PŘÍLOHA

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ V SOULADU S ČLÁNKEM 19 ÚMLUVY O PŘÍSTUPU K INFORMACÍM, ÚČASTI VEŘEJNOSTI NA ROZHODOVÁNÍ A PŘÍSTUPU K PRÁVNÍ OCHRANĚ V ZÁLEŽITOSTECH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Evropské společenství prohlašuje, že v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství, a zejména s čl. 175 odst. 1 této smlouvy, je oprávněno uzavírat mezinárodní smlouvy a plnit závazky z nich vyplývající, které přispívají ke sledování těchto cílů:

—	udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,

—	ochrana lidského zdraví,

—	obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů,

—	podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.

Evropské společenství dále prohlašuje, že již přijalo několik právních nástrojů, jež jsou pro jeho členské státy závazné a jimiž se provádějí ustanovení této úmluvy, a že v souladu s čl. 10 odst. 2 a čl. 19 odst. 5 úmluvy předloží seznam těchto právních nástrojů depozitáři a případně jej aktualizuje. Evropské společenství dále zejména prohlašuje, že platné právní nástroje plně neupravují plnění povinností vyplývajících z čl. 9 odst. 3 úmluvy, neboť se týkají správních a soudních řízení pro napadení jednání a opomenutí soukromých osob a orgánů veřejné správy jiných, než jsou orgány Evropského společenství, na něž se vztahuje čl. 2 odst. 2 písm. d) úmluvy, a tudíž že v okamžiku schválení úmluvy Evropským společenstvím jsou za plnění těchto povinností odpovědné členské státy a budou odpovědné i nadále, pokud a dokud Společenství při výkonu svých pravomocí podle Smlouvy o ES nepřijme právní předpisy Společenství, kterými plnění těchto povinností upraví.

Závěrem Společenství opakuje svoje prohlášení učiněné při podpisu úmluvy, podle nějž orgány Společenství budou provádět úmluvu v rámci svých stávajících a budoucích pravidel o přístupu k dokumentům a dalších příslušných pravidel právních předpisů Společenství v oblasti, na kterou se úmluva vztahuje.

Evropské společenství je odpovědné za plnění těch závazků plynoucích z úmluvy, které jsou předmětem úpravy platných právních předpisů Společenství.

Výkon pravomoci Společenství prochází vzhledem ke své povaze neustálým vývojem.

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ O NĚKTERÝCH ZVLÁŠTNÍCH USTANOVENÍCH SMĚRNICE 2003/4/ES

„S ohledem na článek 9 Aarhuské úmluvy Evropské společenství vyzývá strany úmluvy, aby vzaly na vědomí čl. 2 odst. 2 a článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí. Tato ustanovení poskytují členským státům Evropského společenství možnost, aby v mimořádných případech a za přesně stanovených podmínek vyňaly některé orgány a subjekty z působnosti pravidel o přezkumných řízeních ve vztahu k rozhodnutím týkajícím se žádostí o informace.

Z tohoto důvodu zahrnuje ratifikace Aarhuské úmluvy Evropským společenstvím případné výhrady vznesené některým členským státem Evropského společenství, pokud jsou tyto výhrady slučitelné s čl. 2 odst. 2 a s článkem 6 směrnice 2003/4/ES.“

ÚMLUVA O PŘÍSTUPU K INFORMACÍM, ÚČASTI VEŘEJNOSTI NA ROZHODOVÁNÍ A PŘÍSTUPU K PRÁVNÍ OCHRANĚ V ZÁLEŽITOSTECH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

V Aarhusu, Dánsko, dne 25. června 1998.

Strany této úmluvy,

odvolávajíce se na princip 1 Stockholmské deklarace o životním prostředí člověka,

odvolávajíce se také na princip 10 Deklarace o životním prostředí a rozvoji z Rio de Janeira,

odvolávajíce se dále na usnesení Valného shromáždění 37/7 z 28. října 1982 o Světové chartě přírody a usnesení 45/94 ze 14. prosince 1990 o nutnosti zajistit zdravé životní prostředí pro životní pohodu jednotlivců,

odvolávajíce se na Evropskou chartu o životním prostředí a zdraví přijatou na První evropské konferenci o životním prostředí a zdraví Světové zdravotnické organizace ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo, 8. prosince 1989,

potvrzujíce nezbytnost chránit, uchovávat a zlepšovat stav životního prostředí a zajišťovat udržitelný a environmentálně příznivý rozvoj,

uznávajíce, že přiměřená ochrana životního prostředí je nutná pro životní pohodu lidí a pro uplatňování základních lidských práv včetně samotného práva na život,

uznávajíce také, že každý jedinec má právo žít v prostředí zajišťujícím jeho zdraví a životní pohodu a že má povinnost, jako jednotlivec i spolu s ostatními, chránit a zlepšovat životní prostředí ve prospěch současných i budoucích generací,

majíce na zřeteli, že mají-li občané uplatňovat toto právo a dostát této povinnosti, musí mít přístup k informacím o životním prostředí, musí být oprávněni podílet se na rozhodování týkajícím se životního prostředí a musí mít přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí; uznávajíce, že v tomto ohledu mohou občané potřebovat pomoc, aby mohli využívat svých práv,

uznávajíce, že lepší přístup k informacím o životním prostředí a účast veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí zvyšuje kvalitu rozhodnutí a jejich prosazování, přispívá ke zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí, poskytuje veřejnosti příležitost vyjádřit své obavy a zájmy a umožňuje orgánům veřejné správy brát tyto obavy a zájmy náležitě v úvahu,

usilujíce touto úmluvou o posílení odpovědnosti a transparentnosti rozhodování a o posílení podpory veřejnosti v prospěch rozhodnutí týkajících se životního prostředí,

uznávajíce, že ve všech odvětvích veřejné správy je žádoucí transparentnost, a vyzývajíce zákonodárné orgány k uplatňování principů této úmluvy ve svých postupech,

uznávajíce také, že veřejnost potřebuje znát postupy, kterými se může podílet na rozhodování, které se týká životního prostředí, že potřebuje mít volný přístup k těmto postupům a že musí vědět, jak těchto postupů využít,

uznávajíce dále důležitost rolí, které v ochraně životního prostředí mohou hrát jednotliví občané, nestátní organizace a soukromý sektor,

přejíce si podporovat environmentální vzdělávání a osvětu přispívající k pochopení problematiky životního prostředí a udržitelného rozvoje a podporovat prohlubování povědomí veřejnosti ohledně rozhodnutí týkajících se životního prostředí a udržitelného rozvoje a podílení se veřejnosti na tomto rozhodování,

berouce v tomto kontextu v úvahu důležitost využívání sdělovacích prostředků (médií) a elektronických nebo jiných budoucích forem komunikace,

uznávajíce důležitost plné integrace environmentálních hledisek do rozhodování správních úřadů a z toho plynoucí nutnost, aby orgány veřejné správy měly k dispozici přesné, úplné a aktuální informace o životním prostředí,

uznávajíce, že orgány veřejné správy spravují informace o životním prostředí v zájmu veřejnosti,

majíce zájem na tom, aby veřejnosti, včetně organizací, byly dosažitelné účinné soudní mechanismy, aby tak byly chráněny jejich oprávněné zájmy a právo bylo prosazováno,

připomínajíce důležitost poskytování odpovídajících informací o výrobcích spotřebitelům tak, aby se mohli na základě těchto informací rozhodnout pro environmentálně šetrnější alternativy,

uznávajíce obavy veřejnosti ze záměrného vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí i nutnost zvýšené transparentnosti a větší spoluúčasti veřejnosti na rozhodování v této oblasti,

jsouce přesvědčeny, že naplňování této úmluvy přispěje k posílení demokracie v oblasti působnosti Evropské hospodářské komise (EHK) OSN,

vědomy si role, kterou v této souvislosti hraje EHK, a odvolávajíce se mimo jiné na směrnice EHK o přístupu k informacím o životním prostředí a o účasti veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí schválené Deklarací ministrů přijatou na Třetí ministerské konferenci Životní prostředí pro Evropu v Sofii, Bulharsko, 25. října 1995,

jsouce si vědomy příslušných ustanovení Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo, Finsko, 25. února 1991) a Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států a Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (obě dané v Helsinkách dne 17. března 1992) a dalších regionálních úmluv,

vědomy si toho, že přijetí této úmluvy by mělo přispět k dalšímu posílení procesu Životní prostředí pro Evropu a k výsledkům Čtvrté ministerské konference v Aarhusu (Dánsko), v červnu 1998,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Cíl

S cílem přispět k ochraně práva každého příslušníka současné generace i generací budoucích na život v prostředí příznivém pro jeho zdraví a životní pohodu každá smluvní strana zaručí právo na přístup k informacím o životním prostředí, podíl veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí v souladu s ustanoveními této úmluvy.

Článek 2

Definice

Pro účely této úmluvy,

1.	„strana“ znamená smluvní stranu této úmluvy, pokud není v textu uvedeno jinak;

2.

„orgán veřejné správy“ znamená: a) správní úřady na vnitrostátní, regionální nebo jiné úrovni, b) fyzické nebo právnické osoby vykonávající funkce orgánu veřejné správy podle vnitrostátního práva, včetně zvláštních povinností, činností nebo služeb vztahujících se k životnímu prostředí, c) jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby s odpovědnostmi či funkcemi veřejné správy nebo poskytující veřejné služby vztahující se k životnímu prostředí, které jsou řízeny úřady nebo osobami uvedenými v písmenech a) nebo b), d) instituce všech organizací regionální hospodářské integrace uvedených v článku 17, které jsou stranou této úmluvy, Tato definice se nevztahuje na orgány nebo instituce jednající v soudní nebo zákonodárné funkci;

3.

„informace o životním prostředí“ znamená jakékoli informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné podobě o: a) stavu složek životního prostředí, jako je ovzduší a atmosféra, voda, půda, krajina a přírodní stanoviště, biologická rozmanitost a její složky, včetně geneticky modifikovaných organismů, a o vzájemných vztazích mezi těmito složkami, b) faktorech, které ovlivňují nebo pravděpodobně ovlivní složky životního prostředí uvedené v písmeni a), jako jsou např. látky, energie, hluk a radiace, a o činnostech nebo opatřeních, včetně opatření administrativních, smluv, politik, právních předpisů, plánů a programů týkajících se životního prostředí, a o analýze nákladů a přínosů a o jiných ekonomických analýzách a předpokladech, z nichž se vychází při rozhodování v záležitostech životního prostředí, c) stavu lidského zdraví a bezpečnosti, o podmínkách života lidí, o kulturních a architektonických památkách, pokud jsou, nebo mohou být, ovlivněny stavem složek životního prostředí nebo pokud je prostřednictvím těchto složek ovlivňují faktory, opatření nebo činnosti uvedené v písmeni b);

4.	„veřejnost“ znamená jednu nebo více fyzických nebo právnických osob a – v souladu s vnitrostátní právní úpravou nebo praxí – jejich sdružení, organizace nebo skupiny;

5.

„dotčená veřejnost“ je veřejnost, která je – nebo může být – ovlivněna environmentálním rozhodováním, anebo která má na tomto rozhodování určitý zájem; pro účely této definice se u nevládních organizací podporujících ochranu životního prostředí a splňujících požadavky vnitrostátních právních předpisů předpokládá, že mají na environmentálním rozhodování zájem.

Článek 3

Všeobecná ustanovení

1.   Každá strana přijme nezbytná právní, správní a jiná opatření včetně opatření, která zajistí slučitelnost ustanovení implementujících ustanovení této úmluvy, jež se týkají informací, účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně, a včetně přiměřených opatření pro prosazování práva, s cílem zavést a udržet jasný, transparentní a konzistentní rámec k naplňování ustanovení této úmluvy.

2.   Každá strana bude usilovat o zajištění toho, aby pracovníci úřadů pomáhali veřejnosti v její snaze o přístup k informacím a poskytovali jí rady, aby usnadňovali veřejnosti účast na rozhodování a její snahu o přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

3.   Každá strana bude podporovat environmentální osvětu a vzdělávání veřejnosti, zejména o tom, jak získat přístup k informacím, jak se účastnit na rozhodování a jak získávat přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

4.   Každá strana bude přiměřeným způsobem uznávat a podporovat sdružení, organizace a skupiny, které podporují ochranu životního prostředí, a zajistí, aby její vnitrostátní právní řád byl v souladu s tímto závazkem.

5.   Ustanovení této úmluvy neovlivňují právo stran uplatňovat nebo zavádět opatření zajišťující přístup k informacím, podíl veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí v širším rozsahu, než požaduje tato úmluva.

6.   Tato úmluva nevyžaduje žádná omezení stávajících práv na přístup k informacím, na podíl veřejnosti na rozhodování a na přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

7.   Každá strana bude podporovat uplatňování principů této úmluvy při rozhodování o otázkách životního prostředí v mezinárodním měřítku a v rámci mezinárodních organizací.

8.   Každá strana zajistí, že osoby uplatňující svá práva v souladu s ustanoveními této úmluvy nebudou za svou angažovanost žádným způsobem finančně postihovány nebo pokutovány, pronásledovány nebo obtěžovány. Toto ustanovení se nedotýká pravomoci soudů jednotlivých států požadovat přiměřené náklady v soudních řízeních.

9.   V rámci relevantních ustanovení této úmluvy veřejnost bude mít přístup k informacím, bude mít možnost se účastnit rozhodování a bude mít přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí bez diskriminace, pokud jde o občanství, národnost nebo bydliště, a v případě právnické osoby bez diskriminace vzhledem k jejímu místu registrace nebo místu skutečného centra jejích činností.

Člànek 4

Přístup k informacím o životním prostředí

1.	a) aniž by musel být prokázán zájem; b) v požadované formě, pokud: i) z hlediska orgánu veřejné správy není rozumné poskytnout požadovanou informaci v jiné formě; v takovém případě musí být uvedeny důvody pro poskytnutí informace v této formě nebo ii) informace je již veřejně dostupná v jiné formě.

2.   Informace o životním prostředí uvedené v odstavci 1 budou zpřístupněny co možná nejrychleji a nejpozději do jednoho měsíce po podání žádosti, pokud rozsah a složitost informace neodůvodňuje prodloužení této lhůty až na dva měsíce od podání žádosti. Žadatel bude o prodloužení lhůty a o jeho důvodech informován.

3.

a) orgán veřejné správy, kterému je žádost adresována, požadované informace nemá; b) je žádost zjevně nedůvodná nebo je formulována příliš obecně nebo c) se žádost týká nedokončených materiálů nebo interních sdělení orgánů veřejné správy, umožňuje-li tuto výjimku vnitrostátní právo nebo obvyklá praxe, přičemž se bere v úvahu zájem veřejnosti, jemuž by zveřejnění sloužilo.

4.   Žádost o informace o životním prostředí lze zamítnout, jestliže by poskytnutí těchto informací nepříznivě ovlivnilo:

a)	důvěrný ráz řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy vnitrostátní právo stanoví tento důvěrný ráz;

b)	mezinárodní vztahy, obranyschopnost státu nebo veřejnou bezpečnost;

c)	průběh soudního řízení, možnost osob dosáhnout spravedlivého soudního řízení nebo možnost orgánu veřejné správy vést vyšetřování trestného činu nebo činu disciplinární povahy;

d)	obchodní a průmyslové tajemství a průmyslové informace v případech, kdy je toto tajemství chráněno zákony na ochranu oprávněných ekonomických zájmů. V tomto rámci budou sděleny údaje o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí;

e)	práva duševního vlastnictví;

f)	ochranu osobních údajů anebo souborů údajů týkajících se fyzických osob v případech, kdy tyto osoby nedaly souhlas k poskytnutí těchto informací veřejnosti, pokud tuto ochranu stanoví vnitrostátní právo;

g)	zájmy třetí strany, která poskytla požadovanou informaci, aniž měla či mohla mít právně stanovenou povinnost ji poskytnout, a v případech, kdy tato třetí strana nedala k uvolnění dotyčného materiálu souhlas nebo

h)	životní prostředí, kterého se informace týká, jako jsou např. místa rozmnožování vzácných druhů.

Důvody pro odmítnutí žádosti uvedené výše budou interpretovány restriktivně, přičemž se bude brát v úvahu zájem veřejnosti, jemuž by zveřejnění sloužilo, a zda se požadované informace vztahují k emisím vypouštěným do životního prostředí.

5.   Nemá-li orgán veřejné správy požadovanou informaci k dispozici, uvědomí o tom co nejdříve žadatele, případně postoupí žádost o informaci jinému orgánu veřejné správy, jemuž lze podle jeho názoru podat žádost o požadovanou informaci, a uvědomí o tom žadatele.

6.   Pokud je možné vyčlenit informace, jejichž poskytování lze podle odst. 3 písm. c) a odstavce 4 tohoto článku zamítnout, aby nedošlo k porušení důvěrného rázu těchto vyjmutých informací, každá strana zajistí, aby orgány veřejné správy zpřístupnily zbývající část požadovaných informací o životním prostředí.

7.   Žádost bude zamítnuta písemnou formou, byla-li podána písemně anebo jestliže to žadatel požaduje. V zamítnutí budou uvedeny důvody zamítnutí a bude poskytnuta informace o opravných prostředcích, které jsou k dispozici podle článku 9. Zamítnutí musí být učiněno co nejdříve, nejpozději do jednoho měsíce, pokud složitost požadované informace nezdůvodňuje prodloužení této lhůty až na dva měsíce od podání žádosti. Žadatel bude informován o prodloužení této lhůty a o jeho důvodech.

8.   Každá strana může povolit svým orgánům veřejné správy účtovat za poskytování informací úhradu, která však nesmí překročit přiměřenou výši.

Orgány veřejné správy, které se úhradu za poskytování informací chystají zavést, zpřístupní žadatelům přehled úhrad, jež mohou být účtovány, s uvedením okolností, za nichž mohou být účtovány nebo promíjeny a za nichž je poskytnutí informace vázáno na zaplacení úhrady předem.

Článek 5

Shromažďování a šíření informací o životním prostředí

1.

a) orgány veřejné správy měly k dispozici informace o životním prostředí vztahující se k výkonu jejich funkcí a aby je aktualizovaly; b) byly zřízeny povinné systémy, které zajistí přiměřený tok informací k orgánům veřejné správy o navrhovaných a stávajících činnostech, které mohou významně ovlivnit životní prostředí; c) v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí, ať už je důsledkem lidských činností anebo má přirozené příčiny, všechny informace, jež mohou veřejnosti umožnit učinit opatření k preventivnímu zabránění nebo zmírnění škod v důsledku tohoto ohrožení a které má k dispozici orgán veřejné správy, jsou okamžitě a neodkladně předány osobám, jichž se může ohrožení týkat.

2.

a) poskytování dostatečných údajů veřejnosti o typu a rozsahu informací o životním prostředí, které mají příslušné orgány veřejné správy k dispozici, a o základních lhůtách a podmínkách, za nichž se tyto informace poskytují, a o postupu, jímž je lze získat; b) zavedení a provádění praktických opatření, jako např.: i) veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů, ii) povinnost úředníků podporovat veřejnost v její snaze o přístup k informacím podle této úmluvy a iii) určení kontaktních míst a c) umožnění bezplatného přístupu k informacím o životním prostředí obsaženým v seznamech, registrech nebo v souborech údajů uvedených v písm. b) bodu i).

3.

a) zprávy o stavu životního prostředí, uvedené v odstavci 4 níže; b) texty právních předpisů o životním prostředí, nebo se k němu vztahující; c) pokud je to účelné, politiky, plány a programy týkající se životního prostředí, nebo se k němu vztahující, a dohody v oblasti životního prostředí a d) další informace, jejichž dostupnost v této formě by mohla usnadnit aplikaci vnitrostátního práva naplňujícího tuto úmluvu, za předpokladu, že tyto informace jsou již dostupné v elektronické formě.

4.   Každá strana bude zveřejňovat a rozšiřovat, v pravidelných intervalech nepřesahujících tři nebo čtyři roky, národní zprávy o stavu životního prostředí včetně informací o kvalitě životního prostředí a informací o jeho zátěžích.

5.

a) právních předpisů a politických dokumentů, jako jsou např. dokumenty formulující i strategie, politiky, programy a akční plány týkající se životního prostředí a zpráv o jejich plnění, zpracovaných na různých úrovních veřejné správy; b) mezinárodních smluv, úmluv a dohod týkajících se problematiky životního prostředí a c) jiných významných mezinárodních dokumentů vztahujících se k environmentálním problémům, pokud to bude účelné.

6.   Každá strana bude stimulovat provozovatele, jejichž činnosti významně ovlivňují životní prostředí, aby pravidelně informovali veřejnost o působení své činnosti na životní prostředí a o svých produktech – v případě, že je to vhodné, v rámci dobrovolných systémů označování ekologicky šetrných výrobků či environmentálních auditů, nebo jinými způsoby.

7.

a) zveřejňovat fakta a jejich analýzy, která bude pokládat za relevantní a důležitá při formulování hlavních návrhů politiky životního prostředí; b) zveřejňovat nebo jinak zpřístupňovat dostupný vysvětlující materiál o svých jednáních s veřejností o záležitostech, jichž se týká tato úmluva; c) poskytovat vhodnou formou informace o výkonu veřejných funkcí nebo o poskytování veřejných služeb vztahujících se k životnímu prostředí na všech úrovních státní správy.

8.   Každá strana vypracuje mechanismus, s cílem zajistit poskytování dostatečných informací o výrobcích veřejnosti způsobem, který umožní spotřebitelům se na základě těchto informací rozhodovat pro environmentálně šetrnější alternativy.

9.   Každá strana bude postupně zavádět, s případným přihlédnutím k mezinárodním postupům, integrovaný celostátní systém inventur nebo registrů znečištění prostředí ve formě strukturované počítačové a veřejně přístupné databáze, naplňované na základě standardizovaných zpráv či hlášení. Tento systém může zahrnovat informace o vstupech, výstupech a přenosech vybraných látek a produktů, včetně spotřeby vody, energie a surovin z vybraných zařízení do složek životního prostředí, a informace o nakládání s odpady a jejich zneškodňování jak v těchto zařízeních, tak mimo ně.

10.   Žádné ustanovení tohoto článku se nedotýká práva stran odmítnout uvolnění jistých informací o životním prostředí v souladu s čl. 4 odst. 3 a 4.

Článek 6

Účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech

1.

a) uplatňovat ustanovení tohoto článku vzhledem k rozhodnutím o tom, zda povolit navrhované činnosti uvedené v příloze I; b) uplatňovat ustanovení tohoto článku – v souladu se svým vnitrostátním právem – také k rozhodnutím o navrhovaných činnostech, které nejsou uvedeny v příloze I a které mohou mít významný vliv na životní prostředí. Strany k tomuto účelu určí, zda navrhované aktivity podléhají těmto ustanovením; c) moci rozhodnout případ od případu, pokud tak stanoví jejich vnitrostátní právo, neuplatňovat ustanovení tohoto článku na navrhované činnosti k zajištění bezpečnosti státu, pokud se strany domnívají, že by uplatňování tohoto článku mohlo tyto cíle nepříznivě ovlivnit.

2.

a) navrhované činnosti a o žádosti, o níž bude rozhodováno; b) povaze možných rozhodnutí nebo o návrhu rozhodnutí; c) orgánu veřejné správy odpovědném za vydání rozhodnutí; d) předpokládaném postupu, včetně údajů, kdy a jak budou poskytnuty informace o: i) zahájení procedury rozhodování, ii) možnosti veřejnosti účastnit se tohoto řízení, iii) termínu a místě předpokládaného veřejného jednání, iv) určení orgánu veřejné správy, od něhož lze získat relevantní informace, a u něhož jsou uloženy relevantní informace k přezkoumání ze strany veřejnosti, v) příslušném orgánu veřejné správy nebo o dalších úředních orgánech, jimž lze podávat připomínky nebo dotazy, a o harmonogramu předávání těchto připomínek a dotazů, vi) sdělení, jaké informace o životním prostředí vztahující se k navrhované činnosti jsou dostupné a e) skutečnosti, zda navrhovaná činnost podléhá proceduře posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) nebo posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice.

3.   Postupy pro účast veřejnosti zahrnou rozumné lhůty pro jednotlivé fáze, které poskytnou dostatek času pro informování veřejnosti v souladu s odstavcem 2 a které poskytnou dostatek času veřejnosti k přípravě a k účinné účasti na rozhodování v záležitostech životního prostředí.

4.   Každá strana zajistí účast veřejnosti v počátečním stadiu rozhodování, kdy jsou ještě všechny možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná.

5.   Pokud je to účelné, měla by každá strana vést případné žadatele k tomu, aby ještě před podáním žádosti o povolení určili dotčenou veřejnost, aby s ní zahájili diskusi a poskytli jí informace týkající se cílů jejich žádosti.

6.

a) popis místa a fyzikálních a technických charakteristik navrhované činnosti, včetně odhadů předpokládaných zbytků a emisí; b) popis významných vlivů navrhované činnosti na životní prostředí; c) popis opatření předpokládaných k prevenci nebo ke snížení těchto vlivů, včetně emisí; d) netechnický souhrn výše uvedených bodů; e) popis hlavních variant navrhované činnosti, které žadatel zkoumal a f) hlavní zprávy a doporučení, v souladu s vnitrostátní právní úpravou, určené orgánům veřejné správy v době, kdy má být dotčená veřejnost informována v souladu s odstavcem 2 výše.

7.   Postupy pro účast veřejnosti jí umožní předkládat písemně nebo – v případě vhodnosti – na veřejném jednání nebo veřejném průzkumu s žadatelem, jakékoli připomínky, informace, rozbory nebo stanoviska, které veřejnost považuje za relevantní ve vztahu k navrhované činnosti.

8.   Každá strana zajistí, že v rozhodnutí bude náležitě brán v úvahu výsledek účasti veřejnosti.

9.   Pokud bylo rozhodnutí vydáno orgánem veřejné správy, každá strana zajistí, aby o něm byla veřejnost okamžitě informována v souladu s příslušnými postupy. Každá strana zpřístupní veřejnosti text rozhodnutí a důvody i hlediska, na nichž je rozhodnutí založeno.

10.   Pokud orgán veřejné správy přehodnotí nebo zaktualizuje provozní podmínky pro činnost uvedenou v odstavci 1, každá strana zajistí, že budou mutatis mutandis uplatněna ustanovení odstavců 2 až 9 tohoto článku v případech, kdy je to vhodné.

11.   Každá strana bude v rámci své vnitrostátní právní úpravy uplatňovat v proveditelném a vhodném rozsahu ustanovení tohoto článku na rozhodování o tom, zda povolit záměrné vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí.

Článek 7

Účast veřejnosti při tvorbě plánů, programů a politik týkajících se životního prostředÍ

Každá strana přijme prováděcí nebo jiná opatření pro účast veřejnosti při přípravě plánů a programů, které se týkají životního prostředí, a to v transparentním a spravedlivém rámci, přičemž již poskytla nezbytné informace veřejnosti. V tomto rámci budou uplatněny odstavce 3, 4 a 8 článku 6. Příslušné orgány veřejné správy vymezí veřejnost, která se může účastnit, přičemž budou brány v úvahu cíle této úmluvy. Každá strana bude usilovat o to, aby veřejnosti byla poskytnuta v přiměřeném rozsahu příležitost pro její účast při tvorbě politik týkajících se životního prostředí.

Článek 8

Účast veřejnosti na přípravě prováděcích předpisů a obecně použitelných právně závazných normativních nástrojů

Každá strana bude usilovat o podporování účinné účasti veřejnosti orgány veřejné správy – ve vhodném stadiu, kdy jsou možnosti volby stále ještě otevřeny – na přípravě prováděcích předpisů a jiných obecně aplikovatelných právně závazných předpisů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.

K tomuto účelu by měly být učiněny tyto kroky:

a)	měl by být stanoven dostatečný časový rámec pro účinnou účast;

b)	návrh předpisů měl by být publikován nebo jiným způsobem zpřístupněn veřejnosti a

c)	veřejnosti by měla být dána příležitost podávat připomínky přímo nebo prostřednictvím reprezentativních poradních orgánů.

Výsledek spoluúčasti veřejnosti by měl být brán v úvahu v maximálně možné míře.

Článek 9

Přístup k právní ochraně

1.   Každá strana v rámci své vnitrostátní právní úpravy zajistí, aby každý, kdo se domnívá, že jeho žádost o informace podle článku 4 byla ignorována, neprávem zamítnuta, ať již částečně nebo plně, nesprávně zodpovězena nebo nebyla jinak vyřízena podle ustanovení článku 4, měl možnost dosáhnout přezkoumání postupu před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona.

V případě, že strana zajišťuje toto přezkoumání soudem, zajistí rovněž, aby dotyčná osoba měla také možnost urychleného postupu stanoveného zákonem, a to zdarma či za nízký poplatek, vedoucího k novému projednání orgánem veřejné správy nebo k přezkumu nezávislým a nestranným orgánem jiným než soudem.

Konečná rozhodnutí podle tohoto odstavce 1 budou závazná pro orgány veřejné správy, které mají požadovanou informaci k dispozici. Důvody budou uvedeny písemně přinejmenším v těch případech, kdy přístup k informacím byl zamítnut podle tohoto odstavce.

2.   Každá strana v rámci své vnitrostátní právní úpravy zajistí, aby osoby z řad dotčené veřejnosti

a)	mající dostatečný zájem nebo

b)

u nichž trvá porušování práva v případech, kdy to procesní správní předpis strany požaduje jako předběžnou podmínku, mohly dosáhnout toho, že soud nebo jiný nezávislý a nestranný orgán zřízený zákonem přezkoumá po stránce hmotné i procesní zákonnost jakýchkoliv rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podle ustanovení článku 6 a v případech, kdy je tak stanoveno vnitrostátním právem a aniž by tím byl dotčen odstavec 3 článku 9, i dalších relevantních ustanovení této úmluvy.

Co představuje dostatečný zájem a porušování práva, bude určeno v souladu s požadavky vnitrostátního práva a v souladu s cílem poskytnout dotčené veřejnosti široký přístup k právní ochraně v rozsahu působnosti této úmluvy. K tomuto účelu je zájem jakékoli nestátní neziskové organizace splňující požadavky čl. 2 odst. 5 pokládán za dostatečný pro účely písmene a). U těchto organizací se bude pro účely písmene b) předpokládat, že mají práva, která mohou být porušována.

Ustanovení tohoto odstavce 2 nevylučují možnost předběžného přezkoumání správním orgánem a neovlivní požadavek, aby byly vyčerpány postupy správního přezkoumávání před předáním věci k soudnímu přezkoumání tam, kde to vnitrostátní právo vyžaduje.

3.   Navíc – aniž by tím bylo dotčeno přezkoumání zmíněné výše v odstavcích 1 a 2 – každá strana zajistí, aby osoby z řad veřejnosti splňující kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu, měly přístup ke správním nebo soudním řízením, aby mohly vznášet námitky proti jednání, aktům nebo nečinnosti ze strany soukromých osob nebo orgánů veřejné správy, jež jsou v rozporu s ustanoveními jejího vnitrostátního práva týkajícího se životního prostředí.

4.   Navíc – a aniž by tím byl dotčen odstavec 1 – postupy přezkoumání uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 mají zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, včetně právně přikázaných úlev ve vhodných případech, a měly by být čestné, spravedlivé, včasné a neměly by vyžadovat vysoké náklady. Rozhodnutí vydaná podle tohoto článku budou předávána či archivována v písemné formě. Rozhodnutí soudů, a kdykoli možno i jiných orgánů, budou veřejně dostupná.

5.   K zajištění vyšší účinnosti ustanovení tohoto článku každá strana zajistí poskytování informací veřejnosti o přístupu ke správním a soudním postupům přezkoumání a zváží zavedení vhodných podpůrných mechanismů k odstranění nebo snížení finančních a jiných překážek v přístupu k právní ochraně.

Článek 10

Zasedání stran

1.   První zasedání stran bude svoláno nejpozději do jednoho roku od data, kdy tato úmluva vstoupí v platnost. Řádné zasedání smluvních stran se bude následně konat nejméně jednou za dva roky, pokud se strany nerozhodnou jinak, nebo na písemnou žádost kterékoli strany za předpokladu, že tuto žádost podpoří nejméně jedna třetina stran během šesti měsíců od doby, kdy byla sdělena všem stranám prostřednictvím výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise.

2.

a) posuzovat politiky a právní a metodické postupy týkající se přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, s cílem tyto politiky a postupy dále zdokonalovat; b) vyměňovat si informace o získaných zkušenostech při uzavírání a uskutečňování dvoustranných a mnohostranných smluv nebo dalších dohod týkajících se cílů této úmluvy, u nichž je stranou jedna nebo více stran této úmluvy; c) vyhledávat v přiměřené míře služby relevantních orgánů EHK a dalších příslušných mezinárodních orgánů a zvláštních výborů v otázkách týkajících se dosažení cílů této úmluvy; d) vytvářet podpůrné orgány, které považují za potřebné; e) připravovat, kde je to účelné, protokoly k této úmluvě; f) zvažovat a přijímat návrhy na změny této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 14; g) zvažovat a uskutečňovat všechna další opatření, která by mohla být potřebná k dosažení cílů této úmluvy; h) na svém prvním zasedání zváží a konsensem přijmou jednací řád svých zasedání a zasedání podpůrných orgánů; i) na prvním zasedání posoudí své zkušenosti s uplatňováním ustanovení čl. 5 odst. 9 a zváží, jaké kroky jsou nutné k dalšímu vývoji systému uvedeného v tomto odstavci 9 s přihlédnutím k mezinárodním procesům a vývojům, včetně vypracování vhodného nástroje týkajícího se registrů a inventur vypouštění a přenosu znečištění, který by mohl být připojen k této úmluvě jako příloha.

3.   Zasedání stran může v případě nutnosti zavést na základě konsensu finanční opatření.

4.   Organizace spojených národů, její specializované instituce a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, a dále jakýkoli stát či organizace regionální hospodářské integrace, které podle článku 17 jsou oprávněny k podpisu této úmluvy, ale které zatím nejsou stranou úmluvy, a všechny mezivládní organizace kvalifikované či způsobilé v nějaké oblasti týkající se této úmluvy, se mohou zúčastnit zasedání stran jako pozorovatelé.

5.   Každá nestátní nezisková organizace kvalifikovaná či způsobilá v nějaké oblasti týkající se této úmluvy, která informovala výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise o svém přání účastnit se zasedání stran, může získat právo účastnit se zasedání jako pozorovatel, pokud alespoň jedna třetina stran přítomných na zasedání nevznese námitky.

6.   K účelům odstavců 4 a 5 bude použit jednací řád uvedený v odst. 2 písm. h) tohoto článku, který upraví pravidla pro povolování účasti a jiné relevantní podmínky.

Článek 11

Hlasovací právo

1.   S výjimkou podle odstavce 2 tohoto článku bude mít každá strana této úmluvy jeden hlas.

2.   Organizace regionální hospodářské integrace v záležitostech spadajících do jejich pravomoci budou uplatňovat své hlasovací právo počtem hlasů odpovídajícím počtu jejich členských států, které jsou stranami této úmluvy. Takové organizace nebudou uplatňovat své hlasovací právo, pokud jejich členské státy hlasují, a naopak.

Článek 12

Sekretariát

a)	svolávat a připravovat zasedání stran;

b)	zasílat stranám zprávy a další informace přijaté v souladu s ustanoveními této úmluvy a

c)	další funkce, které strany mohou určit.

Článek 13

Přílohy

Přílohy této úmluvy jsou její nedílnou součástí.

Článek 14

Změny úmluvy

1.   Strany mohou navrhovat změny této úmluvy.

2.   Text každé navržené změny této úmluvy bude předkládán v písemné podobě výkonnému tajemníkovi Evropské hospodářské komise, který ho rozešle všem stranám nejméně devadesát dní před zasedáním stran, na kterém je navržen k přijetí.

3.   Strany udělají vše pro to, aby dosáhly dohody o každé navržené změně této úmluvy formou konsensu. Pokud byly vyčerpány všechny snahy o dosažení konsensu a dohody nebylo dosaženo, bude změna v poslední instanci přijata tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných hlasujících stran.

4.   Změny této úmluvy přijaté v souladu s výše uvedeným odstavcem 3 předloží depozitář všem stranám k ratifikaci, schválení či přijetí. Změny této úmluvy, které se netýkají příloh, vstoupí v platnost pro strany, které je ratifikovaly, schválily či přijaly, devadesátý den poté, co depozitář obdrží oznámení o ratifikaci, schválení či přijetí od nejméně tří čtvrtin těchto stran. Poté vstoupí v platnost vůči jakékoli další straně devadesátý den poté, co tato strana uložila své ratifikační listiny, listiny o schválení či přijetí změny.

5.   Strana, která nebude schopna schválit změnu k některé příloze této úmluvy, sdělí tento fakt depozitáři písemným oznámením do dvanácti měsíců od data sdělení o přijetí. Depozitář bez odkladu informuje všechny strany o každém takovém přijatém oznámení. Strany mohou kdykoli nahradit své předchozí oznámení za listinu o přijetí a po uložení této listiny o přijetí u depozitáře vstoupí změny dotyčné přílohy v platnost pro stranu, která je takto přijala.

6.   Po uplynutí dvanácti měsíců od data svého sdělení depozitářem v souladu s odstavcem 4 změny určité přílohy vstoupí v platnost pro ty strany, které nepodaly oznámení depozitáři v souladu s ustanovením odstavce 5 za předpokladu, že ne více než třetina stran předložila takové oznámení.

7.   Pro účely tohoto článku znamená pojem „přítomné hlasující strany“ ty strany, které jsou přítomny a hlasovaly buď pro, nebo proti.

Článek 15

Kontrola plnění

Zasedání stran na základě konsensu stanoví volitelné systémy pro přezkoumávání plnění ustanovení této úmluvy, které budou nekonfrontační, mimosoudní a budou mít poradní povahu. Tyto systémy umožní vhodným způsobem zapojit veřejnost a mohou zahrnovat možnosti brát v úvahu sdělení získaná od veřejnosti k záležitostem týkajícím se této úmluvy.

Článek 16

Urovnávání sporů

1.   Vznikne-li spor mezi dvěma nebo více stranami ohledně výkladu nebo uplatňování této úmluvy, budou tyto strany hledat řešení cestou jednání nebo jakýmkoli jiným způsobem urovnávání sporů přijatelným pro strany sporu.

2.	a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru; b) rozhodčí řízení v souladu s postupem uvedeným v příloze II.

3.   Jestliže strany sporu přijaly oba způsoby urovnávání sporu zmíněné v odstavci 2 tohoto článku, může být spor předložen pouze Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se tyto strany nedohodly jinak.

Článek 17

Podpis

Tato úmluva bude otevřena k podpisu v Aarhusu (Dánsku) dne 25. června 1998 a potom v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 21. prosince 1998 členským státům Evropské hospodářské komise a rovněž státům, které mají konzultativní status při Evropské hospodářské komisi v souladu s odstavci 8 a 11 rozhodnutí Hospodářské a sociální rady 36 (IV) z 28. března 1947, a organizacím regionální hospodářské integrace tvořeným svrchovanými členskými státy Evropské hospodářské komise, na něž jejich členské státy přenesly pravomoc nad záležitostmi upravovanými touto úmluvou, včetně pravomoci vstupovat do smluvních svazků v těchto záležitostech.

Článek 18

Depozitář

Generální tajemník Organizace spojených národů bude vykonávat funkci depozitáře této úmluvy.

Článek 19

Ratifikace, přijetí, schválení a přístup

1.   Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy a organizacemi regionální hospodářské integrace.

2.   Tato úmluva bude otevřena k přístupu státům a organizacím regionální ekonomické integrace zmíněným v článku 17 od 22. prosince 1998.

3.   Kterýkoli jiný stát, neuvedený v odstavci 2, který je členem Organizace spojených národů, může k úmluvě přistoupit na základě schválení zasedáním stran.

4.   Kterákoli organizace uvedená v článku 17, která se stane stranou této úmluvy, aniž by její členské státy byly stranou úmluvy, bude vázána všemi povinnostmi stanovenými touto úmluvou. V případě, kdy je stranou této úmluvy jeden nebo více členských států takové organizace, tato organizace a její členské státy rozhodnou o výkonu příslušných odpovědností při plnění jejich povinností vyplývajících z úmluvy. V těchto případech organizace a členské státy nebudou oprávněny využívat svých práv v rámci úmluvy souběžně.

5.   Ve svých ratifikačních listinách, listinách o přijetí, schválení nebo přístupu organizace regionální hospodářské spolupráce uvedené v článku 17 učiní prohlášení o rozsahu svých pravomocí týkajících se záležitostí, jež se řídí touto úmluvou. Tyto organizace také budou informovat depozitáře o jakékoli podstatné změně v rozsahu jejich pravomocí.

Článek 20

Vstup v platnost

1.   Tato úmluva vstupuje v platnost devadesátého dne po datu uložení šestnácté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu.

2.   Pro účely odstavce 1 tohoto článku nebude listina uložená organizací regionální hospodářské integrace počítána jako dodatečná k těm, které jsou uloženy členskými státy takovéto organizace.

3.   Pro každý stát nebo organizaci zmíněnou v článku 17, které ratifikují, přijmou nebo schválí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení šestnácté ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, vstupuje tato úmluva v platnost devadesátého dne po datu, kdy tento stát nebo organizace uložily ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu.

Článek 21

Výpověď

Kdykoli po uplynutí tří let ode dne, kdy tato úmluva vstoupila v platnost pro některou stranu, může tato strana úmluvu vypovědět písemným oznámením depozitáři. Každá taková výpověď nabude účinnosti devadesátého dne po dni jejího přijetí depozitářem.

Článek 22

Závazná znění

Originál této úmluvy, jejíž anglické, francouzské a ruské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Na důkaz čehož níže podepsaní zplnomocnění zástupci podepsali tuto úmluvu.

V Aarhusu (Dánsko) dvacátého pátého června tisíc devět set devadesát osm.

PŘÍLOHA I

SEZNAM ČINNOSTÍ UVEDENÝCH V ČL. 6 ODST. 1 PÍSM. a)

1.	Sektor energetiky:

—	rafinerie ropy a plynu,

—	zařízení pro zplyňování a zkapalňování,

—	tepelné elektrárny a další spalovací zařízení s tepelným vstupem 50 megawattů (MW) nebo větším,

—	koksovací pece,

—	jaderné elektrárny a další jaderné reaktory, včetně rozebrání a vyřazení z provozu takových, elektráren a reaktorů (1) (kromě výzkumných zařízení pro výrobu a konverzi štěpného a obohaceného materiálu, jehož maximální výkon nepřesahuje 1 kW stálého tepelného výkonu),

—	zařízení pro přepracování vyhořelého jaderného paliva,

—

zařízení určená pro: — výrobu nebo obohacování jaderného paliva, — pro zpracování vyhořelého jaderného paliva nebo vysoce radioaktivních odpadů, — pro konečné uložení vyhořelého jaderného paliva, — výlučně pro konečné uložení radioaktivního odpadu, — výlučně pro skladování (plánované na více než 10 let) vyhořelého radioaktivního paliva nebo radioaktivního odpadu na jiném místě, než byl vyprodukován.

2.	Výroba a zpracování kovů:

—	zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sulfidických rud),

—	zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba), včetně kontinuálního lití s kapacitou překračující 2,5 tuny za hodinu,

—

zařízení na zpracování železných kovů: i) zařízení na válcování za tepla při kapacitě překračující 20 tun surové oceli za hodinu, ii) kovárny s buchary, jejichž energie překračuje 50 kJ na buchar, kde příkon tepelné energie přesahuje 20 MW, iii) aplikace ochranných natavených kovových povlaků se vstupem přesahujícím 2 tuny surové oceli za hodinu,

—	slévárny železných kovů s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně,

—

zařízení: i) na výrobu neželezných surových kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými procesy, ii) pro tavbu, včetně slévání neželezných kovů a přepracování (rafinace, odlévání atd.) s kapacitou tavby přesahující 4 tuny za den pro olovo a kadmium a 20 tun za den pro všechny další kovy,

—	zařízení pro povrchovou úpravu kovů a plastických materiálů používající elektrolytické nebo chemické procesy, kde objem van je větší než 30 m3.

3.	Průmysl zpracování nerostů:

—	zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou přesahující 500 tun za den nebo vápna v rotačních pecích s výrobní kapacitou vyšší než 50 tun za den nebo v jiných pecích s výrobní kapacitou přesahující 50 tun za den,

—	zařízení na výrobu azbestu a na výrobu či zpracování výrobků obsahujících azbest,

—	zařízení na zpracování skla včetně skelných vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun denně,

—	zařízení na tavbu minerálních látek včetně výroby minerálních vláken s kapacitou tavby přesahující 20 tun za den,

—	zařízení na zpracování keramických výrobků vypalováním, především střešních tašek, cihel, žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny a porcelánu s výrobní kapacitou překračující 75 tun za den anebo kapacitou pece přesahující 4 m3 a hustotou zavážení pecí přesahující 300 kg/m3.

4.	Chemický průmysl: Výroba ve smyslu kategorií činností obsažených v tomto odstavci znamená výrobu průmyslového rozsahu chemickým zpracováním látek nebo skupin látek uvedených v písmenech a) až g):

a)

chemická zařízení pro výrobu základních organických chemikálií, jako jsou: i) jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické), ii) uhlovodíky obsahující kyslík, jako jsou např. alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, étery, peroxidy, epoxydové pryskyřice, iii) uhlovodíky obsahující síru, iv) dusíkaté uhlovodíky, jako jsou např. aminy, amidy, dusíkaté sloučeniny, nitrosloučeniny nebo sloučeniny obsahující skupinu dusičnanovou, nitrilovou, kyanidovou či isokyanidovou, v) uhlovodíky obsahující fosfor, vi) uhlovodíky obsahující halogeny, vii) organokovové sloučeniny, viii) základní plastové materiály (polymery, syntetická vlákna a vlákna na celulózovém základě), ix) syntetické kaučuky a pryže, x) barviva a pigmenty, xi) povrchově aktivní látky;

b)

chemická zařízení na výrobu základních anorganických látek, jako jsou: i) plyny, jako je např. čpavek, chlór nebo chlorovodík, fluór nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny obsahující síru, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, fosgen, ii) kyseliny, jako jsou např. kyseliny chromová, fluorovodíková, fosforečná, dusičná, chlorovodíková, sírová, dále oleum a kyseliny obsahující síru, iii) zásady, jako jsou např. hydroxidy amonný, draselný a sodný, iv) soli, jako jsou např. chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, tetraboritan sodný (borax), dusičnan stříbrný, v) nekovy, kovové oxidy nebo jiné anorganické sloučeniny, jako jsou např. karbid vápníku, křemík, karbid křemíku;

c)	chemická zařízení na výrobu fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv (jednoduchých nebo kombinovaných hnojiv);

d)	chemická zařízení na výrobu základních výrobků pro ochranu rostlin a biocidů;

e)	zařízení využívající chemické nebo biologické procesy pro výrobu základních farmaceutických výrobků;

f)	chemická zařízení na výrobu výbušnin;

g)	chemická zařízení využívající chemické nebo biologické zpracování pro výrobu bílkovinných krmných přísad, kvásků, fermentů a dalších bílkovinných látek a jiných proteinů.

5.	Nakládání s odpady:

—	zařízení na spalování, regeneraci, chemické zpracování nebo skládkování nebezpečných odpadů,

—	zařízení na spalování komunálních odpadů s kapacitou převyšující 3 tuny za hodinu,

—	zařízení na zneškodňování či likvidaci odpadů, nikoli nebezpečných, s kapacitou převyšující 50 tun za den,

—	skládky přijímající více než 10 tun denně, nebo s celkovou kapacitou přesahující 25 000 tun, s výjimkou skládek inertního odpadu.

6.	Čistírny odpadních vod s kapacitou přesahující 150 000 ekvivalentních obyvatel.

7.	Průmyslové závody na:

a)	výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů;

b)	výrobu papíru, kartonů a lepenky s výrobní kapacitou přesahující 20 tun denně.

8.

a) Výstavba tras pro dálkovou železniční dopravu a letišť (2) s délkou základní přistávací a vzletové dráhy 2 100 m a více; b) výstavba silnic pro motorová vozidla a dálnic (3); c) výstavba nových silnic se čtyřmi nebo více pruhy, nebo přestavba anebo rozšiřování již existujících silnic se dvěma pruhy nebo méně tak, aby měly čtyři nebo více pruhů v případech, kdy nová silnice, nebo přestavěná či rozšířená část silnice, přesáhne nepřerušovanou délku 10 km.

9.	a) Vnitrozemské vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou vodní dopravu, které umožňují proplutí plavidel nad 1 350 tun; b) obchodní přístavy, mola pro nakládání a vykládání lodí spojená s pevninou a vnější přístavy (mimo přístaviště pro trajekty), která mohou přijmout plavidla nad 1 350 tun.

10.	Čerpání z podzemních zdrojů vod nebo systémy umělého doplňování podzemních vod v případech, kdy roční objem čerpané nebo doplněné vody odpovídá nebo překračuje 10 milionů metrů krychlových.

11.

a) Díla zaměřená na převádění vodních zdrojů mezi povodími v případech, kdy je převod zaměřen na prevenci možného nedostatku vody a kde množství převedené vody přesahuje 100 milionů metrů krychlových za rok; b) ve všech ostatních případech, kdy jsou díla zaměřená na převedení vodních zdrojů mezi povodími a kde několikaletý průměr průtoku povodí, z něhož se čerpá, překračuje 2 000 milionů metrů krychlových za rok a kde množství převedené vody překračuje 5 % tohoto průtoku. V obou případech se nepočítají převody pitné vody v potrubí.

12.	Těžba ropy a zemního plynu pro komerční účely, kde objem těžby překračuje 500 tun denně u ropy a 500 000 metrů krychlových za den, pokud jde o zemní plyn.

13.	Přehrady a další zařízení určená pro zadržení nebo stálé uložení vody v případech, kdy nové nebo dodatečné množství zadržené nebo uložené vody překračuje 10 milionů metrů krychlových.

14.	Potrubí pro dopravu plynu, ropy nebo chemických látek s průměrem větším než 800 mm a délkou větší než 40 km.

15.	Zařízení pro intenzívní chov drůbeže nebo prasat s kapacitou větší než: a) 40 000 míst pro drůbež; b) 2 000 míst pro výkrmová prasata (nad 30 kg) nebo c) 750 míst pro prasnice.

16.	Lomy a povrchové doly, kde rozloha povrchu těžebního místa přesahuje 25 hektarů, nebo těžba rašeliny, jestliže rozloha povrchu těžebního místa přesahuje 150 hektarů.

17.	Výstavba nadzemního elektrického vedení o napětí 220 kV nebo více a o délce větší než 15 km.

18.	Zařízení na skladování ropy, petrochemických nebo chemických výrobků s kapacitou 200 000 tun nebo více.

19.

Ostatní činnosti: — závody na předběžné zpracování (procesy, jako je mytí, bělení, louhování) nebo barvení vláken či textilií, kdy kapacita zpracování přesahuje 10 tun za den, — koželužny s kapacitou zpracování přesahující 12 tun hotových výrobků denně, a) jatka s kapacitou zpracování těl jatečných zvířat vyšší než 50 tun za den; b) úprava a zpracování zaměřené na výrobu potravinářských výrobků z: i) živočišných surovin (jiných než mléko) s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 75 tun denně, ii) rostlinných surovin s výrobní kapacitou finálních výrobků větší než 300 tun za den (průměrná hodnota na základě kvartálního průměru); c) úprava a zpracování mléka v případech, kdy množství přijatého mléka přesahuje 200 tun za den (průměrná hodnota na základě ročního průměru), — zařízení pro likvidaci nebo recyklaci zvířecích těl a zvířecího odpadu s kapacitou zpracování přesahující 10 tun za den, — zařízení na povrchové úpravy látek, věcí nebo výrobků používající organická rozpouštědla, především pro nanášení ochranných nátěrů, tisk, lakování, odmašťování, klížení, malování, čištění, konzervaci proti vodě nebo impregnaci se spotřebou větší než 150 kg za hodinu nebo více než 200 tun za rok, — zařízení na výrobu uhlíku (grafitu) nebo elektrografitu spalováním nebo grafitizací.

20.	Jakákoli činnost nezahrnutá do odstavců 1 až 19 výše, pro kterou je účast veřejnosti stanovena procedurou posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) v souladu s vnitrostátní legislativou.

21.

Ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. a) úmluvy se nevztahuje na žádný ze shora uvedených projektů uskutečňovaných výlučně nebo především pro výzkum, vývoj a testování nových metod nebo výrobků a na dobu kratší než dva roky, pokud u nich neexistuje potenciál pro vyvolání významných nepříznivých environmentálních nebo zdravotních účinků.

22.	Jakékoli změny nebo rozšíření činností, kdy tyto změny samy o sobě splňují kritéria nebo prahové hodnoty stanovené v této příloze, budou podléhat čl. 6 odst. 1 písm. a) úmluvy, jakékoli jiné změny nebo rozšíření činností budou podléhat čl. 6 odst. 1 písm. b) úmluvy.

---

(1)  Jaderné elektrárny a ostatní jaderné reaktory přestávají být takovýmito zařízeními, když je trvale odstraněno z místa zařízení všechno radioaktivní palivo a veškeré ostatní radioaktivně kontaminované části.

(2)  Pro účely této úmluvy pojem „letiště“ znamená letiště, které odpovídá definici v Chicagské úmluvě z roku 1944 ustavující Mezinárodní organizaci civilního letectví (příloha 14).

(3)  Pro účel této úmluvy pojem „dálnice“ znamená silnici, která odpovídá definici v Evropské dohodě o hlavních mezinárodních dopravních tepnách z 15. listopadu 1975.

PŘÍLOHA II

ROZHODČÍ ŘÍZENÍ

1.

V případě, že je spor předložen k rozhodčímu řízení na základě čl. 16 odst. 2 této úmluvy, strana nebo strany uvědomí sekretariát o předmětu rozhodčího řízení a uvedou zejména ty články této úmluvy, jejichž výklad nebo uplatňování jsou předmětem sporu. Sekretariát rozešle informaci, kterou obdržel, všem stranám této úmluvy.

2.

Rozhodčí tribunál se bude skládat ze tří členů. Jak jedna strana či strany uplatňující nárok, tak i druhá strana nebo strany sporu ustanoví po jednom rozhodci, a tito dva takto ustanovení rozhodci určí po společné dohodě třetího rozhodce, který bude předsedou rozhodčího tribunálu. Posledně jmenovaný nesmí být osoba, která je státním příslušníkem některé ze stran sporu, a obvyklé místo svého pobytu má na území některé ze stran sporu, která je zaměstnána jednou z nich, a která jednala v dané věci z jiného oprávnění.

3.	Pokud nebyl předseda rozhodčího tribunálu ustanoven do dvou měsíců po ustanovení druhého rozhodce, výkonný tajemník Evropské hospodářské komise na návrh některé ze stran sporu ustanoví předsedu během dalšího dvouměsíčního období.

4.

Pokud jedna ze stran sporu neustanoví rozhodce do dvou měsíců od přijetí požadavku, další strana o tom může informovat výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který ustanoví předsedu rozhodčího tribunálu během dalšího dvouměsíčního období. Na základě svého ustanovení předseda rozhodčího tribunálu požádá tu stranu, která neustanovila rozhodce, aby tak do dvou měsíců učinila. Pokud tak neučiní během daného období, předseda uvědomí výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který provede toto ustanovení během dalšího dvouměsíčního období.

5.	Rozhodčí tribunál vydá své rozhodnutí v souladu s mezinárodním právem a s ustanoveními této úmluvy.

6.	Rozhodčí tribunál ustavený podle ustanovení v této příloze si stanoví svůj vlastní jednací řád.

7.	Rozhodnutí rozhodčího tribunálu, jak o postupu jednání, tak o věcné povaze sporu, jsou přijímána většinou hlasů jeho členů.

8.	Tribunál může podniknout všechny vhodné kroky ke zjištění faktů.

9.	Strany sporu budou napomáhat práci rozhodčího tribunálu využíváním všech prostředků, které mají k dispozici, především: a) poskytnou všechny relevantní dokumenty, zařízení a informace a b) v případě potřeby mu umožní povolat svědky nebo odborníky a získávat jejich svědecké výpovědi.

10.	Strany a rozhodci budou chránit důvěrný ráz jakýchkoli informací, které obdrží jako důvěrné během řízení rozhodčího tribunálu.

11.	Rozhodčí tribunál může, na žádost jedné ze stran, doporučit dočasná ochranná opatření.

12.	Pokud se jedna ze stran sporu nedostaví před rozhodčí tribunál nebo neobhájí svůj názor, může druhá strana požádat tribunál, aby pokračoval v řízení a vydal konečné rozhodnutí. Nepřítomnost strany nebo její neschopnost obhajování svého názoru nezakládá překážku řízení.

13.	Rozhodčí tribunál může vyslechnout protinávrhy podané v přímé souvislosti s projednávaným předmětem sporu a rozhodnout o nich.

14.	Pokud rozhodčí tribunál neurčí jinak vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, výdaje tribunálu, včetně odměn jeho členům, ponesou strany sporu rovným dílem. Tribunál povede záznamy o všech svých výdajích a předloží stranám jejich závěrečný výkaz.

15.	Každá strana této úmluvy, která má zájem právní povahy o předmětu sporu, a která může být rozhodnutím v tomto případě dotčena, může se souhlasem tribunálu zasahovat do řízení.

16.	Rozhodčí tribunál vydá své rozhodnutí do pěti měsíců od data, kdy byl ustaven, pokud neshledá, že je třeba tuto lhůtu prodloužit o dobu, která by neměla přesáhnout pět (dalších) měsíců.

17.	Rozhodnutí rozhodčího tribunálu bude provázeno odůvodněním, bude konečné a závazné pro všechny strany sporu. Rozhodnutí předá rozhodčí tribunál stranám sporu a sekretariátu. Sekretariát rozešle přijaté informace všem stranám úmluvy.

18.	Jakékoli spory, které mohou vzniknout mezi dotčenými stranami ohledně výkladu nebo výkonu rozhodnutí, může jakákoli strana předložit rozhodčímu tribunálu, který rozhodnutí vydal, nebo, pokud se tento tribunál nemůže sejít, jinému tribunálu zřízenému k tomuto účelu stejným způsobem jako první.

DOHODA

mezi Evropským Společenstvím a Albánskou Republikou o zpětném přebírání osob s nedovoleným pobytem

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ, dále jen „Společenství“, a

ALBÁNSKÁ REPUBLIKA, dále jen „Albánie“,

ODHODLÁNY posílit svou spolupráci za účelem účinnějšího potírání nedovoleného přistěhovalectví,

PŘEJÍCE SI touto dohodou a na základě vzájemnosti zavést rychlé a účinné postupy zjišťování totožnosti a bezpečného a spořádaného návratu osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky vstupu, zdržování se nebo pobytu na území Albánie nebo některého z členských států Evropské unie, a usnadnit průvoz těchto osob v duchu spolupráce,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky a povinnosti Společenství, členských států Evropské unie a Albánie vyplývající z mezinárodního práva, zejména z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv ze dne 4. listopadu 1950, z Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, z Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a z nástrojů mezinárodního práva týkajících se vydávání osob,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že ustanovení této dohody, která spadají do oblasti působnosti článku IV Smlouvy o založení Evropského společenství, se v souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)	„členským státem“ členský stát Evropské unie s výjimkou Dánského království;

b)	„státním příslušníkem členského státu“ osoba, která má státní příslušnost členského státu, jak je definována pro účely Společenství;

c)	„státním příslušníkem Albánie“ osoba, která má státní příslušnost Albánie;

d)	„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která má jinou státní příslušnost než Albánie nebo některého z členských států;

e)	„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, která nemá žádnou státní příslušnost;

f)	„povolením k pobytu“ povolení jakéhokoliv druhu vydané Albánií nebo některým členským státem, jež určitou osobu opravňuje k pobytu na jeho území. Nezahrnuje povolení přechodně pobývat na jeho území v souvislosti s vyřizováním žádosti o azyl nebo o povolení k pobytu;

g)	„vízem“ povolení vydané nebo rozhodnutí přijaté Albánií či některým z členských států, které je vyžadováno pro vstup na území daného státu nebo pro průjezd daným státem. Nezahrnuje letištní průjezdní vízum.

ODDÍL I

POVINNOSTI ALBÁNIE TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 2

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Albánie na žádost členského státu a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každou osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu důvodně předpokládat, že je státním příslušníkem Albánie.

To se týká rovněž osob, které po vstupu na území některého členského státu byly zbaveny státního občanství Albánie nebo se jej vzdaly, pokud těmto osobám daný členský stát alespoň nepřislíbil udělení státního občanství.

2.   Albánie vydá podle potřeby a bez odkladů osobě, jejíž zpětné převzetí bylo schváleno, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, Albánie do 14 kalendářních dnů prodlouží platnost cestovního dokladu nebo případně vydá nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže Albánie do 14 kalendářních dnů nevydá cestovní doklad, neprodlouží jeho platnost nebo jej případně neobnoví, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu EU pro účely vyhoštění (1).

Článek 3

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Albánie na žádost členského státu a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každého státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jenž nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu důvodně předpokládat, že tato osoba

a)	má nebo v době vstupu měla platné vízum nebo povolení k pobytu vydané Albánií nebo

b)	vstoupila na území členského státu poté, co pobývala na území Albánie nebo projížděla přes její území.

2.   Povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 neplatí, pokud

a)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti byla pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště v Albánii nebo

b)

žádající členský stát vydal státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum nebo povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na své území, pokud — dotyčná osoba nemá vízum nebo povolení k pobytu vydané Albánií, jehož doba platnosti je delší, nebo — vízum nebo povolení k pobytu vydané žádajícím členským státem nebylo získáno na základě padělaných nebo pozměněných dokladů.

3.   Albánie vydá podle potřeby a bez odkladů osobě, jejíž zpětné převzetí bylo schváleno, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, Albánie do 14 kalendářních dnů prodlouží platnost cestovního dokladu nebo případně vydá nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže Albánie do 14 kalendářních dnů nevydá cestovní doklad, neprodlouží jeho platnost nebo jej případně neobnoví, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu EU pro účely vyhoštění.

ODDÍL II

POVINNOSTI SPOLEČENSTVÍ TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 4

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Členský stát na žádost Albánie a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každou osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území Albánie, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu důvodně předpokládat, že je státním příslušníkem tohoto členského státu.

To se týká rovněž osob, které po vstupu na území Albánie byly zbaveny nebo se vzdaly státního občanství členského státu, pokud těmto osobám Albánie alespoň nepřislíbila udělení občanství.

2.   Členský stát vydá podle potřeby a bez odkladů osobě, jejíž převzetí bylo schváleno, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, členský stát do 14 kalendářních dnů prodlouží platnost cestovního dokladu nebo případně vydá nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Pokud členský stát do 14 kalendářních dnů nevydá cestovní doklad, neprodlouží jeho platnost nebo jej případně neobnoví, má se za to, že souhlasí s použitím albánského osvědčení pro účely vyhoštění (2).

Článek 5

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Členský stát na žádost Albánie bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každého státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jenž nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území Albánie, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu důvodně předpokládat, že tato osoba

a)	má nebo v době vstupu měla platné vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným členským státem nebo

b)	vstoupila na území Albánie poté, co pobývala na území dožádaného členského státu nebo projížděla přes jeho území.

2.   Povinnosti zpětného přebírání podle odstavce 1 neplatí, jestliže

a)	státní příslušník třetího státu nebo osoba bez státní příslušnosti se nacházel pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště dožádaného členského státu nebo

b)

Albánie státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vydala vízum či povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na své území, pokud — dotyčná osoba nemá vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným členským státem, jehož platnost je delší, nebo — vízum nebo povolení k pobytu vydané Albánií nebylo získáno na základě padělaných nebo pozměněných dokladů.

3.   Povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 má členský stát, který vydal vízum nebo povolení k pobytu. Pokud vízum nebo povolení k pobytu vydaly dva nebo více členských států, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který vydal buď doklad s delší dobou platnosti, nebo pokud jednomu či více dokladům skončila platnost, doklad, který je stále platný. Jestliže skončila platnost všech dokladů, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který vydal doklad, jehož platnost skončila jako poslední. Pokud žádné takové doklady nelze předložit, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který byl opuštěn jako poslední.

4.   Členský stát vydá podle potřeby a bez odkladů osobě, jejíž zpětné převzetí bylo schváleno, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, do 14 kalendářních dnů členský stát prodlouží platnost cestovního dokladu nebo případně vydá nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Pokud členský stát do 14 kalendářních dnů nevydá cestovní doklad, neprodlouží jeho platnost nebo jej případně neobnoví, má se za to, že souhlasí s použitím albánského osvědčení pro účely vyhoštění.

ODDÍL III

POSTUP ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 6

Zásada

1.   S výhradou odstavce 2 vyžaduje převoz osoby, jež má být převzata na základě některé z povinností uvedených v článcích 2 až 5, aby byla příslušným orgánům dožádaného státu podána žádost o zpětné převzetí.

2.   Žádost o zpětné převzetí lze nahradit písemným sdělením příslušnému orgánu dožádaného státu v přiměřené době před návratem dotyčné osoby za předpokladu, že osoba, jež má být převzata, má platný cestovní doklad, a je-li to vyžadováno, platné vízum nebo povolení k pobytu od dožádaného státu.

Článek 7

Žádost o zpětné převzetí

1.   Žádost o zpětné převzetí musí pokud možno obsahovat tyto informace:

a)	osobní údaje osoby, jež má být převzata (např. jména, příjmení, datum narození a pokud možno i místo narození, jméno otce, jméno matky a poslední bydliště);

b)	uvedení prostředků, kterými se prokáže nebo jež poskytnou nepřímý důkaz o státní příslušnosti, průjezdu, podmínkách pro zpětné přebírání občanů třetích zemích a osob bez státní příslušnosti a nedovoleném vstupu a pobytu.

2.   Žádost o zpětné převzetí by pokud možno měla obsahovat také tyto informace:

a)	sdělení, zda převážená osoba potřebuje pomoc nebo péči, pokud s tímto sdělením dotyčná osoba výslovně souhlasí;

b)	veškerá jiná ochranná a bezpečnostní opatření, jež mohou být u jednotlivých převozů nezbytná.

3.   Společný formulář pro žádosti o zpětné převzetí je připojen k této dohodě jako příloha 5.

Článek 8

Důkazní prostředky týkající se státní příslušnosti

1.   Státní příslušnost podle čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 lze prokázat zejména některým z dokladů uvedených v příloze 1 dohody, i když jeho platnost skončila. Jsou-li tyto doklady předloženy, uznají členské státy a Albánie vzájemně státní příslušnost bez požadavku dalšího vyšetřování. Státní příslušnost nelze prokazovat pozměněnými doklady.

2.   Nepřímým důkazem státní příslušnosti podle čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 mohou být zejména doklady uvedené v příloze 2 této dohody, i když jejich platnost skončila. Jsou-li tyto doklady předloženy, pokládají členské státy a Albánie státní příslušnost za zjištěnou, nemohou-li prokázat opak. Jako nepřímé důkazy státní příslušnosti nelze použít pozměněné doklady.

3.   Pokud nelze předložit žádný z dokladů uvedených v příloze 1 nebo 2, zařídí příslušné diplomatické a konzulární zastoupení Albánie nebo dotčeného členského státu na požádání a bez zbytečných odkladů pohovor s osobou, jež má být převzata, aby se zjistila její státní příslušnost.

Článek 9

Důkazní prostředky týkající se státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Podmínky pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti stanovených v čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 lze prokázat zejména některým z důkazních prostředků uvedených v příloze 3 této dohody; nelze je prokazovat pozměněnými doklady. Toto prokázání členské státy a Albánie navzájem uznají bez požadavku dalšího vyšetřování.

2.   Nepřímým důkazem podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti stanovených v čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 je zejména některý z důkazních prostředků uvedených v příloze 4 této dohody; nelze k tomu použít pozměněné doklady. Pokud je předložen nepřímý důkaz, pokládají členské státy a Albánie podmínky za splněné, nemohou-li prokázat opak.

3.   Nedovolený vstup, zdržování se nebo pobyt se zjišťuje z cestovních dokladů dotyčné osoby, v nichž chybí potřebné vízum nebo jiné povolení k pobytu na území žádajícího státu. Prohlášení žádajícího státu, že dotyčná osoba byla zadržena bez potřebných cestovních dokladů, víza nebo povolení k pobytu, slouží rovněž jako nepřímý důkaz nedovoleného vstupu, zdržování se nebo pobytu.

Článek 10

Lhůty

1.   Žádost o zpětné převzetí musí být podána příslušnému orgánu dožádaného státu nejdéle do jednoho roku poté, co se příslušný orgán žádajícího státu dozvěděl, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt. Pokud existují právní nebo věcné překážky pro podání žádosti ve stanovené lhůtě, prodlouží se tato lhůta na požádání žádajícího státu, ale pouze do té doby, než překážky pominou.

2.   Na žádost o zpětné převzetí je třeba odpovědět bez zbytečného odkladu, v každém případě do 14 kalendářních dnů; při zamítnutí žádosti o zpětné převzetí je třeba sdělit důvody. Lhůta začíná běžet dnem přijetí žádosti o zpětné převzetí. Pokud není v dané lhůtě dána odpověď, pokládá se převoz za schválený.

3.   Poté, co byl dán souhlas, nebo po uplynutí lhůty 14 kalendářních dnů, se dotyčná osoba převeze bez zbytečných odkladů a nejpozději do tří měsíců. Na žádost žádajícího státu lze tuto lhůtu prodloužit o dobu nezbytnou pro vyřešení právních nebo praktických překážek.

Článek 11

Způsoby převozu a dopravy

1.   Před vrácením osoby se příslušné orgány Albánie a dotčeného členského státu předem písemně dohodnou na datu převozu, místě vstupu, možném doprovodu a ostatních informacích týkajících se převozu.

2.   Nejsou vyloučeny žádné dopravní prostředky, ať již letecké, pozemní či námořní. Návrat letadlem se neomezuje pouze na použití vnitrostátních přepravců Albánie nebo členských států a lze použít pravidelné i charterové lety. V případě návratů s doprovodem se tento doprovod neomezuje pouze na oprávněné osoby žádajícího státu, pokud se jedná o oprávněné osoby Albánie nebo některého členského státu.

Článek 12

Zpětné převzetí, k němuž došlo omylem

Albánie neprodleně přijme zpět osobu převzatou členským státem a členský stát neprodleně přijme zpět osobu převzatou Albánií, pokud se do tří měsíců od převozu dotyčné osoby zjistí, že podmínky stanovené v článcích 2 a 5 této dohody nebyly splněny. V těchto případech si příslušné orgány Albánie a dotčeného členského státu rovněž vymění dostupné informace týkající se skutečné totožnosti, státního občanství nebo průjezdní trasy osoby, jež má být přijata zpět.

ODDÍL IV

PRŮVOZ

Článek 13

Zásady

1.   Členské státy a Albánie by měly omezit průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na případy, kdy takové osoby nelze do státu určení vrátit přímo.

2.   Albánie na požádání členského státu povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti a členský stát na požádání Albánie povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, je-li zajištěn průvoz ostatními případnými průvozními státy a zpětné převzetí ve státě určení.

3.   Albánie nebo členský stát mohou průvoz odmítnout,

a)

pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti ve státě určení nebo jiném průvozním státě vystaven skutečnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení, potrestání nebo trestu smrti nebo pronásledování z důvodu příslušnosti k rase, náboženství, národnosti, určité společenské skupině či z důvodu politického přesvědčení, nebo

b)	pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti vystaven trestnímu stíhání nebo postihům v dožádaném státě nebo jiném průvozním státě, nebo

c)	z důvodů ochrany veřejného zdraví, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných státních zájmů dožádaného státu.

4.   Albánie nebo členský stát mohou zrušit jakékoliv vydané povolení, pokud později nastanou nebo vyjdou najevo okolnosti uvedené v odstavci 3, jež brání průvozu nebo pokud pokračování cesty přes případný průvozní stát nebo zpětné převzetí státem určení již není zajištěno. V tomto případě převezme žádající stát státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti bez zbytečného odkladu.

Článek 14

Postup při průvozu

1.   Žádost o povolení průvozu musí být příslušným orgánům dožádaného státu podána písemně a musí obsahovat tyto informace:

a)	druh dopravy použité k průvozu (letecká, pozemní nebo námořní), případné další průvozní státy a předpokládané konečné místo určení;

b)	osobní údaje dotyčné osoby (například jméno, příjmení, rodné příjmení, jiná používaná jména či jména, pod nimiž je osoba známa, datum narození, pohlaví a podle možnosti místo narození, státní příslušnost, jazyk, druh a číslo cestovního dokladu);

c)	předpokládané místu vstupu, doba převozu a možné použití doprovodu;

d)	prohlášení, že podle názoru žádajícího státu jsou podmínky podle čl. 13 odst. 2 splněny a nejsou známy žádné důvody pro zamítnutí podle čl. 13 odst. 3. Společný formulář pro žádosti o průvoz je připojen k této dohodě jako příloha 6.

2.   Dožádaný stát do pěti kalendářních dnů písemně vyrozumí žádající stát o přijetí, potvrdí místo vstupu a předpokládanou dobu přijetí nebo přijetí zamítne a sdělí důvody tohoto zamítnutí.

3.   Pokud průvoz probíhá letecky, jsou osoba, jež má být převzata, a případný doprovod osvobozeny od povinnosti mít letištní průjezdní víza.

4.   Příslušné orgány dožádaného státu jsou s výhradou vzájemných konzultací při průvozech nápomocny, zejména dohledem nad dotyčnými osobami a poskytnutím vhodného vybavení pro tento účel.

ODDÍL V

NÁKLADY

Článek 15

Náklady na dopravu a průvoz

Aniž je dotčeno právo příslušných orgánů požadovat, aby jim osoba, jež má být převzata, nebo třetí osoba uhradily náklady spojené se zpětným převzetím, nese veškeré náklady na dopravu až na hranice státu konečného určení vzniklé v souvislosti se zpětným přebíráním a průvozem podle této dohody žádající stát.

ODDÍL VI

OCHRANA ÚDAJŮ A NEDOTKNUTELNOST

Článek 16

Ochrana údajů

Předávání osobních údajů probíhá pouze tehdy, pokud je nezbytné k provádění této dohody příslušnými orgány Albánie nebo členského státu. Zpracování osobních údajů a nakládání s nimi se v konkrétním případě řídí vnitrostátními předpisy Albánie, a pokud je správcem příslušný orgán členského státu, směrnicí 95/46/ES (3) a vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu přijatými podle uvedené směrnice. Navíc platí tyto zásady:

a)	osobní údaje se musí zpracovávat náležitým a zákonným způsobem;

b)	osobní údaje se musí shromažďovat pro konkrétní, výslovně stanovený a oprávněný účel provádění této dohody a nesmějí být předávajícím nebo přijímajícím orgánem dále zpracovávány způsobem s tímto účelem neslučitelným;

c)

osobní údaje musí být odpovídající, relevantní a přiměřené vzhledem k účelu, pro nějž jsou shromažďovány nebo dále zpracovávány; předávané osobní údaje se zejména smějí týkat pouze: — osobních údajů převážené osoby (např. jména, příjmení, dřívější jména, jiná používaná jména nebo jména, pod nimiž je známa, pohlaví, stav, místo a datum narození, stávající a případ předchozí státní příslušnost), — pasu, průkazu totožnosti nebo řidičského průkazu (číslo, platnost, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání), — zastávek a tras cesty, — dalších informací potřebných pro zjištění totožnosti převážené osoby nebo pro přezkoumání požadavků pro zpětné převzetí stanovených v této dohodě;

d)	osobní údaje musí být přesné a podle potřeby aktualizované;

e)	osobní údaje musí být uchovávány v takové podobě, která umožňuje zjistit totožnost subjektů údajů pouze po dobu nezbytnou pro účel, za nímž byly údaje shromážděny nebo k němuž jsou dále zpracovávány;

f)

předávající i přijímající orgán přijmou veškerá přiměřená opatření k zajištění opravy, výmazu nebo blokování osobních údajů, pokud jejich zpracování není v souladu s tímto článkem, zejména když dané údaje nejsou odpovídající, relevantní, přesné nebo přiměřené vzhledem k účelu zpracování. Případnou opravu, výmaz nebo blokování je třeba oznámit druhé straně;

g)	na požádání vyrozumí přijímající orgán předávající orgán o použití předaných údajů a o výsledcích, jež na jejich základě získal;

h)	osobní údaje lze předávat pouze příslušným orgánům. Další předání jiným orgánům je podmíněno předchozím souhlasem předávajícího orgánu;

i)	předávající a přijímající orgány mají povinnost pořídit písemný zápis o předání a převzetí osobních údajů.

Článek 17

Nedotknutelnost

1.   Touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky a povinnosti Společenství, členských států a Albánie vyplývající z mezinárodního práva, zejména z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv ze dne 4. listopadu 1950, z Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, z Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a z nástrojů mezinárodního práva týkajících se vydávání osob.

2.   Nic v této smlouvě nebrání návratu osoby na základě oficiálních nebo neoficiálních ujednání.

ODDÍL VII

PROVÁDĚNÍ A UPLATŇOVÁNÍ

Článek 18

Smíšený readmisní výbor

1.   Smluvní strany si navzájem poskytnou pomoc při uplatňování a výkladu této dohody. Za tímto účelem zřizují Smíšený readmisní výbor (dále jen „výbor“), jehož úkolem je zejména

a)	sledovat uplatňování této dohody;

b)	rozhodovat o prováděcích opatřeních nezbytných pro jednotné uplatňování této dohody;

c)	zajišťovat pravidelnou výměnu informací o prováděcích protokolech vypracovaných jednotlivými členskými státy a Albánií podle článku 19;

d)	rozhodovat o změnách příloh této dohody;

e)	doporučovat změny této dohody.

2.   Rozhodnutí výboru jsou pro smluvní strany závazná.

3.   Výbor je složen ze zástupců Společenství a Albánie; Společenství zastupuje Komise, jíž jsou nápomocni odborníci z členských států.

4.   Výbor se schází podle potřeby na žádost jedné ze smluvních stran.

5.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 19

Prováděcí protokoly

1.   Albánie a členský stát mohou vypracovat prováděcí protokoly, které stanoví pravidla pro

a)	určování příslušných orgánů, hraničních přechodů a výměnu kontaktních míst;

b)	podmínek návratů s doprovodem včetně doprovodu při průvozu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti;

c)	prostředky a doklady kromě těch, které jsou uvedené v přílohách 1 až 4 této dohody.

2.   Prováděcí protokoly uvedené v odstavci 1 vstoupí v platnost až po oznámení Smíšenému readmisnímu výboru uvedenému v článku 18.

3.   Albánie souhlasí s uplatňováním každého ustanovení prováděcího protokolu vypracovaného s některým členským státem také ve vztahu ke každému jinému členskému státu, který o to požádá.

Článek 20

Vztah k dvoustranným dohodám nebo ujednáním členských států o zpětném přebírání

Ustanovení této dohody mají přednost před ustanoveními všech dvoustranných dohod nebo ujednání o zpětném přebírání osob s nedovoleným pobytem, které byly nebo podle článku 19 mohou být uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Albánií.

ODDÍL VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 21

Územní působnost

1.   S výhradou odstavce 2 se tato dohoda vztahuje na území, na které se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, a na území Albánie.

2.   Tato dohoda se nevztahuje na území Dánského království.

Článek 22

Vstup v platnost, trvání a ukončení

1.   Tato dohoda bude ratifikována nebo schválena smluvními stranami v souladu s jejich postupy.

2.   S výhradou odstavce 3 vstupuje tato dohoda v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany navzájem oznámí dokončení postupů uvedených v odstavci 1.

3.   Články 3 a 5 této dohody vstupují v platnost dva roky po dni uvedeném v odstavci 2.

4.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

5.   Každá ze smluvních stran může tuto dohodu vypovědět úředním oznámením druhé smluvní straně. Tato dohoda pozbývá platnosti šest měsíců ode dne tohoto oznámení.

Článek 23

Přílohy

Přílohy 1 až 6 tvoří nedílnou součást této dohody.

---

(1)  Doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 o přijetí standardního cestovního dokladu pro vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. C 274, 19.9.1996, s. 18).

(2)  Přijato pokynem č. 553 úřadujícího ministra zahraničních věcí ze dne 19. listopadu 2003 o vydávání propustek albánskými zastupitelskými úřady pro návraty do Albánie.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31). Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

PŘÍLOHA 1

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se pokládá za průkaz státní příslušnosti

(Čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1)

—	Pasy všech druhů (cestovní pasy, diplomatické pasy, služební pasy, hromadné pasy a náhradní pasy včetně pasů pro děti),

—	průkazy totožnosti všech druhů (včetně dočasných a náhradních),

—	služební průkazy a vojenské knížky,

—	průkazy způsobilosti lodníka, průkazy vůdce plavidla,

—	osvědčení o státním občanství a jiné úřední doklady zmiňující nebo uvádějící státní občanství.

PŘÍLOHA 2

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se považuje za nepřímý důkaz státní příslušnosti

(Čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1)

—	Fotokopie některého z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody,

—	řidičské průkazy nebo jejich fotokopie,

—	rodné listy nebo jejich fotokopie,

—	podnikové průkazy totožnosti nebo jejich fotokopie,

—	prohlášení svědků,

—	prohlášení učiněná dotyčnou osobou a jazyk, jímž hovoří, včetně výsledků úředního testu,

—	jakýkoliv jiný doklad, který může pomoci určit státní příslušnost dotyčné osoby.

PŘÍLOHA 3

Společný seznam dokladů pokládaných za prokázání podmínek pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1)

—	Vstupní/výstupní razítko nebo podobné potvrzení v cestovním dokladu dotyčné osoby nebo jiný důkaz jejího vstupu/výstupu (např. fotografie),

—	doklady, osvědčení a účtenky jakéhokoliv druhu (např. hotelové účtenky, návštěvy u lékaře nebo v nemocnici, vstupenky do veřejných/soukromých zařízení, smlouvy o pronájmu auta, účtenky z transakcí kreditní kartou atd.), které jasně prokazují, že dotyčná osoba pobývala na území dožádaného státu,

—	letenky, jízdenky na vlak, autobus nebo lodní lístky anebo seznamy cestujících, z nichž je patrná přítomnost a trasa cesty dotyčné osoby na území dožádaného státu,

—	informace, z nichž je patrné, že dotyčná osoba použila služeb kurýra nebo cestovní kanceláře,

—	úřední prohlášení učiněné zejména pracovníky hraniční kontroly a dalšími svědky, kteří mohou dosvědčit, že dotyčná osoba překročila hranice,

—	úřední prohlášení dotyčné osoby v rámci soudního nebo správního řízení.

PŘÍLOHA 4

Společný seznam dokladů považovaných za nepřímý důkaz podmínek pro zpětné přebrání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1)

—	Popis místa a okolností, za nichž byla dotyčná osoba zadržena po vstupu na území žádajícího státu, vypracovaný příslušnými orgány tohoto státu,

—	údaje týkající se totožnosti nebo pobytu osoby poskytnuté mezinárodní organizací,

—	zprávy rodinných příslušníků, spolucestujících atd. nebo potvrzení informací jimi,

—	prohlášení dotyčné osoby.

PŘÍLOHA 5

PŘÍLOHA 6

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ O VZTAHU K BUDOUCÍ DOHODĚ O STABILIZACI A PŘIDRUŽENÍ

Strany berou na vědomí, že dne 31. ledna 2003 začala jednání o uzavření dohody o stabilizaci a přidružení mezi Albánií na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která bude rovněž obsahovat ustanovení o prevenci a regulaci nedovoleného přistěhovalectví a zpětném přebírání. Proto se strany shodly, že tato dohoda bude zcela zohledněna v příslušných ustanoveních dohody o stabilizaci a přidružení.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ČLÁNKU 3

Strany berou na vědomí, že povinnost zpětného přebírání ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, jež jsou držiteli platného víza vydaného Albánií (čl. 3 odst. 1 písm. a) dohody), platí pouze tehdy, pokud bylo vízum použito pro vstup na území Albánie.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ČLÁNKU 18

Schůze Smíšeného readmisního výboru se podle možností konají souběžně se schůzemi příslušného podvýboru zřízeného na základě budoucí dohody o stabilizaci a přidružení.

Smíšený readmisní výbor informuje podvýbor o své práci.

Jednací řád Smíšeného readmisního výboru bude slučitelný s jednacím řádem uvedeného podvýboru.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE DÁNSKA

Smluvní strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na území Dánského království ani na státní příslušníky Dánského království. Za těchto okolností je vhodné, aby Albánie a Dánsko uzavřely dohodu o zpětném přebírání za stejných podmínek, jaké stanoví tato dohoda.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ISLANDU A NORSKA

Smluvní strany berou na vědomí úzké vztahy mezi Evropským společenstvím, Islandem a Norskem, zejména na základě Dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, používání a rozvoji schengenského acquis. Za těchto okolností je vhodné, aby Albánie uzavřela s Islandem a Norskem dohodu o zpětném přebírání za stejných podmínek, jaké stanoví tato dohoda.

PŘEKLAD

DOHODA

mezi Evropským Společenstvím a Demokratickou Socialistickou Republikou Srí Lanka o zpětném přebírání osob s nedovoleným pobytem

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ, dále jen „Společenství“,

a

DEMOKRATICKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA SRÍ LANKA, dále jen „Srí Lanka“,

dále jen „smluvní strany“,

ODHODLÁNY posílit svou spolupráci za účelem účinnějšího potírání nedovoleného přistěhovalectví,

ZNEPOKOJENY značným nárůstem aktivit organizovaných zločineckých skupin v oblasti nedovolené přepravy migrantů a další související trestné činnosti,

PŘEJÍCE SI touto dohodou a na základě vzájemnosti zavést rychlé a účinné postupy zjišťování totožnosti a bezpečného a spořádaného návratu osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území Srí Lanky nebo některého z členských států Evropské unie, a usnadnit průvoz těchto osob v duchu spolupráce,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky a povinnosti Společenství, členských států Evropské unie a Srí Lanky vyplývající z mezinárodního práva,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že ustanovení této dohody, která spadají do oblasti působnosti článku IV Smlouvy o založení Evropského společenství, se v souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)	„členským státem“ členský stát Evropské unie s výjimkou Dánského království;

b)	„státním příslušníkem členského státu“ osoba, která má státní příslušnost členského státu, jak je definována pro účely Společenství;

c)	„státním příslušníkem Srí Lanky“ osoba, která má státní občanství Srí Lanky;

d)	„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která má jinou státní příslušnost nebo státní občanství než Srí Lanky nebo některého z členských států;

e)	„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, která nemá žádnou státní příslušnost, s výjimkou osob, které po vstupu na území Srí Lanky nebo některého členského státu byly zbaveny nebo se vzdaly svého státního občanství, pokud těmto osobám daný stát alespoň nepřislíbil udělení občanství;

f)	„povolením k pobytu“ povolení jakéhokoliv druhu vydané Srí Lankou nebo některým členským státem, jež určitou osobu opravňuje k pobytu na jeho území. Nezahrnuje povolení přechodně pobývat na jeho území v souvislosti s vyřizováním žádosti o azyl nebo žádosti o povolení k pobytu;

g)	„vízem“ povolení vydané nebo rozhodnutí přijaté Srí Lankou či některým z členských států, které je vyžadováno pro vstup na území daného státu nebo pro průjezd daným státem. Nezahrnuje letištní průjezdní vízum.

ODDÍL I

POVINNOSTI SRÍ LANKY TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 2

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Srí Lanka na žádost členského státu a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každou osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu platně stanovit, že je státním příslušníkem Srí Lanky.

2.   Na žádost členského státu vydá Srí Lanka bez odkladu osobě, jež má být převzata, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, prodlouží Srí Lanka platnost cestovního dokladu nebo případně vydá urychleně, tj. zpravidla do 14 kalendářních dnů, avšak nejdéle do 30 kalendářních dnů, nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže Srí Lanka do 30 kalendářních dnů nepotvrdí přijetí žádosti členského státu, má se za to, že souhlasí s použitím společného náhradního cestovního dokladu, který je připojen k této dohodě jako příloha 7, pro účely návratu.

Článek 3

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Srí Lanka na žádost členského státu a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každého státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jenž nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu platně stanovit, že tato osoba:

a)	měla v době vstupu platné vízum nebo povolení k pobytu vydané Srí Lankou nebo

b)	nedovoleně vstoupila na území členského státu přímo z území Srí Lanky. Pro účely tohoto písmene se jedná o přímý vstup ze Srí Lanky, pokud se osoba dostane na území členského státu letecky nebo lodí, aniž by mezitím vstoupila na území jiné země.

2.   Povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 neplatí, jestliže:

a)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti se nacházel pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště v Colombu nebo

b)	žádající členský stát vydal státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum nebo povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na jeho území, pokud dotyčná osoba nemá vízum nebo povolení k pobytu vydané Srí Lankou, jehož doba platnosti je delší.

3.   Na žádost členského státu vydá Srí Lanka bez odkladu osobě, jež má být převzata, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá Srí Lanka urychleně, tj. do 14 kalendářních dnů, avšak nejdéle do 30 kalendářních dnů, nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže Srí Lanka do 30 dnů nepotvrdí přijetí žádosti členského státu, má se za to, že souhlasí s použitím společného náhradního cestovního dokladu, který je připojen k této dohodě jako příloha 7, pro účely návratu.

ODDÍL II

POVINNOSTI SPOLEČENSTVÍ TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 4

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Členský stát na žádost Srí Lanky a bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každou osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území Srí Lanky, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu platně stanovit, že je státním příslušníkem tohoto členského státu.

2.   Na žádost Srí Lanky vydá členský stát bez odkladu osobě, jež má být převzata, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, prodlouží dotyčný členský stát platnost cestovního dokladu nebo případně vydá urychleně, tj. zpravidla do 14 kalendářních dnů, avšak nejdéle do 30 kalendářních dnů, nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže dotyčný členský stát do 30 dnů nepotvrdí přijetí žádosti Srí Lanky, má se za to, že souhlasí s použitím společného náhradního cestovního dokladu, který je připojen k této dohodě jako příloha 7, pro účely návratu.

Článek 5

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Členský stát na žádost Srí Lanky bez dalších náležitostí kromě těch, jež jsou uvedeny v této dohodě, převezme každého státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jenž nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt na území Srí Lanky, pokud je prokázáno nebo lze na základě předloženého nepřímého důkazu platně stanovit, že tato osoba:

a)	měla v době vstupu platné vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným členským státem nebo

b)	nedovoleně vstoupila na území Srí Lanky přímo z území dožádaného členského státu. Pro účely tohoto písmene se jedná o přímý vstup z území dožádaného členského státu, pokud se osoba dostane na území Srí Lanky letecky nebo lodí, aniž by mezitím vstoupila na území jiné země.

2.   Povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 neplatí, jestliže:

a)	státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti se nacházel pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště dožádaného členského státu nebo

b)	Srí Lanka vydala státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti vízum nebo povolení k pobytu před vstupem nebo po vstupu na její území, pokud dotyčná osoba nemá vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným členským státem, jehož doba platnosti je delší.

3.   Pokud vízum nebo povolení k pobytu vydaly dva nebo více členských států, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který vydal buď doklad s delší dobou platnosti, nebo pokud jednomu či více dokladům skončila platnost, doklad, který je stále platný. Jestliže skončila platnost všech dokladů, má povinnost zpětného přebírání podle odstavce 1 ten členský stát, který vydal doklad, jehož platnost skončila jako poslední.

4.   Na žádost Srí Lanky vydá členský stát bez odkladu osobě, jež má být převzata, cestovní doklad potřebný pro její návrat s dobou platnosti nejméně šest měsíců. Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu převézt během doby platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá členský stát urychleně, tj. zpravidla do 14 kalendářních dnů, avšak nejdéle do 30 kalendářních dnů, nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti. Jestliže dotyčný členský stát do 30 kalendářních dnů nepotvrdí přijetí žádosti Srí Lanky, má se za to, že souhlasí s použitím společného náhradního cestovního dokladu, který je připojen k této dohodě jako příloha 7, pro účely návratu.

ODDÍL III

POSTUP ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 6

Zásada

1.   S výhradou odstavce 2 vyžaduje převoz osoby, jež má být převzata na základě některé z povinností uvedených v článcích 2 až 5, aby byla příslušným orgánům dožádaného státu podána žádost o zpětné převzetí.

2.   Žádost o zpětné převzetí lze nahradit písemným sdělením dožádané smluvní straně v přiměřené době před návratem dotyčné osoby za předpokladu, že:

a)	osoba, jež má být převzata, má platný cestovní doklad, a pokud to úprava vyžaduje, rovněž platné vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným státem a

b)	osoba, jež má být převzata, je ochotna se na území dožádaného státu vrátit.

Článek 7

Žádost o zpětné převzetí

1.   Žádost o zpětné převzetí musí pokud možno obsahovat tyto informace:

a)

osobní údaje osoby, jež má být převzata (např. příjmení, jméno, rodné příjmení, dřívější příjmení, přezdívky nebo pseudonymy, místo a datum narození, pohlaví, tělesné znaky, jméno otce a matky, současná a předchozí státní příslušnost, jazyk, stav, jména manžela nebo manželky, jména případných dětí a dalších rodinných příslušníků nebo blízkých osob, poslední bydliště, číslo pasu nebo průkazu totožnosti, řidičský průkaz, navštěvované školy);

b)	uvedení prostředků, kterými se prokáže nebo jež poskytnou nepřímý důkaz o státní příslušnosti, průjezdu a nedovoleném vstupu a pobytu.

2.   Žádost o zpětné převzetí by pokud možno měla obsahovat také tyto informace:

a)	sdělení, zda převážená osoba potřebuje pomoc nebo péči, pokud s tímto sdělením dotyčná osoba výslovně souhlasí;

b)	veškerá jiná ochranná nebo bezpečnostní opatření, jež mohou být u jednotlivých převozů nezbytná.

3.   Společný formulář pro žádosti o zpětné převzetí je připojen k této dohodě jako příloha 5.

Článek 8

Důkazní prostředky týkající se státní příslušnosti

1.   Státní příslušnost podle čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 lze prokázat zejména některým z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody, i když jeho platnost skončila. Jsou-li tyto doklady předloženy, uznají členské státy a Srí Lanka vzájemně státní příslušnost bez požadavku dalšího vyšetřování. Státní příslušnosti nelze prokazovat pozměněnými doklady.

2.   Nepřímým důkazem státní příslušnosti podle čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 mohou být zejména doklady uvedené v příloze 2 této dohody, i když jejich platnost skončila. Jako nepřímý důkaz státní příslušnosti nelze použít pozměněné doklady.

3.   Kromě případů, kdy jsou k dispozici originály dokladů uvedených v příloze 1, může příslušné diplomatické zastoupení Srí Lanky nebo dotčeného členského státu v případě potřeby na požádání a bez zbytečných průtahů zařídit pohovor s osobou, jež má být převzata, aby se zjistila její státní příslušnost.

Článek 9

Důkazní prostředky týkající se státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Podmínky pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 lze prokázat zejména některým z důkazních prostředků uvedených v příloze 3 této dohody; nelze je prokazovat pozměněnými doklady. Toto prokázání smluvní strany navzájem uznají bez požadavku dalšího vyšetřování.

2.   Nepřímým důkazem podmínek stanovených pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti v čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 je zejména některý z důkazních prostředků uvedených v příloze 4 této dohody; nelze k tomu použít pozměněné doklady. Pokud je předložen nepřímý důkaz, pokládají členské státy a Srí Lanka podmínky za splněné, nemohou-li prokázat opak. Ve sporných případech se smluvní strany poradí o urychleném vyslechnutí osoby, jež má být převzata.

3.   Nedovolený vstup, zdržování se nebo pobyt lze zjistit z cestovních dokladů dotyčné osoby, v nichž chybí potřebné vízum nebo jiné povolení k pobytu na území žádajícího státu. Prohlášení žádajícího státu, že dotyčná osoba byla zadržena bez potřebných cestovních dokladů, víza nebo povolení k pobytu, slouží rovněž jako nepřímý důkaz nedovoleného vstupu, zdržování se nebo pobytu.

Článek 10

Lhůty

1.   Žádost o zpětné převzetí musí být podána příslušnému orgánu dožádaného státu nejdéle do jednoho roku poté, co se příslušný orgán žádajícího státu dozvěděl, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup, zdržování se nebo pobyt. Pokud existují právní nebo věcné překážky pro podání žádosti ve stanovené lhůtě, na požádání se tato lhůta prodlouží, ale pouze do té doby, než překážky pominou.

2.   Na žádost o zpětné převzetí je třeba odpovědět bez zbytečných průtahů, tj. zpravidla do 15 kalendářních dnů, avšak nejdéle do 30 kalendářních dnů; při zamítnutí žádosti o zpětné převzetí je třeba sdělit důvody. Lhůta začíná běžet dnem přijetí žádosti o zpětné převzetí. Pokud není přijetí v dané lhůtě potvrzeno, pokládá se převoz za schválený.

3.   Poté, co byl dán souhlas, nebo pokud ve lhůtě 30 kalendářních dnů nebylo přijetí žádosti potvrzeno, převeze se dotyčná osoba bez zbytečných průtahů, tj. nejpozději do tří měsíců. Na základě žádosti lze tuto lhůtu prodloužit o dobu nezbytnou pro vyřešení právních nebo praktických překážek.

Článek 11

Způsoby převozu a dopravy

1.   Před vrácením osoby se příslušné orgány Srí Lanky a dotčeného členského státu předem písemně dohodnou na datu převozu, místě vstupu, možném doprovodu a ostatních informacích týkajících se převozu.

2.   Nejsou vyloučeny žádné dopravní prostředky, ať již letecké, pozemní, či námořní. Návrat letadlem se neomezuje pouze na použití vlastních přepravců smluvních stran a lze použít pravidelné i charterové lety. V případě návratů s doprovodem se tento doprovod neomezuje pouze na oprávněné osoby žádajícího státu, pokud se jedná o oprávněné osoby Srí Lanky nebo některého členského státu. Srí Lanka a dotčený členský stát se nejdříve poradí o podmínkách charterových letů.

ODDÍL IV

PRŮVOZNÍ OPERACE

Článek 12

Zásady

1.   Členské státy a Srí Lanka by měly omezit průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na případy, kdy tyto osoby nelze do státu určení vrátit přímo.

2.   Srí Lanka na požádání členského státu povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti a členský stát na požádání Srí Lanky povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, je-li zajištěn průvoz ostatními případnými průvozními státy a zpětné převzetí ve státě určení.

3.   Srí Lanka nebo členský stát mohou průvoz odmítnout,

a)	pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti v některém průvozním státě nebo státě určení vystaven nebezpečí pronásledování nebo by mohl být vystaven trestnímu stíhání nebo sankcím nebo by mu mohlo hrozit trestní stíhání na území dožádaného státu, nebo

b)	z důvodů ochrany veřejného zdraví, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných státních zájmů dožádaného státu.

4.   Srí Lanka nebo členský stát mohou zrušit jakékoliv vydané povolení, pokud později nastanou nebo vyjdou najevo okolnosti uvedené v odstavci 3, jež brání průvozu, nebo pokud pokračování cesty přes případný průvozní stát nebo zpětné převzetí státem určení již není zajištěno.

Článek 13

Postup při průvozu

1.   Žádost o povolení průvozu musí být příslušným orgánům podána písemně a musí obsahovat tyto informace:

a)	druh dopravy použité k průvozu (letecká, pozemní nebo námořní), případné další průvozní státy a předpokládané konečné místo určení;

b)	osobní údaje dotyčné osoby (např. příjmení, jméno, rodné příjmení, přezdívky či pseudonymy, datum narození, pohlaví a podle možnosti místo narození, státní příslušnost, jazyk, druh a číslo cestovního dokladu);

c)	předpokládané místo vstupu, doba převozu a možné použití doprovodu;

d)	prohlášení, že podle názoru žádajícího státu jsou podmínky podle čl. 12 odst. 2 splněny a nejsou známy žádné důvody pro zamítnutí podle čl. 12 odst. 3.

Společný formulář pro žádosti o průvoz je připojen k této dohodě jako příloha 6.

2.   Dožádaný stát bez zbytečných průtahů písemně vyrozumí žádající stát o přijetí, včetně potvrzení místa vstupu a předpokládané doby přijetí, nebo o zamítnutí přijetí a o důvodech tohoto zamítnutí.

3.   Pokud průvoz probíhá letecky, jsou osoba, jež má být převzata, a případný doprovod osvobozeny od povinnosti mít letištní průjezdní víza.

4.   Příslušné orgány dožádaného státu jsou s výhradou vzájemných konzultací při průvozech nápomocny, zejména dohledem nad dotyčnými osobami a poskytnutím vhodného vybavení pro tento účel.

ODDÍL V

NÁKLADY

Článek 14

Náklady na dopravu a průvoz

Aniž je dotčeno právo příslušných orgánů požadovat, aby jim osoba, jež má být převzata, nebo třetí osoby uhradily náklady spojené se zpětným převzetím, nese veškeré náklady na dopravu až na hranice státu konečného určení vzniklé v souvislosti se zpětným převzetím a průvozem podle této dohody žádající stát.

ODDÍL VI

OCHRANA ÚDAJŮ A NEDOTKNUTELNOST

Článek 15

Ochrana údajů

Předávání osobních údajů probíhá pouze tehdy, pokud je nezbytné k provádění této dohody příslušnými orgány Srí Lanky nebo členského státu. Zpracování osobních údajů a nakládání s nimi se v konkrétních případech řídí vnitrostátními předpisy Srí Lanky, a pokud je správcem příslušný orgán členského státu, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31) a vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu přijatými podle uvedené směrnice. Navíc platí tyto zásady:

a)	osobní údaje se musí zpracovávat náležitým a zákonným způsobem;

b)	osobní údaje se musí shromažďovat pro konkrétní, výslovně stanovený a oprávněný účel provádění této dohody a nesmějí být předávajícím ani přijímajícím orgánem dále zpracovávány způsobem s tímto účelem neslučitelným;

c)

osobní údaje musí být odpovídající, relevantní a přiměřené vzhledem k účelu, pro nějž jsou shromažďovány nebo dále zpracovávány; předávané osobní údaje se zejména smějí týkat pouze: — osobních údajů o převážené osobě (např. příjmení, jména, dřívější jména, přezdívky nebo pseudonymy, pohlaví, jméno otce a matky, místo a datum narození, stávající a případně předchozí státní příslušnost, poslední bydliště, navštěvované školy, stav, jména manžela nebo manželky a případných dětí a jména dalších rodinných příslušníků nebo blízkých osob), — pasu, průkazu totožnosti nebo řidičského průkazu (číslo, platnost, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání), — míst pobytu a tras cesty, — dalších informací potřebných pro zjištění totožnosti převážené osoby nebo pro přezkoumání požadavků pro zpětné převzetí stanovených v této dohodě;

d)	osobní údaje musí být přesné a podle potřeby aktualizované;

e)	osobní údaje musí být uchovávány v takové podobě, která umožňuje zjistit totožnost subjektů údajů pouze po dobu nezbytnou pro účel, za nímž byly údaje shromážděny nebo k němuž jsou dále zpracovávány;

f)

předávající i přijímající orgán přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění případné opravy, výmazu nebo blokování osobních údajů, pokud jejich zpracování není v souladu s tímto článkem, zejména když dané údaje nejsou odpovídající, relevantní, přesné nebo přiměřené vzhledem k účelu zpracování. Případnou opravu, výmaz nebo blokování je třeba oznámit druhé straně;

g)	na požádání vyrozumí přijímající orgán předávající orgán o použití předaných údajů a o výsledcích, jež na jejich základě získal;

h)	osobní údaje lze předávat pouze příslušným orgánům. Další předávání jiným orgánům je podmíněno předchozím souhlasem předávajícího orgánu;

i)	předávající a přijímající orgány mají povinnost pořídit písemný zápis o předání a převzetí osobních údajů.

Článek 16

Nedotknutelnost

1.   Touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky a povinnosti Společenství, členských států a Srí Lanky vyplývající z mezinárodního práva, zejména z platných mezinárodních smluv nebo dohod, jichž jsou účastníky.

2.   Nic v této dohodě nebrání návratu osoby na základě jiných oficiálních nebo neoficiálních ujednání.

ODDÍL VII

PROVÁDĚNÍ A UPLATŇOVÁNÍ

Článek 17

Smíšený readmisní výbor

1.   Smluvní strany si navzájem poskytnou pomoc při uplatňování a výkladu této dohody. Za tímto účelem zřizují Smíšený readmisní výbor (dále jen „smíšený výbor“), jehož úkolem je zejména:

a)	sledovat uplatňování této dohody;

b)	rozhodovat o prováděcích opatřeních nezbytných pro jednotné uplatňování této dohody;

c)	zajišťovat pravidelnou výměnu informací o prováděcích protokolech vypracovaných jednotlivými členskými státy a Srí Lankou podle článku 18;

d)	rozhodovat o konkrétních prováděcích opatřeních s cílem řádného řízení návratů;

e)	rozhodovat o změnách příloh této dohody;

f)	doporučovat změny této dohody.

2.   Rozhodnutí smíšeného výboru jsou pro smluvní strany závazná.

3.   Smíšený výbor je složen ze zástupců Společenství a Srí Lanky; Společenství zastupuje Komise Evropských společenství, jíž jsou nápomocni odborníci z členských států.

4.   Smíšený výbor se schází podle potřeby na žádost jedné ze smluvních stran.

5.   Smíšený výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 18

Prováděcí protokoly

1.   Srí Lanka a členský stát mohou vypracovat prováděcí protokoly, které stanoví pravidla pro

a)	určování příslušných orgánů, hraničních přechodů a výměny kontaktních míst;

b)	podmínky návratů s doprovodem včetně doprovodu při průvozu státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti;

c)	prostředky a doklady kromě těch, které jsou uvedeny v přílohách 1 až 4 této dohody.

2.   Prováděcí protokoly uvedené v odstavci 1 vstoupí v platnost až po oznámení Smíšenému readmisnímu výboru (článek 17).

3.   Srí Lanka souhlasí s uplatňováním každého ustanovení prováděcího protokolu vypracovaného s některým členským státem také ve vztahu ke každému jinému členskému státu, který o to požádá.

Článek 19

Vztah k dvoustranným dohodám nebo ujednáním členských států o zpětném přebírání

Ustanovení této dohody mají přednost před ustanoveními všech dvoustranných dohod nebo ujednání o zpětném přebírání osob s nedovoleným pobytem, které byly nebo podle článku 18 mohou být uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Srí Lankou, pokud jejich ustanovení nejsou slučitelná s ustanoveními této dohody.

ODDÍL VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Územní působnost

1.   S výhradou odstavce 2 se tato dohoda vztahuje na území, na které se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, a na území Srí Lanky.

2.   Tato dohoda se nevztahuje na území Dánského království.

Článek 21

Vstup v platnost, trvání a ukončení

1.   Tuto dohodu smluvní strany ratifikují nebo schválí v souladu se svými postupy.

2.   Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy si smluvní strany navzájem oznámí dokončení postupů uvedených v odstavci 1.

3.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

4.   Každá ze smluvních stran může tuto dohodu vypovědět na základě oficiálního oznámeního druhé smluvní straně. Tato dohoda pozbývá platnosti šest měsíců ode dne tohoto oznámení.

Článek 22

Přílohy

Přílohy 1 až 7 tvoří nedílnou součást této dohody.

PŘÍLOHA 1

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se považuje za prokázání státní příslušnosti

(Čl. 2 odst. 1; čl. 3 odst. 1; čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1)

—	Platné nebo prošlé pasy všech druhů vydané příslušnými úřady členských států nebo Srí Lanky (cestovní pasy, diplomatické pasy, služební pasy, popřípadě hromadné pasy a náhradní pasy včetně pasů pro děti),

—	platné průkazy totožnosti všech druhů vydané příslušnými orgány členských států nebo Srí Lanky (včetně dočasných a náhradních),

—	osvědčení o státním občanství nebo jiné úřední doklady zmiňující nebo uvádějící státní občanství,

—	služební průkazy a vojenské knížky,

—	průkazy způsobilosti lodníka, průkazy vůdce plavidla.

PŘÍLOHA 2

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se považuje za nepřímý důkaz státní příslušnostI

(Čl. 2 odst. 1; čl. 3 odst. 1; čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1)

—	Fotokopie (1) některého z dokladů uvedených v příloze 1 této dohody,

—	fotokopie (1) osvědčení o státním občanství a jiných úředních dokladů zmiňujících nebo uvádějících státní občanství,

—	řidičské průkazy nebo jejich fotokopie (1),

—	rodné listy nebo jejich fotokopie (1),

—	jiné úřední doklady vydané úřady dožádaného státu,

—	podnikové průkazy totožnosti nebo jejich fotokopie (1),

—	prohlášení učiněná dotyčnou osobou a jazyk, jímž hovoří,

—	prohlášení svědků.

---

(1)  Pro účely této přílohy se výrazem „fotokopie“ rozumí úřední fotokopie pořízené úřady Srí Lanky nebo členských států.

PŘÍLOHA 3

Společný seznam dokladů považovaných za prokázání podmínek pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Čl. 3 odst. 1; čl. 5 odst. 1)

—	Vstupní/výstupní razítka nebo podobné potvrzení v cestovním dokladu dotyčné osoby nebo jiný důkaz jejího vstupu/výstupu (např. fotografie),

—	doklady úřední povahy, jako například potvrzení o hospitalizaci nebo ambulantním ošetření, jež jasně dokládají, že dotyčná osoba pobývala na území dožádaného státu,

—	letenky nebo lodní lístky či seznamy cestujících letadlem nebo lodí, z nichž je patrná přítomnost dotyčné osoby na území dožádaného státu,

—	informace, z nichž je patrné, že dotyčná osoba použila služeb kurýra nebo cestovní kanceláře,

—	úřední prohlášení učiněná zejména pracovníky hraniční kontroly a dalšími svědky, kteří mohou dosvědčit, že dotyčná osoba překročila hranice,

—	úřední prohlášení dotyčné osoby v rámci soudního nebo správního řízení.

PŘÍLOHA 4

Společný seznam dokladů považovaných za nepřímý důkaz podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

(Čl. 3 odst. 1; čl. 5 odst. 1)

—	Popis místa a okolností, za nichž byla dotyčná osoba zadržena po vstupu na území žádajícího státu, vypracovaný příslušnými orgány tohoto státu,

—	údaje týkající se totožnosti nebo pobytu osoby poskytnuté mezinárodní organizací,

—	zprávy od rodinných příslušníků nebo potvrzení údajů rodinnými příslušníky,

—	doklady neúřední povahy, jako jsou hotelové účty, smlouvy o pronájmu auta nebo účtenky z transakcí kreditní kartou, které zřetelně uvádějí jméno a číslo pasu nebo jiný údaj umožňující určit totožnost dotyčné osoby.

PŘÍLOHA 5

PŘÍLOHA 6

PŘÍLOHA 7

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ČL. 2 ODST. 1

Strany berou na vědomí, že podle ústavy Srí Lanky a podle jejích stávajících předpisů o státním občanství (zákon o státním občanství č. 18 z roku 1948) není možné, aby byl občan Srí Lanky zbaven státního občanství, aniž by nabyl státní občanství jiného státu. Podobně vzdání se státního občanství občanem Srí Lanky nabývá právní platnosti pouze tehdy, pokud takový občan nabude státní občanství jiného státu.

Strany se dohodly, že se budou včas konzultovat, pokud by se tato právní situace změnila.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ČL. 3 ODST. 1 PÍSM. b) A ČL. 5 ODST. 1 PÍSM. b)

Strany se dohodly, že pouhý pobyt osoby v tranzitním prostoru letiště třetí země není považován za případ, kdy osoba „mezitím vstoupila na území jiné země“ ve smyslu obou výše uvedených ustanovení.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE DÁNSKA

Smluvní strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na území Dánského království. Za těchto okolností je vhodné, aby Srí Lanka a Dánsko uzavřely dohodu o zpětném přebírání za stejných podmínek, jaké stanoví tato dohoda.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE ISLANDU A NORSKA

Smluvní strany berou na vědomí úzké vztahy mezi Evropským společenstvím, Islandem a Norskem, zejména na základě dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Za těchto okolností je vhodné, aby Srí Lanka uzavřela s Islandem a Norskem dohodu o zpětném přebírání za stejných podmínek, jaké stanoví tato dohoda.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K USNADNĚNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI VYMAHATELNOSTI PRÁVA

Delegace Společenství a Srí Lanky se zavazují společně bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví. Souhlasí s tím, že pokud má být problém nedovoleného přistěhovalectví ze Srí Lanky řešen komplexně, je zapotřebí zavést účinná opatření v oblasti spolupráce vyplývající z dané situace.

Evropské společenství v souladu se všemi vhodnými mezinárodními nástroji, včetně palermských protokolů proti obchodu s lidmi a nedovolenému dopravování migrantů, bude v rámci svých pravomocí podporovat a napomáhat spolupráci mezi donucovacími, imigračními a dalšími příslušnými orgány členských států a Srí Lanky v souladu s jejich vnitrostátním právem.

Kromě toho si jsou obě strany vědomy nutnosti přijmout opatření proti organizované trestné činnosti, jako je například obchod s lidmi, nedovolené dopravování migrantů a financování terorismu, která je důvodem ke zvýšeným obavám.