ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 70

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 49
9. března 2006


Obsah

 

I   Akty, jejichž zveřejnění je povinné

Strana

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 398/2006 ze dne 8. března 2006 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

1

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 399/2006 ze dne 7. března 2006, kterým se stanoví jednotkové hodnoty pro určení celní hodnoty určitého zboží podléhajícího rychlé zkáze

3

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 400/2006 ze dne 8. března 2006 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury

9

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 401/2006 ze dne 23. února 2006, kterým se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách ( 1 )

12

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 402/2006 ze dne 8. března 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 1 )

35

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 403/2006 ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví vývozní náhrady pro hovězí a telecí maso

40

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 404/2006 ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví vývozní náhrady u vepřového masa

44

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 405/2006 ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95

46

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 406/2006 ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví vývozní náhrady u drůbežího masa

48

 

*

Směrnice Komise 2006/29/ES ze dne 8. března 2006, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES, pokud jde o zařazení nebo vyřazení určitých institucí z působnosti směrnice

50

 

 

II   Akty, jejichž zveřejnění není povinné

 

 

Rada

 

*

Rozhodnutí Výboru velvyslanců AKT–ES č. 5/2004 ze dne 17. prosince 2004 o finančním nařízení pro Středisko pro rozvoj podnikání

52

 

 

Komise

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 1. března 2006, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 stanoví pravidla pro používání loga programu EMAS ve výjimečných případech, kdy se jedná o dopravní obaly a terciární obaly (oznámeno pod číslem K(2006) 306)  ( 1 )

63

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 2. března 2006 o zavedení dotazníku ke směrnici Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) (oznámeno pod číslem K(2006) 598)  ( 1 )

65

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 2. března 2006, pokud jde o finanční podporu Společenství na rok 2006 některým referenčním laboratořím Společenství v oblasti veterinární medicíny a zdraví spotřebitele (rezidua) (oznámeno pod číslem K(2006) 604)

78

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 3. března 2006, kterým se mění dodatek B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003, pokud jde o některá zařízení v odvětví masa a mléka v Polsku (oznámeno pod číslem K(2006) 609)  ( 1 )

80

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 3. března 2006 o povolení uvedení potravin, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici linie 1507 (DAS-Ø15Ø7-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003

82

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty, jejichž zveřejnění je povinné

9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 398/2006

ze dne 8. března 2006

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 9. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

J. L. DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 386/2005 (Úř. věst. L 62, 9.3.2005, s. 3).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 8. března 2006 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Standardní dovozní hodnota

0702 00 00

052

105,7

204

52,2

212

102,0

624

92,6

999

88,1

0707 00 05

052

152,0

204

59,0

999

105,5

0709 10 00

220

46,4

624

102,5

999

74,5

0709 90 70

052

130,2

204

62,6

999

96,4

0805 10 20

052

56,4

204

44,3

212

42,3

220

39,2

400

61,3

448

41,1

512

33,1

624

65,9

999

48,0

0805 50 10

052

74,2

624

68,8

999

71,5

0808 10 80

400

124,3

404

90,2

512

71,5

524

62,6

528

72,0

720

78,2

999

83,1

0808 20 50

388

80,9

400

74,8

512

65,4

528

70,8

720

45,0

999

67,4


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 750/2005 (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 12). Kód „999“ znamená „jiná země původu“.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 399/2006

ze dne 7. března 2006,

kterým se stanoví jednotkové hodnoty pro určení celní hodnoty určitého zboží podléhajícího rychlé zkáze

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (1),

s ohledem na nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (2), kterým se provádí nařízení (EHS) č. 2913/92, a zejména na čl. 173 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Články 173 až 177 nařízení (EHS) č. 2454/93 stanoví, že Komise pravidelně stanoví jednotkové hodnoty zboží uvedeného v klasifikaci obsažené v příloze 26 uvedeného nařízení.

(2)

Použití těchto pravidel a kritérií stanovených ve výše uvedených článcích na skutečnosti, které byly sděleny Komisi v souladu s čl. 173 odst. 2 uvedeného nařízení, vedou ke stanovení jednotkových hodnot pro dotyčné zboží, jak je uvedeno v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Jednotkové hodnoty stanovené v čl. 173 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2454/93 se stanoví podle tabulky uvedené v příloze.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 10. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 7. března 2006.

Za Komisi

Günter VERHEUGEN

místopředseda


(1)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 648/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 13).

(2)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 883/2005 (Úř. věst. L 148, 11.6.2005, s. 5).


PŘÍLOHA

Položka

Popis zboží

Hodnota jednotných cen na 100 kg

Druhy, odrůdy, kód KN

EUR

LTL

SEK

CYP

LVL

GBP

CZK

MTL

DKK

PLN

EEK

SIT

HUF

SKK

1.10

Rané brambory

0701 90 50

37,30

21,44

1 063,95

278,34

583,64

9 492,14

128,79

25,96

16,01

141,80

8 933,73

1 386,13

352,88

25,55

 

 

 

 

1.30

Cibule (jiná než sazečka)

0703 10 19

32,33

18,58

922,15

241,24

505,85

8 227,02

111,63

22,50

13,88

122,90

7 743,03

1 201,38

305,85

22,15

 

 

 

 

1.40

Česnek

0703 20 00

175,09

100,63

4 994,14

1 306,50

2 739,59

44 555,58

604,56

121,86

75,17

665,61

41 934,46

6 506,41

1 656,42

119,94

 

 

 

 

1.50

Pór

ex 0703 90 00

73,93

42,49

2 108,59

551,62

1 156,69

18 811,90

255,25

51,45

31,74

281,03

17 705,23

2 747,08

699,36

50,64

 

 

 

 

1.60

Květák

0704 10 00

1.80

Zelí bílé a zelí červené

0704 90 10

46,87

26,94

1 336,87

349,73

733,36

11 927,01

161,83

32,62

20,12

178,18

11 225,36

1 741,69

443,40

32,11

 

 

 

 

1.90

Brokolice (Brassica oleacea L. convar. botrytis (L.) Alef var. italica Plenck)

ex 0704 90 90

 

 

 

 

1.100

Čínské zelí

ex 0704 90 90

101,11

58,11

2 883,96

754,46

1 582,03

25 729,46

349,11

70,37

43,41

384,37

24 215,85

3 757,25

956,53

69,26

 

 

 

 

1.110

Hlávkový salát

0705 11 00

1.130

Mrkev

ex 0706 10 00

47,87

27,51

1 365,40

357,20

749,00

12 181,48

165,29

33,32

20,55

181,98

11 464,86

1 778,85

452,86

32,79

 

 

 

 

1.140

Ředkvička

ex 0706 90 90

80,59

46,32

2 298,73

601,36

1 260,99

20 508,30

278,27

56,09

34,60

306,37

19 301,83

2 994,81

762,43

55,21

 

 

 

 

1.160

Hrách (Pisum sativum)

0708 10 00

363,62

208,97

10 371,63

2 713,29

5 689,47

92 531,25

1 255,52

253,08

156,10

1 382,31

87 087,80

13 512,25

3 439,99

249,08

 

 

 

 

1.170

Fazole:

 

 

 

 

 

 

1.170.1

Fazole (Vigna spp., Phaseolus spp.)

ex 0708 20 00

120,53

69,27

3 437,79

899,35

1 885,84

30 670,48

416,16

83,89

51,74

458,18

28 866,19

4 478,78

1 140,22

82,56

 

 

 

 

1.170.2

Fazole (Phaseolus spp., vulgaris var. compressus Savi)

ex 0708 20 00

202,00

116,09

5 761,65

1 507,28

3 160,61

51 402,94

697,47

140,59

86,72

767,90

48 379,00

7 506,32

1 910,98

138,37

 

 

 

 

1.180

Boby

ex 0708 90 00

1.190

Artyčoky

0709 10 00

1.200

Chřest:

 

 

 

 

 

 

1.200.1

zelený

ex 0709 20 00

287,72

165,35

8 206,75

2 146,94

4 501,90

73 217,10

993,45

200,26

123,52

1 093,78

68 909,87

10 691,82

2 721,95

197,09

 

 

 

 

1.200.2

jiný

ex 0709 20 00

491,72

282,59

14 025,26

3 669,10

7 693,71

125 127,40

1 697,80

342,24

211,09

1 869,26

117 766,39

18 272,23

4 651,80

336,83

 

 

 

 

1.210

Lilek

0709 30 00

163,50

93,96

4 663,51

1 220,00

2 558,22

41 605,85

564,53

113,80

70,19

621,55

39 158,25

6 075,66

1 546,76

112,00

 

 

 

 

1.220

Celer řapíkatý (Apium graveolens L., var. dulce (Mill.) Pers.)

ex 0709 40 00

61,51

35,35

1 754,39

458,96

962,39

15 651,92

212,37

42,81

26,41

233,82

14 731,14

2 285,63

581,88

42,13

 

 

 

 

1.230

Lišky

0709 59 10

334,34

192,15

9 536,38

2 494,78

5 231,28

85 079,50

1 154,41

232,70

143,53

1 270,99

80 074,43

12 424,07

3 162,96

229,02

 

 

 

 

1.240

Paprika zeleninová

0709 60 10

179,16

102,97

5 110,31

1 336,89

2 803,31

45 591,96

618,62

124,70

76,92

681,09

42 909,87

6 657,75

1 694,95

122,73

 

 

 

 

1.250

Fenykl

0709 90 50

1.270

Batáty, čerstvé, celé, určené pro lidskou spotřebu

0714 20 10

108,61

62,42

3 098,01

810,46

1 699,45

27 639,13

375,02

75,60

46,63

412,90

26 013,17

4 036,11

1 027,53

74,40

 

 

 

 

2.10

Jedlé kaštany (Castanea spp.), čerstvé

ex 0802 40 00

2.30

Ananas, čerstvý

ex 0804 30 00

64,85

37,27

1 849,85

483,93

1 014,76

16 503,60

223,93

45,14

27,84

246,55

15 532,72

2 410,00

613,55

44,43

 

 

 

 

2.40

Avokado, čerstvé

ex 0804 40 00

183,60

105,51

5 236,79

1 369,88

2 872,70

46 720,41

633,93

127,78

78,82

697,95

43 971,94

6 822,54

1 736,90

125,77

 

 

 

 

2.50

Kvajava a mango, čerstvé

ex 0804 50

2.60

Sladké pomeranče, čerstvé:

 

 

 

 

 

 

2.60.1

krvavé a polokrvavé

ex 0805 10 20

 

 

 

 

2.60.2

druhy Navels, Navelines, Navelates, Salustianas, Vernas, Valencia lates, Maltese, Shamoutis, Ovalis, Trovita, Hamlins

ex 0805 10 20

 

 

 

 

2.60.3

ostatní

ex 0805 10 20

 

 

 

 

2.70

Mandarinky (včetně tangerinek a satsum), čerstvé; klementinky, wilkingy a podobné citrusové hybridy, čerstvé:

 

 

 

 

 

 

2.70.1

Klementinky

ex 0805 20 10

82,40

47,35

2 350,26

614,84

1 289,26

20 968,05

284,51

57,35

35,37

313,24

19 734,54

3 061,94

779,52

56,44

 

 

 

 

2.70.2

Monreales a satsumy

ex 0805 20 30

131,58

75,62

3 753,06

981,82

2 058,78

33 483,16

454,32

91,58

56,49

500,20

31 513,41

4 889,51

1 244,79

90,13

 

 

 

 

2.70.3

Mandarinky a wilkingy

ex 0805 20 50

55,49

31,89

1 582,75

414,06

868,23

14 120,59

191,60

38,62

23,82

210,95

13 289,90

2 062,02

524,95

38,01

 

 

 

 

2.70.4

Tangerinky a ostatní

ex 0805 20 70

ex 0805 20 90

57,91

33,28

1 651,75

432,11

906,09

14 736,21

199,95

40,30

24,86

220,14

13 869,30

2 151,91

547,84

39,67

 

 

 

 

2.85

Kyselé lajmy (Citrus aurantifolia), čerstvé

0805 50 90

81,87

47,05

2 335,05

610,86

1 280,92

20 832,34

282,67

56,98

35,14

311,21

19 606,81

3 042,13

774,47

56,08

 

 

 

 

2.90

Grapefruity, čerstvé:

 

 

 

 

 

 

2.90.1

bílé

ex 0805 40 00

65,73

37,77

1 874,73

490,44

1 028,40

16 725,52

226,94

45,75

28,22

249,86

15 741,59

2 442,41

621,80

45,02

 

 

 

 

2.90.2

růžové

ex 0805 40 00

81,29

46,72

2 318,65

606,57

1 271,92

20 685,97

280,68

56,58

34,90

309,03

19 469,05

3 020,75

769,03

55,68

 

 

 

 

2.100

Stolní hrozny

0806 10 10

152,10

87,41

4 338,43

1 134,96

2 379,89

38 705,65

525,18

105,86

65,30

578,22

36 428,67

5 652,15

1 438,94

104,19

 

 

 

 

2.110

Vodní melouny

0807 11 00

59,49

34,19

1 696,83

443,90

930,82

15 138,42

205,41

41,41

24,54

226,15

14 247,86

2 210,65

562,79

40,75

 

 

 

 

2.120

Melouny (jiné než vodní melouny):

 

 

 

 

 

 

2.120.1

Amarillo, Cuper, Honey Dew (včetně Cantalene), Piel de Sapo (včetně Verde Liso), Rochet, Tendral, Futuro

ex 0807 19 00

66,18

38,03

1 887,58

493,80

1 035,45

16 840,21

228,50

46,06

28,41

251,57

15 849,54

2 459,16

626,06

45,33

 

 

 

 

2.120.2

ostatní

ex 0807 19 00

62,76

36,07

1 790,22

468,33

982,05

15 971,61

216,71

43,68

26,94

238,60

15 032,03

2 332,32

593,77

42,99

 

 

 

 

2.140

Hrušky:

 

 

 

 

 

 

2.140.1

Hrušky–nashi (Pyrus pyrifolia)

Poires–Ya (Pyrus bretscheideri)

ex 0808 20 50

 

 

 

 

2.140.2

ostatní

ex 0808 20 50

 

 

 

 

2.150

Meruňky

0809 10 00

149,08

85,68

4 252,21

1 112,41

2 332,60

37 936,39

514,74

103,76

64,00

566,73

35 704,66

5 539,81

1 410,34

102,12

 

 

 

 

2.160

Třešně, višně

0809 20 05

0809 20 95

137,39

78,96

3 918,77

1 025,18

2 149,69

34 961,63

474,39

95,62

58,98

522,29

32 904,90

5 105,41

1 299,75

94,11

 

 

 

 

2.170

Broskve

0809 30 90

121,07

69,58

3 453,15

903,37

1 894,26

30 807,54

418,01

84,26

51,97

460,23

28 995,19

4 498,79

1 145,32

82,93

 

 

 

 

2.180

Nektarinky

ex 0809 30 10

132,53

76,17

3 780,20

988,92

2 073,67

33 725,32

457,61

92,24

56,90

503,82

31 741,32

4 924,87

1 253,79

90,78

 

 

 

 

2.190

Švestky a slívy

0809 40 05

151,05

86,81

4 308,38

1 127,10

2 363,41

38 437,57

521,54

105,13

64,85

574,21

36 176,36

5 613,00

1 428,97

103,47

 

 

 

 

2.200

Jahody

0810 10 00

235,92

135,58

6 729,05

1 760,36

3 691,29

60 033,67

814,57

164,20

101,28

896,84

56 502,00

8 776,66

2 231,84

161,60

 

 

 

 

2.205

Maliny

0810 20 10

530,81

305,06

15 140,29

3 960,80

8 305,37

135 075,22

1 832,78

369,44

227,88

2 017,87

127 128,99

19 724,90

5 021,62

363,60

 

 

 

 

2.210

Borůvky (plody druhu Vaccinium myrtillus)

0810 40 30

978,68

562,45

27 914,89

7 302,71

15 313,01

249 044,70

3 379,19

681,16

420,15

3 720,45

234 393,86

36 367,75

9 258,61

670,40

 

 

 

 

2.220

Kiwi (Actinidia chinensis Actinidia chinensis Planch.)

0810 50 00

178,63

102,66

5 095,06

1 332,90

2 794,95

45 455,98

616,77

124,33

76,69

679,06

42 781,89

6 637,89

1 689,89

122,36

 

 

 

 

2.230

Granátová jablka

ex 0810 90 95

184,95

106,26

5 275,33

1 380,06

2 893,84

47 064,23

638,60

128,73

79,40

703,09

44 295,52

6 872,74

1 749,68

126,69

 

 

 

 

2.240

Tomel (včetně ovoce Sharon)

ex 0810 90 95

161,38

92,75

4 603,14

1 204,21

2 525,10

41 067,26

557,22

112,32

69,28

613,50

38 651,35

5 997,01

1 526,74

110,55

 

 

 

 

2.250

Liči

ex 0810 90


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/9


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 400/2006

ze dne 8. března 2006

o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1), a zejména na čl. 9 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury přiložené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze k tomuto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena, nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Společenství s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel musí být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky v příloze zařazeno do kódů KN uvedených ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3.

(4)

Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, týkající se zařazení zboží do kombinované nomenklatury, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zboží popsané ve sloupci 1 tabulky v příloze se zařazuje v rámci kombinované nomenklatury do kódů KN uvedených ve sloupci 2.

Článek 2

Závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, které nejsou v souladu s tímto nařízením, lze nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

László KOVÁCS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 267/2006 (Úř. věst. L 47, 17.2.2006, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 13).


PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení (kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

1.

Souprava (sada) v balení pro drobný prodej obsahující:

přenosný přístroj pro digitální záznam a reprodukci zvuku, který v jednom uzavření obsahuje tyto komponenty: signalizační elektronický systém s digitálně/analogovým převodníkem, flash paměť, ovládací tlačítka, prostor pro baterie, zásuvku USB a konektor na sluchátka,

bateriový rozhlasový přijímač se sluchátky se spojovacím kabelem,

kabel USB,

CD ROM a

manuál.

Přístroj pro digitální záznam a reprodukci zvuku zaznamenává zvuk ve formátu MP3 a lze jej prostřednictvím USB portu připojit k zařízení pro automatizované zpracování dat za účelem stahování nebo přenesení MP3 nebo jiných formátů. Může také zaznamenávat hlas.

Kapacita paměti je 128 MB.

Rozhlasový přijímač může fungovat samostatně.

8520 90 00

Zařazení je stanoveno podle všeobecných pravidel 1, 3b) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a podle znění kódů KN 8520 a 8520 90 00.

Přístroj pro digitální záznam a reprodukci zvuku dává celé soupravě podstatné rysy.

2.

Přenosný bateriový přístroj pro příjem rozhlasového vysílání kombinovaný v jednom uzavření s přístrojem pro záznam nebo reprodukci zvuku. Obsahuje tyto prvky:

flash paměť,

mikroprocesor ve formě integrovaných obvodů („čipy“),

elektronický systém, včetně nízkofrekvenčního zesilovače,

displej z kapalných krystalů (LCD),

rozhlasový tuner a

ovládací tlačítka.

Mikroprocesor je naprogramován na používání formátu MP3.

Zařízení má konektory pro stereo sluchátka a dálkové ovládání.

Lze jej prostřednictvím USB portu připojit k zařízení pro automatizované zpracování dat za účelem stahování nebo přenesení MP3 nebo jiných formátů. Může také zaznamenávat hlas.

Kapacita paměti je 128 MB.

8527 13 99

Zařazení je stanoveno podle všeobecných pravidel 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a podle kódů KN 8527, 8527 13 a 8527 13 99.

Zařazení je založeno na znění čísla 8527; přijímací přístroj pro rozhlasové vysílání, též kombinovaný v jednom uzavření s přístrojem pro záznam nebo reprodukci zvuku.

3.

Motorový golfový vozík s trubkovým hliníkovým rámem, na kolech, se sedadlem pro použití, když vůz není v pohybu, a s řídítky. Je ovládán pěší osobou.

Ovládací prvky vozíku jsou umístěny na řídítkách.

Golfový vozík má maximální rychlost 6,5 km/h a je vybaven motorem poháněným bateriemi o napětí 24 voltů.

Golfový vůz je schopen nést jednu tašku golfových holí.

(Viz fotografie) (1)

8704 90 00

Zařazení je stanoveno podle všeobecných pravidel 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a podle znění kódů KN 8704 a 8704 90 00.

Golfový vozík je vyloučen z čísla 8703, jelikož není určen pro dopravu osob.

Dále pak je vyloučen z čísla 8709, protože není typu používaného v továrnách, skladech, přístavech nebo na letištích k přepravě zboží na krátké vzdálenosti.

Používá se výhradně jako vozidlo na golfových hřištích pro přepravu golfového vybavení.

4.

Multifunkční zařízení schopné provádět následující činnosti:

skenování,

laserový tisk,

laserové kopírování (nepřímý postup).

Zařízení, které má několik zásobníků na papír, je schopné reprodukovat až 40 stránek formátu A4 za minutu.

Zařízení pracuje buď samostatně (jako kopírka), nebo ve spojení se zařízením pro automatizované zpracování dat nebo v komunikační síti (jako tiskárna, skener a kopírka).

9009 12 00

Zařazení je stanoveno podle všeobecných pravidel 1, 3c) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, poznámky 5 E) ke kapitole 84 a podle znění kódů KN 9009 a 9009 12 00.

Zařízení má několik funkcí, z nichž žádná nedává výrobku podstatný charakter.

Image


(1)  Fotografie má pouze informační charakter.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/12


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 401/2006

ze dne 23. února 2006,

kterým se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (1), a zejména na čl. 11 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 466/2001 ze dne 8. března 2001, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách (2), stanovuje maximální limity určitých mykotoxinů v určitých potravinách.

(2)

Odběr vzorků má rozhodující vliv na přesnost stanovení množství mykotoxinů, které je v šarži rozloženo velmi nestejnoměrně. Proto je nezbytné stanovit obecná kritéria, jež by měla metoda odběru vzorků splňovat.

(3)

Je také třeba stanovit obecná kritéria, jež by měly metody analýzy splňovat, aby bylo zajištěno, že laboratoře pověřené kontrolou budou používat metody analýzy se srovnatelnou účinností.

(4)

Směrnice Komise 98/53/ES ze dne 16. července 1998, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství určitých kontaminujících látek v potravinách (3), stanovuje metody odběru vzorků a výkonnostní kritéria metod analýzy, které se použijí při úřední kontrole množství aflatoxinů v potravinách.

(5)

Směrnice Komise 2002/26/ES ze dne 13. března 2002, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách (4), směrnice Komise 2003/78/ES ze dne 11. srpna 2003, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství patulinu v potravinách (5), a směrnice Komise 2005/38/ES ze dne 6. července 2005, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v potravinách (6), podobně stanovují metody odběru vzorků a výkonnostní kritéria pro ochratoxin A, patulin a fusariové toxiny.

(6)

Při kontrole mykotoxinů je vhodné, kdykoli je to možné, použít stejnou metodu odběru vzorků pro stejný výrobek. Proto by se metody odběru vzorků a výkonnostní kritéria analýzy, která se použijí pro úřední kontrolu všech mykotoxinů, měly spojit do jednoho právního aktu, aby se snadněji uplatňovaly.

(7)

Aflatoxiny jsou v šarži rozloženy velmi nestejnoměrně, zvláště v šarži potravinářských výrobků s vysokou velikostí částic, jako sušené fíky nebo jádra podzemnice olejné. Abychom získali stejnou reprezentativnost, měla by být hmotnost dílčího vzorku pro dávky potravinářských výrobků s vyšší velikostí částic vyšší, než pro dávky potravinářských výrobků s menší velikostí částic. Vzhledem k tomu, že rozložení mykotoxinů ve zpracovaných výrobcích je obecně méně nestejnoměrné než v nezpracovaných výrobcích z obilovin, je vhodné stanovit jednodušší postupy pro odběr vzorků ze zpracovaných výrobků.

(8)

Směrnice 98/53/ES, 2002/26/ES, 2003/78/ES a 2005/38/ES by proto měly být zrušeny.

(9)

Je vhodné, aby se datum použití tohoto nařízení shodovalo s datem použití nařízení Komise (ES) č. 856/2005 ze dne 6. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 466/2001 o fusariových toxinech (7).

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Odběry vzorků pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách se provádějí v souladu s metodami popsanými v příloze I.

Článek 2

Odběry vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách se provádějí v souladu s kritérii popsanými v příloze II.

Článek 3

Směrnice 98/53/ES, 2002/26/ES, 2003/78/ES a 2005/38/ES se zrušují.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. července 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. února 2006.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 77, 16.3.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 199/2006 (Úř. věst. L 32, 4.2.2006, s. 34).

(3)  Úř. věst. L 201, 17.7.1998, s. 93. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/43/ES (Úř. věst. L 113, 20.4.2004, s. 14).

(4)  Úř. věst. L 75, 16.3.2002, s. 38. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/5/ES (Úř. věst. L 27, 29.1.2005, s. 38).

(5)  Úř. věst. L 203, 12.8.2003, s. 40.

(6)  Úř. věst. L 143, 7.6.2005, s. 18.

(7)  Úř. věst. L 143, 7.6.2005, s. 3.


PŘÍLOHA I (1)

METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ MYKOTOXINŮ V POTRAVINÁCH

A.   OBECNÁ USTANOVENÍ

Úřední kontroly se provádějí v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 882/2004. Následující obecná ustanovení se použijí, aniž by byla dotčena platnost ustanovení v nařízení (ES) č. 882/2004.

A.1   Účel a oblast působnosti

Vzorky pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách se odebírají podle metodiky uvedené v této příloze. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů stanovených v nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.

A.2   Definice

Pro účely této přílohy platí následující definice:

A.2.1

„šarže“ znamená identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku, které má podle příslušného úředníka jednotné vlastnosti, jakými jsou původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení;

A.2.2

„dílčí šarže“ znamená určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden odběr vzorků; každá dílčí šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná;

A.2.3

„dílčí vzorek“ znamená množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo dílčí šarže;

A.2.4

„souhrnný vzorek“ znamená souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo dílčí šarže;

A.2.5

„laboratorní vzorek“ znamená vzorek určený pro laboratoř.

A.3   Obecná ustanovení

A.3.1   Pracovníci

Odběr vzorků provádí pracovník oprávněný členskými státy podle jejich konkrétních předpisů.

A.3.2   Materiál, který má být odebrán

Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně. Velké šarže se podle zvláštních ustanovení pro různé mykotoxiny rozdělí na dílčí šarže, které se vzorkují samostatně.

A.3.3   Předběžná opatření

Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit:

obsah mykotoxinů, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků,

bezpečnost potravin vzorkovaných šarží.

Zároveň je třeba přijmout všechna opatření nezbytná k zajištění bezpečnosti osob odebírajících vzorky.

A.3.4   Dílčí vzorky

Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo dílčí šarže. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu uvedeném v části A.3.8 této přílohy I.

A.3.5   Příprava souhrnného vzorku

Souhrnný vzorek se připraví smísením dílčích vzorků.

A.3.6   Duplikátní vzorky

Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v obchodním sporu nebo pro referenční (rozhodčí) zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud tento postup není v rozporu s předpisy členských států ohledně práv provozovatele potravinářského podniku.

A.3.7   Balení a přeprava vzorků

Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.

A.3.8   Uzavření a označení vzorků

Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí se podle předpisů členského státu.

O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol, který umožní jednoznačnou identifikaci šarže, v němž musí být uvedeno datum a místo odběru vzorků a všechny další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.

A.4   Různé typy šarží

Potraviny mohou mít při uvádění na trh formu volně ložených potravin, potravin v kontejnerech nebo v jednotlivých baleních, jako například v sáčcích, pytlích nebo jednotlivých maloobchodních baleních. Odběr vzorků může být proveden u všech forem, v nichž je výrobek uváděn na trh.

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení jiných částí této přílohy, může být níže uvedený vzorec použit jako vodítko pro vzorkování šarží, které mají při uvádění na trh formu jednotlivých balení, jako například sáčků, pytlů nebo jednotlivých maloobchodních balení.

Formula

hmotnost: v kilogramech

rozsah výběru: každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být odebrán dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo).

B.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U OBILOVIN A VÝROBKŮ Z OBILOVIN

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro aflatoxin B1, celkový obsah aflatoxinů, ochratoxin A a fusariové toxiny v obilovinách a výrobcích z obilovin.

B.1   Hmotnost dílčího vzorku

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů, pokud není v této části B přílohy I stanoveno jinak.

U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

V případě maloobchodních balení o hmotnosti vyšší než 100 gramů to povede k souhrnným vzorkům o hmotnosti vyšší než 10 kg. Je-li hmotnost jednotlivého maloobchodního balení výrazně vyšší než 100 gramů, odebere se z každého maloobchodního balení 100 gramů jako dílčí vzorek. To lze provést buď při odebírání vzorku, nebo v laboratoři. Pokud by tato metoda odběru vzorků vedla k nepřijatelným hospodářským důsledkům vyplývajícím z poškození šarže (například kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků. Například v případě, kdy se cenný výrobek dodává na trh v maloobchodních baleních o hmotnosti 500 gramů nebo 1 kg, lze souhrnný vzorek získat sloučením množství dílčích vzorků, které je menší než počet dílčích vzorků uvedený v tabulkách 1 a 2, za předpokladu, že hmotnost souhrnného vzorku se rovná požadované hmotnosti souhrnného vzorku uvedené v tabulkách 1 a 2.

Pokud má maloobchodní balení hmotnost nižší než 100 gramů a rozdíl není příliš velký, považuje se jedno maloobchodní balení za dílčí vzorek, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti nižší než 10 kg. Pokud je hmotnost maloobchodního balení výrazně nižší než 100 gramů, skládá se jeden dílčí vzorek ze dvou nebo více maloobchodních balení, přičemž je třeba se co nejvíce přiblížit 100 gramům.

B.2   Obecný přehled postupu odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin

Tabulka 1

Rozdělení šarží na dílčí šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

Komodita

Hmotnost šarže (tuny)

Hmotnost nebo počet dílčích šarží

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

Obiloviny a výrobky z obilovin

≥ 1 500

500 tun

100

10

> 300 a < 1 500

3 dílčí šarže

100

10

≥ 50 a ≤ 300

100 tun

100

10

< 50

3–100 (2)

1–10

B.3   Metoda odběru vzorků pro obiloviny a výrobky z obilovin pro šarže ≥ 50 tun

Pokud lze dílčí šarži fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na dílčí šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností dílčích šarží, může hmotnost dílčích šarží překročit uvedenou hodnotu nejvýše o 20 %. V případě, že šarže není rozdělena na dílčí šarže nebo ji rozdělit nelze, odebere se ze šarže nejméně 100 dílčích vzorků.

Každá dílčí šarže bude vzorkována samostatně.

Počet dílčích vzorků: 100. Hmotnost souhrnného vzorku = 10 kg.

Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodě z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována. Alternativní metoda odběru vzorků se může použít také v případech, kdy je prakticky nemožné použít výše uvedenou metodu vzorkování. To platí např. tehdy, jsou-li velké šarže obilovin skladovány ve skladech nebo když se obiloviny skladují v silech (3).

B.4   Metoda odběru vzorků pro obiloviny a výrobky z obilovin pro šarže < 50 tun

U šarží obilovin a výrobků z obilovin do 50 tun může být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg. Pro velmi malé šarže (≤ 0,5 tuny) lze odebrat menší počet dílčích vzorků, ale souhrnný vzorek shrnující všechny dílčí vzorky v tom případě musí mít také hmotnost alespoň 1 kg.

Čísla uvedená v tabulce 2 mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

Tabulka 2

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin a výrobků z obilovin

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku

(kg)

≤ 0,05

3

1

> 0,05–≤ 0,5

5

1

> 0,5–≤ 1

10

1

> 1–≤ 3

20

2

> 3–≤ 10

40

4

> 10–≤ 20

60

6

> 20–≤ 50

100

10

B.5   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části B přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován. V každém případě by hmotnost souhrnného vzorku měla být nejméně 1 kg (4).

B.6   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

C.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U SUŠENÉHO OVOCE, VČETNĚ SUŠENÝCH HROZNŮ RÉVY VINNÉ A ODVOZENÝCH PRODUKTŮ, ALE S VÝJIMKOU SUŠENÝCH FÍKŮ

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro:

aflatoxin B1 a celkový obsah aflatoxinů v sušeném ovoci, s výjimkou sušených fíků, a

ochratoxin A v sušených hroznech révy vinné (v korintkách, rozinkách a sultánkách).

C.1   Hmotnost dílčího vzorku

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů, pokud není v této části C přílohy I stanoveno jinak.

U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

V případě maloobchodních balení o hmotnosti vyšší než 100 gramů to povede k souhrnným vzorkům o hmotnosti vyšší než 10 kg. Je-li hmotnost jednotlivého maloobchodního balení výrazně vyšší než 100 gramů, odebere se z každého maloobchodního balení 100 gramů jako dílčí vzorek. To lze provést buď při odebírání vzorku, nebo v laboratoři. Pokud by však tato metoda odběru vzorků vedla k nepřijatelným hospodářským důsledkům vyplývajícím z poškození šarže (například kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků. Například v případě, kdy se cenný výrobek dodává na trh v maloobchodních baleních o hmotnosti 500 gramů nebo 1 kg, lze souhrnný vzorek získat sloučením množství dílčích vzorků, které je menší než počet dílčích vzorků uvedený v tabulkách 1 a 2, za předpokladu, že hmotnost souhrnného vzorku odpovídá požadované hmotnosti souhrnného vzorku uvedené v tabulkách 1 a 2.

Pokud má maloobchodní balení hmotnost nižší než 100 gramů a rozdíl není příliš velký, považuje se jedno maloobchodní balení za dílčí vzorek, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti nižší než 10 kg. Pokud je hmotnost maloobchodního balení výrazně nižší než 100 gramů, skládá se jeden dílčí vzorek ze dvou nebo více maloobchodních balení, přičemž je třeba se co nejvíce přiblížit 100 gramům.

C.2   Obecný přehled postupu odběru vzorků u sušeného ovoce, s výjimkou fíků

Tabulka 1

Rozdělení šarží na dílčí šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

Komodita

Hmotnost šarže (tuny)

Hmotnost nebo počet dílčích šarží

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

Sušené ovoce

≥ 15

15–30 tun

100

10

< 15

10–100 (5)

1–10

C.3   Metoda odběru vzorků pro sušené ovoce (šarže ≥ 15 tun), s výjimkou fíků

Pokud lze dílčí šarži fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na dílčí šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností dílčích šarží, může hmotnost dílčí šarže překročit uvedenou hodnotu nejvýše o 20 %.

Každá dílčí šarže bude vzorkována samostatně.

Počet dílčích vzorků: 100. Hmotnost souhrnného vzorku = 10 kg.

Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodě z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

C.4   Metoda odběru vzorků u sušeného ovoce (šarže < 15 tun), s výjimkou fíků

U šarží sušeného ovoce, s výjimkou fíků, do 15 tun může být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg.

Čísla uvedená v následující tabulce mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

Tabulka 2

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže sušeného ovoce

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

≤ 0,1

10

1

> 0,1–≤ 0,2

15

1,5

> 0,2–≤ 0,5

20

2

> 0,5–≤ 1,0

30

3

> 1,0–≤ 2,0

40

4

> 2,0–≤ 5,0

60

6

> 5,0–≤ 10,0

80

8

> 10,0–≤ 15,0

100

10

C.5   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován. V každém případě by hmotnost souhrnného vzorku měla být nejméně 1 kg (6).

C.6   Zvláštní ustanovení pro odběr vzorků u sušeného ovoce, s výjimkou sušených fíků obchodovaných ve vakuovém balení

Pro šarže s hmotností rovnou 15 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 25 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 10 kg a pro šarže menší než 15 tun se odebere 25 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 2, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost odpovídá hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 2).

C.7   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

D.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U SUŠENÝCH FÍKŮ, JADER PODZEMNICE OLEJNÉ A SKOŘÁPKOVÝCH PLODŮ

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro aflatoxin B1 a celkový obsah aflatoxinů v sušených fících, jádrech podzemnice olejné a skořápkových plodech.

D.1   Hmotnost dílčího vzorku

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 300 gramů, pokud není v této části D přílohy I stanoveno jinak.

U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

V případě maloobchodních balení o hmotnosti vyšší než 300 gramů to povede k souhrnným vzorkům o hmotnosti vyšší než 30 kg. Je-li hmotnost jednotlivého maloobchodního balení výrazně vyšší než 300 gramů, odebere se z každého maloobchodního balení 300 gramů jako dílčí vzorek. To lze provést buď při odebírání vzorku, nebo v laboratoři. Pokud by však tato metoda odběru vzorků vedla k nepřijatelným hospodářským důsledkům vyplývajícím z poškození šarže (například kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků. Například v případě, kdy se cenný výrobek dodává na trh v maloobchodních baleních o hmotnosti 500 gramů nebo 1 kg, lze souhrnný vzorek získat sloučením množství dílčích vzorků, které je menší než počet dílčích vzorků uvedený v tabulkách 1, 2 a 3, za předpokladu, že hmotnost souhrnného vzorku odpovídá požadované hmotnosti souhrnného vzorku uvedené v tabulkách 1, 2 a 3.

Pokud má maloobchodní balení hmotnost nižší než 300 gramů a rozdíl není příliš velký, považuje se jedno maloobchodní balení za dílčí vzorek, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti nižší než 30 kg. Pokud je hmotnost maloobchodního balení výrazně nižší než 300 gramů, skládá se jeden dílčí vzorek ze dvou nebo více maloobchodních balení, přičemž je třeba se co nejvíce přiblížit 300 gramům.

D.2   Obecný přehled postupu odběru vzorků u sušených fíků, jader podzemnice olejné a skořápkových plodů

Tabulka 1

Rozdělení šarží na dílčí šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

Komodita

Hmotnost šarže (tuny)

Hmotnost nebo počet dílčích šarží

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

Sušené fíky

≥ 15

15–30 tun

100

30

< 15

10–100 (7)

≤ 30

Jádra podzemnice olejné, pistácie, para ořechy a jiné skořápkové plody

≥ 500

100 tun

100

30

> 125 a < 500

5 dílčích šarží

100

30

≥ 15 a ≤ 125

25 tun

100

30

< 15

10–100 (7)

≤ 30

D.3   Metoda odběru vzorků pro sušené fíky, jádra podzemnice olejné a skořápkové plody (šarže ≥ 15 tun)

Pokud lze dílčí šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na dílčí šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností dílčích šarží, může hmotnost dílčí šarže překročit uvedenou hodnotu nejvýše o 20 %.

Každá dílčí šarže bude vzorkována samostatně.

Počet dílčích vzorků: 100.

Hmotnost souhrnného vzorku = 30 kg; vzorek se před mletím promísí a rozdělí na tři stejné laboratorní vzorky po 10 kg (toto rozdělení není nutné u jader podzemnice olejné, skořápkových plodů a sušeného ovoce, jež jsou určeny pro další třídění nebo jiné fyzikální ošetření, a v případě dostupnosti zařízení schopného homogenizovat 30 kg vzorku).

Každý laboratorní vzorek o hmotnosti 10 kg musí být samostatně jemně rozemletý a důkladně promísený podle přílohy II, aby došlo k úplné homogenizaci.

Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodě z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

D.4   Metoda odběru vzorků pro sušené fíky, jádra podzemnice olejné a skořápkové plody (šarže < 15 tun)

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, závisí na hmotnosti šarže a musí být v rozmezí od 10 do 100.

Čísla uvedená v tabulce 2 mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány, a pro následné rozdělení souhrnného vzorku.

Tabulka 2

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže a počtu rozdělení souhrnného vzorku

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg) (v případě maloobchodních balení se hmotnost souhrnného vzorku může lišit – viz bod D.1)

Počet laboratorních vzorků ze souhrnného vzorku

≤ 0,1

10

3

1 (nerozděluje se)

> 0,1–≤ 0,2

15

4,5

1 (nerozděluje se)

> 0,2–≤ 0,5

20

6

1 (nerozděluje se)

> 0,5–≤ 1,0

30

9 (– < 12 kg)

1 (nerozděluje se)

> 1,0–≤ 2,0

40

12

2

> 2,0–≤ 5,0

60

18 (– < 24 kg)

2

> 5,0–≤ 10,0

80

24

3

> 10,0–≤ 15,0

100

30

3

Hmotnost souhrnného vzorku ≤ 30 kg; vzorek se před mletím promísí a rozdělí na dva až tři stejné laboratorní vzorky ≤ 10 kg (toto rozdělení není nutné u sušených fíků, jader podzemnice olejné a skořápkových plodů, jež jsou určeny pro další třídění nebo jiné fyzikální ošetření, a v případě dostupnosti zařízení schopného homogenizovat 30 kg vzorku).

Pokud je hmotnost souhrnného vzorku nižší než 30 kg, rozdělí se souhrnný vzorek na laboratorní vzorky podle těchto pokynů:

< 12 kg: nerozděluje se na laboratorní vzorky,

≥ 12–< 24 kg: rozděluje se na dva laboratorní vzorky,

≥ 24 kg: rozděluje se na tři laboratorní vzorky.

Každý laboratorní vzorek musí být samostatně jemně rozemletý a důkladně promísený podle ustanovení přílohy II, aby došlo k úplné homogenizaci.

Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodě z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

D.5   Metoda odběru vzorků pro odvozené výrobky a vícesložkové potraviny

D.5.1   Odvozené výrobky s velmi malou hmotností částic, tj. mouka, arašídové máslo (rovnoměrnější rozložení kontaminace aflatoxiny)

Počet dílčích vzorků: 100; pro šarže do 50 tun počet dílčích vzorků závisí na hmotnosti šarže a musí být v rozmezí od 10 do 100 (viz tabulka 3).

Tabulka 3

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

≤ 1

10

1

> 1–≤ 3

20

2

> 3–≤ 10

40

4

> 10–≤ 20

60

6

> 20–≤ 50

100

10

Hmotnost dílčího vzorku by měla být asi 100 g. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

Hmotnost souhrnného vzorku = 1–10 kg; vzorek musí být dostatečně promísen.

D.5.2   Ostatní odvozené výrobky s relativně vysokou velikostí částic (heterogenní rozložení kontaminace aflatoxiny)

Metoda odběru vzorků a přijetí, pokud jde o sušené fíky, jádra podzemnice olejné a skořápkové plody (D.3 a D.4).

D.6   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít jinou účinnou metodu odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován. V každém případě by hmotnost souhrnného vzorku měla být nejméně 1 kg (8).

D.7   Zvláštní metoda odběru vzorků pro jádra podzemnice olejné, skořápkové plody, sušené fíky a odvozené výrobky obchodované ve vakuovém balení

D.7.1   Pistácie, jádra podzemnice olejné, para ořechy a sušené fíky

Pro šarže s hmotností rovnou nejméně 15 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 50 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 30 kg a pro šarže menší než 15 tun se odebere 50 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 2, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost odpovídá hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 2).

D.7.2   Jiné skořápkové plody než pistácie a para ořechy

Pro šarže s hmotností rovnou 15 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 25 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 30 kg a pro šarže menší než 15 tun se odebere 25 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 2, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost se rovná hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 2).

D.7.3   Výrobky s malou velikostí částic odvozené ze skořápkových plodů, fíků a jader podzemnice olejné

Pro šarže s hmotností rovnou 50 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 25 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 10 kg a pro šarže menší než 50 tun se odebere 25 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 3, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost odpovídá hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 3).

D.8   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

U jader sušených fíků, podzemnice olejné a skořápkových plodů, jež podléhají dalšímu třídění nebo jinému fyzikálnímu ošetření:

přijetí, jestliže souhrnný vzorek nebo průměr z laboratorních vzorků vyhovují maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže souhrnný vzorek nebo průměr z laboratorních vzorků překračují bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

U sušených fíků, jader podzemnice olejné a skořápkových plodů určených k přímé lidské spotřebě:

přijetí, jestliže žádný z laboratorních vzorků nepřekročí maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže jeden nebo více laboratorních vzorků překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

Jedná-li se o souhrnný vzorek do 12 kg:

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

E.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U KOŘENÍ

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro aflatoxin B1 a celkový obsah aflatoxinů v koření.

E.1   Hmotnost dílčího vzorku

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů, pokud není v této části E přílohy I stanoveno jinak.

U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

V případě maloobchodních balení > 100 gramů to povede k souhrnným vzorkům o hmotnosti vyšší než 10 kg. Je-li hmotnost jednotlivého maloobchodního balení >> 100 gramů, odebere se z každého maloobchodního balení 100 gramů jako dílčí vzorek. To lze provést buď při odebírání vzorku, nebo v laboratoři. Pokud by však tato metoda odběru vzorků vedla k nepřijatelným hospodářským důsledkům vyplývajícím z poškození šarže (například kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků. Například v případě, kdy se cenný výrobek dodává na trh v maloobchodních baleních o hmotnosti 500 gramů nebo 1 kg, lze souhrnný vzorek získat sloučením množství dílčích vzorků, které je menší než počet dílčích vzorků uvedený v tabulkách 1 a 2, za předpokladu, že hmotnost souhrnného vzorku odpovídá požadované hmotnosti souhrnného vzorku uvedené v tabulkách 1 a 2.

Pokud má maloobchodní balení hmotnost nižší než 100 gramů a rozdíl není příliš velký, považuje se jedno maloobchodní balení za dílčí vzorek, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti nižší než 10 kg. Pokud je hmotnost maloobchodního balení výrazně nižší než 100 gramů, skládá se jeden dílčí vzorek ze dvou nebo více maloobchodních balení, přičemž je třeba se co nejvíce přiblížit 100 gramům.

E.2   Obecný přehled postupu odběru vzorků u koření

Tabulka 1

Rozdělení šarží na dílčí šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

Komodita

Hmotnost šarže (tuny)

Hmotnost nebo počet dílčích šarží

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

Koření

≥ 15

25 tun

100

10

< 15

5–100 (9)

0,5–10

E.3   Metoda odběru vzorků pro koření (šarže ≥ 15 tun)

Pokud lze dílčí šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na dílčí šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností dílčích šarží, může hmotnost dílčí šarže překročit uvedenou hodnotu nejvýše o 20 %.

Každá dílčí šarže bude vzorkována samostatně.

Počet dílčích vzorků: 100. Hmotnost souhrnného vzorku = 10 kg.

Pokud není možné použít výše uvedenou metodu odběru vzorků z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

E.4   Metoda odběru vzorků pro koření (šarže < 15 tun)

U šarží koření do 15 tun může být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 5 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 0,5 až 10 kg.

Čísla uvedená v tabulce 2 mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

Tabulka 2

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže koření

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

≤ 0,01

5

0,5

> 0,01–≤ 0,1

10

1

> 0,1–≤ 0,2

15

1,5

> 0,2–≤ 0,5

20

2

> 0,5–≤ 1,0

30

3

> 1,0–≤ 2,0

40

4

> 2,0–≤ 5,0

60

6

> 5,0–≤ 10,0

80

8

> 10,0–≤ 15,0

100

10

E.5   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován. V každém případě by hmotnost souhrnného vzorku měla být nejméně 0,5 kg (10).

E.6   Zvláštní metody odběru vzorků u koření obchodovaného ve vakuovém balení

Pro šarže s hmotností rovnou 15 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 25 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 10 kg a pro šarže menší než 15 tun se odebere 25 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 2, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost odpovídá hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 2).

E.7   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

F.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U MLÉKA A MLÉČNÝCH VÝROBKŮ; POČÁTEČNÍ A POKRAČOVACÍ KOJENECKÉ VÝŽIVY, VČETNĚ KOJENECKÉHO MLÉKA A POKRAČOVACÍHO MLÉKA

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro aflatoxin M1 v mléce a mléčných výrobcích a v počátečních i pokračovacích kojeneckých výživách, včetně kojeneckého mléka a pokračovacího mléka a dietních potravin (mléka a mléčných výrobků) pro zvláštní lékařské účely určené zvláště pro kojence.

F.1   Metoda odběru vzorků u mléka, mléčných výrobků, počáteční a pokračovací kojenecké výživy, včetně kojeneckého mléka a pokračovacího mléka

Souhrnný vzorek je nejméně 1 kg nebo 1 litr, kromě případů, kdy to není možné, např. je-li vzorek tvořen jednou lahví.

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže, se bude řídit tabulkou 1. Určený počet dílčích vzorků závisí na obvyklé formě, v níž jsou dotčené produkty obchodně využívány. V případě volných tekutých výrobků se šarže těsně před odběrem vzorků co nejdůkladněji manuálně či strojně zamíchá tak, aby to neovlivnilo kvalitu výrobku. V tom případě můžeme rozložení aflatoxinu M1 v dané šarži považovat za rovnoměrné. Proto je pro vytvoření souhrnného vzorku dostačující odběr tří dílčích vzorků ze šarže.

Dílčí vzorky, kterými může často být obsah lahve nebo obalu, budou mít stejnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů, což vede k souhrnnému vzorku nejméně 1 kg nebo 1 litr. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu uvedeném v části A.3.8 přílohy I.

Tabulka 1

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže

Forma obchodního využití

Objem nebo hmotnost šarže (v litrech nebo kg)

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány

Minimální objem nebo hmotnost souhrnného vzorku (v litrech nebo kg)

Volně

3–5

1

Lahve/obaly

≤ 50

3

1

Lahve/obaly

50 až 500

5

1

Lahve/obaly

> 500

10

1

F.2   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován (11).

F.3   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření (nebo rozhodovací mez – viz příloha II, bod 4.4),

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření (nebo rozhodovací mez – viz příloha II, bod 4.4).

G.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U KÁVY A VÝROBKŮ Z KÁVY

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro ochratoxin A v pražených kávových zrnech, mleté pražené kávě a rozpustné kávě.

G.1   Hmotnost dílčího vzorku

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů, pokud není v této části G přílohy I stanoveno jinak.

U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

V případě maloobchodních balení o hmotnosti vyšší než 100 gramů to povede k souhrnným vzorkům o hmotnosti vyšší než 10 kg. Je-li hmotnost jednotlivého maloobchodního balení výrazně vyšší než 100 gramů, odebere se z každého maloobchodního balení 100 gramů jako dílčí vzorek. To lze provést buď při odebírání vzorku, nebo v laboratoři. Pokud by však tato metoda odběru vzorků vedla k nepřijatelným hospodářským důsledkům vyplývajícím z poškození šarže (například kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků. Například v případě, kdy se cenný výrobek dodává na trh v maloobchodních baleních o hmotnosti 500 gramů nebo 1 kg, lze souhrnný vzorek získat sloučením množství dílčích vzorků, které je menší než počet dílčích vzorků uvedený v tabulkách 1 a 2, za předpokladu, že hmotnost souhrnného vzorku odpovídá požadované hmotnosti souhrnného vzorku uvedené v tabulkách 1 a 2.

Pokud má maloobchodní balení hmotnost nižší než 100 gramů a rozdíl není příliš velký, považuje se jedno maloobchodní balení za dílčí vzorek, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti nižší než 10 kg. Pokud je hmotnost maloobchodního balení výrazně nižší než 100 gramů, skládá se jeden dílčí vzorek ze dvou nebo více maloobchodních balení, přičemž je třeba se co nejvíce přiblížit 100 gramům.

G.2   Obecný přehled postupu odběru vzorků u pražené kávy

Tabulka 1

Rozdělení šarží na dílčí šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

Komodita

Hmotnost šarže (tuny)

Hmotnost nebo počet dílčích šarží

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

Pražená kávová zrna, mletá pražená káva a rozpustná káva

≥ 15

15–30 tun

100

10

< 15

10–100 (12)

1–10

G.3   Metoda odběru vzorků pro pražená kávová zrna, mletou praženou kávu, rozpustnou kávu (šarže ≥ 15 tun)

Pokud lze dílčí šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na dílčí šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotností dílčích šarží, může hmotnost dílčí šarže překročit uvedenou hodnotu nejvýše o 20 %.

Každá dílčí šarže bude vzorkována samostatně.

Počet dílčích vzorků: 100.

Hmotnost souhrnného vzorku = 10 kg.

Pokud není možné použít výše uvedenou metodu odběru vzorků z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu přepravy atd.), může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

G.4   Metoda odběru vzorků pro pražená kávová zrna, mletou praženou kávu, rozpustnou kávu (šarže < 15 tun)

U šarží pražených kávových zrn, mleté pražené kávy a rozpustné kávy do 15 tun může být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg.

Čísla uvedená v tabulce 2 mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

Tabulka 2

Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže pražených kávových zrn, mleté pražené kávy, rozpustné kávy

Hmotnost šarže (tuny)

Počet dílčích vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

≤ 0,1

10

1

> 0,1–≤ 0,2

15

1,5

> 0,2–≤ 0,5

20

2

> 0,5–≤ 1,0

30

3

> 1,0–≤ 2,0

40

4

> 2,0–≤ 5,0

60

6

> 5,0–≤ 10,0

80

8

> 10,0–≤ 15,0

100

10

G.5   Metoda odběru vzorků pro pražená kávová zrna, mletou praženou kávu, rozpustnou kávu obchodovanou ve vakuovém balení

Pro šarže s hmotností rovnou 15 tunám nebo vyšší se odebere nejméně 25 dílčích vzorků vedoucích k souhrnnému vzorku 10 kg a pro šarže menší než 15 tun se odebere 25 % z počtu dílčích vzorků uvedených v tabulce 2, které povedou k souhrnnému vzorku, jehož hmotnost odpovídá hmotnosti vzorkované šarže (viz tabulka 2).

G.6   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován. V každém případě by hmotnost souhrnného vzorku měla být nejméně 1 kg (13).

G.7   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

H.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U OVOCNÝCH ŠŤÁV, VČETNĚ HROZNOVÉ ŠŤÁVY, HROZNOVÉHO MOŠTU, JABLEČNÉHO VÍNA (CIDER) A VÍNA

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro:

ochratoxin A ve víně, hroznové šťávě a hroznovém moštu a

patulin v ovocných šťávách, ovocném nektaru, alkoholických nápojích, jablečném víně (cider) a jiných fermentovaných nápojích odvozených z jablek nebo obsahujících jablečnou šťávu.

H.1   Metoda odběru vzorků

Souhrnný vzorek je nejméně 1 litr, kromě případů, kdy to není možné, např. je-li vzorek tvořen jednou lahví.

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže, se bude řídit tabulkou 1. Určený počet dílčích vzorků závisí na obvyklé formě, v níž jsou dotčené produkty obchodně využívány. V případě volných tekutých výrobků se šarže těsně před odběrem vzorků co nejdůkladněji manuálně či strojně zamíchá tak, aby to neovlivnilo kvalitu výrobku. V tom případě můžeme rozložení ochratoxinu A a patulinu v dané šarži považovat za rovnoměrné. Proto je pro vytvoření souhrnného vzorku dostačující odběr tří dílčích vzorků ze šarže.

Dílčí vzorky, které mohou často být v lahvi nebo v obalu, budou mít stejnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů, což vede k souhrnnému vzorku nejméně 1 litr. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu uvedeném v části A.3.8 přílohy I.

Tabulka 1

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže

Forma obchodního využití

Objem šarže (litry)

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány

Minimální objem souhrnného vzorku (litry)

Volně (ovocná šťáva, alkoholické nápoje, jablečné víno, víno)

3

1

Lahve/obaly (ovocná šťáva, alkoholické nápoje, jablečné víno)

≤ 50

3

1

Lahve/obaly (ovocná šťáva, alkoholické nápoje, jablečné víno)

50 až 500

5

1

Lahve/obaly (ovocná šťáva, alkoholické nápoje, jablečné víno)

> 500

10

1

Lahve/obaly víno

≤ 50

1

1

Lahve/obaly víno

50 až 500

2

1

Lahve/obaly víno

> 500

3

1

H.2   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I (14).

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován.

H.3   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

I.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U PEVNÝCH VÝROBKŮ Z JABLEK A JABLEČNÉ ŠŤÁVY A PEVNÝCH VÝROBKŮ Z JABLEK URČENÝCH PRO KOJENCE A MALÉ DĚTI

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených pro patulin v pevných výrobcích z jablek a jablečné šťávě a v pevných výrobcích z jablek určených pro kojence a malé děti.

I.1   Metoda odběru vzorků

Hmotnost souhrnného vzorku musí být nejméně 1 kg, kromě případů, kdy to není možné, např. je-li vzorek odebírán z jediného balení.

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže, se bude řídit tabulkou 1. V případě tekutých výrobků se šarže těsně před odběrem vzorků co nejdůkladněji manuálně či strojně zamíchá. V tom případě můžeme rozložení patulinu v dané šarži považovat za rovnoměrné. Proto je pro vytvoření souhrnného vzorku dostačující odběr tří dílčích vzorků ze šarže.

Dílčí vzorky budou mít stejnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku musí být nejméně 100 gramů, což vede k souhrnnému vzorku nejméně 1 kg. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu uvedeném v části A.3.8 přílohy I.

Tabulka 1

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže

Hmotnost šarže (v kg)

Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

< 50

3

1

50 až 500

5

1

> 500

10

1

Pokud šarži tvoří jednotlivá balení, pak počet balení, která mají být odebrána k vytvoření souhrnného vzorku, uvádí tabulka 2.

Tabulka 2

Počet balení (dílčích vzorků), která mají být odebrána k vytvoření souhrnného vzorku, pokud šarži tvoří jednotlivá balení

Počet balení nebo jednotek v šarži

Počet balení nebo jednotek, které se mají odebrat

Hmotnost souhrnného vzorku (kg)

1 až 25

1 balení nebo jednotka

1

26 až 100

asi 5 %, nejméně 2 balení nebo jednotky

1

> 100

asi 5 %, nejvýše 10 balení nebo jednotek

1

I.2   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován (15).

I.3   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.

J.   METODA ODBĚRU VZORKŮ U OBILNÝCH A OSTATNÍCH PŘÍKRMŮ PRO KOJENCE A MALÉ DĚTI

Tato metoda odběru vzorků se použije pro úřední kontrolu maximálních množství stanovených:

pro aflatoxiny, ochratoxin A a fusariové toxiny v obilných a ostatních příkrmech pro kojence a malé děti,

pro aflatoxiny a ochratoxin A v dietních potravinách pro zvláštní lékařské účely (jiných než mléko a mléčné výrobky) určených výhradně pro kojence a

pro patulin v jiných než obilných příkrmech pro kojence a malé děti. Pro kontrolu maximálních množství uvedených pro patulin v jablečné šťávě a pevných výrobcích z jablek pro kojence a malé děti se použije metoda odběru vzorků popsaná v části I přílohy I.

J.1   Metoda odběru vzorků

Metoda odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin uvedená v bodu B.4 přílohy I se použije i na potraviny určené kojencům a malým dětem. Obdobně počet dílčích vzorků, které mají být odebrány v rozmezí od 10 do 100, bude záviset na hmotnosti šarže v souladu s tabulkou 2 v bodu B.4 přílohy I. Pro velmi malé šarže (≤ 0,5 tuny) lze odebrat menší počet souhrnných vzorků, ale souhrnný vzorek tvořený všemi dílčími vzorky bude i v tomto případě nejméně 1 kg.

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení a v případě velmi malých šarží (≤ 0,5 tuny) mají dílčí vzorky takovou hmotnost, aby sloučení dílčích vzorků vedlo k souhrnnému vzorku nejméně 1 kg. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu uvedeném v části A.3.8.

Hmotnost souhrnného vzorku = 1–10 kg; vzorek musí být dostatečně promísen.

J.2   Odběr vzorků v maloobchodním prodeji

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v této části přílohy I.

Pokud to není možné, lze použít alternativní postup odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud je souhrnný vzorek pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní a pokud je postup v úplnosti popsán a zdokumentován (16).

J.3   Přijetí šarže nebo dílčí šarže

přijetí, jestliže laboratorní vzorek vyhovuje maximálnímu limitu po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření,

odmítnutí, jestliže laboratorní vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit po korekci na výtěžnost a se zohledněním nejistoty měření.


(1)  Příručka pro kompetentní orgány pověřené kontrolou shody s právními předpisy EU o aflatoxinech je k dispozici na http://europa.eu.int/comm/food/food/chemicalsafety/contaminants/aflatoxin_guidance_cz.pdf. Příručka poskytuje další praktické informace, ale ustanovení tohoto nařízení jsou této příručce nadřazena.

(2)  Závisí na hmotnosti šarže – viz tabulka 2.

(3)  Pokyny pro odběr vzorků z takových šarží budou uvedeny v návodu k postupu, který bude od 1. července 2006 k dispozici na internetové stránce: http://europa.eu.int/comm/food/food/chemicalsafety/contaminants/index_en.htm

(4)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(5)  Závisí na hmotnosti šarže – viz tabulka 2 této části této přílohy.

(6)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(7)  Závisí na hmotnosti šarže – viz tabulka 2 této části této přílohy.

(8)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(9)  Závisí na hmotnosti šarže – viz tabulka 2 této části této přílohy.

(10)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 0,5 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 0,5 kg.

(11)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(12)  Závisí na hmotnosti šarže – viz tabulka 2 této přílohy.

(13)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(14)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o objemu 1 litr, může být objem souhrnného vzorku nižší než 1 litr.

(15)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.

(16)  V případě, že dávka, z níž se bude odebírat vzorek, je tak malá, že není možné získat souhrnný vzorek o hmotnosti 1 kg, může být hmotnost souhrnného vzorku nižší než 1 kg.


PŘÍLOHA II

KRITÉRIA PRO PŘÍPRAVU VZORKŮ A PRO METODY ANALÝZY POUŽITÉ PŘI ÚŘEDNÍCH KONTROLÁCH MNOŽSTVÍ MYKOTOXINŮ V POTRAVINÁCH

1.   ÚVOD

1.1   Předběžná opatření

Vzhledem k tomu, že rozložení mykotoxinů je obecně velmi nestejnoměrné, měly by být vzorky připraveny, a zejména homogenizovány, mimořádně pečlivě.

Kompletní vzorek doručený do laboratoře bude zhomogenizován, pokud homogenizaci provádí laboratoř.

Při analýze aflatoxinů je třeba co nejvíce zamezit přístupu denního světla, protože se aflatoxiny pod vlivem ultrafialového záření postupně rozkládají.

1.2   Výpočet poměru skořápek a jader v celých skořápkových plodech

Limity pro aflatoxiny stanovené nařízením (ES) č. 466/2001 se vztahují na jedlý podíl. Množství aflatoxinů v jedlém podílu může být stanoveno takto:

Skořápkové plody se zbaví skořápek a množství aflatoxinů se stanoví přímo v jedlém podílu.

Pro přípravu vzorku se použijí celé skořápkové plody. Pro odběr vzorků a analýzu musí být odhadnuta hmotnost jader v souhrnném vzorku. Hmotnost jader v souhrnném vzorku se odhadne po stanovení vhodného faktoru pro poměr skořápky a jádra v celých skořápkových plodech. Tento poměr se používá ke stanovení množství jader v souhrnném vzorku odebraném pro přípravu vzorku a analýzu.

Přibližně 100 celých skořápkových plodů se náhodně vybere ze šarže nebo se odloží z každého souhrnného vzorku. Poměr může být zjištěn zvážením celých skořápkových plodů, odstraněním skořápek a opětovným zvážením skořápek a jader.

Poměr skořápek a jader může být laboratoří stanoven z určitého množství vzorků a může tak být použit pro další analýzy. Je-li však u laboratorního vzorku zjištěno překročení limitu, je třeba poměr stanovit u dotyčného vzorku za použití přibližně 100 skořápkových plodů, které byly odloženy.

2.   ZPRACOVÁNÍ VZORKU OBDRŽENÉHO LABORATOŘÍ

Každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné homogenizace.

Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny výrobku v části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně umožňuje přesné stanovení obsahu sušiny.

3.   DUPLIKÁTNÍ VZORKY

Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného materiálu, pokud tento postup není v rozporu s předpisy členských států o právech provozovatelů potravinářských podniků.

4.   METODY ANALÝZY, KTERÉ MÁ LABORATOŘ POUŽÍT, A POŽADAVKY NA ŘÍZENÍ LABORATOŘE

4.1   Definice

Toto je několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít:

r

=

opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce po sobě), tedy r = 2,8 × sr;

sr

=

směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti;

RSDr

=

relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti [(sr/

Image

) × 100].

R

=

reprodukovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. u stejného materiálu získaného pracovníky různých laboratoří za použití standardizované zkušební metody); R = 2,8 × sR.

sR

=

směrodatná odchylka vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti;

RSDR

=

relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti [(sR/

Image

) × 100].

4.2   Obecné požadavky

Metody analýzy použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu s ustanoveními bodů 1 a 2 přílohy III nařízení (ES) č. 882/2004.

4.3   Zvláštní požadavky

4.3.1   Výkonnostní kritéria

Nevyžadují-li právní předpisy Společenství zvláštní metody pro stanovení množství mykotoxinů v potravinách, mohou laboratoře zvolit jakoukoliv metodu za předpokladu, že splňuje následující kritéria:

a)

Výkonnostní kritéria pro aflatoxiny

Kritérium

Rozsah koncentrací

Doporučená hodnota

Maximální povolená hodnota

Prázdné

Celý rozsah

Bezvýznamná

Výtěžnost – aflatoxin M1

0,01–0,05 μg/kg

60 až 120 %

 

> 0,05 μg/kg

70 až 110 %

 

Výtěžnost – aflatoxin B1, B2, G1, G2

< 1,0 μg/kg

50 až 120 %

 

1–10 μg/kg

70 až 110 %

 

> 10 μg/kg

80 až 110 %

 

Přesnost RSDR

Celý rozsah

Odvozeno z Horwitzovy rovnice

2 × povolená hodnota vypočtená z Horwitzovy rovnice

Přesnost RSDr se může vypočítat jako 0,66-násobek přesnosti RSDR při příslušné koncentraci.

Hodnoty platí jak pro B1 tak pro sumu B1 + B2 + G1 + G2.

Pokud má být uvedena suma jednotlivých aflatoxinů B1 + B2 + G1 + G2, musí být odezva každého z nich na analytický systém buď známá, nebo stejná.

b)

Výkonnostní kritéria pro ochratoxin A

Množství μg/kg

Ochratoxin A

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

< 1

≤ 40

≤ 60

50 až 120

1–10

≤ 20

≤ 30

70 až 110

c)

Výkonnostní kritéria pro patulin

Množství μg/kg

Patulin

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

< 20

≤ 30

≤ 40

50 až 120

20–50

≤ 20

≤ 30

70 až 105

> 50

≤ 15

≤ 25

75 až 105

d)

Výkonnostní kritéria pro deoxynivalenol

Množství μg/kg

Deoxynivalenol

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

> 100 – ≤ 500

≤ 20

≤ 40

60 až 110

> 500

≤ 20

≤ 40

70 až 120

e)

Výkonnostní kritéria pro zearalenon

Množství μg/kg

Zearalenon

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

≤ 50

≤ 40

≤ 50

60 až 120

> 50

≤ 25

≤ 40

70 až 120

f)

Výkonnostní kritéria pro fumonisin B1 a B2

Množství μg/kg

Fumonisin B1 nebo B2

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

≤ 500

≤ 30

≤ 60

60 až 120

> 500

≤ 20

≤ 30

70 až 110

g)

Výkonnostní kritéria pro T-2 a HT-2 toxin

Množství μg/kg

T-2 toxin

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

50–250

≤ 40

≤ 60

60 až 130

> 250

≤ 30

≤ 50

60 až 130


Množství μg/kg

HT-2 toxin

RSDr %

RSDR %

Výtěžnost %

100–200

≤ 40

≤ 60

60 až 130

> 200

≤ 30

≤ 50

60 až 130

h)

Poznámky k výkonnostním kritériím pro mykotoxiny

Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, protože přesnost je uvedena pro uvažované koncentrace.

Hodnoty přesnosti jsou vypočteny z Horwitzovy rovnice, tj.:

RSDR = 2(1-0,5logC)

kde:

RSDR RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti [(sR/Image) × 100]

C je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 = 1 000 mg/kg).

Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukazuje, že u většiny běžných metod analýzy nezáleží na analytu a matrici, nýbrž pouze na koncentraci.

4.3.2   Přístup založený na vhodnosti pro daný účel

Pokud existuje omezený počet plně validovaných metod analýzy, může být k hodnocení přijatelnosti metod analýzy alternativně použit přístup založený na vhodnosti pro daný účel, v jehož rámci se vymezí jediný parametr, totiž funkce vhodnosti. Funkce vhodnosti je funkce nejistoty, která stanoví nejvyšší hodnotu nejistoty, jež je považována za vhodnou pro daný účel.

Vzhledem k omezenému počtu metod analýzy, které by byly plně validovány mezilaboratorní zkouškou, zejména pro stanovení T-2 a HT-2 toxinu, může být přístup založený na funkci nejistoty, jenž stanoví nejvyšší přijatelnou nejistotu, použit také k posouzení vhodnosti (vhodnosti pro daný účel) metody analýzy, kterou má laboratoř použít. Laboratoř může používat metodu, která poskytuje výsledky v rámci maximální standardní nejistoty. Maximální standardní nejistotu lze vypočítat pomocí následující rovnice:

Formula

kde:

Uf je maximální standardní nejistota (μg/kg),

LOD je mez detekce metody (μg/kg),

α je konstantní číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě C. Hodnoty, které mají být použity, jsou uvedeny v následující tabulce,

C je příslušná koncentrace (μg/kg).

Jestliže metoda analýzy poskytuje výsledky s nejistotou měření menší než maximální standardní nejistota, považuje se metoda za vhodnou do stejné míry jako metoda, která splňuje pracovní kritéria uvedená v bodě 4.3.1.

Tabulka

Číselné hodnoty konstanty α závisející na uvažované koncentraci použitelné v rovnici uvedené v tomto bodu

C (μg/kg)

α

≤ 50

0,2

51–500

0,18

501–1 000

0,15

1 001–10 000

0,12

> 10 000

0,1

4.4.   Odhad nejistoty měření, výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků (1)

Výsledek analýzy se musí vyjádřit buď korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžnost. Musí být uveden způsob vyjádření a hodnota výtěžnosti. Pro kontrolu dodržení limitů se použije výsledek analýzy korigovaný na výtěžnost.

Výsledek analýzy musí být uveden ve tvaru x +/– U, kde x je výsledek analýzy a U je rozšířená nejistota měření.

U je rozšířená nejistota měření při použití faktoru pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.

Pro potraviny živočišného původu lze zohlednění nejistoty měření provést také ustanovením rozhodovací meze (CCα) v souladu s rozhodnutím Komise 2002/657/ES (2) (bod 3.1.2.5 přílohy – případ látek s uvedenými nejvyššími přípustnými mezemi).

Tato pravidla interpretace výsledků analýzy týkající se přijetí nebo odmítnutí šarže se použijí na výsledky analýzy získané pro vzorek pro úřední kontrolu. V případě analýzy pro účely obhajoby v obchodním sporu nebo pro referenční (rozhodčí) zkoušení se použijí vnitrostátní pravidla.

4.5   Normy jakosti pro laboratoře

Laboratoř musí splňovat ustanovení článku 12 nařízení (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (3).


(1)  Další podrobnosti o postupech odhadování nejistoty měření a postupech určování výtěžnosti lze nalézt ve zprávě „Zpráva o vztahu mezi výsledky analýz, nejistotou měření, faktory výtěžnosti a ustanoveními právních předpisů EU o potravinách a krmivech“ – http://europa.eu.int/comm/food/food/chemicalsafety/contaminants/report-sampling_analysis_2004_en.pdf

(2)  Úř. věst L 221, 17.8.2002, s. 8. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2004/25/ES (Úř. věst. L 6, 10.1.2004, s. 38).

(3)  Viz také přechodná opatření uvedená v článku 18 nařízení Komise (ES) č. 2076/2005 ze dne 5. prosince 2005, kterým se stanoví přechodná opatření pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004 a kterým se mění nařízení (ES) č. 853/2004 a (ES) č. 854/2004 (Úř. věst. L 338, 22.12.2005, s. 83).


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/35


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 402/2006

ze dne 8. března 2006,

kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (1), a zejména na článek 247 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

S ohledem na zkušenosti získané od vstupu v platnost nařízení Komise (ES) č. 89/97 ze dne 20. ledna 1997, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (2), je třeba přesně stanovit metody pro určení čisté hmotnosti čerstvých banánů. Tyto metody by měly zahrnovat vážení čerstvých banánů za účelem určení jejich čisté hmotnosti a vyhotovování potvrzení o vážení banánů dokládajících tuto hmotnost, přičemž tato potvrzení vyhotovují hospodářské subjekty schválené celními orgány. Čistá hmotnost čerstvých banánů by měla být stanovena pro každou zásilku čerstvých banánů doručenou jakýmkoli dopravním prostředkem.

(2)

Opatření týkající se vážení čerstvých banánů a vyhotovování potvrzení o vážení banánů by se měla uplatňovat ode dne 1. června 2006, aby měly členské státy a hospodářské subjekty dostatek času připravit se na udělování oprávnění k vážení.

(3)

Nařízením Rady (ES) č. 1480/2003 ze dne 11. srpna 2003 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu některých elektronických mikroobvodů nazývaných DRAMs (dynamické paměti s libovolným přístupem) pocházejících z Korejské republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (3) byla uložena vyrovnávací cla z dovozu některých elektronických obvodů spadajících pod kapitoly 84 a 85 kombinované nomenklatury. Pro zajištění jednotného uplatňování těchto vyrovnávacích cel je nezbytné mít pro výrobky, na které se uvedené nařízení vztahuje, zvláštní pravidlo původu.

(4)

Nařízení Komise (ES) č. 2454/93 (4) by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EHS) č. 2454/93 se mění takto:

1.

Za článek 290 se vkládá kapitola, která zní:

2.

Článek 290a se nahrazuje tímto:

„Článek 290a

Pro účely této kapitoly a příloh 38b a 38c se rozumí:

a)

‚osobou oprávněnou k vážení‘ jakýkoli hospodářský subjekt schválený celním úřadem k vážení čerstvých banánů;

b)

‚záznamy žadatele‘ všechny doklady potřebné k vážení čerstvých banánů;

c)

‚čistou hmotností čerstvých banánů‘ hmotnost banánů bez jakýchkoli obalových materiálů a kontejnerů;

d)

‚zásilkou čerstvých banánů‘ zásilka obsahující veškeré množství čerstvých banánů naložených na jeden dopravní prostředek a odeslaných jedním vývozcem jednomu příjemci nebo více příjemcům;

e)

‚místem vykládky‘ jakékoli místo, kde může být zásilka čerstvých banánů vyložena nebo kam může být v rámci celního režimu přesunuta, nebo v případě nákladu přepravovaného v kontejneru jakékoli místo, kde je kontejner vyložen z lodi, letadla či jiného hlavního dopravního prostředku nebo kde je kontejner vybalen.“;

3.

Vkládá se článek 290b, který zní:

„Článek 290b

1.   Každý celní úřad poskytuje na základě žádosti status osoby oprávněné k vážení hospodářským subjektům, které se účastní dovozu, přepravy, skladování nebo zacházení s čerstvými banány, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

a)

žadatel skýtá veškeré potřebné záruky za správný průběh vážení;

b)

žadatel má k dispozici vhodné zařízení určené k vážení;

c)

záznamy žadatele umožňují celním orgánům provádět účinné kontroly.

Celní úřad zamítne poskytnout status osoby oprávněné k vážení, jestliže se žadatel dopustil závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů.

Oprávnění je omezeno na vážení čerstvých banánů, které se provádí v místě, na které dohlíží schvalující celní úřad.

2.   Schvalující celní úřad zruší status osoby oprávněné k vážení, pokud držitel statusu přestane splňovat podmínky podle odstavce 1.“

4.

Vkládá se článek 290c, který zní:

„Článek 290c

1.   Pro účely kontroly čisté hmotnosti čerstvých banánů kódu KN 0803 00 19 dovážených do Společenství se k celnímu prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu přiloží potvrzení o vážení banánů dokládající čistou hmotnost zásilky dotčených čerstvých banánů podle typu obalu a místa původu.

Potvrzení o vážení banánů vyhotovuje osoba oprávněná k vážení v souladu s postupem stanoveným v příloze 38b a ve formě odpovídající vzoru v příloze 38c.

Za podmínek, které mají být stanoveny celními orgány, lze tato potvrzení poskytovat v elektronické formě.

2.   Osoba oprávněná k vážení uvědomí celní orgány předem o vážení zásilky čerstvých banánů za účelem vyhotovení potvrzení o vážení banánů a uvede typ obalu, původ a místo a čas vážení.

3.   Celní úřady zkontrolují na základě analýzy rizika čistou hmotnost čerstvých banánů uvedenou v potvrzeních o vážení banánů u alespoň 5 % celkového počtu potvrzení o vážení banánů předložených za rok, buď svou přítomností při vážení reprezentativních vzorků banánů prováděném osobou oprávněnou k vážení nebo tím, že tyto vzorky samy zváží, v souladu s postupem stanoveným v odstavcích 1, 2 a 3 přílohy 38b.“

5.

Vkládá se článek 290d, který zní:

„Článek 290d

Členské státy sdělí Komisi seznam osob oprávněných k vážení a rovněž veškeré pozdější změny provedené v tomto seznamu.

Komise tyto informace předá ostatním členským státům.“

6.

Příloha 11 se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

7.

Příloha 38b se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

8.

Příloha 38c se vkládá v souladu s přílohou III tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Body 4, 7 a 8 článku 1 se však použijí ode dne 1. června 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

László KOVÁCS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 (Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 13).

(2)  Úř. věst. L 17, 21.1.1997, s. 28.

(3)  Úř. věst. L 212, 22.8.2003, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2116/2005 (Úř. věst. L 340, 23.12.2005, s. 7).

(4)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 215/2006 (Úř. věst. L 38, 9.2.2006, s. 11).


PŘÍLOHA I

Příloha 11 se mění takto:

a)

Mezi údaje týkající se výrobků zařazených do kódů KN „ex 7117“ a „ex 8482“ se vkládá text, který zní:

„ex 8473 30 10 a ex 8473 50 10

Elektronické integrované obvody nazývané dynamické paměti s libovolným přístupem (DRAM)

Výroba, při níž navýšení hodnoty získané v důsledku zpracování a opracování a případně zabudování součástek pocházejících ze země výroby představuje alespoň 45 % ceny výrobku ze závodu

Není-li pravidlo 45 % splněno, pocházejí paměti DRAM ze země původu použitých materiálů, které svou hodnotou představují největší část“

b)

Mezi údaje týkající se výrobků zařazených do kódů KN „ex 8542“ a „ex 9009“ se vkládá text, který zní:

„ex 8548 90 10

Elektronické integrované obvody nazývané dynamické paměti s libovolným přístupem (DRAM)

Výroba, při níž navýšení hodnoty získané v důsledku zpracování a opracování a případně zabudování součástek pocházejících ze země výroby představuje alespoň 45 % ceny výrobku ze závodu

Není-li pravidlo 45 % splněno, pocházejí paměti DRAM ze země původu použitých materiálů, které svou hodnotou představují největší část“


PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA 38b

Postup podle čl. 290c odst. 1

Pro účely článku 290c určí čistou hmotnost každé zásilky čerstvých banánů v jakémkoli místě vykládky osoba oprávněná k vážení v souladu s tímto postupem:

1.

Pro každý typ obalu a pro každé místo původu se vybere vzorek jednotek balených banánů. Tento vzorek balených banánů určený k vážení představuje reprezentativní vzorek zásilky čerstvých banánů. Vzorek obsahuje alespoň tato množství:

Počet jednotek balených banánů

(podle typu obalu a původu)

Počet jednotek balených banánů ke kontrole

— do 400

5

— od 401 do 700

7

— od 701 do 1 000

10

— od 1 001 do 2 000

13

— od 2 001 do 4 000

15

— od 4 001 do 6 000

18

— více než 6 000

21

2.

Čistá hmotnost se určí:

a)

zvážením každé jednotky balených banánů, kterou je třeba zkontrolovat (hrubá hmotnost);

b)

otevřením nejméně jedné jednotky balených banánů a výpočtem hmotnosti balení;

c)

přijetím hmotnosti tohoto balení za hmotnost každého balení stejného typu a místa původu a jejím odečtením od hmotnosti všech jednotek zvážených balených banánů;

d)

přijetím takto stanovené průměrné čisté hmotnosti na jednotku balených banánů pro každý typ a místo původu, založené na hmotnosti zkontrolovaného vzorku, za základ pro určení čisté hmotnosti zásilky čerstvých banánů.

3.

Pokud celní orgány současně nezkontrolují potvrzení o vážení banánů, je čistá hmotnost udaná v těchto potvrzeních pro celní orgány přijatelná za předpokladu, že rozdíl mezi udanou čistou hmotností a průměrnou čistou hmotností stanovenou celními orgány není vyšší nebo nižší než 1 %.

4.

Potvrzení o vážení banánů se předkládá celnímu úřadu, u kterého je podáno celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu. Celní orgány použijí výsledky získané z odběru vzorků uvedené v potvrzení o vážení banánů na celou zásilku čerstvých banánů, na kterou se toto potvrzení vztahuje.“


PŘÍLOHA III

Vkládá se příloha 38c, která zní:

„PŘÍLOHA 38c

Image


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/40


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 403/2006

ze dne 8. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady pro hovězí a telecí maso

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (1), a zejména na čl. 33 odst. 3 třetí pododstavec,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s článkem 33 nařízení (ES) č. 1254/1999 může být rozdíl mezi cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami v rámci Společenství pokryt vývozní náhradou.

(2)

Nařízení Komise (EHS) č. 32/82 (2), (EHS) č. 1964/82 (3), (EHS) č. 2388/84 (4), (EHS) č. 2973/79 (5) a (ES) č. 2051/96 (6) stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé kusy hovězího a telecího masa a některé konzervované produkty z hovězího a telecího masa a podmínky pro poskytování pomoci týkající se některých míst určení.

(3)

Narůstající nedostatek hovězího a telecího masa na trhu Společenství způsobil značné zvýšení cen nad rámec základní ceny uvedené v čl. 26 odst. 1 nařízení (ES) č. 1254/1999, která představuje požadovanou úroveň podpory na trhu Společenství.

(4)

Veřejnost se stále více zajímá o životní podmínky zvířat, která jsou při vývozu přepravována na obzvláště dlouhé vzdálenosti a pro něž nelze vždy zaručit humánní zacházení, zejména poté, co jsou dopravena do třetích zemí. Pokud jde o přepravu, ačkoliv podmínky pro přepravu živých zvířat podléhají značným hmotněprávním, procesním a kontrolním požadavkům, které byly posíleny v roce 2003, ze zkušeností vyplývá, že ne vždy jsou dobré životní podmínky zvířat respektovány. Navíc jsou normy týkající se životních podmínek zvířat v zemích určení často méně přísné než ve Společenství.

(5)

Vývoz živých jatečných zvířat představuje pro Společenství nižší přidanou hodnotu a vývozní náhrady poskytnuté na vývoz těchto zvířat znamenají vyšší náklady na sledování a kontrolu dobrých životních podmínek zvířat. Z důvodu zajištění rovnováhy a přirozeného vývoje cen a obchodu na vnitřním trhu, jakož i dobrých životních podmínek zvířat, by proto vývoz živých jatečných zvířat do třetích zemí neměl být dále podporován formou vývozních náhrad.

(6)

Pokud jde o živá plemenná zvířata, vývozní náhrady pro čistokrevný plemenný skot by se měly omezit na jalovice a krávy do 30 měsíců, aby se zabránilo případnému zneužití.

(7)

Nařízení Komise (ES) č. 2147/2005 ze dne 23. prosince 2005, kterým se stanoví vývozní náhrady pro hovězí a telecí maso (7), by proto mělo být zrušeno.

(8)

S cílem umožnit uvedení některých produktů Společenství z hovězího a telecího masa na mezinárodní trh by měly být pro některá místa určení poskytnuty vývozní náhrady pro některé produkty kódů KN 0201, 0202 a 1602 50.

(9)

Zavedení vývozních náhrad pro některé kategorie produktů z hovězího a telecího masa se ukázalo být nevýznamné. To se rovněž týká zavedení těchto náhrad pro některá místa určení, která se nacházejí v těsné blízkosti území Společenství. Pro takové kategorie by vývozní náhrady již neměly být stanoveny.

(10)

Náhrady stanovené v tomto nařízení jsou stanoveny na základě kódů produktů uvedených v nomenklatuře přijaté nařízením Komise (EHS) č. 3846/87 ze dne 17. prosince 1987, kterým se zavádí nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady (8).

(11)

Náhrady pro veškeré zmrazené kusy měly být vyrovnány do výše náhrad pro čerstvé nebo chlazené kusy, jiné než z dospělého skotu samčího pohlaví.

(12)

Za účelem posílení kontroly nad produkty kódu KN 1602 50 by mělo být stanoveno, že pro tyto produkty může být poskytnuta náhrada pouze v případě, že byly vyrobeny v režimu stanoveném v článku 4 nařízení Rady (EHS) č. 565/80 ze dne 4. března 1980 o platbách vývozních náhrad předem, pokud jde o zemědělské produkty (9).

(13)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb ve Společenství je povolen. Z tohoto důvodu, aby byly produkty způsobilé pro náhradu, měly by povinně nést označení zdravotní nezávadnosti upravené ve směrnici Rady 64/433/EHS ze dne 26. června 1964 o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství (10), ve směrnici Rady 77/99/EHS ze dne 21. prosince 1976 o hygienických otázkách obchodu s masnými výrobky ve Společenství (11) a ve směrnici Rady 94/65/ES ze dne 14. prosince 1994, kterou se stanoví požadavky na výrobu a uvádění na trh mletého masa a masných polotovarů (12).

(14)

Podle čl. 6 odst. 2 třetího pododstavce nařízení (EHS) č. 1964/82 by se zvláštní náhrada měla snížit, pokud množství vykostěného masa určeného na vývoz představuje méně než 95 %, ale nikoli méně než 85 % celkové hmotnosti vykostěných kusů.

(15)

Jednání v rámci evropských dohod mezi Evropským společenstvím a Rumunskem a Bulharskem jsou zaměřena především na liberalizaci obchodu s produkty zahrnutými do společné organizace dotyčného trhu. Pro tyto dvě země by proto vývozní náhrady měly být zrušeny. Toto zrušení by však nemělo vést k rozlišeným náhradám pro vývoz do jiných zemí.

(16)

Řídící výbor pro hovězí a telecí maso nezaujal stanovisko ve lhůtě stanovené předsedou,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Seznam produktů, pro něž se poskytují vývozní náhrady uvedené v článku 33 nařízení (ES) č. 1254/1999, výše těchto náhrad a místa určení jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

2.   Produkty musejí splňovat příslušné požadavky na označení zdravotní nezávadnosti podle:

kapitoly XI přílohy I směrnice 64/433/EHS,

kapitoly VI přílohy B směrnice 77/99/EHS,

kapitoly VI přílohy I směrnice 94/65/ES.

Článek 2

V případě uvedeném v čl. 6 odst. 2 třetím pododstavci nařízení (EHS) č. 1964/82 se výše náhrady pro produkty kódu produktu 0201 30 00 9100 snižuje o 10 EUR/100 kg.

Článek 3

Skutečnost, že pro Rumunsko a Bulharsko nejsou stanoveny žádné vývozní náhrady, nebude považována za důvod k rozlišení náhrad.

Článek 4

Nařízení (ES) č. 2147/2005 se zrušuje.

Článek 5

Toto nařízení vstupuje v platnost 9. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 21. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1913/2005 (Úř. věst. L 307, 25.11.2005, s. 2).

(2)  Úř. věst. L 4, 8.1.1982, s. 11. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 744/2000 (Úř. věst. L 89, 11.4.2000, s. 3).

(3)  Úř. věst. L 212, 21.7.1982, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2772/2000 (Úř. věst. L 321, 19.12.2000, s. 35).

(4)  Úř. věst. L 221, 18.8.1984, s. 28. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 3661/92 (Úř. věst. L 370, 19.12.1992, s. 16).

(5)  Úř. věst. L 336, 29.12.1979, s. 44. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 3434/87 (Úř. věst. L 327, 18.11.1987, s. 7).

(6)  Úř. věst. L 274, 26.10.1996, s. 18. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2333/96 (Úř. věst. L 317, 6.12.1996, s. 13).

(7)  Úř. věst. L 342, 24.12.2005, s. 12.

(8)  Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 558/2005 (Úř. věst. L 94, 13.4.2005, s. 22).

(9)  Úř. věst. L 62, 7.3.1980, s. 5. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 444/2003 (Úř. věst. L 67, 12.3.2003, s. 3).

(10)  Úř. věst. 121, 29.7.1964, s. 2012/64. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(11)  Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 85. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 807/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 36).

(12)  Úř. věst. L 368, 31.12.1994, s. 10. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví vývozní náhrady v sektoru hovězího masa

Kód produktu

Místo určení

Měrná jednotka

Výše náhrady (7)

0102 10 10 9140

B00

EUR/100 kg živé váhy

33,3

0102 10 30 9140

B00

EUR/100 kg živé váhy

33,3

0201 10 00 9110 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

47,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

27,7

0201 10 00 9130 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

62,8

B03

EUR/100 kg čisté váhy

37,0

0201 20 20 9110 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

62,8

B03

EUR/100 kg čisté váhy

37,0

0201 20 30 9110 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

47,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

27,7

0201 20 50 9110 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

78,5

B03

EUR/100 kg čisté váhy

46,2

0201 20 50 9130 (1)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

47,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

27,7

0201 30 00 9050

US (3)

EUR/100 kg čisté váhy

15,2

CA (4)

EUR/100 kg čisté váhy

15,2

0201 30 00 9060 (6)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

29,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

9,7

0201 30 00 9100 (2)  (6)

B04

EUR/100 kg čisté váhy

109,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

64,2

EG

EUR/100 kg čisté váhy

133,1

0201 30 00 9120 (2)  (6)

B04

EUR/100 kg čisté váhy

65,4

B03

EUR/100 kg čisté váhy

38,5

EG

EUR/100 kg čisté váhy

79,8

0202 10 00 9100

B02

EUR/100 kg čisté váhy

20,9

B03

EUR/100 kg čisté váhy

7,0

0202 20 30 9000

B02

EUR/100 kg čisté váhy

20,9

B03

EUR/100 kg čisté váhy

7,0

0202 20 50 9900

B02

EUR/100 kg čisté váhy

20,9

B03

EUR/100 kg čisté váhy

7,0

0202 20 90 9100

B02

EUR/100 kg čisté váhy

20,9

B03

EUR/100 kg čisté váhy

7,0

0202 30 90 9100

US (3)

EUR/100 kg čisté váhy

15,2

CA (4)

EUR/100 kg čisté váhy

15,2

0202 30 90 9200 (6)

B02

EUR/100 kg čisté váhy

29,1

B03

EUR/100 kg čisté váhy

9,7

1602 50 31 9125 (5)

B00

EUR/100 kg čisté váhy

55,1

1602 50 31 9325 (5)

B00

EUR/100 kg čisté váhy

49,0

1602 50 39 9125 (5)

B00

EUR/100 kg čisté váhy

55,1

1602 50 39 9325 (5)

B00

EUR/100 kg čisté váhy

49,0

Pozn.: Kódy produktů spolu s kódy místa určení série „A“ jsou stanoveny v pozměněném nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).

Alfanumerické kódy místa určení jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 750/2005 (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 12).

Ostatní místa určení jsou stanovena takto:

B00

:

všechna místa určení (třetí země, ostatní oblasti, zásobování a místa určení považovaná za vývoz ze Společenství) s výjimkou Rumunska a Bulharska.

B02

:

B04 a místo určení EG.

B03

:

Albánie, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Kosovo, Černá Hora, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, zásobování (místa určení ve smyslu čl. 36 a čl. 45 a případně i dle čl. 44 pozměněného nařízení Komise (ES) č. 800/1999 (Úř. věst. L 102, 17.4.1999, s. 11)).

B04

:

Turecko, Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Rusko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Libanon, Sýrie, Irák, Írán, Izrael, Západní břeh Jordánu/Pásmo Gazy, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen, Pákistán, Srí Lanka, Myanmar (Barma), Thajsko, Vietnam, Indonésie, Filipíny, Čína, Severní Korea, Hongkong, Súdán, Mauretánie, Mali, Burkina Faso, Niger, Čad, Kapverdská republika, Senegal, Gambie, Guinea-Bissau, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika, Rovníková Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Gabon, Kongo, Kongo (demokratická republika), Rwanda, Burundi, Svatá Helena a k ní náležející oblasti, Angola, Etiopie, Eritrea, Džibutsko, Somálsko, Uganda, Tanzánie, Seychely a jim náležející oblasti, Britské indickooceánské území, Mozambik, Mauricius, Komory, Mayotte, Zambie, Malawi, Jižní Afrika, Lesotho.


(1)  Přijetí do této podpoložky je podmíněno předložením osvědčení dle přílohy nařízení (EHS) č. 32/82, ve znění pozdějších předpisů.

(2)  Poskytnutí náhrady je podmíněno dodržením podmínek uvedených v nařízení (EHS) č. 1964/82, ve znění pozdějších předpisů.

(3)  Vyvezeno dle podmínek nařízení (EHS) č. 2973/79, ve znění pozdějších předpisů.

(4)  Vyvezeno dle podmínek nařízení (ES) č. 2051/96, ve znění pozdějších předpisů.

(5)  Udělení náhrady je podmíněno dodržením podmínek stanovených pozměněným nařízením (EHS) č. 2388/84.

(6)  Podíl libového hovězího masa zbaveného tuku se stanovuje pomocí analýzy uvedené v příloze nařízení Komise (EHS) č. 2429/86 (Úř. věst. L 210, 1.8.1986, s. 39). Označení „průměrný podíl“ se vztahuje na množství ve vzorku dle definice v čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2002 (Úř. věst. L 117, 4.5.2002, s. 6). Vzorek je odebrán z části, kde je riziko nejvyšší.

(7)  Podle čl. 33 odst. 10 nařízení (ES) č. 1254/1999, ve znění pozdějších předpisů se na vývoz produktů dovezených z třetích zemí, jež jsou do třetích zemí znovu vyváženy, neposkytuje žádná náhrada.

Pozn.: Kódy produktů spolu s kódy místa určení série „A“ jsou stanoveny v pozměněném nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).

Alfanumerické kódy místa určení jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 750/2005 (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 12).

Ostatní místa určení jsou stanovena takto:

B00

:

všechna místa určení (třetí země, ostatní oblasti, zásobování a místa určení považovaná za vývoz ze Společenství) s výjimkou Rumunska a Bulharska.

B02

:

B04 a místo určení EG.

B03

:

Albánie, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Kosovo, Černá Hora, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, zásobování (místa určení ve smyslu čl. 36 a čl. 45 a případně i dle čl. 44 pozměněného nařízení Komise (ES) č. 800/1999 (Úř. věst. L 102, 17.4.1999, s. 11)).

B04

:

Turecko, Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Rusko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Libanon, Sýrie, Irák, Írán, Izrael, Západní břeh Jordánu/Pásmo Gazy, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen, Pákistán, Srí Lanka, Myanmar (Barma), Thajsko, Vietnam, Indonésie, Filipíny, Čína, Severní Korea, Hongkong, Súdán, Mauretánie, Mali, Burkina Faso, Niger, Čad, Kapverdská republika, Senegal, Gambie, Guinea-Bissau, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika, Rovníková Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Gabon, Kongo, Kongo (demokratická republika), Rwanda, Burundi, Svatá Helena a k ní náležející oblasti, Angola, Etiopie, Eritrea, Džibutsko, Somálsko, Uganda, Tanzánie, Seychely a jim náležející oblasti, Britské indickooceánské území, Mozambik, Mauricius, Komory, Mayotte, Zambie, Malawi, Jižní Afrika, Lesotho.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/44


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 404/2006

ze dne 8. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady u vepřového masa

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s vepřovým masem (1), a zejména na čl. 13 odst. 3 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2759/75 stanoví, že rozdíl mezi cenami produktů uvedených v článku 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami v rámci Společenství může být pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s vepřovým masem by měly být vývozní náhrady stanoveny v souladu s pravidly a kritérii uvedenými v článku 13 nařízení (EHS) č. 2759/75.

(3)

Ustanovení čl. 13 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2759/75 stanoví, že situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky určitých trhů mohou vyžadovat rozlišení náhrady u produktů uvedených v článku 1 nařízení (EHS) č. 2759/75 podle místa určení.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen u produktů, jejichž volný pohyb ve Společenství je povolen a jež jsou opatřeny označením zdravotní nezávadnosti podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Tyto produkty by měly rovněž splňovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (4).

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro vepřové maso,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Vývozní náhrady podle článku 13 nařízení (EHS) č. 2759/75 se poskytují u produktů a na množství, které jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku.

2.   Produkty způsobilé pro náhradu podle odstavce 1 musí splňovat příslušné požadavky nařízení (ES) č. 852/2004 a (ES) č. 853/2004, zejména pokud jde o přípravu ve schváleném zařízení a o dodržení požadavků na označení zdravotní nezávadnosti, které jsou stanoveny v příloze I oddílu I kapitole III nařízení (ES) č. 854/2004.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 9. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1913/2005 (Úř. věst. L 307, 25.11.2005, s. 2).

(2)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.

(3)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 206.


PŘÍLOHA

Vývozní náhrady v odvětví vepřového masa použitelné od 9. března 2006

Kód produktu

Místo určení

Měrná jednotka

Výše náhrady

0210 11 31 9110

P08

EUR/100 kg

54,20

0210 11 31 9910

P08

EUR/100 kg

54,20

0210 19 81 9100

P08

EUR/100 kg

54,20

0210 19 81 9300

P08

EUR/100 kg

54,20

1601 00 91 9120

P08

EUR/100 kg

19,50

1601 00 99 9110

P08

EUR/100 kg

15,20

1602 41 10 9110

P08

EUR/100 kg

29,00

1602 41 10 9130

P08

EUR/100 kg

17,10

1602 42 10 9110

P08

EUR/100 kg

22,80

1602 42 10 9130

P08

EUR/100 kg

17,10

1602 49 19 9130

P08

EUR/100 kg

17,10

Pozn.: Kódy produktů, jakož i kódy míst určení řady „A“ jsou stanoveny v nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1), ve znění pozdějších předpisů.

Numerické kódy míst určení jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 750/2005 (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 12).

Ostatní místa určení jsou vymezena takto:

P08

Všechny země určení s výjimkou Bulharska a Rumunska.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/46


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 405/2006

ze dne 8. března 2006,

kterým se stanoví reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2771/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s vejci (1), a zejména na čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (2), a zejména na čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2783/75 ze dne 29. října 1975 o společném obchodním režimu pro vaječný albumin a mléčný albumin (3), a zejména na čl. 3 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (4) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se ověřují dovozní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i dovozní ceny vaječného albuminu, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovozy některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu. Je tedy třeba zveřejnit reprezentativní ceny těchto produktů.

(3)

Je nezbytné začít používat toto pozměňující nařízení co nejdříve.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro drůbeží maso a vejce,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 1484/95 se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 9. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

J. L. DEMARTY

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 49. Nařízení naposledy pozměněně nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 77. Nařízení naposledy pozměněně nařízením (ES) č. 806/2003.

(3)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 104. Nařízení naposledy pozměněně nařízením Komise (ES) č. 2916/95 (Úř. věst. L 305, 19.12.1995, s. 49).

(4)  Úř. věst. L 145, 29.6.1995, s. 47. Nařízení naposledy pozměněně nařízením ES) č. 224/2006 (Úř. věst. L 38, 9.2.2006, s. 32).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 8. března 2006, kterým se stanoví reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95

„PŘÍLOHA I

Kód KN

Popis

Reprezentativní cena

(EUR/100 kg)

Jistota podle čl. 3 odst. 3

(EUR/100 kg)

Původ (1)

0207 12 90

65 % kuřata – oškubaná, vykuchaná, bez hlavy a běháků, bez krku, srdce, jater a volete, zmrazená

108,2

3

01

95,8

7

02

0207 14 10

Dělené maso z drůbeže druhu kur domácí, zmrazené

190,7

35

01

221,6

24

02

277,8

7

03

0207 25 10

80 % krůty – oškubané, vykuchané, bez hlavy a běháků, s krkem, srdcem, játry a voletem

170,0

0

01

0207 27 10

Dělené maso z krocanů a krůt, zmrazené

247,4

15

01

261,8

11

03

1602 32 11

Tepelně neupravené přípravky z drůbeže druhu kur domácí

179,7

34

01

167,9

40

02


(1)  Země původu dovozu:

01

Brazílie

02

Argentina

03

Chile.“


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/48


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 406/2006

ze dne 8. března 2006,

kterým se stanoví vývozní náhrady u drůbežího masa

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (1), a zejména na čl. 8 odst. 3 třetí pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení čl. 8 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2777/75 stanoví, že rozdíl mezi cenami produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení na světovém trhu a jejich cenami na trhu Společenství může být pokryt vývozní náhradou.

(2)

S ohledem na současnou situaci na trhu s drůbežím masem by měly být vývozní náhrady stanoveny v souladu s pravidly a kritérii uvedenými v článku 8 nařízení (EHS) č. 2777/75.

(3)

Ustanovení čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce nařízení (EHS) č. 2777/75 stanoví, že situace na světovém trhu nebo zvláštní požadavky určitých trhů mohou vyžadovat rozlišení náhrady podle místa určení.

(4)

Náhrady by se měly poskytovat jen pro produkty, jejichž volný pohyb ve Společenství je povolen a jež jsou opatřeny identifikačním označením podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (2). Produkty by měly rovněž splňovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (3).

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro drůbeží maso a vejce,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Vývozní náhrady podle článku 8 nařízení (EHS) č. 2777/75 se poskytují na produkty a na množství, které jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku.

2.   Produkty způsobilé pro náhradu podle odstavce 1 musí splňovat příslušné požadavky nařízení (ES) č. 852/2004 a (ES) č. 853/2004, zejména pokud jde o přípravu ve schváleném zařízení a o dodržení požadavků na identifikační označení, které jsou stanoveny v příloze II oddílu I nařízení (ES) č. 853/2004.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 9. března 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 77. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1913/2005 (Úř. věst. L 307, 25.11.2005, s. 2).

(2)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55; opraveno v Úř. věst. L 226, 25.6.2004, s. 22.

(3)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1; opraveno v Úř. věst. L 226, 25.6.2004, s. 3.


PŘÍLOHA

Vývozní náhrady v odvětví drůbežího masa 9. března 2006

Kód produktů

Místo určení

Měrná jednotka

Výše náhrady

0105 11 11 9000

A02

EUR/100 pcs

0,80

0105 11 19 9000

A02

EUR/100 pcs

0,80

0105 11 91 9000

A02

EUR/100 pcs

0,80

0105 11 99 9000

A02

EUR/100 pcs

0,80

0105 12 00 9000

A02

EUR/100 pcs

1,60

0105 19 20 9000

A02

EUR/100 pcs

1,60

0207 12 10 9900

V03

EUR/100 kg

40,00

0207 12 90 9190

V03

EUR/100 kg

40,00

0207 12 90 9990

V03

EUR/100 kg

40,00

0207 14 20 9900

V03

EUR/100 kg

20,00

0207 14 60 9900

V03

EUR/100 kg

20,00

0207 14 70 9190

V03

EUR/100 kg

20,00

0207 14 70 9290

V03

EUR/100 kg

20,00

Pozn.: Kódy produktů a kódy míst určení série „A“ stanovilo nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1), ve znění pozdějších předpisů.

Numerické kódy míst určení stanovilo nařízení Komise (ES) č. 750/2005 (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 12), ve znění pozdějších předpisů.

Ostatní místa určení jsou vymezena takto:

V03

A24, Angola, Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Omán, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Jemen, Libanon, Irák, Írán.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/50


SMĚRNICE KOMISE 2006/29/ES

ze dne 8. března 2006,

kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES, pokud jde o zařazení nebo vyřazení určitých institucí z působnosti směrnice

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (1), a zejména na čl. 60 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení čl. 2 odst. 3 směrnice 2000/12/ES uvádí instituce výslovně vyloučené z oblasti působnosti směrnice.

(2)

Ministerstvo pro hospodářské věci Dánska a ministerstvo vnitra a zdravotnictví Dánska požádala, aby Sdružení obcí pro účely hypotečního úvěru (Kommune Kredit) bylo zařazeno do seznamu uvedeného v čl. 2 odst. 3 směrnice 2000/12/ES, a tím došlo k jeho vyloučení z oblasti působnosti dané směrnice. Na základě přezkumu právního postavení a zejména struktury sdružení Kommune Kredit je zahrnutí tohoto sdružení pod čl. 2 odst. 3 odůvodněné.

(3)

Ministerstvo financí Finska obnovilo žádost o náhradu společnosti Kera OY/Kera Ab za společnost Finnveraoyj/Finnvera Abp na seznamu v čl. 2 odst. 3. Společnost Finvera Plc je výsledkem fúze společnosti Kera Plc a Záručního výboru Finska. Společnost Finnvera Plc pokračuje ve stejné činnosti jako její předchůdkyně společnost Kera Plc.

(4)

Ministerstvo hospodářství a financí Řecka požádalo o vypuštění společností Elliniki Trapeza Viomichanikis Anaptyxeos a Tachidromiko Tamieftirio ze seznamu subjektů, které jsou vyloučeny z působnosti směrnice podle čl. 2 odst. 3. Společnost Ellinki Trapeza Viomichanikis Anaptyxeos přestala existovat poté, co se spojila s komerční bankou a společnost Tachidromiko Tamieftirio bude působit jako úvěrová instituce s povolením v souladu se směrnicí 2000/12/ES,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Čl. 2 odst. 3 čtvrtá odrážka směrnice 2000/12/ES se nahrazuje tímto:

„—

v Dánsku ‚Dansk Eksportfinansieringsfond‘, ‚Danmarks Skibskreditfond‘, ‚Dansk Landbrugs Realkreditfond‘ a ‚Kommune Kredit‘ “.

Článek 2

Čl. 2 odst. 3 šestá odrážka směrnice 2000/12/ES se nahrazuje tímto:

„—

v Řecku na činnost ‚Ταμείο Παρακαταθηκών και Δανείων‘ (Tamio Parakatathikon kai Danion)“.

Článek 3

Čl. 2 odst. 3 čtrnáctá odrážka směrnice 2000/12/ES se nahrazuje tímto:

„—

ve Finsku: na činnost ‚Teollisen yhteistyön rahasto Oy/Fonden för industriellt samarbete AB‘ a ‚Finnvera Oyj/Finnvera Abp‘ “.

Článek 4

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dne 30. června 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 5

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 8. března 2006.

Za Komisi

Charlie McCREEVY

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/1/ES (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9).


II Akty, jejichž zveřejnění není povinné

Rada

9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/52


ROZHODNUTÍ VÝBORU VELVYSLANCŮ AKT–ES č. 5/2004

ze dne 17. prosince 2004

o finančním nařízení pro Středisko pro rozvoj podnikání

(2006/192/ES)

VÝBOR VELVYSLANCŮ AKT–ES,

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (1) (dále jen „dohoda“), a zejména na čl. 2 odst. 6 přílohy III této dohody,

s ohledem na vnitřní dohodu ze dne 12. září 2000 mezi zástupci vlád členských států, zasedajícími v Radě, o financování a správě pomoci Společenství v rámci finančního protokolu k dohodě,

s ohledem na finanční nařízení pro devátý Evropský rozvojový fond (9. ERF),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Výbor velvyslanců by měl po podepsání dohody stanovit finanční nařízení pro Středisko pro rozvoj podnikání (dále jen „středisko“).

(2)

Výbor velvyslanců by měl stanovit postupy pro přijetí rozpočtu střediska,

ROZHODL TAKTO:

I.   OBECNÉ ZÁSADY

ZÁSADY JEDNOTNOSTI, SPRÁVNOSTI ROZPOČTU, VYROVNANOSTI A ZÚČTOVACÍ JEDNOTKY

Článek 1

1.   Všechny položky příjmů a výdajů střediska se zahrnou do odhadů založených na ročním pracovním programu, v němž jsou zohledněny náklady a který je vypracován pro každý rozpočtový rok, a uvedou se v rozpočtu.

2.   Příjmy a výdaje uvedené v rozpočtu musí být vyrovnané.

Článek 2

Rozpočet se sestavuje a plní v eurech a účty se předkládají v eurech. Avšak pro účely pokladní správy je účetní, a v případě zálohových účtů správce zálohových účtů, oprávněn provádět operace v národních měnách zemí AKT a EU.

Článek 3

1.   Příjmy zahrnují příspěvek ERF, částky vyměřené jako daně z platů, mezd a jiných požitků vyplacených střediskem, jakož i různé jiné příjmy.

2.   Příjmy zahrnují příspěvky do rozpočtu střediska od jiných dárců.

3.   Podle čl. 4 odst. 3 svých stanov a jednacího řádu může středisko rovněž spravovat jménem třetích stran prostředky určené pro provádění činností stanovených v dohodě. Finanční pravidla pro správu těchto prostředků jsou stanovena v článku 37 tohoto finančního nařízení.

Článek 4

Odhady výdajů zahrnují provozní výdaje a výdaje na intervence. Tyto výdaje se musí jednoznačně rozlišovat.

ZÁSADA ROČNÍHO ROZPOČTU

Článek 5

1.   Rozpočtový rok začíná 1. ledna a končí 31. prosince.

2.   Položky zapsané do rozpočtu se schvalují na dobu jednoho rozpočtového roku.

a)

Avšak položky závazků řádně přidělené během rozpočtového roku, ale neuhrazené do 31. prosince téhož roku, se automaticky přenášejí pouze do následujícího rozpočtového roku. Takto přenesené položky musí být v účtech za běžný rok zřetelně označeny.

b)

Za určitých podmínek platných pro dlouhodobé projekty může ředitel schválit přenos položek do druhého po sobě jdoucího roku. Takto přenesené položky musí být v účetnictví označeny. Ředitel však musí o svém rozhodnutí informovat správní radu na jejím příštím zasedání.

c)

Na konci každého finančního protokolu dohody se veškeré přidělené, avšak dosud neuhrazené položky automaticky přenášejí do následujícího finančního protokolu k dohodě. Přidělené, avšak ke konci dohody dosud neuhrazené položky se přenášejí, avšak pouze během přechodného období mezi touto dohodou a dohodou následující nebo případně během dvanáctiměsíčního likvidačního období.

d)

Podle pravidel platných pro sestavování rozpočtu jsou položky rozpočtu, které ke konci rozpočtového roku propadnou, opět dostupné pro následující rozpočty.

3.   Není-li na začátku rozpočtového roku rozpočet s konečnou platností schválen, ředitel za účelem zajištění kontinuity činností střediska postupem podle tohoto finančního nařízení schválí závazek měsíčních administrativních a provozních výdajů, potvrdí jejich schválení a schválí jejich platbu. Tyto měsíční výdaje pro běžný rok však nesmějí překročit jednu dvanáctinu odpovídajících položek schválených v rámci příslušných článků pro předchozí rozpočtový rok.

ZÁSADA ŘÁDNÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ

Článek 6

1.   Použití položek rozpočtu musí být v souladu se zásadou řádného finančního řízení, tj. v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a efektivity.

2.   Zásada hospodárnosti vyžaduje, aby prostředky použité střediskem při provádění jeho činností byly k dispozici ve správnou dobu, v dostatečném množství a přiměřené kvalitě a za nejvýhodnější cenu.

Zásada účinnosti se týká dosažení co nejlepšího vztahu mezi použitými prostředky a dosaženými výsledky.

Zásada efektivity se týká dosažení konkrétních stanovených cílů a zamýšlených výsledků.

3.   Pro všechny oblasti činností, na které se rozpočet vztahuje, jsou stanoveny konkrétní, měřitelné, dosažitelné, odpovídající a časově vymezené cíle. Dosažení těchto cílů se sleduje pomocí výkonnostních ukazatelů pro každou činnost a ředitel předává příslušné informace správní radě. Tyto informace se předávají každoročně nejpozději s dokumenty přiloženými k předběžnému návrhu rozpočtu a měly by být předávány spolu s dokumenty předkládanými Komisi, které odůvodňují roční částku požadovanou střediskem z ERF.

4.   Pro zdokonalení rozhodovacího procesu provádí středisko pravidelné hodnocení ex ante a ex post, týkající se programů nebo činností v souladu s víceletým programem hodnocení, který se stanoví po dohodě s Komisí. Výsledky hodnocení se zahrnou do dokumentů předkládaných Komisi, kterými se odůvodňují roční částky požadované střediskem z ERF.

II.   SESTAVOVÁNÍ ROZPOČTU

Článek 7

1.   Ředitel sestavuje návrh ročního pracovního programu a související rozpočet v rámci celkového rozpočtu přiděleného středisku finančním protokolem a zvýšeného o příspěvky od jiných dárců a na základě pokynů uvedených ve strategii schválené výborem. Tento návrh se předloží správní radě nejpozději do 15. července roku předcházejícího roku jeho provádění.

Roční pracovní program a související rozpočet schvaluje správní rada do 31. července a předkládá jej k přijetí Výboru velvyslanců. Rozpočet se předkládá Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“), která zahájí platné postupy Společenství pro příděl prostředků požadovaných z ERF na základě zvláštního přídělu stanoveného pro tento účel.

2.   Rozpočet je k dispozici pro položku závazků až od dne, v němž příslušný orgán Společenství přijme finanční rozhodnutí ohledně příspěvku požadovaného z ERF. Středisko bude o tomto rozhodnutí informováno.

3.   Podmínky platné pro příspěvek z ERF se stanoví finanční dohodou podepsanou mezi střediskem a Komisí.

4.   Do rozpočtu se zahrnou přiměřené odhady příjmů od jiných dárců.

Článek 8

1.   Data platby příspěvku z ERF se stanoví ve finanční dohodě uvedené v čl. 7 odst. 3. Příspěvek z předchozích rozpočtových let představující propadlé rozpočtové položky se odečte.

2.   Rozpočet se dále člení na hlavy (rozpočtové tituly), kapitoly, články a body podle povahy nebo účelu příjmu nebo výdaje.

Článek 9

Bude-li to nutné, ředitel předloží návrh dodatkového nebo opravného rozpočtu, který bude přezkoumán a schválen ve stejné formě a stejným postupem jako rozpočet obsahující původní odhady.

III.   PLNĚNÍ ROZPOČTU

Článek 10

1.   Ředitel plní rozpočet na vlastní odpovědnost v souladu se zásadami stanovenými v oddílu I a v mezích schválených položek. Ředitel podává zprávu správní radě o správě rozpočtu.

2.   Schválené položky se použijí v souladu se zásadami a pravidly stanovenými v tomto finančním nařízení a zejména v souladu se zásadou řádného finančního řízení definovanou v článku 6.

Článek 11

1.   Žádný příjem ani výdaj nesmí být uskutečněn, pokud není zaznamenán do příslušného článku v rozpočtu.

Žádný výdaj nesmí být přijat jako závazek nebo schválen nad rámec prostředků, které byly schváleny pro příslušný rozpočtový rok nebo přeneseny z předchozích rozpočtových let.

2.   Příjmy a výdaje se do účtů zanesou v plné výši bez jakýchkoli vzájemných úprav.

Odchylně od tohoto pravidla se od schválených částek odečte toto:

a)

peněžní pokuty uložené smluvní straně;

b)

opravy omylem zaplacených částek, které je možné provést odečtením, pokud je provedeno následné potvrzení v kapitole, článku a rozpočtovém roce, v nichž byla provedena nadměrná platba;

c)

hodnota vozidel, vybavení a zařízení obdržených částečnou výměnou při pořízení nových položek stejného druhu; jako pořizovací náklady pro ocenění inventárního soupisu majetku se zaúčtuje čistá pořizovací cena.

Odchylně od tohoto pravidla mohou být znovu využity:

a)

náhrady omylem zaplacených částek;

b)

přijaté platby pojistného plnění;

c)

výnosy z prodeje vyřazených a následně nahrazených vozidel, vybavení a zařízení;

d)

výnosy z prodeje publikací střediska.

Článek 12

1.   O převodech z jedné hlavy do druhé rozhoduje ředitel, pokud se nejedná o převody z článků nebo do článků týkajících se služebních požitků zaměstnanců. Ředitel o svém rozhodnutí informuje správní radu na jejím příštím zasedání.

O převodech z jedné hlavy do druhé, pokud jde o články týkající se služebních požitků zaměstnanců, rozhoduje správní rada na základě návrhu ředitele.

2.   O převodech z jedné kapitoly do druhé a v rámci kapitol rozhoduje ředitel, který odpovídajícím způsobem informuje správní radu.

Článek 13

Příjmy střediska budou převedeny na jeden nebo více účtů zřízených na jméno střediska.

IV.   ÚTVAR FINANČNÍ KONTROLY

Článek 14

1.   Útvar finanční kontroly zahrnuje finančního kontrolora a případně jednoho nebo více pomocných kontrolorů, kteří musí mít zkušenosti v oblasti finančních nařízení pro mezinárodní organizace.

2.   Kontrolor je pro administrativní účely podřízen přímo řediteli a pomocní kontroloři jsou podřízeni přímo kontrolorovi.

3.   Kontrolor a pomocní kontroloři jsou jmenováni správní radou. Kontrolor a pomocní kontroloři jsou vázáni platným služebním řádem. Veškerá opatření týkající se disciplinárních sankcí, postavení mimo službu, ukončení zaměstnaneckého poměru nebo soudních řízení však musí být potvrzena správní radou, která se opírá o řádně odůvodněný návrh ředitele.

4.   Před schválením jakékoli operace schvalující osobou musí útvar finanční kontroly ověřit provozní a finanční aspekty. Účelem tohoto ověření je zejména posoudit:

a)

řádnost výdajů a jejich soulad s příslušnými předpisy;

b)

uplatňování zásady řádného finančního řízení uvedené v článku 6.

Výsledkem ověření je udělení nebo odmítnutí souhlasu.

Útvar finanční kontroly odmítne schválení, pokud má za to, že výše uvedené podmínky nebyly splněny. V každém případě, kdy je schválení odmítnuto, vypracuje útvar finanční kontroly písemné stanovisko uvádějící všechny důvody pro odmítnutí schválení a uvědomí ředitele.

Ředitel může řádně odůvodněným rozhodnutím přijatým na jeho výhradní odpovědnost zrušit takové odmítnutí, s výjimkou případů, kdy existují pochybnosti o dostupnosti rozpočtových položek. Toto rozhodnutí je konečné a závazné a je pro informaci sdělováno útvaru finanční kontroly. Ředitel musí o veškerých takových rozhodnutích písemně informovat správní radu na jejím příštím zasedání.

Útvar finanční kontroly má přístup ke všem podkladům a ke všem ostatním dokumentům týkajícím se výdajů a příjmů, které mají být ověřeny. Útvar finanční kontroly může provádět ověření na místě.

5.   Kontrolor a pomocní kontroloři plní své povinnosti zcela nezávisle. Kontrolor a pomocní kontroloři nesmí přijímat žádné příkazy ani být jakkoli omezováni při plnění svých povinností, které jim byly stanoveny tímto finančním nařízením v důsledku jejich jmenování.

6.   Ředitel může útvar finanční kontroly požádat o zaujetí stanoviska k otázkám týkajícím se analýzy, organizace nebo zlepšení vnitřních postupů střediska. Ředitel může útvar finanční kontroly rovněž požádat, aby provedl ověření dokumentů a případná ověření na místě s cílem zkontrolovat, zda operace financované z rozpočtu byly provedeny správně.

7.   Na konci každého rozpočtového roku a nejpozději do 30. dubna následujícího roku vypracuje útvar finanční kontroly zprávu o činnosti, v níž zaujme své stanovisko k finančnímu řízení a k plnění rozpočtu. Útvar finanční kontroly předloží svou zprávu řediteli, který ji postoupí se svým případným komentářem správní radě na jejím příštím zasedání.

Článek 15

Externí auditoři uvedení v článku 27 zaujmou nezávislá stanoviska ke kvalitě řídících a kontrolních systémů.

V.   SPRÁVA ROZPOČTU

Článek 16

1.   Rozpočet střediska je spravován podle zásady, že schvalující osoby a účetní jsou různé fyzické osoby.

2.   Funkce schvalující osoby, kontrolora a účetního jsou vzájemně neslučitelné.

3.   Rozpočtové položky jsou spravovány schvalující osobou, která je jako jediná oprávněna přijímat závazky ohledně výdajů, rozhodovat o nárocích, které mají být vybrány, a vydávat inkasní a platební příkazy. Inkasní a platební operace provádí účetní.

Článek 17

1.   Veškerým opatřením, jež by mohla vést k výdajům splatným střediskem, musí předcházet návrh závazku ze strany schvalující osoby. Návrh společně s původními podklady se zasílá útvaru finanční kontroly pro předběžné ověření.

2.   Pro opakované výdaje může být přijat prozatímní závazek.

3.   O závazcích a platebních příkazech se musí vést účetní záznam.

Článek 18

1.   Účelem potvrzení výdaje schvalující osobou je:

a)

ověřit existenci práv věřitele;

b)

určit nebo ověřit existenci a výši dluhu a

c)

ověřit podmínky splatnosti pohledávky.

2.   Potvrzení jakýchkoli výdajů podléhá předložení podkladů, z nichž vyplývá nárok věřitele a které případně potvrzují poskytnuté služby.

Článek 19

1.   Schválení je úkon, kterým schvalující osoba vydáním platebního příkazu dává účetnímu pokyn k uhrazení položky výdajů, kterou schvalující osoba potvrdila.

2.   K platebnímu příkazu musí být přiloženy původní podklady, na nichž je potvrzen nebo k nimž je přiložen souhlas schvalující osoby potvrzující, že částky, jež mají být zaplaceny, jsou správné, že zboží bylo přijato nebo že služby byly provedeny.

3.   Namísto původních dokumentů mohou být v některých případech přijaty kopie podkladů potvrzené schvalující osobou jako ověřené opisy.

4.   Platební příkazy se zasílají útvaru finanční kontroly pro předběžné ověření.

Článek 20

1.   Zaplacení je posledním úkonem, kterým středisko splní své závazky vůči věřitelům.

2.   Platbu provádí účetní v mezích dostupných prostředků.

3.   V případě závažnější chyby nebo pokud je platnost splnění závazků napadnuta nebo nejsou-li dodrženy formality předepsané tímto finančním nařízením, informuje účetní neprodleně schvalující osobu a útvar finanční kontroly. Ředitel může písemně a na vlastní odpovědnost nařídit, aby byla platba provedena. O veškerých takových rozhodnutích informuje ředitel písemně správní radu na jejím příštím zasedání.

Článek 21

1.   Platby se zpravidla provádějí prostřednictvím bankovního účtu, nejlépe bankovním převodem, nebo pokud pro to existují dobré důvody, šekem. Operace se vyjadřují v eurech. Ve výjimečných případech, pokud je to vhodné, se může použít jiná měna.

2.   Šeky a bankovní převody nesou dva podpisy, z nichž jeden musí být podpis účetního.

3.   V řádně odůvodněných případech může ředitel povolit platby v hotovosti. Takové platby se provádějí proti potvrzení.

4.   Pokud nejsou použity aktuální směnné kursy, použijí se pro výpočet plateb, které mají být provedeny v eurech, nebo příjmů, které mají být obdrženy v místních měnách zemí AKT, přepočítací kursy platné k prvnímu pracovnímu dni v měsíci, do něhož spadá skutečné datum operace zaznamenané Evropskou centrální bankou.

Článek 22

1.   Pro platby některých kategorií výdajů je možné podle podmínek stanovených střediskem zřídit zálohové účty.

2.   Veškerá rozhodnutí o povolení zálohových účtů přijímá ředitel na základě návrhu zaměstnance, který má případ na starosti. Před předložením řediteli musí být každý návrh schválen účetním a odsouhlasen útvarem finanční kontroly.

3.   V každém rozhodnutí se uvádí:

jméno správce zálohových účtů,

odpovědnost takto určeného správce,

maximální částka zálohy,

doba používání zálohy,

způsob předložení podkladů a lhůta pro jejich předložení,

povaha a maximální částka každé výdajové položky.

4.   Každé zálohové platbě musí rovněž předcházet závazek.

5.   Schvalující osoba a účetní přijmou všechny nezbytné kroky, aby zajistili, že povolené zálohy se uvolní ve správné výši a v rámci přiměřené lhůty.

Článek 23

1.   Schvalující osobou pro položky zapsané v rozpočtu střediska je ředitel.

2.   Ředitel může některými ze svých povinností pověřit sobě podřízené zaměstnance. V každém rozhodnutí o pověření k výkonu pravomocí uvede dobu trvání a rozsah pověření k jednání jako schvalující osoba.

3.   Ředitel může pověřit vhodné pečlivě vybrané třetí osoby plněním některých povinností souvisejících s prováděním.

Článek 24

1.   Účetního jmenuje ředitel se souhlasem správní rady.

2.   Účetní odpovídá v rámci střediska za:

a)

řádné provádění plateb, inkaso příjmů a vybírání zjištěných pohledávek;

b)

přípravu a předkládání účtů v souladu s článkem 26;

c)

vedení účtů v souladu s článkem 26;

d)

používání účetních pravidel a metod v souladu s článkem 26 a účtové osnovy v souladu s předpisy přijatými účetním Komise;

e)

stanovení a potvrzení platnosti účetních systémů a případně potvrzení platnosti systémů stanovených schvalující osobou a určených k poskytnutí nebo odůvodnění účetních údajů;

f)

správu pokladny.

3.   Veškeré informace poskytující pravdivý obraz o aktivech střediska a plnění rozpočtu, které jsou nezbytné k sestavování účtů, získává účetní od schvalující osoby, která zaručuje jejich spolehlivost.

4.   S výhradou odstavce 5 tohoto článku a článku 22 je účetní jako jediný oprávněn spravovat hotovost a jiná aktiva. Účetní odpovídá za jejich úschovu.

5.   Pokud je to nezbytně nutné pro plnění jeho povinností, může účetní pověřit některými úkoly podřízené zaměstnance, na které se vztahuje služební řád.

6.   V pověřovacím aktu jsou uvedeny úkoly, které byly podřízeným zaměstnancům svěřeny, jakož i jejich práva a povinnosti.

Článek 25

1.   Inkaso jakékoli částky splatné ve prospěch střediska musí vést k vydání inkasního příkazu schvalující osobou. Inkasní příkazy se předkládají útvaru vnitřní kontroly pro předběžné ověření.

2.   Účetní přebírá odpovědnost za inkasní příkazy, které mu předala schvalující osoba.

3.   Na každou platbu v hotovosti přijatou účetním nebo správcem zálohových účtů musí být vydáno potvrzení.

VI.   ÚČETNICTVÍ, FINANČNÍ VÝKAZY, AUDIT, ÚČETNÍ DVŮR, OLAF (EVROPSKÝ ÚŘAD PRO BOJ PROTI PODVODŮM)

Článek 26

1.   Účty jsou vedeny v eurech podvojným způsobem a podle kalendářního roku. Účty uvádí všechny příjmy a výdaje od 1. ledna do 31. prosince každého roku a zahrnují původní podklady.

Na konci rozpočtového roku se účty uzavřou, aby bylo možné sestavit finanční výkazy střediska.

2.   Zápisy jsou prováděny na základě účetního systému obsahujícího klasifikaci rozpočtových položek, jež zřetelně rozlišuje mezi účty, které umožňují sestavit rozvahu, a těmi, které umožňují sestavit závěrečný účet. Tyto zápisy je možné zaznamenávat do počítačového systému, který umožní sestavení celkového měsíčního zůstatku. Všechny zálohy se zanesou na prozatímní účet a zúčtují se nejpozději na konci následujícího rozpočtového roku, s výjimkou stálých záloh.

3.   Středisko může používat elektronické zpracování dat, pokud takový systém podle společného mínění schvalující osoby, kontrolora a účetního poskytuje záruky splnění požadavků na bezpečnost.

4.   Zvláštní účty vedené pro prostředky spravované jménem třetích osob podle článku 37 se konsolidují v rozvaze a v závěrečném účtu střediska.

5.   Středisko sestaví rozvahu a závěrečný účet nejpozději do 31. března roku N + 1.

V rozvaze se uvádějí aktiva a pasiva střediska k 31. prosinci roku N.

Závěrečný účet zahrnuje:

a)

tabulku příjmů obsahující:

očekávané příjmy z ERF na základě schválených závazků běžného roku a závazků přenesených z předchozích let,

skutečné příjmy z daní z mezd a z přijatých úroků,

jiné skutečné příjmy;

b)

tabulku výdajů obsahující:

skutečné platby závazků za daný rok přenesené z předchozích rozpočtových let,

skutečné platby nebo závazky k tíži rozpočtu na rok N,

souhrnnou tabulku uvádějící skutečné platby za nábytek, zařízení a jiné položky inventárního soupisu,

schválené závazky, které mají být přeneseny do následujícího rozpočtového roku;

c)

poznámky k finančním výkazům obsahující:

uplatněné účetní zásady,

souhrnné tabulky přidělených, uhrazených, zrušených nebo přenesených položek pro předchozí roky a pro běžný rok,

podrobné poznámky a výpočty k jednotlivým položkám finančních výkazů.

6.   Každé čtvrtletí se vypracuje výkaz uvádějící stav plnění běžného rozpočtu a využití přenesených položek; tento výkaz musí být potvrzen útvarem finanční kontroly a předává se správní radě.

Článek 27

1.   Správní rada jmenuje na období tří let ze seznamu nejméně tří navržených společností mezinárodně uznávanou auditorskou společnost, která provede audit finančních výkazů střediska. Stejná auditorská společnost však nemůže být jmenována na více než tři po sobě jdoucí roky.

2.   Auditoři provádějí audit účetních knih a pokladní hotovosti, které se nacházejí ve středisku, ověřují, že inventární soupisy a rozvahy jsou sestaveny řádným způsobem, v dobré víře a v souladu s příslušnými účetními postupy, a zabezpečují správnost informací o účtech střediska.

Účelem auditu je ověření legality a řádnosti příjmů a výdajů a kontrola řádného finančního řízení.

Auditoři osvědčí, že finanční výkazy byly sestaveny řádným způsobem v souladu s mezinárodními účetními standardy a že podávají pravdivý a úplný obraz o finančním postavení střediska.

3.   Auditoři poskytují středisku rady v otázkách rizik tím, že vydávají nezávislá stanoviska ke kvalitě řídících a kontrolních systémů a doporučení pro zlepšení podmínek provádění operací a pro podporu řádného finančního řízení.

Auditoři odpovídají za:

a)

posuzování vhodnosti a účinnosti vnitřních systémů řízení a výkonu střediska při provádění programů a akcí s ohledem na rizika s nimi spojená a

b)

posuzování vhodnosti a kvality systémů vnitřní kontroly použitelných na každou operaci plnění rozpočtu.

4.   Auditoři vykonávají své úkoly ve všech činnostech a útvarech střediska. Mají úplný a neomezený přístup ke všem informacím potřebným k výkonu svých úkolů.

5.   Po skončení každého rozpočtového roku sestaví auditoři nejpozději do 30. června zprávu. Tato zpráva se předloží řediteli, který ji dále postoupí se svým případným komentářem správní radě. Správní rada poté postoupí zprávu výboru spolu se svými doporučeními.

Na základě této zprávy a finančních výkazů udělí výbor řediteli absolutorium za plnění rozpočtu.

Článek 28

Komise, Účetní dvůr a OLAF mohou provádět kontroly finančních prostředků, které středisko obdrželo od ERF v souladu s finančním nařízením pro ERF. Účetní dvůr může provést kontrolu legality a řádnosti příjmů a výdajů, jakož i dodržování ustanovení dohody a ustanovení finančního nařízení pro 9. ERF.

VII.   ODPOVĚDNOST SCHVALUJÍCÍCH OSOB, ÚČETNÍHO, POMOCNÝCH ÚČETNÍCH A SPRÁVCŮ ZÁLOHOVÝCH ÚČTŮ

Článek 29

Schvalující osoby, které při zjištění nároku na úhradu pohledávky, vydání inkasních příkazů, přijetí výdajového závazku nebo podpisu platebního příkazu poruší toto finanční nařízení, se vystavují disciplinární a případně i finanční odpovědnosti. Totéž platí, pokud nevydají dokument stanovící pohledávku nebo pokud nevydají nebo bezdůvodně zdrží vydání inkasních příkazů. Tato odpovědnost se může uplatňovat pouze v případě, že porušení bylo schvalujícími osobami způsobeno úmyslně nebo vzniklo následkem jejich hrubé nedbalosti.

Článek 30

1.   Účetní a pomocní účetní se vystavují disciplinární a případně i finanční odpovědnosti, pokud provedou platby a přitom poruší ustanovení článku 19.

Vystavují se disciplinární a případně i finanční odpovědnosti, pokud dojde k jakékoli ztrátě nebo poškození svěřených peněz, aktiv a dokumentů a pokud taková ztráta nebo poškození byly způsobeny úmyslně nebo vznikly následkem hrubé nedbalosti.

Za stejných podmínek nesou odpovědnost za řádné plnění příkazů, které obdrželi ve vztahu k používání a správě bankovních účtů, obzvláště pokud:

a)

přijmou nebo vyplatí částky, které neodpovídají částkám na inkasních nebo platebních příkazech, nebo

b)

uskuteční platby ve prospěch jiných osob než oprávněných příjemců.

2.   Správci zálohových účtů se vystavují disciplinární a případně i finanční odpovědnosti v těchto případech:

a)

pokud nemohou doložit platby, které provedli, řádnými podklady, nebo

b)

pokud uskuteční platby ve prospěch jiných osob než oprávněných příjemců.

Správci zálohových účtů se vystavují disciplinární a případně i finanční odpovědnosti, pokud dojde k jakékoli ztrátě nebo poškození svěřených peněz, aktiv a dokumentů a pokud taková ztráta nebo poškození byly způsobeny úmyslně nebo vznikly následkem jejich hrubé nedbalosti.

Článek 31

1.   Účetní, pomocní účetní a správci zálohových účtů musí být pojištěni proti rizikům spojeným s plněním svých příslušných povinností.

Středisko hradí pojistné náklady s tím související. Středisko stanoví kategorie zaměstnanců vykonávajících funkci účetního, pomocných účetních a správců zálohových účtů, jakož i podmínky, za kterých hradí pojistné náklady uvedených zaměstnanců, kryjící rizika spojená s plněním jejich příslušných povinností.

2.   Účetnímu, pomocným účetním a správcům zálohových účtů se poskytují zvláštní příspěvky. Výše takových příspěvků se stanoví v nařízení vypracovaném střediskem. Částky odpovídající těmto příspěvkům se připíšou každý měsíc ve prospěch účtu otevřeného střediskem na jméno těchto zaměstnanců, aby se zřídil záruční fond za účelem krytí ztrát, za něž by daná osoba mohla odpovídat, pokud by taková ztráta nebyla kryta náhradami od pojišťovacích společností.

Aktivní zůstatek na těchto záručních účtech se vyplatí daným osobám po skončení jejich jmenování do funkce účetního, pomocného účetního nebo správce zálohových účtů a poté, co obdrželi konečné absolutorium za správu uvedených účtů.

3.   Absolutorium uděluje účetnímu, pomocným účetním a správcům zálohových účtů ředitel na základě zprávy externích auditorů, a to do dvou let po skončení dotčeného rozpočtového roku.

Článek 32

Finanční a disciplinární odpovědnost schvalující osoby, účetního, pomocných účetních a správců zálohových účtů se stanoví v souladu se služebním řádem střediska.

VIII.   POSTUPY PŘI ZADÁVÁNÍ ZAKÁZEK A JINÁ USTANOVENÍ

Článek 33

Zadávání zakázek uzavíraných střediskem za účelem dodávky zboží a služeb se řídí ustanoveními tohoto článku, doplněnými v případě potřeby ustanoveními dohody a obecných nařízení přijatých na jejím základě Radou ministrů AKT–ES, a dále se řídí pravidly pro zadávání zakázek uvedenými ve finančním nařízení platném pro ERF; uchazeči tedy musí být státními příslušníky členských států Společenství nebo států AKT, s výjimkou řádně odůvodněných případů odsouhlasených ředitelem.

V případě rozporu platí pravidla uvedená v bodě A.

Pro účely tohoto článku platí tyto definice:

1.

„přímou dohodou“

se rozumí postup, kterým středisko konzultuje uchazeče, jehož samo vybralo, a jímž sjednává podmínky smlouvy s tímto uchazečem;

2.

„zjednodušeným postupem“

se rozumí postup bez předchozího zveřejnění oznámení a zadávacích podmínek, při kterém mohou podat nabídku pouze uchazeči (nejméně tři) vyzvaní střediskem;

3.

„vyjednávacím řízením“

se rozumí postup bez předchozího zveřejnění oznámení a zadávacích podmínek, kterým středisko konzultuje uchazeče, jehož nebo jež samo vybralo, a jímž sjednává podmínky smlouvy s jedním nebo více uchazeči. Musí být splněna nejméně jedna z podmínek stanovených níže v bodě C 1 písm. e);

4.

„omezeným nabídkovým řízením bez zveřejnění oznámení“

se rozumí postup, v němž nabídku reagující na zadávací podmínky vypracované střediskem mohou podat pouze uchazeči vyzvaní střediskem na základě jeho databáze dodavatelů;

5.

„omezeným nabídkovým řízením se zveřejněním oznámení“

se rozumí postup, v němž nabídku reagující na zadávací podmínky zveřejněné střediskem mohou podat pouze uchazeči vyzvaní střediskem;

6.

„otevřeným nabídkovým řízením“

se rozumí postup, v němž nabídku reagující na zadávací podmínky zveřejněné střediskem může podat jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo skupina takových osob.

1.

Smlouvy o dodávkách

a)

Smlouvy týkající se koupě nebo nájmu zásob, zařízení nebo movitého majetku se uzavřou po skončení otevřeného nabídkového řízení. Uchazeči musí být státními příslušníky členských států Společenství nebo států AKT, s výjimkou řádně odůvodněných případů odsouhlasených ředitelem.

b)

Smlouvy je možné uzavírat přímou dohodou (jednoduchá nabídka), pokud celková částka smlouvy nepřekročí 4 999 EUR.

c)

Smlouvy se uzavřou zjednodušeným postupem, přičemž se konzultují nejméně tři dodavatelé, pokud se celková částka smlouvy pohybuje v rozmezí od 5 000 EUR do 29 999 EUR.

d)

Smlouvy se uzavřou omezeným nabídkovým řízením s nejméně třemi uchazeči bez zveřejnění oznámení, pokud se celková částka smlouvy pohybuje v rozmezí od 30 000 EUR do 149 999 EUR.

e)

Smlouvy je možné uzavírat vyjednávacím řízením po souhlasu ředitele a na základě řádně odůvodněných podkladů, pokud částka smlouvy překročí 4 999 EUR a pokud nastane jedna nebo více následujících podmínek:

existují naléhavé důvody nesouvisející se střediskem,

existují konkrétní technické, řádně doložené důvody,

výrobky, služby nebo práce v rámci pomocných dodávek není možné z technických důvodů oddělit od hlavní smlouvy,

nabídkové řízení nevedlo k žádnému výsledku.

Podmínky, za nichž je možné schválit odchylky uvedené v písmenu e), se stanoví vnitřní směrnicí vypracovanou správní radou, jež bude o takových rozhodnutích neprodleně informována.

2.

Smlouvy o poskytování služeb

a)

Smlouvy týkající se poskytování služeb se uzavřou po skončení omezeného nabídkového řízení s nejméně třemi uchazeči. Uchazeči musí být státními příslušníky členských států Společenství nebo států AKT, s výjimkou řádně odůvodněných případů odsouhlasených ředitelem.

b)

Smlouvy je možné uzavírat přímou dohodou, pokud celková částka služeb pro středisko nepřekročí 4 999 EUR.

c)

Smlouvy se uzavřou zjednodušeným postupem, přičemž se konzultují nejméně tři dodavatelé, pokud se celková částka služeb pro středisko pohybuje v rozmezí od 5 000 EUR do 199 999 EUR. V případě smluv v rozmezí mezi 150 000 EUR a 199 999 EUR se však musí uskutečnit konzultace na základě podrobných zadávacích podmínek.

d)

Smlouvy se uzavřou vyjednávacím řízením po souhlasu ředitele a na základě řádně odůvodněných podkladů, pokud částka smlouvy překročí 4 999 EUR a pokud nastane jedna nebo více podmínek stanovených v bodě C 1 písm. e).

3.

Dodavatel se vybere na základě nabídnuté ceny, prokázané odborné kvalifikace, odborných zkušeností, finančního zdraví a navržené časové lhůty pro splnění smlouvy.

4.

Smlouvy se vypracují výhradně v eurech.

5.

Pokud jsou služby uvedené v bodech 1 a 2 rozděleny do více smluv, musí se při používání tohoto článku vzít v úvahu celkové náklady na služby.

6.

Ve zvláštních případech může středisko organizováním zjednodušených postupů a nabídkových řízení pověřit externí subjekt, pokud za výběr kontaktovaných společností, vypracování zadávacích podmínek a výběr dodavatele odpovídá středisko, nebo – v případě společného financování – nese společnou odpovědnost středisko a ostatní subjekty podílející se na společném financování.

Článek 34

Středisko může finančně přispívat na iniciativy podniků, podnikatelů, zprostředkovatelů a dodavatelů služeb takto:

1.

středisko může přispívat na náklady na služby pro způsobilé projekty, u kterých je finanční a řídící odpovědnost povinností fyzické nebo právnické osoby, která má státní příslušnost členského státu Společenství nebo státu AKT a která předala středisku žádost o pomoc;

2.

středisko vyhodnotí náklady na služby, volbu dodavatelů, doklady o odborné kvalifikaci, odborných zkušenostech a finančním zdraví, časovou lhůtu pro provedení prací a očekávaný přínos programu navrženého příjemcem pomoci. Za tímto účelem použije středisko vážený seznam kritérií podobný seznamu, který používá Komise pro správu ERF, přizpůsobený potřebám střediska;

3.

pokud příjemce pomoci spolupracuje se subdodavateli, musí dodržovat ustanovení článku 33;

4.

smlouvy se vypracují výhradně v eurech;

5.

způsoby použití těchto příspěvků se stanoví vnitřní směrnicí.

Článek 35

1.   Pro veškerý movitý a nemovitý majetek patřící středisku se vede stálý inventární soupis. Do inventárního soupisu se zanese pouze movitý majetek, jehož hodnota je nejméně 350 EUR. Na každé faktuře musí být před jejím zaplacením uvedeno inventární číslo.

2.   Každý prodej movitého majetku a zařízení, jejichž jednotková kupní hodnota převyšuje 1 000 EUR, musí být příslušným způsobem inzerován v souladu s vnitřní směrnicí, která bude vypracována ředitelem.

3.   Pokud je jakákoli položka majetku uvedená v inventárním soupisu prodána či vyřazena nebo pokud se zjistí, že chybí z důvodu ztráty nebo krádeže nebo z jakéhokoli jiného důvodu, vyhotoví se zápis podepsaný ředitelem a osobou odpovědnou za zařízení a potvrzený útvarem vnitřní kontroly.

4.   Středisko vede fyzický a účetní inventární soupis, který je pravidelně vzájemně odsouhlasen. Toto odsouhlasení je potvrzováno útvarem vnitřní kontroly.

Článek 36

Toto finanční nařízení platí v plném rozsahu v decentralizovaných strukturách střediska.

IX.   SPRÁVA JMÉNEM TŘETÍCH OSOB

Článek 37

1.   Středisko může rovněž jménem třetích osob spravovat prostředky určené pro provádění činností stanovených v dohodě. Seznam těchto prostředků se uvede v příloze k rozpočtu střediska.

2.   Na správu uvedených prostředků se použije toto finanční nařízení.

Správa ostatních prostředků uvolněných Komisí se však řídí finančními ustanoveními uvedenými v dohodě podepsané Komisí a střediskem. Pokud taková ustanovení neexistují, platí dále toto finanční nařízení.

3.   Řádné odhady výdajů financovaných těmito prostředky se rovněž uvedou v příloze k rozpočtu střediska. Provozní výdaje a výdaje na intervence se musí jednoznačně rozlišovat.

4.   Pro správu těchto prostředků jménem třetích osob se vedou zvláštní účty.

5.   Finanční výkazy za jednotlivé fondy spravované střediskem jménem třetí osoby zahrnují rozvahu a závěrečný účet ve stavu k 31. prosinci dotčeného rozpočtového roku. Finanční výkazy se potvrzují v souladu s ustanoveními dohody podepsané mezi střediskem a dárcem.

Pokud taková ustanovení neexistují, provede potvrzení útvar finanční kontroly střediska.

6.   Tyto finanční výkazy se připojí jako příloha k finančním výkazům střediska.

Článek 38

Státy AKT, členské státy a Společenství se zavazují v rozsahu své působnosti přijmout opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí.

Článek 39

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2005.

V Bruselu dne 17. prosince 2004.

Za Výbor velvyslanců AKT–ES

předseda

T. J. A. M. de BRUIJN


(1)  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.


Komise

9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/63


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 1. března 2006,

kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 stanoví pravidla pro používání loga programu EMAS ve výjimečných případech, kdy se jedná o dopravní obaly a terciární obaly

(oznámeno pod číslem K(2006) 306)

(Text s významem pro EHP)

(2006/193/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (1), a zejména na čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Logo EMAS sděluje veřejnosti a dalším zúčastněným stranám, že organizace registrovaná v programu EMAS zavedla systém řízení z hlediska ochrany životního prostředí v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 761/2001.

(2)

Logo EMAS se nesmí používat na produktech nebo jejich obalech nebo v souvislosti se srovnávacími výroky týkajícími se dalších produktů, činností nebo služeb. Komise však může jako součást hodnocení stanoveného v čl. 15 odst. 3 nařízení (ES) č. 761/2001 zvážit, za jakých výjimečných okolností lze logo EMAS použít.

(3)

Některé organizace registrované v programu EMAS vyjádřily zájem o umístění loga EMAS na své přepravní obaly nebo terciární obaly, neboť toto umístění považují za účinný způsob toho, jak zúčastněným stranám sdělovat informace o dopadu na životní prostředí.

(4)

Z hodnocení provedeného Komisí ve spolupráci se členskými státy podle čl. 15 odst. 3 nařízení (ES) č. 761/2001 týkajícího se používání, uznávání a výkladu loga vyplynulo, že v případě dopravních obalů a terciárních obalů, jak jsou vymezeny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (2), se jedná o výjimečnou okolnost podle čl. 8 odst. 3 nařízení (ES) č. 761/2001, vzhledem k tomu, že takový obal nesouvisí přímo s produkty, a tudíž používání loga EMAS na takových obalech je přípustné.

(5)

S cílem zajistit, aby nemohlo dojít k záměně se značkami ekologicky šetrných výrobků, a zřetelně sdělovat veřejnosti a dalším zúčastněným stranám, že používání loga v žádném případě nesouvisí s produkty nebo vlastnostmi produktu obsaženými v přepravním obalu nebo terciárním obalu, ale se systémem řízení z hlediska ochrany životního prostředí použitým registrovanou organizací, je dále zapotřebí k logu doplnit dodatečné informace.

(6)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 14 nařízení (ES) č. 761/2001,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Organizacím registrovaným v programu EMAS je dovoleno používat obě verze loga EMAS stanovené v příloze IV nařízení (ES) č. 761/2001 na svých přepravních obalech nebo terciárních obalech ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 94/62/ES.

V takových případech se k logu EMAS doplní tento text: „[Název organizace registrované v programu EMAS] je organizace registrovaná v programu Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS)“.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 1. března 2006.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 196/2006 (Úř. věst. L 32, 4.2.2006, s. 4).

(2)  Úř. věst. L 365, 31.12.1994, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/20/ES (Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 17).


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/65


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 2. března 2006

o zavedení dotazníku ke směrnici Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC)

(oznámeno pod číslem K(2006) 598)

(Text s významem pro EHP)

(2006/194/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (1), a zejména na čl. 16 odst. 3 této směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem dotazníku, který mají členské státy použít k vypracování zpráv o provádění směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění, by měl být podrobný výčet použití hlavních opatření, která jsou stanovena v uvedené směrnici, členskými státy.

(2)

S ohledem na zkušenosti získané při provádění směrnice 96/61/ES a při používání předchozích dotazníků v souladu s rozhodnutím Komise 1999/391/ES ze dne 31. května 1999 o dotazníku ke směrnici Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) (provádění směrnice Rady 91/692/EHS) (2) je třeba dotazník pro období 2006–2008 upravit. Rozhodnutí 1999/391/ES by zájmu jasnosti mělo být nahrazeno.

(3)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 6 směrnice 91/692/EHS (3),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zavádí se dotazník ke směrnici 96/61/ES uvedený v příloze tohoto rozhodnutí.

Členské státy použijí tento dotazník jako základ pro vypracování zprávy, která má být předložena Komisi podle čl. 16 odst. 3 směrnice 91/692/EHS a zahrnuje období od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2008.

Článek 2

Rozhodnutí 1999/391/ES se zrušuje.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 2. března 2006.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26. Směrnice naposledy nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1).

(2)  Úř. věst. L 148, 15.6.1999, s. 39. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2003/241/ES (Úř. věst. L 89, 5.4.2003, s. 17).

(3)  Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 48. Směrnice ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).


PŘÍLOHA

ČÁST 1

DOTAZNÍK K PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE 96/61/ES O INTEGROVANÉ PREVENCI A OMEZOVÁNÍ ZNEČIŠTĚNÍ (IPPC)

Obecné poznámky:

Tento třetí dotazník ke směrnici 96/61/ES zahrnuje období 2006 až 2008. S ohledem na zkušenosti získané při provádění směrnice a informace získané již z prvního dotazníku a dále požadované ve druhém dotazníku se tento dotazník zaměřuje na změny a pokrok dosažený členskými státy při vlastním provádění směrnice. Pokud jde o otázky převedení do vnitrostátních předpisů, podnikne Komise všechna nezbytná opatření, aby zajistila plné a řádné provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů, především prostřednictvím důsledného dodržování postupů pro porušení povinnosti.

V případech, kdy jsou otázky podobné otázkám z předchozích dotazníků, stačí pouze odkázat na předchozí odpovědi, pokud se situace nezměnila; to však samozřejmě neplatí pro členské státy, které předkládají zprávu poprvé. Pokud došlo k novému vývoji, je třeba jej v nové odpovědi popsat. Nicméně v případě odkazu na předchozí odpověď a pokud tomu nebrání praktické důvody, zopakujte prosím obecně znění předchozích odpovědí; dotazník tak bude úplný, orientaci v textu snazší.

Pokud odpovídáte na konkrétní otázky týkající se všeobecných závazných pravidel nebo úředních pokynů vydaných správními orgány, uveďte případně v hlavních rysech informace o typu pravidel nebo pokynů a internetové odkazy nebo další způsoby, jak se k nim dostat.

1.   Obecný popis

1.1

Došlo od minulého vykazovaného období (2003–2005) k nějakým zásadním změnám ve vnitrostátních nebo regionálních právních předpisech a v systému nebo systémech udělování povolení, kterými se provádí směrnice 96/61/ES? Pokud ano, popište tyto změny a jejich důvody a uveďte odkazy na nové právní předpisy.

1.2

Měly členské státy těžkosti s prováděním směrnice 96/61/ES kvůli dostupnosti a kapacitě zaměstnanců? Pokud ano, tyto potíže popište a v konkrétních případech doplňte údaji o současných personálních zdrojích. Popište veškeré plány, které mají tyto potíže řešit (např. zvýšení počtu zaměstnanců).

2.   Počet zařízení a povolení (čl. 2 odst. 3 a 4 a článek 4)

2.1

Uveďte podrobnosti o počtu nových a stávajících zařízení podle směrnice 96/61/ES (zařízení IPPC) a povolení podle typu činnosti s přihlédnutím ke vzoru a poznámkám uvedeným v části 2.

3.   Stávající zařízení (článek 5)

3.1

Popište veškerá právně závazná opatření nebo administrativní plány k zajištění souladu s požadavky uvedenými v čl. 5 odst. 1 do 30. října 2007. Jsou provozovatelé povinni přeložit za tímto účelem žádosti o povolení, nebo mohou příslušné orgány od nich předložení požadovat?

4.   Žádosti o povolení (článek 6)

4.1

Popište veškerá obecně závazná pravidla, pokyny nebo formuláře vytvořené s cílem zajistit, aby opatření obsahovala všechny informace požadované článkem 6, a to buď obecné, nebo týkající se konkrétních otázek (např. metodika posuzování podstatných emisí ze zařízení).

5.   Koordinace povolovacího řízení a podmínek (články 7 a 8)

5.1

Popište veškeré změny organizační struktury povolovacího řízení od minulého vykazovaného období (úroveň orgánů, rozdělení pravomocí atd.).

5.2

Jsou při zajišťování plné koordinace povolovacího řízení a podmínek povolení podle článku 7 nějaké konkrétní potíže, zejména pokud se jedná o více než jeden příslušný orgán? Popište veškeré právní předpisy nebo pokyny v této oblasti.

5.3

Jaké právní úpravy, postupy nebo pokyny se používají k zajištění toho, aby příslušné orgány odmítly udělit povolení v případech, kdy zařízení nesplňuje požadavky směrnice 96/61/ES? Uveďte údaje o počtu a okolnostech, při nichž byla povolení odmítnuta, jsou-li k dispozici.

6.   Náležitost a vhodnost podmínek povolení (čl. 3 písm. d) a f), článek 9, čl. 16 odst. 1 a 2)

6.1

Popište veškerá obecně závazná pravidla nebo konkrétní pokyny pro příslušné orgány, které byly vydány v těchto oblastech:

1.

postupy a kritéria pro určení mezních hodnot emisí a další podmínky povolení;

2.

obecné zásady určení nejlepších dostupných technik;

3.

provádění čl. 9 odst. 4.

6.2

Otázky týkající se referenčních dokumentů BAT (BREF) zavedených podle čl. 16 odst. 2 směrnice 96/61/ES:

1.

Jakým způsobem se zohledňují všeobecné nebo s konkrétními případy spojené informace zveřejněné Komisí podle čl. 16 odst. 2 v souvislosti s určováním nejlepších dostupných technik? Jak se dokumenty BREF konkrétně používají při stanovování podmínek povolení? Jsou dokumenty BREF (nebo jejich část) přeložené?

2.

Jak užitečné jsou informace zveřejňované Komisí podle čl. 16 odst. 2 jako zdroj informací pro určování mezních hodnost emisí, ekvivalentních parametrů a technických opatření založených na nejlepších dostupných technikách? Lze je lze zlepšit?

6.3

Další otázky týkající se podmínek povolení:

1.

Byly při stanovení podmínek povolení zohledněny systémy řízení z hlediska životního prostředí? Pokud ano, jak?

2.

Jaký typ podmínek povolení nebo jiných opatření byl zpravidla uplatňován pro účely čl. 3 písm. f) (uvedení stanoviště do původního stavu po definitivním ukončení činnosti) a jak byly v praxi provedeny?

3.

Jaké druhy podmínek povolení v souvislosti s energetickou účinností byly zpravidla stanoveny (čl. 3 písm. d))? Jak se využívá možnost podle čl. 9 odst. 3 rozhodnout se nestanovit požadavky týkající se energetické účinnosti?

7.   Dostupné reprezentativní údaje (čl. 16 odst. 1)

7.1

Uveďte dostupné reprezentativní údaje o mezních hodnotách a vlivu na životní prostředí stanovené zvláštní kategorií činností v souladu s přílohou I směrnice 96/61/ES a případně nejlepší dostupné techniky, z nichž jsou tyto hodnoty odvozeny. Popište, jak byly tyto údaje voleny a shromážděny. Před vykazovaným obdobím nebo v jeho průběhu navrhne Komise pokyny, jak na tuto otázku odpovídat, aby se zaměřila na dvě konkrétní odvětví. Oznámené údaje (o mezních hodnotách emisí a vlivu na životní prostředí) budou posouzeny, aby mohly být v co největší míře porovnány stanovené mezní hodnoty a dosažený vliv. Poté by se mohlo provést srovnání s úrovněmi emisí souvisejícími s BAT uvedenými v dokumentech BREF.

8.   Obecně závazná pravidla (čl. 9 odst. 8)

8.1

Pro které kategorie zařízení a které případné požadavky byla stanovena obecně závazná pravidla podle čl. 9 odst. 8? Uveďte odkazy na obecně závazná pravidla. Jakou podobu tato pravidla mají (např. kdo je vydal a jaký právní status mají)? Pokud se taková pravidla používají, existuje ustanovení, které zohledňuje místní podmínky (uvedené v čl. 9 odst. 4)?

8.2

Na kolik zařízení, je-li to známo (celkové číslo nebo procento), se tato pravidla vztahovala na konci vykazovaného období?

9.   Normy kvality životního prostředí (článek 10)

9.1

Vyskytly se případy, kdy se uplatní článek 10 a použití nejlepších dostupných technik nestačí ke splnění normy kvality životního prostředí stanovené v právních předpisech Společenství (definice v čl. 2 odst. 7)? Pokud ano, uveďte příklady takových případů a přijatých dodatečných opatření.

10.   Vývoj v oblasti nejlepších dostupných technik (článek 11)

10.1

Byla přijata nějaká opatření k tomu, aby příslušné orgány v souladu s článkem 11 sledovaly vývoj v oblasti nejlepších technik nebo o něm byly informovány? Pokud ano, uveďte bližší informace. Pokud ne, jaké jsou plány na splnění těchto požadavků?

11.   Změny zařízení (článek 12, čl. 2 odst. 10)

11.1

Jak se příslušné orgány v rámci článku 12 v praxi rozhodují v otázce, zda „změna provozu“ může mít důsledky pro životní prostředí (čl. 2 odst. 10 písm. a)) a zda je taková změna „podstatnou změnou“, která může mít významné negativní účinky na člověka nebo životní prostředí (čl. 2 odst. 10 písm. b))? Uveďte odkazy na příslušné právní předpisy, pokyny a postupy.

11.2

Kolik žádostí o „podstatnou změnu“ bylo během vykazovaného období vyřízeno? Uveďte údaje podle druhu činnosti s přihlédnutím ke vzoru a poznámkám uvedeným v části 2.

12.   Přezkoumání a aktualizace podmínek povolení (článek 13)

12.1

Je ve vnitrostátních a regionálních právních předpisech uvedena četnost přezkoumání a případně aktualizace podmínek povolení (článek 13) nebo jsou stanoveny jinak, např. v podobě lhůt v povoleních? Pokud ano, jaké jiné způsoby to jsou? Uveďte odkazy na příslušné právní předpisy, pokyny a postupy.

12.2

Jaká je reprezentativní četnost (nebo předpokládaná reprezentativní četnost) přezkoumání podmínek povolení? V případě rozdílů mezi zařízeními nebo odvětvími uveďte dokládající informace, jsou-li k dispozici.

12.3

Z čeho se postup přezkoumání a aktualizace podmínek povolení skládá. Jak se provádí ustanovení o přezkoumání podmínek povolení v případě podstatných změn nejlepších dostupných technik? Uveďte odkazy na příslušné právní předpisy, pokyny a postupy.

13.   Dodržování podmínek povolení (článek 14)

13.1

Jak se v praxi provádí požadavek článku 14, aby hospodářské subjekty pravidelně informovaly orgány o výsledcích monitorování výpustí? Uveďte odkaz na veškerá zvláštní nařízení, postupy nebo pokyny na toto téma pro příslušné orgány. Předkládají provozovatelé pravidelné zprávy o monitorování? Uveďte informace o reprezentativní četnosti při předkládání takových údajů. V případě rozdílů mezi odvětvími uveďte informace, jsou-li k dispozici.

13.2

V případě neuvedení reprezentativních informací týkajících se zařízení v oblasti působnosti směrnice 96/61/ES ve smyslu doporučení stanovujícího minimální kritéria pro environmentální inspekce uveďte takové konkrétní informace na tato témata:

provádění inspekcí na místě a odběr vzorků (typ, počet, četnost),

typy a počet opatření (např. sankce a jiná opatření), která byla přijata v důsledku událostí, nehod a neplnění podmínek povolení.

14.   Informace a účast veřejnosti (článek 15, 15a)

14.1

K jakým případným podstatným změnám došlo během posledního vykazovaného období při převádění právních předpisů o stanovení informací a účasti veřejnosti v povolovacím řízení do vnitrostátního práva, v souladu se směrnicí 96/61/ES (článek 15 a 15a) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (1)? Jaký vliv na příslušné orgány, žadatele o povolení a dotčenou veřejnost měly pozměněné požadavky?

15.   Přeshraniční spolupráce (článek 17)

15.1

Vyskytly se ve vykazovaném období případy uplatnění požadavků článku 17, pokud jde o informování a spolupráci přesahující hranice států? Uveďte příklady uplatnění obecných postupů.

16.   Vztah k jiným právním nástrojům společenství

16.1

Jak členské státy obecně vnímají účinnost směrnice 96/61/ES, mimo jiné v porovnání s jinými nástroji, které Společenství využívá k ochraně životního prostředí? Na základě příslušných studií a analýz, jsou-li k dispozici, uveďte, jaké jsou odhadované environmentální přínosy a náklady (včetně administrativních nákladů a nákladů na dosažený souladu) provádění směrnice 96/61/ES? Uveďte odkazy na tyto studie a analýzy.

16.2

Jaké máte praktické zkušenosti, pokud jde o propojení mezi požadavky týkajícími se povolení v rámci směrnice 96/61/ES a dalšími nástroji Společenství, které lze uplatnit na zařízení v oblasti působnosti směrnice 96/61/ES? Jaká opatření byla na vnitrostátní nebo regionální právních předpisů nebo správních ustanovení přijata ke zvýšení provázanosti mezi prováděním směrnice 96/61/ES a dalšími nástroji Společenství? Příklady dalších nástrojů Společenství, které s touto otázkou mohou souviset, včetně:

směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (2),

směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (3),

směrnice Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních (4),

směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (5),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (6),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (7),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (8),

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (9),

nařízení (ES) č. 166/2006.

16.3

Byla na vnitrostátní nebo regionální úrovni zavedena opatření k zefektivnění zpráv, které příslušné orgány požadují od hospodářských subjektů v rámci směrnice 96/61/ES a dalších nástrojů Společenství? Uveďte odkaz na taková opatření, jsou-li k dispozici, a uveďte veškeré Vámi navrhované možnosti ke zlepšení požadavků EU v této oblasti.

17.   Obecná pozorování

17.1

Existují nějaké konkrétní otázky týkající se provádění, které ve vašem členském státě vyvolávají obavy? Pokud ano, upřesněte prosím.

ČÁST 2

VZOR ODPOVĚDI NA OTÁZKU 2.1

Poznámky:

Všeobecná poznámka: Tento vzorový formulář slouží ke shromažďování údajů o počtu „zařízení“ podle čl. 2 odst. 3 a „povolení“ podle čl. 2 odst. 9. Počet zařízení a povolení nemusí být nutně shodný, protože podle č. 2 odst. 9 se jedno povolení může vztahovat na část zařízení, celé zařízení nebo více než jedno zařízení. Další pokyny a vysvětlení související s údaji v tabulkách 1 a 2 jsou uvedeny v poznámkách 1–9. Požaduje se, aby členské státy vyplnily tabulku 1 co nejdůsledněji. Členské státy mohou rovněž uvést dodatečné poznámky (např. k obnově stanoviště), je-li to nutné k podložení a vysvětlení údajů v tabulkách 1 a 2. Počet povolení by měl zahrnovat všechny povolení vydaná po datu převedení směrnice 96/61/ES do vnitrostátního práva (30. října 1999), pokud jde o zařízení, která jsou na konci roku 2008 stále v provozu.

1.

Pro všechny sloupce 1–10 poskytuje tabulka 1 vzor pro shromažďování údajů podle hlavní činnosti zařízení uvedené v příloze I. Je-li to možné, informace by měly být poskytovány na úrovni, která odpovídá podpoložkám přílohy I (1.1, 2.3 a), 6.4 b) apod.). Levý sloupec proto stanoví příslušná čísla podpoložek přílohy I a stručné shrnutí popisů odpovídajících činností (celé popisy včetně prahů najdete v příloze I směrnice 96/61/ES). Při vyplňování tabulky 1 je třeba dbát na to, aby se nezapočítávala tatáž zařízení nebo povolení více než jednou, i když se vztahují na více činností. Proto pokud zařízení nebo povolení zahrnuje činnosti ze dvou nebo více kategorií přílohy I, je třeba ho uvést pouze v jediné kategorii přílohy I (např. v té, která zařízení nebo povolení popisuje nejlépe).

2.

Do sloupců 1 a 3 je třeba sečíst počty nových a stávajících zařízení, která byla v provozu na konci vykazovaného období, pro každý hlavní druh činnosti uvedený v příloze I zvlášť. „Stávající zařízení“ jsou definována podle čl. 2 odst. 4 směrnice 96/61/ES a „nová zařízení“ jsou všechna ostatní zařízení. Sloupec 8 uvádí součet hodnot ve sloupcích 1 a 3.

3.

Do sloupce 2 se uvede počet povolení udělených novým zařízením v souladu s článkem 4 do konce vykazovaného období. Jak uvádí všeobecná poznámka, nemusí to nezbytně být tentýž počet zařízení, i když jsou plně povolena všechna nová zařízení.

4.

Do sloupců 4–6 se uvádějí různé způsoby, jak se stávající zařízení mohou stát předmětem povolení, které je v souladu se směrnicí 96/61/ES. Jedná se o tyto způsoby:

a)

udělení povolení postupem podle článků 6 a 8. Ve sloupci 4 se takové povolení uvádí jako nové. Počty zahrnují veškerá taková nová povolení udělená v důsledku navržené „podstatné změny“;

b)

vedle uplatnění postupu podle článků 6 a 8 umožňuje čl. 5 odst. 1 příslušnému orgánu uvést stávající zařízení v soulad „na základě přezkoumání, případně aktualizace“ podmínek, jež se již na zařízení vztahovala, např. v rámci tzv. povolení „před IPPC“ (tj. povolení vydaného podle právních předpisů před provedením směrnice 96/61/ES). Údaje o takových případech se uvedou do sloupce 5, pokud byly podmínky takového povolení „před IPPC“ přezkoumány, ale nedošlo k aktualizaci, protože se mělo za to, že podmínky již v souladu s požadavky směrnice 96/61/ES jsou;

c)

do sloupce 6 se obdobně uvádějí údaje o případech, kdy byly podmínky povolení „před IPPC“ přezkoumány a následně aktualizovány, aby byly v souladu se směrnicí 96/61/ES. Sem patří všechna povolení, u nichž přezkoumání a aktualizace proběhly v důsledku navržené „podstatné změny“.

5.

Do sloupce 7 se uvádějí údaje o všech povoleních pro stávající zařízení, která mají být ještě vydána, případně přezkoumána a aktualizována ještě ke konci vykazovaného období, v rozporu s požadavky čl. 5 odst. 1. Požaduje se, aby členské státy popsaly, jak řeší požadavky takových nevyřešených povolení.

6.

Do sloupce 9 se uvádějí údaje o počtu žádostí o povolení (nebo aktualizací povolení) ze strany provozovatelů stávajících a nových zařízení v souvislosti s „podstatnou změnou“ podle čl. 2 odst. 10 písm. b), které byly zaznamenány během vykazovaného období. Sem patří podstatné změny zařízení, která již byla uvedena v soulad se směrnicí 96/61/ES.

7.

Do sloupce 9 se uvádějí údaje o veškerých povoleních pro stávající zařízení, která mají být vydána, případně přezkoumána a aktualizována ještě ke konci října 2007, v rozporu s požadavky čl. 5 odst. 1. Požaduje se, aby členské státy popsaly, jak řeší požadavky takových nevyřešených povolení.

8.

Ačkoli se členské státy zpravidla žádají, aby podávaly zprávy o druzích hlavních činností uvedených v tabulce 1 co nejdůsledněji, uznává se, že odvětví chemického průmyslu je v tomto smyslu zvláště složité a že řada chemických zařízení vykonává více než jednu činnost podle klasifikace v podpoložkách v rámci položky 4. Požaduje se proto, aby členské státy podávaly zprávy podle podpoložek, jsou-li údaje k dispozici, ale jinak aby uváděly pouze celkové počty k položce 4 (tj. bez údajů pro jednotlivé podpoložky).

9.

Tabulka 2 má za úkol uvést celkový počet povolení, která jsou ke konci vykazovaného období považována za povolení v souladu s podmínkami směrnice nebo za nevyřešená. První řádek představuje součet sloupců 2, 4, 5 a 6 tabulky 1. Druhý řádek uvádí celkový údaj sloupce 7 tabulky 1.

Tabulka 1

Typ zařízení podle činnosti uvedené v příloze I směrnice 96/61/ES (viz poznámka 1)

Povolení pro NOVÁ ZAŘÍZENÍ (článek 4)

Povolení pro STÁVAJÍCÍ ZAŘÍZENÍ (čl. 5 odst. 1)

 

 

 

 

1.

Počet nových zařízení provozovaných ke konci roku 2008 (viz poznámka 2)

2.

Počet povolení udělených do konce roku 2008 (viz poznámka 3)

3.

Počet stávajících zařízení provozovaných ke konci roku 2008 (viz poznámka 2)

4.

Počet nových povolení udělených podle článků 6 a 8 do konce roku 2008 (viz poznámku 4a)

5.

Počet přezkoumaných, ale do konce roku 2008 neaktualizovaných povolení „před IPPC“ (viz poznámka 4b)

6.

Počet přezkoumaných a do konce roku 2008 aktualizovaných povolení „před IPPC“ (viz poznámka 4c)

7.

Případný počet nevyřešených povolení ke konci roku 2008 (v rozporu se směrnicí) (viz poznámka 5)

8.

Počet zařízení (1+3)

9.

Počet žádostí o „podstatnou změnu“ zaznamenaný v průběhu vykazovaného období (viz poznámka 6)

10.

Případný počet nevyřešených povolení ke konci října 2007 (v rozporu se směrnicí) (viz poznámka 7)

1.   

Energetika

1.1

Spalování

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.2

Rafinerie minerálních olejů a plynu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.3

Koksovací pece

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.4

Zplyňování a zkapalňování uhlí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.   

Výroba a zpracování kovů

2.1

Pražení/slinování rudy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.2

Výroba surového železa nebo oceli

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3 a)

Válcovny za tepla

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3 b)

Kovárny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3 c)

Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.4

Slévárny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.5 a)

Výroba neželezných surových kovů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.5 b)

Tavení neželezných kovů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.6

Povrchová úprava kovů a plastických hmot

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.   

Nerosty

3.1

Výroba cementu nebo vápna

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.2

Výroba azbestu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.3

Výroba skla

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.4

Tavení nerostných materiálů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.5

Výroba keramických výrobků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.   

Chemické látky (viz poznámka 8)

4.1

Výroba organických chemických látek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.2

Výroba anorganických chemických látek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.3

Výroba hnojiv

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.4

Výroba přípravků na ochranu rostlin/ biocidů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.5

Výroba farmaceutických produktů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.6

Výroba výbušnin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.   

Odpady

5.1

Odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.2

Spalování komunálního odpadu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.3

Odstraňování odpadu neklasifikované ho jako nebezpečný

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.4

Skládky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.   

Ostatní

6.1 a)

Výroba buničiny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.1 b)

Výroba papíru a lepenky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.2

Předúprava nebo barvení vláken či textilií

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.3

Vydělávání kůží a kožešin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.4 a)

Jatky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.4 b)

Úprava a zpracování potravin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.4 c)

Úprava a zpracování mléka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.5

Odstraňování nebo zpracování těl uhynulých zvířat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.6 a)

Intenzivní chov drůbeže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.6 b)

Intenzivní chov prasat na porážku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.6 c)

Intenzivní chov prasnic

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.7

Povrchová úprava používající organická rozpouštědla

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.8

Výroba uhlíku nebo elektrografitu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Tabulka 2

 

Celkem (viz poznámka 9)

Celkový počet povolení považovaných za povolení v souladu s podmínkami

(Tabulka 1 sloupce 2 + 4 + 5 + 6)

 

Celkový počet případných nevyřešených povolení ke konci roku 2008 (v rozporu se směrnicí)

(Tabulka 1 sloupec 7)

 


(1)  Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.

(2)  Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40.

(3)  Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13.

(4)  Úř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91.

(8)  Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/78


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 2. března 2006,

pokud jde o finanční podporu Společenství na rok 2006 některým referenčním laboratořím Společenství v oblasti veterinární medicíny a zdraví spotřebitele (rezidua)

(oznámeno pod číslem K(2006) 604)

(Pouze německé, francouzské, italské a nizozemské znění je závazné)

(2006/195/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (1), a zejména na čl. 28 odst. 2 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutí 90/424/EHS stanoví, že Společenství přispívá na zlepšení účinnosti veterinárních kontrol poskytováním finanční podpory na referenční laboratoře. Každá referenční laboratoř označená jako taková podle veterinárních předpisů Společenství může získat podporu Společenství, na niž se vztahují určité podmínky.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 156/2004 ze dne 29. ledna 2004 o finanční podpoře Společenství referenčním laboratořím Společenství podle článku 28 rozhodnutí 90/424/EHS (2) stanoví, že finanční příspěvek Společenství je udělen, jsou-li schválené pracovní programy řádně prováděny a příjemci předávají všechny potřebné informace ve stanovených lhůtách.

(3)

Komise zhodnotila pracovní programy a odpovídající odhady rozpočtu, které předložily dotčené referenční laboratoře Společenství pro rok 2006.

(4)

Finanční podpora by proto měla být udělena určeným referenčním laboratořím Společenství na plnění úkolů a povinností stanovených směrnicí Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS (3).

(5)

Dále by měla být poskytnuta podpora na organizování seminářů v oblasti působnosti referenčních laboratoří Společenství.

(6)

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (4) jsou veterinární a rostlinolékařská opatření prováděná podle předpisů Společenství financována v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Pro účely finanční kontroly se k tomuto rozhodnutí použijí články 8 a 9 nařízení (ES) č. 1258/1999.

(7)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Společenství poskytuje finanční podporu Německu na úkoly a povinnosti stanovené v příloze V kapitole 2 směrnice 96/23/ES, prováděné subjektem Bundesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit (dříve Bundesinstitut für gesundheitlichen Verbraucherschutz und Veterinärmedizin – BGVV) v Berlíně v Německu, na zjišťování reziduí některých látek.

Finanční podpora na období ode dne 1. ledna 2006 do dne 31. prosince 2006 nepřekročí částku 425 000 EUR.

2.   K maximální částce uvedené v odstavci 1 poskytuje Společenství Německu navíc finanční podporu na organizaci semináře, který uspořádá referenční laboratoř uvedená v odstavci 1. Tato podpora nepřekročí 30 000 EUR.

Článek 2

1.   Společenství poskytuje finanční podporu Francii na úkoly a povinnosti stanovené v příloze V kapitole 2 směrnice 96/23/ES, prováděné laboratoří Laboratoire d'études et de recherches sur les médicaments vétérinaires et les désinfectants de L'Agence Française de Sécurité Sanitaire des aliments (dříve Laboratoire des médicaments vétérinaries – CNEVA-LMV) ve Fougères ve Francii, na zjišťování reziduí některých látek.

Finanční podpora na období ode dne 1. ledna 2006 do dne 31. prosince 2006 nepřekročí částku 425 000 EUR.

2.   Kromě maximální částky podle odstavce 1 poskytne Společenství Francii finanční podporu na organizaci semináře, který uspořádá laboratoř uvedená v odstavci 1. Tato podpora nepřekročí 30 000 EUR.

Článek 3

1.   Společenství poskytuje finanční podporu Itálii na úkoly a povinnosti stanovené v příloze V kapitole 2 směrnice 96/23/ES, prováděné subjektem Istituto Superiore di Sanità v Římě v Itálii, na zjišťování reziduí některých látek.

Finanční podpora na období ode dne 1. ledna 2006 do dne 31. prosince 2006 nepřekročí částku 255 000 EUR.

2.   K maximální částce uvedené v odstavci 1 poskytuje Společenství Itálii navíc finanční podporu na organizaci jednoho semináře, který uspořádá referenční laboratoř uvedená v odstavci 1. Tato podpora nepřekročí 30 000 EUR.

Článek 4

1.   Společenství poskytuje finanční podporu Nizozemsku na úkoly a povinnosti uvedené v příloze V kapitole 2 směrnice 96/23/ES, prováděné subjektem Rijksinstituut voor Volksgezondheid en Milieuhygiëne (RIVM) v Bilthoven v Nizozemsku, na zjišťování reziduí některých látek.

Finanční podpora na období ode dne 1. ledna 2006 do dne 31. prosince 2006 nepřekročí částku 425 000 EUR.

2.   Kromě maximální částky podle odstavce 1 poskytne Společenství Nizozemsku finanční podporu na organizaci semináře, který uspořádá laboratoř uvedená v odstavci 1. Tato podpora nepřekročí 30 000 EUR.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo, Francouzské republice, Italské republice a Nizozemskému království.

V Bruselu dne 2. března 2006.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 19. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 2006/53/ES (Úř. věst. L 29, 2.2.2006, s. 37).

(2)  Úř. věst. L 27, 30.1.2004, s. 5.

(3)  Úř. věst. L 125, 23.5.1996, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 103.


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/80


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 3. března 2006,

kterým se mění dodatek B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003, pokud jde o některá zařízení v odvětví masa a mléka v Polsku

(oznámeno pod číslem K(2006) 609)

(Text s významem pro EHP)

(2006/196/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na akt o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska, a zejména na přílohu XII kapitolu 6 oddíl B pododdíl I čl. 1 písm. e) tohoto aktu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Polsku byla poskytnuta přechodná období pro některá zařízení uvedená v dodatku B (1) přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003.

(2)

Dodatek B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003 byl pozměněn rozhodnutími Komise 2004/458/ES (2), 2004/471/ES (3), 2004/474/ES (4), 2005/271/ES (5), 2005/591/ES (6), 2005/854/ES (7) a 2006/14/ES (8).

(3)

Podle úředního prohlášení polského příslušného orgánu některá zařízení v odvětví masa a mléka dokončila proces modernizace a jsou nyní zcela v souladu s právními předpisy Společenství. Některá zařízení navíc ukončila svou činnost. Uvedená zařízení by tedy měla být odstraněna ze seznamu zařízení v přechodné fázi.

(4)

Dodatek B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(5)

Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat byl informován o opatřeních stanovených tímto rozhodnutím,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zařízení uvedená na seznamu v příloze tohoto rozhodnutí se odstraňují z dodatku B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 3. března 2006.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. C 227 E, 23.9.2003, s. 1392.

(2)  Úř. věst. L 156, 30.4.2004, s. 53.

(3)  Úř. věst. L 160, 30.4.2004, s. 56.

(4)  Úř. věst. L 160, 30.4.2004, s. 73.

(5)  Úř. věst. L 86, 5.4.2005, s. 13.

(6)  Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 96.

(7)  Úř. věst. L 316, 2.12.2005, s. 17.

(8)  Úř. věst. L 10, 14.1.2006, s. 66.


PŘÍLOHA

Seznam zařízení, která je třeba odstranit z dodatku B přílohy XII aktu o přistoupení z roku 2003

Zařízení pro produkci masa

Původní seznam

Č.

Číslo veterinární

Název zařízení

35.

08040206

AGROMAS Sp. z o.o.

71.

12160208

Wojnickie Zakłady Mięsne

„MEAT COMPANY“

99.

14370101

Ubojnia Trzody i Bydła „WILPOL“

155.

24610323

„Basco“ s.c.

181.

24170301

Zakład Przetwórstwa

Mięsnego B.Wisniewska

186.

26040209

„Wir“ Szproch I

Przetwórstwo Mięsa SJ.

209.

30090103

Firma Handlowo

Usługowa – Andrzej Mejsner

239.

30280102

PHU ROMEX Grażyna Pachela, Ubojnia Bydła

243.

30290201

Rzeźnictwo Kujawa,

Maik s.j.

246.

30300112

Ubój Trzody

Mariusz Marciniak


Drůbeží maso

Původní seznam

Č.

Číslo veterinární

Název zařízení

31.

18630501

Jedynka Spółka z o.o.

Zakład Produkcyjny

34.

24610602

Szerwal 2000 Sp. z o.o.


Odvětví mléka

Původní seznam

Č.

Číslo veterinární

Název zařízení

57.

20111601

OSM Dąbrowa Białostocka

66.

24781601

OSM w Zabrzu

68.

24061602

OSM Krzepice

74.

24161602

OSM „Rokitnianka“ w

Szczekocinach

101.

30151601

OSM „Top-Tomyśl“

103.

30201601

OSM Kowalew – Dobrzyca

Zakład Kowalew

107.

30231601

SM Udziałowców

110.

30281601

ZPM „Mlecz“ Wolsztyn, Oddział Damasławek

111.

30301601

SM Września


9.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 70/82


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 3. března 2006

o povolení uvedení potravin, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici linie 1507 (DAS-Ø15Ø7-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003

(2006/197/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 15. února 2001 podaly společnosti Pioneer Overseas Corporation a Dow AgroSciences Europe příslušným orgánům Nizozemska podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin (2) společnou žádost o uvedení potravin a složek potravin získaných z geneticky modifikované kukuřice linie 1507 na trh jako nových potravin nebo nových složek potravin (dále jen „výrobky“).

(2)

Ve zprávě o prvním posouzení ze dne 4. listopadu 2003 dospěl příslušný nizozemský subjekt pro posuzování potravin k závěru, že výrobky jsou stejně bezpečné jako potraviny a složky potravin získané z běžných linií kukuřice a mohou být používány stejným způsobem.

(3)

Dne 10. listopadu 2003 zaslala Komise zprávu o prvním posouzení všem členským státům. Ve lhůtě 60 dní stanovené v čl. 6 odst. 4 nařízení (ES) č. 258/97 byly v souladu s uvedeným ustanovením podány odůvodněné připomínky k uvádění výrobků na trh. V důsledku toho byla požadována zpráva o dalším posouzení.

(4)

Podle čl. 46 odst. 1 nařízení (ES) č. 1829/2003 (dále jen „nařízení“) se žádosti podané podle článku 4 nařízení (ES) č. 258/97 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení, tj. 18. dubnem 2004, považují za žádosti podle kapitoly II oddílu 1 nařízení v případech, kdy je požadována zpráva o dalším posouzení v souladu s čl. 6 odst. 3 nebo 4 nařízení (ES) č. 258/97.

(5)

Oblast působnosti nařízení (ES) č. 258/97 je omezena pouze na uvádění nových potravin nebo nových složek potravin na trh Společenství. Toto rozhodnutí se proto nevztahuje na uvádění na trh krmiv, která obsahují kukuřici linie 1507, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobena.

(6)

Na uvádění geneticky modifikované kukuřice linie 1507 na trh jako produkt nebo v některých produktech včetně krmiv, která tuto kukuřici obsahují nebo z ní sestávají, se vztahuje rozhodnutí Komise 2005/772/ES ze dne 3. listopadu 2005, kterým se v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES uvádí na trh produkt geneticky modifikované kukuřice (Zea mays L., linie 1507) s odolností vůči určitým škůdcům z řádu Lepidoptera a s tolerancí vůči herbicidu glufosinátu amonnému (3).

(7)

Krmivo vyrobené z kukuřice linie 1507 bylo uvedeno na trh před datem použitelnosti nařízení, tedy před 18. dubnem 2004. V důsledku toho podléhá požadavkům stanoveným v článku 20 nařízení a lze je uvádět na trh a používat v souladu s podmínkami stanovenými v registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva.

(8)

Dne 3. března 2005 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) v souladu s článkem 6 nařízení stanovisko, že neexistují doklady o tom, že by uvedení výrobků na trh mělo mít nepříznivé účinky na lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí (4). Při přijímání stanoviska úřad přihlédl ke všem konkrétním dotazům a připomínkám podaným členskými státy.

(9)

Úřad proto zastává názor, že žádné jiné zvláštní požadavky na označování než ty, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 1 nařízení, nejsou nutné. Dále není podle úřadu třeba vyžadovat zvláštní podmínky nebo omezení pro uvedení výrobků na trh a/nebo zvláštní podmínky nebo omezení pro jejich používání a nakládání s nimi, včetně požadavků na monitorování po uvedení na trh, ani žádné zvláštní podmínky týkající se ochrany určitých ekosystémů/životního prostředí a/nebo zeměpisných oblastí, jak jsou stanoveny v čl. 6 odst. 5 písm. e) nařízení.

(10)

Ve svém stanovisku úřad dospěl k závěru, že žadatelem předložený plán monitorování životního prostředí spočívající v plánu všeobecného sledování je v souladu s plánovaným použitím výrobků.

(11)

S ohledem na výše uvedené úvahy by mělo být povolení uděleno.

(12)

Kukuřici linie 1507 by měl být přiřazen jednoznačný identifikační kód stanovený v nařízení Komise (ES) č. 65/2004 ze dne 14. ledna 2004, kterým se zřizuje systém tvorby a přiřazování jednoznačných identifikačních kódů pro geneticky modifikované organismy (5).

(13)

Veškeré informace o povolení výrobků obsažené v příloze tohoto rozhodnutí by měly být zapsány do registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva, jak je stanoveno v nařízení.

(14)

V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení jsou podmínky pro povolení výrobku závazné pro všechny osoby, které jej uvádějí na trh.

(15)

Toto rozhodnutí musí být oznámeno prostřednictvím Informačního systému pro biologickou bezpečnost smluvním stranám Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti k Úmluvě o biologické rozmanitosti podle čl. 9 odst. 1 a čl. 15 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1946/2003 ze dne 15. července 2003 o přeshraničních pohybech geneticky modifikovaných organismů (6).

(16)

Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat nezaujal žádné stanovisko; Komise proto dne 5. října 2005 podle čl. 5 odst. 4 rozhodnutí Rady 1999/468/ES (7) předložila návrh Radě, aby o něm do tří měsíců rozhodla.

(17)

Rada se ve stanovené lhůtě neusnesla. Komise by nyní měla přijmout rozhodnutí,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Výrobky

Toto rozhodnutí se vztahuje na potraviny a složky potravin, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici (Zea mays L.) linie 1507, jíž byl přiřazen jednoznačný identifikační kód DAS-Ø15Ø7-1, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 65/2004, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, a které jsou blíže upřesněny v příloze tohoto rozhodnutí (dále jen „výrobky“).

Článek 2

Uvádění na trh

Uvádění na trh v souladu s podmínkami upřesněnými v tomto rozhodnutí a v jeho příloze se povoluje pro účely čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1829/2003.

Článek 3

Označování

Pro účely zvláštních požadavků na označování podle čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 1829/2003 se „názvem organismu“ rozumí „kukuřice“.

Článek 4

Monitorování dopadů na životní prostředí

1.   Držitelé povolení zajistí, aby byl zaveden a prováděn plán monitorování dopadů na životní prostředí stanovený v příloze tohoto rozhodnutí.

2.   Držitelé povolení musí každoročně předkládat Komisi zprávy o provádění a výsledcích monitorovacích činností.

V těchto zprávách musí být jasně uvedeno, které části zpráv mají být považovány za důvěrné, spolu s ověřitelným zdůvodněním ohledně důvěrnosti, a to v souladu s článkem 30 nařízení (ES) č. 1829/2003.

Důvěrné části takových zpráv se předkládají v samostatných dokumentech.

Článek 5

Registr Společenství

Informace v příloze tohoto rozhodnutí budou zaneseny do registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva stanoveného článkem 28 nařízení (ES) č. 1829/2003.

Článek 6

Držitelé povolení

Držiteli povolení jsou společnosti:

a)

Pioneer Overseas Corporation, Belgie, zastupující společnost Pioneer Hi-Bred International, Spojené státy, a

b)

Dow AgroSciences Europe, Spojené království, zastupující společnost Mycogen Seeds, Spojené státy,

které jsou obě povinny plnit povinnosti držitelů povolení definované v tomto rozhodnutí a v nařízení (ES) č. 1829/2003.

Článek 7

Platnost

Toto rozhodnutí je platné po dobu 10 let ode dne přijetí.

V Bruselu dne 3. března 2006.

Za Komisi

Markos KYPRIANOU

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 43, 14.2.1997, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(3)  Úř. věst. L 291, 5.11.2005, s. 42.

(4)  http://www.efsa.eu.int/science/gmo/gm_ff_applications/more_info/503/op_gm07_ej182_1507_opinion_nl_doc2_en1.pdf

(5)  Úř. věst. L 10, 16.1.2004, s. 5.

(6)  Úř. věst. L 287, 5.11.2003, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.


PŘÍLOHA

a)

   Žadatelé a držitelé povolení:

Název: Pioneer Overseas Corporation

Adresa: Avenue des Arts 44, B-1040 Brusel, Belgie

zastupující Pioneer Hi-Bred International, Inc., 400 Locus Street, Suite 800, Des Moines, IA50309, Spojené státy

a

Název: Dow AgroSciences Europe Ltd.

Adresa: European Development Centre, 3 Milton Park, Abingdon, Oxon OX14 4RN, Spojené království

zastupující Mycogen Seeds c/o Dow AgroSciences LLC, 9330 Zionsville Road, Indianapolis, IN 46268-1054, Spojené státy.

b)

   Určení a specifikace produktů: Potraviny a složky potravin, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici (Zea mays L.) linie 1507, jak je popsáno v žádosti, označenou jednoznačným identifikačním kódem DAS-Ø15Ø7-1, jež je rezistentní vůči zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis) a určitým dalším škůdcům z řádu Lepidoptera a tolerantní k herbicidům na bázi glufosinátu amonného, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny. Geneticky modifikovaná kukuřice DAS-Ø15Ø7-1 obsahuje tyto sekvence DNA ve dvou kazetách:

Syntetická verze genu cry1F odvozeného z Bacillus thuringiensis subsp. aizawai, který zajišťuje rezistenci vůči zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis) a určitým dalším škůdcům z řádu Lepidoptera a který je řízen ubikvitním promotorem ubiZM1 (2) ze Zea mays L., a koncová sekvence ORF25PolyA z Agrobacterium tumefaciens pTi15955.

Syntetická verze genu pat odvozeného ze Streptomyces viridochromogenes kmene Tü494, který zajišťuje toleranci k herbicidům na bázi glufosinátu amonného a který je řízen promotorem 35S, a koncové sekvence z viru žilkové mozaiky květáku.

c)

   Označování: Nejsou stanoveny žádné jiné zvláštní požadavky na označování než ty, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 1829/2003.

Pro účely čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 1829/2003 se „názvem organismu“ rozumí „kukuřice“.

d)

   Metoda detekce:

Případově specifická metoda založená na kvantitativní polymerátové řetězové reakci (PCR) v reálném čase pro geneticky modifikovanou kukuřici DAS-Ø15Ø7-1.

Validace referenční laboratoří Společenství zřízenou podle nařízení (ES) č. 1829/2003, publikovaná na adrese http://gmo-crl.jrc.it/detectionmethods/TC1507-WEB-Protocol-Validation.pdf

Referenční materiál: ERM®-BF418 přístupný v Institutu pro referenční materiály a měření Společného výzkumného střediska (SVS) Evropské komise na adrese http://www.irmm.jrc.be/html/reference_materials_catalogue/index.htm

e)

   Jednoznačný identifikační kód:

DAS-Ø15Ø7-1

f)

   Informace požadované na základě přílohy II Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti k Úmluvě o biologické rozmanitosti: Informační středisko pro biologickou bezpečnost, záznam viz rozhodnutí 2006/197/ES.

g)

   Podmínky nebo omezení pro uvedení na trh, použití nebo nakládání s produkty: Nejsou stanoveny.

h)

   Plán monitorování: Plán monitorování účinků na životní prostředí vyhovující příloze VII směrnice 2001/18/ES

[Odkaz: http://gmo-crl.jrc.it/detectionmethods/TC1507-WEB-Protocol-Validation.pdf]

i)

   Požadavky na monitorování po uvedení na trh pro použití potraviny k lidské spotřebě Nejsou stanoveny.

Poznámka: Odkazy na příslušné dokumenty může být časem třeba upravit. Tyto úpravy budou zveřejňovány formou aktualizace registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva.