22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/1

(1)

Nařízení (ES) č. 1165/98 (3) stanovilo společný základní rámec pro sestavování, vypracovávání, předávání a hodnocení statistik podnikání Společenství pro účely analýzy hospodářského cyklu.

(2)

Při provádění nařízení (ES) č. 1165/98, jakož i nařízení Komise (ES) č. 586/2001 (4), (ES) č. 588/2001 (5) a (ES) č. 606/2001 (6), pokud se jedná o definici hlavních průmyslových seskupení, definici proměnných a pravidla odchylek pro členské státy, se získala celá řada praktických zkušeností, na jejichž základě je možné stanovit opatření k dalšímu zdokonalení konjunkturálních statistik.

(3)

Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci ve svém akčním plánu statistických požadavků hospodářské a měnové unie a v následujících zprávách o pokroku při provádění tohoto akčního plánu vymezila dodatečná zásadní kritéria pro zdokonalení statistik, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 1165/98.

(4)

Jak je uvedeno v dokumentu Evropské centrální banky (ECB) o statistických požadavcích ECB v oblasti obecné ekonomické statistiky, je pro její měnovou politiku důležité, aby byly dále vypracovávány konjunkturální statistiky, a zejména aby byly k dispozici aktuální, spolehlivé a vypovídající agregované ukazatele pro eurozónu.

(5)

Výbor pro statistické programy, zřízený rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (7), určil hlavní evropské hospodářské ukazatele, které přesahují oblast působnosti nařízení (ES) č. 1165/98.

(6)

V oblastech zvláště důležitých pro měnovou politiku a pro sledování hospodářského cyklu je proto třeba nařízení (ES) č. 1165/98 změnit.

(7)

Opatření stanovená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro statistické programy.

(8)

Provádění Lisabonské strategie růstu a zaměstnanosti zahrnuje snižování zbytečného zatížení podniků a šíření nových technologií,

1.

V článku 4 se odstavec 2 mění takto:

2.

Článek 10 se mění takto:

3.

V článku 12 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

4.

V článku 14 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

5.

V článku 17 se doplňuje nové písmeno, které zní:

6.

Přílohy A až D se mění v souladu s přílohou.

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/16

(1)

Nařízení (ES) č. 2236/95 (3) stanoví mimo jiné spolufinancování studií týkajících se projektů společného zájmu ve výši, která běžně nesmí překročit 50 % z celkových nákladů, ale maximální příspěvek na projekty v oblasti telekomunikací nesmí překročit 10 % z celkových investičních nákladů.

(2)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1336/97/ES ze dne 17. června 1997, kterým se stanoví řada hlavních směrů pro transevropské telekomunikační sítě (4), určuje projekty společného zájmu. Zkušenosti s prováděním tohoto rozhodnutí ukázaly, že méně než jeden projekt z dvaceti má za následek zavedení služby, u zbývajících se jedná o studie týkající se zavedení. V důsledku toho je přímý vliv pomoci poskytované transevropským telekomunikačním sítím omezen.

(3)

Náklady na zavedení transevropské služby založené na elektronických komunikačních sítích jsou podstatně vyšší než náklady na srovnatelnou službu v jednom členském státě z důvodu jazykových, kulturních, právních a administrativních překážek.

(4)

Zjistilo se, že náklady na přípravnou studii pro službu v odvětví telekomunikací představují velký podíl celkové investice potřebné pro zavedení služby, a v důsledku toho je maximální příspěvek, přípustný podle nařízení (ES) č. 2236/95, použit na tyto studie bez nároku na poskytnutí pomoci na zavedení služeb. V důsledku toho má poskytování pomoci podle uvedeného nařízení zanedbatelný přímý vliv na stimulaci zavádění služeb.

(5)

Pomoc Společenství by měla být poskytována přednostně projektům, které jsou zaměřené na stimulaci zavedení služeb, a přispívají tak nejvíce k rozvoji informační společnosti. Je proto nezbytné zvýšit maximální příspěvek úměrně skutečným nákladům vyplývajícím z transevropské povahy služby. Zvýšení příspěvku Společenství by se však mělo týkat pouze služeb ve veřejném zájmu, které musí překonávat jazykové, kulturní, právní a administrativní překážky,

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/18

(1)

Článek 9 směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel (3) stanoví, že členské státy si jsou při provádění uvedené směrnice vzájemně nápomocny a mohou si vyměňovat informace na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni, aby zejména před každou registrací vozidla v případě potřeby mohly zkontrolovat právní postavení vozidla v členském státě, ve kterém bylo předtím registrováno. Tato kontrola může zahrnovat zejména použití elektronické sítě.

(2)

Schengenský informační systém (dále též jen „SIS“), zřízený podle hlavy IV Úmluvy z roku 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (4)(dále jen „Schengenská úmluva z roku 1990“) a začleněný do rámce Evropské unie protokolem připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, tvoří elektronickou síť mezi členskými státy a kromě jiného obsahuje údaje o odcizených, neoprávněně užívaných nebo pohřešovaných motorových vozidlech s obsahem válců větším než 50 cm3. Podle článku 100 Schengenské úmluvy z roku 1990 jsou do SIS zařazovány údaje o takových motorových vozidlech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení.

(3)

Rozhodnutí Rady 2004/919/ES ze dne 22. prosince 2004 o boji s trestnou činností s přeshraničním dopadem týkající se vozidel (5) zahrnuje používání SIS jako nedílné součásti strategie vynucování práva u tohoto typu trestné činnosti.

(4)

Podle čl. 101 odst. 1 Schengenské úmluvy z roku 1990 jsou přístup k údajům uloženým v SIS a právo tyto údaje přímo vyhledávat vyhrazeny výlučně orgánům příslušným pro provádění kontrol na hranicích a jiných policejních a celních kontrol ve vnitrozemí, jakož i jejich koordinaci.

(5)

Podle čl. 102 odst. 4 Schengenské úmluvy z roku 1990 nelze údaje v zásadě využívat k administrativním účelům.

(6)

Služby příslušné v členských státech pro vydávání osvědčení o registraci vozidel a jasně stanovené pro tento účel by měly mít přístup k údajům uloženým v SIS týkajícím se motorových vozidel s obsahem válců větším než 50 cm3, přívěsů a karavanů s pohotovostní hmotností vyšší než 750 kg, osvědčení o registraci vozidel a státních poznávacích značek, které jsou odcizené, neoprávněně užívané, pohřešované nebo neplatné, aby měly možnost zkontrolovat, zda vozidla přihlášená k registraci nepatří mezi odcizená, neoprávněně užívaná nebo pohřešovaná. K tomuto účelu je nezbytné přijmout pravidla, na základě kterých se těmto službám poskytne přístup k těmto údajům a umožní se jim jejich využívání k administrativním účelům řádného vydávání osvědčení o registraci vozidel.

(7)

Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření, aby se v případě pozitivního nálezu postupovalo podle čl. 100 odst. 2 Schengenské úmluvy z roku 1990.

(8)

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 20. listopadu 2003 o druhé generaci Schengenského informačního systému (SIS II) nastiňuje řadu vážných otázek a důležitých úvah v souvislosti s vývojem SIS, zejména pokud se jedná o přístup soukromých subjektů, například služeb zajišťujících registraci vozidel, do SIS.

(9)

Nejsou-li služby, které jsou v členských státech příslušné pro vydávání osvědčení o registraci vozidel, státními službami, měl by být přístup do SIS poskytován nepřímo prostřednictvím jednoho z orgánů uvedených v čl. 101 odst. 1 Schengenské úmluvy z roku 1990, odpovědných za dodržování opatření přijatých členskými státy na základě článku 118 uvedené úmluvy.

(10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6) a zvláštní pravidla o ochraně údajů v ustanoveních Schengenské úmluvy z roku 1990, která doplňují nebo vysvětlují zásady stanovené v uvedené směrnici, se vztahují na zpracování osobních údajů službami příslušnými v členských státech pro vydávání osvědčení o registraci vozidel.

(11)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž poskytnutí přístupu do SIS službám příslušným v členských státech pro vydávání osvědčení o registraci vozidel, aby byla usnadněna jejich úloha podle směrnice 1999/37/ES, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států vzhledem k povaze SIS jako společného informačního systému, a proto jej může být dosaženo pouze na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(12)

Členské státy by měly mít dostatek času na přijetí praktických opatření nezbytných pro uplatňování tohoto nařízení.

(13)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (7).

(14)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/860/ES ze dne 25. října 2004 (8) o podpisu uvedené dohody jménem Evropského společenství a o prozatímním provádění některých jejích ustanovení.

(15)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(16)

Toto nařízení je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/22

(1)

Akční plán pro statistické požadavky hospodářské a měnové unie, potvrzený Radou ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti v září roku 2000, uvádí, že existuje naléhavá potřeba omezeného souboru čtvrtletních účtů podle sektorů a že by tyto účty měly být k dispozici do 90 dnů od skončení daného čtvrtletí.

(2)

Společná zpráva Rady ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti a Komise pro Evropskou radu o statistice a ukazatelích eurozóny, přijatá Radou ve složení pro hospodářské a finanční záležitosti dne 18. února 2003, zdůrazňuje, že by hlavní prioritní činnosti v několika oblastech, včetně čtvrtletních národních účtů podle institucionálních sektorů, měly být plně uskutečněny do roku 2005.

(3)

Analýza cyklických pohybů hospodářství Evropské unie a provádění měnové politiky v rámci hospodářské a měnové unie vyžadují makroekonomické statistické údaje o hospodářském chování a vzájemných vztazích mezi jednotlivými institucionálními sektory, jež nelze určit z údajů sestavených na úrovni hospodářství jako celku. Proto je zapotřebí předkládat čtvrtletní účty podle institucionálních sektorů pro Evropskou unii jako celek a pro eurozónu.

(4)

Předkládání těchto účtů je součástí celkového cíle vytvořit soustavu ročních a čtvrtletních účtů pro Evropskou unii a pro eurozónu. Tato soustava zahrnuje hlavní makroekonomické souhrnné ukazatele a finanční i nefinanční účty podle institucionálních sektorů. Cílem je dosažení shody u všech těchto účtů a s ohledem na účty zbytku světa shody mezi platební bilancí a údaji národních účtů.

(5)

Sestavování evropských účtů podle institucionálních sektorů v souladu se zásadami Evropského systému národních a regionálních účtů ve Společenství, jak je stanoven v nařízení Rady (ES) č. 2223/96 (3), vyžaduje, aby členské státy předávaly čtvrtletní národní účty podle institucionálních sektorů. Evropské účty však musí odrážet hospodářství evropského prostoru jako celku a mohou se lišit od prostého souhrnu účtů členských států. Cílem je zejména zohlednit operace orgánů a institucí Evropské unie na účtech předmětné oblasti (Evropské unie, popřípadě eurozóny).

(6)

Sestavování specifických statistických údajů Společenství se řídí pravidly stanovenými v nařízení Rady (ES) č. 322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství (4).

(7)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž sestavování čtvrtletních nefinančních účtů podle institucionálních sektorů pro Evropskou unii a pro eurozónu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodu rozsahu a účinků, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Zejména by po členských státech, pokud přispívají k evropským součtům pouze zanedbatelně, nemělo být požadováno, aby hlásily své údaje ve všech podrobnostech.

(8)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(9)

Proběhly konzultace s Výborem pro statistické programy, zřízeným rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (6), a s Výborem pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance, zřízeným rozhodnutím Rady 91/115/EHS (7),

a)

určení časového plánu pro předávání položek P.1, P.2, D.42, D.43, D.44, D.45 a B.4G podle čl. 2 odst. 2;

b)

požadavek, aby operace uvedené v příloze byly rozepsány podle odpovídajícího sektoru v souladu s čl. 2 odst. 2;

c)

úpravu časového plánu čtvrtletních předání podle čl. 2 odst. 4;

d)

uzpůsobení podílu (1 %) souhrnu Společenství za účelem určení povinnosti předávat údaje za všechny institucionální sektory podle čl. 3 odst. 3;

e)

vymezení norem kvality údajů v souladu s čl. 6 odst. 1.

a)

poskytne informace o kvalitě zpracovaných statistik;

b)

vyhodnotí přínos sestavených statistik pro Společenství, členské státy a poskytovatele a uživatele statistických informací ve vztahu k nákladům na ně;

c)

určí oblasti možného zlepšení a změn, které jsou z hlediska získaných výsledků považované za nutné.

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/29

(1)

Rozdíly mezi právními a správními předpisy přijatými členskými státy vzhledem k požadavkům na ekodesign energetických spotřebičů mohou vytvářet překážky obchodu a narušovat hospodářskou soutěž ve Společenství, a mohou mít tedy přímý dopad na vytvoření a fungování vnitřního trhu. Harmonizace vnitrostátních právních předpisů je jediným prostředkem, který zabrání vytváření takových překážek obchodu a nekalé hospodářské soutěži.

(2)

Na energetické spotřebiče připadá velká část spotřeby přírodních zdrojů a energie ve Společenství. Mají rovněž řadu jiných významných dopadů na životní prostředí. U naprosté většiny kategorií výrobků, které jsou dostupné na trhu Společenství, je možné zaznamenat různou míru dopadu na životní prostředí, ačkoli mají podobnou funkci a výkon. V zájmu trvale udržitelného rozvoje by se mělo podporovat neustálé zlepšování celkového dopadu těchto výrobků na životní prostředí, zejména určením hlavních zdrojů negativních dopadů na životní prostředí a zamezením přenášení znečištění, pokud toto zlepšení nepředstavuje nepřiměřené náklady.

(3)

Ekodesign energetických spotřebičů je zásadním faktorem strategie Společenství pro integrovanou výrobkovou politiku. Jako preventivní přístup, který má optimalizovat vliv výrobků na životní prostředí při současném zachování jejich funkčních vlastností, poskytuje skutečně nové příležitosti pro výrobce, spotřebitele i pro společnost jako celek.

(4)

Zlepšení energetické účinnosti — přičemž jednou z dostupných možností je efektivnější konečná spotřeba elektrické energie — se považuje za významné přispění k dosažení cílů Společenství v oblasti emisí skleníkových plynů. Poptávka po elektrické energii je nejrychleji rostoucí kategorií konečné spotřeby energie a v příštích 20 až 30 letech se předpokládá její další růst, nebude-li uplatňována politika zabraňující tomuto směřování. Je možné významné snížení spotřeby energie, jak předpokládá Komise ve svém Evropském programu pro změnu klimatu. Změna klimatu je jednou z priorit Šestého akčního programu Společenství pro životní prostředí, stanoveného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES (3). Úspora energie je nákladově nejefektivnějším způsobem ke zvýšení bezpečnosti zásobování a snížení závislosti na dovozu. Proto je nutné přijmout podstatná opatření na straně poptávky a stanovit cíle.

(5)

Je nutné učinit opatření během fáze designu energetických spotřebičů, jelikož se ukazuje, že znečištění způsobené během životního cyklu výrobku je určeno v této fázi a vzniká zde většina nákladů.

(6)

Je nutné stanovit soudržný rámec pro uplatňování ekodesignu Společenství na energetické spotřebiče, aby byl zajištěn volný pohyb výrobků, které těmto požadavkům vyhovují, a zlepšil se jejich celkový dopad na životní prostředí. Takové požadavky Společenství by měly respektovat zásady korektní hospodářské soutěže a mezinárodního obchodu.

(7)

Je nutné stanovit požadavky na ekodesign při zohlednění cílů a priorit Šestého akčního programu Společenství pro životní prostředí, případně včetně příslušných cílů tématických strategií tohoto programu.

(8)

Záměrem této směrnice je dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí snížením potenciálního dopadu energetických spotřebičů na životní prostředí, což nakonec přinese prospěch spotřebitelům a jiným konečným uživatelům. Trvale udržitelný rozvoj také vyžaduje, aby byly řádně zváženy zdravotní, sociální a hospodářské důsledky plánovaných opatření. Zlepšení energetické účinnosti výrobků přispívá k bezpečnosti zásobování energií, což je základním předpokladem zdravé hospodářské činnosti a tím i trvale udržitelného rozvoje.

(9)

Členský stát, který považuje za nutné zachovat si vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů týkajících se ochrany životního prostředí nebo zavést nové předpisy opírající se o nové vědecké poznatky vztahující se k ochraně životního prostředí z důvodu zvláštního problému, který se objeví v tomto členském státě až po přijetí prováděcích opatření, to může učinit za podmínek stanovených v čl. 95 odst. 4, 5 a 6 Smlouvy, který vyžaduje předběžné oznámení Komisi a schválení Komisí.

(10)

Aby se maximalizoval přínos vylepšeného designu pro životní prostředí, může být nezbytné informovat spotřebitele o ekologickém provedení a vlastnostech energetických spotřebičů a poradit jim, jak výrobek používat způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí.

(11)

Přístup stanovený v Zelené knize o integrované výrobkové politice, který je významným inovativním prvkem Šestého akčního programu Společenství pro životní prostředí, usiluje o snížení dopadu výrobků na životní prostředí během jejich celého životního cyklu. Zohledněním dopadu výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu již ve fázi designu může velmi usnadnit ochranu životního prostředí nákladově efektivním způsobem. Je nutná dostatečná flexibilita, aby bylo možno tento faktor začlenit do konstrukce výrobku při současném zohlednění technických, funkčních a hospodářských aspektů.

(12)

I když je žádoucí komplexní přístup k vlivu výrobků na životní prostředí, mělo by se až do přijetí pracovního plánu považovat za prioritní cíl v oblasti životního prostředí snížení emisí skleníkových plynů zvýšenou energetickou účinností.

(13)

Může být nezbytné a odůvodněné stanovit zvláštní kvantifikované požadavky na ekodesign pro některé výrobky nebo jejich environmentální aspekty, aby bylo zajištěno, že jejich dopad na životní prostředí bude minimální. S ohledem na naléhavou potřebu přispět k dodržení závazků v rámci Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a aniž je dotčen integrovaný přístup, který tato směrnice prosazuje, měla by se upřednostnit opatření s vysokým potenciálem ke snížení emisí skleníkových plynů s nízkými náklady. Taková opatření mohou rovněž přispět k trvale udržitelnému využívání zdrojů a představují významný příspěvek k desetiletému rámci programů pro trvale udržitelnou výrobu a spotřebu, který byl dohodnut na světové schůzce na nejvyšší úrovni o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu v září 2002.

(14)

Energetická spotřeba energetických spotřebičů v pohotovostním režimu a ve vypnutém stavu by měla být obecně snížena na minimum nezbytné pro jejich řádné fungování.

(15)

Nejlepší výrobky nebo technologie, které jsou k dispozici na trhu, včetně mezinárodních trhů, by se měly brát jako referenční a úroveň požadavků na ekodesign by se měla stanovit na základě technických, hospodářských a ekologických analýz. Pružná metoda pro stanovení úrovně těchto požadavků usnadní rychlé zlepšení vlivu výrobků na životní prostředí. Při této analýze by měly být konzultovány dotčené strany a měly by na ní aktivně spolupracovat. Stanovení závazných opatření vyžaduje důkladné konzultace se stranami, jichž se týká. Během těchto konzultací se může ukázat, že je nutné tato opatření zavádět postupně nebo že jsou nezbytná přechodná opatření. Stanovení prozatímních cílů zvyšuje předvídatelnost politiky, umožňuje přizpůsobit vývojový cyklus výrobku a usnadňuje dotčeným stranám dlouhodobé plánování.

(16)

Upřednostnit by se měly alternativní postupy jako samoregulace, kterou provádí výrobní odvětví, pokud lze cílů politiky dosáhnout pomocí těchto opatření pravděpodobně rychleji nebo méně nákladným způsobem než závaznými požadavky. Právní opatření mohou být nutná tam, kde tržní síly neusměrňují vývoj žádaným směrem nebo dostatečně rychle.

(17)

Samoregulace, včetně dobrovolných dohod nabízených ve formě jednostranných závazků výrobního odvětví, může vést k rychlému pokroku díky rychlému a nákladově efektivnímu provádění a umožňuje pružné a náležité přizpůsobení se technologickým možnostem a citlivosti trhu.

(18)

Pro hodnocení dobrovolných dohod nebo jiných samoregulačních opatření předložených jako alternativní možnost k prováděcím opatřením by měly být k dispozici informace alespoň o těchto otázkách: otevřená účasti, přidaná hodnota, reprezentativnost, kvantifikované a představené cíle, účast občanské společnosti, dohled a předkládání zpráv, nákladová efektivita provádění samoregulační iniciativy, udržitelnost.

(19)

Kapitola 6 „sdělení Komise o environmentálních dohodách na úrovni Společenství v rámci akčního plánu pro zjednodušení a zlepšení regulačního prostředí“ může poskytnout užitečný návod při posuzování samoregulace výrobního odvětví v souvislosti s touto směrnicí.

(20)

Tato směrnice by měla podporovat také zavedení ekodesignu do malých a středních podniků a velmi malých podniků. Toto zavedení by mohlo být usnadněno širokou dostupností informací souvisejících s udržitelností jejich výrobků a přístupem k těmto informacím.

(21)

Energetické spotřebiče, které splňují požadavky na ekodesign stanovené v prováděcích opatřeních k této směrnici, by měly nést označení „CE“ a obsahovat související údaje, aby bylo možné jejich uvedení na vnitřní trh a jejich volný pohyb. Je nezbytné přísné vymáhání prováděcích opatření, aby byl snížen dopad regulovaných energetických spotřebičů na životní prostředí a zajištěna korektní hospodářská soutěž.

(22)

Při přípravě prováděcích opatření a svého pracovního plánu by měla Komise konzultovat zástupce členských států i dotčené strany, kterých se tato skupina výrobků týká, například výrobní odvětví, včetně malých a středních podniků, řemeslníky, odborové organizace, velkoobchodníky, maloobchodníky, dovozce, skupiny zabývající se ochranou životního prostředí a organizace spotřebitelů.

(23)

Při přípravě prováděcích opatření by Komise měla řádně zohlednit stávající vnitrostátní právní předpisy v oblasti životního prostředí, zejména předpisy týkající se jedovatých látek, které by měly být podle názorů členských států zachovány, aniž by se snížila stávající a oprávněná úroveň ochrany v členských státech.

(24)

Měly by se zohlednit moduly a pravidla určená k použití ve směrnicích technické harmonizace stanovených v rozhodnutí Rady 93/465/EHS ze dne 22. července 1993 o modulech pro různé fáze postupů posuzování shody a o pravidlech pro připojování a používání označení shody CE, které jsou určeny k použití ve směrnicích technické harmonizace (4).

(25)

Orgány dohledu by si měly vyměňovat informace o opatřeních, která jsou plánována v oblasti působnosti této směrnice, s cílem zlepšit dohled nad trhem. Při této spolupráci by měly být co nejvíce využity elektronické komunikační prostředky a odpovídající programy Společenství. Měla by se usnadnit výměna informací o vlivu na životní prostředí během životního cyklu produktu a o dosažených úspěších designového řešení. Zásadním přínosem této směrnice je shromažďování a šíření poznatků získaných při snaze výrobců o ekodesign.

(26)

Příslušným subjektem je zpravidla veřejný nebo soukromý subjekt určený orgány veřejné moci, který poskytuje nezbytné záruky nestrannosti a dostupné odbornosti pro ověření výrobku z hlediska toho, jak vyhovuje použitelným prováděcím opatřením.

(27)

Vědomy si důležitosti toho, aby se předcházelo neshodě, měly by členské státy zajistit, aby byly k dispozici nezbytné prostředky pro účinný dohled nad trhem.

(28)

Ve vztahu k odbornému vzdělávání a informacím o ekodesignu pro malé a střední podniky může být účelné zvážit doprovodné činnosti.

(29)

Je v zájmu fungování vnitřního trhu, aby byly k dispozici normy, které jsou harmonizovány na úrovni Společenství. Jakmile je zveřejněn odkaz na takovou normu v Úředním věstníku Evropské unie, lze předpokládat, že při jejím dodržení budou splněny odpovídající požadavky stanovené v prováděcích opatřeních přijatých na základě této směrnice, ačkoli by měly být povoleny i jiné způsoby prokazování shody.

(30)

Jedním z hlavních úkolů harmonizovaných norem je pomoci výrobcům uplatňovat prováděcí opatření přijatá podle této směrnice. Uvedené normy by mohly být zásadní pro stanovení měřicích a zkušebních metod. V případě obecných požadavků na ekodesign by mohly harmonizované normy významně přispět výrobcům, aby se na ně orientovali při určování ekologického profilu svého výrobku v souladu s požadavky použitelného prováděcího opatření. Tyto normy by měly jednoznačně uvádět vztah mezi svými ustanoveními a stanovenými požadavky. Účelem harmonizovaných norem by nemělo být stanovení limitů pro environmentální aspekty.

(31)

Pro účely definic použitých v této směrnici je vhodné odkázat na odpovídající mezinárodní normy jako ISO 14040.

(32)

Tato směrnice je v souladu se některými zásadami k provedení nového přístupu stanoveného v usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (5) a odkazování na harmonizované evropské normy. V usnesení Rady ze dne 28. října 1999 o úloze normalizace v Evropě (6) se doporučuje, aby Komise přezkoumala, zda by se zásada nového přístupu neměla rozšířit na oblasti, na něž se dosud nevztahuje, jako způsob zlepšení a zjednodušení právních předpisů, kdykoli je to možné.

(33)

Tato směrnice doplňuje stávající nástroje Společenství, jako jou směrnice Rady 92/75/EHS ze dne 22. září 1992 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o výrobku (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky (8), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2422/2001 ze dne 6. listopadu 2001 o programu Společenství na označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky (9), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (10), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (11) a směrnice Rady 76/769/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků (12). Vzájemné působení této směrnice a stávajících nástrojů Společenství by mělo přispět ke zvýšení jejich dopadu a ke stanovení jednotných požadavků pro výrobce.

(34)

Jelikož směrnice Rady 92/42/EHS ze dne 21. května 1992 o požadavcích na účinnost nových teplovodních kotlů na kapalná nebo plynná paliva (13), směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES ze dne 3. září 1996 o požadavcích na energetickou účinnost elektrických chladniček, mrazniček a jejich kombinací, které jsou určeny pro domácnost (14), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/55/ES ze dne 18. září 2000 o požadavcích na energetickou účinnost předřadníků k zářivkám (15) již obsahují ustanovení k revizi požadavků na energetickou účinnost, měly by být začleněny do tohoto rámce.

(35)

Směrnice 92/42/EHS stanoví, že k hodnocení energetické účinnosti kotlů by se měl používat systém hvězdiček. Jelikož členské státy i výrobní odvětví souhlasí s tím, že tento systém hodnocení nepřinesl očekávané výsledky, měla by se směrnice 92/42/EHS změnit, aby se otevřela cesta pro účinnější systémy.

(36)

Požadavky stanovené ve směrnici Rady 78/170/EHS ze dne 13. února 1978 o účinnosti zdrojů tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody v nových nebo stávajících neprůmyslových budovách a izolace rozvodu tepla a teplé užitkové vody v nových neprůmyslových budovách (16) byly nahrazeny ustanoveními směrnice 92/42/EHS, směrnice Rady 90/396/EHS ze dne 29. června 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se spotřebičů plynných paliv (17) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (18). Směrnice 78/170/EHS by proto měla být zrušena.

(37)

Směrnice Rady 86/594/EHS ze dne 1. prosince 1986 o vzduchem přenášeném hluku vyzařovaném spotřebiči pro domácnost (19) stanoví podmínky, za nichž mohou členské státy vyžadovat zveřejňování informací o hluku vyzařovaném těmito spotřebiči, a definuje postup ke stanovení úrovně hluku. Pro účely harmonizace by se měly emise hluku zahrnout do integrovaného hodnocení vlivu výrobku na životní prostředí. Jelikož tato směrnice stanoví uvedený integrovaný přístup, měla by být směrnice 86/594/EHS zrušena.

(38)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (20).

(39)

Členské státy by měly stanovit sankce, které budou uloženy v případě porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(40)

Mělo by se pamatovat na to, že v odstavci 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (21) se uvádí, že by Rada měla „podněcovat členské státy, aby pro vlastní účely a v zájmu Společenství vypracovaly tabulky, které budou pokud možno obsahovat srovnání mezi směrnicemi a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejňovaly“.

(41)

Jelikož cíle navrhovaného opatření, totiž zajištění fungování vnitřního trhu stanovením přiměřených ekologických požadavků pro výrobky, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jeho rozsahu a účinků, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(42)

Výbor regionů byl konzultován, avšak nevydal stanovisko,

1.

„energetickým spotřebičem“ výrobek, který je po uvedení na trh nebo do provozu závislý na energetickém vstupu (elektrická energie, fosilní paliva nebo obnovitelné zdroje energie), aby mohl fungovat v souladu se svým účelem, nebo výrobek určený k výrobě, přenosu nebo měření takové energie, včetně částí závislých na energetickém vstupu, které jsou určeny k zabudování do energetického spotřebiče, na nějž se vztahuje tato směrnice, a které jsou uváděny na trh anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele, přičemž u nich lze posoudit vliv na životní prostředí samostatně;

2.

„konstrukčními částmi a podsestavami“ části určené k zabudování do energetického spotřebiče, jež nejsou uváděny na trh anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele nebo u nichž nelze posoudit vliv na životní prostředí samostatně;

3.

„prováděcími opatřeními“ opatření přijatá podle této směrnice, která stanoví požadavky na ekodesign pro definované energetické spotřebiče nebo na jejich environmentální aspekty;

4.

„uvedením na trh“ první zpřístupnění energetického spotřebiče na trhu Společenství za účelem jeho distribuce nebo používání ve Společenství za úplatu nebo zdarma a bez ohledu na způsob prodeje;

5.

„uvedením do provozu“ první použití energetického spotřebiče za zamýšleným účelem konečným uživatelem ve Společenství;

6.

„výrobcem“ fyzická nebo právnická osoba vyrábějící energetický spotřebič, na nějž se vztahuje tato směrnice, která odpovídá za shodu výrobku s touto směrnicí s ohledem na jeho uvádění na trh nebo do provozu, a to pod vlastním jménem nebo obchodním označením výrobce, nebo pro jeho vlastní použití. Neexistuje-li výrobce ve smyslu první věty nebo dovozce ve smyslu bodu 8, považuje se za výrobce fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh nebo do provozu energetické spotřebiče, na něž se vztahuje tato směrnice;

7.

„zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená ve Společenství, která obdržela od výrobce písemné pověření k tomu, aby jeho jménem plnila zcela nebo zčásti povinnosti a formality spojené s touto směrnicí;

8.

„dovozcem“ fyzická nebo právnická usazená ve Společenství, která v rámci své obchodní činnosti uvádí na trh Společenství výrobek ze třetí země;

9.

„materiály“ veškeré materiály používané během životního cyklu energetického spotřebiče;

10.

„designem výrobku“ souhrn postupů, které převádějí právní, technické, bezpečnostní, funkční, tržní nebo jiné požadavky, které má energetický spotřebič splňovat, do technické specifikace energetického spotřebiče;

11.

„environmentálním aspektem“ prvek nebo funkce energetického spotřebiče, které mohou mít vliv na životní prostředí během životního cyklu tohoto spotřebiče;

12.

„dopadem na životní prostředí“ změna životního prostředí vyplývající zcela nebo částečně z energetického spotřebiče během jeho životního cyklu;

13.

„životním cyklem“ následné a vzájemně propojené fáze života energetického spotřebiče od zpracování surovin po jeho konečné odstranění;

14.

„opětovným použitím“ jakýkoli způsob, kterým jsou energetický spotřebič nebo jeho konstrukční části po skončení prvního používání použity k témuž účelu, pro který byly určeny, včetně dalšího použití energetického spotřebiče, který byl vrácen do sběrného místa, distributorovi, k recyklaci nebo výrobci, a rovněž opětovné použití energetického spotřebiče po renovaci;

15.

„recyklací“ přepracování odpadních materiálů ve výrobním procesu pro původní nebo pro jiné účely, ale s vyloučením energetického využití;

16.

„energetickým využitím“ se rozumí použití spalitelných odpadů jako prostředku pro výrobu energie přímým spalováním spolu s jiným odpadem nebo bez něj, ale s využitím tepla;

17.

„využitím“ jakýkoli z použitelných postupů uvedených v příloze II B směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (22);

18.

„odpadem“ jakákoli látka nebo předmět podle kategorií uvedených v příloze I směrnice 75/442/EHS, které držitel odstraňuje, nebo chce či musí odstranit;

19.

„nebezpečným odpadem“ odpad uvedený v čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (23);

20.

„ekologickým profilem“ popis vstupů a výstupů energetického spotřebiče (například materiál, emise a odpad) spojených s tímto energetickým spotřebičem během jeho životního cyklu významných z hlediska jeho dopadu na životní prostředí a vyjádřených v měřitelných fyzikálních veličinách v souladu s prováděcími opatřeními použitelnými na tento energetický spotřebič;

21.

„vlivem na životní prostředí“ u energetického spotřebiče výsledky řízení výrobce, pokud jde o environmentální aspekty energetického spotřebiče uvedené v jeho technické dokumentaci;

22.

„zlepšením vlivu na životní prostředí“ proces zlepšování vlivu energetického spotřebiče na životní prostředí po několik následných generací výrobků, přičemž zlepšení nemusí nastat u všech environmentálních aspektů výrobků zároveň;

23.

„ekodesignem“ začlenění environmentálních aspektů do konstrukce výrobku s cílem zlepšit vliv energetického spotřebiče na životní prostředí během celého životního cyklu;

24.

„požadavkem na ekodesign“ požadavek na energetický spotřebič nebo na jeho design, který má zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí, nebo požadavek na poskytování informací o environmentálních aspektech energetického spotřebiče;

25.

„obecným požadavkem na ekodesign“ požadavek na ekodesign založený na ekologickém profilu energetického spotřebiče jako celku bez stanovených mezních hodnot pro určité environmentální aspekty;

26.

„zvláštním požadavkem na ekodesign“ kvantifikovaný a měřitelný požadavek na ekodesign týkající se konkrétního environmentálního aspektu energetického spotřebiče, například spotřeba energie při užívání vypočtená pro danou jednotku výstupního výkonu;

27.

„harmonizovanou normou“ technická specifikace přijatá uznaným normalizačním orgánem v rámci pověření Komise v souladu s postupy stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (24) za účelem určení evropského požadavku, jejíž dodržování není závazné.

i)

organizovat náležité kontroly shody energetického spotřebiče v přiměřeném rozsahu a přinutit podle článku 7 výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce, aby stáhl z trhu nevyhovující energetické spotřebiče,

ii)

vyžádat si od dotčených stran veškeré potřebné informace, jak je stanoveno v prováděcích opatřeních,

iii)

odebírat vzorky výrobků a provádět u nich kontroly shody.

—

zajistit, že energetický spotřebič uvedený na trh nebo do provozu je v souladu s touto směrnicí a použitelnými prováděcími opatřeními,

—

mít k dispozici prohlášení o shodě a technickou dokumentaci

a)

zda lze údaje poskytnout pomocí harmonizovaných symbolů nebo uznávaných kódů či jiným způsobem;

b)

typ předpokládaného uživatele energetického spotřebiče a povahu informací, které mají být poskytnuty.

a)

nesplněním požadavků použitelného prováděcího opatření;

b)

nesprávným použitím harmonizovaných norem uvedených v čl. 10 odst. 2;

c)

nedostatky v harmonizovaných normách uvedených v čl. 10 odst. 2.

—

nezbytné informace o tom, jak mohou přispět k udržitelnému užívání výrobku,

—

ekologický profil výrobku a výhody ekodesignu, vyžaduje-li to prováděcí opatření.

a)

energetické spotřebiče mají podle posledních dostupných údajů významný objem prodejů, orientačně více než 200 000 jednotek ve Společenství za rok;

b)

energetický spotřebič má vzhledem k množství uvedenému na trh nebo do provozu významný dopad na životní prostředí v rámci Společenství, jak je stanoveno ve strategických prioritách Společenství v rozhodnutí č. 1600/2002/ES;

c)

energetický spotřebič má významný potenciál ke zlepšení dopadu na životní prostředí bez nepřiměřeně vysokých nákladů, s přihlédnutím zejména k

a)

priority Společenství v oblasti životního prostředí stanovené v rozhodnutí č. 1600/2002/ES nebo v Evropském programu pro změnu klimatu (ECCP) vypracovaném Komisí;

b)

příslušné právní předpisy Společenství a samoregulaci, například dobrovolné dohody, u nichž lze na základě hodnocení podle článku 17 předpokládat, že povedou ke splnění politických cílů rychleji nebo při nižších nákladech než závazné požadavky.

a)

zváží životní cyklus energetického spotřebiče a veškeré významné environmentální aspekty, mimo jiné energetickou účinnost. Hloubka analýzy environmentálních aspektů a možností jejich zlepšování musí být přiměřená jejich významu. Přijetí požadavků na ekodesign, pokud jde o významné environmentální aspekty určitého energetického spotřebiče, nesmí být neúměrně zdržováno z důvodu nejistoty ohledně jiných aspektů;

b)

provede posouzení dopadu energetického spotřebiče na životní prostředí, spotřebitele a výrobce, včetně malých a středních podniků, s ohledem na konkurenceschopnost, včetně trhů mimo Společenství, inovaci, přístup na trh a náklady a výnosy;

c)

zohlední stávající vnitrostátní právní předpisy v oblasti životního prostředí, které členské státy považují za významné;

d)

provede náležité konzultace se zástupci zúčastněných stran;

e)

vypracuje odůvodnění návrhu prováděcího opatření na základě posouzení uvedeného v písmenu b);

f)

stanoví jednu nebo více lhůt pro provedení, případná postupná nebo přechodná opatření nebo období, přičemž zohlední zejména možný dopad na malé a střední podniky nebo na zvláštní skupiny výrobků vyráběných hlavně malými a středními podniky.

a)

z hlediska uživatele neexistuje žádný významný negativní dopad na funkčnost výrobku;

b)

není nepříznivě ovlivněno zdraví, bezpečnost a životní prostředí;

c)

neexistuje významný negativní dopad na spotřebitele, zejména co se týče cenové dostupnosti a nákladů během životního cyklu výrobku;

d)

neexistuje závažný negativní dopad na konkurenceschopnost průmyslu;

e)

určení požadavku na ekodesign v zásadě nevede k tomu, že výrobci musí převzít určitou chráněnou technologii;

f)

nepředstavují pro výrobce nadměrné administrativní zatížení.

—

prováděcí opatření nejdříve pro ty výrobky, které byly v ECCP stanoveny jako výrobky s vysokým potenciálem pro nákladově efektivní snížení emisí skleníkových plynů, což jsou například topná zařízení a zařízení pro ohřev vody, systémy elektrického pohonu, osvětlení v domácnostech a terciárním sektoru, domácí spotřebiče, kancelářská technika v domácnostech a terciárním sektoru, spotřební elektronika a tzv. systémy HVAC (vytápěná ventilační klimatizace),

—

samostatné prováděcí opatření, jehož cílem je snížit ztráty v pohotovostním režimu u určité skupiny spotřebičů.

1.

Článek 6 se zrušuje.

2.

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 10a

Tato směrnice je prováděcím opatřením ve smyslu článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (26) s ohledem na energetickou účinnost během používání podle zmíněné směrnice, a lze ji změnit nebo zrušit v souladu s čl. 19 odst. 2 směrnice 2005/32/ES.

3.

V příloze I se zrušuje oddíl 2.

4.

Příloha II se zrušuje.

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/59

(1)

Politika Společenství v oblasti životního prostředí, jak je stanovena v akčních programech pro životní prostředí, zejména v Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí přijatém rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES (4), se na základě článku 174 Smlouvy zaměřuje na dosažení takové kvality ovzduší, která nepředstavuje pro lidské zdraví a životní prostředí nepřijatelné dopady nebo rizika.

(2)

Směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech (5) stanoví maximální přípustný obsah síry v těžkém topném oleji, plynovém oleji a lodním plynovém oleji používaném ve Společenství.

(3)

Směrnice 1999/32/ES vyžaduje, aby Komise uvážila, která opatření by mohla být přijata ke snížení příspěvku spalování jiných lodních paliv než lodního plynového oleje k acidifikaci, a popřípadě předložila příslušný návrh.

(4)

Emise z lodní dopravy pocházející ze spalování lodních paliv s vysokým obsahem síry přispívají k znečišťování ovzduší oxidem siřičitým a emisemi částic, což má negativní vliv na lidské zdraví, poškozuje životní prostředí, veřejný i soukromý majetek a kulturní dědictví a přispívá k acidifikaci.

(5)

Znečištění z lodí používajících paliva s vysokým obsahem síry má zvláště negativní dopad na obyvatelstvo a přírodní prostředí v pobřežních oblastech a v okolí přístavů. V této souvislosti je tedy třeba přijmout zvláštní opatření.

(6)

Opatření uvedená v této směrnici doplňují vnitrostátní opatření členských států k dosažení souladu s emisními stropy pro látky znečišťující ovzduší stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES (6).

(7)

Snížení obsahu síry v palivech představuje pro lodě určité výhody, co se týče provozního výkonu a nákladů na údržbu, a usnadňuje účinné využití některých technologií snižování emisí, například selektivní katalytické redukce.

(8)

Smlouva vyžaduje, aby se přihlédlo ke zvláštnímu charakteru nejvzdálenějších regionů, totiž francouzských zámořských departementů, Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů.

(9)

V roce 1997 přijala diplomatická konference Protokol o změně Mezinárodní úmluvy o zabránění znečištění z lodí z roku 1973 ve znění protokolu z roku 1978 (dále jen „MARPOL“). Uvedeným protokolem se k MARPOL připojuje nová příloha VI, která obsahuje předpisy pro zabránění znečištění ovzduší z lodí. Protokol z roku 1997 a v souvislosti s ním příloha VI MARPOL vstoupily v platnost dne 19. května 2005.

(10)

Příloha VI MARPOL stanoví, že by některé oblasti měly být označeny jako kontrolní oblasti emisí oxidů síry (dále jen „kontrolní oblasti emisí SOx“). Baltské moře již bylo za takovou oblast označeno. Diskuse v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) vedly k dohodě o tom, že po vstupu přílohy VI v platnost bude Severní moře, včetně Lamanšského průlivu, označeno za kontrolní oblast emisí SOx.

(11)

S ohledem na celosvětovou povahu námořní dopravy by mělo být vynaloženo maximální úsilí při hledání mezinárodních řešení. Komise i členské státy by měly usilovat o to, aby se v rámci IMO zajistilo celosvětově platné snížení maximálního povoleného množství síry v lodních palivech a zároveň se prozkoumaly výhody stanovení nových námořních oblastí jako oblastí kontroly emisí oxidů síry (SOx) v souladu s přílohou VI MARPOL.

(12)

K dosažení cílů této směrnice je nezbytné vynucování plnění závazků, co se týče obsahu síry v lodních palivech. K zajištění důvěryhodného provedení této směrnice je nezbytný účinný odběr vzorků a odrazující sankce v rámci celého Společenství. Členské státy by měly přijmout donucovací opatření vůči plavidlům, která plují pod jejich vlajkou, a plavidlům všech vlajek, která vplouvají do jejich přístavů. Členské státy by také měly úzce spolupracovat za účelem přijetí dodatečných donucovacích opatření vůči ostatním plavidlům v souladu s mezinárodním námořním právem.

(13)

Námořnímu průmyslu by se měl poskytnout dostatečný čas k tomu, aby se technicky přizpůsobil maximální mezní hodnotě 0,1 % hmotnostního obsahu síry v lodních palivech používaných plavidly vnitrozemské plavby a loděmi v kotvištích přístavů Společenství, a proto by dnem uplatnění tohoto požadavku měl být 1. leden 2010. Jelikož by tato lhůta mohla Řecku způsobovat technické obtíže, měla by pro některá plavidla provozovaná na území Řecké republiky platit dočasná odchylka.

(14)

Tato směrnice by měla být chápána jako první krok v probíhajícím procesu snižování emisí v námořní dopravě, který nabízí perspektivu dalšího snižování emisí prostřednictvím nižších limitů pro obsah síry v palivech a technologií pro snižování znečištění a ekonomických nástrojů, které by měly být vytvořeny jako pobídka pro dosažení výrazného snížení znečištění.

(15)

Je nezbytné posílit postavení členských států při jednáních v rámci IMO, zejména proto, aby byla ve fázi revize přílohy VI MARPOL zvážena ambicióznější opatření, co se týče přísnějších mezních hodnot síry v těžkých topných olejích používaných v lodích a využití rovnocenných alternativních opatření ke snižování emisí.

(16)

V rezoluci A.926(22) vyzvalo shromáždění IMO vlády, zejména v regionech, ve kterých byly určeny kontrolní oblasti emisí SOx, aby v oblastech své působnosti zajistily dostupnost lodních topných olejů s nízkým obsahem síry a aby vyzvaly naftový a lodní průmysl k zajištění dostupnosti a využití topných olejů s nízkým obsahem síry. Členské státy by měly učinit odpovídající kroky a zajistit, aby místní dodavatelé lodních paliv poskytovali odpovídající palivo v dostatečném množství k pokrytí poptávky.

(17)

IMO přijala pokyny pro odběr vzorků topného oleje k určení shody s přílohou VI MARPOL a má vypracovat pokyny pro systémy čištění spalin a jiné technické postupy k omezení emisí SOx v kontrolních oblastech emisí SOx.

(18)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (7) přepracovala směrnici Rady 88/609/EHS (8). V souladu s tím by měla být provedena revize směrnice 1999/32/ES, jak stanoví její čl. 3 odst. 4.

(19)

Komisi by měl být při schvalování technologií snižování emisí nápomocen stávající Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (9).

(20)

Technologie snižování emisí, nemají-li žádný nepříznivý vliv na ekosystémy a byly-li při jejich vývoji dodrženy náležité schvalovací a kontrolní mechanismy, mohou zajistit přinejmenším rovnocenné nebo dokonce větší snížení emisí než použití paliva s nízkým obsahem síry. Je nezbytné, aby pro prosazování nových technologií snižování emisí existovaly správné podmínky.

(21)

Při sledování provádění této směrnice by měla být případně Komisi a členským státům nápomocna Evropská agentura pro námořní bezpečnost.

(22)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (10).

(23)

Směrnice 1999/32/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1.

V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

2.

Článek 2 se mění takto:

3.

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Maximální obsah síry v těžkém topném oleji

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že se od 1. ledna 2003 nepoužívají na jejich územích těžké topné oleje, jejichž obsah síry překračuje 1 % hmotnostní.

3.   Odstavec 2 bude přezkoumán a případně změněn s ohledem na každou budoucí změnu směrnice 2001/80/ES.

4.

Článek 4 se mění takto:

5.

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4a

Maximální obsah síry v lodních palivech používaných v kontrolních oblastech emisí SOx a osobními loděmi provozujícími liniovou dopravu do přístavů Společenství nebo z nich

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že se v jejich teritoriálních mořích, výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění spadajících do kontrolních oblastí emisí SOx nepoužívala žádná lodní paliva, jejichž obsah síry překračuje 1,5 % hmotnostních. To se vztahuje na všechna plavidla všech vlajek včetně plavidel, jež zahájila plavbu mimo území Společenství.

2.   Lhůty pro použití odstavce 1 jsou:

3.   Členské státy odpovídají za vynucování dodržování odstavce 1, přinejmenším pokud jde o:

Členské státy mohou přijmout rovněž dodatečná donucovací opatření vůči ostatním plavidlům v souladu s mezinárodním námořním právem.

4.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby se ode dne uvedeného v odst. 2 písm. a) v jejich teritoriálních mořích, výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění nepoužívaly osobní lodě provozující liniovou dopravu do přístavů Společenství nebo z nich lodní paliva s obsahem síry vyšším než 1,5 % hmotnostních. Členské státy odpovídají za vynucování dodržování tohoto požadavku, přinejmenším pokud jde o plavidla plující pod jejich vlajkou a plavidla jakékoli vlajky, nacházejí-li se v jejich přístavech.

5.   Ode dne uvedeného v odst. 2 písm. a) vyžadují členské státy správné vedení lodních deníků, včetně údajů o změně paliva, jako podmínku pro vstup lodí do přístavů Společenství.

6.   Ode dne uvedeného v odst. 2 písm. a) a v souladu s pravidlem 18 přílohy VI úmluvy MARPOL členské státy:

7.   Ode dne uvedeného v odst. 2 písm. a) zajistí členské státy, aby se na jejich území neuváděla na trh lodní motorová nafta s obsahem síry vyšším než 1,5 % hmotnostních.

8.   Komise oznámí členským státům lhůty pro použití uvedené v odst. 2 písm. b) a zveřejní je v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4b

Maximální obsah síry v lodních palivech používaných plavidly vnitrozemské plavby a loděmi v kotvištích v přístavech Společenství

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby níže uvedená plavidla nepoužívala s účinkem od 1. ledna 2010 lodní paliva s obsahem síry vyšším než 0,1 % hmotnostních:

2.   Odstavec 1 se nepoužije,

3.   S účinkem od 1. ledna 2010 členské státy zajistí, aby se na jejich území neuváděly na trh lodní plynové oleje s obsahem síry vyšším než 0,1 % hmotnostních.

Článek 4c

Zkoušky a použití nových technologií snižování emisí

1.   Členské státy mohou, případně ve spolupráci s ostatními členskými státy, povolit zkoušky technologií snižování emisí z lodí na plavidlech plujících pod jejich vlajkou nebo v mořských oblastech v jejich pravomoci. Během těchto zkoušek není používání lodních paliv, která vyhovují požadavkům článků 4a a 4b, povinné za předpokladu, že:

2.   Technologie snižování emisí pro lodě pod vlajkou členského státu se schvalují postupem podle čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) (13), při zohlednění

3.   Kritéria pro používání technologií snižování emisí loděmi všech vlajek v uzavřených přístavech, přístavištích a ústích řek ve Společenství budou stanovena postupem podle čl. 9 odst. 2. Komise oznámí tato kritéria IMO.

4.   Jako alternativu k používání lodních paliv s nízkým obsahem síry, která splňují požadavky článků 4a a 4b, mohou členské státy povolit, aby lodě používaly schválené technologie snižování emisí, jestliže tyto lodě:

6.

Článek 6 se mění takto:

7.

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Zprávy a přezkum

1.   Na základě výsledků odběru vzorků a analýz provedených podle článku 6 předkládají členské státy každoročně do 30. června Komisi stručnou zprávu o obsahu síry v kapalných palivech spadajících do oblasti působnosti této směrnice a používaných na jejich území během předchozího kalendářního roku. Tato zpráva zahrnuje záznam o celkovém počtu testovaných vzorků podle typu paliva a uvádí odpovídající množství použitého paliva a průměrný vypočtený obsah síry. Členské státy rovněž nahlásí počet provedených kontrol na palubách lodí a průměrný obsah síry v lodních palivech, která se používají na jejich území a která nespadají do oblasti působnosti této směrnice k 11. srpnu 2005.

2.   Na základě, mimo jiné,

předloží Komise do roku 2008 zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

Komise může předložit se svou zprávou návrhy zaměřené na změnu této směrnice, zejména co se týče:

Komise věnuje zvláštní pozornost návrhům na:

3.   Do 31. prosince 2005 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o možném využití ekonomických nástrojů, včetně takových mechanismů, jako jsou odstupňované poplatky a poplatky za kilometr, obchodovatelná povolení emisí a kompenzace.

Komise může v rámci revize v roce 2008 zvážit předložení návrhů na ekonomické nástroje jako alternativních nebo doplňkových opatření za předpokladu, že bude možné jednoznačně stanovit přínos pro životní prostředí a zdraví.

4.   Veškeré změny nezbytné k technickému přizpůsobení čl. 2 bodů 1, 2, 3, 3a, 3b a 4 nebo čl. 6 odst. 2 vědeckému a technickému pokroku jsou přijímány postupem podle čl. 9 odst. 2. Tato přizpůsobení nesmějí vést k přímé změně oblasti působnosti této směrnice nebo mezních hodnot obsahu síry v palivech stanovených v této směrnici.“

8.

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES (14) s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

9.

Připojuje se text obsažený v příloze této směrnice.

22.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 191/70

(1)

V roce 2003 Komise vytvořila skupinu osobností výzkumu v otázkách bezpečnosti, jejímž hlavním posláním bylo navrhnout zásady a priority Evropského programu pro výzkum v otázkách bezpečnosti (ESRP).

(2)

Na základě zprávy „Výzkum pro bezpečnou Evropu“, kterou skupina osobností předložila v roce 2004, navrhla Komise ve svém sdělení ze dne 7. září 2004 nazvaném „Výzkum v otázkách bezpečnosti: Další kroky“ (1) vytvoření Evropského poradního výboru pro výzkum v otázkách bezpečnosti (ESRAB).

(3)

Je nezbytné vytvořit výbor ESRAB a vymezit jeho úkoly a strukturu.

(4)

Výbor ESRAB by měl přispět k obsahu a provádění programu ESRP.

(5)

Ve výboru ESRAB by měli být zastoupeni odborníci z různých skupin zúčastněných subjektů, a to z řad uživatelů, výrobního odvětví a výzkumných organizací. Podle oblastí působnosti by se měl výbor ESRAB skládat ze dvou skupin s odlišnými, ale zároveň se doplňujícími úlohami.

(6)

Měla by být stanovena pravidla týkající se zveřejňování informací členy výboru ESRAB, aniž by byly dotčeny bezpečnostní předpisy Komise uvedené v příloze rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO a Euratom (2).

(7)

Je vhodné stanovit období pro používání tohoto rozhodnutí. Komise včas zváží účelnost jeho prodloužení,

a)

strategická poslání, oblasti zájmu a priority programu ESRP na základě zprávy skupiny osobností „Výzkum pro bezpečnou Evropu“ a s ohledem na zřízení Evropské obranné agentury a na vnitrostátní a mezivládní činnosti;

b)

technologická způsobilost, které má být dosaženo u evropských zúčastněných subjektů; výbor doporučí strategii, která zlepší technologickou základnu evropského průmyslu, a tím zvýší jeho konkurenceschopnost;

c)

strategické a provozní aspekty programu ESRP s ohledem na zkušenosti a výsledky získané v rámci přípravné akce na posílení evropského průmyslového potenciálu v oblasti výzkumu bezpečnosti (3), zprostředkované útvary Komise s aktivním zájmem o oblast bezpečnosti včetně výzkumu zahrnutého do rámcového programu ES pro výzkum a jinými odbornými nebo poradními skupinami;

d)

otázky týkající se provádění, jako výměna utajovaných informací a práv duševního vlastnictví;

e)

optimalizace využívání veřejného výzkumu a vyhodnocovacích infrastruktur v rámci programu ESRP;

f)

komunikační strategie zaměřená na zvyšování povědomí o programu ESRP a na poskytování informací o výzkumných programech zúčastněných subjektů.

a)

skupina, která se zabývá požadavky poptávky po výzkumu v otázkách bezpečnosti;

b)

skupina, která se zabývá požadavky dodavatelského řetězce technologií.