30.9.2005

Úřední věstník Evropské unie

L 255/22

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/36/ES

ze dne 6. července 2005

o uznávání odborných kvalifikací

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 40, čl. 47 odst. 1, čl. 47 odst. 2 první a třetí větu a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) Smlouvy představuje odstranění překážek volného pohybu osob a služeb mezi členskými státy jeden z cílů Společenství. Pro státní příslušníky členských států to znamená zejména možnost vykonávat povolání, ať již jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec, v jiném členském státě než v tom, ve kterém získali odbornou kvalifikaci. Kromě toho čl. 47 odst. 1 Smlouvy stanoví, že budou přijaty směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci.

(2)

Po zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 Komise přijala sdělení „Strategie vnitřního trhu pro služby“ zaměřené zejména na to, aby bylo volné poskytování služeb v rámci Společenství stejně snadné jako v rámci jednotlivého členského státu. Po přijetí sdělení Komise s názvem „Nové evropské trhy práce, otevřené a přístupné všem“ pověřila Evropská rada na zasedání ve Stockholmu ve dnech 23. a 24. března 2001 Komisi, aby pro zasedání Evropské rady na jaře 2002 předložila konkrétní návrhy na jednotnější, průhlednější a pružnější režim uznávání kvalifikací.

(3)

Zárukou udělenou touto směrnicí osobám, které získaly odbornou kvalifikaci v jednom členském státě, týkající se přístupu ke stejnému povolání a jeho výkonu v jiném členském státě se stejnými právy jako státní příslušníci tohoto státu, není dotčeno dodržování ze strany migrující výdělečně činné osoby případných nediskriminujících podmínek, které tento členský stát stanovil, za předpokladu, že jsou objektivně zdůvodněné a přiměřené.

(4)

Aby se usnadnilo volné poskytování služeb, měla by existovat zvláštní pravidla pro rozšíření možnosti výkonávat činnosti pod původním profesním označením. V případě služeb informační společnosti poskytovaných na dálku by se měla použít rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (4).

(5)	Vzhledem k různým systémům pro dočasné nebo příležitostné přeshraniční poskytování služeb na straně jedné a pro usazování na straně druhé by měla být vyjasněna kritéria pro rozlišování mezi těmito dvěma koncepty v případě přestěhování poskytovatele služeb na území hostitelského členského státu.

(6)

Snadnější poskytování služeb musí být zajištěno v souvislosti s přísným dodržováním požadavků na ochranu veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany spotřebitelů. Proto by se mělo počítat se zvláštními ustanoveními pro regulovaná povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a jejichž příslušníci dočasně nebo příležitostně poskytují přeshraniční služby.

(7)

Hostitelské členské státy mohou případně v souladu s právem Společenství stanovit požadavky na ohlášení. Tyto požadavky nesmějí vést k nepřiměřenému zatížení poskytovatelů služeb a bránit volnému poskytování služeb nebo ho činit méně přitažlivým. Potřeba těchto požadavků by se měla pravidelně přezkoumávat s ohledem na pokrok, kterého bylo dosaženo při stanovení rámce Společenství pro správní spolupráci mezi členskými státy.

(8)

Na poskytovatele služeb by se měla vztahovat disciplinární pravidla hostitelského členského státu, která jsou přímo a konkrétně spojena s odbornými kvalifikacemi, např. definice povolání, rozsah činností, které k povolání patří nebo které mu jsou vyhrazeny, užívání titulů a vážné zanedbání povinné péče při výkonu povolání, které přímo a konkrétně souvisí s ochranou a bezpečností spotřebitele.

(9)

Zásady a záruky pro svobodu usazování, na nichž jsou založeny různé platné systémy uznávání, by se měly zachovat, ale na základě zkušeností by se měla zlepšit jejich pravidla. Kromě toho se několikrát změnily příslušné směrnice a měla by se uspořádat a racionalizovat jejich ustanovení sjednocením použitelných zásad. Proto je nutné nahradit směrnice Rady 89/48/EHS (5) a 92/51/EHS (6), směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES (7) o obecném systému uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci a směrnice Rady 77/452/EHS (8), 77/453/EHS (9), 78/686/EHS (10), 78/687/EHS (11), 78/1026/EHS (12), 78/1027/EHS (13), 80/154/EHS (14), 80/155/EHS (15), 85/384/EHS (16), 85/432/EHS (17), 85/433/EHS (18) a 93/16/EHS (19) týkající se povolání zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře a sloučit je do jednoho dokumentu.

(10)	Touto směrnicí není dotčena možnost členských států uznávat v souladu se svými předpisy požadované odborné kvalifikace získané mimo území Evropské unie státními příslušníky třetích zemí. Uznávání by mělo v každém případě respektovat minimální požadavky na odbornou přípravu pro určitá povolání.

(11)

V případě povolání, na něž se vztahuje obecný systém pro uznávání kvalifikací (dále jen „obecný systém“), by mělo být členským státům ponecháno právo stanovit minimální úroveň kvalifikace, která by zaručovala kvalitu služeb poskytovaných na jejich území. Podle článků 10, 39 a 43 Smlouvy by však neměly členské státy vyžadovat na státních příslušnících členských států, aby získali ty kvalifikace, které obecně podmiňují ziskem diplomů vydaných v jejich vlastních vzdělávacích systémech, pokud dotyčné osoby již získaly úplnou kvalifikaci nebo její část v jiném členském státě. V důsledku toho by mělo být stanoveno, že každý hostitelský členský stát, ve kterém je určité povolání regulováno, musí vzít v úvahu kvalifikace získané v jiném členském státě a musí určit, zda tyto kvalifikace odpovídají kvalifikacím, které vyžaduje. Tento obecný systém však nebrání členskému státu v tom, aby pro každou osobu, která na jeho území vykonává povolání, nepředepsal zvláštní požadavky, jež vyplývají z použití profesních pravidel odůvodněných obecným veřejným zájmem. Tato pravidla se týkají například organizace povolání, profesních norem včetně etických kodexů, dohledu a odpovědnosti. Konečně tato směrnice nemá zasahovat do oprávněného zájmu členských států zabránit tomu, aby se jejich státní příslušníci vyhýbali vynucování vnitrostátního práva týkajícího se povolání.

(12)

Tato směrnice upravuje uznávání odborných kvalifikací členskými státy získaných v jiných členských státech. Neupravuje však to, zda mají členské státy uznávat rozhodnutí jiných členských států o uznání v souladu s touto směrnicí. Osoby, jejichž odborná kvalifikace byla uznána v souladu s touto směrnicí, se tak nesmějí odvolávat na toto uznání za účelem získání v členském státě, ze kterého pocházejí, práv, která se nevyplývají z odborné kvalifikace získané v tomto členském státě, pokud neprokáží, že získaly doplňující odbornou kvalifikaci v hostitelském členském státě.

(13)

K vymezení mechanismu uznávání kvalifikace podle obecného systému je potřeba rozdělit různé vnitrostátní programy vzdělávání a přípravy do různých úrovní. Tyto úrovně, které se určují pouze pro účely použití obecného systému, nemají účinek na vnitrostátní systémy vzdělávání a přípravy ani na pravomoc členských států v této oblasti.

(14)

Mechanismus uznávání kvalifikace stanovený směrnicí 89/48/EHS a směrnicí 92/51/EHS se nemění. V důsledku toho by měl mít držitel diplomu prokazujícího, že úspěšně dokončil odbornou přípravu na postsekundární úrovni v délce alespoň jednoho roku, možnost přístupu k regulovanému povolání v členském státě, kde je přístup k tomuto povolání podmíněn obdržením diplomu prokazujícího úspěšné dokončení vyššího nebo univerzitního vzdělání v délce čtyři roky, bez ohledu na úroveň, ke které požadovaný diplom v hostitelském členském státě náleží. Naopak tam, kde je přístup k regulovanému povolání podmíněn úspěšným dokončením vyššího nebo univerzitního vzdělání delšího než čtyři roky, může být přístup k tomuto povolání umožněn pouze držitelům diplomu prokazujícího úspěšné dokončení vyššího nebo univerzitního vzdělání v délce nejméně tři roky.

(15)

Pokud neexistuje harmonizace minimálních požadavků na odbornou přípravu pro přístup k povoláním, na něž se vztahuje obecný systém, hostitelský členský stát by měl mít možnost uložit vyrovnávací opatření. Takové opatření by mělo být přiměřené a mělo by zejména zohledňovat odbornou praxi žadatele. Zkušenosti ukazují, že možnost, aby si migrující osoba vybrala mezi zkouškou způsobilosti a adaptačním obdobím, nabízí přiměřené záruky, co se týče úrovně jeho kvalifikace, takže jakákoli odchylka od tohoto výběru by měla být v každém případě odůvodněna naléhavým požadavkem v obecném zájmu.

(16)

K podpoře volného pohybu odborníků a k zajištění odpovídající úrovně kvalifikace by různá profesní sdružení a organizace nebo členské státy měly být schopny navrhnout společné platformy na evropské úrovni.Tato směrnice by za určitých podmínek v souladu s pravomocí členských států měla určit kvalifikace potřebné pro výkon povolání na jejich území a obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy a v souladu s právem Společenství, zejména právními předpisy Společenství pro hospodářskou soutěž, tyto iniciativy zohlednit a prosazovat v této souvislosti automatičtější charakter uznávání v rámci obecného systému. Profesní sdružení, která mohou předkládat společné platformy, by měla být reprezentativní na vnitrostátní i evropské úrovni. Společnou platformou je soubor kritérií, která umožňují vyrovnat v co možná největším rozsahu podstatné rozdíly, které byly zjištěny mezi požadavky na odbornou přípravu v nejméně dvou třetinách členských států, včetně všech členských států, které toto povolání regulují. Tato kritéria by mohla zahrnovat například požadavky jako další odborná příprava, adaptační období v rámci praxe pod dohledem, zkouška způsobilosti nebo stanovená minimální úroveň odborné praxe nebo jejich kombinaci.

(17)

Aby se zohlednily veškeré situace, které dosud nepodléhají úpravě týkající se uznávání odborných kvalifikací, měl by se obecný systém rozšířit na ty případy, na které se nevztahuje zvláštní systém, a to buď z toho důvodu, že na povolání se nevztahuje žádný z těchto systémů, nebo proto, že ačkoli se na povolání vztahuje zvláštní systém, žadatel nesplnil ze zvláštních a výjimečných důvodů podmínky, aby ho bylo možno využít.

(18)

Je nutno zjednodušit pravidla, která povolují přístup k řadě průmyslových, obchodních a řemeslných činností v členských státech, ve kterých jsou tato povolání regulována, pokud byly tyto činnosti vykonávány po přiměřeně dlouhou a nepříliš vzdálenou dobu v jiném členském státě, současně je však u těchto činností nutné zachovat systém automatického uznávání na základě odborné praxe.

(19)

Svoboda pohybu a vzájemné uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek, farmaceutů a architektů by měla být založena na základní zásadě automatického uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci na základě koordinovaných minimálních požadavků na odbornou přípravu. Kromě toho by měl být v členských státech přístup k povolání lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta podmíněn získáním dané kvalifikace, která zaručí, že dotyčná osoba absolvovala odbornou přípravu, která splňuje stanovené minimální požadavky. Tento systém by měl být doplněn řadou nabytých práv, která mohou kvalifikovaní odborníci za určitých podmínek využít.

(20)

Aby mohly být zohledněny zvláštní rysy systému kvalifikací pro lékaře a zubní lékaře a odpovídající acquis communautaire v oblasti vzájemného uznávání kvalifikací, měla by se zásada automatického uznávání u oborů lékařství a zubního lékařství, jež jsou zastoupeny nejméně ve dvou členských státech, nadále vztahovat na všechny obory, jež jsou uznány ke dni přijetí této směrnice. V zájmu zjednodušení systému by se však po vstupu této směrnice v platnost mělo u nových lékařských oborů omezit rozšiřování automatického uznávání pouze na ty, jež jsou zastoupeny alespoň ve dvou pětinách členských států. Touto směrnicí není kromě toho dotčena možnost členských států uzavřít dohodu o automatickém uznávání některých společných oborů lékařství a zubního lékařství, které nejsou automaticky uznávány podle této směrnice, podle vlastních pravidel.

(21)	Automatickým uznáváním dosažené kvalifikace lékaře se základní odbornou přípravou by neměla být dotčena pravomoc členských států spojit případně tuto kvalifikaci s odbornými činnostmi.

(22)

Všechny členské státy by měly uznat povolání zubního lékaře jakožto zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře bez ohledu na to, zda má specializaci v oboru odontostomatologie. Členské státy by měly zajistit, aby odborná příprava zubních lékařů zaručila, že získali dovednosti potřebné pro prevenci, diagnostiku a léčbu anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání. Odbornou činnost zubního lékaře by měli vykonávat držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci zubního lékaře stanoveného v této směrnici.

(23)	Nejeví se žádoucí zavést jednotný studijní plán pro porodní asistentky ve všech členských státech. Členským státům by se měla ponechat co největší volnost v organizování výuky.

(24)	S cílem zjednodušit směrnici by se měl použít pojem „farmaceut“, aby se vymezila oblast působnosti ustanovení týkajících se automatického uznávání kvalifikací, aniž jsou dotčeny zvláštnosti vnitrostátních právních předpisů upravujících tyto činnosti.

(25)

Držitelé kvalifikace farmaceuta jsou odborníky v oboru léčiv a měli by mít v zásadě přístup ve všech členských státech k minimálnímu rozsahu činností v této oblasti. Při definici tohoto minimálního rozsahu by tato směrnice neměla mít omezující účinek, pokud jde o činnosti dostupné v členských státech farmaceutům, zejména se zřetelem na biomedicínské analýzy, ani by jim neměla poskytovat žádný monopol, neboť vytváření monopolu je i nadále výhradní záležitostí členských států. Tato směrnice nebrání členským státům, aby k umožnění přístupu k činnostem nezahrnutým do koordinovaného minimálního výčtu činností vyžadovaly doplňující podmínky vzdělání. To znamená, že hostitelský členský stát by měl mít možnost stanovit takové podmínky pro státní příslušníky, kteří jsou držiteli kvalifikací, na které se vztahuje automatické uznávání ve smyslu této směrnice.

(26)

Tato směrnice nezajišťuje koordinaci všech podmínek pro přístup k činnostem v oboru farmacie a pro jejich výkon. Zejména zeměpisné rozmístění lékáren a monopol dodávek léčiv by měl zůstat i nadále záležitostí členských států. Touto směrnicí se nemění vnitrostátní právní a správní předpisy členských států, které společnostem zakazují, aby vykonávaly některé činnosti farmaceuta, nebo podmiňují výkon těchto činností určitými podmínkami.

(27)

Architektura, kvalita staveb, jejich harmonické splynutí s okolním prostředím, ohled na přírodní a městské prostředí a na veřejné a individuální kulturní dědictví jsou předmětem veřejného zájmu. Vzájemné uznávání kvalifikací by proto mělo být založeno na kritériích kvality a kvantity, která zajistí, že držitelé uznaných kvalifikací jsou schopni porozumět a dát praktické vyjádření potřebám jednotlivců, sociálních skupin a úřadů v oblasti územního plánování, projektování, organizace a provádění staveb, uchování a zhodnocení architektonického dědictví a zachování přirozené rovnováhy.

(28)

Vnitrostátní právní předpisy v oboru architektury a o přístupu k odborným činnostem architekta a jejich výkonu se co do rozsahu velmi liší. Ve většině členských států jsou činnosti v oboru architektury ze zákona nebo fakticky vykonávány osobami, které jsou držiteli titulu architekt, samostatně nebo společně s jiným profesním označením, aniž by tyto osoby měly na výkon těchto činností výhradní právo, nestanoví-li zákon jinak. Zmíněné činnosti nebo některé z nich mohou být rovněž vykonávány jinými odborníky, zejména inženýry, kteří absolvovali speciální odbornou přípravu v oblasti stavebnictví a stavebního inženýrství. S cílem zjednodušit směrnici by se měl použít pojem „architekt“, aby se vymezila oblast působnosti ustanovení týkajících se automatického uznávání kvalifikací v oboru architektury, aniž jsou dotčeny zvláštnosti vnitrostátních právních předpisů upravujících tyto činnosti.

(29)

Pokud má profesní organizace nebo sdružení pro regulovaná povolání na vnitrostátní a evropské úrovni, jak je stanoveno v článku 15, odůvodněný požadavek týkající se zvláštních ustanovení o uznávání kvalifikace na základě koordinace minimálních podmínek kladených na odbornou přípravu, posoudí Komise účelnost přijetí návrhu na změnu této směrnice.

(30)	K zajištění účinnosti systému uznávání odborných kvalifikací by měly být stanoveny jednotné formality a procesní pravidla pro jeho provádění a určité podrobné údaje o výkonu povolání.

(31)	Jelikož spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a Komisí by mohla usnadnit provádění směrnice a dodržování povinností z ní vyplývajících, měly by být stanoveny způsoby spolupráce.

(32)

Zavedení profesního průkazu profesními sdruženími nebo organizacemi na evropské úrovni by mohlo usnadnit mobilitu pracovníků, a zejména urychlit výměnu informací mezi hostitelským členským státem a členským státem, ze kterého pocházejí. Tento profesní průkaz by měl umožnit sledovat profesní životopis příslušníků povolání, kteří se usazují v různých členských státech. Tyto průkazy by mohly obsahovat informace o odborném vzdělání příslušníka povolání (absolvovaná univerzita nebo vzdělávací zařízení, kvalifikace, praxe v povolání), jeho právní postavení, uložené sankce, jež se týkají jeho povolání, a údaje o příslušném oprávněném orgánu, vše při plném dodržení předpisů o ochraně osobních údajů.

(33)

Vytvoření sítě kontaktních míst, která mají poskytovat občanům členských států informace a pomoc, umožní zajistit průhlednost systému uznávání. Tato kontaktní místa budou poskytovat občanům, kteří o to požádají, a Komisi veškeré informace a adresy potřebné pro postup uznávání. Určení jednoho kontaktního místa každým členským státem v rámci této sítě se nedotýká rozdělení pravomocí na vnitrostátní úrovni. Zejména to nebrání určit na vnitrostátní úrovni několik úřadů, přičemž kontaktní místo určené v rámci výše zmíněné sítě je pověřeno koordinací ostatních úřadů a případně informováním občanů o příslušném úřadu.

(34)

Správa různých systémů uznávání vytvořených oborovými směrnicemi a obecného systému se ukázala jako těžkopádná a složitá. Proto je nutné správu zjednodušit a směrnici aktualizovat, aby se zohlednil vědecký a technický pokrok, zejména jsou-li minimální požadavky na odbornou přípravu koordinovány s ohledem na automatické uznávání kvalifikací. Za tímto účelem by měl být zřízen jednotný výbor pro uznávání odborných kvalifikací a mělo by být zajištěno vhodné zapojení zástupců profesních organizací, a to i na evropské úrovni.

(35)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (20).

(36)	Pravidelná zpráva o provádění směrnice předkládaná členskými státy obsahující statistické údaje umožní posoudit dopad systému pro uznávání odborných kvalifikací.

(37)	Měl by existovat vhodný postup pro přijímání dočasných opatření, setká-li členský stát při provádění určitých ustanovení této směrnice s vážnými obtížemi.

(38)	Touto směrnicí není dotčena pravomoc členských států uspořádat vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení a určit činnosti, které musí být vykonávány v rámci tohoto systému.

(39)	S ohledem na rychlost technologických změn a vědeckého pokroku má u velkého počtu povolání zvláštní význam celoživotní učení. V této souvislosti musí členské státy přijmout podrobné úpravy celoživotního učení, které odborníkům umožní držet krok s technickým a vědeckým pokrokem.

(40)

Jelikož cílů této směrnice, totiž racionalizace, zjednodušení a zlepšení pravidel pro uznávání odborných kvalifikací, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(41)	Použití čl. 39 odst. 4 Smlouvy a článku 45 Smlouvy není touto směrnicí dotčeno, zejména pokud jde o notáře.

(42)

S ohledem na právo usazování a poskytování služeb se použije tato směrnice, aniž jsou dotčeny jiné zvláštní právní předpisy pro uznávání odborných kvalifikací, např. v oblasti dopravy, zprostředkovatelů pojištění a oprávněných auditorů. Tato směrnice se netýká uplatňování směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (21) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (22). Uznávání odborných kvalifikací advokátů za účelem okamžitého usazení pod profesním označením hostitelského členského státu by mělo být zahrnuto do této směrnice.

(43)

Tato směrnice se zabývá rovněž svobodnými povoláními, nakolik jsou regulována; svobodné povolání je v souladu s touto směrnicí povolání vykonávané osobou, která na základě odpovídající odborné kvalifikace osobně, na vlastní odpovědnost a odborně nezávisle poskytuje duševní a koncepční služby v zájmu klienta a ve veřejném zájmu. Výkon takového povolání může v členských státech podléhat v souladu se Smlouvou zvláštním právním omezením založeným na vnitrostátních právních předpisech a na právních předpisech stanovených autonomně v tomto rámci příslušným profesním sdružením nebo organizací, které zaručují a dále rozvíjí profesionalitu, kvalitu a vztah důvěry s klientem.

(44)	Touto směrnicí nejsou dotčena opatření nezbytná k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a spotřebitelů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel

Tato směrnice stanoví pravidla, podle nichž členský stát, který podmiňuje přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon na svém území získáním určité odborné kvalifikace (dále jen „hostitelský členský stát“), uznává pro přístup k tomuto povolání a jeho výkon odborné kvalifikace nabyté v jednom nebo více jiných členských státech (dále jen „domovský členský stát“), které jejich držitele opravňují vykonávat v tomto členském státě stejné povolání.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na každého státního příslušníka členského státu, který chce vykonávat regulované povolání včetně svobodných povolání, v jiném státě, než ve kterém získal svou odbornou kvalifikaci, buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako zaměstnanec.

2. Každý členský stát může na svém území podle svých předpisů povolit státním příslušníkům členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, která nebyla získána v tomto členském státě, vykonávat regulované povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a). V případě povolání uvedených v hlavě III kapitole III musí toto první uznání respektovat minimální požadavky na odbornou přípravu stanovené v této kapitole.

3. Pokud je pro dané regulované povolání stanovena v samostatném právním nástroji Společenství jiná zvláštní úprava, která přímo souvisí s uznáváním odborných kvalifikací, neuplatňují se odpovídající ustanovení této směrnice.

Článek 3

Definice

1. Pro účely této směrnice se rozumí:

„regulovaným povoláním“ odborná činnost nebo soubor činností, u níž je přístup k ní nebo její výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu v členském státě vyhrazen přímo nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům určité odborné kvalifikace; zejména používání odborného titulu omezené právními nebo správními předpisy na držitele určité odborné kvalifikace vymezuje způsob výkonu. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se povolání uvedené v odstavci 2 za regulované;

b)	„odbornou kvalifikací“ kvalifikace doložená dokladem o dosažené kvalifikaci, osvědčení způsobilosti uvedené v čl. 11 odst. a) písm. i) nebo odborná praxe;

„dokladem o dosažené kvalifikaci“ diplomy, osvědčení nebo jiné doklady vydané příslušným orgánem v členském státě určeným v souladu s jeho právními a správními předpisy, který prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil odbornou přípravu získanou převážně ve Společenství. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v odstavci 3 za zde uvedený doklad o dosažené kvalifikaci;

d)	„příslušným úřadem“ úřad nebo subjekt výslovně zmocněný členským státem vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace, jakož i přijímat žádosti a rozhodnutí uvedená v této směrnici;

„regulovaným vzděláváním a odbornou přípravou“ příprava, která je zaměřena speciálně na výkon určitého povolání a která zahrnuje studium, které je případně doplněno odborným vzděláváním nebo zkušební či odbornou praxí.

Struktura a úroveň odborného vzdělávání, zkušební nebo odborné praxe se stanoví v právních a správních předpisech dotyčného členského státu nebo se kontroluje nebo schvaluje orgánem určeným k tomuto účelu;

f)	„odbornou praxí“ skutečný a dovolený výkon dotyčného povolání v členském státě;

„adaptačním obdobím“ výkon regulovaného povolání v hostitelském členském státě pod dohledem odpovědné osoby kvalifikované pro toto povolání, jenž může být doplněn další odbornou přípravou. Toto období praxe pod dohledem je předmětem hodnocení. Podrobná pravidla, kterými se řídí adaptační období a jeho hodnocení a postavení migrujících osob pracujících pod dohledem, stanoví příslušný orgán hostitelského členského státu.

Právní postavení, které je v hostitelském členském státě přiznáno osobě, která absolvuje praxi pod dohledem, zejména co se týče práva na trvalý pobyt a závazků, sociálních práv a dávek, příspěvků a odměn, stanoví příslušné orgány tohoto členského státu v souladu s použitelným právem Společenství;

„zkouškou způsobilosti“ zkouška, která se omezuje na odborné znalosti žadatele a kterou vykonávají příslušné orgány hostitelského členského státu s cílem ohodnotit schopnosti žadatele vykonávat regulované povolání v uvedeném členském státě. K této zkoušce připraví příslušné orgány seznam oblastí, na které se na základě srovnání vzdělání a odborné přípravy vyžadovaných členským státem a vzdělání a odborné přípravy získaných žadatelem nevztahuje diplom nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci žadatele.

Zkouška způsobilosti musí vzít v úvahu skutečnost, že žadatel je kvalifikovaný odborník v členském státě původu nebo v členském státě, odkud přichází. Zkouška zahrnuje oblasti vybrané z těch, které jsou na seznamu a jejichž znalost je základním předpokladem pro výkon povolání v hostitelském členském státě. Zkouška také může zahrnovat znalost stavovských předpisů, které se týkají dotyčných činností v hostitelském členském státě.

Podrobné podmínky zkoušky způsobilosti a postavení žadatele v hostitelském členském státě, který si přeje připravit se na zkoušku způsobilosti v tomto státě, stanoví příslušné orgány tohoto hostitelského členského státu;

„ředitelem podniku“ osoba, která v dotyčné profesní oblasti vykonávala v podniku funkci:

i)	ředitele podniku nebo vedoucího pobočky, nebo

ii)	zástupce vlastníka nebo ředitele podniku, jestliže tato funkace zahrnuje odpovědnost odpovídající odpovědnosti zastoupeného vlastníka nebo ředitele, nebo

iii)	vedoucího pracovníka pověřeného obchodními nebo technickými záležitostmi a odpovědného za jedno nebo více oddělení podniku.

2. Povolání vykonávané členy sdružení nebo organizace uvedené v příloze I se považuje za regulované povolání.

Účelem sdružení nebo sdružení uvedených v prvním pododstavci je zejména podporovat a zachovávat vysokou úroveň v dotyčném oboru. Za tímto účelem jsou uznány členským státem ve zvláštní formě a svým členům vydávají doklady o dosažené kvalifikaci, zajišťují, aby jejich členové dodržovali pravidla pro výkon povolání, která stanoví, a udělují jim právo užívat titul nebo jeho zkratku nebo výhody z postavení odpovídajícího této dosažené kvalifikaci.

Pokud členský stát uzná sdružení nebo organizaci podle prvního odstavce, uvědomí o tom Komisi, která zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie.

3. Doklad o dosažené kvalifikaci vydaný třetí zemí se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci, pokud má držitel tříletou odbornou praxi v dotyčném povolání na území členského státu, který v souladu s čl. 2 odst. 2 doklad o dosažené kvalifikaci uznal, a která byla osvědčena tímto členským státem.

Článek 4

Účinky uznání

1. Uznání odborné kvalifikace hostitelským členským státem umožňuje, aby oprávněná osoba měla v tomto členském státě přístup ke stejnému povolání, pro které získala kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávala je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci.

2. Pro účely této směrnice se povolání, které chce žadatel vykonávat v hostitelském členském státě, považuje za stejné, jako je povolání, pro které získal kvalifikaci v domovském členském státě, pokud jsou činnosti, které zahrnuje, srovnatelné.

HLAVA II

VOLNÉ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB

Článek 5

Zásada volného poskytování služeb

1. Aniž jsou dotčeny zvláštní právní předpisy Společenství a články 6 a 7 této směrnice, neomezí členské státy z žádného důvodu vztahujícího se k odborné kvalifikaci poskytování služeb v jiném členském státě:

a)	je-li poskytovatel služby v souladu se zákonem usazen v členském státě za účelem výkonu stejného povolání (dále jen „členský stát usazení“) a

pokud se poskytovatel služby přestěhuje, vykonával-li toto povolání v členském státě usazení po dobu nejméně dvou let během předcházejících deseti let a není-li povolání v tomto státě regulováno. Podmínka, která vyžaduje, aby poskytovatel služby vykonával povolání po dobu dvou let, se neuplatňuje, je-li povolání nebo vzdělávání a odborná příprava na toto povolání regulována.

2. Tato hlava se použije pouze tehdy, pokud se poskytovatel služby přestěhuje na území hostitelského členského státu, aby zde dočasně a příležitostně vykonával povolání uvedené v odstavci 1.

Povaha dočasného a příležitostného poskytování služeb se posuzuje případ od případu, zejména s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost.

3. Pokud se poskytovatel služeb přestěhuje, podléhá etickým pravidlům profesní, zákonné nebo správní povahy, která jsou přímo spojena s odbornou kvalifikací, například definice povolání, užívání titulů a vážné zanedbání povinné péče při výkonu povolání, které přímo a konkrétně souvisí s ochranou a bezpečností spotřebitele, jakož i disciplinárním předpisům, které se v hostitelském členském státě vztahují na odborníky, kteří zde vykonávají stejné povolání.

Článek 6

Osvobození

Podle čl. 5 odst. 1 osvobodí hostitelský členský stát poskytovatele služeb usazené v jiném členském státě od požadavků, které ukládá odborníkům usazeným na svém území, týkajících se:

povolení, registrace nebo členství v profesní organizaci nebo subjektu. Členské státy mohou pro snadnější uplatňování disciplinárních předpisů platných na jejich území podle čl. 5 odst. 3 stanovit automatickou dočasnou registraci nebo formální členství v takové profesní organizaci nebo subjektu za předpokladu, že tato registrace nebo členství nezpozdí nebo jakýmkoli způsobem neztíží poskytování služeb a nepředstavuje pro poskytovatele služeb dodatečné náklady. Kopii ohlášení a případně jeho obnovení podle čl. 7 odst. 1 doplněnou u povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví a bezpečnost podle čl. 7 odst. 4 nebo která využívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly III, kopií dokladů podle čl. 7 odst. 2 zašle příslušný orgán příslušné profesní organizaci nebo subjektu, což pro tento účel představuje automatickou dočasnou registraci nebo formální členství;

b)	registrace u subjektu sociálního zabezpečení, aby bylo možné ve prospěch pojištěnců zúčtovat u pojišťovacích subjektů ve vztahu k výkonu činnosti.

Poskytovatel služby však předem a v naléhavém případě následně uvědomí subjekt uvedený v písmenu b) o službách, které poskytl.

Článek 7

Předběžné ohlášení v případě, že se poskytovatel služby přestěhuje

1. Členské státy mohou požadovat, aby v případě, že se poskytovatel služeb poprvé přestěhuje z jednoho členského státu do druhého za účelem poskytování služeb, předem uvědomil příslušný orgán v hostitelském členském státě v písemném ohlášení, které zahrne rovněž údaje o pojistném krytí nebo jiných prostředcích osobní nebo kolektivní ochrany s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání. Toto ohlášení se jednou ročně obnovuje, pokud poskytovatel služeb chce v daném roce dočasně nebo příležitostně poskytovat služby v tomto členském státě. Poskytovatel služeb může doručit ohlášení jakoukoli formou.

2. Pro první poskytnutí služby nebo v případě věcné změny oproti situaci doložené doklady mohou členské státy požadovat, aby k ohlášení byly připojeny tyto doklady:

a)	doklad o státní příslušností poskytovatele služeb,

b)	osvědčení potvrzující, že držitel je v souladu se zákonem usazen v členském státě za účelem výkonu dotyčných činností a že mu výkon těchto činností není v okamžiku vydání osvědčení zakázán, a to ani dočasně,

c)	doklad o odborné kvalifikaci,

d)	v případech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. b) jakýkoli důkaz o tom, že poskytovatel služeb vykonával dotyčnou činnost po dobu nejméně dvou let v předcházejících deseti letech,

e)	pro povolání související s bezpečností, kde členský stát vyžaduje od svých vlastních státních příslušníků doklad o tom, že nebyli odsouzeni za spáchání trestného činu.

3. Služba se poskytuje pod profesním označením členského státu usazení, existuje-li v tomto státě pro dotyčnou odbornou činnost takové označení. Toto označení je uvedeno v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu usazení tak, aby se předešlo záměně s profesním označením hostitelského členského státu. Pokud v členském státě usazení neexistuje takové profesní označení, uvede poskytovatel služeb svou dosaženou kvalifikaci v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků tohoto státu. Výjimečně je v případech uvedených v hlavě III kapitole III služba poskytována pod profesním označením hostitelského členského státu.

4. V případě prvního poskytnutí služeb u regulovaných povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a která nevyužívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly III, může příslušný orgán hostitelského členského státu zkontrolovat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb před tímto prvním poskytnutím. Tato předběžná kontrola je možná pouze tehdy, je-li jejím účelem předejít vážnému poškození zdraví nebo bezpečnosti příjemce služby kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci poskytovatele služeb a pokud nepřesahuje to, co je za tímto účelem nezbytné.

Příslušný orgán se snaží uvědomit poskytovatele služby o svém rozhodnutí nekontrolovat jeho kvalifikaci nebo o výsledku této kontroly ve lhůtě nanejvýš jednoho měsíce po obdržení ohlášení a průvodních dokladů. Existují-li obtíže, které by mohly vést k prodlení, uvědomí příslušný orgán poskytovatele služeb ve lhůtě jednoho měsíce o důvodech prodlení a o časovém rámci pro rozhodnutí, které musí být vydáno do dvou měsíců po přijetí kompletních dokladů.

Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací poskytovatele služeb a odbornou přípravou, která je vyžadována v tomto členském státě, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost, poskytne hostitelský členský stát poskytovateli služby možnost, aby prokázal, zejména pomocí zkoušky způsobilosti, že nabyl chybějící znalosti nebo schopnosti. V každém případě musí být možné poskytovat služby ve lhůtě jednoho měsíce po vydání rozhodnutí podle předchozího pododstavce.

Službu je možné poskytovat, pokud příslušný orgán nereaguje ve lhůtách stanovených v předchozích pododstavcích.

V případech, kdy kvalifikace byla ověřena podle tohoto odstavce, poskytuje se služba pod profesním označením hostitelského členského státu.

Článek 8

Správní spolupráce

1. Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou pro každé poskytnutí služeb požádat příslušné orgány členského státu usazení, aby jim poskytly informace o usazení poskytovatele služeb v souladu s právními předpisy, jeho bezúhonnosti a o tom, že neexistují žádné disciplinární nebo trestněprávní sankce profesní povahy. Příslušné orgány členského státu usazení poskytnou tyto informace v souladu s článkem 56.

2. Příslušné orgány zajistí výměnu všech informací, které jsou nezbytné pro správné vyřízení stížnosti příjemce služby na poskytovatele služeb. Příjemci jsou o výsledku stížnosti informováni.

Článek 9

Informace poskytované příjemcům služeb

Je-li služba poskytována pod profesním označením členského státu usazení nebo pod dosaženou kvalifikací poskytovatele služby, mohou vedle ostatních informačních požadavků podle práva Společenství příslušné orgány hostitelského členského státu požadovat, aby poskytovatel služeb poskytl příjemcům služeb některou nebo všechny tyto informace:

a)	je-li poskytovatel služeb zapsán v obchodním rejstříku nebo v obdobném veřejném rejstříku, rejstřík, v němž je zapsán, a jeho registrační číslo, nebo obdobný prostředek identifikace uvedený v rejstříku;

b)	podléhá-li činnost povolovacímu režimu v členském státě usazení, název a adresa příslušného kontrolního orgánu;

c)	profesní sdružení nebo podobný subjekt, u něhož je poskytovatel služeb zapsán;

d)	profesní označení, nebo pokud takové označení neexistuje, dosažená kvalifikace poskytovatele služby a členský stát, ve kterém byla udělena;

vykonává-li poskytovatel služeb činnost podléhající dani z přidané hodnoty, identifikační číslo podle čl. 22 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (23);

f)	údaje o pojistném krytí nebo jiných prostředcích osobní nebo kolektivní ochrany s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání.

HLAVA III

SVOBODA USAZOVÁNÍ

KAPITOLA I

Obecný systém uznávání dokladů o odborné kvalifikaci

Článek 10

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na všechna povolání, na která se nevztahují kapitoly II a III této hlavy a v níže uvedených případech, kdy žadatel ze zvláštních a výjimečných důvodů nesplňuje podmínky stanovené v těchto kapitolách:

a)	pro činnosti uvedené v příloze IV, pokud migrující osoba nesplňuje požadavky článků 17, 18 a 19;

pro lékaře se základní odbornou přípravou, odborné lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, zubní lékaře, odborné zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky, farmaceuty a architekty, pokud migrující osoba nesplňuje požadavky skutečné odborné praxe v souladu se zákonem podle článků 23, 27, 33, 37, 39, 43 a 49;

c)	pro architekty, je-li migrující osoba držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci, který není uveden v příloze V bodu 5.7;

aniž je dotčen čl. 21 odst. 1 a články 23 a 27, pro lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele, zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky, farmaceuty a architekty, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.2.2, 5.3.2, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1, a sice výlučně za účelem uznání příslušné odbornosti;

pro sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou zdravotní péči a pro specializované zdravotní sestry a ošetřovatele, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2, pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou příslušné odborné činnosti vykonávány specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči;

pro specializované zdravotní sestry a ošetřovatele, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou příslušné odborné činnosti vykonávány zdravotními sestrami a ošetřovateli odpovědnými za všeobecnou péči, specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří neabsolvovali odbornou přípravu zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, nebo specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který byl získán po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2;

g)	pro migrující osoby, které splňují požadavky čl. 3 odst. 3.

Článek 11

Úrovně kvalifikace

Pro účely uplatňování článku 13 jsou odborné kvalifikace rozděleny do těchto úrovní:

osvědčení způsobilosti vydané příslušným orgánem domovského členského státu určeným podle právních a správních předpisů tohoto státu na základě:

buď studijního programu, který netvoří součást osvědčení nebo diplomu ve smyslu písmen b), c), d) nebo e), nebo zvláštní zkoušky bez předchozí odborné přípravy, nebo výkonu povolání v členském státě na plný pracovní úvazek po dobu tří po sobě následujících let nebo po odpovídající dobu v případě částečného úvazku během předchozích deseti let,

ii)	nebo obecného základního nebo středoškolského vzdělání, které potvrzuje, že držitel získal obecné znalosti;

osvědčení, které prokazuje úspěšné ukončení středoškolského studia:

i)	buď obecné povahy, doplněného studiem nebo odbornou přípravou vyjma studia nebo odborné přípravy uvedených v písmenu c) nebo zkušební či odbornou praxí vyžadovanou navíc k tomuto studiu,

ii)	nebo technické nebo odborné povahy, případně doplněného studiem nebo odbornou přípravou uvedenou v bodě i) nebo zkušební či odbornou praxí vyžadovanou navíc k tomuto studiu;

úroveň C odpovídá diplomu, který prokazuje úspěšné ukončení:

buď odborné přípravy na postsekundární úrovni, vyjma přípravu uvedenou v písmenech d) a e), v délce nejméně jednoho roku nebo po odpovídající dobu rozvolněného studia, u níž je zpravidla jednou z podmínek přijetí úspěšné ukončení středoškolského studia požadovaného pro přijetí do vysokoškolského studia nebo vyššího vzdělání, nebo dokončení školní docházky na úrovni druhého cyklu střední školy, a také odborná příprava, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu,

ii)

nebo v případě regulovaného povolání odborné přípravy se zvláštní strukturou uvedenou v příloze II, která je rovnocenná úrovni odborné přípravy podle bodu i), zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň povinností a funkcí. Seznam v příloze II lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2, aby se zohlednila odborná příprava, která splňuje požadavky uvedené v předchozí větě;

diplom, který potvrzuje ukončení odborné přípravy na postsekundární úrovni v délce nejméně tří a nejvýše čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a také odborné přípravy, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu;

diplom, který potvrzuje, že držitel úspěšně ukončil postsekundární studium v délce nejméně čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a v případě potřeby rovněž potvrzení o úspěšném ukončení odborné přípravy, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu.

Článek 12

Rovnocenné kvalifikace

Jakýkoli doklad o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoli soubor dokladů o dosažené kvalifikaci, který byl vydán příslušným orgánem v členském státě a který prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil odbornou přípravu ve Společenství, kterou tento členský stát uznává jako rovnocennou odbornou přípravu a která uděluje držiteli stejná práva na přístup nebo výkon povolání nebo připravuje na výkon tohoto povolání, se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci druhu uvedeného v článku 11, včetně dotyčné úrovně.

Odborná kvalifikace, která přiznává držiteli nabytá práva na základě těchto ustanovení, ačkoli nesplňuje požadavky uvedené v platných právních a správních předpisech domovského členského státu pro přístup k povolání a jeho výkon, se také považuje za doklad o dosažené kvalifikaci za stejných podmínek, jaké jsou uvedeny v prvním pododstavci. Uplatňuje se zejména tehdy, když členský stát, ze kterého držitel pochází, zvýší úroveň odborné přípravy vyžadované pro přístup k povolání a jeho výkon a pokud osoba, která absolvovala dřívější odbornou přípravu, jež nesplňuje nároky nové kvalifikace, požívá práva nabytá na základě vnitroprávních právních nebo správních předpisů; v tomto případě považuje hostitelký členský stát tuto odbornou přípravu pro účely uplatnění článku 13 za odpovídající nové úrovni odborné přípravy.

Článek 13

Podmínky uznávání

1. Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon podmíněn držením zvláštní odborné kvalifikace, povolí příslušné orgány tohoto členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, žadatelům, které jsou držiteli osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci, který jiný členský stát požaduje k získání přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu na svém území.

Osvědčení způsobilosti nebo doklad o dosažené kvalifikaci splňuje tyto podmínky:

a)	byly vydány příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu;

b)	prokazují úroveň odborné kvalifikace, která je přinejmenším rovnocenná úrovni bezprostředně předcházející úrovni podle článku 11, která je požadována v hostitelském členském státě.

2. Přístup k povolání a jeho výkon podle odstavce 1 se přizná rovněž žadatelům, kteří vykonávali dotyčné povolání uvedené v tomto odstavci na plnou pracovní dobu po dobu dvou let během předchozích deseti let v jiném členském státě, ve kterém toto povolání není regulováno, za předpokladu, že jsou držiteli jednoho nebo více osvědčení způsobilosti nebo dokladů o dosažené kvalifikaci.

Osvědčení způsobilosti a doklady o dosažené kvalifikaci splňují tyto podmínky:

a)	byly vydány příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto státu;

b)	prokazují úroveň odborné kvalifikace, která je přinejmenším rovnocenná úrovni bezprostředně předcházející úrovni podle článku 11, která je požadována v hostitelském členském státě;

c)	prokazují, že držitel byl připraven na výkon dotyčného povolání.

Dvouletou odbornou praxi podle prvního pododstavce však nelze vyžadovat, pokud doklad o dosažené kvalifikaci, jehož je žadatel držitelem, potvrzuje regulované vzdělávání a odbornou přípravu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. e) na úrovních kvalifikace podle čl. 11 písm. b), c), d) nebo e). Regulované vzdělávání a odborná příprava uvedená v příloze III se považuje za regulované vzdělávání a odbornou přípravu na úrovni popsané v čl. 11 písm. c). Postupem podle čl. 58 odst. 2 lze změnit seznam uvedený v příloze III, aby se zohlednilo regulované vzdělávání a odborná příprava, která zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a která připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň odpovědností a funkcí.

3. Odchylně od odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) může hostitelský členský stát umožnit přístup k regulovanému povolání a jeho výkon, pokud je přístup k tomuto povolání na jeho území podmíněn získáním kvalifikace, která potvrzuje úspěšné ukončení vysokoškolského nebo univerzitního vzdělání v délce čtyři roky, a je-li žadatel držitelem kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. c).

Článek 14

Vyrovnávací opatření

1. Bez ohledu na článek 13 může hostitelský stát také požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:

a)	délka odborné přípravy, kterou prokazuje podle čl. 13 odst. 1 nebo 2, je nejméně o jeden rok kratší než doba požadovaná hostitelským členským státem;

b)	odborná příprava, kterou absolvoval, se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci, který je požadován hostitelským členským státem;

regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí příslušného povolání v domovském členském státě žadatele ve smyslu čl. 4 odst. 2, a tento rozdíl spočívá ve specifické odborné přípravě požadované v hostitelském členském státě, jejíž obsah se podstatně liší od obsahu zahrnutého v osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci žadatele.

2. Pokud hostitelský členský stát využije možnosti podle odstavce 1, musí poskytnout žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti.

Pokud se členský stát s ohledem na dané povolání domnívá, že je nutné odchýlit se od požadavku stanoveného v předchozím pododstavci, který poskytuje žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, uvědomí o tom předem ostatní členské státy a Komisi a dostatečně tuto odchylku odůvodní.

Pokud se Komise po obdržení všech nezbytných informací domnívá, že odchylka uvedená v druhém pododstavci není přiměřená nebo neodpovídá právu Společenství, požádá ve lhůtě tří měsíců dotčený členský stát, aby od plánovaného opatření upustil. Neodpoví-li Komise ve výše uvedené lhůtě, lze odchylku použít.

3. Odchylně od zásady práva žadatele na volbu podle odstavce 2 může pro povolání, jejichž výkon vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a v nichž poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti, hostitelský členský stát stanovit buď adaptační období, nebo zkoušku způsobilosti.

To platí rovněž pro případy stanovené v čl. 10 písm. b) a c), v čl. 10 písm. d) týkajícím se lékařů a zubních lékařů, v čl. 10 písm. písm. f), pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou dotyčné odborné činnosti vykonávány zdravotními sestrami a ošetřovateli odpovědnými za všeobecnou péči nebo specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2 a v čl. 10 písm. g).

V případech podle čl. 10 odst. a) může hostitelský členský stát požadovat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, chce-li migrující osoba vykonávat odborné činnosti v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, které vyžadují znalost a uplatňování zvláštních platných vnitrostátních předpisů, za předpokladu, že znalost a uplatňování těchto předpisů vyžadují příslušné orgány hostitelského členského státu od vlastních státních příslušníků pro přístup k těmto činnostem.

4. Pro účely uplatňování odst. 1 písm. b) a c) se „podstatně se lišícím obsahem“ rozumí záležitosti, jejichž znalost je nezbytným předpokladem pro výkon povolání a u kterých odborná příprava migrující osoby vykazuje významné rozdíly oproti odborné přípravě vyžadované hostitelským členským státem, pokud jde o délku nebo obsah.

5. Odstavec 1 se uplatňuje při řádném zohlednění zásady proporcionality. Zejména pokud hostitelský členský stát zamýšlí vyžadovat od žadatele absolvování adaptačního období nebo složení zkoušky způsobilosti, musí nejprve zjistit, zda znalosti, které žadatel nabyl během odborné praxe v členském státě nebo v třetí zemi, mohou zcela nebo částečně vyrovnat podstatné rozdíly uvedené v odstavci 4.

Článek 15

Upuštění od vyrovnávacích opatření na základě společných platforem

1. Pro účely tohoto článku se výrazem „společné platformy“ rozumí soubor kritérií pro odborné kvalifikace, která jsou s to vyrovnat podstatné rozdíly, které byly zjištěny u požadavků na odbornou přípravu u daného povolání v různých členských státech. Podstatné rozdíly se stanoví srovnáním délky a obsahu odborné přípravy v nejméně dvou třetinách členských států, včetně všech členských států, které toto povolání regulují. Rozdíly v obsahu odborné přípravy mohou vyplývat z podstatných rozdílů v rozsahu odborných činností.

2. Společné platformy podle odstavce 1 mohou Komisi předložit členské státy nebo profesní sdružení nebo organizace, které jsou reprezentativní na vnitrostátní i evropské úrovni. Pokud Komise po konzultaci členských států zastává názor, že návrh společné platformy usnadní vzájemné uznávání odborných kvalifikací, může navrhnout opatření k jejich přijetí postupem podle čl. 58 odst. 2.

3. Pokud odborná kvalifikace žadatele splňuje kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2, hostitelský členský stát upustí od uplatňování vyrovnávacích opatření podle článku 14.

4. Odstavce 1 až 3 se nedotýkají pravomoci členských států určit odborné kvalifikace požadované pro výkon povolání na jejich území, stejně jako obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy.

5. Má-li členský stát za to, že kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2 již nenabízejí dostatečné záruky s ohledem na odborné kvalifikace, uvědomí o tom Komisi, která případně předloží návrh opatření postupem podle čl. 58 odst. 2.

6. Do 20. října 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku a případně navrhne jeho změny.

KAPITOLA II

Uznávání odborné praxe

Článek 16

Požadavky na odbornou praxi

Pokud je v členském státě přístup k některé z činností vyjmenovaných v příloze IV nebo její výkon podmíněn získáním obecných, obchodních nebo odborných znalostí a schopností, uzná členský stát předchozí výkon činnosti v jiném členském státě za dostatečný důkaz o těchto znalostech a schopnostech. Činnost musela být vykonávána v souladu s články 17, 18 a 19.

Článek 17

Činnosti uvedené na seznamu I přílohy IV

1. Pro činnosti uvedené na seznamu I přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)	po dobu šesti po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)	po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)	po dobu čtyř po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

d)	po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně pět let v postavení zaměstnance; nebo

po dobu pěti po sobě následujících let ve vedoucím postavení, z toho nejméně tři roky v technické funkci představující odpovědnost alespoň za jedno oddělení podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2. V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

3. Ustanovení odst. 1 písm. e) se nepoužije pro činnosti skupiny ex 855 (kadeřnictví) podle klasifikace ISIC.

Článek 18

Činnosti uvedené na seznamu II přílohy IV

1. Pro činnosti uvedené na seznamu II přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)	po dobu pěti po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)	po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)	po dobu čtyř po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

d)	po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně pět let v postavení zaměstnance; nebo

e)	po dobu pěti po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně tříleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

f)	po dobu šesti po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala nejméně dvouleté vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2. V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

Článek 19

Činnosti uvedené na seznamu III přílohy IV

1. Pro činnosti uvedené na seznamu III přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

a)	po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku; nebo

b)	po dobu dvou po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala vzdělání doložené osvědčením uznaným členským státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné; nebo

c)	po dobu dvou po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, prokáže-li oprávněná osoba, že vykonávala dotyčnou činnost nejméně tři roky v postavení zaměstnance; nebo

d)	po dobu tří po sobě následujících let v postavení zaměstnance, prokáže-li oprávněná osoba, že pro dotyčnou činnost dříve získala vzdělání doložené osvědčením uznaným státem nebo považovaným příslušným profesním sdružením za platné.

2. V případech podle písmen a) a c) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

Článek 20

Změna seznamů činností v příloze IV

Seznamy činností v příloze IV, pro které se uznává odborná praxe podle článku 16, lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 za účelem aktualizace nebo vyjasnění klasifikace za předpokladu, že to nepředstavuje změnu činností týkajících se jednotlivých kategorií.

KAPITOLA III

Uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu

Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 21

Zásada automatického uznávání

1. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta a architekta uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1, které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 44 a 46, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává.

Takové doklady o dosažené kvalifikaci musí být vydány příslušnými orgány členských států a případně doplněny osvědčeními uvedenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1.

První a druhý pododstavec se nedotýkají nabytých práv podle článků 23, 27, 33, 37, 39 a 49.

2. Každý členský stát uznává pro výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států ostatními členskými státy v souladu s minimálními požadavky na odbornou přípravu podle článku 28.

Předchozí pododstavec se nedotýká nabytých práv podle článku 30.

3. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40 a kritéria podle článku 41, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává. Toto ustanovení se nedotýká nabytých práv podle článků 23 a 43.

4. Členské státy nejsou povinny uznat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.6.2 pro zřizování nových lékáren otevřených pro veřejnost. Za účelem tohoto odstavce se za nové lékárny považují rovněž lékárny, které jsou otevřeny po dobu kratší než tři roky.

5. Doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze V bodu 5.7.1, které podléhají automatickému uznávání podle odstavce 1, prokazují ukončení studia, které bylo zahájeno nejdříve v referenčním akademickém roce uvedeném v této příloze.

6. Každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek a farmaceutů a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, který potvrzuje, že dotyčná osoba získala během své odborné přípravy znalosti a dovednosti uvedené v čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3.

Znalosti a dovednosti podle čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

7. Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou s ohledem na vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti, na niž se vztahuje tato kapitola. U dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v oddíle 8 je toto oznámení určeno navíc i ostatním členským státům.

Komise zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením označení přijatých členskými státy pro doklady o dosažené kvalifikaci a případně subjektu, který tyto doklady vydává, průvodních osvědčení a příslušných profesních označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1.

Článek 22

Společná ustanovení o odborné přípravě

Pokud jde o odbornou přípravu uvedenou v článcích 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40, 44 a 46:

a)	členské státy mohou povolit rozvolněnou odbornou přípravu za podmínek stanovených příslušnými orgány; tyto orgány zajistí, aby celková délka, úroveň a kvalita takové odborné přípravy nebyla nižší než v případě řádné odborné přípravy;

b)	v souladu se specifickými postupy každého členského státu zajistí další vzdělávání a odbornou přípravu, aby osoby, které ukončily vzdělávání, byly s to držet krok s vývojem v daném povolání v rozsahu, který je nezbytný pro zachování bezpečného a účinného výkonu tohoto povolání.

Článek 23

Nabytá práva

1. Aniž jsou dotčena specifická nabytá práva dotyčných profesí, v případech, kdy doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, jichž jsou státní příslušníci členských států držiteli, nevyhovují všem požadavkům na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, uzná každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy, dokládají-li úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před referenčními dny stanovenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, a které doplňuje potvrzení osvědčující, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

2. Stejná ustanovení se použijí na doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, získané na území bývalé Německé demokratické republiky, které nesplňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, pokud takovýto doklad potvrzuje úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před:

a)	3. říjnem 1990 pro lékaře se základní odbornou přípravou, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, zubní lékaře se základní odbornou přípravou, odborné zubní lékaře, veterinární lékaře, porodní asistentky a farmaceuty a

b)	3. dubnem 1992 pro odborné lékaře.

Doklad o dosažené kvalifikaci podle prvního pododstavce opravňuje držitele vykonávat odborné činnosti na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady o dosažené kvalifikaci vydané příslušnými německými orgány a uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

3. Aniž je dotčen čl. 37 odst. 1, každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Československu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Českou republiku a Slovensko před 1. lednem 1993, pokud orgány některého z těchto dvou států potvrdí, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci mají na jejich území stejnou platnost jako doklady o dosaženém vzdělání, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou, odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností.

Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

4. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena:

a)	pro Estonsko před 20. srpnem 1991,

b)	pro Lotyšsko před 21. srpnem 1991,

c)	pro Litvu před 11. březnem 1990,

pokud orgány některého z těchto tří výše uvedených členských států osvědčí, že tyto doklady mají na jejich území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosaženém vzdělání uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností.

Pokud jde o doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře vydané v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Estonsko před 20. srpnem 1991, musí být osvědčení uvedené v předchozím pododstavci doplněno potvrzením vydaným estonskými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání potvrzení.

5. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalé Jugoslávii nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Slovinsko před 25. červnem 1991, pokud orgány výše uvedeného členského státu osvědčí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto činností.

6. Státním příslušníkům členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta neodpovídají označením uvedeným pro tento členský stát v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, uznává každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy a které jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty.

Osvědčení uvedené v prvním pododstavci potvrzuje, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci dokládají úspěšné ukončení odborné přípravy v souladu s články 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40 a 44 a jsou členským státem, který je vydává, považovány za rovnocenné kvalifikacím, jejichž označení je uvedeno v příloze V bodech 5.1.1., 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

Oddíl 2

Lékaři

Článek 24

Základní lékařská odborná příprava

1. Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách.

2. Celková doba základní lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně šest let studia nebo 5 500 hodin teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy.

Pro osoby, které zahájily studium před 1. lednem 1972, může odborná příprava uvedená v prvním pododstavci zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na vysokoškolské úrovni vykonanou pod dohledem příslušných orgánů v rámci řádné odborné přípravy.

3. Základní lékařská odborná příprava zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti ve vědách, na kterých je lékařství založeno, a řádné pochopení vědeckých metod včetně zásad měření biologických funkcí, hodnocení vědecky prokázaných skutečností a analýzy údajů;

b)	přiměřené znalosti anatomie, fyziologie a chování jedinců zdravých a nemocných a vztahů mezi zdravotním stavem člověka a jeho fyzickým a sociálním prostředím;

c)	přiměřené znalosti klinických oborů a klinické praxe, které poskytují komplexní přehled o duševních a tělesných nemocech, dále znalost lékařství a jeho preventivní, diagnostické a terapeutické stránky a znalosti o reprodukci;

d)	přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem v nemocnicích.

Článek 25

Specializovaná lékařská odborná příprava

1. Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeném v článku 24, v jehož průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.

2. Specializovaná lékařská odborná příprava zahrnuje teoretickou a praktickou výuku na vysoké škole nebo ve fakultní nemocnici nebo případně v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty.

Členské státy zajistí, aby minimální délka oborů specializované odborné přípravy uvedených v příloze V bodu 5.1.3 nebyla kratší než délka stanovená v uvedeném bodu. Odborná příprava se uskutečňuje pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast lékaře — uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

3. Odborná příprava probíhá jako řádné studium ve specifických zařízeních schválených příslušnými orgány. Zahrnuje účast na veškerých lékařských činnostech v oboru, ve kterém příprava probíhá, včetně pohotovostní služby, a to tak, že uchazeč o odborné vzdělání věnuje veškerou svou odbornou činnost praktické a teoretické výuce během celého pracovního týdne a během celého roku v souladu s postupy stanovenými příslušnými orgány. V souladu s tím jsou tato místa přiměřeně odměňována.

4. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5. Minimální délky odborné přípravy uvedené v příloze V bodu 5.1.3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Článek 26

Druhy specializované lékařské odborné přípravy

Doklady o dosažené kvalifikaci odborného lékaře podle článku 21 vydané příslušnými orgány nebo subjekty uvedenými v příloze V bodu 5.1.2 odpovídají pro dotyčnou specializovanou odbornou přípravu označením používaným v různých členských státech a uvedeným v příloze V bodu 5.1.3.

O zařazení nových lékařských odborností, které jsou zastoupeny nejméně ve dvou pětinách členských států, do přílohy V bodu 5.1.3 lze rozhodnout postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem aktualizovat směrnici na základě změn vnitrostátních právních předpisů.

Článek 27

Specifická nabytá práva odborných lékařů

1. Hostitelský stát může požadovat od odborných lékařů, jejichž rozvolněná specializovaná odborná příprava se řídila právními a správními předpisy platnými ke dni 20. června 1975 a kteří zahájili specializovanou odbornou přípravu nejpozději 31. prosince 1983, doplnění jejich dokladů o dosažené kvalifikace potvrzením osvědčujícím, že skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání potvrzení.

2. Každý členský stát uznává doklady o kvalifikaci odborných lékařů vydané ve Španělsku lékařům, kteří dokončili specializovanou odbornou přípravu před 1. lednem 1995, i když tato odborná příprava nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 25, pokud je tato kvalifikace doplněna potvrzením vydaným příslušnými španělskými orgány a osvědčujícím, že dotyčná osoba složila zvláštní zkoušku způsobilosti v rámci výjimečných opatření týkajících se uznávání stanovených v královském dekretu 1497/99, za účelem zjištění, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s úrovní lékařů, kteří jsou držiteli dokladu o kvalifikaci odborného lékaře uvedeného pro Španělsko v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3.

3. Každý členský stát, který zrušil právní a správní předpisy týkající se vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci odborného lékaře uvedené v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3 a který přijal opatření týkající se nabytých práv ve prospěch vlastních státních příslušníků, přiznává státním příslušníkům ostatních členských států právo využívat tato opatření, pokud jejich doklady o dosažené kvalifikaci byly vydány přede dnem, od kterého hostitelský členský stát přestal vydávat takové doklady o dosažené kvalifikaci v dotyčných oblastech.

Dny, od kterých dotyčné členské státy zrušily tyto předpisy, jsou uvedeny v příloze V bodu 5.1.3.

Článek 28

Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství

1. Přijetí na zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeného v článku 24.

2. Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vydanému před 1. lednem 2006, představuje nejméně dvouleté řádné studium. V případě dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných po tomto dni představuje nejméně tříleté řádné studium.

Pokud program odborné přípravy uvedený v článku 24 zahrnuje praktickou výuku zajištěnou schválenou nemocnicí s vhodným vybavením a odděleními všeobecného lékařství nebo v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči, lze dobu této praktické výuky v délce maximálně jednoho roku zahrnout do doby stanovené v prvním pododstavci pro potvrzení o odborné přípravě vydaná po 1. lednu 2006.

Možnosti stanovené v druhém pododstavci mohou využít pouze členské státy, ve kterých zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství trvala k 1. lednu 2001 dva roky.

3. Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství představuje řádné studium vykonávané pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Má spíše praktickou než teoretickou povahu.

Praktická výuka je zajištěna jednak nejméně po dobu šesti měsíců ve schválené nemocnici s vhodným vybavením a odděleními, a jednak nejméně po dobu šesti měsíců v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči.

Praktická výuka probíhá ve spolupráci s dalšími zdravotnickými zařízeními nebo strukturami, které se zabývají všeobecným lékařstvím. Aniž jsou tím však dotčeny minimální délky výuky stanovené v druhém pododstavci, může být praktická výuka v dalších zdravotnických zařízeních nebo strukturách zabývajících se všeobecným lékařstvím poskytována nejvýše po dobu šesti měsíců.

Výuka vyžaduje osobní účast uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech osob, s nimiž pracuje.

4. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci ve všeobecném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci na základě základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5. Členské státy mohou vydat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4 lékaři, který nesplnil odbornou přípravu uvedenou v tomto článku, ale který absolvoval jinou další odbornou přípravu doloženou dokladem o dosažené kvalifikaci vydaným příslušnými orgány členského státu. Členské státy však mohou vydat takovýto doklad o dosažené kvalifikaci, pouze dokládá-li znalosti na úrovni kvalitativně rovnocenné úrovni znalostí dosažených odbornou přípravou stanovenou v tomto článku.

Členské státy určí mimo jiné rozsah další odborné přípravy, kterou uchazeč splnil, a rozsah jeho odborné praxe, které mohou nahradit odbornou přípravu stanovenou v tomto článku.

Členské státy však mohou vydat doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v příloze V bodu 5.1.4, pouze získal-li uchazeč nejméně šestiměsíční zkušenost ve všeobecném lékařství v rámci všeobecné lékařské praxe nebo ve středisku, v němž lékaři poskytují primární lékařskou péči, podle odstavce 3.

Článek 29

Výkon činností všeobecného lékaře

Každý členský stát podmíní, s výhradou ustanovení o nabytých právech, výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4.

Členské státy mohou od této podmínky osvobodit osoby, které se právě účastní zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství.

Článek 30

Specifická nabytá práva všeobecných lékařů

1. Každý členský stát určí nabytá práva. Za nabyté právo musí nicméně považovat právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4 všech lékařů, kteří mají toto právo k referenčnímu dni uvedenému ve zmíněném bodu na základě ustanovení použitelných pro povolání lékaře a týkajících se přístupu k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a kteří jsou s využitím článků 21 nebo 23 k tomuto dni usazeni na území daného státu.

Příslušné orgány každého členského státu na požádání vydají lékařům, kterým náleží nabytá práva podle prvního pododstavce, osvědčení potvrzující právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4.

2. Každý členský stát uznává osvědčení uvedená v odst. 1 druhém pododstavci vydávaná státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a přiznává jim na svém území stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci, které sám vydává a které umožňují výkon činností všeobecného lékaře v rámci jeho vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.

Oddíl 3

Zdravotní sestry a ošetřovatelé odpovědní za všeobecnou péči

Článek 31

Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

1. Přijetí na odbornou přípravu zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči je podmíněno ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání deseti let potvrzeného diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu nebo osvědčením o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni do školy pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.

2. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči představuje řádné studium a zahrnuje přinejmenším předměty studijního programu uvedeného v příloze V bodu 5.2.1.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.2.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

3. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zahrnuje nejméně tři roky studia nebo 4 600 hodin teoretického a klinického výcviku, přičemž délka teoretického výcviku představuje alespoň jednu třetinu a délka klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky odborné přípravy. Členské státy mohou poskytnout částečnou výjimku osobám, které absolvovaly část výuky formou jiného výcviku, který má alespoň rovnocennou úroveň.

Členské státy zajišťují, aby instituce pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovídaly za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu.

4. Teoretická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které uchazeč o odborné vzdělání získává odborné znalosti, pochopení a dovednosti nezbytné pro organizování, poskytování a vyhodnocování celkové zdravotní péče. Výuka je zajištěna učiteli ošetřovatelství a jinými kvalifikovanými osobami ve školách ošetřovatelství nebo jiných vzdělávacích zařízeních vybraných vzdělávacím ústavem.

5. Klinická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které se uchazeč o odborné vzdělání učí jako součást týmu a v přímém kontaktu se zdravými nebo nemocnými jednotlivci nebo skupinou organizovat, poskytovat a vyhodnocovat požadovanou komplexní ošetřovatelskou péči na základě znalostí a dovedností, které získal. Uchazeč o vzdělání se učí nejen jak pracovat v týmu, ale také jak tým vést a organizovat celkovou zdravotní péči, včetně zdravotnické výchovy pro jednotlivce a malé skupiny v rámci zdravotnického zařízení nebo ve skupině.

Tato výuka se uskutečňuje v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních a ve skupině pod odpovědností učitelů ošetřovatelství ve spolupráci s jinými kvalifikovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli a s jejich pomocí. Na výuce se může podílet i jiný kvalifikovaný personál.

Uchazeči o odborné vzdělání se podílejí na činnostech dotyčného oddělení, pokud tyto činnosti přispívají k jejich odborné přípravě tak, že jim umožňují získat informace o úkolech ošetřovatelské péče.

6. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti z věd, o které se opírá všeobecné ošetřovatelství, včetně dostatečného pochopení anatomie, fyziologie a chování zdravých a nemocných osob, jakož i vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím lidské bytosti;

b)	dostatečné znalosti o povaze a etice profese a o obecných zásadách zdraví a ošetřovatelství;

c)	přiměřené klinické zkušenosti; tyto zkušenosti, které by měly být zvoleny s ohledem na svou studijní hodnotu, by měly být získány pod dohledem kvalifikovaného ošetřovatelského personálu a v místech, kde počet kvalifikovaných pracovníků a vybavení vyhovuje z hlediska ošetřovatelské péče o pacienty;

d)	schopnost účastnit se praktického výcviku zdravotnického personálu a získávat zkušenosti z práce s tímto personálem;

e)	zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví.

Článek 32

Výkon odborných činností zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

Pro účely této směrnice se činností zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči rozumějí činnosti vykonávané na odborném základě a uvedené v příloze V bodu 5.2.2.

Článek 33

Specifická nabytá práva zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči

1. Vztahují-li se všeobecné předpisy o nabytých právech na zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, musí činnosti podle článku 23 zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizování a provádění ošetřovatelské péče poskytované pacientovi.

2. V případě polských dokladů o kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, uplatňují se pouze tato ustanovení o nabytých právech. V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. lednem 2004 a kteří nesplňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, uznávají členské státy jako dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči v Polsku po níže uvedenou dobu:

a)	diplom bakaláře ošetřovatelství (dyplom licencjata pielęgniarstwa) — po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení;

b)	diplom zdravotní sestry nebo ošetřovatele (dyplom pielęgniarki albo pielęgniarki dyplomowanej) — s postsekundárním vzděláním získaným na odborné zdravotnické škole — po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.

Uvedené činnosti musí zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizaci a výkon ošetřovatelské péče o pacienta.

3. Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v Polsku zdravotním sestrám a ošetřovatelům, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup podle článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou se zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.2.2.

Oddíl 4

Zubní lékaři

Článek 34

Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství

1. Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2. Celková doba základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné teoretické a praktické výuky předmětů vyjmenovaných v příloze V bodu 5.3.1 na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.3.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

3. Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti z oborů, na nichž je založena činnost zubního lékaře, a řádné pochopení vědeckých metod, zejména zásad měření biologických funkcí, hodnocení vědecky prokázaných skutečností a analýzy údajů;

b)	přiměřené znalosti o anatomii, fyziologii a chování zdravých a nemocných jedinců a o vlivu přírodního a sociálního prostřední na zdravotní stav lidí, pokud mají tyto znalosti vztah k zubnímu lékařství;

c)	přiměřené znalosti o stavbě a funkci zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání, zdravých i nemocných, a o jejich vztahu k obecnému zdravotnímu stavu a fyzické a sociální pohodě pacienta;

d)	přiměřené znalosti klinických oborů a metod, které poskytují komplexní přehled o anomáliích, kazech a nemocích zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání a o preventivní, diagnostické a terapeutické stomatologii;

e)	přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem.

Toto vzdělání musí poskytnout dovednosti nezbytné pro veškeré činnosti prevence, diagnostiky a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání.

Článek 35

Specializovaná lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství

1. Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství zahrnuje řádné ukončení a potvrzení pětiletého teoretického a praktického studia v rámci vzdělávání podle článku 34 nebo získání dokladů podle článků 23 a 37.

2. Specializovaná lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zahrnuje teoretickou a praktickou výuku ve vysokoškolském středisku, v léčebném výukovém nebo výzkumném středisku nebo popřípadě v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty.

Jedná se o řádné denní studium po dobu alespoň tří let pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast zubního lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

Minimální délku odborné přípravy uvedenou v druhém pododstavci lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit ji vědeckému a technickému pokroku.

3. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci odborného zubního lékaře získáním dokladu o základní lékařské odborné přípravě uvedeného v příloze V bodu 5.3.2.

Článek 36

Výkon odborných činností zubního lékaře

1. Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi zubních lékařů rozumějí činnosti uvedené v odstavci 3 a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2.

2. Povolání zubního lékaře je založeno na odborné přípravě v oboru zubního lékařství podle článku 34 a představuje zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře a odborného lékaře. Výkon činností zubního lékaře vyžaduje získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.3.2. Držitelé těchto dokladů o dosažené kvalifikaci se považují za rovné osobám, na něž se uplatňuje článek 23 nebo 37.

3. Členské státy zajistí, aby zubní lékaři měli právo na přístup k činnostem prevence, diagnózy a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání a k výkonu těchto činností v souladu s předpisy a pravidly profesní etiky k referenčním dnům uvedeným v příloze V bodu 5.3.2.

Článek 37

Specifická nabytá práva zubních lékařů

1. Za účelem výkonu odborných činností zubních lékařů pod označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2 uznává každý členský stát doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii, Španělsku, Rakousku, České republice a na Slovensku osobám, jejichž lékařská odborná příprava byla zahájena před referenčními dny uvedenými pro dotčený členský stát ve zmíněné příloze, doplněné osvědčením vydaným příslušnými orgány členského státu.

Toto osvědčení musí prokázat splnění dvou podmínek:

a)	dotyčné osoby skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávaly v tomto členském státě činnosti uvedené v článku 36 po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení;

b)	tyto osoby jsou oprávněny k výkonu uvedených činností za stejných podmínek jako držitelé dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených pro tento členský stát v příloze V bodu 5.3.2.

Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od tříletého výkonu činností podle druhého pododstavce písm. a).

V případě České republiky a Slovenska se uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v bývalém Československu stejně jako české a slovenské doklady o dosažené kvalifikaci a za stejných podmínek uvedených v předchozích pododstavcích.

2. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii osobám, které zahájily vysokoškolskou lékařskou odbornou přípravu po 28. lednu 1980 a nejpozději 31. prosince 1984, doplněné osvědčením vydaným příslušnými italskými orgány.

Toto osvědčení musí prokázat splnění tří podmínek:

a)	dotyčné osoby složily příslušnou zkoušku způsobilosti prováděnou příslušnými italskými orgány za účelem zjištění, zda tyto osoby mají úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s osobami, které jsou držiteli dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených pro Itálii v příloze V bodu 5.3.2;

b)	dotyčné osoby skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávaly v Itálii činnosti podle článku 36 po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení;

c)	dotyčné osoby jsou oprávněny k výkonu činností uvedených v článku 36 za stejných podmínek jako držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci uvedených v příloze V bodu 5.3.2 nebo je skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonávají.

Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od složení zkoušky způsobilosti uvedené v druhém pododstavci písm. a).

Osoby, které zahájily univerzitní studium v oboru lékařství po 31. prosinci 1984, se považují za rovné výše uvedeným osobám za předpokladu, že zmíněné tříleté studium bylo zahájeno před 31. prosincem 1994.

Oddíl 5

Veterinární lékaři

Článek 38

Odborná příprava veterinárních lékařů

1. Celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství celkem zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky předmětů, které jsou vyjmenovány v příloze V bodu 5.4.1, na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.4.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

2. Přijetí na tuto odbornou přípravu předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

3. Odborná příprava veterinárního lékaře zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti z oborů, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře;

b)	přiměřené znalosti o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu, reprodukci a obecné hygieně, jakož i o jejich krmení včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídajících jejich potřebám;

c)	přiměřené znalosti o chování a ochraně zvířat;

d)	přiměřené znalosti o příčinách, povaze, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově; včetně zvláštních znalostí o nemocích přenosných na člověka;

e)	přiměřené znalosti preventivního lékařství;

f)	přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných potravin nebo potravin živočišného původu určených k výživě lidí;

g)	přiměřené znalosti o právních a správních předpisech týkajících se výše uvedených oblastí;

h)	přiměřené klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod vhodným dohledem.

Článek 39

Specifická nabytá práva veterinárních lékařů

Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4, s ohledem na státní příslušníky členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře byly vydány a jejichž odborná příprava byla zahájena v Estonsku před 1. květnem 2004, uznávají členské státy takové doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře, pokud jsou doplněny potvrzením osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly v Estonsku dotyčné činnosti po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání tohoto potvrzení.

Oddíl 6

Porodní asistentky

Článek 40

Odborná příprava porodních asistentek

1. Odborná příprava porodních asistentek zahrnuje celkem nejméně:

a)	řádnou speciální odbornou přípravu pro porodní asistentky zahrnující teoretickou a praktickou výuku po dobu nejméně tří let (směr I) a předměty studijního programu uvedeného v příloze V bodu 5.5.1; nebo

b)	řádnou speciální odbornou přípravu pro porodní asistentky, která trvá nejméně 18 měsíců (směr II) a zahrnuje předměty studijního plánu uvedené v příloze V bodu 5.5.1, které nebyly předmětem rovnocenné výuky zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči.

Členské státy zajišťují, aby zařízení pověřená vzděláváním porodních asistentek odpovídala za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu.

Obsah uvedený v příloze V bodu 5.5.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku.

2. Přístup k odborné přípravě pro porodní asistentky je vázán na splnění jedné z těchto podmínek:

a)	dokončení nejméně deseti let povinné školní docházky pro směr I; nebo

b)	získáním dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou zdravotní péči uvedeného v příloze V bodu 5.2.2 pro směr II.

3. Odborná příprava porodních asistentek zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti z věd, o které se opírá činnost porodní asistentky, zejména z porodnictví a gynekologie;

b)	přiměřené znalosti profesní etiky a právní úpravy oboru;

c)	podrobné znalosti o biologických funkcích, anatomii a fyziologii v oblasti porodnictví a o novorozencích, a také znalosti o vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým a sociálním prostředím člověka a o jeho chování;

d)	přiměřené klinické zkušenosti získané pod dohledem personálu kvalifikovaného v oblasti porodnictví a ve schválených zařízeních;

e)	nezbytné znalosti vzdělání zdravotníků a zkušenosti ze spolupráce s nimi.

Článek 41

Postupy pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky

1. Doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2 jsou automaticky uznávány podle článku 21, pokud splňují jedno z těchto kritérií:

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně tří let, která je:

i)	podmíněna buď získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o kvalifikaci, který opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních nebo který zaručuje srovnatelnou úroveň znalostí, nebo

ii)	následována dvouletou odbornou praxí, o níž bylo vydáno osvědčení v souladu s odstavcem 2;

b)	řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně dvou let nebo 3 600 hodin podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodu 5.2.2;

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně 18 měsíců nebo 3 000 hodin podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodu 5.2.2, po níž následuje jednoletá odborná praxe, o níž bylo vydáno osvědčení v souladu s odstavcem 2.

2. Osvědčení uvedené v odstavci 1 vydávají příslušné orgány domovského členského státu. Toto osvědčení potvrzuje, že držitel po získání dokladu o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uspokojivě vykonával činnosti porodní asistentky po odpovídající dobu v nemocnici nebo zařízení zdravotní péče schváleném za tímto účelem.

Článek 42

Výkon odborných činností porodní asistentky

1. Tento oddíl se vztahuje na činnosti porodních asistentek stanovené každým členským státem, aniž je dotčen odstavec 2, a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.5.2.

2. Členské státy zajistí, aby porodní asistentky měly přístup alespoň k těmto činnostem a jejich výkonu:

a)	poskytovat správné informace a rady v oblasti plánovaného rodičovství;

b)	diagnostikovat těhotenství, sledovat normální těhotenství, provádět vyšetření nezbytná ke sledování průběhu normálního těhotenství;

c)	předepisovat nebo doporučovat vyšetření nezbytná pro co nejrychlejší diagnózu rizikového těhotenství;

d)	vypracovávat program přípravy budoucích rodičů na jejich úlohu, zajišťovat úplnou přípravu na porod včetně poradenství v oblasti hygieny a výživy;

e)	pomáhat rodičce při porodu a sledovat stav plodu v děloze vhodnými klinickými a technickými prostředky;

f)	provádět spontánní porody, včetně případného nástřihu hráze, a v naléhavých případech i porody v poloze koncem pánevním;

g)	rozpoznávat u matky nebo dítěte příznaky anomálií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhat lékaři v případě zásahu; přijímat neodkladná opatření v nepřítomnosti lékaře, zejména ruční vyjmutí placenty a případné následné ruční vyšetření dělohy;

h)	vyšetřovat novorozence a pečovat o něj; činit veškeré kroky, které se jeví nezbytnými, a provádět popřípadě okamžitou resuscitaci;

i)	pečovat o rodičku, sledovat ji v šestinedělí a poskytovat jí veškeré potřebné rady umožňující vývoj novorozence v nejlepších podmínkách;

j)	uplatňovat léčbu předepsanou lékařem;

k)	vypracovávat nezbytné písemné zprávy.

Článek 43

Specifická nabytá práva porodních asistentek

1. Každý členský stát v případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky splňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, avšak podle článku 41 nejsou uznány, nejsou-li doplněny osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, uznává za dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci vydaný těmito členskými státy před referenčními dny uvedenými v příloze V bodu 5.5.2 doplněný potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci vykonávali skutečně a v souladu se zákonem dotyčné činnosti po dobu nejméně dvou po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto potvrzení.

2. Podmínky odstavce 1 se použijí pro státní příslušníky členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky potvrzují ukončení odborné přípravy na území bývalé Německé demokratické republiky splňující všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, kdy však doklad o dosažené kvalifikaci podle článku 41 nelze uznat, není-li doplněn osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, v případě, že osvědčuje studium zahájené před 3. říjnem 1990.

3. V případě polských dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky se uplatňují pouze tato ustanovení o nabytých právech.

V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, členské státy uznávají následující doklad o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti porodní asistentky po níže uvedenou dobu:

a)	diplom bakaláře porodní asistence (dyplom licencjata położnictwa) — po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení;

b)	diplom porodní asistentky (dyplom położnej) — s postsekundárním vzděláním získaným na odborné zdravotnické škole — po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.

4. Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky vydané v Polsku porodním asistentkám, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup uvedeného v článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s porodními asistentkami, které jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.5.2.

Oddíl 7

Farmaceuti

Článek 44

Odborná příprava farmaceutů

1. Přijetí na odbornou přípravu farmaceuta je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2. Doklad o dosažené kvalifikaci farmaceuta musí potvrzovat absolvování odborné přípravy v trvání nejméně pěti let zahrnující:

a)	nejméně čtyři roky řádné denní teoretické a praktické výuky na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy;

b)	nejméně šest měsíců praktického výcviku v lékárně otevřené pro veřejnost nebo v nemocnici pod dohledem farmaceutického oddělení uvedené nemocnice.

Studium zahrnuje alespoň program uvedený v příloze V bodu 5.6.1. Obsahy uvedené v příloze V bodu 5.6.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

3. Odborná příprava farmaceutů zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)	přiměřené znalosti o lécích a látkách použitých při výrobě léků;

b)	přiměřené znalosti o farmaceutické technologii a fyzikálním, chemickém, biologickém a mikrobiologickém testování léčiv;

c)	přiměřené znalosti o metabolismu a účincích léčiv, jakož i o účincích toxických látek a o způsobu užívání léčiv;

d)	přiměřené znalosti k vyhodnocení vědeckých údajů týkajících se léčiv umožňující poskytovat náležité informace na základě těchto znalostí;

e)	přiměřené znalosti o právních a jiných požadavcích souvisejících s lékárenskou praxí.

Článek 45

Výkon odborných činností farmaceuta

1. Pro účely této směrnice se činnostmi farmaceuta rozumí činnosti, které v jednom nebo více členských státech podléhají požadavku na odbornou kvalifikaci vztahujícího se na přístup k těmto činnostem a na jejich výkon a které mohou vykonávat držitelé dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v příloze V bodu 5.6.2.

2. Členské státy zajistí, aby držitelé dokladů o dokladu o vysokoškolském nebo rovnocenném vzdělání ve farmacii vyhovujícího podmínkám stanoveným v článku 44 měli právo na přístup alespoň k těmto činnostem a na výkon těchto činností, s výhradou případného uložení povinnosti doplnit si odborné zkušenosti:

a)	příprava farmaceutické formy léčiv;

b)	výroba a testování léčiv;

c)	testování léčiv v laboratoři pro zkoušení léčiv;

d)	skladování, uchovávání a distribuce léčiv na úrovni velkoobchodů;

e)	příprava, testování, skladování a dodávky léčiv v lékárnách otevřených pro veřejnost;

f)	příprava, testování, skladování a výdej léčiv v nemocnicích;

g)	poskytování informací a rad o léčivech.

3. Je-li v členském státě přístup k některé z činností farmaceuta a jejich výkon podmíněn vedle získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.6.2 i požadavkem na doplňkovou odbornou praxi, uznává dotyčný členský stát jako dostatečný důkaz potvrzení vydané příslušnými orgány domovského členského státu osvědčující, že zúčastněná osoba vykonávala dotyčné činnosti po stejnou dobu v domovském členském státě.

4. Uznávání podle odstavce 3 se však nevztahuje na získání odborných zkušeností po dobu dvou let požadované v Lucemburském velkovévodství jako podmínka pro udělení státní koncese na provoz veřejné lékárny.

5. Pokud v některém členském státě existoval k 16. září 1985 mechanismus výběrového řízení na základě testů za účelem vybrat osoby z držitelů dokladů uvedených v odstavci 2, které mají být jmenovány držiteli nových lékáren, jež mají být zřízeny v rámci vnitrostátního geografického distribučního systému, může takový členský stát odchylně od odstavce 1 zachovat tento mechanismus výběrového řízení a může uložit státním příslušníkům členských států držícím doklady o dosažené kvalifikaci farmaceuta uvedené v příloze V bodu 5.6.2 nebo kteří využívají článek 23, aby se takového výběrového řízení účastnili.

Oddíl 8

Architekti

Článek 46

Odborná příprava architektů

1. Celková délka odborné přípravy architekta zahrnuje nejméně buď čtyři roky řádného studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, nebo nejméně šest let studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, z toho nejméně tři roky ve formě řádného studia. Odborná příprava musí být zakončena úspěšným složením zkoušky vedoucí k získání titulu.

Tato odborná příprava je zajištěna studiem na vysokoškolské úrovni, které se v rozhodující míře týká architektury a které musí zajistit vyváženost teoretických a praktických stránek přípravy v architektuře a zaručit získání těchto znalostí a dovedností:

a)	schopnost vytvářet architektonické projekty splňující jak estetické, tak technické požadavky;

b)	odpovídající znalost historie a teorie architektury a souvisejících umění, technologií a humanitních věd;

c)	znalost výtvarného umění jako jednoho z vlivů na kvalitu architektonického díla;

d)	odpovídající znalosti týkající se urbanistiky, územního plánování a dovedností spojených s procesem plánování;

e)	schopnost porozumět vztahu mezi lidmi a architektonickými díly a mezi architektonickými díly a jejich prostředím, potřebě propojit architektonická díla a prostory mezi nimi s lidskými potřebami a měřítky;

f)	schopnost chápat povolání architekta a jeho úlohu ve společnosti, zejména při přípravě návrhů, které zohledňují společenské faktory;

g)	znalost metod průzkumu a přípravy zadání pro návrh projektu;

h)	schopnost pochopit projektování stavby, konstrukční a stavebně technické problémy spojené s projektováním stavby;

i)	odpovídající znalost fyzikálních otázek a technologií a funkce staveb, aby poskytovaly vnitřní podmínky pro pohodlí a ochranu před vlivy počasí;

j)	nezbytné dovednosti pro projektování, aby byly uspokojeny požadavky uživatelů stavby v rámci omezení, daných nákladovými faktory a stavebními předpisy;

k)	odpovídající znalost průmyslových odvětví, organizací, předpisů a postupů, které souvisejí s převáděním projektů do staveb a s integrací plánů do celkového plánování.

2. Znalosti a dovednosti uvedené v odstavci 1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

Článek 47

Odchylky od požadavků na odbornou přípravu architektů

1. Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava na „Fachhochschulen“ ve Spolkové republice Německo v délce tří let ve formě, která existovala k 5. srpnu 1985, pokud odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a umožňuje přístup k činnostem uvedeným v článku 48 v dotyčném členském státu s profesním označením architekt, za předpokladu, že tato příprava byla doplněna čtyřletou dobou odborné praxe ve Spolkové republice Německo doložené osvědčením vydaným profesní organizací, na jejímž seznamu je architekt, který chce využít této směrnice, zapsán.

Profesní organizace musí předem prokázat, že práce provedené dotyčným architektem v oboru architektury představují přesvědčivý důkaz praktického uplatnění všech znalostí a dovedností podle čl. 46 odst. 1. Osvědčení se vydává stejným postupem, jenž se používá pro zápis na seznam architektů.

2. Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava v rámci programů zvyšování odbornosti nebo v rámci rozvolněného vysokoškolského studia, která odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a kterou zakončila úspěšně složenou zkouškou z architektury osoba, která již sedm nebo více let pracuje v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického ateliéru. Tato zkouška musí být na úrovni zkoušky vedoucí k získání titulu a musí být rovnocenná závěrečné zkoušce podle čl. 46 odst. 1 prvního pododstavce.

Článek 48

Výkon odborných činností architektů

1. Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi v oboru architektury rozumí činnosti obvykle vykonávané pod profesním označením „architekt“.

2. Za osoby, které splňují požadavky stanovené pro výkon odborných činností v oboru architektury pod profesním označením „architekt“, se považují státní příslušníci členského státu oprávnění používat toto profesní označení v souladu se zákonem, který poskytuje příslušnému orgánu členského státu možnost udělit toto profesní označení státním příslušníkům členských států, kteří obzvláště vynikli svými úspěchy v oboru architektury. Výkon činností v oboru architektury je dotyčným osobám potvrzen v osvědčení, které vydává jejich domovský členský stát.

Článek 49

Specifická nabytá práva architektů

1. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze VI bodu 6.1, které byly vydány ostatními členskými státy a dosvědčují studium, jež bylo zahájeno nejpozději v referenčním akademickém roce uvedeném ve zmíněné příloze, a přiznává těmto dokladům o dosažené kvalifikaci, i když nesplňují minimální požadavky podle článku 46, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon, stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci v oboru architektury, které sám vydává.

Za těchto okolností se uznávají osvědčení vydávaná příslušnými orgány Spolkové republiky Německo dokládající rovnocennost dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných počínaje 8. květnem 1945 příslušnými orgány Německé demokratické republiky s doklady uvedenými ve zmíněné příloze.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, každý členský stát uznává následující doklady o dosažené kvalifikaci a přiznává jim na svém území, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon pod profesním označením architekt, stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává: osvědčení vydávaná státním příslušníkům členských států členskými státy, ve kterých platí pravidla upravující přístup k činnostem architekta a jejich výkon, a to k těmto referenčním dnům:

a)	1. leden 1995 pro Rakousko, Finsko a Švédsko;

b)	1. květen 2004 pro Českou republiku, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko;

c)	5. srpen 1987 pro ostatní členské státy.

Osvědčení uvedená v odstavci 1 prokazují, že jejich držitel získal oprávnění používat profesní označení architekt před příslušným dnem a že skutečně vykonával dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení podle uvedených pravidel.

KAPITOLA IV

Společná ustanovení o usazení

Článek 50

Dok lady a formality

1. Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu rozhodnou o žádosti o povolení vykonávat dotyčné regulované povolání podle této hlavy, mohou vyžadovat doklady a osvědčení uvedená v příloze VII.

Doklady uvedené v příloze VII bodu 1 písm. d), e) a f) nesmějí být ke dni předložení starší tří měsíců.

Členské státy, subjekty a jiné právnické osoby zajistí důvěrnost obdržených informací.

2. V případě důvodných pochybností může hostitelský členský stát požadovat od příslušných orgánů členského státu potvrzení o pravosti osvědčení a dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných v tomto jiném členském státě a případně potvrzení o tom, že oprávněná osoba splňuje pro povolání uvedená v kapitole III této hlavy minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40, 44 a 46.

3. V případě důvodných pochybností, pokud byl doklad o dosažené kvalifikaci podle čl. 3 odst. 1 písm. c) vydán příslušným orgánem členského státu a zahrnuje odbornou přípravu, která byla zcela nebo částečně absolvována v zařízení zřízeném v souladu se zákonem na území jiného členského státu, je hostitelský členský stát oprávněn ověřit u příslušného orgánu členského státu, ve kterém byl doklad vydán:

a)	zda studium v tomto zařízení bylo oficiálně schváleno vzdělávacím zařízením členského státu, který doklad vydal;

b)	zda vydaný doklad o dosažené kvalifikaci odpovídá dokladu, který by byl vydán, kdyby se studium uskutečnilo zcela na území členského státu, který doklad vydal; a

c)	zda doklad o dosažené kvalifikaci přiznává stejná profesní práva na území členského státu, který doklad vydal.

4. Pokud hostitelský členský stát požaduje od státních příslušníků tohoto členského státu pro přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon, aby učinili místopřísežné nebo čestné prohlášení, a toto místopřísežné nebo čestné prohlášení nemohou učinit státní příslušníci jiných členských států, zajistí hostitelský členský stát, aby byla dotyčné osobě nabídnuta jeho rovnocenná a vhodná formulace.

Článek 51

Postup pro vzájemné uznávání odborných kvalifikací

1. Příslušný orgán hostitelského členského státu potvrdí přijetí žádosti ve lhůtě jednoho měsíce a případně žadatele informuje o chybějících dokladech.

2. Vyřizování žádosti o povolení vykonávat regulované povolání musí být ukončeno co nejdříve a výsledek musí být sdělen spolu s odůvodněným rozhodnutím příslušného orgánu hostitelského členského státu nejpozději do tří měsíců po předložení všech dokladů žadatele. V případech patřících do kapitol I a II této hlavy lze však tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.

3. Proti tomuto rozhodnutí nebo proti tomu, že nebylo vydáno ve stanovené lhůtě, musí být přípustný opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů.

Článek 52

Užívání profesních označení

1. Pokud je v hostitelském členském státě regulováno užívání profesního označení činností dotyčného povolání, používají státní příslušníci členských států, kteří jsou oprávnění vykonávat regulované povolání na základě hlavy III, profesní označení hostitelského státu odpovídající uvedenému povolání v tomto členském státě a příslušné zkratky.

2. Pokud je v hostitelském členském státě povolání regulováno sdružením nebo organizací ve smyslu čl. 3 odst. 2, jsou státní příslušníci členských států oprávněni užívat profesní označení nebo jeho zkratku udělované organizací nebo sdružením, pouze prokáží-li členství v této organizaci nebo sdružení.

Pokud sdružení nebo organizace podmiňují členství určitými kvalifikačními požadavky, mohou je použít na státní příslušníky ostatních členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, pouze v souladu s touto směrnicí.

HLAVA IV

PRAVIDLA PRO VÝKON POVOLÁNÍ

Článek 53

Jazykové znalosti

Osoby, které využijí uznávání odborných kvalifikací, musí mít jazykové znalostí nezbytné k výkonu povolání v hostitelském členském státě.

Článek 54

Užívání akademických titulů

Aniž jsou dotčeny články 7 a 52, hostitelské členské státy přiznávají dotyčným osobám právo užívat jejich akademické tituly přiznané v domovských členských státech a popřípadě zkratky těchto titulů v jazyce domovského členského státu. Hostitelský členský stát může požadovat, aby tento titul byl doprovázen názvem a sídlem zařízení nebo zkušební komise, které jej udělily. Je-li možné zaměnit akademický titul domovského členského státu s titulem, který platí v hostitelském členském státě a vyžaduje zde další odbornou přípravu, kterou oprávněná osoba nezískala, může tento hostitelský členský stát stanovit, že tato osoba bude užívat svůj akademický titul domovského členského státu ve vhodné podobě, kterou hostitelský členský stát určí.

Článek 55

Schválení zdravotní pojišťovnou

Aniž je dotčen čl. 5 odst. 1 a článek 6 první pododstavec písm. b), členské státy, které podmiňují uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi osobou, jež získala odbornou kvalifikaci na jejich území, a zdravotní pojišťovnou absolvováním přípravné zkušební doby nebo délkou odborné praxe, zprostí této povinnosti držitele dokladů o dosažené kvalifikaci lékaře a zubního lékaře získané v jiném členském státě.

HLAVA V

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE A ODPOVĚDNOST ZA PROVEDENÍ

Článek 56

Příslušné orgány

1. Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc s cílem usnadnit uplatňování této směrnice. Zajistí důvěrnost údajů, které si vymění.

2. Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu si vyměňují informace o disciplinárních a trestněprávních sankcích nebo jiných závažných zvláštních okolnostech, které by mohly mít důsledky na výkon činností podle této směrnice, přitom je nutno dodržovat ustanovení o ochraně osobních údajů obsažená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (24) a 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (25).

Domovský členský stát prozkoumá správnost okolností a jeho orgány rozhodnou o povaze a rozsahu šetření, která je nutno provést, a uvědomí hostitelský členský stát o závěrech, které z dostupných údajů vyvodil.

3. Každý členský stát určí do 20. října 2007 orgány a subjekty pověřené vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace a orgány a subjekty pověřené přijímat žádosti a vydávat rozhodnutí podle této směrnice a neprodleně o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

4. Každý členský stát jmenuje koordinátora pro činnosti orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi.

Úkolem koordinátora je:

a)	podporovat jednotné uplatňování této směrnice;

b)	shromažďovat všechny informace podstatné pro její uplatňování v členských státech, např. o podmínkách pro přístup k regulovaným povoláním v členských státech.

Ke splnění úkolu uvedeného v písmenu b) mohou koordinátoři využít kontaktních míst uvedených v článku 57.

Článek 57

Kontaktní místa

Do 20. října 2007 každý členský stát určí kontaktní místo, jehož úkolem je:

a)	poskytovat občanům a kontaktním místům ostatních členských států informace týkající se uznávání odborných kvalifikací podle této směrnice, jako například informace o právní úpravě povolání a výkonu těchto povolání, včetně právních předpisů o sociálním zabezpečení, a případně o pravidlech etiky;

b)	napomáhat občanům při výkonu práv, která jsou jim touto směrnicí přiznána, případně ve spolupráci s ostatními kontaktními místy a příslušnými orgány hostitelského členského státu.

Kontaktní místa informují Komisi na její žádost o výsledcích případů, kterými se zabývají podle písmene b), ve lhůtě dvou měsíců od obdržení této žádosti.

Článek 58

Výbor pro uznávání odborných kvalifikací

1. Komisi je nápomocen Výbor pro uznávání odborných kvalifikací (dále jen „výbor“), složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 59

Konzultace

Komise zajistí náležité konzultace s odborníky z příslušných profesních skupin, zejména v souvislosti s prací výboru uvedeného v článku 58, a předloží výboru zprávu o těchto konzultacích opatřenou komentářem.

HLAVA VI

JINÁ USTANOVENÍ

Článek 60

Zprávy

1. Od 20. října 2007 překládají členské státy každé dva roky Komisi zprávu o uplatňování tohoto systému. Kromě obecných poznámek je ve zprávě uveden statistický přehled vydaných rozhodnutí a popis hlavních problémů, které vyplývají z uplatňování této směrnice.

2. Od 20. října 2007 vypracuje Komise každých pět let zprávu o provádění této směrnice.

Článek 61

Ustanovení o odchylce

Setká-li se členský stát v určitých oblastech při provádění této směrnice s vážnými obtížemi, prověří Komise tyto obtíže společně s dotyčným členským státem.

Komise případně postupem podle čl. 58 odst. 2 rozhodne o tom, že povolí dotyčnému členskému státu, aby se po určitou dobu odchýlil od dotyčného ustanovení.

Článek 62

Zrušení

Směrnice 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS, 89/48/EHS, 92/51/EHS, 93/16/EHS a 1999/42/ES se zrušují s účinkem ode dne 20. října 2007. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici a právní akty přijaté na základě těchto směrnic nejsou zrušením dotčeny.

Článek 63

Provedení

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. října 2007. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 64

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 65

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 7. září 2005.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

C. CLARKE

(1) Úř. věst. C 181 E, 30.7.2002, s. 183.

(2) Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 67.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 11. února 2004 (Úř. věst. C 97 E, 22.4.2004, s. 230), společný postoj Rady ze dne 21. prosince 2004 (Úř. věst. C 58 E, 8.3.2005, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 11. května 2005. Rozhodnutí Rady ze dne 6. června 2005.

(4) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(5) Úř. věst. L 19, 24.1.1989, s. 16. Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES (Úř. věst. L 206, 31.7.2001, s. 1).

(6) Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 25. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 2004/108/ES (Úř. věst. L 32, 5.2.2004, s. 15).

(7) Úř. věst. L 201, 31.7.1999, s. 77.

(8) Úř. věst. L 176, 15.7.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(9) Úř. věst. L 176, 15.7.1977, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(10) Úř. věst. L 233, 24.8.1978, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(11) Úř. věst. L 233, 24.8.1978, s. 10. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(12) Úř. věst. L 362, 23.12.1978, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(13) Úř. věst. L 362, 23.12.1978, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(14) Úř. věst. L 33, 11.2.1980, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(15) Úř. věst. L 33, 11.2.1980, p. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2001/19/ES.

(16) Úř. věst. L 223, 21.8.1985, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(17) Úř. věst. L 253, 24.9.1985, s. 34. Směrnice ve znění směrnice 2001/19/ES.

(18) Úř. věst. L 253, 24.9.1985, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(19) Úř. věst. L 165, 7.7.1993, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(20) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(21) Úř. věst. L 78, 26.3.1977, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.

(22) Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36. Směrnice ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(23) Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/66/ES (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 35).

(24) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

(25) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

PŘÍLOHA I

Seznam profesních sdružení nebo organizací, které splňují podmínky čl. 3 odst. 2

IRSKO (1)

1.	The Institute of Chartered Accountants in Ireland (2)

2.	The Institute of Certified Public Accountants in Ireland (2)

3.	The Association of Certified Accountants (2)

4.	Institution of Engineers of Ireland

5.	Irish Planning Institute

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

1.	Institute of Chartered Accountants in England and Wales

2.	Institute of Chartered Accountants of Scotland

3.	Institute of Chartered Accountants in Ireland

4.	Chartered Association of Certified Accountants

5.	Chartered Institute of Loss Adjusters

6.	Chartered Institute of Management Accountants

7.	Institute of Chartered Secretaries and Administrators

8.	Chartered Insurance Institute

9.	Institute of Actuaries

10.	Faculty of Actuaries

11.	Chartered Institute of Bankers

12.	Institute of Bankers in Scotland

13.	Royal Institution of Chartered Surveyors

14.	Royal Town Planning Institute

15.	Chartered Society of Physiotherapy

16.	Royal Society of Chemistry

17.	British Psychological Society

18.	Library Association

19.	Institute of Chartered Foresters

20.	Chartered Institute of Building

21.	Engineering Council

22.	Institute of Energy

23.	Institution of Structural Engineers

24.	Institution of Civil Engineers

25.	Institution of Mining Engineers

26.	Institution of Mining and Metallurgy

27.	Institution of Electrical Engineers

28.	Institution of Gas Engineers

29.	Institution of Mechanical Engineers

30.	Institution of Chemical Engineers

31.	Institution of Production Engineers

32.	Institution of Marine Engineers

33.	Royal Institution of Naval Architects

34.	Royal Aeronautical Society

35.	Institute of Metals

36.	Chartered Institution of Building Services Engineers

37.	Institute of Measurement and Control

38.	British Computer Society

(1) Státní příslušníci Irska jsou rovněž členy těchto sdružení nebo organizací ve Spojeném království:

Institute of Chartered Accountants in England and Wales

Institute of Chartered Accountants of Scotland

Institute of Actuaries

Faculty of Actuaries

The Chartered Institute of Management Accountants

Institute of Chartered Secretaries and Administrators

Royal Town Planning Institute

Royal Institution of Chartered Surveyors

Chartered Institute of Building.

(2) Pouze pro činnost účetního auditu.

PŘÍLOHA II

Seznam oborů, které mají zvláštní strukturu, uvedených v čl. 11 písm. c) bodu ii)

1. Oblast zdravotnická a péče o dítě

Odborná příprava pro povolání:

v Německu:

—	dětská sestra, dětský ošetřovatel („Kinderkrankenschwester/Kinderkrankenpfleger“),

—	rehabilitační pracovník („Krankengymnast(in)/Physiotherapeut(in)“) (1),

—	ergoterapeut („Beschäftigungs- und Arbeitstherapeut/Ergotherapeut“),

—	logoped („Logopäde/Logopädin“),

—	ortoptista („Orthoptist(in)“),

—	státem uznaný vychovatel („staatlich anerkannte(r) Erzieher(in)“),

—	státem uznaný pedagog-terapeut („staatlich anerkannte(r) Heilpädagoge (-in)“),

—	zdravotní laborant („medizinisch-technische(r) Laboratoriums- Assistent(in)“),

—	radiologický laborant („medizinisch-technische(r) Radiologie-Assistent(in)“),

—	zdravotní technik („medizinisch-technische(r) Assistent(in) für Funktionsdiagnostik“),

—	veterinární technik („veterinärmedizinisch-technische(r) Assistent(in)“),

—	dietní sestra, dietní ošetřovatel („Diätassistent(in)“),

—	farmaceutický laborant („Pharmazieingenieur“) odborná příprava získaná do 31. března 1994 v bývalé Německé demokratické republice nebo na území nových spolkových zemí,

—	psychiatrická sestra, psychiatrický ošetřovatel („psychiatrische(r) Krankenschwester/Krankenpfleger“),

—	logoped („Sprachtherapeut(in)“);

v České republice:

—	„zdravotnický asistent“,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a 4 roky středního odborného vzdělání na střední zdravotnické škole, zakončeného maturitní zkouškou,

—	„nutriční asistent“,

v Itálii:

—	zubní laborant („odontotecnico“),

—	oční optik („ottico“);

na Kypru:

—	zubní technik („οδοντοτεχνίτης“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrunujícímu nejméně 6 let základního vzdělání, 6 let středního vzdělání a 2 roky postsekundárního odborného vzdělání, následovaného 1 rokem odborné praxe,

—	optik („τεχνικός oπτικός“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrnujícímu nejméně 6 let základního vzdělání, 6 let středního vzdělání a 2 roky postsekundárního vzdělání, následovaného 1 rokem odborné praxe;

v Lotyšsku:

—	zubní sestra („zobārstniecības māsa“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 2 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 3 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti,

—	biomedikální laborant („biomedicīnas laborants“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 2 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 2 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti,

—	zubní technik („zobu tehniķis“),

—	fyzioterapeutický asistent („fizioterapeita asistents“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 10 let všeobecného vzdělání a 3 roky odborného vzdělání na zdravotnické škole, následovaného 2 roky odborné praxe, na jejímž konci musí být složena zkouška k získání osvědčení o odbornosti;

v Lucembursku:

—	radiologický laborant („assistant(e) technique médical(e) en radiologie“),

—	zdravotní laborant („assistant(e) technique médical(e) de laboratoire“),

—	psychiatrická sestra, psychiatrický ošetřovatel („infirmier/ière psychiatrique“),

—	zdravotnický asistent na chirurgii („assistant(e) technique médical(e) en chirurgie“),

—	dětská sestra, dětský ošetřovatel („infirmier/ière puériculteur/trice“),

—	zdravotní sestra na anasteziologii, ošetřovatel na anesteziologii („infirmier/ière anesthésiste“),

—	diplomovaný masér („masseur/euse diplômé(e)“),

—	vychovatel („éducateur/trice“);

v Nizozemsku:

—	veterinární asistent („dierenartsassistent“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 13 let zahrnujícímu:

i)	nejméně 3 roky odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou, v některých případech doplněné jednoletým nebo dvouletým specializačním studiem zakončeným zkouškou, nebo

ii)	nejméně 2,5 roku odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou a doplněné alespoň 6 měsíci odborné praxe nebo alespoň 6 měsíci stáže ve schváleném zařízení, nebo

iii)	nejméně 2 roky odborné přípravy na specializované škole zakončené zkouškou a doplněné alespoň 1 rokem odborné praxe nebo alespoň 1 rokem stáže ve schváleném zařízení, nebo

iv)	v případě veterinárního asistenta („dierenartsassistent“) 3 roky odborné přípravy na specializované škole (typu „MBO“) nebo 3 roky odborné přípravy v duálním učňovském systému („LLW“), v obou případech zakončené zkouškou;

v Rakousku:

—	speciální základní odborná příprava pro zdravotní sestry a ošetřovatele specializující se na péči o děti a mládež („spezielle Grundausbildung in der Kinder- und Jugendlichenpflege“),

—	speciální základní odborná příprava pro psychiatrické sestry a psychiatrické ošetřovatele („spezielle Grundausbildung in der psychiatrischen Gesundheits- und Krankenpflege“),

—	optik specializovaný na kontaktní čočky („Kontaktlinsenoptiker“),

—	pedikér („Fußpfleger“),

—	výrobce pomůcek pro sluchově postižené („Hörgeräteakustiker“),

—	drogista („Drogist“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy rozdělené na alespoň tříletý učňovský výcvik, zahrnující odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu, a období odborné praxe a přípravy zakončené odbornou zkouškou opravňující vykonávat povolání a připravovat učně,

—	masér („Masseur“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 14 let, včetně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy zahrnující 2 roky učňovského výcviku, období odborné praxe a přípravy trvající 2 roky a jednoletou přípravu zakončenou odbornou zkouškou opravňující vykonávat povolání a připravovat učně,

—	učitel/učitelka v mateřské škole („Kindergärtner/in“),

—	vychovatel („Erzieher“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 13 let, včetně 5 let odborné přípravy ve specializované škole, zakončené zkouškou;

na Slovensku:

—	učitel v tanečním oboru na základních uměleckých školách („učiteľ v tanečnom odbore na základných umeleckých školách“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14,5 let, zahrnujícímu 8 let základního vzdělání, 4 roky vzdělání na specializované střední škole a 5 semestrů odborné přípravy v taneční pedagogice,

—	vychovatel ve zvláštních výchovných zařízeních a v zařízeních sociálních služeb („vychovávatel' v špeciálnych výchovných zariadeniach a v zariadeniach sociálnych služieb“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 14 let, zahrnujícímu 8/9 let základního vzdělání, 4 roky studia na střední pedagogické škole nebo na jiné střední škole a 2 roky doplňkového distančního pedagogického studia.

2. Obor mistra řemesel („Mester/Meister/Maître“), který představuje obory vzdělávání a odborné přípravy týkající se dovedností, na které se nevztahuje hlava III kapitola II této směrnice

Odborná příprava pro povolání:

v Dánsku:

—	optometrik („optometrist“),

toto studium trvá celkem 14 let, včetně 5 let odborné přípravy rozdělené na 2,5 roku teoretického vzdělávání zajišťovaného zařízením pro odbornou přípravu a 2,5 roku praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“,

—	ortopedický technik („ortopædimekaniker“),

toto studium trvá celkem 12,5 roku, včetně odborné přípravy v délce 3,5 roku rozdělené na 6 měsíců teoretického vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a 3 roky praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“,

—	ortopedický obuvník („ortopædiskomager“),

toto studium trvá celkem 13,5 roku, včetně odborné přípravy v délce 4,5 roku rozdělené na 2 roky teoretického vzdělávání v zařízení pro odbornou přípravu a 2,5 roku praktické přípravy na pracovišti, a je zakončeno uznávanou zkouškou týkající se řemesla a udělující právo užívat titul „Mester“;

v Německu:

—	oční optik („Augenoptiker“),

—	zubní technik („Zahntechniker“),

—	bandážista („Bandagist“),

—	výrobce pomůcek pro sluchově postižené („Hörgeräte-Akustiker“),

—	ortopedický technik („Orthopädiemechaniker“),

—	ortopedický obuvník („Orthopädieschuhmacher“);

v Lucembursku:

—	oční optik („opticien“),

—	zubní technik („mécanicien dentaire“),

—	výrobce pomůcek pro sluchově postižené („audioprothésiste“),

—	ortopedický technik/bandážista („mécanicien orthopédiste/bandagiste“),

—	ortopedický obuvník („orthopédiste-cordonnier“),

toto studium trvá celkem 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy získávané částečně na pracovišti a částečně zajišťované zařízením pro odbornou přípravu, a je zakončeno zkouškou, jejíž úspěšné složení je nezbytné pro výkon činnosti považované za řemeslnou, ať již jako samostatně výdělečně činná osoba či jako zaměstnanec se srovnatelnou odpovědností;

v Rakousku:

—	bandážista („Bandagist“),

—	výrobce korzetů („Miederwarenerzeuger“),

—	oční optik („Optiker“),

—	ortopedický obuvník („Orthopädieschuhmacher“),

—	ortopedický technik („Orthopädietechniker“),

—	zubní technik („Zahntechniker“),

—	zahradník („Gärtner“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 14 let, včetně nejméně 5 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy, rozdělené na alespoň 3 roky učňovského výcviku, zahrnujícího odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu, a nejméně 2 roky odborné praxe a přípravy zakončené mistrovskou zkouškou opravňující vykonávat povolání, připravovat učně a používat titul „Meister“;

odborná příprava v oblasti zemědělství a lesnictví:

—	mistr v zemědělství („Meister in der Landwirtschaft“),

—	mistr ve venkovském domácím hospodářství („Meister in der ländlichen Hauswirtschaft“),

—	mistr v zahradnictví („Meister im Gartenbau“),

—	mistr v zelinářství („Meister im Feldgemüsebau“),

—	mistr v ovocnářství a ve zpracování ovoce („Meister im Obstbau und in der Obstverwertung“),

—	mistr ve vinařství a ve vinařských technikách („Meister im Weinbau und in der Kellerwirtschaft“),

—	mistr v mlékárenství („Meister in der Molkerei- und Käsereiwirtschaft“),

—	mistr v chovu koní („Meister in der Pferdewirtschaft“),

—	mistr v rybářství („Meister in der Fischereiwirtschaft“),

—	mistr v chovu drůbeže („Meister in der Geflügelwirtschaft“),

—	mistr ve včelařství („Meister in der Bienenwirtschaft“),

—	mistr v lesnictví („Meister in der Forstwirtschaft“),

—	mistr v pěstování lesních stromů („Meister in der Forstgarten- und Forstpflegewirtschaft“),

—	mistr v zemědělských skladech („Meister in der landwirtschaftlichen Lagerhaltung“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 15 let, včetně nejméně 6 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy rozdělené na nejméně 3 roky učňovského výcviku zahrnujícího odbornou přípravu z části na pracovišti a z části zajištěnou v zařízení pro odbornou přípravu a 3 roky odborné praxe zakončen mistrovskou zkouškou pro dotyčné povolání, která opravňuje připravovat učně a užívat titul „Meister“;

v Polsku:

—	učitel praktické odborné přípravy („nauczyciel praktycznej nauki zawodu“),

která odpovídá vzdělání v délce:

i)	8 let základního vzdělání a 5 let středního odborného vzdělání, nebo rovnocenného středního vzdělání v oboru, následovanému pedagogickým kursem o celkové délce nejméně 150 hodin, kursem bezpečnosti práce a pracovní hygieny a 2 lety odborné praxe v povolání, kterému má osoba vyučovat, nebo

ii)	8 let základního vzdělání a 5 let středního odborného vzdělání, spolu s absolventským diplomem z postsekundární pedagogické odborné školy, nebo

iii)	8 let základního vzdělání a 2 — 3 roky základního středního odborného vzdělání a nejméně 3 roky odborné praxe, osvědčené titulem mistra v určitém povolání a následované pedagogickým kursem o celkové délce nejméně 150 hodin;

na Slovensku:

—	mistr odborné výchovy („majster odbornej výchovy“),

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu 8 let základního vzdělání, 4 roky odborného vzdělání (dokončené střední odborné vzdělání nebo vyučení v daném (obdobném) kursu odborné přípravy nebo vyučení), odbornou praxi o celkové délce nejméně 3 roky v oblasti dokončeného vzdělání nebo vyučení osoby a doplňkové pedagogické studium na pedagogické fakultě nebo na technické univerzitě, anebo dokončené střední odborné vzdělání nebo vyučení v daném (obdobném) kursu odborné přípravy nebo vyučení, odbornou praxi o celkové délce nejméně 3 roky v oblasti dokončeného vzdělání nebo vyučení osoby a dodatečné studium pedagogiky na pedagogické fakultě, anebo k 1. září 2005 specializovaného vzdělání v oblasti speciální pedagogiky poskytovaného metodologickými středisky pro mistry odborné výchovy na zvláštních školách bez doplňkového pedagogického studia.

3. Oblast námořnictví

a)	Námořní doprava

Odborná příprava pro povolání:

v České republice:

—	palubní asistent,

—	námořní poručík,

—	první palubní důstojník,

—

kapitán,

—	strojní asistent,

—	strojní důstojník,

—	druhý strojní důstojník,

—	první strojní důstojník,

—	elektrotechnik,

—	elektrodůstojník;

v Dánsku:

—	kapitán lodi („skibsfører“),

—	první důstojník („overstyrmand“),

—	kormidelník, palubní důstojník („enestyrmand, vagthavende styrmand“),

—	palubní důstojník („vagthavende styrmand“),

—	lodní strojník („maskinchef“),

—	první strojní důstojník („l. maskinmester“),

—	první strojní důstojník/palubní strojní důstojník („l. maskinmester/vagthavende maskinmester“);

v Německu:

—	kapitán lodi velké pobřežní plavby („Kapitän AM“),

—	kapitán lodi pobřežní plavby („Kapitän AK“),

—	palubní důstojník lodi velké pobřežní plavby („nautischer Schiffsoffizier AMW“),

—	palubní důstojník lodi pobřežní plavby („nautischer Schiffsoffizier AKW“),

—	první strojní důstojník třídy C („Schiffsbetriebstechniker CT — Leiter von Maschinenanlagen“),

—	lodní mechanik třídy C („Schiffsmaschinist CMa — Leiter von Maschinenanlagen“),

—	strojní důstojník třídy C („Schiffsbetriebstechniker CTW“),

—	lodní mechanik třídy C — jediný strojní důstojník („Schiffsmaschinist CMaW — Technischer Alleinoffizier“);

v Itálii:

—	palubní důstojník („ufficiale di coperta“),

—	strojní důstojník („ufficiale di macchina“);

v Lotyšsku:

—	lodní elektrodůstojník („kuģu elektromehāniķis“),

—	operátor chladicího systému („kuģa saldēšanas iekārtu mašīnists“);

v Nizozemsku:

—	první palubní důstojník (loď pro pobřežní plavbu) (s doplňkovou přípravou) („stuurman kleine handelsvaart (met aanvulling)“),

—	diplomovaný strojník („diploma motordrijver“),

—	úředník VTS („VTS-functionaris“),

která odpovídá vzdělání:

—

v České republice:

u palubního asistenta

1.	osoba ve věku nejméně 20 let,

a)	námořní akademie nebo námořní střední odborná škola — obor navigace, oba kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou a provázeny schválenou námořní službou v délce nejméně šesti měsíců na lodi v průběhu studia, nebo

nejméně dvouletá schválená námořní služba ve funkci palubní strážní služby a dokončení schváleného kursu, který splňuje požadavky na způsobilost stanovené v části A-II/1 předpisu STCW (Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků) uskutečněného námořní akademií nebo námořní střední odbornou školou strany úmluvy STCW a složení zkoušky před zkušební komisí uznanou MD (Ministerstvo dopravy České republiky);

ii)

u námořního poručíka

schválená námořní služba ve funkci palubního asistenta na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT po nejméně 6 měsíců v případě absolventa námořní střední odborné školy nebo námořní akademie nebo po jeden rok v případě absolventa schváleného kursu, v tom nejméně šest měsíců ve funkci člena palubní strážní služby,

2.	řádně vyplněná a potvrzená kniha výcviku palubního asistenta;

iii)	u prvního palubního důstojníka průkaz způsobilosti námořního poručíka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT a nejméně dvanáctiměsíční schválená námořní služba v tomto postavení;

iv)

u kapitána

=	služební průkaz kapitána na lodích o hrubé prostornosti 500 až 3 000 RT,

průkaz způsobilosti prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 3 000 RT a nejméně šestiměsíční schválená námořní služba ve funkci prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 500 RT a nejméně šestiměsíční schválená námořní služba ve funkci prvního palubního důstojníka na lodích o hrubé prostornosti nejméně 3 000 RT;

u strojního asistenta

1.	osoba ve věku nejméně 20 let,

2.	námořní akademie nebo námořní střední odborná škola — obor námořního strojnictví a schválená námořní služba nejméně šesti měsíců na lodi v průběhu studia;

vi)	u strojního důstojníka schválená námořní služba ve funkci strojního asistenta v délce nejméně 6 měsíců po absolvování námořní akademie nebo námořní střední odborné školy;

vii)	u druhého strojního důstojníka schválená námořní služba v délce nejméně 12 měsíců ve funkci třetího strojního důstojníka na lodích poháněných hlavním mechanickým pohonem o výkonu nejméně 750 kW;

viii)

u prvního strojního důstojníka

příslušný služební průkaz druhého strojního důstojníka na lodích poháněných hlavním mechanickým pohonem o výkonu nejméně 3 000 kW a nejméně 6 měsíců schválené námořní služby v této funkci;

ix)

u elektrotechnika

1.	osoba ve věku nejméně 18 let,

2.	námořní nebo jiná akademie, elektrotechnická fakulta nebo technická škola nebo univerzita, všechny kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou a provázeny schválenou praxí nejméně 12 měsíců v oblasti elektrotechniky;

u elektrodůstojníka

1.	námořní akademie nebo námořní střední odborná škola, obor námořní elektrotechniky nebo jiná vysoká nebo střední škola v oblasti elektrotechniky, všechny kursy musí být zakončeny maturitní zkouškou nebo státní zkouškou,

2.	schválená námořní služba ve funkci elektrotechnika po dobu nejméně 12 měsíců v případě absolventů akademie, vysoké školy nebo univerzity nebo 24 měsíců v případě absolventa střední školy;

—

v Dánsku 9 let základního vzdělávání následovaného základní odbornou přípravou nebo službou na moři trvající 17 až 36 měsíců doplněnou:

i)	u palubních důstojníků specializovanou odbornou přípravou v délce 1 roku,

ii)	u ostatních specializovanou odbornou přípravou v délce 3 let;

—	v Německu o celkové délce 14 až 18 let, včetně 3 let základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následují 1 nebo 2 roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě odbornou praxí v navigaci v délce 2 roky;

—

v Lotyšsku:

u lodního elektrodůstojníka („kuģu elektromehāniķis“)

1.	osoba ve věku nejméně 18 let,

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let a 6 měsíců, zahrnujícímu nejméně 9 let základního vzdělání a nejméně 3 roky odborného vzdělání. Navíc je vyžadována námořní služba v délce nejméně 6 měsíců jako lodní elektrotechnik nebo asistent lodního elektrodůstojníka na lodích s generátory o výkonu více než 750 kW. Odborné vzdělání se zakončuje zvláštní zkouškou prováděnou příslušným orgánem v souladu s programem odborné přípravy schváleným ministerstvem dopravy;

ii)

u operátora chladicího systému („kuģa saldēšanas iekārtu mašīnists“)

1.	osoba ve věku nejméně 18 let,

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 13 let, zahrnujícímu nejméně 9 let základního vzdělání a nejméně 3 roky odborného vzdělání. Navíc je vyžadována námořní služba v délce nejméně 12 měsíců jako asistent operátora chladicího systému. Odborné vzdělání se zakončuje zvláštní zkouškou prováděnou příslušným orgánem v souladu s programem odborné přípravy schváleným ministerstvem dopravy;

—	v Itálii o celkové délce 13 let, z nichž je alespoň 5 let profesní přípravy zakončené zkouškou a popřípadě doplněné stáží;

—

v Nizozemsku:

u prvního palubního důstojníka (loď pro pobřežní plavbu) (s doplňkovou přípravou) („stuurman kleine handelsvaart (met aanvulling)“) a diplomovaného strojníka („diploma motordrijver“) zahrnující 14 let studia, z nichž alespoň 2 roky probíhají ve specializovaném zařízení pro odbornou přípravu, doplněnou dvanáctiměsíční stáží,

ii)

u úředníka VTS („VTS-functionaris“) o celkové délce nejméně 15 let, zahrnující alespoň 3 roky vyššího odborného vzdělávání („HBO“) nebo středního odborného vzdělávání („MBO“) a doplněné vnitrostátními a regionálními specializačními studii, každé v délce nejméně 12 týdnů teoretické přípravy a zakončené zkouškou,

které jsou uznány Mezinárodní úmluvou STCW (Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků, 1978).

b)	Námořní rybolov:

Odborná příprava pro povolání:

v Německu:

—	kapitán, hlubinný rybolov („Kapitän BG/Fischerei“),

—	kapitán, pobřežní rybolov („Kapitän BLK/Fischerei“),

—	palubní důstojník lodi určené pro hlubinný rybolov („nautischer Schiffsoffizier BGW/Fischerei“),

—	palubní důstojník lodi určené pro pobřežní rybolov („nautischer Schiffsoffizier BK/Fischerei“);

v Nizozemsku:

—	první strojní důstojník V („stuurman werktuigkundige V“),

—	strojní důstojník IV rybářské lodi („werktuigkundige IV visvaart“),

—	první důstojník IV rybářské lodi („stuurman IV visvaart“),

—	první strojní důstojník VI rybářské lodi („stuurman werktuigkundige VI“),

která odpovídá vzdělání:

—	v Německu o celkové délce 14 až 18 let, včetně 3 let základní odborné přípravy a jednoleté služby na moři, po níž následuje 1 nebo 2 roky specializované odborné přípravy doplněné popřípadě odbornou praxí v navigaci v délce 2 roky,

—	v Nizozemsku zahrnujícímu 13 až 15 let studia, ze kterého alespoň 2 roky probíhají ve specializovaných odborných školách, doplněného odbornou praxí v délce 12 měsíců,

a je uznané Úmluvou z Torremolinos (Mezinárodní úmluva o bezpečnosti rybářských plavidel z roku 1977).

4. Technická oblast

Odborná příprava pro povolání:

v České republice:

—	autorizovaný technik, autorizovaný stavitel,

která odpovídá odborné přípravě v délce nejméně 9 let, zahrnující 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a 5 let odborné praxe a zkoušku odborné způsobilosti pro výkon vybraných činností ve výstavbě (podle zákona č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) a zákona č. 360/1992 Sb.);

—	fyzická osoba řídící drážní vozidlo,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného státní zkouškou o pohonu vozidel;

—	drážní revizní technik,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání na střední strojní nebo elektrotechnické škole, zakončeného maturitní zkouškou;

—	učitel autoškoly,

osoba nejméně 24 let věku; odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zaměřeného na dopravu nebo strojnictví, zakončeného maturitní zkouškou;

—	kontrolní technik STK,

osoba nejméně 21 let věku; odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného nejméně 2 roky technické praxe; dotyčná osoba musí být držitelem řidičského průkazu, nesmí mít záznam v trestním rejstříku a musí absolvovat zvláštní výcvik pro státní kontrolní techniky v délce nejméně 120 hodin a úspěšně složit zkoušku;

—	mechanik měření emisí,

odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání, zakončeného maturitní zkouškou; dále musí žadatel absolvovat nejméně 3 roky technické praxe a zvláštní výcvik pro mechaniky měření emisí v délce 8 hodin a úspěšně složit zkoušku;

—	kapitán I. třídy,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 15 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 3 roky středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a následovaného zkouškou potvrzenou průkazem způsobilosti. Toto odborné vzdělání musí být následováno 4 roky odborné praxe zakončené zkouškou;

—	restaurátor památek, které jsou díly uměleckých řemesel,

která odpovídá vzdělání o celkové délce 12 let, pokud zahrnuje úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování, nebo 10 až 12 let studia v příbuzném oboru a 5 letům odborné praxe v případě úplného středního odborného vzdělání zakončeného maturitní zkouškou, nebo 8 letům odborné praxe v případě středního odborného vzdělání zakončeného závěrečnou zkouškou;

—	restaurátor děl výtvarných umění, která nejsou památkami a jsou uložena ve sbírkách muzeí a galerií, a ostatních předmětů kulturní hodnoty,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let a 5 letům odborné praxe v případě úplného středního odborného vzdělání v oboru restaurování, zakončeného maturitní zkouškou;

—	odpadový hospodář,

—	technický vedoucí odstřelů,

která odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky středního odborného vzdělání, zakončeného maturitní zkouškou,

a následovaného

2 roky praxe jako střelmistr v podzemí (pro činnost v podzemí) nebo 1 rokem praxe na povrchu (pro činnost na povrchu), včetně 6 měsíců jako pomocník střelmistra,

výcvikovým kursem v délce 100 hodin teoretické a praktické přípravy, následovaným zkouškou před příslušným obvodním báňským úřadem,

odbornou praxí v délce nejméně 6 měsíců při projektování a provádění trhacích prací velkého rozsahu,

výcvikovým kursem v délce 32 hodin teoretické a praktické přípravy, následovaným zkouškou před Českým báňským úřadem;

v Itálii:

—	geodet („geometra“),

—	zemědělský technik („perito agrario“),

která představuje střední technické studium o celkové délce nejméně 13 let, zahrnující 8 let povinné školní docházky následované 5 lety středoškolského studia včetně 3 let odborného studia, zakončené zkouškou na technický Baccaulaureat a doplněné:

i)	u geodetů: buď nejméně stáží v příslušném provozu v délce 2 roky, nebo odbornou praxí v délce 5 let;

ii)	u zemědělských techniků splněním stáže v délce 2 roky,

zakončená státní zkouškou;

v Lotyšsku:

—	asistent železničního strojvůdce („vilces līdzekļa vadītāja (mašīnista) palīgs“),

osoba nejméně 18 let věku, odpovídá vzdělání o celkové délce nejméně 12 let, zahrnujícímu nejméně 8 let základního vzdělání a nejméně 4 roky odborného vzdělání; odborná příprava je zakončena zvláštní zkouškou zaměstnavatele; průkaz způsobilosti vydává příslušný orgán na dobu 5 let;

v Nizozemsku:

—	soudní vykonavatel („gerechtsdeurwaarder“),

—	výrobce zubních protéz („tandprotheticus“),

která představuje studium a odbornou přípravu:

i)	v případě soudního vykonavatele („gerechtsdeurwaarder“) trvající 19 let, skládající se z 8 let povinné školní docházky a 8 let středoškolského vzdělávání, včetně 4 let technického vzdělávání zakončeného státní zkouškou a doplněného 3 lety teoretické a praktické odborné přípravy;

ii)

v případě výrobce zubních protéz („tandprotheticus“) trvající nejméně 15 let denního studia a 3 roky rozvolněné přípravy, včetně 8 let základního vzdělávání, 4 let středního všeobecného vzdělávání a 3 let odborné přípravy zahrnující teoretickou i praktickou přípravu na zubního technika, doplněné 3 lety rozvolněné přípravy na výrobce zubních protéz a zakončené zkouškou;

v Rakousku:

—	lesník („Förster“),

—	technický poradce („Technisches Büro“),

—	pronajímatel pracovní síly („Überlassung von Arbeitskräften — Arbeitsleihe“),

—	zprostředkovatel práce („Arbeitsvermittlung“),

—	investiční poradce („Vermögensberater“),

—	soukromý detektiv („Berufsdetektiv“),

—	strážný („Bewachungsgewerbe“),

—	obchodník s nemovitostmi („Immobilienmakler“),

—	správce nemovitostí („Immobilienverwalter“),

—	organizátor stavby („Bauträger, Bauorganisator, Baubetreuer“),

—	společnost zabývající se vymáháním pohledávek („Inkassobüro/Inkassoinstitut“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 15 let, včetně 8 let povinné školní docházky, následované alespoň 5 lety technického nebo obchodního středoškolského studia zakončeného technickou nebo obchodní maturitní zkouškou a doplněné nejméně 2 lety vzdělávání a výcviku na pracovišti zakončenými odbornou zkouškou;

—	pojišťovací poradce („Berater in Versicherungsangelegenheiten“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce 15 let, včetně 6 let odborné přípravy v rámci strukturované odborné přípravy, rozdělené na 3 roky učňovského výcviku a 3 roky odborné praxe a výcviku, zakončené zkouškou;

—	stavební mistr pro plánování a technické výpočty („planender Baumeister“),

—	tesařský mistr pro plánování a technické výpočty („planender Zimmermeister“),

která odpovídá vzdělání v celkové délce nejméně 18 let včetně nejméně 9 let odborné přípravy rozdělené na 4 roky středoškolského technického studia a 5 let odborné praxe a výcviku zakončené odbornou zkouškou, která opravňuje vykonávat povolání a připravovat učně, pokud se taková odborná příprava týká práva plánovat stavby, provádět technické výpočty a stavební dozor („privilegium Marie Terezie“);

—	účetní-podnikatel („gewerblicher Buchhalter“) podle Gewerbeordnung 1994 (živnostenský řád z roku 1994);

—	samostatný účetní („selbständiger Buchhalter“) podle Bundesgesetz über die Wirtschaftstreuhandberufe 1999 (zákon o povoláních v oblasti veřejného účetnictví z roku 1999);

v Polsku:

—	diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na stanici kontroly vozidel na základní úrovni („diagnosta przeprowadzający badania techniczne w stacji kontroli pojazdów o podstawowym zakresie badań“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 3 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, jež zahrnuje 51 hodin základní odborné přípravy v kontrole způsobilosti motorových vozidel k provozu a složení zkoušky způsobilosti;

—	diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na okresní stanici kontroly vozidel („diagnosta przeprowadzający badania techniczne pojazdu w okręgowej stacji kontroli pojazdów“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 4 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, jež zahrnuje 51 hodin základní odborné přípravy v kontrole způsobilosti motorových vozidel k provozu a složení zkoušky způsobilosti;

—	diagnostik provádějící zkoušky způsobilosti motorových vozidel k provozu na stanici kontroly vozidel („diagnosta wykonujący badania techniczne pojazdów w stacji kontroli pojazdów“),

která odpovídá:

i)	8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti motorových vozidel a 4 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně, nebo

ii)

8 letům základního vzdělání a 5 letům středního odborného vzdělání v oblasti jiné než v oblasti motorových vozidel a 8 letům praxe v opravně vozidel nebo v automechanické dílně a zahrnuje celkem 113 hodin úplné odborné přípravy zahrnující základní a specializovanou přípravu, se zkouškami po každém stupni.

Délka v hodinách a obecný obsah jednotlivých kursů v rámci úplné odborné přípravy pro diagnostika jsou odděleně uvedeny v nařízení ministra infrastruktury ze dne 28. listopadu 2002 o podrobných požadavcích na diagnostiky (Úřední věstník z roku 2002, č. 208, pol. 1769);

—	výpravčí („dyżurny ruchu“),

která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 4 rokům středního odborného vzdělání se zaměřením na železniční dopravu, následovanému přípravným kursem pro práci jako výpravčí v délce 45 dnů a složením zkoušky způsobilosti, nebo která odpovídá 8 letům základního vzdělání a 5 rokům středního odborného vzdělání se zaměřením na železniční dopravu, následovanému přípravným kursem pro práci jako výpravčí v délce 63 dnů a složením zkoušky způsobilosti.

5. Studium ve Spojeném království schválené jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“)

Odborná příprava pro povolání:

—	registrovaná veterinární sestra a ošetřovatel („listed veterinary nurse“),

—	důlní elektroinženýr („mine electrical engineer“),

—	důlní inženýr („mine mechanical engineer“),

—	zubní terapeut („dental therapist“),

—	zubní hygienik („dental hygienist“),

—	oční optik („dispensing optician“),

—	správce dolu („mine deputy“),

—	konkurzní správce („insolvency practitioner“),

—	notář oprávněný k převodu nemovitostí („licensed conveyancer“),

—	první důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („first mate — freight/passenger ships — unrestricted“),

—	druhý důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („second mate — freight/passenger ships — unrestricted“),

—	třetí důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („third mate — freight passenger ships unrestricted“),

—	palubní důstojník na nákladní/osobní lodi — bez omezení („deck officer - freight/passenger ships — unrestricted“),

—	strojní důstojník na nákladní/osobní lodi — neomezená oblast obchodování („engineer officer — freight/passenger ships — unlimited trading area“),

—	odborně způsobilá osoba pro řízení nakládání s odpady („certified technically competent person in waste management“),

která vede k získaní kvalifikací schválených jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“) a odpovídá úrovním 3 a 4 Národního rámce profesních kvalifikací Spojeného království („United Kingdom National Framework of Vocational Qualifications“).

Tyto úrovně jsou vymezeny takto:

—	úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nad ostatními nebo poskytování rad ostatním,

—	úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdrojů.

(1) Od 1. června 1994 bylo profesní označení „Krankengymnast(in)“ nahrazeno označením „Physiotherapeut(in)“. Nicméně příslušníci tohoto povolání, kteří obdrželi diplomy před tímto datem, mohou, pokud chtějí, i nadále užívat dřívější označení „Krankengymnast(in)“.

PŘÍLOHA III

Seznam regulovaného vzdělávání a odborné přípravy podle čl. 13 odst. 2 třetího pododstavce

Ve Spojeném království:

Regulované vzdělávání a odborná příprava vedoucí k získaní kvalifikací schválených jako Národní profesní kvalifikace („National Vocational Qualifications“) nebo ve Skotsku schválených jako Skotské profesní kvalifikace („Scottish Vocational Qualifications“) na úrovni 3 a 4 Národního rámce profesních kvalifikací Spojeného království („United Kingdom National Framework of Vocational Qualifications“).

Tyto úrovně jsou vymezeny takto:

—	úroveň 3: způsobilost vykonávat velký rozsah různých pracovních úkolů v celé řadě oblastí a většina z nich je složitá a není rutinní. Je v nich zahrnuta značná odpovědnost, samostatnost a často je požadován dozor nad ostatními nebo poskytování rad ostatním,

—	úroveň 4: způsobilost vykonávat velký rozsah složitých technických a odborných pracovních úkolů v celé řadě oblastí a se značným stupněm osobní odpovědnosti a samostatnosti. Funkce vykonávané na této úrovni zahrnují často odpovědnost za práci vykonávanou ostatními osobami a rozdělování zdrojů.

V Německu:

Následující regulované vzdělávání:

—

regulované vzdělávání připravující na výkon povolání technického asistenta („technishe(r) Assistent(in)“), obchodního asistenta („kaufmänische(r) Assistent(in)“), sociálních povolání („soziale Berufe“) a povolání diplomovaných instruktorů dýchaní a správné výslovnosti („staatlich geprüfte(r) Atem-, Sprech- und Stimmlehrer(in)“) v celkové délce nejméně 13 let, které vyžaduje úspěšné ukončení středoškolského studia („mittlerer Bildungsbschluss“), a zahrnuje:

i)	nejméně 3 roky (1) odborné přípravy na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a případně doplněné specializovaným studiem v délce 1 roku nebo 2 let rovněž zakončeným zkouškou, nebo

ii)	nejméně 2,5 roku na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a doplněné odbornou praxí v délce nejméně 6 měsíců nebo stáží ve schváleném zařízení v délce nejméně 6 měsíců, nebo

iii)	nejméně 2 roky na specializované škole („Fachschule“) zakončené zkouškou a doplněné odbornou praxí v délce nejméně 1 roku nebo stáží ve schváleném zařízení v délce nejméně 1 roku;

—

regulované vzdělávání pro výkon povolání diplomovaného („staatlich geprüft“) technika („Techniker(in)“), ekonoma („Betriebswit(in)“), návrháře („Gestalter(in)“), pomocníka v rodině („Familienpfleger(in)“) v celkové délce nejméně 16 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení povinné školní docházky nebo rovnocenného vzdělání (v délce nejméně 9 let) a úspěšné ukončení studia na příslušné odborné škole („Berufsschule“) v délce nejméně 3 let a které po ukončení alespoň 2 let odborné praxe zahrnuje denní studium a odbornou přípravu v délce alespoň 2 let nebo rozvolněné studium a odbornou přípravu odpovídající délky;

—

regulované vzdělávání a regulovaná další příprava v zaměstnání o celkové délce nejméně 15 let, kde je obecným předpokladem úspěšné ukončení povinné školní docházky (v délce nejméně 9 let) a odborné přípravy (obvykle 3 roky), a zpravidla zahrnuje alespoň dva roky odborné praxe (ve většině případů 3 roky) a zkoušku v rámci další přípravy v zaměstnání, přičemž příprava na ni obecně vyžaduje studium, která buď probíhá souběžně s odbornou praxí (nejméně 1 000 hodin), nebo má formu denního studia (po dobu nejméně 1 roku).

Německé orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.

V Nizozemsku:

—

regulované vzdělávání v celkové délce nejméně 15 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení 8 let základního vzdělávání a 4 let středního všeobecného vzdělávání („MAVO“) nebo přípravného odborného vzdělávání („VBO“) nebo středního všeobecného vzdělávání vyššího stupně a které vyžaduje ukončení 3 nebo 4 let vzdělávání ve vzdělávacím zařízení pro střední odborné vzdělávání („MBO“) zakončené zkouškou;

—

regulované vzdělávání v celkové délce nejméně 16 let, jehož podmínkou je úspěšné ukončení 8 let základního vzdělávání a alespoň 4 let přípravného odborného vzdělávání („VBO“) nebo středního všeobecného vzdělávání vyššího stupně a které vyžaduje ukončení alespoň 4 let odborného vzdělávání v učňovském systému, zahrnujícího každý týden alespoň jeden den teoretické přípravy ve škole a v další dny praktický výcvik ve středisku výcviku nebo v podniku, které je zakončené zkouškou druhého nebo třetího stupně.

Nizozemské orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.

V Rakousku:

—

studium na vyšších odborných školách („Berufsbildende Höhere Schulen“) a vyšších vzdělávacích zařízeních pro zemědělství a lesnictví („Höhere Land- und Forstwirtschaftliche Lehranstalten“), včetně zvláštních forem („einschliesslich der Sonderformen“), jejichž struktura a úroveň jsou stanoveny právními a správními předpisy.

Tyto obory mají celkovou délku nejméně 13 let a zahrnují 5 let odborné přípravy, zakončené závěrečnou zkouškou, jejíž složení je důkazem odborné způsobilosti;

—

studium na mistrovských školách („Meisterschulen“), v mistrovských třídách („Meisterklassen“), podnikových mistrovských školách („Werkemeisterschulen“) nebo školách stavebních řemesel („Bauhandwerkeschulen“), jejichž struktura a úroveň jsou stanoveny právními a správními předpisy.

Toto studium má celkovou délku nejméně 13 let, které zahrnují 9 let povinné školní docházky a poté buď nejméně 3 roky odborné přípravy na specializované škole, nebo nejméně 3 roky odborné přípravy ve firmě a souběžně s tím na odborné škole („Berufsschule“), zakončené v obou případech zkouškou a potom doplněné úspěšným ukončením alespoň 1 roku studia na mistrovské škole („Meisterschule“), v mistrovských třídách („Meisterklassen“), v podnikové mistrovské škole („Werkemeisterschule“) nebo na škole stavebních řemesel („Bauhandwerkeschule“). Ve většině případů je celková délka studia nejméně 15 let, zahrnující období odborné praxe, která buď předchází studiu v těchto zařízeních, nebo je doprovázena rozvolněným studiem (alespoň 960 hodin).

Rakouské orgány zašlou Komisi a ostatním členským státům seznam oborů odborné přípravy, na které se vztahuje tato příloha.

(1) Minimální délka může být zkrácena ze 3 na 2 roky, pokud dotyčná osoba má kvalifikaci nezbytnou k přijetí na vysokou školu („Abitur“), tj. 13 let předchozího vzdělávání a odborné přípravy, nebo kvalifikaci nezbytnou k přijetí na „Fachhochschule“ („Fachhochschulreife“), tj. 12 let předchozího vzdělávání a odborné přípravy.

PŘÍLOHA IV

Činnosti související s kategoriemi odborné praxe podle článků 17, 18 a 19

Seznam I

Oddíly zahrnuté směrnicí 64/427/EHS ve znění směrnice 69/77/EHS a směrnicemi 68/366/EHS a 82/489/EHS

1 Směrnice 64/427/EEC

Oddíl	23	Výroba textilií
	232	Výroba a zpracování textilních materiálů na vlnařských strojích
	233	Výroba a zpracování textilních materiálů na bavlnářských strojích
	234	Výroba a zpracování textilních materiálů na hedvábnických strojích
	235	Výroba a zpracování textilních materiálů pomocí strojů na len a konopí
	236	Jiná textilní vlákna (juta, pevná vlákna atd.), provaznické zboží
	237	Výroba pleteného a háčkovaného zboží
	238	Konečná úprava textilií
	239	Jiná textilní odvětví
Oddíl	24	Výroba obuvi, oděvů a lůžkovin
	241	Strojní výroba obuvi (kromě gumové a dřevěné)
	242	Ruční výroba a opravy obuvi
	243	Výroba oděvů (kromě kožichů)
	244	Výroba matrací a lůžkovin
	245	Odvětví kůže a kožešin
Oddíl	25	Výroba dřeva a korku, kromě výroby nábytku
	251	Řezání a průmyslová příprava dřeva
	252	Výroba polotovarů ze dřeva
	253	Sériová výroba dřevěných stavebních prvků včetně podlah
	254	Výroba dřevěných obalů
	255	Výroba ostatních dřevěných výrobků (kromě nábytku)
	259	Výroba předmětů ze slámy, korku, košíkářského zboží, proutěného pletiva, výroba kartáčů
Oddíl	26	260 Výroba dřevěného nábytku
Oddíl	27	Výroba papíru a papírových produktů
	271	Výroba buničiny, papíru a kartónu
	272	Zpracování papíru a kartónu a výroba předmětů z buničiny
Oddíl	28	280 Tisk, vydavatelství a související činnosti
Oddíl	29	Kožedělný průmysl
	291	Koželužny a úpravny usní
	292	Výroba koženého a obdobného zboží
Oddíl	ex 30	Výroba gumových a plastových výrobků, umělých vláken a škrobových výrobků
	301	Zpracování gumy a azbestu
	302	Zpracování plastických hmot
	303	Výroba umělých vláken
Oddíl	ex 31	Chemický průmysl
	311	Výroba základních chemických látek a jejich další zpracování
	312	Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro průmyslové a zemědělské účely (včetně výroby rostlinných nebo živočišných tuků a olejů pro průmyslové využití skupiny 312 ISIC)
	313	Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro domácí spotřebu nebo kancelářské použití (kromě výroby zdravotnických a farmaceutických výrobků (skupina ex 319 ISIC))
Oddíl	32	320 Ropný průmysl
Oddíl	33	Výroba nekovových výrobků z nerostných hmot
	331	Výroba stavebních výrobků z pálené hlíny
	332	Výroba skla a skleněných předmětů
	333	Výroba keramických předmětů, porcelánu a keramiky a žárovzdorného zboží
	334	Výroba cementu, vápna a sádry
	335	Výroba stavebních výrobků z betonu, cementu a sádry
	339	Zpracování kamene a výroba jiných nekovových výrobků z nerostných hmot
Oddíl	34	Výroba a primární zpracování železných a neželezných kovů
	341	Železářský průmysl (definovaný ve Smlouvě o ESUO, včetně hutnických integrovaných koksoven)
	342	Výroba ocelových trubek
	343	Tažení drátů, tažení za studena, válcování pásové oceli, tváření za studena
	344	Výroba a primární zpracování neželezných kovů
	345	Slévárny železných a neželezných kovů
Oddíl	35	Výroba kovových výrobků (kromě strojů a dopravních zařízení)
	351	Kování, těžké lisování, zápustkové kování
	352	Sekundární zpracování a povrchová úprava kovů
	353	Kovové konstrukce
	354	Výroba parních kotlů, nádrží a dalších průmyslových dutých výrobků
	355	Výroba nástrojů a nářadí a hotových kovových výrobků (kromě elektrických zařízení)
	359	Pomocné strojírenské činnosti
Oddíl	36	Výroba neelektrických strojů
	361	Výroba zemědělských strojů a traktorů
	362	Výroba kancelářských strojů
	363	Výroba obráběcích strojů pro zpracování kovů, nářadí a nástrojů pro stroje
	364	Výroba strojů pro textilní průmysl a jejich doplňků, výroba šicích strojů
	365	Výroba strojů a zařízení pro potravinářský průmysl a pro chemický průmysl a související odvětví
	366	Výroba strojů a zařízení pro doly, slévárny oceli a litiny, pro stavebnictví; výroba mechanického manipulačního zařízení
	367	Výroba manipulačního vybavení
	368	Výroba strojů pro jiné konkrétní průmyslové účely
	369	Výroba jiných neelektrických strojů a přístrojů
Oddíl	37	Elektrotechnika
	371	Výroba elektrických vodičů a kabelů
	372	Výroba motorů, generátorů, transformátorů, rozvaděčů a obdobného vybavení pro dodávku elektrické energie
	373	Výroba elektrického zařízení pro přímé obchodní využití
	374	Výroba telekomunikačního vybavení, elektroměrů, jiných měřicích přístrojů a elektrického zdravotnického vybavení
	375	Výroba elektronického zařízení, rozhlasových a televizních přijímačů a elektroakustického zařízení
	376	Výroba elektrických přístrojů pro domácnosti
	377	Výroba svítidel a osvětlovací techniky
	378	Výroba baterií a akumulátorů
	379	Opravy, montáž a odborná technická instalace (instalace elektrického zařízení)
Oddíl ex	38	Výroba dopravního zařízení
	383	Výroba motorových vozidel a jejich částí
	384	Opravy motorových vozidel, motocyklů a jízdních kol
	385	Výroba motocyklů, jízdních kol a jejich částí
	389	Výroba dopravního zařízení jinde nezařazeného
Oddíl	39	Různá výrobní odvětví
	391	Výroba přesných přístrojů a měřicích a kontrolních nástrojů
	392	Výroba zdravotnickochirurgických nástrojů a vybavení a ortopedických přístrojů (kromě ortopedické obuvi)
	393	Výroba fotografických a optických zařízení
	394	Výroba a oprava hodinek a hodin
	395	Výroba zlatnických a šperkařských předmětů
	396	Výroba a opravy hudebních nástrojů
	397	Výroba her, hraček a sportovního zboží
	399	Ostatní výrobní odvětví
Oddíl	40	Stavebnictví
	400	Stavebnictví (nespecializované); demolice
	401	Výstavba budov (obytných nebo jiných)
	402	Stavebnictví; stavby silnic, mostů, železnic atd.
	403	Instalační práce
	404	Dekorační a dokončovací práce

2 Směrnice 68/366/EHS

Oddíl	20A	200 Výroba živočišných a rostlinných tuků a olejů
	20B	Potravinářský průmysl (kromě výroby nápojů)
	201	Porážení, zpracování a konzervování masa
	202	Mléko a mléčné výrobky
	203	Konzervování a nakládání ovoce a zeleniny
	204	Konzervování ryb a dalších mořských produktů
	205	Výroba mlýnských výrobků
	206	Výroba pekárenských výrobků, včetně sucharů a sušenek
	207	Cukrovarnictví
	208	Výroba kakaa, čokolády a cukrovinek
	209	Výroba různých potravinářských výrobků
Oddíl	21	Výroba nápojů
	211	Výroba ethylalkoholu kvašením, výroba droždí a lihovin
	212	Výroba vína a obdobných nesladových alkoholických nápojů
	213	Pivovarnictví a sladovnictví
	214	Výroba nealkoholických nápojů a vody sycené oxidem uhličitým
	ex 30	Výroba gumových výrobků, plastových materiálů, umělých nebo syntetických vláken a škrobových produktů
	304	Výroba škrobových produktů

3 Směrnice 82/489/EHS

ex 855

Kadeřnictví (kromě pedikérských služeb a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky)

Seznam II

Oddíly směrnic 75/368/EHS, 75/369/EHS a 82/470/EHS

1 Směrnice 75/368/EHS (činnosti uvedené v čl. 5 odst. 1)

ex 04	Rybolov
ex 04	043	Rybolov ve vnitrozemských vodách
ex 38	Výroba dopravního zařízení
	381	Stavby a opravy lodí
	382	Výroba železničního vybavení
	386	Výroba letadel (včetně kosmického vybavení)
ex 71	Činnosti spojené s dopravou a činnosti jiné než doprava těchto oddílů:
	ex 711	Služby poskytované ve spacích a jídelních vozech; údržba železničního vozového parku v opravnách; úklid vagonů
	ex 712	Údržba vozového parku pro městskou, příměstskou a meziměstskou osobní dopravu
	ex 713	Údržba vozového parku pro silniční osobní dopravu (jako jsou motorová vozidla, autobusy, taxi)
	ex 714	Provoz a údržba vybavení souvisejícího se silniční dopravou (jako jsou silnice, tunely a silniční mosty, kde se platí mýtné, silniční sklady zboží, parkoviště, autobusová a tramvajová depa)
	ex 716	Činnosti spojené s vnitrostátní vodní dopravou (jako je provoz a údržba splavných toků, přístavů a jiných zařízení pro vnitrostátní vodní dopravu; remorkážní a pilotážní služby v přístavech, balisáž, nakládání a vykládání lodí a jiné obdobné činnosti, jako je zachraňování plavidel, vlečení a provozování úschovny loděk)
73	Komunikace: poštovní služby a telekomunikace
ex 85	Osobní služby
	854	Prádelny a jejich služby, chemické čištění a barvení
	ex 856	Fotografická studia: portréty a obchodní fotografie, kromě novinářských fotografií
	ex 859	Osobní služby jinde neuvedené (pouze údržba a úklid budov nebo sídel)

2 Směrnice 75/369/EHS (článek 6: pokud je činnost považována za průmyslovou nebo řemeslnou)

Ambulantní výkon těchto činností:

koupě a prodej zboží:

—	ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (skupina ex 612 ISIC),

—	na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích;

b)	činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon.

3 Směrnice 82/470/EHS (čl. 6 odst. 1 a 3)

Činnosti zahrnují zejména:

—	organizování, nabídku k prodeji a prodej, paušálně nebo za provizi, jednotlivých nebo hromadných položek (doprava, ubytování, strava, výlety atd.) cesty nebo pobytu, nezávisle na důvodu cestování (čl. 2 bod B písm. a)),

—

jednání jako zprostředkovatel mezi provozovateli různých druhů dopravy a osobami, které odbavují nebo nechávají odbavovat zboží, jakož i provozování souvisejících činností:

aa)	uzavíráním smluv s provozovateli dopravy na účet příkazce,

bb)	výběrem druhu dopravy, podniku a trasy považovaných za nejvýhodnější pro příkazce,

cc)	přípravou technických hledisek dopravy (např. balení nezbytné pro dopravu); prováděním různých vedlejších operací v dopravě (např. zajištěním ledu pro chladicí vozy),

dd)	plněním formalit spojených s dopravou, jako je vystavování nákladních listů; sběrem a výdejem zásilek,

ee)	koordinací různých fází dopravy, zajištěním průjezdu, dosílky, překládky a jiných dokončovacích operací,

ff)

sjednáváním dopravného pro dopravce a možností dopravy pro osoby, které zboží odbavují nebo nechávají odbavovat:

—	odhad dopravních nákladů a kontrola vyúčtování,

—	výkon některých trvalých nebo příležitostných úkonů jménem a na účet majitele lodi nebo námořního dopravce (s přístavními orgány, provozovateli lodí atd.).

[Činnosti podle čl. 2 bodu A písm. a), b) a d)].

Seznam III

Směrnice 64/222/EHS, 68/364/EHS, 68/368/EHS, 75/368/EHS, 75/369/EHS, 70/523/EHS a 82/470/EHS

1 Směrnice 64/222/EEC

1.	Nezávislá velkoobchodní činnost, s výjimkou oblasti léčiv a farmaceutických výrobků, toxických výrobků a patogenních původců a oblasti uhlí (skupina ex 611).

2.	Profesní činnosti zprostředkovatele, který je pověřen jednou nebo několika osobami pro sjednávání nebo uzavírání obchodních transakcí jménem a na účet těchto osob.

3.	Profesní činnosti zprostředkovatele, který, aniž by byl trvale pověřen, spojuje osoby, které chtějí uzavřít smlouvu přímo, připravuje jejich obchodní transakci nebo pomáhá při jejím uzavírání.

4.	Profesní činnosti zprostředkovatele, který uzavírá obchodní transakce svým jménem na účet jiného.

5.	Profesní činnosti zprostředkovatele, který provozuje na účet jiného velkoobchodní aukční prodej.

6.	Profesní činnosti zprostředkovatele, který jde ode dveří ke dveřím a shání zakázky.

7.	Profesionální poskytování služeb zprostředkovatelem, který je zaměstnancem jednoho nebo několika obchodních, průmyslových nebo řemeslných podniků.

2 Směrnice 68/364/EHS

Skupina ex 612 ISIC: Maloobchod

Vyloučené činnosti:

012	Pronájem zemědělských strojů
640	Činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem
713	Pronájem automobilů, vozů a koní
718	Pronájem železničních vozů a vagonů
839	Pronájem strojů pro obchody
841	Rezervace vstupenek v kinech a pronájem kinematografických filmů
842	Rezervace vstupenek v divadlech a pronájem divadelního vybavení
843	Pronájem lodí, jízdních kol, automatů na mince
853	Pronájem zařízených pokojů
854	Pronájem vypraného prádla
859	Pronájem ošacení

3 Směrnice 68/368/EHS

Oddíl ex 85 ISIC

1.	Restaurace a prodej nápojů (skupina 852 ISIC).
2.	Hotely a obdobná zařízení, kempy (skupina 853 ISIC).

4 Směrnice 75/368/EHS (článek 7)

ex 62

Banky a jiné peněžní ústavy

ex 620

Společnosti pro nákup a prodej patentů a licenční společnosti

ex 71

Doprava

ex 713

Silniční osobní doprava, kromě dopravy motorovými vozidly

ex 719

Potrubní doprava tekutých uhlovodíků a jiných tekutých chemických produktů

ex 82

Veřejně prospěšné služby

827

Činnost knihoven, muzeí, botanických a zoologických zahrad

ex 84

Rekreační služby

843

Rekreační služby jinde neuvedené:

—	sportovní činnosti (sportovní hřiště, organizace sportovních akcí atd.), s výjimkou činností sportovních instruktorů

—	oddechové činnosti (dostihové stáje, sportoviště, dostihová závodiště atd.)

—	ostatní rekreační činnosti (cirkusy, zábavní parky a jiné druhy zábavy)

ex 85

Osobní služby

ex 851

Domácí služby

ex 855

Salóny krásy a služby manikérů, kromě služeb pedikérů a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky

ex 859

Osobní služby jinde neuvedené, kromě činnosti sportovních a paralékařských masérů a horských průvodců, rozdělené takto:

—	dezinfekce a boj proti škodlivým živočichům

—	pronájem ošacení a úschova předmětů

—	sňatkové kanceláře a obdobné služby

—	astrologie, věštectví apod.

—	hygienické služby a související činnosti

—	pohřebnictví a údržba hřbitovů

—	průvodci a tlumočníci

5 Směrnice 75/369/EHS (článek 5)

Ambulantní výkon těchto činností:

koupě a prodej zboží

—	ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (skupina ex 612 ISIC)

—	na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích

b)	činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon.

6 Směrnice 70/523/EHS

Samostatně výdělečné činnosti v oblasti velkoobchodu s uhlím a zprostředkovatelské činnosti v obchodu s uhlím (třída ex 6112 klasifikace ISIC)

7 Směrnice 82/470/EHS (čl. 6 odst. 2)

[Činnosti uvedené v čl. 2 bodu A písm. c) a e), bodu B písm. b) bodu C a bodu D]

Tyto činnosti zahrnují zejména:

—	pronájem železničních vozů nebo vagonů pro přepravu osob nebo zboží

—	jednání jako zprostředkovatel při nákupu, prodeji, nebo pronájmu lodí

—	přípravu, sjednávání a uzavírání smluv pro přepravu vystěhovalců

—	přijímání všech předmětů a zboží do úschovy na účet ukladatele, v celním režimu či mimo něj, ve skladech, obecných skladištích, skladech nábytku, chladírnách, silech atd.

—	vystavování dokladů zastupujících uložený předmět nebo zboží

—	zajištění ohrad, krmiva a výběhů pro dobytek dočasně umístěný před prodejem nebo během průjezdu na trh nebo z trhu

—	provádění kontroly nebo technického posouzení motorových vozidel

—	měření, vážení a kalibrování zboží.

PŘÍLOHA V

Uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu

V. 1 LÉKAŘI

5.1.1 Doklady o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Osvědčení doplňující doklad

Referenční den

België/Belgique/ Belgien

Diploma van arts/Diplôme de docteur en médecine

—	Les universités/De universiteiten

—	Le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française/De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap

20. prosinec 1976

Česká republika

Diplom o ukončení studia ve studijním programu všeobecné lékařství (doktor medicíny, MUDr.)

Lékářská fakulta univerzity v České republice

—	Vysvědčení o státní rigorózní zkoušce

1. květen 2004

Danmark

Bevis for bestået lægevidenskabelig embedseksamen

Medicinsk universitetsfakultet

—	Autorisation som læge, udstedt af Sundhedsstyrelsen og

—	Tilladelse til selvstændigt virke som læge (dokumentation for gennemført praktisk uddannelse), udstedt af Sundhedsstyrelsen

20. prosinec 1976

Deutschland

—	Zeugnis über die Ärztliche Prüfung

—	Zeugnis über die Ärztliche Staatsprüfung und Zeugnis über die Vorbereitungszeit als Medizinalassistent, soweit diese nach den deutschen Rechtsvorschriften noch für den Abschluss der ärztlichen Ausbildung vorgesehen war

Zuständige Behörden

20. prosinec 1976

Eesti

Diplom arstiteaduse õppekava läbimise kohta

Tartu Ülikool

1. květen 2004

Ελλάς

Πτυχίo Iατρικής

—	Iατρική Σχoλή Παvεπιστημίoυ,

—	Σχoλή Επιστημώv Υγείας, Τμήμα Iατρικής Παvεπιστημίoυ

1. leden 1981

España

Título de Licenciado en Medicina y Cirugía

—	Ministerio de Educación y Cultura

—	El rector de una Universidad

1. leden 1986

France

Diplôme d'Etat de docteur en médecine

Universités

20. prosinec 1976

Ireland

Primary qualification

Competent examining body

Certificate of experience

20. prosinec 1976

Italia

Diploma di laurea in medicina e chirurgia

Università

Diploma di abilitazione all'esercizio della medicina e chirurgia

20. prosinec 1976

Κύπρος

Πιστοποιητικό Εγγραφής Ιατρού

Ιατρικό Συμβούλιο

1. květen 2004

Latvija

ārsta diploms

Universitātes tipa augstskola

1. květen 2004

Lietuva

Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą gydytojo kvalifikaciją

Universitetas

Internatūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą medicinos gydytojo profesinę kvalifikaciją

1. květen 2004

Luxembourg

Diplôme d'Etat de docteur en médecine, chirurgie et accouchements,

Jury d'examen d'Etat

Certificat de stage

20. prosinec 1976

Magyarország

Általános orvos oklevél (doctor medicinae univer- sae, röv.: dr. med. univ.)

Egyetem

1. květen 2004

Malta

Lawrja ta' Tabib tal-Medi- ċina u l-Kirurġija

Universita’ ta' Malta

Ċertifikat ta' reġistrazzjoni maħruġ mill-Kunsill Mediku

1. květen 2004

Nederland

Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd artsexamen

Faculteit Geneeskunde

20. prosinec 1976

Österreich

1.	Urkunde über die Verleihung des akademischen Grades Doktor der gesamten Heilkunde (bzw. Doctor medicinae universae, Dr.med.univ.)

1.	Medizinische Fakultät einer Universität

1. leden 1994

2.	Diplom über die spezifische Ausbildung zum Arzt für Allgemeinmedizin bzw. Facharztdiplom

2.	Österreichische Ärztekammer

Polska

Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku lekarskim z tytułem „lekarza“

1.	Akademia Medyczna

2.	Uniwersytet Medyczny

3.	Collegium Medicum Uniwersytetu Jagiellońskiego

Lekarski Egzamin Państwowy

1. květen 2004

Portugal

Carta de Curso de licenciatura em medicina

Universidades

Diploma comprovativo da conclusão do internato geral emitido pelo Ministério da Saúde

1. leden 1986

Slovenija

Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor medicine/doktorica medicine“

Univerza

1. květen 2004

Slovensko

Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor medicíny“ („MUDr.“)

Vysoká škola

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Lääketieteen lisensiaatin tutkinto/Medicine licentiatexamen

—	Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

—	Kuopion yliopisto

—	Oulun yliopisto

—	Tampereen yliopisto

—	Turun yliopisto

Todistus lääkärin perusterveydenhuollon lisäkoulutuksesta/Examenbevis om tilläggsutbildning för läkare inom primärvården

1. leden 1994

Sverige

Läkarexamen

Universitet

Bevis om praktisk utbildning som utfärdas av Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Primary qualification

Competent examining body

Certificate of experience

20. prosinec 1976

5.1.2 Doklady o dosažené kvalifikaci odborného lékaře

Země

Doklad o dosažené kvalifikaci

Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci

Referenční den

België/Belgique/ Belgien

Bijzondere beroepstitel van geneesheer-specialist/Titre professionnel particulier de médecin spécialiste

Minister bevoegd voor Volksgezondheid/Ministre de la Santé publique

20. prosinec 1976

Česká republika

Diplom o specializaci

Ministerstvo zdravotnictví

1. květen 2004

Danmark

Bevis for tilladelse til at betegne sig som speciallæge

Sundhedsstyrelsen

20. prosinec 1976

Deutschland

Fachärztliche Anerkennung

Landesärztekammer

20. prosinec 1976

Eesti

Residentuuri lõputunnistus eriarstiabi erialal

Tartu Ülikool

1. květen 2004

Ελλάς

Τίτλoς Iατρικής Ειδικότητας

1.	Νoμαρχιακή Αυτoδιoίκηση

1. leden 1981

Νoμαρχία

España

Título de Especialista

Ministerio de Educación y Cultura

1. leden 1986

France

1.	Certificat d'études spéciales de médecine

1.	Universités

20. prosinec 1976

2.	Attestation de médecin spécialiste qualifié

2.	Conseil de l'Ordre des médecins

3.	Certificat d'études spéciales de médecine

3.	Universités

4.	Diplôme d'études spécialisées ou spécialisation complémentaire qualifiante de médecine

4.	Universités

Ireland

Certificate of Specialist doctor

Competent authority

20. prosinec 1976

Italia

Diploma di medico specialista

Università

20. prosinec 1976

Κύπρος

Πιστοποιητικό Αναγνώρισης Ειδικότητας

Ιατρικό Συμβούλιο

1. květen 2004

Latvija

„Sertifikāts“—kompetentu iestāžu izsniegts dokuments, kas apliecina, ka persona ir nokārtojusi sertifikācijas eksāmenu specialitātē

Latvijas Ārstu biedrība

Latvijas Ārstniecības personu profesionālo organizāciju savienība

1. květen 2004

Lietuva

Rezidentūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą gydytojo specialisto profesinę kvalifikaciją

Universitetas

1. květen 2004

Luxembourg

Certificat de médecin spécialiste

Ministre de la Santé publique

20. prosinec 1976

Magyarország

Szakorvosi bizonyítvány

Az Egészségügyi, Szociális és Családügyi Minisztérium illetékes testülete

1. květen 2004

Malta

Ċertifikat ta' Speċjalista Mediku

Kumitat ta' Approvazzjoni dwar Speċjalisti

1. květen 2004

Nederland

Bewijs van inschrijving in een Specialistenregister

—	Medisch Specialisten Registratie Commissie (MSRC) van de Koninklijke Nederlandsche Maatschappij tot Bevordering der Geneeskunst

—	Sociaal-Geneeskundigen Registratie Commissie van de Koninklijke Nederlandsche Maatschappij tot Bevordering der Geneeskunst

20. prosinec 1976

Österreich

Facharztdiplom

Österreichische Ärztekammer

1. leden 1994

Polska

Dyplom uzyskania tytułu specjalisty

Centrum Egzaminów Medycznych

1. květen 2004

Portugal

1.	Grau de assistente

1.	Ministério da Saúde

1. leden 1986

2.	Titulo de especialista

2.	Ordem dos Médicos

Slovenija

Potrdilo o opravljenem specialističnem izpitu

1.	Ministrstvo za zdravje

1. květen 2004

2.	Zdravniška zbornica Slovenije

Slovensko

Diplom o špecializácii

Slovenská zdravotnícka univerzita

1. květen 2004

Suomi/ Finland

Erikoislääkärin tutkinto/Specialläkarexamen

1.	Helsingin yliopisto/Helsingfors universitet

1. leden 1994

2.	Kuopion yliopisto

3.	Oulun yliopisto

4.	Tampereen yliopisto

5.	Turun yliopisto

Sverige

Bevis om specialkompetens som läkare, utfärdat av Socialstyrelsen

Socialstyrelsen

1. leden 1994

United Kingdom

Certificate of Completion of specialist training

Competent authority

20. prosinec 1976

5.1.3 Názvy oborů odborné přípravy odborných lékařů

Země	Anesteziologie Minimální délka odborné přípravy: 3 roky	Chirurgie Minimální délka odborné přípravy: 5 let
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Anesthésie-réanimation/Anesthesie reanimatie	Chirurgie/Heelkunde
Česká republika	Anesteziologie a resuscitace	Chirurgie
Danmark	Anæstesiologi	Kirurgi elsler kirurgiske sygdomme
Deutschland	Anästhesiologie	(Allgemeine) Chirurgie
Eesti	Anestesioloogia	Üldkirurgia
Ελλάς	Αvαισθησιoλoγία	Χειρoυργική
España	Anestesiología y Reanimación	Cirugía general y del aparato digestivo
France	Anesthésiologie-Réanimation chirurgicale	Chirurgie générale
Ireland	Anaesthesia	General surgery
Italia	Anestesia e rianimazione	Chirurgia generale
Κύπρος	Αναισθησιολογία	Γενική Χειρουργική
Latvija	Anestezioloģija un reanimatoloģija	Ķirurģija
Lietuva	Anesteziologija reanimatologija	Chirurgija
Luxembourg	Anesthésie-réanimation	Chirurgie générale
Magyarország	Aneszteziológia és intenzív terápia	Sebészet
Malta	Anesteżija u Kura Intensiva	Kirurġija Ġenerali
Nederland	Anesthesiologie	Heelkunde
Österreich	Anästhesiologie und Intensivmedizin	Chirurgie
Polska	Anestezjologia i intensywna terapia	Chirurgia ogólna
Portugal	Anestesiologia	Cirurgia geral
Slovenija	Anesteziologija, reanimatologija in perioperativna intenzivna medicina	Splošna kirurgija
Slovensko	Anestéziológia a intenzívna medicína	Chirurgia
Suomi/Finland	Anestesiologia ja tehohoito/Anestesiologi och intensivvård	Yleiskirurgia/Allmän kirurgi
Sverige	Anestesi och intensivvård	Kirurgi
United Kingdom	Anaesthetics	General surgery

Země	Neurochirurgie Minimální délka odborné přípravy: 5 let	Gynekologie a porodnictví Minimální délka odborné přípravy: 4 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/ Belgien	Neurochirurgie	Gynécologie — obstétrique/Gynaecologie en verloskunde
Česká republika	Neurochirurgie	Gynekologie a porodnictví
Danmark	Neurokirurgi eller kirurgiske nervesygdomme	Gynækologi og obstetrik eller kvindesygdomme og fødselshjælp
Deutschland	Neurochirurgie	Frauenheilkunde und Geburtshilfe
Eesti	Neurokirurgia	Sünnitusabi ja günekoloogia
Ελλάς	Νευρoχειρoυργική	Μαιευτική-Γυvαικoλoγία
España	Neurocirugía	Obstetricia y ginecología
France	Neurochirurgie	Gynécologie — obstétrique
Ireland	Neurosurgery	Obstetrics and gynaecology
Italia	Neurochirurgia	Ginecologia e ostetricia
Κύπρος	Νευροχειρουργική	Μαιευτική — Γυναικολογία
Latvija	Neiroķirurģija	Ginekoloģija un dzemdniecība
Lietuva	Neurochirurgija	Akušerija ginekologija
Luxembourg	Neurochirurgie	Gynécologie — obstétrique
Magyarország	Idegsebészet	Szülészet-nőgyógyászat
Malta	Newrokirurġija	Ostetriċja u Ġinekoloġija
Nederland	Neurochirurgie	Verloskunde en gynaecologie
Österreich	Neurochirurgie	Frauenheilkunde und Geburtshilfe
Polska	Neurochirurgia	Położnictwo i ginekologia
Portugal	Neurocirurgia	Ginecologia e obstetricia
Slovenija	Nevrokirurgija	Ginekologija in porodništvo
Slovensko	Neurochirurgia	Gynekológia a pôrodníctvo
Suomi/Finland	Neurokirurgia/Neurokirurgi	Naistentaudit ja synnytykset/Kvinnosjukdomar och förlossningar
Sverige	Neurokirurgi	Obstetrik och gynekologi
United Kingdom	Neurosurgery	Obstetrics and gynaecology

Země	Vnitřní lékařství Minimální délka odborné přípravy: 5 let	Oftalmologie Minimální délka odborné přípravy: 3 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Médecine interne/Inwendige geneeskunde	Ophtalmologie/Oftalmologie
Česká republika	Vnitřní lékařství	Oftalmologie
Danmark	Intern medicin	Oftalmologi eller øjensygdomme
Deutschland	Innere Medizin	Augenheilkunde
Eesti	Sisehaigused	Oftalmoloogia
Ελλάς	Παθoλoγία	Οφθαλμoλoγία
España	Medicina interna	Oftalmología
France	Médecine interne	Ophtalmologie
Ireland	General medicine	Ophthalmic surgery
Italia	Medicina interna	Oftalmologia
Κύπρος	Παθoλoγία	Οφθαλμολογία
Latvija	Internā medicīna	Oftalmoloģija
Lietuva	Vidaus ligos	Oftalmologija
Luxembourg	Médecine interne	Ophtalmologie
Magyarország	Belgyógyászat	Szemészet
Malta	Mediċina Interna	Oftalmoloġija
Nederland	Interne geneeskunde	Oogheelkunde
Österreich	Innere Medizin	Augenheilkunde und Optometrie
Polska	Choroby wewnętrzne	Okulistyka
Portugal	Medicina interna	Oftalmologia
Slovenija	Interna medicina	Oftalmologija
Slovensko	Vnútorné lekárstvo	Oftalmológia
Suomi/Finland	Sisätaudit/Inre medicin	Silmätaudit/Ögonsjukdomar
Sverige	Internmedicin	Ögonsjukdomar (oftalmologi)
United Kingdom	General (internal) medicine	Ophthalmology

Země	Otorinolaryngologie Minimální délka odborné přípravy: 3 roky	Dětské lékařství Minimální délka odborné přípravy: 4 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Oto-rhino-laryngologie/Otorhinolaryngologie	Pédiatrie/Pediatrie
Česká republika	Otorinolaryngologie	Dětské lékařství
Danmark	Oto-rhino-laryngologi eller øre-næse-halssygdomme	Pædiatri eller sygdomme hos børn
Deutschland	Hals-Nasen-Ohrenheilkunde	Kinder- und Jugendmedizin
Eesti	Otorinolarüngoloogia	Pediaatria
Ελλάς	Ωτoριvoλαρυγγoλoγία	Παιδιατρική
España	Otorrinolaringología	Pediatría y sus áreas específicas
France	Oto-rhino-laryngologie	Pédiatrie
Ireland	Otolaryngology	Paediatrics
Italia	Otorinolaringoiatria	Pédiatria
Κύπρος	Ωτορινολαρυγγολογία	Παιδιατρική
Latvija	Otolaringoloģija	Pediatrija
Lietuva	Otorinolaringologija	Vaikų ligos
Luxembourg	Oto-rhino-laryngologie	Pédiatrie
Magyarország	Fül-orr-gégegyógyászat	Csecsemő- és gyermekgyógyászat
Malta	Otorinolaringoloġija	Pedjatrija
Nederland	Keel-, neus- en oorheelkunde	Kindergeneeskunde
Österreich	Hals-, Nasen- und Ohrenkrankheiten	Kinder- und Jugendheilkunde
Polska	Otorynolaryngologia	Pediatria
Portugal	Otorrinolaringologia	Pediatria
Slovenija	Otorinolaringológija	Pediatrija
Slovensko	Otorinolaryngológia	Pediatria
Suomi/Finland	Korva-, nenä- ja kurkkutaudit/Öron-, näs- och halssjukdomar	Lastentaudit/Barnsjukdomar
Sverige	Öron-, näs- och halssjukdomar (oto-rhino-laryngologi)	Barn- och ungdomsmedicin
United Kingdom	Otolaryngology	Paediatrics

Země	Respirační medicína Minimální délka odborné přípravy: 4 roky	Urologie Minimální délka odborné přípravy: 5 let
Země	Název	Název
Belgique/België/ Belgien	Pneumologie	Urologie
Česká republika	Tuberkulóza a respirační nemoci	Urologie
Danmark	Medicinske lungesygdomme	Urologi eller urinvejenes kirurgiske sygdomme
Deutschland	Pneumologie	Urologie
Eesti	Pulmonoloogia	Uroloogia
Ελλάς	Φυματιoλoγία- Πvευμovoλoγία	Ουρoλoγία
España	Neumología	Urología
France	Pneumologie	Urologie
Ireland	Respiratory medicine	Urology
Italia	Malattie dell'apparato respiratorio	Urologia
Κύπρος	Πνευμονολογία — Φυματιολογία	Ουρολογία
Latvija	Ftiziopneimonoloģija	Uroloģija
Lietuva	Pulmonologija	Urologija
Luxembourg	Pneumologie	Urologie
Magyarország	Tüdőgyógyászat	Urológia
Malta	Mediċina Respiratorja	Uroloġija
Nederland	Longziekten en tuberculose	Urologie
Österreich	Lungenkrankheiten	Urologie
Polska	Choroby płuc	Urologia
Portugal	Pneumologia	Urologia
Slovenija	Pnevmologija	Urologija
Slovensko	Pneumológia a ftizeológia	Urológia
Suomi/Finland	Keuhkosairaudet ja allergologia/Lungsjukdomar och allergologi	Urologia/Urologi
Sverige	Lungsjukdomar (pneumologi)	Urologi
United Kingdom	Respiratory medicine	Urology

Země	Ortopedie Minimální délka odborné přípravy: 5 let	Patologická anatomie Minimální délka odborné přípravy: 4 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Chirurgie orthopédique/Orthopedische heelkunde	Anatomie pathologique/Pathologische anatomie
Česká republika	Ortopedie	Patologická anatomie
Danmark	Ortopædisk kirurgi	Patologisk anatomi eller vævs- og celleundersøgelser
Deutschland	Orthopädie (und Unfallchirurgie)	Pathologie
Eesti	Ortopeedia	Patoloogia
Ελλάς	Ορθoπεδική	Παθoλoγική Αvατoμική
España	Cirugía ortopédica y traumatología	Anatomía patológica
France	Chirurgie orthopédique et traumatologie	Anatomie et cytologie pathologiques
Ireland	Trauma and orthopaedic surgery	Morbid anatomy and histopathology
Italia	Ortopedia e traumatologia	Anatomia patologica
Κύπρος	Ορθοπεδική	Παθολογοανατομία — Ιστολογία
Latvija	Traumatoloģija un ortopēdija	Patoloģija
Lietuva	Ortopedija traumatologija	Patologija
Luxembourg	Orthopédie	Anatomie pathologique
Magyarország	Ortopédia	Patológia
Malta	Kirurġija Ortopedika	Istopatoloġija
Nederland	Orthopedie	Pathologie
Österreich	Orthopädie und Orthopädische Chirurgie	Pathologie
Polska	Ortopedia i traumatologia narządu ruchu	Patomorfologia
Portugal	Ortopedia	Anatomia patologica
Slovenija	Ortopedska kirurgija	Anatomska patologija in citopatologija
Slovensko	Ortopédia	Patologická anatómia
Suomi/Finland	Ortopedia ja traumatologia/Ortopedi och traumatologi	Patologia/Patologi
Sverige	Ortopedi	Klinisk patologi
United Kingdom	Trauma and orthopaedic surgery	Histopathology

Země	Neurologie Minimální délka odborné přípravy: 4 roky	Psychiatrie Minimální délka odborné přípravy: 4 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Neurologie	Psychiatrie de l'adulte/Volwassen psychiatrie
Česká republika	Neurologie	Psychiatrie
Danmark	Neurologi eller medicinske nervesygdomme	Psykiatri
Deutschland	Neurologie	Psychiatrie und Psychotherapie
Eesti	Neuroloogia	Psühhiaatria
Ελλάς	Νευρoλoγία	Ψυχιατρική
España	Neurología	Psiquiatría
France	Neurologie	Psychiatrie
Ireland	Neurology	Psychiatry
Italia	Neurologia	Psichiatria
Κύπρος	Νευρολογία	Ψυχιατρική
Latvija	Neiroloģija	Psihiatrija
Lietuva	Neurologija	Psichiatrija
Luxembourg	Neurologie	Psychiatrie
Magyarország	Neurológia	Pszichiátria
Malta	Newroloġija	Psikjatrija
Nederland	Neurologie	Psychiatrie
Österreich	Neurologie	Psychiatrie
Polska	Neurologia	Psychiatria
Portugal	Neurologia	Psiquiatria
Slovenija	Nevrologija	Psihiatrija
Slovensko	Neurológia	Psychiatria
Suomi/Finland	Neurologia/Neurologi	Psykiatria/Psykiatri
Sverige	Neurologi	Psykiatri
United Kingdom	Neurology	General psychiatry

Země	Radiologie a zobrazovací metody Minimální délka odborné přípravy: 4 roky	Radiační onkologie Minimální délka odborné přípravy: 4 roky
Země	Název	Název
Belgique/België/Belgien	Radiodiagnostic/Röntgendiagnose	Radiothérapie-oncologie/Radiotherapie-oncologie
Česká republika	Radiologie a zobrazovací metody	Radiační onkologie
Danmark	Diagnostik radiologi eller røntgenundersøgelse	Onkologi
Deutschland	(Diagnostische) Radiologie	Strahlentherapie
Eesti	Radioloogia	Onkoloogia
Ελλάς	Ακτιvoδιαγvωστική	Ακτιvoθεραπευτική — Ογκολογία
España	Radiodiagnóstico	Oncología radioterápica
France	Radiodiagnostic et imagerie médicale	Oncologie radiothérapique
Ireland	Diagnostic radiology	Radiation oncology
Italia	Radiodiagnostica	Radioterapia
Κύπρος	Ακτινολογία	Ακτινοθεραπευτική Ογκολογία
Latvija	Diagnostiskā radioloģija	Terapeitiskā radioloģija
Lietuva	Radiologija	Onkologija radioterapija
Luxembourg	Radiodiagnostic	Radiothérapie
Magyarország	Radiológia	Sugárterápia

		ISSN 1725-5074
Úřední věstník Evropské unie		L 255

České vydání	Právní předpisy	Svazek 48 30. září2005

Obsah		I Akty, jejichž zveřejnění je povinné	Strana
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1552/2005 ze dne 7. září 2005 o statistikách odborného vzdělávání v podnicích ( 1 )	1
	*	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1553/2005 ze dne 7. září 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) ( 1 )	6
	*	Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1554/2005/ES ze dne 7. září 2005, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/51/ES, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů, a rozhodnutí č. 848/2004/ES, kterým se zavádí akční program Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti žen a mužů	9
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání	11
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací ( 1 )	22
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/39/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 74/408/EHS o sedadlech, jejich ukotvení a opěrkách hlavy motorových vozidel ( 1 )	143
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/40/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 77/541/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnostních pásů a zádržných systémů motorových vozidel ( 1 )	146
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/41/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění směrnice Rady 76/115/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kotevních úchytů bezpečnostních pásů motorových vozidel ( 1 )	149
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství	152
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/45/ES ze dne 7. září 2005 o vzájemném uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných členskými státy a o změně směrnice 2001/25/ES ( 1 )	160

	Domácnosti		Dotazované osoby ve věku 16 a více let
	Průřezový	Panelový	Průřezový	Panelový
	1	2	3	4
Členské státy EU
Belgie	4 750	3 500	8 750	6 500
Česká republika	4 750	3 500	10 000	7 500
Dánsko	4 250	3 250	7 250	5 500
Německo	8 250	6 000	14 500	10 500
Estonsko	3 500	2 750	7 750	5 750
Řecko	4 750	3 500	10 000	7 250
Španělsko	6 500	5 000	16 000	12 250
Francie	7 250	5 500	13 500	10 250
Irsko	3 750	2 750	8 000	6 000
Itálie	7 250	5 500	15 500	11 750
Kypr	3 250	2 500	7 500	5 500
Lotyšsko	3 750	2 750	7 650	5 600
Litva	4 000	3 000	9 000	6 750
Lucembursko	3 250	2 500	6 500	5 000
Maďarsko	4 750	3 500	10 250	7 750
Malta	3 000	2 250	7 000	5 250
Nizozemsko	5 000	3 750	8 750	6 500
Rakousko	4 500	3 250	8 750	6 250
Polsko	6 000	4 500	15 000	11 250
Portugalsko	4 500	3 250	10 500	7 500
Slovinsko	3 750	2 750	9 000	6 750
Slovensko	4 250	3 250	11 000	8 250
Finsko	4 000	3 000	6 750	5 000
Švédsko	4 500	3 500	7 500	5 750
Spojené království	7 500	5 750	13 750	10 500
Celkem členské státy EU	121 000	90 750	250 150	186 850
Island	2 250	1 700	3 750	2 800
Norsko	3 750	2 750	6 250	4 650
Celkem včetně Islandu a Norska	127 000	95 200	260 150	194 300
Poznámka: Odkaz se týká efektivní velikosti výběrového souboru, což je velikost vyžadovaná v případě, že šetření je založeno na použití prostého náhodného výběrového souboru (efektivnost výběrového souboru šetření ve vztahu k proměnné ‚míra rizika chudoby‘ = 1,0). Skutečné velikosti výběrového souboru budou muset být větší úměrně překročení efektivnosti výběrového souboru 1,0 a kompenzovat neposkytnutí odpovědi všeho druhu. Velikost výběrového souboru navíc odpovídá počtu platných domácností, jimiž jsou domácnosti, za které a za jejichž všechny členy byly získány všechny nebo téměř všechny požadované údaje.“

		Akty přijaté podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii
	*	Rámcové rozhodnutí Rady 2005/667/SVV ze dne 12. července 2005 k posílení rámce trestního práva pro boj proti znečištění z lodí	164

		Opravy
	*	Zápis o opravě dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými o zpracování a předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) Úřadu pro cla a ochranu hranic ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států (Úř. věst. L 183, 20.5.2004)	168