ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 85

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 48
2. dubna 2005


Obsah

 

II   Akty, jejichž zveřejnění není povinné

Strana

 

 

Komise

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o režimu podpory, kterou plánuje zavést Spojené království v souvislosti s reformou korporační daně vlády Gibraltaru (oznámeno pod číslem K(2004) 929)  ( 1 )

1

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2004 o podpoře prováděné Francií ve prospěch Družstva pro vývoz francouzských knih (CELF) (oznámeno pod číslem K(2004) 1361)  ( 1 )

27

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 4. března 2005, kterým se členské státy podle směrnice 94/55/ES opravňují k přijetí určitých odchylek týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí (oznámeno pod číslem K(2005) 440)  ( 1 )

58

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Akty, jejichž zveřejnění není povinné

Komise

2.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 85/1


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 30. března 2004

o režimu podpory, kterou plánuje zavést Spojené království v souvislosti s reformou korporační daně vlády Gibraltaru

(oznámeno pod číslem K(2004) 929)

(Pouze anglické znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/261/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na první pododstavec čl. 88 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

po vyzvání zainteresovaných stran, aby předložily své připomínky na základě výše uvedených ustanovení (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   POSTUP

(1)

Dopisem ze dne 12. srpna 2002, evidovaným dne 19. srpna pod číslem SG(2002) A/8328, Spojené království oznámilo Komisi na základě čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES reformu korporační daně vlády závislého území Gibraltar (dále jen „reforma“).

(2)

Dne 16. října 2002 se Komise rozhodla zahájit postup stanovený v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se reformy C(2002) 3734. Toto rozhodnutí bylo sděleno Spojenému království dne 18. října 2002 pod číslem SG(2002) D/232221. Po prodloužení konečného termínu Spojené království odpovědělo dopisem č. A/39214 ze dne 16. prosince 2002.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit oficiální postup šetření bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství a obsahovalo výzvu zainteresovaným stranám, aby předložily své připomínky (2). Svá vyjádření předložily Španělská konfederace obchodních organizací (Confederación Española de Organizaciones Empresariales) dne 30. prosince 2002 pod číslem A/39469, Výkonný výbor souostroví Ålandy ve Finsku (Ålands Landskapsstyrelse) dne 2. ledna 2003 pod číslem A/30002, španělská vláda ve dnech 2. a 3. ledna 2003 pod čísly A/30003 a A/30018), a vláda závislého území Gibraltar dne 3. ledna 2003 pod číslem A/30011. Tato vyjádření byla předána Spojenému království, které odpovědělo dopisem ze dne 13. února 2003 pod číslem A/31313.

II.   PODROBNÝ POPIS OPATŘENÍ

(4)

Následující popis bere v úvahu úpravy provedené v návrzích reformy vládou Gibraltaru v reakci na zahájení oficiálního šetření poskytování státní podpory. Tyto úpravy byly vyloženy v dopise Spojeného království ze dne 16. prosince 2002. Jsou shrnuty v odstavcích 27 — 30 uvedených dále v tomto dokumentu.

(5)

Stanoveným cílem reformy je přijetí soustavy nové obecné korporační daně, která neobsahuje žádný prvek státní podpory, zajistí právní jistotu podnikům činným na území Gibraltaru a zabezpečí dostatečný příjem vládě Gibraltaru ze zdanění podniků. Reforma má rovněž dosáhnout splnění podmínek Kodexu chování EU při zdaňování podniků (3) (dále „kodex chování“) a Zprávy OECD o Škodlivé daňové soutěži (4). Podle vlády Gibraltaru je základním prvkem reformy všeobecné zrušení zdanění zisků podniků, s výjimkou dorovnávacích daní z veřejných služeb a činností finančních služeb. Návrhy reformy vycházejí z úplného odstranění veškerého rozlišování mezi hospodářskou činností subjektů trvale sídlících na území Gibraltaru a jiných, nebo hospodářskou činností na vnitřním a vnějším trhu, tj. odstranění takzvaných kartelových praktik. Bude zrušena legislativa týkající se podniků osvobozených od daně a podniků „zdaněných podmíněně“. Bude tedy odstraněn formální rozdíl mezi takzvaným příbřežním a pevninským hospodářstvím.

(6)

Všeobecný daňový systém, který reforma zavede, bude sestávat z daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání a registračního poplatku, jimž budou podléhat všechny gibraltarské podniky. Vláda Gibraltaru odhaduje, že její současný, velmi omezený, ale podstatný příjem z korporačních daní, který dosahuje 13,7 milionů liber (asi 20 milionů EUR) a představuje 9,25 % celkového příjmu vlády, bude v novém daňovém systému z velké části zachován, na základě těchto tří uvedených všeobecných daní platných pro všechny gibraltarské podniky. Ve srovnání s tím daň z osobních příjmů představuje 53,6 milionů liber (přibližně 77 milionů EUR) a 36,3 % vládního příjmu. Příjem z vyrovnávacích daní z finančních služeb a poskytování veřejných služeb se sníží, ale pravděpodobně nahradí jakýkoli schodek příjmu z korporační daně v rámci všeobecného daňového systému.

(7)

Reforma bude provedena prostřednictvím:

vládního nařízení o podnicích (daň ze mzdy),

vládního nařízení o podnicích (roční registrační poplatek),

vládního nařízení o místních poplatcích,

vládního nařízení o podnicích (zdanění vymezených činností).

(8)

Tato legislativa bude realizována vládou Gibraltaru poté, co bude schválena parlamentem Gibraltaru (dolní sněmovnou). V rámci reformy bude s okamžitou platností zrušeno nařízení o zdanění a daňových úlevách podniků (legislativa týkající se podniků osvobozených od daně) a předpisy daně z příjmu (legislativa týkající se podniků podmíněně zdaněných). Opatření daně z příjmu bude změněno takovým způsobem, aby zrušilo nebo náležitě novelizovalo všechna ustanovení, která podnikům ukládají daň z příjmu.

(9)

Tato pravidla budou uplatňována gibraltarským komisařem zodpovědným za daň z příjmu. Všechny obchodní společnosti na území Gibraltaru si povinně zapíší veřejné účty u obchodního rejstříku v souladu se čtvrtou a sedmou směrnicí obchodního práva EU. Všechny obchodní společnosti v Gibraltaru s daňovou povinností si u komisaře povinně zaevidují daňové účty, přičemž budou rovněž zavedena přísná opatření, která budou zajišťovat dodržování těchto povinností. V Gibraltaru bude poprvé ustaven soudní dvůr, který bude řešit věci v oblasti zdanění podniků (s názvem „Soudní dvůr pro zdanění vymezených činností podniků“) a bude uplatňovat rozhodovací pravomoci ve věcech odvolání a dalších záležitostech vyplývajících z fungování nové legislativy. K těmto pravomocem bude patřit právo soudního dvora požádat obchodní společnost o předložení veškerých účetních knih, účtů, záznamů o pracovních smlouvách a dalších dokumentů, jež dle názoru soudního dvora obsahují nebo mohou obsahovat informace vztahující se k předmětu soudního řízení.

(10)

Zdanění na základě dosažených zisků bude nahrazeno všeobecnou daní ze mzdy, podle níž budou všechny gibraltarské podniky každoročně povinny odvádět částku daně ve výši 3 000 liber za každého svého zaměstnance. Každý „zaměstnavatel“ v Gibraltaru bude povinen odvést daň ze mzdy za celkový počet svých „zaměstnanců“, kteří jsou „zaměstnáni v Gibraltaru“, a to na plný nebo částečný úvazek. Hlavní používané pojmy jsou definovány následovně:

Zaměstnavatel“ je hospodářský subjekt zapsaný do obchodního rejstříku nebo zaregistrovaný v rámci kteréhokoli zákona platného v Gibraltaru, který platí mzdu ze svých prostředků, nebo vyplácí peněžité částky za službu či služby poskytované osobou považovanou za zaměstnance.

Zaměstnanec“ je každá osoba, jíž je vyplácena mzda nebo má nárok na mzdu, včetně vedoucích pracovníků kromě těch, kteří nevykonávají žádnou jinou funkci kromě řídící činnosti, a osoba pracující na částečný úvazek nebo příležitostně či dočasně.

Osoba „zaměstnaná v Gibraltaru“ je pracovník zaměstnaný v Gibraltaru, který pracuje v Gibraltaru nebo jeho okolí, nebo má sídlo v Gibraltaru.

(11)

Vláda Gibraltaru zavede podrobně vymezená pravidla ochrany proti daňovému úniku, jejichž účelem je vyloučit veškeré možnosti zneužití daňové legislativy. Budou obsahovat pojem „domnělý zaměstnanec“ a pravidla zaměřená na zaměstnance, kteří mohou vykonávat činnost mimo území Gibraltaru. Spojený účinek významu pojmů „zaměstnanci“ a osoby „zaměstnané v Gibraltaru“ má v zásadě zahrnovat veškeré zaměstnance fyzicky přítomné v Gibraltaru. Podle údajů Spojeného království je z celkového počtu 14 000 zaměstnanců v Gibraltaru 10 100 zaměstnáno v soukromém sektoru.

(12)

Všechny podniky, které mají v Gibraltaru v držbě majetek pro účely podnikání, budou platit daň z držby majetku užívaného pro účely podnikání v sazbě ekvivalentní procentu jejich daňové povinnosti podle obecných místních daní z nemovitostí platných v Gibraltaru (v současnosti se předpokládá poplatek ve výši 100 %).

(13)

Povinnost platit daň ze mzdy společně s daní z držby majetku pro účely podnikání bude omezena výší 15 % ze zisků. To znamená, že podniky zaplatí pouze daň ze mzdy a daň z držby majetku pro účely podnikání, pokud vytvoří zisk, avšak v celkové částce nepřesahující 15 % z dosažených zisků.

(14)

Převažující většina podniků v Gibraltaru bude podléhat pouze dani ze mzdy a dani z držby majetku pro účely podnikání. Podle vyjádření vlády Gibraltaru není možné odhadnout počet gibraltarských podniků, jimž vzroste daňová povinnost vyplývající z daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání na úroveň přesahující částku 15 % zisku, přičemž v důsledku omezení daňové hranice zaplatí daň ve výši odpovídající 15 % zisku, poněvadž počet uvedených podniků se bude meziročně měnit v závislosti na konkrétní situaci každého podniku.

(15)

Vláda Gibraltaru nahradí poplatky v současnosti odváděné podniky v Gibraltaru (v částce přibližně 40 liber za rok) registračním poplatkem platným pro všechny podniky v Gibraltaru, a sice ve výši 150 liber ročně pro podniky, které nevytvářejí příjem, a ve výši 300 liber ročně pro podniky, u nichž se počítá s vytvářením příjmu.

(16)

Určité vymezené činnosti, jmenovitě finanční a veřejné služby, budou podléhat dodatečné dorovnávací nebo penalizační dani ze zisků vytvořených těmito činnostmi. Příslušné dorovnávací daně budou uplatněny pouze na zisky, které lze přidělit těmto vymezeným činnostem. Spojené království odhaduje, že z přibližného počtu 29 000 podniků v Gibraltaru jich 179 bude podléhat dorovnávací dani z poskytování finančních služeb, zatímco 23 podniků bude odvádět dorovnávací daň z činností veřejných služeb.

(17)

Definice organizace poskytující „finanční služby“ obsahuje mimo jiné následující subjekty:

úvěrová instituce,

půjčovatel peněz,

investiční firma, jednatel, makléř, poradce nebo manažer,

zprostředkovatel životního pojištění a plánu společné investice,

provozovatel nebo správce společné investice,

pojišťovací makléř, jednatel nebo manažer,

kvalifikovaný správce majetku,

manažer podniku,

směnárna,

auditor.

Definice finančních služeb rovněž zahrnuje organizace poskytující poradenství nebo služby v oboru financí, práva, daní a účetnictví.

(18)

Definice „veřejných služeb“ zahrnuje poskytování služeb, zařízení nebo prostorů pro:

telekomunikace (hlasové služby telefonování, faxová komunikace, datová komunikace a přenos dat, služby volání zpět a spojování hovorů),

elektřinu (výroba, distribuce a dodávka),

vodu (výroba, dovoz/vývoz, dodávka pitné nebo slané vody),

odpadní vody (zajištění, provoz, řízení, údržba, oprava, nahrazení, úprava, modernizace, náhrada, obnova kanalizace a likvidace/zpracování odpadních vod),

ropu (soustředění objemu, produkci, dovoz/vývoz, zpracování, zušlechtění, čerpání, skladování, distribuci a dodávku topného oleje).

(19)

Organizace poskytující finanční služby budou vedle daně ze mzdy a majetkové daně odvádět také dorovnávací daň ze zisku z finančních služeb ve výši 8 % zisku (vypočítanou podle mezinárodně uznávaných účetních norem). Organizacím poskytujícím finanční služby bude jejich celková roční povinnost odvádět daň ze mzdy, daň z držby majetku pro účely podnikání a dorovnávací daň omezena na úhrnnou výši 15 % ze zisků.

(20)

Organizace poskytující veřejné služby budou vedle daně ze mzdy a majetkové daně odvádět také dorovnávací daň ze zisku z finančních služeb ve výši 35 % zisku (vypočítanou podle mezinárodně uznávaných účetních norem). Tyto společnosti budou mít možnost odečíst si daň ze mzdy a daň z držby majetku pro účely podnikání ze své povinnosti odvodu dorovnávací daně. Přestože organizace veřejných služeb budou mít rovněž svůj celkový roční odvod daní ze mzdy a z držby majetku pro účely podnikání omezen na úhrnnou výši 15 % ze zisku, účinnost dorovnávací daně za veřejné služby zajistí, aby tyto organizace vždy zaplatily daň ve výši 35 % zisku.

(21)

Povinnost odvodu dorovnávací daně bude stanovena na základě příslušných vymezených činností. Stejná pravidla budou platit pro finanční služby a činnosti spojené s veřejnými službami. Pro „hybridní“ podniky tedy platí:

organizace zabývající se činností veřejných služeb a dále všeobecnou činností bude mít své zisky vzniklé z poskytování veřejných služeb zdaněny ve výši 35 %,

organizace zabývající se finančními službami a dále všeobecnou činností bude mít své zisky vzniklé z poskytování finančních služeb zdaněny ve výši 8 %,

organizace činná ve veřejných službách a finančních službách bude mít zisky vzniklé z poskytování veřejných služeb zdaněny ve výši 35 % a zisky z finančních služeb zdaněny ve výši 8 %.

(22)

Stejné rozlišení bude platit vzhledem k bezpracným ziskům, zejména co se týče veškerých zisků vzniklých hybridní společnosti z nájemného, licenčních poplatků, kaucí a dalších zisků odvozených z držby nemovitostí v Gibraltaru, dividend, úroků nebo srážek. Takové bezpracné zisky budou zdaněny sazbou dorovnávací daně ve výši 8 % nebo 35 % v poměru, v jakém se mají zisky a výtěžky z finančních služeb či veřejných služeb k celkové částce hrubých zisků či příjmů vytvořených společností.

(23)

Podle vládního nařízení o místních poplatcích jsou od daně z nemovitosti osvobozeny určité areály či komplexy. Mezi ně patří soudní dvory, kostely, hřbitovy, veřejné zahrady, neobyvatelná vojenská opevnění, komplexy civilní obrany, majáky a Gibraltarské muzeum. Tyto areály budou tudíž osvobozeny od další místní daně, daně z držby majetku pro účely podnikání. Gibraltarské úřady mohou rovněž snížit či prominout platbu kterékoli obecné daně v případech, kde je to „v zájmu rozvoje Gibraltaru“.

(24)

Jak vládní Opatření o obchodních společnostech určující daň ze mzdy, tak vládní nařízení o obchodních společnostech ohledně zdanění vymezených činností stanoví pravidla výpočtu zisků či příjmů. Tato pravidla jsou nezbytná pro uplatnění daňové hranice 15 % ze zisku pro daňovou povinnost vyplývající z daně ze mzdy a pro účel stanovení daňové povinnosti vyplývající z dorovnávací daně z finančních služeb a činností. Zisky jsou vypočteny v souladu s účetními normami ve Spojeném království, upravenými Gibraltarskou společností oprávněných a autorizovaných účetních orgánů pro užívání v podmínkách Gibraltaru.

(25)

Pro účely stanovení zisků jsou z výpočtu vyloučeny kapitálové zisky a ztráty.

(26)

Pro účely stanovení zisků jsou mimo jiné odečitatelné následující kapitálové úlevy:

v případě zábavných center, zpracovatelských závodů, továren a dalších komplexů jde o 4 % za rok,

v případě strojního zařízení do výše 30 000 liber za první rok, v němž byl výdaj vynaložen (do výše 50 000 liber za počítačové vybavení), a 33 1/3 % zbývající části výdaje v dalších letech.

(27)

V reakci na zahájení oficiálního šetření ohledně státní podpory vláda Gibraltaru provedla následující změny v návrzích daňové reformy.

(28)

Byla odstraněna ustanovení, jež by ve výši 500 000 liber omezovala sdruženou daňovou povinnost na základě daně ze mzdy, daně z držby majetku pro účely podnikání a v relevantních případech dorovnávací daně z činností finančních služeb ve výši 8 %. Odstranění celkové daňové hranice bude doplněno snížením dorovnávací daně pro podniky finančních služeb ze sazby 8 % zisku na jednotnou sazbu v rozmezí 4 — 6 %, o jejíž přesné výši dosud nebylo rozhodnuto.

(29)

Bylo odstraněno ustanovení, které by určité prostory na „Skále“ Gibraltaru osvobozovalo od místních poplatků (a tudíž od daně z držby majetku pro účely podnikání).

(30)

Byla odstraněna ustanovení, jež by vyjímala následující kategorie příjmů za účelem stanovení zisků:

jakýkoli úrok obdržený jakýmkoli zdanitelným podnikem plynoucí z jakékoli půjčky tímto podnikem udělené kterémukoli subjektu či osobě za účelem finanční investice do rozvojových projektů, jejichž cílem je podpořit hospodářský a sociální rozvoj Gibraltaru, v případech, kdy termíny a podmínky takové půjčky byly pro tento účel písemně schváleny úřady Gibraltaru,

úrok splatný z jakékoli půjčky, kterou byl zatížen konsolidační fond (tj. finance gibraltarské vlády) od data a do míry určené v rámci schválení uděleného úřady Gibraltaru.

III.   DŮVOD ZAHÁJENÍ ŠETŘENÍ

(31)

Ve svém přezkoumání informací předložených Spojeným královstvím v oznámení Komise zvážila, že některé části návrhů reformy by vytvořily tendenci zvýhodnění podniků Gibraltaru. Zejména jde o následující prvky:

celý systém by zvýhodnil gibraltarské podniky ve srovnání s podniky Spojeného království (regionální selektivita),

požadavek vytvoření zisku před vznikem povinnosti odvodu daně ze mzdy a majetkové daně by vytvořil výhodu pro neziskové subjekty,

omezení povinnosti odvodu daně ze mzdy a majetkové daně na 15 % by vytvořilo výhodu pro subjekty, na něž se vztahuje,

omezení povinnosti odvodu daně ze mzdy a majetkové daně na částku 500 000 liber by vytvořilo výhodu pro subjekty, na něž se vztahuje,

některé technické prvky reformy by vytvářely tendenci pro vznik státní podpory (určité případy osvobození od místních poplatků a majetkové daně a vynětí určitých příjmů z úroků z výpočtu pro stanovení zisku).

(32)

Komise rovněž vzala v úvahu, že tyto výhody by byly vytvořeny prostřednictvím státních zdrojů, ovlivnily by obchod mezi členskými státy a měly by selektivní charakter. Komise dále vzala v úvahu, že pro uvedené výhody neplatí žádná z výjimek z všeobecného zákazu státní podpory uvedených v čl. 87 odst. 2 a čl. 87 odst. 3 Smlouvy o ES. Z těchto důvodů má Komise pochybnosti, pokud jde o slučitelnost uvedeného opatření se společným trhem, a proto se rozhodla zahájit oficiální šetření.

IV.   VYJÁDŘENÍ SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ

(33)

Stanovisko ze strany Spojeného království lze shrnout v následujících bodech.

(34)

Námitky Komise ohledně návrhů reformy, jak jsou vyloženy v rozhodnutí zahájit šetření ohledně státní podpory, spadají do šesti odrážek, z nichž všechny jsou konkrétně zdůvodněny:

skutečnost, že subjekty mají daňovou povinnost pouze v případě, že vytvářejí zisk, by vytvářela výhodu pro neziskové organizace ve srovnání s organizacemi vytvářejícími zisk,

účinnost omezení daňového odvodu na 15 % zisku by přinášela prospěch těm podnikům, na něž se vztahuje, snížením jejich daňové povinnosti na základě daně ze mzdy, daně z držby majetku pro účely podnikání a v relevantních případech dorovnávací daně za finanční služby,

účinnost celkového omezení na částku 500 000 liber by přinášela prospěch těm podnikům, na něž se vztahuje, snížením jejich daňové povinnosti na základě daně ze mzdy, daně z držby majetku pro účely podnikání a v relevantních případech dorovnávací daně za finanční služby,

vynětí z daňové povinnosti určitých realit situovaných na „Skále“ Gibraltaru poskytuje daňovou úlevu podnikům sídlícím v těchto prostorách,

dvě ustanovení vyjímající úroky z určitých půjček z výpočtu zisků pro účely pravidel korporační daně poskytují výhodu určitým podnikům,

z některých prvků navrhované daňové koncepce vyplývá nižší daňové zatížení hospodářských subjektů v Gibraltaru ve srovnání se subjekty ve Spojeném království, a tyto prvky tudíž vytvářejí výhodu pro první uvedenou skupinu („regionální specifičnost“).

(35)

Spojené království ani vláda Gibraltaru nesdílí pochybnosti Komise, pokud jde o možnost, že některé prvky reforem by mohly mít charakter státní podpory. Avšak bez ohledu na to, zda původní návrhy reformy obsahují některý prvek státní podpory, provede vláda Gibraltaru následující kroky:

zruší hranici daňové povinnosti 500 000 liber v plánovaném novém daňovém systému,

odstraní ustanovení osvobozující od daně z nemovitosti (a tedy od daně z držby majetku pro účely podnikání) určité reality na „Skále“ Gibraltaru,

odstraní ustanovení, které vyjímá určité úroky z příjmů z výpočtu pro stanovení zisků.

(36)

Ostatní tři námitky nenaplňují podstatu státní podpory.

(37)

Absence povinnosti odvádět daň nepředstavuje žádnou selektivitu v případech, kde není vytvářen žádný zisk. Platí, že pokud podnik s daňovou povinností nemá žádný zisk, neodvádí daň ze mzdy ani daň z držby majetku pro účely podnikání. Zisk je nutnou podmínkou daňové povinnosti. Není však daňovým základem. Zisk je předchozí podmínkou povinnosti zaplatit příslušnou daň. Tato podmínka je přirozená, protože zdanění podniku, který nevytváří zisk, se stává zdaněním základního jmění podniku. Oproti tvrzení Komise „účinná událost“ v rámci daně ze mzdy a daně z majetku pro účely podnikání není ziskem. „Účinné události“ představují výdělečné zaměstnání zaměstnance a výdělečné užívání majetku. Podstatou zde není, že mzdy či držba prostor pro podnikání jsou druhotnými faktory. Logika navržené koncepce je dvojí — zaměstnanci a držba majetku představují daňový základ, zatímco ziskovost představuje nižší kvantitativní mez pro daňovou povinnost. Daňový základ i kvantitativní omezení jsou všeobecné povahy a uplatňují se stejným způsobem pro všechny společnosti bez ohledu na jejich velikost či sektor, v němž provádějí svou činnost.

(38)

I kdyby bylo toto kvantitativní omezení selektivního charakteru, vyplývá z povahy a logiky plánované soustavy korporační daně, kdy podniky jsou zdaňovány pouze tehdy, když vydělají peníze, z nichž pak platí daně. Komise sama uznala v bodě 25 oznámení Komise o použití pravidel státní podpory na opatření související s přímým zdaněním podniků (5) (dále jen „oznámení“), že tato selektivita je odůvodněna povahou daňového systému. To platí pro daňový systém založený na výdělečném využití pracovníků a majetku, stejně jako pro systém založený „čistě“ na zisku, v němž podniky, které nevytvoří zisk, nejsou zdaněny. S daňovým systémem nelze srovnávat příspěvky na sociální zabezpečení, poněvadž ty slouží jinému účelu, který nesouvisí s tím, zda je společnost zisková či nikoli.

(39)

Navrhované omezení není selektivního charakteru. Aby splňovalo podmínky charakteru státní podpory, musí být daňové opatření selektivní ve zvýhodňování určitých podniků a/nebo sektorů oproti jiným. Uplatnění patnáctiprocentního omezení bude záležet na vztahu mezi ziskem a počtem zaměstnanců v daném roce. To potenciálně prospěje všem podnikům, ať velkým či malým, ve všech ekonomických sektorech, které v daném roce dosáhnou této úrovně zisku ve vztahu ke mzdám. Nelze vymezit určitou skupinou podniků, na něž se budou vztahovat omezení daňové povinnosti, a v každém případě se tato skupina bude rok od roku měnit. Tato pravidla jsou všeobecně použitelná a dostupná pro všechny gibraltarské společnosti. Sama Komise v bodě 14 oznámení vysvětluje, že skutečnost, že některé firmy nebo sektory těží více než ostatní z daňových opatření, nemusí nutně znamenat, že příslušné opatření tím zasahuje do pravidel státní podpory.

(40)

Vláda Gibraltaru navrhla obecnou daňovou koncepci, založenou na jednoduchých faktorech majetku a mezd vyplácených určitou organizací, a dále na existenci ziskovosti. Zároveň se rozhodla, že si přeje daň uplatnit regresivní metodou. Fakticky tedy existují dvě daňová pásma na základě celkového zisku. V případech, kdy se daňový výměr nachází pod úrovní 15 % celkového zisku, je zaplacena celá daň. Tam, kde daňový výměr přesáhne 15 % celkového zisku, je na nadměrný zisk uplatněna nulová sazba. Takové rozhodnutí rovněž plně odpovídá svobodné možnosti vlády Gibraltaru vytvořit si vlastní daňový režim bez zapojení pravidel státní podpory.

(41)

Vláda Gibraltaru si v rámci nového systému přeje omezit maximální daňový výměr pro hospodářské subjekty. Jestliže jsou v různých daňových pásmech různé daňové sazby (tedy rozdílný základ pro výpočet daně), jedna daňová sazba je vždy nižší než druhá, a v jistém smyslu proto vytváří výhodu pro ty plátce daně, kteří mají to štěstí nebo jsou schopni zorganizovat si záležitosti takovým způsobem, že mohou odvádět daň v nižším daňovém pásmu. Tento stav však nevytváří podmínky státní podpory.

(42)

Přestože omezení daňové povinnosti do výše 15 % zisku poskytuje specifickou výhodu společnostem, na něž se vztahuje, bylo by takové omezení stále odůvodněné charakterem nebo obecným schématem systému, jehož je součástí. Všechny přímé dně v Gibraltaru musí nalézt optimální rovnováhu mezi maximalizací daňových příjmů a omezením maximální daňové povinnosti jednotlivých daňových poplatníků, aby tak uložená daň nepřesáhla jejich schopnost platit. Může se proto ukázat nezbytným na určité úrovni zavést do přímých daní princip regresivnosti. Určité omezení tohoto druhu je nutné vzhledem ke specifickým podmínkám gibraltarského hospodářství, jako je jeho malá územní rozloha a omezené pracovní síly. Ekonomika Gibraltaru je malá a zranitelnější než většina jiných vůči otřesům vytvářeným přirozenou a spravedlivou daňovou konkurencí mezi jurisdikcemi. Pro obchodní společnosti může být nesnadnější odejít z velkého členského státu než opustit ekonomiku maličkého Gibraltaru. Nebude-li daňový základ podléhat určitým kvantitativním omezením, mohou výkyvy trhu ohrožovat hlavní cíl vlastní každému daňovému systému, jímž je zabezpečení nutných příjmů k pokrytí veřejných výdajů.

(43)

Lidská práce v Gibraltaru představuje vzácné zdanitelné aktivum. Ovšem zdanění práce se nemůže řídit stejným progresivním principem a logikou jako zdanění zisku. Zdanění práce musí brát zároveň v úvahu schopnost podniku vytvářet zdanitelný příjem a potřebu zabezpečit nutnou stabilitu pracovních sil. Vzhledem k opakujícím se cyklům vývoje ekonomiky a s nimi souvisejícím periodám ziskovostí podniků by daň z práce, která neobsahuje regresivní prvek, mohla spustit masové propouštění a nestabilitu v dobách periodických výkyvů trhu nebo ekonomické krize. Vzhledem k velmi malé ekonomice Gibraltaru zde mohou mít náhodné odchylky vyvolané velkými ekonomickými výkyvy mnohem větší poměrný účinek než v ekonomice velkého státu. Vnitřní logika navrhovaného systému daně ze mzdy proto zdůvodňuje omezení povinného odvodu daně ze mzdy v poměru k zisku.

(44)

Oproti tomu organizace veřejných služeb by měly povinnost odvodu korporační daně ve výši 35 % zisku. To je zdůvodněno povahou a logikou systému, poněvadž je zajištěna stabilita pracovních sil vzhledem k tomu, že veřejné služby jsou úzce spjaty s obsluhovaným územím a v přímém důsledku malé rozlohy gibraltarského trhu zaujímají postavení přirozeného monopolu nebo částečného monopolu, jenž jim zaručuje vysokou ziskovost. Proto zde nevzniká výše popsaná potřeba zavedení regresivního prvku do zdanění organizací veřejných služeb.

(45)

Neexistuje žádný zákonný orgán, jenž by mohl rozhodnout o podnětu ohledně situace, kdy existují dvě oddělené, skutečně autonomní daňové jurisdikce v jednom členském státě, přičemž daňové sazby v těchto jurisdikcích lze porovnat a nižší sazba daně je vyhodnocena jako státní podpora pouze z toho důvodu, že je nižší než druhá daňová sazba. To by znamenalo, že vždy, když se autonomní regionální daňový orgán zodpovědný za správu veřejných výdajů v daném regionu rozhodne na základě demokraticky vyjádřených preferencí veřejnosti omezit výdaje a snížit daně, vytvoří v takovém případě podmínky státní podpory. Tuto otázku již projednával generální advokát (6), nikdy však dosud nebyla řešena soudně, poněvadž příslušné případy byly staženy. V jednom ze skupiny později projednávaných případů baskických provincií Soud prvního stupně dospěl k závěru, že sporné rozhodnutí nezasahuje do pravomoci provincie Álava přijmout obecná daňová opatření, která lze uplatnit v celém regionu (7).

(46)

Tyto regionální rozdíly mezi autonomními jurisdikcemi nenaplňují charakter státní podpory ve smyslu článku 87 ES. O státní podporu se jedná pouze v případě, kdy jsou státní prostředky použity prostřednictvím daně, o níž již bylo rozhodnuto. Tento posudek předem předpokládá, že pro určitou činnost existuje sazba daně platná v celém členském státě, což neplatí tam, kde zdanění podléhá teritoriální autonomii, na rozdíl od zdanění, které je stanoveno jednotným způsobem a poté pro jednotlivé oblasti pozměněno. Podobně analýza selektivní výhody vychází z předpokladu, že existuje určitá úroveň daně, která by jinak platila pro určitou činnost na příslušném území.

(47)

Kritéria státní podpory předpokládají, že domnělou podporu lze srovnávat se standardní nebo normální sazbou daně. O opatření státní podpory se jedná pouze tehdy, pokud v určitém smyslu představuje výjimku nebo vynětí z normy, která by jinak platila pro podnik, jemuž je tato výjimka či vynětí uděleno. Sazba daně, která by se na příjemce údajného pomocného opatření nevztahovala — a to ani v případě, kdy by aktuálně platná sazba daně údajně představující podporu byla zrušena — nemůže být platným měřítkem srovnání, na jehož základě se má rozhodnout, zda určité opatření v sobě zahrnuje „podporu“ či nikoliv. Jediným možným měřítkem srovnání za účelem posouzení selektivity je daňová situace, která by jinak platila ve stejné daňové jurisdikci. Tam, kde je daňový režim sestaven místně, tak jako v Gibraltaru, tento přístup nelze uplatnit.

(48)

Stanovisko Komise by se jevilo jako znemožňující každé daňové jurisdikci, která neplatí pro celý členský stát, schválit jakoukoli sazbu daně kromě té, která platí v druhé daňové jurisdikci příslušného státu. Nemohla by schválit nižší sazbu, protože to by automaticky naplňovalo podstatu státní podpory čistě na základě srovnání. Stejně tak by ovšem daňová jurisdikce nemohla přijmout ani vyšší sazbu daně, poněvadž sazba daně v ostatních částech státu by se automaticky stala státní podporou. Tím by se téměř každé uplatnění daňové autonomie měnilo v opatření vytvářející státní podporu, a to buď v dotyčné jurisdikci nebo, v ještě vyšší míře absurdnosti, jinde v členském státě. Odlišnosti v přímém zdanění podniků jsou v rámci členských států časté, v důsledku různých vrstev územního dělení, až na nejnižší úrovně měst a obcí. V této souvislosti lze provést srovnání s Dohodou Světové obchodní organizace o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, v níž se jasně stanoví, že „stanovení či změna obecně použitelných daňových sazeb na všech úrovních řídících orgánů k tomu oprávněných nebude považována za specifickou subvenci“ vzhledem k pravidlům zakazujícím udělování těchto subvencí (článek 2.2).

(49)

Pokud by Spojené království a Španělsko uzavřely dohodu, kterou by ustavily společnou vládu nad Gibraltarem, stanovisko Komise s ohledem na regionální specifičnost by mělo ten nesmyslný dopad, že převažující sazba daně v Gibraltaru by musela být stejná jako převládající sazba ve Spojeném království, a stejně tak by se musela rovnat převládající sazbě ve Španělsku. V jiném případě by jurisdikce uplatňující nižší sazbu obsahovala prvek státní podpory.

(50)

Zdá se, že Komise naznačuje, že pokud jsou zavedeny daně ve dvou samostatných daňových jurisdikcích ve stejném státě, pak dokonce i v případě, kdy oficiální procento daňové sazby je stejné, skutečnost, že platí různé daňové úlevy nebo jsou poskytovány různé příspěvky, by znamenala, že organizace získávající tyto úlevy či příspěvky dostávají státní podporu v případě, že ve druhé jurisdikci platné v daném státě by musely platit vyšší daň, i kdyby všechny ostatní podmínky byly stejné. Teorie Komise je ovšem nevhodná vzhledem ke skutečnostem případu Gibraltaru. V některých případech je možné srovnávat daňový základ nebo daňovou strukturu daně ze zisku obchodní společnosti s daní ze zisku v jiné jurisdikci. Je ale prostě nemožné vytvářet užitečné či smysluplné analogie mezi daňovými systémy, které jsou naprosto odlišné, protože mají jiný daňový základ.

(51)

Argumentace Komise ve věci regionální specifičnosti, pokud by na ní Komise dále trvala, by znamenala nerespektování základního principu subsidiarity v právu EU a mohla by naplňovat podstatu nesprávného uplatnění jejích pravomocí. Jestliže příslušný členský stát může fungovat s dvěma či více autonomními daňovými jurisdikcemi, které spolu soutěží o příjem z korporační daně na jeho území, aniž by tím významně utrpěla hospodářská soutěž v rámci tohoto státu, není podle zásady subsidiarity Smlouvy o ES úkolem Společenství zasahovat do ústavního uspořádání daného členského státu. Zdá se, že Komise ve skutečnosti s pomocí pravidel o státní podpory usiluje o prosazování jednotných daní v rámci členských států EU.

(52)

Komise může poukázat na to, že stát se nemůže odvolávat na své vnitrostátní právo, dokonce ani na ústavní právo, aby se vyhýbal svým povinnostem v rámci práva Společenství. Tato zásada je však irelevantní vzhledem k otázce selektivity. Otázka selektivity vzniká, protože navržený výklad by vedl k závěru, že určitý daňový předpis je výhodnější než obecnější daňové pravidlo, které by jinak bylo v platnosti. To nemůže změnit základní právo členského státu uspořádat si svůj daňový systém tak, aby autonomní daňové regiony mohly nezávislým a nediskriminačním způsobem získávat příjmy nezbytné k financování veřejných úkolů. Za podmínek, kdy jako v Gibraltaru existuje skutečně autonomní daňová jurisdikce, která si nezávisle stanoví svůj daňový systém, v němž se neplatí daně uložené druhou daňovou jurisdikcí ve státě, se nemůže jednat o žádnou státní podporu na základě regionální specifičnosti.

(53)

Stanovisko Komise by vážně zasáhlo do možností členských států decentralizovat jejich pravomoci a zavést nezbytnou finanční autonomii v regionech, potřebnou k pokrytí výdajů vzniklých při výkonu decentralizovaných pravomocí. Toto stanovisko by znemožnilo jakémukoli regionu či daňové jurisdikci zvyšovat či snižovat daně, aniž by tím nevytvářely státní podporu, a to buď ve vlastním regionu (při snížení daně) nebo jinde (při zvýšení daně). Bylo by absurdní navrhovat takový výklad pravidel státní podpory, jež by členskému státu znemožňovala účinně decentralizovat pravomoci v daňové oblasti, když provedl novelizaci své ústavy.

(54)

Komise uvádí, že při absenci specifického daňového režimu pro obchodní společnosti v Gibraltaru by tyto podléhaly standardnímu daňovému režimu Spojeného království. Toto stanovisko svědčí o závažném nepochopení ústavního postavení Gibraltaru. Standardní daňový režim Spojeného království platí ve Spojeném království. Neplatí v jiných daňových jurisdikcích. Není to normální nebo reziduální režim, který platí při absenci zvláštních ustanovení. Skutečnost, že Spojené království nese zodpovědnost za zahraniční vztahy Gibraltaru, naprosto neznamená, že by v Gibraltaru někdy automaticky platila jakákoli ustanovení práva Spojeného království.

(55)

Gibraltar je zahraniční teritorium Spojeného království. Tvoří součást dominií Jejího Veličenstva královny, není však součástí Spojeného království. Gibraltar není v žádném smyslu regionem Spojeného království. Má svůj vlastní ústavní řád včetně vlastních institucí, odlišných od institucí ve Spojeném království. Gibraltar rovněž přijímá vlastní legislativu. Pokud jde o vymezené vnitřní záležitosti, je Gibraltar autonomním a samosprávným územím. Gibraltar představuje ekonomicky soběstačnou autonomní daňovou jurisdikci. Od Spojeného království nedostává žádnou finanční podporu a daňové zákony Spojeného království se nevztahují na Gibraltar. Vláda Gibraltaru je povinna prostřednictvím zdanění vytvářet dostačující příjem pro autonomní financování svých výdajů a je oprávněna navrhovat zákonodárnému sboru Gibraltaru zákony o zdanění korporací a v rámci Gibraltaru je uplatňovat. Ekonomiky Gibraltaru a Spojeného království jsou dvě zcela odlišné a oddělené ekonomiky. Teritorium Gibraltaru se proto ve všech podstatných ohledech naprosto odlišuje od Spojeného království, zejména z hlediska ústavního, politického, legislativního, ekonomického, finančního, z hlediska získávání příjmů a zeměpisné polohy.

(56)

Stejně jako Gibraltar není součástí Spojeného království, ze stejného důvodu není součástí Spojeného království ani z hlediska a pro účely práva Společenství. Právo Společenství platí pro Gibraltar na základě článku 299 odst. 4 Smlouvy o ES, nikoliv na základě článku 299 odst. 1. Následující body dokládají zvláštní samostatný statut Gibraltaru a skutečnost, že Gibraltar v oblasti státní podpory nelze pokládat za region Spojeného království:

rozsah členství Gibraltaru ve Společenství se liší od rozsahu členství ve Společenství, které platí ve Spojeném království. Gibraltar zejména není součástí jediného fiskálního území vymezeného na úrovni Společenství (tj. území DPH platné ve Společenství),

právo Evropského společenství je v Gibraltaru účinné na základě vládního nařízení o Evropském společenství z roku 1972 — tedy primární legislativě schválené parlamentem Gibraltaru, nikoliv na základě Aktu o Evropských společenstvích z roku 1972, který uvádí v platnost právo Společenství ve Spojeném království,

zákonodárný sbor Gibraltaru provádí směrnice ES v rámci Gibraltaru nezávisle na provádění těchto směrnic ve Spojeném království,

kdykoliv právo Společenství požaduje ustavení zodpovědných orgánů, Gibraltar si ustaví vlastní zodpovědné orgány, odlišné od orgánů pro stejné účely vytvořených ve Spojeném království, a

Až do rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případě Matthews byl Gibraltar vyloučen z účasti ve volbách do Evropského parlamentu, přestože toto vyloučení stanovila Příloha II Zákona o přímých volbách z roku 1976, formulovaná takto: „Spojené království bude uplatňovat ustanovení tohoto zákona pouze v rámci Spojeného království.“

(57)

Komise se zřejmě obává, že navržený nový systém zdanění korporací v Gibraltaru by mohl zachovat škodlivou daňovou soutěž. Vlády Spojeného království i Gibraltaru jsou přesvědčeny o tom, že navrhovaná daňová reforma je slučitelná s kodexem chování pro zdanění podniků a Zprávou OECD o škodlivé daňové soutěži. Škodlivá daňová opatření se obvykle vyznačují nedostatkem transparentnosti, nedostatečnou výměnou informací a výhodnějšími daňovými podmínkami pro podniky bez trvalého sídla na daném území než pro společnosti s trvalým sídlem. Se zavedením navrhované reformy Gibraltar odstraní všechny tyto škodlivé aspekty současného zdanění podniků, které obsahuje osvobození od daně a podmíněné zdanění. I kdyby měl být Gibraltar považován za daňově výhodné teritorium, nelze tuto obavu řešit uplatněním pravidel státní podpory tam, kde žádný prvek státní podpory není přítomen.

V.   VYJÁDŘENÍ ZAINTERESOVANÝCH STRAN

(58)

Byly obdrženy připomínky od vlády Gibraltaru, od Španělska, Španělské konfederace obchodních organizací a Výkonného výboru Åland.

(59)

Vláda Gibraltaru je obeznámena s argumenty přednesenými Spojeným královstvím (8) a plně s nimi souhlasí. Další argumenty předložené vládou Gibraltaru v jejím zvláštním vyjádření lze shrnout v následujících bodech.

(60)

Vláda Gibraltaru nemá právo zdaňovat obchodní společnosti Spojeného království. Podobně také vláda Spojeného království nemá právo zdaňovat společnosti Gibraltaru. Daňové zákony Gibraltaru jsou uplatňovány výhradně příslušnými orgány Gibraltaru.

(61)

Cílem reformy je realizovat daňový režim pro korporace, který vyhovuje požadavkům pravidel státní podpory i kodexu chování. Reforma je rovněž součástí širšího cíle zajištění shody s mezinárodními normami finanční regulace a dozoru a získání dobrého postavení v mezinárodním finančním společenství. Gibraltar byl v minulosti ohodnocen jako „daňový ráj“ Mezinárodním měnovým fondem (MMF), organizacemi FATF (Financial Action Task Force) a OECD. Zprávy MMF a FATF o Gibraltaru (9) potvrzují, že Gibraltar splňuje hlavní mezinárodní normy finanční regulace a supervize. Závazky vlády Gibraltaru vůči OECD (10) zajišťují splnění požadavků na výměnu informací a transparentnost. Novelizovaná daňová reforma Gibraltaru zajišťuje faktické splnění kodexu chování EU. Reforma rovněž zajišťuje splnění pravidel státní podpory. Daňové zúčtování v souladu s pravidly státní podpory zůstává poslední překážkou na cestě k dosažení stavu, kdy Gibraltar, jak požaduje mezinárodní společenství včetně Evropské unie, již vyřešil všechny vnímané zápory daňového ráje.

(62)

Dvě gibraltarská daňová opatření, režim osvobození od daně a režim podmíněného zdanění pro obchodní společnosti, patří mezi jedenáct opatření, která se stala předmětem oficiálního šetření ohledně státní podpory, zahájeného Komisí dne 11. července 2001. Všech jedenáct opatření spadalo do velké skupiny fiskálních opatření, která byla skupinou kodexu chování (11) definována jako škodlivá. Byla vyčleněna v rámci pravomoci Komise uplatnit pravidla státní podpory, v některých případech s použitím nového výkladu kritérií selektivity, která mají pro pojem státní podpory zásadní význam. Pouhý fakt, že daňový režim je podle kodexu chování uveden jako škodlivý, ovšem nutně neznamená, že daňový režim zahrnuje státní podporu (bod 30 oznámení). Postupem tímto směrem Komise zahájila strategii, která by mohla snadno vést k nechtěným důsledkům pro politiku hospodářské soutěže, kdy daňová opatření, která znamenají vážnou deformaci hospodářské soutěže ke škodě efektivního fungování jednotného trhu, jsou ponechána beze změn z politických důvodů — Komise nepřikročí k použití vhodných opatření daňové harmonizace — zatímco méně škodlivé daňové systémy jsou Komisí soustavně zpochybňovány způsobem, který nerespektuje zásadu stejného zacházení. Aby bylo dosaženo společné úrovně zdanění podniků v rámci Evropské unie, pokud je toto sledovaným cílem, musí Komise přikročit k opatřením daňové harmonizace. V jiném případě se může jednat o zneužití pravomoci. Bod 15 oznámení potvrzuje, že rozdíly mezi daňovými systémy jako takové nejsou regulovány pravidly státní podpory, ale měly by být naopak řešeny podle článků 95 až 97 ES.

(63)

Nový systém bude řešit obavy týkající se možnosti škodlivé daňové soutěže. Reforma za prvé zruší veškeré rozlišení mezi organizacemi s trvalým sídlem na daném území a bez trvalého sídla (tedy odstranění kartelových praktik), což tvoří podstatu uplatnění kodexu chování, Zprávy OECD o škodlivé daňové soutěži a aspektu selektivity obchodního práva v souvislosti s výjimkami a prvkem podmíněnosti. Reforma platí jednotně pro všechny obchodní organizace zapsané v Gibraltaru. Za druhé zajistí transparentnost systému, protože organizace budou povinně evidovat své daňové účty. A konečně nebudou podniky finančních služeb v Gibraltaru osvobozeny od daní, budou však podléhat dodatečné dorovnávací dani ze zisku vytvořeného těmito činnostmi.

(64)

Omezení daňové povinnosti do výše 15 % zisku a nezdanění organizací nevytvářejících zisk mají všeobecnou platnost a nenaplňují podstatu hmotné selektivity. Prostá skutečnost, že jedna organizace může v určitém roce těžit z všeobecného pravidla ve srovnání s jinou organizací v téže daňové jurisdikci, nemůže dostačovat k naplnění podstaty státní podpory podle pravidel Smlouvy o ES. Tento výsledek body 13 — 14 oznámení evidentně nevzaly v úvahu.

(65)

O regionální selektivitu by se mohlo jednat, pokud by existovala daň platná v celém státě, ale regionální parlamenty či orgány by ve svých regionech měly pravomoc snížit sazbu této daně (nebo rozhodovat o osvobození od ní). Otázky ohledně selektivity proto mohou vzniknout tehdy, jsou-li daňové pravomoci regionu, o němž se má za to, že poskytuje podporu, v určitém smyslu druhotné nebo doplňkové a mohou sloužit k úpravě normy nebo reziduálního režimu. Toto postavení snad mohou mít regiony v některých jiných členských státech, není to však postavení Gibraltaru. Situace je zcela odlišná, jestliže daňová jurisdikce, o níž se má za to, že poskytuje podporu, je a ve všech podstatných obdobích vždy byla, skutečně autonomní daňovou jurisdikcí, která určuje svůj daňový systém nezávisle v rámci vlastní rozpočtové zodpovědnosti, a v níž daně uložené druhou daňovou jurisdikcí ve státě nejsou splatné.

(66)

Aniž by tím byla dotčena skutečnost, zda obecně použitelné odchylky od vnitrostátní normy, schválené zcela autonomním regionem (na rozdíl od regionu, jemuž je svěřena pravomoc jen pro tento případ) bez jakékoli vazby na ústřední rozpočet, by naplnily podstatu státní podpory či nikoli, je daňová reforma Gibraltaru zásadně odlišná také v tomto ohledu. Na tomto území existuje nejen skutečná autonomie sui generis, ale této autonomie je využito k nezávislému vytvoření zcela odlišného a samostatného systému, který v žádném ohledu nevychází ze soustavy či norem platných ve Spojeném království. Je tedy zcela nevhodné a nepodstatné porovnávat daňové předpisy Gibraltaru s předpisy, jež by platily, kdyby měl stejný daňový subjekt sídlo ve Spojeném království.

(67)

Soud prvního stupně nedávno posoudil rozhodnutí Komise zahájit oficiální šetření v případech fiskálních opatření přijatých v rámci určitého stupně regionální autonomie, jež byla udělena baskickým provinciím španělskou ústavou. Baskické provincie ovšem využily svých fiskálních pravomocí k tomu, aby se odchýlily od celostátního daňového systému přiznáním daňových úlev z jinak platných pravidel. Ve svých předběžných závěrech v tom smyslu, že příslušná daňová opatření byla selektivní a mohla by naplnit podstatu nezákonné státní podpory, Komise nevycházela ze skutečnosti, že tato opatření se vztahovala pouze na část španělského území. Soud prvního stupně konkrétně v jednom případě (12) upozornil, že rozhodnutí Komise zahájit postupy šetření „nijak nezasahuje do pravomoci provincie Territorio Histórico de Álava přijímat všeobecná daňová opatření použitelná v celém příslušném regionu“.

(68)

Vzhledem k pravidlům státní podpory nemá reforma regionální charakter, protože příslušná fiskální opatření, která tvoří podstatu celého a výhradního systému korporační daně, by stejným způsobem platila v celé příslušné daňové jurisdikci.

(69)

Vyjádření Výkonného výboru Åland lze shrnout v následujících bodech.

(70)

Ve svém rozhodnutí, že reforma pravděpodobně naplňuje podstatu státní podpory, Komise konstatuje, že možnost existence regionální selektivity zvažuje proto, aby mohla učinit závěr. Komise cituje předchozí rozhodnutí, včetně rozhodnutí zahájit oficiální šetření ohledně státní podpory, týkající se chráněných pojišťoven na Ålandech. Tato výzva k podání vyjádření uvádí možnost regionální specifičnosti. Uvedená zmínka však byla z konečného rozhodnutí Komise vypuštěna. Proto nemůže případ Åland posloužit jako příklad regionální specifičnosti či selektivity. Zpráva o předchozí praxi Komise by se měla týkat pouze konečného rozhodnutí Komise.

(71)

Jestliže má samosprávný region výhradní pravomoc vydávat zákony ve věcech týkajících se přímé korporační daně a daný region zavede určité daňové opatření, musí být toto opatření posouzeno a schváleno v souladu se stejnými zásadami, jež by platily, kdyby je zaváděl některý členský stát. Samosprávný region musí být považován za samostatnou jurisdikci v těch oblastech, kde legislativní pravomoc má výhradně jeho zákonodárný sbor. To znamená, že slučitelnost daňového opatření s pravidly státní podpory musí být posuzována vždy stejným způsobem, ať je zaváděno členským státem nebo samosprávným regionem. Jakýkoliv jiný závěr by znemožňoval samosprávnému regionu uplatnit svou legislativní pravomoc způsobem, jenž se liší od ostatního území členského státu. Daňové opatření, které má v rámci samosprávného regionu nepochybně charakter obecného opatření, proto nelze považovat za selektivní a nenaplňuje podstatu státní podpory vzhledem k článku 87 odst. 1 Smlouvy o ES do té míry, v níž má daný region výhradní pravomoc v daňových věcech, bez ohledu na to, zda daň uložená v této oblasti se liší od daně v členském státě, do něhož příslušný region patří. Jakýkoli jiný výklad by ohrozil pravomoc regionu v daňových věcech.

(72)

Španělsko v zásadě souhlasí s předběžnou analýzou reformy, kterou Komise podala ve výzvě k vyjádření stanoviska (13). Další vyjádření Španělska lze shrnout v následujících bodech.

(73)

Daňový systém Gibraltaru je pro Španělsko nesmírně důležitou otázkou, vzhledem k zeměpisné blízkosti obou území a vážné újmě, který působí španělským veřejným financím. Nekalou soutěž ze strany Gibraltaru lze popsat jako škodlivou, protože jak v současném daňovém systému, tak v navrhovaném novém uspořádání je daňové zatížení hospodářských subjektů a investic v Gibraltaru mnohem nižší než ve Španělsku. Reforma by dále škodila španělskému daňovému systému, protože by zachovala výrazně nižší úroveň zdanění v Gibraltaru než ve Španělsku, kde se standardní sazba korporační daně rovná 35 % a podstatně by se lišila od daňového systému ve Spojeném království, a vytvářela by tak riziko stěhování podniků do Gibraltaru, kde by těžily z výhodnějších daňových podmínek. Je pravděpodobné, že většina podniků v Gibraltaru by odváděla menší částku než maximální výši daně 15 %, která je minimálně o 15 — 20 procentních bodů nižší než ve Španělsku či Spojeném království.

(74)

Pro 28 800 organizací, které nepodléhají dorovnávacím daním z veřejných služeb a činností spojených s finančními službami, není navrhovaný daňový systém ve skutečnosti celkovou korporační daní z obchodních zisků, ale kombinací různých jednotlivých daní podléhajících určitým limitům, které daňovou povinnost omezují buď na krajní minimum, nebo ji zcela ruší (reforma je v Gibraltaru nazývána „daní s nulovou sazbou“). Většinu z těchto podniků lze považovat za podniky bez kanceláře a zaměstnanců nebo za podniky spravující majetek a za předpokladu, že by vytvořily zisk, podléhaly by dani 3 000 liber na jednoho zaměstnance ročně. Jelikož většina z nich bude mít pravděpodobně jen jednoho zaměstnance (účetního nebo auditora) obvykle na částečný pracovní úvazek, zaplatily by tyto podniky na dani pouze maximum 3 000 liber ročně, pokud nemají v držbě majetek pro účely podnikání, což je u nich nejčastější situací.

(75)

Zavedení registračního poplatku by znamenalo daňovou diskriminaci ve prospěch organizací, které nevytvoří zisk (150 liber), jako jsou organizace bez kanceláře a zaměstnanců nebo organizace zaměřené na řízení aktiv, ve srovnání s aktivními organizacemi (300 liber). To by byl jednoznačný příklad zachování statu quo ve prospěch tohoto typu organizace.

(76)

Sektor finančních služeb vytváří 30 % hrubého domácího produktu. Daň ze zisku organizací finančních služeb nepředstavuje skutečnou korporační daň, poněvadž sloučená daňová povinnost těchto firem formou daně ze mzdy, daně z držby majetku pro účely podnikání a dorovnávací daně by nepřesáhla výši 15 % jejich zisků nebo částku 500 000 liber.

(77)

Příbřežní organizace by zůstaly mimo působnost dvou z nových daní: přibližně 8 000 obchodních organizací, které nejsou fyzicky přítomné v Gibraltaru, by tak byly od těchto daní osvobozeny. Reforma nechává nedotčenou daňovou situaci podniků, které v Gibraltaru nemají žádné zaměstnance ani využívané prostory.

(78)

Gibraltar je region, který se těší záviděníhodnému finančnímu zdraví, aniž by závisel na pomoci či stimulech na podporu ekonomického rozvoje.

(79)

Pokud jde o selektivní povahu jakékoli podpory, dorovnávací daně ze zisku by byly vybírány pouze od společností poskytujících určité finanční a veřejné služby. Taková specifičnost nemůže vyplývat z povahy nebo obecné koncepce systému (14) nebo být na jejím základě zdůvodňována. Podniky v sektorech s mimořádně mobilním kapitálem, které zaměstnávají velmi malý počet zaměstnanců, by v zásadě platily pouze daně ze mzdy a jejich daňová povinnost by v takovém případě byla omezena. To by poskytovalo výhodu výhradně takovým firmám, jejichž náklady by vzhledem k jejich konkurentům byly nižší a ziskovost vyšší.

(80)

Generální advokát Evropského soudního dvora trval na stanovisku (15), že všechna opatření, která obsahují konkurenční výhodu včetně výhody finanční, „a omezují se na subjekty, které investují v určité oblasti členského státu, lze přisoudit příslušnému státu, a ze samotné podstaty nemohou proto být v koncepci fiskálního systému daného státu chápána jako opatření všeobecné povahy“. Rovněž vyjádřil stanovisko, že „skutečnost, že zkoumaná opatření byla přijata regionálními orgány s výhradní pravomocí v rámci národního práva“ byla „pouze otázkou formy“ a „není dostatečným zdůvodněním zvýhodněného zacházení vyhrazeného hospodářským subjektům, které spadají do rozsahu“ působnosti regionálních zákonů.

(81)

Přestože stanoveným cílem plánované reformy je přijetí nové koncepce korporační daně, která neobsahuje žádný prvek státní podpory, nemůže být reforma vyňata z působnosti článku 87 z důvodů, že se jedná o daňové opatření nebo že koncepce sleduje cíle v oblasti obchodního práva. Hlavními důsledky reformy by bylo okamžité deformování soutěžních podmínek v dané oblasti a stimulování podniků ke stěhování do výhodnější oblasti. Tato koncepce by významně zvýhodňovala podniky se sídlem v Gibraltaru, poněvadž účinná daňová sazba na tomto území by byla mnohem nižší (nebo dokonce nulová) ve srovnání se sazbou platnou ve Spojeném království. Zavedením jednoznačného snížení daňového zatížení pro příslušné podniky by takto ustavená regionální selektivita deformovala hospodářskou soutěž a ovlivnila obchod mezi členskými státy.

(82)

Technický mechanismus daně ze mzdy lze považovat za škodlivý ve smyslu bodu B Kodexu chování, navíc vedle skutečnosti, že stávající daňový režim Gibraltaru vytváří daňové zatížení, které je výrazně nižší než daňové zatížení obecně ukládané ve Spojeném království. Reforma by působila jako překážka významné ekonomické přítomnosti v Gibraltaru a splnila by tedy kritérium škodlivého účinku daňových opatření, vyloženého v bodě B.3 Kodexu chování. Spojené království dosud nesplnilo svůj slib, k němuž se zavázalo pod záštitou OECD a který se týká vyřazení Gibraltaru ze seznamu nespolupracujících zemí označovaných jako „daňové ráje“.

(83)

Ekonomický postoj Gibraltaru je škodlivý také pro Gibraltar samotný, poněvadž vytváří hospodářství, kterému chybí zdravý základ a ve střednědobém a dlouhodobém měřítku je neudržitelné. Tento postoj také připravil sousední region, Campo de Gibraltar, o potenciální rozvojové příležitosti. Campo de Gibraltar je v současnosti jedním z nejméně rozvinutých regionů Španělska. Relativní prosperita Gibraltaru je do značné míry příčinou pomalého vývoje sousedního regionu.

(84)

Tento daňový systém je nejenom diskriminační a nespravedlivý, ale povzbuzuje rovněž daňový únik a praní špinavých peněz. Daňový únik stimulovaný možností praní špinavých peněz v Gibraltaru vážně poškozuje veřejné finance Španělska a usnadňuje činnost organizovaných zločineckých skupin. Výše uvedená zpráva MMF zdůrazňuje, že v Gibraltaru neexistují žádná závazná pravidla boje proti praní špinavých peněz.

(85)

Španělská konfederace obchodních organizací souhlasí s předběžnou analýzou reformy, kterou Komise podala ve výzvě k vyjádření stanoviska, a dokládá, že reforma by mohla vážně poškodit zájmy španělských podniků. Její další argumenty lze shrnout v následujících bodech.

(86)

Daňové zatížení podniků by bylo mnohem nižší než zatížení podniků v centrálním Spojeném království a ve Španělsku: celkové daňové zatížení v Gibraltaru by bylo omezeno do výše 15 % zisku, zatímco daňová sazba ve Spojeném království a Španělsku je minimálně 30 % a může být ještě vyšší. V novém daňovém systému by mnoho podniků v Gibraltaru neplatilo téměř žádné daně. Náklady vynakládané podniky, které jsou „adresáty“ daňového zvýhodnění, by byly nižší než náklady jejich konkurentů. Mnohem nižší úroveň zdanění v Gibraltaru má vysoce diskriminační charakter a podrývá konkurenceschopnost španělských podniků v příslušné oblasti i podniků Spojeného království.

(87)

Podniky založené v Gibraltaru jsou v převážné většině velmi malé (obvykle vedené jedinou osobou na velmi malém provozním prostoru) a zabývají se činnostmi v oblasti správy aktiv, takže jediný příjem, který vytvářejí, sestává z kapitálových zisků odvozených z aktiv, která spravují. Vzhledem k tomu, že základ reformy tvoří zdanění podle počtu zaměstnanců společnosti a plochy jejího provozního prostoru a dále osvobození kapitálových zisků od daně, většina podniků v Gibraltaru by neplatila žádnou korporační daň.

(88)

Spojené království podporuje vyjádření Výkonného výboru Åland. Ve svých připomínkách k vyjádřením španělské vlády a Španělské konfederace obchodních organizací Spojené království zopakovalo a odkázalo na některé argumenty, které již podalo ve své reakci na zahájení postupu šetření. Další argumenty Spojeného království lze shrnout v následujících bodech.

(89)

Reforma nezpůsobí španělské státní pokladně „vážnou škodu“. Zaostalost oblasti Campo nepramení z fiskálního systému Gibraltaru. Pravý opak je pravdou, poněvadž tento region získává značnou část svých příjmů právě z Gibraltaru. Údaje o zaměstnanosti za leden 2003 například dokládají, že španělští občané zákonně zaměstnaní v Gibraltaru představují přibližně 18 % pracovních sil Gibraltaru. Gibraltar tedy poskytuje významný zdroj zaměstnání a příjmu španělským pracovníkům ze sousední oblasti, jakož i významný příjem pro oblast Campo plynoucí od občanů Gibraltaru, kteří v tomto regionu vydávají peníze. Španělsko je rovněž druhým největším dovozcem do Gibraltaru. Gibraltar není tak bohatý, jak se tvrdí, a pro účely Evropského fondu regionálního rozvoje spadá mezi regiony pod Cílem 2.

(90)

Rozdíly v daňových sazbách a daňových základech mezi členskými státy a mezi autonomními daňovými regiony jsou svrchovanou záležitostí, která nespadá do působnosti článku 87 Smlouvy o ES. Účelem pravidel státní podpory je bojovat proti výhodám poskytovaným státem nebo prostřednictvím státních prostředků určitým specifickým podnikům. Nižší sazby daně uplatňované všeobecně v rámci autonomního daňového území nesplňují tento požadavek hmotné specifičnosti a nejsou proto státní podporou. Soutěž mezi daňovými systémy autonomních daňových regionů může vzniknout nejenom na základě rozdílů v sazbě daně, ale také na základě rozdílných metod výpočtu zdanitelného příjmu. Tyto rozdíly v metodě výpočtu nejsou státní podporou, jestliže je daňový systém uplatňován skutečně nediskriminačním způsobem uvnitř autonomního daňového území. Není jasné, jak by reforma mohla podstatným způsobem poškodit španělskou ekonomiku tím, že by stimulovala přesun podniků na Gibraltar. Spojené království není informováno o žádném španělském podniku, který by se přestěhoval na Gibraltar, aby tam využíval údajně „výhodného daňového systému“ poskytovaného současným režimem korporační daně. Jiné země v rámci EU, jako je Řecko a Irsko, a nové členské země EU, jako jsou Estonsko, Maďarsko a Kypr, také skutečně mají poměrně „nízké“ obecné sazby korporační daně.

(91)

Kritika daňového systému jakožto kombinace různých daní vychází z nesprávného chápání jeho podstaty. Logika reformovaného systému vychází z toho, že zaměstnanost a držba majetku tvoří podstatu daňového základu, zatímco ziskovost zakládá nižší hranici daňové povinnosti. V případě podniků systém prostě opouští princip zdanění zisku jakožto „zdanitelné události“. Kritéria zaměstnanosti a držby majetku platí horizontálně pro všechny podniky ve všech sektorech. Nepřináší prospěch například větším společnostem na úkor malých a obráceně. Vypuštění hranice 500 000 liber daně ze zisku vylučuje jakoukoli možnost, že reforma by mohla zvýhodňovat větší společnosti na úkor menších. Skutečnost, že registrační poplatek činí 150 liber pro neziskové podniky a 300 liber pro aktivní podniky, nenaplňuje podstatu státní podpory, jelikož rozdíl v registračním poplatku 150 liber musí být považován za de minimis.

(92)

Přestože reformu lze správně charakterizovat jako „daň z příjmu s nulovou sazbou“ (vzhledem k tomu, že jako daňový základ byla zvolena zaměstnanost a držba, nikoliv zisk), definovat ji jako „daň s nulovou sazbou“ je nesprávné. Přesně definovaným základním prvkem reformy je celkové zrušení daně ze zisku podniku (s výjimkou dorovnávací daně z finančních a veřejných služeb) a jeho nahrazení daní ze mzdy, splatnou všemi podniky.

(93)

Žádná z dorovnávacích daní (z finančních služeb či veřejných služeb) nesplňuje podstatu státní podpory. I když by bylo možno diskutovat o hmotné selektivitě, tyto daně se nekvalifikují jako „výhody“ v porovnání s všeobecnou normou pro účel definice podpory; jejich účel je právě opačný. Tvrzení, že sektory služeb nefinančního charakteru nejsou pokryty dorovnávací daní, je z tohoto důvodu nepodložené.

(94)

Navrhovaný výklad, že reforma znamená pro gibraltarské podniky výhodu nad podniky Spojeného království, je nesprávný a svědčí o nesprávném pochopení pojmu regionální specifičnosti, ústavního statutu Gibraltaru a o jeho statutu vzhledem ke Smlouvě o ES. Předpokládá se, že španělská vláda nemá v úmyslu trvat na argumentu, který by bránil jakékoli účinné decentralizaci daňových pravomocí členských států a který by kromě jiného rovněž mohl podrýt daňovou autonomii jeho baskických provincií. Případy citované španělskou vládou (16) v souvislosti s regionální specifičností nemají žádnou váhu, poněvadž žádný z nich se netýkal situací, kdy příslušné regiony měly nezávislou autonomii v oblastech, v nichž byla přiznána daňová úleva v rámci všeobecného fiskálního systému. Daňová autonomie uváděná v souvislosti s některými případy v Baskicku (17) je uplatňována pro účely snížení daně vzhledem k obecnému španělskému daňovému systému, zatímco v případě Gibraltaru je jeho autonomie uplatněna pro vytvoření daňového systému zásadně odlišného od systému Spojeného království.

(95)

Obvinění týkající se kromě jiného daňového úniku a praní špinavých peněz jsou neopodstatněná a irelevantní vzhledem k současnému postupu poskytování státní podpory. Nebylo by proto vhodné provádět zde jejich podrobné vyvracení. Gibraltar nicméně dodržuje dohled a finanční regulaci na vysoké úrovni ve veřejném i soukromém sektoru. Komise finančních služeb Gibraltaru je nezávislým a váženým orgánem. Tento názor potvrdilo několik mezinárodních orgánů, které rovněž kladně hodnotily zásahy Gibraltaru při boji proti praní špinavých peněz. Gibraltar byl jednou z prvních jurisdikcí v rámci EU, která zavedla směrnici EU o praní špinavých peněz na základě univerzální kriminality. Zpráva Komise FATF (Financial Action Task Force) zveřejněná v listopadu 2002 uvádí, že „Gibraltar má zavedeno dostatečné spektrum účinných zbraní v oblasti legislativy, předpisů a administrativních postupů na obranu proti praní špinavých peněz“ a „blíží se úplnému splnění 40 doporučení FATF“ (18). Zpráva MMF ze října 2001 usoudila, že Gibraltar vyhověl 66 z celkového počtu 67 zavedených mezinárodních norem ohledně regulace financí a dospěla k závěru, že „dozor se provádí s celkovou důkladností a účinností …Gibraltar patří mezi vyspělé kontrolory“ (19). Podle pravidel OECD byl Gibraltar ohodnocen jako spolupracující daňová jurisdikce.

VI.   POSOUZENÍ

(96)

Aby bylo opatření považováno za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, musí splnit čtyři následující kritéria. Za prvé musí příslušné opatření svým adresátům poskytovat výhodu, která snižuje náklady, jež tyto subjekty obvykle musí během svých činností vynakládat. Za druhé musí být výhoda udělena státem nebo prostřednictvím státních zdrojů. Za třetí se musí toto opatření týkat soutěže a obchodu mezi členskými státy. A konečně musí být specifické nebo selektivní v tom smyslu, že zvýhodňuje určité podniky nebo výrobu určitého zboží.

(97)

Podle bodu 16 oznámení je hlavním kritériem při uplatnění článku 87 odst. 1 ES na určité daňové opatření skutečnost, že „ve prospěch určitých podniků v členském státě poskytuje výjimku z uplatnění daňového systému. Nejprve by měl být tedy stanoven společný systém“. Jelikož však reforma vyvolává otázky ohledně hmotné selektivity i regionální selektivity, bude Komise nejprve zkoumat regionální aspekt selektivity. Otázka hmotné selektivity různých prvků reformy v souvislosti s Gibraltarem je zkoumána zvlášť v odstavcích 128 — 152 níže.

(98)

Ve svém rozhodnutí o zahájení oficiálního šetření státní podpory (20) Komise definovala způsoby, jimiž reforma jako celek poskytuje výhody gibraltarským podnikům ve srovnání s podniky ve Spojeném království. Spojené království ani vláda Gibraltaru nenapadly věcný základ tohoto srovnání, které je proto dále v textu znovu uvedeno a dále upřesněno.

(99)

V rámci režimu korporační daně Spojeného království je maximální sazba korporační daně 30 % ze zisku obchodní organizace. V rámci reformy je oproti tomu maximální sazba korporační daně pro všechny gibraltarské obchodní organizace vyjma organizace poskytující veřejné služby 15 %.

(100)

Z rozdílů mezi režimem korporační daně Spojeného království na straně jedné a režimem zdanění korporací v Gibraltaru na straně druhé, tak jak je navržen reformou, vyplývá, že obchodní organizace činné ve Spojeném království budou zdaněny maximální sazbou 30 % ze zisku, zatímco organizace (s výjimkou organizací veřejných služeb) činné v Gibraltaru budou zdaněny maximální sazbou 15 % ze zisku. Kromě toho, jak stanoví odstavce 128 — 152 níže, určité typy organizací buď daň nebudou platit vůbec, nebo budou zdaněny sazbou 5 % ze zisku. Tyto rozdíly v daňovém přístupu znamenají s výjimkou organizací veřejných služeb výhodu pro podniky založené v Gibraltaru ve srovnání s podniky založenými ve Spojeném království.

(101)

Podnikům v Gibraltaru vznikají další výhody ve srovnání s podniky ve Spojeném království na základě dalších rozdílů v daňovém režimu. Komise upozorňuje, že v rámci reformy jsou kapitálové zisky zcela vyňaty z výpočtu zisku. Oproti tomu ve Spojeném království jsou kapitálové zisky obecně zdanitelné v rámci korporační daně. Podobně rozdíly v kapitálových úlevách představují další výhody. Na rozdíl od úlevy ve výši 33 1/3 % za investiční výdaje do strojního zařízení poskytuje daňový režim Spojeného království úlevu ve výši 25 % ze snižujícího se zůstatku a neobsahuje žádné obecně uplatnitelné úlevy v prvním roce.

(102)

Jak je zřejmé z předchozích odstavců, podstatu názoru Komise na regionální selektivitu návrhů gibraltarské daňové reformy tvoří skutečnost, že obecně poskytují nižší úroveň zdanění než ve Spojeném království a že tento rozdíl znamená selektivní výhodu pro podniky činné v Gibraltaru. Tento předpoklad je v souladu s bodem 16 oznámení. Tento bod uvádí, že „hlavním kritériem při aplikaci čl. 87 odst. 1 na daňové opatření“ je, že „ve prospěch určitých podniků v členském státě poskytuje výjimku z uplatnění daňového systému“. Jak je zdůrazněno v bodě 17 oznámení, „rozhodovací praxe Komise dosud svědčí o tom, že pouze opatření, jejichž působnost se vztahuje na celé území státu, nespadají pod kritérium specifičnosti stanovené v čl. 87 odst. 1“, a „Smlouva sama kvalifikuje jako opatření podpory taková opatření, která mají podpořit ekonomický rozvoj regionu“ (21). I kdyby tato opatření měla automaticky a stejným způsobem platit pro všechny hospodářské subjekty s daňovou povinností v Gibraltaru, bez zavedení rozdílného zacházení ve prospěch jednoho či více sektorů činnosti, což v tomto případě neplatí, jsou výše uvedená snížení daní „určena výhradně podnikům sídlícím v určitém regionu příslušného členského státu a vytvářejí pro ně výhodu, jíž nemohou užívat podniky plánující podobné ekonomické činnosti v jiných oblastech členského státu“ (22). V tomto případě výše uvedená snížení daní ve skutečnosti zvýhodňují podniky zdaňované v Gibraltaru, oproti všem podnikům činným ve Spojeném království.

(103)

Spojené království, vláda Gibraltaru a Výkonný výbor Ålandy nesouhlasí se stanoviskem, že toto opatření má selektivní povahu, tj. zvýhodňuje „určité podniky nebo určité výrobky“. Prohlašují, že by se mělo rozlišovat mezi případy, v nichž stát poskytuje daňové zvýhodnění omezeného rozsahu určité části území státu, a případy, v nichž jsou takové výhody přiznány vnitrostátním regionálním orgánem té části území, která spadá do jeho jurisdikce: první uvedená skupina případů má selektivní povahu, poněvadž je omezena na některé z podniků ve státní jurisdikci, zatímco druhá skupina představuje obecná opatření, poněvadž platí pro všechny podniky v jurisdikci regionálního orgánu.

(104)

Za prvé Komise usuzuje, že prvek selektivity v pojmu podpory vychází ze srovnání mezi výhodným zacházením poskytovaným určitým podnikům, a zacházením, které platí pro jiné podniky ve stejném referenčním rámci. Definice tohoto rámce nabývá na závažnosti v případě daňových opatření, poněvadž samotná existence zvýhodnění může být zjištěna pouze v souvislosti se zdaněním, které je definováno jako normální. Z obecné koncepce Smlouvy, která se týká podpory poskytované státem nebo prostřednictvím státních zdrojů, a ze zásadní role, kterou hrají ústřední orgány členského státu v definování politického a ekonomického prostředí, v němž firmy vyvíjejí svou činnost, vzhledem k opatřením, jež tyto orgány přijímají, službám, které poskytují a případně finančním převodům, které provádějí, z výše uvedeného tedy teoreticky vyplývá, že rámec, v němž by se takové srovnání mělo provést, je hospodářství daného členského státu. V tomto ohledu tedy text samotné Smlouvy, který v čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) klasifikuje opatření určená „k podpoře hospodářského rozvoje“ určitého regionu jako státní podporu, kterou lze pokládat za slučitelnou s příslušnými pravidly, vyjadřuje, že výhody, jejichž působnost je omezena na část území státu podléhajícímu pravidlům poskytování podpory, mohou naplňovat podstatu selektivních výhod. Je jasné, že pokud je referenčním kontextem pro posouzení územní selektivity určitého opatření samotné území, v němž toto opatření platí, v takovém případě opatření, která prospívají všem podnikům v daném území, by samozřejmě nabyla povahy obecných pravidel. Zavedená praxe uplatňovaná Komisí a potvrzená Soudním dvorem, naopak spočívá v tom, že jako podporu hodnotí daňové koncepce platné v konkrétních regionech nebo územích, které jsou výhodné ve srovnání s obecně platnou daňovou koncepcí daného členského státu (23).

(105)

Za druhé, argument Spojeného království, podle kterého se výhody omezené územní působnosti stávají obecnými opatřeními v příslušné oblasti jen proto, že jsou zavedeny regionálními a nikoliv ústředními orgány, a proto, že platí na celém území spadajícím do jurisdikce tohoto regionu, nelze uvést v soulad s pojmem pomocí. Tento pojem je objektivní a zahrnuje veškerou podporu, která snižuje poplatky normálně hrazené z rozpočtu jednoho nebo více podniků v různých formách, bez ohledu na její účel, zdůvodnění nebo cíl, a bez ohledu na statut veřejného orgánu, který podporu zavede nebo z jehož rozpočtu se poplatek hradí. Rozlišení založené výhradně na orgánu, který o daném opatření rozhoduje, by zbavilo veškeré účinnosti článek 87 Smlouvy, jehož smyslem je vymezit příslušná opatření pouze z hlediska jejich dopadu na hospodářskou soutěž a obchod Společenství (24). Takovou podporu proto nelze posuzovat jinak než opatření, která mají stejné cíle, využívají stejných zdrojů a mají stejné dopady na obchod a hospodářskou soutěž, pouze podle formálního kritéria míry autonomie regionálního orgánu v rámci státu, který podporu zavádí. Podle výše zmíněných závěrů generálního advokáta pana Saggia ve společných případech C-400/97, C-401/97 a C-402/97 je „skutečnost, že zkoumaná opatření byla přijata regionálními orgány s výhradní pravomocí podle národního práva, je ... pouze věcí formy, která není dostatečným argumentem ke zdůvodnění zvýhodněného zacházení vyhrazeného podnikům, které spadají do pravomoci regionálních zákonů. Pokud by toto neplatilo, stát by se mohl na části vlastního území snadno vyhnout uplatnění předpisů práva Společenství týkajících se státní podpory, a to jednoduše provedením změn ve vnitřním přidělení pravomocí v určitých otázkách, čímž by pro dané území zrušil všeobecný charakter příslušného opatření“.

(106)

Komise upozorňuje, že užití čistě institucionálního kritéria k rozlišení „podpory“ od „obecného opatření“ by nevyhnutelně vedlo k rozdílům v zacházení při uplatňování pravidel poskytování podpory členským státům, podle toho, zda přijaly centralizovaný nebo decentralizovaný model udělování pravomocí v oblasti daní (nebo jiných pravomocí, např. v oblasti sociálního zabezpečení). Pokud by argumenty Spojeného království byly akceptovány, pak členské státy, jejichž vnitřní správní organizace umožňuje určitým regionálním orgánům na nižší než státní úrovni provádět změny v obecném daňovém systému formou daňového zvýhodnění uplatnitelného pro podniky činné v příslušných regionech, by unikly závaznosti pravidel regionální podpory, pokud jde o tyto regiony a příslušná opatření.

(107)

Komise usuzuje, že pokud by opatření naprosto shodná ve svých cílech, technickém provedení a dopadech nebyla podrobena stejným pravidlům, bylo by tento přístup v rozporu se zásadou rovného zacházení se všemi a způsobil by závažné deformace při fungování společného trhu. Existence pravidel poskytování podpory v oblasti regionálního daňového zvýhodnění by měla vycházet z objektivních kritérií, a nemůže záviset na čistě institucionálním faktoru, jako je uplatnění více či méně rozsáhlé daňové autonomie v určitém období, ve prospěch regionálního orgánu v rámci daného státu, širšího či užšího teritoriálního dosahu. Pokud by tato technika byla zevšeobecněna, podrývala by rovnost při uplatňování pravidel poskytování státní podpory a tím je zbavovala účinnosti.

(108)

V přístupu Komise nebyla daňová autonomie regionálního orgánu, který poskytuje výhody, nikdy považována za faktor, který by umožňoval nehodnotit zavedená opatření za podporu. V rozhodnutí 93/337/EHS (25) uznání skutečnosti, že „oprávněné instituce v každé ze tří baskických provincií mohou za určitých podmínek zachovat, zavést a regulovat daňový systém v rámci jejich území“, nezabránilo Komisi dospět k závěru, že příslušná daňová zvýhodnění zavedená třemi uvedenými provinciemi byla obsažena v čl. 87 odst. 1, a prohlásit se neslučitelnými s pravidly podpory, poněvadž tato zvýhodňující opatření nedodržovala pravidla podpory poskytované regionům a sektorům činnosti (26). V dalších případech týkajících se opatření přijatých orgány baskických provincií bylo rozhodnuto na základě hmotné selektivity (27). Otázka regionální selektivity nebyla Soudními dvory Společenství při posuzování platnosti těchto rozhodnutí (28) řešena, poněvadž Komise ve svém rozhodnutí nevycházela z tohoto kritéria: vyjádření Spojeného království a vlády Gibraltaru ohledně územní pravomoci jsou proto nepodstatná. V následných rozhodnutích ohledně programů daňových úlev zavedených autonomními daňovými orgány Komise, třebaže usoudila, že zkoumaná opatření naplňovala podstatu podpory vzhledem k hmotné selektivitě v nich obsažené, výslovně nechala otevřenou možnost přezkoumání jejich územní selektivity (29). V nedávném rozhodnutí ohledně daňových výhod přiznaných orgány regionu Azor Komise dospěla k rozhodnutí, že zkoumaná opatření byla selektivní, třebaže se vztahovala na všechny podniky činné v tomto regionu (30).

(109)

Konečně si Komise přeje zdůraznit, že klasifikování těchto opatření jako podporu nezpochybňuje daňovou autonomii Gibraltaru, která vyplývá z příslušného ústavního uspořádání a praxe. Komise se pouze snaží zabezpečit, aby v případech, v nichž Gibraltar uplatňuje svou autonomii snížením objemu odváděné daně na celostátní úrovni, dodržovalo takto poskytnuté daňové zvýhodnění pravidla Společenství ohledně regionální podpory a další relevantní soustavy na základě rovných podmínek na celém území Společenství. Tím není nijak dotčena možnost, že podobná zvýhodnění jsou slučitelná se společným trhem.

(110)

Rovněž Komise nemůže zastávat názor, že výše popsané snížení daní je zdůvodněno charakterem či celkovou koncepcí daňového systému, nebo že vzhledem ke své ekonomické racionálnosti jsou tato daňová opatření nezbytná či funkční pro efektivitu tohoto systému. Tento názor nemůže přijmout zejména proto a do té míry, v níž uvedené snížené daňové sazby nejsou odvozeny z uplatnění zásad jako proporcionalita či progresivní zdanění, poněvadž tato opatření naopak poskytují obecné zvýhodnění podnikům v určitém regionu bez ohledu na jejich finanční situaci a nelze je pokládat za základní a nedílnou součást daňového systému.

(111)

Spojené království a vláda Gibraltaru předkládají početné argumenty na obhajobu svého stanoviska, podle nějž skutečnost, že navrhovaná reforma poskytuje obecně nižší zdanění podniků v Gibraltaru než ve Spojeném království, sama o sobě nenaplňuje podmínku státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy ES. Tyto argumenty jsou přezkoumány v následujících bodech.

(112)

Názor, že o státní podporu se jedná pouze v případě, jsou-li použity státní prostředky prostřednictvím již předem stanovené daně, přičemž v případě Gibraltaru není žádná daň předem stanovená, poněvadž neexistuje žádná sazba daně Spojeného království pro určitou činnost, jež by platila také v Gibraltaru, je rovněž argumentem zaměřeným na formu daného opatření. Stejně formalistický dle názoru generálního advokáta Saggia je argument v tom smyslu, že dokonce i kdyby údajné opatření obsahující podporu bylo zrušeno, ani tehdy by neplatila standardní či normální sazba daně Spojeného království, a tudíž žádné srovnání pro účely zjištění státní podpory nemá význam v tomto případě, kdy daňový systém je zaveden v místních podmínkách. Vzhledem k tomu, že stejného výsledku lze dosáhnout různými právními postupy — stanovením výslovné derogace pro systém, který by byl jinak v platnosti, nebo zavedením formálně samostatných systémů, které platí v podobných podmínkách — selektivitu opatření nelze stanovit pouhým použitím testu, který porovnává situaci vzniklou po zavedení příslušného opatření, se situací, která by existovala bez tohoto opatření. Právě naopak je nezbytné srovnat projednávané opatření s jinými, která platí v podobných situacích, v tomto případě zdanění podniků ve Spojeném království. Přestože posouzení určitého opatření podle pravidel státní podpory nezávisí na povaze opatření platných dříve, je možno pozorovat, že daňový systém současně platný v Gibraltaru se do značné míry podobá modelu Spojeného království, s výjimkou výhod poskytnutých příbřežní ekonomice.

(113)

Stejným způsobem se argumenty vlády Gibraltaru, která zdůrazňuje rozdíl mezi regionální (nebo druhotnou) pravomocí snížit celostátní sazbu daně a svou vlastní nezávislou pravomocí stanovit si celý daňový systém, týkají vnitřních pravomocí Spojeného království a jeho závislých území. V každém případě nemůže být rozsah daňové autonomie svěřené určitému území rozhodujícím faktorem, poněvadž tento prvek je v působnosti členských států a bylo by nemožné stanovit v tomto směru jasné rozlišení, což by vedlo k nerovnému řešení podobných situací. Tento výsledek by byl rovněž v rozporu se zásadou, že pro posouzení charakteru státní podpory, kterou obsahuje dané opatření, je třeba vzít v úvahu její dopady.

(114)

Spojené království uvádí, že neexistuje žádný společný referenční systém, jemuž by gibraltarské společnosti podléhaly v případě, že by příslušné opatření bylo zrušeno. Jedná se o tautologickou argumentaci, jelikož absence společného systému je důsledkem udělení fiskální autonomie a samotná existence specifické daňové jurisdikce v daném regionu je výsledkem volby, kterou učinil příslušný členský stát. Kdykoli se ústřední vláda rozhodne vzdát se své pravomoci za účelem vytvoření jednotného daňového rámce pro podniky a umožní regionálnímu celku snížit sazbu daně či zavést jiný daňový systém, který je výhodnější, důsledkem této decentralizace pravomoci je odchylka od společného referenčního systému. Přímé zavedení snížené sazby daně, umožnění určitému území snížit obecnou sazbu daně či osvobození určitého území od obecného systému, kdy je mu udělena pravomoc zavést si výhodnější systém zdanění, fakticky vede ke stejnému výsledku: kterékoli z těchto opatření umožňuje podnikům v daném regionu platit nižší daně, zatímco státní prostředky jsou předem určeny.

(115)

Komise nemůže přijmout názor Spojeného království, že daňová jurisdikce, která nezahrnuje celý členský stát, by nemohla schválit žádnou daňovou sazbu s výjimkou sazby, která platí v druhé daňové jurisdikci ve státě. Jak je popsáno výše, klíčem k jakékoli analýze státní podpory v oblasti daňových opatření je zavedení společného uplatnitelného systému, v tomto případě daňového systému Spojeného království. V této souvislosti je třeba upozornit, že současné rozhodnutí se netýká mechanismu, který by všem místním orgánům na určité úrovni (regionů, teritorií či jiných) umožňoval zavádět a vybírat místní daně. Projednávaný případ naopak zahrnuje snížení daně platné pouze v Gibraltaru. V každém případě skutečnost, že fiskální výhoda naplňuje podstatu státní podpory neznamená, že nemůže být slučitelná se společným trhem.

(116)

Argument, že uložení vyšší sazby daně v daném regionu by automaticky mělo za následek, že nižší daňové sazby zavedené v ostatních částech získají charakter státní podpory, s projednávaným případem nijak nesouvisí, nevyplývá ze zdůvodnění Komise a není přesný. V takovém případě by byl společný systém zaveden ve všech regionech s výjimkou jednoho. Takový systém by samozřejmě nenaplňoval podstatu státní podpory. Odchylka způsobená vyšší sazbou zavedenou v daném regionu by zcela zjevně nevytvářela výhodu, a nebyla by proto také kvalifikována jako státní podpora. Tato skutečnost znovu dokazuje, že pro členský stát je možné udělit fiskální autonomii určitým regionům, aniž by tím nutně byla poskytována státní podpora příslušným obchodním společnostem.

(117)

Srovnání s dohodou Světové obchodní organizace o subvencích, které provádí Spojené království, jsou v souvislosti s projednávanou otázkou nepodstatná, poněvadž právní řád v rámci Evropské unie je ve srovnání s mezinárodním právem stanoveným dohodami WTO zcela odlišný, režim kontroly státní podpory na jednotném trhu musí být přísnější než pravidla uplatňovaná na subvence, jak je stanová celosvětová dohoda, a dále skutečnost, že určité opatření by podle dohody o subvencích nemuselo být pokládáno za „specifickou subvenci“, nemůže omezovat rozsah definice podpory v čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES (31).

(118)

Pokud jde o důsledky z hlediska státní podpory, jaké by mělo případné budoucí rozhodnutí ze strany Spojeného království sdílet svrchovanost nad Gibraltarem se Španělskem, jsou uvedené argumenty čistě hypotetické povahy a vztahují se k situaci, která by v každém případě měla být řešena zvláštními opatřením, pokud jde o uplatnění práva ES. Současná fakta případu neodpovídají hypotéze přednesené Spojeným královstvím a nemají proto žádný význam pro zjišťování přítomnosti či absence státní podpory.

(119)

Spojené království se ohrazuje proti srovnání mezi různými typy osvobození od daně a finančními příspěvky dostupnými v Gibraltaru a ve Spojeném království, jak je provedla Komise. Tato námitka je podložena argumentem, že v případech, kde jsou daňové systémy nebo daňové základy odlišné, nelze provádět relevantní srovnání. Ovšem navzdory tvrzení Spojeného království relevantní srovnání provádět lze, jak je vyloženo ve výše uvedeném odstavci 100. Zjištěné rozdíly tvoří další prvky analýzy, která ukazuje, že při provedeném srovnání s daňovým systémem Spojeného království („obecný použitelný systém“) se podniky v Gibraltaru všeobecně těší nižšímu daňovému zatížení.

(120)

Spojené království se dovolává zásady subsidiarity ve snaze obhájit názor, že pokud členský stát může fungovat se dvěma či více autonomními jurisdikcemi, které na jeho území soutěží o příjem z korporační daně, aniž by toto uspořádání v daném státě významně deformovalo hospodářskou soutěž, není podle zásady subsidiarity vyjádřené Smlouvou ES úkolem Společenství zasahovat do ústavního uspořádání členského státu. Tento argument se zakládá jednak na chybném předpokladu, že nevznikají žádné škodlivé dopady na trh (nebo že se takové dopady zcela omezují na Spojené království a Gibraltar, bez druhotných vlivů na jiné členské státy), a jednak na nesprávném pochopení zásady subsidiarity. Článek 5 Smlouvy o ES stanoví naprosto jasně, že zásada subsidiarity platí pouze v těch oblastech, které nespadají do výhradní působnosti Společenství. Jelikož kontrola státní podpory je oblastí výhradní kompetence Komise, princip subsidiarity zde neplatí. Při zkoumání navrhovaných reforem včetně otázky regionální selektivity, Komise stejně jako při každém šetření daňových opatření v souvislosti se státní podporou neusiluje o docílení daňové jednotnosti, ale pouze plní svou povinnost kontrolovat podmínky státní podpory, jak ji stanoví Smlouva.

(121)

Oproti tvrzení Spojeného království má zásada, že členský stát se nemůže odvolávat na své vnitrostátní právo, aby se tak vyhnul svým závazkům v rámci práva Společenství, skutečně podstatný význam pro otázku selektivity. Jak již bylo potvrzeno, je způsob uspořádání členského státu v oblasti zdanění věcí formy: nemůže se odvolávat na existenci autonomních daňových regionů, jakkoli rozsáhlé mohou být jejich pravomoci, aby tím unikl uplatnění pravidel státní podpory. To ovšem nenarušuje možnosti členských států decentralizovat své pravomoci. Problém se týká prosazení těchto decentralizovaných pravomocí. Členské státy a orgány, jimž byly postoupeny pravomoci, musí zabezpečit dodržování práva Společenství, včetně práva ohledně státní podpory. Vyjádřeno konkrétněji, tam, kde jsou daňové pravomoci postoupeny na regionální úroveň, ale ústřední referenční systém zůstává v platnosti, musí členské státy zajistit, aby daňové úlevy do té míry, v níž splňují podstatu podpory, byly slučitelné se společným trhem.

(122)

Spojené království kromě jiného tvrdí, že Gibraltar není součástí Spojeného království, má své vlastní odlišné instituce a ústavní řád a je autonomním, samosprávným a ekonomicky soběstačným územím.

(123)

Komise přijímá argument, že Gibraltar není součástí Spojeného království ve smyslu vnitrostátního práva a má odlišné instituce, přestože orgány Spojeného království si ponechávají určité pravomoci a prerogativa, včetně pravomoci zajistit, aby se opatření přijatá Gibraltarem v domácích záležitostech nedostala do rozporu s povinnostmi Spojeného království stanovenými Smlouvou ES. Ovšem stejně jako v případě jiných autonomních regionů tento fakt nic nemění na posouzení opatření přijatých orgány Gibraltaru. Gibraltar je součástí Společenství díky svému spojení se Spojeným královstvím. Veškerá pravidla Společenství platí pro Gibraltar, podle výjimek vyplývajících z článku 28 aktu o přistoupení, poněvadž Spojené království se stalo členským státem a z důvodu jeho členství. V důsledku toho jsou občané britských závislých území, kteří své občanství získají na základě spojení s Gibraltarem, občany Unie. Tito občané a korporace zapsané v Gibraltaru užívají práv a svobod uznávaných Smlouvou, včetně svobody poskytovat služby, svobody zakládat podniky a volného pohybu kapitálu, které jsou podstatné pro ekonomické činnosti oprávněných osob. Spojené království nese zodpovědnost za zajištění respektu pro právo Společenství v Gibraltaru, na který je v této souvislosti nahlíženo jako na součást Spojeného království (32). Gibraltar proto musí být vzhledem k pravidlům státní podpory považován za součást Spojeného království, včetně uplatnění článků 87 a 88 na daňová opatření.

(124)

Přestože může platit, že právo ES platí pro Gibraltar na základě čl. 299 odst. 4 Smlouvy o ES a nikoli na základě čl. 299 odst. 1, tato skutečnost neposkytuje Gibraltaru zvláštní statut vzhledem k uplatňování pravidel státní podpory všeobecně a regionální státní podpory zvlášť. Čl. 299 odst. 1, 2 a 4 stanoví, že ustanovení Smlouvy jsou platná, přičemž nelze odhalit žádný rozdíl mezi právním režimem různých území jmenovaných v každém z těchto odstavců, který podléhá konkrétním a jednoznačným odchylkám. Jak je vyloženo výše, akt o přistoupení nevyjímá Gibraltar z oblasti působnosti pravidel o státní podpory. Způsob, jakým je v Gibraltaru uváděno v platnost právo EU, včetně přeskupení směrnic a ustavení pravomocných orgánů, není relevantní pro účely zjištění, zda reforma naplňuje podmínky státní podpory. Způsob, jakým členská země uvádí v platnost právo EU, je výhradně věcí vnitřního rozdělení pravomocí v rámci daného státu. Skutečnost, že je přijato určité opatření na nižší než celostátní úrovní, žádným způsobem neovlivňuje uplatnění článku 87 Smlouvy o ES (33).

(125)

Konečně skutečnost, že rozpočet určitého území je soběstačný, nemá bezprostředně zásadní význam pro posouzení opatření přijatých orgány daného území podle pravidel státní podpory. Takové posouzení musí vycházet z účinků těchto opatření ve prospěch podniků a nikoli z postavení orgánu, který tato opatření zavádí. Zejména malé území jako Gibraltar se může stát soběstačným právě z toho důvodu, že má možnost zavést nižší daně a tím přitahovat podnikání, především příbřežní činnosti. V každém případě je závislost Gibraltaru na Spojeném království společným zájmem, kromě jiného v oblasti zahraniční politiky, včetně členství v Evropské unii, v oblasti obrany a peněžní politiky. Gibraltar tedy těží z řady služeb poskytovaných Spojeným královstvím. Ze současného institucionálního uspořádání se navíc jeví, že finanční zodpovědnost za Gibraltar v konečném důsledku nese Spojené království.

(126)

Pokud jde o vyjádření Výkonného výboru Åland v tom smyslu, že všeobecné daňové opatření v rámci samosprávného regionu není selektivní, vychází z podobných argumentů jako jsou ty, které poskytly Spojené království a vláda Gibraltaru. Komise odkazuje na své zdůvodnění vyložené výše, zejména pak v odstavcích 104 — 109. Komise dále upozorňuje, že v případě vázaných pojišťoven na souostroví Ålandy dokázala prokázat hmotnou selektivitu příslušného opatření. Nebylo tedy nutné pro opodstatnění konečného záporného rozhodnutí ve věci opatření vycházet z jeho regionální selektivity.

(127)

Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že ustavením systému zdanění korporací, v jehož rámci jsou podniky v Gibraltaru zdaňovány obecně nižšími sazbami než podniky ve Spojeném království, reforma poskytuje selektivní výhodu podnikům v Gibraltaru.

(128)

Jedním z důsledků omezení sloučené povinnosti odvodu daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání do výše 15 % ze zisků je stav, kdy podniky nevytvářející zisk nejsou zdaněny, bez ohledu na jejich počet zaměstnanců a majetek, který mají v držení pro účely podnikání. To v praxi funguje jako osvobození od daně pro podniky nevytvářející zisk a vytváří výhodu, na jejímž základě jsou tyto společnosti zproštěny povinnosti odvodu daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání, jež by normálně odváděly ze svých rozpočtů.

(129)

Toto osvobození od odvodu daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání má selektivní charakter a platí pouze pro ty podniky, které nevytvoří zisk. Kromě podniků, které mají potíže, a podniků, jejichž hlavní zdroj zisků je odvozen z kapitálových zisků, mohou mezi tyto organizace v kterémkoli jednotlivém roce patřit například podniky, které vyvíjejí činnost v cyklickém obchodním prostředí, dále začínající podniky a organizace, u nichž jsou zisky vyloučeny dodatečnými platbami zaměstnancům-akcionářům či jiným zaměstnancům. Komise nemůže přijmout argumenty Spojeného království v tom smyslu, že kvantitativní omezení obsažené v systému, které osvobozuje neziskové organizace od daně, platí stejným způsobem pro všechny společnosti bez ohledu na jejich velikost či sektor činnosti, a není tudíž selektivní. I když se definice osvobození od daně jeví jako všeobecná, přesto lze ve skutečnosti určit některé kategorie podniků, které mají z osvobození prospěch, jak bude doloženo dále.

(130)

Stejně tak nemůže Komise přijmout argumenty Spojeného království v tom smyslu, že i kdyby osvobození od daně neziskových podniků bylo selektivní, je zdůvodněno povahou či koncepcí systému korporační daně.

(131)

Třebaže osvobození od daně neziskových společností je inherentním rysem systému založeného na zdanění zisků, v tomto případě se o takový systém nejedná, poněvadž daň se vyměřuje podle počtu zaměstnanců nebo obchodního využívání majetku. Tyto systémy jsou vytvořeny způsobem, který stanoví zcela jiný základ pro zdanění právnických osob. Je například součástí vnitřní logiky systému daně ze mzdy, že každý jednotlivý zaměstnanec příslušného podniku by měl být zahrnut do jeho odpovídající povinnosti odvodu daně ze mzdy. V tomto smyslu je srovnání s příspěvky na sociální zabezpečení provedené Komisí platné, a to bez ohledu na skutečnost, jak připomíná Spojené království, že jejich účel se liší od daňového opatření. I kdyby daň ze mzdy byla zavedena jako zástupce daně ze zisku (což není argument podaný Spojeným královstvím), přesto by spadalo do logiky daňového systému založeného na počtu zaměstnanců, aby neziskové společnosti této dani podléhaly. Použití principu počtu zaměstnanců náhradou za ziskovost vylučuje potřebu zjišťovat zisk či obtíže při jeho stanovení. To ovšem není situace v Gibraltaru, kde při platnosti reformy je měřítko zisku podniku prvkem zahrnutým do pravidel výpočtu jak daně ze mzdy, tak dorovnávací daně.

(132)

Spojené království uvádí, že systém je založen na ziskovém využití pracovních sil a jako takový je logicky jednotný. To nasvědčuje existenci hybridního systému, v němž jsou použity dva různé daňové základy podle situace podniků. Za těchto okolností se stává nemožným odhalit charakter a celkovou koncepci systému a uplatnit toto zdůvodnění. Zejména nelze brát v úvahu, že kterýkoli daný prvek takového systému je součástí jeho celkové koncepce, poněvadž to by se rovnalo přijetí automatického zdůvodnění daného systému.

(133)

Komise proto dospěla k závěru, že osvobození neziskových subjektů od odvodu daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání prostřednictvím omezení daňové povinnosti do výše 15 % je při splnění ostatních podmínek selektivní a může naplňovat podstatu státní podpory pro subjekty, které z ní mají prospěch. Osvobození od daně nelze zdůvodnit charakterem či celkovou koncepcí navrhovaného daňového systému. Tento závěr se nedotýká posouzení slučitelnosti takového opatření.

(134)

Druhým důsledkem omezení sloučené povinnosti odvodu daně ze mzdy a daně z držby majetku pro účely podnikání do výše 15 % ze zisku je, že ziskové společnosti, jejichž daňová povinnost by jinak tuto hranici překročila, jsou osvobozeny od daně, kterou by nad touto hranicí musely zaplatit. Toto snížení daní vytváří výhodu pro společnosti, které z něj těží, a to tím, že je zprošťuje poplatku, který by normálně hradily ze svých rozpočtů.

(135)

Omezení daňové povinnosti do výše 15 % je rovněž selektivní, jelikož pouze omezený počet společností bude využívat snížení své daňové povinnosti prostřednictvím této hranice. Třebaže Spojené království a Gibraltar již netvrdí, že omezení bude prospívat pouze deseti podnikům, omezí nicméně působnost uplatnění daně ze mzdy a z obchodního majetku. Podniky využívající tohoto omezení budou společnosti s vysokým počtem pracovníků, to znamená ty, které v příslušném fiskálním roce mají nízké zisky v poměru k počtu zaměstnanců a držbě majetku pro účely podnikání. Uplatnění daňového systému založeného čistě na dani ze mzdy a držbě majetku by pro tyto společnosti mohlo znamenat velmi vysokou úroveň zdanění.

(136)

Komise bere na vědomí argumenty Spojeného království a Gibraltaru v tom smyslu, že nelze určit specifickou skupinu podniků a že daňová pravidla platí obecně pro všechny společnosti v Gibraltaru. Tato skutečnost však nezabraňuje tomu, aby patnáctiprocentní omezení nebylo fakticky selektivní způsobem popsaným v předchozím odstavci. V tomto ohledu odkazy, které činí Spojené království a Gibraltar na bod 14 oznámení, nemají podstatný význam, protože uvedený bod nevylučuje možnost, že opatření, která se jeví jako obecná, mohou naplňovat podstatu státní podpory. Zejména bod 14 například zahrnuje daňové pobídky pro určitý typ investic a opatření ke snížení zdanění počtu pracovníků „pro všechny firmy“, což neplatí o omezení daňové povinnosti na 15 %, z níž těží pouze podniky vytvářející relativně malý zisk v porovnání s počtem jejich pracovníků. Omezení daňové povinnosti na 15 % navíc není čistě technickým opatřením ve smyslu první odrážky bodu 13 oznámení. Zatímco tradiční systémy korporační daně omezují poměr zisku odvedeného na dani tím, že stanoví sazby daní (systémy daňových pásem zahrnují maximální sazbu daně), ekvivalentním technickým měřítkem v systému založeném na dani ze mzdy je sazba daně na jednoho zaměstnance, která je v případě Gibraltaru nastavena na jednotnou sazbu 3 000 liber. Jestliže je v systému založeném na počtu zaměstnanců a majetku zavedena daňová hranice spojená s jiným kritériem, jmenovitě úrovní zisku, nelze ji srovnávat s uplatněním proměnných sazeb v systému progresivního zdanění zisku, které je zdůvodněno povahou a celkovou koncepcí tohoto systému (bod 24 oznámení). Stejně tak není omezení daně do výše 15 % opatřením, které by sledovalo obecný cíl hospodářské politiky ve smyslu druhé odrážky bodu 13 oznámení, poněvadž nesnižuje daňovou zátěž spojenou s určitými výrobními náklady pro celou ekonomiku Gibraltaru, ale prospívá pouze omezenému počtu podniků. Dále toto omezení není přímo spojeno s náklady na pracovníky či majetkem užívaným pro účely podnikání, jako spíše se ziskovostí podniků. Ziskovost je přitom prvek, který nespadá do zdanění na základě počtu pracovníků a podnikatelsky využívaného majetku.

(137)

Komise nepřijímá argument Spojeného království v tom smyslu, že je-li patnáctiprocentní hranice selektivní, je zdůvodněna povahou a/nebo celkovou koncepcí systému, jehož je součástí. V povaze systému zdaňujícího výdělečné využití práce a majetku neexistuje žádný logicky nedělitelný prvek, jenž by vyžadoval omezení procenta ze zisku, které musí podnik zaplatit v důsledku aplikace těchto zdanitelných faktorů. Vnitřní logika takového systému spočívá v tom, že čím více lidí podnik zaměstnává a čím větší majetek užívá, tím vyšší je daňová povinnost. Argumenty přednesené Spojeným královstvím jsou v zásadě povahy ekonomické. Nesouvisí s vnitřní logikou navrhovaného systému.

(138)

Spojené království tvrdí, že ekonomika Gibraltaru je zranitelnější než většina jiných vůči otřesům způsobeným daňovou soutěží a že podniky si snad nemohou dovolit opustit velký členský stát tak snadno, jako se mohou odstěhovat z Gibraltaru. Komise ovšem upozorňuje, že bylo zatím uvedeno jen nemnoho důkazů na podporu této hypotézy, která, pokud je pravdivá, tvrdí, že omezení daňové povinnosti na 15 % je součástí strategie, jež má v Gibraltaru udržet či do něj dokonce přilákat pohyblivý kapitál, který bude vzhledem k omezené rozloze jeho území pravděpodobně zaměřen na finanční a jiné služby. Podobně argument, že regresivní prvek není nutný ve zdanění veřejných služeb, které na gibraltarském trhu zaujímají monopolní či částečně monopolní postavení, nasvědčuje tomu, že patnáctiprocentní omezení je zacíleno na pohyblivý kapitál.

(139)

Co se týče tvrzení, že daň ze mzdy by bez regresivního prvku mohla spustit masové propouštění a nestabilitu v dobách periodického kolísání trhu, Komise k němu pouze připojuje, že tento jev je nedílným prvkem systému tohoto typu. V každém případě by při poplatku 3 000 liber na zaměstnance daně ze mzdy představovaly jen malé procento z celkových průměrných mzdových nákladů (34). Proto bude stimul ke snižování počtu pracovníků z důvodu kontroly nákladů existovat v obdobném rozsahu při zavedené dani ze mzdy stejně jako bez ní.

(140)

Komise rovněž upozorňuje na dopad patnáctiprocentní hranice na příbřežní a pevninské sektory gibraltarské ekonomiky. Příbřežní sektor zahrnuje podniky osvobozené od daně a podniky s podmíněným zdaněním, jejichž legislativa bude jakožto součást reformy zrušena. Podniky osvobozené od daně většinou fyzicky nesídlí v Gibraltaru (tj. nemají zde žádné zaměstnance či provozní prostory) a platí pevnou daň v rozmezí 200 až 300 liber ročně. Oproti tomu podniky s podmíněným zdaněním v Gibraltaru fyzicky sídlí (jsou to významní zaměstnavatelé) a sjednávají si svou sazbu daně s příslušnými orgány. Drtivá většina podniků s podmíněným zdaněním platí korporační daň v sazbě mezi 2 % a 10 % ze zisku. Patnáctiprocentní omezení proto limituje jakýkoli nárůst daně, s nímž by se podniky s podmíněným zdaněním musely vyrovnávat po zavedení reformy. Oproti tomu u pevninské ekonomiky (vyjma veřejných služeb) by sazba daně klesla ze současné úrovně korporační daně ve výši 35 %. Zdá se, že vláda Gibraltaru rovněž uznává, že reforma jako celek (obsahující patnáctiprocentní omezení) je koncipována tak, aby splnila konkrétní daňové „potřeby a preference“ sektorů v rámci příbřežního průmyslu finančních služeb (35). Komise rovněž pozoruje, že zrušením původního záměru zavést omezení daňové povinnosti do výše 500 000 liber Spojené království naznačuje, že Gibraltar následně sníží dorovnávací daň na finanční služby z 8 % na 4 — 6 %. To nasvědčuje skutečnosti, že omezení daňové povinnosti má prospět podnikům finančních služeb, z nichž mnohé jsou podniky s podmíněným zdaněním, a tedy hlavním zdrojem zaměstnanosti v gibraltarském „finančním centru“.

(141)

Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že za okolností nyní posuzovaného případu má patnáctiprocentní omezení daně selektivní charakter a při splnění ostatních podmínek může naplňovat podstatu státní podpory pro ty podniky, které těží z jeho uplatnění. Daňové omezení nemůže být uspokojivě zdůvodněno povahou či celkovou koncepcí navrhovaného daňového systému. Tento závěr se nedotýká posouzení slučitelnosti takového opatření.

(142)

Bod 13 oznámení uvádí, že „daňová opatření, která jsou přístupná všem ekonomickým subjektům činným v rámci členského státu, jsou v zásadě obecná opatření. Musí být efektivně otevřená všem podnikům na základě rovného přístupu a jejich rozsah nesmí být fakticky omezován například pravomocí státu poskytovat je na bázi volného uvážení nebo pomocí jiných faktorů, které omezují jejich praktický účinek. Tato podmínka ovšem neomezuje pravomoc členských států volit hospodářskou politiku, kterou považují za nejvhodnější, a především jejich pravomoc rozložit daňové zatížení mezi různé činitele výroby tak, jak pokládají za vhodné. Za předpokladu, že následující opatření platí bez rozdílu pro všechny podniky a výrobu všeho zboží, nenaplňují podstatu státní podpory:

daňová opatření čistě technické povahy (např. stanovení sazby daně, pravidla amortizace a převodu ztrát; ustanovení zabraňující dvojímu zdanění či daňovému úniku),

opatření sledující obecné cíle hospodářské politiky prostřednictvím snížení daňového zatížení, které souvisí s určitými výrobními náklady (výzkum a vývoj, životní prostředí, školení, zaměstnanost)“.

(143)

Aniž by byly tím dotčeny zřetele dopadů reformních návrhů (jako celku) v odstavcích 147 — 152 nebo zřetele týkající se regionální selektivity v odstavcích 98 — 127, může být daň ze mzdy, podle níž jsou všechny podniky povinny odvádět pevnou částku daně na zaměstnance a rok, minimálně za určitých okolností považována za selektivní, je-li uplatněna při absenci obecného systému zdanění podnikatelských zisků a takový systém nahrazuje. To platí v případě, vezmeme-li v úvahu specifické rysy ekonomiky Gibraltaru a zejména existenci rozsáhlého příbřežního sektoru bez jakýchkoli daňových prvků, který by unikl veškerému zdanění v rámci daňového systému na základě daně ze mzdy a majetku. I když takový systém formálně platí bez rozdílu pro všechny podniky, fakticky prospívá současným „organizacím osvobozeným od daně“, které nemají v Gibraltaru žádné zaměstnance. Daný systém vytváří konkrétní zvýhodnění ve prospěch těchto podniků, které fyzicky nesídlí v Gibraltaru a v důsledku této skutečnosti jsou zproštěny povinnosti odvodu korporační daně. Toto zvýhodnění není efektivně přístupné všem firmám na spravedlivém a rovném základě ve smyslu druhé věty bodu 13 oznámení. A praktický dopad tohoto zvýhodnění se skutečně omezuje na určité podniky. Vedle toho daň ze mzdy navrhovaná Gibraltarem v zásadě nevytváří daňové opatření čistě technického charakteru ve smyslu první odrážky bodu 13 oznámení, protože se nejedná o technickou úpravu obecného systému, ale týká se daňového základu. V tomto specifickém případě osvobození od daně nepředstavuje opatření, které sleduje celkovou ekonomickou politiku ve smyslu druhé odrážky bodu 13 oznámení, protože nesnižuje žádné výrobní náklady, ale naopak zvyšuje mzdové náklady. Stejné zdůvodnění platí také pro daň z držby majetku pro účely podnikání, uplatňovanou při absenci celkového systému zdanění zisků z podnikání a nahrazující tento systém, v němž je daňová povinnost každému podniku stanovena ve výši, která je ekvivalentní stejnému pevnému procentu jeho povinnosti odvádět obecné daně z majetku. Toto opatření rovněž zvýhodňuje současné „podniky osvobozené od daně“, které obvykle nemají žádné fyzické sídlo v Gibraltaru. Komise tedy dospěla k závěru, že vzhledem k okolnostem tohoto případu a vzhledem k existenci rozsáhlé příbřežní ekonomiky v Gibraltaru obsahuje navrhovaný systém podpory typu hmotné selektivity.

(144)

Dále platí, že systém, který se zaměřuje pouze na počet zaměstnanců či obchodní využití nemovitostí v daném kontextu, kdy značný počet podniků nemá žádné zaměstnance a žádný nemovitý majetek, nemá stejný obecný charakter jako zdanění zisků podniků, které se zaměřuje na zdanění výsledku ekonomické činnosti jako celku. Takový systém je proto možno pokládat za selektivní minimálně za okolností existujících v současném případě. Tuto situaci je nutno odlišit od systému, v němž je daň ze mzdy či majetku přidána navíc k obecné dani ze zisku, což zajišťuje široké zdanění všech sektorů ekonomiky, a daň ze mzdy a majetku v této souvislosti představuje méně důležitý aspekt zdanění podniků.

(145)

Třebaže může být pravdou, jak tvrdí Španělsko, že ustanovení registračního poplatku vytvářejí diskriminaci ve prospěch podniků, které nevytvářejí příjem, tato diskriminace není zdrojem státní podpory. Jak upozorňuje Spojené království, rozdíl 150 liber (asi 225 EUR) ve výši registračního poplatku mezi dvěma skupinami podniků se spolehlivě vejde pod hranici de minimis  (36) částky 100 000 EUR za období tří let. Pod podmínkou, že jsou splněny všechny relevantní podmínky, je tedy rozdíl v registračním poplatku de minimis a nenaplňuje podstatu státní podpory.

(146)

Španělsko tvrdí, že absence dorovnávacích daní v jiných sektorech, než jsou finanční a veřejné služby, poskytuje podnikům činným v těchto ostatních sektorech zvýhodnění. Komise tento názor nesdílí. I když může platit, že tam, kde stát udělí výhodu vymezitelné skupině podniků, může tato skutečnost zřejmě naplnit podmínku státní podpory, totéž ovšem neplatí tam, kde stát vytvoří nevýhodu. V případech, kdy stát uloží podnikům výjimečné daňové zatížení, jako je například penalizační daň, může se jednat o státní podporu jedině tehdy, lze-li prokázat, že toto opatření vyvolává odpovídající zvýhodnění vymezitelných obchodních konkurentů těch podniků, které musí nést újmu daným opatřením způsobenou. Na rozdíl od tvrzení Spojeného království nemá účel dorovnávacích daní podstatný význam pro zjištění, zda jsou tyto daně zdrojem státní podpory. Komise nicméně dospěla k závěru, že bezprostředním účinkem dorovnávacích daní, zvažují-li se odděleně, je vytvoření nevýhody pro dotčené podniky. Tento závěr nijak neovlivňuje úvahy o dorovnávací dani jako součásti systému, který fakticky počítá s odlišnými daňovými sazbami pro různé typy podniků.

(147)

Níže uvedená tabulka 1 obsahuje údaje (37) o různých kategoriích podniků v Gibraltaru a jejich úrovni daňové povinnosti vyměřené na základě zisků, po zavedení navrhované reformy. Je třeba upozornit, že i když v některých případech bude daňová povinnost kteréhokoli daného podniku určena rovněž na základě počtu zaměstnanců či obchodního využívání majetku, společným účinkem různých omezení výše daně a dorovnávacích daní je stanovení odlišné úrovně celkového zdanění zisků v různých sektorech ekonomiky.

Tabulka 1: Údaje o podnicích v Gibraltaru

 

 

Sazba daně

 

počet

současná

po reformě

Všechny podniky (rozdělení podle sektorů)

29 000

 

 

finanční služby

179

0 – 35 %

5 – 15 % (40)

veřejné služby

23

35 %

35 %

jiné

28 798

0 – 35 %

0 – 15 %

Všechny podniky (rozdělení podle příjmů)

29 000

 

 

s příjmem

10 400

0 – 35 %

0 – 15 % (38)

bez příjmu

18 600

Podniky s příjmem (rozdělení podle statutu)

10 400

 

 

podléhající daňové povinnosti

1 400

0 – 35 %

0 – 15 % (38)

osvobozené od daně

9 000

0 %

0 – 5 %  (39)  (40)

Podléhající dani s příjmem (rozdělení podle zisku)

1 400

 

 

tvoří zisk

540

0 – 35 %

0 – 15 % (38)

netvoří zisk

500

Podléhající dani s příjmem (rozdělení podle statutu)

1 400

 

 

podmínečně zdaněné

140

2 – 10 % (41)

0 – 15 %

zdaněné

1 260

35 % (42)

0 – 15 %

veřejné služby

23

35 %

35 %

Osvobozené od daně s příjmem (rozdělení podle sektoru)

9 000

 

 

finanční služby

70

0 %

5 % (39)  (40)

jiné než finanční služby

8 930

0 %

0 % (39)

(148)

Tabulka 1 ukazuje, jaký dopad by mělo zavedení reformy z hlediska zdanění na určité jasně definované sektory v ekonomice Gibraltaru. Ačkoliv Komise uznává, že reforma zruší formální rozlišení mezi příbřežní a pevninskou ekonomií, porovnání míry zdanění slouží jako názorný příklad selektivní podstaty navrhovaného daňového systému. Různé druhy podniků budou podléhat různým daňovým sazbám, což je další prvek, který potvrzuje, že navrhovaný systém poskytuje selektivní výhody těm sektorům, které těží z nižšího zdanění.

(149)

Příbřežní sektor Gibraltaru je v současnosti předmětem dvou souběžně probíhajících šetření státní podpory, zaměřených na podniky osvobozené od daně a podniky podmíněně zdaněné. V tomto ohledu Komise zvážila, že osvobozením od daně gibraltarské orgány poskytují státní podporu těm podnikům, které jsou daňové povinnosti zproštěny (43). Obdobně v rozhodnutí přijatém ve stejný den jako současné rozhodnutí Komise rozhodla, že stanovením nízké sazby daně v porovnání se standardní sazbou korporační daně orgány Gibraltaru poskytují státní podporu podmíněně zdaněným podnikům (44).

(150)

Z tabulky 1 jasně vyplývá, že po zavedení reformy budou podniky osvobozené od daně vně sektoru finančních služeb dále zdaňovány efektivní nulovou sazbou. Důvodem je, že podniky osvobozené od daně zpravidla fyzicky nesídlí v Gibraltaru. Proto nemají v Gibraltaru zaměstnance ani provozní prostory a nevznikne jim tedy povinnost odvodu daně ze mzdy ani daně z držby majetku pro účely podnikání. Jejich privilegované postavení nulového zdanění reforma zachovává, což jim ve skutečnosti dále zajišťuje státní podporu. Podniky osvobozené od daně v sektoru finančních služeb budou po zavedení reformy podléhat dani ve výši 5 %. Ovšem i když budou poprvé zdaněny, jejich privilegované postavení v gibraltarské ekonomice zůstane převážnou měrou zachováno, poněvadž daň odpovídající 5 % ze zisku bude hranicí jejich daňové povinnosti. Oproti tomu ostatní části gibraltarské ekonomiky budou podléhat horní hranici buď 15 %, nebo 35 %.

(151)

Komise dospěla k závěru, že reforma zachovává stávající situaci, v níž podniky osvobozené od daně jsou příjemci státní podpory. Řečeno obecněji, daný systém stanoví různé úrovně zdanění zisků vzhledem k různým sektorům ekonomiky a tím poskytuje selektivní výhodu podnikům, které spadají do sektorů s nižší daňovou sazbou. Také z tohoto důvodu má ohlášená daňová koncepce charakter hmotné selektivity.

(152)

Ohlášená opatření tedy zahrnují regionální i materiální selektivitu, z nichž druhý jmenovaný typ pramení jak z několika specifických prvků navrženého systému, tak z analýzy tohoto systému jako celku.

(153)

Z udělení daňových úlev a snižování daní podrobně posouzených v odstavcích 98 až 152 výše vyplývá ztráta příjmu z daní, která je podle bodu 10 oznámení ekvivalentní využití státních zdrojů ve formě fiskálních výdajů. Jak potvrdil Soudní dvůr, platí tato zásada rovněž pro výhody poskytnuté regionálními či místními orgány členských států (45). Argument, že žádný příjem z daní není předem určený, protože daně Spojeného království by neplatily v Gibraltaru, byl již rozebrán výše. Ze zdůvodnění vyplývá, že zvýhodnění je poskytováno státem a prostřednictvím státních zdrojů.

(154)

Gibraltar je ekonomikou volného trhu. Mnohé podniky založené v Gibraltaru (a skupiny, do nichž patří) budou pravděpodobně aktivní v sektorech, v nichž probíhá obchod mezi členskými státy. To zejména platí pro sektor služeb, v němž mají relevantní ustanovení práva Společenství v Gibraltaru plnou platnost. Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že jestliže podpora poskytnutá státem posiluje postavení podniku vzhledem k jiným podnikům soutěžícím v obchodu uvnitř Společenství, musí být tyto podniky považovány za příjemce této podpory. Vzhledem k tomu není nutné, aby příjemce podpory sám vyvážel své výrobky. V případech, kdy členský stát poskytuje podporu určitému podniku, může být z tohoto důvodu udržena či zvýšena domácí produkce s tím dopadem, že podniky založené v jiných členských státech mají sníženou možnost vyvážet své výrobky na trh tohoto členského státu. Obdobně tam, kde členský stát poskytuje podporu podnikům činným v oborech služeb a distribuce, nemusí tyto podniky přijímající podporu nezbytně samy provádět svou podnikatelskou činnost mimo příslušný členský stát, aby státní podpora měla účinek na obchod Společenství, zejména v případě podniků sídlících poblíž hranice mezi dvěma členskými státy. Poměrně malý rozsah podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který podporu dostává, samy o sobě nevylučují možnost dopadu na obchod uvnitř Společenství (46). Proto do té míry, v níž gibraltarské společnosti činné v sektorech, v nichž probíhá obchod v rámci Společenství, těží z uvedeného osvobození od daně, ovlivňuje toto zvýhodnění obchod mezi členskými státy a škodí či hrozí poškozením hospodářské soutěže.

(155)

Spojené království, vláda Gibraltaru i Španělsko se všichni vyjadřují k otázce, zda reforma dodržuje kritéria stanovená v kodexu chování a dalších mezinárodních normách. Jak ovšem upozornila vláda Gibraltaru, posouzení určitého opatření jakožto škodlivého (či nikoli, jako tomu bylo v případě reformy (47)) podle kodexu, nemá žádnou přímou spojitost s jeho zhodnocením za účelem zjištění státní podpory podle článku 87 Smlouvy o ES. Stejně tak obvinění učiněná Španělskem ohledně daňového úniku a praní špinavých peněz, vyvrácená Spojeným královstvím, nejsou ve věci šetření státní podpory relevantní, jak zdůrazňuje Spojené království.

(156)

Komise odmítá vyjádření vlády Gibraltaru, že ve svém šetření ohledně státní podpory nerespektovala rovnost zacházení. Nebyly uvedeny žádné konkrétní důkazy na podporu tohoto tvrzení. V každém případě je Komise při vyšetřování možné státní podpory ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES povinna každé opatření zkoumat výhradně na základě jeho skutkové podstaty. Přestože vláda Gibraltaru tvrdí, že opatření stanovená v článcích 95 — 97 Smlouvy o ES představují správný postup, Komise upozorňuje, že bod 15 oznámení musí být interpretován v souvislosti s bodem 6, který zcela jasně uvádí možné postupy v souvislosti s dopady obecných daňových opatření v rámci členských států. Toto tvrzení obsahuje nepřímo vyjádřený požadavek, aby se s Gibraltarem jednalo, jako by to byl plnoprávný členský stát, stejným způsobem jako Výkonný výbor Ålandy požaduje, aby opatření přímého zdanění přijatá samosprávnými regiony byla hodnocena tak, jako by je přijal členský stát. Smlouva o ES ovšem neobsahuje žádné opodstatnění pro takový požadavek.

(157)

Spojené království ani vláda Gibraltaru se nepokusily obhájit stanovisko, že reformu lze pokládat za slučitelnou se společným trhem i v případě, že obsahuje podporu. Komise tedy trvá na svém stanovisku, které vyložila ve svém posouzení slučitelnosti při zahájení šetření. Toto posouzení je v následujících odstavcích uvedeno znovu a dále zpřesněno.

(158)

V tomto případě nelze použít žádnou z výjimek podle čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES, poněvadž reforma se nesoustřeďuje na cíle uvedené v tomto ustanovení.

(159)

Podle čl. 87 odst. 3 písm. a) je opatření podpory pokládáno za slučitelné se společným trhem, jestliže má za cíl podpořit ekonomický rozvoj oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo závažnou mírou nezaměstnanosti. Tyto oblasti Spojené království vymezilo na mapě regionální podpory pro období let 2000 až 2006, která byla schválena Komisí pod číslem státní podpory N 265/00 (48). Jelikož Gibraltar takovou oblastí není, toto ustanovení neplatí.

(160)

Co se týče výjimek stanovených v čl. 87 odst. 3 písm. b) a d), reforma nemá za cíl podpořit realizaci důležitého projektu ve společném zájmu Evropy ani nápravu závažného narušení ekonomiky Spojeného království a rovněž se nezaměřuje na podporu péče o kulturní dědictví.

(161)

Konečně je nezbytné přezkoumat, zda reforma může splňovat kritéria výjimky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. c), které uvádí, že podpora, jež má usnadnit rozvoj určitých ekonomických činností nebo určitých ekonomických oblastí v případech, kdy negativně neovlivní podmínky obchodování v míře, jež by poškozovala obecný zájem, může být pokládána za slučitelnou se společným trhem.

(162)

Ty prvky reformy, které byly definovány jako vytvářející výhodu, jakož i reforma posuzovaná jako celek ve srovnání se systémem zdanění korporací ve Spojeném království, zprošťují příslušné podniky daňových poplatků, jež by tyto při normálním průběhu obchodních činností obvykle musely hradit ze svých rozpočtů. Tato úleva nesouvisí s investicemi ani vytvářením pracovních míst a představuje tudíž podporu běžného provozu, jejíž výhody pominou, jakmile bude ukončena. V souladu se stálou praxí Komise nemůže být taková podpora pokládána za opatření, které usnadňuje rozvoj určitých ekonomických činností nebo hospodářských oblastí. Gibraltar navíc není zahrnut v mapě regionální podpory pro Spojené království (49).

VII.   ZÁVĚRY

(163)

Komise dospěla k závěru, že reforma představuje režim státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Neplatí zde žádná z odchylek stanovených čl. 87 odst. 2 nebo čl. 87 odst. 3. Z těchto důvodů Spojené království není oprávněno realizovat reformu,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Návrhy na reformu systému zdanění korporací v Gibraltaru oznámené Spojeným královstvím představují režim státní podpory, který není slučitelný se společným trhem.

Tyto návrhy proto nelze provést.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.

V Bruselu dne 30. března 2004.

Za Komisi

Mario MONTI

člen Komise


(1)  Úř. věst. C 300, 4.12.2002, s. 2.

(2)  Viz poznámka pod čarou 1.

(3)  Úř. věst. C 2, 6.1.1998, s. 1.

(4)  Schváleno Radou OECD dne 9. 4. 1998.

(5)  Úř. věst. C 384, 10.12.1998, s. 3.

(6)  Stanovisko ve společných případech C 400/97, C4001/97 a C402/97, Sb. rozh. 2000, č. I-1073.

(7)  Společné případy T-92/00 a T-103/00, Sb. rozh. 2002, č. II-1385, s. 27.

(8)  Viz odstavce 33 — 57.

(9)  Zveřejněné v říjnu 2001 a dne 22. listopadu 2002.

(10)  Veřejný závazek byl přijat dne 27. února 2002.

(11)  Zpráva o Skupině kodexu chování (zdanění podniků) pro Radu Ecofin vydána dne 4. prosince 2001 (14467/01 — FISC 249, 27.11.2001).

(12)  Viz poznámka pod čarou 7.

(13)  Viz poznámka pod čarou 1.

(14)  Tato výjimka byla Soudem uznána v rozhodnutí č. 173/73, Sb. rozh. 1974, č. 709.

(15)  Společné případy C-400/97, C-401/97 a C-402/97, Sb. rozh. 2000, č. I-1073.

(16)  Rozhodnutí Komise č. N 147 A/2000 Francie (Loi d'orientation pour l'Outre-mer) ze dne 13. října 2001 a případ 248/84 Německo proti Komisi, Sb. rozh. 1987, č. 4013.

(17)  Společné případy T-127/99, T-129/99 a T-148/99, Diputación Foral de Álava a ostatní proti Komisi, s. 142.

(18)  „Skupina bankovních kontrolorů v příbřežní oblasti“ FATF (Offshore Group of Banking Supervisors FATF), Zpráva o vzájemném vyhodnocení, listopad 2002, s. 29.

(19)  Zpráva MMF říjen 2001 „Gibraltar: Posouzení regulace a kontroly finančních služeb“, odst. 9.

(20)  Viz poznámka pod čarou 1.

(21)  Viz především rozhodnutí Komise 93/337/EHS ze dne 10. května 1993 o daňových úlevách na investice v Baskicku (Úř. věst. L 134, 3.6.1993, s. 25).

(22)  Stanovisko generálního advokáta Saggia ve společných případech C-400/97, C-401/97 a C-402/97, Sb. rozh. 2000, č. I-1073.

(23)  Viz zejména v případě opatření přijatých ústředními orgány rozhodnutí Komise ze dne 21. května 1997, podpora N 847/96, o vytvoření prioritních zeměpisně vzdálených regionů a opatření týkající se zlepšení přístupu na trh ve francouzských zámořských oblastech (Úř. věst. C 245, 12.8.1997), rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 1997, podpora N 144/A/96 ohledně koncepce regionální podpory investic a provozní podpory, která pozměňuje hospodářský a daňový systém Kanárských ostrovů (Úř. věst. C 65, 28.2.1998) a rozhodnutí Komise 2002/780/ES ze dne 28. února 2001 o režimu podpory „Investiční příspěvek 1999“, který Německo plánuje zavést pro určité podniky v „nových zemích“ včetně Berlína (Úř. věst. L 282, 19.10.2002, s. 15). Viz rovněž rozhodnutí Komise č. 98/476/ES ze dne 21. ledna 1998 o daňových úlevách poskytnutých podle čl. 52 odst. 8 Aktu o německé dani z příjmu (Einkommensteuergesetz) (Úř. věst. L 212, 30.7.1998, s. 50), k němuž Soudní dvůr vydal rozsudek dne 19. září 2000 v případu C-156/98 Německo proti Komisi, Sb. rozh. 2000, I-6857. V případě opatření poskytnutých regionálními orgány viz rozhodnutí Komise 93/337/EHS ze dne 10. května 1993 ohledně koncepce daňových úlev na investice v Baskicku (Úř. věst. L 134, 3.6.1993, s. 25) a rozhodnutí Komise 2003/442/ES ze dne 11. prosince 2002 o části koncepce, která upravuje vnitrostátní daňový systém pro specifickou situaci Autonomní oblasti Azory a týká se snížení sazeb daně z příjmu a korporační daně (Úř. věst. L 150, 18.6.2003, s. 52).

(24)  Případ 173/73 Itálie proti Komisi, Sb. rozh. 1974, č. 713, případ 323/82 Intermills proti Komisi, Sb. rozh. 1984, č. 3809 a případ C-248/84 Německo proti Komisi, Sb. rozh. 1987, č. 4013.

(25)  Citováno výše.

(26)  Viz v této souvislosti rozsudek soudu ve společných případech T-127/99, T-129/99 a T-148/99 Territorio Histórico de Álava a další proti Komisi, Sb. rozh. 2002, č. II-1275, odstavec 237.

(27)  Viz například rozhodnutí Komise 2000/795/ES ze dne 22. prosince 1999 o státní podpoře zavedené Španělskem pro oblast Ramondín SA and Ramondín Cápsulas SA (Úř. věst. L 318, 16.12.2000, s. 36).

(28)  Viz společné případy T-92/00 a T-103/00 citované výše, týkající se rozhodnutí 2000/795/ES.

(29)  Viz zejména rozhodnutí Komise 2003/28/ES ze dne 20. prosince 2001 o koncepci státní podpory zavedené Španělskem v roce 1993 pro některé nově založené podniky v oblasti Álava ve Španělsku (Úř. věst. L 17, 22.1.2003, s. 20), rozhodnutí Komise 2003/86/ES ze dne 20. prosince 2001 o koncepci státní podpory zavedené Španělskem v roce 1993 pro některé nově založené podniky v oblasti Vizcaya (Spain) (Úř. věst. L 40, 14.2.2003, s. 11) a rozhodnutí Komise 2003/192/ES ze dne 20. prosince 2001 o koncepci státní podpory zavedené Španělskem v roce 1993 pro některé nově založené podniky v oblasti Guipúzcoa ve Španělsku (Úř. věst. L 77, 24.3.2003, s. 1).

(30)  Viz rozhodnutí 2003/442/ES, citováno výše.

(31)  Případy C-351/98, Španělsko proti Komisi, Sb. rozh. 2002, č. I-8031, bod 44, a C-409/00, Španělsko proti Komisi, Sb. rozh. 2003, č. I-1487, bod 56.

(32)  Případ C-218/02, Komise proti Spojenému království, rozsudek ze dne 29. ledna 2004, dosud nezveřejněný ve sbírce rozhodnutí, bod 15 odůvodnění a bod 1 rozhodné části právního úkonu.

(33)  Německo proti Komisi, případ 248/84 Sb. rozh. 1987, 4013, s. 17.

(34)  Internetové stránky (www.gibraltar.gov.gi) vlády Gibraltaru uvádí, že „mzdy (v Gibraltaru) obecně odpovídají mzdám ve Spojeném království“. Průměrná mzda za plnou pracovní dobu ve Spojeném království se pohybuje kolem 24 000 liber (zdroj: New Earnings Survey 2002, http://www.statistics.gov.uk/pdfdir/nes1002.pdf). Mzdové náklady pro zaměstnavatele zahrnují jiné náklady (např. platby sociálního zabezpečení).

(35)  Tiskové prohlášení vlády Gibraltaru č. 008/2003 ze dne 14. ledna 2003.

(36)  Viz nařízení Komise (ES) č. 69/2001 o podpoře de minimis (Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 30).

(37)  Údaje o počtu společností jsou přibližné. Zdroj: informace poskytnuté Spojeným královstvím a/nebo Gibraltarem v průběhu tohoto šetření a dále šetření zaměřená na podniky osvobozené od daně a podmínečně zdaněné.

(38)  Nezahrnuty společnosti veřejných služeb, které by byly zdaněny ve výši 35 %.

(39)  Za předpokladu, že společnosti osvobozené od daně jsou v Gibraltaru fyzicky nepřítomné, a neodváděly by proto daň ze mzdy či daň z držby majetku pro účely podnikání.

(40)  Za předpokladu, že dorovnávací daň z finančních služeb by byla stanovena na úroveň 5 %.

(41)  Většina podmínečně zdaněných podniků. Jen malý počet má daňovou sazbu mimo toto rozmezí.

(42)  Za předpokladu, že jsou zdaněny plnou, standardní sazbou korporační daně.

(43)  Případ č. E7/2002, vhodná opatření navržená dopisem č. K(2002) 4481 v konečném znění ze dne 27. listopadu 2002.

(44)  Případ C 52/2001.

(45)  Viz případ 284/84 Německo proti Komisi, Sb. rozh. 1987, č. 4013, bod 17.

(46)  Viz případy 730/79 Philip Morris proti Komisi, Sb. rozh. 1980, č. 2671, č. 142/87 Belgie proti Komisi, Sb. rozh. 1990, č. I-959, společné případy C-278/92, C-279/92 a C-280/92 Španělsko proti Komisi, Sb. rozh. 1994, č. I-4103, odstavce 40 — 42 a případ C-310/99, Itálie proti Komisi, Sb. rozh. 2002, č. I-2289, odstavce 84 — 86.

(47)  Viz závěry z jednání Rady pro ekonomické a finanční záležitosti, 3.6.2003.

(48)  Úř. věst. C 272, 23.9.2000, s. 43.

(49)  Viz předchozí poznámka pod čarou.


2.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 85/27


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 20. dubna 2004

o podpoře prováděné Francií ve prospěch Družstva pro vývoz francouzských knih (CELF)

(oznámeno pod číslem K(2004) 1361)

(Pouze francouzské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/262/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co byli v souladu s uvedenými články (1) zúčastnění vyzváni k předložení svých připomínek a vzhledem k těmto připomínkám,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   ŘÍZENÍ

(1)

Rozsudkem ze dne 28. února 2002 (2) zrušil Soud prvního stupně Evropských společenství poslední větu článku 1 rozhodnutí Komise 1999/133/ES ze dne 10. června 1998 o státní podpoře ve prospěch Družstva pro vývoz francouzských knih (CELF) (3), která uvedla, že:

„Podpora poskytnutá CELF při vyřizování malých objednávek francouzských knih je podporou ve smyslu čl. 92 odst. 1 Smlouvy o ES. Vzhledem k tomu, že francouzská vláda opomenula oznámit tuto podporu Komisi před její provedením, byla tato poskytnuta nezákonně. Podpora je přesto slučitelná, protože splňuje podmínky pro využívání odchylky stanovené v čl. 92 odst. 3 písm. d) uvedené smlouvy.“  (4)

(2)

Tento rozsudek navazuje na dlouhé řízení, jehož etapy jsou připomenuty níže.

A.   PRVNÍ FÁZE ŘÍZENÍ

(3)

Dopisem ze dne 20. března 1992 upozornila Mezinárodní společnost pro distribuci a vydavatelství (SIDE), která se představuje jako „francouzský podnik, pracující na trhu vývozu knih, který se musí podrobovat hospodářské soutěži družstva vydavatelů, využívajícího státní podpory (5), Komisi na opatření podpory podpoře, přepravě a uvedení na trh, poskytnutou francouzskými orgány CELF, tyto podpory nebyly předem oznámeny útvarům Komise, a porušily tak čl. 93 odst. 3 (dnes čl. 88 odst. 3) Smlouvy.

(4)

Dopisem ze dne 2. dubna 1992 připomněla Komise francouzským orgánům, že každý záměr, vedoucí k vytvoření nebo úpravě podpory měl být předmětem předběžného oznámení jejím útvarům, a požádala uvedené orgány, aby informovaly o podstatě a předmětu podpory, citované SIDE.

(5)

Dopisem ze dne 29. června 1992 potvrdily francouzské úřady Komisi existenci podpor ve prospěch CELF. Upřesnily, že tato opatření směřovala k seznámení se s francouzskou literaturou a jazykem v nefrankofonních zemích a že družstvu CELF kromě toho byla svěřena správa tří systémů přesné podpory, která by rovněž vedla k usnadnění přístupu vzdálených čtenářů k francouzským knihám.

(6)

Dopisem ze dne 7. srpna 1992 Komise potvrdila SIDE existenci podpor ve prospěch CELF, upřesnila jejich předmět a informovala ji, že daná opatření nebyla oznámena. Zároveň uvedla, že podpory, proti kterým byly vzneseny námitky, se nejevily jako narušující obchod mezi členskými státy. Za těchto podmínek byla SIDE vyzvána k předložení svých připomínek.

(7)

Dopisem ze dne 7. září 1992 oznámila SIDE Komisi, že chtěla odhalit diskriminační povahu (6) opatření a následky, které z nich vyplývají, na obchod uvnitř Společenství, aniž by mimo to popírala kulturní cíl, stanovený ministerstvem kultury, které jednalo s cílem rozšiřování francouzského jazyka a literatury.

(8)

Komise poté, co provedla zhodnocení sporných opatření, nevzala v úvahu námitky SIDE a rozhodnutím ze dne 18. května 1993 uznala (7), že s přihlédnutím ke zvláštní situaci hospodářské soutěže v odvětví knih a kulturních záměrů byla použita odchylka stanovená v čl. 92 odst. 3 písm. c) (dnes čl. 87 odst. 3 písm. d)) Smlouvy.

(9)

SIDE žádostí ze dne 2. srpna 1993 předložila soudu odvolání na zrušení tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 18. září 1995 (8) soud částečně vyhověl požadavku SIDE tím, že zrušil rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993, ale pouze pokud se jedná o určitá opatření ve prospěch malých objednávek.

(10)

Kromě toho soud schválil tři následující režimy podpory, řízené CELF na účet státu:

a)

podpora při dovozu letadlem nebo s vaky pro leteckou přepravu,

b)

program „Stránka ke stránce“ (9) (podpora při šíření knih ve francouzském jazyce v zemích střední a východní Evropy),

c)

„program Plus“ (vysokoškolské učebnice ve francouzském jazyce, určené pro studenty subsaharské Afriky).

(11)

Soud se domníval, že Komise obdržela dostatečné informace o posledních třech režimech, aby doložila zjištění, že jejich přímý účinek na chod pravidel hospodářské soutěže byl bezvýznamný. Soud zejména připomíná, že všechny subjekty, které splnily zvláštní podmínky stanovené těmito režimy, mohli podat u CELF žádosti o podporu. Upřesňuje, že žadatel nepředložil žádný údaj, který by měla průkazný charakter, že poskytnutí těchto tří režimů podpory mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(12)

Soud došel k závěru, že Komise mohla přijmout rozhodnutí příznivé vůči těmto třem režimům podpory, spravovaným prostřednictvím CELF, a že tedy mohla odmítnout argumentaci SIDE jako neopodstatněnou.

(13)

Soud mimo to uvádí, že „pokud se týká kulturního cíle sporných podpor, cíl sledovaný stranami i cíl sledovaný francouzskou vládou, tedy šíření francouzského jazyka a literatury, je stejný“. Soud mimo jiné zjistil, že údaje, které měla Komise k dispozici při přijímání rozhodnutí ze dne 18. května 1993, včetně těch, které byly obsaženy v dopise rady SIDE ze dne 7. září 1992, mohly podporovat hodnocení skutečného stavu a zákonnosti tohoto cíle. Za těchto okolností se soud domníval, že by bylo vhodné dojít k závěru, že hodnocení kulturního cíle sporné podpory nepůsobilo Komisi zvláštní obtíže a že nebylo nezbytné získávat další informace k uznání kulturního charakteru tohoto cíle.

(14)

Pokud se jedná o náhrady poskytované výhradně CELF na malé objednávky, soud se naproti tomu domnívá, že Komise, dříve než se vyjádřila ke slučitelnosti opatření se společným trhem, měla přikročit k důkladnému přezkoumání podmínek hospodářské soutěže v příslušném odvětví.

(15)

V bodě 76 rozsudku došel soud k závěru, že Komise měla zahájit jednání opačné k čl. 93 odst. 2 (dnes čl. 87 odst. 2) Smlouvy, a že by tedy bylo vhodné zrušit rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993„pokud se týká podpory, poskytované výhradně CELF k vyrovnání vícenákladů při vyřizování malých objednávek knih ve francouzském jazyce, zaslaných knihkupci, usazenými v zahraničí“.

B.   DRUHÁ FÁZE ŘÍZENÍ

(16)

Rozhodnutím ze dne 30. července 1996 Komise v souladu s rozsudkem soudu ze dne 18. září 1995 rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení o uvedených podporách. Rozhodnutí o zahájení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství  (10). Třetí zúčastněné strany, vyzvané k předložení svých připomínek Komisi, jí zaslaly své poznámky v průběhu měsíců prosince 1996 a ledna 1997.

(17)

Podle těchto pokynů Komise přijala nové, kladné rozhodnutí, rozhodnutí 1999/133/ES.

(18)

Písemným podáním ze dne 28. září 1998 se SIDE obrátilo na soud za účelem vyhlášení zrušení poslední věty článku 1 rozhodnutí 1999/133/ES.

(19)

SIDE uváděla sedm následujících důvodů zrušení:

a)

chyba v řízení,

b)

nedostatek odůvodnění,

c)

skutkový omyl,

d)

zjevný omyl při hodnocení,

e)

narušení zásady nediskriminace,

f)

porušení čl. 92 odst. 3 písm. d) (dnes čl. 87 odst. 3 písm. d)) Smlouvy,

g)

nespojitost napadnutého rozhodnutí s články 85 a 86 (dnes články 81 a 82) Smlouvy.

(20)

Rozsudkem ze dne 28. února 2002 soud na základě zjevného omylu při hodnocení vyhlásil zrušení poslední věty v článku 1 uvedeného rozhodnutí, aniž by pokládal za nezbytné analyzovat další důvody, uvedené v odvolání.

(21)

Poté, co soud připomněl zásady vycházející z judikatury Společenství, které se týkají stupně zaměnitelnosti výrobků, uznal, že by Komise měla přistoupit k nezbytnému ověření, aby získala patřičné údaje za účelem rozlišení komisionářského trhu a obecného vývozního trhu knih ve francouzském jazyce.

(22)

Soud zjistil, že jelikož Komise upustila od tohoto ověření, se při hodnocení dopustila zjevného omylu tím, že obecný vývozní trh knih ve francouzském jazyce považuje za trh referenční, i když bylo stanoveno, že sporná podpora byla určena pouze vývozním komisionářům.

(23)

Soud došel k závěru, že za těchto podmínek nebyla Komise způsobilá užitečně zhodnotit účinky sporné podpory na příslušném trhu, a proto na tomto základě vyhlašuje zrušení poslední věty článku 1 rozhodnutí 1999/133/ES.

(24)

Kromě toho, dne 8. září 1998 se francouzské orgány obrátily na Soudní dvůr Evropských společenství za účelem zrušení rozhodnutí 1999/133/ES tam, kde se v daném případě odchylovalo od požití čl. 90 odst. 2 (dnes čl. 86 odst. 2) Smlouvy. Podle Francie bylo cílem sporné podpory vyrovnávat náklady na službu obecného hospodářského zájmu, která byla ministerstvem kultury svěřena CELF.

(25)

Francouzská vláda doložila, že z článku 92 a čl. 93 odst. 2 a 3 (dnes článek 87 a čl. 88 odst. 2 a 3) Smlouvy vyplývá, že v rozporu se stávající podporou nelze provést novou podporu předtím, než bude prohlášena za slučitelnou se společným trhem s výjimkou, že pokud je podnik, který využívá opatření, schopen využívat odchylek, stanovených v čl. 90 odst. 2 Smlouvy. Francie obhajovala tvrzení o „nutné“ nepoužitelnosti povinnosti zrušení v případě podpor poskytnutých podniku pověřenému správou služby obecného hospodářského zájmu.

(26)

Dvůr ve svém rozsudku ze dne 22. června 2000 (11), poté co připomněl závažnost mechanismu ochrany, ustanoveného poslední větou čl. 93 odst. 3 (dnes čl. 88 odst. 3) Smlouvy, zamítá francouzskou argumentaci, aniž by přistoupil k jádru věci. Dvůr udává, že skutečnost, že členský stát se domnívá, že podpora je slučitelná se společným trhem jej neopravňuje „nedbat jasných ustanovení článku 93“.

(27)

Dvůr proto zamítá odvolání Francie a potvrzuje, že povinnost předběžného oznamování a odkladný účinek, který se s ní pojí, se používají neodlučitelně, to, že se jedná o podpory s možností využívat ustanovení článku 86 Smlouvy, nemá vliv na oznamovací povinnost.

(28)

Dne 5. října 1999 nakonec SIDE vznesla na základě ustanovení článků 81 a 82 Smlouvy před Komisí stížnost vůči CELF pro dohodu a zneužívání dominantního postavení. SIDE rovněž připomíná odpovědnost Francie podle článku 10 Smlouvy, podle kterého by podporovala zmíněnou protikonkurenční praxi.

(29)

Tento spis byl příslušnými útvary Komise zpracován odlišně.

C.   TŘETÍ FÁZE ŘÍZENÍ

(30)

Po částečném zrušení rozhodnutí 1999/133/ES Komise dopisem ze dne 14. června 2002 požádala francouzské orgány a SIDE, aby se vyjádřily k důvodům zrušení rozhodnutí a zejména údajům, které se týkají uvedeného trhu.

(31)

Francouzské orgány byly vyzvány k bližšímu vysvětlení specifičností nabídek CELF vzhledem k dalším účastníkům na trhu jako SIDE.

(32)

SIDE byla vyzvána k bližšímu vysvětlení pojmu malé objednávky a k uvedení, jaká byla případná zvláštnost její nabídky vzhledem k nabídce CELF a dalších účastníků na trhu.

(33)

Dopisem ze dne 8. července 2002 SIDE zažádala o lhůtu pro svou odpověď, která jí byla poskytnuta dopisem ze dne 25. července 2002. Francouzské orgány, které se měly dne 17. července 2002 setkat s útvary Komise, rovněž zažádaly dopisem ze dne 10. července 2002 o lhůtu pro svou odpověď. Dopisem ze dne 1. srpna 2002 jim byla udělena dodatečná lhůta.

(34)

SIDE zaslala svou odpověď Komisi dopisem ze dne 12. srpna 2002. Francouzské orgány předaly svou odpověď dopisem ze dne 17. září 2002.

(35)

Poté, co Komise požádala dopisem ze dne 19. září 2002 SIDE o laskavé sdělení, zda její odpověď obsahuje důvěrné informace, a dne 30. září 2002 obdržela zápornou odpověď, předala dopisem ze dne 17. října 2002 odpověď SIDE provázenou přílohami, k připomínkám francouzských orgánů. Při této příležitosti jim rovněž položila několik nových doplňkových otázek.

(36)

Dopisem ze dne 30. října 2002 položila Komise rovněž několik doplňkových otázek SIDE, která odpověděla dopisem ze dne 31. října 2002 a 9. prosince 2002. SIDE Komisi dopisem ze dne 23. prosince 2002 podle požadavku Komise ze dne 16. prosince 2002 sdělila, že její odpovědi neobsahují žádné důvěrné informace a že mohou být předány k připomínkám francouzských orgánů.

(37)

Mezitím byla Komise nucena zaslat dopisem ze dne 27. listopadu 2002 francouzským orgánům, které neodpověděly v předepsaných termínech, upomínku. Francouzské orgány požadovaly dopisem ze dne 19. prosince 2002 na Komisi nový odklad lhůty.

(38)

Dne 9. ledna 2003 Komise zaslala francouzským orgánům k připomínkám odpověď SIDE ze dne 23. prosince 2002. Francouzské orgány odpověděly dopisem ze dne 17. ledna 2003 na otázky Komise ze dne 17. října 2002.

(39)

Dopisem ze dne 4. února 2003 požádaly francouzské orgány Komisi o nové odložení lhůty Komise, pokud se jedná o požadavek připomínek k druhé odpovědi SIDE ze dne 23. prosince 2002. Dopisem ze dne 11. února 2002 Komise částečně schválila požadované lhůty. Dopisem ze dne 11. března 2003 zaslaly francouzské orgány Komisi svou odpověď.

(40)

Mezitím byla SIDE na svou žádost přijata útvary Komise a mohla během schůze, která se konala dne 4. března 2003, vysvětlit svou představu o záležitosti od jejího počátku.

II.   POPIS PŘÍSLUŠNÝCH OPATŘENÍ: PODPORA ZAMĚŘENÁ NA UDRŽENÍ ČÁSTEČNĚ NERENTABILNÍ ČINNOSTI

(41)

Ministerstvo kultury v roce 1980 rozhodlo podle zaměření obecné politiky francouzské vlády, které se týkalo podpory knih a literatury ve francouzském jazyce, o poskytnutí podpory vývozním komisionářům, kteří by přijímali všechny druhy objednávek s jakoukoliv částkou a rentabilitou. Tato opatření byla prováděna s cílem čelit nedostatku na trhu a podporovat zachování činnosti „malých nerentabilních objednávek“.

(42)

Francouzské orgány vysvětlují, že malá knihkupectví, založená v zejména nefrankofonních oblastech, někdy obtížně přístupná a/nebo vzdálená, by měla vážné obtíže se zásobováním, jestliže by nemohlo být ze strany tradičních distribučních okruhů vyhověno jejich poptávkám, pokud jsou množství objednaných děl nedostatečná nebo pokud jednotková cena objednaných knih není zvýšena tak, aby plnění mohlo být rentabilní.

(43)

Cílem uvedených provozních podpor bylo podporovat podniky v činnosti u takových zákazníků (knihkupectví a ne konečný spotřebitel), kteří nemohou být obsluhováni v rámci „standardního“ obchodního vztahu, založeného výhradně na zisku.

(44)

Cílem dané podpory tedy bylo vývozním komisionářům umožnit vyřizování všech objednávek nezávisle na jejich hodnotě, rentabilitě a místem určení, pocházejících z knihkupectví, zřízených v zahraničí hlavně v nefrankofonních oblastech. Cílem bylo, aby v rámci podpory francouzské politiky kulturní různosti mohlo být zajištěno optimální šíření knih ve francouzském jazyce a aby bylo podporováno šíření frankofonní literatury po celém světě.

(45)

Mechanismus podpory poskytované francouzskými orgány, nazývaný „Program malých objednávek“, spočíval v provozní podpoře, jejímž cílem bylo nahrazovat vícenáklady při vyřizování malých objednávek s částkou nižší nebo rovnou 500 francouzským frankům (FRF), tedy přibližně 76 EUR.

(46)

Byly zamýšleny dva další systémy financování, které spočívají v přímé podpoře knihkupectvím nebo v přímé podpoře vydavatelům, ale od těchto alternativních řešení se nakonec upustilo, neboť byla ze strany francouzských orgánů pokládána za méně účinná a nákladnější. Systém napadený SIDE jim byl z ekonomického hlediska ukázán jako racionálnější a vzhledem k využívání veřejných fondů jistější.

(47)

V souladu s „Programem malých objednávek“ se musel podnik využívající podporu zavázat, že sdělí Ředitelství pro knihy a četbu ministerstva kultury všechny údaje, které se týkají obecné činnosti podniku (celkový obrat, finanční účty, předběžné rozpočty, kopie usnesení, kterými se potvrzují tyto údaje, případně zprávu účetního revizora, souhrnnou mzdovou tabulku) a také veškeré údaje, které se týkají podpory provozu, zejména rozpočet použití podpory, kterým se vykazuje provádění plnění, které je podnětem k poskytnutí podpory za předchozí rok.

(48)

V praxi využíval „Program malých objednávek“ jediný podnik, CELF. Podnik musel k podpoře své žádosti o podporu na následující rok (12) každoročně vykazovat vícenáklady, způsobené plněním „malých objednávek“.

(49)

Konkrétně, čtvrtina podpory schválené v průběhu předchozího roku byla převedena na počátku roku, zbytek byl přidělen na podzim, po přezkoumání předpokládaného rozpočtu podniku, který využívá podporu, a výkyvů zaznamenaných v průběhu první části účetního roku orgánem veřejné moci.

(50)

Bylo dohodnuto, že pokud částka na podporu nebude využita celá, budou podpory stanovené na následující rok sníženy o zbývající částky.

(51)

Bylo by vhodné upřesnit, že v roce 2002 byly podpory zrušeny (viz tabulka týkající se vývoje poskytnutých podpor v eurech od roku 1980 v příloze I).

III.   PŘIPOMÍNKY SIDE A TŘETÍCH ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

A.   DŮVODY K ZÁSAHU SIDE

(52)

Podle článku 2 svých stanov je cílem SIDE (13): „Prodej knih, tisku, veškerých kulturních produktů, vydávání, zřizování nebo získávání a využívání veškerých komerčních fondů stejného charakteru a obecněji veškeré průmyslové, obchodní nebo finanční transakce, transakce s movitými nebo nemovitými předměty, a to vše ve Francii a v zahraničí, které se mohou přímo nebo nepřímo týkat předmětu činnosti nebo jsou schopny zjednodušovat rozšiřování a rozvoj.

(53)

Dopisem ze dne 20. března 1992 předložila SIDE v důsledku zamítnutí poskytnutí podpory, která je popsána v části II, ministerstvem kultury Komisi stížnost (14).

(54)

SIDE v podstatě požaduje, aby Komise přijala rozhodnutí, kterým by se mohlo ukončit narušení hospodářské soutěže, jehož obětí je na vývozním trhu s knihami ve francouzském jazyce, uvedená narušení mají původ v podpoře přidělené výhradně CELF.

(55)

SIDE udává, že odmítla poskytnutí sporných podpor, které jí byly navrženy ministerstvem kultury během rozhovoru, který se konal dne 26. září 1996. Vysvětluje, že nemohla akceptovat tuto opožděnou nabídku, která byla provedena v daném okamžiku po rozsudku soudu ze dne 18. září 1995. Upřesňuje, že nechtěla využívat program, jehož slučitelnost s právním řádem Společenství mohla být případně Komisí zpochybněna, a že mimo jiné tento návrh jí byl dán na samém konci, aby se zavázala, že ukončí řízení, které sama vyvolala.

(56)

SIDE je mimo jiné přesvědčena, že činnost vývozního komisionáře nevyžaduje žádnou podporu. Proto pochybuje o užitečnosti „Programu malých objednávek“. Nicméně již neodmítá žádnou možnost budoucího přístupu k němu „tak, aby její činnosti byly prováděny v podmínkách nenarušené hospodářské soutěže“, avšak pouze za předpokladu, pokud by francouzskými orgány byl přijat mechanismus, jasně slučitelný s pravidly Smlouvy.

(57)

SIDE uvádí, že „na komisionářském vývozním trhu jsou za ‚obecné‘ vývozce považovány intervenující subjekty, jejichž obrat se uskutečňuje hlavně s orientací na prostředníky, jako jsou knihkupectví, a ne koneční uživatelé“. Pro ni jsou obecnými komisionáři pouze CELF a SIDE. Upřesňuje, že kromě toho existují knihkupci — vývozci, kteří prodávají přímo konečným uživatelům.

(58)

SIDE během rozhovoru, který se konal dne 4. března 2003, oznámila Komisi, že působí hlavně v západní Evropě. Pracuje rovněž na trzích východní Evropy, ale málo vzhledem k programu „Na východ Evropy“ (15), kterého využívá CELF. SIDE rovněž pracuje v Severní Americe a jihovýchodní Asii. Rovněž pracovala v Argentině před tím, než tuto zemi zasáhla současná krize. SIDE upřesnila, že nepožaduje působit v Africe, neboť na tomto území má malý zákaznický okruh, zejména v černé Africe. Také nepůsobí na území, která nejsou zahrnuta do COFACE (16).

(59)

SIDE odmítá tezi francouzských orgánů, která spočívá v tvrzení, že velké objednávky jsou rentabilní, zatímco „malé objednávky“ nejsou, což je důvodem, aby byly za účelem vyřízení podporovány. Dále dodává, že „malé objednávky“ jsou v konečném výsledku rentabilnější než větší objednávky.

(60)

SIDE upřesňuje, že pojmy „malé objednávky“ a „meze rentability“ jsou argumenty, které uvádí francouzská vláda, aby se pokusila odůvodnit podporu, poskytnutou specificky na chod CELF pod záštitou podpory při vyřizování malých objednávek francouzských knih, určených pro zahraničí, přičemž ve skutečnosti se jedná pouze o podporu při fungování.

(61)

SIDE uvádí, že pro druh této činnosti neexistuje mez rentability. Upřesňuje, že může dojít k úsporám daným objemem, pokud je současně objednáno několik výtisků od jednoho titulu. To je důvod, proč seznam slev SIDE stanovuje dodatečnou slevu 5 % na každý titul objednaný v deseti nebo více výtiscích.

(62)

SIDE udává, že všechny objednávky vykazují jeden náklad na vyřízení a jednu stejnou rentabilitu, protože pouze počet řádků, zadaných jednou osobou za den stejně jako počet knih z každého řádku objednávky, mají vypovídací hodnotu. Upřesňuje, že celková částka vydané faktury nemá vliv na zhodnocení nákladů plnění. Vysvětluje, že osoba, která za den zpracuje tisíc řádků z objednávky stráví téměř přesně tutéž dobu, ať objednávka zákazníka obsahuje dva řádky nebo sto řádků, rozdíl spočívá pouze ve skutečnosti, že musí v každé objednávce jiného zákazníka příslušného zákazníka identifikovat, což zabere pouze několik vteřin. Výše obratu během daného období nezávisí tedy na počtu zákazníků, závisí pouze na počtu řádek zpracovaných za tutéž dobu.

(63)

SIDE rovněž udává, že zcela jako CELF akceptuje všechny objednávky, které jsou jí zaslány s jakoukoliv částkou, kritériem výběru je pro SIDE pouze platební schopnost zákazníka.

(64)

SIDE přesto upřesňuje, že určité objednávky mohou obsahovat požadavky na díla nezahrnutá v seznamu, která předpokládají speciální vyhledávání; tento druh objednávek představuje zhruba 4,5 % její činnosti.

(65)

SIDE se tedy domnívá, že podpora, která je poskytována CELF na vyřizování malých objednávek, mu umožňuje nabízet zákazníkům zvláště přitažlivé slevy, které ona není schopna nabídnout.

(66)

SIDE kromě popírání vlastního principu existence vícenákladů, vhodných k odůvodnění příslušné podpory, poukazuje na určité chyby, obsažené v údajích, vycházejících z analytického účetnictví CELF, sestavených francouzskými orgány a využitých Komisí na podporu rozhodnutí 1999/133/ES. Vyvrací tak existenci vícenákladů, spojených s dálkovým přenosem malých objednávek, jak vyplývají z rozhodnutí 1999/133/ES. Poukazuje rovněž, že některé z údajů, vycházejících z analytického účetnictví CELF, které se týkají sociálních výloh, se liší od těch, které se týkají stejného místa v obecném účetnictví podniku, a proto údaje vyčíslené účetními CELF a sdělené francouzskými orgány nejsou relevantní.

(67)

SIDE sděluje, že ve své nabídce veřejnosti bude představovat pouze vydavatele, kteří předkládají nejpřitažlivější slevy. Dodává, že seznam vydavatelů, který předkládá, je mnohem omezenější než seznam CELF, neboť nemá, na rozdíl od CELF, možnost nabízet zajímavé slevy pro všechny vydavatele, které má díky pobírané podpoře a přednostním vztahům, které s vydavateli udržuje, příležitost toto provádět.

(68)

SIDE zdůrazňuje, že utrpěla škodu, neboť někteří z jejich zákazníků opustili její služby a přešli k CELF, které díky poskytované podpoře a úslužnosti vydavatelů nabízí zvláště přitažlivé slevy (17). SIDE má za to, že CELF takto získalo dominantní postavení na komisionářském vývozním trhu.

(69)

SIDE upřesňuje, že nyní trpí jiným druhem újmy, jejíž původ spočívá ve změně celní politiky CELF, které uplatňuje „již alespoň dva roky zastrašovací podmínky vůči malým účtům (18)  (19). Skutečně, od té doby co dostává již pouze symbolickou část sporné podpory a ještě navíc od celkového zrušení v roce 2002, se malé účty ucházejí o služby SIDE. Tento nový požadavek mu způsobuje novou újmu, „neboť zákazníci, kteří jsou nejzajímavější, jsou rovněž ti, kteří mají velký objem objednávek“.

(70)

SIDE došla k závěru, že „politika takto vedená CELF je evidentně v celkovém rozporu s tvrzením CELF, podle kterého ji její domnělá úloha veřejné služby, kterou se podle ní a podle francouzské vlády odůvodňuje poskytovaná podpora, zavazuje zpracovávat stejným způsobem všechny objednávky a stejně jednat se všemi zákazníky“.

(71)

Na podporu svých protestů SIDE předkládá v roce 1996 dvě externí zprávy, první od Národní nadace politických věd, druhou od Účetního dvora.

(72)

Zpráva Národní nadace politických věd, nazvaná „Podporované šíření francouzských vědeckých a vysokoškolských učebnic“, zveřejněná v listopadu 1996, se týká zvláštního segmentu trhu, segmentu šíření francouzských vědeckých a vysokoškolských učebnic. SIDE udává, že tento dokument, třebaže vychází za rámec tohoto řízení, zahrnuje zvláště výmluvné informace, ke kterým by mělo být přihlédnuto Komisí v jejím rozhodnutí 1999/133/ES při posuzování zákonnosti příslušné podpory.

(73)

SIDE rovněž předkládá zprávu Účetního dvora, zveřejněnou v říjnu 1996, která celkově kritizuje politiku ministerstva kultury v záležitosti podpor a specifičtěji uvádí určité programy financované ministerstvem kultury, jako „Program stránka ke stránce“, který byl řízen CELF.

(74)

SIDE vyzdvihuje další, přesnější otázky. Odhaluje rekapitalizaci CELF státem v roce 1980, kterou pokládá za podporu při záchraně. Má za to, že CELF by využilo druhé rekapitalizace v roce 1993, která byla rovněž podstatnou státní podporou prostřednictvím Asociace pro rozvoj francouzského vydavatelství (ADEF). SIDE nakonec připomíná výhody, jaké by CELF využívalo díky „správě veřejných programů“, která mu byla svěřena, a také celou sadu přesných výhod, spojených s výsadními vztahy, které tento podnik udržuje s orgány veřejné státní moci.

B.   STANOVISKO TŘETÍCH ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(75)

Po zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství  (20) rozhodnutí o zahájení ze dne 30. července 1996 a před tímto se projevilo několik zúčastněných třetích stran (21).

(76)

Pan Van Ginneken (22) jako velkoobchodník, zabývající se vývozem francouzských knih do nefrankofonních zemí ve svém stanovisku ze dne 21. prosince 1996 uvádí, že „CELF si již zadalo úlohu  (23) stát se vývozním velkoobchodem a být rentabilním, v rozporu s důvodem svého založení, tedy jako subjekt poskytující služby“.

(77)

Pan Van Ginneken rovněž připomíná problematiku možné dohody mezi CELF a vydavateli, protože ti jsou částečně členy CELF (24). Odmítá „zjevně nespravedlivou“ situaci, ve které je poškozován soukromý zájem představovaný vývozními velkoobchody.

(78)

Hexalivre, společnost pro vývoz francouzských knih (25), zasahuje rovněž s podpisem pana Van Ginnekena, který je jejím předsedou, jako knihkupec, jehož zákazníci jsou tvořeni „institucemi“ usazenými v zahraničí. Ve svém stanovisku ze dne 23. prosince 1996 udává, že činnost CELF, jehož posláním je zásobovat knihkupce v zahraničí, by v zásadě neměla být v rozporu s jeho vlastními aktivitami. Hexalivre trvá na tom, že příslušná podpora nakonec přinesla užitek „soukromé společnosti podporované správou a směřující co nejvíce k monopolnímu postavení“.

(79)

Pan Fenouil za Lavoisier Tec et Doc, bývalý spolupracovník CELF, vydavatel a knihkupec zabývající se vývozem, specializovaný na vědecká a technická díla ve svém stanovisku ze dne 7. ledna 1997 nepopírá opodstatněnost podpor poskytnutých CELF od roku 1980 a připomíná rovněž „ bezvýhradnou podporu do roku 1994  (26)“. Naproti tomu se staví proti rozrůznění činnosti CELF (27), která byla financována díky sporným podporám. Rovněž udává, že 50 % objednávek, vyřizovaných jeho podnikem, jsou malé objednávky s hodnotou méně než 500 FRF. Pan Fenouil nakonec „vyzývá k obnovení podmínek běžné hospodářské soutěže při vývozu, které by bylo provedeno zejména potlačením neopodstatněných podpor na skutečnou úlohu veřejné služby nebo nesporný kulturní cíl, který nemůže být dosažen stávajícími prostředky“.

(80)

Pan de la Rochefoucauld za „Aux amateurs de Livres international“ zasahuje ve svém stanovisku ze dne 2. ledna 1997. Staví se proti a lituje, že by CELF mohlo obsluhovat zahraniční knihovny a/nebo institucionální zákazníky, pokud pobírá podporu k uspokojení potřeb jiného trhu. Požadoval, aby CELF omezilo prodej pouze na zahraniční knihkupce s vyloučením veškerých ostatních zákazníků. Má za to, že vyrovnávací podpora umožnila CELF poskytovat jeho zákazníkům 3 procentní body dodatečné slevy. Podle něho „je podpora pokrytectvím“, „diví se, že by podpora mohla odpovídat více než 60 % částky příslušných objednávek“. Dochází k závěru, podpora slouží k rozvoji obchodních činností CELF. Proto má za to, že by podpora měla být rozdělena „mezi příslušná knihkupectví úměrně k jejich obratu do třetích zemí“ a že by bylo vhodné zakázat CELF dodávat jiným zákazníkům než jsou knihkupci v zahraničí.

(81)

Národní sdružení dovozců a vývozců knih (SNIEL) ve svém stanovisku ze dne 31. prosince 1996 upozornilo, že tvrzení SIDE, která se týkají CELF, nebyla pokládána za dostatečně věrohodná, aby se v počáteční době připojilo k její žalobě. Nicméně se staví proti skutečnosti, že CELF mohlo od roku 1996 zasahovat v „oblastech, kde nebylo původně stanoveno, aby zasahovalo (28), a má za to, že svou činnost rozvinulo díky vyrovnávacím podporám, které pokládá za příliš vysoké.

(82)

SIDE, stejně ve svém stanovisku ze dne 6. ledna 1997 udává, že „… dokonce za předpokladu, že by pojem malých objednávek měl komerční význam, se velmi rychle ukázalo, že CELF se neomezilo na tuto údajně nerentabilní činnost“.

(83)

CELF, které rovněž působí jako třetí strana, popírá tvrzení žalující strany a předložilo několik dopisů vydavatelů, které vyjadřují své uspokojení s jeho službami.

IV.   POZNÁMKY FRANCOUZSKÝCH ORGÁNŮ

(84)

Francouzské orgány udávají, že zpracování malých objednávek na knihy bylo dlouho zajišťováno společnostmi Hachette a les Messageries du livre. Tyto podniky plnily úlohu distributorů pro četné vydavatele, kteří neměli k dispozici distribuční struktury, přizpůsobené přesným malým objednávkám a/nebo nepožadovaly jejich rozvoj.

(85)

CELF, které spojuje různé činitele ve vydavatelském světě, bylo založeno v roce 1977, původně ve formě družstevní společnosti s proměnným kapitálem, aby čelilo nedostatku na komisním vývozním trhu v okamžiku, kdy se Hachette a les Messageries du livre rozhodly z důvodu rentability (29) opustit komisionářskou činnost. Kapitál CELF, původně 50 000 FRF, byl později zvýšen na 80 500 FRF. Od roku 1979 měl CELF vážné, ale očekávané finanční obtíže, protože dva podniky, které předtím řídily činnost, důvodně upřednostnily odchod z trhu, který považovaly za nerentabilní. Obor, vydavatelé, Národní vydavatelské sdružení (SNE) orgány veřejné státní moci měly za to, že činnost CELF měla být za všech okolností zachována, aby mohlo být zajištěno optimální šíření knih ve francouzském jazyce do zahraničí. Jelikož se žádný další subjekt nejevil jako vhodný k zajištění služby, v roce 1980 bylo rozhodnuto, že CELF bude restrukturalizováno a rekapitalizováno.

(86)

Francouzské orgány udávají, že za těchto okolností bylo CELF transformováno na družstevní akciovou společnost s pevným kapitálem. Jeho kapitál byl zvýšen z 80 500 FRF na 1 280 500 FRF. Rekapitalizace byla provedena z poloviny akcionáři a z poloviny ADEF (30), sdružením financovaným státem. V roce 1994 byla ADEF zrušena; její akcie byly zdarma postoupeny SNE, které je spolupracovníkem CELF.

(87)

Francie udává, že CELF zůstalo až do dnešního dne družstevní akciovou společností, která působí na základě svého vlastního kapitálu. Upřesňuje, že se jedná o strukturu, která byla stále všem otevřena, na akcionářích nebyla požadována žádná podmínka státní příslušnosti, jediným závazkem vždy bylo vykazovat „činnost, která se vztahuje k jakémukoliv druhu činnosti při vývozu knih ve francouzském jazyce“. Vydavatelé frankofonních děl, usazení v jiném členském státě, se mohou taktéž zcela podílet na družstvu a mít prospěch z jeho činností (31).

(88)

Podle článku 3 stanov je cílem CELF „přímo vyřizovat objednávky knih, brožur a všech komunikačních médií  (32) do zahraničí a zámořských teritorií a departementů a obecněji provádět veškeré práce směřující zejména k rozvoji podpory francouzské kultury ve světě prostřednictvím výše zmíněných médií. Za výše uvedeným účelem družstvo provede veškeré průmyslové, obchodní nebo finanční operace, operace s movitostmi nebo nemovitostmi za účelem provádění předmětu činnosti. Vzhledem k zvláštnímu cíli družstva se žádná fyzická nebo právnická osoba nemůže stát nebo být akcionářem, pokud neprovádí činnost, která se jakkoli vztahuje k výše uvedené vývozní činnosti“.

(89)

Francouzské orgány upřesňují, že CELF čítal ke dni 6. listopadu 2002, 76 akcionářů-družstevníků, kterými jsou v zásadě, ne však výhradně, vydavatelé. Každý akcionář má na valné hromadě jediný hlas, nezávisle na podílnické částce. Upřesňují, že mezioborová forma společnosti byla zárukou transparentnosti, z důvodu péče o společný zájem a řádné správy poskytnuté podpory.

(90)

Hlavní činitelé při šíření knih jsou:

a)

vydavatelé, kteří „produkují“ knihy;

b)

distributoři, začlenění nebo nezačlenění do vydavatelských společností, kteří zajišťují komerční podporu knih u maloobchodníků nebo u určitých velkých institucionálních spotřebitelů;

c)

distributoři, začlenění nebo nezačlenění do vydavatelských společností, kteří zajišťují logistiku šíření vydavatelů; získávají objednávky od knihkupců, určitých velkých institucionálních spotřebitelů nebo nejrůznějších prostředníků a zásobují se u vydavatelů;

d)

velkoobchodníci, kteří nepůsobí vždy v distribučním oběhu a kteří jsou prostředníky mezi distributory a maloobchodníky nebo určitými velkými institucionálními spotřebiteli;

e)

komisionáři, kteří se obracejí pouze na maloobchodníky a ne na konečného spotřebitele.

(91)

Francie upřesňuje, že on-line knihkupectví musí být od nynějška počítána mezi účastníky přítomné na trhu a že musí být rovněž pokládána za potenciální konkurenty komisionářů, zabývajících se vývozem. Nicméně není schopna sdělit údaje o části trhu, kterou by měli v rukou tito nově příchozí (33).

(92)

Francouzské orgány vysvětlují, že rozmanitost subjektů, které jsou přítomny na trhu, musí umožňovat distribuci a podporu knih u všech typů veřejnosti nezávisle na místě, „Program malých objednávek“ v zásadě umožnil účelně čelit nedostatkům komplexního mechanismu při šíření knih.

(93)

Francouzské orgány předaly určité informace o celkovém trhu vývozu knih ve francouzském jazyce. Osvětlují obchodní politiku CELF, které v souladu se stanovami a závazky přijatými vůči francouzským orgánům, upřednostňuje oblasti, kde jsou vydavatelé málo zastoupeni.

(94)

V tabulce 1 tak je vidět, že CELF je málo aktivní v oblastech, kde jsou velmi aktivní vydavatelé, a naopak, že CELF je velmi aktivní v oblastech, kde jsou vydavatelé málo zastoupeni.

Tabulka 1

Porovnávané zeměpisné rozčlenění frankofonního vydavatelství podle obratu/podílu na trhu CELF na celkovém trhu vývozu knih ve francouzském jazyce

Dané oblasti

Vydavatelství

CELF

Část CELF

Evropské společenství

38,2 %

20,23 %

0,97 %

Severní Amerika

17,4 %

6,03 %

0,64 %

Evropské státy, které nejsou členy Společenství

16 %

1,11 %

0,13 %

Francouzské zámořské departementy

8,4 %

0,87 %

0,19 %

Asie

3,7 %

19,9 %

9,95 %

Frankofonní státy Afriky

5,5 %

11,58 %

3,85 %

Maghreb

4,4 %

28,43 %

11,84 %

Blízký a Střední východ

2,3 %

1,09 %

0,87 %

Východní Evropa

2 %

2,21 %

2,03 %

Latinská Amerika

1,5 %

7,6 %

9 %

Antily

0,32 %

0,7 %

4,27 %

Nefrankofonní státy Afriky

0,16 %

0,21 %

2,47 %

 

100 %

100 %

 

(95)

Francouzské orgány zdůrazňují, že „Program malých objednávek“ nebyl chápán jako specifická podpora CELF, ale jako režim podpory šíření francouzsky psaných knih, která by mohla využívat kanály dalších subjektů, schopných reagovat na stejný typ objednávek.

(96)

Vysvětlují, že strukturální změna CELF provedená v roce 1980 byla provázena rozhodnutím o poskytnutí podpor v rámci „Programu malých objednávek“. Potvrzují, že CELF bylo prakticky jediným obecným subjektem, který získal příslušné podpory (34), dvanáct let po uskutečnění programu žádný jiný subjekt kromě SIDE nepodal žádost, třebaže samotný program byl v oboru znám.

(97)

Francie nepopírá, že ministerstvo kultury zamítlo v roce 1991 schválení podpory SIDE (35), neboť tento podnik nesplňoval požadované podmínky transparentnosti, aby využil zmíněnou podporu a odmítal se podřídit omezení vyplývajícímu z jejího poskytnutí. Francie mimo jiné připomíná, že ministerstvo kultury přistoupilo v roce 1996 k SIDE s návrhem zmiňované podporu a že je SIDE odmítla.

(98)

Francouzské orgány zdůrazňují, aby jeden z cílů francouzské kulturní politiky ve světě spočíval v zajištění šíření děl ve francouzském jazyce. Tento cíl musí být chápán jako úloha veřejné služby. Proto se francouzské orgány domnívají, že má Komise vzhledem k ustanovením čl. 86 odst. 2 Smlouvy analyzovat příslušná opatření.

(99)

Francie připomíná, že CELF bylo zřízena poté, v okamžiku, kdy se ekonomičtí činitelé, pověření touto činností rozhodli stáhnout z trhu, bylo dotováno spornou podporou. V případě neprovedení sporných opatření by šíření knih ve francouzském jazyce, určených malým knihkupectvím, často v dosti vzdálených oblastech, kde poptávka není vzhledem k obratu a objemu velká, byla zjevně penalizována.

(100)

Francouzské orgány proto rozhodly uplatnit sporný program, aby mohly být za stejných podmínek jako větší objednávky dodrženy všechny objednávky, včetně nerentabilních objednávek frankofonních děl.

(101)

Francie zdůrazňuje, že ministerstvo kultury vložilo „svou podporu do operativních nákladů veřejné služby CELF, spojených s malými objednávkami“ a že CELF byla proto svěřena skutečná úloha veřejné služby.

(102)

Na podporu své argumentace předaly francouzské orgány Komisi několik textů:

a)

vyhláška č. 82-394 ze dne 10. května 1982 o organizaci ministerstva kultury trvá na jeho úloze v „působení francouzské kultury a francouzského umění ve volném dialogu světových kultur“ ;

b)

vyhláška č. 93-797 ze dne 16. dubna 1993 o pravomoci ministra kultury a francouzsky mluvícího společenství, který uvádí, že „ministr kultury a francouzsky mluvícího společenství … zavede společně s dalšími zúčastněnými ministry akce řízené státem s cílem zajistit působení francouzské kultury a působení francouzsky mluvícího společenství ve světě“;

c)

rozsudky o organizaci Ředitelství pro knihy a četbu, poslední z roku 1996, založené na výše uvedených vyhláškách, která upřesňují úlohy ministerstva kultury v oblasti vývozu knih.

(103)

Francouzské orgány udávají, že na základě těchto textů Ředitelství pro knihy a četbu uzavíralo roční úmluvy s partnery, pověřenými provést akce vycházející z kulturní politiky vlády. Tyto úmluvy definují cíle spolupráce mezi ministerstvem a subjekty, které podporuje, a také vzájemné závazky stran.

(104)

Francouzské orgány objasňují, že ministerstvo kultury uzavíralo každý rok s CELF (36) úmluvu, kterou bylo pověřeno prováděním úlohy veřejné služby, spočívající v „dodržení všech objednávek frankofonních děl v jakékoli částce, pocházejících ze zahraničních knihkupectví“.

(105)

Francouzské orgány kromě toho uvádějí, že ať je příslušný trh vymezen jakkoliv, SIDE a CELF si objednávkami malých objemů nekonkurují.

(106)

Vyzdvihují zejména protikladné tvrzení SIDE, která ačkoli uvádí, že pracuje se stejným typem zákazníků jako CELF a že se všemi zákazníky jedná stejným způsobem, „ať je částka jejich objednávky jakákoliv“, na množství menší než deset výtisků uplatňuje úroveň slevy nižší než pět bodů.

(107)

Domnívají se, že tato významná „penalizace“, kterou SIDE uplatňuje u objednávek s počtem děl nižším než deset, je dobrým důkazem, že malé objednávky nejsou upřednostňovaným cílem SIDE, na rozdíl od objednávek, které jí umožňují dosáhnout velkých úspor, jako jsou objednávky zadávané institucionálními zákazníky, což je upřednostňovaný okruh obsluhovaný SIDE.

(108)

Základní rozdíl obchodní strategie se projevuje zejména průměrným počtem knih na řádku a na fakturu, který je mnohem důležitější pro SIDE než pro CELF.

(109)

Francouzské orgány udávají, že CELF náhradou za podpory, které mu jsou poskytovány, i pokud podporou není vyrovnáván „Program malých objednávek“ jako takový, musí být schopno, pokud je politickým cílem ministerstva kultury nejširší možné šíření francouzsky psaných knih, předkládat svým zákazníkům velmi širokou a rozmanitou nabídku vydavatelů. Připomínají, že stovky vydavatelů, kteří jsou začleněni do nabídky CELF jsou ve skutečnosti velmi malí vydavatelé, asociace nebo různé, velmi málo známé orgány (37), jejichž vydavatelská činnost není taková, aby vedla k velkým a rentabilním objednávkám. CELF při předkládání tohoto rozšířeného seznamu vydavatelů podporuje rozmanitost. Proto se musí zásobit u velmi vysokého počtu dodavatelů za částky, které nejsou často vysoké, což zavazuje rovněž spravovat velmi mnoho malých vydavatelů, aniž by toto bylo nahrazováno jakoukoli podporou.

(110)

Malí vydavatelé jsou tedy z ekonomického hlediska méně rentabilní, neboť oproti velkým vydavatelům neposkytují příliš zajímavé podmínky. SIDE ze své strany sleduje obchodní politiku, která upřednostňuje známější vydavatele, schopné k podnícení velkých objednávek. Francouzské orgány vysvětlují, že by proto bylo vhodné provádět rozlišování „malých účtů“ a „malých objednávek“. Pojem „malé objednávky“ jistě odpovídá hodnocení, které dostal sporný „program“, nicméně nedostatečně vysvětluje závazek, vycházející z „malých zákaznických účtů“, kteří vytvářejí „malé dodavatelské účty“.

(111)

Poskytnutí podpory se jistě zakládá na vícenákladech, vynaložených na malé objednávky, ale subjekt, který přijímá podporu, je rovněž podřízen závazkům, o kterých nelze říci, že jsou „vyrovnané“.

(112)

Francouzské orgány udávají, že vyrovnávací podpory byly CELF přiděleny k náhradě dodatečných nákladů, vynaložených na malé objednávky, jejichž mez byla stanovena empiricky na 500 FRF. Tato mez stanovila hodnotu, ovšem nevyplývá z ní, že se každá objednávka s celkovou hodnotou mezi 0 a 500 FRF musí nacházet přesně na prahu rentability. Určité objednávky s hodnotou 500 FRF mohly být rentabilní, zatímco jiné ne. Vše záviselo na počtu titulů a knih zahrnutých v objednávce, na druhu těchto knih, na kvalitě zadané objednávky, na skutečnosti, zda zákazník využívá nebo nevyužívá záruku COFACE a také na způsobu a lhůtě platby.

(113)

Francouzské orgány upřesňují, že naproti tomu se s jistotou ukázalo, že skupina objednávek od 0 do 500 FRF není obecně rentabilní a v zásadě není kryta subjektem, který by zvažoval pouze samotná ekonomická kritéria. Tento poslední argument vysvětlují na analýze nákladů, která se zakládá na referenčním roce 1994.

(114)

Také, jak ukazují tabulky 2a a 2b, francouzské orgány upřesňují, že CELF v průběhu posledních let a zvláště od zahájení jeho zproštění od finančního závazku v letech 1996/1997 rozrůznilo své činnosti, zejména rozšiřováním rentabilních zákazníků, tvořených velkými účty knihkupectví a institucionálních zákazníků, jako knihovny, vysoké školy nebo kulturní střediska. Ve stejné době byl zaznamenán pokles obratu „malých účtů“ a také snížení počtu zákazníků. Souběžně s tím bylo zjištěno obecné zvýšení obratu CELF. Francouzské orgány v těchto podmínkách potvrzují, že zpracování malých objednávek bylo pro CELF faktorem zpomalení činnosti.

Složení obratu CELF

I.   Tabulka 2a — příklad Německa

NĚMECKO

3,4 % obratu CELF představuje 27,2 % malých účtů aktivních zákazníků

 

1999

2000

2001

Obrat

2 331 713 FRF

2 548 430 FRF

2 906 533 FRF

počet zákazníků

593

561

444

OBRAT < 5 000 FRF

480

462

344

OBRAT < 10 000 FRF

47

35

38

OBRAT + 100 000 FRF

0

2

4

II.   Tabulka 2b — Evropské společenství

Zákaznické účty Evropského společenství

 

1999

2000

2001

Obrat

15 253 754 FRF

14 241 785 FRF

14 436 006 FRF

počet aktivních zákazníků

1 567

1 440

1 249

OBRAT < 5 000 FRF

1 059

950

782

OBRAT < 10 000 FRF

162

154

139

OBRAT + 100 000 FRF

19

15

18

V.   HODNOCENÍ KOMISE

(115)

CELF a SIDE jsou dva konkurenční podniky, usazené ve Francii, které provádějí zejména komisionářskou činnost při vývozu knih ve francouzském jazyce (38). Tato činnost spočívá v šíření (39) knih ve francouzském jazyce za účelem uspokojení objednávek malých maloobchodníků (malá knihkupectví nebo instituce jako knihovny nebo vysoké školy), hlavně v nefrankofonních zemích a oblastech. Pro oblasti jako je Belgie, Kanada nebo i frankofonní část Švýcarska je šíření knih zajišťováno samotnými vydavateli nebo prostřednictvím distribučních sítí, vzhledem k tomu, že objem trhu je dostatečně velký, aby podniky investovaly do integrovaných distribučních sítí. Tento typ služby umožňuje zajišťovat optimální šíření množství děl.

(116)

SIDE a francouzské orgány se shodují v objasnění, že komisionář přistupuje prakticky k přeskupení jednotlivých nevelkých objednávek, jejichž vyřizování by bylo pro tradiční vydavatele a distributory příliš nákladné. Tato služba zákazníkům umožňuje, ať to jsou knihkupci nebo instituce, omezit oslovování velkého počtu dodavatelů.

(117)

Souběžně jsou zasílány objednávky vydavatelům a/nebo distributorům, kteří mají taktéž pouze jediný cíl dodávky: komisionáře. Díky tomuto typu plnění dochází také k úspoře času a peněz, omezí se udržování vztahů s velkým počtem zákazníků, podle předpokladů geograficky velmi rozptýlených.

(118)

Komisionáři, zabývající se vývozem, jsou tedy základními poskytovateli pro oběh knih při vývozu do zemí, kde je poptávka nepravidelná, rozdrobená a/nebo s malým objemem. Použití služeb vývozního komisionáře je tedy často pro kupujícího (nikdy se nejedná o konečného zákazníka) jediný způsob, zavedený v nefrankofonní zemi, jak zadat a obdržet své objednávky. Plnění komisionáře umožňuje snížit fixní náklady spojené s vyřizováním každé objednávky.

(119)

V daném případě je zřejmé, že francouzské orgány uplatnily sporný „Program malých objednávek“, aby podpořily komisní vývozní trh, malé objednávky, nižší nebo rovné 500 FRF, v zásadě pokládané za nerentabilní. Bylo by tedy vhodné ověřit, zda tento neoznámený program, jehož jediným uživatelem v praxi bylo CELF, byl slučitelný se Smlouvou.

A.   POUŽITELNOST USTANOVENÍ ČLÁNKU 87 SMLOUVY

1.   PŘÍSLUŠNÁ OPATŘENÍ PŘEDSTAVUJÍ PODPORU VE SMYSLU ČL. 87 ODST. 1 SMLOUVY

(120)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak“.

(121)

Dané opatření zajišťuje výhodu CELF, protože se jedná o podporu určenou ke snížení nákladů na malé objednávky. Tento bod nebyl mimo jiné francouzskými orgány nikdy popírán.

(122)

Je financováno prostřednictvím rozpočtových zdrojů spravovaných Ředitelstvím pro knihy a četbu ministerstva kultury, to jest prostřednictvím státních prostředků.

(123)

Je určeno knižním komisionářům a v praxi bylo využíváno pouze CELF. Je tedy selektivní.

(124)

Co se týká ovlivňování obchodu mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže zavedené tímto opatřením, Komise vzala na zřetel následující.

(125)

Podpora je poskytována francouzským komisionářům, kteří vyvážejí knihy ve francouzském jazyce hlavně do nefrankofonních zemí. Uvedení francouzští komisionáři tedy alespoň potenciálně konkurují ostatním komisionářům, zabývajícím se vývozem frankofonních knih v dalších frankofonních zemích Společenství (hlavně Belgie a Lucembursko). Bylo by nicméně vhodné uvést, že vzhledem k uvažované stávající odchylce mezi objemy frankofonních knih, vyvážených do nefrankofonních zemí z Francie na jedné straně a z Belgie a Lucemburska na straně druhé má narušení hospodářské soutěže vyvolané podporou na trhu velmi omezený charakter.

(126)

Podpora může rovněž vést k narušení hospodářské soutěže a ovlivňovat obchod tím, že bude působit na další činnosti CELF. Zdá se, že tyto činnosti jsou omezeny na šíření v zahraničí a na internetové stránce CELF (40) se jasně udává, že CELF neprodává ani ve Francii, ani soukromým osobám. Daná podpora byla CELF poskytnuta v rámci „Programu malých objednávek“, který spočíval v zajištění, aby veškeré objednávky, pocházející ze zahraničních knihkupectví, nacházejících se na nefrankofonních územích, mohly být vyřizovány při jakékoli částce. Komise uvádí, že sporný mechanismus mohl být ku prospěchu kupujícím a vydavatelům frankofonních knih, pokud mohli kupující využívat mírné ceny a pokud byl usnadněn následný prodej. Takové ovlivňování obchodu je nicméně vzhledem k velmi malé zaměnitelnosti mezi knihami ve francouzském jazyce a v dalších jazycích velmi nepřímé a celková částka velmi omezená.

(127)

Podpora poskytnutá CELF vytváří za těchto podmínek státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, protože odpovídá čtyřem podmínkám, spojeným s pojmem podpora. Nicméně je nutno uvést, že přímý účinek na obchod a narušení hospodářské soutěže, způsobený opatřením je velmi slabý.

(128)

Kromě toho by bylo vhodné uvést, že členské státy jsou povinny informovat Komisi v dostatečném časovém předstihu o projektech, které v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy směřují k ustanovení podpor.

(129)

Francouzská vláda tedy neoznámila daný program ani podporu ve prospěch CELF při vyřizování malých objednávek před přistoupením k jejich poskytnutí. Podpory byly tedy poskytnuty nezákonně.

(130)

Navíc jelikož soud částečně zrušil rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993, poté rozhodnutí 1999/133/ES, které schvalovalo podpory poskytované CELF, zůstala podpora, která byla poskytována CELF na vyřizování malých objednávek, nezákonnou.

(131)

Nyní by bylo vhodné prověřit, zda v daném případě byla uplatněna jedna z odchylek stanovených čl. 87 odst. 2 a 3 tak, že daná opatření by mohla být vyňata z obecného zákazu, stanoveného v odstavci 1 uvedeného článku.

2.   HODNOCENÍ OPATŘENÍ VZHLEDEM K USTANOVENÍM ČL. 87 ODST. 2 A 3 SMLOUVY

(132)

Komise uvádí, že odchylky čl. 87 odst. 2 Smlouvy nelze v daném případě použít, neboť daná opatření jasně nesměřovala k dosažení cílů, které jsou zde stanoveny. Podpora také nesplňovala podmínky stanovené odchylkou podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, jelikož nebyla určena k podpoře rozvoje oblastí, které by mohly zmíněné ustanovení využívat. V daném případě by také nemohla být použita odchylka stanovená v čl. 87 odst. 3 písm. b), která se týká podpory při provedení důležitého evropského projektu společného zájmu, protože dané opatření nesměřovalo k podpoře tohoto typu projektu. Protože podpora nesměřovala ani k nápravě vážného narušení francouzského hospodářství, nelze v daném případě také použít odchylku obsaženou ve druhé části čl. 87 odst. 3 písm. b). Nakonec se nelze odvolávat k čl. 87 odst. 3 písm. c), který se týká příspěvku na rozvoj určitých činností nebo určitých hospodářských oblastí, neboť podpora nesledovala oblastní nebo horizontální cíle a Komise se domnívá, že toto ustanovení by v daném případě nemělo být využíváno na dílčím základě.

(133)

Naproti tomu čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy upřesňuje, že: „za slučitelné se společným trhem mohou být považovány … podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže ve Společenství v míře odporující společnému zájmu“.

(134)

Je nepochybné, že kulturní cíl daných podpor, uznaný v prvním období žalující stranou (41), byl již nyní Komisí přijat v rozhodnutí ze dne 18. května 1993, poté potvrzen soudem v rozsudku ze dne 18. září 1995, opětovně potvrzen rozhodnutím 1999/133/ES a rozsudkem soudu ze dne 28. února 2002 nebyl zpochybněn.

(135)

Tento cíl je jasně potvrzen francouzskou vládou, která vedeními přála vést voluntaristickou politiku, směřující k podpoře šíření děl ve francouzském jazyce v celém světě. Tato vůle těží ze směru, který stále více směřuje k ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti na mezinárodní úrovni.

(136)

Komise se k tomuto tématu již vyjádřila ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu „K mezinárodnímu nástroji o kulturní rozmanitosti“ (42). Domnívá se, že kulturní rozmanitost se stala hlavním námětem mezinárodních jednání v mezinárodních a oblastních organizacích, který umožňuje odpovídat na vzrůstající zájem občanské společnosti a vlád vzhledem k ochraně kulturní specifičnosti jako společného dědictví národů.

(137)

Ochrana a podpora kulturní rozmanitosti se nachází mezi základními principy evropského modelu. Jsou zaznamenány v čl. 151 odst. 1 Smlouvy, který stanoví: „Společenství přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodosti a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví“, nebo také v čl. 151 odst. 4, který stanoví: „Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení této smlouvy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur“.

(138)

Smlouva vyžaduje od Společenství a členských států, které ho tvoří, podporu kulturní rozmanitosti v mezinárodních vztazích jako příspěvek světovému řádu, založenému na udržitelném rozvoji, mírovém soužití a dialogu mezi kulturami. Francouzské orgány, které finančně napomáhají a podporují šíření frankofonních děl, zavedly kulturní politiku, která odpovídá cílům stanoveným Smlouvou.

(139)

Za těchto podmínek se Komise domnívá, že podpory poskytované CELF francouzskými orgány s cílem zajistit šíření děl ve francouzském jazyce, a to při jakékoli částce objednávky, zcela sledovala kulturní cíl tak, jak je obsažen ve znění Smlouvy.

3.   SLUČITELNOST DANÉ PODPORY S PRÁVNÍMI PŘEDPISY SPOLEČENSTVÍ

(140)

Podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy mohou být podpory, určené k podpoře kultury a zachování dědictví slučitelné se společným trhem, pokud opatřením, které je v protikladu ke společnému zájmu, nenarušuje podmínky obchodu a hospodářské soutěže.

a)   Úvodní připomínky Komise, které se týkají stanoviska třetích stran

(141)

Komise uvádí, že třetí strany, které se přihlásily po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení, se mimo SIDE a CELF nepředstavují jako komisionáři zabývající se vývozem, ale spíše jako „velkoobchodní“ specializovaní poskytovatelé. Žádná ze třetích zasahujících stran neudává, že podala na ministerstvu kultury žádost o získání dané podpory.

(142)

Podle několika stanovisek třetích stran se ukazuje, že mechanismus podpory použitý francouzskými orgány nebyl přinejmenším v počáteční době odborníky, kteří se vyjádřili, zpochybněn.

(143)

Komise mohla rovněž zjistit, že žalující strana, stejně jako třetí strany, věděla o podpoře, která byla CELF poskytnuta při jeho založení v roce 1980. SIDE tedy požádala ministerstvo kultury nejen v roce 1991 (43), aby jí byla rovněž poskytnuta daná podpora, Komise byla zpravena o této věci teprve o několik měsíců později, v březnu 1992.

(144)

Komise připomíná, že stanoviska třetích stran jsou vzhledem k politice rozrůznění činností CELF (44) zásadně kritická. Je mu vytýkáno, že se spoluúčastí vydavatelů, kteří mu poskytovali přednostní slevy, postupně zasahovalo na dalších trzích než na tom, pro který bylo původně založeno, to jest trh s malými objednávkami.

(145)

Jak vyplývá z předložených údajů, v okamžiku svého založení CELF skutečně pracovalo pouze pro knihkupectví. Teprve později, v průběhu roku 1990 začalo provádět průzkum dalších typů zákazníků. Avšak nic neudává, že by rozrůznění činnosti CELF byla financována spornými podporami, zcela naopak, protože jejich cílem a účinkem bylo výhradně vyrovnávat vícenáklady vzniklé z malých objednávek, tak jak je prokázáno v bodu 198 odůvodnění a následujících.

(146)

Určité třetí strany, které se představují jako velkoobchodníci-vývozci nebo také knihkupci-vývozci, zdůrazňují, aniž by nicméně byly na podporu těchto tvrzení předloženy příslušné údaje, že podpora k uspokojení poptávky byla zbytečná.

(147)

Některé třetí strany nakonec uváděly, že CELF využívalo výhod vycházejících z přednostních vztahů, které tento podnik udržoval s určitými veřejnými subjekty jako „France édition“. Zejména Hexalivre kritizoval postoj „France édition“, který poskytoval CELF výsadní postavení poskytnutím přístupu do svého stánku na mezinárodních veletrzích, což odmítlo udělat pro Hexalivre.

(148)

Jak potvrzují důkazy předané francouzskými orgány, mohla Komise zjistit, že CELF, které je členem „France édition“, platilo jak za pronájem prostoru ve stánku „France édition“, tak za katalogy objednané u „France édition“. Jak v každém případě zdůraznily francouzské orgány, tento druh vztahů se žádným způsobem netýkal orgánů veřejné moci.

(149)

Nicméně jelikož tyto údaje nebyly zahrnuty v rozhodnutí k zahájení řízení ze dne 30. července 1996, netýkají se problematiky „malých objednávek“. Proto se Komise v rámci tohoto řízení k této otázce nevyjádří.

(150)

Francouzským orgánům se rovněž vytýká, že upřednostňovaly CELF veřejnými objednávkami. Tato tvrzení se týkají zvláště podpory poskytnuté na provedení programu „novinky“, řízeného ministerstvem zahraničních věcí, a úlohy, kterou hrály objednávky zadávané asociacemi, spojenými s tímto ministerstvem a ministerstvem pro spolupráci, jako je Asociace pro šíření francouzského myšlení (ADPF) a Asociace pro rozvoj výuky a kultury v Africe a na Madagaskaru (l'AUDECAM).

(151)

Jelikož tyto údaje nebyly zahrnuty do rozhodnutí k zahájení jednání ze dne 30. července 1996, netýkají se problematiky „malých objednávek“. Proto se Komise v rámci tohoto jednání k této otázce nevyjádří.

(152)

Nakonec SIDE ohlašuje „komplexní soubor podpory, který využívalo nejen CELF, ale také různé spojené subjekty, které, stejně jako ono, spojují vydavatele a veřejné orgány v největší neprůhlednosti“, stejně jako kulturní politiku vedenou orgány veřejné moci obecně.

(153)

Na podporu svých argumentů SIDE předkládá zejména zprávu Účetního dvora z listopadu 1996. Komise připomíná, že tato zpráva obsahuje hlavně obecnou kritiku způsobu, jakým byla ve Francii rozdělena podpora kultuře. Neobsahuje žádný údaj o podpoře poskytované CELF na vyřizování malých objednávek. CELF je uvedeno, ale pouze v souvislosti s „Programem stránka ke stránce“ a s akcí „program plus“, programy, které byly soudem v jeho rozsudku ze dne 18. září 1995 (45) prohlášeny za platné.

(154)

Komise za těchto podmínek uznává, že závěry zprávy Účetního dvora nejsou s to osvětlit její hodnocení v rámci tohoto řízení. Obecná kritika uspořádání, vyjádřená ze strany SIDE k francouzské politice v záležitosti podpory kultuře, nebyla zahrnuta v rozhodnutí k zahájení jednání ze dne 30. července 1996, které se týká „Programu malých objednávek“. Proto se Komise v rámci tohoto jednání k této otázce nevyjádří.

b)   Odpověď na související tvrzení, vyjádřené se strany SIDE

(155)

V průběhu první fáze řízení k přezkoumání podpor SIDE položila určité přesné otázky, které se týkají rekapitalizace CELF a výhod, které využívalo díky „správě veřejných programů“. SIDE zároveň zcela odmítá soubor přesných výhod, spojených s upřednostňovanými vztahy, které CELF udržovalo s orgány veřejné moci.

(156)

Bylo by vhodné uvést, že kapitál CELF byl v roce 1980 zvýšen z 80 500 FRF na 1 280 500 FRF. Transakce byla financována ve výši 50 % ADEF a ve výši 50 % akcionáři (soukromými) CELF.

(157)

Hlavním cílem ADEF, která přeskupila určitý počet vydavatelů, bylo podnítit zastoupení knih ve francouzštině v zahraničí a podpořit investice provedené vydavateli nebo vývozci. Asociace využívala veřejného příspěvku, který jí byl poskytnut ministerstvem kultury.

(158)

Po provedení analýzy dokumentace, kterou jí předložily francouzské orgány, dospěla Komise k závěru, že sporné zvýšení kapitálu nebylo založeno na podpoře státu, ale že se jednalo o prosté převzetí podílu. Skutečně se nelze stavět proti ani popírat, že se soukromí investoři podíleli na vytvoření podniku v jeho současné podobě. Ministerstvo kultury nezasahovalo do kapitálu CELF a ADEF, asociace, z části ovšem financované státem, nicméně jednalo jako soukromý investor v tržním hospodářství. Úpis ADEF skutečně zcela odpovídá třetí odrážce bodu 3.2 sdělení Komise k uplatňování článků 92 a 93 Smlouvy ES o převzetí veřejného podílu (46). Za těchto podmínek transakce neobsahovala prvky státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(159)

Tato rekapitalizace se mimo jiné uskutečnila již před více než deseti lety, když SIDE zaslala dne 20. března 1992 svůj první dopis Komisi a Komise požadovala dopisem ze dne 2. dubna 1992 informace od francouzských orgánů. V důsledku toho a v souladu s ustanoveními článku 15 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (47), tedy Komise nemohla v takovém případě předepsat využití navýšení kapitálu, i když se jednalo o státní podporu.

(160)

SIDE rovněž ohlašuje podporu, která byla poskytnuta CELF v roce 1993, prostřednictvím postoupení akcií ADEF na SNE, která je spolupracovníkem CELF.

(161)

SIDE ve svých připomínkách ze dne 5. prosince 2003 připomněla Komisi, že by se v souladu se zápisy, které založila během slyšení ze dne 4. července 2001, měla vyjádřit k podpoře, která podle ní byla poskytnuta CELF během likvidace ADEF v červnu roku 1993.

(162)

Komise podotýká, že tento bod nebyl zahrnut v rozhodnutí k zahájení jednání ze dne 30. července 1996. Proto se Komise v rámci tohoto jednání k této otázce nevyjádří.

(163)

SIDE vysvětluje, že CELF mohlo udržet své zastoupení na trhu a pokračovat ve stejném typu slev pro své zákazníky po zrušení „Programu malých objednávek“, neboť kromě toho neustále pobírá četné veřejné podpory nepřímými programy jako „Na východ Evropy“, který vystřídal program „Stránka ke stránce“, nebo také „Program plus“, které byly dotovány trvale navyšujícími se fondy.

(164)

Bylo by vhodné připomenout, že uvedené programy, které již byly schváleny Komisí rozhodnutím ze dne 18. května 1993, byly soudem v rozsudku ze dne 18. září 1995 (48) rovněž prohlášeny za platné.

(165)

Z toho vyplývá, že tyto aspekty nebyly v rozhodnutí k zahájení jednání ze dne 30. července 1986 připojeny. Proto se Komise v rámci tohoto jednání k této otázce nevyjádří.

c)   Podpora malým objednávkám nebyla taková, aby narušovala podmínky obchodu a hospodářské soutěže ve Společenství rozsahem, který by byl v protikladu společnému zájmu

i)   Mechanismus stanovený k podpoře oborem postoupené činnosti

(166)

„Program malých objednávek“ byl sestaven v roce 1980 ministerstvem kultury v době, kdy si obor (le Groupe Hachette a les Messageries du livre) přál opuštění komisionářského trhu v oblasti vývozu. Sporný mechanismus byl ustaven tak, aby podporoval subjekty v práci na trhu, aby mohly být splněny všechny objednávky knih ve francouzském jazyce, které přicházejí z knihkupectví, nacházejících se v nefrankofonních oblastech.

(167)

Komise za prvé v souladu s určitými stanovisky třetích stran zasahujících do jednání zjistila, že „Program malých objednávek“, který ve skutečnosti provázel založení CELF v jeho současné podobě, byl znám odborníkům, kteří jej alespoň v prvním období uvítali (49), nebo jej přinejmenším, aniž proto požadovali zisk, nezpochybňovali.

(168)

SIDE ze své strany obhajuje, že „Program malých objednávek“ byl určen výhradně pro CELF. Odmítnutí, které bylo provedeno ze strany ministerstva kultury v roce 1991 podle ní tuto skutečnost potvrdilo. Ve stejné době SIDE nenamítá, že zamítnutí svého požadavku o poskytnutí podpor bylo odůvodněno vlastním odmítnutím podřídit se závazku transparentnosti požadovaného pro využívání zmíněných podpor.

(169)

Kromě toho v roce 1996 po zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. května 1993 ministerstvo kultury ve snaze ukončit řízení připomnělo SIDE, že režim podpory při malých objednávkách nebyl svou podstatou určen CELF. Navrhl jí dopisem ze dne 3. září 1996 rozhovor za účelem přezkoumání, zda by byla schopna za stejných podmínek transparentnosti poskytovat stejné služby, jako poskytuje CELF.

(170)

Během rozhovoru, který se konal dne 26. září 1996, vedoucí pracovníci SIDE návrh, který jim byl předložen, odmítli. Oznámili ministerstvu kultury, že odmítají využívat program, jehož slučitelnost s právem Společenství může být Komisí zpochybněna.

(171)

Na podporu své argumentace SIDE předkládá zprávu Národní nadace politických věd, která hlavně kritizuje volbu uskutečněnou francouzskými orgány, nevyplácet podporu přímo knihkupcům. Komise v tomto směru připomíná, že národní orgány mají volnost ve výběru způsobu podpory, který se jim zdá jako nejlépe uzpůsobený sledovaným cílům, s výhradou dodržení relevantního práva Společenství. Komise v každém případě zdůrazňuje nedostatek průkaznosti předloženého dokumentu a kromě toho oznamuje, že její vlastní redaktoři mají kritický pohled na jejich vlastní hodnocení (50).

(172)

SIDE nakonec trvá na tom, že podpora byla zbytečná. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že strany využívající podporu byly povinny vyřizovat všechny objednávky nižší než 500 FRF. Toto zaručovalo, že frankofonní knihy se mohly dostat do všech knihkupectví, včetně těch nejmenších ve vzdálených zemích, i za předpokladu, kdy potřebovala pouze několik knih, často ostatně vydávaných různými vydavateli. Toto nebylo prostřednictvím SIDE zaručeno, která ostatně tak, jak již uvedla, nedodává do všech zemí.

(173)

Podle předcházejících údajů mohla Komise zjistit, že „Program malých objednávek“ byl v zásadě přístupný všem podnikům, které o něj požádaly, pokud přijal podmínky, týkající se poskytnutí podpor. Rovněž zdůrazňuje, že SIDE od roku 1996 jasně upozorňovala, že ji nepožadovala využívat. Komise za těchto podmínek uznává, že sporná podpora neměla diskriminační charakter a že k dosažení cílů, vyhledaných francouzskými orgány, byla nezbytná.

(174)

Komise v každém případě uznává, že i za předpokladu, kdy by daná podpora mohla být až do roku 1996 považována určenou výhradně CELF, náleželo francouzským orgánům posoudit, jaká byla nejvhodnější a nejprospěšnější opatření k dosažení sledovaného cíle optimálním způsobem, pokud by podpora nedospěla k tomu, co bylo nezbytné k dosažení tohoto cíle a taktéž co bude prokázáno následně.

ii)   Ověření Komise, které se zakládá na vyčíslených údajích předaných francouzskými orgány a žalující stranou

(175)

CELF a SIDE v rámci své komisionářské činnosti v oblasti vývozu distribuují knihy v nefrankofonních zemích a územích. Ve frankofonních zemích jako Belgie, Kanada a Švýcarsko je místní trh skutečně pokryt velkými vydavateli díky jejich pobočkám nebo jejich zástupcům.

(176)

Vývozní komise má tedy pouze okrajovou úlohu na trzích, které vytvářejí hlavní odbytiště knih psaných ve francouzštině, to jest tři výše uvedené země.

(177)

Je nepochybné, že CELF bylo založeno koncem sedmdesátých let ke zmírnění nedostatku na trhu, opuštěném odborníky z důvodu nerentability a že předmětem sporné podpory bylo podpořit průkazně nerentabilní segment v činnosti komisionářů.

(178)

V rozhodnutí 1999/133/ES Komise stanovila trh, na kterém měla prověřit účinek sporné podpory, jako „obecný“ trh v oblasti vývozu knih ve francouzském jazyce. Soud, který v tomto sleduje argumentaci SIDE, uplatnil sankce proti této analýze a domníval se, že Komise se při posuzování dopustila zjevné chyby, kdy vývoz knih ve francouzském jazyce a komise pro vývoz knih ve francouzském jazyce nevytvořily zaměnitelné trhy, ale trhy rozdílné, kde druhý trh je částí trhu prvního.

(179)

Komise bez zpochybnění hodnocení soudu připomíná, že důkazy předložené v průběhu vyšetřování záležitosti, jak ze strany SIDE (51), tak ze strany národních orgánů, prokazují, že mechanismy šíření knih ve francouzském jazyce do zahraničí jsou velmi rozdílné (52), doplňkové a někdy zaměnitelné; vývozní komise vytváří jeden z mnoha stávajících systémů.

(180)

Komise zdůrazňuje, že se zdá, že SIDE a francouzské orgány shodně uznávají, že není vždy snadné stanovit přesné meze jednotlivých trhů ve zvláštním odvětví šíření knih.

(181)

SIDE ve svých posledních připomínkách udává, že na příslušném národním trhu jsou přítomni obecní komisionáři, jako ona sama a CELF. Další subjekty, které označuje jednou jako komisionáře, jednou jako knihkupce-vývozce (53), rovněž okrajově prodávají přímo konečným spotřebitelům a dvěma obecným komisionářům konkurují nanejvýše okrajově.

(182)

Francouzské orgány se částečně podílejí na analýze se SIDE a zcela upřesňují, že knihkupci-vývozci, na které se žalující strana odvolává, jsou ve skutečnosti specializovaní komisionáři. Doplňují seznam možných konkurentů o určitý počet knihkupectví, která příležitostně vyřizují i objednávky zahraničních knihkupců. Francie upřesňuje, že knihkupectví on-line musí být od nynějška počítána mezi konkurenty obecných komisionářů, což považuje Komise za relevantní, i když přesné údaje týkající se objemu, který se týká tohoto segmentu, vycházejícího z používání nových technologií, nejsou ještě k dispozici.

(183)

Bylo by vhodné uvést, že SIDE předala Komisi určité číselné údaje, které směřují k osvětlení „dominantního postavení“, které zaujímá CELF (54) na příslušném podřízeném trhu.

(184)

Komise, tak jak bylo připomenuto v bodu 29 odůvodnění, se v tomto rozhodnutí nebude vyjadřovat ke stížnosti SIDE, která se zakládá na článcích 81 a 82 Smlouvy, tato otázka je předmětem zvláštního vyšetřování. Z tohoto pohledu by bylo vhodné upřesnit, že dopis, ve kterém se oznamuje předběžný záměr Komise zamítnout stížnost, byl dne 7. srpna 2003 odeslán SIDE.

(185)

Nicméně bez přeceňování konečného postavení, které bude projednáváno v dalším oddíle spisu, Komise připomíná, že CELF, mezioborová společnost, byla založena, což není vzhledem ke stanoviskům zejména třetích stran sporné, aby vyplnila nedostatek trhu zrušeného oborem. Není také překvapující, že části trhu držené tímto podnikem jsou velmi důležité.

(186)

Komise uznává, že postavení CELF na daném trhu nicméně zůstává bez přímé souvislosti s otázkou přidělení schválené podpory. Komise se vzhledem k čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy věnuje jedině ověření slučitelnosti podpory na komisním trhu v oblasti vývozu.

(187)

Komise za vývoz knih spočívá ve vyřizování nevelkých objednávek. Tento trh byl opuštěn na konci sedmdesátých let tradičními vydavateli a distributory, neboť nebyl dostatečně rentabilní. Vývozní komise se tedy v každém případě týká malých objednávek.

(188)

SIDE a francouzské orgány se shodují v definici daného plnění. Naproti tomu se jejich postavení různí, pokud se jedná o stanovení „menších“ objednávek (např. objednávka levného díla ze strany afrického knihkupectví) na komisionářském trhu v oblasti vývozu, které vytvářejí takové vícenáklady, že plnění nemůže být rentabilní.

(189)

Ministerstvo kultury stanovilo částku pro „malé objednávky“, kterou se dohodla podporovat na 500 FRF (76,22 EUR). Francouzské orgány neustále dodávaly, že určité objednávky nižší než 500 FRF mohou být rentabilní, zatímco jiné, vyšší než tato částka, být nemohou. Cílem bylo najít metodu, přijatelnou z hospodářského hlediska, aby se subjekty snažily přebírat objednávky, které byly opuštěny, neboť nebyly dostatečně rentabilní.

(190)

Komise požádala žalující strany a francouzské orgány, aby se vyjádřily k problematice rentability činnosti. Zejména je za tímto účelem požádala popsat jednotlivé úkoly, které je nutno splnit k provedení plnění, aby se v daném případě zjistilo, který z nich může být původem vícenákladů, jež mají být nahrazeny.

(191)

Francouzské orgány a SIDE se obecně shodují, pokud se jedná o proces vyřizování objednávek, který je popsaný v příloze III SIDE a proti kterému francouzské orgány nevystupují.

(192)

Jejich rozdílnost se tedy hlavně týká otázky rentability, která se pojí s plněním. Pro SIDE jsou rentabilní všechny objednávky, ať je jejich charakter jakýkoliv. Pro francouzské orgány určitá plnění nejsou, což odůvodňuje poskytovanou podporu.

(193)

V tomto ohledu Komise uvádí, že určitá tvrzení SIDE, která pokud jsou vyřčena společně, se mohou zdát jako protikladná. To je také v následujících tvrzeních: „nejzajímavější zákazníci jsou takoví, kteří mají velký objem objednávek“, a „malé objednávky jsou v celku při vyřizování rentabilnější než objednávky větší“.

(194)

Komise si všimla toho, že se není zjevné, že SIDE a CELF se zaměřují na stejný typ zákazníka. SIDE se specifičtěji zajímala o institucionální zákazníky, zatímco CELF spíše upřednostňovalo zákazníky z okruhu knihkupců. SIDE tento poslední bod odmítá. Nicméně nepřála si předat Komisi, jak ji o to požádala, upřesnění typologie svých zákazníků. Žalující strana jednoduše ve svých písemných připomínkách prosazovala, že počet jejích zákazníků v období mezi 1991 a 2002 činil 1308 a že obsluhovala stejný typ zákazníků jako CELF.

(195)

Aby byla ověřena náležitost předložených protikladných připomínek, Komise opětovně vytvořila následující srovnávací tabulky 3a, 3b a 3c s pomocí údajů předanými jak SIDE, tak francouzskými orgány:

Tabulka 3a

(údaje jsou uvedeny v eurech)

1999

SIDE

CELF malé objednávky

CELF bez malých objednávek

CELF celkem

Obrat

818 297

329 204

10 027 299

10 358 503

Počet faktur

2 187

9 688

13 210

22 898

Počet řádků

27 470. 27 978

21 978

263 080

285 058

Počet knih

88 163

26 996

575 593

602 589

Počet zákazníků (55)

nesděleno

2 171

718

2 889

Průměrný počet řádků ve faktuře

13,07

2,26

20

12

Průměrný počet knih v řádku

3,21

1,22

2

2

Průměrný počet výtisků ve faktuře

40,84

2,79

44

28

Průměrná cena prodaného výtisku

9,09

12,19

17

17

Průměrná hodnota na řádek

29,17

14,98

38

38

Průměrná hodnota zákaznického účtu

nesděleno

151,84

13 968

3 585

Tabulka 3b

2000

SIDE

CELF malé objednávky

CELF bez malých objednávek

CELF celkem

Obrat

1 021 831

301 604,53

11 151 915

11 480 519

Počet faktur

2 069

8 763

12 565

21 448

Počet řádků

29 006

20 387

258 124

278 511

Počet knih

102 229

25 229

586 643

610 872

Počet zákazníků

nesděleno

2 007

631

2 638

Průměrný počet řádků ve faktuře

14,97

2,32

20

13

Průměrný počet knih v řádku

3,52

1,24

2

2

Průměrný počet výtisků ve faktuře

52,75

2,87

46

28

Průměrná cena prodaného výtisku

9,87

11,95

19

19

Průměrná hodnota na řádek

29,17

14,79

43

41

Průměrná hodnota zákaznického účtu

nesděleno

150,28

17 684

4 344

Tabulka 3c

2001

SIDE

CELF malé objednávky

CELF bez malých objednávek

CELF celkem

Obrat

905 077

275 068

12 817 252

13 092 330

Počet faktur

2 137

7 702

12 195

19 897

Počet řádků v objednávkách

23 990

17 681

256 019

273 700

Počet knih

105 518

21 853

590 278

512 129

Počet zákazníků

nesděleno

1 659

835

2 494

Průměrný počet řádků ve faktuře

11,23

2,30

21

14

Průměrný počet knih v řádku

4,27

1,24

2

2

Průměrný počet výtisků ve faktuře

47,97

2,84

48

31

Průměrná cena prodaného výtisku

8,66

12,59

22

21

Průměrná hodnota na řádek

37,73

15,56

50

48

Průměrná hodnota zákaznického účtu

nesděleno

165,80

15 360

5 250

(196)

Komise zjišťuje, že údaje uvedené v tabulkách 3a, 3b a 3c ukazují, že pokud CELF mimo to, co považuje za „malé objednávky“, prodává průměrný počet knih na fakturu srovnatelný se SIDE (44 proti 41 v roce 1999, 46 proti 53 v roce 2000 a 48 proti 48 v roce 2001), odpovídá rovněž na velký počet zvláště malých objednávek (nižších než tři knihy a přibližná průměrná hodnota 35 EUR): 9 688 objednávek v roce 1999, 8 763 v roce 2 000 a 7 702 v roce 2001. Z toho obecně vyplývá (sloupec „CELF celkem“) že počet knih na objednávku je jasně nižší u CELF než u SIDE: 28 proti 41 v roce 1999, 28 proti 53 v roce 2000 a 31 proti 48 v roce 2001.

(197)

Z předcházejícího plyne, že činnost CELF je zcela zvláště charakterizována velkým počtem velmi malých objednávek (v průměru méně než tři knihy a cca 35 EUR), což ho jasně odlišuje od SIDE a může odůvodňovat poskytnutí příslušné podpory.

(198)

Po zjištění náležitosti kritéria pro „malé objednávky“ referenčního prvku k odůvodnění poskytnutí podpory přistoupila Komise k analýze údajů analytického účetnictví, poskytnutého francouzskými orgány. Tyto účetní prvky opravňují vícenáklady CELF v segmentu „malé objednávky“. Údaje sdělené Komisi francouzskými orgány se týkají roku 1994, v průběhu kterého CELF obdrželo od ministerstva kultury podporu ve výši 2 miliony FRF (304 900 EUR).

(199)

Ověření Komise se týká složek analytického účetnictví, které se vztahují na náklady malých objednávek s hodnotou menší než 500 FRF. Komise si zaznamenala vysvětlení poskytnutá francouzskými orgány, která udávají, že hranice 500 FRF použitá k definici „malé objednávky“ byla určena empiricky (56).

(200)

Francouzské orgány navrhly prokázání skutečnosti, že vyřizování malých objednávek způsobuje evidentní vícenáklady. Tento poslední argument vykládají vzhledem k analýze nákladů, která se opírá o základní údaje následující tabulky 4 pro referenční rok 1994:

Typ objednávek

Malé objednávky

Další

Celkem

Obrat (57)

2 419 006

48 148 971

50 102 869

Počet faktur

9 725

10 947

20 672

Počet knih

24 933

442 740

467 673

(201)

Jak je podrobně popsáno v příloze III, vyřízení objednávky vyžaduje splnění několika úkolů:

a)

přijetí objednávky z knihkupectví;

b)

opatření objednávky kódem;

c)

zadání objednávky;

d)

zaslání objednávky vydavateli;

e)

přijetí děl;

f)

přidělení fyzického místa každému zákazníkovi, „přihrádky“, do které jsou zakládány objednané knihy;

g)

balení.

(202)

Analytický přístup účetnictví umožňuje zaznamenat všechny toky, které se týkají výše uvedených činností. Faktura na částku 100 FRF vytváří v zásadě tolik práce jako faktura na částku 10 000 FRF.

(203)

Vysvětlení francouzských orgánů umožnila Komisi posoudit náklady a přiřadit je k jednotlivým úkolům, spojeným s vyřizováním objednávky. Rentabilita objednávky závisí zejména na typu a počtu příslušných knih, přesnosti informací, obsažených v objednávce a také na obtížnosti provedení objednávky — 20 % objednávek CELF a 4,5 % objednávek SIDE lze považovat za „obtížné“ (58). Navíc objednávky s hodnotou nižší než 500 FRF se v 67 % případů týkají živnostenských vydavatelských společností (59). Vyřizování malých objednávek nakonec zahrnuje správu velkého množství malých účtů.

(204)

Náklady budou u malých objednávek vyšší u jakékoli částky objednávky, pokud musí pracovník, který ji vyřizuje, nezbytně opakovat u každé z nich tytéž materiální úkony. Podnik, který vyřizuje velký počet malých objednávek, musí zavést organizaci schopnou zajistit znásobení jednotlivých etap procesu vyřizování a tedy dodatečné náklady, které z toho vyplývají.

(205)

Francouzské orgány vysvětlují, že pro každý typ úkonu byl použit koeficient. Za tímto účelem se přihlíželo k různým činnostem, prováděným během každého z úkonů, popsaných v příloze IV.

(206)

Na základě informací předaných Francií je Komise schopna dojít k závěru, že v roce 1994 náklady na vyřizování malých objednávek činily 4 446 706 FRF. Obrat objednávek nižších než 500 FRF činil 2 419 006 FRF. Podpora v témže roce činila celkem 2 000 000 FRF. Z toho vyplývá provozní výsledek ve výši — 27 700 FRF.

Obrat

2 419 006 FRF

Podpora

2 000 000 FRF

Celkový výnos

4 419 006 FRF

Náklady na vyřízení

—4 446 706 FFR

Provozní výsledek

—27 700 FRF

(207)

Proto Komise dochází k závěru, že podpora v částce 2 000 000 FRF nebyla schopna překompenzovat náklady způsobené vyřizováním malých objednávek.

(208)

K ověření náležitosti údajů předaných k referenčnímu účetnímu roku 1994 požádala Komise francouzské orgány o dodatkové informace, které se týkají činnosti při vyřizování malých objednávek CELF v dalších obdobích. Důkazy a vysvětlení předaná Francií pro další účetní období ukazují, že struktura malých objednávek (obrat v poměru k počtu malých objednávek, množství objednaných knih, počet faktur, které se k nim vztahují, počet zákazníků, řádků objednávek) zůstala z roku na rok stabilní. Za těchto podmínek Komise uznává, že údaje z roku 1994 mohou k hodnocení Komise odůvodněně sloužit jako referenční.

(209)

Komise rovněž mohla podle úmluv, které jí byly předloženy, prověřit, že veškerá eventuálně přebývající celková částka byla odečtena od částky na podporu, zaplacené následující rok. Podpora tedy nebyla schopna financovat další obchodní aktivity CELF, v rozporu s tvrzením SIDE a několika třetích stran, které zasahovaly do jednání.

(210)

Podpora byla vskutku poskytována ročně na základě předložení účetních údajů ze strany CELF, jejichž využité účty odůvodňují vícenáklady, způsobené programem „malé objednávky“. Podpora tedy nebylo možné využít k jiným účelům než k těm, ke kterým byla poskytnuta.

(211)

SIDE ve svých posledních připomínkách sdělila Komisi, že účetní údaje, které byly předány francouzskými orgány Komisi k prokázání existence vícenákladů během druhé fáze jednání, obsahovaly určité chyby. Tato otázka byla předložena francouzským orgánům a ty předložily Komisi patřičná vysvětlení.

(212)

SIDE uvedla, že francouzské orgány změnily procentuální podíly dálkově přenášených objednávek s procentuálními podíly na objednávkách zaslaných na papíře. Komise mohla ověřit, že finanční důsledek změny představoval celkovou částku ve výši 0,24 EUR na knihu z ceny na malou objednávku. Tento rozdíl není takový, aby zpochybnil mechanismus náhrady předložený Francií.

(213)

Pokud se jedná o změny obratu, které SIDE mohla zaznamenat v prvních účetních údajích předložených Francií, Komise potvrzuje, že francouzské orgány během zahájení řízení v roce 1996 samy přistoupily k nezbytným opravám a že tvrzení uvedená v posledních připomínkách SIDE nejsou proto odůvodněná.

(214)

Změna dalších číselných údajů se vysvětluje skutečností, že v jednom případě se odkazuje na výnos vytvořený prodejem samotných knih (2 284 536 FRF), zatímco v dalším případě sdělené číslo (2 535 818 FRF) odpovídá výnosu, vytvořenému knihami a souvisejícími produkty (balení, pojištění a přeprava).

(215)

SIDE se domnívala, že bude moci rovněž zaznamenat určitá „narušení“ mezi obecným a analytickým účetnictvím v údajích, které se týkají mezd. Francouzské orgány upřesňují, že tyto rozdíly se vysvětlují skutečností, že určité daně nejsou zahrnuty v dávkách sociálního zabezpečení, které se vyskytují v daňové složce avšak přímo souvisejí se mzdami. Komise mohla prověřit přesnost tohoto vysvětlení na účetních dokladech, které jí byly předány.

(216)

Komise proto uznává, že dodatečné připomínky SIDE k nepřesnosti účetních údajů, předaných francouzskými orgány během zahájení řízení v roce 1996, nejsou takové, aby zpochybnilo posouzení Komise, které se týká náležitosti účetních údajů, odůvodňujících náhradu vícenákladů vzniklých při malých objednávkách.

(217)

Komise mohla na základě analýzy údajů předložených žalující stranou zjistit, že nabídka CELF byla mnohem širší než nabídka SIDE (3 000 vydavatelů předkládaných ze strany CELF, 200 předkládaných ze strany SIDE).

(218)

Komise si tento údaj (který nebyl brán v potaz při výpočtu vícenákladů) poznamenala a připomíná, že rozšířená nabídka CELF odpovídá požadavkům ministerstva kultury, které spočívají v zajištění nejširšího možné šíření knih ve francouzském jazyce. Nabídka SIDE, která nicméně udává, že může uspokojit veškerý druh poptávky, tento kulturní cíl nebere v úvahu, což se zdá zcela oprávněné.

(219)

Francouzské orgány dodávají, že CELF často muselo přijímat finanční rizika. Takto pokračovalo v zajišťování svých služeb v určitých postižených zemích, jako byl případ Alžírska nebo později Argentiny. Mohlo rovněž zajišťovat plnění v určitých zemích, které nevyužívaly záruky COFACE.

(220)

SIDE zcela oprávněně přebírá své obchodní volby a udává, že si nepřeje pracovat v obtížných oblastech, jako je subsaharská Afrika nebo i v zemích, nekrytých COFACE. Upřesňuje, že se jedná o rozhodnutí, které vyplývá ze strategie obchodního rozvoje podniků a že za sebe provedla jinou volbu.

iii)   Prověření Komise, které se týká přesunů zákazníků ohlášených SIDE

(221)

Komise na základě analýzy vysvětlení a dokumentů, předložených samotnou SIDE zjistila, že tvrzení SIDE, které se týká přesunů zákazníků, nebyla odůvodněna.

(222)

Komise takto požádala SIDE o odůvodnění přesunu zákazníků, jehož byla obětí, v důsledku výhodných slev, které mohlo nabízet díky vyplacené podpoře „pouze CELF“. SIDE za tímto účelem předložila velmi objemný dokument (60), jehož údaje v dané podobě nemohla Komise využít, zejména proto, že přesuny v nich uvedené nebyly naprosto zřejmé. Komise požádala SIDE o dodatečné vysvětlení k tomuto bodu, které mohlo zejména (61) upřesnit, že zákazník „Librairie Française de Milan“, se postupně v průběhu let 1987/1988 odvracel od jejích služeb ve prospěch služeb CELF, když CELF předkládalo tomuto zákazníkovi příznivější slevy.

(223)

Francouzské orgány v odpovědi prosazovaly, že italský trh byl svým konkurenčním charakterem trhu znám a že mimo jiné vzestup obratu CELF s uvedeným knihkupectvím byl patrný až od roku 1999, to jest zcela po období, které uvádí SIDE.

(224)

Komise zjistila, že další příklady, uvedené SIDE, se neukázaly jako relevantnější (62). Jedno z knihkupectví takto uváděné SIDE, knihkupectví Grupodis de Madrid, nikdy nebylo významným zákazníkem CELF, nebo také uváděná japonská knihkupectví jsou ve skutečnosti velké zákaznické účty, které se netýkají segmentu trhu „s malými objednávkami“.

(225)

Kromě toho seznam slev předávaných SIDE nemůže prokázat, že slevy, které předkládá, jsou méně příznivější než slevy předkládané CELF. Takto u 28 vydavatelů, které SIDE vybrala k osvětlení svého výkladu, Komise zjistila, že předkládá nabídky příznivějších slev v 16 případech proti 12 u CELF (63). Odchylka je ještě větší, pokud se vezme v úvahu pět dodatkových bodů slev, poskytovaných SIDE k objednávkám více než 10 výtisků od titulu, protože v tomto případě CELF nabízí lepší slevy již pouze 6 vydavatelům proti 22 u SIDE.

(226)

Komise uznává, že skutečnost přesunů zákazníků SIDE k CELF, jejichž důvodem by byly příznivější slevy, navrhované CELF svým zákazníkům díky podpoře, která mu byla vyplacena, není dokázána.

(227)

Jak bylo uvedeno v bodu 69 odůvodnění, v dopise Komisi ze dne 12. srpna 2002 SIDE uvádí, že CELF pro„malé účty“ uplatňovalo alespoň dva roky zastrašovací podmínky. SIDE zdůrazňuje, že „tato politika rovněž pouze zvyšuje narušení hospodářské soutěže SIDE, protože za těchto podmínek někteří bývalí zákazníci CELF, kteří mají ‚malé účty‘, se nyní obracejí na SIDE … Avšak pro SIDE je zcela zřejmé, že nejzajímavější zákazníci jsou ti, kteří mají velký objem objednávek …“.

(228)

Komise nejprve zjišťuje, že ohlášené úpravy sazeb (64) byly provedeny v období, kdy byly dané podpory zrušeny a/nebo velmi výrazně sníženy, to jest od okamžiku, kdy CELF muselo najít alternativní řešení k pokračování v pokusech uspokojovat malé objednávky, které mu byly zasílány.

(229)

Komise přistoupila k porovnání (65) číselných údajů dvou podniků a zjišťuje, že z nich nevyplývá žádný údaj, který by mohl potvrdit tvrzení SIDE, která se týkají uváděných nedávných přesunů zákazníků. Komise skutečně nezjišťuje zvýšení počtu faktur, vydaných SIDE. V roce 1999 byl jejich počet 2 187 a v roce 2000 jich bylo 2 137; pokud se jedná o počet zákazníků, Komise připomíná, že nemůže v tomto bodu provést srovnání, protože nemohla získat údaje ze strany SIDE.

(230)

Komise také nezaznamenala údaje, které by mohly prokázat, že počet „malých objednávek“ vyřizovaných SIDE se zvýšil od té doby, co CELF nedostává podpory. Naopak čísla sdělená SIDE ukazují, že průměrný počet knih na fakturu se z 40,31 v roce 1999 zvyšuje na 49,38 v roce 2001, zatímco přechod zákazníků CELF k SIDE, pokud byl prokázán, by se musel projevit snížením průměrného počtu knih na fakturu.

(231)

Komise nakonec uvádí, že průměrný počet knih, prodaných prostřednictvím SIDE, na řádek je ještě vyšší než průměr prodaných knih u CELF a to pro všechny jeho činnosti a ne pouze u malých objednávek. Zrušení podpor proto nemělo za následek přesun zákazníků od CELF k SIDE.

(232)

V analýze státních podpor jsou v každém případě relevantní pouze narušení hospodářské soutěže způsobené podporou a ne následky snížení a/nebo zrušení podpory, které SIDE považuje za negativní.

(233)

Komise s vědomím údajů, sdělených jak ze strany SIDE, tak francouzskými orgány, uznává, že jediné zjevné následky zrušení podpory spočívají, tak jak ukazuje následující tabulka 5, ve snížení obratu malých objednávek, vyřizovaných CELF a ve značném snížení počtu jeho zákazníků (—17,34 % v období mezi 1999 a 2001):

1.   Tabulka 5 — Vývoj provozování „malých objednávek a malých účtů“

Informace poskytnuté francouzskými orgány.

Rok

Obrat malých objednávek

(v EUR)

Vývoj

Počet zákazníků

Vývoj

1999

329 204

 

2 171

 

2000

301 605

- 8,38 %

2 007

- 7,55 %

2001

275 068

- 8,80 %

1 659

- 17,34 %

(234)

Komise se rovněž domnívá, že připomínky SIDE jsou v rozporu s jejím vlastním tvrzením, podle kterého musel být uvážen pouze počet řádků zadaných poskytovatelem služeb, a že z pohledu rentability nezávisí na celkové částce objednávky. Pokud by tomu tak bylo, SIDE by neměla žádný důvod uvažovat, že uváděný přesun zákazníků CELF k jejím službám (který navíc nevyplývá z předložených číselných údajů) zvyšuje narušení hospodářské soutěže, které byla podrobena SIDE (66). Komise kromě toho uvádí, že se zdá, že si SIDE odporuje, pokud udává v poznámce ze dne 9. prosince 2002, že „… malé objednávky jsou celkově při vyřizování rentabilnější než velké objednávky“.

(235)

Tabulka 6 vytvořená Komisí na základě údajů sdělených francouzskými orgány a SIDE ukazuje, že není automatická vazba mezi nárůstem a snížením obratu SIDE a zvýšením nebo snížením poskytnutých podpor.

Tabulka 6

Referenční roky

Podpora poskytnutá CELF v EUR

Změny obratu SIDE

PODPORA

1990

304 900

———

——-

1991

373 500

+

+

1992

422 280

-

+

1993

382 650

+

-

1994

304 900

-

-

1995

304 900

-

=

1996

304 900

-

=

1997

243 920

-

-

1998

182 940

+

-

1999

121 960

-

-

2000

60 980

+

-

2001

38 110

-

-

2002

0

-

0

(236)

Číselné údaje sdělené jednak CELF, jednak SIDE, umožnily Komisi stanovit, aby úroveň podpor, vyplacených CELF, neměla automatický dopad na činnost a výsledky SIDE, jediného dalšího obecného komisionáře na trhu (67). Například v průběhu několika let se snižoval obrat SIDE, i když se snižovala podpora, poskytovaná CELF.

(237)

Komise kromě toho mohla zaznamenat, že zřejmým a významným důsledkem zrušení podpor CELF na trhu bylo snížení jeho obratu z „malých objednávek“ a snížení počtu jeho „malých účtů“.

(238)

Na základě sdělených číselných údajů Komise uvádí, že bez podpor by části poptávek dnes již CELF nevyhovělo, ale SIDE přitom nevyužívá zjištěného odklonu.

(239)

Komise mohla navíc zjistit, že podpora poskytnutá v období 1994 — 2001 nepokryla celkový schodek „Programu malých objednávek“ a představovala relativně malou část obratu CELF: od 3,95 % v roce 1994 do 0,29 % v roce 2001 (68).

(240)

Podle všech údajů, které byly právě analyzovány, se ukazuje, že sporné podpory se týkají velmi okrajové části komisionářské činnosti při vývozu, která by zjevně bez dané podpory nebyla provedena. Komise rovněž zjistila, že podpory poskytované Francií nemohly překompenzovat náklady spojené s danou činností.

(241)

Komise rovněž připomíná, jak bylo uvedeno v bodě 132 odůvodnění a následujících, že ovlivnění obchodu a narušení hospodářské soutěže na úrovni Společenství jsou v daném případě velmi omezené. Tyto důkazy musí být Komisí zohledněny, pokud hodnotí slučitelnost podpory s čl. 87 odst. 3 Smlouvy, jak ji jasně uvedl soud v rozsudku ze dne 27. ledna 1998 v případě Ladbroke Racing Ltd vs. Komise (69).

(242)

Proto podpory poskytnuté CELF v rámci „Programu malých objednávek“ nemohly narušit hospodářskou soutěž a obchod rozsahem, který by byl v protikladu společnému zájmu. Zásah francouzských orgánů byl úměrný sledovanému cíli, výhradně umožňoval, aby část poptávky, která by nebyla uspokojena, mohla být vyřízena bez veškeré starosti o rentabilitu ze strany podniku, provádějícího plnění.

B.   POUŽITELNOST USTANOVENÍ ČL. 86 ODST. 2 SMLOUVY

1.   POSTAVENÍ FRANCOUZSKÝCH ORGÁNŮ

(243)

Francouzské orgány podporují, jak to udělaly v roce 1998 (70), aby bylo CELF pověřeno úlohou veřejné služby, a proto musí být sporná opatření posuzována vzhledem k ustanovením čl. 86 odst. 2 Smlouvy, který stanoví, že „podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým v této smlouvě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Společenství.

(244)

Francouzské orgány v tomto směru předaly několik textů (71), které podle nich mohou potvrdit charakter služby obecného hospodářského zájmu, která se pojí s úlohou svěřenou CELF.

(245)

Francouzské orgány na základě těchto textů uvedly, že Ředitelství pro knihy a četbu uzavíralo až do roku 2001 s CELF roční úmluvy, které stanovují cíle spolupráce mezi ministerstvem a CELF a také závazky pro obě dvě strany.

(246)

Francouzské orgány předaly několik těchto úmluv. První, ze dne 25. dubna 1991, stanoví v článku 1, že „ministerstvo poskytne podporu v činnosti prováděné CELF při přeskupení malých objednávek knih, určených do zahraničí …“. Jiná úmluva, ze dne 23. října 1997, uvádí, jak se zdá poprvé, že „ministerstvo poskytne podporu na operativní náklady veřejné služby CELF, spojené s malými objednávkami“. Úmluvy uzavřené později, až do roku 2001, jsou kromě částky poskytnuté podpory stejné.

2.   HODNOCENÍ ZE STRANY KOMISE

(247)

Komise již v tomto rozhodnutí došla k závěru, že podpora poskytnutá CELF je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a že je podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy slučitelná se společným trhem. Proto v souladu s judikaturou Soudního dvora (72) není třeba, aby Komise hodnotila podporované činnosti CELF podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy. Tento postoj byl potvrzen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 22. června 2000 (73), Soudní dvůr došel k závěru, že i podpora, odůvodněná na základě čl. 86 odst. 2 Smlouvy musí být oznámena Komisi. Není tedy nezbytné určovat, zda je podpora CELF rovněž odůvodněna podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(248)

Komise uvádí, že mezitím v nařízení Altmark (74) ze dne 24. července 2003 Soudní dvůr upřesnil, za jakých podmínek netvoří podpora podniku, pověřeného správou služby obecného hospodářského zájmu státní podporu. Komise tedy zjistila, že v daném případě nejsou tyto podmínky spojeny. Komise nejprve uznává, že podmínka stanovená v bodě 89 rozsudku Altmark nebyla dodržena, protože právní základ podpory se netýká výslovně CELF. Poté Komise uznává, že bod 90 uvedeného rozsudku, který se týká předběžného stanovení parametrů, na základě kterých je vypočítána náhrada, nebyl taktéž dodržen, i když podpora celkově nepřekročila částku, nezbytnou k náhradě nákladů, připadajících na vyřizování malých objednávek.

VI.   ZÁVĚR

(249)

S ohledem na předcházející se ukazuje, že příslušné podpory odpovídají požadavkům ustanovení čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy, pokud jsou úměrné sledovanému kulturnímu cíli. Komise zjistila, že vskutku nemohou narušovat obchod a hospodářskou soutěž ve Společenství opatřením, protikladným společnému zájmu,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpora ve prospěch Družstva pro vývoz francouzských knih (CELF) na vyřizování malých objednávek francouzsky psaných knih, prováděná Francií v letech 1980 až 2001, vytváří podporu, odpovídající čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Vzhledem k tomu, že Francie opomněla oznámit tuto podporu Komisi před jejím provedením, byla tato poskytována protiprávně. Avšak podpora je slučitelná se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Francouzské republice.

V Bruselu dne 20. dubna 2004.

Za Komisi

Mario MONTI

člen Komise


(1)  Úř. věst. č. L 366, 05.12.96, s. 7.

(2)  Věc T — 155/98, Mezinárodní společnost pro distribuci a vydavatelství (SIDE) vs. Komise, Sbírka, s. II — 1179.

(3)  Úř. věst. č. L 44, 18.02.99, s. 37.

(4)  Podtržení odpovídá větě zrušené soudem.

(5)  Výňatek z dopisu SIDE ze dne 20. března 1992.

(6)  SIDE zejména udává, že ministerstvo kultury jí zamítlo přístup k pomoci, která byla poskytnuta CELF.

(7)  Rozhodnutí NN 127/92 „Pomoc vývozcům francouzských knih“ (Úř. věst. C 174, 25.6.1993, s. 6).

(8)  Věc T-49/93, Mezinárodní společnost pro distribuci a vydavatelství (SIDE) vs. Komise, Sbírka rozh., s. II-2501.

(9)  Postupně se stal programem „Na východ Evropy“.

(10)  Viz poznámka 1.

(11)  Věc C-332/98, Francie vs. Komise, „Pomoc Družstvu pro export francouzských knih“, Sbírka rozh., s. I-4833.

(12)  Ministerstvo kultury bylo mimo jiné jako přizvaný pozorovatel přítomno ve správní radě a na valných hromadách CELF.

(13)  Rodinný podnik, založený v roce 1980.

(14)  Viz zdůvodnění 3.

(15)  Komise upřesňuje, že tento program umožňuje poskytovat knihkupcům slevy na veřejnou cenu. CELF se podílí na programu jako ostatní účastníci; v tomto případě se nejedná o vývozní provizi.

(16)  Pojištění, které zahrnuje rizika spojená s platbou za vyvážené výrobky. SIDE odmítá dodávat do zemí, které jím nejsou kryty.

(17)  Za tímto účelem vytváří dokument nazvaný „Stanovení škod, které utrpěla SIDE z důvodu podpor, poskytovaných ministerstvem kultury CELF v období mezi 1. dubnem 1980 a 31. březnem 1996“.

(18)  Období let 2000/02. Jedná se o období zahrnuté mezi počátkem významných poklesů podpor a jejich zrušením.

(19)  SIDE předkládá zejména dopis CELF ze dne 18. března 2002, který informuje německého zákazníka o změně jeho všeobecných prodejních podmínek v případě „malých účtů“, které se projevují ve zvýšení cen.

(20)  Viz poznámka 1.

(21)  Dva ze třetích účastníků byli odkoupeni prostřednictvím CELF, pan Van Ginneken, který v roce 1996 rovněž zasahoval jménem Hexalivre.

(22)  Bývalý zástupce multicarte CELF, jehož vztahy s CELF „skončily špatně“. Byl odkoupen prostřednictvím CELF.

(23)  Odkaz k rokům 1996/1997.

(24)  Pro informaci, Komise mohla prohlásit, že spolupracovníků CELF je průměrně sto, kdežto trh čítá několik tisíc nakladatelů.

(25)  Hexalivre byl v roce 1998 odkoupen pobočkou CELF, která byla sama připojena k CELF.

(26)  Tučně vytištěno a podtrženo — přidáno Komisí.

(27)  CELF by podle Tec et Doc mělo omezit svou komisionářskou činnost při vývozu a nezasahovat do oblasti vývozu vědeckých knih.

(28)  Podle SNIEL představují malé objednávky 6 % činnosti CELF, což podle tohoto sdružení znamená, že „CELF rozvíjelo 94 % své činnosti v oblastech, kde nebylo původně stanoveno, že bude zasahovat“.

(29)  Dopis Národního vydavatelského sdružení ze dne 18. července 1980 předaný žalující stranou tuto skutečnost dokládá.

(30)  Tato asociace přeskupila určitý počet vydavatelů, jejichž hlavním směrem činnosti byl rozvoj zastoupení francouzských knih v zahraničí a podpora investic vydavatelů, zabývajících se vývozem. Tato asociace využívala státní podporu prostřednictvím odboru pro knihy a četbu ministerstva kultury.

(31)  Samotný zahraniční podnik je v současnosti členem CELF. Jedná se o vydavatelství l’Editeur Casterman, které má sídlo v Belgii; jedná se o francouzskou pobočku Flammarion, její pobočku l’Italien Rizzoli.

(32)  Před usnesením valné hromady dne 29. června 1994 se stanovy CELF výslovně odkazovaly na malé objednávky. Bylo udáno to, co bylo v článku II stanov, tedy že ‚cílem družstva je přímo vyřizovat nebo zjednodušovat vyřizování malých objednávek do zahraničí nebo do zámořských teritorií a departementů …‘.

(33)  Tento trh nebylo možné identifikovat ve smyslu celní statistiky.

(34)  Některé podniky, Servedit, pro frankofonní oblast Afriky od roku 1988 do 1993 a l’Ecole des loisirs v roce 1995 pro oblast Středomoří mohly využívat stejnou pomoc, ale ve specializovaných odvětvích.

(35)  Jediný jiný podnik, který podal žádost.

(36)  Až v roce 2001, protože podpora byla zrušena od roku 2002.

(37)  Například: barokní soubor Limoge; klášter Sainte Madeleine.

(38)  CELF je komisionářem výhradně pro knihy ve francouzském jazyce, což není SIDE, která zpracovává rovněž i knihy v jiných jazycích.

(39)  Činnost CELF je na rozdíl od činnosti SIDE výhradně zaměřena na vývoz.

(40)  www.celf.fr

(41)  Dopis rady SIDE Komisi ze dne 7. září 1992.

(42)  KOM(2003) 520 v konečném znění.

(43)  Dopis SIDE s datem 22. května a 4. června 1991.

(44)  Viz bod odůvodnění 81.

(45)  Viz bod odůvodnění 10.

(46)  Sbírka Evropských společenství, 9-1984.

(47)  Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.

(48)  Viz bod odůvodnění 10.

(49)  Alespoň do roku 1991. Viz bod odůvodnění 79 a další.

(50)  Strana 163 zprávy předané SIDE.

(51)  Sama SIDE se odkázala v několika svých písemných připomínkách na pomoc při vývozu knih.

(52)  Viz bod odůvodnění 90.

(53)  Dopisy s datem ze dne 7. září 1992 a 9. prosince 2002, které se týkají „Milovníků mezinárodních knih“.

(54)  CELF přešlo z 86,60 % části trhu v roce 1992 na 92,75 % v roce 2001, což znamená, že částka pomoci nemá na postavení CELF vliv, pomoc, která mu byla poskytnuta, byla od období 1996/1997 trvale snižována.

(55)  Komise lituje, že si SIDE nepřála předložit údaje, které se týkají počtu jejích zákazníků a průměrné hodnoty zákaznického účtu.

(56)  Viz body odůvodnění 112 a 113.

(57)  Ve francouzských francích.

(58)  Procentuální podíly sdělené francouzskými orgány, které se týkají CELF, a ze strany SIDE, které se týkají jí samotné.

(59)  Velké vydavatelské společnosti v zásadě podněcují k větším objednávkám; zahrnují často distribuci děl „pro širokou veřejnost“, jichž se všeobecně prodávají velká množství.

(60)  Dokument nazvaný „Stanovení škod, které podstoupila SIDE při podporách vyplácených ministerstvem kultury CELF v období mezi 1. dubnem 1980 a 31. březnem 1996“.

(61)  SIDE uvádí pět dalších příkladů.

(62)  Francouzské orgány oponují dalším příkladům, uváděným SIDE.

(63)  Původní předložení slev ze strany SIDE se vztahovalo k seznamu slev schválených CELF na uveřejněnou cenu France TTC, zatímco vývozní prodej se realizuje na základě ceny bez daně. Základem takto opraveného ceníku je, aby bylo od nynějška ustanoveno porovnání.

(64)  Úpravy sazeb CELF nejsou ze strany Francie, která udala, že musí dočasně podle snížení pomoci revidovat své ceny při „malých objednávkách“, popřeny.

(65)  Viz též tabulky 3a, 3b a 3c.

(66)  SIDE jako připomínku k tomuto bodu upřesnila že „je zcela zřejmé, že nejzajímavější zákazníci jsou ti, kteří mají velký objem objednávek, - ne proto, že ostatní by nebyli rentabilní, ale zcela jednoduše proto, že pro každý obchodní podnik je výhodnější mít zákazníky, kteří vytvářejí velký objem obchodů“.

(67)  Komise dodatkem připomíná, že dílčí pomoc takového charakteru jako příslušná dnešní pomoc byla vyplacena dvěma dalším podnikům, Servedit a l’Ecole des Loisirs.

(68)  Viz rovněž tento bod přílohy II.

(69)  Věc T-67/94, Sbírka rozh., s. II-1. Zejména viz body 150 až 162.

(70)  Viz bod odůvodnění 24.

(71)  Viz bod odůvodnění 102.

(72)  Nařízení ze dne 15. března 1994, věc C-387/92, Banco Exterior de Espańa vs. Ayuntamiento de Valencia, Sbírka rozh., s. I-0877.

(73)  Viz bod odůvodnění 24 a následující.

(74)  Věc C-280/00 Altmark Trans GmbH et Regierungspräsidium Magdeburg vs. Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH, Sbírka rozh., s. I-7747.


PŘÍLOHA I

Tabulka vývoje podpor poskytovaných od roku 1980 v eurech

1980

91 470

1981

91 470

1982

205 510

1983

164 640

1984

137 200

1985

141 780

1986

248 490

1987

214 950

1988

213 430

1989

259 160

1990

304 900

1991

373 500

1992

422 280

1993

382 650

1994

304 900

1995

304 900

1996

304 900

1997

243 920

1998

182 940

1999

121 960

2000

60 980

2001

38 110

2002

0


PŘÍLOHA II

Ke snížení náhrady nákladů CELF

Údaje sdělené francouzskými orgány

Rok

Částka podpory v EUR

Celkové náklady

Zohledněný procentuální podíl

1994

304 900

683 788

44,59 %

1995

304 900

697 177

43,73 %

1996

304 900

624 206

48,85 %

1997

243 920

680 023

35,87 %

1998

182 940

664 783

22,63 %

1999

121 960

635 577

19,19 %

2000

60 980

572 670

10,65 %

2001

38 110

509 048

7,49 %

2002

0

0

0


PŘÍLOHA III

Proces vyřizování objednávek

Údaje vyňaté z připomínek SIDE

Nový zákazník

a)

Zaslání kupujícímu složku, která obsahuje:

obecné prodejní podmínky (e-mailem, faxem nebo poštou),

požadavek na otevření účtu (e-mailem, faxem nebo poštou).

b)

Po přijetí požadavku na otevření účtu, ověření platební schopnosti zákazníka u COFACE.

c)

Otevření nezpůsobuje problém: otevření účtu zákazníkovi

d)

Otevření způsobuje problém: zákazník může být obsloužen pouze na základě „proforma faktury“, po platbě cenové nabídky).

Zákazník je vlastníkem účtu

a)

Identifikace zákazníka (zejména podle jeho čísla účtu).

Záznam objednaného výrobku (vyhledání mezi 640 000 tituly, které zahrnují knihy, magnetofonové kazety, nahrávky CD a CD-ROM).

Záznam; po identifikaci výrobku; zápis množství, data objednávky, čísla zákazníka, potvrzení záznamu.

Jestliže musí být zaznamenány další řádky objednávek, řízení se opakuje.

Zůstává možnost změny způsobu expedice objednávek podle přání zákazníka.

b)

Objednané dílo není v databázi

Ruční záznam výrobku

Uvádí se název, jméno autora; ISBN, vydavatel, dodavatel.

c)

Každá objednávka knihy vytváří automaticky objednávku „dodavateli“.

d)

Programové vybavení předává automaticky objednávky zařízeným, kontaktovaným dodavatelům.

e)

Objednací listy jsou tedy tištěny automaticky a jsou předávány faxem, poštou nebo kurýrní službou příslušným dodavatelům.

Příjem zboží

a)

Dodávka zboží — poštou nebo kurýrní službou.

b)

Ověření shody faktur nebo objednacích listů se zásilkou.

c)

Vstup do programového vybavení pro přejímku zboží, které umožňuje identifikovat dílo a jeho příjemce.

d)

Případné reklamace jsou automaticky předávány zpět dodavatelům.

e)

Počítač tedy vytiskne ke každému danému zákazníkovi seznam knih určených pro něho a „číslo jeho přihrádky“.

f)

Pokud je objednávka kompletní nebo pokud se rozhodne, že díla pro jednoho zákazníka mají být expedována, připraví se zásilka na odeslání. Uvede se váha a cena za přepravu, pokud je to nutné.

Fakturace a expedice

a)

Faktury se tisknou automaticky stejně jako dodací list. Odeslání se provádí způsobem zvoleným zákazníkem. Zaúčtování faktur se provádí automaticky. Faktury se zákazníkovi zasílají poštou.

b)

Na konci každého měsíce se vydávají výpisy, čímž jsou podle splatnosti každého zákazníka přijímány platby. V této souvislosti lze tedy usuzovat, že příslušní zákazníci jsou zúčtováni.

c)

Způsob platby: kreditní karta — velké částky jsou hrazeny bankovními převody nebo šeky, někdy akreditivem.


PŘÍLOHA IV

Ověření údajů analytického účetnictví CELF za rok 1994

na základě informací, sdělených francouzskými orgány

Číselné údaje ve francích a eurech

 

FRF

EUR

Nákupní náklady na knihy

2 068 293

315 309

nákup

2 026 011

308 863

přeprava a kurýrní služba

42 282

6 446

Osobní náklady

1 670 963

254 737

Příjem (děl) – přímá pracovní síla

217 641

33 179

Balení – přímá pracovní síla

53 409

8 142

—   

Obchodní oddělení – přímá pracovní síla

oblast 1

149 770

22 832

oblast 2

157 627

24 030

oblast 3

49 390

7 529

Mzdy za základní služby

1 022 285

155 846

Mzdy – marketing

20 841

3 177

Režijní náklady

518 926

79 110

spotřebované obaly

14 770

2 252

správní potřeba

183 784

28 018

přeprava při prodeji

148 056

22 571

provize z prodeje

36 540

5 570

telefon, dálnopis

29 103

4 437

náklady na inkasování

26 294

4 008

úvěrové pojištění

20 929

3 191

odpisy nemovitého majetku

20 609

3 142

ostatní

38 841

5 921

Nepřímé odloučené fixní náklady

188 524

28 740

živnostenská daň

14 064

2 144

podpora krytí

51 890

7 911

vnější služby

66 828

10 188

mimořádné náklady

46 733

7 124

ostatní

9 009

1 373

Celkové náklady

4 446 706

677 896

Poznámky a vysvětlivky

1.

Náklady na nákup a přepravu (náklady na kurýrní službu): tyto náklady byly kalkulovány s přihlédnutím k celkovým nákladům na tyto činnosti, poskytnutým vzhledem k počtu knih, tedy 38 795 874 FRF (5 914 393 EUR). Tato částka se vydělí počtem knih a získá se jednotkový náklad na knihu. Celkový počet knih prodaných CELF v roce 1994 činil 467 673; proto jednotkový náklad na knihu činí 82,95 FRF (12,65 EUR). Aby bylo stanoveno, jaký byl náklad na nákup a přepravu u malých objednávek, jednotkový náklad na knihu se vynásobí počtem knih z malých objednávek, výsledná částka tedy je 2 068 293 FRF (315 309 EUR) pro všechny malé objednávky.

2.

Osobní náklady: na tomto místě byl použit koeficient 3 (na základě počtu knih), příjem „malých objednávek“ je zdrojem potíží, vycházející z jejich specifičnosti. Příjem děl, pocházejících od velkých vydavatelů nebo distributorů je díky čárkovému kódu EAN, který umožňuje identifikaci díla optickou čtečkou, automatizován. Naopak se často stává, že díla vydávaná malými vydavateli nemají čárkové kódy, což vede k ruční identifikaci.

Kromě toho velcí vydavatelé dodávají pařížským zákazníkům se zprostředkovaným podílem na mezioborově stanovených přepravních nákladech, které činily 0,75 FRF/kg, zatímco cena placená kurýrní služba je 6,5 FRF/kg u balíků, používaných na díla od malých distributorů. Fakturace zahraničním knihkupectvím byla paušální, tento zdroj zásobování způsoboval pokles marže.

Přiřazení koeficientu 3 k malým objednávkám umožňuje tedy začlenit do analytického účetnictví správný náklad na jejich vyřízení.

3.

Balení: přihlíží se k přímé pracovní síle na základě počtu knih.

4.

Obchodní oddělení: náklady na přímou pracovní sílu byly kalkulovány s použitím koeficientu 3, neboť malé objednávky obnášejí složitější vyřizování na úrovni administrativy prodeje. Obtíže s vyřizováním umožňují začlenit do analytického účetnictví správný náklad na jejich vyřízení.

Dodatečná vysvětlení, která se týkají kódování objednávky: za předpokladů obtíží, spojených s kódováním objednávek, jsou nezbytné dodatkové práce. Bylo by vhodné uvést, že tyto práce musí být provedeny při jakékoli částce objednávky.

Záznam objednávky je mimo jiné doprovázen předběžným vyhledáváním: ISBN, katalog vydavatelů, různé databáze, ověření, zda je dílo k dispozici (nebo není), uznání objednávky/vydavatele. V případě obtíží, spojených s kvalitou objednávkového listu, zejména při identifikaci objednávky, vznikají dodatkové náklady. Tyto obtíže se často objevují v případě malých objednávek. Velká knihkupectví, jejichž obrat dosažený s CELF je velký, jsou obvykle velké podniky, používající výkonné nástroje, které jim umožňují racionalizovat jejich řízení a zejména předávat normalizované objednávky, to jest takové, které obsahují jasné identifikační údaje. CELF má svými zákazníky velký počet malých knihkupectví, jejichž činnost neumožňuje používat vždy moderní prostředky mezinárodního obchodu. Také objednávky pocházející od tohoto typu podniků je někdy obtížné dešifrovat a obsahují pouze část informací, nezbytných k provedení objednávky, což představuje práci a tedy dodatkové náklady.

5.

Mzdy za základní služby: (vedení, výpočetní technika, telefony, účetnictví, marketing, úklid) — náklady jsou přiřazovány vzhledem k počtu knih, s výjimkou účetnictví — vzhledem k počtu faktur.

6.

Režijní náklady — spotřebované obaly, přeprava při prodeji a odpisy nemovitého majetku: náklady jsou spočítány na knihu.

7.

Režijní náklady — správní potřeba: náklady jsou kalkulovány podle počtu faktur.

8.

Režijní náklady — provize z prodeje a úvěrové pojištění: náklady jsou kalkulovány vzhledem k obratu.

9.

Režijní náklady — telefon, dálnopis a náklady na inkasování: byl použit koeficient 2,5, neboť náklady spojené s telefonem se mění podle mnoha faktorů, zejména odpovědí zákazníkům a vyhledávání vydavatelů. Tyto náklady se týkají několika operací, příjmu objednávkového listu z knihkupectví, kódování objednávky, záznam objednávky a účetnictví, jehož úlohou je zaznamenat veškeré toky, které se týkají popsaných činností.

10.

Živnostenská daň a podpora krytí: náklady počítané vzhledem k obratu. Vnější služby (například nájemné, cesty a cestovní výlohy, náklady na podporu atd.) a mimořádné náklady: náklady kalkulované vzhledem k počtu knih.


2.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 85/58


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 4. března 2005,

kterým se členské státy podle směrnice 94/55/ES opravňují k přijetí určitých odchylek týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí

(oznámeno pod číslem K(2005) 440)

(Text s významem pro EHP)

(2005/263/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 94/55/ES ze dne 21. listopadu 1994 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí (1), a zejména na čl. 6 odst. 9 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 6 odst. 9 směrnice 94/55/ES musí členské státy oznámit Komisi odchylky od předpisů předem, nejpozději do 31. prosince 2002, nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění příloh uvedené směrnice.

(2)

Některé členské státy uvědomily Komisi do 31. prosince 2002 o svém přání přijmout odchylky od směrnice 94/55/ES. Rozhodnutím 2003/635/ES ze dne 20. srpna 2003, kterým se členské státy podle směrnice 94/55/ES opravňují k přijetí určitých odchylek týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí (2), schválila Komise přijetí odchylek, které jsou uvedeny v přílohách I a II uvedeného rozhodnutí, v členských státech.

(3)

Směrnice Komise 2003/28/ES (3) pozměnila přílohy A a B směrnice 94/55/ES. Na základě směrnice 2003/28/ES musely členské státy uvést v platnost vnitrostátní právní předpisy do 1. července 2003, přičemž poslední termín pro uplatnění odchylek podle čl. 6 odst. 9 směrnice 94/55/ES byl 30. červen 2003.

(4)

Pouze několik členských států uvědomilo Komisi o svém přání přijmout odchylky. Komise přezkoumala, zda jsou tato oznámení v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 9 směrnice 94/55/ES, a schválila je. Členským státům by proto mělo být povoleno dotčené odchylky přijmout.

(5)

Při téže příležitosti je považováno za žádoucí shromáždit všechny odchylky povolené k příslušnému datu do jediného rozhodnutí. Rozhodnutí 2003/635/ES by proto mělo být zrušeno a nahrazeno.

(6)

Pro zajištění pravidelné aktualizace odchylek navrhuje Komise provádět celkovou aktualizaci všech stávajících odchylek minimálně jednou za pět let.

(7)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přepravu nebezpečných věcí zřízeného článkem 9 směrnice 94/55/ES,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy uvedené v příloze 1 jsou oprávněny uplatňovat odchylky stanovené v příloze I pro silniční přepravu malých množství některých nebezpečných věcí.

Tyto odchylky se uplatňují bez rozdílu.

Článek 2

Členské státy uvedené v příloze II jsou oprávněny uplatňovat odchylky stanovené v příloze II pro místní přepravu omezenou na jejich území.

Tyto odchylky se uplatňují bez rozdílu.

Článek 3

Zrušuje se rozhodnutí 2003/635/ES.

Odkazy na zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 4. března 2005.

Za Komisi

Jacques BARROT

místopředseda


(1)  Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2004/111/ES (Úř. věst. L 365, 10.12.2004, s. 25).

(2)  Úř. věst. L 221, 4.9.2003, s. 17.

(3)  Úř. věst. L 90, 8.4.2003, s. 45.


PŘÍLOHA I

Odchylky pro členské státy pro malá množství některých nebezpečných věcí

BELGIE

RO-SQ 1.1

Předmět: Třída 1 — Malá množství

Odkaz na přílohu směrnice 94/55/ES (dále jen „směrnice“): 1.1.3.6

Obsah přílohy směrnice: Bod 1.1.3.6 stanoví limit 20 kg na množství důlních trhavin, které může přepravovat běžné vozidlo.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Royal Decree of 23 September 1958 on explosives, as amended by Royal Decree of 14 May 2000 (Královský výnos ze dne 23. září 1958 o výbušninách ve znění královského výnosu ze dne 14. května 2000).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 111. Provozovatelé skladů vzdálených od zásobovacích míst mohou být oprávněni k přepravě nejvýše 25 kg dynamitu nebo silných výbušnin a 300 rozbušek běžným motorovým vozidlem, s výhradou podmínek stanovených poskytovatelem výbušnin.

RO-SQ 1.2

Předmět: Přeprava nevyčištěných prázdných kontejnerů, které obsahovaly výrobky různých tříd.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.6

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Odchylka 6-97.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: V přepravním dokladu je uvedeno: „nevyčištěné prázdné obaly, ve kterých byly obsaženy výrobky různých tříd“.

Poznámky: Odchylka je registrována Evropskou komisí pod číslem 21 (v čl. 6 odst. 10).

DÁNSKO

RO-SQ 2.1

Předmět: Silniční přeprava obalů obsahujících odpad nebo zbytky nebezpečných látek shromážděných v domácnostech a některých podnicích za účelem likvidace.

Odkaz na přílohu směrnice: část 2, 4.1.4, 4.1.10, 5.2, 5.4 a 8.2

Obsah přílohy směrnice: Zásady klasifikace. Ustanovení o společných baleních. Ustanovení o nápisech a bezpečnostních značkách. Přepravní doklad.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bekendtgørelse nr. 729 of 15. august 2001 om vejtransport of farligt gods § 4, stk. 3.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Vnitřní obaly obsahující odpad nebo zbytky chemikálií shromážděných z domácností nebo některých podniků mohou být zabaleny společně do určitých vnějších obalů schválených UN. Obsah každého vnitřního obalu nesmí překročit 5 kg nebo 5 litrů. Odchylky od ustanovení týkajících se klasifikace, nápisů a bezpečnostních značek, dokumentace a školení.

Poznámky: U odpadu a zbytků chemikálií shromážděných v domácnostech a jistých podnicích za účelem likvidace není možné provést přesnou klasifikaci a uplatnit všechna ustanovení ADR. Odpad je obvykle uložen v obalech zakoupených v maloobchodní síti.

RO-SQ 2.2

Předmět: Silniční přeprava obalů výbušných látek a obalů rozbušek ve stejném vozidle.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.2.2

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o společných obalech.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bekendtgørelse nr. 729 of 15. august 2001 om vejtransport of farligt gods § 4, stk. l.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Podle čl. 4 odst. 1 uvedeného předpisu je při silniční přepravě nebezpečných věcí nutno dodržovat pravidla ADR.

Poznámky: Z praktických důvodů je třeba umožnit, aby výbušniny byly baleny společně s rozbuškami v případě přepravy ve stejném vozidle z místa, kde jsou tyto věci skladovány, na pracoviště a zpět.

Jakmile budou dánské právní předpisy o přepravě nebezpečných věcí pozměněny, dánské orgány umožní přepravu za těchto podmínek:

1.

Nesmí být přepravováno více než 25 kg výbušných látek skupiny D.

2.

Nesmí být přepravováno více než 200 kusů rozbušek skupiny B.

3.

Rozbušky a výbušniny musí být baleny zvlášť v obalech schválených OSN v souladu se směrnici 2000/61/ES, kterou se mění směrnice 94/55/ES.

4.

Minimální vzdálenost mezi obalem obsahujícím rozbušku a obalem obsahujícím výbušnou látku musí být 1 metr. Tato vzdálenost musí být dodržena i v případě, že vozidlo bude nuceno prudce zabrzdit. Obaly obsahující výbušné látky a obaly obsahující rozbušky musí být umístěny tak, aby bylo možné je z vozidla rychle odstranit.

5.

Všechna ostatní pravidla o silniční přepravě nebezpečných věcí musí být dodržována.

NĚMECKO

RO-SQ 3.1

Předmět: Společné balení a společná nakládka automobilových součástek klasifikovaných jako 1.4G spolu s některými nebezpečnými věcmi (n4).

Odkaz na přílohu směrnice: 4.1.10 a 7.5.2.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o společném balení a společné nakládce.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 28.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Věci s čísly UN 0431 a 0503 lze naložit společně s některými druhy nebezpečných věcí (výrobky týkající se výroby automobilů) v určitém množství uvedeném ve výjimce. Hodnota 1 000 (srovnatelná s 1.1.3.6.4) nesmí být překročena.

Poznámky: Odchylka je nutná k zajištění rychlého dodání bezpečnostních součástek automobilů v závislosti na místní poptávce. Díky širokému sortimentu těchto výrobků není běžné jejich skladování v místních automobilových opravnách.

RO-SQ 3.2

Předmět: Odchylka od požadavku na přepravní doklad a prohlášení přepravce pro některá množství nebezpečných věcí podle definice v 1.1.3.6 (n1).

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.1 a 5.4.1.1.6

Obsah přílohy směrnice: Obsah přepravního dokladu.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 18.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Pro všechny třídy vyjma třídy 7 není třeba žádný přepravní doklad, jestliže množství přepravovaných věcí nepřekračuje množství uvedená v 1.1.3.6.

Poznámky: Informace poskytnutá nápisem na obalu a jeho bezpečnostní značkou je považována za dostatečnou pro vnitrostátní přepravu, protože přepravní doklad není vždy vhodný tam, kde jde o místní distribuci.

Odchylka je registrována Evropskou komisí pod číslem 22 (v čl. 6 odst. 10).

RO-SQ 3.3 (zrušeno)

RO-SQ 3.4

Předmět: Přeprava etalonů a palivových čerpadel (prázdných, nevyčištěných).

Odkaz na přílohu směrnice: Ustanovení pro čísla UN 1202, 1203 a 1223.

Obsah přílohy směrnice: Obaly, označení, doklady, pokyny pro přepravu a manipulaci, pokyny pro posádky vozidel.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 24.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Specifikace platných nařízení a doplňkových ustanovení pro uplatnění odchylky; až po 1 000 litrů: v porovnání s prázdnými, nevyčištěnými obaly; nad 1 000 litrů: shoda s určitými nařízeními pro cisterny, které jsou přepravovány pouze prázdné a nevyčištěné.

Poznámky: Seznamy č. 7, 38, 38a.

RO-SQ 3.5

Předmět: Odchylka pro malá množství některých věcí určených pro soukromé účely.

Odkaz na přílohu směrnice: Tabulka v kapitole 3.2 pro některá čísla OSUN ve třídách 1 až 9.

Obsah přílohy směrnice: Povolení k přepravě a příslušná ustanovení.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 3.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Třídy 1 až 9; odchylka pro velmi malá množství různých věcí v obalech a množstvích určených pro soukromé účely; max. 50 kg na přepravní jednotku; uplatnění obecných požadavků na vnitřní obaly.

Poznámky: Odchylka platí omezeně do 31.12.2004.

Seznam č. 14*.

RO-SQ 3.6

Předmět: Povolení pro smíšené obaly.

Odkaz na přílohu směrnice: 4.1.10.4 MP2

Obsah přílohy směrnice: Zákaz smíšených obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 21.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Třídy 1.4S, 2, 3 a 6.1; povolení pro smíšené obaly obsahující předměty třídy 1.4S (nábojnice pro malé zbraně), aerosoly (třída 2) a čisticí prostředky přepravované ve třídě 3 a 6.1 (čísla UN uvedena) v sadách za účelem prodeje ve smíšených obalech skupiny II a v malém množství.

Poznámky: Seznamy č. 30*, 30a, 30b, 30c, 30d, 30e, 30f, 30g.

FRANCIE

RO-SQ 6.1

Předmět: Přeprava přenosných a mobilních přístrojů pro gama radiografii (18).

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B

Obsah přílohy směrnice:

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 28.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava přístrojů pro gama radiografii jejich uživateli ve speciálních vozidlech je vyloučena, ale podléhá zvláštním pravidlům.

RO-SQ 6.2

Předmět: Přeprava klinického odpadu spadajícího pod číslo UN 3291, který sebou nese infekční rizika a je považován za anatomické části o hmotnosti až do 15 kg.

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 12.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Odchylka od požadavků ADR pro přepravu klinického odpadu spadajícího pod číslo UN 3291, který sebou nese infekční rizika a je považován za anatomické části o hmotnosti až do 15 kg.

RO-SQ 6.3

Předmět: Přeprava nebezpečných látek ve vozidlech veřejné osobní dopravy (18).

Odkaz na přílohu směrnice: 8.3.1

Obsah přílohy směrnice: Přeprava osob a nebezpečných látek.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 21.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava nebezpečných věcí jako příručního zavazadla je ve vozidlech veřejné dopravy povolena: platí pouze ustanovení vztahující se k balení balíků a nápisům a bezpečnostním značkám na nich podle 4.1, 5.2 a 3.4.

Poznámky: V příručním zavazadle je povoleno mít nebezpečné věci jen pro osobní nebo vlastní profesionální potřebu. Přenosné nádoby s plynem jsou povoleny pro pacienty s dýchacími potížemi v nezbytném množství na jednu cestu.

RO-SQ 6.4

Předmět: Přeprava malého množství nebezpečných materiálů na vlastní odpovědnost (18).

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1

Obsah přílohy směrnice: Povinnost mít přepravní doklad.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 23-2.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava malého množství nebezpečných materiálů na vlastní odpovědnost při dodržení limitů stanovených v 1.1.3.6 nepodléhá povinnosti mít přepravní doklad, jak je stanoveno v 5.4.1.

IRSKO

RO-SQ 7.2

Předmět: Odchylka od požadavku 5.4.0 ADR pro přepravní doklad pro převoz pesticidů třídy 3 podle ADR, uvedených v 2.2.3.3 jako pesticidy FT2 (bod vzplanutí < 23 °C) a třídy 6.1 podle ADR, uvedených v 2.2.61.3 jako pesticidy T6, tekuté (bod vzplanutí minimálně 23 °C), pokud množství přepravovaných nebezpečných věcí nepřekročí množství uvedená v 1.1.3.6 ADR.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4

Obsah přílohy směrnice: Požadavek na přepravní doklad.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(9) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 2004“ (Nařízení 82(9) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přepravní doklad se nepožaduje pro převoz pesticidů tříd 3 a 6.1 podle ADR, pokud množství přepravovaných nebezpečných věcí nepřekročí množství uvedená v 1.1.3.6 ADR.

Poznámky: Není nutné, obtížně splnitelný požadavek pro místní přepravu a dodávky uvedených pesticidů.

RO-SQ 7.4

Předmět: Odchylka od požadavku některých ustanovení ADR o obalech, nápisech a bezpečnostních značkách při převozu malého množství (nepřesahujícího limity stanovené v 1.1.3.6) prošlého pyrotechnického zboží klasifikačních kódů 1.3G, 1.4G a 1.4S třídy 1 podle ADR, s označením příslušné látky č. UN0092, UN0093, UN0403 nebo UN0404 do nejbližších vojenských kasáren za účelem likvidace.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6, 4.1, 5.2 a 6.1

Obsah přílohy směrnice: Likvidace prošlé pyrotechniky.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(10) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 2004“ (Nařízení 82(10) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Ustanovení ADR o obalech, nápisech a bezpečnostních značkách při převozu prošlého pyrotechnického zboží s označením UN0092, UN0093, UN0403 nebo UN0404 do nejbližších vojenských kasáren neplatí, pokud jsou dodržena obecná ustanovení ADR o obalech a v přepravním dokladu jsou uvedeny doplňující informace. Platí pouze pro místní přepravu malých množství prošlé pyrotechniky do nejbližších kasáren za účelem bezpečné likvidace.

Poznámky: Přeprava malých množství „prošlých“ světlic pro nouzovou signalizaci námořních plavidel, zejména majiteli rekreačních lodí a obchodníky s loděmi do nejbližších kasáren za účelem bezpečné likvidace, způsobuje potíže; zejména pokud jde o požadavky na balení. Odchylka platí pro malá množství (do limitu podle 1.1.3.6) a pro místní přepravu.

RO-SQ 7.5

Předmět: Odchylka od požadavků kapitol 6.7 a 6.8, týkající se silniční přepravy formálně prázdných nevyčištěných skladovacích cisteren (pro skladování na určitých místech) za účelem vyčištění, opravy, testování nebo sešrotování.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.7 a 6.8

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na design, konstrukci, kontrolu a testování cisteren.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Proposed amendment to „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Pozměňovací návrh k „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: [Navrhovaný] Odchylka od požadavků kapitol 6.7 a 6.8 ADR týkající se silniční přepravy formálně prázdných nevyčištěných skladovacích cisteren (pro skladování na určitých místech) za účelem vyčištění, opravy, testování nebo sešrotování; pokud a) bylo podle možností demontováno co nejvíce potrubí cisterny; b) je k cisterně připevněn vhodný přepouštěcí ventil, který je během přepravy v provozu; a c) podle uvedeného ustanovení b) všechny otvory v cisterně a potrubí byly utěsněny, aby nemohlo dojít k úniku nebezpečných látek, pokud je to prakticky proveditelné.

Poznámky: Tyto cisterny se používají pro skladování látek na stanovených místech, nikoli pro jejich přepravu. Během přepravy na jiné místo za účelem čištění, oprav atd. mohou (cisterny) obsahovat velmi malé množství nebezpečných látek.

Dříve v čl. 6 odst. 10.

RO-SQ 7.6

Předmět: Odchylka od požadavků kapitol 5.3, 5.4, části 7 a přílohy B ADR, týkající se přepravy plynových bombiček používaných jako dávkovače (nápojů) ve stejném dopravním prostředku jako nápoje (pro které mají být využity).

Odkaz na přílohu směrnice: Kapitoly 5.3, 5.4, část 7 a příloha B

Obsah přílohy směrnice: Označování vozidel, doprovodná dokumentace a ustanovení týkající se přepravního vybavení a přepravních operací.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Proposed amendment to „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Pozměňovací návrh k „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: [Navrhovaný] Odchylka od požadavků kapitol 5.3, 5.4, části 7 a přílohy B ADR týkající se plynových bombiček používaných jako dávkovače nápojů přepravovaných ve stejném dopravním prostředku jako nápoje (pro které mají být využity).

Poznámky: Hlavní činnost spočívá v distribuci obalů nápojů, které nejsou předmětem ADR, společně s malým množstvím malých bombiček naplněných příslušnými dávkovacími plyny.

Dříve v čl. 6 odst. 10.

RO-SQ 7.7

Předmět: Odchylka pro vnitrostátní přepravu v Irsku týkající se požadavků na konstrukci a testování nádob a ustanovení o jejich používání obsažených v kapitolách 6.2 a 4.1 ADR a vztahujících se na bombičky a tlakové nádoby obsahující plyny třídy 2; které absolvovaly přepravu více druhy dopravních prostředků, včetně námořní přepravy, pokud i) jsou tyto bombičky a tlakové nádoby zkonstruovány, otestovány a používány podle Mezinárodního předpisu o námořní přepravě nebezpečných věcí; ii) nejsou plněny v Irsku, nýbrž vraceny formálně prázdné do země původu (odkud byly přepraveny); a iii) jsou distribuovány místně a v malých množstvích.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.4.2, 4.1 a 6.2

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení týkající se přepravy více druhy dopravních prostředků, včetně námořní přepravy, bombiček a tlakových nádob na plyny třídy 2 podle ADR, konstrukce a testování těchto bombiček a tlakových nádob na plyny třídy 2 podle ADR.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Proposed amendment to „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Pozměňovací návrh k „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: [Navrhovaný] Kapitoly 4.1 a 6.2 se nevztahují na bombičky a tlakové nádoby obsahující plyny třídy 2 podle ADR, pokud i) jsou zkonstruovány a otestovány podle Mezinárodního předpisu o námořní přepravě nebezpečných věcí; ii) jsou používány podle Mezinárodního předpisu o námořní přepravě nebezpečných věcí; iii) byly přepraveny k odesílateli více druhy dopravních prostředků, včetně námořní přepravy; iv) se jejich přeprava od příjemce ke koncovému uživateli skládá pouze z jediné cesty, dokončené v jednom dni (viz pododstavec iii)), v) nejsou v zemi znovu a vraceny formálně prázdné do země původu (odkud byly přepraveny) (viz pododstavec (iii)); a vi) jsou distribuovány místně (v rámci země) v malých množstvích.

Poznámky: Plyny obsažené v těchto bombičkách a tlakových nádobách jsou plyny se specifikací požadovanou koncovými uživateli, která má za následek povinnost jejich dovozu z oblasti, na niž se nevztahuje ADR. Po použití se požaduje, aby tyto formálně prázdné bombičky a tlakové nádoby byly vráceny do země původu za účelem jejich naplnění stanovenými plyny — nesmějí být znovu plněny v Irsku nebo v oblasti, na níž se vztahuje ADR. Nejsou v souladu s ADR, ale jsou v souladu s Mezinárodním předpisem o námořní přepravě nebezpečných věcí. Přeprava více dopravními prostředky zahájená mimo oblast, na níž se vztahuje ADR, má končit v prostorách dovozců, kteří mají tyto bombičky a tlakové nádoby distribuovat v malých množstvích koncovým uživatelům v Irsku. Tato přeprava spadá v rámci Irska pod novelizovaný čl. 6 odst. 9 směrnice 94/55/ES.

FINSKO

RO-SQ 13.1

Předmět: Přeprava nebezpečných věcí v některých množstvích osobními vozidly a autobusy.

Odkaz na přílohu směrnice: 4.1, 5.4

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o obalech, doklady.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Liikenne- ja viestintäministeriön asetus vaarallisten aineiden kuljetuksesta tiellä (277/2002; 313/2003).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava nebezpečných věcí v některých množstvích podle 1.1.3.6 o maximální čisté hmotnosti nepřesahující 200 kg v osobních vozidlech a autobusech je povolena bez přepravního dokladu a bez splnění všech požadavků na balení.

RO-SQ 13.2

Předmět: Popis prázdných cisteren v přepravním dokladu.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.6

Obsah přílohy směrnice: Zvláštní ustanovení pro prázdné nevyčištěné obaly, vozidla, kontejnery, cisterny, bateriová vozidla a MEGC.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Liikenne- ja viestintäministeriön asetus vaarallisten aineiden kuljetuksesta tiellä (277/2002; 313/2003).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: V případě prázdných, nevyčištěných cisteren, v nichž byly přepravovány dvě látky nebo více látek s čísly UN 1202, 1203 a 1223, může být popis v přepravních dokladech doplněn slovy „poslední náklad“ společně s názvem výrobku s nejnižším bodem vzplanutí; „prázdná cisterna, 3, poslední náklad: UN 1203 automobilový benzin, II“.

RO-SQ 13.3

Předmět: Nápisy a bezpečnostní značky na přepravních jednotkách s výbušninami.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.3.2.1.1

Obsah přílohy směrnice: Obecná ustanovení o označovaní oranžovými značkami.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Liikenne- ja viestintäministeriön asetus vaarallisten aineiden kuljetuksesta tiellä (277/2002; 313/2003).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přepravní jednotky (obvykle dodávky) přepravující malé množství výbušnin (max. 1 000 kg (čisté váhy)) do lomů a na pracoviště mohou být označeny na přední a zadní straně štítkem podle modelu č. 1.

RO-SQ 13.4

Předmět: Přijetí RO-SQ 6.2.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

RO-SQ 13.5

Předmět: Přijetí RO-SQ 6.4.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

RO-SQ 15.1

Předmět: Přeprava některých radioaktivních látek představujících nízké riziko jako jsou hodiny, hodinky, detektory kouře, kapesní kompasy (E1).

Odkaz na přílohu směrnice: Většina požadavků ADR

Obsah přílohy směrnice: Požadavky vztahující se na přepravu materiálů třídy 7.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Radioactive Material (Road Transport) (Great Britain) Regulations 1996 reg 3(2)f), g) and h) (Nařízení o silniční přepravě radioaktivních látek (Velká Britanie), 1996, předpis 3 odst. 2 písm. f) g) a h)).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Úplná odchylka od ustanovení vnitrostátních předpisů pro některé obchodní výrobky obsahující omezené množství radioaktivních látek.

Poznámky: Tato odchylka je krátkodobým opatřením, které nebude nadále nutné, jakmile budou obdobné změny v Mezinárodní úmluvě o fyzické ochraně jaderného materiálu začleněny do ADR.

RO-SQ 15.2

Předmět: Odchylka od požadavku mít ve vozidle přepravní doklad pro některá množství nebezpečných věcí podle 1.1.3.6 (E2).

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6.2 a 1.1.3.6.3

Obsah přílohy směrnice: Odchylky od určitých požadavků na přepravu některých množství přepravní jednotkou.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 1996, reg. 3 and reg. 13 and Schedule 2(8) (Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 1996, předpis 3 a předpis 13 a příloha 2 odst. 8).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přepravní doklad není požadován pro omezená množství kromě případů, kdy tato množství jsou součástí většího nákladu.

Poznámky: Tato odchylka je vhodná pro vnitrostátní přepravu, kdy přepravní doklad není vždy zapotřebí, jedná-li se o místní distribuci.

RO-SQ 15.3

Předmět: Přeprava lehkých tenkostěnných kovových lahví k použití v horkovzdušných balónech mezi místem plnění lahví a místem vypuštění nebo přistání balónů (E3).

Odkaz na přílohu směrnice: 6.2

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na konstrukci a testování plynových nádob.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Viz výše.

Poznámky: Plynové lahve používané v horkovzdušných balonech jsou navrženy tak, aby byly co nejlehčí, což vylučuje splnění běžných požadavků na plynové nádoby. Průměrná plynová láhev pro horkovzdušný balon má objem 70 litrů. Největší typ není větší než 90 litrů. Ve vozidle se přepravuje maximálně 5 lahví najednou.

RO-SQ 15.4

Předmět: Odchylka od požadavku na protipožární vybavení vozidel převážejících nízko-radioaktivní materiál (E4).

Odkaz na přílohu směrnice: 8.1.4

Obsah přílohy směrnice: Požadavek na vybavení vozidel hasicími přístroji.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Radioactive Material (Road Transport) Regulations 1996 reg 34(4) and (5) (Nařízení o silniční přepravě radioaktivních látek (Velká Británie), 1996, předpis 34 odst. 4 a 5).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: V nařízení 34 odst. 4 se ruší požadavek na vybavení hasicími přístroji, pokud jsou přepravována pouze balení, která jsou předmětem odchylky (UN 2908, 2909, 2910 a 2911).

V nařízení 34 odst. 5 se požadavek omezuje v případě přepravy malých počtů balení.

Poznámky: Přeprava hasicích přístrojů je ve skutečnosti irelevantní pro přepravu věcí s čísly UN 2908, 2909, 2910 a 2911, které mohou být často přepravovány v malých vozidlech.

RO-SQ 15.5

Předmět: Distribuce věcí ve vnitřních obalech maloobchodníkům nebo uživatelům (kromě věcí patřících do třídy 1 a 7) z místních distribučních skladů maloobchodníkům nebo uživatelům a od maloobchodníků koncovým uživatelům (N1).

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods (Classification, Packaging and Labelling) and Use of Transportable Pressure Receptacles Regulations 1996, regs. 6(1), 6(3) and 8(5) and Schedule 3 (Nařízení o třídění, balení a označování při přepravě nebezpečných věcí a užívání přenosných tlakových nádob, předpisy 6 odst. 1, 6 odst. 3 a 8 odst. 5 a příloha 3).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Obaly nemusí nést označení RID/ADR nebo UN ani nemusí být jinak označeny, pokud obsahují věci podle přílohy 3.

Poznámky: Požadavky ADR jsou nevhodné pro konečné fáze přepravy z distribučního skladu k maloobchodníkovi nebo uživateli a od maloobchodníka ke koncovému uživateli. Účelem této odchylky je umožnit, aby vnitřní nádoby věcí určených pro distribuci do maloobchodů byly při místní distribuci v konečném úseku cesty přepravovány bez vnějšího obalu.

RO-SQ 15.6

Předmět: Přemísťování formálně prázdných pevných cisteren, které nejsou určeny jako zařízení pro dopravu (N2).

Odkaz na přílohu směrnice: Části 5 a 7 — 9

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na postupy při zasílání věcí, přepravu, manipulaci a vozidla.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Viz výše.

Poznámky: Přemísťování těchto pevných cisteren není přepravou nebezpečných věcí v obvyklém smyslu, a ustanovení ADR nemohou být tedy v praxi uplatňována. Protože cisterny jsou „formálně prázdné“, je obsah nebezpečných látek skutečně v nich obsažených podle definice mimořádně malý.

RO-SQ 15.7

Předmět: Umožnit odlišné „maximální celkové množství na přepravní jednotku“ pro věci třídy 1 v kategoriích 1 a 2 tabulky v 1.1.3.6.3 (N10).

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6.3 a 1.1.3.6.4

Obsah přílohy směrnice: Odchylka vztahující se na množství přepravované jednou přepravní jednotkou.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Explosives by Road Regulations 1996, reg 13 and Schedule 5; reg 14 and Schedule 4 (Nařízení o silniční přepravě výbušnin, 1996, předpis 13 a příloha 5; předpis 14 a příloha 4).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Stanoví pravidla týkající se výjimek pro omezená množství a společný náklad výbušnin.

Poznámky: Pro umožnění odlišných množstevních limitů pro věci přepravované ve třídě 1, „50“ pro kategorii 1 a „500“ pro kategorii 2. Pro účely propočtu společných nákladů činí multiplikační faktor pro kategorii přepravy 2 „20“ a pro kategorii přepravy 3 „2“.

Dříve odchylka podle čl. 6 odst. 10.

RO-SQ 15.8

Předmět: Zvýšení maximální čisté hmotnosti výbušných předmětů povolené pro vozidla EX/II (N13).

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.5.2

Obsah přílohy směrnice: Omezení množství přepravovaných výbušných látek a předmětů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Explosives by Road Regulations 1996, reg 13, Schedule 3 (Nařízení o silniční přepravě výbušnin, 1996, předpis 13, příloha 3).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Omezení množství přepravovaných výbušných látek a předmětů.

Poznámky: Nařízení Spojeného království povolují maximální čistou hmotnost 5 000 kg pro vozidla typu II pro skupiny kompatibility 1.1C, 1.1D, 1.1E a 1.1J.

Mnohé předměty třídy 1.1C, 1.1D, 1.1E a 1.1J přemísťované v Evropě jsou velké nebo rozměrné a jejich délka překračuje 2,5 m. Jde v prvé řadě o výbušné předměty pro vojenské účely. Omezení týkající se konstrukce vozidel EX/III (která mají být uzavřenými vozidly) značně znesnadňují nakládku a vykládku těchto předmětů. Některé předměty vyžadují specializované nakládací a vykládací zařízení na obou koncích cesty. V praxi toto zařízení zřídka existuje. Ve Spojeném království je v užívání několik vozidel EX/III a pro výrobní odvětví by bylo mimořádně zatěžující požadovat výrobu dalších specializovaných vozidel EX/III k přepravování tohoto druhu výbušnin.

Ve Spojeném království jsou výbušniny přepravované většinou komerčními dopravci, a ti tudíž nejsou schopni využít výhod odchylky pro vojenská vozidla stanovené v rámcové směrnici. V zájmu vyřešení tohoto problému Spojené království vždy povolovalo přepravu až 5 000 kg těchto předmětů vozidly EX/II. Současný limit není vždy dostačující, protože předmět může obsahovat více než 1 000 kg výbušnin.

Od roku 1950 došlo jen k dvěma mimořádným událostem (k oběma v 50. letech) týkajících se exploze výbušnin o váze nad 5 000 kg. Tyto mimořádné události byly způsobeny požárem pneumatiky a přehřátými výfukovými plyny, což vyvolalo požár krytu vozidla. Požáry by mohly vzniknout i při menším zatížení vozidla. Nedošlo k žádnému úmrtí nebo zranění.

Praktické zkušenosti nasvědčují, že správně balené výbušné předměty nebudou pravděpodobně explodovat v důsledku nárazu, například při srážkách vozidel. Svědectví z vojenských zpráv a údaje o výsledcích zkoušek nárazů řízených střel prokazují, že je třeba nárazové rychlosti překračující rychlost, ke které dojde při zkušebním pádu z výšky 12 metrů, aby došlo k explozi nábojnic.

Současné bezpečnostní normy nebudou ovlivněny.

RO-SQ 15.9

Předmět: Odchylka od požadavků na dozor při přepravě malých množství některých druhů věcí třídy 1 (N12).

Odkaz na přílohu směrnice: 8.4 a 8.5 S1(6)

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na dozor pro vozidla převážející některá množství nebezpečných věcí.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 1996, reg 24 (Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 1996, předpis 24).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Stanoví bezpečné parkování a dozor, ale nepožaduje, aby určité náklady třídy 1 vyžadovaly nepřetržitý dozor, jak je stanoveno v kapitole 8.5 S1 odst. 6 ADR.

Poznámky: Požadavky ADR na dozor nejsou ve vnitrostátním kontextu vždy proveditelné.

RO-SQ 15.10

Předmět: Zmírnění omezení týkajících se přepravy společných nákladů výbušnin a výbušnin s ostatními nebezpečnými věcmi ve vagonech, vozidlech a kontejnerech (N4/5/6).

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.2.1 a 7.5.2.2

Obsah přílohy směrnice: Omezení pro některé typy společné nakládky.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 1996, reg 18 (Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 1996, předpis 18).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Vnitrostátní právní předpisy jsou méně omezující, co se týče společné nakládky výbušnin, pokud lze takovou přepravu absolvovat bez rizika.

Poznámky: Spojené království si přeje povolit některé varianty pravidel pro kombinování výbušnin s ostatními výbušninami a výbušnin s ostatními nebezpečnými věcmi. Varianty mají vždy obsahovat omezení ohledně množství jedné nebo více složek nákladu a mají být povoleny, pokud „byla přijata všechna přiměřeně dosažitelná opatření k zabránění styku výbušnin s ostatními nebezpečnými věcmi nebo jiného ohrožení výbušnin a těchto věcí mezi sebou navzájem“.

Příklady variant, které by Spojené království chtělo povolit:

1.

výbušniny, kterým jsou přidělena čísla UN 0029, 0030, 0042, 0065, 0081, 0082, 0104, 0241, 0255, 0267, 0283, 0289, 0290, 0331, 0332, 0360 nebo 0361, smějí být přepravovány ve stejném vozidle spolu s nebezpečnými věcmi, kterým je přiděleno číslo UN 1942. Množství věcí s číslem UN 1942 povolených k přepravě je omezeno tím, že tyto věci jsou považovány za výbušninu 1.1D;

2.

výbušniny, kterým jsou přidělena čísla UN 0191, 0197, 0312, 0336, 0403, 0431 nebo 0453, smějí být přepravovány ve stejném vozidle spolu s nebezpečnými věcmi (kromě hořlavých plynů, infekčních látek a jedovatých látek) v kategorii přepravy 2 nebo nebezpečných věcí v kategorii přepravy 3 nebo v jakékoli jejich kombinaci, pokud celková hmotnost nebo objem nebezpečných věcí v kategorii přepravy 2 nepřekročí 500 kg nebo 500 litrů a celková čistá hmotnost těchto výbušnin nepřekročí 500 kg;

3.

výbušniny 1.4G smějí být přepravovány ve stejném vozidle spolu s hořlavými kapalinami a plyny v kategorii přepravy 2 nebo nehořlavými, nejedovatými plyny v kategorii přepravy 3 nebo v jakékoli jejich kombinaci za předpokladu, že celková hmotnost nebo objem nebezpečných věcí ve svém celku nepřekročí 200 kg nebo 200 litrů a celková čistá hmotnost výbušnin nepřekročí 20 kg;

4.

výbušné předměty, kterým jsou přidělena čísla UN 0106, 0107 nebo 0257, smějí být přepravovány spolu s výbušnými předměty ve skupině kompatibility D, E nebo F, jejíž součástí jsou. Celkové množství výbušnin s čísly UN 0106, 0107 nebo 0257 nesmí překročit 20 kg.

RO-SQ 15.11

Předmět: Alternativa k označování oranžovými tabulkami pro malé zásilky radioaktivních látek v malých vozidlech.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.3.2

Obsah přílohy směrnice: Požadavek na označování malých vozidel přepravujících radioaktivní materiály oranžovými tabulkami.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Radioactive Material (Road Transport) Regulations 1996 reg 5(4)d (Nařízení o silniční přepravě radioaktivních látek, 1996, předpis 5 odst. 4 písm. d)).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Povoluje všechny odchylky schválené tímto postupem. Požadovaná odchylka je:

1.

Vozidla musí buď:

a)

být označena podle použitelného ustanovení ADR, odstavec 5.3.2; nebo

b)

smějí být vybavena výstražnou tabulkou odpovídající požadavkům odstavce 2 v případě, že jde o vozidla vážící méně než 3 500 kg a přepravující méně než deset kusů zásilek obsahujících neštěpitelný nebo štěpitelný, výjimce podléhající radioaktivní materiál, přičemž součet přepravních indexů těchto zásilek nepřekračuje 3.

2.

Pro účely odstavce 1 musí výstražná tabulka umístěná na vozidle během převozu radioaktivního materiálu splňovat následující:

a)

nesmí mít plochu menší než 12 cm čtverečních. Nápisy na výstražné tabulce musí být napsány černě, tučným písmem a čitelně. Nápisy musí být rovněž reliéfní nebo vyražené. Výška velkých písmen ve slově „RADIOACTIVE“ nesmí být nižší než 12 mm a výška všech ostatních velkých písmen nesmí být nižší než 5 mm;

b)

musí být ohnivzdorná tak, aby slova na výstražné tabulce zůstala čitelná i po požáru vozidla;

c)

musí být bezpečně připevněna na vozidle tak, aby byla pro řidiče zřetelně viditelná, ale nesmí mu překážet ve výhledu na silnici, a musí být vystavena, jen když vozidlo právě přepravuje radioaktivní látku;

d)

musí mít dohodnutou podobu a uvádět jméno/název, adresu a telefonní číslo pro případ nouze.

Poznámky: Odchylka je požadována pro omezené přemísťování malého množství radioaktivního materiálu, zejména jsou-li jednotlivé dávky radioaktivních látek pro pacienty přemísťovány mezi místními nemocničními zařízeními, přičemž jsou užívána malá vozidla a možnost umístit i malé oranžové tabulky je omezená. Zkušenost prokázala, že pro tato malá vozidla je umísťování oranžových tabulek problematické a že za normálních podmínek přepravy je obtížné udržet je na vozidle. Vozidla budou označena tabulkami určujícími obsah v souladu s ADR 5.3.1.5.2 (a obvykle 5.3.1.7.4) a jasně stanovujícími nebezpečí. Navíc ohnivzdorná výstražná tabulka nesoucí příslušné informace pro případ nouze bude připevněna na jasně viditelném místě. V praxi to znamená, že bezpečnostních informací bude k dispozici více než podle požadavků ADR 5.3.2.


PŘÍLOHA II

Odchylky pro členské státy při místní přepravě omezené na jejich území

BELGIE

RO-LT 1.1

Předmět: Přeprava v bezprostřední blízkosti průmyslových sídel, včetně přepravy po veřejných komunikacích.

Odkaz na přílohu směrnice 94/55/ES (dále jen „směrnice“): Přílohy A a B.

Obsah přílohy směrnice: Přílohy A a B.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Derogations 2-89, 4-97 and 2-2000 (Odchylky 2-89, 4-97 a 2-2000).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Odchylky se týkají dokumentace a nápisů a bezpečnostních značek na zásilkách a osvědčení řidičů.

Poznámky: Nebezpečné věci jsou přepravovány mezi provozovnami.

odchylka 2-89: přejíždění přes veřejnou komunikaci (chemikálie v obalech),

odchylka 4-97: vzdálenost 2 km (ingoty surového železa o teplotě 600 °C),

odchylka 2-2000: vzdálenost asi 500 m (IBC, PG II, III třídy 3, 5.1, 6.1, 8 a 9).

RO-LT 1.2

Předmět: Přemísťování skladovacích cisteren neurčených k přepravě.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.2. f)

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Exemption 6-82, 2-85 (Odchylka 6-82, 2-85).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přemísťování formálně prázdných skladovacích cisteren za účelem čištění nebo oprav je povolen.

Poznámky: Odchylka je registrována Evropskou komisí pod číslem 7 (podle čl. 6 odst. 10).

RO-LT 1.3

Předmět: Školení řidičů.

Místní přeprava věcí s čísly UN 1202, 1203 a 1223 v obalech a cisternách (v Belgii v okruhu 75 km od místa sídla společnosti).

Odkaz na přílohu směrnice: 8.2

Obsah přílohy směrnice:

Struktura školení:

1.

Školení vztahující se k obalům

2.

Školení vztahující se k cisternám

3.

Zvláštní školení Cl 1

4.

Zvláštní školení Cl 7

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Definice — osvědčení — vydání — duplikáty — platnost a prodloužení — organizace kurzů a zkoušek — odchylky — sankce — závěrečná ustanovení.

Poznámky: Navrhuje se poskytovat úvodní školení ukončené zkouškou a omezené na přepravu věcí s čísly UN 1202, 1203 a 1223 v obalech a cisternách v okruhu 75 km od místa sídla společnosti — délka školení musí splňovat požadavky ADR — po 5 letech musí řidič absolvovat opakovací kurz a složit zkoušku — osvědčení bude obsahovat tuto poznámku: „vnitrostátní přeprava věcí s čísly UN 1202, 1203 a 1223 podle čl. 6 odst. 9 směrnice 94/55/ES“.

RO-LT 1.4

Předmět: Přeprava nebezpečných věcí v cisternách určených ke zničení spálením.

Odkaz na přílohu směrnice: 3.2

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Derogation 01 — 2002 (Odchylka 01 — 2002).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Odchylně od tabulky v kapitole 3.2 je za určitých podmínek povoleno pro přepravu věcí s číslem UN 3130, kapalin reagujících na vodu, jedů, III a jiným způsobem označených látek použít cisternový kontejner s kódem cisterny L4BH namísto L4DH.

Poznámky: Toto nařízení je možno uplatnit pouze pro přepravu nebezpečného odpadu na krátkou vzdálenost.

RO-LT 1.5

Předmět: Přeprava odpadu do zařízení na likvidaci odpadu.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.2, 5.4, 6.1 (dříve nařízení: A5, 2X14, 2X12)

Obsah přílohy směrnice: Klasifikace a označování obalů a požadavky na ně.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrête royal relatif au transport de marchandises dangereuses par route.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Kvůli prevenci nebezpečných reakcí v rámci skupiny nejsou odpady klasifikovány podle ADR, ale jsou rozděleny do různých skupin (hořlavá rozpouštědla, barvy, kyseliny, baterie atd.). Požadavky na konstrukci obalů jsou méně omezující.

Poznámky: Toto nařízení lze uplatnit pro přepravu malých množství odpadu do zařízení na likvidaci odpadu.

RO-LT 1.6

Předmět: Přijetí RO-LT 14.5.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy:

RO-LT 1.7

Předmět: Přijetí RO-LT 14.6.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy:

RO-LT 1.8

Předmět: Přijetí RO-LT 15.2.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy:

DÁNSKO

RO-LT 2.1

Předmět: UN 1202, 1203, 1223 a třída 2 — žádný přepravní doklad.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1

Obsah přílohy směrnice: Přepravní doklad je nutný.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bekendtgørelse nr. 729 af 15/08/2001 om vejtransport af farligt gods.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Pro přepravu produktů z minerálních olejů třídy 3, UN 1202, 1203 a 1223 a přepravu plynů třídy 2 v souvislosti s distribucí (zboží dodávané dvěma nebo více příjemcům a sběr vráceného zboží v podobných situacích) není přepravní doklad nutný za předpokladu, že písemné pokyny mimo informací požadovaných v ADR obsahují informace o čísle UN, názvu a třídě.

Poznámky: Důvodem uvedené vnitrostátní odchylky je vývoj elektronického vybavení umožňujícího například ropným společnostem užívajícím elektronické vybavení nepřetržitě předávat vozidlům informace o zákaznících. Protože tyto informace nejsou dostupné na začátku přepravy a budou dodány vozidlu během ní, není možné, aby před započetím přepravy byly vypracovány přepravní doklady. Tento druh přeprav je omezen na určité oblasti. Nyní odchylka pro Dánsko pro podobné ustanovení podle čl. 6 odst. 10.

NĚMECKO

RO-LT 3.1

Předmět: Prominutí některých údajů v přepravním dokladu (n2).

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.1

Obsah přílohy směrnice: Obsah přepravního dokladu.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 18.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Pro všechny třídy kromě třídy 1 (kromě 1.4S), 5.2 a 7:

V přepravním dokladu není nutné uvádět informace:

a)

pro příjemce v případě místní distribuce (kromě celého nákladu a přepravy po určitých trasách);

b)

o množství a druzích obalů, jestliže není uplatňováno 1.1.3.6 a vozidlo dodržuje přílohy A a B;

c)

pro prázdné nevyčištěné cisterny stačí přepravní doklad pro poslední náklad.

Poznámky: Uplatňování všech ustanovení by pro dotčený způsob přepravy nebylo schůdné.

Odchylka je registrována Evropskou komisí pod číslem 22 (podle čl. 6 odst. 10).

RO-LT 3.2

Předmět: Hromadná přeprava materiálů kontaminovaných PCB třídy 9.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.3.1

Obsah přílohy směrnice: Hromadná přeprava.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 11.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Povolení hromadné přepravy ve výměnných nástavcích nebo kontejnerech utěsněných tak, aby byly nepropustné pro kapaliny nebo prach.

Poznámky: Odchylka 11 má omezenou platnost do 31. 12. 2004. Od roku 2005 platí příslušná ustanovení ADR a Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID).

Viz také Mnohostranná dohoda M137.

Seznam č. 4*.

RO-LT 3.3

Předmět: Přeprava baleného nebezpečného odpadu.

Odkaz na přílohu směrnice: Části 1 až 5

Obsah přílohy směrnice: Klasifikace, balení a označování.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Gefahrgut-Ausnahmeverordnung — GGAV 2002 vom 6.11.2002 (BGBl. I S. 4350), geändert durch Artikel 2 der Verordnung vom 28.4.2003 (BGBl. I S. 595); Ausnahme 20.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Třídy 2 až 6.1, 8 a 9: Smíšené obaly a přeprava nebezpečného odpadu v pytlích a IBC; odpad musí být ve vnitřních obalech (jak byl sebrán) a roztříděn podle stanovených skupin odpadů (kvůli vyloučení nebezpečné reakce v rámci skupiny); používání zvláštních písemných pokynů o skupinách odpadu jako nákladního listu, sběr odpadu z domácností a laboratoří atd.

Poznámky: Seznam č. 6*.

ŘECKO

RO-LT 4.1

Předmět: Odchylka od bezpečnostních požadavků na nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) evidované před 31. prosincem 2001 a určené pro místní přepravu nebo malá množství některých kategorií nebezpečných věcí.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.6.3.6, 6.8.2.4.2, 6.8.2.4.3, 6.8.2.4.4, 6.8.2.4.5, 6.8.2.1.17 — 6.8.2.1.22, 6.8.2.1.28, 6.8.2.2, 6.8.2.2.1, 6.8.2.2.2

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na konstrukci, vybavení, schválení typu, prohlídky a zkoušky a označování nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel), snímatelných cisteren, cisternových kontejnerů a výměnných cisternových nástaveb se stěnami z kovových materiálů, bateriových vozidel a vícekomorových kontejnerů na plyn (MEGC).

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Τεχνικές Προδιαγραφές κατασκευής, εξοπλισμού και ελέγχων των δεξαμενών μεταφοράς συγκεκριμένων κατηγοριών επικινδύνων εμπορευμάτων για σταθερές δεξαμενές (οχήματα-δεξαμενές), αποσυναρμολογούμενες δεξαμενές που βρίσκονται σε κυκλοφορία. (Požadavky na konstrukci, vybavení, prohlídky a zkoušky nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel), snímatelných cisteren, které jsou v provozu, pro určité skupiny nebezpečných věcí).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přechodné ustanovení: nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a cisternové kontejnery poprvé evidované v naší zemi mezi 1. lednem 1985 a 31. prosincem 2001 mohou být stále používány do 31. prosince 2010. Toto přechodné ustanovení se týká vozidel pro přepravu těchto nebezpečných látek: UN: 1202, 1268, 1223, 1863, 2614, 1212, 1203, 1170, 1090, 1193, 1245, 1294, 1208, 1230, 3262, 3257). Předpokládá se, že jde o přepravu malých množství nebo o místní přepravu vozidly evidovanými ve výše uvedené lhůtě. Tato přechodná lhůta vstoupí v platnost pro cisternová vozidla přestavěná podle těchto kritérii:

1.

podle odstavců ADR pro prohlídky a zkoušky: 6.8.2.4.2, 6.8.2.4.3, 6.8.2.4.4, 6.8.2.4.5, (ADR 1999: 211.151, 211.152, 211.153, 211.154);

2.

minimální tloušťka stěny 3 mm pro cisterny s komorami s kapacitou až do 3 500 litrů a tloušťky měkké oceli alespoň 4 mm pro cisterny s komorami s kapacitou až do 6 000 litrů, a to bez ohledu na typ nebo tloušťku dělicích stěn;

3.

jestliže je použitým materiálem hliník nebo jiný kov, cisterny mají plnit požadavky na tloušťku a ostatní technické podmínky odvozené z technické dokumentace schválené místním orgánem země, kde byly dříve evidovány. V případě chybějící technické dokumentace mají cisterny plnit požadavky odstavce 6.8.2.1.17 (211.127);

4.

cisterny mají odpovídat bodům 211.128, 6.8.2.1.28 (211.129), odstavci 6.8.2.2 s pododstavci 6.8.2.2.1 a 6.8.2.2.2 (211.130, 211.131).

Přesněji řečeno, cisternových vozidel o hmotnosti menší než 4 tuny, užívaných pro místní přepravu pouze plynového oleje (UN 1202), poprvé evidovaných před 31. prosincem 2002, jestliže tloušťka jejich stěny je menší než 3 mm, je povoleno používat pouze tehdy, jsou-li přestavěny podle bodů 211.127 (5)b4 (6.8.2.1.20)

RO-LT 4.2

Předmět: Odchylka v předpisech pro konstrukci základního vozidla u vozidel určených pro místní přepravu nebezpečných věcí a po prvé evidovaných před 31. prosincem 2001.

Odkaz na přílohu směrnice: ADR 2001: 9.2, 9.2.3.2, 9.2.3.3

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na konstrukci základních vozidel.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Τεχνικές Προδιαγραφές ήδη κυκλοφορούντων οχημάτων που διενεργούν εθνικές μεταφορές ορισμένων κατηγοριών επικινδύνων εμπορευμάτων. (Technické požadavky na již užívaná vozidla určená pro místní přepravu některých kategorií nebezpečných věcí.)

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Odchylka se vztahuje na vozidla pro místní přepravu nebezpečných věcí (skupiny UN 1202, 1268, 1223, 1863, 2614, 1212, 1203, 1170, 1090, 1193, 1245, 1294, 1208, 1230, 3262 a 3257), která byla poprvé evidována před 31. prosincem 2001.

Uvedená vozidla musí splňovat požadavky kapitoly 9 (odstavce 9.2.1 až 9.2.6) přílohy B směrnice 94/55/ES s těmito odchylkami.

Dodržování požadavků odstavce 9.2.3.2 je nutné jen v případě, kdy výrobce vybaví vozidlo antiblokovým brzdovým systémem a opatří jej odolným brzdovým systémem definovaným v 9.2.3.3.1, které ale nemusí nezbytně splňovat odstavce 9.2.3.3.2 a 9.2.3.3.3.

Elektrické napájení tachografu musí být provedeno prostřednictvím bezpečnostní bariéry připojené přímo k baterii (bod 220 514) a elektrické vybavení mechanismu zvedání nápravy podvozku se musí nacházet tam, kde bylo poprvé instalováno výrobcem vozidla, a musí být ochráněno vhodným utěsněným krytem (bod 220 517).

Speciální cisternová vozidla o maximální hmotnosti nižší než 4 t určená pro místní přepravu nafty — topného oleje (UN: 1202) musí splňovat požadavky odstavců 9.2.2.3, 9.2.2.6, 9.2.4.3 a 9.2.4.5, ale ne nutně ostatních odstavců.

Poznámky: Počet výše uvedených vozidel je malý ve srovnání s celkovým počtem již evidovaných vozidel a kromě toho jsou určena pouze pro místní přepravu. Požadovaná forma odchylky, velikost vozového parku, kterého se týká, a typ přepravovaných věcí nepředstavují problém pro bezpečnost silničního provozu.

ŠPANĚLSKO

RO-LT 5.1

Předmět: Zvláštní vybavení pro distribuci bezvodého čpavku.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.8.2.2.2

Obsah přílohy směrnice: Aby se zabránilo úniku obsahu v případě poškození vnějších instalací (potrubí, postranních uzávěrů), musí být vnitřní uzavírací ventil a jeho těsnění chráněny před rizikem odtržení působením vnějších sil, nebo musí být navržen tak, aby jim dokázal odolávat. Plnicí a vypouštěcí zařízení (včetně přírub nebo závitových ucpávek) a ochranné uzávěry (pokud jsou) musí být zajištěny proti náhodnému otevření.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Real Decreto 2115/1998. Anejo 1. Apartado 3.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Cisterny používané pro zemědělské účely k distribuci a aplikaci bezvodého čpavku a uvedené do provozu před 1. lednem 1992 mohou být vybaveny vnějšími místo vnitřními bezpečnostními prvky, pokud uvedené prvky nabízejí ochranu, která odpovídá přinejmenším ochraně poskytované stěnou cisterny.

Poznámky: Před 1. lednem 1992 byl typ cisterny s vnějšími bezpečnostními prvky používán výhradně v zemědělství pro aplikaci bezvodého čpavku přímo na půdu. Různé cisterny tohoto typu se dodnes používají. Jsou zřídka používány k silniční přepravě, používají se výhradně k rozprašování hnojiv ve velkých zemědělských podnicích.

FRANCIE

RO-LT 6.1

Předmět: Využívání námořních dokladů jako přepravních dokladů pro jízdy na krátké vzdálenosti navazující na vykládku plavidel.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1

Obsah přílohy směrnice: Informace, které musí být uvedeny v dokladech používaných jako přepravní doklady pro nebezpečné věci.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 23-4.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Námořní doklad je používán jako přepravní doklad v okruhu 15 km.

RO-LT 6.2

Předmět: Přeprava předmětů třídy 1 spolu s nebezpečnými látkami ostatních tříd (91).

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.2.1

Obsah přílohy směrnice: Zákaz společné nakládky kusů s odlišnými bezpečnostními značkami.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 26.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Možnost společné přepravy jednoduchých nebo montovaných rozbušek a věcí nepřepravovaných ve třídě 1, podle některých podmínek a na vzdálenost maximálně 200 km na území Francie.

RO-LT 6.3

Předmět: Přeprava pevných cisteren na skladování LPG (18).

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — článek 30.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava pevných cisteren na skladování LPG je předmětem zvláštních pravidel. Platí jen pro krátké vzdálenosti.

RO-LT 6.4

Předmět: Zvláštní podmínky týkající se školení řidičů a schvalování vozidel používaných pro zemědělskou přepravu (na krátké vzdálenosti).

Odkaz na přílohu směrnice: 6.8.3.2; 8.2.1 a 8.2.2

Obsah přílohy směrnice: Výstroj cisteren a školení řidičů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Arrêté du 1er juin 2001 relatif au transport de marchandises dangereuses par route (Vyhláška ze dne 1. června 2001 o silniční přepravě nebezpečných věcí, „vyhláška podle ADR“) — čl. 29 odst. 2 — příloha D4.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Zvláštní ustanovení týkající se schvalování vozidel. Zvláštní školení řidičů.

IRSKO

RO-LT 7.1

Předmět: Odchylka od požadavku 5.4.1.1.1 na uvádění i) jmen/názvů a adres příjemců; ii) počtu a popisu kusů a iii) celkového množství nebezpečných věcí v přepravním dokladu v případě přepravy leteckého petroleje, motorové nafty nebo zkapalnělého ropného plynu příslušných identifikačních čísel látek UN 1223, UN 1202 a UN 1965 ke koncovému uživateli.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4

Obsah přílohy směrnice: Doklady.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(2) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(2) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: V případě přepravy leteckého petroleje, motorové nafty nebo zkapalnělého ropného plynu příslušných identifikačních čísel látek UN 1223, UN 1202 a UN 1965, jak je uvedeno v dodatku B.5 přílohy B ADR, ke koncovému uživateli není nutno uvádět jméno/název a adresu příjemce, počet a popis kusů, pomocné kontejnery nebo nádoby pro hromadnou přepravu ani celkové množství přepravované přepravní jednotkou.

Poznámky: V případě dodávky topného oleje do domácností je běžnou praxí „dolívat“ skladovací cisternu zákazníka — proto je v okamžiku zahájení cesty skutečný objem dodávky neznámý, stejně jako počet zákazníků (na jedné trase). V případě dopravy bomb s LPG do domácností je běžnou praxí vyměňovat prázdné bomby za plné — proto jsou na začátku přepravní operace neznámí jak zákazníci, tak jednotlivé zásilky pro ně určené.

RO-LT 7.2

Předmět: Odchylka umožňující použití přepravního dokladu požadovaného v 5.4.1.1.1 pro přepravu prázdných nevyčištěných cisteren.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4

Obsah přílohy směrnice: Doklady.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(3) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(3) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: V případě přepravy prázdných nevyčištěných cisteren je dostatečný přepravní doklad k poslednímu nákladu.

Poznámky: Zejména po dodávce benzínu a/nebo motorové nafty pro čerpací stanice se cisterna vrací přímo do skladiště paliv (aby byla znovu naplněna pro další dodávky), a to ihned po poslední dodávce.

RO-LT 7.3

Předmět: Odchylka umožňující nakládku a vykládku nebezpečných věcí, pro které je určeno zvláštní ustanovení CV1 v 7.5.11 nebo S1 v 8.5, na veřejném místě bez zvláštního povolení příslušných orgánů.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5 a 8.5

Obsah přílohy směrnice: Další ustanovení týkající se nakládky, vykládky a manipulace.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(5) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(5) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Nakládka a vykládka nebezpečných věcí na veřejném místě je povolena bez zvláštního povolení příslušných orgánů, jako odchylka od požadavků 7.5.11 nebo 8.5.

Poznámky: Pro vnitrostátní přepravu představuje toto ustanovení velmi problematickou zátěž pro příslušné orgány.

RO-LT 7.4

Předmět: Odchylka povolující přepravu emulzní výbušné matrice s identifikačním číslem látky UN 3375 v cisternách.

Odkaz na přílohu směrnice: 4.3

Obsah přílohy směrnice: Použití cisteren atd.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(6) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(6) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava emulzní výbušné matrice s identifikačním číslem látky UN 3375 je povolena v cisternách.

Poznámky: Matrice, i když je označována jako pevná, není v práškové nebo granulované podobě.

RO-LT 7.5

Předmět: Odchylka od „zákazu společných nákladů“ 7.5.2.1 předmětů ze skupiny kompatibility B a látek a předmětů ze skupiny kompatibility D na témže vozidle s nebezpečnými věcmi tříd 3, 5.1 a 8 v cisternách.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o nakládce, vykládce a manipulaci.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(7) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(7) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Kusy obsahující předměty skupiny kompatibility B třídy 1 podle ADR a kusy obsahující látky a předměty skupiny kompatibility D třídy 1 podle ADR mohou být přepravovány na témže vozidle s nebezpečnými věcmi tříd 3, 5.1 nebo 8 podle ADR, pokud — a) jsou uvedené kusy ve třídě 1 podle ADR přepravovány v samostatných kontejnerech/oddílech o designu schváleném příslušnými orgány a splňují požadované podmínky určené příslušnými orgány; b) uvedené látky tříd 3, 5.1 nebo 8 podle ADR jsou přepravovány v nádobách splňujících požadavky příslušných orgánů, pokud jde o jejich design, konstrukci, testování, zkoušky, provoz a používání.

Poznámky: Povolení nakládky předmětů a látek ve třídě 1 a skupině kompatibility B a D za podmínek schválených příslušnými orgány na stejné vozidlo s nebezpečnými věcmi tříd 3, 5.1 a 8 přepravovanými v cisternách — tj. „čerpací vozidla“.

RO-LT 7.6

Předmět: Odchylka od požadavku 4.3.4.2.2 na vyprázdnění ohebných plnicích a odvodních trubek, které nejsou trvale připojeny ke stěně cisternového vozidla, před přepravou.

Odkaz na přílohu směrnice: 4.3

Obsah přílohy směrnice: Používání cisternových vozidel.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Regulation 82(8) of the „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Nařízení 82(8) „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Cívky s ohebnými hadicemi (včetně pevných trubek, které jsou k těmto hadicím připojeny) připojenými k cisternovým vozidlům používaným pro maloobchodní distribuci ropných produktů s identifikačními čísly látek UN 1202, UN 1223, UN 1011 a UN 1978 nemusí být během silniční přepravy prázdné, pokud jsou učiněna přiměřená opatření na prevenci úniku jejich obsahu.

Poznámky: Ohebné hadice připevněné k cisternovým vozidlům pro dodávky do domácností musí zůstat stále plné, dokonce i během přepravy. Vypouštěcí systém je „mokrým vedením“, které vyžaduje připojení měřidla cisternového vozidla na hadici, aby bylo zajištěno, že zákazník obdrží žádané množství produktu.

RO-LT 7.7

Předmět: Odchylka od některých požadavků kapitol 5.4.0, 5.4.1.1.1 a 7.5.11 ADR ohledně hromadné přepravy hnojiva dusičnanu amonného s číslem UN 2067 z přístavů k příjemcům.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.0, 5.4.1.1.1 a 7.5.11

Obsah přílohy směrnice: Požadavek na samostatný přepravní doklad s uvedením správného celkového množství pro daný náklad pro každou cestu a požadavek na vyčištění vozidla před cestou a po ní.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Proposed amendment to „Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations, 2004“ (Pozměňovací návrh k „Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 2004“).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Navrhovaná odchylka umožňuje změnit požadavky ADR na přepravní doklad a čištění vozidla s ohledem na praktickou stránku hromadné přepravy z přístavů k příjemcům.

Poznámky: Ustanovení ADR vyžadují a) samostatný přepravní doklad obsahující celkovou hmotnost nebezpečných věcí přepravovaných v konkrétním nákladu; b) splnění zvláštního ustanovení „CV24“ o čištění před každou nakládkou věcí přepravovaných mezi přístavem a příjemcem během vykládky z lodi obsahující hromadný náklad. Protože se jedná o místní přepravu a vykládku z lodi, kdy celá operace zahrnuje několik nakládek (tentýž den nebo následující dny) téže látky mezi lodí a příjemcem, měl by být dostatečný jediný přepravní doklad a nemělo by být nutné požadovat splnění zvláštního ustanovení „CV24“.

NIZOZEMSKO

RO-LT 10.1

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6; 3.3; 4.1.4; 4.1.6; 4.1.8; 4.1.10; 5.2.2; 5.4.0; 5.4.1; 5.4.3; 7.5.4; 7.5.7; 8.1.2.1, písm. a) a b); 8.1.5, písm. c); 8.3.6

Obsah přílohy směrnice:

1.1.3.6: Odchylky související s množstvím přepravovaným na přepravní jednotku.

3.3: Zvláštní ustanovení uplatňovaná pro určené látky nebo předměty.

4.1.4: Seznam pokynů pro balení; 4.1.6: Zvláštní požadavky na balení věcí třídy 2; 4.1.8: Zvláštní požadavky na balení infekčních látek; 4.1.10: Zvláštní požadavky na společné balení.

5.2.2: Bezpečnostní značky na přepravovaných kusech; 5.4.0: Všechny věci přepravované podle ADR musí být doprovázeny dokumentací případně předepsanou v této kapitole, pokud nebyla udělena odchylka podle bodů 1.1.3.1 až 1.1.3.5; 5.4.1: Přepravní doklad pro nebezpečné věci se souvisejícími informacemi; 5.4.3: Písemné pokyny.

7.5.4: Opatření týkající se potravin, dalších předmětů spotřeby a krmiv; 7.5.7: Manipulace a uskladňování.

8.1.2.1: Kromě dokumentace požadované zákonem musí být přepravní jednotka vybavena také těmito doklady: a) přepravními doklady uvedenými v 5.4.1, které zahrnují všechny přepravované nebezpečné věci, a případně osvědčení o naložení kontejneru podle bodu 5.4.2; b) písemnými pokyny předepsanými v 5.4.3, které se vztahují na všechny přepravované nebezpečné věci; 8.1.5: Každá přepravní jednotka vezoucí nebezpečné věci musí být vybavena: c) vybavením potřebným pro umožnění doplňkových a zvláštních opatření uvedených v písemných pokynech podle bodu 5.4.3. 8.3.6: Ponechání motoru v chodu během nakládky a vykládky.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 3 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 3.

Nepoužijí se tyto oddíly ADR:

a)

1.1.3.6;

b)

3.3;

c)

4.1.4; 4.1.6; 4.1.8; 4.1.10;

d)

5.2.2; 5.4.0; 5.4.1; 5.4.3;

e)

7.5.4; 7.5.7;

f)

8.1.2.1. písm. a) a b); 8.1.5. písm. c); 8.3.6.

Poznámky: Předpisy byly navrženy tak, aby umožnily soukromým osobám ukládat „drobný chemický odpad“ na jediné místo. To platí pro zbytkové látky, jako je například odpad z barviv. Míra rizika je minimalizována volbou dopravního prostředku, včetně, mimo jiné, používání zvláštních přepravních schránek a nápisů „zákaz kouření“ jasně viditelných pro veřejnost.

S ohledem na nabízená omezená množství a zvláštní povahu obalu uvedený článek vylučuje řadu oddílů ADR. Doplňková pravidla jsou stanovena na jiném místě předpisů.

RO-LT 10.2

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6

Obsah přílohy směrnice: Odchylky související s množstvím přepravovaným na přepravní jednotku.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 10, onderdeel a, en 16, onderdeel b, van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů:

10a.

Osvědčení o odborné způsobilosti obsluhy a oznámení uvedené v čl. 16 odst. 1 písm. b) se nachází na vozidle.

16b.

Obsluha vozidla musí být kvalifikována pro „přepravu nebezpečného odpadu“ CCV (Výborem pro certifikace řidičů).

Poznámky: Vzhledem k širokému rozsahu domácího nebezpečného odpadu musí mít přepravce osvědčení odborné způsobilosti, i když se jedná o malá množství odpadu. Dalším požadavkem je, aby byl přepravce kvalifikován pro přepravu nebezpečného odpadu.

Jedním z důvodů je nutnost zajistit, aby přepravce například společně nezabalil kyseliny a zásady a aby věděl, jak správně reagovat na mimořádné události.

RO-LT 10.3

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 1.1.3.6

Obsah přílohy směrnice: Odchylky související s množstvím přepravovaným na přepravní jednotku.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 10b van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 10 b

Ve vozidle se nachází: b) písemné pokyny a informace vypracované v souladu s přílohou k zákonu, kterým se stanoví tyto předpisy.

Poznámky: Protože předpisy vylučují odchylky z oddílu 1.1.3.6 ADR, musí písemné pokyny doprovázet i malá množství. To je považováno za nutné kvůli velké rozmanitosti nebezpečného odpadu a skutečnosti, že producenti odpadu (soukromé osoby) neznají míru rizika souvisejícího s tímto odpadem.

RO-LT 10.4

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 6 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijke afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 6

1.

Domácí nebezpečný odpad má být odkládán jen v hermeticky uzavřených obalech, které jsou pro dotčenou látku vhodné, přičemž:

a)

u předmětů spadajících do kategorie 6.2: má být v obalech zaručujících, že při jejich odkládání nedojde ke zranění;

b)

u domácího nebezpečného odpadu průmyslového původu: má být v krabici o maximální kapacitě 60 litrů, ve které jsou odpadové látky oddělené pode kategorie nebezpečnosti (kga-krabice).

2.

Obal není zvenku potřísněn domácím nebezpečným odpadem.

3.

Název látky je uveden na obalu.

4.

Při každém sběru bude přijata jen jedna krabice ve smyslu bodu 1 písm. b).

Poznámky: Uvedený článek vyplývá z článku 3, ve kterém jsou některé oddíly ADR prohlášeny za nepoužitelné. Podle těchto předpisů není nutné mít obal schválený podle oddílu 6.1 ADR. Je to proto, že jde o omezená množství nebezpečných látek. Místo toho stanoví článek řadu pravidel, včetně požadavku v tom smyslu, že nebezpečné látky musejí být dodávány v uzavřených obalech, aby se zabránilo jejich úniku z vnějších obalů.

RO-LT 10.5

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 7, tweede lid, van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 7.2

Vozidlo je vybaveno nákladovým prostorem, který je oddělen od kabiny řidiče pevnou silnou stěnou, nebo nákladový prostor není nedílnou součástí vozidla.

Poznámky: Podle těchto předpisů není nutno mít obaly schválené, jak je stanoveno v oddíle 6.1 ADR. Je to proto, že jde o omezená množství nebezpečných látek. Uvedený článek tedy obsahuje další požadavek na prevenci úniku jedovatých výparů do kabiny řidiče.

RO-LT 10.6

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 8, eerste lid, van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Čl. 8 odst. 1.

Nákladový prostor uzavřeného vozidla je vybaven zařízením na odsávání vzduchu, které je trvale zapnuté, je umístěno na střeše kabiny a vybaveno otvory ve spodní části.

Poznámky: Podle těchto předpisů není nutno mít obaly schválené, jak je stanoveno v oddíle 6.1 ADR. Je to proto, že jde o omezená množství nebezpečných látek. Uvedený článek tedy obsahuje další požadavek na prevenci hromadění jedovatých výparů v nákladovém prostoru.

RO-LT 10.7

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 9, eerste, tweede en derde lid, van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 9

1.

Vozidlo je vybaveno jednotkami, které jsou během přepravy:

a)

chráněny proti náhodnému posunu a

b)

uzavřeny víkem a chráněny před náhodným otevřením.

2.

Bod 1 písm. b) není použitelný během přepravy pro účely sběru odpadu nebo pokud vozidlo během své okružní jízdy stojí.

3.

Ve vozidle má být vymezen dostatečně velký prostor umožňující, aby domácí nebezpečný odpad mohl být tříděn a ukládán do odlišných jednotek.

Poznámky: Podle těchto předpisů není nutno mít obaly schválené, jak je stanoveno v oddíle 6.1 ADR. Je to proto, že jde o omezená množství nebezpečných látek. Uvedený článek se snaží poskytnout jedinou záruku na používání jednotek pro skladování obalů, čímž zajišťuje vhodnou metodu skladování pro každou kategorii nebezpečných věcí.

RO-LT 10.8

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 14 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijke afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 14

1.

Domácí nebezpečný odpad je výhradně přepravován ve schránkách.

2.

Pro látky a předměty v každé třídě existuje samostatná schránka.

3.

S ohledem na látky a předměty třídy 8 existuje samostatná schránka pro kyseliny, zásady a baterie.

4.

Nádoby od sprejů mohou být ukládány do uzavíratelných lepenkových krabic, pokud jsou tyto krabice přepravovány v souladu s čl. 9 odst. 1.

5.

Pokud byly sebrány jako odpad hasicí přístroje třídy 2, mohou být umístěny do stejné schránky jako nádoby od sprejů, které nejsou baleny v lepenkových krabicích.

6.

Odchylně od čl. 9 odst. 1 není pro přepravu baterií vyžadováno víko za předpokladu, že jsou umístněné ve schránce takovým způsobem, aby všechny otvory baterií byly uzavřené a směřovaly nahoru.

Poznámky: Uvedený článek vyplývá z článku 3, ve kterém jsou některé oddíly ADR prohlášeny za nepoužitelné. Podle těchto předpisů není nutné mít obal schválený podle oddílu 6.1 ADR. Uvedený článek stanoví požadavky na schránky pro dočasné ukládání domácího nebezpečného odpadu.

RO-LT 10.9

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 6.1

Obsah přílohy směrnice: Ustanovení o konstrukci a testování obalů.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 15 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijke afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 15

1.

Schránky nebo krabice určené pro přepravu nádob od sprejů by měly být jasně označeny takto:

a)

pro spreje třídy 2 shromážděné v lepenkových krabicích: slovem „SPUITBUSSEN“ (nádoby od sprejů);

b)

pro hasicí přístroje a nádoby od sprejů třídy 2: bezpečnostní značkou č. 2.2;

c)

pro hasicí přístroje a nádoby od sprejů třídy 3: bezpečnostní značkou č. 3;

d)

pro zbytky barev třídy 4.1: bezpečnostní značkou č. 4.1;

e)

pro škodlivé látky třídy 6.1: bezpečnostní značkou č. 6.1;

f)

pro předměty třídy 6.2: bezpečnostní značkou č. 6.2;

g)

pro žíravé látky a předměty třídy 8: bezpečnostní značkou č. 8; a navíc:

h)

pro zásadité látky: slovem „BASEN“ (zásady),

i)

pro kyseliny: slovem „ZUREN“ (kyseliny),

j)

pro baterie: slovem „ACCU'S“ (baterie).

2.

Stejné bezpečnostní značky a nápisy musí být viditelně umístěny v uzavíratelných prostorách uvnitř vozidla, ve kterých mohou být schránky umístěny.

Poznámky: Uvedený článek vyplývá z článku 3, ve kterém jsou některé oddíly ADR prohlášeny za nepoužitelné. Podle těchto předpisů není nutné mít obal schválený podle oddílu 6.1 ADR. Uvedený článek stanoví požadavky na označování schránek, ve kterých je domácí nebezpečný odpad dočasně skladován.

RO-LT 10.10

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.4

Obsah přílohy směrnice: Preventivní opatření vztahující se k potravinám, dalším předmětům spotřeby a krmivům.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 13 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 13

1.

Přeprava potravin a krmiv zároveň s domácím nebezpečným odpadem je zakázána.

2.

Během sběru musí vozidlo stát.

3.

Během přemísťování nebo stání vozidla v době nakládky musí na vozidle svítit výstražné žluté přerušované světlo.

4.

Během nakládky na místě pevně stanoveném pro tento účel musí být motor vypnut a odchylně od bodu 3 může být výstražné přerušované světlo vypnuto.

Poznámky: Na tento případ se vztahuje zákaz uvedený v bodě 7.5.4 ADR, protože s ohledem na velkou rozmanitost látek se téměř vždy vyskytují látky třídy 6.1.

RO-LT 10.11

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 7.5.9

Obsah přílohy směrnice: Zákaz kouření.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 9, vierde lid, van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 9

4.

Nápisy „Zákaz kouření“ musí být jasně viditelné na bocích vozidla a na jeho zadní části.

Poznámky: Protože předpisy pokrývají sběr nebezpečných látek od soukromých osob, stanoví čl. 9 odst. 4, že nápis „Zákaz kouření“ musí být jasně viditelný.

RO-LT 10.12

Předmět: Předpisy pro přepravu domácího nebezpečného odpadu, 2002.

Odkaz na přílohu směrnice: 8.1.5

Obsah přílohy směrnice: Zařízení různého druhu.

Každá přepravní jednotka převážející nebezpečné věci musí být vybavena:

a)

minimálně jednou zarážkou pro každé vozidlo o velikosti odpovídající váze vozidla a průměru kol;

b)

zařízením nezbytným pro zajištění obecných opatření uvedených v bezpečnostních pokynech v bodě 5.4.3, zejména

dvěma samostatnými výstražnými kolmo stojícími návěstidly (například dopravními kužely s odrazkami, výstražnými trojúhelníky nebo výstražnými žlutými přerušovanými světly nezávislými na elektrické instalaci vozidla),

ochrannou vestou nebo jiným bezpečnostním oblekem dobré kvality (například popsaným v evropské normě EN 471) pro každého člena posádky vozidla,

ruční svítilnou (viz také 8.3.4) pro každého člena posádky,

ochranným dýchacím přístrojem v souladu s dodatečným požadavkem S7 (viz kapitola 8.5), pokud je toto dodatečné ustanovení použitelné v souladu s odkazem ve sloupci 19 tabulky A kapitoly 3.2;

c)

zařízením nezbytným pro provádění dodatečných a zvláštních opatření uvedených v písemných pokynech podle oddílu 5.4.3.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Artikel 11 van de Regeling vervoer huishoudelijk gevaarlijk afval 2002.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Článek 11

Vozidlo je vybaveno bezpečnostní výbavou, která je v dosahu každého člena posádky a obsahuje toto:

a)

plně přiléhající ochranné brýle;

b)

ochrannou dýchací masku;

c)

kombinézu nebo zástěru, která je vůči kyselinám odolná a nepropustná;

d)

rukavice z umělé gumy;

e)

boty, které jsou vůči kyselinám odolné a nepropustné, nebo bezpečnostní boty;

f)

láhev s destilovanou vodou na výplach očí.

Poznámky: Vzhledem k širokému rozsahu odkládaných nebezpečných látek jsou ukládány mimořádné požadavky na povinné bezpečnostní vybavení navíc k požadavkům, které jsou uvedeny v bodě 8.1.5 ADR.

FINSKO

RO-LT 13.1

Předmět: Změna informací v přepravním dokladu k trhavinám.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.2.1 písm. a)

Obsah přílohy směrnice: Zvláštní ustanovení pro třídu 1.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Liikenne- ja viestintäministeriön asetus vaarallisten aineiden kuljetuksesta tiellä (277/2002; 313/2003).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přepravní doklad umožňuje použití určitého počtu rozbušek (1 000 rozbušek odpovídá 1 kg trhavin) místo skutečné čisté váhy trhavin.

Poznámky: Uvedené informace jsou považovány za dostatečné pro vnitrostátní přepravu. Odchylka se používá zejména pro výrobní odvětví využívající trhaviny, pro malá množství místně přepravovaných trhavin.

Odchylka je registrována Evropskou komisí pod číslem 31.

RO-LT 13.2

Předmět: Přijetí RO-LT 14.2.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

RO-LT 13.3

Předmět: Přijetí RO-LT 14.7.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Bude upřesněno v dalších nařízeních.

ŠVÉDSKO

RO-LT 14.1

Předmět: Přeprava nebezpečného odpadu do závodů na likvidaci nebezpečného odpadu.

Odkaz na přílohu směrnice: 2, 5.2 a 6.1

Obsah přílohy směrnice: Klasifikace, nápisy a bezpečnostní značky a požadavky na konstrukci a testování obalů.

Reference to national legislation: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Právní předpisy obsahují zjednodušená klasifikační kritéria, méně omezující požadavky na konstrukci a testování obalů a upravené požadavky na bezpečnostní značky a nápisy.

Místo klasifikování nebezpečného odpadu podle ADR je odpad přiřazován k odlišným skupinám odpadu. Každá skupina odpadu obsahuje látky, které v souladu s ADR mohou být baleny společně (společné balení).

Každý kus musí být označen příslušným kódem skupiny odpadu namísto číslem UN.

Poznámky: Tato nařízení lze použít pouze pro přepravu nebezpečného odpadu z veřejných recyklačních středisek do závodů na likvidaci nebezpečného odpadu.

RO-LT 14.2

Předmět: Jméno/název a adresa odesílatele v přepravním dokladu.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1

Obsah přílohy směrnice: Obecné informace požadované v přepravním dokladu.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Vnitrostátní právní předpisy stanoví, že jméno/název a adresa odesílatele nejsou požadovány při vracení prázdných nevyčištěných obalů v rámci distribučního systému.

Poznámky: Prázdné nevyčištěné vracené obaly většinou ještě obsahují malé množství nebezpečných látek.

Odchylka platí zejména pro odvětví, v nichž se vracejí prázdné nevyčištěné nádoby na plyn výměnou za plné.

RO-LT 14.3

Předmět: Přeprava nebezpečných věcí v těsné blízkosti průmyslové zóny (průmyslových zón), včetně přepravy po veřejných komunikacích mezi různými částmi průmyslové zóny (průmyslových zón).

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B.

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na přepravu nebezpečných věcí po veřejných komunikacích.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava nebezpečných věcí v těsné blízkosti průmyslové zóny (průmyslových zón), včetně přepravy po veřejných komunikacích mezi různými částmi průmyslové zóny (průmyslových zón). Odchylka se týká bezpečnostních značek a nápisů na obalech, přepravních dokladů, osvědčení řidičů a osvědčení o schválení podle části 9.

Poznámky: Mohou nastat případy, kdy jsou nebezpečné věci přenášeny mezi prostory nacházejícími se na protilehlých stranách veřejné komunikace. Tato forma přepravy nepředstavuje přepravu nebezpečných věcí po soukromé komunikaci, a proto by měla být spojována s příslušnými požadavky.

Srovnejte rovněž se směrnicí 96/49/ES, čl. 6 odst. 14.

RO-LT 14.4

Předmět: Přeprava nebezpečných věcí zabavených úřady.

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B.

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na silniční přepravu nebezpečných věcí.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Odchylky od nařízení mohou být povoleny, jestliže jsou opodstatněny z důvodu ochrany pracovníků, rizik vykládky, předložení důkazu atd.

Odchylky od nařízení jsou povoleny pouze tehdy, pokud je přeprava za normálních podmínek dostatečně bezpečná.

Poznámky: Odchylky mohou být uplatněny pouze orgány, které nebezpečné věci zabavily.

Odchylka je určena pro místní přepravu. Může se jednat o přepravu zboží zabaveného policií, jako jsou například výbušniny nebo ukradený majetek. Problém spočívá v tom, že u těchto věcí si nikdy nemůžeme být jisti s jejich klasifikací. Navíc tyto věci nejsou často zabaleny a označeny nápisem nebo bezpečnostní značkou podle ADR. Každý rok policie provede několik set takových přeprav.

V případě pašovaného alkoholu je třeba zabavené zboží přepravovat z místa, kde bylo zabaveno, do evidenčního skladu a pak na místo jeho zničení. Poslední dvě uvedená místa mohou být od sebe značně vzdálená. Povolené odchylky jsou: a) každý kus nemusí mít bezpečnostní značku; b) není nutné užívat schválené kusy. Avšak každá paleta obsahující takové kusy musí mít správnou bezpečnostní značku. Všechny ostatní požadavky musí být splněny. Takových případů přepravy se vyskytuje asi 20 ročně.

RO-LT 14.5

Předmět: Přeprava nebezpečných věcí v přístavech a jejich těsné blízkosti.

Odkaz na přílohu směrnice: 8.1.2, 8.1.5, 9.1.2

Obsah přílohy směrnice: Doklady, kterými má být vybavena přepravní jednotka; každá jednotka přepravující nebezpečné věci musí mít zvláštní vybavení; schválení vozidel.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Doklady (kromě osvědčení řidiče) nemusí být v přepravní jednotce k dispozici.

Přepravní jednotka nemusí být vybavena podle 8.1.5.

Traktory nemusí mít osvědčení o schválení.

Poznámky: Srovnejte se směrnicí 96/49/ES, čl. 6 odst. 14.

RO-LT 14.6

Předmět: Osvědčení o školení inspektora ADR.

Odkaz na přílohu směrnice: 8.2.1

Obsah přílohy směrnice: Řidiči vozidel musí školení absolvovat.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Inspektoři provádějící každoroční technické prohlídky vozidel nemusí absolvovat školení požadovaná v bodě 8.2 ani mít osvědčení o školení ADR.

Poznámky: V některých případech mohou být vozidla při procházení technickou prohlídkou naložená nebezpečnými věcmi, například nevyčištěnými prázdnými cisternami.

Požadavky uvedené v bodech 1.3 a 8.2.3 jsou stále použitelné.

RO-LT 14.7

Předmět: Místní distribuce věcí s čísly UN 1202, 1203 a 1223 v cisternových vozech.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.6, 5.4.1.4.1

Obsah přílohy směrnice: Pro nevyčištěné cisterny a cisternové kontejnery platí popis podle 5.4.1.1.6.

Jména/názvy a adresy příjemců většího počtu příjemců mohou být zapsány v jiných dokladech.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: U prázdných nevyčištěných cisteren nebo cisternových kontejnerů není popis v přepravním dokladu podle 5.4.1.1.6 nutný, pokud je množství látky v nákladním listě označeno číslem 0.

Jména/názvy a adresy příjemců nemusí být uvedeny v žádném dokumentu nacházejícímu se ve vozidle.

RO-LT 14.8

Předmět: Přeprava prázdných nevyčištěných skladovacích cisteren, které nejsou určeny k přepravě.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4.1.1.1, 6.8, 8.2.2.8.1

Obsah přílohy směrnice: Přepravní doklad, požadavky na konstrukci, testování apod. cisteren a osvědčení řidiče.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Látky s čísly UN 1202, 1203, 1223 a 1965 mohou být přepravovány ve skladovacích cisternách neurčených k přepravě. Cisterny musí být prázdné.

Přepravní jednotka musí být označena jako cisternový vůz s příslušnou látkou. Řidič musí mít osvědčení podle 8.2.2.7.1.

Poznámky: Odchylka se použije, jestliže musí být skladovací cisterny přemístěny například za účelem opravy nebo údržby.

Důvodem odchylky je vyhnout se riziku a dopadu na životní prostředí v souvislosti s čištěním prázdných cisteren před přepravou.

Odchylka se vztahuje na malá množství. Tento typ přepravy je většinou místní. Jen ve vzácných případech může délka takové přepravy v řídce obydleném severním Švédsku činit více než 300 km.

Přepravní podmínky: Vybavení instalované na skladovací cisterně nesmí být umístěno tak, aby bylo během přepravy vystaveno riziku poškození. Ve vozidle musí být přítomny dokumenty dokládající, že skladovací cisterna je pro příslušnou látku schválena. Spoje a upevnění použité k zabezpečení skladovací cisterny na vozidle musí unést dvojnásobek váhy přepravované skladovací cisterny. Hořlavé látky nemohou být přepravovány jako náklad na stejném vozidle jako cisterna.

RO-LT 14.9

Předmět: Místní přeprava ve vztahu k zemědělským stanovištím nebo staveništím.

Odkaz na přílohu směrnice: 5.4, 6.8 a 9.1.2

Obsah přílohy směrnice: Přepravní doklad; konstrukce cisteren; osvědčení o schválení.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Särskilda bestämmelser om vissa inrikes transporter av farligt gods på väg och i terräng.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Místní přeprava ve vztahu k zemědělským stanovištím nebo staveništím nemusí splňovat některá nařízení:

Prohlášení o nebezpečných věcech není vyžadováno.

Starší cisterny/kontejnery, které nebyly vyrobeny podle kapitoly 6.8, nýbrž podle starších vnitrostátních předpisů a které jsou připevněny na osobních železničních vagonech, mohou být stále používány.

Starší cisternové vozy, které nesplňují požadavky uvedené v bodě 6.7 nebo 6.8, jsou určeny k přepravě látek s čísly UN 1268, 1999, 3256 a 3257 a mají nebo nemají zařízení na pokládání silniční povrchové vrstvy, mohou být stále používány pro místní přepravu a v těsné blízkosti práce na silnici.

Osvědčení o schválení osobních železničních vagonů a cisternových vozů se zařízením na pokládání silniční povrchové vrstvy nebo bez něj není požadováno.

Poznámky: Osobní železniční vagon je druh obytného vozu pro pracovníky, v němž se nachází prostor pro pracovníky a který je vybaven neschválenou cisternou/kontejnerem pro motorovou naftu určenou pro provoz lesnických traktorů.

RO-LT 14.10

Předmět: Přeprava výbušnin v cisternách.

Odkaz na přílohu směrnice: 4.1.4

Obsah přílohy směrnice: Výbušniny smějí být baleny pouze do obalů podle 4.1.4.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Appendix S — Specific regulations for the domestic transport of dangerous goods by road issued in accordance with the Transport of Dangerous Goods Act and the Swedish regulation SÄIFS 1993: 4 (Dodatek S — Zvláštní nařízení pro vnitrostátní silniční přepravu nebezpečných věcí vydaná podle Zákona o přepravě nebezpečných věcí a švédského nařízení SÄIFS 1993: 4).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Příslušný vnitrostátní orgán schválí vozidla určená pro přepravu výbušnin v cisternách. Přeprava v cisternách je povolena pouze pro výbušniny uvedené v nařízení nebo na základě zvláštního povolení příslušného orgánu.

Vozidlo naložené výbušninami v cisternách musí být označeno nápisy a bezpečnostními značkami podle 5.3.2.1.1, 5.3.1.1.2 a 5.3.1.4. Pouze jedno vozidlo přepravní jednotky smí obsahovat nebezpečné věci.

Poznámky: Týká se pouze vnitrostátní přepravy a přepravy, která má především místní charakter.

Nařízení byla již v platnosti před vstupem Švédska do Evropské unie.

Přepravou výbušnin v cisternových vozidlech se zabývají jen dvě společnosti. V blízké budoucnosti se očekává přechod na emulze.

Dříve odchylka č. 84.

RO-LT 14.11

Předmět: Řidičský průkaz

Odkaz na přílohu směrnice: 8.2

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na školení posádky vozidla.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Appendix S — Specific regulations for the domestic transport of dangerous goods by road issued in accordance with the Transport of Dangerous Goods Act (Dodatek S — Zvláštní nařízení pro vnitrostátní silniční přepravu nebezpečných věcí vydaná podle Zákona o přepravě nebezpečných věcí).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Školení řidiče není nutné na žádném z vozidel uvedených v bodě 8.2.1.1.

Poznámky: Místní přeprava.

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

RO-LT 15.1

Předmět: Přejíždění vozidel přepravujících nebezpečné věci přes veřejné komunikace.

Odkaz na přílohu směrnice: Přílohy A a B.

Obsah přílohy směrnice: Požadavky na přepravu nebezpečných věcí po veřejných komunikacích.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 1996, reg.3 Schedule 2 (3)b); Carriage of Explosives by Road Regulations 1996, reg. 3(3)b). (Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 1996, předpis 3 příloha 2 odst. 3 písm. b); nařízení o silniční přepravě výbušnin, 1996, předpis 3 odst. 3 písm. b)).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Nepoužívání nařízení o přepravě nebezpečných věcí na soukromých pozemcích oddělených silnicí.

Poznámky: Taková situace může snadno nastat, pokud je zboží přepravováno mezi soukromými pozemky nacházejícími se po obou stranách silnice. Nevzniká tím přeprava nebezpečných věcí po veřejné komunikaci v běžném slova smyslu. Na tento případ se nevztahuje žádné z nařízení pro nebezpečné věci.

RO-LT 15.2

Předmět: Odchylka ze zákazu otevírání kusů s nebezpečnými věcmi řidičem nebo závozníkem při přepravě v rámci místního distribučního řetězce z místního distribučního skladu k maloobchodníkovi nebo koncovému uživateli a od maloobchodníka ke koncovému uživateli (vyjma třídy 7) (N11).

Odkaz na přílohu směrnice: 8.3.3

Obsah přílohy směrnice: Zákaz otevírání kusů s nebezpečnými věcmi řidičem nebo závozníkem.

Odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Carriage of Dangerous Goods by Road Regulations 1996, reg.12 (3). (Nařízení o silniční přepravě nebezpečných věcí, 1996, předpis 12 odst. 3 písm. b)).

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Zákaz otevírání kusů je omezen větou „Pokud není přepravcem povoleno tak učinit“.

Poznámky: Kdyby toto ustanovení mělo být bráno doslova, mohlo by znění zákazu uvedeného v příloze způsobovat vážné problémy pro maloobchodní distribuci.