4.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 64/1

(1)

Mezinárodní předpis pro řízení bezpečnosti lodí a pro zabránění znečištění (dále jen „předpis ISM“) byl přijat Mezinárodní námořní organizací (IMO) v roce 1993. Tento předpis se po přijetí kapitoly IX „Řízení bezpečného provozu lodí“ Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS) z roku 1974 v květnu 1994 postupně stal závazným pro většinu lodí v mezinárodní plavbě.

(2)

IMO pozměnila předpis ISM usnesením MSC.104(73) přijatým dne 5. prosince 2000.

(3)

Pokyny pro provádění předpisu ISM správami byly přijaty na základě usnesení IMO A.788(19) dne 23. listopadu 1995. Tyto pokyny byly pozměněny usnesením A.913(22) přijatým dne 29. listopadu 2001.

(4)

Na základě nařízení Rady (ES) č. 3051/95 ze dne 8. prosince 1995 o řízení bezpečnosti osobních lodí typu ro-ro (3) se předpis ISM stal závazným na úrovni Společenství s účinkem ode dne 1. července 1996 pro všechny osobní lodě typu ro-ro plující mezi přístavy členských států na pravidelných linkách, ve vnitrostátní i mezinárodní plavbě bez ohledu na to, pod kterou vlajkou plují. Byl to první krok k zajištění jednotného a systematického provádění předpisu ISM ve všech členských státech.

(5)

Dne 1. července 1998 se stal předpis ISM závazným podle ustanovení kapitoly IX SOLAS pro společnosti provozující osobní lodě, včetně vysokorychlostních osobních plavidel, ropných tankerů, chemických tankerů, lodí přepravujících plyn, lodí přepravujících volně ložený náklad a vysokorychlostních nákladních plavidel o hrubé prostornosti nejméně 500 GT v mezinárodní plavbě.

(6)

Dne 1. července 2002 se stal předpis ISM závazným pro společnosti provozující jiné nákladní lodě v mezinárodní plavbě a mobilní vrtné jednotky na volném moři o hrubé prostornosti nejméně 500 GT.

(7)

Bezpečnost lidského života na moři a ochranu životního prostředí lze účinně zvýšit přísným a závazným uplatňováním předpisu ISM.

(8)

Je žádoucí přímo použít předpis ISM na lodě plující pod vlajkou členského státu, jakož i na lodě bez ohledu na vlajku, pod kterou plují, provozované výlučně ve vnitrostátní plavbě nebo plující na pravidelných námořních linkách mezi přístavy členských států.

(9)

Přijetí nového nařízení s přímou použitelností by mělo zajistit kontrolu dodržování předpisu ISM za předpokladu, že rozhodnutí, zda provádět předpis u lodí bez ohledu na vlajku, pod kterou plují, provozovaných výhradně v přístavních oblastech, je ponecháno na členských státech.

(10)

V důsledku toho by se nařízení (ES) č. 3051/95 mělo zrušit.

(11)

Jestliže se členský stát domnívá, že dodržování konkrétních ustanovení části A předpisu ISM pro některé lodě nebo kategorie lodí výlučně ve vnitrostátní plavbě je v praxi pro společnosti v tomto státě obtížné, může se zcela nebo zčásti od uvedených ustanovení odchýlit, pokud přijme opatření zabezpečující rovnocenné dosažení cílů předpisu. Pro takové lodě a společnosti může zavést alternativní postupy pro vydávání osvědčení a ověřování.

(12)

Je nutné přihlédnout ke směrnici Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o státní přístavní inspekci (4).

(13)

Pro vymezení uznaných subjektů pro účely tohoto nařízení je rovněž nutné přihlédnout ke směrnici Rady 94/57/ES ze dne 22. listopadu 1994, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a dohledem nad nimi a pro související činnosti námořní správy (5), a pro stanovení oblasti působnosti tohoto nařízení, pokud jde o osobní lodě provozované ve vnitrostátní plavbě, ke směrnici Rady 98/18/ES ze dne 17. března 1998 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě (6).

(14)

Opatření nezbytná pro změnu přílohy II by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(15)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž posílení řízení bezpečnosti a bezpečného provozu lodí, jakož i zabránění znečištění z lodí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

a)

zavedení, uplatňování a řádná údržba systémů řízení bezpečnosti na lodích a na pevnině společnostmi a

b)

kontrola těchto systémů správami státu vlajky a státu přístavu.

1.

„předpisem ISM“ Mezinárodní předpis pro bezpečné řízení lodí a pro zabránění znečištění, přijatý Mezinárodní námořní organizací na základě usnesení shromáždění A.741(18) ze dne 4. listopadu 1993, ve znění usnesení Výboru pro námořní bezpečnost MSC.104(73) ze dne 5. prosince 2000, a uvedený v příloze I tohoto nařízení, v platném znění;

2.

„uznaným subjektem“ subjekt uznaný v souladu se směrnicí 94/57/ES;

3.

„společností“ vlastník lodi nebo jakýkoli jiný subjekt nebo osoba, jako je provozovatel nebo nájemce v nájmu typu „bareboat charter“, který převzal od vlastníka lodi odpovědnost za její provoz a který se při převzetí této odpovědnosti zavázal, že převezme veškeré povinnosti a odpovědnosti uložené předpisem ISM;

4.

„osobní lodí“ loď, včetně vysokorychlostního plavidla, přepravující více než dvanáct cestujících, nebo ponorka k přepravě osob;

5.

„cestujícím“ každá osoba kromě:

6.

„vysokorychlostním plavidlem“ vysokorychlostní plavidlo vymezené v pravidlu X-1/2 SOLAS v platném znění. Pro vysokorychlostní osobní plavidla platí omezení podle čl. 2 písm. f) směrnice 98/18/ES;

7.

„nákladní lodí“ loď, včetně vysokorychlostního plavidla, která není osobní lodí;

8.

„mezinárodní plavbou“ námořní plavba z přístavu členského státu nebo jakéhokoli jiného státu do přístavu mimo tento stát nebo naopak;

9.

„vnitrostátní plavbou“ plavba v námořních oblastech z přístavu členského státu do stejného či jiného přístavu v tomto členském státě;

10.

„pravidelnou lodní dopravou“ řada přeplaveb, které zajišťují dopravu mezi dvěma nebo více stejnými místy buď:

11.

„osobní lodí typu ro-ro“ námořní osobní plavidlo vymezené v kapitole II-1 SOLAS v platném znění;

12.

„ponorkou k přepravě osob“ mobilní plavidlo pro přepravu cestujících, které pluje převážně pod vodou a které je závislé na podpoře z hladiny nebo povrchu, jako např. na hladinových lodích nebo na zařízení na pobřeží, pokud jde o kontrolu a alespoň jeden z těchto případů:

13.

„mobilní vrtnou jednotkou na volném moři“ plavidlo, které je schopné provádět vrty za účelem průzkumu nebo využití podmořských zdrojů, jako například kapalné či plynné uhlovodíky, síra nebo sůl;

14.

„hrubou prostorností“ hrubá prostornost lodi stanovená v souladu s Mezinárodní úmluvou o vyměřování lodí z roku 1969, nebo u lodí plujících výlučně ve vnitrostátní plavbě, jejichž hrubá prostornost nebyla vyměřena v souladu s uvedenou úmluvou, hrubá prostornost lodi stanovená v souladu s vnitrostátními předpisy o měření prostornosti.

a)

nákladní lodě a osobní lodě plující pod vlajkou členského státu a provozované v mezinárodní plavbě;

b)

nákladní lodě a osobní lodě provozované výlučně ve vnitrostátní plavbě bez ohledu na vlajku, pod kterou plují;

c)

nákladní lodě a osobní lodě provozované mezi přístavy členských států na pravidelných námořních linkách bez ohledu na vlajku, pod kterou plují;

d)

mobilní vrtné jednotky na volném moři provozované pod pravomocí členského státu.

a)

válečné lodě a lodě pro přepravu vojska a jiné lodě vlastněné nebo provozované členským státem a používané pouze pro vládní neobchodní účely;

b)

lodě nepoháněné mechanicky, dřevěné lodě primitivní konstrukce, rekreační jachty a rekreační plavidla, ledaže by byly nebo budou vybaveny posádkou a přepravují více než 12 cestujících pro obchodní účely;

c)

rybářská plavidla;

d)

nákladní lodě a mobilní vrtné jednotky na volném moři o hrubé prostornosti menší než 500 GT;

e)

osobní lodě jiné než osobní lodě typu ro-ro v námořních oblastech, a to třídy C a D vymezené v článku 4 směrnice 98/18/ES.

a)

dotyčný členský stát oznámí Komisi výjimku a opatření, která má v úmyslu přijmout;

b)

jestliže je do šesti měsíců od oznámení rozhodnuto, v souladu s postupem uvedeným v čl. 12 odst. 2, že navrhovaná výjimka není opodstatněná nebo že navrhovaná opatření jsou nedostatečná, je uvedený členský stát povinen změnit navrhovaná opatření nebo se zdržet jejich přijetí;

c)

členský stát přijatá opatření zveřejní společně s přímým odkazem na odstavec 1, případně odstavec 2.

4.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 64/37

(1)

V návaznosti na sdělení Komise o trvale udržitelném rozvoji vybrala Evropská rada cíle jako obecné vodítko pro budoucí vývoj v prioritních oblastech, jako jsou přírodní zdroje a veřejné zdraví.

(2)

Voda je vzácným přírodním zdrojem, který by měl být s ohledem na jeho jakost chráněn, střežen, spravován a podle toho by s ním mělo být nakládáno. Zvláště povrchové vody jsou obnovitelnými zdroji s omezenou schopností regenerace po nepříznivých dopadech lidské činnosti.

(3)

Politika Společenství pro životní prostředí by měla usilovat o vysokou úroveň ochrany a přispět k prosazování cílů zachování, ochrany a zlepšení kvality životního prostředí a ochrany lidského zdraví.

(4)

V prosinci 2000 přijala Komise sdělení Evropskému parlamentu a Radě o rozvoji nové politiky v oblasti vod ke koupání a zahájila rozsáhlé konzultace všech zainteresovaných a dotčených stran. Hlavním výsledkem těchto konzultací byla obecná podpora pro vypracování nové směrnice, která by byla založena na nejnovějších vědeckých poznatcích a věnovala by zvláštní pozornost širší účasti veřejnosti.

(5)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (5) obsahuje závazek zajistit vysoký stupeň ochrany vod ke koupání, včetně přezkumu směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání (6).

(6)

Podle Smlouvy musí Společenství při přípravě politiky pro životní prostředí mimo jiné přihlížet k dostupným vědeckým a technickým údajům. Tato směrnice by měla využít vědecké poznatky při zavádění nejspolehlivějších určujících ukazatelů k předvídání mikrobiologicky podmíněného zdravotního rizika a k dosažení vysoké úrovně ochrany. Měly by se provést další epidemiologické studie o zdravotních rizicích spojených s koupáním, zejména ve sladkých vodách.

(7)

Ke zvýšení účinnosti a rozumného využívání zdrojů musí být tato směrnice úzce koordinována s ostatními právními předpisy Společenství týkajícími se vody, např. se směrnicemi Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (7) a 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (8) a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (9).

(8)

Dotčené osoby by měly být odpovídajícím způsobem informovány o plánovaných opatřeních a o pokroku při provádění. Veřejnost by měla dostávat odpovídající a včasné informace o výsledcích monitorování jakosti vod ke koupání a opatřeních k řízení rizik, aby se předešlo zdravotním rizikům, zejména v souvislosti s předvídatelnými případy krátkodobého znečištění nebo výjimečných situací. Měly by se použít nové technologie, které umožňují, aby byla veřejnost informována o vodách ke koupání v rámci celého Společenství efektivním a srovnatelným způsobem.

(9)

K monitorování je třeba použít harmonizované metody a praktiky rozboru. Jakost je nutné sledovat a posuzovat v delším období, aby bylo možno dosáhnout reálné klasifikace vod ke koupání.

(10)

Shoda by měla být záležitostí vhodných opatření řízení a zajištění jakosti, nejen měření a výpočtů. Proto je vhodný systém profilů vod ke koupání, který by umožnil lepší pochopení rizik a poskytl základ pro opatření řízení. Zároveň by se měla zvláštní pozornost věnovat dodržování norem jakosti a hladkému přechodu od směrnice 76/160/EHS.

(11)

Dne 17. února 2005 ratifikovalo Společenství Úmluvu EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva). Proto je vhodné začlenit do této směrnice ustanovení o přístupu veřejnosti k informacím a zajistit účast veřejnosti na jejím provádění, aby se doplnila směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na přípravě některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (11).

(12)

Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení dobré jakosti vod ke koupání a vysoké úrovně ochrany členskými státy na základě společných norem v rámci celého Společenství, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a může jich být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(13)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (12).

(14)

Trvalý význam politiky Společenství v oblasti vod ke koupání je zřejmý každou koupací sezonu, jelikož chrání veřejnost před znečištěním způsobeným nehodou i trvalým znečištěním, ke kterému došlo v oblastech koupání ve Společenství nebo v jejich blízkosti. Celková jakost vod ke koupání se od vstupu směrnice 76/160/EHS v platnost značně zlepšila. Směrnice však odráží stav poznání a zkušeností z počátku sedmdesátých let. Od té doby se změnil způsob využívání vod ke koupání stejně jako stav vědeckého a technického poznání. Uvedená směrnice by proto měla být zrušena,

a)

monitorování a klasifikaci jakosti vod ke koupání;

b)

řízení jakosti vod ke koupání a

c)

informování veřejnosti o jakosti vod ke koupání.

a)

plavecké a lázeňské bazény;

b)

ohraničené vody podléhající úpravě nebo používané k léčebným účelům;

c)

uměle vytvořené ohraničené vody oddělené od povrchových a podzemních vod.

1.

Výrazy „povrchové vody“, „podzemní vody“, „vnitrozemské vody“, „brakické vody“, „pobřežní vody“ a „povodí“ mají stejný význam jako ve směrnici 2000/60/ES.

2.

„Příslušným orgánem“ se rozumí orgán nebo orgány, které členské státy určily k zajištění shody s požadavky této směrnice, nebo jiný orgán či subjekt, který byl pověřen tímto úkolem.

3.

„Trvalým“ se ve vztahu k zákazu koupání nebo varování před koupáním rozumí trvající nejméně jednu celou koupací sezonu.

4.

„Velkým počtem“ se ve vztahu ke koupajícím rozumí počet, který příslušný orgán považuje za velký při zohlednění zejména minulých trendů nebo infrastruktury či zařízení nebo jiných přijatých opatření na podporu koupání.

5.

„Znečištěním“ se rozumí výskyt mikrobiologické kontaminace či jiných organismů nebo odpadků, které ovlivňují jakost vod ke koupání a představují riziko pro zdraví koupajících se, jak je uvedeno v článku 8 a 9 a příloze I sloupci A.

6.

„Koupací sezonou“ se rozumí období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se.

7.

„Opatřeními řízení“ se rozumí tato opatření přijatá s ohledem na vody ke koupání:

8.

„Krátkodobým znečištěním“ se rozumí mikrobiologická kontaminace uvedená v příloze I sloupci A, která má jasně zjistitelné příčiny, u níž se obvykle neočekává, že zhorší jakost vod ke koupání po dobu delší než přibližně 72 hodin poté, co došlo k prvnímu ovlivnění jakosti vod ke koupání, a pro niž příslušný orgán vytvořil postupy k předvídání a řešení, jak je stanoveno v příloze II.

9.

„Výjimečnou situací“ se rozumí událost nebo kombinace událostí ovlivňujících jakost vod ke koupání na dotyčném místě, u nichž se neočekává výskyt častěji než jednou za čtyři roky.

10.

„Souborem údajů o jakosti vod ke koupání“ se rozumí údaje získané podle článku 3.

11.

„Posuzováním jakosti vod ke koupání“ se rozumí proces vyhodnocování jakosti vod ke koupání pomocí metody posuzování uvedené v příloze II.

12.

„Rozmnožením sinic“ se rozumí nahromadění sinic ve formě květu, koberce nebo pěny.

13.

Výraz „dotyčná veřejnost“ má stejný význam jako ve směrnici Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (13).

a)

se očekává většina koupajících se nebo

b)

se podle profilu vod ke koupání očekává největší riziko znečištění.

a)

pro veškeré vody ke koupání;

b)

po skončení každé koupací sezony;

c)

na základě souboru údajů o jakosti vod ke koupání sestaveném pro dotyčnou koupací sezonu a tři předcházející koupací sezony a

d)

v souladu s postupem stanoveným v příloze II.

—

je splněn požadavek odstavce 3 nebo

—

soubor údajů o vodách ke koupání používaný k posouzení zahrnuje nejméně 8 vzorků, v případě vod ke koupání s koupací sezonou, jejíž délka nepřekračuje 8 týdnů,

a)

vody ke koupání jsou nově určeny;

b)

došlo ke změnám, které pravděpodobně ovlivní klasifikaci vod ke koupání podle článku 5; v takovém případě se posouzení provede na základě souboru údajů o jakosti vod ke koupání, který se skládá výhradně z výsledků vzorků odebraných poté, co ke změně došlo, nebo

c)

vody ke koupání již byly posouzeny podle směrnice 76/160/EHS; v takovém případě se použijí údaje shromážděné podle uvedené směrnice a za tímto účelem se považují ukazatele 2 a 3 přílohy směrnice 76/160/EHS za rovnocenné ukazatelům 2 a 1 přílohy I sloupce A této směrnice.

a)

spolu sousedí;

b)

v předcházejících čtyřech letech získaly podobné hodnocení v souladu s odstavci 2 a 3 a odst. 4 písm. c) a

c)

mají profily vod ke koupání, které vykazují společné rizikové faktory či žádné nevykazují.

a)

„nevyhovující“;

b)

„přijatelné“;

c)

„dobré“ nebo

d)

„výborné“.

a)

u vod ke koupání klasifikovaných jako „nevyhovující“ se přijmou tato opatření s účinkem od koupací sezony následující po této klasifikaci:

b)

jsou-li v pěti po sobě následujících letech vody ke koupání klasifikovány jako „nevyhovující“, vydá se trvalý zákaz koupání nebo trvalé varování před koupáním. Členský stát však může vydat zákaz koupání nebo varování před koupáním před skončením pětiletého období, pokud se domnívá, že by dosažení „přijatelné“ jakosti nebylo proveditelné nebo by bylo nepřiměřeně nákladné.

—

aby zjistila, jakým způsobem se účastnit, a

—

předkládala návrhy, připomínky nebo stížnosti.

a)

aktuální klasifikace vod ke koupání a zákaz koupání nebo varování před koupáním, jasným a jednoduchým znakem nebo symbolem, uvedené v tomto článku;

b)

obecný popis vod ke koupání v obecně srozumitelném jazyce, na základě profilu vod ke koupání vytvořeného v souladu s přílohou III;

c)

v případě vod ke koupání náchylných ke krátkodobému znečištění:

d)

informace o povaze a očekávané délce trvání výjimečných situací;

e)

je-li vydán zákaz koupání nebo varování před koupáním, oznámení pro veřejnost s uvedením důvodů;

f)

je-li vydán trvalý zákaz koupání nebo trvalé varování před koupáním, skutečnost, že voda v dotyčné oblasti již není vodou ke koupání, spolu s uvedením důvodů zrušení klasifikace, a

g)

údaje, kde je možno získat podrobnější informace podle odstavce 2.

a)

seznam vod ke koupání;

b)

klasifikace jednotlivých vod ke koupání v posledních třech letech a jejich profil, včetně výsledků monitorování, které bylo v souladu s touto směrnicí provedeno od poslední klasifikace;

c)

v případě vod ke koupání klasifikovaných jako „nevyhovující“ informace o příčinách znečištění a opatřeních přijatých k tomu, aby se zabránilo vystavení koupajících se znečištění a odstranily se příčiny znečištění podle čl. 5 odst. 4, a

d)

v případě vod, které jsou náchylné ke krátkodobému znečištění, obecné informace o:

a)

výsledkům příslušné evropské epidemiologické studie, kterou provede Komise ve spolupráci s členskými státy;

b)

jiným vědeckým, analytickým a epidemiologickým trendům, které mají význam pro ukazatele jakosti vod ke koupání, včetně těch, které se týkají virů, a

c)

doporučením Světové zdravotnické organizace.

a)

specifikaci normy EN/ISO týkající se rovnocennosti mikrobiologických metod pro účely čl. 3 odst. 9;

b)

stanovení prováděcích pravidel k čl. 8 odst. 1, čl. 12 odst. 1 písm. a) a čl. 12 odst. 4;

c)

přizpůsobení metod rozborů pro ukazatele stanovené v příloze I vědeckému a technickému pokroku;

d)

přizpůsobení přílohy V vědeckému a technickému pokroku;

e)

stanovení pokynů pro společnou metodu posuzování jednotlivých vzorků.

4.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 64/52

(1)

Směrnice Rady 76/464/EHS ze dne 4. května 1976 o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být uvedená směrnice kodifikována.

(2)

Existuje potřeba všeobecného a vzájemně provázaného postupu členských států v oblasti ochrany vodního prostředí Společenství před znečišťováním způsobovaným zejména některými perzistentními, toxickými a bioakumulativními látkami.

(3)

Několik úmluv je zaměřeno na ochranu mezinárodních vodních toků a mořského prostředí před znečištěním. Je důležité zabezpečit koordinované provádění těchto úmluv.

(4)

Nesoulad v předpisech platných v různých členských státech pro vypouštění některých nebezpečných látek do vodního prostředí může vytvářet nerovné podmínky pro hospodářskou soutěž, a tím přímo ovlivnit fungování vnitřního trhu.

(5)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (5) stanoví řadu opatření k ochraně sladkých a mořských vod před některými znečišťujícími látkami.

(6)

Pro zajištění účinné ochrany vodního prostředí Společenství je nezbytné sestavit první seznam některých jednotlivých látek vybraných zejména na základě jejich toxicity, perzistence a bioakumulace, s výjimkou látek, které jsou biologicky neškodné nebo se v látky biologicky neškodné rychle přeměňují, nazvaný seznam I, a druhý seznam látek se škodlivým účinkem na vodní prostředí, který však může být omezen na určitou oblast a záviset na vlastnostech a místě výskytu vod, do nichž se látky vypouštějí, nazvaný seznam II. Jakékoli vypouštění těchto látek by mělo podléhat předem udělenému povolení, v němž jsou stanoveny emisní normy.

(7)

Znečišťování vypouštěním různých nebezpečných látek ze seznamu I musí být odstraněno. Směrnice uvedené v příloze IX směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (6), stanovily mezní hodnoty. Článek 16 směrnice 2000/60/ES obsahuje postupy ke stanovení kontrolních opatření a norem environmentální kvality použitelných pro prioritní látky.

(8)

Je nutné snížit znečišťování vod látkami ze seznamu II. Za tímto účelem by členské státy měly přijmout programy sestavené v souladu s případnými směrnicemi Rady, které obsahují normy environmentální kvality pro vody. Emisní normy uplatňované pro uvedené látky by měly být stanovovány podle těchto norem environmentální kvality.

(9)

Je důležité, aby jeden nebo více členských států mohly samostatně nebo společně přijímat přísnější opatření než opatření obsažená v této směrnici.

(10)

Měl by být sestaven soupis vypouštění některých zvláště nebezpečných látek do vodního prostředí Společenství ke zjištění jejich původu.

(11)

Může být nezbytné kontrolovat a v případě potřeby doplnit seznamy I a II v příloze I na základě získaných zkušeností, případně převést některé látky ze seznamu II do seznamu I.

(12)

Touto směrnicí nesmějí být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu stanovených v příloze II části B,

a)

vnitrozemské povrchové vody,

b)

teritoriální vody,

c)

vnitřní pobřežní vody.

a)

„vnitrozemskými povrchovými vodami“ všechny stojaté nebo tekoucí sladké povrchové vody nacházející se na území jednoho nebo více členských států;

b)

„vnitřními pobřežními vodami“ vody nacházející se mezi pevninou a základní linií, od níž se měří šířka teritoriálních vod a která v případě vodních toků dosahuje až k sladkovodní hranici;

c)

„sladkovodní hranicí“ místo na vodním toku, kde při odlivu a v období nízkého průtoku sladkých vod dochází k patrnému vzrůstu slanosti vlivem přítomnosti mořských vod;

d)

„vypouštěním“ zavádění látek ze seznamu I nebo seznamu II v příloze I do vod uvedených v článku 1, s výjimkou:

e)

„znečišťováním“ přímé nebo nepřímé vypouštění látek nebo energie člověkem do vodního prostředí, které má za následek například ohrožení lidského zdraví, poškození zdrojů obživy a vodních ekosystémů, škody na kulturních hodnotách nebo ohrožování jiného oprávněného používání vod.

a)

každé vypouštění do vod uvedených v článku 1, ve kterém může být přítomna některá z těchto látek, podléhá předem udělenému povolení vydanému příslušným orgánem dotyčného členského státu;

b)

povolení stanoví emisní normy pro vypouštění těchto látek do vod uvedených v článku 1, a kde je to nutné k uplatňování této směrnice, i pro vypouštění těchto látek do stokových systémů;

c)

povolení smějí být vydána pouze na omezenou dobu. Mohou být obnovena s přihlédnutím k případným změnám mezních hodnot emisí stanovených směrnicemi uvedenými v příloze IX směrnice 2000/60/ES.

a)

nejvýše přípustnou koncentraci látek při vypouštění; v případě zředění se mezní hodnota emisí stanovená směrnicemi uvedenými v příloze IX směrnice 2000/60/ES dělí faktorem zředění;

b)

nejvýše přípustné množství látky při vypouštění během jednoho nebo více stanovených období vyjádřeno, v případě potřeby, také jako jednotka hmotnosti znečišťující látky na jednotku charakteristického prvku znečišťující činnosti (například jednotka hmotnosti látky na jednotku suroviny nebo produktu).

4.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 64/60

(1)

Přestože provedení doporučení Rady 98/561/ES ze dne 24. září 1998 o evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (3) bylo podle zprávy Komise ze dne 30. září 2004 úspěšné, je třeba zlepšovat fungování evropského vysokoškolského vzdělávání, zejména pokud jde o kvalitu, aby bylo transparentnější a důvěryhodnější pro evropské občany i pro studenty a akademické pracovníky z jiných světadílů.

(2)

Doporučení 98/561/ES vyzvalo k podpoře a případně k vytvoření transparentních systémů zabezpečování kvality. Téměř všechny členské státy zřídily vnitrostátní systémy zabezpečování kvality a zahájily nebo umožnily vytvoření jedné nebo více agentur zabezpečujících kvalitu nebo akreditace.

(3)

Doporučení 98/561/ES zdůraznilo, že systémy zabezpečování kvality mají být založené na řadě základních prvků, včetně hodnocení programů nebo institucí prostřednictvím vnitřního hodnocení a vnějšího přezkumu, a mají zahrnovat účast studentů, zveřejňování výsledků a mezinárodní účast. Výsledky hodnocení týkajícího se zabezpečování kvality výrazně pomáhají institucím vysokoškolského vzdělávání zlepšit jejich fungování.

(4)

Základní prvky uvedené v 3. bodě odůvodnění již byly zavedeny téměř ve všech systémech zabezpečování kvality a v září 2003 byly v Berlíně potvrzeny evropskými ministry školství v souvislosti s boloňským procesem, který směřuje k vytvoření evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání.

(5)

Evropské sdružení pro zabezpečení kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA) bylo založeno v roce 2000 a jeho členská základna se neustále rozšiřuje o nové agentury zabezpečující kvalitu a akreditace ve všech členských státech.

(6)

V souvislosti s boloňským procesem a v návaznosti na setkání v Berlíně v září 2003 přijali ministři školství ze 45 zemí během svého setkání v Bergenu ve dnech 19.–20. května 2005 standardy a hlavní směry pro zabezpečování kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání tak, jak je navrhlo ENQA. Uvítali také zásadu evropského registru agentur zabezpečujících kvalitu založeného na vnitrostátním přezkumu a požádali, aby ENQA ve spolupráci s Evropskou asociací univerzit (EUA), Evropskou asociací institucí terciálního vzdělávání (EURASHE) a Národními svazy studentů v Evropě (ESIB) dále vypracovalo prováděcí pravidla a zásady a aby o tom ministrům podalo zprávu prostřednictvím skupiny pro pokračování boloňského procesu. Dále podtrhli důležitost spolupráce mezi agenturami uznávanými na vnitrostátní úrovni s ohledem na posílení vzájemného uznávání akreditací či rozhodnutí o zabezpečení kvality.

(7)

Činnost EU podporující zabezpečování kvality by měla být rozvíjena v souladu s činnostmi prováděnými v souvislosti s boloňským procesem.

(8)

Na podporu transparentnosti ve vysokoškolském vzdělávání a uznávání kvalifikací a doby studia v zahraničí je žádoucí vytvořit registr nezávislých a důvěryhodných agentur zabezpečujících kvalitu, ať veřejných či soukromých, které působí v Evropě na regionální či státní úrovni a mají všeobecný nebo specializovaný charakter.

(9)

Evropská Rada se v Barceloně v březnu 2002 vyjádřila, že v souvislosti s lisabonskou strategií by se systém evropského školství a odborného vzdělávání měl stát „světovou značkou kvality“,

1.

podporovaly všechny instituce vysokoškolského vzdělávání působící na jejich území, aby v souladu se standardy a hlavními směry zabezpečování kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání přijatými v Bergenu v souvislosti s boloňským procesem zavedly nebo vytvořily přísné vnitřní systémy zabezpečení kvality;

2.

podporovaly všechny agentury zabezpečující kvalitu nebo akreditace, které působí na jejich území, aby byly ve svém hodnocení nezávislé, uplatňovaly prvky zabezpečování kvality stanovené v doporučení 98/561/ES a aby pro účely hodnocení uplatňovaly společný soubor obecných norem a hlavních směrů přijatých v Bergenu. Tyto standardy by měly být dále vypracovány ve spolupráci se zástupci odvětví vysokoškolského vzdělávání. Měly by být uplatňovány takovým způsobem, aby chránily a rozvíjely rozmanitost a inovaci;

3.

podporovaly zástupce vnitrostátních orgánů, odvětví vysokoškolského vzdělávání a agentur zabezpečujících kvalitu a akreditace, aby spolu se sociálními partnery založili „Evropský registr agentur zabezpečujících kvalitu“ (dále jen „evropský registr“) založený na vnitrostátním přezkumu, které zohledňuje zásady uvedené v příloze, a aby určili podmínky registrace a pravidla pro správu registru;

4.

umožnily institucím vysokoškolského vzdělávání působícím na jejich území vybrat si v evropském registru mezi agenturami zabezpečujícími kvalitu nebo akreditace takovou agenturu, která vyhovuje jejich potřebě a profilu, pokud je to v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy nebo je to povoleno jejich vnitrostátními orgány;

5.

umožnily institucím vysokoškolského vzdělávání snažit se o doplňující hodnocení jinou agenturou uvedenou v evropském registru, a to například za účelem zlepšení jejich mezinárodní pověsti;

6.

podporovaly spolupráci mezi agenturami za účelem vybudování vzájemné důvěry a uznávání hodnocení týkajících se zabezpečení kvality a akreditace, a tím přispěly k uznávání kvalifikace pro účely studia či práce v jiné zemi;

7.

zajistily přístup veřejnosti k hodnocením provedeným agenturami zabezpečujícími kvalitu a akreditace, které jsou uvedeny v evropském registru,

1.

pokračovala v úzké spolupráci s členskými státy v podpoře spolupráce mezi institucemi vysokoškolského vzdělávání, agenturami zabezpečujícími kvalitu a akreditace, příslušnými orgány a jinými subjekty činnými v této oblasti;

2.

předkládala každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku dosaženém v rozvíjení systémů zabezpečování kvality v jednotlivých členských státech a o činnostech v rámci spolupráce na evropské úrovni, včetně pokroku dosaženého při naplňování výše zmíněných cílů.