12.11.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 296/19

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 2. března 2005

o státní podpoře, kterou Německo poskytlo společnosti Chemische Werke Piesteritz

(oznámeno pod číslem K(2005) 427)

(Pouze německé znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/786/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na smlouvu o založení Evropských společenství a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

po výzvě jiných účastníků k zaujetí stanoviska (1) na základě výše uvedených ustanovení, a s ohledem na jejich připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I. POSTUP

(1)

Německo oznámilo svým dopisem ze dne 7. března 1997, který byl doručen dne 15. dubna a zaevidován dne 18. dubna 1997, opatření pro poskytnutí státní podpory ve prospěch společnosti Chemische Werke Piesteritz GmbH (dále jen „CWP“). Podle tohoto oznámení již byla část podpory poskytnuta. Komise si dopisy ze dne 14. května 1997, 22. července 1997 a 4. listopadu 1997 vyžádala doplňující informace, které Německo poskytlo dopisy ze dne 10. července 1997 a 2. září 1997. Oba dopisy byly zaevidovány týž den. Otázky, které Komise vznesla v dopise ze dne 4. listopadu byly projednány na společném setkání s německou stranou dne 24. listopadu 1997.

(2)

Dne 17. června 1997 obdržela Komise žádost od jednoho přímého konkurenta příjemce podpory o poskytnutí informací. Dne 28. července 1997 vyslovila společnost Société chimique Prayon-Rupel SA (Prayon-Rupel), přímý konkurent příjemce podpory, pochybnosti o slučitelnosti podpory s předpisy soutěžního práva.

(3)

Dne 16. prosince 1997 se Komise rozhodla, že nebude vznášet žádné námitky; to bylo Německu oznámeno dne 22. ledna 1998. Shrnutí tohoto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství (2). Kromě toho Komise informovala dne 19. prosince 1997 společnost Prayon-Rupel a dne 5. března 1998 jí předala svoje rozhodnutí v plném znění.

(4)	Dne 5. května 1998 podala společnost Prayon-Rupel žalobu k Soudu prvního stupně Evropských společenství (dále jen „SPS“). Dne 15. března 2001 bylo sporné rozhodnutí prohlášeno za neplatné (3). Rozsudek byl Komisi doručen dne 19. března 2001.

(5)

Na základě tohoto rozsudku zahájila Komise dne 20. června 2001 formální řízení. Rozhodnutí Komise o zahájení tohoto řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství (4). Komise vyzvala všechny účastníky, aby se vyjádřili k poskytnuté podpoře. Jeden konkurent, chemická firma Budenheim Rudolf A. Oetker (CFB) předala svoje stanovisko dopisem ze dne 20. srpna 2001, který byl zaevidován dne 21. srpna 2001. Společnost Prayon-Rupel doplnila dopisem ze dne 10. září 2001, který byl zaevidován dne 13. září 2001, svoje stanovisko ze dne 15. června 2001. Dopisem ze dne 26. září 2001, který byl zaevidován týž den, bylo doručeno stanovisko společnosti BK Giulini GmbH (BK Giulini). Tato stanoviska byla předána Německu dne 29. října 2001 resp. dne 6. srpna 2002. Německo na ně odpovědělo dopisem ze dne 8. října 2002, který byl zaevidován týž den, tak, že předalo odpověď CWP na připomínky třetích stran.

(6)

Odpověď Německa na zahájení formálního přezkumného řízení byla doručena dopisem ze dne 21. září 2001, který byl zaevidován dne 27. září 2001. Přílohy složené z výročních zpráv za období roků 1994–1999 byly doručeny dopisem ze dne 26. září 2001, který byl zaevidován dne 4. října 2001. Protože stále chyběly důležité údaje, vyžádala si je Komise dopisem ze dne 25. října 2001. Dne 4. prosince 2001 se v Bruselu konala schůzka se zástupci německé vlády a příjemcem podpory. V návaznosti na to vznesla Komise dne 14. prosince 2001 řadu otázek. Dopisem ze dne 20. prosince 2001, který byl zaevidován dne 4. ledna 2002, předložilo Německo podklady, které byly na schůzce požadovány. Na dopis ze dne 14. prosince 2001 odpovědělo Německo dopisem ze dne 6. února 2002, který byl zaevidován dne 8. února 2002, a dopisem ze dne 21. února 2002, který byl zaevidován týž den. V dopise ze dne 6. února 2002 doručilo Německo také stanovisko příjemce podpory. Dopisem ze dne 7. února 2002, který byl zaevidován dne 14. února 2002, předalo Německo přílohy k dopisu ze dne 6. února 2002. Dopisem ze dne 22. února 2002, který byl zaevidován dne 26. února 2002, předložilo Německo výroční zprávu za rok 2000. Dodatečné informace byly sděleny dopisem ze dne 13. března 2002, který byl zaevidován dne 14. března 2002 a dopisem ze dne 4. dubna 2002, který byl zaevidován dne 5. dubna 2002. Dne 14. srpna 2002 si Komise vyžádala vysvětlení příslušné podpory. Německo předalo požadované údaje dopisem ze dne 15. října 2002, který byl zaevidován týž den.

(7)	Dne 6. března 2003 sdělila Komise Německu svoje rozhodnutí o nařízení podat informace pro vysvětlení sporné situace a charakteru podpory některých opatření.

(8)

Německo doručilo informace, které Komise požadovala v dopisech ze dne 17. dubna a ze dne 5. května 2003, které byly zaregistrovány dne 22. dubna 2003 popřípadě dne 6. května 2003. Související přílohy byly doručeny dopisem ze dne 28. dubna 2003, který byl zaregistrován dne 6. května 2003. Dodatečné informace byly sděleny dopisem ze dne 13. června 2003, který byl zaregistrován týž den, a dále dopisy ze dne 4., 9. a 29. července 2003, které byly zaregistrovány dne 7., 17. a 29. července 2003, a dopisem ze dne 13. srpna 2003, který byl zaregistrován týž den. Dne 22. srpna 2003 se uskutečnilo jednání Komise se zástupci spolkové a zemské vlády a se zástupci CWP. Otázky, které přitom byly vysloveny byly zodpovězeny dopisy ze dne 3. a 26. září 2003, které byly zaregistrovány dne 4. resp. 26. září 2003.

(9)

Dne 14. května 2004 se uskutečnilo další setkání s německými zástupci. Dopisem ze dne 18. června 2004, který byl zaregistrován dne 24. června 2004, předalo Německo doplňující poznámky. Dne 6. července 2004 se uskutečnilo poslední setkání s německými zástupci; dopis ze dne 29. července 2004, navazující na toto jednání, byl zaregistrován týž den. Další informace předalo Německo dopisem ze dne 26. srpna 2004, který byl zaregistrován týž den.

II. POPIS

A. Příjemce

(10)

CWP je společnost s ručením omezeným se sídlem v obci Piesteritz, Sasko-Anhaltsko, což je podporovaná oblast ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm a) Smlouvy o ES. Společnost vyrábí kyselinu fosforečnou a výrobky z ní, především fosfáty. CWP byla založena v roce 1994 za účelem převzetí úseku „Následné produkty fosforu“ dusíkáren AG Wittenberg Piesteritz (dusíkárny) v rámci privatizace. Dusíkárny vyráběly chemické výrobky a byly ve vlastnictví Úřadu pro správu veřejného majetku (Treuhandanstalt, dále jen „THA“), což je subjekt veřejného práva, který byl kompetentní k provádění privatizace a restrukturalizace podniků z bývalé Německé demokratické republiky.

(11)

Privatizace se konala dne 29. června 1994 po vypsání obchodní veřejné soutěže společností Goldmann Sachs. Vlastníci CWP byly společnosti Vopelius GmbH, URSEKO GmbH, Phosphor AG (Kazachstán) a osm soukromých investorů. Privatizace se konala pod podmínkou, že společnost Phosphor AG zvýší svůj podíl na základním kapitálu společnosti z 30 000 DEM na 1,6 milionu DEM. Protože se toto nestalo, převzala podíly společností URSEKO GmbH a Phosphor AG společnost Vopelius GmbH a šest zaměstnanců společnosti CWP. Podle informací Německa nabyla privatizační smlouva účinnosti dne 30. listopadu 1994.

(12)

Německo poskytlo následující informace o činnosti CWP (v milionech DEM):

Tabulka 1 (5)

(v milionech DEM)
	1996/97	1997/98	1998	1999	2000
Roční obrat	18,8	26,3	6,2	33,0	31,2
Výsledek obvyklé obchodní činnosti	– 4,8	– 4,1	– 7,2	– 5,0	– 4,1
Počet zaměstnanců	80	99	100	100	97

(13)

Podle údajů Německa má CWP od prosince roku 1998 základní kapitál ve výši 288 880 EUR (0,565 milionu DEM). Firma se nachází ve vlastnictví společností Vopelius Chemie AG (29,2 %), Vopelius GmbH (28,3 %), pana Thilo Kotha von Vopelius (17,7 %) a BVT Industrie GmbH & Co. Chemische Werke Piesteritz KG (24,8 %).

(14)

Společnosti Vopelius Chemie AG a Vopelius GmbH jakož i společnosti Galvano Chemie Leipzig GmbH a Vopelius-Bioprodukte GmbH (6), které jsou dceřinými společnostmi společnosti Vopelius Chemie AG, tvoří integrovanou skupinu (skupina Vopelius). Předseda představenstva společnosti Vopelius Chemie AG je pan Thilo von Vopelius. Skupina Vopelius, včetně pana von Vopelia vlastní 75,2 % kapitálu CWP. Jak Německo v rámci poskytování informací sdělilo, skupina v roce 2002 zaměstnávala (bez CWP) 43 zaměstnanců, dosáhla obratu ve výši 17 252 657 EUR (33,755 milionu DEM) a disponovala s majetkem v hodnotě 6 777 174 EUR (13,255 milionu DEM). Poukazuje se na to, že podle údajů Německa netvoří společnosti skupinu ve smyslu obchodního práva.

(15)

Společnost BVT Industrie GmbH & Co. Chemische Werke Piesteritz KG je součástí skupiny BVT, což je mezinárodní investiční a kapitálová společnost poskytující finanční služby, s celkovým objemem investic více než 3 miliardy EUR (6 miliard DEM) (7). Tato skupina vlastní 24,8 % kapitálu CWP a Německo ji považuje za institucionálního partnera.

(16)

V únoru roku 2001 prodala CWP zařízení pro výrobu fosfátu společnosti […]* (8) (TI), která vyrábí fosfor a výrobky z fosforu. Podle obchodní smlouvy byl prodán goodwill, majetkové hodnoty nehmotné povahy, zásoby atd. za cenu […]* EUR ([…]* DEM) jakož i pozemky a výrobní zařízení za cenu […]* EUR ([…]* DEM). Podle údajů Německa však odprodej pozemků a zařízení závisí na převodu nezatížených majetkových hodnot, jakož i na rozhodnutí Komise o státní podpoře poskytnuté společnosti CWP, z něhož bude vyplývat, že od společnosti TI nebude možno požadovat případné navrácení podpory. V případě kladného rozhodnutí Komise poskytnou BvS a země Sasko-Anhaltsko záruky na dlouhodobý nehmotný majetek, přebíraný společností TI, takže by byl splněn požadavek na převod dlouhodobého nehmotného majetku bez dalšího břemene a kupní smlouva by mohla vstoupit v platnost. Pokud kupní smlouva není právoplatná, částka ve výši […]* EUR ([…]* DEM) není stále zaplacená. Jakmile smlouva vstoupí v platnost, bude CWP vyrábět fosfáty výlučně pro TI, která dodává surovinu.

B. Finanční opatření státu

(17)

V souvislosti s privatizací ze dne 29. června 1994 sjednala CWP kupní cenu za úsek dusíkáren „Fosforové výrobky“ ve výši 3 181 769 EUR (6,223 milionu DEM), která byla splatná ve třech dílčích splátkách, každá ve výši 511 292 EUR (1 milionu DEM) ke dni 30. června 1995, 1. června 1996 a 30. června 1996 a v doplatku ve výši 1 647 894 EUR (3,223 milionu DEM), splatném ke dni 1. července 1997. Dále se CWP zavázala, že ke dni 1. října 1999 zaručí 70 pracovních míst a že ke dni 31. prosince 2002 uskuteční investice ve výši 5 112 919 EUR (10 milionů DEM).

(18)

Jako reakci na tento závazek učinila společnost THA různá opatření. Některá z těchto opatření byla během četných doplňků smlouvy o privatizaci v období roků 1994–2003 upravena. Následující tabulka 2 uvádí přehled:

Tabulka 2

(v milionech EUR)
Opatření v rámci privatizace (THA)
1	Ručení	1,02
1a	Prodloužení ručení a přeměna na půjčku/příspěvek	(1,02)
2	Příspěvek na investice	3,06
3	Úprava opoždění ve výrobě	0,31
Celkem		4,39

(19)	Opatření 1: Ručení ve výši 1 022 583 EUR (2 miliony DEM) za provozní úvěr. Úvěr původně poskytnula Deutsche Bank, v roce 1996 byl převeden na Commerzbank a v roce 1998 na Hypovereinsbank.

(20)

Opatření 1a: Ručení uvedené v opatření 1 mělo původně trvat do prosince roku 1995. Po zahájení formálního řízení však Německo sdělilo, že toto ručení bylo během četných doplňků smlouvy o privatizaci několikrát prodlouženo, naposledy do 30. listopadu 2000. Před uplynutím této lhůty poskytnul dne 21. listopadu 2000 nástupnický orgán THA, Spolkový úřad pro mimořádné úkoly spojené se sjednocením (dále jen „BvS“), společnosti CWP půjčku pro úhradu úvěru zajištěného ručením ve výši tohoto úvěru. Půjčka nahradila stávající úvěr a ručení bylo ukončeno. Podle údajů Německa trvá nová půjčka do 31. prosince 2005 a úroková sazba odpovídá úrokové míře doporučené Komisí (9). Poslední změna smlouvy o privatizaci z července roku 2003 předpokládala, že v případě kladného rozhodnutí Komise se půjčka přemění na příspěvek, tj. společnosti CWP se promine její splacení.

(21)	Opatření 2: Nesplatný příspěvek ve výši 3 067 751 EUR (6 milionů DEM) na financování investic pro zachování výroby.

(22)

Opatření 3: Společnost THA převzala náklady na úpravu zpoždění ve výrobě, které činí ca. 623 776 EUR (1,22 milionu DEM). Tento příspěvek byl později zvýšen o 306 775 EUR (0,6 milionu DEM). Podle údajů Německa však tento dodatečný obnos nebyl nikdy vyplacen, protože záměry, které z něj měly být financovány, se ukázaly jako technicky neproveditelné.

(23)	První změny smlouvy o privatizaci předpokládaly mj. prodloužení ručení, uvedeného v opatření 1 (opatření 1a) a odklad platby kupní ceny.

(24)

Další dohoda byla uzavřena na konci roku 1996/začátkem roku 1997 mezi společností a BvS, aby se odvrátila nesolventnost CWP. Byla naplánována řada opatření ze strany státu, která tvořila nejdůležitější část hlášení z roku 1997. Následující tabulka 3 poskytuje přehled o opatřeních na restrukturalizaci z roku 1997.

Tabulka 3

(v milionech EUR)
Opatření THA/BvS		Částka
4	Prominutí kupní ceny	3,18
5	Prominutí úroků z prodlení	0,23
6	Příspěvek na investice	1,79
7	20 % ručení za soukromé půjčky investic ve výši více než 6,3 milionu DEM	0,64
8	20 % ručení za soukromé půjčky na provozní prostředky ve výši více než 8,5 milionu DEM	0,87
7a/8a	Přeměna ručení na půjčku/příspěvek	(1,51)
Opatření Spolkové země Sasko-Anhaltsko
9	80 % ručení za soukromé půjčky investic ve výši více než 6,3 milionu DEM	2,58
10	80 % ručení za soukromé půjčky na provozní prostředky ve výši více než 8,5 milionu DEM	3,47
Opatření v rámci schválených ustanovení o podpoře
11	Přímé příspěvky na investice (prostředky GA) ze dne 8.7.1998	1,94
12	Příspěvky na investice (1994–1997)	0,15
Celkem		14,85

(25)

Opatření 4: V rámci této dohody BvS v prosinci roku 1996 souhlasil s dalším odkladem zaplacení kupní ceny, které již bylo vícekrát odloženo z důvodů dřívějších změn smlouvy o privatizaci, až ke dni 31. prosince 1999. Dne 5. července 1999 byla nakonec kupní cena prominuta. Komise o tom byla informována formou seznamu takzvaného „smluvního managementu“, který vysvětluje činnost BvS v oblasti kontroly plnění smlouvy (10).

(26)

Opatření 5: Německo po zahájení formálního řízení přiznalo, že úroky z prodlení, které díky odkladu platby narostly do konce roku 1996 až do výše 237 239 EUR (0,464 milionu DEM) byly rozhodnutím z prosince roku 1996 prominuty. Společnost BvS dále prohlásila, že je ochotna i do budoucna nevybírat žádné úroky z prodlení za platbu kupní ceny.

(27)

Opatření 6: BvS zvýšila příspěvek na financování investic nutných pro udržení výroby (opatření 2) o 2 065 619 EUR (4,04 milionu DEM). Německo po zahájení formálního řízení sdělilo, že z celkové poskytnuté částky na financování investic (opatření 2 a 6) ve výši 5 133 370 EUR (10,04 milionu DEM) bude vyžadovat jen 4 867 499 EUR (9,52 milionu DEM). Následkem toho byl příspěvek zvýšen na 1 799 747 EUR (3,52 milionu DEM).

(28)

Opatření 7: V dubnu roku 1998 obdržela CWP od Hypovereinsbank půjčku na provozní prostředky ve výši více než 3 221 139 EUR (6,3 milionu DEM). Tato půjčka byla zajištěna 20 % ručením BvS ve výši 644 228 EUR (1,26 milionu DEM). Zbývajících 80 % bylo zajištěno ručením Spolkové země Sasko-Anhaltsko (opatření 9). Půjčka měla být splacena do prosince roku 1998. Tento termín však byl několikrát prodloužen a podle posledních údajů půjčka ještě není splacena.

(29)

Opatření 8: V dubnu roku 1998 obdržela CWP od Hypovereinsbank také půjčku na investice ve výši 4 345 981 EUR (8,5 milionu DEM). Tato půjčka byla zajištěna 20 % ručením BvS ve výši více než 869 196 EUR (1,7 milionu DEM). Zbývajících 80 % bylo zajištěno ručením země Sasko-Anhaltsko (viz opatření 10). Půjčka bude splácena do května roku 2013. Podle posledních údajů půjčka ještě není splacena.

(30)

Opatření 7a/8a: Německo po zahájení formálního řízení oznámilo, že 20 % ručení BvS byla několikrát prodloužena. Dne 21. listopadu 2000 BvS nakonec přímo bankám uhradila část půjček, zajištěných těmito ručeními, konkrétně 1 513 424 EUR (2,96 milionu DEM). Tyto hotové prostředky slouží jako záruka splacení úvěru společností CWP. V případě bank jde pouze o náhradu stávajících záruk, v případě CWP se však jedná o novou půjčku, která nahrazuje 20 % předcházející půjčky. CWP by měla k 31. prosinci 2005 uhradit částku ve výši 1 513 424 EUR (2,96 milionu DEM) a odvést úroky odpovídající úrokové sazbě doporučené Komisí. V odpovědi na nařízení o poskytnutí informací však Německo uvedlo, že CWP od ledna roku 2003 neodvádí žádné úroky a že platby byly odloženy. Úroky, naběhlé do prosince roku 2002 ve výši 301 000 EUR (588 705 DEM), byly odvedeny v červenci roku 2003. Poslední změna smlouvy o privatizaci z července roku 2003 předpokládala, v případě kladného rozhodnutí Komise, přeměnu těchto půjček na příspěvek, včetně úroků naběhlých od ledna roku 2003, jejichž platba byla odložena, tj. upuštění od splátek půjčky CWP včetně nezaplacených úroků. Protože předmětná opatření spočívají pouze v prodloužení nebo nahrazení opatření, která jsou pokryta rozhodnutím o zahájení formálního řízení, musí být posouzena Komisí v tomto rozhodnutí.

(31)

Opatření 9: Zbývající obnos půjčky na provozní prostředky v celkové výši 3 221 138 EUR (6,3 milionu DEM) (opatření 7) byl zajištěn 80 % ručením země Sasko-Anhaltsko ve výši 2 576 911 EUR (5,04 milionu DEM). Ručení bylo poskytnuto do 30. dubna 1998, bylo však několikrát prodlouženo o rok. CWP požádalo o další prodloužení. Podle údajů, které Německo poskytlo, je ručení zjevně stále platné. V případě kladného rozhodnutí Komise v této věci by země Sasko-Anhaltsko zvážila další prodloužení ručení.

(32)	Opatření 10: Zbývající obnos půjčky na investice v celkové výši 4 345 981 EUR (8,5 milionu DEM) (opatření 8) byl zajištěn 80 % ručením země Sasko-Anhaltsko ve výši 3 476 785 EUR (6,8 milionu DEM). Ručení bude ukončeno v dubnu roku 2013.

(33)	Opatření 11: Dne 8. července 1998 byly poskytnuty příspěvky na investice ve výši 1 937 796 EUR (3,79 milionu DEM). Podle údajů Německa se z této částky využilo pouze 1 845 764 EUR (3,61 milionu DEM).

(34)	Opatření 12: Přídavky k investicím ve výši 357 904 EUR (0,7 milionu DEM).

C. Restrukturalizace

(35)

Podle údajů, které Německo poskytlo v roce 1997, byly již v průběhu privatizace podniknuty, s podporou opatření THA (opatření 1–3), první kroky k restrukturalizaci. Toto úsilí však ztroskotalo a v hospodářském roce 1996 se CWP z důvodu nedostatečného vybavení vlastním kapitálem, přerušení dodávek surovin a platební neschopnosti dostala do nesnází.

(36)

Nedostatečné vybavení vlastním kapitálem bylo zdůvodněno tím, že společnost Phosfor AG nezvýšila ke dni 30. září 1994 svůj kapitálový vklad z 15 339 EUR (30 000 DEM) na 818 067 EUR (1,6 milionu DEM). Pokud se jedná o zásobování, počítala CWP s dodávkami elementárního fosforu jako suroviny pro výrobu kyseliny fosforečné. Kyselina fosforečná zase představuje základ pro výrobu fosfátů. Elementární fosfor měla dodávat společnost Phosfor AG z Kazachstánu. Protože se tyto dodávky neuskutečnily, došlo v hospodářském roce 1995/1996 k nedostatečnému zásobování surovinami. Společnosti se částečně podařilo vyrovnat tento deficit nákupem suroviny za vyšší ceny od jiných dodavatelů. To způsobilo, že došlo k prostojům ve výrobě, což v roce 1995 a 1996 vedlo ke ztrátám, a tím se výrazně omezila platební schopnost společnosti.

(37)	Pro obnovení dlouhodobé rentability podniku byla nutná účinná restrukturalizace. Podle hlášení z roku 1997 měla restrukturalizace proběhnout v období roků 1997 až 2000. Předpokládala především investice do nového výrobního postupu („mokrý způsob“).

(38)

Společnost CWP vyráběla až do roku 1996 především fosfáty s nízkým stupněm čistoty pro použití především v pracích prostředcích. Fosfáty se získávají z kyseliny fosforečné. CWP vyráběla kyselinu fosforečnou jednak pro vlastní potřebu (další zpracování na fosfáty) jednak za účelem prodeje jiným společnostem. Kyselina fosforečná se vyrábí dvěma způsoby, u každého z nich se používají jiné suroviny. V případě „mokrého způsobu“ se čistá kyselina fosforečná vyrábí formou chemické reakce ze surové kyseliny fosforečné (Merchant Grade Acid – MGA). V případě termického způsobu, který používala CWP, se čistá kyselina fosforečná získává spalováním elementárního fosforu. Protože je podle hlášení surová kyselina fosforečná dostupnější než elementární fosfor a její zpracování je levnější než zpracování elementárního fosforu, rozhodla se CWP změnit v rámci plánu restrukturalizace surovinovou základnu a z toho důvodu i postup výroby. Tak měl být vyřešen problém s obtížemi v dodávce elementárního fosforu z Kazachstánu.

(39)	Německo předložilo dva dokumenty, které měly představovat plán restrukturalizace. Tyto podklady jsou v rozporu s hlášením z roku 1997.

(40)

První dokument ze dne 29. května 1996 s názvem „Nová koncepce podnikání pro další chod CWP jako nástupnické společnosti úseku Výrobky z fosforu dusíkárny společnosti AG Wittenberg“ shrnuje strategii restrukturalizace CWP, která v podstatě sleduje dva cíle: za prvé, rozšíření surovinové základny a za druhé, rozšíření oblasti působení společnosti. V tomto dokumentu samozřejmě není zmínka o ústupu od termického způsobu výroby. Naopak by měla pokračovat výroba na principu elementárního fosforu termickým způsobem a některá zařízení mají být přestavěna na zpracování nakupované surové kyseliny fosforečné. Současně byl dán podnět k úvaze postavit, ve střednědobém výhledu, extrakčních zařízení pro čištění MGA, tj. k výrobě mokrým způsobem.

(41)

Ve druhém dokumentu s názvem „Návrh dlouhodobého zajištění společnosti CWP včetně investičního a finančního plánu“ ze dne 16. října 1996 vytyčila CWP svoje priority pro investice a plánované financování, aniž by zpochybnila předtím rozvinutou strategii udržení termického způsobu výroby paralelně se zavedením mokrého způsobu výroby. Mezi priority pro investice patří přizpůsobení stávajících zařízení pro zpracování mokré kyseliny fosforečné a stavba výše uvedeného extrakčního zařízení, takže CWP by od září 1998 nebyla závislá na elementárním fosforu. Realizovatelnost tohoto extrakčního zařízení byla předmětem studie odborného znalce, společnosti DLM (11), který vypracoval také nákladovou studii (12), v níž jsou odhadnuty náklady na zařízení ve výši 3,07 milionu EUR (6 milionu DEM).

(42)

V odpovědi na zahájení formálního řízení Německo uvedlo, že technický koncept stavby extrakčního zařízení byl změněn a rozšířen. První změna proběhla v prosinci roku 1997, kdy testovací řady ukázaly, že pro dosažení potravinářské jakosti bylo nutné provést dodatečnou úpravu kyseliny, která spočívá v defluorizaci a ve zvýšení koncentrace. V únoru roku 1999 vypověděl smlouvu o dodávkách jeden z dodavatelů CWP, který doposud dodával kyselinu v kvalitě MGA, jež nevyžadovala žádné předběžné čištění. Z tohoto důvodu musela CWP nakupovat kyselinu ve standardní kvalitě MGA, tuto kyselinu čistit a odbarvit. Tyto dvě změny vedly k vícenákladům, ke zpoždění prosazování konceptu přibližně o jeden a půl roku a kromě toho přinutily CWP k tomu, aby rozšířila svoje výrobní zařízení, což si znovu vyžádalo dodatečné náklady a dále zpozdilo prosazení konceptu. Náklady na extrakční zařízení se zvýšily z 3,07 milionu EUR (6 milionů DEM) na 7,772 milionu EUR (15,1 milionu DEM).

(43)

Kromě toho se v roce 2000 objevil problém s vysoce toxickým meziproduktem (rafinát). V odpovědi na zahájení formálního řízení Německo uvedlo, že CWP se spoléhala na další zpracování rafinátu u třetí firmy a v polovině roku 2000 musela konstatovat, že pro toto zpracování nemá žádné nabídky. Z toho vyplývající krize vedla spolu se zpožděním prosazování opatření na restrukturalizaci k zastavení výstavby extrakčního zařízení. I přes různá zvýšení kapitálu, která provedli obchodní společníci, se společnost ocitla v létě roku 2000 na pokraji platební neschopnosti. Té bylo nakonec zabráněno uzavřením smlouvy s TI.

(44)

Smlouva byla uzavřena začátkem roku 2001 a předpokládala prodej fosfátových výrobků společnosti TI, jak je popsáno výše. Dokud smlouva nenabude právní moci, vyrábí CWP výhradně fosfáty pro TI a TI dodává suroviny. Po nabytí platnosti smlouvy a jakmile bude dokončena stavba extrakčního zařízení, zruší CWP úplně výrobu fosfátů a bude vyrábět již jen kyselinu fosforečnou mokrým způsobem. To vyžaduje přijetí nových opatření pro odstavení zařízení pro termickou výrobu kyseliny fosforečné (tradiční postup výroby u CWP), pentoxidu fosforu, fosfornanu sirnatého (jednoho z výrobků, zavedených v rámci restrukturalizace) a skladů fosforu (protože fosfor už nebude používán jako surovina). Počet zaměstnanců CWP byl snížen přibližně o 33 pracovníků.

(45)

Podle názoru Německa byla restrukturalizace CWP v oblasti výroby fosfátů, kterou má převzít TI, úspěšně uzavřena. Jakmile TI uhradí kupní cenu za dlouhodobý majetek CWP, bude úspěšně ukončena restrukturalizace i v oblasti výroby kyseliny fosforečné. CWP potom dokončí výstavbu extrakčního zařízení a bude tak moci zajistit svoji dlouhodobou životaschopnost, aniž by se výrazně odklonila od původního konceptu restrukturalizace. Podle údajů Německa je extrakční zařízení již z 90 % hotové. Výroba kyseliny fosforečné byla zastavena již v únoru roku 2001. Zařízení pro tuto výrobu bylo vyprázdněno, vyčištěno a již se nepoužívá.

D. Náklady na restrukturalizaci

(46)

Podle dokumentu „Návrh dlouhodobého zajištění společnosti CWP včetně investičního a finančního plánu“ ze dne 16. října 1996 potřebovala CWP v období roků 1996–2000 investice ve výši 5,62 milionu EUR (11 milionů DEM) a provozní prostředky v ceně 2,56 milionu EUR (5 milionů DEM). Tento dokument obsahuje také plán investic, který zahrnuje investice v celkové výši více než 9,29 milionu EUR (18,17 milionu DEM). Podle hlášení z roku 1997 činí náklady na restrukturalizaci celkem 12,88 milionu EUR (25,2 milionu DEM). Opatření na restrukturalizaci, nahlášená v roce 1997, jsou shrnuta v tabulce 4.

Tabulka 4

(v milionech EUR)
Opatření na restrukturalizaci	Náklady
Vyrovnání ztrát (1995–1998)	4,91
Zabezpečovací investice	2,15
Investice na restrukturalizaci	5,52
Sanace škod na životním prostředí z období před 1.7.1990	0,31
Celkem	12,88

(47)

Po zahájení formálního řízení byly tytéž náklady oceněny částkou 18,87 milionu EUR (36,9 milionu DEM). Je třeba konstatovat, že tabulka 5 obsahuje dvě nové položky „Příspěvky“ a „Prominutí kupní ceny“, které spíše než náklady na restrukturalizaci představují finanční prostředky.

Tabulka 5

(v milionech EUR)
Opatření na restrukturalizaci	Náklady
Vyrovnání ztrát (1995–1998)	4,86
Zabezpečovací investice	2,05
Investice na restrukturalizaci	7,98
Sanace škod na životním prostředí z období před 1.7.1990	0,31
Příspěvky	0,20
Prominutí kupní ceny	3,43
Celkem	18,87

(48)

V odpovědi na nařízení o poskytnutí informací rozdělilo Německo restrukturalizaci na dvě části: restrukturalizace výroby fosfátů a restrukturalizace zbývajících úseků (především výroba kyseliny fosforečné). Náklady na restrukturalizaci výroby fosfátů byly vyčísleny celkovou částkou 7,99 milionu EUR (15,63 milionu DEM) a zahrnují investice ve výši 4,71 milionu EUR (9,21 milionu DEM). Náklady na restrukturalizaci zbývajících úseků byly vyčísleny celkovou částkou 27,14 milionu EUR (53,08 milionu DEM) a zahrnují investice ve výši 13,22 milionu EUR (25,86 milionu DEM). Celkové náklady na restrukturalizaci činily tudíž 35,13 milionu EUR (68,71 milionu DEM). Je však třeba konstatovat, že tyto náklady na restrukturalizaci (13) zahrnují výdaje v období let 1995–2001, tj. také z období, kdy restrukturalizace po privatizaci ztroskotala.

(49)	Německo poté v dopise ze dne 26. srpna 2004 uvedlo celkové náklady od roku 1997 až k tomuto datu, které činily přibližně 31,20 milionu EUR (61 milionu DEM). Nejsou vysvětleny odchylky od údajů, které byly poskytnuty v odpovědi na nařízení o poskytnutí informací.

E. Vlastní příspěvek

(50)	Podle hlášení z roku 1997 spočíval vlastní příspěvek CWP na restrukturalizaci ve financování některých investic a v příspěvku společníků.

(51)	CWP měla uskutečnit ke dni 31. prosince 2002 investice v celkové výši 5,11 milionu EUR (10 milionů DEM). Je však třeba konstatovat, že tato povinnost investovat byla dohodnuta již při privatizaci dne 29. června 1994 a nepředpokládalo se, že tyto investice budou financovány ze soukromých prostředků.

(52)

Německo v odpovědi na zahájení formálního řízení uvedlo, že v období let 1994–2000 byly uskutečněny investice ve výši 15,70 milionu EUR (30,70 milionu DEM). Z této částky bylo 7,21 milionu EUR (14,11 milionu DEM) financováno ze soukromých prostředků. Je však třeba konstatovat, že tato částka zahrnuje i opatření financovaná ze státních zdrojů ve výši 3,73 milionu EUR (7,30 milionu DEM). Příspěvek společníků na tyto investice činí tudíž 3,48 milionu EUR (6,81 milionu DEM).

(53)

Ohledně druhé části vlastního příspěvku, tj. příspěvků společníků, měla podle hlášení z roku 1997 společnost Vopelius Chemie GmbH poskytnout úvěr ve výši 0,15 milionu EUR (0,3 milionu DEM). Německo v odpovědi na zahájení formálního řízení sdělilo, že se v tomto případě jedná o nákup investičního majetku na leasing, za který společnost Vopelius převzala ručení, které ji zadlužilo.

(54)	Německo kromě toho v odpovědi na zahájení formálního řízení hájí názor, že vložený kapitál ve výši 288 879 EUR (0,565 milionu DEM) je třeba také považovat za příspěvek společníků k financování investic.

(55)

Německo v odpovědi na nařízení o poskytnutí informací uvedlo opatření (tabulka 6), která je třeba podle jeho mínění považovat za soukromé financování.

Tabulka 6

(v milionech EUR)
Soukromé financování	Částka
Komanditní vklady (BVT)	4,84
Půjčky společníků (BVT)	0,15
Příspěvky společníků (BVT)	0,11
Vklad základního kapitálu	0,29
Výnos z prodeje úseku Obchod se solí	1,64
Výnos z prodeje zařízení na výrobu soli (dosud nezaplaceno)	1,66
Dodavatelský úvěr (Vopelius)	2,75
Celkem	11,44

(56)

Zvýšení soukromého financování, jak uvádí Německo, je třeba uvést do souvislosti především s kapitálovým příspěvkem BVT, která v prosinci roku 1998 převzala netypický tichý podíl u CWP. BVT také v březnu roku 2001 poskytla půjčku a v září roku 2001 příspěvek. Kromě toho Německo uvedlo jako příspěvek na investice dodavatelský úvěr společnosti Vopelius, který byl poskytnut pro období leden roku 1997 až leden roku 1998 a spočíval v odkladu platby za suroviny dodané společností Vopelius, jakož i výnos, kterého CWP dosáhla z prodeje obchodu s fosfáty společnosti TI.

(57)	Není však jasné, jaký vztah mají opatření uvedená v tabulce 6 k nákladům na restrukturalizaci uvedeným v 46.–49. bodu odůvodnění.

F. Analýza trhu

(58)

Společnost CWP byla tradičním výrobcem průmyslových fosfátů a vyráběla kyselinu fosforečnou pro vlastní potřebu. Podle plánu restrukturalizace se měla zlepšit kvalita fosfátů, aby bylo možno je využít pro potravinářský průmysl, a měla být zahájena výroba kyseliny fosforečné mokrým způsobem. Je třeba konstatovat, že kyselina fosforečná vyráběná mokrým způsobem má stejnou kvalitu a stejné vlastnosti jako kyselina fosforečná vyráběná termickým způsobem. U každého způsobu se však používají různé suroviny, konkrétně fosfor u termického způsobu a MGA u mokrého způsobu. Mokrý způsob kromě toho obsahuje různé stupně výroby jejichž výsledkem jsou meziprodukty (především rafinát), které se musí dále zpracovat.

(59)

Kyselina fosforečná tvoří základ pro výrobu fosfátových výrobků, které vyžadují surovinu s vyšším stupněm čistoty. Kyselina fosforečná se používá při výrobě fosfátových hnojiv pro zemědělství a pro výrobu fosfátů pro potravinářský průmysl. Polyfosfáty, především trisforečnan sodný (sodium tripolyphosphate), nacházejí využití u pracích prostředků, prostředků na mytí nádobí a jiných čisticích prostředků. Používají se také pro různé průmyslové a technické aplikace.

(60)

V publikaci „Chemical Economics Handbook“ z roku 2002 se píše, že poptávka po kyselině fosforečné velmi výrazně klesá, protože se při výrobě z uskladněných chemikálií dává přednost mokrému způsobu. Kromě toho existuje, díky dovozu z Číny, silná konkurence. U mnoha fosfátových výrobků a pro přímé používání, pro které se dříve požadovala kyselina fosforečná vyrobená termickým způsobem, se mezitím přešlo ke kyselině fosforečné získané extrakcí, což výrazně snižuje náklady. Surová kyselina fosforečná je snadno dostupná a relativně levná. Dále se píše, že v roce 2002 vyráběli v západní Evropě kyselinu fosforečnou termickým způsobem ještě čtyři výrobci, konkrétně společnosti TI (největší výrobce), CWP, FEBEX S.A. a Krems Chemie.

(61)

Podle německých údajů je evropský trh s kyselinou fosforečnou ovlivněn oligopolem a neexistují zde žádné přebytečné kapacity. Podle názoru CWP však na relevantním evropském trhu žádný oligopol neexistuje. Tento názor sdílí i někteří konkurenti CWP, jsou však toho názoru, že vzniká jasný přebytek kapacit.

(62)

Jak Německo tak i CWP považují podíl CWP na celkovém západoevropském trhu s fosfáty (průmyslové fosfáty a fosfáty pro potravinářství) za nevýznamný. Tento podíl se pro rok 2000 udává číslem 5,1 %. Od roku 2001 vyrábí CWP výhradně pro společnost TI, takže se již na trhu nevyskytuje. Její podíl na trhu převzala společnost TI. Jak Německo dále uvádí, nepůsobí společnost TI v oblasti speciálních fosfátů jako CWP, působí však na trhu s fosforem, kyselinou fosforečnou a dalšími následnými výrobky.

(63)

CWP k výrobě kyseliny fosforečné uvádí, že její výroba má být snížena z 40 000 t kyseliny fosforečné vyráběné termickým způsobem na 20 000 t kyseliny fosforečné vyráběné louhováním. Původně předpokládaný podíl na západoevropském trhu s kyselinou fosforečnou se sníží ze 6 % na 3 %. Protože zařízení pro výrobu termickým způsobem byla odstavena a zařízení pro výrobu louhováním ještě není v provozu, CWP v současnosti nevyrábí žádnou kyselinu fosforečnou a její podíl na trhu je nulový.

III. DŮVODY ZAHÁJENÍ FORMÁLNÍHO ŘÍZENÍ

(64)

Z důvodu žaloby na neplatnost podané společností Prayon-Rupel zrušil Soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 15. března 2001 rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 1997 (14) z důvodu porušení důležitého formálního předpisu. Soud prvního stupně konstatoval, že Komise byla povinna zahájit formální řízení z důvodu vážných nesnází při posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem.

(65)

Dle názoru Soudu byly vážné nesnáze způsobeny tím, že Komise rozhodla bez dostatečných znalostí technických opatření na restrukturalizaci. Soud jednak potvrdil, že Komise nesprávně popsala opatření na restrukturalizaci, která provedla CWP. Komise se při popisu těchto technických opatření na restrukturalizaci opírala o informace, které přeložilo Německo v roce 1997 o tom, že výroba kyseliny fosforečné termickým způsobem má být nahrazena výrobou mokrým způsobem. Jak však Soud prvního stupně zdůraznil, v žádném z obou návrhů plánu restrukturalizace z května a října roku 1996, které Německo předložilo Komisi, není zmínka o zastavení výroby termickým způsobem. SPS za druhé konstatoval, že Komise zjevně špatně posoudila technickou proveditelnost a výnosnost opatření na restrukturalizaci. Podle soudu to dokládá znalecký posudek, předložený žalobcem.

(66)

Podle čl. 233 odst. 1 Smlouvy o ES byla Komise povinna přijmout potřebná opatření k tomu, aby vyhověla rozsudku soudu. Komise přikročila k předběžné kontrole opatření provedených ve prospěch CWP, včetně opatření, která nebyla v předchozím rozhodnutí zkoumána, a nabyla přesvědčení, že se jedná o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Komise však měla vážné pochyby o slučitelnosti podpory se společným trhem. Komise nemohla zjistit přesnou celkovou částku podpory a předběžná kontrola podle pravidel pokynů Společenství o poskytování státní podpory pro záchranu a restrukturalizaci společnosti v nesnázích z roku 1994 (dále jen „pokyny Společenství“) (15) vyvolala vážné pochyby o slučitelnosti podpory se společným trhem. Poté Komise zahájila formální přezkumné řízení.

IV. DŮVODY PRO VYDÁNÍ NAŘÍZENÍ O POSKYTNUTÍ INFORMACÍ

(67)

Komise zahájila řízení především na základě informací, které byly předloženy v roce 1997. Odpověď Německa na nařízení o poskytnutí informací však obsahovala podrobnosti k předcházejícím opatřením, která byla prezentována jako stávající podpora (opatření 1–3) a změny některých opatření (opatření 1a a opatření 7a/8a). Kromě toho Německo po zahájení řízení označilo některá opatření, která byla dříve považována za opatření ad hoc, jako stávající podporu (opatření 9 a 10). Komise nemohla na základě dostupných informací určit, zda opatření označená jako stávající podpora jsou skutečně slučitelná s ustanoveními, na jejichž základě byla podpora údajně poskytnuta. K vyjasnění této záležitosti vydala Komise dne 6. března 2003 nařízení o poskytnutí informací.

V. STANOVISKA ÚČASTNÍKŮ

(68)	Po zahájení formálního řízení byla doručena stanoviska tří přímých konkurentů CWP i samotné CWP, která jsou shrnuta v následujícím textu.

A. Stanovisko společnosti Prayon-Rupel

(69)

Společnost Prayon-Rupel doručila podrobný popis obou způsobů výroby (termický způsob a mokrý způsob) a také příslušných výrobků a trhů. Společnost Prayon-Rupel za prvé zpochybňuje to, zda lze daný projekt považovat za plán restrukturalizace. Změna výrobního postupu podle ní nepředstavuje přijatelnou restrukturalizaci ve smyslu pokynů Společenství. Pokud by obtíže společnosti vyplývaly z problémů se zásobováním, problém by nebylo možno odstranit změnou výrobního postupu. Kromě toho problémy se zásobováním neexistují, protože společnost mohla nakupovat fosfor z Číny, největšího producenta na světě, namísto Kazachstánu.

(70)

Za druhé společnost Prayon-Rupel zpochybňuje proveditelnost plánu restrukturalizace. Změna výroby termickým způsobem na výrobu mokrým způsobem, uváděná v prvním dokumentu, není proveditelná. Taková změna by vyžadovala rozsáhlé investice, včetně pořízení zcela nového zařízení nikoli pouze menší investice, jejichž výčet podalo Německo. Kromě toho by změna výrobního postupu nevedla k získání vysoce kvalitního výrobku; tento názor sdílí i Německo. Společnost Prayon-Rupel navíc pochybuje o obnovení rentability CWP, protože prognózy obratu jsou založeny na mimořádně optimistických předpokladech a provozní výsledky jsou setrvale negativní. Změna výrobního postupu s nedostatečnými investicemi může vést jen k výrobě výrobků nižší kvality a tím k dalšímu snížení zisku.

(71)	Za třetí je společnost Prayon-Rupel toho názoru, že CWP zvyšuje svoji kapacitu. Podle prvního dokumentu o restrukturalizaci by měla být zahájena výroba mokrým způsobem, aniž by se zastavila výroba termickým způsobem. To podle názoru společnosti Prayon-Rupel implikuje zdvojení kapacity.

(72)	Začtvrté společnost Prayon-Rupel zastává názor, že se podpora neomezuje na nutné minimum a že závazky společníků investovat v průběhu privatizace 5,11 milionu EUR (10 milionů DEM) nejsou vázány na restrukturalizaci, nýbrž jsou hypotetické a nedostatečné.

(73)	Společnost Prayon-Rupel závěrem pochybuje o tom, zda bude plán restrukturalizace kompletně splněn. Již převzetí výroby fosforu od CWP společností TI potvrzuje, že plán nebude uskutečněn tak, jak se předpokládá.

B. Stanovisko společnosti Chemische Fabrik Budenheim A. Oetker

(74)

Společnost Chemische Fabrik Budenheim A. Oetker (dále jen CFB) ve svém dopise ze dne 20. srpna 2001 zpochybnila únosnost konceptu restrukturalizace. Výstavba nového extrakčního zařízení není realizovatelná při tak nízkých nákladech a během tak krátkého období, jak to naplánovala CWP. To se potvrdilo dodatečně, protože podle informací trhu je zařízení pro výrobu termickým způsobem společnosti CWP odstaveno a byly též zastaveny stavební práce na novém extrakčním zařízení. CFB je toho názoru, že náklady na stavbu nového zařízení byly v kalkulaci podhodnoceny a CWP nemá potřebné know-how k výrobě kyseliny fosforečné novým způsobem. Společnost CWP ostatně neuvádí, jakým způsobem mají být zpracovány toxické meziprodukty vznikající při výrobě novým postupem. CWP kromě toho konstatuje, že společnost TI úspěšně vyrábí kyselinu fosforečnou termickým způsobem, což vyvracuje tvrzení, že je nutná změna výrobního procesu k tomu, aby se obnovila životaschopnost CWP. Společnost CFB pochybuje o tom, že existovaly problémy při zásobování elementárním fosforem. Výroba kyseliny fosforečné v novém zařízení by tedy nezajistila snížení nákladů na předfinancování.

(75)	CFB dále konstatuje, že úzká spolupráce mezi CWP a TI, včetně dohodnutého převodu obchodování s fosfátem na TI a – po určité době – práva TI převzít od CWP tento provozní úsek, nastoluje otázku, zda podpora není v konečném důsledku poskytnuta společnosti TI.

(76)	CFB navíc poukazuje na to, že CWP je finančně podporována svými společníky, zejména společnostmi BVT Industrie GmbH a TI. Proto by se při poskytování podpory měl vzít v úvahu stav vlastního kapitálu CWP.

C. Stanovisko společnosti BK Giulini

(77)

Společnost BK Giulini ve svém dopise ze dne 26. září 2001 uvádí, že CWP nemá žádný plán restrukturalizace a že koncept je nedostatečný a nepřiměřený. Změna postupu výroby není nutná a z technického a ekonomického hlediska je neproveditelná. Jelikož CWP kromě toho neuvažuje o zastavení výroby termickým způsobem, jedná se u těchto opatření o neslučitelnou provozní podporu. Obtíže s dodávkami a nedostatečnou likviditou nejsou dostatečnými důvody pro změnu postupu výroby nebo pro restrukturalizaci. Poskytnutá podpora nebyla použita pro investice, ale jako příspěvek na zajištění platební schopnosti, což způsobilo narušení trhu ve Společenství. Jako další argument proti poskytnutí podpory pro CWP se uvádí nadbytečná kapacita na evropském trhu s kyselinou fosforečnou.

(78)	Společnost BK Giulini dále konstatuje, že pomoc, kterou poskytlo Německo, prokazatelně nepřispěla k obnovení životaschopnosti CWP. Společnost i přes poskytnutou podporu vykázala v roce 1998 ztrátu. Dohoda uzavřená mezi CWP a TI potvrzuje úplné ztroskotání opatření na restrukturalizaci.

(79)	Kromě toho je podle názoru BK Giulini skutečným příjemce podpory TI.

D. Stanovisko CWP

(80)

Dopisy ze dne 21. září 2001 a 6. února 2002 tlumočilo Německo reakci CWP na zahájení formálního řízení. V dopise ze dne 8. října 2002, kterým Německo doručilo odpověď CWP na stanoviska výše uvedených ostatních účastníků, reagovala CWP na námitky, které při zahájení formálního řízení vyjádřila Komise i ostatní účastníci.

(81)

CWP ohledně existence konceptu restrukturalizace prohlašuje, že restrukturalizace sledovala zejména dva cíle: rozšíření sortimentu v oblasti fosfátů a sestavení širší surovinové základny cenově výhodnějšími alternativami k fosforu. Na těchto cílech se podle CWP během celého procesu restrukturalizace nic nezměnilo, ačkoliv byl koncept ve skutečnosti několikrát pozměněn.

(82)

Ohledně pochybností k únosnosti opatření na restrukturalizaci zastává CWP názor, že rozšíření sortimentu v oblasti fosfátů lze dosáhnout instalací nové vířivé sušičky pro výrobu bezvodého fosfátu. Ohledně rozšíření surovinové základny, což je druhý cíl, CWP konstatovala, že pomocí extrakčního zařízení mohou být vyráběny tytéž výrobky v téže kvalitě a s nižšími náklady než při termickém způsobu, aniž by společnost byla závislá na dodávkách elementárního fosforu od třetích stran.

(83)

K poznámce CFB, že společnost TI úspěšně vyrábí kyselinu fosforečnou termickým způsobem, CWP prohlašuje, že TI není závislá na dodávkách elementárního fosforu, protože si jej sama vyrábí. TI může rovněž udržovat nízké náklady, především náklady na elektrickou energii (které mají největší podíl na celkových nákladech na výrobu elementárního fosforu), protože jeden ze společníků TI provozuje jadernou elektrárnu a TI odebírá elektrický proud za zvýhodněnou cenu. Proto se společnost TI nachází ve zcela jiné situaci než CWP.

(84)

K pochybnostem o úspěchu konceptu restrukturalizace CWP prohlašuje, že podniknutá opatření představují klasickou restrukturalizaci společnosti. Stavba obou zařízení byla zahájena na základě očekávaného zisku. Očekává se především to, že výrobní náklady u extrakčního zařízení poklesnou o 7 % ve srovnání s termickým způsobem a že by se mohlo dosáhnout čistého kapitálového výnosu ve výši 23 %. První zkoušky ukázaly, že pomocí extrakčního zařízení může být vyráběna kyselina fosforečná stejné kvality jako při výrobě termickým způsobem. Dále CWP konstatuje, že ostatní soutěžící, zejména společnost Prayon-Rupel, oznámili výstavbu extrakčního zařízení, které je šestkrát větší než srovnatelné zařízení CWP. Zpoždění ve výstavbě extrakčního zařízení byla způsobena dodavatelskými problémy a ne tím, že zařízení nelze postavit. Zařízení je nyní z 90 % dokončeno a jistý subjekt se zajímá o licenci na know-how.

(85)

CWP dále zastává názor, že nedochází k narušení hospodářské soutěže. CWP poukazuje na to, že společnost CRU International Ltd v aktualizaci studie „The Market for Industrial and Food Phosphates“ na období let 1998–2002 předpovídá, že zatímco v roce 2003 byl v průmyslu pravděpodobně celkový dostatek kapacit pro uspokojení poptávky, bude přetrvávat významná regionální nerovnováha, již bude nutno upravit. Přebytek kapacit u průmyslových fosfátů a potravinářských fosfátů existuje jen na papíře, protože podle této zprávy se zařízení nacházejí ve velice špatném stavu a musí být obnovena. Navíc je podíl CWP na relevantním trhu, jak se píše v 62. a 63. bodu odůvodnění, nevýznamný. Kromě toho CWP nikdy neprodávala pod tržní cenou.

(86)

CWP dále konstatuje, že společnost BK Giulini není přímý konkurent. Společnost, která vyrábí speciální fosfáty, nakoupila v roce 2000 více než dvě třetiny výroby fosfátů od CWP a zajímala se o převzetí výrobního úseku kyseliny fosforečné a fosfátů společnosti CWP. Podpora podle názoru CWP neměla vůbec žádné následky na společnost BK Giulini.

(87)

K vlastnímu příspěvku na restrukturalizaci CWP uvádí, že společnost nebyla v důsledku vysokých materiálových nákladů schopna plně financovat koncept restrukturalizace z vlastních prostředků. Přispěla však významnou částkou. Podle údajů CWP činily investice financované ze soukromých zdrojů 5,11 milionu EUR (10 milionů DEM). Všechny půjčky, poskytnuté společnosti – i ty, které byly zajištěny ručením BvS a spolkové země – je třeba hodnotit jako vlastní příspěvek na restrukturalizaci, protože CWP zaplatila úroky a je nutno zohlednit vrácení zisku z prodeje zařízení pro výrobu fosfátu společnosti TI.

(88)

K identitě příjemce podpory CWP uvádí, že společnost nebyla začleněna do TI. Po prodeji obchodu s fosfátem společnosti TI budou v sídle CWP dvě nezávislé společnosti: společnost TI bude činná v obchodování s fosfátem a společnost CWP bude vyrábět kyselinu fosforečnou. Navzdory vyjádření CFB společnost CWP nikdy nedodávala společnosti TI kyselinu fosforečnou vyráběnou termickým způsobem. Kromě toho je CWP jediným příjemcem podpory.

VI. STANOVISKO NĚMECKA

(89)

V odpovědi na zahájení formálního řízení předalo Německo údaje popsané v 42.–44. bodu odůvodnění ohledně úpravy konceptu restrukturalizace. Německo rovněž poskytlo informace o všech finančních opatřeních státu, která byla učiněna ve prospěch společnosti během privatizace a restrukturalizace, jak je popsáno v 17.–34. bodu odůvodnění. Byly rovněž předloženy údaje uvedené v 50.–57. bodu odůvodnění ohledně vlastního příspěvku k restrukturalizaci, stejně jako výroční zprávy společnosti za roky 1994–2000 a údaje o trhu. Ohledně stanovisek ostatních účastníků Německo odkazuje na reakci CWP, která byla doručena dopisem ze dne 8. října 2002.

(90)

V odpovědi na nařízení o poskytnutí informací předložilo Německo údaje o slučitelnosti stávajících opatřeních na podporu s úpravami, na jejichž základě byla tato opatření údajně provedena. Dále se Německo vyslovilo pro to, aby se postup rozdělil mezi obchodní oblast Fosfáty, která byla z německého pohledu úspěšně restrukturalizována, a mezi zbývající oblasti podnikatelské činnosti CWP, především na výrobu kyseliny fosforečné pomocí extrakčního zařízení, které by byly úspěšné, pokud by společnost TI uhradila dosud dlužnou část kupní ceny.

VII. POSOUZENÍ

A. Úvod

(91)

Některá opatření, která bylo třeba posoudit, byla zkoumána již dřívějším rozhodnutím, které bylo anulováno rozhodnutím Soudu prvního stupně; některá z těchto opatření byla oznámena na začátku projektu v souladu s čl. 93 odst. 3 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES), zatímco jiná byla uskutečněna před rozhodnutím Komise. Další opatření nebyla v anulovaném rozhodnutí zkoumána vůbec nebo byla po tomto rozhodnutí prodloužena nebo doplněna.

(92)

Aby Komise mohla prozkoumat jednotlivá opatření, musí se v případě nahlášených opatření vpravit do situace, která panovala v době vydání prvního rozhodnutí a v případě neohlášeného opatření do období, ve kterém byla tato finanční podpůrná opatření poskytnuta. Komise však musí provést celkové posouzení restrukturalizace, a toto posouzení musí vzít v úvahu celý příslušný vývoj faktů až do okamžiku uskutečnění posledních opatření.

B. Dotčená společnost

(93)

V návaznosti na nařízení o poskytnutí informací podalo Německo podrobné informace o struktuře společnosti CWP. Z toho vyplývá, že CWP v roce 2002 zaměstnávala spolu se skupinou Vopelius-Gruppe, včetně pana von Vopelia, 75,2 % kapitálu, 100 zaměstnanců, disponovala majetkovými hodnotami ve výši 25,81 milionu EUR (50,48 milionu DEM) a dosáhla obratu 22,36 milionu EUR (43,73 milionu DEM). Nebyly tudíž překročeny mezní hodnoty podle doporučení Komise 96/280/ES ze dne 3. dubna 1996 ohledně definice malých a střeních podniků (16).

(94)

Ohledně společnosti BvT-Gruppe, která vlastní zbývající podíl ve výši 24,8 %, Německo sdělilo, že tuto skupinu je třeba posuzovat jako institucionálního investora, protože poskytuje pouze rizikový kapitál, aniž by prováděla kontrolu operativního hospodaření CWP. Proto lze na CWP pohlížet jako na malý a střední podnik. CWP splňovala kritéria pro malý až střední podnik i v období před rokem 1997 (první rok, pro který jsou k dispozici úplné údaje).

(95)

Komise konstatuje, že na základě dostupných informací, po uzavření smlouvy se společností TI v únoru roku 2001, pravděpodobně nebyla ve prospěch společnosti CWP učiněna žádná finanční opatření ze státních prostředků. Komise kromě toho došla na základě odborného posudku společnosti AnChem Consult, předloženého Německem k názoru, podle kterého: – smlouva byla uzavřena v návaznosti na otevřený a transparentní postup, při kterém byla všem společnostem v Evropě, činným na relevantním trhu, dána možnost předložit svoji nabídku; – nabídka společnosti TI byla vybrána jako ekonomicky nejúnosnější a nejlepší; – prodejní cena odpovídá tržní ceně. Proto je Komise toho názoru, že státní podpora společnosti CWP nebyla přímo ani nepřímo poskytnuta společnosti TI.

C. Stávající podpora

(96)	Některá opatření údajně představují stávající podporu a není třeba, aby je Komise znovu posuzovala. Musí se však přezkoumat slučitelnost těchto opatření s ustanoveními, na jejichž základě byla údajně provedena.

(97)

Opatření 1, 2 a 3: Protože společnost v době privatizace zaměstnávala přibližně 70 pracovníků, spadá podle názoru Německa každá podpora poskytnutá v této souvislosti do režimu THA N 768/94 (17). Komise uznává, že společnost zaměstnávala v době privatizace méně než 250 osob. Proto se tato opatření nemusela Komisi oznámit a lze je označit jako stávající podporu.

(98)

Opatření 1a: Protože poskytnutí ručení spadá do režimu THA, počítalo se od začátku s možností přeměny ručení na půjčku nebo na příspěvek, protože společnost se již nacházela v nesnázích. Takový náznak je shodně uznáván ve třech režimech THA, které představují právní podklad pro poskytnutí ručení. V rozhodnutí o režimu THA E 15/92 se výslovně praví, že půjčky a ručení poskytnuté THA jsou rostoucí měrou vhodné k tomu, aby se přeměnily na příspěvky (18). Přeměna ručení na půjčku nebo na příspěvek byla pokryta již režimem THA, a proto ji nelze považovat za novou podporu.

(99)

Opatření 9 a 10: Německo po zahájení formálního řízení nejprve sdělilo, že tato ručení byla poskytnuta na základě programu a byla schválena Komisí pro záchranu a restrukturalizaci podniku v nesnázích (19). Komise konstatuje, že všechny předpoklady pro poskytnutí ručení byly v tomto případě splněny. Je třeba zdůraznit, že úprava byla provedena před vstupem pokynů Společenství v platnost a že pokyny Společenství nepožadují, aby členské státy uvedly svoje stávající ustanovení o podpoře do souladu s novými předpisy (viz odstavec 2.5 pokynů Společenství). Kromě toho Komise nezkoumala předmětnou úpravu po vydání pokynů Společenství. To vysvětluje, proč opatření 9 a 10 sice odpovídají programu na záchranu a restrukturalizaci, ale nejsou v souladu s pokyny Společenství. Z tohoto důvodu mohou být tato opatření považována za stávající podporu a není třeba je znovu posuzovat.

(100)

Opatření 11: Příspěvky na investice ve výši 1,94 milionu EUR (3,8 milionu DEM) byly poskytnuty na základě programu podpory, který byl schválen Komisí jako regionální investiční podpora (20). Německo v odpovědi na nařízení o poskytnutí informací prohlásilo, že bude zaručeno, že při poskytnutí regionální podpory CWP budou dodrženy předpisy o kumulaci a že bude respektována maximální regionální sazba podpory pro KMU. Komise proto považuje toto opatření za stávající podporu. Navíc k tomuto opatření na podporu nebylo při zahájení formálního řízení přihlíženo.

(101)

Opatření 12: Příspěvky na investice ve výši více než 0,36 milionu EUR (0,7 milionu DEM), které byly poskytnuty jako regionální podpora investic na základě plánu podpory schváleného Komisí. Německo v odpovědi na nařízení o poskytnutí informací prohlásilo, že zajistí, aby byly při poskytnutí regionální podpory CWP dodrženy předpisy o kumulaci a byla respektována maximální sazba podpory pro KMU. Komise proto považuje toto opatření za stávající podporu. K tomuto opatření na podporu tudíž nebylo přihlédnuto při zahájení formálního řízení.

(102)

Komise proto vychází z předpokladu, že opatření 1 (včetně opatření 1a), 2 a 3 jakož i opatření 9, 10, 11 a 12 představují na základě předložených informací stávající podporu, kterou Komise nemusí znovu posuzovat. Celková částka této podpory však byla vzata v úvahu při hodnocení proporcionality poskytnuté podpory.

D. Jiné státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 smlouvy o ES

(103)

Podle čl. 87 odst. 1 smlouvy o ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem. Finanční opatření provedená ve prospěch CWP poskytla této společnosti výhody, kterých by se jí jinak v tržních podmínkách nedostalo. Je třeba připomenout to, že CWP hrozila v roce 1997 platební neschopnost a v té době nebyl žádný soukromý investor připraven poskytnout jí potřebné finanční prostředky. Protože výrobky, které CWP vyrábí, jsou také předmětem obchodování a že konkurenti CWP jsou přítomni i v jiných členských státech, hrozilo, že opatření naruší hospodářskou soutěž a ovlivní obchod mezi členskými státy.

(104)

Opatření jsou financována ze státních prostředků a poskytly je společnosti THA/BvS popřípadě Spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Společnost THA byla založena jako veřejnoprávní instituce k provádění privatizace státních podniků v bývalé Německé demokratické republice a byla přímo podřízena ministerstvu financí. Společnost BvS je nástupnickou organizací THA a jedná se rovněž o veřejnoprávní subjekt. Opatření lze tudíž připsat státu. Opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a musí být posouzena tomu odpovídajícím způsobem.

(105)

Opatření 4, 5, 6, 7 a 8: Tato opatření, tj. prominutí kupní ceny a naběhnuvších úroků, příspěvek na investice a obě 20 % ručení BvS byla posuzována mimo ustanovení o podpoře; proto představují podporu ad hoc a musí být posouzena odpovídajícím způsobem. Tuto skutečnost Německo nepopíralo.

(106)

Opatření 7a/8a: Podle názoru Německa nelze hodnotit prodloužení ručení a následnou přeměnu na půjčku a příspěvky jako novou podporu. Tato otázka by byla relevantní jen tehdy, pokud by opatření 7 a 8 představovalo stávající podporu; v daném případě tomu tak není. Protože opatření 7 a 8 je třeba hodnotit jako podporu ad hoc, jsou opatření 7a a 8a při posuzování slučitelnosti chápána jako část opatření 7 a 8.

(107)

Ručení v rámci opatření 7 (včetně opatření 7a) a opatření 8 (včetně opatření 8a) umožnila společnosti CWP získat půjčky za výhodnějších podmínek, než jsou běžně nabízeny na finančních trzích. Komise za prvek podpory u ručení v rámci opatření 7 a u ručení v opatření 8 považuje rozdíl mezi úrokovou sazbou, kterou by CWP musela uhradit v případě půjčky poskytnuté za tržních podmínek (tj. bez ručení), a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla zaručená částka skutečně poskytnuta. Protože CWP se v době poskytnutí ručení a půjčky nacházela v rostoucích finančních nesnázích, mohl prvek podpory dosáhnout až 100 % ručení, protože nikdo by neposkytl půjčku bez ručení. Podle oznámení Komise o metodě stanovení referenční a diskontní sazby (21) by referenční sazby měly odrážet průměrnou hodnotu úrokových sazeb platných na trhu pro střednědobé a dlouhodobé půjčky s obvyklými zárukami. Ve sdělení se dále praví, že takto stanovená referenční sazba je minimální sazba, která může být ve zvláštních rizikových případech (např. podnik v nesnázích) zvýšena. V tomto případě může činit přirážka 400 i více základních bodů. Komise se proto v tomto případě domnívá, že CWP by bez ručení musela uhradit přinejmenším referenční úrokovou sazbu zvýšenou o 400 základních bodů. Prvek podpory každého ručení proto spočívá v rozdílu mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla poskytnuta půjčka zajištěná ručením.

(108)

Podobné úvahy platí pro přeměnu ručení na půjčky BvS. Podle názoru Komise byly půjčky poskytnuty za úrokovou sazbu, která je nižší než úroková sazba, kterou by CWP obdržela na trhu. Prvek podpory u půjčky BvS v rámci opatření 7 (včetně opatření 7a) a půjčky BvS v rámci opatření 8 (včetně opatření 8a) spočívá tudíž v rozdílu mezi úrokovou sazbou, kterou by CWP musela odvést v případě takové půjčky za tržních podmínek, a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka společností BvS skutečně poskytnuta. Podle názoru Komise by CWP musela uhradit sazbu ve výši referenční úrokové míry zvýšené o 400 základních bodů. Prvek podpory každé půjčky proto spočívá v rozdílu mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka skutečně poskytnuta.

E. Slučitelnost

(109)

Opatření 4, 5, 6, 7 (včetně opatření 7a) a 8 (včetně opatření 8a) musí Komise posoudit jako podporu typu ad hoc. Čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES předpokládají výjimky ze všeobecného zákazu poskytovat podporu uvedeného v čl. 87 odst. 1.

(110)

Výjimečná ustanovení čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES se v tomto případě nepoužijí, protože se nejedná ani o podpory sociální povahy poskytované jednotlivým spotřebitelům ani o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi ani o podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa. Německo tato výjimečná ustanovení neuplatnilo.

(111)

Další výjimečná ustanovení jsou obsažena v čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) Smlouvy o ES. Protože hlavní účel podpory není regionální rozvoj, nýbrž obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku v nesnázích, lze v tomto případě povolit pouze podpory na restrukturalizaci. V případě podpory na restrukturalizaci se použijí především výjimečná ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES.

(112)

Pro posuzování podpor na záchranu a restrukturalizaci vydala Komise pokyny Společenství (22), která se v tomto případě použijí (23). V následujícím textu se zkoumají předpoklady pro použití pokynů Společenství.

(113)

Podle názoru Komise nelze slučitelnost posoudit na jiném právním základě, zejména jiného rámce Společenství, např. pro výzkum a vývoj, ochranu životního prostředí, malé a střední podniky, zaměstnávání a vzdělávání nebo pro rizikový kapitál.

(114)

Podle odstavce 2.1 pokynů Společenství je třeba posoudit finanční slabost společnosti, která získala pomoc při restrukturalizaci, podle nedostatečné výkonnosti v minulosti a na základě nepříznivých vyhlídek do budoucnosti. Mezi typické příznaky patří klesající ziskovost nebo rostoucí ztráty, klesající obraty, rostoucí skladové zásoby, nadbytečné kapacity, nižší cashflow, rostoucí zadlužení a zatížení úroky a také nízká čistá účetní hodnota.

(115)

V době poskytnutí podpory zaznamenala CWP rostoucí ztráty a byla konfrontována s rostoucími problémy likvidity, jak bylo podrobně uvedeno výše. Proto je Komise toho názoru, že CWP představovala v okamžiku poskytnutí podpory podnik v nesnázích.

(116)

Bezpodmínečným předpokladem jakéhokoliv plánu restrukturalizace musí být to, aby během přiměřené doby obnovil na základě reálných předpokladů ohledně budoucích provozních podmínek dlouhodobou rentabilitu společnosti. Podpora na restrukturalizaci musí být tudíž vázána na únosný koncept restrukturalizace. Plán restrukturalizace zpravidla předpokládá účinnou reorganizaci a racionalizaci provozních úseků. Mimo jiné je třeba vzít v úvahu okolnosti, které vedly k nesnázím.

(117)

V případě společnosti CWP je třeba konstatovat, že první restrukturalizace po privatizaci byla neúspěšná. Restrukturalizace na základě obou dokumentů, na které je odkazováno ve 40. a 41. bodu odůvodnění, byla provedena v roce 1997. I když jsou mezi nimi rozdíly, byla strategie zjevně zaměřena na zavedení výroby mokrým způsobem a k tomu bylo nutné extrakční zařízení, aby bylo možno používat MGA jako surovinu a snížit závislost na vysokých cenách elementárního fosforu. Kromě toho se měla zvýšit kvalita nejdůležitějšího konečného výrobku, tj. fosfátu. Oba cíle jsou navzájem propojeny: hospodárná výroba fosfátu z lépe dostupné a cenově výhodnější suroviny byla pro CWP možná jen při výrobě mokrým způsobem. Aby bylo možno zjistit, zda byla strategie z roku 1996 únosná, musí se posoudit opatření pro zavedení výroby mokrým způsobem.

(118)

Jak vyplývá z posudku společnosti Prayon-Rupel, nelze nový postup výroby zavést pouze nepatrnými změnami stávajících výrobních zařízení. Výroba mokrým způsobem vyžaduje zcela jiné zařízení, než výroba termickým způsobem a vyžaduje mj. úpravu výrobku před a po skladování, včetně defluorace, koncentrace, odbarvení atd. Strategie z roku 1996 však žádný z těchto procesů nepředpokládala. Stupeň předběžné přípravy byl zaveden v prosinci roku 1997, když se projekt již realizoval, poté co laboratorní zkoušky potvrdily jejich nutnost. Tyto zkoušky měly být provedeny již před zahájením projektu a musí být vzaty za základ pro výpočet celkových nákladů. Také ve studii společnosti DLM o proveditelnosti zařízení z listopadu roku 1997 je zmínka o nutnosti předzpracování kyseliny fosforečné při výrobě mokrým způsobem. Tato studie měla být provedena před sestavením plánu restrukturalizace a vzata jako základ pro stanovení nákladů na financování restrukturalizace. Dodatečná úprava byla zavedena až začátkem roku 1999, ačkoliv CWP uvádí, že tato úprava byla nutná jen proto, že její dodavatel už nebyl schopen dodávat kyselinu v přiměřené kvalitě. Komise však nemůže tento názor sdílet: Smlouva mezi CWP a jejím dodavatelem byla uzavřena v červenci roku 1998, zatímco projekt byl koncipován v roce 1996. Proto mělo být jasné již v roce 1996, že bude nutná fáze následného zpracování, zejména proto, aby se získaly výrobky s vysokým stupněm čistoty pro potravinářský průmysl, jak to plánovala CWP. Pro předběžnou přípravu a dodatečnou úpravu výrobků je také třeba větší výrobní zařízení, což CWP konstatovala v roce 1999. Také tato skutečnost se měla předpokládat již od začátku.

(119)

Navíc dokumenty z roku 1996, které přestavují koncept restrukturalizace, nepředpokládají přiměřené řešení likvidace mimořádně toxického rafinátu. O tom není nikde zmínky, ani v hlášení z roku 1997. Ve studii společnosti DLM o reálnosti vybudování extrakčního zařízení z listopadu roku 1997 se praví, že fosfát získaný z rafinátu (obsahujícího kyselinu fosforečnou) vykazuje příliš vysoký obsah kovu a měl by se stanovit jeho přijatelný podíl. Jinými slovy studie poukazuje na problém a na možný způsob řešení, neuvádí však konkrétní řešení. CWP se později zřejmě spoléhala na to, že bude moci rafinát prodávat, ale zjistila, že po něm není poptávka, což přispělo k akutní finanční krizi podniku v roce 2000. Již ve fázi přípravy koncepce v roce 1996 muselo být jasné, že se musí najít způsob likvidace toxického rafinátu. Pokud by toto řešení spočívalo v prodeji, mělo se zjistit odpovídající studií trhu, zda je to možné. V dokumentech z roků 1996 a 1997 však o tomto problému není ani zmínka.

(120)

Z důvodu nedostatečného plánování potřebných kroků pro dosažení cíle byly náklady celého investičního programu, zejména pak náklady na vybudování extrakčního zařízení výrazně podhodnoceny. Německo však tento názor nesdílí a předložilo studii společnosti DLM o nákladech na vybudování extrakčního zařízení. Jedná se o čtyřstránkové pojednání založené na teoretických výpočtech, které se musí prověřit praktickými zkouškami. Jde o pouhý výčet nákladů na výrobu kyseliny fosforečné mokrým způsobem. Projekce nákladů na výstavbu zařízení provedena nebyla. Proto se nic nemění na hodnocení, že při stanovení strategie na restrukturalizaci nebyly pečlivě naplánovány náklady investičního programu, zejména náklady na vybudování extrakčního zařízení. To se následně potvrdilo, protože náklady byly silně podhodnoceny. Náklady na vybudování extrakčního zařízení plánované v roce 1996 ve výši 3,07 milionu EUR (6 milionů DEM) dosáhly v období let 2000/2001, kdy byly práce přerušeny kvůli nedostatečné likviditě, výše 7,72 milionu EUR (15,1 milionu DEM). Celkové investice, plánované v roce 1996 ve výši 7,67 milionu EUR, se v období let 2000/2001 zvýšily na 17,93 milionu EUR.

(121)

Nedostatek reálného plánování restrukturalizačních opatření a investičních nákladů měl nutně za následek, že extrakční zařízení nebylo v roce 1998 dokončeno a že CWP neobnovila do roku 2000 svoji dlouhodobou rentabilitu podle původního předpokladu. CWP v roce 2000 nesplatila žádnou z poskytnutých půjček, extrakční zařízení ještě zdaleka nebylo dokončeno, společnost byla i nadále závislá na elementárním fosforu a hrozila jí platební neschopnost. Proto lze vycházet z toho, že strategie restrukturalizace z roku 1996 v roce 2000 ztroskotala.

(122)

Německo je však jiného názoru. Z německého hlediska společnost CWP, když prodejem společnosti TI odvrátila platební neschopnost obchodu s fosfátem, úspěšně ukončila restrukturalizaci oblasti podnikání. Restrukturalizace úseku výroby kyseliny fosforečné bude, podle názoru Německa úspěšně uzavřena, jakmile společnost TI uhradí zbytek kupní ceny, protože potom CWP dokončí výstavbu inovativního extrakčního zařízení a obnoví svou rentabilitu. Na podporu tohoto tvrzení Německo předložilo posudek Dr. Scheibitze ze dne 25. července 2000. Německo dochází k závěru, že původní strategie byla úspěšná a třebaže by Komise tento názor nesdílela, změny původního konceptu by podle názoru Německa zaručily životaschopnost CWP.

(123)

Komise tento názor nemůže sdílet. Jednak nelze rozdělit restrukturalizaci CWP do dvou dílčích oblastí (fosfát a kyselina fosforečná): jednalo se o jednu společnost, která se dostala do nesnází a pro kterou byla vytvořena jedna strategie restrukturalizace. Kromě toho je restrukturalizace obou oblastí vzájemně propojena: účinná výroba fosfátu by byla možná jen tehdy, pokud by se CWP mohla opřít o hospodárnou výrobu kyseliny fosforečné. Ačkoliv CWP rozšířila sortiment výrobků a případně i kvalitu svých fosfátů, nebylo nikdy možné dosáhnout efektivní výroby, protože i nadále přetrvávala závislost na elementárním fosforu. Skutečnost, že CWP se prodejem úseku obchodu s fosforem stáhla ze svého tradičního trhu (aby odvrátila hrozící platební neschopnost), nemůže být považována za úspěšnou restrukturalizaci, nýbrž je důkazem toho, že původní koncept ztroskotal. Dále je nutno konstatovat, že restrukturalizace ještě nebyla dokončena. Extrakční zařízení, jehož dokončení bylo plánováno do roku 1998, tj. před „prodejem“ úseku odbytu fosfátu společnosti TI, stále ještě není provozuschopné, a zařízení na výrobu kyseliny fosforečné termickým způsobem bylo odstaveno. Komise to nemůže považovat za změnu původního konceptu restrukturalizace: je jisté, že původní strategie v roce 2000 úplně ztroskotala a že se CWP od té doby nachází ve zcela jiné situaci.

(124)

Komise navíc nesdílí názor Německa, že upravená strategie zlepšila vyhlídky CWP na přežití. Komise konstatuje, že posudek Dr. Scheibitze, který Německo předložilo jako doklad technické proveditelnosti, poukazuje na dva hlavní problémy. Za prvé zařízení nelze provozovat, pokud nebude vyřešen problém s rafinátem. Za druhé CWP zjevně nenaplánovala žádnou pilotní fázi, která by jasně ukázala, zda se na zařízení vyskytují problémy. Jak bylo možno předvídat, CWP se krátce po zpracování posudku znovu nacházela na pokraji platební neschopnosti. Podle předložených informací není problém s rafinátem vyřešen. Bez pilotní fáze by se mohly objevit další problémy, i kdyby CWP dokončila budování zařízení. Na závěr Komise konstatuje, že společnost CWP je malý účastník na obtížném silně koncentrovaném trhu, který ovládají velké společnosti jako Rhodia, Astaris, Prayon a TI. CWP zjevně nemá snadný přístup k financování a trpí chronickým nedostatkem likvidity. Ani dokončení výstavby extrakčního zařízení by samo o sobě nezaručilo přežití společnosti.

(125)

Komise závěrem vyslovuje názor, že strategie z roku 1996 nebyla pečlivě naplánována, scházely některé kroky a byly podhodnoceny náklady. Takováto strategie nemohla vést k obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku. Potvrzují to četné změny konceptu. Proto nepřekvapuje, že se CWP v době, kdy restrukturalizace byla údajně úspěšně dokončena, nacházela na okraji platební neschopnosti. Komise navíc zastává názor, že strategie z roku 1996, na kterou byla poskytnuta podpora, v roce 2000 zcela ztroskotala, a že neexistuje záruka dalšího přežití CWP. Nejsou tudíž očividně splněny předpoklady podle odst. 3.2.2. písm. i) pokynů Společenství.

(126)

Rozsah a intenzita podpory se musí omezit na nejmenší míru nutnou pro restrukturalizaci a musí být úměrné očekávanému využití z hlediska Společenství. Proto se od příjemce podpory obvykle požaduje významný příspěvek k plánu restrukturalizace poskytnutý z vlastních prostředků, anebo financování třetí stranou. Kromě toho se podpora musí poskytnout v takové formě, aby společnost nezískala nadměrnou likviditu, jež by mohla být využita k agresivnímu chování narušujícímu trh v oblastech podnikání, kterých se proces restrukturalizace netýká.

(127)

Podle německých údajů z roku 1997 by náklady na restrukturalizaci měly činit 12,88 milionu EUR, jak také dokazuje tabulka 4. Německo v odpovědi na zahájení formálního řízení uvedlo, že celkové náklady na restrukturalizaci činí 18,87 milionu EUR, jak vyplývá z tabulky 5.

(128)

Jako příspěvek příjemce podpory na restrukturalizaci jsou v hlášení z roku 1997 uvedeny dvě položky: financování investic převyšující 5,11 milionu EUR (10 milionů DEM) a příspěvek společníků v původní výši 0,15 milionu EUR (0,3 milionu DEM). Jak se konstatuje v zahájení formálního přezkumného řízení, byl závazek investovat jedním z předpokladů privatizace v roce 1994, která byla dokončena dva roky před restrukturalizací, a nikoli příspěvek na restrukturalizaci z roku 1996. Kromě toho tento závazek investovat obsahoval pouze to, že se uskuteční investice ve výši 5,11 milionu EUR. Proto se tento závazek nemůže považovat za investiční příspěvek na restrukturalizaci z roku 1996.

(129)

Půjčky, zajištěné státními zárukami nemohou být v rozporu s tvrzením CWP považovány za soukromý příspěvek na investice.

(130)

Německo v odpovědi na nařízení o poskytnutí informací uvedlo jako příspěvek na investice dodavatelský úvěr poskytnutý společností Vopelius. Je třeba konstatovat, že se zde nejedná o úvěr jako takový, nýbrž o několikatýdenní odklad platby za suroviny dodané společností Vopelius. U částky ve výši 2,75 milionu EUR, kterou Německo uvedlo jako příspěvek na investice, se jedná o pohledávku společnosti Vopelius která nebyla vyřešena ještě v lednu roku 1998. Výše této pohledávky stále kolísá. V lednu roku 1997 činila 0,73 milionu EUR, v dubnu roku 1997 poklesla na 0,4 milionu EUR a do ledna roku 1998 se znovu zvýšila. Tento krátkodobý odklad platby za závazky, které vůbec nesouvisí s financováním nákladů na restrukturalizaci, nelze považovat za vlastní příspěvek na restrukturalizaci.

(131)

Ostatní opatření, která Německo ve své odpovědi na nařízení o poskytnutí informací uvádí jako vlastní příspěvek, jsou z období po konci roku 1998, a tudíž rovněž nesouvisí s poskytnutím podpory na konci roku 1996, popřípadě na začátku roku 1997, ani s původním konceptem restrukturalizace.

(132)

I kdyby Komise vzala v úvahu plánované náklady na restrukturalizaci tak, jak je Německo původně nahlásilo (12,88 milionu EUR), a i kdyby uznala upsaný kapitál společnosti ve výši 0,29 milionu EUR jakož i 0,15 milionu EUR společníků, uvedených v hlášení z roku 1997 jako vlastní příspěvek, činila by výše vlastního příspěvku 3,4 % z celkových nákladů na restrukturalizaci, což je očividně nedostatečné, zejména vezme-li se v úvahu dosavadní praxe při poskytování podpor společnostem se sídlem ve východoněmeckých spolkových zemích.

(133)

Z tohoto důvodu není splněn předpoklad, že podpora musí být úměrná nákladům a využití restrukturalizace. To zjevně neodpovídá kritériím dle odst. 3.2.2. písm. iii) pokynů Společenství.

(134)

Jak již bylo uvedeno, nebyl realizován „koncept restrukturalizace“ z roku 1996. Nejsou tudíž splněny ani předpoklady uvedené v odst. 3.2.2 písm. iv) pokynů Společenství.

F. Závěr

(135)

Posouzení ex ante ukazuje, že podpora ve formě, v níž byla původně naplánována a poskytnuta, nesplňuje předpoklady pokynů Společenství, a proto nemůže být považována za slučitelnou se společným trhem. Kromě toho je třeba konstatovat, že tento závěr potvrzují pozdější události jak během období poskytování dalších opatření, tak i po poskytnutí posledníhso opatření: je jasné, že původní strategie, na niž byla podpora poskytnuta, ztroskotala a že budoucnost společnosti je velmi nejistá.

(136)

Komise proto považuje podporu poskytnutou společnosti CWP za neslučitelnou se společným trhem. V souladu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (24) rozhoduje Komise ve svém negativním rozhodnutí o nezákonné podpoře, aby členský stát učinil všechna nutná opatření, pokud nebudou v rozporu se všeobecnými zásadami práva Evropských společenství.

(137)

V projednávaném případu byla poskytnuta veškerá opatření na podporu, včetně opatření, která byla původně nahlášena, ale tato opatření nebyla schválena platným rozhodnutím Komise. Musí být proto považována za protiprávní. Vzhledem ke skutečnosti, že dřívější rozhodnutí bylo ve stanovené lhůtě napadeno žalobou a Soud prvního stupně je prohlásil za neplatné, nevylučují všeobecné zásady práva Evropských společenství, a zejména zásady právní jistoty a důvěry v právo, nárok na vrácení podpory. To je v souladu s příslušnou judikaturou soudů Společenství (25). V opačném případě by byla de facto neúčinnou kontrola zákonnosti právních úkonů orgánů Společenství prováděná soudcem Společenství podle článku 220 Smlouvy o ES, čl. 230 odst. 1 Smlouvy o ES a článku 233 Smlouvy o ES (26). V tomto rozsahu nelze činit rozdíl mezi původně nahlášenými opatřeními na podporu a od počátku nezákonně poskytnutými opatřeními na podporu.

(138)

Komise proto zastává názor, že by Německo mělo do dvou měsíců od vydání tohoto rozhodnutí nařídit příjemci podpory, aby vrátil poskytnutou podporu, a to včetně úroků. Komise kromě toho považuje za potřebné, aby Německo předložilo do dvou měsíců od vydání tohoto rozhodnutí podklady, které prokáží, že vůči příjemci nezákonné podpory bylo zahájeno řízení o navrácení prostředků (například formou správního oběžníku a výměru o navrácení),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Státní podpora, kterou Německo poskytlo ve prospěch společnosti Chemische Werke Piesteritz, není slučitelná se společným trhem.

Podpora obsahuje tato opatření:

1)	Opatření 4: Prominutí kupní ceny ve výši 3 181 769 EUR.

2)	Opatření 5: Prominutí úroků z prodlení s placením kupní ceny ve výši 237 239 EUR, jež naběhly do konce roku 1996.

3)	Opatření 6: Příspěvek na investice ve výši 1 799 747 EUR.

Opatření 7 (včetně opatření 7a): ručení/půjčka ve výši více než 644 228 EUR poskytnutá společností BvS. Prvek podpory u ručení je vypočítán jako rozdíl mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka zajištěná ručením poskytnuta. Prvek podpory u půjčky odpovídá rozdílu mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka skutečně poskytnuta.

Opatření 8 (včetně opatření 8a): ručení/půjčka BvS ve výši více než 869 196 EUR. Prvek podpory u ručení je vypočítán jako rozdíl mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka zajištěná ručením poskytnuta. Prvek podpory u půjčky odpovídá rozdílu mezi referenční úrokovou sazbou zvýšenou o 400 základních bodů a mezi úrokovou sazbou, za kterou byla půjčka společností BvS poskytnuta.

Článek 2

1. Německo učiní veškerá nutná opatření k tomu, aby od příjemce získalo zpět nezákonně poskytnutou podporu uvedenou v článku 1.

Půjčka dle opatření 7 (včetně opatření 7a) a půjčka dle opatření 8 (včetně opatření 8a) nebude nadále, v průběhu dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí, poskytnuta.

2. V souladu s vnitrostátními procesními předpisy bude neodkladně vznesen požadavek na vrácení podpory, pokud tyto předpisy umožňují okamžitý skutečný výkon rozhodnutí. Částky, jejichž vrácení musí být vynuceno, zahrnují úroky vzniklé od okamžiku, kdy měl příjemce k dispozici nezákonnou podporu, až do okamžiku jejich skutečného vrácení. Úroky se vypočítají podle ustanovení kapitoly V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (27).

Článek 3

Německo do dvou měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí sdělí Komisi, jaká opatření učinilo k tomu, aby splnilo závěry tohoto rozhodnutí.

K tomuto účelu použije Německo dotazník připojený v příloze. Německo předloží Komisi veškeré podklady, které prokazují, že vůči příjemci nezákonné podpory bylo zahájeno řízení o navrácení podpory.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.

V Bruselu dne 2. března 2005.

Za Komisi

Neelie KROES

členka Komise

(1) Úř. věst. C 226, 11.8.2001, s. 2.

(2) Úř. věst. C 51, 18.2.1998, s. 7.

(3) Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. března 2001, Rs. T-73/98, Société Chimique Prayon Rupel SA vs. Komise, Sb. rozh. 2001, s. II-867.

(4) Viz poznámka pod čarou 1.

(5) CWP změnila v roce 1998 svůj způsob vedení účetnictví. Údaje za rok 1998 odpovídají období měsíců říjen-prosinec 1998.

(6) V rámci nařízení o poskytování informací sdělilo Německo Komisi, že CWP vlastní 100 % podíl dceřiné společnosti KEB Kali Elektrolyse GmbH, Bitterfeld. Tato dceřiná společnost byla založena v roce 1998, aby provozovala zařízení pro elektrolýzu hydroxidu draselného. Protože tento výrobní program nebyl funkční, byl podnik přejmenován na Vopelius-Bioprodukte GmbH a posléze byl prodán společnosti Vopelius Chemie AG.

(7) http://www.bvt.de/

(8) Části tohoto textu byly vynechány za účelem neprozrazení důvěrných informací, tyto části jsou uvedeny v hranatých závorkách a označeny hvězdičkou.

(9) http://europa.eu.int/comm/competition/state_aid/others/reference_rates.html

(10) Seznam k následným jednáním BvS v srpnu roku 1999, která byla nahlášena jako uzavřená, č. 33. Výnos vydán pod podmínkou, že nový partner CWP provede likvidní vklad kapitálu ve výši 2,05 milionu EUR (4 milionů DEM).

(11) Znalecký posudek „Čištění mokré kyseliny fosforečné extrakcí kapalina-kapalina“, DLM, listopad 1997.

(12) Odhad provozních nákladů zařízení na extrakci mokré kyseliny fosforečné, DLM, září 1996.

(13) Příloha 42 k dopisu ze dne 4. července 2003.

(14) Viz poznámka pod čarou 3.

(15) Úř. věst. C 368, 23.12.1994, s. 12.

(16) Úř. věst. L 107, 30.4.1996, s. 4.

(17) Pod č. 3.1 režimu THA N 768/94 je uvedeno že privatizační procesy musí být Komisi oznámeny pouze tehdy, pokud má společnost k okamžiku privatizace více než 250 zaměstnanců (SG(95) D/1062, 1.2.1995).

(18) SG(92) D/17613, 8.12.1992.

(19) N 413/91, Směrnice Spolkové země Sasko-Anhaltsko o ručení, SG(91) D/15633, 8.8.1991.

(20) 26. rámcový plán, úkol Společenství „Zlepšení regionální hospodářské struktury“, N 123/97, (SG(97) D/7104, 18. 8. 1997 a SG(98) D/7191, 18.8.1998.

(21) Úř. věst. C 273, 9.9.1997, s. 3.

(22) Viz poznámka pod čarou č. 14.

(23) V bodu odůvodnění 7.5 směrnice z roku 1999 je uvedeno, že „u všech podpor na záchranu a restrukturalizaci, které byly poskytnuty bez povolení Komise (…), bude Komise (…) zkoumat jejich slučitelnost se společným trhem na základě směrnic, které platily v době poskytnutí podpory“ (Úř. věst. C 288, 9.10.1999, s. 2).

(24) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení ve znění Aktu o přistoupení z roku 2003.

(25) Rozsudek Soudního dvora Evropských Společenství ze dne 14. ledna 1997 v právní věci C-169/95 Španělsko vs. Komise, Sb. rozh. 1997, s. I-135 a rozsudek Soudu první instance ze dne 5. srpna 2003 ve spojených právních věcech T-116/01 a T-118/01 P & O European Ferries (Vizcoya) a Diputación Foral de Vizcoya vs. Komise, Sb. rozh. 2003, s. II-2957.

(26) Spojené právní věci T-116/01 a T-118/01, uvedené výše, 209. bod odůvodnění.

(27) Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1.

		ISSN 1725-5074
Úřední věstník Evropské unie		L 296

České vydání	Právní předpisy	Svazek 48 12. listopadu 2005

Obsah		I Akty, jejichž zveřejnění je povinné	Strana
		Nařízení Komise (ES) č. 1844/2005 ze dne 11. listopadu 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny	1
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1845/2005 ze dne 11. listopadu 2005 o zahájení stálého nabídkového řízení na další prodej kukuřice na trhu Společenství ze zásob české intervenční agentury	3
		Nařízení Komise (ES) č. 1846/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanoví minimální prodejní ceny másla ve 174. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97	6
		Nařízení Komise (ES) č. 1847/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanoví maximální částka podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo ve 174. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97	8
		Nařízení Komise (ES) č. 1848/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanoví maximální podpora na zahuštěné máslo ve 346. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (EHS) č. 429/90	10
		Nařízení Komise (ES) č. 1849/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanovuje minimální prodejní cena másla pro 30. individuální veřejné nabídkové řízení, vyhlášené podle stálého veřejného nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 2771/1999	11
		Nařízení Komise (ES) č. 1850/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanovuje minimální prodejní cena sušeného odstředěného mléka pro 29. individuální veřejné nabídkové řízení, vyhlášené podle stálého veřejného nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 214/2001	12
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1851/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanoví koeficienty použitelné na obiloviny vyvážené ve formě irské whisky pro hospodářský rok 2005/06	13
	*	Nařízení Komise (ES) č. 1852/2005 ze dne 11. listopadu 2005, kterým se stanoví koeficienty použitelné na obiloviny vyvážené ve formě skotské whisky pro hospodářský rok 2005/06	15
	*	Směrnice Komise 2005/77/ES ze dne 11. listopadu 2005, kterou se mění příloha V směrnice Rady 2000/29/ES o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství	17

	II Akty, jejichž zveřejnění není povinné
	Rada
*	Rozhodnutí rady ze dne 8. listopadu 2005 o jmenování členky Výboru regionů	18
	Komise
*	Rozhodnutí Komise ze dne 2. března 2005 o státní podpoře, kterou Německo poskytlo společnosti Chemische Werke Piesteritz (oznámeno pod číslem K(2005) 427) ( 1 )	19
*	Rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2005, kterým se mění rozhodnutí 97/569/ES, pokud jde o zahrnutí jednoho zařízení v Jižní Africe do prozatímních seznamů zařízení ve třetích zemích, z nichž členské státy povolují dovoz masných výrobků (oznámeno pod číslem K(2005) 4283) ( 1 )	39
*	Rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2005 o nezařazení naledu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku (oznámeno pod číslem K(2005) 4351) ( 1 )	41
*	Rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2005 o finančním příspěvku Společenství na rok 2005 k úhradě výdajů vynaložených Belgií, Francií a Nizozemskem na ochranu proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům (oznámeno pod číslem K(2005) 4356)	42

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Standardní dovozní hodnota
0702 00 00	052	66,1
	096	36,8
	204	71,6
	999	58,2
0707 00 05	052	111,0
	204	23,8
	999	67,4
0709 90 70	052	109,5
	204	95,7
	999	102,6
0805 20 10	204	69,6
0805 20 10	999	69,6
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	052	69,6
	624	114,3
	999	92,0
0805 50 10	052	67,2
	388	54,9
	999	61,1
0806 10 10	052	114,0
	400	228,0
	508	259,4
	624	162,5
	720	99,7
	999	172,7
0808 10 80	388	110,4
	400	106,5
	404	98,6
	512	131,2
	720	26,7
	800	160,7
	804	82,0
	999	102,3
0808 20 50	052	106,4
	720	44,3
	999	75,4

1	2	3	4
Pořadové číslo účastníka	Číslo šarže	Množství (t)	Nabídková cena EUR/t
1
2
3
atd.

(EUR/100 kg)
Recepty			A		B
Způsoby přimíchávání			s přídavkem stopových látek	bez přídavku stopových látek	s přídavkem stopových látek	bez přídavku stopových látek
minimální prodejní cena	máslo ≥ 82 %	v nezměněném stavu	206	210	—	210
minimální prodejní cena	máslo ≥ 82 %	zahuštěné	204,1	—	—	—
jistota za zpracování		v nezměněném stavu	79	79	—	79
jistota za zpracování		zahuštěné	79	—	—	—

Koeficienty použitelné v Irsku
Období použití	Koeficient použitelný
	na ječmen používaný při výrobě irské whisky, kategorie B (1)	na obiloviny používané při výrobě irské whisky, kategorie A
1. října 2005 až 30. září 2006	0,388	1,019

Koeficienty použitelné ve Spojeném království
Období použití	Koeficient použitelný
	na ječmen používaný při výrobě sladové whisky	na obiloviny použité při výrobě obilné whisky
1. října 2005 až 30. září 2006	0,543	0,551