ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

L 53

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 48
26. února 2005


Obsah

 

I   Akty, jejichž zveřejnění je povinné

Strana

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 322/2005 ze dne 25. února 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

1

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 323/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví maximální částka podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

3

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 324/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví minimální prodejní ceny másla ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

5

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 325/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví maximální podpora na zahuštěné máslo ve 330. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (EHS) č. 429/90

7

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 326/2005 ze dne 25. února 2005, které se týká pro 14. dílčího nabídkového řízení, uskutečněného v rámci stálého nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 2771/1999

8

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 327/2005 ze dne 25. února 2005, které se týká 77. dílčího nabídkového řízení uskutečněného v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2799/1999

9

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 328/2005 ze dne 25. února 2005, které se týká 13. individuálního veřejného nabídkového řízení, vyhlášeného podle stálého veřejného nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 214/2001

10

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 329/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví některá směrná množství a individuální stropy pro žádosti o licence pro dovoz banánů do Společenství pro druhé čtvrtletí roku 2005 v rámci celních kvót A/B a C

11

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 330/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví některá směrná množství a individuální stropy pro žádosti o licence na dodatečná množství pro dovoz banánů do nových členských států pro druhé čtvrtletí roku 2005

13

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 331/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví částka podpory uvedené v nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 pro soukromé skladování másla a smetany a kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 2771/1999

15

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 332/2005 ze dne 25. února 2005 o platbě náhrad na vývoz do Chorvatska produktů kódu KN 0406, na které se vztahují licence, o něž bylo požádáno před 1. červnem 2003

17

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 333/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví opravná částka použitelná při poskytování náhrady pro obiloviny

18

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 334/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví náhrady použitelné pro produkty z odvětví obilovin a rýže určené pro potravinovou pomoc Společenství a vnitrostátní potravinovou pomoc

20

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 335/2005 ze dne 25. února 2005 o vydávání dovozních licencí pro česnek dovážený v rámci autonomní celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 218/2005

22

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 336/2005 ze dne 25. února 2005 o vydávání dovozních licencí pro některé konzervované houby dovážené v rámci autonomní celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 220/2005

23

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 337/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se pozastavují nákupy másla v některých členských státech

24

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 338/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví maximální náhrada pro vývoz celoomleté dlouhozrnné rýže B do určitých třetích zemí v souvislosti s nabídkovým řízením zahájeným nařízením (ES) č. 2032/2004

25

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 339/2005 ze dne 25. února 2005 o nabídkách předložených v rámci nabídkového řízení týkajícího se subvence pro vývoz loupané dlouhozrnné rýže B na ostrov Réunion podle nařízení (ES) č. 2033/2004

26

 

 

Nařízení Komise (ES) č. 340/2005 ze dne 25. února 2005 o nabídkách podaných na vývoz omleté kulatozrnné, střednězrnné a dlouhozrnné rýže A určené k vývozu do určitých třetích zemí v rámci nabídkového řízení zahájeného nařízením (ES) č. 2031/2004

27

 

*

Nařízení Komise (ES) č. 341/2005 ze dne 25. února 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1432/94 a nařízení (ES) č. 1458/2003, co se týče maximálního množství, na které se musí vztahovat žádosti na dovozní licence na vepřové maso

28

 

 

II   Akty, jejichž zveřejnění není povinné

 

 

Komise

 

*

2005/163/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 16. března 2004 o státní podpoře poskytované Itálií námořním společnostem Adriatica, Caremar, Siremar, Saremar a Toremar (skupina Tirrenia) (oznámeno pod číslem dokumentu K(2004) 470)  ( 1 )

29

 

*

2005/164/ES:Rozhodnutí Komise ze dne 8. září 2004 o státní podpoře, kterou Belgie zamýšlí poskytnout ve prospěch Stora Enso Langerbrugge (oznámeno pod číslem dokumentu K(2004) 3351)  ( 1 )

66

 

 

Tiskové opravy

 

*

Oprava nařízení Komise (ES) č. 1582/2004 ze dne 8. září 2004 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uvalených nařízením Rady (ES) č. 1470/2001 na dovozy elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL-i) pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL-i) zasílaných z Vietnamu, Pákistánu nebo Filipín bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Vietnamu, Pákistánu nebo Filipín, a o zavedení evidence těchto dovozů (Úř. věst. L 289 ze dne 10.9.2004)

78

 

*

Oprava nařízení Komise (ES) č. 305/2005 ze dne 19. října 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile (Úř. věst. L 52 ze dne 25.2.2005)

78

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Akty, jejichž zveřejnění je povinné

26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 322/2005

ze dne 25. února 2005

o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 3223/94 ze dne 21. prosince 1994 o prováděcích pravidlech k dovoznímu režimu pro ovoce a zeleninu (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 3223/94 v souladu s výsledky mnohostranných obchodních jednání Uruguayského kola vymezilo kritéria, na základě kterých Komise stanovuje standardní dovozní hodnoty pro dovoz ze třetích zemí týkající se produktů a období uvedených v příloze.

(2)

Při uplatňování výše uvedených kritérií je třeba stanovit standardní dovozní hodnoty ve výších uvedených v příloze tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Standardní dovozní hodnoty uvedené v článku 4 nařízení (ES) č. 3223/94 se stanoví v souladu s přílohou.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 337, 24.12.1994, s. 66. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1947/2002 (Úř. věst. L 299, 1.11.2002, s. 17).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 25. února 2005 o stanovení standardních dovozních hodnot pro určování vstupních cen určitých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kódy třetích zemí (1)

Standardní dovozní hodnota

0702 00 00

052

121,9

204

66,1

212

151,1

624

193,8

999

133,2

0707 00 05

052

173,6

068

152,0

204

115,9

220

230,6

999

168,0

0709 10 00

220

36,6

999

36,6

0709 90 70

052

190,8

204

176,4

999

183,6

0805 10 20

052

56,3

204

46,4

212

50,5

220

39,2

624

67,5

999

52,0

0805 20 10

204

87,1

624

84,0

999

85,6

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

052

59,6

204

97,6

400

84,9

464

56,0

624

87,7

662

49,9

999

72,6

0805 50 10

052

56,5

999

56,5

0808 10 80

400

107,9

404

96,3

508

80,2

512

95,5

524

56,8

528

76,5

720

51,1

999

80,6

0808 20 50

388

79,3

400

95,6

512

58,7

528

69,1

999

75,7


(1)  Klasifikace zemí stanovená nařízením Komise (ES) č. 2081/2003 (Úř. věst. L 313, 28.11.2003, s. 11). Kód „999“ znamená „jiná země původu“.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 323/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví maximální částka podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na článek 10 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s nařízením Komise (ES) č. 2571/97 ze dne 15. prosince 1997 o prodeji másla za snížené ceny a poskytování podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo určené k použití při výrobě cukrářských výrobků, zmrzliny a jiných potravinářských výrobků (2) přistoupí intervenční orgány pomocí nabídkového řízení k prodeji určitých množství intervenčního másla ve svém vlastnictví a k poskytnutí podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Článek 18 uvedeného nařízení stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení se stanoví minimální prodejní cena másla i maximální výše podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Dále je stanoveno, že se tato cena nebo podpora mohou lišit podle zamýšleného použití másla, obsahu tuku v másle a způsobu přimíchávání a že může být také rozhodnuto nepokračovat v nabídkovém řízení. Je tudíž nutné stanovit výši (výše) jistot za zpracování.

(2)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Maximální podpory i částky jistot za zpracování jsou pro 158. dílčí nabídkové řízení probíhající v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97 stanoveny v tabulce uvedené v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy poměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 350, 20.12.1997, s. 3. Nařízení naposledy poměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


PŘÍLOHA

Nařízení Komise ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví maximální ceny podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

(EUR/100 kg)

Recepty

A

B

Způsoby přimíchávání

s přídavkem stopových látek

bez přídavku stopových látek

s přídavkem stopových látek

bez přídavku stopových látek

Maximální výše podpory

máslo ≥ 82 %

56

52

55,5

52

máslo < 82 %

54,5

50,8

49,75

zahuštěné máslo

67,5

63,5

67

63,5

smetana

 

 

26

22

Jistota za security

máslo

62

61

zahuštěné máslo

74

74

smetana

29


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/5


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 324/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví minimální prodejní ceny másla ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na článek 10 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s nařízením Komise (ES) č. 2571/97 ze dne 15. prosince 1997 o prodeji másla za snížené ceny a poskytování podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo určené k použití při výrobě cukrářských výrobků, zmrzliny a jiných potravinářských výrobků (2) přistoupí intervenční orgány pomocí nabídkového řízení k prodeji určitých množství intervenčního másla ve svém vlastnictví a k poskytnutí podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Článek 18 uvedeného nařízení stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení se stanoví minimální prodejní cena másla i maximální výše podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo. Dále je stanoveno, že se tato cena nebo podpora mohou lišit podle zamýšleného použití másla, obsahu tuku v másle a způsobu přimíchávání a že může být také rozhodnuto nepokračovat v nabídkovém řízení. Je tudíž nutné stanovit výši (výše) jistot za zpracování.

(2)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Minimální prodejní ceny intervenčního másla i výše jistot za zpracování pro 158. dílčí nabídkové řízení probíhající v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97 jsou stanoveny v tabulce uvedené v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 350, 20.12.1997, s. 3. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví minimální prodejní ceny másla ve 158. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2571/97

(EUR/100 kg)

Recepty

A

B

Způsoby přimíchávání

s přídavkem stopových látek

bez přídavku stopových látek

s přídavkem stopových látek

bez přídavku stopových látek

minimální prodejní cena

máslo ≥ 82 %

v nezměněném stavu

210

zahuštěné

jistota za zpracování

v nezměněném stavu

73

zahuštěné


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/7


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 325/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví maximální podpora na zahuštěné máslo ve 330. dílčím nabídkovém řízení uskutečněném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (EHS) č. 429/90

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na článek 10 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s nařízením Komise (EHS) č. 429/90 ze dne 20. února 1990 o poskytování podpory prostřednictvím nabídkového řízení pro zahuštěné máslo určené k přímé spotřebě ve Společenství (2) intervenční orgány přistoupí ke stálému nabídkovému řízení na poskytování podpory na zahuštěné máslo. Článek 6 uvedeného rozhodnutí stanoví, že s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci dílčích nabídkových řízení se určí maximální výše podpory na zahuštěné máslo s minimálním obsahem tuku 96 % nebo se přijme rozhodnutí nepokračovat v nabídkovém řízení; je tudíž nutné stanovit jistotu za konečné využití.

(2)

S přihlédnutím k podaným nabídkám by měla být stanovena maximální částka podpory na níže uvedené úrovni a podle ní určena jistota za konečné využití.

(3)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V 330. dílčím nabídkovém řízení provedeném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (EHS) č. 429/90 se maximální podpora a jistota za konečné využití stanovují takto:

maximální podpora:

66,6 EUR/100 kg,

jistota za konečné využití:

74 EUR/100 kg.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 45, 21.2.1990, s. 8. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/8


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 326/2005

ze dne 25. února 2005,

které se týká pro 14. dílčího nabídkového řízení, uskutečněného v rámci stálého nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 2771/1999

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na čl. 10 písm. c) tohoto nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na základě článku 21 nařízení Komise (ES) č. 2771/1999 ze dne 16. prosince 1999, kterým se stanovují prováděcí pravidla pro nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu s máslem a smetanou (2), prodávaly intervenční agentury na základě stálého veřejného nabídkového řízení určité množství másla, kterým disponovaly.

(2)

Ve světle nabídek, obdržených v rámci každého individuálního veřejného nabídkového řízení, bude stanovena minimální prodejní cena, nebo bude rozhodnuto, že nebude vybrána žádná nabídka v souladu s článkem 24a nařízení (ES) č. 2771/1999.

(3)

S přihlédnutim k podaným nabidkám by se nemělo pokračovat v nabídkovém řízení,

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V 14. dílčím nabídkovém řízení v souladu s nařízením (ES) č. 2771/1999, pro které vypršela časová lhůta na předložení nabídek dne 22. února 2005 se nepokračuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dne 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 333, 24.12.1999, s. 11. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/9


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 327/2005

ze dne 25. února 2005,

které se týká 77. dílčího nabídkového řízení uskutečněného v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2799/1999

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na článek 10 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s článkem 26 nařízení Komise (ES) č. 2799/1999 ze dne 17. prosince 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o poskytování podpory pro odstředěné mléko a sušené odstředěné mléko určené k použití jako krmivo a pokud jde o prodej tohoto sušeného odstředěného mléka (2), intervenční orgány nabídly k prodeji pomocí stálého nabídkového řízení určitá množství sušeného odstředěného mléka ve svém vlastnictví.

(2)

Podle článku 30 nařízení (ES) č. 2799/1999 se s přihlédnutím k nabídkám podaným v rámci jednotlivých nabídkových řízení stanoví minimální prodejní cena nebo se rozhodne nepokračovat v nabídkovém řízení.

(3)

S přihlédnutím k podaným nabídkám by se nemělo pokračovat v nabídkovém řízení.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Ve 77. dílčím nabídkovém řízení provedeném v rámci stálého nabídkového řízení podle nařízení (ES) č. 2799/1999, jehož lhůta pro podávání nabídek uplynula dne 22. února 2005, se nepokračuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 340, 31.12.1999, s. 3. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/10


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 328/2005

ze dne 25. února 2005,

které se týká 13. individuálního veřejného nabídkového řízení, vyhlášeného podle stálého veřejného nabídkového řízení, na které je odkazováno v nařízení (ES) č. 214/2001

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na čl. 10 písm. c) tohoto nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na základě článku 21 nařízení Komise (ES) č. 214/2001 ze dne 12. ledna 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu se sušeným odstředěným mlékem (2), prodávaly intervenční agentury na základě stálého veřejného nabídkového řízení určité množství sušeného odstředěného mléka, kterým disponovaly.

(2)

Ve světle nabídek, obdržených v rámci každého individuálního veřejného nabídkového řízení, bude stanovena minimální prodejní cena, nebo bude rozhodnuto, že nebude vybrána žádná nabídka v souladu s článkem 24a nařízení (ES) č. 214/2001.

(3)

S přihlédnutím k podaným nabídkám by se nemělo pokračovat v nabídkovém řízení.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V 13. individuálním veřejném nabídkovém řízení v souladu s nařízením (ES) č. 214/2001, pro které vypršela časová lhůta na předložení nabídek dne 22. února 2005, se nepokračuje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dne 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení ve znění změněném nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 37, 7.2.2001, s. 100. Nařízení ve znění změněném nařízením Komise (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/11


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 329/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví některá směrná množství a individuální stropy pro žádosti o licence pro dovoz banánů do Společenství pro druhé čtvrtletí roku 2005 v rámci celních kvót A/B a C

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 404/93 ze dne 13. února 1993 o společné organizaci trhu s banány (1), a zejména na článek 20 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 14 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 896/2001 ze dne 7. května 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 404/93, co se týče režimu dovozu banánů do Společenství (2), uvádí možnost stanovit směrné množství vyjádřené jako procentní podíl množství dostupných v rámci každé celní kvóty A/B a C dle čl. 18 odst. 1 nařízení (ES) č. 404/93 za účelem vydávání dovozních licencí pro první tři čtvrtletí roku.

(2)

Údaje týkající se jednak množství banánů uváděných na trh Společenství v roce 2004 a zejména skutečných dovozů realizovaných především během druhého čtvrtletí a také vyhlídek ohledně dodávky a spotřeby na trhu Společenství ve stejném druhém čtvrtletí roku 2005 vyžadují, aby se stanovila směrná množství pro kvóty A/B a C, čímž se zajistí uspokojující dodávka do Společenství a kontinuita obchodních toků mezi odvětvím výroby a odbytu.

(3)

Na základě stejných údajů je třeba maximální množství, pro která mohou jednotlivé hospodářské subjekty podávat žádosti o licence vztahující se na druhému čtvrtletí roku 2005, stanovit v souladu s čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 896/2001.

(4)

Vzhledem k tomu, že toto nařízení musí být použitelné před začátkem období pro podávání žádostí o licence vztahující se na druhé čtvrtletí roku 2005, je třeba, aby vstoupilo v platnost okamžitě.

(5)

Toto nařízení se musí vztahovat na hospodářské subjekty stanovené v Evropském společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004; nařízení Komise (ES) č. 1892/2004 (3) stanovilo přechodná opatření pro dovoz banánů do Společenství z důvodu vstupu České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro banány,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro druhé čtvrtletí roku 2005 se směrné množství uvedené v čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 896/2001 pro vydávání dovozních licencí pro banány v rámci celních kvót uvedených v článku 18 nařízení (EHS) č. 404/93 stanoví na:

29 % množství dostupných pro tradiční i netradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celních kvót A/B;

29 % množství dostupných pro tradiční i netradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celní kvóty C.

Článek 2

V druhém čtvrtletí roku 2005 se maximální množství uvedené v čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 896/2001, které může být povoleno v souvislosti s vydáváním dovozních licencí pro banány v rámci celních kvót uvedených v článku 18 odst. 1 nařízení (EHS) č. 404/93 stanoví na:

a)

29 % referenčního množství stanoveného a oznámeného dle článků 4 a 5 nařízení (ES) č. 896/2001 pro tradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celních kvót A/B;

b)

29 % referenčního množství stanoveného a oznámeného dle čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 896/2001 pro netradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celních kvót A/B;

c)

29 % referenčního množství stanoveného a oznámeného dle článků 4 a 5 nařízení (ES) č. 896/2001 pro tradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celních kvóty C;

d)

29 % referenčního množství stanoveného a oznámeného dle čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 896/2001 pro netradiční hospodářské subjekty stanovené ve Společenství ve složení ze dne 30. dubna 2004 v rámci celní kvóty C.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 47, 25.2.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

(2)  Úř. věst. L 126, 8.5.2001, s. 6. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 838/2004 (Úř.věst. L 127, 29.4.2004, s. 52).

(3)  Úř. věst. L 328, 30.10.2004, s. 50.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/13


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 330/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví některá směrná množství a individuální stropy pro žádosti o licence na dodatečná množství pro dovoz banánů do nových členských států pro druhé čtvrtletí roku 2005

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na Smlouvu o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska,

s ohledem na akt o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska, a zejména na čl. 41 odst. 1 tohoto aktu,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 404/93 ze dne 13. února 1993 o společné organizaci trhu s banány (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1892/2004 (2) byla přijata přechodná opatření nezbytná pro usnadnění přechodu z režimů existujících v nových členských státech před přistoupením na režim dovozu vycházející ze společné organizace trhu v odvětví banánů v roce 2005. S cílem zajistit zásobování trhu, a to zejména v nových členských státech, je vhodné přechodně stanovit dodatečné množství za účelem vydání dovozních licencí. Toto dodatečné množství musí být spravováno za použití mechanismů a nástrojů, které byly pro správu stávajících celních kvót zavedeny nařízením Komise (ES) č. 896/2001 ze dne 7. května 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství (3).

(2)

Článek 14 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 896/2001 stanovuje, že referenční množství a individuální stropy je možné stanovit pro účely vydávaní dovozních licencí pro tři první čtvrtletí.

(3)

Pro účely určování referenčních množství a individuálních stropů je vhodné, aby se uplatnily stejné procenta jako byly použity na řízení celních kvót A/B a C v nařízení Komise (ES) č. 329/2005 (4) s cílem zajistit dostatečné množství a kontinuitu obchodních toků mezi obchodním a výrobním odvětvím.

(4)

Vzhledem k tomu, že toto nařízení musí být použitelné před začátkem období pro podávání žádostí o licence vztahující se na druhé čtvrtletí roku 2005, je třeba, aby vstoupilo v platnost okamžitě.

(5)

Toto nařízení se musí vztahovat na hospodářské subjekty působící v Evropském společenství, které jsou registrovány v souladu s články 5 a 6 nařízení Komise (ES) č. 1892/2004.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro banány,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V rámci dodatečného množství podle článku 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1892/2004 se směrné množství pro druhé čtvrtletí roku 2005 uvedené v čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 896/2001 pro vydávání dovozních licencí pro banány stanoví na 29 % množství stanoveného v článku 4, odst. 2 nařízení (ES) č. 1982/2004 dostupných pro tradiční i netradiční hospodářské subjekty.

Článek 2

V rámci dodatečného množství podle článku 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1892/2004 se maximální množství uvedené v čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 896/2001, které může být povoleno v souvislosti s vydáváním dovozních licencí pro banány v druhém čtvrtletí roku 2005 stanoví na:

a)

29 % zvláštního referenčního množství oznámeného dle článku 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 1892/2004 pro tradiční hospodářské subjekty;

b)

29 % oznámeného zvláštního přídělu dle čl. 6 odst. 6 nařízení (ES) č. 1892/2004 pro netradiční hospodářské subjekty.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 47, 25.2.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 2003.

(2)  Úř. věst. L 328, 30.10.2004, s. 50.

(3)  Úř. věst. L 126, 8.5.2001, s. 6. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 838/2004 (Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 52).

(4)  Viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/15


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 331/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví částka podpory uvedené v nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 pro soukromé skladování másla a smetany a kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 2771/1999

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na článek 10 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 34 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2771/1999 ze dne 16. prosince 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu s máslem a smetanou (2) je výše podpory uvedená v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1255/1999 pro soukromé skladování stanovována každý rok.

(2)

V čl. 6 odst. 3 třetím pododstavci nařízení (ES) č. 1255/1999 se upřesňuje, že výše podpory se stanoví na základě nákladů na skladování a předpokládaného vývoje cen čerstvého másla a skladovaného másla.

(3)

Pokud jde o náklady na skladování, zejména náklady na uskladnění a vyskladnění dotyčných produktů, měly by se vzít v úvahu denní náklady na skladování v chladírenských skladech a finanční náklady na skladování.

(4)

Pokud jde o předpokládaný vývoj cen, mělo by se přihlédnout ke snížení intervenčních cen másla uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1255/1999 a k následnému očekávanému poklesu tržních cen čerstvého másla a skladovaného másla a měla by být poskytnuta větší podpora pro žádosti o uzavření smlouvy přijaté před 1. červencem 2005.

(5)

Aby se zabránilo nadměrnému počtu žádostí o podporu pro soukromé skladování před uvedeným datem, mělo by být pro období do 1. července 2005 stanoveno směrné množství a mechanismus komunikace umožňující Komisi určit, kdy je tohoto množství dosaženo. Toto směrné množství by mělo být stanoveno s přihlédnutím k množstvím uskladněným na základě smluv o skladování uzavřených v minulých letech.

(6)

Podle čl. 29 odst. 1 nařízení (ES) č. 2771/1999 se uskladnění může uskutečnit pouze v době od 15. března do 15. srpna. Současná obtížná situace na trhu s máslem ospravedlňuje předsunout v roce 2005 začátek období, od kdy je možné uskladňovat máslo a smetanu, na 1. březen. Proto by měla být stanovena odchylka od uvedeného článku.

(7)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Podpora podle čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1255/1999 je u smluv uzavřených v roce 2005 stanovena za tunu másla nebo ekvivalentu másla takto:

a)

u všech smluv:

17,92 EUR na pevné náklady,

0,33 EUR za každý den smluvního skladování na náklady spojené se skladováním v chladírenských skladech,

denní částka za smluvní skladování vypočítaná na základě 90 % intervenční ceny másla platné v den počátku smluvního skladování a na základě roční úrokové sazby ve výši 2,25 %;

a

b)

102,60 UR u smluv uzavřených na základě žádostí, které obdržela intervenční agentura před 1. červencem 2005.

2.   Intervenční agentura zaznamená v souladu s čl. 30 odst. 1 nařízení (ES) č. 2771/1999 den doručení žádosti o uzavření smlouvy, jakož i příslušné množství, datum výroby másla a místo jeho skladování.

Každé úterý do 12:00 hodin (bruselského času) informují členské státy Komisi o množstvích vyplývajících z uvedených žádostí podaných během předcházejícího týdne. Jakmile Komise členským státům oznámí, že množství podle žádostí dosáhlo 80 000 tun, musejí členské státy informovat Komisi každý den do 12:00 hodin (bruselského času) o množstvích vyplývajících ze žádostí podaných během předcházejícího dne.

3.   Jakmile Komise zjistí, že množství uvedená v žádostech podle odst. 1 písm. b) dosáhla 110 000 tun, pozastaví používání odst. 1 písm. b) a odstavce 2.

Článek 2

Odchylně od čl. 29 odst. 1 nařízení (ES) č. 2771/1999 může být skladování v roce 2005 zahájeno již 1. března.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 333, 24.12.1999, s. 11. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2250/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 25).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/17


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 332/2005

ze dne 25. února 2005

o platbě náhrad na vývoz do Chorvatska produktů kódu KN 0406, na které se vztahují licence, o něž bylo požádáno před 1. červnem 2003

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1), a zejména na čl. 26 odst. 3 a čl. 31 odst. 14 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

S cílem zabránit odklonu obchodu zakázal článek 2 nařízení Komise (ES) č. 951/2003 ze dne 28. května 2003, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 174/1999, kterým se stanoví zvláštní prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 804/68, pokud jde o vývozní licence a vývozní náhrady pro mléko a mléčné výrobky, a od nařízení (ES) č. 800/1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (2), vyplácet od 1. června 2003 na vývoz do Chorvatska náhrady na vývozní licence pro produkty kódu KN 0406, které mají v kolonce 7 uvedené jiné místo určení než Chorvatsko.

(2)

Nárok na náhradu spojenou s vývozními licencemi, o něž bylo požádáno před dnem použití nařízení, by neměl být dotčen.

(3)

Omezení zavedené článkem 2 nařízení (ES) č. 951/2003 by se proto mělo uplatnit pouze na licence, o něž bylo požádáno od 1. června 2003.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro mléko a mléčné výrobky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Vyplatí se náhrada na vývoz do Chorvatska produktů kódu KN 0406, na které se vztahují licence, o něž bylo požádáno před 1. červnem 2003 a které mají v kolonce 7 uvedeno jiné místo určení než Chorvatsko, spadající do oblasti určení I, jak ji definuje čl. 15 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 174/1999 (3).

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. června 2003.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 133, 29.5.2003, s. 82. Nařízení zrušené nařízením (ES) č. 1948/2003 (Úř. věst. L 287, 5.11.2003, s. 13).

(3)  Úř. věst. L 20, 27.1.1999, s. 8.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/18


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 333/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví opravná částka použitelná při poskytování náhrady pro obiloviny

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1), a zejména na čl. 15 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na základě čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 1784/2003 musí být vývozní náhrada pro obiloviny, použitelná v den podání žádosti o licenci, uplatněna na základě žádosti pro vývozy, které se mají uskutečnit během doby trvání platnosti vývozní licence. V tomto případě může být výše náhrady opravena.

(2)

Dle nařízení Komise (ES) č. 1501/95 ze dne 29. června 1995, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1766/92, pokud jde o poskytování vývozních náhrad pro obiloviny, jakož i opatření, která je třeba přijmout v případě narušení trhu s obilovinami (2), je možné pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 1766/92 (3) stanovit opravnou částku. Tato opravná částka musí být vypočítána s ohledem na faktory uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 1501/95.

(3)

Situace na světovém trhu nebo specifické požadavky některých trhů mohou vyvolat potřebu rozlišit náhrady u některých produktů podle jejich místa určení.

(4)

Opravnou částku je třeba stanovit zároveň s náhradou a dle stejného postupu, přičemž je možné ji v období mezi dvěma stanoveními změnit.

(5)

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že opravná částka musí být stanovena podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Opravná částka použitelná pro předem stanovené vývozní náhrady pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 1784/2003 s výjimkou sladu se stanovuje dle přílohy.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. března 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2)  Úř. věst. L 147, 30.6.1995, s. 7. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1431/2003 (Úř. věst. L 203, 12.8.2003, s. 16).

(3)  Úř. věst. L 181, 1.7.1992, s. 21. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1104/2003 (Úř. věst. L 158, 27.6.2003, s. 1).


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví opravná částka použitelná při poskytování náhrady pro obiloviny

(EUR/t)

Kód produktu

Země určení

Běžný měsíc

3

1. období

4

2. období

5

3. období

6

4. období

7

5. období

8

6. období

9

1001 10 00 9200

1001 10 00 9400

A00

0

0

0

0

1001 90 91 9000

1001 90 99 9000

C01

0

– 0,46

– 0,92

– 0,92

1002 00 00 9000

A00

0

0

0

0

1003 00 10 9000

1003 00 90 9000

C02

0

– 0,46

– 0,92

– 0,92

1004 00 00 9200

1004 00 00 9400

C03

0

– 0,46

– 0,92

– 0,92

1005 10 90 9000

1005 90 00 9000

A00

0

0

0

0

1007 00 90 9000

1008 20 00 9000

1101 00 11 9000

1101 00 15 9100

C01

0

– 0,63

– 1,26

– 1,26

1101 00 15 9130

C01

0

– 0,59

– 1,18

– 1,18

1101 00 15 9150

C01

0

– 0,54

– 1,09

– 1,09

1101 00 15 9170

C01

0

– 0,50

– 1,00

– 1,00

1101 00 15 9180

C01

0

– 0,47

– 0,94

– 0,94

1101 00 15 9190

1101 00 90 9000

1102 10 00 9500

A00

0

0

0

0

1102 10 00 9700

A00

0

0

0

0

1102 10 00 9900

1103 11 10 9200

A00

0

0

0

0

1103 11 10 9400

A00

0

0

0

0

1103 11 10 9900

1103 11 90 9200

A00

0

0

0

0

1103 11 90 9800

Pozn.: Kódy produktů, jakož i kódy zemí určení série „A“ jsou definovány v nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 ve znění pozdějších předpisů (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).

Číselné kódy zemí určení jsou definovány v nařízení (ES) č. 2081/2003 (Úř. věst. L 313, 28.11.2003, s. 11).

C01

:

Všechny třetí země s výjimkou Albánie, Bulharska, Rumunska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Lichtenštejnska a Švýcarska.

C02

:

Alžírsko, Saúdská Arábie, Bahrajn, Egypt, Spojené arabské emiráty, Írán, Irák, Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Libye, Maroko, Mauritánie, Omán, Katar, Sýrie, Tunisko a Jemen.

C03

:

Všechny třetí země s výjimkou Bulharska, Norska, Rumunska, Švýcarska a Lichtenštejnska.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/20


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 334/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví náhrady použitelné pro produkty z odvětví obilovin a rýže určené pro potravinovou pomoc Společenství a vnitrostátní potravinovou pomoc

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1784/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s obilovinami (1) a zejména na čl. 13 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3072/95 ze dne 22. prosince 1995 o společné organizaci trhu s rýží (2), a zejména na čl. 13 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2681/74 ze dne 21. října 1974, týkající se financování výdajů vzniklých v souvislosti s dodávkou zemědělských produktů jako potravinové pomoci (3) ze strany Společenství, stanoví, že část výdajů odpovídající dle pravidel Společenství vývozním náhradám pro dané produkty je třeba naúčtovat Evropskému zemědělskému orientačnímu a záručnímu fondu, oddělení záruk.

(2)

Za účelem jednoduššího stanovení a řízení rozpočtu pro opatření Společenství v oblasti potravinové pomoci a ve snaze informovat členské státy o míře účasti Společenství na financování vnitrostátních opatření potravinové pomoci je třeba určit výši náhrad poskytovaných pro tato opatření.

(3)

Obecná a prováděcí pravidla stanovená článkem 13 nařízení (ES) č. 1784/2003 a článkem 13 nařízení (ES) č. 3072/95 pro vývozní náhrady jsou přiměřeně použitelná pro výše uvedená opatření.

(4)

Specifická kritéria, která je třeba vzít v úvahu při výpočtu vývozní náhrady pro rýži, jsou definována v článku 13 nařízení (ES) č. 3072/95.

(5)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

U vnitrostátních opatření a opatření Společenství v oblasti potravinové pomoci prováděných v rámci mezinárodních dohod nebo jiných doplňkových programů, jakož i v rámci ostatních opatření Společenství ve formě bezplatných dodávek, se náhrady použitelné pro produkty z odvětví obilovin a rýže stanovují podle přílohy.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. března 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 78.

(2)  Úř. věst. L 329, 30.12.1995, s. 18. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 411/2002 (Úř. věst. L 62, 5.3.2002, s. 27)

(3)  Úř. věst. L 288, 25.10.1974, s. 1.


PŘÍLOHA

nařízení Komise ze dne 25. února 2005, kterým se stanoví náhrady použitelné pro produkty z odvětví obilovin a rýže určené pro potravinovou pomoc Společenství a vnitrostátní potravinovou pomoc

(v EUR/t)

Kód produktu

Výše náhrad

1001 10 00 9400

0,00

1001 90 99 9000

0,00

1002 00 00 9000

0,00

1003 00 90 9000

0,00

1005 90 00 9000

0,00

1006 30 92 9100

0,00

1006 30 92 9900

0,00

1006 30 94 9100

0,00

1006 30 94 9900

0,00

1006 30 96 9100

0,00

1006 30 96 9900

0,00

1006 30 98 9100

0,00

1006 30 98 9900

0,00

1006 30 65 9900

0,00

1007 00 90 9000

0,00

1101 00 15 9100

0,00

1101 00 15 9130

0,00

1102 10 00 9500

0,00

1102 20 10 9200

56,00

1102 20 10 9400

48,00

1103 11 10 9200

0,00

1103 13 10 9100

72,00

1104 12 90 9100

0,00

Pozn.: Kódy produktů jsou definovány v nařízení Komise (EHS) č. 3846/87, ve znění pozdějších předpisů (Úř. věst. L 366, 24.12.1987, s. 1).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/22


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 335/2005

ze dne 25. února 2005

o vydávání dovozních licencí pro česnek dovážený v rámci autonomní celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 218/2005

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 218/2005 ze dne 10. února 2005 o otevření a správě autonomní celní kvóty pro česnek (1), a zejména na čl. 6 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Dovozní licence požadované tradičními dovozci podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 218/2005, pro které členské státy předložily Komisi žádosti dne 22. února 2005 se vydávají do výše 2,985 % požadovaného množství.

2.   Dovozní licence požadované novými dovozci podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 218/2005, pro které členské státy předložily Komisi žádosti dne 22. února 2005, se vydávají do výše 0,741 % požadovaného množství.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 28. února 2005.

Jeho použitelnost končí dnem 30. června 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 39, 11.2.2005, s. 5.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/23


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 336/2005

ze dne 25. února 2005

o vydávání dovozních licencí pro některé konzervované houby dovážené v rámci autonomní celní kvóty otevřené nařízením (ES) č. 220/2005

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 220/2005 ze dne 10. února 2005 o otevření a správě autonomní celní kvóty pro konzervované houby (1), a zejména na čl. 6 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Dovozní licence požadované tradičními dovozci podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 220/2005 pro které členské státy předložily Komisi žádosti dne 22. února 2005, se vydávají do výše 7,853 % požadovaného množství.

2.   Dovozní licence požadované novými dovozci podle čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 220/2005, pro které členské státy předložily Komisi žádosti dne 22. února 2005, se vydávají do výše 9,615 % požadovaného množství.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 28. února 2005.

Jeho použitelnost končí dnem 30. června 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

J. M. SILVA RODRÍGUEZ

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 39, 11.2.2005, s. 11.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/24


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 337/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se pozastavují nákupy másla v některých členských státech

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (1),

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 2771/1999 ze dne 16. prosince 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o intervenční opatření na trhu s máslem a smetanou (2), a zejména na článek 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 2 nařízení (ES) č. 2771/1999 stanoví, že Komise zahajuje nebo pozastavuje nákupy v členském státě, jakmile bylo zjištěno, že se tržní cena v tomto členském státě nacházela po dva týdny za sebou podle případu buď na úrovni, která je nižší, nebo na úrovni, která se rovná 92 % intervenční ceny nebo je vyšší.

(2)

Komise vypracovala poslední seznam členských států, v nichž byla intervence pozastavena, v nařízení Komise (ES) č. 1487/2004 (3). Tento seznam musí být upraven, aby bral v úvahu nové tržní ceny, které oznámily Itálie, Česká republika, Německo, Slovinsko a Maďarsko podle článku 8 nařízení (ES) č. 2771/1999. Z důvodů jasnosti je vhodné tento seznam nahradit a zrušit nařízení (ES) č. 1487/2004,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nákupy másla podle čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1255/1999 se pozastavují v Belgii, České republice, Dánsku, na Kypru, v Maďarsku, na Maltě, Řecku, Francii, na Slovensku, v Lucembursku, v Nizozemsku, Rakousku, Slovinsku, Finsku, Švédsku a Spojeném království.

Článek 2

Nařízení (ES) č. 1487/2004 se zrušuje.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 48. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 186/2004 (Úř. věst. L 29, 3.2.2004, s. 6).

(2)  Úř. věst. L 333, 24.12.1999, s. 11. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1932/2004 (Úř. věst. L 333, 9.11.2004, s. 4).

(3)  Úř. věst. L 273, 21.8.2004, s. 11.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/25


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 338/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se stanoví maximální náhrada pro vývoz celoomleté dlouhozrnné rýže B do určitých třetích zemí v souvislosti s nabídkovým řízením zahájeným nařízením (ES) č. 2032/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1785/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s rýží (1), a zejména na čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 2032/2004 (2) bylo zahájeno nabídkové řízení na vývozní náhrady pro rýži.

(2)

Podle článku 5 nařízení Komise(EHS) č. 584/75 (3), může Komise na základě předložených nabídek a v souladu s postupem uvedeným v čl. 26, odst. 2 nařízení (ES) č. 1785/2003 rozhodnout o stanovení maximální vývozní náhrady. Při stanovení této náhrady je nutné přihlédnout ke kritériím uvedeným v článku 14 nařízení (ES) č. 1785/2003. Vyberou se nabídky všech uchazečů, které se rovnají maximální vývozní náhradě nebo jsou nižší.

(3)

Použití výše uvedených kritérií na současnou situaci na trhu dané rýže vede ke stanovení maximální vývozní náhrady ve výši uvedené v článku 1.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Na základě nabídek předložených mezi dny 21. až 24. února 2005 v rámci nabídkového řízení zahájeného nařízením (ES) č. 2032/2004 se maximální vývozní náhrada pro celoomletou dlouhozrnnou rýži B určenou pro vývoz do určitých třetích zemí stanoví na 60,00 EUR/t.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 96.

(2)  Úř. věst. L 353, 27.11.2004, s. 6.

(3)  Úř. věst. L 61, 7.3.1975, s. 25. Nařízení naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1948/2002 (Úř. věst. L 299, 1.11.2002, s. 18).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/26


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 339/2005

ze dne 25. února 2005

o nabídkách předložených v rámci nabídkového řízení týkajícího se subvence pro vývoz loupané dlouhozrnné rýže B na ostrov Réunion podle nařízení (ES) č. 2033/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1785/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s rýží (1), a zejména čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Komise (EHS) č. 2692/89 ze dne 6. září 1989, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro vývozy rýže na Réunion (2), a zejména na čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 2033/2004 (3) bylo zahájeno nabídkové řízení na subvenci při vývozu rýže na ostrov Réunion.

(2)

Podle článku 9 nařízení (EHS) č. 2692/89 může Komise na základě předložených nabídek a podle postupu stanoveného v čl. 26 odst. 2 nařízení (ES) č. 1785/2003 rozhodnout, že nevybere žádnou nabídku.

(3)

Podle kritérií uvedených v článcích 2 a 3 nařízení (EHS) č. 2692/89 by neměla být stanovena maximální subvence.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě nabídek, které byly podány ve dnech 21. až 24. února 2005 v rámci nabídkového řízení na stanovení subvence na vývoz omleté dlouhozrnné rýže B kódu KN 1006 20 98 na ostrov Réunion, které bylo zahájeno nařízením (ES) č. 2033/2004, nebudou učiněny žádné další kroky.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 96.

(2)  Úř. věst. L 261, 7.9.1989, s. 8. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1275/2004 (Úř. věst. L 241, 13.7.2004, s. 8).

(3)  Úř. věst. L 353, 27.11.2004, s. 9.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/27


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 340/2005

ze dne 25. února 2005

o nabídkách podaných na vývoz omleté kulatozrnné, střednězrnné a dlouhozrnné rýže A určené k vývozu do určitých třetích zemí v rámci nabídkového řízení zahájeného nařízením (ES) č. 2031/2004

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1785/2003 ze dne 29. září 2003 o společné organizaci trhu s rýží (1) a zejména na čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 2031/2004 (2) bylo zahájeno nabídkové řízení na stanovení vývozní náhrady pro rýži.

(2)

Podle článku 5 nařízení Komise (EHS) č. 584/75 (3), může Komise podle postupu stanoveného v čl. 26, odst. 2 nařízení (ES) č. 1785/2003 a na základě předložených nabídek rozhodnout, že nevybere žádnou nabídku.

(3)

Podle kritérií uvedených v čl. 14, odst. 4 nařízení (ES) č. 1785/2003 by maximální náhrada neměla být stanovena.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro obiloviny,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V případě nabídek, které byly podány ve dnech 21. až 24. února 2005 v rámci nabídkového řízení pro vývozní náhrady pro omletou kulatozrnnou, střednězrnnou a dlouhozrnnou rýži A určenou pro vývoz do určitých třetích zemí, které bylo zahájeno nařízením (ES) č. 2031/2004, nebudou učiněny další kroky.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 26. února 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 270, 21.10.2003, s. 96.

(2)  Úř. věst. L 353, 27.11. 2004, s. 3.

(3)  Úř. věst. L 61, 7.3.1975, s. 25. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1948/2002 (Úř. věst. L 299, 1.11.2002, s. 18).


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/28


NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 341/2005

ze dne 25. února 2005,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1432/94 a nařízení (ES) č. 1458/2003, co se týče maximálního množství, na které se musí vztahovat žádosti na dovozní licence na vepřové maso

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s vepřovým masem (1), a zejména na články 11 odst. 1 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 774/94 ze dne 29. března 1994 o otevření a správě některých celních kvót Společenství pro vysoce jakostní hovězí maso, vepřové maso, drůbeží maso, pšenici, sourež a otruby, krupičné otruby a jiná rezidua (2), a zejména na článek 7 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1095/96 ze dne 18. června 1996 o zavedení koncesí stanovených v seznamu CXL sestaveném na základě závěrů jednání o čl. XXIV odst. 6 GATT (3), a zejména na článek 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1432/94 (4) ze dne 22. června 1994, kterým se stanoví prováděcí pravidla k dovoznímu režimu v odvětví vepřového masa podle nařízení Rady (ES) č. 774/94 o otevření a správě některých celních kvót Společenství pro vepřové maso a některé další zemědělské produkty a nařízení Komise (ES) č. 1458/2003 ze dne 18. srpna 2003 o otevření a správě celní kvóty v odvětví vepřového masa (5) otevřela dovozní kvóty pro vepřové maso a stanovila přesné podmínky pro přístup hospodářských subjektů k uvedeným kvótám.

(2)

Obě dovozní kvóty byly v posledních letech obecně využívány jenom slabě, přičemž poměrně malá maximální množství, na něž smí být podána žádost o licence, mohly být odrazujícím prvkem. Pro usnadnění obchodu s vepřovým masem v rámci obou kvót je třeba zvýšit maximální množství.

(3)

Proto je nutné podle toho změnit nařízení (ES) č. 1432/94 a (ES) č. 1458/2003.

(4)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro vepřové maso,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

V čl. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 1432/94 se sazba „10 %“ nahrazuje „20 %“.

Článek 2

V čl. 4 písm. b) nařízení (ES) č. 1458/2003 se sazby „10 %“ nahrazují „20 %“.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se na žádosti o licence podané ode dne 1. března 2005.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. února 2005.

Za Komisi

Mariann FISCHER BOEL

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 282, 1.11.1975, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1365/2000 (Úř. věst. L 156, 29.6.2000, s. 5).

(2)  Úř. věst. L 91, 8.4.1994, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 2198/95 (Úř. věst. L 221, 19.9.1995, s. 3).

(3)  Úř. věst. L 146, 20.6.1996, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 156, 23.6.1994, s. 14. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2083/2004 (Úř. věst. L 360, 7.12.2004, s. 12).

(5)  Úř. věst. L 208, 19.8.2003, s. 3. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2083/2004.


II Akty, jejichž zveřejnění není povinné

Komise

26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/29


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 16. března 2004

o státní podpoře poskytované Itálií námořním společnostem Adriatica, Caremar, Siremar, Saremar a Toremar (skupina Tirrenia)

(oznámeno pod číslem dokumentu K(2004) 470)

(Pouze italské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/163/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a),

poté, co byly zúčastněné subjekty vyzvány, aby předložily své připomínky v souladu s výše uvedenými články (1),

vzhledem k těmto důvodům:

I.   ŘÍZENÍ

(1)

V důsledku četných stížností se Komise rozhodla zahájit postup podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, pokud se týká podpor poskytovaných šesti podnikům skupiny Tirrenia, přesněji Tirrenia di Navigazione, Adriatica, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar. Tyto podpory mají formu dotace přímo poskytované každému podniku skupiny za účelem udržení služeb námořní přepravy poskytovaných těmito společnostmi na základě šesti dohod uzavřených v roce 1991 s Italskou republikou. Účelem těchto dohod je zajistit poskytování služeb námořní přepravy, z nichž většina spočívá v zajištění spojení mezi pevninskou Itálií, Sicílií, Sardinií a ostatními italskými ostrovy o menší velikosti.

(2)

Dopisem ze dne 6. srpna 1999 Komise informovala Itálii o svém rozhodnutí zahájit řízení. Dopisem ze dne 28. září 1999 italské orgány zaslaly své připomínky týkající se tohoto rozhodnutí.

(3)

V návaznosti na zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku (2) mnoho soukromých provozovatelů, kteří poskytují služby námořní přepravy v konkurenčním postavení se společnostmi skupiny Tirrenia, zaslalo Komisi své připomínky. Tyto připomínky byly dále zaslány italským orgánům, aby se mohly k připomínkám vyjádřit.

(4)

Dne 18. října 1999 Itálie předložila Soudnímu dvoru návrh na zrušení rozhodnutí o zahájení řízení v části, ve které nařizuje zrušit čerpání podpory (3). Obdobným způsobem společnosti Tirrenia di Navigazione, Adriatica, Caremar, Saremar, Siremar a Toremar podaly návrh na zrušení rozhodnutí k soudu prvního stupně v souladu s čl. 230 odst. 4 Smlouvy (4).

(5)

Během fáze vyšetřování italské orgány požádaly, aby přezkoumávání spisu skupiny Tirrenia bylo rozčleněno tak, aby bylo prvořadě rozhodnuto s konečnou platností o společnosti Tirrenia di Navigazione. Tento požadavek byl odůvodněn záměrem italských orgánů přistoupit k privatizaci této skupiny počínaje právě společností Tirrenia di Navigazione a snahou urychlit tento postup u této společnosti.

(6)

Ohledně této žádosti Komise zjistila, že společnost Tirrenia di Navigazione sice zaujímá uvnitř skupiny vůdčí postavení na poli finančních a obchodních strategií, avšak těchto šest společností skupiny, právně samostatných, působí na zeměpisně oddělených segmentech trhu, na něž působí různě silný konkurenční tlak, jak ze strany soukromých italských provozovatelů tak ze strany provozovatelů ostatních členských zemí. Komise dále zjistila, že dotace poskytované italskými orgány v souladu s dohodami uvedenými v bodu 1 byly vypočítávány tak, aby vyrovnávaly čistou provozní ztrátu vykazovanou při obsluhování těchto námořních tras každou z uvedených společností a byly přímo čerpány těmito společnostmi, aniž by přecházely přes společnost Tirrenia di Navigazione. Konečně, další složky tvořící podporu, která je předmětem zahájeného řízení – investiční podpora a podpora daňového charakteru – vyžadují samostatnou analýzu u každé společnosti skupiny. Z tohoto důvodu Komise měla za to, že může přijmout požadavek italských orgánů a rozhodnutím č. 2001/851/ES (5) uzavřela řízení zahájené v části podpory poskytované společnosti Tirrenia di Navigazione.

(7)

Toto rozhodnutí se týká podpor poskytovaných Itálií ostatním pěti společnostem skupiny Tirrenia (dále jen „regionální společnosti“). U příležitosti různých bilaterálních schůzek, ke kterým docházelo v letech 2001 až 2003 italské orgány poskytly pro každou z padesáti námořních tras obsluhovaných pěti regionálními společnostmi informace týkající se specifičností dotčených trhů, časového vývoje přepravy zajišťované veřejnými společnostmi, případné přítomnosti soukromých společností, které svou činnost vyvíjejí v konkurenčním postavení s veřejnými společnostmi, vývoje rozsahu veřejné podpory poskytované každé z těchto společností (dokumentace byly zaprotokolovány pod čísly A/13408/04, A/13409/04, A/12951/04, A/13326/04, A/13330/04, A/13350/04, A/13346/04 a A/13356/04).

(8)

Dále, někteří podavatelé stížností, zvláště někteří soukromí provozovatelé působící v Neapolském zálivu v konkurenčním postavení s regionální společností Caremar zaslali Komisi v měsících lednu, únoru a září 2003 doplňující informace obsahující nové skutečnosti, které je třeba zohlednit v rámci dotčeného řízení. Italské orgány byly vyzvány, aby se za tímto účelem vyjádřily. K bilaterální schůzce došlo dne 20. října 2003 a v jejím důsledku na sebe italské orgány převzaly závazek týkající se některých rychlých námořních spojů v Neapolském zálivu. Tyto závazky byly písemně vyhotoveny sdělením č. 501 ze dne 29. října 2003 přijatým Komisí dne 31. října 2003 (A/33506) a potvrzeny sdělením ze dne 17. února 2004 (A/13405/04). Pokud se týká společnosti Adriatica, italské orgány zaslaly Komisi doplňující informace faxem ze dne 23. února 2004 (zaprotokolováno pod číslem A/13970/04).

II.   PODROBNÝ POPIS PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ

(9)

Společnost Adriatica tradičně zajišťuje následující mezinárodní spoje:

i)

ve středním a dolním Jadranu:

Ancona-Dráč (Albánie),

Bari-Dráč,

Ancona-Split (Chorvatsko),

Ancona-Bar (Jugoslávie),

ii)

na horním Jadranu (Istrijské pobřeží) na jedné straně mezi italskými přístavy Terst, Grado, Lignano a na druhé straně mezi chorvatskými přístavy Pirano, Parenzo, Rovigno, Brioni.

Společnost Adriatica do roku 2000 zabezpečovala i další mezinárodní trasy, např.:

Terst-Dráč (Albánie),

Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra (Řecko).

(10)

Souběžně společnost Adriatica zabezpečuje čistě místní kabotážní spoje s ostrovy Tremiti ve spojení s italskými pevninskými přístavy Ortona, Vasto, Termoli, Vieste a Manfredonia.

(11)

Dále společnost Adriatica nabízí služby přepravy zboží z/na Sicílii na následujících kabotážních trasách:

Ravenna-Katánie,

Benátky-Katánie,

Livorno-Katánie (6),

Janov-Termini Imerese (7).

(12)

Větší část přepravy cestujících společnosti Adriatica se soustřeďuje na mezinárodních spojích na středním a dolním Jadranu, zvláště na spojích s Albánií (49 % z celkové přepravy společnosti), a na kabotážních spojích s ostrovy souostroví Tremiti (8). Pokud se týká přepravy zboží, více než 90 % z celkového objemu společnosti Adriatica představují kabotážní spoje se Sicílií a mezinárodní spoje na středním a dolním Jadranu (67 % z celkové přepravy zboží společnosti) (9).

(13)

Společnost Adriatica podléhá proměnlivě silnému konkurenčnímu tlaku na jednotlivých trasách, které zajišťuje. Například na středním a dolním Jadranu jsou pouze dvě mezinárodní linky zajišťovány i jinými námořními provozovateli, jsou to:

Bari-Dráč (Albánie), zajišťují po celý rok další dva provozovatelé ze Společenství.

Ancona-Split (Chorvatsko), zajišťují další tři provozovatelé, z nichž ji provozuje jeden provozovatel ze Společenství pouze v sezoně.

Pravidelné služby na trasách mezi Řeckem a přístavy Brindisi a Bari zajišťované společností Adriatica do roku 2000 byly naopak poskytovány jinými četnými provozovateli, mezi kterými byli provozovatelé z Společenství.

(14)

Pokud se týká kabotážního obchodu s italskými ostrovy, společnost Adriatica musí čelit konkurenčnímu tlaku ostatních italských provozovatelů na spojích s některými ostrovy souostroví Tremiti. Tato přítomnost však není v průběhu roku trvalá, neboť konkurenční služby jsou přerušeny po většinu období mimo sezonu. Na trhu kabotážní přepravy zboží se Sicílií se konkurence ostatních italských provozovatelů soustřeďuje na dvou trasách, přesněji Janov-Termini Imerese (10) a Ravenna-Katánie.

(15)

Společnost Saremar zajišťuje výlučně spoje mezi ostrovy nacházejícími se na severovýchodě a jihozápadě Sardinie a dále na trase Santa Teresa di Gallura-Bonifacio, která spojuje Sardinii s Korsikou.

(16)

Na těchto trasách, z nichž na některých je zaznamenávána přítomnost jiných konkurenčních subjektů ze Společenství, společnost Saremar drží celkový podíl ve výši 64 % na trhu přepravy cestujících a 70 % podíl na trhu přepravy zboží.

(17)

Kromě spoje Korsika-Sardinie se ostatní provozované trasy vyznačují poměrně krátkou vzdáleností (v průměru 5 námořních mil), která ve spojení s četností denních jízd poskytuje těmto námořním spojům poměrně podobné vlastnosti, jaké má příměstský přepravní systém zajišťující dodávky a pohyb obyvatel sousedních ostrovů (11). Specifičnost tohoto trhu závisí také na zeměpisných charakteristikách a místních povětrnostních a námořních podmínkách, jež vedou k používání konkrétních typů lodí, které se nedají používat jinde pro jiný typ plavby.

(18)

Společnost Saremar je vystavena konkurenčnímu tlaku dalších italských provozovatelů na 3 ze 4 tras, které zajišťuje, včetně spoje mezi Sardinií a Korsikou.

(19)

Společnost Toremar působí výhradně na kabotážních námořních trasách mezi pevninou a toskánskými ostrovy (Elba, Gorgona, Capraia, Pianosa a Giglio). Společnost v zásadě řídí síť místních služeb, jejichž frekvence a provozní doba odpovídají potřebám zásobování a pohybu obyvatel ostrovů. Vlastnosti sítě služeb nabízené společností Toremar ji umožňují srovnávat se sítí služeb, kterou nabízí příměstská místní přeprava (12).

(20)

Na dvou ze šesti tras, které zajišťuje společnost Toremar, se vyskytují i další italští provozovatelé s celoroční přítomností.

(21)

Společnost Siremar provozuje místní spoje mezi přístavy Sicílie a menšími ostrovy, které ji obklopují (Liparské ostrovy, Pelagské ostrovy, Egadské ostrovy, ostrov Ustica a Pantelleria). Pouze spoje se souostrovím Liparských ostrovů, které se nacházejí na sever od Sicílie, se prodlužují až k neapolské části poloostrova. Tato síť linek má čistě místní charakter; trasy jsou obvykle krátké, frekvence a jízdní řád uspokojují především nároky na pohyb obyvatel ostrovů.

(22)

Na spojích se souostrovím Liparských ostrovů a Egadských ostrovů se společnost Siremar vyskytuje v konkurenčním postavení se soukromými italskými provozovateli.

(23)

Liparské ostrovy, které mají 12 000 trvale žijících obyvatel, z nichž 9 000 žije na hlavním Liparském ostrově, jsou obsluhovány pěti spoji, které zajišťuje společnost Siremar, ze sicilského přístavu Milazzo. Služby jsou poskytovány po celý rok prostřednictvím smíšených přepravních prostředků (cestující/vozidla) a rychlých přepravních prostředků určených pro přepravu cestujících. Jeden italský provozovatel konkuruje službám poskytovaným společností Siremar na čtyřech z pěti tras smíšenými přepravními prostředky o malé kapacitě a další provozovatel konkuruje službám rychlých spojů na třech trasách mimo sezonu a na čtyřech v sezoně.

(24)

Pokud se týká Egadských ostrovů nacházejících se na severozápadě Sicílie, spoje společnosti Siremar se Sicílií a mezi třemi ostrovy souostroví jsou zabezpečovány ze Sicilského přístavu Trapani v průběhu celého roku, a to jedním smíšeným dopravním prostředkem (cestující / vozidla) a dvěma rychlými dopravními prostředky. Dva soukromí italští provozovatelé se nacházejí na tomto trhu: jeden nabízí službu vyhrazenou přepravě zboží a druhý nabízí služby rychlého spojení.

(25)

Ostatní trasy obsluhované společností Siremar z přístavu Palermo nebo Agrigento nepodléhají žádnému konkurenčnímu tlaku ze strany soukromých provozovatelů. Společnost Siremar proto představuje jediného přepravce, který zajišťuje pohyb obyvatel dotyčných ostrovů.

(26)

Společnost Caremar pokrývá síť místních námořních spojů, mezi kterými jsou na jedné straně pevninské přístavy v Neapolském zálivu – Neapol, Sorrento a Pozzuoli – a Partenopejské ostrovy (Capri, Ischia, Procida) a na druhé straně pevninské přístavy Formia a Anzio (Latium) a menší ostrovy Ponza a Ventotene. Nabízené služby odpovídají v zásadě potřebám pohybu místních obyvatel.

(27)

V Neapolském zálivu společnost Caremar působí v konkurenčním postavení s ostatními italskými soukromými provozovateli na trasách „Capri-Neapol“, „Capri-Sorrento“, „Ischia-Neapol“ a „Procida-Neapol“.

(28)

Společnost Caremar zajišťuje – bez jakékoliv jiné konkurence – spojení s ostrovy Ponza a Ventotene, obsluhované po celý rok smíšenými dopravními prostředky, které provádějí přepravu cestujících a vozidel. Společnost Caremar svou činnost naopak vyvíjí v konkurenčním postavení se soukromým provozovatelem v oblasti služeb rychlého spojení na trasách „Ponza-Formia“ a „Ventotene-Formia“.

(29)

I tato síť tras, které zajišťuje společnost Caremar, může být srovnávána se sítí příměstské přepravy z pohledu frekvencí a jízdního řádu, zvláště pokud se týká Neapolského zálivu.

(30)

Zákon č. 684 ze dne 20. prosince 1974 o restrukturalizaci námořních služeb v prvořadém zájmu státu (zákon č. 684/1974) v článku 8 stanoví, že námořní spoje mezi většími a menšími ostrovy musí uspokojovat potřeby související s hospodářským a sociálním rozvojem dotčených regionů, zvláště jižní Itálie. Zákon stanoví, že za tímto účelem lze provozovatelům pověřeným poskytováním těchto služeb poskytovat dotace na základě dohody o veřejné službě na dvacetileté období.

(31)

Zákon č. 160 ze dne 5. května 1989, kterým se mění a převádí na zákon zákonné nařízení č. 77 ze dne 4. března 1989 o naléhavých opatřeních v oblasti přepravy a námořních koncesí (zákon č. 160/1989), v článku 9 stanoví, že obsluhované trasy a frekvence, které je třeba zajistit, budou stanovovány veřejnými orgány na základě technického návrhu předkládaného koncesionářskými společnostmi, které musí za tímto účelem předkládat každých pět let plán poskytovaných služeb.

(32)

Zákon č. 169 ze dne 19. května 1975 o restrukturalizaci námořních poštovních a obchodních služeb místního charakteru (zákon č. 169/1975) nařizuje, aby koncesionářské společnosti současně zajišťovaly jakožto doplňkovou službu přepravu pošty a poštovních balíků a dále obchodní služby čistě místního charakteru.

(33)

Prováděcí vyhláška prezidenta republiky č. 501 ze dne 1. června 1979 zákona č. 684/1974, ve znění zákona č. 373 ze dne 23. června 1977 o restrukturalizaci námořních služeb prvořadého státního významu (vyhláška č. 501/1979) upřesňuje různé složky (příjmy a náklady), které vstupují do výpočtu dotací poskytovaných koncesionářským společnostem, a dále stanoví, že hodiny odjezdu a příjezdu na každé z těchto tras obsluhovaných výše uvedenými společnostmi jsou schvalovány ministerským nařízením. Pokud se týká lodí, prezidentská vyhláška nařizuje koncesionářským společnostem, aby používaly dopravní prostředky s datem výroby ne starším než 18 let a aby byly jejich vlastníky, pokud nemají udělenou výjimku ministerstvem. Toto omezení, které zavazuje koncesionářské společnosti svou flotilu pravidelně obnovovat, vytváří specifickou povinnost pro uvedené plavební společnosti. Používané lodě musí být dále individuálně přiděleny každé z těchto tras veřejné služby. Článek 40 povoluje ministru obchodního námořnictví nařídit společně s běžnými službami poskytování dalších doplňkových služeb určených pro uspokojení mimořádných potřeb souvisejících s veřejným zájmem nebo s požadavky na dopravu.

(34)

Zákon č. 856 ze dne 5. prosince 1986 obsahující pravidla pro restrukturalizaci veřejné flotily (skupina Finmare) a opatření týkající se soukromé lodní dopravy (zákon č. 856/1986) stanovuje, že tarify jsou určovány ministerskou vyhláškou na návrh koncesionářských společností. Tyto tarify odlišují běžné cestující od trvale žijících obyvatel a cestujících za prací, kteří využívají zvýhodněných sociálních tarifů.

(35)

V červenci 1991 Italský stát na jedné straně a každá z regionálních společností skupiny Tirrenia na druhé straně uzavřely pět totožných dohod. Podle článku 2 vstoupily tyto dohody v platnost se zpětným účinkem od 1. ledna 1989, jejich období platnosti je dvacetileté a končí k 31. prosinci 2008. Nicméně dohody stanoví, že ekonomické vztahy týkající se let 1989, 1990 a 1991 budou určovány opatřeními ad hoc a že nebudou předmětem tohoto rozhodnutí.

(36)

Podle článku 3 těchto dohod se výše ročních dotací stanovuje na základě žádosti, kterou podnik předkládá v měsíci únoru každého finančního roku. Žádost je poté podrobena meziresortní analýze a je schválena v květnu následujícího roku, a to ministerskou vyhláškou. Účelem roční dotace je umožnit podniku pokrýt ztráty vyplývající z negativního poměru mezi náklady a příjmy z činnosti. Článek 5 podrobně vyjmenovává hospodářské ukazatele, kterými se vypočítávají různé nákladové položky, jež se dále zohledňují, podle nařízení prezidenta republiky č. 501/1979 o stanovení výše dotací.

(37)

Článek 1 uvedených dohod o veřejné službě stanovuje, že pětileté plány určí obsluhované trasy a přístavy, typy a kapacitu lodí určených pro dotčené námořní spoje, frekvenci a povinné tarify včetně zvýhodněných tarifů, zvláště tarifů pro trvale žijící obyvatele ostrovních regionů.

(38)

První pětiletý plán (období 1990–1994) byl schválen ministerským nařízením ze dne 29. května 1990 a vstoupil v platnost se zpětným účinkem od 1. ledna 1990. Druhý plán, který zahrnuje roky 1995–1999, který byl schválen nařízením ze dne 14. května 1996, ponechával v hrubých rysech nezměněné trasy a frekvence.

(39)

Třetí plán (roky 2000–2004) předložený italskými orgány v září 1999 nebyl doposud schválen. V očekávání přijetí tohoto plánu nařízení ze dne 8. března 2000 stanovilo společnostem skupiny Tirrenia zachování poskytovaných služeb podle článku 9 zákona č. 160/1989 prostřednictvím dopravních prostředků, které mají společnosti k dispozici ke dni 31. prosince 1999.

(40)

Dohoda stanoví, že roční vyrovnávací dotace bude poskytována následujícím způsobem: první platba zálohy v březnu každého roku ve výši 70 % z dotace poskytnuté v předchozím roce; druhá platba provedená v červnu ve výši 20 % dotace. Příslušné vyrovnání poskytnuté na konci roku odpovídá rozdílu mezi přijatými částkami a negativním poměrem mezi provozními náklady a příjmy v běžném roce. V případě přijetí vyšší částky, než je čistá výše nákladů na poskytované služby (příjmy – ztráty), je společnost povinna vrátit rozdíl do 15 dnů po schválení závěrky.

(41)

Roční dotace odpovídá kumulované ztrátě v čisté výši za služby prováděné v pětiletém plánu, ke které je třeba přičíst proměnlivou položku odpovídající výši investovaného kapitálu. Výše čisté provozní ztráty je dána rozdílem mezi kumulovanou ztrátou, vzniklou obvykle během zimního období, a evidovanými příjmy, z větší části vzniklými během letního období.

(42)

Pokud se týká částek investovaného kapitálu, z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že tato částka představuje částku v procentuální výši kapitálu, která kolísá podle jednotlivých let od 12,5 % roku 1992 do 5,1 % roku 2000 – v souladu s tržními sazbami v průběhu těchto let.

(43)

Výše dotace vyplácené regionálním společnostem skupiny Tirrenia v souladu s dohodou o veřejné službě z roku 1991 zaznamenala následující vývoj (13):

ADRIATICA

(v miliónech ITL)

ROK

A. PROVOZNÍ NÁKLADY

B. PROVOZNÍ PŘÍJMY

C. ČISTÁ ZTRÁTA (kumulovaná ztráta mínus kumulovaný příjem) (A – B)

ČÁSTKA INVESTOVANÉHO KAPITÁLU

VÝŠE ROČNÍ DOTACE

1992

– 127 018

64 772

– 62 772

8 258

70 504

1993

– 124 191

79 716

– 44 475

10 615

55 090

1994

– 158 533

80 324

– 78 209

7 819

86 028

1995

– 166 334

95 114

– 71 220

9 304

80 524

1996

– 170 095

95 422

– 74 673

7 935

82 608

1997

– 174 331

94 995

– 79 336

5 788

85 124

1998

– 175 809

114 210

– 61 599

5 271

66 870

1999

– 151 109

126 403

– 24 706

3 646

28 352

2000

– 137 255

109 786

– 27 469

4 377

31 846

2001

– 183 820

155 616

– 28 204

6 147

34 351

Citelné změny částek ročních dotací (poslední sloupec) se vysvětlují kolísáním čistých provozních nákladů (sloupec c) mezinárodních spojů s Albánií, Jugoslávií a Chorvatskem, které byly zavedeny v činnost a zrušeny kvůli politické situaci na Balkáně. Čisté provozní náklady a potřeby ročních dotací pro kabotážní spoje na horním Jadranu a se souostrovím Tremiti jsou naopak celkově stabilní od roku 1992 do roku 2001. Dále, zrušení spojů s Řeckem počínaje koncem roku 1999 znamenalo citelné snížení provozních nákladů a tedy i částky vyrovnávací dotace.

SAREMAR

(v miliónech ITL)

ROK

A. PROVOZNÍ NÁKLADY

B. PROVOZNÍ PŘÍJMY

C. ČISTÁ ZTRÁTA (kumulovaná ztráta mínus kumulovaný příjem) (A – B)

ČÁSTKA INVESTOVANÉHO KAPITÁLU

VÝŠE ROČNÍ DOTACE

1992

– 33 519,0

7 464,0

– 26 055,0

1 342,0

27 397,0

1993

– 35 938,0

8 365,0

– 27 573,0

2 641,0

30 214,0

1994

– 35 295,2

9 383,8

– 25 911,4

1 606,2

27 517,6

1995

– 34 605,7

11 396,6

– 23 209,1

1 781,6

24 990,7

1996

– 34 972,8

11 533,5

– 23 439,3

1 560,4

24 999,7

1997

– 36 653,4

11 746,7

– 24 906,7

1 172,8

26 079,5

1998

– 39 602,0

11 744,0

– 27 858,0

973,0

28 831,0

1999

– 40 218,8

12 425,6

– 27 793,2

738,8

28 532,0

2000

– 36 300,0

12 652,0

– 23 648,0

828,0

24 476,0

2001

– 31 105,6

12 487,0

– 17 649,5

1 094,9

18 725,1

Poměrně stabilní výše roční dotace (poslední sloupec) odráží charakteristiky trhu, na kterém působí společnost Saremar, tzn. místní trh zaměřený na potřeby pohybu ostrovních obyvatel. Ve skutečnosti služby, které společnost nabízí, nedoznaly podstatných změn, pokud se týká frekvencí a jízdních řádů, od vstupu v platnost dohody o veřejné službě (14) a zůstávají prakticky nezměněny v průběhu všech ročních období příslušného roku.

TOREMAR

(v miliónech ITL)

ROK

A. PROVOZNÍ NÁKLADY

B. PROVOZNÍ PŘÍJMY

C. ČISTÁ ZTRÁTA (kumulovaná ztráta mínus kumulovaný příjem) (A – B)

ČÁSTKA INVESTOVANÉHO KAPITÁLU

VÝŠE ROČNÍ DOTACE

1992

– 43 511,0

27 406,0

– 16 105,0

1 367,0

17 472,0

1993

– 44 907,0

30 750,0

– 14 157,0

2 145,0

16 302,0

1994

– 47 696,6

32 759,0

– 14 937,0

1 312,1

16 249,1

1995

– 47 900,0

32 000,0

– 15 900,0

1 400,0

17 300,0

1996

– 50 516,1

32 483,3

– 18 032,8

1 285,0

19 317,8

1997

– 48 900,0

31 200,0

– 17 700,0

900,0

18 600,0

1998

– 50 801,0

29 996,0

– 20 805,0

718,0

21 523,0

1999

– 47 840,1

32 362,0

– 15 478,1

588,1

16 066,2

2000

– 45 675,0

34 577,0

– 11 098,0

1 993,0

13 091,0

2001

– 44 903,1

35 573,5

– 9 329,6

3 033,5

12 363,2

Převážně místní trh, na kterém působí společnost Toremar, vysvětluje v čase poměrně stabilní výši roční dotace (poslední sloupec). Nabízené služby veřejnou společností v roce 2000 zůstaly stejné, pokud se týká frekvencí a jízdního řádu, jako byly v roce 1992 (15) a představují stálý charakter v průběhu roku nezávisle na sezonních změnách poptávky.

SIREMAR

(v miliónech ITL)

ROK

A. PROVOZNÍ NÁKLADY

B. PROVOZNÍ PŘÍJMY

C. ČISTÁ ZTRÁTA (kumulovaná ztráta mínus kumulovaný příjem) (A – B)

ČÁSTKA INVESTOVANÉHO KAPITÁLU

VÝŠE ROČNÍ DOTACE

1992

– 79 543,0

26 903,0

– 52 640,0

2 874,0

55 514,0

1993

– 75 845,0

30 444,0

– 45 401,0

5 334,0

50 735,0

1994

– 78 549,7

32 845,7

– 45 704,0

3 336,0

49 040,0

1995

– 80 947,5

33 847,0

– 47 100,5

4 363,7

51 464,2

1996

– 85 934,6

32 724,0

– 53 210,6

3 888,4

57 099,0

1997

– 97 536,9

35 203,2

– 62 333,4

3 155,1

65 488,5

1998

– 106 563,1

37 244,8

– 69 318,3

2 599,3

71 917,6

1999

– 110 611,1

40 274,2

– 70 336,9

2 211,2

72 548,1

2000

– 102 881,0

43 335,0

– 59 546,0

3 940,0

63 486,0

2001

– 106 490,0

47 314,4

– 59 175,6

4 249,9

63 425,5

Vlastnosti nabídky služeb společnosti Siremar lze přirovnat k již uvedeným službám společností Saremar a Toremar: jedná se o stabilní nabídku po vstupu v platnost dohody o veřejné službě (16) a málo citlivou na sezonní změny.

Zvýšená hladina provozních nákladů společnosti, která vede ke značné roční dotaci, je vysvětlena především počtem obsluhovaných tras (18 pravidelných tras) určených především k uspokojení potřeb pohybu obyvatel 14 ostrovů rozmístěných kolem Sicílie. Tento zvýšený počet pravidelných služeb lodních tras znamená vyšší provozní náklady (personál, palivo, údržba, atd.) pro zajištění vyššího počtu ročních jízd, které společnost provádí (17).

CAREMAR

(v miliónech ITL)

ROK

A. PROVOZNÍ NÁKLADY

B. PROVOZNÍ PŘÍJMY

C. ČISTÁ ZTRÁTA (kumulovaná ztráta mínus kumulovaný příjem) (A – B)

ČÁSTKA INVESTOVANÉHO KAPITÁLU

VÝŠE ROČNÍ DOTACE

1992

– 59 987,0

20 543,0

– 39 444,0

26,0

39 470,0

1993

– 63 737,0

22 810,0

– 40 927,0

1 538,0

42 465,0

1994

– 69 365,7

25 470,0

– 43 894,8

1 690,0

45 584,8

1995

– 71 389,6

24 519,9

– 46 869,7

2 173,2

49 042,9

1996

– 71 404,3

26 613,7

– 44 790,6

1 867,4

46 658,0

1997

– 73 752,0

30 420,0

– 43 332,0

1 516,9

44 848,9

1998

– 77 143,0

31 920,0

– 45 223,0

1 287,0

46 510,0

1999

– 74 172,0

30 896,5

– 43 275,5

986,6

44 262,3

2000

– 70 114,0

32 594,0

– 37 520,0

2 291,0

39 818,0

2001

– 68 316,8

33 377,9

– 34 938,9

3 366,5

38 305,4

Stabilita výše ročních dotací je dána typem sítě poskytovaných služeb společností Caremar, které zůstaly ve své podstatě nezměněny počínaje vstupem v platnost dohody se státem (18).

Vysoké provozní náklady společnosti, které se odrážejí na výši roční kompenzace, vyplývají z počtu obsluhovaných linek (11) a z frekvence spojů.

(44)

Kromě tras, na kterých musí být zajišťováno spojení a příslušné frekvence, pětileté plány upravují i investice, které koncesionářské společnosti hodlají provést v příslušném období, aby zajistily službu na dotčených trasách. Ve fázi vyšetřování se Komise především snažila prověřit, jakým způsobem byly zaúčtovány náklady na nákup a odpisy lodí pro účely výpočtu ročních dotací.

(45)

Současně se Komise snažila prověřit, zda navyšované investice stanovené ve prospěch společností skupiny průmyslovým plánem přijatým v březnu 1999 skupinou Tirrenia na období let 1999–2002 již neobsahují samy v sobě určitý prvek podpory. Plán má následující hlavní cíle:

umožnit společnostem skupiny čelit změněným podmínkám italského trhu kabotáže v důsledku její liberalizace (1. ledna 1999); připravit se na ukončení v roce 2008 režimu dohod uzavřených se státem,

snížit náklady na služby poskytované podle výše uvedených dohod,

podporovat rozvoj skupiny a zhodnotit disponibilní rezervy,

zavést podmínky pro privatizaci společností skupiny.

(46)

Průmyslový plán zvláště předpokládá rozvoj investic nezbytných pro služby, které jsou předmětem dohod o veřejné službě, jež by se měly projevit v likvidaci zastaralých dopravních prostředků, v pořízení jiných dopravních prostředků skupinou a v nových investicích v celkové výši 700 miliard ITL.

(47)

Zákonný výnos č. 504 ze dne 26. října 1995 zavádí preferenční daňový režim pro minerální oleje používané jako paliva pro plavbu. Ve smyslu čl. 63 odst. 3 tohoto nařízení se snížená daň uplatňuje u maziv používaných na palubách lodí.

(48)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila svůj podiv nad způsobem zavedení takovéhoto daňového zvýhodnění v případě lodí kotvících v italských přístavech, které jsou zde podrobovány zákrokům údržby. Komise se chtěla ujistit, že toto opatření nemá diskriminační dopady vůči jiným námořním provozovatelům, jejichž lodě se nacházejí ve stejných podmínkách.

III.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH SUBJEKTŮ

(49)

Dopisem ze dne 22. listopadu 1999 společnosti skupiny Tirrenia podaly námitku ohledně rozhodnutí o zahájení řízení. V zásadě společnosti rozporují termín „nové podpory“, kterým jsou označovány kompenzace poskytované dle dohod uzavřených se státem a poté oprávněnost rozhodnutí o zahájení příslušného formálního řízení. Zainteresované subjekty se především domnívají, že Komise byla s předstihem informována o existenci systému kompenzací veřejné služby a že nikdy nevznesla proti takovémuto systému žádné námitky. Dále, stále podle zúčastněných společností, částka odpovídající ročním kompenzacím poskytovaným veřejným společnostem je zcela nezbytná a úměrná potřebám krytí čistých nákladů na povinnosti veřejné služby. Společnost Tirrenia v závěru uvádí, že oproti ostatním provozovatelům, kteří se nacházejí na trhu, tyto kompenzace nevytvářejí překážky hospodářské soutěži.

(50)

Ve stejné době společnost Tirrenia di Navigazione a regionální společnosti skupiny Tirrenia vznesly námitku podle čl. 230 odst. 4 Smlouvy (19) proti rozhodnutí, kterým Komise zahájila řízení; tato věc je doposud v řízení u Soudu prvního stupně.

(51)

Komisi byly zaslány připomínky některých soukromých provozovatelů, kteří konkurují na některých trasách provozovaných společnostmi Caremar, Saremar a Toremar. Tyto připomínky lze shrnout takto:

podniky skupiny Tirrenia na trasách, kde se soustřeďuje konkurence soukromých provozovatelů, praktikují agresivní obchodní politiku charakterizovanou dumpingovými tarify, systémy slev, rozdělenými tarify, které nemohou mít jiné vysvětlení, než veřejné dotace,

povinnosti veřejné služby nejsou transparentní a právo poskytnuté podnikům skupiny Tirrenia změnit rozsah daných povinností, zejména pokud jde o obsluhované trasy, jízdní řády a frekvence, které musí dodržovat, je v rozporu s vlastní podstatou povinné veřejné služby,

vzhledem ke službám nabízeným soukromými provozovateli na některých linkách obsluhovaných společnostmi skupiny Tirrenia se nutnost poskytovat veřejnou službu zdá být velmi rozporuplná,

způsoby financování investic provedených od roku 1995 nebo stanovených průmyslovým plánem zahrnují prvky podpory, zejména pokud jde o dva dopravní prostředky nakoupené v roce 1996 společností Viamare a obecněji pokud jde o příznivější podmínky přístupu k bankovním úvěrům dohodnutým pro podniky skupiny Tirrenia,

společnosti skupiny Tirrenia využívají preferenčního daňového režimu u minerálních olejů spotřebovaných jejich loděmi, které se nacházejí v italských přístavech.

IV.   PŘIPOMÍNKY ITALSKÝCH ORGÁNŮ

(52)

Dopisem ze dne 29. září 1999 italské orgány zaslaly své vlastní připomínky ohledně rozhodnutí o zahájení řízení. Dle jejich soudu nařízení Rady (ES) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (20) v článku 4 povoluje na základě dohod uzavřených s každou jednotlivou společností skupiny Tirrenia plně realizovat účinky těchto dohod až do doby ukončení jejich platnosti, tj. do konce roku 2008. Z tohoto důvodu systém povinné veřejné služby vyplývající z dohod nemůže být zpochybněn rozhodnutím o zahájení řízení.

(53)

Italské orgány dále rozporují skutečnost, že podpory, které jsou předmětem rozhodnutí Komise, jsou „novými podporami“ ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy a že mohly ještě před liberalizací italského trhu kabotáže (1. leden 1999) významně ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(54)

Nad rámec těchto obecných připomínek italské orgány zdůrazňují, že přítomnost soukromých provozovatelů na trasách obsluhovaných společnostmi skupiny Tirrenia je jevem často zcela novým a nekompletním, jelikož je omezen a zúžen na určitý počet tras a soustředěn na letní sezonu. Dále, metoda výpočtu roční kompenzace, která spočívá v odečtu příjmů realizovaných v průběhu léta z kumulované ztráty vzniklé během zimy, přispívá k omezení výše minimálně nevyhnutelné kompenzace.

V důsledku toho je dle soudu italských orgánů tato kompenzace nutná a zcela úměrná povinnosti veřejné služby, jejíž podstatné rysy je členská země povinna stanovit.

S odkazem na porušení pravidel v oblasti hospodářské soutěže, kterých se dopustila společnosti Adriatica na trasách mezi Itálií a Řeckem, italské orgány zdůrazňují, že rozhodnutí Komise, pokud se týká tohoto porušení, nemá konečnou platnost, že obě dvě řízení jsou na sobě nezávislá, že podpory nebyly využívány pro financování činností směřujících proti hospodářské soutěži, že rozhodnutí o neslučitelnosti by znamenalo novou sankci a že její případné zaplacení by negativně ovlivnilo rovnováhu ve společnosti Adriatica a dále proces její privatizace.

(55)

Italské orgány zdůrazňují, že účelem investic uvedených v průmyslovém plánu je snížit náklady na služby se současným zachováním vysoké úrovně kvality. Dále, podle těchto orgánů způsoby, jakými se financují plánované investice, neobsahují žádný prvek podpory, neboť tyto investice pocházejí zčásti z vlastních fondů zainteresovaných společností a zčásti z bankovních půjček sjednaných za běžných tržních podmínek.

(56)

Italské orgány upřesnily normativní rámec, který upravuje daňový režim minerálních olejů používaných jako palivo pro plavbu. Z informací zaslaných Komisi vyplývá, že všeobecně aplikovaným rozhodnutím ze dne 2. března 1996 vydaným v souladu se zákonným nařízením č. 504/1995 byl preferenční daňový režim předpokládaný tímto opatřením rozšířen na paliva a maziva používaná veškerými loděmi ukotvenými v přístavech pro zákroky údržby.

(57)

Současně Itálie podala žalobu na neplatnost k Soudnímu dvoru, ve kterém nebylo doposud rozhodnuto, proti rozhodnutí o zahájení řízení v té části, ve které se nařizuje zrušení čerpání podpor (21).

V.   HODNOCENÍ PODPOR

(58)

V souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy jsou neslučitelné se společným trhem podpory, které ovlivňují obchodování mezi členskými státy, tj. podpory poskytované státem nebo ze státních zdrojů v jakékoliv formě, které narušují nebo by mohly narušit hospodářskou soutěž podporou určitých podniků nebo výrob.

(59)

Je zřejmé, že zmíněné dotace jsou poskytovány státem, a to ze státních rezerv. Pokud se týká připomínky o výhodě, tato je předmětem výkladu Soudního dvora, v rozhodnutí ze dne 24. července 2003, Altmark Trans (22). Podle této judikatury státní opatření spočívající v přímé kompenzaci poskytnuté podnikům příjemcům za plnění určitých veřejných služeb nespadá do oblasti působnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy za podmínky, že tyto podniky nejsou finančně zvýhodněny a že tento zásah nevede k tomu, že se tyto podniky ocitnou v konkurenčně výhodnějším postavení oproti jiným konkurenčním podnikům.

Podle soudu, aby v určitém konkrétním případě nebyla takováto kompenzace považována za státní podporu, musí být splněny tyto čtyři podmínky:

podnik příjemce musí být skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasným způsobem definovány. V tomto konkrétním případě kompenzací poskytovaných podnikům skupiny Tirrenia Komise konstatuje, že povinnosti veřejné služby uložené těmto společnostem vyplývají zároveň z dohod uzavřených v červenci 1991 s Italským státem, z platného normativního rámce (viz body 30 až 34) a z pětiletých plánů (viz body 37, 38 a 39). Otázka existence skutečné potřeby veřejné služby (23) je zkoumána v bodech 84 až 122,

ukazatele, na základě kterých se vypočítává kompenzace, musí být předem objektivně a transparentně stanoveny tak, aby nemohlo dojít k hospodářské výhodě, která by zvýhodňovala podnik příjemce oproti jiným konkurenčním podnikům. V tomto konkrétním případě Komise konstatuje, že článek 5 dohod podrobně uvádí hospodářské ukazatele, které jsou podkladem pro výpočet různých nákladových položek, jež se zohledňují při určování kompenzace v souladu s nařízením prezidenta republiky č. 501/79,

kompenzace nesmí překračovat nutné částky pro pokrytí všech nebo částečných nákladů způsobených plněním povinné veřejné služby se zohledněním příslušných příjmů a dále rozumně stanovených marží pro tato plnění. Tato otázka je podrobněji uvedena v bodech 123 až 148,

v případě, kdy výběr podniku, který bude pověřen výkonem povinné veřejné služby v určitém konkrétním případě, nebude proveden v rámci veřejné soutěže, která by umožnila vybrat kandidáta, jenž je schopen poskytovat tyto služby za nejnižší cenu pro veřejnost, částka nezbytné kompenzace musí být stanovena na základě rozboru nákladů, které by průměrný podnik řízen efektivním způsobem a vhodně vybaven dopravními prostředky musel vynakládat, aby mohl uspokojovat požadované nároky veřejné služby s přihlédnutím k příjmům, které se těchto služeb týkají, a dále k rozumně předpokládané marži pro plnění těchto povinností. Za tímto účelem je namístě připomenout, že společnosti skupiny Tirrenia nebyly vybrány na základě veřejného výběrového řízení. Komise dále konstatuje, že ani použitelná ustanovení, ani dohody nenařizují podmínky, které by zajistily, že kompenzace nepřekročí náklady průměrného podniku řízeného účinným způsobem a vybaveného vhodnými dopravního prostředky. Ani informace a údaje zaslané italskými orgány a společnostmi příjemců neumožňují stanovit, zdali je takováto podmínka dodržována.

(60)

Na základě výše uvedených úvah a těch, které budou uvedeny dále, pokud se týká existence skutečné potřeby veřejné služby, Komise je názoru, že roční vyvážená dotace dohodnutá pro regionální společnosti v rámci dohod z roku 1991 vytváří výhodu pro tyto společnosti oproti konkurenčním společnostem, které nabízejí nebo by mohly nabízet srovnatelné služby na relevantním trhu.

(61)

Pokud se týká dopadů na obchod uvnitř Společenství a narušování podmínek hospodářské soutěže, dochází k nim zřejmě v případě přepravy mezi členskými státy nebo členskými státy a třetími zeměmi, která byla liberalizována na základě nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne 22. prosince 1986 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi (24).

(62)

Ačkoliv se jedná o kabotážní služby, Soudní dvůr uvedl (25), že není vůbec vyloučeno, že veřejně poskytnutá podpora společnosti, která vyvíjí svou činnost pouze v rámci poskytování místní nebo regionální přepravy a nikoliv služby mezinárodní přepravy, by jakkoliv nemohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(63)

Ve skutečnosti v případě, kdy určitý členský stát poskytuje veřejnou podporu určité společnosti, poskytování přepravních služeb touto společností může být zachováno nebo posíleno s takovým důsledkem, že společnosti se sídlem v jiných členských státech mají menší možnosti nabídnout své přepravní služby na trhu této členské země (26).

(64)

Podle judikatury soudu v případě protiprávně poskytnutých podpor Komise není povinna prokazovat skutečné dopady těchto podpor na konkurenci a na obchod mezi členskými státy. Takováto povinnost by znamenala, že členské státy, které poskytují podpory v rozporu s oznamovací povinností podle čl 88 odst. 3 Smlouvy o ES, by byly zvýhodněny oproti těm zemím, které oznamují návrh podpory (27).

(65)

Skutečnost, že až do 1. ledna 1999 byl tento trh kabotážních tras se středomořskými ostrovy dočasně vyňat z působnosti nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž), neumožňuje předem vyloučit, že podpory poskytované regionálním společnostem, které vyvíjejí svou činnost na kabotážních trasách se středomořskými ostrovy podle uzavřených dohod, neměly dopad na obchodování mezi členskými státy a že nenarušily podmínky hospodářské soutěže.

(66)

V každém případě, i kdybychom přijali tvrzení, že podpory poskytnuté společnostem, které vykonávaly pouze kabotážní přepravu, nemohly ovlivnit obchod a neznamenaly narušení podmínek hospodářské soutěže před 1. lednem 1999, situace se po tomto datu změnila, neboť v souladu s nařízením č. 3577/92 jsou činnosti kabotáže nyní otevřené všem provozovatelům Společenství.

(67)

Na základě výše uvedených kritérií v bodech 58 až 66 je nyní vhodné zkoumat situaci regionálních společností z hlediska trhů, na kterých působí.

Pokud se týká společnosti Adriatica, Komise připomněla, že tato společnost působí v rámci dohody nejen na trhu kabotáže, ale i na mezinárodních trasách, na kterých má nebo by měla čelit konkurenci ostatních provozovatelů Společenství počínaje vstupem v platnost dohody. Komise v této souvislosti dále uvádí, že existuje riziko křížových podpor mezi službami poskytovanými společností Adriatica na trhu kabotáže a službami poskytovanými na mezinárodním trhu, zvláště v případě, kdy není společností vedeno oddělené účetnictví pro tyto různé kategorie služeb. Za těchto okolností mohly podpory poskytované společnosti Adriatica na základě dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit podmínky hospodářské soutěže.

Pokud se týká ostatních čtyř regionálních společností, Komise uvedla, že pouze společnost Saremar působí na jedné mezinárodní trase mezi Sardinií a Korsikou a svou činnost provádí v konkurenčním postavení s jedním soukromým italským provozovatelem. Skutečnost, že je tato trasa otevřena potenciální konkurenci provozovatelů z jiných členských zemí od vstupu v platnost dohody, vede k závěru, že roční podpora poskytovaná společnosti Saremar na krytí čisté provozní ztráty za síť spravovaných tras mohla zvláště z důvodu nevedení odděleného účetnictví na jednotlivé kategorie poskytovaných služeb ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit podmínky hospodářské soutěže.

Pokud se týká zvláště společností Siremar, Toremar a Caremar, Komise zjistila toto:

Tyto společnosti vyvíjejí svou činnost výlučně na přesně vymezeném segmentu trhu kabotáže kolem středomořských ostrovů.

Do 1. ledna 1999 byly služby kabotáže kolem středomořských ostrovů dočasně vyňaty z uplatňování zásady volného pohybu služeb podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EHS) č. 3577/92 (28).

Na těchto jednotlivých segmentech trhu kabotáže jsou regionální společnosti na některých trasách vystavovány konkurenci soukromých italských provozovatelů, kteří zde byli přítomni již před vstupem dohody v platnost. Žádný z uvedených provozovatelů však nepůsobí na jiných trzích, něž je italská středozemní kabotáž.

Žádný provozovatel z jiného členského státu nebyl přítomen v těchto různých segmentech trhu kabotáže před 1. lednem 1999 a nikdo se zde nezačlenil po otevření trhu.

(68)

Skutečnost, že určitý sektor není liberalizovaný – tak jak je tomu v případě kabotáže ve Středomoří před 1. lednem 1999 – nevytváří vždy dostačující podmínky pro vyloučení jakéhokoliv negativního dopadu na obchod mezi členskými státy (29).

(69)

Na jedné straně skutečnost, že tři společnosti skupiny Tirrenia (Tirrenia, Adriatica a Saremar) působily na trhu přepravy mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi a nevedení odděleného účetnictví těchto společností pro různé kategorie služeb vede k poznatku, že všechny podpory, ze kterých těžily, mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a mohly narušit podmínky hospodářské soutěže. Dále se ani nedá vyloučit, že tyto dopady mohly být způsobeny všemi podporami přiznanými společnostem skupiny.

(70)

Na druhé straně, již před liberalizací trhu kabotáže provozovatelé ostatních členských států mohli svobodně uplatňovat svá práva usadit se a zabezpečovat služby kabotáže za použití lodí pod italskou vlajkou.

(71)

V každém případě možnost pro provozovatele jiných členských zemí poskytovat konkurenční služby na trhu kabotáže v Itálii počínaje 1. lednem 1999 vede ke konstatování, že došlo k alespoň potenciálnímu dopadu na obchody v průběhu posledních pěti letech, zvláště kdy chybí exkluzivní práva udělená regionálním společnostem v rámci dohod o veřejné službě.

(72)

S přihlédnutím k předchozím bodům a zvláště ke skutečnosti, že, aby určitá kompenzace znamenala výhodu ve smyslu „podpory“, je postačující, aby jen jedna ze čtyř uvedených podmínek nebyla splněna (30), Komise se domnívá, že všechny roční kompenzace poskytnuté regionálním společnostem italskými orgány tvoří podpory státu ve smyslu článku 87 Smlouvy. V rozporu s tím, co tvrdí společnosti příjemců, čl. 4 odst. 3 nařízení č. 3577/92 nezakazuje prověřovat dotčené podpory. Čl. 4 odst. 3 povoluje ve výjimečných případech pokračování platnosti stávajících smluv uzavřených před vstupem v platnost nařízení, i když nebyly dodrženy podmínky postupu stanovené pro přidělování veřejných služeb uvedené v předchozích odstavcích téhož článku. Příslušné ustanovení se týká společné dopravní politiky.

(73)

Komise nesdílí názor regionálních společností, podle kterého dotčené pomoci tvořily existující podpory. Za prvé: Komise zjistila, že tyto podpory nepředcházely vstupu v platnost dohody. Ve skutečnosti to byly právě zákony č. 684/74 a č. 169/75, které stanovily současnou formou režim roční vyrovnávací podpory. Dále výnos č. 501/79, zákon č. 856/86 a dohody z roku 1991 podrobně upravily různé povinnosti veřejné služby a dále nákladové položky, podle kterých se vypočítává vyrovnávací podpora, z níž mají prospěch regionální společnosti.

(74)

Komise dále konstatuje, že dotčené podpory nebyly schváleny Komisí. Rozhodnutí Komise ze dne 6. července 1990 uzavřít řízení C 12/89 (dříve N 444/88) týkající se podpor, které se Itálie rozhodla poskytnout pro kompenzaci ztrát podniku Fincantieri v roce 1987 a 1988, a týkající se zákona č. 234/89 o úpravě podpor lodního stavitelství v Itálii (31), na který se odkazují společnosti příjemců, se týkalo výhradně podpor ve prospěch loďařských závodů a nikoliv podpor, které tvoří předmět tohoto rozhodnutí. V každém případě po tomto rozhodnutí byl normativní rámec těchto podpor podstatným způsobem změněn, což vedlo k uzavření dohod, které nebyly nikdy oznámeny.

(75)

Zvláště okolnost, že se Komise mohla dozvědět o různých zákonných opatřeních, která zavedla režim ročních podpor tak jako dohoda z roku 1991, neopravňuje konstatovat (bez předchozího oznámení podle čl. 88 odst. 3), že režim ročních podpor byl automaticky schválen na základě rozhodnutí vydaného ve věci Lorenz (32). Soud nedávno uvedl, že pouhé sdělení textu Komisi neznamená oznámení ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES (33).

(76)

Komise je proto toho názoru, že podpory regionálním společnostem tvoří nové podpory ve smyslu článku 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (34).

(77)

I kdybychom připustili, že podpory společnostem Siremar, Toremar a Caremar, které prováděly pouze kabotážní přepravu, nebyly podporami státu v okamžiku jejich čerpání, staly se v každém případě novými podporami od 1. ledna 1999 v důsledku liberalizace přepravy podle nařízení (EHS) č. 3577/92. Ve skutečnosti podle čl. 1 písm. b) bodu v) nařízení (ES) č. 659/99 v případě, že se některá opatření stanou podporami v důsledku liberalizace určité činnosti podle práva Společenství, tato opatření se nepovažují za podpory existující po datu stanoveném pro liberalizaci.

(78)

Zákaz podpor stanovený v čl. 87 odst. 1 Smlouvy neplatí absolutně. Lze uplatnit výjimky podle čl. 87 odst. 2 a 3 a čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(79)

Na podpory čerpané regionálními společnostmi jakožto dotace nelze použít žádnou z výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2, neboť se nejedná o podpory sociální povahy poskytované individuálním spotřebitelům ani o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi, ani o podpory poskytované hospodářství určitých oblastí. Zvláště pokud se jedná o podpory sociální povahy čl. 87 odst. 2 stanoví, že opatření, kterých využívají jednotlivé subjekty, nesmí přímo ani nepřímo zvýhodňovat určité podniky nebo určitá odvětví. Komise v této souvislosti konstatuje, že nižší příjmy regionálních společností ze zavedených snížených tarifů pro trvale žijící obyvatele ostrovů a pro cestující za prací jsou součástí výpočtu roční kompenzace. Italské orgány na sebe přebírají tyto snížené tarify, ze kterých těží prospěch jednotliví spotřebitelé, pouze pokud tito spotřebitelé cestují s veřejným provozovatelem, což ve svém důsledku je okolnost, jež přináší výhodu tomuto provozovateli vůči jeho konkurenčním soukromým provozovatelům.

(80)

Na tyto podpory nemohou být ani vztaženy výjimky podle čl. 87 odst. 3. Nejedná se totiž o podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu ve smyslu bodu b), ani o podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví ve smyslu bodu písmena d). Dále nemohou být ani kvalifikovány jako podpory pro regionální účely ve smyslu písmen a) nebo c), jelikož nejsou součástí víceodvětvového režimu podpory určeného pro konkrétní region, a to všem podnikům v dotčených odvětvích (35). Dále, z důvodu jejich předmětu a jejich forem by předmětné podpory tvořily provozní podpory, které mohou být povoleny ve výjimečných případech pouze v regionech, na které se vztahuje výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a), a zvláště za podmínky, že členská země prokáže existenci a důležitost handicapu, který mají tyto podpory zmírnit (36). Jelikož italské orgány nedodaly dostačující podklady v tomto smyslu, podpory nemohou být zařazeny ani do této kategorie. Dotčené podpory nemohou být ani považovány za podpory určené pro prospěch rozvoje některých činností ve smyslu písmena c), jelikož jsou určeny pro krytí provozních nákladů určitého a konkrétního námořního provozovatele a netvoří součást celkového plánu zaměřeného na umožnění podniku příjemce znovu dosáhnout hospodářské a finanční efektivity, aniž by využíval dalších podpor.

(81)

Ustanovení čl. 86 odst. 2 Smlouvy stanoví, že na podniky pověřené zabezpečováním služeb obecného hospodářského zájmu se vztahují ustanovení Smlouvy a zvláště pravidla hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Společenství.

(82)

Podle judikatury Společenství, jelikož se jedná o ustanovení typu výjimky, je třeba jej vykládat restriktivně (37). Není tedy z tohoto pohledu postačující, aby dotčenému podniku veřejné orgány svěřily poskytování určité služby obecného hospodářského zájmu, neboť je nezbytné, aby také použití takovýchto pravidel Smlouvy, zvláště článku 87, bránilo plnění specifického poslání, kterým byl pověřen, a aby zájem Společenství nebyl tímto použitím negativně ovlivněn (38).

(83)

Pro účely hodnocení, zda-li na dotace poskytované regionálním společnostem na základě dohod z roku 1991 lze uplatnit výjimku podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy, Komise musí v prvé řadě prověřit, zda existuje a jaký je rozsah povinností poskytovat veřejnou službu zadaných podniku za účelem zhodnocení, zdali je veřejná služba nutná a zda je dotace, která je určená pro kompenzaci nákladů, nezbytná.

(84)

(Kabotážní spoje spadají do oblasti použití článku 4 uvedeného nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 z hlediska prověřování státních podpor, obecných zásad Společenství v oblasti státních podpor námořní dopravě (39). V jejich současném znění zásady stanovují v oddílu 9, že „(…) mohou být nařízeny povinnosti veřejné služby nebo uzavřeny dohody o veřejné službě na služby, podle článku 4 nařízení Rady (EHS) č. 3577/92“, tj. pravidelné služby jízd od, mezi a směrem k ostrovům, dále mezi ostrovy a poskytování kabotážních služeb. Kompenzace podléhají pro tyto služby uvedeným pravidlům ve zmíněném opatření, dále pravidlům v oblasti státních podpor, jak je stanoveno touto dohodou a na základě výkladu soudu. Předchozí verze zmíněných směrů Společenství stanovovala v bodě 9, „že povinnost veřejné služby může být nařízena pro zajištění pravidelných služeb jízd směrem k přístavům, které spojují okrajové regiony Společenství, nebo málo obsluhovaných tras, a těch, které se považují za životně důležité pro hospodářský rozvoj zainteresovaných regionů, v případě, kdy volné působení tržních sil by nezaručilo dostačující úroveň služby“. Dále se z judikatury vyvozuje, že povinnosti veřejné služby mohou být nařízeny, pouze pokud odpovídají skutečné potřebě, která nemůže být uspokojena pouhým působením tržních sil (40).

(85)

Z předem uvedených zákonných pravidel a smluvních ustanovení vyplývá, že regionální společnosti, které obsluhují menší ostrovy, podléhají na všech svých trasách řadu povinností týkajících se přístavů, které spojují, frekvencí, jízdních řádů odjezdů a příjezdů, typů dopravních prostředků, zavedených tarifů, tj. všem povinnostem, které by tyto společnosti na sebe nepřevzaly (nebo by je na sebe nepřevzaly stejnou měrou nebo nikoli za stejných podmínek), pokud by jednaly pouze na základě vlastního ekonomického zájmu.

(86)

Prostřednictvím zadání těchto povinností se sleduje dosažení dodržení principu územní kontinuity a uspokojující úrovně pravidelných služeb námořní přepravy cestujících a zboží z a směrem k menším italským ostrovům pro uspokojení potřeb pohybu místní populace a ekonomického a sociálního rozvoje těchto ostrovních regionů. Dodržování těchto povinností v průběhu platnosti dohod je zaručeno poskytováním garancí (rukojemských). Možnost provizorních úprav jízdních řádů a frekvencí spojů v průběhu roku pod kontrolou veřejných orgánů není tak významná, že by zpochybnila zadané povinnosti zajišťovat výše uvedené spoje. Dotčená pravidla tedy nařizují podnikům příjemců provádět služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 86 odst. 2 a veřejnou službu ve smyslu nařízení č. 3577/92.

(87)

Mezinárodní námořní spoje spadají do oblasti použití nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne 22. prosince 1986 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi (41). Toto nařízení nestanoví výslovně možnost stanovovat povinnou minimální veřejnou službu pro zajištění námořních spojů mezi členskými státy a mezi členskou zemí a třetí zemí.

(88)

Nicméně, obecné zásady Společenství v oblasti státních podpor námořní přepravě roku 2004 (42) umožňují svým výkladem stanovit povinnou veřejnou službu nebo uzavřít dohody o veřejné službě, pokud by byla určitá služba mezinárodní přepravy nutná pro zajištění naléhavé potřeby veřejné přepravy (bod 9). Dále jsou povoleny kompenzace pro rozvoj těchto služeb za podmínky, že odpovídají hmotným a procesním pravidlům uvedeným ve Smlouvě. I citovaný bod 9 obecných zásad z roku 1997 povoloval podpory pro účely kompenzace povinné veřejné služby.

(89)

V důsledku toho Komise konstatuje, že platná pravidla Společenství umožňují zavádět povinnou veřejnou službu na námořních spojích, které jsou jiné než vnitřní spoje určité členské země. Přesto, jelikož se jedná o trh mezinárodní námořní přepravy podléhající skutečné nebo potenciální konkurenci ostatních provozovatelů Společenství, kompenzace poskytované koncesionářským společnostem se považují za provozní podpory, které mohou být povoleny pouze na základě čl. 86 odst. 2. Tyto podpory musí být jednak nutné ve smyslu, že odpovídají skutečné potřebě, kterou působení tržních sil neumožňuje uspokojit, a dále musí být zcela úměrné sledovanému cíli.

(90)

Z 5 regionálních společností skupiny Tirrenia pouze společnosti Adriatica a Saremar působí na mezinárodních linkách v rámci dohod o veřejné službě. Je třeba prověřit u každé z těchto společností a pro každý dotčený mezinárodní spoj důvody, které ospravedlňují přidělení povinné veřejné služby společnostem příjemců, a zda se na poskytované kompenzace vztahuje výjimka podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(91)

Pokud se týká společnosti Saremar, Komise zjistila, že tato společnost provádí na trase Sardinie-Korsika (Santa Teresa-Bonifacio) během celého roku dvě denní jízdy tam a zpět smíšeným dopravním prostředkem s celkovou kapacitou 560 cestujících a 51 vozidel. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že se jedná o velmi krátký hraniční spoj (10 námořních mil) s hlavně místním zájmem jak pro sardské obyvatele tak pro blízké korsické obyvatele. Trasa mezi Santa Teresa a Bonifacio zajišťuje mobilitu příhraničních pracujících a pravidelný pohyb zboží mezi jižní Korsikou a severní Sardinií. Informace poskytnuté italskými orgány uvádějí, že tento spoj byl výslovně požadován sardskými a korsickými územními orgány.

(92)

Během turistické sezony a na jejím začátku společnost Saremar svou činnost provádí v konkurenčním postavením s jiným italským provozovatelem, který je schopen měnit nabídku služeb, pokud se týká kapacity a frekvence v návaznosti na situaci na trhu (43). Jinak tento zmíněný provozovatel není přítomen během celého období mimo sezonu.

(93)

Z výše uvedeného vyplývá, že cíl, který je výlučně oprávněným veřejným zájmem, zajistit po celý rok pravidelný linkový spoj mezi oběma ostrovními regiony Společenství, s přihlédnutím k potřebám vysloveným zainteresovanými územními orgány, by nemohl být dosažen prostým působením tržních sil.

(94)

Pokud se týká mezinárodních spojů zajišťovaných společností Adriatica, Komise zjistila toto:

a)

Námořní spoj „Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra“, který spojuje centrální regiony Společenství s jedním z jeho periferních regionů, vytváří životně důležitou trasu pro obchodní a turistickou přepravu, zvláště pokud se přihlédne k nestabilitě, jež znesnadnila alternativní pozemní spoje. Dále, od roku 1977 na základě společné žádosti italských a řeckých orgánů byl tento námořní spoj zahrnut do seznamu železničních, automobilových a plavebních tras, na které se vztahuje mezinárodní úmluva týkající se přepravy cestujících a zavazadel po železnici ze dne 7. února 1970. Pro účely poskytnutí nabízených námořních služeb na této lince se společnost Adriatica stala členem Společenství EURAIL. Dále, na základě informací poskytnutých Komisi na zasedání ze dne 26. října 2001 (zaprotokolováno pod čísly A/13408/04 a A/13409/04) vyplývá, že v období mezi roky 1992 a 1999 společnost Adriatica na této trase provedla v průměru 265 jízd ročně a přepravila v průměru 161 440 cestujících, 24 376 vozidel a 104 437 běžných metrů zboží. Dále je třeba konstatovat, že tak, jak je uvedeno italskými orgány v dopise ze dne 17. února 2004 (zaprotokolován pod číslem A/13405/04) mezi roky 1996 a 1999, konkurenční provozovatelé vůči společnosti Adriatica nezabezpečovali službu, která by zajišťovala tytéž podmínky, pokud se týká kvality používaných dopravních prostředků a, mimo jiné, pravidelnosti a frekvence poskytovaných služeb. Na tomto místě je třeba připomenout, že v období mezi 30. říjnem 1990 a červencem 1994, které odpovídá zčásti prověřovanému období pro účely tohoto rozhodnutí, se společnost Adriatica účastnila dohody o cenách používaných u obchodních prostředků na trasách z Patry do Bari a Brindisi (44). V tomto období bylo dále zjištěno, že konkurence na dotčeném trhu byla dostatečně živá a specifická, když přiměla skupinu Tirrenia k účasti na nezákonné dohodě, tudíž se nelze domnívat, že podpora byla nezbytná pro zajištění veřejné služby. Navzdory upřesněním poskytnutým v tomto ohledu italskými orgány faxem ze dne 24. února 2004 (dokument zaprotokolován pod číslem A/13970/04) nelze připustit nutnost podpory určené pro kompenzaci povinností poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, pokud se podnik příjemce proviní svým chováním proti hospodářské soutěži, jak je zakázáno článkem 81 Smlouvy o ES. Ve skutečnosti, ačkoliv rozhodnutí Komise není ještě konečné, toto rozhodnutí bylo veskrze potvrzeno soudem prvního stupně a v každém případě již obsahuje presumpci platnosti. Je pravdou, že obě dvě řízení týkající se pravidel v oblasti hospodářské soutěže a pravidel upravujících státních podpory jsou na sobě nezávislá, ale judikatura nařizuje Komisi přihlédnout k případnému porušování pravidel hospodářské soutěže při hodnocení slučitelnosti určité státní podpory, především zda je příjemce odpovědný za porušování těchto pravidel (45). Vazba mezi porušováním pravidel hospodářské soutěže a podporami je zřejmá, neboť kompenzace byly právě poskytnuty na služby, které tvořily předmět dohody, tj. nezávisle na otázce, zda byly podpory využívány pro účely činností směřujících k porušování hospodářské soutěže. Dále, prohlášení o neslučitelnosti a vrácení podpor by nemělo charakter nové sankce, ale znamenalo by pouze potvrzení účasti příjemce podpory na zakázané dohodě. S přihlédnutím k typu poskytovaných služeb, které se týkají jak obchodních dopravních prostředků, tak cestujících a zboží, je třeba učinit závěrem, že účast na dohodě, jejímž cílem je stanovovat ceny zaváděné u obchodních dopravních prostředků, umožňuje vyvodit všeobecně platný závěr pro celý spoj. Toto je ještě více zřejmé, pokud se dohoda týkala přesněji přepravy obchodních vozidel, kterou italské orgány hodlaly zajisti právě díky dotacím. Na závěr je třeba připomenout, že v roce 2000 byl tento spoj zrušen.

b)

Námořní spoj mezi Itálií a Albánií „Terst-Dráč“ byl založen protokolem podepsaným dne 22. října 1983 italskými a albánskými orgány za účelem rozvoje obchodních vztahů mezi Albánií a zeměmi západní Evropy. Článek 5 protokolu pověřuje společnost Adriatica di Navigazione a albánskou společnost Transship organizací způsobů fungování služby spoje. Od roku 1991 přeprava na této trase bez ohledu na změny vyplývající z politických okolností značným způsobem vzrostla (46). Tato trasa ostatně nepodléhá žádné konkurenci.

c)

Zbývající dva námořní spoje mezi Itálií a Albánií „Bari-Dráč“ a „Ancona-Dráč“ nebyly zřízeny na základě žádné mezinárodní dohody.

d)

Námořní spoje mezi Itálií a Jugoslávií (černohorský přístav Bar) s odjezdem z italského přístavu Ancona a Bari vznikly v roce 1997. Tyto spoje uspokojují požadavky vyjádřené černohorskými orgány, které chtěly mít k dispozici trvalý námořní spoj mezi jediným obchodním přístavem země a severními a jižními přístavy Itálie. Od roku 1998 další dva provozovatelé, jeden černohorský a druhý slovinský, provozují svou činnost po boku společnosti Adriatica, a to pouze na trase „Bari-Bar“.

e)

Provozování námořních spojů mezi Itálií a Chorvatskem „Ancona-Split“ a „Bari-Dubrovník“, povolených v roce 1960 soukromým provozovatelům bylo převedeno na společnost Adriatica zákonem č. 42 ze dne 27. února 1978. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že tyto služby, které byly přerušeny v roce 1991, byly znovu uvedeny v činnost v průběhu roku 1994 na základě výslovné žádosti vlády Chorvatské republiky. Navzdory kolísáním způsobovaným krizí v Kosovu se tato přeprava významným způsobem rozvinula počínaje rokem 1994 (47). Na tomto trhu vedle společnosti Adriatica existují dvě konkurenční námořní společnosti: chorvatská a liberijská.

(95)

Z uvedených tvrzení vyplývá, že společnost Adriatica byla při poskytování služeb na základě dohody nebo mezinárodní úmluvy pověřena posláním obecného zájmu, který znamenal náklady, které by podnik nemohl hradit, pokud by jednal pouze ve svém obchodním zájmu. Takto však nelze uvažovat v případě spoje „Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra“ v období mezi lednem 1992 a červencem 1994, které odpovídá době trvání účasti společnosti Adriatica na dohodě zakázané článkem 81 Smlouvy o ES. Tyto závěry se také nevztahují na služby mezinárodních spojů, které podnik rozšířil a které nenacházejí podklad v takové dohodě nebo úmluvě. Totéž platí zvláště u spojů „Bari-Dráč“ a „Ancona-Dráč“. Hospodářské výsledky těchto dvou tras jsou přesto pozitivní, což vedlo ke skutečnosti, že společnosti Adriatica nebyla poskytnuta žádná kompenzace za poskytované služby. Naproti tomu, jak vyplývá z analytického účetnictví zaslaného Komisi, realizované hospodářské zisky přispívají ke snížení částky roční vyrovnávací dotace poskytované na služby zabezpečované na ztrátových trasách.

(96)

Aby povinnosti nařízené regionálním společnostem vedly ke kompenzaci a aby Komise mohla prověřit, zdali výše kompenzace zůstává v rozmezí nezbytně nutném, tyto povinnosti musí být předem upřesněny příslušnými veřejnými orgány.

(97)

V této souvislosti Komise zjistila, že služby poskytované každou regionální společností jsou určovány výše uvedenými pětiletými plány. Tyto plány přesně stanovují přístavy spojené námořními trasami a frekvence, které musí být zabezpečovány v sezoně a mimo sezonu a dále typ lodí individuálně používaných na obsluhovaných trasách. Síť takto vytvořených služeb může být přesto přizpůsobována podle vývoje poptávky přepravy na dotčených trasách v průběhu každého pětiletého období. Z informací zaslaných italskými orgány vyplývá, že k takovéto úpravě dochází pouze na základě žádosti zainteresovaných územních orgánů, které se obracejí na Ministerstvo dopravy, tj. na orgán pověřený dozorem nad regionálními společnostmi, s žádostí o změnu frekvence nebo jízdních řádů. Tyto žádosti jsou poté individuálně vyhodnocovány na meziresortní úrovni, mimo jiné, s přihlédnutím k jejich finančnímu dopadu a provozním nákladům příslušné společnosti. Každá změna sítě služeb v průběhu každého pětiletého období je tedy předmětem předběžného správního rozhodnutí adresovaného koncesionářské společnosti.

(98)

Při prověřování existence skutečné potřeby veřejné služby (48) a rozsahu povinností skutečně nařízených koncesionářským regionálním společnostem, a dále potřeby kompenzovat náklady spojené s plněním těchto povinností, musí Komise zjistit, zda existují nebo neexistují konkurenční provozovatelé, kteří nabízejí podobné nebo srovnatelné služby ke službám nabízeným veřejným provozovatelem a které odpovídají požadavkům stanoveným italskými orgány. Toto prověření se provádí u každé trasy zvlášť prostřednictvím porovnávací analýzy kumulované nabídky a globální poptávky služeb. Za tímto účelem je vhodné rozlišit tuto situaci u každé jednotlivé regionální společnosti.

(99)

Společnost Adriatica podléhá konkurenci jiných námořních společností na jedné straně na dvou následujících mezinárodních trasách, na kterých byla pověřena výkonem poslání obecného zájmu („Ancona-Split“ a „Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra“), a na druhé straně na některých kabotážních trasách souostroví Tremiti a na dvou trasách přepravy zboží mezi pevninou a Sicílií.

(100)

Na trase „Ancona-Split“ společnost Adriatica provádí po celý rok dvě jízdy týdně smíšeným dopravním prostředkem v konkurenčním postavení s jednou chorvatskou veřejnou společností a se soukromými loděmi pod vlajkou Barbadosu a Panamy, které jsou zde přítomny hlavně pouze v letním období a které neuspokojují celou poptávku po službách ze strany italských orgánů v rámci dohody.

(101)

Na trase „Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra“ společnost Adriatica působila v konkurenčním postavení s řeckými plavebními společnostmi, jejichž lodě plují pod kyperskou nebo maltskou vlajkou, a s italským provozovatelem pod italskou vlajkou. Z informací zaslaných italskými orgány vyplývá (zvláště dopisem ze dne 17. února 2004 zaprotokolovaným pod číslem A/13405/04), že počínaje rokem 1997 někteří řečtí provozovatelé nabízejí srovnatelné služby jako nabízí společnost Adriatica, co se týká pravidelnosti, kapacity, frekvence a typologie lodí. Jak bylo uvedeno výše (bod 94 písmeno a)), tento spoj byl v minulosti životně důležitý pro přepravy mezi zeměmi Společenství a pro mezinárodní přepravy, neboť spojuje Společenství s jedním z jeho periferních regionů. Komise se domnívá, že podle obecných zásad Společenství z roku 1997 lze povolit dotace určené ke krytí provozní ztráty na poskytované služby námořních tras směrem do přístavů, které obsluhují okrajové regiony Společenství, a pro trasy životně důležité pro rozvoj těchto regionů v případě, že volné tržní síly nezajišťují dostačující úroveň služby (oddíl 9). Na tomto místě s přihlédnutím ke službám nabízeným společností Adriatica, pokud se týká pravidelnosti, kapacity, frekvence a typu lodí, má Komise za to, že poskytování veřejných dotací může být zdůvodněno ve světle práva Společenství. Tento závěr se nemůže rozšiřovat na období mezi lednem 1992 a červencem 1994, během kterého se společnost Adriatica účastnila na této trase dohody zakázané článkem 81 Smlouvy o ES, což prokazuje, že podpora neodpovídala skutečné potřebě veřejné služby. Na závěr je třeba zmínit skutečnost, že v roce 2000 byl tento spoj zrušen.

(102)

Na některých spojích směrem k souostroví Tremiti je společnost Adriatica vystavena konkurenci soukromých italských provozovatelů, kteří jsou přítomni v sezoně a v přechodném období. Žádný z nich tedy neuspokojuje požadavky italských orgánů na pravidelnost a trvalé poskytování služby během roku.

(103)

Pokud se týká přepravy zboží mezi pevninou a Sicílií, společnost Adriatica je vystavena konkurenci italských soukromých provozovatelů na trasách „Ravenna-Katánie“ a „Janov-Termini Imerese“. Nabídka těchto provozovatelů však nemůže být považována za srovnatelnou s nabídkou poskytovanou společností Adriatica ve smyslu pravidelnosti, frekvence, typu lodí v závislosti na požadavcích italských orgánů v rámci dohody o veřejné službě.

(104)

Společnost Siremar provozuje svou činnost v konkurenčním postavení s italskými soukromými provozovateli na místních trzích souostroví Liparských ostrovů a Egadských ostrovů a na spoji mezi Sicílií a ostrovem Pantellerie.

(105)

Síť spojů s a mezi Liparskými ostrovy je tvořena pěti trasami, na kterých společnost Siremar poskytuje denní služby po celý rok prostřednictvím smíšených dopravních prostředků (cestující/zboží) a rychlých dopravních prostředků vyhrazených pouze pro přepravu cestujících. Nachází se zde dále jeden italský soukromý provozovatel jako smíšený přepravce s dopravním prostředkem staršího data výroby a s omezenou kapacitou. Nabídka tohoto konkurenta však neuspokojuje všechny požadavky stanovené dohodou, zvláště trvalé poskytování služby během celého roku na všech trasách a typech lodí. Totéž může být řečeno, i pokud se týká trhu rychlých spojů, kde se nachází taktéž další italský provozovatel, který konkuruje společnosti Siremar, aniž by však na celé síti tras poskytoval služby, které by uspokojily všechny potřeby dohody, zvláště pokud se týká zajišťovaných tras a frekvence služeb. Pokud se týká sítě rychlých spojů mezi Liparskými ostrovy-Milazzo, soukromý provozovatel skutečně neposkytuje tytéž služby jako Siremar, co do frekvencí jízd a počtu obsluhovaných ostrovů. Zvláště se zdá, že spoje Lipari-Salina a Milazzo-Alicudi nejsou tímto provozovatelem zabezpečovány během období mimo sezonu.

(106)

Síť spojů s a mezi ostrovy Egadského souostroví se skládá ze dvou tras obsluhovaných dvěma smíšenými dopravními prostředky (cestující/zboží) a ze čtyř tras obsluhovaných rychlými dopravními prostředky, vyhrazenými přepravě cestujících. Vyskytují se zde dva soukromí italští provozovatelé: jeden v sektoru přepravy zboží, a druhý v sektoru rychlých spojů (cestující), aniž by některý z nich poskytoval služby, které by odpovídaly všem požadavkům dohody, co se týká tras a typů lodí.

(107)

Na trase Trapani (Sicílie)-Pantellerie, podle informací zaslaných Komisi, společnost Siremar poskytuje denní služby po celý rok v konkurenci se soukromým italským provozovatelem, jehož činnost je však omezena na přepravu s „gumovými plavidly“, a i z tohoto důvodu nesplňuje požadavky na služby stanovené dohodou.

(108)

Dále, podle skutečností uvedených v námitce zaslané Komisi dne 13. srpna 1999 (zaprotokolované Generálním ředitelstvím pro dopravu dne 18. srpna 1999 pod číslem D 02.308 64296), se zdá, že od roku 1990 do roku 1999 soukromí provozovatelé, kteří spojují menší sicilské ostrovy se Sicílií a pevninou, obdrželi dotace od kraje Sicílie pro provozování těchto služeb. Tyto údaje svým způsobem potvrzují nutnost veřejných podpor pro zajištění uspokojující úrovně spojů s těmito ostrovy.

(109)

Dále je na tomto místě vhodné připomenout, že kraj Sicílie svým krajským zákonem č. 12 ze dne 9. srpna 2002 (zaslaným Komisi dopisem ze dne 12. září 2002 a zaprotokolovaným pod číslem A/68547 ze dne 22. října 2002) stanovil, že pro posílení námořních spojů s menšími ostrovy Sicílie a pro dodržení potřeb pohybu obyvatel musí být služby námořních spojů s těmito ostrovy přidělovány na základě výběrového řízení na období pěti let. Dále krajský odbor pro dopravu a komunikace kraje Sicílie vypsal otevřené zadávací řízení, jež bylo zahájeno dne 21. října 2002, pro přidělení služby námořního spojení veřejného zájmu prostřednictvím rychlých dopravních prostředků pro cestující mezi ostrovy a směrem k menším ostrovům Sicílie.

(110)

Komise proto konstatuje, že v současné době jsou některé námořní linkové služby mezi menšími sicilskými ostrovy a směrem k nim přidělovány podle objektivních a transparentních kritérií odpovídajících pravidlům hospodářské soutěže stanoveným směrnicemi Společenství v oblasti veřejných zakázek. Dále se Komise domnívá, že konkurenceschopnost trhu námořní kabotáže bude tímto posílena a dále že volné poskytování služeb bude zajištěno v souladu s nařízením (EHS) č. 3577/92.

(111)

Společnost Saremar působí v konkurenčním postavení s italskými soukromými provozovateli na třech ze čtyř tras obsluhovaných společností.

(112)

Na trase mezi Korsikou a Sardinií „Santa Teresa-Bonifacio“ společnost Saremar zajišťuje denní spoje po celý rok prostřednictvím jednoho rychlého dopravního prostředku s průměrnou kapacitou. Soukromý provozovatel poskytuje srovnatelné služby, omezené však na sezonu a na přechodnou sezonu, a neuspokojuje proto nároky na pravidelnost frekvence uvedené v dohodě.

(113)

Na dvou ze tří tras, které spojují Sardinii s ostatními menšími ostrovy, tj. na trasách „Palau-Maddalena“ na severu a „Carloforte-Calasetta“ na jihu soukromí italští provozovatelé nabízejí po celý rok doplňkové služby ke službám nabízeným společností Saremar. Doplňkovost jízdního řádu odjezdů ukazuje, že služby soukromých provozovatelů se doplňují společně se službami veřejného provozovatele, čímž se zajišťuje vyšší pohyb obyvatel menších ostrovů. Přesto lze z informací zaslaných italskými orgány vyvodit (zaprotokolovaných pod číslem A/13350/04, A/13346/04 a A/13356/04), že lodě konkurenčních soukromých provozovatelů, kteří podle italských orgánů získávají na druhé straně finanční podpory od místních organizací, byly vyrobeny před více než dvaceti lety a z tohoto důvodu nesplňují povinnosti služby stanovené v rámci dohody. Zvláště pokud se týká trasy „Carloforte-Calasetta“, se zdá, že od roku 1998 soukromý provozovatel získával krajskou podporu, aby mohl provozovat výše uvedenou trasu během nočních hodin a za časných ranních hodin. Tyto údaje vedou k potvrzení nutnosti podpor pro zajištění uspokojivé veřejné služby.

(114)

Společnost Toremar svou činnost vyvíjí v konkurenčním postavení s různými italskými soukromými provozovateli na dvou trasách, které spojují ostrovy z Toskánského souostroví s pobřežím, tj. „Portoferraio-Piombino“ pro ostrov Elba a „Giglio-Porto S. Stefano“ pro ostrov Giglio.

(115)

Na trase „Portoferraio-Piombino“ společnost Toremar provádí podle ročního období 8 – 15 denních jízd smíšenými dopravními prostředky, které zabezpečují přepravu cestujících a vozidel. Počet a jízdní řád tras je stanoven s přihlédnutím k nezbytným návaznostem na síť ostrovních autobusů na jedné straně a na železniční a autobusovou síť na pevnině na druhé straně. Jeden soukromý provozovatel nabízí denní služby po celý rok s frekvencí srovnatelnou se službami společnosti Toremar. Dále z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá (zaprotokolovány pod číslem A/12951/04), že lodě soukromého provozovatele jsou více než dvacet let staré a že veřejný provozovatel je jediný, který zajišťuje první a poslední jízdu dne a že počínaje rokem 2000 bylo hospodaření tohoto spoje ukončeno se ziskem, který byl odečten od částky roční vyrovnávací dotace.

(116)

Ve spojení s ostrovem Giglio společnost Toremar zajišťuje podle ročního období tři až pět linek denně prostřednictvím speciální přepravní jednotky, která zajišťuje kromě přepravy cestujících a vozidel i přepravu energetických produktů. Jelikož na tomto místě neexistuje žádné nemocniční zařízení, loď společnosti Toremar musí kotvit u ostrovního mola po celou noc pro případ naléhavé potřeby lékaře. Na trase je taktéž přítomen po celou dobu roku soukromý provozovatel. Z informací předaných italskými orgány však vyplývá, že tento provozovatel omezuje nebo ruší svou činnost v průběhu období mimo sezonu.

(117)

Společnost Caremar musí čelit konkurenci soukromých italských provozovatelů na následujících spojích mezi pevninou a ostrovy Neapolského zálivu (Capri, Ischia a Procida), jinak řečeno na trasách „Capri-Sorrento“, „Capri-Neapol“, „Ischia-Neapol“, „Procida-Neapol“ a na dvou linkách, které spojují malé ostrovy Ponza a Ventotene s pevninou: „Ponza-Formia“ a „Ventotene-Formia“.

(118)

Na trase „Capri-Sorrento“ společnost Caremar zajišťuje po celé období roku denní spoje prostřednictvím smíšeného dopravního prostředku určeného i pro službu sousední trasy „Capri-Neapol“. Z informací poskytnutých italskými orgány v průběhu zasedání ze dne 26. října 2001 a 16. dubna 2002 (dokumenty byly zaprotokolovány pod čísly A/13326/04 a A/13330/04) vyplývá, že soukromí provozovatelé, kteří se nacházejí na této trase, omezují svou nabídku služeb smíšené přepravy na sezonní období, a neuspokojují proto soubor povinností stanovených italskými orgány, co se týká pravidelnosti služby.

(119)

Na trase „Capri-Neapol“ je společnost Caremar v konkurenčním postavení se soukromými italskými provozovateli pouze v sektoru rychlých spojů. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že soukromí provozovatelé v tomto sektoru trhu služeb nabízejí celkově srovnatelné služby s tím, co nabízí společnost Caremar. Komise dále konstatuje, že loď společnosti Caremar musí být ukotvena na Capri během noci za účelem případné potřeby lékaře a provádí tudíž první denní spoj odjezdu z ostrova, který umožňuje ostrovním obyvatelům přejezd na pevninu z pracovních nebo studijních důvodu. Z výše uvedených informací vyplývá, že výsledky hospodaření těchto služeb byly analyzovány pro účely výpočtů roční vyrovnávací podpory poskytované společnosti Caremar.

(120)

Ostrovy Ischia a Procida jsou spojeny s pevninskými přístavy Neapol a Pozzuoli několika linkovými spoji pro smíšenou a rychlou přepravu. Spoj „Ischia, Procida a pevnina (Neapol nebo Pozzuoli)“ je prováděn výhradně společností Caremar. Na druhé straně, přímé spoje „Ischia-Neapol“ a „Procida-Neapol“ jsou obsluhovány prostřednictvím rychlých dopravních prostředků společnosti Caremar a dalšími soukromými italskými provozovateli. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že soukromí provozovatelé nabízejí pro tyto dva přímé spoje – „Ischia-Neapol“ a „Procida-Neapol“ – veskrze srovnatelné služby jaké nabízí společnost Caremar. Přesto Komise konstatuje, že na spoji „Procida-Neapol“ společnost Caremar zajišťuje po celý rok první denní trasu odjezdu z ostrova Procida a poslední trasu odjezdu z pevniny v období mimo sezonu, čímž umožňuje přemísťování ostrovních obyvatel z pracovních a studijních důvodů. Komise také uvádí, že ztráta z činnosti při poskytování těchto služeb byla podrobena analýze při výpočtu roční vyrovnávací podpory poskytované společnosti Caremar.

(121)

Dále, na základě tvrzení obsaženém v námitce zaslané dne 13. srpna 1999 (zaprotokolované Generálním ředitelstvím pro dopravu dne 18. srpna 1999 pod číslem D 02.308 64296) se Komise domnívá, že alespoň po období roku 1990 obdrželi soukromí provozovatelé, kteří poskytují služby rychlých spojení na několika trasách Neapolského zálivu, mezi nimiž Neapol-Capri, Neapol-Ischia, Neapol-Sorrento-Capri a Neapol-Procida-Ischia, dotace kraje Kampánie. Tyto údaje potvrzují nutnost poskytování dotací pro zajištění uspokojujivé úrovně veřejné služby.

(122)

Na přímých trasách „Ponza-Formia“ a „Ventotene-Formia“ je společnost Caremar v konkurenčním postavením s jedním soukromým provozovatelem v sektoru rychlých spojů. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že pouze společnost Caremar pokrývá všechny dny týdne na trase „Ventotene-Formia“ podle nároků na pravidelnost služby stanovených v rámci dohody. Dále na trase „Ponza-Formia“ služba rychlého spoje nabízená společností Caremar pouze v pondělí doplňuje službu poskytovanou v ostatních dnech týdne soukromým provozovatelem.

(123)

Pokud se týká služeb poskytovaných regionálními společnostmi na trasách, kde se nevyskytuje konkurence, zaznamenává Komise, že se tyto trasy týkají jak přepravy cestujících, tak přepravy zboží, a uvádí, že nepřítomnost takovéto konkurence se týká různých pětiletých plánů, na které se vztahují dohody o veřejné službě. Zjištěná nepřítomnost konkurence v posledních deseti letech na těchto trasách ukazuje, že společnosti, které působí podle tržních pravidel, by nemohly zabezpečovat přepravní služby, jež poskytují regionální společnosti v rámci režimu zřízeného dohodami. Z tohoto důvodu je tedy kompenzace pro tyto společnosti nutná ke krytí zvýšených nákladů vyvolaných těmito službami.

(124)

Pokud se týká služeb poskytovaných regionálními společnostmi na analyzovaných trasách, na kterých se vyskytuje konkurence, Komise uvádí, že ve většině případů volného spolupůsobení tržních sil by nebylo možné zaručit přepravní služby, které regionální společnosti poskytují v rámci dohod. I v tomto případě je kompenzace pro tyto společnosti nutná ke krytí zvýšených nákladů vyvolaných těmito službami.

(125)

V některých ojedinělých případech srovnatelná konkurence potvrzuje schopnost trhu uspokojit potřeby služeb stanovené v rámci dohod o veřejné službě. Případná přítomnost soukromých provozovatelů, která je schopná uspokojit bez finančních kompenzací povinnosti stanovené veřejnému provozovateli, pokud se týká pravidelnosti služby, frekvence a typu lodí, by mohla vést k pochybnostem o nutnosti a úměrnosti kompenzací poskytovaných veřejnému provozovateli při provozování předmětných tras. K tomuto problému dochází zvláště u rychlých spojů „Neapol-Capri“ a „Neapol-Ischia“ provozovaných společností Caremar v Neapolském zálivu.

(126)

Z informací zaslaných Komisi některými odvolateli vyplývá, že v březnu roku 2002 na základě iniciativy kraje Kampánie se soukromí provozovatelé, kteří jsou již dlouhou dobu na trhu v Neapolském zálivu, zavázali vůči krajským orgánům poskytovat po celé období roku obdobnou službu jakou nabízí společnost Caremar, zejména na dvou výše uvedených linkách, a vzdali se od počátku žádosti o finanční příspěvek. Komise však zjistila, že tyto služby se nevyrovnají službám poskytovaným veřejným provozovatelem, pokud se týká pravidelnosti, frekvence spojů a typů lodí, a že soukromí provozovatelé mají právo nedostát svým závazkům po předchozím upozornění čtyřicet pět dní předem. Je třeba dále uvést, že některé povinnosti jsou dány výlučně veřejnému provozovateli (např. kotvit u ostrovního mola jednu loď během noci, nebo zabezpečovat první a poslední denní jízdu) a znamenají navýšené náklady, které musí být zohledněny v kompenzaci. Navíc dochází ke vzájemnému doplňování mezi službami poskytovanými společností Caremar a službami zajišťovanými soukromými operátory. Ve světle těchto úvah nemůže být zpochybněna nutnost a úměrnost kompenzací.

(127)

Pro potvrzení, zda roční kompenzace poskytovaná regionálním společnostem odpovídá minimálně nezbytné částce pro poskytování veřejných služeb předem stanovených italskými orgány, musí Komise přihlédnout ke všem parametrům, které vyvolávají k tíži veřejného provozovatele zvýšené náklady za poskytované služby. Komise zjistila, že mechanismus výpočtu kompenzace předpokládá, že příjmy vytvořené během sezony přispívají ke snížení kumulované ztráty vytvořené během období mimo sezonu tak, aby výše roční kompenzace, která z ní vyplývá, byla ve svém celku nižší než výše, které by bylo dosaženo pouhým součtem kumulovaných ztrát u každé trasy. Komise konstatuje dále, že příjmy společnosti podléhají dvojímu sazebnímu omezení, které na jedné straně představují zvýhodněné sazby pro určité sociální skupiny, a na druhé straně povinnosti získat si předběžné schválení veřejnými orgány každé změny sazeb. Z informací zaslaných italskými orgány vyplývá, že regionální společnosti nejsou svobodné při úpravách svých tarifů, zvláště pokud se týká vývoje provozních nákladů. Toto dvojí omezení, které způsobuje citelné snížení výnosů koncesionářských společností a dále ovlivňuje výši roční kompenzace, nemůže být kvalifikováno za těchto podmínek jako agresivní obchodní praxe charakterizovaná tarify stanovenými z pozice síly.

(128)

Dále Komise za druhé uvádí, že nákladové položky, které se zohledňují při výpočtu kompenzace, byly stanoveny veřejnými orgány tak, aby neponechávaly společnostem žádnou volnost. Tyto položky představují všechny fixní a proměnlivé náklady přímo související s poskytováním služeb stanovených veřejnými orgány jako služby obecného zájmu a jako takové jsou uvedeny v dohodách. Následující tabulky, které berou rok 2000 jako referenční rok, uvádějí u každé regionální společnosti položky nákladů, které se zohledňují při výpočtu roční kompenzace. Nákladové položky definované veřejnými orgány a uvedené v přílohách dohod o veřejné službě, jsou stejné pro všechny regionální společnosti a nebyly od roku 1991 změněny.

(v miliónech ITL)

NÁKLADOVÉ POLOŽKY

rozvahové účty 2000

ADRIATICA

SAREMAR

TOREMAR

SIREMAR

CAREMAR

i)

provize agentur/náklady na nákup

[…] (49)

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní poplatky/poplatky za průjezd přístavy a jiné tarifní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté finanční náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

139 893

36 299,6

– 45 675,0

– 102 881,1

70 113,8

Provozní příjmy

112 424

12 651,4

34 576,9

43 335,1

32 594,3

Výsledek (náklady – výnosy)

– 27 469

– 23 648,2

– 11 098,1

– 59 546,0

– 37 519,5

Náklady na investovaný kapitál

3 571

828,2

1 993,0

3 940,4

2 290,5

Kompenzace podle čl. 7

806

 

 

 

 

Roční dotace

31 846

24 476,4

13 091,1

63 486,4

39 810,0

Provozní náklady zahrnují náklady na personál, údržbu, pojištění, palivo a minerální oleje. Položka „Admin. náklady“ zahrnuje především náklady na pozemní personál a administrativní prostory. Komise zaznamenala, že nákladové položky, které vstupují do výpočtu roční kompenzace, jsou všechny nezbytné a souvisejí s provozováním obsluhovaných tras regionálními společnostmi v rámci dohod. Pokud se týká amortizace lodí, Komise je názoru, že tou měrou, kterou lodě, o něž se jedná, jsou určeny výlučně pro služby uvedené v dohodě, lze tuto nákladovou položku považovat za nezbytnou pro poskytování těchto služeb, pročež může být oprávněně zahrnuta do výpočtu roční kompenzace. Pokud se týká nákladů na palivo a minerální olej používaný loděmi, Komise nezjistila žádnou diskriminační složku, která by znamenala ve prospěch regionálních společností snížení nákladů na výše uvedené palivo a mazivo oproti ostatním provozovatelům námořní přepravy.

(129)

Pro účely ověření, zda je kompenzace úměrná, italské orgány poskytly Komisi analýzu provozních účtů u každé trasy, kterou regionální společnosti obsluhovaly za posledních deset let.

(130)

V tomto smyslu Komise v prvé řadě zjistila, že roční částka je vypočítávána s přihlédnutím k provozním příjmům uváděným každou regionální společností na trasách, které jsou předmětem dohod o veřejné službě; příjmy, které jsou odečítány od kumulovaných ztrát vzniklých na trasách. Tento mechanismus výpočtu umožňuje omezit částku poskytovaných podpor veřejným společnostem.

(131)

Obecně se Komise domnívá, že pro účely výpočtu roční kompenzace mohou být vzaty v úvahu pouze náklady, které přímo souvisejí s výdaji vyplývajícími z povinností veřejné služby, které byly předtím určeny italskými orgány. V této souvislosti Komise uvádí, že regionální společnosti poskytují pouze služby, které jsou v souladu se službami předpokládanými v různých pětiletých plánech, ať již se týkají pravidelnosti a frekvence, nebo kapacity.

(132)

Pokud se týká služeb poskytovaných regionálními společnostmi, u kterých byla a priori zjištěna existence srovnatelné konkurence, je třeba prověřit, zda tyto společnosti nezaznamenaly záporný čistý provozní výsledek, který se zohledňuje pro účely výpočtu roční kompenzace poskytované dotčenému podniku.

(133)

Pokud se týká společnosti Adriatica, může být zaznamenána jedna srovnatelná konkurence, kterou provádí jiný provozovatel Společenství na trase Bari-Dráč (Albánie). Nicméně, z analýzy vyplynulo, že provozní výsledky podniku na této trase jsou pozitivní s tím důsledkem, že společnost Adriatica nevyužila na této trase žádné dotace na poskytované služby.

(134)

Na trase Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra společnost Adriatica podléhala do roku 2000, v roce, kdy byl tento spoj zrušen, celkově srovnatelné konkurenci ze strany ostatních provozovatelů Společenství. Z analýzy výsledků hospodaření vyplývá, že čistá ztráta uváděná u této trasy byla zohledněna při výpočtu roční kompenzace. Pokud jde o nutnost kompenzace, Komise zaznamenala (bod 101), že tato trasa představuje životně důležitý spoj pro rozvoj okrajových regionů Společenství podle obecných zásad Společenství z roku 1997. Nicméně, Komise zjistila, že tato kompenzace nebyla nutná v období mezi lednem 1992 a červencem 1994, během kterého se společnost Adriatica účastnila zakázané dohody.

(135)

Pokud se týká společnosti Siremar, jak již bylo Komisí uvedeno (bod 105), žádný ze soukromých italských provozovatelů nacházejících se na místním trhu obsluhovaném veřejným provozovatelem nenabízí v průběhu celého roku srovnatelné služby, které by byly schopny celkově uspokojit potřeby veřejné služby stanovené pětiletými plány.

(136)

Pokud se týká společnosti Saremar, Komise konstatuje (bod 112), že na trase „Santa Teresa-Bonifacio“ konkurenční soukromý provozovatel neuspokojuje nároky pravidelnosti a nepřerušenosti služby v průběhu celého doku, jak předepisují italské orgány. Dále na obou kabotážních spojích, na kterých se vyskytuje konkurence soukromých italských provozovatelů, Komise zjistila (bod 113), že lodě soukromých provozovatelů konkurujících společnosti Saremar neuspokojují nároky předepsané italskými orgány, pokud se týká jejich maximálního stáří.

(137)

Pokud se týká společnosti Toremar, Komise konstatuje (body 114–116), že soukromý provozovatel konkurující této společnosti na trase mezi Toskánskem a ostrovem Elba neuspokojuje nároky předepsané italskými orgány pro maximální stáří plavidel.

(138)

Pokud se týká společnosti Caremar, srovnatelná konkurence italských soukromých provozovatelů se soustřeďuje na spoje „Capri-Neapol“, „Procida-Neapol“, „Ischia-Neapol“, kde se omezuje na sektor služeb rychlé přepravy cestujících. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že tyto trasy, jejichž hospodářské výsledky jsou celkově ve ztrátě, byly vzaty v úvahu při výpočtu roční kompenzace.

(139)

Komise dále konstatuje, že v případě regionálních společností náklady na veřejnou službu nebyly určeny na základě veřejného výběrového řízení, které by umožnilo zhodnotit zvýšené náklady odpovídající veřejné službě. V důsledku toho musí Komise určit náklady, které je třeba zohlednit při výpočtu kompenzace, neboli náklady koncesionářských společností, které přímo, úzce a nutně souvisejí s poskytováním veřejné služby. Za tímto účelem Komise konstatuje, jak bylo uvedeno ve výše uvedených tabulkách, že různě zohledňované nákladové položky regionálními společnostmi jsou týmiž položkami zohledňovanými společností Tirrenia di Navigazione (50). Struktura nákladových položek těchto společností stanovená dohodami o veřejné službě je tedy identická. V rozhodnutí týkajícím se společnosti Tirrenia di Navigazione Komise uznala, že tyto nákladové položky byly přímo související a nutné pro poskytování veřejné služby.

(140)

Tabulky, které následují, uvádějí časový vývoj nákladových položek regionálních společností (51):

ADRIATICA

Nákladové položky

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

i)

provize agentur, atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní popl., atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté fin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

127 018

124 191

158 533

166 334

170 095

174 331

179 809

151 109

137 255

SAREMAR

Nákladové položky

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

i)

provize agentur, atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní popl., atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté fin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

33 519

35 938

35 295,2

34 605,7

34 972,8

36 653,4

39 602,0

40 218,8

36 300,0

TOREMAR

Nákladové položky

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

i)

provize agentur, atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní popl., atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté fin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

43 511

44 907

47 696,6

47 900

50 516,1

48 900

50 801

47 840,1

45 675

SIREMAR

Nákladové položky

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

i)

provize agentur, atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní popl., atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté fin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

79 543

75 845

78 549,7

80 947,5

85 934,6

97 536,9

106 563,1

110 611,1

102 881

CAREMAR

Nákladové položky

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

i)

provize agentur, atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

ii)

přístavní popl., atd.

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iii)

provozní náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

iv)

odpisy

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

v)

čisté fin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vi)

admin. náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

vii)

jiné náklady

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

Náklady celkem

59 987

63 737

69 365,7

71 389,6

71 404,1

73 752,0

77 143,0

74 172,0

70 114

(141)

Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že časový vývoj jednotlivých nákladových položek regionálních společností je způsobován zejména vnějšími činiteli stojícími mimo společnosti, jakými jsou míra inflace a vývoj úrokových sazeb, jak uvádějí údaje v následující tabulce:

Rok

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

změna míry inflace (52)

 

4,2

3,9

5,4

3,9

1,7

1,8

1,6

 

krátkodobé úroky

14,901

14,240

10,940

11,162

9,301

7,836

6,180

3,398

 

středně a dlouhodobé úroky

11,377

10,926

11,146

11,992

11,324

8,860

6,390

4,259

 

Časový vývoj kompenzací poskytovaných regionálním společnostem je přímo vázaný na vývoj nákladů každé společnosti, jak je uvedeno výše, a příjmů (viz tabulky uvedené v bodě 43), které jsou ovlivňovány vnějšími činiteli (např. mírou inflace). Na základě předcházejících tabulek lze tudíž konstatovat, že vývoj nákladů regionálních společností se celkově drží pod kumulovanou změnou inflace od roku 1992 do roku 2000.

(142)

U každé společnosti ostatní položky vysvětlují vývoj nákladů a v jejich důsledku kompenzaci.

(143)

U společnosti Adriatica mezinárodní spoje s Jugoslávií, Chorvatskem a Albánií zaznamenaly významné změny přepravy v průběhu let v důsledku politické situace tohoto regionu. Dále zrušení spojů v roce 1999 s Řeckem vedlo k citelnému snížení provozních nákladů (53).

(144)

U společnosti Saremar relativní stabilita provozních nákladů uváděná mezi roky 1992–2000 závisí na typu poskytovaných služeb společností, které se výhradně týkají kabotáže mezi Sardinií a blízkými ostrovy, jež dále především splňují potřeby místních obyvatel a nepodléhají tedy silným změnám nabídky a poptávky.

(145)

Obdobně lze toto říci i o společnosti Toremar, které svou činnost provádí na místních spojích s ostrovy Toskánského souostroví, jež málo podléhají změnám nabídky a poptávky.

(146)

Pokud se týká společností Siremar a Caremar, zvýšené provozní náklady paralelně vyrovnávají příjmy z hospodaření na trasách, které spravují obě společnosti. Výše příjmů, která je citelně vyšší u společnosti Caremar, umožnila udržet částku roční podpory na poměrně stabilní úrovni (viz tabulky uvedené v bodě 43).

(147)

Pokud se týká náhrad investovaného kapitálu, Komise konstatuje, že obecné zásady Společenství v otázce státních podpor námořním přepravcům (54) předpokládají, aby částka podpory čerpaná z titulu kompenzace povinností veřejné služby zohledňovala „ rozumnou marži na použitý kapitál“, jak k tomu dochází v tomto případě. Judikatura dále povoluje, aby správa služby v obecném hospodářském zájmu využívala ekonomicky přijatelných podmínek (55) a aby kompenzace pro plnění povinností veřejné služby zahrnovala rozumně užitečnou marži (56). V tomto konkrétním případě Komise připomíná, že náhrady investovaného kapitálu kolísají podle roků od 12,5 % v roce 1992 do 5,1 % v roce 2000. Jednotlivé položky investovaného kapitálu byly určeny zcela přesně v dohodách a sazby náhrad byly určeny v závislosti na tržních sazbách tak, aby zobrazovaly adekvátní náklady u každé položky. Na základě výše uvedeného lze závěrem konstatovat, že náhrady byly stanoveny v rozumné výši.

(148)

Časový vývoj nákladů a příjmů regionálních společností vysvětluje paralelní vývoj částky kompenzací poskytovaných v rámci dohod uzavřených s Italským státem. Na základě této skutečnosti a s přihlédnutím k připomínkám vyjádřeným výše se Komise domnívá, že výše čisté ztráty regionálních společností odpovídá částce, kterou je třeba kompenzovat. Z toho vyplývá, že kompenzace poskytované těmto společnostem, které odpovídají čisté provozní ztrátě navýšené o rozumné náklady na investovaný kapitál, jsou zcela úměrné zvýšení nákladů, které je spojeno s posláním veřejné služby, kterým jsou společnosti pověřeny.

(149)

Aby určitá státní podpora mohla být prohlášena za slučitelnou podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy, je třeba také prověřit, zda negativně neovlivňuje obchod v míře, která by byla v rozporu se zájmem Společenství. Komise uvádí, že čl. 4 odst. 3 nařízení (EHS) č. 3577/92 (nařízení pro „námořní kabotáž“) opravňuje zachování v platnosti dohod o veřejné službě až do data ukončení jejich platnosti, tj. do 31. prosince 2008.

(150)

Komise dále konstatuje, že kabotážní trasy obsluhované regionálními společnostmi ve většině případů spojují některé ostrovy s nejbližším pevninským přístavem a vytvářejí jedinou záruku územní kontinuity dotčených ostrovních regionů. Předmětné trhy mají charakter místních trhů úzce závislých na pevninském přístavu: vylodění a nalodění. Na druhé straně krátká vzdálenost tras a frekvence jízd v průběhu dne umožňují často přirovnat přepravu na těchto námořních spojích k síti pozemní příměstské přepravy.

(151)

Komise dále zjistila že navzdory liberalizaci italského trhu kabotáže od 1. ledna 1999 konkurují regionálním společnostem na těchto trzích ve většině případů pouze další italští provozovatelé, převážně již přítomní na těchto trzích před tímto datem.

(152)

Na základě výše uvedeného má Komise za to, že poskytování vyrovnávacích dotací na kabotážním trhu regionálním společnostem doposud negativně neovlivnilo vývoj obchodu, takovou měrou, která by byla v rozporu se zájmem Společenství. Přesto může mít tato podpora v budoucnu dopad na posílení pozice dotyčných společností a může jim umožnit odstranit současnou a potenciální konkurenci z trhu, na kterém působí. K tomuto jevu by mohlo dojít v případě, kdyby použití dohod vedlo v budoucnosti na trasách, na kterých se koncentruje konkurence soukromých provozovatelů, ke zvýšené schopnosti nabídky regionálních společností v rámci režimu dohod o veřejné službě.

(153)

V tomto kontextu, pokud se týká kabotážních spojů, ve kterých regionální společnosti čelí konkurenčnímu tlaku soukromých provozovatelů, vyplývá z informací zaslaných italskými orgány, že v okamžiku liberalizace kabotážního trhu:

společnost Adriatica zaujímala svými spoji s ostrovy souostroví Tremiti a mezi nimi 44 % podíl na trhu v sektoru přepravy cestujících. Na trasách pro přepravu zboží mezi pevninou a Sicílií nabídka společnosti Adriatica představovala přibližně 33 % z celkové nabídky na trase „Janov-Termini Imerese“ (57) a 60 % na trase „Ravenna-Katánie“. Komise konstatuje, že na této poslední trase vůdčí postavení společnosti Adriatica nezabránilo vstupu na trh novému soukromému provozovateli v roce 2001,

společnost Siremar zaujímala přibližně 58 % podíl na trhu přepravy cestujících v souostroví Liparských ostrovů a 52 % podíl na témže trhu (rychlé spoje) v souostroví Egadských ostrovů,

nabídka společnosti Saremar představuje 59 % podíl z celkové nabídky přepravy cestujících na trase „La Maddalena-Palau“ a 53 % podíl na trase „Carloforte-Calasetta“,

nabídka přepravy cestujících společnosti Toremar představuje 60 % podíl z celkové nabídky na trase „Piombino-Portoferraio“ a 27 % podíl na trase „ostrov Giglio-přístav Santo Stefano“.

v sektoru služeb rychlé přepravy společnost Caremar přepravila 17 % cestujících v Neapolském zálivu a 31 % na spojích s Pontinskými ostrovy.

Ze stejných informací dále vyplývá, že celkově podíly na trhu regionálních společností zůstaly v posledních deseti letech poměrně stabilní.

(154)

Dopisem ze dne 29. října 2003 (zaprotokolovaným dne 31. října 2003 pod číslem A/33506) se italské orgány zavázaly neposkytovat v období let 2005–2008 žádnou kompenzaci na veřejnou službu společnosti Caremar pro vyrovnání čisté provozní ztráty na rychlém spoji „Neapol-Capri“. V důsledku toho bude tento rychlý spoj vypuštěn z nabídky společnosti Caremar.

(155)

Týmž dopisem se italské orgány dále taktéž zavázaly snížit na období 2005–2008 celkovou nabídku služeb pro přepravu cestujících prováděných rychlými plavidly (vznášedla a katamarány) na trase „Neapol-Procida-Ischia“. Podle těchto závazků přijatých italskými orgány snížení kapacity spočívá v omezení počtu nabízených míst na jednotlivých plavidlech společností Caremar určených pro poskytování služeb na této trase, které klesnou z 1 142 260 míst na 633 200 míst v zimním období a z 683 200 na 520 400 míst v letním období se současným zachováním stávající úrovně tras, aby byl zajištěn pohyb obyvatel ostrovů. Podle odhadu italských orgánů celkové snížení kapacity odpovídá přibližně 45 % v zimním období a přibližně 24 % v letním období. Dopisem ze dne 17. února 2004 (zaprotokolovaným pod číslem A/13405/04) státní orgány dále upřesnily, že se toto snížení týká nabízených služeb především turistického charakteru, u kterých jsou soukromí provozovatelé schopni poskytnout srovnatelné služby. V témže dopise se italské orgány rovněž zavázaly vést oddělené účetnictví podle jednotlivých spojů majících charakter veřejné služby.

(156)

Pokud se týká závazku zcela zrušit služby poskytované společností Caremar na rychlém spoji „Neapol-Capri“, snížení kapacity na spojích s Partenopejskými ostrovy se odhaduje na 65 % v zimním období a na 49 % v letním období.

(157)

Jak již bylo upřesněno (body 117–122), na těchto dvou spojích společnost Caremar nabízí služby zcela srovnatelné s těmi, které nabízejí italské soukromé společnosti, jež se nacházejí již dlouhou dobu na trhu Neapolského zálivu a kde svou činnost vyvíjejí bez využívání odpovídajících kompenzací, jež přijímá společnost Caremar.

(158)

Komise konstatuje, že na základě přijatých závazků italské orgány zajistí na jedné straně zavedení systému transparentního účetnictví, a na druhé straně citelné snížení podílu na trhu společnosti Caremar na kabotážních spojích v Neapolském zálivu. S ohledem na tyto připomínky a se zohledněním skutečnosti, že závazky soukromých provozovatelů vůči orgánům kraje Kampánie nepředstavují formu dohody o veřejné službě v pravém slova smyslu znamenající formální povinnost zajišťovat předmětné spoje, Komise se domnívá, že není nepoměrné, aby italské orgány nezachovaly minimální úroveň poskytované služby na těchto trasách, o kterých se jedná, a aby byla v každém případě zaručena územní kontinuita v zainteresovaných ostrovních regionech.

(159)

Mezinárodní námořní spoje jsou plně otevřeny konkurenci v souladu s nařízením Rady (ES) č. 4055/86 a vztahuje se na ně princip volného poskytování služeb. V důsledku toho kompenzace poskytované společnostem Adriatica a Saremar pro zajištění výše popsaných mezinárodních spojů (body 90–95) v rámci dohod o veřejné službě jsou takového charakteru, že mají dopad na současnou nebo potenciální hospodářskou soutěž ostatních provozovatelů Společenství. V důsledku toho musí Komise prověřit, zda tyto kompenzace ovlivnily nebo neovlivnily obchod takovou měrou, která by byla v rozporu se zájmem Společenství.

(160)

V tomto ohledu Komise na základě informací poskytnutých italskými orgány zjistila následující:

počet cestujících přepravených společností Saremar na trase mezi Korsikou a Sardinií představuje 4,4 % z celkového počtu přepravených cestujících společnosti na celé síti tras, které spravuje, a 43 % cestujících přepravených na této trase (zbývajících 57 % je přepraveno konkurenčním soukromým provozovatelem). Podíl na trhu zůstal proto prakticky nezměněn od vstupu v platnost dohody,

s přihlédnutím k charakteru dotčeného spoje (viz body 91–93) a zvláště k čistě místnímu významu a k nízkému potenciálnímu rozvoji se Komise domnívá, že kompenzace poskytnuté společnosti Saremar pro provoz této trasy neovlivnily obchod měrou, která by byla v rozporu se zájmu Společenství,

na trase Brindisi-Korfu-Igumenitsa/Patra společnost Adriatica provedla v roce 1999, v posledním roce činnosti tohoto spojení, 144 jízd ročně a přepravila 10 % cestujících využívajících tuto trasu. V roce 1998 společnost Adriatica na této trase zaujímala 12 % podíl na trhu smíšené přepravy,

s přihlédnutím k vlastnostem tohoto spoje (viz bod 94) se Komise domnívá, že kompenzace poskytované společnosti Adriatica pro provoz této trasy neovlivnily obchod takovou měrou, která by byla v rozporu se zájmem Společenství.

Toto však nelze říci pro období mezi lednem 1992 a červencem 1994, během kterého se společnost Adriatica účastnila společně se svými konkurenty dohody pro stanovení cen používaných u obchodních plavidel. V tomto období se narušení podmínek hospodářské soutěže vyplývající z podpory přičetlo k narušení způsobenému touto dohodou. S přihlédnutím k typu dotčených spojů měla dohoda ohledně cen dopad na všechny nabízené služby. Ve světle těchto skutečností a navzdory vysvětlení italskými orgány, která byla výše vyvrácena (viz bod 94 písm. a), Komise má za to, že podpora negativně ovlivnila rozvoj obchodu takovou měrou, která je v rozporu se zájmem Společenství, a že i z tohoto důvodu musí být prohlášena za neslučitelnou s trhem Společenství.

(161)

Pokud se týká investic uvedených v pětiletých plánech, Komise ve svém rozhodnutí týkajícím se zahájení řízení vyjádřila určité pochybnosti o způsobech financování investic nezbytných pro poskytování dotovaných služeb v rámci dohody z roku 1991. Komise požádala především o prověření, jakou měrou se náklady na nákup a odpisy lodí zohledňují pro účely výpočtu roční kompenzace. Dále, skutečnost, že regionální společnosti jsou do roku 2008 pojištěny tak, že mohou čerpat pojistné zahrnující amortizační náklady flotily je okolností, která by mohla být podle Komise považována za implicitní záruku Italského státu, tj. záruku, která umožňovala veřejnému provozovateli na sebe nepřebírat ekonomické riziko týkající se jakékoliv investice.

(162)

V první řadě je třeba připomenout, že dohody regionálním společnostem nařizují, aby na dotovaných trasách používali lodě se stářím do dvaceti let, jejichž musí být vlastníky, vyjma výjimek výslovně udělených veřejnými orgány. Tato povinnost, která tvoří povinnost veřejné služby, přinutila regionální společnosti obnovit z větší části jejich flotilu v průběhu posledních deseti let podle věku, kterého používané lodě dosáhly na trasách uvedených v prvním pětiletém plánu (1990–1994). Dále je předepsán ministerským nařízením, kterým se schvaluje a mění každý pětiletý plán, typ lodí, které se budou používat na jednotlivých trasách obsluhovaných těmito společnostmi. Nákup každého nového dopravního prostředku tak jako převod a vyřazení starších prostředků musí být schválen ministerským předpisem, kterým se dále přesně určuje, pro jakou službu bude dotčený dopravní prostředek určen. Investice prováděné regionálními společnostmi musí být v souladu se strategií rozvoje služeb poskytovaných těmito společnostmi během referenčního pětiletého období; tato strategie je uvedena v pětiletém plánu schváleném veřejným orgánem.

(163)

S přihlédnutím k tomuto specifickému režimu Komise prověřovala, zda v obou dvou uplynulých pětiletých obdobích (1990–1994 a 1995–1999) náklady na nákup nových dopravních prostředků a náklady na odpisy používaných dopravních prostředků regionálními společnostmi na linkách veřejné služby odpovídaly na jedné straně předpisům stanoveným italskými orgány, a na druhé straně, zda byly poměrně zohledňovány ve výpočtu roční kompenzace. Z informací zaslaných italskými orgány vyplývá, že poskytnutí do užívání nových lodí je vždy doprovázeno současným vyřazením starých dopravních prostředků, což vede ke skutečnosti, že celkově nedochází ke zvýšení kapacity z důvodu obnovy flotily regionálních společností.

(164)

Pokud se týká nákladů na nákup nových dopravních prostředků, z týchž informací vyplývá, že nákupy byly provedeny zčásti z vlastních fondů každé jednotlivé společnosti a zčásti prostřednictvím využití bankovních půjček. Dále vyplývá, že úrokové sazby uplatňované finančními společnostmi, které se účastnily těchto transakcí, odpovídají sazbám, které využívaly ve stejném období společnosti z jiných ekonomických odvětví, jejichž rozsah a obrat je porovnatelný (58). Dále z těchto informací vyplývá, že regionální společnosti nevyužily žádné přímé záruky poskytnuté italskými orgány, pokud se týká splacení půjček. Komise uznává, že existence dohody uzavřené se státem dává investorům určitou jistotu, že jejich závazky budou naplněny, a regionálním společnostem možnost zmodernizovat svou flotilu bez nutnosti přebírat na sebe ekonomická rizika, která by naopak na sebe musel převzít tržní provozovatel. Tato výhoda, která může být považována za implicitní záruku (59) a tvořit proto podporu státu ve smyslu čl. 87, odst. 1 Smlouvy, je však v souladu s režimem zřízeným dohodami uzavřenými na období dvaceti let před vstupem v platnost nařízení (ES) č. 3577/92 a s obecnými zásadami o státních podporách v námořní přepravě z roku 1997 (60), následně nahrazenými obecnými zásadami Společenství z roku 2004 (61). Jak již bylo řečeno, nové lodě nakoupené regionálními společnostmi v rámci dohod o veřejné službě jsou výlučně určeny pro služby na trasách uvedených v pětiletých plánech. V důsledku toho se na tuto výhodu, která je nedílnou součástí dohody o veřejné službě, může vztahovat výjimka podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(165)

Pokud se týká nákladů na odpisy lodí používaných regionálními společnostmi na trasách uvedených v pětiletých plánech, Komise zjistila, že tyto tvoří jednu z nákladových položek, která ve smyslu článku 5 dohody se zařazuje do výpočtu roční dotace. Odpis se vypočítává lineárním způsobem z období dvaceti let vyjma velmi rychlých plavidel, u kterých je období odpisování sníženo na patnáct let. Vzhledem k tomu, že amortizace lodí používaných pro zajišťování spojů uznaných italskými orgány za spoje obecného zájmu se vypočítává podle kritérií předepsaných dohodou, a jelikož rozbor analytických účtů těchto tras nevedl pro obě dvě pětiletá období ke zjištění položek nadměrné kompenzace z tohoto titulu, Komise se domnívá, že mechanismus zavedený dohodou, který by zohledňoval odpisy lodí ve výpočtu roční kompenzace, může být povolen ve smyslu čl. 86 odst. 2 Smlouvy. Předpokladem pro poskytování služeb, které se považují za veřejný zájem, je totiž používání lodí s předem stanoveným typem a kapacitou veřejnými orgány, jejichž odpisování může být tedy součástí roční dotace za podmínky, že tyto lodě byly odkoupeny společností za normálních tržních podmínek pro účely plnění svěřeného úkolu touto společností a jsou výlučně používány pro služby přepravy na trasách uvedených v dohodě. V případě regionálních společností Komise konstatuje, že všechny lodě, o které se jedná, jsou výlučně používány pro služby na trasách považovaných za veřejný zájem, a proto jejich odpisy mohou být v celé výši zohledněny při výpočtu roční dotace. Obdobné úvahy platí i u investic nezbytných pro poskytování služeb nařízených italskými orgány na pětileté období 2000–2004, které odpovídají typologiím a kapacitám podle závazků potvrzených těmito orgány týkajících se úrovně těchto služeb.

(166)

Co se týká dalších investic stanovených průmyslovým plánem na období let 1999–2002, je třeba připomenout, že uskutečňování tohoto plánu bylo přerušeno v důsledku zahájení řízení.

(167)

Podle stálé judikatury vyplývá z obecné ekonomie Smlouvy, že postup podle článku 88, nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními dohody. Komise proto nemůže prohlásit za slučitelnou s trhem Společenství státní podporu, jejíž některé aspekty jsou v rozporu s ostatními ustanoveními dohody (62). Povinnost Komise respektovat soulad mezi články 87 a 88 a jinými ustanoveními dohody je stanoven zvláště pro případy, kdy i tato jiná pravidla mají za cíl, tak jako je tomu v tomto konkrétním případě, nenarušenost podmínek hospodářské soutěže na trhu Společenství. Ve skutečnosti přijetím rozhodnutí o souladu určité podpory s trhem Společenství Komise nemůže přehlédnout nebezpečí negativního ovlivnění hospodářské soutěže na trhu Společenství ze strany jednotlivých ekonomických subjektů (63).

(168)

Jak již bylo připomenuto, společnost Adriatica se mezi lednem 1992 a červencem 1994 zúčastnila cenové dohody týkající se obchodních plavidel na trase Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra v rozporu s článkem 81 (64), a to právě v období, kdy využívala podpory pro zajištění tohoto spoje. Tato dohoda, jak již bylo výše uvedeno, vedla k narušení podmínek hospodářské soutěže pro všechny nabízené služby. S přihlédnutí ke vztahu mezi uvedeným porušením a přijatými podporami a dále ke kumulovanému narušení podmínek hospodářské soutěže vyplývající z těchto dvou skutečností, i navzdory vysvětlením poskytnutým italskými orgány, která byla vyvrácena, viz výše (viz bod 94 písmeno a), se Komise domnívá, že se dotčené podpory rovněž z tohoto důvodu musí prohlásit za neslučitelné.

(169)

Komise uvádí, že systém kompenzací, který je v současné době v platnosti, bude používán až do roku 2008. Po tomto datu bude poskytování dotací podřízeno dodržování povinností vyplývajících z nařízení (ES) č. 3577/92 (65) a pravidel práva Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek a poskytování služeb.

(170)

Po zbývající období používání stávajícího režimu Komise považuje za nutné stanovit dvě podmínky s cílem zajistit slučitelnost podpor a usnadnit kontroly. Na jedné straně Komise považuje za nezbytné, aby regionální společnosti vedly po období 2004–2008 oddělené účetnictví pro činnosti veřejné služby týkající se každé dotčené trasy. Pokud se týká společnosti Caremar, Komise konstatuje, že dopisem ze dne 17. února 2004 (zaprotokolovaným pod číslem A/13405/04) italské orgány převzaly závazek v tomto smyslu. Na druhé straně jakákoliv částečná nebo celková změna období trvání platnosti, úrovně poskytovaných služeb společností Adriatica, Siremar, Saremar, Toremar a Caremar, které by vedly ke zvýšení dotací, bude muset být předem oznámena Komisi.

VI.   ZÁVĚR

(171)

Na základě výše uvedených skutečností Komise konstatuje, že neexistují pochybnosti, pokud se týká slučitelnosti poskytovaných podpor regionálním společnostem počínaje lednem 1992 v rámci dohod z roku 1991 vyjma podpor čerpaných společností Adriatica v období leden 1992 – červenec 1994 u spojení Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra, které nejsou slučitelné se společným trhem, a to ze tří důvodů, z nichž každý je sám o sobě postačující k odůvodnění tohoto závěru: za prvé nepředstavují skutečnou potřebu veřejné služby; za druhé ovlivňují obchod takovou měrou, která je v rozporu s obecným zájmem Společenství a za třetí jsou úzce spjaty s dohodou zakázanou podle článku 81 Smlouvy o ES. Podle zavedené praxe a podle článku 14 nařízení (ES) č. 659/99 musí být tyto podpory získány zpět, pokud toto není v rozporu s obecným principem práva Společenství. V tomto konkrétním případě se Komise domnívá, že žádný princip nebrání vrácení těchto podpor, zvláště z toho důvodu, že společnost Adriatica nemohla odůvodněně předpokládat využívání dotčených podpor právě v okamžiku, kdy se podílela na dohodě se svými konkurenty. Případné problémy vyplývající z vrácení těchto podpor nemají žádný výjimečný charakter. Z tohoto důvodu musí Itálie přijmout veškerá opatření nutná pro vymožení těchto podpor od příjemce.

(172)

Toto rozhodnutí se týká pouze aspektů státních podpor a v žádném případě se nedotýká použití jiných ustanovení Smlouvy, zvláště v oblasti práva veřejných zakázek a poskytování služeb.

KOMISE PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   S výhradou odst. 2 jsou podpory poskytované Itálií společnosti Adriatica od 1. ledna 1992 z titulu kompenzací na poskytování veřejné služby slučitelné se společným trhem podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

2.   Se společným trhem nejsou slučitelné podpory poskytované společnosti Adriatica v období leden 1992 – červenec 1994, pokud se týká spoje Brindisi-Korfu-Igumenitsa-Patra.

3.   Itálie přijme veškerá opatření nezbytná pro vymožení od společnosti Adriatica podpor uvedených v odst. 2, které jí byly protiprávně poskytnuty.

Vymožení těchto podpor bude provedeno bezodkladně podle postupů vnitrostátního práva za podmínky, že tyto postupy umožní okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí.

Na vymáhané podpory se vztahují úroky počínaje dnem, kdy tyto podpory byly dány k dispozici příjemci, až do dne vrácení. Úroky budou vypočítány na základě referenční úrokové sazby používané pro výpočet ekvivalentu dotací v rámci podpor poskytovaných pro regionální účely a na smíšené bázi podle ustanovení sdělení Komise o úrokových sazbách používaných pro případy vymáhání protiprávně poskytnutých podpor.

4.   Počínaje 1. lednem 2004 budou muset být veškeré činnosti veřejné služby nařízené Itálií společnosti Adriatica účtovány odděleně podle jednotlivých dotčených tras.

Článek 2

1.   Podpory poskytované Itálií společnostem Siremar, Saremar a Toremar od 1. ledna 1992 z titulu kompenzací za poskytování veřejné služby jsou slučitelné se společným trhem podle ustanovení čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

2.   Počínaje 1. lednem 2004 budou muset být veškeré činnosti veřejné služby nařízené Itálií společnostem Siremar, Saremar a Toremar účtovány odděleně podle jednotlivých dotčených tras.

Článek 3

1.   Podpory poskytované Itálií společnosti Caremar od 1. ledna 1992 jako kompenzace za poskytování veřejné služby jsou slučitelné s trhem Společenství v souladu s čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

2.   Nejpozději do 1. září 2004 se Itálie zavazuje:

a)

zrušit podpory poskytované společnosti Caremar pro poskytování pravidelných služeb rychlé přepravy cestujících na trase „Neapol-Capri“;

b)

snížit ve smyslu nabídky míst kapacitu pravidelných služeb rychlé přepravy cestujících na trase „Neapol-Procida-Ischia“ z 1 142 260 na 633 200 míst během zimního období a z 683 200 na 520 400 během letního období;

c)

omezit podpory poskytované společnosti Caremar na poskytování pravidelné služby rychlé přepravy cestujících na trase „Neapol-Procida-Ischia“ sloužící ke krytí čisté provozní ztráty při poskytovaných službách;

d)

zavést oddělené účetnictví na každou dotčenou trasu zvlášť u všech činností veřejné služby, které Itálie nařídila společnosti Caremar.

Článek 4

Závazky týkající se snížení kapacity podle článku 3 jsou přijaty meziresortním nařízením obsahujícím úpravu pětiletého plánu regionálních společností na období 2005–2008.

Článek 5

Komisi bude muset být předem oznámena jakákoli trvalá, částečná nebo úplná změna úrovně služeb poskytovaných společnostmi Adriatica, Siremar, Saremar, Toremar a Caremar, která by mohla vést k navýšení podpory.

Článek 6

Itálie sdělí Komisi do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí opatření přijatá za účelem provádění tohoto rozhodnutí.

Článek 7

Toto rozhodnutí je určeno Italské republice.

V Bruselu dne 16. března 2004.

Za Komisi

Loyola DE PALACIO

místopředsedkyně


(1)  Úř. věst. C 306, 23.10.1999, s. 2.

(2)  Viz poznámka 1.

(3)  O věci C-400/99 se stále rozhoduje. Rozhodnutím ze dne 9. října 2001 (Sb. I, s. 7303) Soudní dvůr zamítl předběžnou žádost Komise, aby byl návrh podaný Itálií prohlášen za nepřípustný.

(4)  Ve věci T-246/99 se stále rozhoduje.

(5)  Úř. věst. L 318, 4.12.2001, s. 9.

(6)  Služby převedené ze společnosti Tirrenia di Navigazione na společnost Adriatica od 1. února 2001.

(7)  Viz poznámka 2.

(8)  Z 596 943 cestujících přepravovaných společností Adriatica v průběhu roku 2000, 397 146 bylo přepraveno na trasách na středním a dolním Jadranu – z nichž 334 639 mezi Itálií a Albánií – a 161 024 na spojích se souostrovím Termiti.

(9)  Z 779 223 běžných metrů zboží přepravovaného společností Adriatica v průběhu roku 2000, 306 124 bylo přepraveno na trasách na středním a dolním Jadranu – z nichž 235 542 mezi Itálií a Albánií – a 473 099 na spojích se Sicílií.

(10)  Obdobně i u trasy Janov/Palermo, kterou zajišťuje konkurence, neboť přístavy Palermo a Termini Imerese mohou být považovány za zaměnitelné z důvodu jejich krátké vzdálenosti několika málo kilometrů.

(11)  Na 4 pravidelných trasách zajišťovaných společností se zaznamenává v průměru jeden odjezd každou hodinu mezi 6.–22. hodinou.

(12)  U každé provozované trasy lze zaznamenat v průměru odjezd každou hodinu mezi 6.–22. hodinou ze všech ostrovů.

(13)  Údaje byly převzaty z analýzy společnosti Price Waterhouse Coopers „Zhodnocení kritérií pro předkládání stavu hospodaření podle tras a ročních období týkajících se období činnosti 1992–1999“, doplněné italskými orgány v letech 2000 a 2001. Analýza rekonstruuje analytické účetnictví společností skupiny Tirrenia a zhodnocuje u každé trasy provozní náklady a příjmy.

(14)  V roce 1992 společnost Saremar provedla celkem 18 000 jízd na 4 trasách obsluhovaných touto společností. V roce 2000 se počet jízd pohyboval kolem 20 000.

(15)  V roce 1992 bylo provedeno 8 000 jízd na celé síti tras společnosti oproti 9 097 z roku 2000.

(16)  V roce 2000 celkový počet jízd realizovaných společností Siremar na všech linkách činil 11 910, v roce 1992 činil 11 919.

(17)  V roce 2000 bylo provedeno 11 910 jízd na 18 pravidelných trasách (11 700 v roce 1992).

(18)  V průběhu roku 2000 bylo provedeno 12 872 na 12 obsluhovaných trasách (15 650 v roce 1992).

(19)  Viz poznámka 4.

(20)  Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7.

(21)  Viz poznámka 3.

(22)  Věc C-280/00, dosud nepublikováno.

(23)  Rozhodnutí ze dne 20. února 2001, věc C-205/99, Analir e.a., (Sb., s. I-1271).

(24)  Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 1 . Nařízení ve znění nařízení (EHS) č. 3573/90 (Úř. věst. L 353, 17.12.1990, s. 16).

(25)  Rozhodnutí Altmark Trans, body 77–82, viz poznámka 22.

(26)  V tomto smyslu viz rozhodnutí ze dne 13. července 1988, věc 102/87, Francie/Komise, Sb. s. 4067, bod 19; ze dne 21. března 1991, věc C-305/89, Itálie/Komise, Sb. s. I-1603, bod 26, a ze dne 14. září 1994, sloučené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Španělsko/Komise, Sb., s. I-4103, bod 40; Altmark Trans, cit., bod 78.

(27)  Rozhodnutí ze dne 5. srpna 2003, sloučené věci T-116/01 a T-118/01, P&O European Ferries, bod 118; ze dne 14. února 1990, Francie/Komise, C-301/87, Sb. s. I-307, bod 33, a ze dne 29. září 2000, CETM/Komise, T-55/99, Sb., s. II-3207, bod 103.

(28)  Viz poznámka 20.

(29)  Rozhodnutí Komise 2000/394/ES ze dne 25. listopadu 1999 týkající se podpůrných opatření ve prospěch společností z území Benátska a města Chioggia stanovených zákony č. 30/1997 a č. 206/1995 o snížení sociálních výdajů (Úř. věst. L 150, 23.6.2000, s. 50).

(30)  Rozhodnutí Altmark Trans, bod 94, viz poznámka 22.

(31)  Úř. věst. C 239, 25.9.1990, s. 10.

(32)  Rozhodnutí z 11. prosince 1973, věc 120/73, Lorenz, Sb. 1973, s. 1471.

(33)  Nařízení Soudního dvora ze dne 24. července 2003, věc C-297/01, Sicilcassa (dosud nepublikováno ve Sbírce).

(34)  Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1. Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(35)  Viz bod 2, poslední věta obecných zásad v otázkách státních podpor pro regionální účely (Úř. věst. C 74, 10.3.1998, s. 9).

(36)  Bod 4.15 obecných zásad, viz poznámka 35.

(37)  Rozhodnutí Soudu prvního stupně ze dne 27. února 1997, věc T-106/95, Fédération française des sociétés d'assurances (FFSA a další)/Komise, Sbírka, s. II-229, bod 173 odůvodnění.

(38)  Viz též Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 10. prosince 1991, věc C-179/90, Konvenční zboží, Janovský přístav, Sbírka, s. I-5889, bod 26.

(39)  Sdělení Komise C (2004) 43 – Obecné zásady Společenství v oblasti státních podpor námořní přepravy (Úř. věst. C 13, 17.1.2004, s. 3) a, pro předcházející období obecné zásady z roku 1997 (Úř. věst. C 205, 5.7.1997, s. 5) a dále použitelné obecné zásady z roku 1989 (SEC (89) 921 def. ze dne 3. srpna 1989).

(40)  Rozhodnutí Analir e.a., viz poznámka 23.

(41)  Nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne 22. 12. 1986, Úř. věst. L 378, 31.12.1986, s. 1.

(42)  Viz poznámka 39.

(43)  Například v roce 2001 byla jedna z lodí tohoto provozovatele stažena z tohoto segmentu trhu a přemístěna na výnosnější spoje.

(44)  Rozhodnutí Komise 1999/271/ES ze dne 9. prosince 1998, týkající se řízení ve smyslu článku 85 Smlouvy o ES (IV/34466 – Řecké trajekty) (Úř. věst. L 109, 27.4.1999, s. 24), potvrzené, pokud se týká prověření a kvalifikace skutků rozhodnutím Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2003, věc T-61/99, Adriatica di Navigazione/Komise, (dosud nezveřejněné).

(45)  Rozhodnutí ze dne 15. června 1993, věc C-225/91, Matra/Komise, (Sb. s. I-3203, body 41-43).

(46)  V roce 1991: 20 096 cestujících a 24 205 běžných metrů přepraveného zboží; v roce 2000: 334 639 cestujících e 235 542 běžných metrů zboží.

(47)  V roce 1994: 9 866 cestujících a 7 494 běžných metrů přepravovaného zboží; v roce 2000: 48 281 cestujících a 43 563 běžných metrů zboží.

(48)  Rozhodnutí Analir e.a., viz poznámka 23.

(49)  Obchodní tajemství.

(50)  Rozhodnutí 2001/851/ES, viz poznámka 5.

(51)  Z analýz společnosti Price Waterhouse Coopers, viz poznámka 13.

(52)  Oficiální index ISTAT.

(53)  V roce 1998 zaznamenala spojení s Řeckem celkovou kumulovanou ztrátu ve výši 12 216 miliard lir.

(54)  Úř. věst. C 205, 5.7.1997, s. 5.

(55)  Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 19. května 1993, věc C-320/91, Corbeau, (Sb., s. I-2533).

(56)  Pro poznámku o státní podpoře viz rozhodnutí Altmark Trans, poznámka 22.

(57)  Podobně je tomu na trase Janov/Palermo, obsluhované konkurenčním soukromým provozovatelem.

(58)  Například nedávný nákup dvou rychlých plavidel byl financován v roce 1999 bankou Banco di Napoli půjčkou ve výši 160 miliard ITL s variabilní úrokovou sazbou ve výši 6ti měsíčního Euriboru navýšeného o 0,40 %, se splacením do deseti let. Z informací poskytnutých italskými orgány vyplývá, že tento finanční ústav poskytl ve stejném období úvěry jiným velkým společnostem za prakticky totožných podmínek.

(59)  Viz sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES o státních podporách ve formě záruk (Úř. věst. C 71, 11.3.2000, s. 14).

(60)  Viz poznámka 39.

(61)  Viz poznámka 39.

(62)  Viz Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 21. května 1980, věc C-73/79 Komise/Itálie, (Sb., s. I-1533, bod 11); ze dne 15. června 1993, věc C-225/91, Matra/Komise, (Sb., s. I-3203, bod 41); ze dne 19. září 2000, věc C-156/98, Německo/Komise, (Sb., s. I-6857, bod 78).

(63)  Rozhodnutí Matra, viz poznámka 61, body 42 a 43.

(64)  Rozhodnutí Komise 1999/271/ES ze dne 9. prosince 1999, týkající se řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/34466 - Řecké trajekty), Úř. věst. L 109, 27.4.1999, s. 24, potvrzené v tomto bodě rozhodnutím Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2003Adriatica di Navigazione/Komise, věc T-61/99 (dosud nepublikováno).

(65)  Podle výkladu, který k tomu poskytla Komise sdělením č. C(2004)43 def. – Obecné zásady Společenství v oblasti státních podpor námořní přepravy, viz poznámka 39.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/66


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 8. září 2004

o státní podpoře, kterou Belgie zamýšlí poskytnout ve prospěch Stora Enso Langerbrugge

(oznámeno pod číslem dokumentu K(2004) 3351)

(Pouze francouzské a nizozemské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/164/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s uvedenými články (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   POSTUP

(1)

Podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy a bodu 76 Obecných pokynů Společenství ke státním podporám na ochranu životního prostředí (2) (dále jen „obecné pokyny k podporám na životní prostředí“) oznámila Belgie dopisem ze dne 4. dubna 2003 státní podpory ve prospěch N.V. Stora Enso Langerbrugge (dále jen „SEL“). Věc byla zaregistrována pod číslem N 167/03. Komise si vyžádala od Belgie dodatečné informace dopisy ze dne 20. května 2003, 17. července 2003 a 20. října 2003. Belgie poskytla dodatečné informace dopisy ze dne 19. června 2003 a 15. září 2003. Schůzky mezi zástupci Komise, belgických orgánů a SEL se konaly ve dnech 9. července a 8. října 2003.

(2)

Dopisem ze dne 27. listopadu 2003 informovala Komise Belgii o svém rozhodnutí zahájit proti oznámeným podporám řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. ledna 2004 (3). Komise dostala připomínky od obou stran, z nichž jedna byla SEL. Předala je Belgii dopisem ze dne 1. října 2003. Tento dopis obsahoval také další otázky Komise.

(3)

Dopisem ze dne 18. prosince 2003 požádala Belgie spolu s připomínkami ke znění rozhodnutí o to, aby byly určité údaje uvedené v rozhodnutí považovány za důvěrné. Poté, co požádala dopisem ze dne 19. prosince 2003 o prodloužení lhůty, které jí bylo poskytnuto dopisem ze dne 12. ledna 2004, vyjádřila Belgie své připomínky k rozhodnutí Komise dopisem ze dne 29. ledna 2004. Komise položila dodatečné otázky dopisy ze dne 5. února a 5. dubna 2004. Belgie odpověděla na tyto otázky a připojila poznámky k připomínkám, které podaly třetí strany dopisy ze dne 8. března 2004, 2. dubna 2004, 10. června 2004 a 4. srpna 2004. Schůzky se konaly 28. dubna 2004 a 18. května 2004 a zástupce Komise navštívil zařízení 7. července 2004.

2.   PODROBNÝ POPIS PODPORY

2.1.   Příjemce

(4)

Příjemcem je N.V. Stora Enso Langerbrugge, dceřiná společnost Stora Enso Oyj, významného výrobce papíru pro tisk časopisů, novinového papíru, jemných papírů, balicí lepenky a výrobků ze dřeva. V roce 2001 dosáhla obratu 13,5 miliardy EUR a její výrobní kapacita byla přibližně 15 milionů tun papíru a lepenky. Společnost zaměstnává přibližně 43 000 osob. Podpory jsou určeny pro závod v Langerbrugge poblíž Gentu. V roce 2000 dosáhla společnost v Belgii obratu 55 milionů EUR (4).

2.2.   Projekt

(5)

Projekt se skládá z pěti částí:

a)

nový papírenský stroj („PM4“) a odbarvovací jednotka („DIP2“) pro výrobu novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken („novinový papír ze 100 %recyklovaných vláken“);

b)

úpravy papírenského stroje („PM3“), který vyráběl dříve novinový papír z 80 % recyklovaných vláken a má nyní vyrábět papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken („papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken“);

c)

systém spalování kalů pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny („systém spalování kalů KVTE“);

d)

zařízení na úpravu vody;

e)

železniční infrastruktura pro propojení areálu s veřejnou železniční sítí a doplňkové investice na skladování papírového odpadu.

(6)

Nyní jsou již investice z velké části uskutečněny. Projekt umožnil zvýšit počet pracovníků o 40 a zaručuje udržení 410 pracovních míst. Počet nepřímých pracovních míst by byl 1 350. Aby se vyloučilo zvýšení celkové kapacity nad úroveň růstu trhu, byl v závodu v Langerbrugge zavřen jeden starý papírenský stroj („PM2“ s kapacitou 120 000 tun ročně) a v některých zařízeních ve Finsku a Švédsku byla reorganizována výroba.

2.3.   Papírenský stroj 4 a odbarvovací jednotka 2: výroba novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken

(7)

Jednotka PM4 má roční kapacitu 400 000 tun. Celkové investiční náklady na projekt PM4 dosahují 259 622 000 EUR. Vzhledem k tomu, že byl v Evropě v okamžiku žádosti o podporu průměrný obsah novinového papíru v recyklovaných vláknech pouze 49,8 %, předpokládala Belgie, že by investiční náklady na tento projekt mohly být považovány až do výše 50,2 % za „dodatečné náklady“. Projekt DIP2 představuje celkovou investici 90 111 000 EUR, která by byla způsobilá na 100 %. S ohledem na úspory dosažené za prvních pět let to představuje celkové způsobilé náklady 127 388 000 EUR.

(8)

Belgie také vysvětlila, že několik prvků investic uskutečněných na jednotkách PM4 a DIP2 by šlo nad rámec norem platných pro SEL. Jedná se zejména o systém oběhu chladicí vody, maximálního uzavření okruhu bílé vody, systémy rekuperace tepla, zvláštních lisů určených pro získání suššího papíru po sekci lisů, pokrokové technologie podepírání papíru v sušičce, inovativní technologie pro navíjení a manipulaci s hotovým papírem a zařízení pro dodatečné čištění. Podle Belgie představovaly tyto investice způsobilé dodatečné náklady na životní prostředí ve výši 19 106 000 EUR.

(9)

Jednotka PM4 je výrobek inovativní koncepce, který snižuje spotřebu energie, příměsí, chemikálií a provozní vody. Podstatnou vlastností této jednotky je větší šířka stroje oproti běžným strojům na výrobu papíru. Ta vyžaduje úpravy na celém stroji, zejména uzavřený a neotevřený přechod mezi lisem a sušárnou a poněkud nižší rychlost výroby. Na základě dvou podrobných studií nákladů bylo odhadnuto, že investiční náklady pro totožnou obvyklejší kapacitu by byly nižší o 14,1 milionů EUR. Nový stroj přinese úspory, ale vzhledem ke skutečnosti, že náklady na zprovoznění a optimalizaci stroje budou vyšší, nelze počítat v prvních pěti letech se žádným provozním ziskem.

2.4.   Papírenský stroj 3: přechod z novinového papíru na papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken

(10)

Jednotka PM3 byla postavena v roce 1957 pro výrobu novinového papíru; byla renovována v roce 1989 a v letech 2000 a 2001 byla zvýšena její rychlost. Byla nyní přestavěna na výrobu papíru pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken (kvalita SC, […] (5) g/m2, nehlazený). Její kapacita bude 165 000 tun ročně. Investice mají za cíl přizpůsobit zásobování surovinami a jejich zpracování (zejména stávající jednotku DIP1), jakož i samotný papírenský stroj a jeho systémy dodávky plynu, topení a kontroly kvality atd. Celkové investiční náklady dosáhnou 39 555 000 EUR.

(11)

Jinou možností by pro SEL bylo pokračovat s výrobou na své jednotce pro papír pro tisk časopisů PM2, která byla postavena v roce 1937 a modernizována v roce 1985 a která má roční kapacitu 115 000 tun. V porovnání s touto jednotkou přináší upravená jednotka PM3 snížení nákladů na elektřinu, ale zvýšení nákladů na výrobu páry, ztráty produktů kondenzace a nákladů na zpracování popela. Čistá úspora za prvních pět let by byla 4 342 000 EUR, což by vedlo ke způsobilým nákladům 35 213 000 EUR.

2.5.   Systém spalování kalů KVTE

(12)

SEL zkonstruovala systém KVTE používající jako palivo biomasu pocházející ze dvou odbarvovacích jednotek a z úpravny vody spoluzásobované zemním plynem. Zařízení spočívá na systému fluidního lože. Maximální instalovaný výkon je následující: 1. elektřina: hrubý Pe = 10,4 MWe a čistý 8 MWe; 2. vysokotlaká přehřátá pára 480° C, 80 bar, Pth = 53 MWth; 3. teplá voda, získaná při praní kouřových plynů, o teplotě přibližně 60° C, Pth = 5,6 MWth. Protitlakový kotel převádí vysokotlakou páru na nízkotlakou páru o tlaku přibližně 4 bar; tato pára se používá pro proces výroby papíru. Účinnost energetického převodu kotle bude přibližně 87,5 % v podmínkách částečného zatížení a přibližně 90 % v podmínkách plného zatížení. Předpokládaná kapacita zařízení je přibližně 250 000 tun kalů ročně s tím, že je v praxi maximální kapacita nižší. Při použití papírenských strojů na jejich maximální kapacitu by roční množství kalů mělo být 200 000 tun.

(13)

Celkové investiční náklady činí 55 147 000 EUR. Vzhledem k tomu, že systém spalování kalů KVTE vyžaduje více údržbářských prací a je méně spolehlivý než běžné zařízení KVTE, zahrnuje investice dva dodatečné parogenerátory. Náklady na projekt a náklady na technické řízení projektu jsou zapsány v rozvaze a pak amortizovány a jsou tedy také zahrnuty.

2.6.   Zařízení na úpravu vody

(14)

SEL bude používat povrchovou vodu pocházející z místního vodního toku „Kale“. Tato voda musí být před použitím v procesu výroby upravena a dezinfikována. Způsobilé investice by podle belgických orgánů dosáhly 7 429 000 EUR.

(15)

SEL předpokládá vypouštění velkého množství odpadních vod do mořského kanálu Gent-Terneuzen. Odpad je zpracováván v biologickém procesu ve dvou etapách. Podle Belgie by způsobilé náklady dosáhly 4 431 000 EUR.

(16)

Environmentální povolení vyžaduje provedení technicko-ekonomické studie určené pro vyhodnocení zátěže a koncentrace vyjádřené v chemické spotřebě kyslíku (CHSK) odpadních vod, které jsou vypouštěny do mořského kanálu. Analýza by mohla vést k dodatečným investicím ve výši přibližně 1 milion EUR ve stanici terciárního čištění vody. Tato případná investice je zahrnuta v oznámení, ale aby mohla obdržet podporu, musí podnik podat samostatnou žádost o podporu na ochranu životního prostředí. O této investici nebylo zatím přijato žádné rozhodnutí, vlámské orgány se zatím nevyjádřily k žádosti o výjimku z obecně platné normy CHSK, která byla zavedena.

2.7.   Skladování papírového odpadu a železniční infrastruktura

(17)

Investiční projekt obsahuje velká zařízení pro skladování papírového odpadu a připojení na stávající železniční síť pro dopravu starého papíru a hotových výrobků. Veškerý tok přicházejících a odcházejících produktů by mohl být zvládnut silniční dopravou. Belgie se domnívá, že jsou způsobilé pouze dodatečné investice spojené se železniční dopravou, tj. železniční infrastrukturou, dodatečné investice do zařízení skladování papírového odpadu a dodatečné náklady na nakládací rampu a sklad hotového papíru. Na rozdíl od silniční dopravy je použitý papír dopravovaný po železnici zabalený v balících. V důsledku toho jsou také zahrnuty investiční náklady na přemístění, vyrovnání a odstranění drátu. Investice do kontejnerů a speciálních vozidel pro kombinovanou dopravu nejsou zahrnuty, pokud mohou být určeny pro více použití. Náklady na kanceláře, sociální zařízení a zařízení pro automatické hašení požáru, jakož i nepřímé náklady rovněž nejsou zahrnuty. Způsobilé náklady by takto dosáhly 8 864 000 EUR. Pokud by se následně ukázalo, že jsou skutečné investiční náklady nižší, přepočítaly by belgické orgány podporu na základě skutečných investičních nákladů. Investice do železniční infrastruktury nezpůsobí snížení provozních nákladů oproti silniční dopravě.

2.8.   Podpora

(18)

Podpora spočívá v:

subvenci 25 892 425 EUR,

osvobození od pozemkové daně po dobu pěti let. Belgie vyčíslila maximální teoretickou výhodu na 2 035 162 EUR ročně, neboli čistou aktualizovanou hodnotu přibližně 9 milionů EUR za dobu pěti let. Vlámské orgány nicméně zmrazily hodnotu majetku, na základě které je daň počítána na úrovni roku 1998; v důsledku toho by investice nezpůsobily zvýšení pozemkové daně a osvobození by tak nepřineslo skutečnou výhodu. Situace by se však mohla změnit, pokud by se změnila metoda výpočtu režimu.

(19)

Obě opatření jsou založena na vyhlášce ze dne 15. prosince 1993 o hospodářském rozvoji vlámského regionu, která byla schválena Komisí v roce 1993. Úpravy režimu podpor na ochranu životního prostředí založené na této vyhlášce byly schváleny Komisí v roce 2000 (6). Režim předpokládá velikost podpory od 8 do 12 % pro různé typy opatření. Režim byl nastaven podle obecných pokynů k podporám na životní prostředí v souladu s bodem 77 těchto obecných pokynů.

2.9.   Důvody, které vedly k zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy

(20)

Ve svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy vyjádřila Komise své pochyby ohledně možnosti udělení podpor na základě obecných pokynů k podporám na životní prostředí na pokrytí investičních nákladů na projekt. Domnívala se zejména, že investice do výrobní jednotky novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken má být pro toto odvětví považováno za obvyklou vzhledem k současnému stavu techniky. Papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken je bezpochyby méně běžný, ale není jisté, zda by taková investice nebyla potřebná pro každého (velkého) výrobce, který si přeje dodržovat neustále se zpřísňující environmentální standardy a současně být dlouhodobě konkurenceschopný díky neustálým inovacím. Pokud se týká ostatních investic, není jisté, zda by byly způsobilé náklady omezeny na to, co je nezbytně nutné, aby se vyhovělo cílům ochrany životního prostředí.

3.   PŘIPOMÍNKY PŘEDANÉ TŘETÍMI STRANAMI

(21)

Jeden z konkurentů SEL předal připomínky. Domnívá se, že podpory narušují hospodářskou soutěž na trhu s novinovým papírem, papírem pro tisk časopisů a sběrovým papírem. Na tomto posledním trhu existuje velká nouze v oblasti, kde SEL předpokládá nákup vláken. Pokud by ostatní výrobci, kteří jsou konkurenty SEL, nakupovali recyklovaná vlákna, nepředstavují investice do jednotek PM3 a PM4 jasnou výhodu v ochraně životního prostředí.

(22)

Modernizace závodu v Langerbrugge není nic víc než dosažení úrovně současného stavu techniky, odůvodněné cíli vázanými na trh a na hospodářskou soutěž, a investice určená na udržení nebo dokonce na zvýšení dlouhodobé konkurenceschopnosti. Všechny investice do jednotek PM4 a PM3 představují uvedení technické úrovně do současného stavu technologie v papírenské oblasti, jak o tom svědčí nejnovější modernizace provedené v posledních letech různými výrobci papíru. Pokud se týká papíru pro tisk časopisů, je nutné rozlišovat mezi superkalandrem, papírem pro tisk časopisů a hlazeným papírem. Pouze v případě, že by SEL byla schopná vyrábět hlazený papír pro tisk časopisů s vysokým podílem recyklovaných vláken, mohla by být modernizace považována za jdoucí nad rámec současných průmyslových norem.

(23)

Jedná se o investici, kterou by potřeboval provést každý výrobce tiskařského papíru. Byla oznámena od roku 2001 a nezdá se, že by podpora měla váhu na rozhodnutí o investici. Toto rozhodnutí je v souladu s cílem SEL, kterým je získání výnosu z investovaného kapitálu ve výši 13 % a investování na úrovni stejné nebo nižší, než je úroveň amortizace. Kromě toho byl celý projekt financován z pohotových prostředků SEL. Potvrzuje to několik tiskových sdělení SEL. Investice do jednotky PM4, modernizace jednotky PM3 a uzavření jednotky PM2 představují kromě toho výhodu v tom, že stojí méně než stavba nového papírenského stroje na „zelené louce“, jak pokud jde o novinový papír, tak o papír pro tisk časopisů, a umožní SEL získat nové kapacity při postupném rušení starých kapacit, což je nezbytné z toho důvodu, aby nedocházelo ke ztrátám zaváděním nových kapacit bez odpovídající poptávky. Poptávka po papíru vysoké kvality roste a jak zákazníci, tak orgány vyžadují čím dál tím vyšší obsah recyklovaných vláken.

(24)

Stavba nových kapacit spalování kalů a investice do jednotky na úpravu vody a odpadních vod by mohly být potenciálně schválené na základě obecných pokynů k podporám na životní prostředí. Nicméně vzhledem k tomu, že je tato investice přímo vázána na výrobní kapacitu a není absolutně nutná pro plnění cílů ochrany životního prostředí, neměla by být způsobilá pro jakoukoliv podporu. Stavba železniční infrastruktury se zdá být nadbytečná, pokud by kamionová doprava představovala zřejmou možnost náhrady, která by nevyžadovala žádné dodatečné investice. Vlivy na životní prostředí by byly minimální.

4.   PŘIPOMÍNKY BELGIE A SEL

4.1.   Obecné připomínky

(25)

Belgie a SEL se domnívají, že by podpora neovlivnila negativně obchod mezi členskými státy a neposkytla by SEL výhodu, která by měla charakter narušení hospodářské soutěže. Pro všechny části projektu existuje dostatečný podíl způsobilých nákladů, které opravňují podporu. Byly poskytnuty informace a podrobná zdůvodnění způsobilých nákladů. Vzhledem k tomu, že jsou již představeny v oddílech 2 a 5, nebudou opakovány v tomto oddílu.

4.2.   Jednotky PM4 a DIP2: výroba novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken

(26)

Podíly recyklovaných materiálů jsou ve skutečnosti normy uložené členským státům, ale v situaci, jaká je v Belgii, existuje přímá vazba mezi těmito normami a činnostmi SEL.

(27)

Novinový papír ze 100 % recyklovaných vláken vůbec neodpovídá současnému stavu techniky. V západní Evropě nyní existuje pouze pět nebo šest jednotek na výrobu novinového papíru o stejné velikosti. Naprostá většina instalovaných výrobních zařízení vyrábí papír s podílem recyklovaných vláken mezi 40 a 80 %. Tato zařízení nejsou sériové výrobky a každé z nich bylo inovativní. Aby byla dosažena optimální produktivita, jsou obvykle potřeba dva roky, tj. mnohem déle než pro zařízení odpovídající současnému stavu techniky. Jednotky PM4 a DIP2 patří k tomu nejlepšímu, co se ve světě vyrábí.

4.3.   Jednotka PM3: papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken

(28)

Kromě argumentů, které již byly uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení, podtrhují Belgie a SEL inovativní a svého druhu jedinečné prvky PM3, jakož i výši nákladů týkajících se spuštění zařízení a křivku zaučení. To rovněž dokazuje, že investice nemůže být považována za odpovídající současnému stavu techniky. Má se za to, že trh se papírem pro tisk časopisů se vyvíjí k vyššímu obsahu recyklovaných vláken a nižší spotřebě energie, ale investice SEL nemůže být považována za odpovídající současnému stavu techniky.

(29)

Rekonstrukce jednotky PM3 byla podniknuta dříve, než to bylo technicky nebo ekonomicky potřebné. Tato jednotka musí být považována za prototyp pro skupinu Stora Enso. Investice plně odpovídá dlouhodobé strategii skupiny, což je neustálé zlepšování procesů, využití zdrojů a schopností personálu za účelem zajištění udržitelné výroby papíru.

(30)

Belgie ani SEL nesdělily připomínky ohledně investic LEIPA, kde se papír pro tisk časopisů také vyrábí hlavně na základě recyklovaných vláken (7).

4.4.   Zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny spalováním kalů

(31)

Pokud se vezmou v úvahu celkové náklady na zařízení na spalování kalů KVTE, včetně amortizace, nevznikl by za prvních pět let existence zařízení žádný čistý zisk. Pokud by SEL neinvestovala do tohoto zařízení, mohla by nakupovat potřebnou páru a elektřinu od blízkého výrobce. V tomto případě by musela SEL investovat do dodatečného parního kotle o ceně 1 189 000 EUR. Proto by měly odpovídat náklady způsobilé pro podporu celkovým investičním nákladům minus 1 189 000 EUR.

(32)

V každém případě by běžné zařízení KVTE představovalo vhodnější náhradní řešení pro výrobu stejného množství páry a elektřiny než oddělené jednotky pro výrobu páry a elektřiny.

4.5.   Úprava sladké vody

(33)

Pokud by měla SEL povolení pro odběr omezeného množství podzemní vody, bylo by realistické v tom pokračovat. Celková cena za m3 by byla v obou případech prakticky podobná, ale nebyly by nutné žádné investice. V praxi by nicméně nebylo realistické odebírat taková množství podzemní vody.

4.6.   Úprava odpadních vod

(34)

Belgie vysvětlila, že nebylo nutné zvyšovat kapacity stávajících zařízení na úpravu vody vzhledem k optimalizaci úpravy odpadních vod a výrobnímu procesu. Investice byla vložena především do zásobníkové cisterny určené k zajištění stabilní funkce úpravy a na technická zařízení potřebná pro zajištění spojení se zařízením stávající úpravy odpadních vod. Zařízení na úpravu odpadních vod má několik inovativních vlastností.

(35)

Úprava přesahuje rámec toho, co požadují normy VLAREM, ale také normy stanovené v povolení (pro téměř všechny látky). Tyto poslední jsou přísné a při jednání s orgány byly přizpůsobeny v závislosti na nejlepších možných výsledcích zařízení na úpravu odpadních vod. Šly by nad rámec úrovní založených na „nejlepší dostupné technice“. Zpráva odborníků soudí, že mez 260 mg/l určená na základě chemické potřeby kyslíku (CHSK) musí být považována za krajně ambiciózní. Environmentální povolení požaduje dodatečné snížení na 180 mg/l, což je v odvětví výroby papíru nebývalý případ.

(36)

S výjimkou CHSK jsou všechny koncentrace látek v odpadních vodách nižší než ve vodě pocházející z Kale.

4.7.   Terciární úprava vody

(37)

Belgie se domnívá, že podpora určená na případnou terciární úpravu vody by byla slučitelná ze stejných důvodů jako podpory pro úpravu odpadních vod. Vzhledem ke zprávě odborníků, kterou má k dispozici, a v očekávání rozhodnutí vlámských orgánů o žádosti o výjimku z normy 180 mg/l pro CHSK, SEL zatím o této investici nerozhodla. Ani zatím nepožádala o subvenci.

4.8.   Skladování papírových odpadů a železniční infrastruktura

(38)

Belgie a SEL podtrhují, že přechod ze silniční dopravy na dopravu železniční plně odpovídá Bílé knize Komise „Evropská dopravní politika do roku 2010: čas rozhodnout se“ (8). Investice do železniční infrastruktury nejsou potřebné pro fungování papírny, pokud by mohly být silniční infrastruktury přizpůsobeny nové situaci díky odchýlení hlavní silnice. Toto poslední řešení by představovalo některé nevýhody, ale ty by měly být považovány za minimální. Tuto analýzu potvrzuje studie provedená v rámci vyhodnocení dopadu na životní prostředí. Náklady na dopravu by se nezvýšily, kdyby se neuskutečnily investice do železniční infrastruktury.

(39)

Podpora by byla rovněž v souladu s pravidly o státních podporách v odvětví dopravy. Investice by mohly být způsobilé v rámci evropského programu Marco Polo, ale žádná žádost o podporu nebyla plánována. Podpora je nutná k vyrovnání dodatečných nákladů. Kromě toho je silniční doprava také subvencovaná, neboť nejsou stanoveny všechny náklady v souvislosti s dopravními zácpami a znečištěním životního prostředí.

5.   POSOUZENÍ PODPORY

5.1.   Státní podpora ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy

(40)

Ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak. Zamýšlená subvence a osvobození od daní, pokud toto osvobození snižuje výši skutečně zaplacených daní, představují podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, neboť prostřednictvím státních prostředků zbavují SEL části investičních nákladů, kterém by musela normálně nést sama. Podpora posiluje postavení SEL vůči jejím konkurentům ve Společenství a musí se proto považovat za podporu, která narušuje hospodářskou soutěž. Vzhledem k sílícímu obchodu mezi členskými státy v odvětví novinového papíru a papíru pro tisk časopisů, jakož i odpadního papíru a papírenské buničiny má Komise za to, že podpora pro SEL ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(41)

Belgie splnila povinnost o oznámení podpory podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy a bodu 76 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

5.2.   Obecné poznámky o slučitelnosti

(42)

Komise zkoumala, zda platí výjimky podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy. Výjimky podle čl. 87 odst. 2 Smlouvy by mohly být použity jako základ pro zdůvodnění slučitelnosti podpory se společným trhem. Podpora nicméně a) není sociální povahy a není poskytována individuálním spotřebitelům, b) není určena k náhradě škod způsobených přírodními katastrofami nebo jinými mimořádnými událostmi a c) není nutná pro vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených rozdělením Německa.

(43)

Výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. a), b) a d) Smlouvy týkající se podpor, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu, jakož i podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, nejsou použitelné. Belgie se nepokusila odůvodnit podpory na základě těchto ustanovení.

(44)

Pokud jde o první část výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, jmenovitě podpor, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, Komise poznamenává, že podpora nemá za cíl výzkum ani vývoj, investice prováděné malými nebo středními podniky či záchranu nebo restrukturalizaci SEL. Podpora může být významná na podporu investic ve zvolené lokalitě. Langerbrugge nicméně neleží v regionu, kde se mohou na počáteční investice vztahovat regionální podpory. Proto nemůže být podpora považována za slučitelnou se společným trhem z důvodu, že by usnadní rozvoj určitých regionů.

(45)

Komise zkoumala, zda se na podporu mohla vztahovat výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy z jiných důvodů, a zejména, zda je v tomto případě možné použít obecné pokyny k podporám na životní prostředí. Podpora byla poskytnuta na základě režimu podpor, který byl schválen Komisí v roce 2000. K tomuto schválení nicméně došlo před uplatňováním nových obecných pokynů. Když Komise přijala tyto nové obecné pokyny, navrhla členským státům, jako odpovídající opatření, aby přijaly stávající režimy podpor tak, aby byly slučitelné s novým obecnými pokyny do 1. ledna 2002. Belgie přijala tento návrh odpovídajících opatření bezpodmínečně a musela tedy upravit režim schválený v roce 2000 (9). Proto Komise hodnotila slučitelnost podpory podle nových obecných pokynů. Část projektu týkající se železniční infrastruktury je nicméně hodnocena ve světle článku 73 Smlouvy, který se týká státních podpor, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu.

5.3.   Slučitelnost na základě obecných pokynů k podporám na životní prostředí

(46)

Podle bodu 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí mohou být investiční podpory, umožňující podnikům zvýšit platné standardy Společenství, povoleny do maximální výše 30 % způsobilých hrubých investičních nákladů. Tyto podmínky se rovněž vztahují na podpory poskytnuté podnikům, které uskutečňují investice, na něž se nevztahují omezující standardy Společenství, nebo které musejí investovat, aby dodržovaly vnitrostátní standardy, které jsou přísnější než platné standardy Společenství. Jak je řečeno v bodě 6 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, jsou za standardy Společenství považovány standardy stanovené vnitrostátními orgány podle směrnice Rady 96/61/EHS ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a snížení znečišťování životního prostředí (10). Podle této směrnice musejí členské státy definovat standardy, které ukládají v environmentálních povoleních na základě výsledků, které mohou být dosaženy, pokud jsou používány nejlepší dostupné techniky.

(47)

Podle bodů 36 a 37 obecných pokynů k podporám na životní prostředí se za způsobilé náklady považují investice do pozemků, pokud jsou nezbytně nutné pro splnění cílů ochrany životního prostředí, do budov, zařízení a vybavení, které mají snížit nebo odstranit znečištění nebo škodlivé vlivy a přizpůsobit výrobní metody s cílem chránit životní prostředí. Způsobilé náklady musejí být přísně omezeny na dodatečné investiční náklady nutné ke splnění cílů ochrany životního prostředí.

5.3.1.   Jednotky DIP2, PM4 a PM3: zvýšení podílu recyklace

(48)

Komise nezpochybňuje výhody, které představuje recyklace papírových odpadů pro životní prostředí. Má však za to, že není možné odůvodnit poskytnutou podporu pro jednotky DIP2, PM4 a PM3 na základě bodu 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, protože zvýší podíl recyklace.

(49)

Komise nejprve připomíná, že podle obecných principů práva musí být každá výjimka vykládána restriktivně. Obecné pokyny k podporám na životní prostředí definují podmínky, za kterých může Komise považovat podporu za slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, a tvoří tedy výjimku z obecného zákazu uvedeného v čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Je také nutné připomenout, že obecné pokyny k podporám na životní prostředí vycházejí z obecné zásady, že znečišťovatel platí a že jakýkoliv výklad těchto pokynů musí povinně tuto zásadu dodržovat.

(50)

Investice do jednotek PM3, PM4 a DIP2 budou použity na výrobu novinového papíru a papíru pro tisk časopisů, které skončí jako papírový odpad. Zvýšení výrobní kapacity tedy způsobí zvýšení množství papírového odpadu, která budou recyklována pouze částečně. Z tohoto hlediska nelze brát v úvahu uzavření linky PM2 a snížení výroby ve Finsku a ve Švédsku, která vyrovnávají (částečně) zvýšení výrobní kapacity v jednotkách PM3 a PM4. Uzavřené kapacity jsou starší než nové kapacity, mají různé technické vlastnosti a nemají stejné postavení na trhu. Přímé srovnání není tedy možné.

(51)

Investice mohou způsobit zvýšení poptávky po papírovém odpadu. Není nicméně zaručeno, že vyústí skutečně ve zvýšení sběru papírového odpadu ani obecně, ani pokud se týká papírového odpadu pocházejícího z prodejů SEL. V důsledku toho investice nesníží znečištění, které způsobí sama SEL. Výhody pro životní prostředí budou vyplývat z nepřímých účinků na nabídku papírového odpadu a jeho poptávku, které ovlivňují všechny uživatele a dodavatele těchto výrobků a nejen SEL.

(52)

Kromě toho Komise poznamenává, že normy o poměru recyklovaného odpadu nejsou zákonné normy přímo použitelné na různé podniky, i když v případě Belgie by měly důležitý dopad na činnosti SEL. Jedná se spíše o normy uložené členským státům evropskými právními předpisy, zejména směrnicí o skládkách odpadů (11) a směrnicí o obalech a obalových odpadech (12). Podpora není poskytnuta na to, aby umožnila podniku zvýšit standardy, které jsou na něj přímo použitelné. První situace uvedená v bodě 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, která povoluje poskytnutí podpor s cílem umožnit podnikům zvýšit platné standardy Společenství, se tedy v uvedeném případě nepoužije.

(53)

Belgie se oproti tomu domnívá, že druhá situace uvedená v bodě 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, jmenovitě případ podpor poskytovaných podnikům, které investují při absenci standardů Společenství, by se použila. Komise nicméně došla k závěru, že tomu tak není. Podpory ve prospěch investic v jednotkách PM3, PM4 a DIP2 mají za celkový cíl podporovat recyklaci s cílem ulehčit skutečným znečišťovatelům od poplatků, které by museli obvykle platit. Podpora nemá za cíl snížit množství papírového odpadu vyplývající z prodejů SEL. Povzbuzuje spíše SEL, aby odebírala papírový odpad, který může pocházet z výrobků prodávaných kterýmkoliv výrobcem papíru. Komise se domnívá, že bod 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí se použije na případy, kdy podnik investuje do zlepšení své vlastní výkonnosti z hlediska ochrany životního prostředí a do snížení svého vlastního znečišťování. V takových případech mohou být podpory poskytnuty, aby povzbudily podnik zlepšit svou vlastní situaci z hlediska ochrany životního prostředí. Jinak by mohla být pravidla snadno obcházena poskytnutím podpor ne znečišťovatelům, ale společnostem, které se o znečišťování starají.

(54)

Tento výklad potvrzuje bod 18 b) obecných pokynů k podporám na životní prostředí, podle jehož znění „mohou podpory působit rovněž jako pobídka, aby podniky zvýšily standardy nebo aby dále investovaly do snižování znečištění ze svých závodů“.

(55)

Kromě toho by výklad navrhovaný Belgií umožnil členským státům, aby subvencovaly investice ve všech odvětvích, kde je možné využívání druhotných surovin. Tyto podpory by byly poskytnuty, aniž by podniky musely dodržovat pravidla o státních podporách, zejména o regionálních podporách a podporách investic MSP. Takové podpory by mohly vyvolat vážná narušení dotyčných trhů.

(56)

Proto se Komise domnívá, že bod 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí není použitelný na celkové investice do jednotek PM3, PM4 a DIP2. Komise nicméně zkoumala, zda by mohly být body 29 nebo 30 obecných pokynů životního podporám na životní prostředí použitelné na některé části investic.

5.3.2.   Různé prvky environmentálních investic v jednotkách PM3, PM4 a DIP2, snížení spotřeby energie jednotky PM4

(57)

Jak již bylo řečeno v bodu 9, Belgie se domnívá, že různé prvky investic v jednotkách PM4 a DIP2, které představují dodatečné náklady nejméně 19,1 milionů EUR, by mohly využít podporu na základě bodu 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí. Nicméně popis těchto prvků zdůrazňuje určité množství úspor nákladů. Dodatečné investice např. v chladicích věžích by snížily spotřebu energie v zimní sezóně o 10 MW. Uzavření okruhu bílé vody je určeno na snížení spotřeby vody. Použití patkových lisů místo běžných lisů umožňuje SEL, aby získala sušší papír, optimalizovala proces sušení a umožnila úsporu energie. Přes opakované žádosti Komise Belgie ani neprokázala, že by mohly být tyto náklady plně způsobilé jakožto dodatečné náklady, ani nenaznačila, jaké výhody SEL získá z těchto konkrétních prvků investic, jak to vyžadují body 36 a 37 obecných pokynů k podporám na životní prostředí. Není tedy možné vypočítat, jaká je částka podpory, která by mohla být povolena.

(58)

Jak bylo řečeno v bodu 10, Belgie zdůraznila, že na jednotku PM4 se budou moci vztahovat podpory na základě bodu 30 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, pokud jednotka umožní snížit spotřebu energie. Místo investování do papírenského stroje o klasické šířce, se SEL rozhodla pro inovativní stroj, který používá méně energie. Investice tedy odpovídá definici úspor energie.

(59)

Podle bodů 36 a 37 obecných pokynů k podporám na životní prostředí jsou způsobilé pouze investice, které jsou nezbytně nutné pro splnění environmentálních cílů. Není to jen část jednotky PM4, která umožňuje snížit spotřebu energie. Rozhodujícím faktorem je větší šířka všech otočných prvků, jež ovlivňuje celou koncepci a konstrukci stroje a vyžaduje jak nižší rychlost, tak přizpůsobení sekce lisů. Nezávislý odborník provedl podrobné vyhodnocení nákladů konvečního stroje na výrobu novinového papíru. Poté bylo provedeno podrobné vyhodnocení skutečných investičních nákladů. Rozdíly vycházejí nejen z technických specifikací, ale také z přesnějších znalostí, odhadů potenciálních snížení cen atd. Způsobilé náklady odhadované na 14,1 milionů EUR se nicméně týkají pouze rozdílů nákladů týkajících se investic do zařízení (13). Toto hodnocení bylo provedeno na základě obezřetných hypotéz s vyloučením všech přehnaných odhadů.

(60)

Podle bodu 37 třetího pododstavce obecných pokynů k podporám na životní prostředí musí být způsobilé náklady vypočítány nehledě na výhody získané z případného zvýšení kapacity a nákladů vzniklých za prvních pět let životnosti investice. Nicméně vyšší náklady na spuštění v průběhu prvních pěti let životnosti investice přesahují výhody, jichž bylo dosaženo na základě úspor v oblasti energie, surovin a produktivity.

(61)

Na závěr se Komise u jednotky PM4 domnívá, že lze za přijatelné považovat podpory ve výši 40 % × 14,1 milionů EUR = 5,64 milionů EUR.

(62)

Neexistuje srovnání, na jehož základě by mohla být podpory pro jednotky PM3 a DIP2 považovány za slučitelné.

5.3.3.   Zařízení na spalování kalů KVTE

(63)

Podle bodu 31 obecných pokynů k podporám na životní prostředí mohou se podpory vztahovat na investice ve prospěch kombinované výroby elektřiny a tepla, pokud je účinnost konverze obzvláště vysoká. V tomto ohledu vezme Komise v úvahu zejména typ primární energie použité v procesu výroby. Tyto investice mohou v základní sazbě získat podporu ve výši 40 % způsobilých nákladů podle bodů 36 a 37 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

(64)

Zařízení bude používat biomasu (14) pocházející přímo ze závodu, jakož i zemní plyn a bude mít účinnost konverze 87,5–90 %. Vzhledem k ustanovením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS (15) se Komise domnívá, že tato investice spadá do oblasti působnosti bodu 31 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

(65)

Celkové dotyčné náklady se týkají budov, zařízení a vybavení potřebných pro výrobu a použití elektřiny a páry, které jsou vyráběny z biomasy pomocí zařízení na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Jsou tedy způsobilé podle bodu 36 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

(66)

Podle bodu 37 prvního pododstavce obecných pokynů k podporám na životní prostředí jsou způsobilé pouze dodatečné náklady. V tomto případě by nejhospodárnější řešení spočívalo v investování do běžného zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Jednalo by se o vysokotlaký parogenerátor 55 000 kW a dodatečnou parní turbínu 9 400 kW, což by představovalo celkovou investici ve výši 5 180 000 EUR.

(67)

Podle bodu 37 třetího pododstavce obecných pokynů k podporám na životní prostředí musí být způsobilé náklady vypočteny bez ohledu na úspory nákladů vzniklých za prvních pět let životnosti investice a přídavné podružné výroby za stejné období pěti let. Dotyčné úspory jsou tyto:

ušetřené provozní náklady na běžné kombinované výrobní zařízení na teplo a elektřinu: jedná se o náklady na zásobování zařízení KVTE palivem na výrobu stejného množství páry a tepla, náklady na personál, náklady na údržbu a náklady na demineralizovanou vodu potřebnou k provozu běžného zařízení,

ušetřené náklady na úpravu kalů. Pokud by kaly nebyly spalovány v zařízení KVTE, SEL by měla výběr mezi následujícími řešeními: 1. vypouštění, zejména pokud se týká kalů pocházejících z úpravy vody, ale ne pro kaly pocházející z odbarvování; 2. využití ve výrobě tvárnic; 3. využití jako paliva pro výrobu elektřiny, zejména pokud jsou kaly považovány za biomasu; 4. využití ve výrobě cementu,

podpory provozu: SEL bude moci získat zelená osvědčení na elektřinu, kterou vyrobí. Belgické orgány zaručují minimální cenu 80 EUR na osvědčení. Skutečná cena dosažená v roce 2003 byla mírně vyšší.

(68)

Dodatečné náklady jsou následující provozní náklady na zařízení KVTE na zpracování kalů: plyn na společné spalování, doprava a odstraňování popela, spotřeba demineralizované vody, mnohem vyšší náklady na personál, náklady na environmentální osvědčení, kontrola a čištění spalin. Náklady na vysoušení kalů před spalováním odečteny nebyly, pokud je sušení v každém případě nezbytné.

(69)

Po dobu pěti let od května 2003 do dubna 2008 by celkové čisté úspory dosáhly 16 343 000 EUR, což je čistá aktualizovaná hodnota k 1. lednu 2003.

(70)

Vzhledem k výše uvedenému dosahují způsobilé náklady 40 % x [55 147 000 EUR – 5 180 000 EUR – 16 343 000 EUR] = 13 449 600 EUR.

(71)

V některých případech může spalování kalů v zařízení KVTE podléhat bodu 29 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, pokud si např. společnost zvolí technologii vyklízení kalu, která je příznivější pro životní prostředí, než je jiná technologie schválená na základě pravidel Společenství. SEL však takovou možnost k dispozici nemá. Kaly by byly v každém případě spalovány, ať již s rekuperací tepla nebo bez ní. Proto výhody zvolené možnosti spočívají z hlediska životního prostředí v rekuperaci energie díky kombinované výrobě elektřiny a tepla a podpora by tedy mohla být nakonec schválena pouze na základě bodu 31 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

5.3.4.   Úprava sladké vody

(72)

Investice jsou nutné, aby bylo možné používat povrchové vody pocházející z potoka Kale. Belgie nicméně nepotvrdila, že by SEL mohla mít jinou levnější volbu, která by odpovídala právním předpisům Společenství. Belgie uznává, že „v praxi není realistické odebírat taková množství podzemních vod. Pokud by SEL měla povolení k odběrům (omezeným) podzemních vod, mohlo by být pokračování v těchto odběrech považováno za realistické“. SEL však v současné době nemá žádné povolení, které by jí umožňovalo odebírat podzemní vody, a na toto téma nebyla poskytnuta žádná podrobnost. S ohledem na problémy, které jsou v současné době ve Flandrech v oblasti podzemních vod a které narůstají, se zdá, že orgány nařizují omezení na vydávání nových povolení. Kromě toho, jak vysvětluje Belgie, skutečnost, že nebudou použity spodní vody, byla rozhodnuta s ohledem na ustanovení o udržitelném hospodaření s vodou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (16) (dále jen „rámcová směrnice o vodě“). Pokud se týká podzemních vod, ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) bod ii) uvedené směrnice ukládají členským státům, aby zajistily ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů podzemních vod a zajistily vyvážený stav mezi odběrem podzemních vod a jejich doplňováním s cílem dosáhnout dobrého stavu podzemních vod. Tento cíl má být dosažen do roku 2015 a byly stanoveny různé dílčí lhůty. Masa podzemní vody, kterou by musela Stora Enso používat je v současnosti přetěžována. Proto má konečné datum 2015 již nyní politické důsledky. Komise tudíž nemůže brát pro výpočet způsobilých nákladů v úvahu tuto druhou možnost a v souladu s bodem 40 obecných pokynů k podporám na životní prostředí nemůže být žádná podpora považována za slučitelnou, pokud jde o tento zvláštní prvek.

5.3.5.   Úprava odpadních vod

(73)

Belgie vysvětlila, že kvalita odpadních vod odpovídá vyšším normám, než je většina norem uvedených v příslušném povolení a norem VLAREM II, které podle ní vycházejí z lepších dostupných technologií, než vyžaduje směrnice 96/61/EHS. Kritickým bodem je nicméně koncentrace vyjádřená chemickou spotřebou kyslíku (CHSK) vody. V krátkodobě perspektivě nebude SEL schopná snížit CHSK pod 260 mg/l.

(74)

Referenční dokument „Nejlepší dostupné technologie“ pro papírenské odvětví počítá s CHSK 1 700–2 700 mg/l, ale vychází z mnohem vyšší spotřeby vody na tunu papíru, která byla uvažována jako nejlepší dostupná technologie v okamžiku sepsání tohoto referenčního dokumentu. Belgie zmiňuje studii odborníků, která uvádí, že norma 260 mg/l je krajně ambiciózní, a že v odvětví papírenského průmyslu neexistuje žádný obdobný případ. Vyhodnocení dopadů na životní prostředí se však odvolává, s poznámkou, že odpady budou činit 260 mg/l, na výsledky závodu Stora Enso v Sasku v Německu.

(75)

Environmentální povolení poskytnuté pro investici Stora Enso je ještě přísnější a ukládá maximální hodnotu CHSK 180 mg/l na základě platných vlámských právních předpisů. SEL požádala o výjimku, aby mohla vypouštět odpadní vody mající CHSK 260 mg/l. Povolení bylo uděleno s odkazem na tuto žádost a s ohledem na studii o budoucích zlepšeních, která by měla umožnit dosažení normy 180 mg/l.

(76)

Podle článku 10 směrnice 96/61/EHS, „Pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím nejlepší dostupné techniky, je především nutno tato mimořádná opatření v povolení uvést, a to bez dotčení ostatních opatření, která mohou být v zájmu dosažení souladu s normami kvality životního prostředí učiněna“. Papírenský stroj ze Stora Enso bude vypouštět odpadní vody do kanálu Gent-Terneuzen, který je silně znečištěn. Podle vyhodnocení dopadů na životní prostředí celkové výpusti SEL s hodnotou CHSK 260 mg/l budou představovat 10 až 15 % celkové CHSK vypouštěné do kanálu, což bude mít významný dopad a překročí úrovně kvality stanovené pro kanál. Rámcová směrnice o vodě zavazuje členské státy, aby definovaly jakostní cíle pro veřejné toky v členských státech. I když by povinnosti, vyplývající z této směrnice, nemusely být zatím úplně omezující, zdá se, že cíle stanovené pro kanál Gent-Terneuzen nejsou vyšší, než požadavky uložené směrnicí.

(77)

Následkem toho, pokud bylo povoleno vypouštění odpadních vod majících CHSK 260 mg/l, by měla být tato norma považována za standard Společenství stanovený zejména podle článku 10 směrnice 96/61/EHS a podle obecných cílů rámcové směrnice o vodě. Belgie neprokázala, že by norma 260 mg/l šla nad rámec toho, co požadují právní předpisy Společenství. Závěr je, že investice je nutná pro splnění standardů Společenství podle bodu 6 obecných pokynů k podporám na životní prostředí, a proto nemůže obdržet podporu. I když investice převyšuje environmentální standardy, jiné než CHSK, zdá se, že neexistují žádné dodatečné způsobilé investiční náklady a že Komise nemůže považovat žádnou podporu za slučitelnou, pokud jde o tyto investice.

5.3.6.   Terciární úprava vody

(78)

Doplňkové investice do zařízení na terciární úpravu vody se provedou, aby byly splněny normy o CHSK. Belgie nevysvětlila, zda tyto normy jdou za standardy Společenství. Belgie v každém případě neoznámila žádnou podporu ve prospěch těchto investic, pokud není situace zatím jasná a závisí na výsledku studie, kterou má SEL provést, aby bylo dosaženo souladu s environmentálním povolením. Komise tedy není povinná dojít v tomto bodu k závěru.

5.4.   Železniční infrastruktura a skladování papírového odpadu

(79)

Tato část projektu se týká dopravní činnosti, a ne výroby papíru jako takové. Investice tedy ovlivní na prvním místě hospodářskou soutěž na trhu dopravy. Článek 73 Smlouvy stanoví, že se Smlouvou jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu. Nařízení Rady (EHS) č. 1107/70 ze dne 4. června 1970 o poskytování podpor dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (17) provádí článek 73 Smlouvy. Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení přesněji stanoví, že do vstupu v platnost společné právní úpravy o rozdělení nákladů infrastruktury, mohou členské státy poskytovat podporu podnikům, které musí nést náklady infrastruktury, kterou využívají, zatímco jiné podniky tyto náklady nenesou. Komise má za to, že podle její předchozí praxe (18), náklady na manipulační koleje spadají do oblasti působnosti uvedeného článku vzhledem k tomu, že podniky nabízející konkurenční druhy dopravy, zejména dopravu silniční, nemusí nést stejné náklady na infrastrukturu. Provedení změny z jednoho druhu dopravy na jiný, jako v daném případě, je považováno za koordinační činnost ve smyslu článku 73 Smlouvy. V souladu s praxí Komise může být na tomto základě podpora až do výše 50 % považována za slučitelnou se společným trhem. SEL navíc prokázala, že železniční doprava nebyla pro pokračování operací nutná. Lze tedy předpokládat, že podpora může povzbudit podnik k uskutečnění investice. V důsledku toho může být podpora pro tuto část projektu odůvodněna na základě článku 73 Smlouvy až do výše 4 432 000 EUR.

5.5.   Slučitelnost založená přímo na čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy

(80)

Vzhledem k tomu, že obecné pokyny k podporám na životní prostředí nejsou použitelné na investice v jednotkách PM4 a DIP2 a na investice v jednotce PM3, Komise zkoumala, zda mohla být podpora poskytnutá na tyto investice považována za slučitelnou na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

5.5.1.   Jednotky PM4 a DIP2: výroba novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken

(81)

Investice SEL do výrobní kapacity novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken musí být považována za investici odpovídající aktuálnímu stavu techniky, kterou mnozí výrobci novinového papíru uskutečnili nebo uskuteční ve více méně blízké budoucnosti. Zdá se, že dostupnost dostatečných množství papírového odpadu představuje v tomto ohledu určující faktor, jak to potvrzují příklady výrobních jednotek novinového papíru ze 100 % recyklovaných vláken uvedené Belgií, z nichž se jedna nachází v jiném závodě Stora Enso. Technika „odpovídající současnému stavu techniky“ nesmí být směšována s neběžnější používanou technikou. Skutečnost, že výroba tohoto typu papírenských strojů není (zatím) sériová a že je nutné dvouleté optimalizační období, nemění nic na hodnocení ze strany Komise. Komise nemůže tudíž považovat podporu za slučitelnou z tohoto důvodu. Nedávno rozhodla obdobně ve věci podpory poskytnuté investici stejného typu pro společnost Shotton ve Spojeném království (19).

5.5.2.   Jednotka PM3: přechod na papír pro tisk časopisů z 80 % recyklovaných vláken

(82)

Výroba papíru pro tisk časopisů SC s obsahem 80 % recyklovaných vláken není bezpochyby běžná a je pravděpodobné, že je SEL Langerbrugge první výrobní jednotkou, v níž se používá kalandr o šířce 6 m na výrobu kvalitního papíru SC s obsahem recyklovaných vláken vyšším než 60 %. Je také bezpochyby pravda, že vysoce kvalitní výrobek, jako je např. papír pro tisk časopisů, má obvykle obsah recyklovaných vláken nižší. Nicméně z důvodů uvedených dále došla Komise k závěru, že na investice v jednotce PM3 nelze poskytnout podpory přímo na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(83)

Za prvé zvýšení podílu recyklovaných vláken dnes představuje určitý směr v papírenském odvětví, nejen pokud jde o novinový papír, ale také pokud jde o papír pro tisk časopisů, zejména kvality SC. Je možné, že z čistě technického hlediska přesahuje investice rámec toho, co lze považovat za současný stav techniky, i když není zatím stanoveno, že by mohl být dosažen cíl, kterým je 80 % obsah recyklovaných vláken. V každém případě se tyto cíle nezdají podstatně odlišné od cílů, které by si mohli stanovit jiní výrobci papíru, a to buď již dnes nebo v blízké budoucnosti. Potvrzují to údaje poskytnuté třetími zúčastněnými stranami, ale též z jiných věcí zkoumaných Komisí dříve (20).

(84)

Za druhé je investice plně ve shodě s programem investic SEL, který je zaměřen na zlepšení aktiv bez vytváření nových kapacit, které by mohly narušovat trhy, a uzavření jednotky PM2 zapadá, podle vlastních slov SEL, „dokonale do programu neustálého vylepšování Stora Enso zaměřeného na uzavírání výrobních jednotek, které nejsou dlouhodobě rentabilní“: („dit past volledig in Stora Enso’s continue verbeteringsprogramma date er op gericht is productie-eenheden die op lange termijn niet rendabel zijn te laten uitlopen“). Jednotka PM4 je dokonalejší než stará jednotka PM3 a nová jednotka PM3 je dokonalejší než stará jednotka PM2 s tím, že uzavření jednotky PM2 a některých aktiv ve Švédsku a Finsku umožní vyloučit jakékoliv nadměrné kapacity. Tato řada investic přináší SEL významné výhody, pokud nebude muset nést náklady na investici do úplně nového a nákladného stroje na výrobu papíru pro tisk časopisů nebo pokud nedojde k nadměrnému rozšíření kapacit a nebo pokud bude moci rozvinout svou technologii, aniž by podstoupila příliš velká finanční nebo ekonomická rizika. Nebylo žádné jiné řešení než tato investice, které by umožnilo výrobu papíru o obsahu recyklovaných vláken ve výši 80 % s nižšími náklady. Úprava jednotky PM2 by např. umožnila maximální obsah recyklovaných vláken ve výši 55 %. Každý výrobce papíru, který si přeje zůstat dlouhodobě konkurenceschopný z hlediska technologie i životního prostředí, musí pravidelně souhlasit s takovými investicemi do inovativních výrobků. Povzbudivý účinek podpory zůstává tedy pochybný, i když se lze domnívat, že se investice týká techniky, která přesahují rámec současného stavu techniky.

(85)

Za třetí existuje na evropské úrovni závazek zaměřený na dosažení průměrného 56 % použití recyklovaných vláken do roku 2005. Současný průměr v Belgii je 49,8 %. I když má papír pro tisk časopisů obecně nižší obsah recyklovaného papíru, zdá se obtížné dosáhnout tyto cíle pouze zvýšením obsahu recyklovaných vláken v papírech jiných, než je papír pro tisk časopisů. Sama SEL podtrhuje, že vzhledem ke svému postavení na belgickém trhu s papírem mají normy přímý vliv na její činnosti. Novinový papír představuje pouze omezenou část veškerého vyrobeného papíru. Kromě toho nejsou všechny jednotky na výrobu novinového papíru umístěny dostatečně blízko u zdrojů recyklovaného papíru a může se ukázat, že není hospodářsky výhodné upravit některé z nich na vyšší použití recyklovaných vláken od roku 2005. Proto není překvapující, že zvýšení podílu recyklovaného papíru představuje rovněž směr v případě papíru pro tisk časopisů.

(86)

Za čtvrté Belgie ani SEL nevysvětlily, jaké by byly náklady na obdobnou investici do výrobní jednotky na papír pro tisk časopisů s „obvyklým“ (obvyklejším) obsahem recyklovaných vláken a jaké úspory by z této investice vznikly ve srovnání s touto volbou. Naproti tomu trvají na skutečnosti, že dodatečné náklady jsou nutné nejen na dosažení obsahu recyklovaných vláken ve výši 80 %, ale také na získání vysoké kvality papíru pro tisk časopisů na stroji vyrobeném původně pro výrobu novinového papíru. Investiční náklady tak obsahují položky, jako jsou např. zařízení na vysoušení (papír SC se obtížněji suší), třetí sušárna (neboť papír SC je těžší), kalandry v řadě se 2x4 měkkými uchopeními na získání dobrého lesku papíru a válce upravené na kvalitu SC, nové nástroje na vaření buničiny na získání drti v kvalitě SC. Přinejlepším pouze část investice by mohla být považována za výhradně určenou pro zvýšení podílu recyklace (21).

(87)

Za páté, jak bylo řečeno v pododdílu 5.3.1, nic nezaručuje, že by investice umožnila zvýšení využití recyklovaných vláken nebo zvýšení využití recyklovaných vláken pocházejících z prodejů SEL. Podpora není např. podmíněna převzetím dodatečného množství papírového odpadu pocházejícího z městského sběru, jak tomu bylo v případě podpory poskytnuté společnosti Shotton. Pokud neexistuje přímá výhoda pro životní prostředí, zdá se být cílem podpory na prvním místě inovace. Komise může nicméně pro schválení podpor určených výhradně pro fáze základního a průmyslového výzkumu a předkonkurenčního vývoje vycházet z rámce Společenství pro státní podpory na výzkum a vývoj (22). Čím je výzkum a vývoj blíže trhu, tím může podpora více narušit hospodářskou soutěž. Proto bod 2.3 tohoto rámce vylučuje podpory činností, které by mohly být považovány za inovativní, které však nespadají do rámce výše uvedených fází. Připomínky předané třetími zúčastněnými stranami potvrzují nebezpečí narušení hospodářské soutěže v této věci.

6.   ZÁVĚR

(88)

Belgie dodržela svou povinnost oznámit podporu v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy a bodem 76 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

(89)

Investice SEL v jednotce PM4 umožňují snížit spotřebu elektřiny, přísad a vody ve srovnání s běžným strojem na výrobu novinového papíru. Způsobilé investiční náklady dosahují 14 100 000 EUR a podpora ve výši 5 640 000 EUR tedy může být považována za slučitelnou se společným trhem. Pokud jde o investici do zařízení na spalování kalů KVTE, domnívá se Komise, že podpora ve výši 13 449 600 EUR je slučitelná se společným trhem. Pokud jde o investice do železniční infrastruktury a skladování papírového odpadu, domnívá se Komise, že maximální výše podpory slučitelné se společným trhem dosahuje 4 432 000 EUR. Celkem se jedná o částku 23 521 600 EUR, která je považována za slučitelnou.

(90)

Investice SEL do jednotek PM3 a DIP2, jakož i do zařízení na úpravu sladké vody a odpadních vod nejsou způsobilé,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Státní podpora, kterou Belgie zamýšlí poskytnout ve prospěch N.V. Stora Enso Langerbrugge, jež spočívá v subvenci ve výši 25 900 000 EUR a v osvobození od pozemkové daně v hodnotě odhadované na 9 milionů EUR, je slučitelná se společným trhem až do výše 23 521 600 EUR.

Poskytnutí této podpory ve výši 23 521 600 EUR je tudíž schváleno.

Zbylá část podpory je neslučitelná se společným trhem a z tohoto důvodu nemůže být poskytnuta.

Článek 2

Belgie uvědomí Komisi do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí o opatřeních přijatých k jeho splnění.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Belgickému království.

V Bruselu dne 8. září 2004.

Za Komisi

Mario MONTI

člen Komise


(1)  Úř. věst. C 15, 21.1.2004, s. 10.

(2)  Úř. věst. C 37, 3.2.2001, s. 3.

(3)  Viz poznámka pod čarou č. 1.

(4)  http://www.storaenso.com

(5)  Důvěrné informace

(6)  N223/93 a N40/99, Úř. věst. C 284, 7.10.2000, s. 4.

(7)  Poznámka 10 rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2, viz poznámka pod čarou č. 1 tohoto rozhodnutí.

(8)  KOM(2001) 370 v konečném znění ze dne 12.9.2001.

(9)  Viz poznámka pod čarou č. 5.

(10)  Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26.

(11)  Směrnice Rady 99/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, 31.12.1994, s. 10). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/12/ES (Úř. věst. L 47, 18.2.2004, s. 26).

(13)  Malá část se ve skutečnosti týká náhradních dílů potřebných pro zajištění kontinuity výrobního procesu.

(14)  Ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektrickou energií (Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 33). Směrnice ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(15)  Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 50.

(16)  Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. Směrnice pozměněná rozhodnutím 2455/2001/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2001, s. 1).

(17)  Úř. věst. L 130, 15.6.1970, s. 1.

(18)  Viz rozhodnutí Komise ze dne 19. června 2002, N643/2001, Rakousko, režim podpory pro rozšíření soukromých manipulačních tratí (Úř. věst. C 178, 26.7.2002, s. 20), rozhodnutí ze dne 18. září 2002, N308/2002, Německo, obecné pokyny k podporám na investici do železniční infrastruktury v Sasku-Anhaltsku (Úř. věst. C 277, 14.11.2002, s. 2) a rozhodnutí ze dne 9. února 2001, N597/2000, Nizozemsko, režim podpory pro soukromá připojení na vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. C 102, 31.3.2001, s. 8).

(19)  Rozhodnutí Komise 2003/814/ES ze dne 23. července 2003 o státní podpoře C 61/2002, kterou Spojené království zamýšlí poskytnou zařízení na recyklaci novinového papíru v rámci programu WRAP (Úř. věst. L 314, 28.11.2003, s. 26).

(20)  Zejména věc N 713/02 – Podpora ve prospěch LEIPA Georg Leinfelder GmbH, Brandeburg (Německo) (Úř. věst. C 110, 8.5.2003, s. 13).

(21)  To názorně ukazuje, že pokud by byla investice do jednotky PM3 považována za způsobilou, pouze část z nákladů by mohla být považována za dodatečné náklady obdobně s body 36 a 37 obecných pokynů k podporám na životní prostředí.

(22)  Úř. věst. C 45, 17.2.1996, s. 5.


Tiskové opravy

26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/78


Oprava nařízení Komise (ES) č. 1582/2004 ze dne 8. září 2004 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uvalených nařízením Rady (ES) č. 1470/2001 na dovozy elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL-i) pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL-i) zasílaných z Vietnamu, Pákistánu nebo Filipín bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Vietnamu, Pákistánu nebo Filipín, a o zavedení evidence těchto dovozů

( Úřední věstník Evropské unie L 289 ze dne 10. září 2004 )

Strana 56, čl. 1, první odstavec:

místo:

„kód TARIC 85393190*91“,

má být:

„kód TARIC 85393190*92“.


26.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 53/78


Oprava nařízení Komise (ES) č. 305/2005 ze dne 19. října 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 312/2003, pokud jde o celní kvóty pro některé produkty pocházející z Chile

( Úřední věstník Evropské unie L 52 ze dne 25. února 2005 )

Strana 8, příloha, první sloupek tabulky:

místo:

„09.1937 (*)“

má být:

„09.1940 (*)“

místo:

„09.1939“

má být:

„09.1941“

místo:

„09.1941 (**)“

má být:

„09.1942 (**)“