11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/1

(1)

Rada nařízením (ES) č. 2603/2000 (2) uložila konečné vyrovnávací clo z dovozu některých polyetylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících mimo jiné z Indie s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g, podle DIN (Deutsche Industrienorm) 53728 a obvykle kódu KN 3907 60 20 (dále jen „dotyčný výrobek“). Opatření měla podobu zvláštní celní sazby v rozpětí od 0 EUR do 41,3 EUR za tunu pro spolupracující jednotlivé indické vývozce a pro všechny ostatní indické vývozce zvláštní sazbu ve výši 41,3 EUR za tunu.

(2)

Po uložení konečných opatření obdržela Komise od indického výrobce dotyčného výrobku, společnosti South Asian Petrochem Limited (dále jen „žadatel“), žádost o zahájení zrychleného přezkumu nařízení (ES) č. 2603/2000 podle článku 20 základního nařízení. Žadatel prohlásil, že není spřízněný s žádným dalším vývozcem dotyčného výrobku. Navíc tvrdil, že nevyvážel dotyčný výrobek během původního období šetření (od 1. října 1998 do 30. září 1999), ale vyvážel dotyčný výrobek do Společenství až po uplynutí tohoto období.

(3)

Komise přezkoumala důkazy předložené žadatelem a uznala je za dostačující k ospravedlnění zahájení přezkumu podle ustanovení článku 20 základního nařízení. Po dohodě s poradním výborem a poté, co byla dotčenému výrobnímu odvětví Společenství dána příležitost se k věci vyjádřit, zahájila Komise prostřednictvím oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (3) zrychlený přezkum nařízení (ES) č. 2603/2000 s ohledem na žadatele.

(4)

Výrobek dotčený současným přezkumem je stejný jako výrobek posuzovaný v nařízení (ES) č. 2603/2000 (viz 1. bod odůvodnění).

(5)

Šetření subvencování se týkalo období od 1. října 2003 do 30. září 2004 („období přezkumného šetření“).

(6)

Komise o zahájení šetření oficiálně informovala žadatele a indickou vládu. Komise také poskytla ostatním zúčastněným stranám příležitost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení. Komise však žádná stanoviska nebo žádosti o slyšení neobdržela.

(7)

Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpověď ve stanovené lhůtě. Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro účely šetření a provedla inspekci na místě u žadatele v Kalkatě a Haldia.

(8)

Komise přezkoumala tytéž subvenční programy, které byly analyzovány v původním šetření. Přezkoumala také, zda žadatel použil jiné subvenční programy nebo přijal subvence ad hoc týkající se dotyčného výrobku.

(9)

Žadatel byl schopen uspokojivě prokázat, že není přímo ani nepřímo spřízněn s žádnými vyvážejícími výrobci, kteří v souvislosti s dotyčným výrobkem podléhají platným vyrovnávacím opatřením.

(10)

Šetření potvrdilo, že žadatel nevyvážel dotyčný výrobek během původního období šetření, tj. od 1. října 1998 do 30. září 1999, a že začal vyvážet do Společenství až po skončení tohoto období. Kromě toho žadatel nebyl během původního období šetření prošetřován, z důvodů jiných, než je odmítání spolupráce s Komisí.

(11)

Proto se potvrzuje, že by žadatel měl být považován za nového vývozce. V souladu s článkem 20 základního nařízení by tedy měla být pro žadatele stanovena individuální vyrovnávací celní sazba.

(12)

Na základě informací obsažených v odpovědi žadatele na dotazník Komise a informací dále shromážděných během šetření byly prošetřovány následující režimy:

(13)

Uvedené režimy vychází ze zákona o zahraničním obchodu (vývoj a regulace) z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Tento zákon opravňuje indickou vládu vydávat oznámení o obchodní politice, dříve nazývané „vývozní a dovozní politika“ a od 1. září 2004 nazývané „politika zahraničního obchodu“. Politika zahraničního obchodu na období 2004 až 2009 (dále jen „FTP“), která zahrnuje vývozní a dovozní politiku na období 2002 až 2007, je relevantní pro období přezkumného šetření tohoto případu. Kromě toho indická vláda stanoví postupy, jimiž se FTP řídí, v publikaci „Příručka postupů, svazek I“ (dále jen „HOP I“) (4).

(14)

Informace o těchto režimech jsou obsaženy v kapitolách 6 (EOUS) a 7 (SEZS) politiky FTP a publikace HOP I.

(15)

S výjimkou společností, které se zabývají výhradně obchodováním, mohou být všechny podniky, které se v zásadě zavážou vyvážet celou svou produkci zboží nebo služeb, zřízeny v rámci EOUS nebo SEZS. Na rozdíl od služeb a zemědělství však podniky v průmyslových odvětvích musí za účelem způsobilosti pro EOUS splnit požadavek týkající se minima základních prostředků (10 milionů indických rupií).

(16)

Režim SEZS je následníkem dřívějšího režimu Export Processing Zones (dále jen „EPZS“). SEZS jsou specificky ohraničené bezcelní enklávy a jsou podle politiky FTP považovány za cizí území pro účely obchodních operací, cel a daní. 35 SEZS bylo schváleno indickými orgány.

(17)

Na druhé straně EOUS jsou geograficky flexibilnější a lze je zřídit kdekoli v Indii. Daný režim doplňuje režim SEZS.

(18)

Žádost o působení v rámci těchto režimů musí zahrnovat informace pro období příštích pěti let, mimo jiné o plánovaných výrobních množstvích, plánované hodnotě vývozu, požadavcích dovozu a požadavcích na domácí zdroje. V případě přijetí žádosti společnosti ze strany příslušných orgánů budou společnosti oznámeny podmínky spojené s tímto přijetím. Dohoda o uznání společnosti za podnik působící v rámci EOUS nebo SEZS platí po dobu pěti let. Tato dohoda může být obnovena na další období.

(19)

Velmi důležitou povinností podniku v rámci EOU nebo SEZ, jak ji stanoví politika FTP, je dosáhnout čistých devizových příjmů (dále jen „NFE“); celková hodnota vývozů v referenčním období (5 let) musí být tedy vyšší než celková hodnota dovezeného zboží.

(20)

Jednotky EOUS/SEZS mají nárok na následující úlevy:

(21)

I když jsou úlevy v rámci obou režimů do velké míry srovnatelné, existují některé rozdíly. Například pouze EOU může získat 50 % slevu ze cla splatného z prodeje na domácím trhu (prodej ve vnitrostátní celní oblasti); u SEZ je splatných 100 % cla z takového prodeje. Jednotka EOU může za použití této snížené sazby prodat na domácím trhu až 50 % svého obratu.

(22)

Jednotky působící v rámci těchto režimů jsou vázány dohledem celních úřadů v souladu s oddílem 65 indického celního zákona.

(23)

Ze zákona mají povinnost vést řádnou evidenci všech dovozů, spotřeby a využití veškerých dovezených materiálů a uskutečněných vývozů, a to ve stanoveném formátu. Tyto doklady musí být pravidelně (dle potřeby) předkládány příslušným orgánům (dále jen „čtvrtletní a výroční zprávy o dosaženém pokroku“).

(24)

Podle odstavců 6.11.2 a 7.13.2 HOP I se však „v žádném okamžiku nevyžaduje, aby [jednotka EOU nebo SEZ] určovala vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a svým vývozem, převody na jiné jednotky, prodejem v rámci vnitrostátní celní oblasti nebo zásobami“.

(25)

Prodej na domácím trhu je uskutečňován a evidován na základě autocertifikace bez předchozího oznámení konkrétních transakcí. Proces odesílání vývozních zásilek EOU probíhá pod dohledem pracovníka celního/finančního úřadu, který v EOU trvale působí. Společnost musí indické vládě uhradit mzdu takového stálého pracovníka.

(26)

„Veškerá činnost jednotek SEZ v dané zóně, včetně vývozu a zpětného dovozu zboží, prochází, není-li stanoveno jinak, procesem autocertifikace“, jak stanoví oddíl 7.29 HOP I. Ze strany celních orgánů tedy nedochází k žádným rutinním kontrolám vývozních zásilek jednotky SEZ.

(27)

V daném případě žadatel použil EOUS. Vzhledem k tomu, že SEZS použit nebyl, není nutné analyzovat možnost napadnutelnosti tohoto režimu. Žadatel použil EOUS, aby mohl dovézt suroviny a výrobní statky bez dovozního cla, aby nakoupil zboží na domácím trhu bez spotřební daně, aby mu byla vrácena daň z prodeje, stejně jako clo z topného oleje, a aby mohl prodat část své produkce na domácím trhu. Využil tak všech výhod popsaných ve 20. bodě odůvodnění v rámci bodů i) až iv). Žadatel nevyužil výhod podle ustanovení EOUS o osvobození od daně z příjmu (viz 53. bod odůvodnění).

(28)

Osvobození EOU od dvou typů dovozního cla (tzv. „základního cla“ a „zvláštního dodatečného cla“), vrácení daně z prodeje a vrácení cla z topného oleje jsou finančními příspěvky indické vlády ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Státní příjem, který by byl uskutečněn, kdyby tento režim neexistoval, je ušlým příjmem, který tedy navíc pro žadatele představuje výhodu ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení, neboť žadatel ušetřil likviditu tím, že nemusel zaplatit obvykle splatná cla a byla mu vrácena daň z prodeje.

(29)

Osvobození od spotřební daně a odpovídajícího dovozního cla (tzv. „dodatečného cla“) však nemá za následek ušlý příjem, který by byl jinak uskutečněn. Spotřební daň a dodatečné clo by, pokud by byly zaplaceny, mohly být použity jako kredit pro vlastní budoucí celní závazky (tzv. mechanismus „CENVAT“). Proto tato cla nejsou konečná. V rámci mechanismu „CENVAT“ se konečné clo uplatňuje jen u přidané hodnoty, nikoli u vstupních materiálů.

(30)

Pouze osvobození od základního cla, zvláštního dodatečného cla a vrácení daně z prodeje, jakož i cla z topného oleje, tedy představují subvence ve smyslu článku 2 základního nařízení. Tyto subvence jsou stanoveny zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti, a jsou proto považovány za specifické a napadnutelné podle čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Vývozní cíl EOU, jak je stanoven v oddíle 6.1 politiky FTP, je nutným předpokladem k získání pobídek.

(31)

Kromě toho nelze tyto subvence považovat za povolené systémy navracení cla ani systémy navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovují přísným pravidlům stanoveným v příloze I (písmena h) a i)), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení.

(32)

Jsou-li ustanovení o vrácení daně z prodeje a osvobození od dovozního cla používána pro nákup výrobních statků, nejsou již v souladu s pravidly pro povolené systémy navracení, protože toto zboží se nespotřebovává ve výrobním procesu, jak požaduje příloha I písmeno h) (vrácení daně z prodeje) a i) (úleva od dovozního cla).

(33)

Kromě toho a také s ohledem na ostatní výhody plynoucí z tohoto režimu bylo zjištěno, že indická vláda nemá účinný systém ani postup pro ověření, zda a v jakém objemu byly při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány vstupy nakoupené bez cla nebo podléhající vrácení daně z prodeje a cla z topného oleje (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě programů navracení u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení).

(34)

EOU může prodat značné množství své výroby, až 50 % svého ročního obratu, na domácím trhu. Proto ze zákona neexistuje povinnost vyvézt celkové množství vyrobených výsledných výrobků. Navíc v důsledku postupu autocertifikace dochází k těmto domácím transakcím bez dohledu a kontroly vládních orgánů. V důsledku toho nepodléhá celní území EOU, a to ani částečně, fyzické kontrole indických orgánů. To však zvyšuje význam dalších prvků ověřování, zejména kontroly vztahu mezi bezcelními vstupy a výslednými výrobky určenými na vývoz, aby mohly být považovány za systém ověřování navracení cla.

(35)

Pokud jde o další zavedené ověřování, je třeba připomenout, jak zmiňuje 24. bod odůvodnění, že EOU nemá z právního hlediska v žádném okamžiku povinnost určovat vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a místem určení výsledného výrobku. Pouze takové kontroly zásilek by však indickým orgánům poskytly dostatek informací o konečném místě určení vstupů, za účelem kontroly, zda osvobození od cla a navracení daně z prodeje či cla z topného oleje nepřevyšuje vstupy pro výrobu na vývoz. Měsíční daňová přiznání pro prodej na domácím trhu prováděná na základě vlastního posouzení, která jsou pravidelně vyhodnocována indickými orgány, nestačí. Ani interní systémy společností provozované bez zákonné povinnosti v rámci politiky FTP, např. systém správy šarží, nejsou dostatečné, aby mohly nahradit takový klíčový požadavek, jakým je systém ověřování navracení cla. Navíc musí být systém ověřování navracení cla navržen a vynucován státem a nemělo by být ponecháno na uvážení vedení každé jednotlivé dotčené společnosti, zda zavede informační systém. Protože indická politika FTP výslovně nestanoví, že EOU musí evidovat vztah mezi vstupními materiály a výsledným výrobkem, bylo zjištěno, že indická vláda nezavedla žádný účinný kontrolní mechanismus ke stanovení toho, jaké vstupy byly při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány a v jakém objemu.

(36)

Indická vláda neprovedla ani další přezkoumání na základě skutečně použitých vstupů, ačkoli je při neexistenci účinného systému ověřování obvykle nutné takové přezkoumání provést (příloha II část II odstavec 5 a příloha III část II odstavec 3 základního nařízení), ani neprokázala, že nedošlo k nadměrné úlevě.

(37)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel argumentoval tím, že v daném případě nebyla použita stejná metodika ve smyslu čl. 22 odst. 4 základního nařízení jako u původního šetření při posuzování EOUS. Je však třeba poukázat na to, že při původním šetření vývozci prokázali, že nedošlo k nadměrné úlevě; osvobození od cla z nákupu surovin v rámci EOUS proto nebylo původně napadnuto.

(38)

V daném případě však žadatel nic takového neprokázal. V této souvislosti je rovněž třeba poukázat na to, že žadatel prodával dotyčný výrobek i na domácím trhu, tj. ne všechny vstupní materiály nakoupené bez cla musely být nutně spotřebovány v rámci výroby určené na vývoz. Navíc v původním šetření nefigurovala okolnost, že podle indických právních předpisů nemají vývozci v rámci EOUS povinnost určovat vzájemný vztah mezi dovozními zásilkami a místem určení příslušných výsledných výrobků. Proto byl daný režim v tomto případě posuzován v souladu s ustanoveními čl. 22 odst. 4 základního nařízení, který stanoví, že je třeba zvážit nové okolnosti. V důsledku toho se potvrzuje současné zjištění, že EOUS nepředstavuje povolený systém navracení cla nebo navracení u náhradních vstupů.

(39)

V dané souvislosti je při absenci povoleného systému navracení cla nebo navracení u náhradních vstupů napadnutelnou výhodou prominutí celkového dovozního cla (základního cla a zvláštního dodatečného cla) obvykle splatného při dovozu, jakož i vrácení daně z prodeje a cla z topného oleje, vše v průběhu období přezkumného šetření.

(40)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel namítl, že výše subvence, včetně úprav úroků za jednorázové subvence, by se měla vypočítávat pouze na základě sedmiměsíčního období přezkumného šetření, během něhož byl žadatel obchodně činný. Alternativně žadatel požádal o to, aby bylo posuzováno pouze období deseti měsíců, které zahrnuje i období zkušební výroby.

(41)

V souladu s článkem 5 základního nařízení se výše napadnutelných subvencí vypočítává na základě výhody, kterou příjemce získal a která byla během období přezkumného šetření zjištěna. V souladu s týmž ustanovením a běžnou praxí uplatňovanou v ES bylo za období přezkumného šetření zvoleno 12 měsíců, a zjištění proto vycházejí z tohoto časového období. V základním nařízení není žádné ustanovení, které by stanovovalo, že by se zahajovací fáze působení společnosti neměla do zmiňovaného období započítávat. Tvrzení žadatele proto bylo zamítnuto.

(42)

Výše subvence pro žadatele byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základního cla a zvláštního dodatečného cla) z dovezených materiálů a na základě vrácené daně z prodeje a vráceného cla z topného oleje, jež jsou způsobilé pro vrácení, vše v průběhu období přezkumného šetření. Poplatky nezbytně vynaložené pro získání subvence byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení od této částky odečteny, aby byla zjištěna výše subvence jakožto čitatele. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla celková výše subvence přepočtena na vývozní obrat jakožto jmenovatel, protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených množství. Takto získaná subvenční sazba činila 12,6 %.

(43)

V této souvislosti žadatel namítal, že by jako čitatel měl být použit pouze takový díl subvencí, který lze přímo přiřadit k dotyčnému výrobku. Žadatel vyrábí malé množství PET o nízké viskozitě, který je dotyčným výrobkem, a meziprodukt (amorfní granule PET), jež však nespadají mezi výrobky podléhající danému šetření. Žadatel navrhoval přidělit výši subvence na základě obratu dotyčného výrobku ve vztahu k celkovému obratu.

(44)

Je však třeba upozornit na to, že různé vstupní materiály nelze per se spojovat s dotyčným výrobkem, PET o nízké viskozitě ani meziproduktem, protože se stejné vstupní materiály používají pro výrobu všech těchto tří typů. Navíc, jak stanoví 32. až 38. bod odůvodnění, neexistoval řádný systém ověřování, pokud jde o konečné místo určení vstupních materiálů. V takovém případě a v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byl čitatel i jmenovatel stanoven na základě celé palety výrobků žadatele, aby bylo možné přidělit výši subvence připadající na dotyčný výrobek. Žadatel neprokázal, že by nějaký jiný alternativní postup vedl k přesnějším výsledkům. Navíc je třeba poznamenat, že i kdyby byla daná námitka přijata, byl by jmenovatel poměrně snížen, čímž by se došlo ke stejnému celkovému výsledku.

(45)

Na rozdíl od surovin nejsou výrobní statky fyzicky začleněny do hotového zboží. V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výhoda společnosti, jež je předmětem šetření, vypočtena na základě výše nezaplaceného cla z dovezených výrobních statků rozloženého na dobu odpovídající běžné době amortizace takových výrobních statků ve výrobním odvětví dotyčného výrobku (tj. 18,465 let); z toho vyplývá zaokrouhlená sazba amortizace ve výši 5,42 %. Takto vypočtená částka připadající na období přezkumného šetření byla upravena připočtením úroku, který v průběhu tohoto období vznikl, s cílem zohlednit vývoj hodnoty výhody v čase, a tím stanovit úplnou výhodu tohoto režimu pro příjemce. Výše připočteného úroku vycházela z obchodní úrokové sazby v průběhu období přezkumného šetření v Indii. Poplatky nezbytně vynaložené pro získání subvence byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení od této částky odečteny, aby byla zjištěna výše subvence jako čitatele. V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat v průběhu období přezkumného šetření jakožto jmenovatele, protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených množství. Takto získaná subvenční sazba činila 0,9 %.

(46)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel namítal, že by se pro jeho společnost měla uplatnit zvláštní doba amortizace 18,93 roku namísto 18,465 roku, což je kombinovaný průměr s původně stanovenou dobou amortizace. Rovněž tvrdil, že jeho individuální doba amortizace odráží současnou normu v rámci daného výrobního odvětví v Indii.

(47)

Jak je však uvedeno výše, čl. 7 odst. 3 základního nařízení vyžaduje, aby se vycházelo z běžné, tj. průměrné doby amortizace v rámci daného výrobního odvětví a nikoli z doby, která je specifická pro danou společnost. Kromě toho žadatel nepotvrdil, že by se norma amortizace v rámci dotčeného výrobního odvětví všeobecně zvýšila. Daný argument byl proto zamítnut.

(48)

Žadatel navíc tvrdil, že by se pro účely výpočtu subvence neměla míra amortizace zaokrouhlovat.

(49)

Zaokrouhlení však nemá žádný dopad na celkový výsledek, a z této připomínky proto nevyplývají žádné důsledky.

(50)

Celková sazba subvence v rámci EOUS pro žadatele tedy činí 13,5 %.

(51)

Žadatel režimu DEPBS nevyužil.

(52)

Zjistilo se, že žadatel v režimu EPCGS nedovážel investiční zboží, a proto režimu EPCGS nevyužil.

(53)

Zjistilo se, že žadatel v situaci, kdy neměl zdanitelné zisky, nevyužil v období šetření osvobození od daně z příjmu podle oddílu 10B zákona o dani z příjmu z roku 1961.

(54)

ECS vychází z oddílů 21 a 35A indického zákona o bankovním dohledu z roku 1949, které umožňují Indické centrální bance řídit komerční banky v oblasti vývozních úvěrů.

(55)

Podrobnosti tohoto režimu jsou uvedeny v rámcovém oběžníku IECD č. 5/04.02.02/2004-05 (vývozní úvěr v cizí měně) a rámcovém oběžníku IECD č. 27/04.02.02/2004-05 (vývozní úvěr v rupiích) Indické centrální banky (dále jen „ICB“), které jsou určeny všem komerčním bankám v Indii.

(56)

Pro tento režim jsou způsobilí výrobci/vývozci a obchodníci/vývozci.

(57)

Podle tohoto režimu nastavuje subjekt zmocněný ICB maximální úrokové sazby použitelné pro vývozní úvěry, jak v indických rupiích nebo v cizí měně, které mohou komerční banky účtovat vývozci, „aby vývozcům zajistily dostupnost úvěru za mezinárodně konkurenceschopné sazby“. ECS se skládá ze dvou podrežimů, režimu vývozních úvěrů před odesláním (dále jen „balicí úvěr“), který pokrývá úvěry poskytované vývozci na financování nákupu, zpracování, výrobu, balení a/nebo odeslání zboží před vývozem, a režimu vývozního úvěru po odeslání, který zajišťuje půjčky provozního kapitálu za účelem financování vývozních pohledávek. ICB také vydává bankám pokyny, aby poskytly určitou částku svého čistého bankovního úvěru ve prospěch financování vývozu.

(58)

Na základě rámcového oběžníku ICB mohou vývozci obdržet vývozní úvěry za preferenční úrokové sazby ve srovnání s úrokovými sazbami běžných komerčních úvěrů (dále jen „hotovostní úvěry“), které jsou čistě stanoveny za tržních podmínek. V tomto ohledu rámcový oběžník o vývozním úvěru v rupiích poznamenává, že „maximální sazby úroků z úvěrů poskytnutým vývozcům, stanovené v tomto oběžníku, jsou nižší než maximální úrokové sazby z úvěrů běžně účtované jiným dlužníkům a jsou proto v tomto smyslu označeny jako zvýhodňující“.

(59)

V důsledku rámcového oběžníku ICB žadatel využil ve srovnání se sazbami na hotovostní úvěry preferenčních sazeb na úvěry ECS.

(60)

Za prvé preferenční úrokové sazby úvěru ECS stanovené rámcovými oběžníky ICB uvedenými v 55. bodě odůvodnění snížily úrokové náklady žadatele ve srovnání s úrokovými náklady čistě stanovenými tržními podmínkami a poskytují v tomto případě výhodu ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Za druhé a bez ohledu na skutečnost, že preferenční úvěry v rámci ECS jsou poskytovány komerčními bankami, je tato výhoda finančním příspěvkem vlády ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu iv) základního nařízení. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ani čl. 2 odst. 1 bod iv) základního nařízení, ani Dohoda o WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (DSVO) nevyžadují pro zjištění subvence výdaj na účtu veřejných finančních prostředků, např. náhradu komerční bance ze strany indické vlády, ale pouze pokyn vlády vykonávat funkce uvedené v bodech i), ii) nebo iii) čl. 2 odst. 1 základního nařízení. ICB je veřejnoprávním subjektem a spadá tedy pod definici „vlády“ v čl. 1 odst. 3 základního nařízení. Je to subjekt ve 100 % vlastnictví státu, realizuje cíle veřejné politiky, např. měnovou politiku, a její vedení je jmenováno indickou vládou. ICB dává pokyny soukromým subjektům v tom smyslu, že komerční banky jsou vázány určitými podmínkami, mimo jiné i) maximálními úrokovými sazbami pro úroky z vývozních úvěrů stanovenými v rámcových oběžnících ICB a ii) ustanoveními ICB, že komerční banky musí poskytnout určitou částku svých čistých bankovních úvěrů ve prospěch financování vývozů. Tato povinnost zavazuje komerční banky k tomu, aby vykonávaly funkce zmíněné v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) základního nařízení, v tomto případě poskytovaly půjčky ve formě preferenčního financování vývozu. Takový přímý převod peněžních prostředků ve formě půjček za určitých podmínek by jinak byl svěřen vládě a skutečnost podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou. Tato subvence je navíc považována za specifickou a napadnutelnou, protože preferenční úrokové sazby jsou k dispozici pouze ve vztahu k financování vývozních transakcí, a proto jsou závislé na vývozní výkonnosti, viz čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(61)

Výše subvence byla vypočtena na základě rozdílu mezi úrokem placeným za vývozní úvěr využitý během období přezkumného šetření a částkou, která by byla zaplacena, pokud by byly uplatněny úrokové sazby stejné jako u běžných komerčních úvěrů využitých žadatelem. Tato výše subvence (čitatel) byla přepočtena na celkový vývozní obrat v období přezkumného šetření (jmenovatel) v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení, neboť subvence je závislá na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků. Subvence podle režimu ECS byla stanovena na 0,4 %.

(62)

Podrobný popis režimu WBIS je uveden v oznámení ministerstva obchodu a průmyslu vlády státu Západní Bengálsko č. 588-CI/H ze dne 22. června 1999 (dále jen „WBIS 1999“), které bylo naposledy nahrazeno oznámením č. 134-CI/O/Incentive/17/03/I ze dne 24. března 2004 (dále jen „WBIS 2004“). Šetřením se zjistilo, že výhody, které žadatel získal, nebyly významné, a proto režim WBIS není dále rozebírán.

(63)

S ohledem na konečné závěry o režimech popsaných výše se míra napadnutelných subvencí v případě žadatele stanoví takto:

(64)

Podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení vyrovnávací clo musí být nižší než celková výše napadnutelných subvencí, pokud toto menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství. V původním šetření se stanovila všeobecná úroveň pro odstranění újmy ve výši 44,3 %, což je více než míra subvencí zjištěná u žadatele.

(65)

Na základě zjištění z přezkumného šetření se došlo k závěru, že na dovozy dotyčného výrobku do Společenství vyráběného a vyváženého žadatelem by se mělo vztahovat vyrovnávací clo ve výši individuální sazby stanovené pro tuto společnost, tj. 13,9 %. Vzhledem k tomu, že clo uložené nařízením (ES) č. 2603/2000 má podobu specifického cla na tunu, výše uvedené sazby pro žadatele byla rovněž převedena na specifické clo ve výši 106,5 EUR za tunu.

(66)

Nařízení Rady (ES) č. 2603/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(67)

Žadatel nabídl cenový závazek týkající se vývozu dotyčného výrobku do Společenství, v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

(68)

Po přezkoumání nabídky Komise došla k závěru, že závazek je přijatelný, neboť by odstranil nepříznivé důsledky subvencí. Navíc pravidelné a podrobné zprávy, které se žadatel zavázal poskytovat Komisi, umožní účinný dohled. Dále je povaha výrobku a struktura prodeje žadatele taková, že Komise usuzuje, že riziko obcházení těchto závazků je omezené.

(69)

Aby se zajistilo účinné dodržování a sledování závazku, je osvobození od cla při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu v souladu se závazky podmíněno předložením platné „obchodní faktury“ celním orgánům příslušného členského státu, vydané žadatelem a obsahující informace uvedené v příloze nařízení (ES) č. 2603/2000. V případech, kdy taková faktura není předložena anebo neodpovídá výrobkům předloženým celním orgánům, by měla být zaplacena příslušná sazba vyrovnávacího cla, aby se zajistilo účinné používání závazků.

(70)

V případě porušení nebo odvolání závazku lze uložit vyrovnávací clo podle čl. l3 odst. 9 a 10 základního nařízení.

(71)

Žadatel a indická vláda byli informováni o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí navrhnout, aby nařízení (ES) č. 2603/2000 bylo změněno, a byla jim poskytnuta příležitost se vyjádřit. Své připomínky zaslal pouze žadatel; připomínky se týkaly především režimu EOUS a byly projednány v souvislosti s příslušnými závěry v oddíle 2.1.1 písm. d) výše,

a)

v čl. 1 odst. 3 se v tabulce k výrobcům v Indii vkládá nový řádek, který zní:

b)

v čl. 2 odst. 3 se do tabulky vkládá nový řádek, který zní:

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/10

(1)

Rada nařízením (ES) č. 2604/2000 (2) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu některých polyetylentereftalátů (dále jen „PET“) s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g podle DIN (Deutsche Industrienorm) 53728 (dále jen „dotyčný výrobek“), obvykle kódu KN 3907 60 20, pocházejících mimo jiné z Indie. Opatření mají podobu zvláštní celní sazby ve výši 181,7 EUR na tunu s výjimkou dovozu od několika výslovně uvedených společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(2)

Zároveň Rada nařízením (ES) č. 2603/2000 (3) uložila konečné vyrovnávací clo ve výši 41,3 EUR na tunu z dovozu stejného výrobku pocházejícího mimo jiné z Indie do Společenství s výjimkou dovozů od několika výslovně uvedených společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(3)

V návaznosti na uložení konečných opatření obdržela Komise od indického vyvážejícího vývozce, tj. South Asian Petrochem Limited (dále jen „společnost“), žádost o zahájení přezkumu nařízení (ES) č. 2604/2000 pro nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Společnost prohlásila, že není spřízněná s žádným dalším vyvážejícím výrobcem v Indii, na kterého se vztahují antidumpingová opatření platná pro dotyčný výrobek. Dále prohlásila, že nevyvezla dotyčný výrobek do Společenství během původního období šetření (tj. období od 1. října 1998 do 30. září 1999), ale že začala vyvážet dotyčný výrobek do Společenství až poté.

(4)

Komise přezkoumala důkazy předložené společností a uznala je za dostačující k ospravedlnění zahájení přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Po dohodě s poradním výborem a poté, co byla dotčenému výrobnímu odvětví Společenství dána příležitost se ke věci vyjádřit, zahájila Komise nařízením (ES) č. 33/2005 (4) přezkum nařízení (ES) č. 2604/2000 s ohledem na společnost a zahájila šetření.

(5)

Na základě nařízení (ES) č. 33/2005 bylo antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 2604/2000 na dovoz dotyčného výrobku vyráběného a vyváženého do Společenství zmíněnou společností zrušeno. Současně v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení bylo celním orgánům uloženo, aby učinily příslušné kroky k evidenci těchto dovozů.

(6)

Zároveň a ze stejného důvodu, v návaznosti na žádost společnosti, zahájila Komise zrychlený přezkum nařízení (ES) č. 2603/2000 podle článku 20 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (5).

(7)

Komise úředně oznámila společnosti a zástupcům Indie (dále jen „země vývozu“) zahájení přezkumu pro nového vývozce. Komise rovněž dala přímo dotčeným stranám příležitost písemně předložit své připomínky a požádat o slyšení. Komise však žádnou takovou žádost neobdržela.

(8)

Komise zaslala společnosti dotazník a obdržela odpověď ve lhůtě stanovené k tomuto účelu. Komise si rovněž vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné k určení dumpingu. V prostorách společnosti byla provedena inspekce na místě.

(9)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. října 2003 do 30. září 2004 (dále jen „období šetření“).

(10)

Šetření potvrdilo, že společnost nevyvážela dotyčný výrobek během původního období šetření a že ho začala vyvážet do Společenství až po tomto období.

(11)

Společnost byla dále schopna uspokojivě prokázat, že nebyla spřízněná, a to přímo či nepřímo, s indickými vyvážejícími výrobci, na které se vztahují antidumpingová opatření platná pro dotyčný výrobek.

(12)

Proto se potvrzuje, že by společnost měla být považována za nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení a mělo by pro ni být stanoveno individuální dumpingové rozpětí.

(13)

Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve přezkoumala, zda byl domácí prodej PET společnosti reprezentativní ve srovnání s jejím celkovým vývozem do Společenství. Protože prodej představoval více než 5 % celkového vývozního objemu do Společenství, byl považován za reprezentativní.

(14)

Komise následně identifikovala ty typy PET prodávané na domácím trhu, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy určenými pro vývoz do Společenství.

(15)

Šetření ukázalo, že pouze dva typy výrobků vyvážené do Společenství jsou totožné nebo přímo srovnatelné s výrobky, které se prodávají na domácím trhu. Následně bylo pro každý z těchto dvou typů výrobků přezkoumáno, zda byl jeho domácí prodej dostatečně reprezentativní s ohledem na odpovídající vývoz. Jelikož byl domácí prodej obou těchto typů výrazně nad 5 % hranicí, byly oba typy výrobků považovány za reprezentativní.

(16)

Rovněž proběhlo přezkoumání, zda domácí prodej jednotlivých typů výrobků lze považovat za prodej v běžném obchodním styku, a to tím, že se určil podíl objemu prodeje obdobného výrobku, který se prodává za čistou prodejní cenu rovnající se výrobním nákladům nebo za cenu vyšší (ziskové prodeje) nezávislým odběratelům daného typu. Jelikož objem ziskových prodejů dotyčného výrobku představuje méně než 80 % a alespoň 10 % celkového objemu prodeje, je běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr pouze ziskových prodejů každého typu.

(17)

Protože byl veškerý vývoz dotyčného výrobku do Společenství uskutečněn přímo nezávislým odběratelům ve Společenství, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, zejména na základě vývozních cen skutečně zaplacených či splatných.

(18)

Pro zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy u rozdílů ovlivňujících srovnatelnost cen.

(19)

Všechny požadavky společnosti na opravu vývozu byly přijaty. Tato oprava souvisí s provizemi, dopravným po souši a po moři, pojištěním, manipulačními poplatky, náklady na balení a bankovními poplatky.

(20)

Pro domácí prodej byla přijata žádost o opravu za provize, dopravné po souši, pojištění, náklady na balení a bankovní poplatky. Žádost společnosti o opravu za nepřímé daně a dovozní poplatky na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a na výdaje pobočky na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení byla však z níže uvedených důvodů zamítnuta.

(21)

Požadovaná oprava za nepřímé daně je založena na tvrzení, že domácí zákazníci společnosti zaplatili nevratnou spotřební daň, když si dotyčný výrobek koupili, zatímco na zákazníky na vývozním trhu se zmíněná daň nevztahovala. Tato nevratná částka spotřební daně byla požadována jako úprava běžné hodnoty. Běžná hodnota, která byla porovnána s vývozní cenou, byla však stanovena na základě čisté prodejní ceny na domácím trhu po odečtení všech daní. Proto běžná hodnota nezahrnovala žádnou spotřební daň, která by ovlivnila cenu a srovnatelnost cen ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Dále bylo zváženo i to, že se na daňovou povinnost domácích zákazníků vyvážejícího výrobce nevztahuje úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, jelikož uvedenou daní není „zatížen obdobný výrobek nebo surovina ve výrobku zpracovaná“. Spotřební daň, kterou domácí zákazníci společnosti zaplatí, je účtována k čisté prodejní ceně společnosti a neovlivňuje výrobní cenu společnosti ani tvorbu cen. Jelikož byly veškeré rozdíly v nepřímých daních na domácím a vývozním trhu plně zohledněny srovnáním čisté domácí prodejní ceny společnosti s její čistou vývozní prodejní cenou, žádost společnosti o opravu byla zamítnuta.

(22)

Po zveřejnění společnost tvrdila, že není důležité, zda bylo srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny provedeno na základě čisté ceny, tj. po odečtení všech daní. Dále se domnívala, že spotřební daní je zatížen obdobný výrobek a že tato daň ovlivňuje srovnatelnost cen do té míry, že domácí zákazníci nebudou plně odškodněni a v konečném důsledku zaplatí část spotřební daně. Následkem toho by pak její zákazníci na domácím trhu zaplatili vyšší cenu než zákazníci na vývozním trhu. Jak bylo však již výše uvedeno, domácí cena použitá jako běžná hodnota je stanovena po odečtení spotřební daně, a proto nemohla být ovlivněna srovnatelnost cen. Kromě toho společnost nepředložila žádné informace nebo důkazy o tom, že je srovnatelnost běžné hodnoty a vývozní ceny ovlivněna jiným způsobem. Tato tvrzení musí být proto odmítnuta.

(23)

Požadovaná oprava za osvobození od dovozního cla byla založena na tvrzení, že kdykoli společnost prodá dotyčný výrobek na domácím trhu, stává se splatné dovozní clo na suroviny ve formě „zvýšené“ spotřební daně. Termín „zvýšená“ spotřební daň odkazuje na odlišný daňový režim platný pro společnost, která je založená jako jednotka zaměřená na vývoz (Export Oriented Unit), ve srovnání s jinými indickými společnostmi (jednotka nezaměřená na vývoz). V rámci tohoto režimu jsou jednotky zaměřené na vývoz osvobozeny od všech dovozních cel na suroviny, ale vztahuje se na ně vyšší sazba spotřební daně v případě, že se zboží vyrobené těmito společnostmi prodalo na domácím trhu. Protože na vývoz není žádná taková spotřební daň splatná, společnost požadovala, aby byla běžná hodnota odpovídajícím způsobem upravena. Žádost byla zamítnuta, jelikož společnost nakupovala suroviny s osvobozením od cla bez ohledu na to, jestli se konečný výrobek prodal na domácím trhu nebo byl vyvezen. Proto nebyl obdobný výrobek nebo surovina zpracovaná ve výrobku zatížena žádným dovozním clem, pokud byla určena pro spotřebu na domácím trhu, a dovozní clo nebylo vybíráno nebo nahrazeno u výrobku vyváženého do Společenství, jak požaduje čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení. Srovnatelnost cen mezi domácím a vývozním trhem tedy nebyla ovlivněna. Rovněž je třeba poznamenat, že společnost nebyla schopna prokázat platbu jakéhokoli dodatečného cla nebo nepřímé daně, jiné než spotřební daně na prodej hotových výrobků, která byla popsána v 21. bodě odůvodnění. Konečně nebylo možné v žádném případě jasně určit, zda a jaké množství dovezených surovin nebo surovin nakoupených na místním trhu bylo použito k výrobě konečného výrobku.

(24)

Společnost rovněž žádala o opravu za výdaje jejích místních poboček, které řídí prodej na domácím trhu. Žádost byla zamítnuta, protože výdaje poboček rovněž obsahovaly prodejní výdaje, správní a režijní náklady na prodej jiných výrobků než dotyčného výrobku a kromě toho ani přímo nesouvisely s prodejem dotyčného výrobku na domácím trhu. Společnost proto neprokázala, že výdaje na pobočky ovlivňují cenu a srovnatelnost cen. Po zveřejnění společnost tvrdila, že vyrábí výhradně jen jeden výrobek, který je výrobkem dotyčným. To však bylo v rozporu se zjištěními. Mimo to se běžná hodnota stanovila v souladu s čl. 2 odst. 1 základního nařízení na základě prodejní ceny požadované pobočkami po prvním nezávislém odběrateli. Jelikož pobočky tvoří část stejného právního subjektu a struktury společnosti, byla tvrzení společnosti zamítnuta a žádost o tento příplatek byla označena za neoprávněnou.

(25)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení byl vážený průměr běžné hodnoty každého typu dotyčného výrobku, který se vyváží do Společenství, srovnán s váženým průměrem vývozní ceny každého odpovídajícího typu dotyčného výrobku.

(26)

Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu. Vážený průměr dumpingového rozpětí stanoveného pro společnost, které je vyjádřeno jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství, dosahuje 25,5 %.

(27)

S ohledem na výsledky šetření by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo, a to na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí, ale v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by nemělo být vyšší než celostátní rozpětí újmy, které bylo pro Indii stanoveno při šetření, na jehož základě došlo k zavedení stávajících opatření.

(28)

V přezkumu pro nového vývozce nelze stanovit individuální míru újmy, jelikož podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení je šetření omezeno na přezkoumání individuálního dumpingového rozpětí. Dumpingové rozpětí bylo proto srovnáno s celostátním rozpětím újmy, které bylo pro Indii stanoveno konečným nařízením. Protože celostátní rozpětí újmy je vyšší než rozpětí dumpingové, je vhodné pro určení úrovně opatření vycházet z dumpingového rozpětí.

(29)

Podle čl. 14 odst. 1 základního nařízení a čl. 24 odst. 1 nařízení (ES) č. 2026/97 nesmí být žádný výrobek podroben jak antidumpingovému clu, tak vyrovnávacímu clu za účelem řešení jedné a téže situace vyplývající z dumpingu nebo subvencování vývozu.

(30)

V souběžném zrychleném přezkumu nařízení (ES) č. 2603/2000 byla pro společnost stanovena individuální vyrovnávací celní sazba ve výši 106,5 EUR na tunu, což odpovídá valorické vyrovnávací celní sazbě ve výši 13,9 %.

(31)

Protože bylo zjištěno, že veškeré subvence v souběžném zrychleném přezkumu jsou subvence vývozní, je třeba upravit antidumpingové clo tak, aby zohlednilo skutečné dumpingové rozpětí po uložení vyrovnávacího cla, kterým se kompenzuje dopad vývozních subvencí.

(32)

S ohledem na výsledky souběžného antisubvenčního šetření se tedy antidumpingové clo použitelné pro cenu CIF na hranice Společenství určí následovně:

(33)

Vzhledem k tomu, že přezkum vedl ke zjištění dumpingu u dotčené společnosti, mělo by být antidumpingové clo z dovozu dotyčného výrobku, který byl evidován podle článku 3 nařízení (ES) č. 33/2005, použitelné pro společnost, vybráno se zpětnou platností.

(34)

Společnost nabídla cenový závazek týkající se vývozu dotyčného výrobku do Společenství podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(35)

Po přezkoumání nabídky Komise usoudila, že nabízený závazek je přijatelný, neboť by odstranil nepříznivé důsledky dumpingu. Navíc pravidelné a podrobné zprávy, které se společnost zavázala poskytovat Komisi, umožní účinný dohled. Dále je povaha výrobku a struktura prodeje společnosti taková, že Komise považuje riziko obcházení závazku za omezené.

(36)

Za účelem zajištění účinného dodržování a sledování tohoto závazku je osvobození od cla při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu v souladu se závazkem podmíněno předložením platné „obchodní faktury“ celní správě příslušných členských států, vystavené společností a obsahující informace uvedené v příloze k nařízení (ES) č. 2604/2000. V případech, kdy taková faktura není předložena anebo neodpovídá výrobkům předloženým celní správě, by mělo být zaplaceno antidumpingové clo v příslušné výši, aby bylo zajištěno účinné plnění závazku.

(37)

V případě porušení nebo odvolání závazku lze uložit antidumpingové clo podle čl. 8 odst. 9 a 10 základního nařízení.

(38)

Společnost byla informována o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se dospělo k záměru uložit na její dovoz do Společenství konečné antidumpingové clo a měla příležitost se k věci vyjádřit.

(39)

Tento přezkum nemá vliv na datum, kdy nařízení (ES) č. 2604/2000 pozbude účinku podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení,

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/15

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/17

(1)

Belgie má intervenční zásoby bílého cukru. Aby se reagovalo na potřeby trhu, je vhodné zpřístupnit na vnitřním trhu zásoby bílého cukru přijaté k intervenci od 1. dubna do 30. června 2005 belgickou intervenční agenturou.

(2)

Pro takovýto prodej by mělo být použito nařízení Komise (ES) č. 1262/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami (2). Od uvedeného nařízení je vhodné se případně odchýlit a stanovit zvláštní pravidla řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by měla Komise pro každé dílčí nabídkové řízení stanovit minimální prodejní cenu.

(4)

Belgická intervenční agentura by měla nabídky sdělit Komisi. Měla by být zachována anonymita účastníků.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

—

ve dnech 9. listopadu a 23. listopadu 2005,

—

ve dnech 7. prosince 2005 a 21. prosince 2005.

Bureau d’intervention et de restitution belge

Rue de Trèves 82

B-1040 Bruxelles

Tel.: (32-2) 287 24 11

Fax: (32-2) 287 25 24

a)

dotyčným účastníkům úměrně k celkovým množstvím uvedeným v jejich jednotlivých nabídkách, nebo

b)

dotyčným účastníkům s ohledem na maximální množství připadající na každého z nich, nebo

c)

losováním.

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/20

(1)

Polsko má intervenční zásoby bílého cukru. Aby se reagovalo na potřeby trhu, je vhodné zpřístupnit na vnitřním trhu zásoby bílého cukru přijaté k intervenci od 1. dubna do 30. června 2005 polskou intervenční agenturou.

(2)

Pro takovýto prodej by mělo být použito nařízení Komise (ES) č. 1262/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami (2). Od uvedeného nařízení je vhodné se případně odchýlit a stanovit zvláštní pravidla řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by měla Komise pro každé dílčí nabídkové řízení stanovit minimální prodejní cenu.

(4)

Polská intervenční agentura by měla nabídky sdělit Komisi. Měla by být zachována anonymita účastníků.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

—

ve dnech 9. listopadu a 23. listopadu 2005,

—

ve dnech 7. prosince 2005 a 21. prosince 2005.

Agencja Rynku Rolnego

Biuro Cukru

Dział Dopłat i Interwencji

Nowy Świat 6/12

00-400 Warszawa

Tel.: + 48 22 661 71 30

Fax: + 48 22 661 72 77.

a)

dotyčným účastníkům úměrně k celkovým množstvím uvedeným v jejich jednotlivých nabídkách, nebo

b)

dotyčným účastníkům s ohledem na maximální množství připadající na každého z nich, nebo

c)

losováním.

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/23

(1)

Itálie má intervenční zásoby bílého cukru. Aby se reagovalo na potřeby trhu, je vhodné zpřístupnit na vnitřním trhu zásoby bílého cukru přijaté k intervenci od 1. dubna 2005 do 30. června 2005 italskou intervenční agenturou.

(2)

Pro takovýto prodej by mělo být použito nařízení Komise (ES) č. 1262/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami (2). Od uvedeného nařízení je vhodné se případně odchýlit a stanovit zvláštní pravidla řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by měla Komise pro každé dílčí nabídkové řízení stanovit minimální prodejní cenu.

(4)

Italská intervenční agentura by měla nabídky sdělit Komisi. Měla by být zachována anonymita účastníků.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

—

ve dnech 9. listopadu a 23. listopadu 2005,

—

ve dnech 7. prosince 2005 a 21. prosince 2005.

AGEA – Agenzia per le erogazioni in Agricoltura

Ufficio ammassi pubblici e privati e alcool

Via Torino, 45

00185 Roma

Tel.: (39-06) 49499558

Fax: (39-06) 06 49499761

a)

dotyčným účastníkům úměrně k celkovým množstvím uvedeným v jejich jednotlivých nabídkách, nebo

b)

dotyčným účastníkům s ohledem na maximální množství připadající na každého z nich, nebo

c)

losováním.

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/26

(1)

Maďarsko má intervenční zásoby bílého cukru. Aby se reagovalo na potřeby trhu, je vhodné zpřístupnit na vnitřním trhu zásoby bílého cukru přijaté k intervenci od 1. dubna do 30. června 2005 maďarskou intervenční agenturou.

(2)

Pro takovýto prodej by mělo být použito nařízení Komise (ES) č. 1262/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami (2). Od uvedeného nařízení je vhodné se případně odchýlit a stanovit zvláštní pravidla řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by měla Komise pro každé dílčí nabídkové řízení stanovit minimální prodejní cenu.

(4)

Maďarská intervenční agentura by měla nabídky sdělit Komisi. Měla by být zachována anonymita účastníků.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

—

ve dnech 9. listopadu a 23. listopadu 2005,

—

ve dnech 7. prosince a 21. prosince 2005.

Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Hivatal (MVH)

(Agricultural and Rural Developement Agency)

Alkotmány utca 29

HU-1054 Budapest

Tel.: (36-1) 219 45 14

Fax: (36-1) 219 45 11 nebo (36-1) 219 45 12

a)

dotyčným účastníkům úměrně k celkovým množstvím uvedeným v jejich jednotlivých nabídkách nebo

b)

dotyčným účastníkům s ohledem na maximální množství připadající na každého z nich nebo

c)

losováním.

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/29

(1)

Francie má intervenční zásoby bílého cukru. Aby se reagovalo na potřeby trhu, je vhodné zpřístupnit na vnitřním trhu zásoby bílého cukru přijaté k intervenci od 1. dubna 2005 do 30. června 2005 francouzskou intervenční agenturou.

(2)

Pro takovýto prodej by mělo být použito nařízení Komise (ES) č. 1262/2001 ze dne 27. června 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami (2). Od uvedeného nařízení je vhodné se případně odchýlit a stanovit zvláštní pravidla řízení.

(3)

S ohledem na situaci na trhu Společenství by měla Komise pro každé dílčí nabídkové řízení stanovit minimální prodejní cenu.

(4)

Francouzská intervenční agentura by měla nabídky sdělit Komisi. Měla by být zachována anonymita účastníků.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro cukr,

—

ve dnech 9. listopadu a 23. listopadu 2005,

—

ve dnech 7. prosince 2005 a 21. prosince 2005.

Fonds d’intervention et de régularisation du marché du sucre

Bureau de l’intervention

21, Avenue Bosquet

F-75007 Paris

Tel.: (33-1) 44 18 23 37

Fax: (33-1) 44 18 20 08

a)

dotyčným účastníkům úměrně k celkovým množstvím uvedeným v jejich jednotlivých nabídkách, nebo

b)

dotyčným účastníkům s ohledem na maximální množství připadající na každého z nich, nebo

c)

losováním.

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/32

(1)

Rozhodnutím ze dne 18. července 2005 (2) Rada schválila Euro-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou na straně druhé (dále jen „dohoda“).

(2)

Obchodní ustanovení uvedená v dohodě stanoví používání vzájemných koncesí v oblasti dovozních cel pro některé zpracované zemědělské produkty. Koncese Společenství mohou mít formu bezcelních dovozů v rámci ročních celních kvót.

(3)

Celní kvóty podle dohody pro dovozy zpracovaných zemědělských produktů pocházejících z Alžírska jsou roční a použijí se na dobu neurčitou. Měly by se otevřít pro rok 2005 a pro následující roky.

(4)

Pro rok 2005 se objemy nových celních kvót vypočtou jako podíl základních objemů uvedených v dohodě, poměrně k části roku, která uběhla před datem uplatňování dohody.

(5)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (3), stanoví pravidla pro správu celních kvót, které mají být používány chronologicky podle dat přijetí celních prohlášení. Celní kvóty otevřené tímto nařízením je třeba spravovat v souladu s uvedenými pravidly.

(6)

Jelikož se dohoda použije od 1. září 2005, mělo by se toto nařízení použít od stejného data, a vstoupit proto co nejrychleji v platnost.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I Smlouvy,

11.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 266/35

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 (3) provádí nařízení (ES) č. 733/2002 tím, že stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady pro registraci.

(2)

Článek 8 nařízení Komise (ES) č. 874/2004 provádějí obecná pravidla týkající se zeměpisných pojmů tím, že stanoví postup, který členským státům, kandidátským zemím a všem členům Evropského hospodářského prostoru umožňuje, aby jejich národní vláda požádala o registraci či rezervaci jejich názvu. Uvedené ustanovení nezaručuje plně geopolitickou a jazykovou rozmanitost Evropské unie ani zájmy členských států a evropských občanů. Komise by proto měla nařízení (ES) č. 874/2004 změnit.

(3)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem komunikačního výboru zřízeného podle čl. 22 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (4),

1.

Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

Rezervace názvů zeměmi a kódy alfa-2 označující země

1.   Názvy ze seznamu v příloze tohoto nařízení rezervují nebo registrují jako jména domén druhého stupně přímo pod TLD. eu pouze země uvedené v seznamu.

2.   Kódy alfa-2 označující země se nepoužijí pro registraci jmen domén přímo pod TLD .eu.“

2.

V čl. 12 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1. Registrace po etapách nezačne, dokud nebude splněn požadavek čl. 6 odst. 1.“

3.

Nařízení se doplňuje o přílohu.