16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/1

(1)

V srpnu 1999 uložila Rada nařízením (ES) č. 1796/1999 (2) (dále jen „původní nařízení“) konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), Maďarska, Indie, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny. Šetření, na jehož základě byla uložena tato opatření, se dále označuje jako „původní šetření“.

(2)

Na tyto dovozy byla uložena opatření ve formě valorického cla, s výjimkou dovozů od jednoho indického, jednoho mexického, jednoho jihoafrického a jednoho ukrajinského vyvážejícího výrobce, od nichž byly přijaty závazky rozhodnutím Komise 1999/572/ES (3). Nařízením (ES) č. 1678/2003 Komise vypověděla závazek nabídnutý výše zmíněným ukrajinským vyvážejícím výrobcem a nařízením (ES) č. 1674/2003 Rada tomuto vývozci opětovně uložila odpovídající valorické antidumpingové clo.

(3)

Na základě šetření podle článku 13 základního nařízení bylo následně zjištěno, že původní opatření týkající se dovozů z Ukrajiny a z ČLR jsou obcházena prostřednictvím dodávek přes Moldavsko, respektive přes Maroko. Konečné antidumpingové clo uložené z dovozu dotyčného výrobku pocházejícího z Ukrajiny bylo proto nařízením Rady (ES) č. 760/2004 (4) rozšířeno na dovoz stejných ocelových lan a kabelů dodávaných z Moldavska. Obdobně bylo antidumpingové clo uložené z dovozu výrobku pocházejícího z ČLR rozšířeno nařízením Rady (ES) č. 1886/2004 (5) na dovoz stejných ocelových lan a kabelů dodávaných z Maroka, s výjimkou ocelových lan a kabelů vyráběných skutečným marockým výrobcem.

(4)

Dne 20. listopadu 2004 zahájila Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (6) antidumpingové šetření týkající se dovozů stejného výrobku pocházejícího z Korejské republiky, a to z podnětu podaného daným výrobním odvětvím Společenství obsahujícím přesvědčivé důkazy potvrzující, že na tyto dovozy je používán dumping, a způsobují proto újmu danému výrobnímu odvětví Společenství. Šetření bylo ukončeno rozhodnutím Komise 2005/739/ES (7), aniž by byla uložena jakákoli opatření.

(5)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti stávajících antidumpingových opatření uložených na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z ČLR, Maďarska, Indie, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny (8) obdržela Komise dne 17. května 2004 žádost o přezkum těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(6)

Žádost předložil Liaison Committee of European Union Wire Rope Industries (EWRIS) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících významnou část, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby ocelových lan a kabelů ve Společenství. Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti stávajících opatření by pravděpodobně mělo za následek pokračování nebo opakovaný výskyt dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

(7)

Ve vztahu k dovozům dotyčného výrobku pocházejícího z Mexika takový důkaz neexistoval, a žadatel tudíž nepožadoval, aby bylo zahájeno řízení před pozbytím platnosti týkající se dovozu dotyčného výrobku pocházejícího z Mexika. Opatření použitelná na dovoz dotyčného výrobku pocházejícího z Mexika tudíž pozbyla platnosti dne 18. srpna 2004 (9).

(8)

Po konzultaci s poradním výborem Komise rozhodla, že pro zahájení přezkumu podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení existují dostatečné důkazy, a tento přezkum zahájila (10).

(9)

Komise oficiálně oznámila vyvážejícím výrobcům, dovozcům, uživatelům, o nichž je známo, že se jich záležitost týká, a jejich sdružením, zástupcům zemí vývozu a výrobcům ve Společenství, že zahajuje přezkum opatření před pozbytím platnosti. Zúčastněným stranám byla poskytnuta možnost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení sdělily písemně své připomínky a požádaly o slyšení.

(10)

S ohledem na velký počet výrobců ve Společenství a dovozců ve Společenství, kteří nejsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem v některé z dotčených zemí, považovala Komise za vhodné prověřit, zda by neměl být použit výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku skutečně nezbytný, a pokud ano, vybrat vhodný vzorek, byly výše uvedené strany podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení vyzvány, aby se do dvou týdnů po zahájení řízení přihlásily a předložily informace požadované v oznámení o zahájení řízení.

(11)

Sedmnáct výrobců ze Společenství řádně a ve stanovené lhůtě vyplnilo formulář pro výběr vzorku a formálně souhlasilo s další spoluprací při šetření. Ve formuláři pro výběr vzorku jsou, mimo jiné, požadovány informace o vývoji určitých „makro ukazatelů“ újmy, a to výrobní kapacity, objemu výroby, zásob, objemu prodejů a zaměstnanosti.

(12)

Z výše zmíněných sedmnácti výrobců bylo jako vzorek vybráno pět společností, které jsou reprezentativními zástupci daného výrobního odvětví Společenství ve smyslu objemu výroby a prodejů dotyčného výrobku ve Společenství.

(13)

Pouze jeden dovozce předložil informace požadované v oznámení o zahájení řízení a vyjádřil svou ochotu dále spolupracovat s útvary Komise. S ohledem na tuto situaci se útvary Komise rozhodly nepoužít ve vztahu k dovozcům, kteří nejsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem v některé z dotčených zemí, výběr vzorku, ale zaslat namísto toho dotazník výše uvedenému dovozci. Tento dovozce však odpověď na dotazník nezaslal. Má se tudíž za to, že spolupráce dovozců, kteří nejsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem v některé z dotčených zemí, byla nedostatečná. Sdružení zastupující zájmy výrobců (dále jen „EWRIA“) předložilo obecné připomínky, týkající se zejména definice dotyčného výrobku a obdobného výrobku. Tyto připomínky jsou řešeny v 19. a 20. bodě odůvodnění.

(14)

Dotazníky byly tudíž zaslány pěti výrobcům ve Společenství zařazeným do vzorku a všem známým vyvážejícím výrobcům. Dále byl kontaktován jeden výrobce z Turecka (dále jen „srovnatelná země“), kterému byl rovněž zaslán dotazník.

(15)

Odpovědi na dotazník zaslalo pět výrobců ze Společenství zařazených do vzorku a tři vyvážející výrobci v dotčených zemích a rovněž dva dovozci, kteří jsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem, a jeden výrobce ze srovnatelné země.

(16)

Inspekce na místě proběhly v prostorách těchto společností:

(17)

Šetření týkající se přetrvávajícího a/nebo obnoveného dumpingu a vzniku újmy zahrnovalo období od 1. července 2003 do 30. června 2004 (dále jen „období šetření“). Přezkoumání trendů, které jsou relevantní pro posouzení, zda bude přetrvávat nebo bude obnovena újma, zahrnovalo období od 1. ledna 2001 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(18)

Dotyčným výrobkem je stejný výrobek jako v původním šetření, na jehož základě byla uložena platná opatření, tj. ocelová lana a kabely, včetně uzavřených lan, s výjimkou lan a kabelů z nerezové oceli, s největším průřezem přesahujícím 3 mm. V současnosti jsou zařaditelné do kódů ex 7312 10 82, ex 7312 10 84, ex 7312 10 86, ex 7312 10 88 a ex 7312 10 99.

(19)

V souladu se zjištěním z původního šetření tento přezkum potvrdil, že dotyčný výrobek a výrobky vyráběné a prodávané vyvážejícími výrobci na domácím trhu, stejně jako výrobky vyráběné a prodávané výrobci ve Společenství na trhu Společenství a výrobcem ve srovnatelné zemi na trhu srovnatelné země, mají stejné základní fyzické vlastnosti a koncové užití, a považují se tudíž za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(20)

Sdružení EWRIA zopakovalo svou námitku vznesenou v původním šetření, že dotyčný výrobek se výrazně liší od výrobků vyráběných a prodávaných ve Společenství, a neměl by být srovnáván. Tato námitka byla podrobně řešena v původním nařízení, kterým byla uložena prozatímní a konečná opatření na dovoz dotyčného výrobku, kdy bylo zjištěno, že ocelová lana a kabely vyráběné ve Společenství a dovážené do Společenství jsou obdobné. Vzhledem k tomu, že sdružení EWRIA neuvedlo žádné nové skutečnosti prokazující, že se změnila východiska, z nichž vycházela původní zjištění, potvrzují se závěry učiněné v původním konečném nařízení.

(21)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo prověřeno, zda v současné době dochází k dumpingu, a pokud ano, zda by pozbytí platnosti předmětných opatření pravděpodobně vedlo k jeho přetrvání.

(22)

Během období šetření dosáhl celkový objem dovozu ocelových lan z ČLR, Indie, Jihoafrické republiky a Ukrajiny (dále jen „dotčené země“), zaznamenaný Eurostatem, 7 784 tun, což představuje 4,4 % podíl na trhu Společenství.

(23)

Období původního šetření zahrnovalo 15 měsíců (od 1. ledna 1997 do 31. března 1998) a týkalo se pouze dovozů do Společenství před jeho rozšířením. Údaje o dovozu z původního a stávajícího období šetření nejsou tudíž přímo srovnatelné. V každém případě, celkový dovoz z dotčených zemí do států EU-15 dosáhl v období původního šetření 21 102 tun, což představuje 14,3 % podíl na trhu Společenství.

(24)

V Indii spolupracoval jeden vyvážející výrobce pokrývající 75 % objemu vývozů zaznamenaného Eurostatem. Jediný známý vyvážející výrobce z Jihoafrické republiky poskytl informace o svých vývozních prodejích do Společenství uskutečněných během období šetření, které představovaly veškeré vývozy z Jihoafrické republiky do Společenství v tomto období. V ČLR spolupracoval jeden vyvážející výrobce pokrývající 75 % vývozních prodejů dotyčného výrobku z ČLR do Společenství. Konečně, při stávajícím šetření neposkytl součinnost žádný ze dvou vyvážejících výrobců na Ukrajině.

(25)

V souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení byla použita stejná metodologie jako v případě původního šetření, za předpokladu, že se nezměnily okolnosti.

(26)

Během období šetření dosáhl celkový objem dovozu ocelových lan a kabelů z Indie, zaznamenaný Eurostatem, 3 869 tun, což představuje 2,2 % podíl na trhu Společenství.

(27)

Co se týče určení běžné hodnoty, bylo nejprve u spolupracujícího vyvážejícího výrobce z Indie zjištěno, zda byly jeho celkové prodeje obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní, tj. zda celkový objem těchto prodejů představoval alespoň 5 % celkového objemu jeho vývozů do Společenství. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo zjištěno, že tato podmínka byla splněna.

(28)

Po sdělení tohoto závěru spolupracující vyvážející výrobce z Indie vznesl námitku proti metodě použité Komisí. Tvrdil, že při zkoumání reprezentativního zastoupení měl být hodnocen objem prodejů dotyčného výrobku prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství, nikoli dovozci ve Společenství, který je ve spojení s vyvážejícím výrobcem. Čl. 2 odst. 2 základního nařízení však stanoví, že při určování, zda je objem domácích prodejů obdobného výrobku reprezentativní, má být objem domácích prodejů srovnán s objemem prodejů dotyčného výrobku vyváženého do Společenství, aniž by bylo stanoveno, zda má být zohledněn vývoz prvnímu nezávislému odběrateli nebo vývoz dovozci, který je ve spojení s vyvážejícím výrobcem. Bylo tedy zjištěno, že metoda použitá Komisí je přiměřená a je v souladu se základním nařízením. Tato námitka musela být zamítnuta.

(29)

Komise poté určila ty druhy výrobku prodávané dotčenou společností na domácím trhu, které jsou totožné nebo přímo srovnatelné s druhy výrobku prodávanými za účelem vývozu do Společenství.

(30)

U každého druhu výrobku prodávaného vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, který byl uznán za přímo srovnatelný s druhem ocelových lan a kabelů prodávaným za účelem vývozu do Společenství, bylo stanoveno, zda je jeho prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodeje určitého druhu ocelových lan a kabelů na domácím trhu byly považovány za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem prodejů tohoto druhu výrobku na domácím trhu představoval během období šetření alespoň 5 % z celkového objemu prodejů srovnatelného druhu ocelových lan a kabelů vyváženého do Společenství. Tato podmínka byla splněna u 31 % všech druhů vyvážených do Společenství.

(31)

U každého druhu výrobku prodávaného na domácím trhu v reprezentativním množství bylo rovněž posouzeno, zda jeho prodeje na domácím trhu mohou být považovány za prodeje uskutečněné v rámci běžného obchodního styku, a to stanovením poměru ziskových prodejů nezávislým odběratelům daného druhu výrobku. Pokud objem prodejů určitého druhu výrobku, prodávaného za čistou prodejní cenu odpovídající vypočteným výrobním nákladům nebo vyšší, představoval více než 80 % celkového objemu prodejů tohoto druhu výrobku a vážená průměrná cena tohoto druhu výrobku odpovídala výrobním nákladům nebo byla vyšší, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu, vypočtené jako vážená průměrná cena všech domácích prodejů tohoto druhu výrobku uskutečněných během období šetření, bez ohledu na to, zda byly tyto prodeje ziskové, nebo nikoli. Pokud objem ziskových prodejů daného druhu výrobku představoval 80 % celkového objemu prodejů tohoto druhu výrobku nebo méně, nebo pokud vážená průměrná cena tohoto druhu výrobku nedosahovala výrobních nákladů, určila se běžná hodnota na základě skutečné ceny na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr pouze ziskových prodejů tohoto druhu výrobku, pokud tyto prodeje představovaly alespoň 10 % celkového objemu prodejů tohoto druhu výrobku.

(32)

V případech, kdy objem ziskových prodejů jakéhokoli druhu výrobku dosahoval méně než 10 % celkového objemu prodejů tohoto druhu, se mělo za to, že se tento konkrétní druh výrobku neprodává v dostatečném množství, aby bylo možné stanovit běžnou hodnotu na základě ceny na domácím trhu.

(33)

Pokud u některého druhu výrobku prodávaného vyvážejícím výrobcem nebylo možné pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, a to buď z důvodu, že se na domácím trhu neprodával, nebo že se neprodával v rámci běžného obchodního styku, musela být použita jiná metoda. Vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici žádná jiná přiměřená metoda, použila se početně zjištěná běžná hodnota.

(34)

Ve všech případech, kdy byla použita početně zjištěná běžná hodnota, a v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení byla běžná hodnota vypočtena tak, že se k výrobním nákladům na vyvážené druhy výrobku přičetla přiměřená procentní sazba odpovídající prodejním, správním a režijním nákladům a přiměřené ziskové rozpětí. V tomto ohledu a v souladu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení vychází částky odpovídající prodejním, správním a režijním nákladům a ziskům ze skutečných údajů o výrobě a prodeji obdobného výrobku na domácím trhu v rámci běžného obchodního styku.

(35)

Po sdělení tohoto závěru spolupracující vyvážející výrobce v Indii namítl, že při výpočtu jeho ziskového rozpětí na domácím trhu v souladu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení Komise chybně zahrnula prodej výrobků, na které se šetření nevztahuje, tj. uzavřených lan, na domácím trhu. Jak je však uvedeno v 18. bodě odůvodnění, uzavřená lana výslovně spadají pod definici dotyčného výrobku nikoli pouze pro účely tohoto šetření, ale rovněž pro účely původního šetření. Tato námitka musela být tudíž zamítnuta.

(36)

Indický vyvážející výrobce tvrdil, že běžná hodnota použitá k výpočtu jeho dumpingového rozpětí v průběhu období šetření neodráží přiměřeným způsobem ceny a náklady na domácím trhu, neboť nebyla stanovena na základě reprezentativního vzorku, tj. byla stanovena na základě 4 měsíců v rámci období šetření namísto 12 měsíců. Je třeba připomenout, že v rámci přezkumu opatření před pozbytím platnosti a v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení se zkoumá, zda by pozbytí platnosti předmětných opatření mohlo vést k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy. Konečná antidumpingová cla mohou být tudíž pouze potvrzena nebo zrušena, nelze však měnit jednotlivé celní sazby jako takové. Vzhledem k tomu, že z uvedeného důvodu není v rámci přezkumu opatření před pozbytím platnosti nutné početně stanovit přesná dumpingová rozpětí, vychází se při zjišťování přetrvávajícího dumpingu z reprezentativního souboru údajů z období šetření. V tomto řízení byly požadovány údaje za poslední měsíc každého čtvrtletí a vyvážející výrobci byli vyzváni, aby se vyjádřili k jejich reprezentativnosti. Dotčený vyvážející výrobce nevznesl proti tomuto postupu připomínky ve stanovené lhůtě, ale až po provedení inspekce na místě, tj. v době, kdy již nebylo možné ověřovat jednotlivé soubory údajů. Vyvážející výrobce navíc nepředložil žádné vysvětlení ani důkazy ohledně důvodů, proč by v tomto konkrétním případě nebyla zvolená období reprezentativní. Tato námitka musela být tudíž zamítnuta.

(37)

Vzhledem k tomu, že veškerý vývoz dotyčného výrobku do Společenství směřoval do společností ve Společenství, které jsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem, byla vývozní cena vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě ceny, za niž byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu. Tato cena byla upravena s ohledem na veškeré náklady vynaložené v období mezi dovozem a opětovným prodejem a s ohledem na zisky, aby bylo možné stanovit odpovídající vývozní cenu na hranicích Společenství. V tomto ohledu byly od ceny, za kterou byl výrobek znovu prodán ve Společenství, odečteny prodejní, správní a režijní náklady vzniklé dovozci, který je ve spojení s vyvážejícím výrobcem. Co se týče ziskového rozpětí, mělo by být použito ziskové rozpětí z původního šetření, tj. 5 %, neboť nezávislí dovozci s Komisí nespolupracovali a nebyly k dispozici žádné spolehlivější údaje. Nebyly k dispozici žádné informace, z nichž by vyplývalo, že toto ziskové rozpětí není spolehlivé.

(38)

Pro účely spravedlivého srovnání jednotlivých druhů výrobku na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni byly provedeny potřebné úpravy u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují srovnatelnost cen. V souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení byly provedeny úpravy nákladů na dopravu a pojištění a bankovních a úvěrových nákladů.

(39)

Při výpočtu dumpingového rozpětí byla u každého druhu výrobku srovnána vážená průměrná běžná hodnota s váženou průměrnou vývozní cenou do Společenství. Toto srovnání prokázalo, že dotčený vyvážející výrobce používá podstatný dumping na úrovni více než 10 %. V původním šetření byl zjištěn dumping ve výši 39,8 %. U nespolupracujících vyvážejících výrobců byla úroveň dumpingu odhadnuta na základě údajů o běžné hodnotě a vývozních cenách uvedených žadatelem v žádosti o přezkum. Tyto údaje rovněž prokázaly dumpingové rozpětí přesahující 20 %.

(40)

Během období šetření dosáhl celkový objem dovozu ocelových lan z ČLR, zaznamenaný Eurostatem, 1 942 tun, což představuje 1,1 % podíl na trhu Společenství. Jak je uvedeno v 24. bodě odůvodnění, představoval jediný spolupracující vyvážející výrobce 75 % celkového objemu vývozu z ČLR.

(41)

Při původním šetření spolupracovali čtyři čínští vyvážející výrobci, žádnému z nich však nebyl udělen status tržního hospodářství ani individuální zacházení.

(42)

Vzhledem k tomu, že ČLR je zemí v procesu transformace, bylo při určování běžné hodnoty nutné vycházet z údajů získaných ze třetí země s tržním hospodářstvím, a to v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(43)

Při původním šetření bylo pro účely stanovení běžné hodnoty zvoleno jako srovnatelná země Polsko. Vzhledem k tomu, že Polsko je od 1. května 2004 členem Evropské unie, nelze jej nadále použít jako srovnatelnou zemi pro účely antidumpingového šetření. U stávajícího šetření navrhl žadatel jako srovnatelnou zemi Spojené státy americké (dále jen „USA“).

(44)

Jedno sdružení dovozců vzneslo námitku proti výběru USA a navrhlo, aby byla jako srovnatelná země použita Jižní Korea. Žádný z výrobců z USA a Jižní Koreje však nebyl ochoten spolupracovat při stávajícím přezkumu opatření před pozbytím platnosti.

(45)

Útvary Komise proto zkoumaly možnosti výběru jiných srovnatelných zemí, např. Norska, Thajska, Indie a Turecka. Co se týče Norska a Thajska, nebyl, stejně jako v předchozím případě, žádný z výrobců z těchto zemí ochoten spolupracovat.

(46)

Při šetření spolupracoval pouze jeden výrobce ocelových lan a kabelů z Turecka, který zaslal odpověď na dotazník a souhlasil s provedením inspekce na místě. Ze šetření vyplynulo, že Turecko má konkurenční trh s ocelovými lany a kabely, se dvěma domácími výrobci uspokojujícími přibližně 83 % trhu a konkurenčními dovozy z jiných třetích zemí. Dovozní cla v Turecku jsou nízká a pro dovoz ocelových lan a kabelů do Turecka neplatí žádná jiná omezení. Objem výroby v Turecku byl více než pětkrát vyšší než objem vývozu dotyčného výrobku z ČLR do Společenství. Turecký trh byl proto považován za dostatečně reprezentativní pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR. Konečně, jak je uvedeno v 19. bodu odůvodnění, je výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Turecku podobný výrobku vyváženému čínským vyvážejícím výrobcem do Společenství.

(47)

Po sdělení uvedeného závěru vzneslo jedno sdružení dovozců námitku proti výběru Turecka jako srovnatelné země. Tato námitka však nebyla odůvodněná, a musela být proto zamítnuta.

(48)

Komise tudíž došla k závěru, že Turecko představuje odpovídající srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(49)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě ověřených údajů poskytnutých spolupracujícím výrobcem ve srovnatelné zemi, tj. na základě ceny zaplacené nebo splatné nezávislým odběratelům na tureckém domácím trhu, neboť bylo zjištěno, že tyto prodeje jsou prováděny v rámci běžného obchodního styku.

(50)

Běžná hodnota byla proto stanovena jako vážená průměrná cena, za níž spolupracující výrobce v Turecku prodává dotyčný výrobek nezávislým odběratelům na domácím trhu.

(51)

Vzhledem k tomu, že vývoz spolupracujícího vývozce představoval v období šetření 75 % dovozů dotyčného výrobku z ČLR do ES, byla vývozní cena stanovena na základě informací poskytnutých spolupracujícím vyvážejícím výrobcem v ČLR. Vzhledem k tomu, že veškeré vývozy dotyčného výrobku směřovaly přímo k nezávislým odběratelům ve Společenství, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen.

(52)

Pro účely spravedlivého srovnání jednotlivých druhů výrobku na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni byly provedeny potřebné úpravy u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují srovnatelnost cen. V souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení byly provedeny úpravy nákladů na dopravu a pojištění a bankovních a úvěrových nákladů.

(53)

U určitých druhů výrobku prodávaných na domácím trhu v Turecku bylo nutné provést úpravy, aby byly srovnatelné s druhy vyváženými z ČLR. V souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení byly provedeny úpravy zohledňující rozdíly ve fyzických vlastnostech, jako je průměr, pevnost v tahu a výplň. Úpravy byly provedeny na základě cenových rozdílů mezi dotčenými druhy výrobku na tureckém trhu.

(54)

Při výpočtu dumpingového rozpětí byla u každého druhu výrobku srovnána vážená průměrná běžná hodnota s váženou průměrnou vývozní cenou do Společenství. Toto srovnání prokázalo, že spolupracující vývozce používá na dovozy dotyčného výrobku podstatný dumping na úrovni více než 65 %. V původním šetření byl zjištěn dumping ve výši 60,4 %.

(55)

Během období šetření dosáhl celkový objem dovozu ocelových lan z Jihoafrické republiky, zaznamenaný Eurostatem, 278 tun, což představuje 0,1 % podíl na trhu Společenství, tj. minimální úroveň. Jediný známý vyvážející výrobce zajišťoval 100 % těchto dovozů.

(56)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci jihoafrického vyvážejícího výrobce, jak je uvedeno v 57. bodu odůvodnění, bylo v souladu s článkem 18 základního nařízení nutné vycházet ze známých skutečností.

(57)

Jediný známý vyvážející výrobce poskytl pouze údaje o svých vývozech do Společenství, nesdělil však žádné informace o nákladech a cenách obdobného výrobku na domácím trhu. Pro období šetření proto nemohla být stanovena běžná hodnota. Nicméně vyvážející výrobce přiznal, že během období šetření stále přetrvával dumping. Na tomto základě a vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné další spolehlivé informace, Komise došla k závěru, že během období šetření přetrvával dumping, a to na podstatné úrovni.

(58)

Během období šetření dosáhl celkový objem dovozu ocelových lan z Ukrajiny, zaznamenaný Eurostatem, 1 695 tun, což představuje 1 % podíl na trhu Společenství, tj. minimální úroveň.

(59)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany Ukrajiny bylo, v souladu s článkem 18 základního nařízení, nutné vycházet z dostupných skutečností. Na tomto základě byla běžná hodnota stanovená pro srovnatelnou zemi srovnána s vývozní cenou uvedenou v žádosti o přezkum předložené žadatelem. Tímto způsobem bylo pro období šetření stanoveno dumpingové rozpětí ve výši více než 65 %.

(60)

Při šetření spolupracoval jeden z osmi indických vyvážejících výrobců uvedených v předloženém podnětu. Ze dvou jihoafrických vyvážejících výrobců uvedených v podnětu spolupracoval pouze jeden, a to jen částečně. V Jihoafrické republice nejsou známi žádní další výrobci. Co se týče Ukrajiny, žádný ze dvou známých vyvážejících výrobců neposkytl součinnost, a stejně jako v předchozím případě nejsou na Ukrajině známi žádní další výrobci. Z devíti známých čínských vyvážejících výrobců spolupracoval při šetření pouze jeden.

(61)

Při stávajícím přezkumu opatření před pozbytím platnosti neposkytlo součinnost sedm z osmi známých indických vyvážejících výrobců. Připomínáme, že při původním šetření prodávalo šest z těchto výrobců ocelová lana pouze na domácím trhu nebo na trhy jiných třetích zemí, a nepodléhali tudíž původnímu šetření. Navíc, vzhledem k jejich nedostatečné spolupráci při stávajícím šetření, nebyly k dispozici žádné informace o jejich výrobní kapacitě a objemu výroby, zásobách ani prodejích na trhy mimo Společenství. Otázka, zda je pravděpodobné, že by dumping po zrušení příslušných opatření přetrvával, byla tudíž posuzována na základě dostupných informací, tj. informací poskytnutých spolupracujícím vyvážejícím výrobcem. Rovněž byly posouzeny údaje o dovozních cenách jiných výrobců mimo spolupracujícího výrobce, stanovených na základě údajů zjištěných Eurostatem. Aby bylo možné zjistit, zda by v případě zrušení opatření dumping přetrvával, byla posouzena cenová politika spolupracujícího vyvážejícího výrobce při vývozu na jiné vývozní trhy, jeho vývozní ceny do Společenství, výrobní kapacita a zásoby. Dále byl posouzen pravděpodobný účinek zrušení antidumpingových opatření na ceny jiných dovozů.

(62)

Bylo zjištěno, že průměrná vývozní cena do zemí, které nejsou členy EU, byla výrazně nižší než průměrná vývozní cena do Společenství, a rovněž nižší než ceny na domácím trhu, z čehož vyplývá, že na vývozy do zemí, které nejsou členy EU, byl s největší pravděpodobností používán dumping na ještě vyšší úrovni než na vývozy do Společenství. Je však třeba připomenout, že během období šetření platil závazek minimální ceny, na jehož základě byl dotčený vyvážející výrobce povinen dodržovat při vývozu do Společenství určitou cenovou úroveň. Bylo zjištěno, že některé ceny mírně převyšovaly stanovenou úroveň, většina cen však dosahovala úrovně stanovené v závazku. Prodeje dotčeného vývozce do zemí, které nejsou členy EU, dosáhly významného objemu ve výši 86 % celkového vývozu. Komise tudíž měla za to, že úroveň vývozních cen do jiných třetích zemí lze považovat za faktor určující pravděpodobnou cenovou úroveň vývozů do Společenství v případě, že by byla platná opatření zrušena. Z tohoto důvodu, a s ohledem na nízkou cenovou úroveň vývozů na trhy třetích zemí, došla Komise k závěru, že spolupracující vývozce by pravděpodobně snížil své vývozní ceny do Společenství, v důsledku čehož by se zároveň zvýšila úroveň dumpingu.

(63)

Připomínáme, že dumpingové rozpětí zjištěné v období šetření bylo podstatné. Za těchto okolností je třeba předpokládat, že i kdyby se cenová úroveň při vývozu do Společenství nezměnila nebo se zvýšila, je velmi pravděpodobné, že by v případě zrušení předmětných opatření dumping přetrvával. S ohledem na politiku dotčené společnosti při vývozu do Společenství v minulosti (kdy bylo v původním šetření zjištěno, že tato společnost vyvážela do EU velké množství zboží za dumpingové ceny) a její cenovou politiku ve vztahu k vývozům na trhy jiných třetích zemí je však spíše pravděpodobné, že jakékoli budoucí vývozy do Společenství by byly prováděny na nižší, a tedy dumpingové cenové úrovni.

(64)

Rovněž bylo zjištěno, že vývozní ceny do třetích zemí byly v průměru nižší než prodejní ceny daného výrobního odvětví Společenství uplatňované ve Společenství, což znamená, že díky převažující cenové úrovni dotyčného výrobku na trhu Společenství se trh Společenství stal pro vývozce z Indie velmi atraktivním. Na tomto základě měla Komise za to, že v případě zrušení platných opatření by bylo skutečně ekonomicky výhodné přesunout vývoz ze zemí, které nejsou členy EU, na ziskový trh Společenství.

(65)

Ceny veškerých dovozů dotyčného výrobku, zaznamenané Eurostatem, s výjimkou cen spolupracujícího vývozce, jsou podstatně nižší než ceny spolupracujícího vývozce. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné jiné informace, lze na základě běžné hodnoty platné pro spolupracujícího vývozce usuzovat, že na tyto dovozy by byl používán dumping na podstatně vysoké úrovni. Pokud by neplatila žádná opatření, je pravděpodobné, že by tyto dovozy byly prováděny za obdobné dumpingové ceny, avšak ve větším množství.

(66)

Přestože spolupracující indický výrobce v posledních letech zvýšil využití kapacity, má stále k dispozici volné kapacity ve výši téměř pětinásobku množství zboží vyvezeného do Společenství během období šetření. Dále má – i přes jejich snižování, pokud jde o objem – rozsáhlé zásoby, které ke konci období šetření představovaly většinu objemu zboží vyváženého do Společenství. Je tudíž schopen podstatně zvýšit množství zboží vyváženého do Společenství, zejména s ohledem na skutečnost, že nic nenasvědčuje tomu, že by trhy třetích zemí nebo domácí trh byly schopny pojmout jakékoli další výrobky. V tomto ohledu je třeba připomenout, že domácí trh Indie s největší pravděpodobností není, vzhledem k účasti osmi konkurenčních výrobců, schopen pojmout veškerou volnou kapacitu spolupracujícího výrobce. Ve skutečnosti se, podle žádosti o přezkum, volné kapacity všech indických vyvážejících výrobců odhadují ve výši 35 000 tun, což představuje téměř 20 % spotřeby Společenství.

(67)

Jak je uvedeno ve 40. bodě odůvodnění, nebyl v původním šetření žádné čínské společnosti udělen status tržního hospodářství ani individuální zacházení, tj. všechny společnosti podléhají jednotnému celostátnímu antidumpingovému clu v sazbě 60,4 %. Objem dovozu z ČLR se významně snížil, tj. z 11 484 tun během období původního šetření (pro EU-15) na 1 942 tun během období stávajícího šetření (pro EU-15). Stávající podíl ČLR na trhu mírně převyšuje zanedbatelnou úroveň. tj. 1,1 %. Je však třeba poznamenat, že dovozy z ČLR mají od roku 2001 stoupající tendenci. Vývozy jediného spolupracujícího čínského vyvážejícího výrobce do Společenství představovaly 75 % celkových vývozů z ČLR a v období šetření dosáhly 1 456 tun. Na trhu působí dalších sedm vyvážejících výrobců, kteří během období šetření vyváželi do Společenství pouze malé množství zboží.

(68)

Aby bylo možné zjistit, zda by v případě zrušení předmětných opatření dumping přetrvával, byla prověřena cenová politika spolupracujícího vyvážejícího výrobce při vývozu na jiné vývozní trhy, jeho vývozní ceny do Společenství, pravděpodobný účinek na ceny ostatních dovozů, jeho výrobní kapacita a zásoby. Údaje o vývozních cenách ostatních vývozců byly stanoveny na základě Eurostatu.

(69)

Vývozní ceny při vývozu z ČLR do USA, jednoho z největších vývozních trhů pro čínské vyvážející výrobce, na kterém neplatí žádná omezení, byly v průměru podstatně nižší než vývozní ceny při vývozu do Společenství. Vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno v 54. bodě odůvodnění, byly vývozy z ČLR do Společenství uskutečňovány za dumpingové ceny, je zřejmé, že na vývoz do USA a na trhy jiných třetích zemí byl používán dumping na ještě vyšší úrovni než v případě vývozů do Společenství. Komise měla rovněž za to, že cenovou úroveň při vývozu do USA a jiných třetích zemí lze považovat za faktor určující pravděpodobnou cenovou úroveň vývozů do Společenství v případě, že by byla platná opatření zrušena. Z tohoto důvodu, a s ohledem na nízkou cenovou úroveň vývozů na trhy třetích zemí, došla Komise k závěru, že vyvážející výrobce by pravděpodobně snížil své ceny při vývozu do Společenství, v důsledku čehož by se rovněž zvýšila úroveň dumpingu.

(70)

Bylo též zjištěno, že úroveň prodejních cen výrobního odvětví Společenství byla v průměru podstatně vyšší než úroveň vývozních cen spolupracujícího čínského vývozce při vývozu na trhy jiných třetích zemí. Jak již bylo uvedeno v 64. bodě odůvodnění výše v případě Indie, skutečnost, že obecně převažující cenová úroveň dotyčného výrobku na trhu Společenství činí tento trh velmi atraktivním, platí rovněž pro ČLR. Vyšší cenová úroveň na trhu Společenství je pobídkou ke zvýšení objemu vývozů do Společenství.

(71)

Ceny veškerých dovozů dotyčného výrobku, zaznamenané Eurostatem, s výjimkou cen spolupracujícího vývozce, jsou nižší než ceny spolupracujícího vývozce. Na základě běžné hodnoty vypočtené pro srovnatelnou zemi by byl na tyto dovozy používán dumping na podstatně vyšší úrovni. Pokud by neplatila žádná opatření, je pravděpodobné, že by tyto dovozy byly prováděny za obdobné dumpingové ceny, avšak ve větším množství.

(72)

Přestože spolupracující čínský výrobce v posledních letech mírně zvýšil využití svých kapacit, má stále k dispozici značné nevyužité kapacity ve výši téměř čtyřnásobku množství zboží vyvezeného do Společenství během období šetření. Podle žádosti o přezkum se nevyužité kapacity všech vyvážejících výrobců v ČLR odhadují na 270 000 tun. Je tudíž schopen podstatně zvýšit množství zboží vyváženého do Společenství, zejména s ohledem na skutečnost, že nic nenasvědčuje tomu, že by trhy třetích zemí nebo domácí trh byly schopny pojmout jakékoli další výrobky. V tomto ohledu je třeba připomenout, že domácí trh Indie s největší pravděpodobností není, vzhledem k účasti značného množství konkurenčních výrobců, schopen pojmout nevyužitou kapacitu spolupracujících výrobců.

(73)

Bylo zjištěno, že platná opatření uložená na dovoz dotyčného výrobku z ČLR jsou obcházena tím, že dovážené zboží je překládáno přes Maroko. Uvedený postup dosvědčuje zřejmý zájem prodejců čínských ocelových lan a kabelů o trh Společenství a jejich neschopnost konkurovat na trhu Společenství bez použití dumpingu. Tato skutečnost byla považována za další důkaz o tom, že v případě zrušení opatření by se pravděpodobně zvýšil objem čínských vývozů na trh Společenství za dumpingové ceny.

(74)

V Jihoafrické republice působí pouze jeden známý výrobce. Ten částečně spolupracoval při stávajícím šetření.

(75)

Vývozy z Jihoafrické republiky se po uložení konečných opatření podstatně snížily. Podíl dovozů z Jihoafrické republiky na trhu byl v období šetření pod hranicí zanedbatelnosti (1 %). Celkové vývozy z Jihoafrické republiky tak v období šetření dosáhly 278 tun, s tím, že většina zboží byla zasílána do celního skladu v Rotterdamu, odkud bylo toto zboží zpětně vyvezeno, aniž by bylo celně odbaveno v EU. Pouze malé množství dotyčného výrobku bylo propuštěno do volného oběhu v EU.

(76)

Jak je uvedeno výše v 57. a 60. bodě odůvodnění, vycházela Komise z dostupných skutečností, zejména ohledně situace na jihoafrickém domácím trhu. Vzhledem k tomu, že není známo mnoho informací o jihoafrickém výrobním odvětví, vycházejí následující závěry z údajů uvedených v žádosti o přezkum předložené žadatelem a z veřejně přístupných statistik vývozního obchodu.

(77)

Aby bylo možné zjistit, zda by se v případě zrušení opatření dumping obnovil, byly posouzeny informace o vývozních cenách do Společenství a do třetích zemí, nevyužitých kapacitách a zásobách, které poskytl spolupracující vývozce.

(78)

Jak již bylo vysvětleno v 76. bodě odůvodnění, nebyly poskytnuty žádné informace o cenách na domácím trhu. Byly proto použity údaje o cenách na domácím trhu uvedené v žádosti o přezkum. Ve vztahu k cenám na vývozních trzích mimo Společenství bylo hodnoceno pět nejvýznamnějších vývozních destinací. Ve všech případech byly vývozní ceny do třetích zemí nižší než ceny na domácím trhu. Za předpokladu, že tyto vývozní ceny představují nejnižší úroveň, která je pro vývozce při návratu na trh Společenství přijatelná, je zřejmé, že by tyto vývozy byly pravděpodobně nadále uskutečňovány za dumpingové ceny.

(79)

Z přezkumu průměrných vývozních cen do pěti největších vývozních trhů mimo Společenství vyplynulo, že tyto prodeje byly prováděny za podstatně nižší ceny, než činily vývozní ceny do Společenství. Stejně jako v případě Indie je to dáno přinejmenším zčásti tím, že v období šetření platil závazek nejnižší ceny, na jehož základě byl dotčený vyvážející výrobce povinen dodržovat určitou cenovou úroveň pro vývozy do Společenství. Bylo zjištěno, že veškeré ceny mírně přesahovaly úroveň stanovenou v závazku.

(80)

Komise tudíž měla za to, že úroveň vývozních cen do těchto pěti vývozních trhů mimo Společenství lze považovat za faktor určující pravděpodobnou cenovou úroveň vývozů do Společenství v případě, že by byla platná opatření zrušena. Na tomto základě došla Komise k závěru, že jediný jihoafrický vývozce je schopen snížit vývozní ceny do Společenství, v důsledku čehož by se rovněž zvýšila úroveň dumpingu.

(81)

Navíc bylo zjištěno, že ceny na trhu Společenství jsou v průměru podstatně vyšší než vývozní ceny do pěti největších zemí vývozu mimo Společenství. Jak již bylo uvedeno výše v 64. bodě odůvodnění ve vztahu k Indii a v 70. bodě odůvodnění ve vztahu k ČLR, stal by se díky této skutečnosti trh Společenství do budoucna velmi atraktivním, pokud by byla zrušena platná opatření. V tomto ohledu měla Komise za to, že vyšší cenová úroveň na trhu Společenství představuje pobídku ke zvýšení objemu vývozů na trh Společenství.

(82)

V období po uložení konečného cla shromáždil částečně spolupracující vyvážející výrobce velké zásoby a nevyužité kapacity, s tím, že tyto kapacity představovaly více než 40 % instalované kapacity. Podle žádosti o přezkum se nevyužitá kapacita odhaduje na 23 000 až 25 000 tun. Výrobce je tudíž schopen podstatně zvýšit množství zboží vyváženého do Společenství, zejména s ohledem na skutečnost, že nic nenasvědčuje tomu, že by trhy třetích zemí nebo domácí trh byly schopny pojmout jakékoli další výrobky.

(83)

Vzhledem k tomu, že při šetření nespolupracoval ani jeden ze dvou známých ukrajinských vyvážejících výrobců, vycházejí zjištění z dostupných skutečností v souladu s článkem 18 základního nařízení. S ohledem na nedostatek informací o daném ukrajinském výrobním odvětví jsou níže uvedené závěry založeny na údajích uvedených v žádosti o přezkum předložené žadatelem a z veřejně přístupných statistik vývoje na trhu. Bylo zaznamenáno, že nejsou známi žádní další ukrajinští výrobci a že následující úvahy, týkající se zejména výrobní kapacity, se vztahují na dva známé vyvážející výrobce.

(84)

Aby bylo možné zjistit, zda se v případě zrušení opatření dumping pravděpodobně obnoví, byly prověřeny vývozní ceny do třetích zemí, nevyužitá kapacita a zásoby.

(85)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné spolehlivější informace, byly zohledněny informace uvedené v žádosti o přezkum týkající se vývozů do Ruska a USA, které vycházejí z veřejně přístupných statistik. Z analýzy dostupných hodnot vyplynulo, že průměrné vývozní ceny do těchto zemí byly podstatně nižší než průměrné vývozní ceny do Společenství. Jak již bylo vysvětleno výše v případě Indie, ČLR a Jihoafrické republiky, byly vývozní ceny do jiných třetích zemí považovány za faktor určující pravděpodobnou cenovou úroveň prodejů na vývoz do Společenství v případě zrušení platných opatření. Na tomto základě došla Komise k závěru, že výrobci jsou schopni snížit vývozní ceny do Společenství, a to s největší pravděpodobností na úroveň dumpingu.

(86)

Podle důkazů uvedených v žádosti se výrobní kapacita na Ukrajině odhaduje ve výši 100 000 tun, z nichž pouze 50 % je skutečně využíváno za účelem výroby. Nevyužitá kapacita ve výši 50 000 tun představuje největší nevyužitou kapacitu ze všech dotčených zemí a dosahuje více než jedné třetiny spotřeby Společenství. Ukrajina má tudíž zdaleka největší možnost ze všech dotčených zemí okamžitě zvýšit objem vývozů do Společenství, zejména s ohledem na skutečnost, že nic nenasvědčuje tomu, že by trhy třetích zemí nebo domácí trh byly schopny pojmout jakékoli další výrobky.

(87)

V roce 1999 přijala Komise v rámci původního šetření závazek nabídnutý jedním z ukrajinských vývozců. Následně Komise zjistila, že je tento závazek porušován, a to ve dvou ohledech. Za prvé, dotčený ukrajinský vývozce předkládal zavádějící prohlášení o původu zboží, a za druhé, tento vývozce vystavoval závazkové faktury na druhy výrobku, které tomuto závazku nepodléhaly, a tím neoprávněně využíval výjimku z povinnosti platit antidumpingová cla. Nařízením (ES) č. 1678/2003 proto Komise odvolala svůj souhlas s příslušným závazkem.

(88)

Po uložení platných opatření na dovoz ocelových lan a kabelů z Ukrajiny bylo dále zjištěno, že tato opatření jsou obcházena prostřednictvím dovozů ocelových lan a kabelů z Moldavska. Jak je zmíněno v 3. bodě odůvodnění, byla z tohoto důvodu působnost platných opatření rozšířena na dovoz ocelových lan a kabelů dodávaných z Moldavska.

(89)

Přestože porušování závazku a obcházení uložených opatření v minulosti neodůvodňuje samo o sobě závěr, že v budoucnu bude používán dumping, měla Komise za to, že v tomto případě jsou tyto praktiky dalším faktorem poukazujícím na zájem dotčených vývozců vstoupit na trh Společenství a jejich neschopnost konkurovat na trhu Společenství bez použití dumpingových cen.

(90)

Ve všech případech byl zjištěn pokračující dumping na podstatné úrovni, ačkoli objem dovozů z Jihoafrické republiky a Ukrajiny dosahoval pouze minimální úrovně.

(91)

Aby bylo možné zjistit, zda by dumping v případě zrušení antidumpingových opaření přetrvával nebo byl obnoven, byly posouzeny nevyužité kapacity a nevyužité zásoby, a dále cenová politika a vývozní strategie při vývozu na různé trhy. Z tohoto přezkumu vyplynulo, že všechny dotčené země vývozu mají k dispozici podstatné nevyužité kapacity a nashromážděné zásoby. Dále bylo zjištěno, že vývozní ceny do jiných třetích zemí byly podstatně nižší než vývozní ceny na trh Společenství, a že Společenství tudíž zůstává atraktivním trhem pro vyvážející výrobce ze všech dotčených zemí. Komise proto došla k závěru, že vývozy z dotčených zemí do třetích zemí by byly s největší pravděpodobností přesměrovány do Společenství, pokud by přístupu na jeho trh nebránila antidumpingová opatření. Dovozy ze všech dotčených zemí by pravděpodobně díky dostupným nevyužitým výrobním kapacitám rovněž vzrostly.

(92)

Z hodnocení cenové politiky všech dotčených zemí navíc vyplynulo, že tyto vývozy by byly s největší pravděpodobností prováděny za dumpingové ceny. V případě ČLR a Ukrajiny byly tyto závěry ještě podpořeny skutečností, že podle dostupných zjištění byla platná opatření obcházena prostřednictvím dovozů přes jiné země, což naznačuje, že země vývozu nebyly schopny konkurovat na trhu Společenství za spravedlivé ceny.

(93)

S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti došla Komise k závěru, že v případě všech dotčených zemí by nadále v podstatné míře přetrvával nebo byl obnoven dumping, pokud by stávající opatření pozbyla platnosti.

(94)

V rámci Společenství vyrábí dotyčný výrobek 30 výrobců, kteří představují celkovou výrobu ve Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(95)

Je třeba připomenout, že při původním šetření sestávalo výrobní odvětví Společenství z 20 výrobců. Devět z těchto společností při stávajícím šetření nespolupracovalo. Naopak, šest společností, které v době původního šetření nebyly součástí výrobního odvětví Společenství, podpořilo žádost o přezkum a zavázalo se spolupracovat při stávajícím šetření. Podnět tedy podpořilo a se spoluprací souhlasilo těchto 17 výrobců:

Jak je uvedeno v 12. bodě odůvodnění, byl vybrán vzorek sestávající z pěti společností.

(96)

Tyto společnosti plně spolupracovaly při šetření. Pět výrobců ve Společenství zařazených do vzorku představovalo v období šetření 30 % celkové výroby ve Společenství, zatímco výše uvedených 17 výrobců ve Společenství pokrývalo v období šetření 68 % celkové výroby ve Společenství.

(97)

Má se tudíž za to, že výše uvedených 17 výrobců ve Společenství představuje většinu celkové výroby obdobného výrobku ve Společenství. Těchto 17 výrobců ve Společenství lze tedy považovat za výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení, a bude tudíž dále označováno jako „výrobní odvětví Společenství“.

(98)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě objemu prodejů výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství, objemu prodejů ostatních výrobců ve Společenství na trhu Společenství a údajů o všech dovozech do EU zaznamenaných Eurostatem.

(99)

Mezi rokem 2001 a obdobím šetření klesla spotřeba Společenství o 9 %. Konkrétně, mezi lety 2001 a 2002 se snížila o 3 % a o dalších 6 % klesla mezi lety 2002 a 2003. Během období šetření pak zůstala na zhruba stejné úrovni.

(100)

V rámci původního šetření byly dovozy ocelových lan a kabelů pocházejících z ČLR, Indie, Jihoafrické republiky a Ukrajiny posuzovány souhrnně, v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Bylo prověřeno, zda souhrnné posouzení je vhodné rovněž v případě stávajícího nařízení.

(101)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí stanovené u dovozů z každé jednotlivé země přesahovalo minimální úroveň. Co se týče množství výrobků vyváženého každou ze čtyř dotčených zemí, jak je uvedeno v 22. a 24. bodě odůvodnění, měla Komise za to, že v případě zrušení platných opatření by dovozy z každé z dotčených zemí pravděpodobně vzrostly na podstatně vyšší úroveň, než jaká byla dosažena v období šetření, a zcela jistě by přesáhly hranici zanedbatelnosti.

(102)

Co se týče podmínek hospodářské soutěže, šetření prokázalo, že ocelová lana a kabely dovážené z dotčených zemí, posuzováno podle jednotlivých druhů, se shodovaly ve všech základních fyzických a technických vlastnostech. Dále, jednotlivé druhy ocelových lan a kabelů byly zaměnitelné s jinými druhy dováženými z dotčených zemí i s druhy vyráběnými ve Společenství a byly uváděny na trh ve Společenství ve stejném období, prostřednictvím stejných prodejních řetězců a za podobných obchodních podmínek. Dovážená ocelová lana a kabely byly tudíž považovány za konkurenční výrobky ve vztahu mezi sebou navzájem i ve vztahu k ocelovým lanům vyráběným ve Společenství.

(103)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti měla Komise za to, že byla splněna všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Dovozy ze čtyř dotčených zemí byly proto posuzovány souhrnně.

(104)

Vývoj objemu dovozů, podílů na trhu a průměrných cen ve čtyřech dotčených zemích je uveden níže v tabulkách. Následující cenové trendy vycházejí z dovozních cen zaznamenaných Eurostatem a zahrnují antidumpingová cla a odhadované náklady na služby zákazníkům po dodání.

(105)

Objem dovozu výrobků pocházejících ze čtyř dotčených zemí nejprve vzrostl a v roce 2002 dosáhl 9 153 tun, což odpovídá 4,9 % podílu na trhu, a poté klesl během období šetření na 7 784 tun, odpovídajících 4,4 % podílu na trhu. V období původního šetření činil souhrnný podíl čtyř dotčených zemí na trhu 14,3 %.

(106)

Ceny dovozů ze čtyř dotčených zemí klesly v průměru z 1 364 EUR/tunu v roce 2001 na 1 296 EUR/tunu v období šetření.

(107)

Z provedeného šetření vyplynulo, že dovozy z dotčených zemí byly v období šetření uskutečňovány za ceny o 36 až 68 % nižší.

(108)

Jak je zmíněno v 3. bodě odůvodnění, bylo dále zjištěno, že původní opatření uložená Ukrajině jsou obcházena prostřednictvím dodávek z Moldavska a původní opatření uložená ČLR prostřednictvím dodávek z Maroka. Antidumpingové clo uložené z dovozu výrobků pocházejících z ČLR bylo proto rozšířeno na dovozy stejných ocelových lan a kabelů dodávaných z Maroka, s výjimkou ocelových lan a kabelů vyráběných skutečným marockým výrobcem. Obdobně bylo konečné antidumpingové clo uložené z dovozu výrobků pocházejících z Ukrajiny rozšířeno na dovozy stejných ocelových lan a kabelů dodávaných z Moldavska.

(109)

Zatímco v období před rokem 2000 byl objem dovozů z Moldavska nulový, v roce 2002 prudce stoupl na 1 816 tun. Následně poklesl opět na nulu, což bylo pravděpodobně způsobeno zahájením výše uvedeného šetření proti obcházení uložených opatření v průběhu roku 2003. Dovozy z Moldavska byly v letech 2001 a 2002 prováděny za velmi nízké ceny: 899 EUR/tunu v roce 2001 a 843 EUR/tunu v roce 2002.

(110)

Během období původního šetření činil podíl dovozů z Maroka na trhu 0 %. Objem dovozů z Maroka prudce vzrostl z 231 tun v roce 2001 na 2 411 tun v roce 2003. Během období šetření klesl na 1 904 tun. Výše zmíněné šetření proti obcházení uložených opatření prokázalo, že nízký objem dovozů z Maroka (přibližně 100 tun) v roce 2003 připadá na skutečného marockého výrobce. Mezi rokem 2001 a obdobím šetření byly dovozy z Maroka prováděny za velmi nízké ceny: okolo 1 000 EUR/tunu.

(111)

Dne 20. listopadu 2004 zahájila Komise antidumpingové šetření týkající se dovozů stejného výrobku pocházejícího z Korejské republiky, a to z podnětu podaného výrobním odvětvím Společenství obsahujícím přesvědčivé důkazy potvrzující, že na tyto dovozy je používán dumping a způsobují proto újmu danému výrobnímu odvětví Společenství.

(112)

Vývoj dovozů z Korejské republiky je uveden v následující tabulce:

(113)

Objem dovozů z Korejské republiky vzrostl z 13 582 tun v roce 2001, odpovídajících 7 % podílu na trhu, na 25 835 tun v období šetření, což odpovídá 14,5 % podílu na trhu. Průměrné ceny dovozů z Korejské republiky se mezi rokem 2001 a obdobím šetření snížily o 18 %, tj. z 1 366 EUR/tunu na 1 123 EUR/tunu. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k dovozům z Korejské republiky nebyl prokázán dumping, bylo toto šetření ukončeno (viz 4. bod odůvodnění).

(114)

Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, opatření uložená na dovoz výrobků pocházejících z Mexika, uložená původním konečným nařízením, pozbyla platnosti dne 18. srpna 2004. Objem dovozu výrobků pocházejících z Mexika zůstával od roku 2001 po celé období šetření velmi nízký. V roce 2001 byl nulový a během období šetření, v letech 2002 a 2003, dosahoval roční úrovně v rozmezí přibližně 700 tun, což odpovídá 0,4 % podílu na trhu, až 400 tun, což odpovídá 0,2 % podílu na trhu.

(115)

Ceny dovozů z Mexika dosahovaly v letech 2002 a 2003 zhruba 2 400 EUR/tunu.

(116)

Nařízením (ES) č. 1601/2001 (11) uložila Rada antidumpingová opatření na dovoz podobných výrobků pocházejících mimo jiné z Ruska, Thajska a Turecka.

(117)

Celní sazba použitelná na dovozy z Ruska byla stanovena v rozmezí 36,1 % až 50,7 %, s výjimkou dovozů od jednoho ruského vývozce, od kterého byl přijat cenový závazek. Objem dovozů z Ruska klesl ze 3 630 tun v roce 2001, odpovídajících 1,9 % podílu na trhu, na 2 101 tun v období šetření, což odpovídá 1,2 % podílu na trhu. Průměrné ceny dovozů z Ruska zůstávaly mezi rokem 2001 a obdobím šetření poměrně stabilní, a to ve výši přibližně 1 000 EUR/tunu.

(118)

Celní sazba použitelná na dovozy z Thajska byla stanovena v rozmezí 24,8 % až 42,8 %, s výjimkou dovozů od jednoho vývozce, od kterého byl přijat cenový závazek. Objem dovozů z Thajska klesl z 1 039 tun v roce 2001, představujících 0,5 % podíl na trhu, na 277 tun v období šetření, což odpovídá 0,2 % podílu na trhu. Průměrná cena dovozů z Thajska vzrostla z přibližně 1 335 EUR/tunu v roce 2001 na 1 722 EUR/tunu v období šetření.

(119)

Celní sazba použitelná na dovozy z Turecka se během posuzovaného období pohybovala v rozmezí 17,8 % až 31 %, s výjimkou dovozů od dvou tureckých vývozců, od kterých byl v roce 2001 přijat cenový závazek, který byl následně v roce 2003 odmítnut. Objem dovozů z Turecka se snížil z 4 354 tun v roce 2001, odpovídajících 2,2 % podílu na trhu, na 1 457 tun v období šetření, což představuje 0,8 % podíl na trhu. Průměrné ceny dovozů z Turecka klesly z 1 448 EUR/tunu v roce 2001 na 1 302 EUR/tunu v období šetření.

(120)

Objem dovozů z jiných třetích zemí, které nejsou uvedeny výše, klesl z přibližně 23 000 tun v roce 2001, odpovídajících 12 % podílu na trhu, na přibližně 19 000 tun v období šetření, což odpovídá 10,5 % podílu na trhu. Průměrné ceny dovozů z jiných třetích zemí, které nejsou uvedeny výše, vzrostly z přibližně 1 500 EUR/tunu v roce 2001 na přibližně 1 900 EUR/tunu v roce 2003, a poté opět klesly na přibližně 1 500 EUR/tunu v období šetření.

(121)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví Společenství.

(122)

Vzhledem k tomu, že ve vztahu k danému výrobnímu odvětví Společenství byl použit výběr vzorku, byla újma hodnocena jak na základě informací shromážděných na úrovni celého výrobního odvětví Společenství („V.O.“ v připojených tabulkách), tak na základě informací shromážděných na úrovni výrobců ve Společenství zařazených do vzorku („V.V.“ v připojených tabulkách).

(123)

Je-li uveden odkaz na výběr vzorku, hodnotí se v souladu se zavedenou praxí některé ukazatele újmy (výroba, kapacita, produktivita, zásoby, prodeje, podíl na trhu, růst a zaměstnanost) pro celé výrobní odvětví Společenství, zatímco ukazatele újmy spojené s výkonností jednotlivých společností, tj. ceny, výrobní náklady, ziskovost, mzdy, investice, návratnost investic, peněžní tok a schopnost navýšení kapitálu, se posuzují na základě informací shromážděných na úrovni vybraných výrobců ve Společenství.

(124)

Objem výroby daného výrobního odvětví Společenství se mezi rokem 2001 a obdobím šetření snížil o 10 %, tj. z úrovně okolo 125 000 tun v roce 2001 na úroveň okolo 112 000 tun v období šetření. Konkrétně, výroba se v roce 2002 zvýšila o 2 % a poté klesla o 5 % v roce 2003 a o dalších 7 % v období šetření.

(125)

Výrobní kapacita mezi rokem 2001 a obdobím šetření mírně vzrostla (o 2 %). Vzhledem k tomu, že klesla výroba a zároveň lehce vzrostla kapacita, snížilo se výsledné využití kapacity, a to ze 67 % v roce 2001 na 59 % v období šetření.

(126)

Množství konečných zásob výrobního odvětví Společenství se během celého posuzovaného období postupně snižovalo. Během období šetření bylo množství zásob o 14 % nižší než v roce 2001.

(127)

Prodeje daného výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství klesly mezi rokem 2001 a obdobím šetření o 10 %. Toto snížení odpovídá vývoji na trhu Společenství, který mezi rokem 2001 a obdobím šetření poklesl o 9 %.

(128)

Podíl daného výrobního odvětví Společenství na trhu klesl mezi rokem 2001 a obdobím šetření o jeden procentní bod. Konkrétně, v roce 2002 vzrostl o 0,5 procentního bodu, v roce 2003 klesl o 0,3 procentního bodu, a konečně v období šetření poklesl o 1,2 procentního bodu.

(129)

Mezi rokem 2001 a obdobím šetření, kdy spotřeba Společenství klesla o 9 %, se objem prodejů výrobního odvětví Společenství snížil o 10 %. Dané výrobní odvětví Společenství tak ztratilo část svého podílu na trhu, zatímco podíl dotčených dovozů na trhu ve stejném období vzrostl o 0,3 procentního bodu.

(130)

Míra zaměstnanosti v daném výrobním odvětví Společenství se mezi rokem 2001 a obdobím šetření snížila o 4 %.

(131)

Produktivita pracovní síly v daném výrobním odvětví Společenství, měřeno jako objem výroby na jednoho zaměstnance za rok, zůstávala mezi lety 2001 a 2003 poměrně stabilní. Vzhledem k tomu, že v období šetření se míra zaměstnanosti nezměnila a zároveň se snížil objem výroby, klesla produktivita o 8 %.

(132)

S ohledem na objem a ceny dovozů z dotčených zemí nelze dopad skutečného dumpingového rozpětí na dané výrobní odvětví Společenství považovat za zanedbatelný, zejména v případě transparentních, a tudíž na výši cen velmi citlivých trhů, jakým je trh s dotyčným výrobkem.

(133)

Přestože ukazatele hodnocené výše a níže svědčí o tom, že po uložení antidumpingových opatření v roce 1999 došlo k určitému zlepšení hospodářské a finanční situace daného výrobního odvětví Společenství, dokazují rovněž, že Společenství je v tomto ohledu ještě nestabilní a ohrozitelné.

(134)

Jednotkové prodejní ceny daného odvětví Společenství zůstávaly mezi rokem 2001 a obdobím šetření poměrně stabilní, s tím, že ke konci posuzovaného období mírně stouply. Tento cenový vývoj je v podstatě shodný s vývojem cen hlavní suroviny, které ke konci posuzovaného období rovněž vzrostly.

(135)

Mezi rokem 2001 a obdobím šetření stoupla průměrná mzda na jednoho zaměstnance o 5 %, což je ve srovnání s mírou růstu průměrných nominálních jednotkových nákladů na pracovní sílu (6 %), ke kterému došlo ve stejném období v rámci celého hospodářství Společenství, jen nevelký nárůst.

(136)

Roční tok investic do dotyčného výrobku vynaložených pěti výrobci zařazenými do vzorku zůstával poměrně stabilní, a to ve výši okolo 4 milionů EUR ročně. Výrazný nárůst investic v roce 2003 byl z velké části způsobem výjimečným nákupem zařízení jednou ze společností zařazených do vzorku.

(137)

Přestože se ziskovost výrobců zařazených do vzorku v posuzovaném období postupně zvyšovala, zůstávala mezi rokem 2001 (– 4,2 %) a obdobím šetření (– 0,3 %) záporná. Návratnost investic (dále jen „NI“), vyjádřená jako procentní zisk z čisté účetní hodnoty investic, zhruba odpovídala výše uvedenému vývoji ziskovosti během celého posuzovaného období.

(138)

Stav peněžního toku se mezi rokem 2001 a obdobím šetření zlepšil, neboť výše uvedené mírné ztráty byly více než vyrovnány nehotovostními položkami, např. odpisy majetku a přesuny investičního majetku.

(139)

Z provedeného šetření vyplynulo, že kapitálové požadavky několika výrobců ve Společenství zařazených do vzorku byly nepříznivě dotčeny jejich obtížnou finanční situací. Přestože je řada těchto společností součástí velkých ocelářských společností, nejsou jejich kapitálové požadavky vždy uspokojovány na potřebné úrovni, neboť finanční zdroje jsou v těchto skupinách obecně přidělovány nejziskovějším podnikům.

(140)

Mezi rokem 2001 a obdobím šetření byl zaznamenán příznivý vývoj těchto ukazatelů: výrobní kapacita daného odvětví Společenství vzrostla a konečné zásoby poklesly. Jednotkové prodejní ceny daného odvětví Společenství se mezi rokem 2001 a obdobím šetření nezměnily, ziskovost stoupla v období šetření téměř na hranici rentability a zároveň se zlepšila i návratnost investic a peněžní tok. Mzdy mírně rostly a dané výrobní odvětví Společenství nadále investovalo na stabilní úrovni.

(141)

Nepříznivě se naopak vyvíjely tyto ukazatele: snížil se objem výroby a využití kapacity, klesl objem prodejů (avšak v souladu s vývojem na trhu) a snížila se zaměstnanost a produktivita. Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu mírně klesl, přestože ztráta byla zřejmě méně výrazná než v období před přijetím antidumpingových opatření, kdy byla zaznamenána ztráta podílu na trhu ve výši 9 procentních bodů.

(142)

Z celkového pohledu je stav daného odvětví Společenství nevyrovnaný: zatímco z některých ukazatelů lze usuzovat na příznivý vývoj, řada jiných vykazuje nepříznivou tendenci. Pokud porovnáme výše uvedené trendy s údaji popsanými v nařízení, kterým se ukládají dočasná a konečná opatření, je zřejmé, že zavedení antidumpingových opatření v roce 1999 týkajících se dovozů z Indie, ČLR, Ukrajiny a Jihoafrické republiky mělo pozitivní dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Společenství. Kdyby opatření nebyla obcházena dovozy z Moldavska a Maroka, mohla by být situace ještě příznivější. Navíc, pokud jde o uložení antidumpingových opatření na dovozy z Ruska, Thajska a Turecka, příslušný podíl na trhu těchto zemí klesl (viz 116. až 119. bod odůvodnění), čímž se jistě zmírnit tlak na ceny výrobního odvětví Společenství. Je však třeba zdůraznit, že i ukazatele vykazující příznivý vývoj, např. zejména ziskovost a návratnost kapitálu, stále zdaleka nedosahují úrovně, kterou by bylo možné očekávat v případě, že by se dané výrobní odvětví Společenství plně zotavilo ze vzniklé újmy.

(143)

Komise tudíž došla k závěru, že stav daného výrobního odvětví Společenství se v porovnání s obdobím před uložením platných opatření zlepšil, stále je však velmi nestabilní.

(144)

Jak je uvedeno v 91. bodě odůvodnění, jsou výrobci v dotčených zemích schopni zvýšit objem svých vývozů na trh Společenství a/nebo přesměrovat své vývozy na trh Společenství. Z provedeného šetření vyplynulo, že, posuzováno na základě srovnatelných druhů výrobků, prodávali spolupracující vyvážející výrobci dotyčný výrobek za podstatně nižší cenu než dané odvětví Společenství (58–68 % v případě ČLR, 47–55 % v případě Indie). Co se týče Ukrajiny a Jihoafrické republiky, nebylo vzhledem k nedostatečné spolupráci a široké škále různých výrobků, a tudíž rozdílných cen, možné srovnat ceny podle jednotlivých druhů. Z dostupných skutečností však vyplývá, že průměrná cena dovozů z Ukrajiny i průměrná cena dovozů z Jihoafrické republiky (obě bez antidumpingového cla) jsou podstatně nižší než cena daného výrobního odvětví Společenství, tj. o 65 % (dovozy z Ukrajiny) a o 25 % (dovozy z Jihoafrické republiky). Dotčené země by si pravděpodobně nadále účtovaly tyto nízké ceny, mimo jiné proto, aby vyrovnaly ztrátu svého podílu na trhu. Tato cenová politika, společně se schopností vývozců v dotčených zemích dodávat na trh Společenství podstatné množství dotyčného výrobku, by se vší pravděpodobností posílila tendenci dalšího snižování cen na trhu, což by mělo předpokládaný nepříznivý účinek na hospodářskou situaci daného výrobního odvětví Společenství.

(145)

Jak je uvedeno výše, situace daného výrobního odvětví Společenství zůstává, i přes určité zlepšení oproti období před uložením stávajících antidumpingových opatření, nadále nestabilní a ohrozitelná. Je pravděpodobné, že pokud by bylo dané výrobní odvětví Společenství vystaveno zvýšenému objemu dovozů z dotčených zemí za dumpingové ceny, došlo by ke zhoršení jeho finanční situace, jak bylo zjištěno v původním šetření. Na tomto základě došla Komise k závěru, že v případě zrušení uložených opatření by se s největší pravděpodobností obnovila újma danému výrobnímu odvětví Společenství.

(146)

Podle článku 21 základního nařízení bylo posouzeno, zda by zachování platných antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem celého Společenství. Zájem Společenství byl stanoven na základě posouzení zájmů všech zúčastněných stran.

(147)

Je třeba připomenout, že při původním šetření došla Komise k závěru, že přijetí antidumpingových opatření není v rozporu se zájmem Společenství. Dále, skutečnost, že stávající šetření je přezkumem, a je při něm tudíž hodnocen stav v období, kdy již platila antidumpingová opatření, umožňuje posoudit jakýkoli nežádoucí nepříznivý dopad platných antidumpingových opatření na dotčené strany.

(148)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo posouzeno, zda i přes závěry týkající se pravděpodobného přetrvání nebo obnovení dumpingu způsobujícího újmu neexistují přesvědčivé důvody, na jejichž základě by bylo možné usoudit, že zachování platných opatření by v tomto konkrétním případě nebylo v zájmu Společenství.

(149)

Prokázalo se, že dané výrobní odvětví Společenství je v zásadě životaschopné. Tuto skutečnost potvrzuje příznivý vývoj jeho hospodářské situace po uložení antidumpingových opatření v roce 1999. Během několika let před obdobím šetření dané výrobní odvětví zejména prakticky zastavilo svou ztrátu podílu na trhu, na rozdíl od vývoje před uložením příslušných opatření. Mezi rokem 2001 a obdobím šetření dané výrobní odvětví Společenství rovněž zvýšilo svou ziskovost. Dále bylo zjištěno, že uložená opatření jsou obcházena prostřednictvím dovozů z Moldavska a Maroka. Pokud by k tomuto obcházení nedocházelo, stav daného výrobního odvětví Společenství by byl ještě příznivější.

(150)

Lze rozumně předpokládat, že dané výrobní odvětví Společenství bude mít nadále prospěch z uložených opatření a bude se dále zotavovat tím, že opět získá původní podíl na trhu a zvýší svou ziskovost. Pokud nebudou opatření zachována, vznikne pravděpodobně danému výrobnímu odvětví Společenství opět újma způsobená zvýšením dovozů z dotčených zemí za dumpingové ceny a jeho stávající nestabilní finanční situace se ještě zhorší.

(151)

Je třeba připomenout, že podle zjištění z původního šetření nebyl dopad uložení antidumpingových opatření významný. Jak je uvedeno výše, žádný z výrobců při tomto šetření plně nespolupracoval. Je proto možné dojít k závěru, že zachování opatření nebude mít podstatný nepříznivý dopad na vývozce nebo obchodníky.

(152)

Ocelová lana a kabely mají široké použití, a mohlo být tudíž dotčeno velké množství uživatelských výrobních odvětví. Následující výčet uživatelských výrobních odvětví je pouze příkladný: rybolov, námořnictví/lodní doprava, ropný a plynárenský průmysl, důlní průmysl, lesnictví, letecká doprava, inženýrské stavitelství, stavebnictví, zdviže. Při posuzování možných účinků uložení antidumpingových opatření na uživatele došla Komise v původním šetření k závěru, že vzhledem k zanedbatelnému vlivu ceny ocelových lan a kabelů na uživatelská výrobní odvětví není pravděpodobné, že by jakékoli zvýšení těchto cen podstatným způsobem ovlivnilo určité uživatelské výrobní odvětví. Skutečnost, že žádný z uživatelů nepředložil v rámci stávajícího šetření žádné informace odporující výše uvedenému zjištění, nejspíše potvrzuje, že i) ocelová lana a kabely představují velmi malou část celkových výrobních nákladů těchto uživatelských výrobních odvětví, ii) platná opatření neměla žádný podstatný nepříznivý účinek na jejich hospodářskou situaci a iii) zachování těchto opatření by nemělo nepříznivý dopad na finanční zájmy uživatelských průmyslových odvětví.

(153)

Původní šetření prokázalo, že dodavatelé daného výrobního odvětví Společenství by získali prospěch z uložení předmětných opatření. Vzhledem k tomu, že v rámci stávajícího přezkumu nebyly předloženy žádné informace, které by byly v rozporu s tímto tvrzením, má se za to, že zachování předmětných opatření by mělo nadále příznivý dopad na dodavatele.

(154)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti došla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování platných antidumpingových opatření.

(155)

Všem stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá Komise doporučit, aby byla platná opatření zachována. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, aby se mohly vyjádřit k poskytnutým informacím. Nebyly předloženy žádné připomínky, na jejichž základě by bylo třeba měnit výše uvedené závěry.

(156)

Z uvedeného vyplývá, že antidumpingová opatření použitelná na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Indie, ČLR, Ukrajiny a Jihoafrické republiky by měla být zachována, jak je stanoveno v čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Je třeba připomenout, že tato opatření byla uložena ve formě valorických cel, s výjimkou dovozů dotyčného výrobku vyráběného a prodávaného na vývoz do Společenství jednou indickou společností a jednou jihoafrickou společností, od kterých byly přijaty příslušné závazky.

(157)

Jak je nastíněno v 3. bodě odůvodnění, byla platná antidumpingová cla z dovozu dotyčného výrobku z Ukrajiny a ČLR rozšířena rovněž na dovoz ocelových lan a kabelů z Moldavska a Maroka, bez ohledu na to, zda byly deklarovány jako výrobky pocházející z Moldavska nebo Maroka či nikoli. Antidumpingové clo z dovozů dotyčného výrobku, které má být zachováno, jak je stanoveno v 157. bodě odůvodnění, by mělo být nadále rozšířeno na dovoz ocelových lan a kabelů dodávaných z Moldavska a Maroka, bez ohledu na to, zda byly deklarovány jako výrobky pocházející z Moldavska nebo Maroka či nikoli. Marocký vyvážející vývozce, pro kterého byla stanovena výjimka z opatření rozšířených nařízením (ES) č. 1886/2004, by měl být nadále vyňat z opatření uložených tímto nařízením,

a)

při předložení celního prohlášení o propuštění zboží do volného oběhu je celním orgánům příslušného členského státu předložena platná závazková faktura obsahující přinejmenším prvky uvedené v příloze a

b)

zboží uvedené v celním prohlášení a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/23

(1)

Dne 23. května 2005 Rada důrazně odsoudila „hlášené nadměrné, nepřiměřené a bezohledné použití síly ze strany uzbeckých bezpečnostních sil“ v Andižanu ve východním Uzbekistánu, ke kterému došlo na začátku měsíce. Rada vyjádřila svou hluboké politování nad tím, že uzbecké orgány nereagovaly přiměřeně na výzvu Organizace spojených národů k zahájení nezávislého mezinárodního vyšetřování. Dne 13. června 2005 vybídla tyto orgány, aby do konce června 2005 znovu zvážily svůj postoj.

(2)

Vzhledem k tomu, že doposud nedošlo k odpovídající reakci, stanoví společný postoj 2005/792/SZBP, že by měla být uložena některá omezující opatření na počáteční období jednoho roku, během kterého podléhají tato opatření průběžnému přezkumu.

(3)

Omezující opatření stanovená společným postojem 2005/792/SZBP zahrnují mimo jiné zákaz vývozu zařízení, která by mohla být použita k vnitřní represi, a zákaz technické pomoci, financování a finanční pomoci v souvislosti s vojenskými činnostmi, se zbraněmi a souvisejícím materiálem a zařízením, které by mohlo být použito k vnitřní represi.

(4)

Tato opatření spadají do oblasti působnosti Smlouvy, a proto, především aby se zajistilo jejich jednotné používání hospodářskými subjekty ve všech členských státech, jsou k jejich provedení, pokud jde o Společenství, nezbytné právní předpisy Společenství. Pro účely tohoto nařízení se za území Společenství považuje území členských států, na které se vztahuje Smlouva, za podmínek v ní stanovených.

(5)

Seznam zařízení, která mohou být použita k vnitřní represi, by měl být následně doplněn referenčními čísly z kombinované nomenklatury v souladu s přílohou I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (2).

(6)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení. Stanovené sankce by měly být přiměřené, účinné a odrazující.

(7)

Aby se zajistilo, že opatření tohoto nařízení jsou účinná, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost prvním dnem po vyhlášení,

1.

„zařízením, které může být použito k vnitřní represi,“ zboží uvedené v příloze I;

2.

„technickou pomocí“ jakákoli technická pomoc, která se vztahuje na opravy, vývoj, výrobu, montáž, zkoušení, údržbu nebo na jiné technické služby a která může mít formu instruktáže, poradenství, školení, předávání pracovních znalostí nebo dovedností nebo konzultací; technická pomoc zahrnuje také ústní formy pomoci;

3.

„územím Společenství“ území členských států, na které se vztahuje Smlouva, za podmínek v ní stanovených.

a)

prodávat, dodávat, převádět nebo vyvážet zařízení, které může být použito k vnitřní represi, přímo či nepřímo jakékoli fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu v Uzbekistánu nebo pro použití v této zemi, bez ohledu na to, zda zařízení pochází ze Společenství či nikoli;

b)

poskytovat technickou pomoc související se zařízením podle písmene a) přímo či nepřímo jakékoli fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu v Uzbekistánu nebo pro použití v této zemi;

c)

poskytovat financování nebo finanční pomoc související se zařízením podle písmene a) přímo či nepřímo jakékoli fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu v Uzbekistánu nebo pro použití v této zemi;

d)

vědomě a úmyslně se účastnit činností, jejichž přímým či nepřímým cílem nebo důsledkem je podpora transakcí podle písmen a), b) nebo c).

a)

poskytovat technickou pomoc související s vojenskou činností a s poskytováním, výrobou, údržbou a užíváním zbraní a souvisejícího materiálů všech typů včetně zbraní a střeliva, vojenských vozidel a vojenského vybavení, polovojenského vybavení a náhradních dílů k výše uvedenému, přímo či nepřímo, jakékoli fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu v Uzbekistánu nebo pro použití v této zemi;

b)

poskytovat financování nebo finanční pomoc související s vojenskou činností, zahrnující zejména úvěry, půjčky a pojištění vývozních úvěrů, pro jakýkoli prodej, dodávku, převod nebo vývoz zbraní a souvisejícího materiálu nebo pro jakékoli poskytnutí s tím související technické pomoci a jiných služeb jakékoli fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu v Uzbekistánu nebo pro použití v této zemi;

c)

vědomě a úmyslně se účastnit činností, jejichž cílem nebo důsledkem je podpora transakcí uvedených v písmenech a) a b).

a)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz vybavení, které může být použito k vnitřní represi, za předpokladu, že je určeno

b)

financování, poskytování finanční nebo technické pomoci související s vybavením uvedeným v písmenu a);

c)

financování, poskytování finanční nebo technické pomoci související s

a)

na území Společenství, včetně jeho vzdušného prostoru;

b)

na palubě všech letadel nebo plavidel v pravomoci členského státu;

c)

na fyzické osoby, které jsou státními příslušníky členského státu, ať se nacházejí uvnitř či vně Společenství;

d)

na právnické osoby nebo subjekty založené nebo zřízené podle práva členského státu;

e)

na právnické osoby nebo subjekty v souvislosti s jakoukoli obchodní činností vykonávanou zcela nebo částečně v rámci Společenství.

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/32

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/34

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 1064/2005 (2) bylo zahájeno stálé nabídkové řízení pro vývoz 150 000 tun pšenice obecné ze zásob litevské intervenční agentury.

(2)

Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek během sklizně 2005 se předpokládané množství pšenice v Litvě jeví jako nedostatečné k uspokojení žádostí na vnitřním trhu. Proto Litva informovala Komisi o záměru své intervenční agentury snížit množství zařazené do nabídkového řízení za účelem vývozu, aby podpořila další prodej na vnitřním trhu. S ohledem na tuto žádost, dostupná množství a situaci na trhu, je třeba změnit maximální množství, které je předmětem stálého nabídkového řízení zahájeného nařízením (ES) č. 1064/2005.

(3)

Nařízení (ES) č. 1064/2005 by proto mělo být změněno.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/35

(1)

Nařízení Komise (EHS) č. 2131/93 ze dne 28. července 1993, kterým se stanoví postupy a podmínky pro uvedení do prodeje obilovin ze zásob intervenčních agentur (2), zejména stanoví, že uvedení do prodeje obilovin ze zásob intervenční agentury se uskuteční prostřednictvím nabídkového řízení a za prodejní cenu, která není nižší než cena zjištěná pro srovnatelnou jakost a pro reprezentativní množství na trhu v místě skladování nebo, není-li tato cena dostupná, ceně na nejbližším trhu, přičemž se zohlední náklady na přepravu.

(2)

Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek během sklizně 2005 se předpokládané množství pšenice v Litvě jeví jako nedostatečné k uspokojení žádostí na vnitřním trhu. Litva má značné intervenční zásoby pšenice obecné, pro které je obtížné najít odběratele, a které by se proto měly prodat. Za účelem zpracování pšenice obecné na mouku je proto možné zorganizovat prodej na trhu Společenství prostřednictvím nabídkových řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by nabídkové řízení měla řídit Komise. Kromě toho je pro nabídky za minimální prodejní ceny nutné stanovit koeficient přidělení nabídek.

(4)

Ve snaze zajistit kontrolu zvláštního místa určení zásob, které jsou předmětem nabídkového řízení, je třeba stanovit zvláštní sledování, pokud jde o dodávku pšenice obecné a její zpracování na mouku. Aby bylo možné uskutečnit toto sledování, je třeba začít povinně používat postupy stanovené v nařízení Komise (EHS) č. 3002/92 ze dne 16. října 1992, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla pro ověřování použití a/nebo místa určení intervenčních produktů (3).

(5)

Ve snaze zaručit řádné provádění je třeba požadovat po účastníkovi nabídkového řízení složení jistoty, která musí být s ohledem na povahu dotčených operací stanovena odchylkou od ustanovení nařízení (EHS) č. 2131/93, zejména pokud jde o její výši, která musí dostatečným způsobem zaručit řádné používání produktu, a podmínky jejího uvolnění, které musejí obsahovat důkaz o zpracování produktů na mouku.

(6)

Navíc je důležité, aby litevská intervenční agentura zachovala ve svém sdělení určeném Komisi anonymitu uchazečů.

(7)

Ve snaze o modernizaci řízení by mělo být předávání informací, které požaduje Komise, uskutečňováno elektronickou cestou.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

a)

čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení jsou nabídky stanoveny odkazem na skutečnou jakost šarže, které se nabídka týká;

b)

čl. 10 druhého pododstavce uvedeného nařízení je minimální prodejní cena stanovena na takovou úroveň, aby nenarušila trhy s obilovinami.

a)

důkazem, že účastník složil nabídkovou jistotu, která je odchylně od čl. 13 odst. 4 druhého pododstavce nařízení (EHS) č. 2131/93 stanovena na 10 EUR za tunu;

b)

písemným závazkem účastníka, že do 60 dnů po uvolnění intervenčních zásob a každopádně do 31. srpna 2006 použije pšenici obecnou za účelem jejího zpracování na mouku na území Společenství a že nejpozději dva pracovní dny po dni přijetí prohlášení o výběru nabídky složí jistotu ve výši 40 EUR za tunu;

c)

závazkem vést „účetní záznamy“ umožňující ověřit, že množství pšenice obecné byla zpracována na mouku na území Společenství.

The Lithuanian Agricultural and Food Products Market Regulation Agency

L. Stuokos-Gucevičiaus Str. 9–12,

Vilnius, Lithuania

Tel.: (370-5) 268 50 49

Fax: (370-5) 268 50 61

a)

nebyla vybrána nabídka;

b)

platba prodejní ceny proběhla ve stanovené lhůtě a jistota podle čl. 3 písm. b) byla složena.

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/40

(1)

Nařízení Komise (EHS) č. 2131/93 ze dne 28. července 1993, kterým se stanoví postupy a podmínky pro uvedení do prodeje obilovin ze zásob intervenčních agentur (2), zejména stanoví, že uvedení do prodeje obilovin ze zásob intervenční agentury se uskuteční prostřednictvím nabídkového řízení a za prodejní cenu, která není nižší než cena zjištěná pro srovnatelnou jakost a pro reprezentativní množství na trhu v místě skladování nebo, není-li tato cena dostupná, ceně na nejbližším trhu, přičemž se zohlední náklady na přepravu.

(2)

Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek během sklizně 2005 se předpokládané množství pšenice v Lotyšsku jeví jako nedostatečné k uspokojení žádostí na vnitřním trhu. Lotyšsko má značné intervenční zásoby pšenice obecné, pro které je obtížné najít odběratele, a které by se proto měly prodat. Za účelem zpracování pšenice obecné na mouku je proto možné zorganizovat prodej na trhu Společenství prostřednictvím nabídkových řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by nabídkové řízení měla řídit Komise. Kromě toho je pro nabídky za minimální prodejní ceny nutné stanovit koeficient přidělení nabídek.

(4)

Ve snaze zajistit kontrolu zvláštního místa určení zásob, které jsou předmětem nabídkového řízení, je třeba stanovit zvláštní sledování, pokud jde o dodávku pšenice obecné a její zpracování na mouku. Aby bylo možné uskutečnit toto sledování, je třeba začít povinně používat postupy stanovené v nařízení Komise (EHS) č. 3002/92 ze dne 16. října 1992, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla pro ověřování použití a/nebo místa určení intervenčních produktů (3).

(5)

Ve snaze zaručit řádné provádění je třeba požadovat po účastníkovi nabídkového řízení složení jistoty, která musí být s ohledem na povahu dotčených operací stanovena odchylkou od ustanovení nařízení (EHS) č. 2131/93, zejména pokud jde o její výši, která musí dostatečným způsobem zaručit řádné používání produktu, a podmínky jejího uvolnění, které musejí obsahovat důkaz o zpracování produktů na mouku.

(6)

Navíc je důležité, aby lotyšská intervenční agentura zachovala ve svém sdělení určeném Komisi anonymitu uchazečů.

(7)

Ve snaze o modernizaci řízení by mělo být předávání informací, které požaduje Komise, uskutečňováno elektronickou cestou.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

a)

čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení jsou nabídky stanoveny odkazem na skutečnou jakost šarže, které se nabídka týká;

b)

čl. 10 druhého pododstavce uvedeného nařízení je minimální prodejní cena stanovena na takovou úroveň, aby nenarušila trhy s obilovinami.

a)

důkazem, že účastník složil nabídkovou jistotu, která je odchylně od čl. 13 odst. 4 druhého pododstavce nařízení (EHS) č. 2131/93 stanovena na 10 EUR za tunu;

b)

písemným závazkem účastníka, že do 60 dnů po uvolnění intervenčních zásob a každopádně do 31. srpna 2006 použije pšenici obecnou za účelem jejího zpracování na mouku na území Společenství a že nejpozději dva pracovní dny po dni přijetí prohlášení o výběru nabídky složí jistotu ve výši 40 EUR za tunu;

c)

závazkem vést „účetní záznamy“ umožňující ověřit, že množství pšenice obecné byla zpracována na mouku na území Společenství.

Rural Support Service

Republic Square 2

Riga, LV-1981

Latvia

Tel.: (371) 702 78 93

Fax: (371) 702 78 92

a)

nebyla vybrána nabídka;

b)

platba prodejní ceny proběhla ve stanovené lhůtě a jistota podle čl. 3 písm. b) byla složena.

16.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 299/45

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 1725/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 (2) byly přijaty veškeré mezinárodní účetní standardy a interpretace existující ke dni 14. září 2002 s výjimkou mezinárodního účetního standardu (IAS) 32, IAS 39 a souvisejících interpretací. V případě IAS 32 a IAS 39 byl rozsah změn považován za natolik zásadní, že se v té době nejevilo vhodné přijímat jejich stávající verzi.

(2)

Dne 17. prosince 2003 zveřejnila Mezinárodní rada pro účetní standardy (IASB) přepracovaný mezinárodní účetní standard (IAS) 39 Finanční nástroje: Účtování a oceňování jako součást své snahy včas zlepšit patnáct standardů, aby mohly být použity společnostmi, které je poprvé přijmou v roce 2005. Cílem přepracování bylo zvýšit kvalitu a soudržnost stávajícího souboru mezinárodních účetních standardů.

(3)

IAS 39 přepracovaný v prosinci 2003 zavedl možnost, která účetním jednotkám dovoluje, aby při počátečním zaúčtování vykázaly jakákoli finanční aktiva nebo finanční závazky, které mají být oceňovány reálnou hodnotou zisků a ztrát vykázaných jako zisk nebo ztráta (plná „možnost reálné hodnoty“). Evropská centrální banka (ECB), orgány obezřetnostního dohledu sdružené v Basilejském výboru (finanční kontroloři) i regulátoři cenných papírů však vyjádřili obavu, že by neomezená možnost oceňování reálnou hodnotou mohla být použita nepatřičně, zvláště v případě finančních nástrojů týkajících se pasiv společnosti.

(4)

Mezinárodní rada pro účetní standardy tyto obavy uznala, a proto dne 21. dubna 2004 vydala tzv. „Exposure Draft“ (konzultativní dokument), který navrhl změnu IAS 39 ve smyslu omezení možnosti oceňování reálnou hodnotou.

(5)

Aby byly pro použití v roce 2005 včas zavedeny hlavní účetní pokyny pro finanční nástroje, Komise svým nařízením (ES) č. 2086/2004 ze dne 19. listopadu 2004, kterým se mění nařízení Komise (ES) č. 1725/2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 týkající se zavedení IAS 39 (3), podpořila IAS 39 s výjimkou některých ustanovení týkajících se plné možnosti oceňování reálnou hodnotou a zajišťovacího účetnictví. Komise považovala toto vyloučení za výjimečné a dočasné, jež závisí na vyřešení zbývajících otázek prostřednictvím dalších konzultací a diskuse.

(6)

Ve světle připomínek, které obdržela ke konzultativnímu dokumentu zveřejněnému dne 21. dubna 2004, a další diskuse, zejména s ECB a Basilejským výborem, a po několika debatách ze zainteresovanými stranami u kulatého stolu v březnu 2005, Mezinárodní rada pro účetní standardy zveřejnila dne 16. června 2005Změny IAS 39 Finanční nástroje: Účtování a oceňování, Možnost oceňování reálnou hodnotou.

(7)

Pozměněný IAS 39 Možnost oceňování reálnou hodnotou omezuje své použití na situace, kdy výsledkem tohoto použití budou relevantnější údaje, neboť buď odstraňuje nebo významně snižuje nesoulad v oceňování nebo účtování („účetní neshoda“); nebo soubor finančních aktiv nebo finančních závazků nebo obojí je spravováno podle doložené strategie řízení rizik nebo investiční strategie. Pozměněná možnost oceňování reálnou hodnotou navíc dovoluje, aby celá smíšená smlouva, která obsahuje jeden nebo více vložených derivátů, byla za určitých okolností vykázána jako finanční aktivum nebo finanční závazek v reálné hodnotě do zisku nebo ztráty. Použití pozměněné možnosti oceňování reálnou hodnotou je tak omezeno na případy, kdy musí být dodržovány určité zásady nebo okolnosti. Použití by mělo být doprovázeno zveřejněním odpovídajících informací.

(8)

Ustanovení týkající se použití možnosti oceňování reálnou hodnotou na finanční závazky, která jsou podle nařízení (ES) č. 2086/2004 vypuštěna, by tudíž měla být zapracována. Na plnou možnost oceňování reálnou hodnotou ve vztahu k finančním aktivům vyplývající z nařízení (ES) č. 2086/2004 by se navíc měl vztahovat přístup založený na zásadách.

(9)

Mezinárodní rada pro účetní standardy uznává, že přepracovaný standard v rámci obezřetnostního dohledu nezabraňuje tomu, aby orgány obezřetnostního dohledu ohodnotily přísnost postupů kontrolovaných finančních institucí při používání oceňování reálnou hodnotou a správnosti jejich základních strategií řízení rizik, politik a postupů a aby přijaly odpovídající opatření. Mezinárodní rada pro účetní standardy navíc souhlasí s tím, že některá uveřejnění informací by napomohla orgánům obezřetnostního dohledu v jejich hodnocení kapitálových požadavků. Zejména se to týká účtování zisků vyplývajících ze zhoršení vlastní bonity, které mají být následně přezkoumány v souvislosti s rozsáhlými zlepšeními IAS 39. Komise bude tudíž sledovat budoucí účinky Změn IAS 39 Finanční nástroje: Účtování a oceňování, Možnost oceňování reálnou hodnotou a prověří jeho používání v rozsahu přezkumu uvedeného v článku 10 nařízení (ES) č. 1606/2002.

(10)

Přijetí změn IAS 39 v důsledku znamená změnu mezinárodního standardu účetního výkaznictví (IFRS) 1 a IAS 32, aby byl dosažen soulad mezi dotčenými účetními standardy.

(11)

Ve světle nového přístupu k možnosti oceňování reálnou hodnotou, který je založen na zásadách, a nutnosti, aby osoby, které ho budou poprvé přijímat, poskytly smysluplnější počáteční finanční výkazy a srovnávající informace, je vhodné, aby bylo upraveno zpětné provádění tohoto nařízení od 1. ledna 2005.

(12)

Konzultace s technickými odborníky v této oblasti potvrzují, že mezinárodní účetní standard (IAS) Změny IAS 39 Finanční nástroje: Účtování a oceňování, Možnost oceňování reálnou hodnotou splňuje technická kritéria pro převzetí, jak jsou stanovena v článku 3 nařízení (ES) č. 1606/2002, a zejména požadavek, že musejí odpovídat evropskému veřejnému zájmu.

(13)

Nařízení (ES) č. 1725/2003 by tedy mělo být patřičně pozměněno.

(14)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Regulativního výboru pro účetnictví,

1.

Mezinárodní účetní standard (IAS) 39 se mění v souladu s bodem A přílohy tohoto nařízení;

2.

Znění „mezinárodního účetního standardu (IAS) Změny IAS 39 Finanční nástroje: Účtování a oceňování, Možnost oceňování reálnou hodnotou“ uvedené v bodu B přílohy tohoto nařízení se doplňuje do IAS 39.

3.

Mezinárodní standard finančního výkaznictví (IFRS) 1 a IAS 32 se doplňují v souladu s bodem B přílohy tohoto nařízení.