením (ES) č. 882/2004.

2.   Členské státy zajistí, aby každý hospodářský subjekt, jenž dodržuje ustanovení tohoto nařízení, spadal do systému úředních kontrol.

3.   Komise zveřejní název a adresu orgánů a subjektů uvedených v odstavci 1 nebo v článku 11 a pravidelně tyto informace aktualizuje.

Článek 11

Ověření souladu se specifikacemi

1.   Pokud jde o zeměpisná označení a označení původu týkající se zeměpisné oblasti v rámci Společenství, zajistí ověření souladu se specifikacemi před uvedením produktu na trh:

—	jeden nebo více příslušných orgánů uvedených v článku 10 nebo

—	jeden nebo více kontrolních subjektů ve smyslu článku 2 nařízení (ES) č. 882/2004, jež působí jako subjekty pro certifikaci produktu.

Náklady na takové ověření souladu se specifikacemi nesou hospodářské subjekty, kterých se tyto kontroly týkají.

2.   Pokud jde o zeměpisná označení a označení původu týkající se zeměpisné oblasti ve třetí zemi, zajistí ověření souladu se specifikacemi před uvedením produktu na trh:

—	jeden nebo více veřejných orgánů určených danou třetí zemí nebo

—	jeden nebo více subjektů pro certifikaci produktu.

3.   Subjekty pro certifikaci produktu uvedené v odstavcích 1 a 2 musí splňovat požadavky stanovené evropskou normou EN 45011 nebo pokynem ISO/IEC 65 (všeobecné požadavky na orgány provozující systém certifikace produktů) a od 1. května 2010 musí být podle nich akreditovány.

4.   Pokud se soulad se specifikacemi rozhodnou ověřit orgány uvedené v odstavcích 1 a 2, nabídnou přiměřené záruky objektivity a nestrannosti a mají k dispozici kvalifikované pracovníky a zdroje nutné k výkonu svých funkcí.

Článek 12

Zrušení

1.   Pokud Komise v souladu s prováděcími pravidly uvedenými v čl. 16 písm. k) dojde k závěru, že již nejsou dodržovány podmínky specifikace zemědělského produktu nebo potraviny s chráněným názvem, rozhodne postupem podle čl. 15 odst. 2 o zrušení zápisu, které zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem může požadovat zrušení zápisu, odůvodní-li tento požadavek.

Postup podle článku 5, 6 a 7 se použije obdobně.

Článek 13

Ochrana

1.   Zapsané názvy jsou chráněné proti:

a)	jakémukoli přímému či nepřímému obchodnímu použití zapsaného názvu pro produkty, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto produkty srovnatelné s produkty zapsanými pod tímto názvem, nebo pokud používání tohoto názvu umožňuje těžit z dobré pověsti chráněného názvu;

b)	jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ produktu nebo je-li chráněný název přeložen nebo doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“ nebo podobnými výrazy;

c)

jakémukoli jinému lživému nebo zavádějícímu údaji o místu původu, původu produktu, povaze nebo základních vlastnostech, použitému na vnitřním nebo vnějším obalu, na reklamním materiálu nebo na dokladech týkajících se daného produktu, jakož i proti použití obalů, které by mohly vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu;

d)	všem ostatním praktikám, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ produktu.

Pokud v sobě zapsaný název obsahuje název zemědělského produktu nebo potraviny, který se považuje za druhový, nepokládá se použití tohoto druhového názvu u dotyčných zemědělských produktů nebo potravin za odporující prvnímu pododstavci písm. a) nebo b).

2.   Chráněné názvy nesmí zdruhovět.

3.   U názvů, pro něž byla podána žádost o zápis v souladu s článkem 5, lze v rámci čl. 7 odst. 5 stanovit až pětileté přechodné období pouze v případě, kdy vznesená námitka byla prohlášena za přípustnou z důvodu, že by zápis ohrozil existenci zcela nebo částečně totožného názvu nebo existenci produktů, které byly v souladu s právem na trhu po dobu nejméně pěti let před datem zveřejnění podle čl. 6 odst. 2.

Pro podniky usazené v členském státě nebo třetí zemi, v nichž se nachází zeměpisná oblast, je rovněž možno stanovit přechodné období za podmínky, že dotyčné podniky uváděly dané produkty na trh v souladu s právem a používaly dotyčné názvy nepřetržitě po dobu nejméně pěti let před datem zveřejnění podle čl. 6 odst. 2 a že na tuto skutečnost upozornily během vnitrostátního řízení o námitce podle čl. 5 odst. 5 prvního a druhého pododstavce nebo během řízení o námitce na úrovni Společenství podle čl. 7 odst. 2. Celková doba trvání přechodného období podle tohoto pododstavce a období na přizpůsobení podle čl. 5 odst. 6 nesmí překročit pět let. V případě, že období na přizpůsobení podle čl. 5 odst. 6 překročí období pěti let, přechodné období se neudělí.

4.   Aniž je dotčen článek 14, může Komise rozhodnout postupem podle čl. 15 odst. 2 o možnosti současné existence zapsaného a nezapsaného názvu označujícího místo v členském státě nebo třetí zemi, pokud je tento název totožný se zapsaným názvem pod podmínkou, že jsou splněny všechny tyto požadavky:

a)	totožný nezapsaný název byl v souladu s právem používán nepřetržitě a poctivě po dobu nejméně dvaceti pěti let přede dnem 24. července 1993;

b)	je prokázáno, že cílem tohoto používání nikdy nebyla snaha těžit z pověsti zapsaného názvu a že toto používání neuvedlo ani nemohlo uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ produktu;

c)	problém, který vyvstal v důsledku totožného názvu vznikl před zapsáním názvu.

Současná existence zapsaného názvu a dotyčného totožného nezapsaného názvu nesmí překročit maximální období patnácti let, po jehož uplynutí se nezapsaný název přestane používat.

Používání dotyčného nezapsaného zeměpisného názvu se povolí pouze za podmínky, že země původu je jasně a viditelně uvedena na označení.

Článek 14

Vztahy mezi ochrannými známkami, označeními původu a zeměpisnými označeními

1.   Pokud je označení původu nebo zeměpisné označení zapsáno do rejstříku podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téže kategorie produktu, pokud přihláška ochranné známky byla podána po dni podání žádosti o zápis do rejstříku Komisi.

Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.

2.   S náležitým přihlédnutím k právu Společenství může užívání ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13, o jejíž přihlášení bylo zažádáno, jež je zapsaná nebo, umožňují-li to příslušné právní předpisy, zavedená používáním v dobré víře na území Společenství, buď před datem ochrany označení původu nebo zeměpisného označení v zemi původu, nebo přede dnem 1. ledna 1996, pokračovat bez ohledu na zápis označení původu nebo zeměpisného označení, pokud neexistují důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, jak stanoví první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (8) nebo nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (9).

Článek 15

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 16

Prováděcí pravidla

Prováděcí pravidla k tomuto nařízení se přijmou postupem podle čl. 15 odst. 2. Tato pravidla zahrnují zejména:

a)	seznam surovin podle čl. 2 odst. 3;

b)	informace, které musí obsahovat specifikace produktů podle čl. 4 odst. 2;

c)	podmínky, za nichž může být fyzická či právnická osoba považována za skupinu;

d)	podání žádosti o zápis názvu označujícího přeshraniční zeměpisnou oblast podle čl. 5 odst. 1 třetího pododstavce;

e)	obsah a způsob předávání dokumentů podle čl. 5 odst. 7 a 9 Komisi;

f)	námitky podle článku 7, včetně pravidel pro příslušná jednání mezi zúčastněnými stranami;

g)	označení a symboly uvedené v článku 8;

h)	vymezení změn malého rozsahu uvedených v čl. 7 odst. 5 druhém pododstavci a v čl. 9 odst. 2 s ohledem na skutečnost, že změna malého rozsahu se nemůže týkat hlavních vlastností produktu nebo nesmí měnit souvislosti;

i)	rejstřík označení původu a zeměpisných označení podle čl. 7 odst. 6;

j)	podmínky pro kontrolu souladu produktu se specifikacemi;

k)	podmínky pro zrušení zápisu.

Článek 17

Přechodná ustanovení

1.   Názvy, které jsou ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost uvedeny v příloze nařízení Komise (ES) č. 1107/96 (10), a názvy uvedené v příloze nařízení Komise (ES) č. 2400/96 (11) se automaticky zařazují do rejstříku uvedeného v čl. 7 odst. 6 tohoto nařízení. Odpovídající specifikace se považují za specifikace podle čl. 4 odst. 1. V platnosti zůstávají všechna zvláštní přechodná ustanovení spojená s těmito zápisy.

2.   Pokud jde o dosud projednávané žádosti, prohlášení a požadavky obdržené Komisí před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost:

a)	postupy stanovené v článku 5 se nepoužijí, aniž je dotčen čl. 13 odst. 3; a

b)	přehled hlavních bodů specifikací vypracovaný v souladu s nařízením Komise (ES) č. 383/2004 (12) nahrazuje jednotný dokument uvedený v čl. 5 odst. 3 písm. c).

3.   Komise může v případě potřeby přijmout další přechodná opatření postupem podle čl. 15 odst. 2.

Článek 18

Poplatky

Členské státy mohou vybírat poplatek za účelem uhrazení nákladů, včetně nákladů vzniklých v rámci přezkumu žádostí o zápis do rejstříku, prohlášení o námitkách, žádostí o změnu a požadavků na zrušení podle tohoto nařízení.

Článek 19

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 2081/92 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 20

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ustanovení čl. 8 odst. 2 se však použije s účinkem od 1. května 2009, aniž jsou dotčeny produkty, které byly na trh uvedeny již před tímto datem.

---

(1)  Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

(2)  Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2003/89/ES (Úř. věst. L 308, 25.11.2003, s. 15).

(3)  Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(5)  Úř. věst. L 208, 24.7.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(6)  Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

(8)  Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1.

(10)  Nařízení Komise (ES) č. 1107/96 ze dne 12. června 1996 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 (Úř. věst. L 148, 21.6.1996, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 704/2005 (Úř. věst. L 118, 5.5.2005, s. 14).

(11)  Nařízení Komise (ES) č. 2400/96 ze dne 17. prosince 1996 o zápisu určitých názvů do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení podle nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 327, 18.12.1996, s. 11). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 417/2006 (Úř. věst. L 72, 11.3.2006, s. 8).

(12)  Nařízení Komise (ES) č. 383/2004 ze dne 1. března 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 2081/92, pokud jde o přehled hlavních bodů specifikací produktů (Úř. věst. L 64, 2.3.2004, s. 16).

---

---

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/26

---

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 511/2006

ze dne 27. března 2006,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1531/2002 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu barevných televizních přijímačů pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na články 8 a 9 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh předložený Komisí po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A.   PŘEDCHOZÍ POSTUP

(1)	V srpnu 2002 uložila Rada nařízením (ES) č. 1531/2002 (2) konečné antidumpingové clo z dovozu barevných televizních přijímačů (dále jen „dotyčný výrobek“) pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“).

(2)

Současně Komise rozhodnutím 2002/683/ES (3) přijala společný závazek (dále jen „závazek“) nabídnutý společnostmi Haier Electrical Appliances Corp., Ltd, Hisense Import & Export Co., Ltd, Konka Group Co., Ltd, Sichuan Changhong Electric Co., Ltd, Skyworth Multimedia International (Shenzen) Co, Ltd, TCL King Electrical Appliances (Hui Zhou) Co., Ltd a Xiamen Overseas Chinese Electronic Co., Ltd (dále jen „společnosti“) spolu s Čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“).

(3)	V důsledku toho byl dovoz dotyčného výrobku pocházejícího z ČLR, který je vyráběn uvedenými společnostmi a odpovídá typu, na který se vztahuje závazek (dále jen „výrobek, na který se vztahuje závazek“), do Společenství osvobozen od konečného antidumpingového cla.

B.   NEDODRŽENÍ ZÁVAZKU

(4)

V rámci závazku, který uvedené společnosti nabídly, jsou tyto společnosti povinny mimo jiné vyvážet výrobek, na který se vztahuje závazek, prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství za určité minimální dovozní ceny nebo za ceny vyšší a dodržovat určité množstevní limity stanovené v závazku. Tyto ceny a limity odstraňují poškozující účinky dumpingu.

(5)

Aby bylo zajištěno dodržování závazku, CCCME a uvedené společnosti rovněž souhlasily s tím, že poskytnou veškeré informace, jež Komise považuje za nezbytné, a že umožní inspekce na místě ve svých prostorách, jejichž cílem bude ověřit správnost a pravdivost údajů předkládaných v uvedených čtvrtletních zprávách.

(6)

Jak je uvedeno v 239. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 1531/2002, závazek výslovně stanoví, že porušení ze strany kterékoli z dotčených společností nebo CCCME se považuje za porušení závazku všemi signatáři. Neposkytnutí spolupráce s Evropskou komisí při sledování dodržování závazku se považuje za porušení závazku.

(7)

V tomto ohledu požádala Komise o provedení inspekcí na místě v prostorách CCCME a dvou společností, které vykazovaly nejvyšší objem prodejů dotyčného výrobku, konkrétně společností Xiamen Overseas Chinese Electronic Co., Ltd a Konka Group Co., Ltd. Komise zaslala CCCME, Xiamen Overseas Chinese Electronic Co., Ltd a Konka Group Co., Ltd dopisy obsahující oznámení o plánované inspekci na místě a termíny jejího předpokládaného konání. CCCME a Xiamen Overseas Chinese Electronic Co., Ltd potvrdily, že s inspekcí na místě, kterou Komise požadovala, souhlasí. Společnost Konka Group Co., Ltd však uvedenou inspekci na místě odmítla, a proto porušila závazek.

(8)	Podstata zjištěného porušení závazku je podrobněji popsána v rozhodnutí Komise 2006/258/ES (4).

(9)	Vzhledem k porušení bylo přijetí závazku nabídnutého uvedenými společnostmi spolu s CCCME rozhodnutím 2006/258/ES zrušeno. Z dovozu dotyčného výrobku, který dotčené společnosti vyvážejí do Společenství, by proto mělo být neprodleně uloženo konečné antidumpingové clo.

(10)

V souladu s čl. 8 odst. 9 základního nařízení musí být sazba antidumpingového cla určena na základě skutečností zjištěných v rámci šetření, které vedlo k přijetí závazku. Vzhledem k tomu, že dané šetření bylo ukončeno závěrečným zjištěním o dumpingu a výsledné újmě, jak je uvedeno v nařízení (ES) č. 1531/2002, považuje se za vhodné stanovit sazbu konečného antidumpingového cla na úrovni a ve formě uvedené v daném nařízení, tj. ve výši 44,6 % čisté ceny CIF s dodáním na hranice Společenství před proclením.

C.   ZMĚNA NAŘÍZENÍ (ES) č. 1531/2002

(11)	Na základě výše uvedených skutečností by mělo být nařízení (ES) č. 1531/2002 odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1531/2002 se mění takto:

1.	Článek 3, příloha I a příloha II nařízení se zrušují.

2.	Dosavadní články 4 a 5 se označují jako články 3 a 4.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2117/2005 (Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 17).

(2)  Úř. věst. L 231, 29.8.2002, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 231, 29.8.2002, s. 42.

(4)  Viz strana 63 v tomto čísle Úředního věstníku.

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/28

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 512/2006

ze dne 30. března 2006

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)	Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 386/2005 (Úř. věst. L 62, 9.3.2005, s. 3).

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/30

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 513/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se přizpůsobují dočasná ustanovení pro vydávání dovozních licencí, o něž bylo požádáno podle nařízení (ES) č. 565/2002, kterým se stanoví postup pro spravování celních kvót a kterým se zavádí systém osvědčení o původu česneku dováženého ze třetích zemí

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (1), a zejména na čl. 31 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle nařízení Komise (ES) č. 565/2002 (2) musejí členské státy oznámit Komisi žádosti o licence každý týden v pondělí a ve čtvrtek a vydat licence pátý pracovní den po předložení žádosti, pokud Komise během této doby nepřijme žádná opatření.

(2)	Čtvrtek 13. dubna, pátek 14. dubna a pondělí 17. dubna 2006 jsou v Komisi dny pracovního klidu. Vydání licencí, o něž bylo požádáno ve dnech od pondělí 10. dubna do pátku 14. dubna 2006, by proto mělo být odloženo.

(3)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro čerstvé ovoce a zeleninu,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Žádosti o dovozní licence předložené ve dnech od pondělí 10. dubna do pátku 14. dubna 2006 podle nařízení (ES) č. 565/2002 se vydají v pátek 21. dubna 2006, pokud Komise nepřijme během této doby žádná opatření v souladu s čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 297, 21.11.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 47/2003 (Úř. věst. L 7, 11.1.2003, s. 64).

(2)  Úř. věst. L 86, 3.4.2002, s. 11. Nařízení pozměněné nařízením (ES) č. 537/2004 (Úř. věst. L 86, 24.3.2004, s. 9).

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/31

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 514/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 824/2000, pokud jde o lhůtu pro dodání obilovin k intervenci v některých členských státech v hospodářském roce 2005/06

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na článek 6 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 824/2000 ze dne 19. dubna 2000, kterým se stanoví postupy pro přejímání obilovin intervenčními agenturami a metody analýzy pro určování jakosti obilovin (2), uvádí, že pokud je nabídka přijatelná, je hospodářský subjekt co nejdříve informován o časovém rozvrhu dodávky. Za tímto účelem čl. 4 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že se poslední dodávka do intervenční agentury, které byla nabídnuta, musí uskutečnit nejpozději do konce čtvrtého měsíce po měsíci, ve kterém byla nabídka obdržena.

(2)	Hospodářský rok 2005/06 je druhým hospodářským rokem, v němž intervenční mechanismus pro obiloviny uplatňují členské státy, které přistoupily k Evropskému společenství dne 1. května 2004.

(3)

Z důvodů dobrých klimatických podmínek byla v roce 2005 opět bohatá úroda. Tržní ceny na vnitřním trhu proto byly relativně nižší než intervenční cena. V důsledku toho byly od zahájení intervenčního období v listopadu 2005 intervenčním agenturám nabídnuty relativně velké objemy obilovin. Vzhledem k množství obilovin nabídnutých k intervenci a k jejich zeměpisnému umístění není možné dodržet lhůtu stanovenou pro přejímání dodávek, která končí dne 31. března 2006. Aby bylo možné zajistit přiměřené přejímání obilovin, je třeba lhůtu prodloužit a odchýlit se od nařízení (ES) č. 824/2000.

(4)	Situace na trhu je naléhavá a vyžaduje okamžité přijetí opatření, proto je třeba, aby opatření tohoto nařízení okamžitě nabyla účinnosti.

(5)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Odchylně od čl. 4 odst. 3 třetího pododstavce nařízení (ES) č. 824/2000 se v hospodářském roce 2005/06 musí poslední dodávky obilovin nabídnutých intervenčním agenturám v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku uskutečnit nejpozději do konce sedmého měsíce po měsíci, ve kterém byla nabídka obdržena, avšak nejpozději do dne 31. července 2006.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 21. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 1154/2005 (Úř. věst. L 187, 19.7.2005, s. 11).

(2)  Úř. věst. L 100, 20.4.2000, s. 31. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1068/2005 (Úř. věst. L 174, 7.7.2005, s. 65).

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/32

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 515/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví přechodné opatření pro hospodářský rok 2005/06, pokud jde o financování skladování obilovin nabídnutých k intervenci v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na smlouvu o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska,

s ohledem na akt o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska, a zejména na čl. 41 první pododstavec tohoto aktu,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 514/2006 (2) se na žádost některých členských států pro hospodářský rok 2005/06 prodlužuje o tři měsíce maximální lhůta pro dodávky obilovin nabízených k intervenci v členských státech, které přistoupily k Evropskému společenství k 1. květnu 2004, aniž by se však povolovala dodávka po 31. červenci 2006.

(2)

Toto opatření může vyvolat dodatečné náklady na skladování obilovin dodaných v nové lhůtě, ale po uplynutí původně stanovené lhůty podle čl. 4 odst. 3 třetího pododstavce nařízení Komise (ES) č. 824/2000 ze dne 19. dubna 2000, kterým se stanoví postupy pro přejímání obilovin intervenčními agenturami a metody analýzy pro určování jakosti obilovin (3).

(3)

Podle článku 6 nařízení Rady (EHS) č. 1883/78 ze dne 2. srpna 1978 o obecných pravidlech pro financování intervencí „záruční“ sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (4) přebírá „záruční“ sekce EZOZF dodatečné výdaje na hmotné operace v souvislosti se skladováním. Je vhodné určit, že s výdaji členských států spojenými s případnou náhradou výše uvedených dodatečných nákladů na skladování se bude nakládat jako s výdaji spojenými s náklady na skladování, které obvykle hradí intervenční agentury, a stanovit financování „záruční“ sekcí EZOZF na základě stejné paušální částky s přihlédnutím k měsíční přirážce, o kterou se zvyšuje intervenční cena stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1784/2003.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru EZOZF,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

U obilovin nabídnutých k intervenci v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku, které převzala intervenční agentura po uplynutí dodací lhůty podle čl. 4 odst. 3 třetího pododstavce nařízení (ES) č. 824/2000, se výdaje členského státu na skladování v období mezi uplynutím této lhůty a dnem skutečné dodávky do skladu určeného v plánu dodávky, která by měla proběhnout ve lhůtě stanovené podle nařízení (ES) č. 514/2006, považují za výdaje podle článku 6 nařízení (EHS) č. 1883/78.

Článek 2

Paušální částka podle čl. 6 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1883/78 se stanoví podle paušální částky, kterou Společenství hradí členským státům za skladování obilovin při intervenčním nákupu během hospodářského roku 2005/06 a která je stanovena v rozhodnutí Komise ze dne 12. října 2005 (5), to jest 1,31 EUR na tunu a měsíc; z této částky se odečte hodnota měsíčního zvýšení podle čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1784/2003, to jest 0,46 EUR na tunu a měsíc, o kterou se zvýšila intervenční cena za každý měsíc překročení lhůty podle čl. 4 odst. 3 třetího pododstavce nařízení (ES) č. 824/2000.

Tyto výdaje se vezmou v úvahu v rámci roční účetní závěrky podle článku 1 nařízení Rady (EHS) č. 3492/90 (6) jako dodatečné výdaje na hmotné operace spojené s nákupem určitého produktu intervenčními agenturami.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se pro hospodářský rok 2005/06.

---

(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 1154/2005 (Úř. věst. L 187, 19.7.2005, s. 11).

(2)  Viz strana 31 v tomto čísle Úředního věstníku.

(3)  Úř. věst. L 100, 20.4.2000, s. 31. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1068/2005 (Úř. věst. L 174, 7.7.2005, s. 65).

(4)  Úř. věst. L 216, 5.8.1978, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 695/2005 (Úř. věst. L 114, 4.5.2005, s. 1).

(5)  K(2005) 3752. Nevyhlášené rozhodnutí.

(6)  Úř. věst. L 337, 4.12.1990, s. 3.

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/34

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 516/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví reprezentativní ceny a dodatečná cla pro dovoz melasy v odvětví cukru použitelné od 31. března 2006

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 24 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1422/95 ze dne 23. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz melasy v odvětví cukru a kterým se mění nařízení (EHS) č. 785/68 (2), stanoví, že dovozní cena CIF pro melasu stanovená v souladu s nařízením Komise (EHS) č. 785/68 (3) je považována za „cenu reprezentativní“. Tato cena je stanovena pro standardní jakosti vymezené v článku 1 nařízení (EHS) č. 785/68.

(2)	Při stanovování reprezentativních cen musí být vzaty v úvahu všechny údaje uvedené v článku 3 nařízení (EHS) č. 785/68, kromě případů uvedených v článku 4 uvedeného nařízení. Toto stanovování může být popřípadě provedeno postupem podle článku 7 nařízení (EHS) č. 785/68.

(3)	Při upravování cen nevztahujících se k standardní jakosti je třeba v závislosti na jakosti nabízené melasy zvýšit či snížit ceny podle článku 6 nařízení (EHS) č. 785/68.

(4)

Pokud existuje rozdíl mezi spouštěcí cenou dotyčného produktu a jeho reprezentativní cenou, dodatečná dovozní cla se stanoví v souladu s podmínkami uvedenými článku 3 nařízení (ES) č. 1422/95. Jsou-li dovozní cla podle článku 5 nařízení (ES) č. 1422/95 dočasně pozastavena, je třeba pro tato cla stanovit zvláštní částky.

(5)	Je třeba stanovit reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro dotyčné produkty v souladu s čl. 1 odst. 2 a s čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1422/95.

(6)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Reprezentativní ceny a dodatečná dovozní cla pro produkty uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1422/95 se stanoví v příloze.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2)  Úř. věst. L 141, 24.6.1995, s. 12. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 79/2003 (Úř. věst. L 13, 18.1.2003, s. 4).

(3)  Úř. věst. L 145, 27.6.1968, s. 12. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1422/95.

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/36

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 517/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro bílý a surový cukr v nezměněném stavu

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že rozdíl mezi kurzy či cenami produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení na světovém trhu a cenami těchto produktů ve Společenství lze vyrovnat vývozní náhradou.

(2)

Nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že při stanovení náhrad pro nedenaturovaný bílý a surový cukr vyvážený v nezměněném stavu je nutné vzít v úvahu situaci na trhu Společenství a na světovém trhu s cukrem, a to zejména faktor ceny a nákladů stanovený v článku 28 uvedeného nařízení. Tento článek stanoví, že je třeba brát v úvahu také hospodářské aspekty zamýšlených vývozů.

(3)

Náhrada pro surový cukr se musí stanovit podle standardní jakosti. Ta je definována v příloze I bodu II nařízení (ES) č. 1260/2001. Tuto náhradu je třeba dále stanovit podle čl. 28 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/2001. Cukr kandys je definován v nařízení Komise (ES) č. 2135/95 ze dne 7. září 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro poskytování vývozních náhrad v odvětví cukru (2). Takto vypočítaná částka náhrady pro cukr s přídavkem aromatických přípravků nebo barviv se musí vztahovat k jejich obsahu sacharosy, a musí být proto stanovena pro 1 % uvedeného obsahu.

(4)	Ve zvláštních případech může být částka náhrady stanovena právními akty jiné povahy.

(5)	Náhrada musí být stanovena každé dva týdny. Během této doby může být pozměněna.

(6)	Čl. 27 odst. 5 první pododstavec nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že pokud to vyžaduje situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky některých trhů, může být náhrada pro produkty uvedené v článku 1 zmíněného nařízení rozlišena podle místa určení.

(7)	Významný a rychlý nárůst preferenčního dovozu cukru ze západobalkánských zemí od počátku roku 2001, jakož i vývoz cukru do těchto zemí se jeví jako velmi uměle vytvořený.

(8)	S cílem zabránit zneužívání v souvislosti s produkty z odvětví cukru, u nichž byla čerpána vývozní náhrada a které byly zpětně dovezeny do Společenství, je třeba, aby náhrada pro produkty uvedené v tomto nařízení nebyla stanovena pro žádnou ze zemí západního Balkánu.

(9)	Příslušné částky vývozních náhrad je třeba stanovit s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na současnou situaci na trhu s cukrem, a zejména na kotace či ceny cukru ve Společenství a na světovém trhu.

(10)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Náhrady, které mají být poskytnuty při vývozu produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1260/2001, nedenaturovaných a v nezměněném stavu, se stanoví podle přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2)  Úř. věst. L 214, 8.9.1995, s. 16.

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/38

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 518/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro sirupy a některé další produkty z cukru vyvážené v nezměněném stavu

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že rozdíl mezi kotacemi nebo cenami na světovém trhu s výrobky, jejichž seznam je obsažen v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, a cenami těchto výrobků ve Společenství, může být vyrovnán vývozní náhradou;

(2)

Článek 3 nařízení Komise (ES) č. 2135/95 ze dne 7. září 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro poskytování vývozních náhrad v odvětví cukru (2), stanoví, že vývozní náhrada na 100 kilogramů výrobků, jejichž seznam je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001, se rovná základní částce násobené obsahem sacharosy, podle potřeby včetně ostatních cukrů vyjádřených jako sacharosa; obsah sacharosy v dotyčném výrobku se určuje v souladu s článkem 3 nařízení Komise (ES) č. 2135/95;

(3)

Čl. 30 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že základní výše náhrady pro sorbózu vyvezenou v nezměněném stavu se musí rovnat základní výši náhrady snížené o jednu setinu použitelné výrobní náhrady podle nařízení Rady (ES) č. 1265/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o poskytování výrobních náhrad pro cukr používaný v chemickém průmyslu (3) pro výrobky, jejichž seznam je zahrnut v příloze posledně uvedeného nařízení;

(4)

V souladu s podmínkami čl. 30 odst. 1 nařízení (ES) č. 1260/2001 se základní výše náhrady za ostatní výrobky, jejichž seznam je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, vyvážené v nezměněném stavu, musí rovnat jedné setině částky, která na jedné straně bere v úvahu rozdíl mezi intervenční cenou pro bílý cukr pro oblasti Společenství bez deficitu v měsíci, pro který je stanovena základní výše, a cenovými nabídkami nebo cenami bílého cukru na světovém trhu, a na straně druhé z důvodu potřeby vytvořit rovnováhu mezi využitím základních produktů Společenství při výrobě zpracovaných výrobků na vývoz do třetích zemí a využitím produktů třetích zemí dovezených v rámci aktivního zušlechťovacího styku;

(5)	V souladu s podmínkami čl. 30 odst. 4 nařízení (ES) č. 1260/2001 se použití základní výše může omezit na některé výrobky, jejichž seznam je obsažen v čl. 1 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení;

(6)

Článek 27 nařízení (ES) č. 1260/2001 upravuje stanovení náhrad pro vývoz produktů v nezměněném stavu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. f), g) a h) uvedeného nařízení; náhrada musí být stanovena na 100 kilogramů sušiny, přičemž se bere v úvahu vývozní náhrada pro produkty spadající pod kód KN 1702 30 91 a pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 a hospodářské aspekty předpokládaných vývozů; v případě produktů uvedených ve zmíněném čl. 1 písm. f) a g) se náhrada má poskytovat pro produkty, které splňují podmínky článku 5 nařízení (ES) č. 2135/95; pokud jde o produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. h) náhrada se poskytne pouze u těch, které splňují podmínky článku 6 nařízení (ES) č. 2135/95;

(7)	Výše uvedených náhrad se musí stanovit každý měsíc, přičemž je lze měnit v intervenčním období;

(8)	Čl. 27 odst. 5 první pododstavec nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že pokud to vyžaduje situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky některých trhů, může být náhrada pro produkty uvedené v článku 1 zmíněného nařízení rozlišena podle místa určení;

(9)	Významný a rychlý nárůst preferenčního dovozu cukru ze západobalkánských zemí od počátku roku 2001, jakož i vývoz cukru do těchto zemí se jeví jako velmi uměle vytvořený;

(10)	S cílem zabránit zneužívání v souvislosti s produkty z odvětví cukru, u nichž byla čerpána vývozní náhrada a které byly zpětně dovezeny do Společenství, je třeba, aby náhrada pro produkty uvedené v tomto nařízení nebyla stanovena pro žádnou ze zemí západního Balkánu;

(11)	Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je třeba stanovit náhrady pro příslušné produkty v přiměřené výši;

(12)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Náhrady, které mají být poskytnuty při vývozu produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. d), f), g) a h) nařízení (ES) č. 1260/2001, vyvážených v nezměněném stavu, se stanoví podle přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Νařízení naposledy pozměněné nařízením Komisie (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 214, 8.9.1995, s. 16.

(3)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 63.

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/41

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 519/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví maximální výše vývozních náhrad u bílého cukru určeného do některých třetích zemí pro 22. dílčí nabídkové řízení vyhlášené v rámci stálého nabídkového řízení stanoveného nařízením (ES) č. 1138/2005

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 27 odst. 5 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1138/2005 ze dne 15. července 2005, kterým bylo vyhlášeno stálé nabídkové řízení ke stanovení vývozních dávek a/nebo vývozních náhrad pro bílý cukr (2), pro hospodářský rok 2005/06, vyžaduje, aby pro vývoz tohoto cukru do některých třetích zemí byla vyhlášena dílčí nabídková řízení.

(2)	V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1138/2005 je případně třeba stanovit maximální výši náhrady pro příslušné dílčí nabídkové řízení, a to zejména s ohledem na současný stav a předpokládaný vývoj trhu s cukrem ve Společenství a světového trhu s cukrem.

(3)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro 22. dílčí nabídkové řízení pro bílý cukr vyhlášené v souladu s nařízením (ES) č. 1138/2005 se maximální výše vývozní náhrady stanoví na 27,260 EUR/100 kg.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2)  Úř. věst. L 185, 16.7.2005, s. 3.

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/42

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 520/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se pro období od 1. do 30. dubna 2006 stanoví produkční náhrada pro bílý cukr používaný v chemickém průmyslu

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (1), a zejména na čl. 7 odst. 5 pátou odrážku uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/2001 stanoví, že může být rozhodnuto poskytnout produkční náhrady pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a) a písm. f) uvedeného nařízení, pro sirupy uvedené v písm. d) uvedeného odstavce, jakož i pro chemicky čistou fruktózu (levulózu) kódu KN 1702 50 00 jako meziprodukt, pokud se tyto produkty nacházejí v některé ze situací uvedených v čl. 23 odst. 2 Smlouvy a používají se k výrobě určitých výrobků chemického průmyslu.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 1265/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o poskytování produkční náhrady pro některé výrobky z odvětví cukru používané v chemickém průmyslu (2), stanoví, že tyto náhrady jsou určovány v závislosti na náhradě stanovené pro bílý cukr.

(3)	Článek 9 nařízení (ES) č. 1265/2001 stanoví, že produkční náhrada pro bílý cukr se stanovuje měsíčně na období od prvního dne každého měsíce.

(4)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Produkční náhrada pro bílý cukr uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1265/2001 se stanoví ve výši 23,731 EUR/100 kg netto na období od 1. do 30. dubna 2006.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. dubna 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 1. Nařízení ve znění nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 39/2004 (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 16).

(2)  Úř. věst. L 178, 30.6.2001, s. 63.

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/43

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 521/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro krmné směsi z obilovin

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. záři 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 13 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Dle článku 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 může být rozdíl mezi kurzy a cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a ve Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 1517/95 ze dne 29. června 1995 o prováděcích pravidlech k nařízení (ES) č. 1784/2003, co se týče dovozního a vývozního režimu pro krmné směsi z obilovin a kterým se mění nařízení (ES) č. 1162/95 o zvláštních prováděcích pravidlech k režimu dovozních a vývozních licencí pro obiloviny a rýži (2), stanovuje v článku 2 zvláštní kritéria, která je třeba vzít v úvahu pro výpočet náhrady poskytované pro tyto produkty.

(3)

Při tomto výpočtu musí být vzat v úvahu také obsah produktů z obilovin. Za účelem zjednodušení by náhrada měla být vyplácena pro dvě kategorie „produktů z obilovin“, totiž kukuřici, nejběžněji používanou obilovinu pro výrobu krmných směsí určených na vývoz, a produkty z kukuřice na jedné straně a pro jiné obiloviny na straně druhé; druhá kategorie zahrnuje libovolné produkty z obilovin kromě kukuřice a produkty vyrobené z kukuřice. Náhrada musí být poskytnuta pro množství produktů obilovin obsažené v daném krmivu.

(4)	Výše náhrady musí zohlednit možnosti a podmínky prodeje těchto produktů na světovém trhu, potřebu zamezit narušení trhu Společenství a ekonomický aspekt vývozu.

(5)	S ohledem na současnou situaci na trhu s obilovinami, především na vyhlídky v oblasti dodávek, je třeba zrušit vývozní náhrady.

(6)	Řídící výbor pro obiloviny nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vývozní náhrady pro krmné směsi uvedené v nařízení (ES) č. 1784/2003 a podléhající nařízení (ES) č. 1517/95 se stanovují dle přílohy tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 1154/2005 (Úř. věst. L 187, 19.7.2005, s. 11).

(2)  Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 51.

---

---

31.3.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 93/45

---

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 522/2006

ze dne 30. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro mléko a mléčné výrobky

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na čl. 31 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Ustanovení čl. 31 odst. 1 nařízení (ES) č. 1255/1999 stanoví, že rozdíl mezi cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami na trhu Společenství může být pokryt vývozní náhradou.

(2)	S ohledem na současnou situaci na trhu s mlékem a mléčnými výrobky by proto měly být stanoveny vývozní náhrady v souladu s pravidly a určitými kritérii uvedenými v článku 31 nařízení (ES) č. 1255/1999.

(3)	Ustanovení čl. 31 odst. 3 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1255/1999 stanoví, že situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky určitých trhů mohou vyžadovat rozlišení náhrady podle místa určení.

(4)

Podle Memoranda o porozumění mezi Evropským společenstvím a Dominikánskou republikou o ochraně dovozu sušeného mléka v Dominikánské republice (2), které bylo schváleno rozhodnutím Rady 98/486/ES (3), může být určité množství mléčných výrobků Společenství vyvážených do Dominikánské republiky zvýhodněno snížením cla. Z tohoto důvodu by vývozní náhrady poskytnuté pro produkty vyvážené podle tohoto režimu měly být sníženy o určitý procentní podíl.

(5)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vývozní náhrady podle článku 31 nařízení (ES) č. 1255/1999 se poskytují u produktů a na množství, které jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení, za podmínek stanovených v čl. 1 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 174/1999 (4).

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. března 2006.

---

(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1913/2005 (Úř. věst. L 307, 25.11.2005, s. 2).

(2)  Úř. věst. L 218, 6.8.1998, s. 46.

(3)  Úř. věst. L 218, 6.8.1998, s. 45.

(4)  Úř. věst. L 20, 27.1.1999, s. 8.

---

---