Usnesení Evropského výboru regionů o konferenci o budoucnosti Evropy

(2021/C 300/01)

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

plně souhlasí s tím, že je zapotřebí široká, skutečně inkluzivní, transparentní, zeměpisně a politicky vyvážená a decentralizovaná diskuse o budoucnosti Evropské unie;

2.

vítá dlouho očekávané zahájení činnosti v souvislosti s konferencí o budoucnosti Evropy, a to navzdory přetrvávajícím výzvám způsobeným pandemií COVID-19, a rád přispěje k dosažení ambiciózních, dalekosáhlých a trvalých výsledků se skutečnými přínosy pro všechny občany EU;

3.

vyjadřuje politování nad opožděným zahájením konference, které proces plánovaný na dva roky zkrátí na jednoroční. Přesto naléhavě vyzývá ke zvýšení úsilí o to, aby konference byla úspěšná jakožto projev demokratické účasti a zapojení občanů;

4.

zdůrazňuje, že konference by měla být procesem, jenž nabídne možnost vyjádření všem občanům bez ohledu na jejich zázemí, věk, původ nebo bydliště, a vybízí všechny aktéry, aby pořádali akce a prosazovali digitální platformu v celé společnosti s tím, že vykročí za rámec obvyklých skupin zapojujících se do diskusí o EU, a diskusi díky tomu obohatí co nejširší spektrum účastníků;

5.

bere na vědomí společné prohlášení podepsané Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí, vítá zejména to, že jsou v něm jasně zmíněny regionální a místní orgány, regionální parlamenty a zásady subsidiarity a proporcionality, a opakuje svůj požadavek, aby se stal jedním ze signatářů společného prohlášení;

6.

poukazuje na to, že v EU působí na místní a regionální úrovni přibližně jeden milion volených zástupců, kteří jménem svých občanů pracují v téměř 90 000 orgánech na nižší než celostátní úrovni, a tak představují nejrozsáhlejší složku demokratického zastoupení v EU, která je současně nejblíže k občanům. Jsou kolektivně odpovědní za polovinu veřejných investic v EU a za provádění více než poloviny evropských právních předpisů, čímž významně přispívají k dosažení politických cílů Unie;

7.

znovu potvrzuje své postoje uvedené v usnesení ze dne 12. února 2020 a opakuje, že většina témat vybraných k diskusi během konference, včetně klimatu, životního prostředí, vylidňování a demografické výzvy, zdraví, vzdělávání, kultury, migrace, právního státu, digitální transformace, silnějšího hospodářství a sociální spravedlnosti, spadá do pravomocí regionálních a místních orgánů. Zdůrazňuje proto, že konference nebude moci předložit konkrétní návrhy, nevyplyne-li podstatná část těchto návrhů z aktivního dialogu a konzultací s nižší než celostátní úrovní;

8.

zastává názor, že konference by měla k reformám politik a institucí přistupovat otevřeně a připravit půdu pro dlouhodobé reformy Evropské unie, které přesáhnou dobu trvání konference;

9.

považuje konferenci za příležitost, jak přiblížit Evropu občanům a posílit jejich pocit odpovědnosti za evropský projekt prostřednictvím „evropského domu demokracie“, jehož základy tvoří místní a regionální orgány, zdi představují členské státy a jeho střechu Evropská unie. Zavazuje se, že bude aktivně vystupovat při zkoumání různých politických cest k posílení víceúrovňové správy a podpoře další integrace v Evropě v oblastech, kde je to důvodné a kde takový postup přináší přidanou hodnotu;

10.

domnívá se, že vzhledem k současné pandemii je zásadně důležité posílit demokratické zásady a stěžejní úlohu měst a regionů při poskytování důvěryhodných odpovědí občanům a zdůraznit význam vzájemné spolupráce napříč všemi úrovněmi správy a bez ohledu na hranice s cílem čelit společným výzvám. To by se mělo plně odrazit ve složení a jednacím řádu konference;

11.

má v úmyslu se do konference aktivně zapojit prostřednictvím účasti svých členů jednak ve výkonné radě a jednak jakožto delegátů na jednáních plenárního shromáždění konference. Zavazuje se, že bude konferenci poskytovat tematické příspěvky k otázkám, které mají klíčový význam pro místní a regionální orgány, mimo jiné prostřednictvím řady dialogů s občany na místní úrovni, které VR uspořádá v celé EU. Požaduje, aby podmínkou pro konání komplexních diskusí byla účast mladých lidí a lidí reprezentujících různorodost našich společností;

12.

má za to, že plenární shromáždění konference by mělo mít pevné demokratické základy, a proto by jeho členy měli kromě poslanců Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů být v přiměřeném počtu i zástupci regionálních parlamentů a místních zastupitelstev. Zdůrazňuje, že na konferenci je nutno zajistit geograficky, politicky a genderově vyvážené zastoupení;

13.

zdůrazňuje, že je třeba zesílit administrativní úsilí, aby byly do diskuse na konferenci o budoucnosti Evropy zahrnuty názory nejvzdálenějších regionů EU, jež mají v rámci EU jedinečný a výjimečný charakter a jež jsou styčnými body mezi EU a jinými kontinenty;

14.

vítá spuštění vícejazyčné digitální platformy pro konferenci o budoucnosti Evropy a zavazuje se, že ji bude podporovat a přispívat k ní pořádáním participativních dialogů a poskytováním příslušné zpětné vazby. Vybízí místní a regionální orgány, aby o platformě informovaly své občany a prosazovaly účast celé společnosti bez ohledu na zázemí, původ nebo bydliště;

15.

domnívá se, že na akcích i na digitální platformě musí být zastoupeny nejrůznější názory na EU a její budoucnost, aby konferenci bylo možno brát za skutečně demokratický proces. Podotýká nicméně, že je třeba zachovávat určité minimální hodnoty a do širokého spektra názorů by neměly být připuštěny ty, které se stavějí proti lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právnímu státu a dodržování lidských práv, ani takové, jež by zahrnovaly vulgární, hanlivá, nenávistná, rasistická nebo veřejný pořádek narušující vyjádření. Pořadatelé i účastníci by se měli zavázat k dodržování těchto hodnot za všech okolností;

16.

konstatuje, že VR na svých plenárních zasedáních a schůzích komisí již začal pořádat diskuse a přijímat stanoviska k tématům souvisejícím s činností konference. Kromě toho se na konferenci zaměří významné akce VR, jako je Evropský týden regionů a měst, výroční konference EuroPCom a dialogy a konzultace s občany na místní a regionální úrovni, jakož i akce pořádané politickými skupinami Výboru;

17.

zdůrazňuje, že je nutno zvýšit úsilí na všech úrovních správy, aby v diskusi na konferenci o budoucnosti Evropy zazněl též hlas oblastí, které trpí vážným a trvalým přírodním nebo demografickým znevýhodněním, jako jsou řídce osídlené oblasti, ostrovní území nebo přeshraniční či horské regiony;

18.

poukazuje na svoji probíhající iniciativu konzultovat s občany prostřednictvím dialogů na místní a regionální úrovni pořádaných členy VR, přičemž řada úspěšných akcí již proběhla před zahájením konference. Tyto akce usnadňují interakci občanů s politiky na všech úrovních správy a ukazují, že diskuse o směřování Evropské unie je pro evropské regiony a města velmi důležitá;

19.

připomíná, že konference musí mít dosah do všech oblastí Evropy, městských i venkovských. Zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou mohou nižší než celostátní úrovně správy sehrát při zprostředkování diskusí v rámci konference venkovským oblastem, čímž by umožnily, aby i jejich potřeby byly vzaty v potaz;

20.

oceňuje interinstitucionální spolupráci a větší součinnost při zavádění těchto činností a usnadní další informační činnosti prostřednictvím spolupráce se svými partnery, jako jsou regionální parlamenty v rámci Konference regionálních zákonodárných shromáždění Evropské unie (CALRE), iniciativa RLEG, k níž dala podnět skupina regionů s legislativními pravomocemi, síť regionálních center (RegHub) a síť Aliance soudržnosti, mladí volení politici prostřednictvím zvláštního programu, regionální a místní politici odpovědní za střediska Europe Direct a pilotní projekt Budování Evropy ve spolupráci s místními subjekty (BELE);

21.

bude i nadále posilovat spolupráci s evropskými a vnitrostátními sdruženími místních a regionálních orgánů, s komunitami zúčastněných stran z regionů a měst, s druhými komorami vnitrostátních parlamentů a s dalšími subjekty;

22.

zavazuje se, že zvýší dopad a dosah konference a podpoří a bude využívat inovativní formy participativní demokracie. Místní a regionální orgány mají prokazatelné výsledky, pokud jde o zahrnutí příspěvků občanů do politického rozhodovacího procesu. Vyzývá členské státy k tomu, aby se na vnitrostátní úrovni na této konferenci aktivně podílely a aby zajistily zapojení místních a regionálních orgánů. Je totiž nezbytné, aby se zapojily do diskuse a úvah a získaly podporu občanů na svých územích, aby jejich názory byly slyšet a aby jejich očekávání byla zohledněna při politickém rozhodovacím procesu;

23.

vyzývá k navázání stálého evropského dialogu s občany s cílem posílit demokracii na všech úrovních správy a motivovat občany k účasti v projektu EU a povzbudit jejich pocit odpovědnosti za něj, jak se uvádí ve stanovisku Místní a regionální orgány ve stálém dialogu s občany (1), které bylo přijato v říjnu 2020. Domnívá se, že dialog s občany by neměl být jednosměrnou komunikací, ale měl by přispívat k tvorbě politik EU;

24.

zdůrazňuje, že vedle způsobů získávání příspěvků od občanů jsou neméně důležitá opatření přijatá v návaznosti na tyto příspěvky, zejména závěrečná doporučení konference. Zdůrazňuje, že tato navazující opatření by měla být přijímána koordinovaným a inkluzivním způsobem a do jejich přijímání by měl být plně zapojen i VR. Dále se domnívá, že by konference měla mít dostatek času na předložení konkrétních návrhů na zlepšení institucionálního rámce EU a její připravenosti na budoucnost. Uznává, že jakkoli může konference získat důvěru veřejnosti, může ji rovněž ztratit, pokud nedodrží slib, že přinese výsledky a vezme v potaz vyjádřené názory. Je přesvědčen, že úspěch konference v posledku závisí na tom, že občané uvidí, že jejich názor byl vyslyšen a že se podíleli na formování budoucnosti EU;

25.

zdůrazňuje, že VR na podporu svého politického a institucionálního poslání po dobu trvání konference zřídil skupinu na vysoké úrovni pro evropskou demokracii (2), v jejímž čele stojí bývalý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a která bude podněcovat diskuse o vizi VR týkající se evropské demokracie z pohledu nižší než celostátní úrovně správy a o tom, jak posílit dopad a vliv místních a regionálních orgánů a VR v evropském rozhodovacím procesu;

26.

těší se na spolupráci se slovinským předsednictvím Rady EU a na prezentaci příspěvků místních a regionálních orgánů k budoucnosti EU na 9. Evropském summitu regionů a měst, který se bude konat během francouzského předsednictví Rady EU;

27.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předložil předsedovi Evropského parlamentu, předsedkyni Evropské komise, předsedovi Evropské rady a předsednictví Rady.

---

(1)  CDR 4989/2019.

(2)  Skupině na vysoké úrovni předsedá bývalý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a tvoří ji šest dalších členů: bývalý evropský komisař Joaquín Almunia a bývalá komisařka Androulla Vassiliou, bývalé poslankyně Evropského parlamentu Rebecca Harms a Maria João Rodrigues, předsedkyně Evropského fóra mládeže Silja Markkula a profesor Varšavské univerzity Tomasz Grosse.

Usnesení Evropského výboru regionů – Volný pohyb během pandemie COVID-19 (digitální zelený certifikát) a zintenzivnění výroby očkovacích látek

(2021/C 300/02)

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

poukazuje na to, že pandemie COVID-19 měla závažné důsledky z hlediska volného pohybu občanů v Evropské unii a ostatních částech světa a dotkla se zejména přeshraničního cestování a dojíždění;

2.

je toho názoru, že hlavním způsobem, jak tuto pandemii překonat a obnovit volný pohyb, je ochránit evropské občany před onemocněním COVID-19 a novými variantami viru očkováním;

3.

vyjadřuje politování nad tím, že jsou členské státy EU prozatím v procesu očkování pozadu. Bylo to zapříčiněno tím, že uzavírání smluv o očkovacích látkách s farmaceutickými společnostmi probíhalo zpočátku pomalu, tyto společnosti ohledně těchto smluv nepostupovaly transparentně a následně došlo ke zpožděním v dodávkách vakcín a k problémům při organizaci očkovacích kampaní;

4.

zdůrazňuje, že je nutné uplatňovat společný přístup, co se týče ověřování a dokládání toho, jak na tom jednotlivé osoby v souvislosti s onemocněním COVID-19 jsou. Má to zcela zásadní význam, aby bylo možné zaručit účinnost, efektivitu a interoperabilitu opatření a technických řešení určených ke sledování pandemie a usnadnit výkon práva svobodně se pohybovat a pobývat na území všech členských států EU;

5.

vítá návrh nařízení o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, testování a uzdravení za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (digitální zelený certifikát), který předložila Evropská komise, a také návrh nařízení týkající se digitálních zelených certifikátů pro státní příslušníky třetích zemí s oprávněným pobytem nebo oprávněným bydlištěm v EU;

6.

je potěšen vyjádřením Evropského parlamentu, že by měl být tento doklad přejmenován na „certifikát EU týkající se onemocnění COVID-19“, aby bylo patrnější, k čemu bude sloužit, a aby mohl být snáze propagován mezi občany. Upozorňuje na to, že místní a regionální orgány hrají důležitou roli při zvyšování povědomí o tomto certifikátu mezi svými občany a při zviditelňování přidané hodnoty EU v této souvislosti. Evropský výbor regionů tudíž vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s ním zahájila společnou kampaň;

Digitální zelený certifikát

7.

stejně jako ve svém usnesení ke kampani očkování proti onemocnění COVID-19 (RESOL-VII/010) zdůrazňuje, že podporuje záměr vytvořit pro lékařské účely standardizovanou a interoperabilní formu dokladu o očkování, neboť z lékařského hlediska je nezbytné mít k dispozici potvrzení o provedené vakcinaci. Aby se zamezilo jakékoli diskriminaci, měl by být tento certifikát v rámci celé EU automaticky vystavován osobám, které jsou očkované, které se zotavily z onemocnění COVID-19 nebo které podstoupily test;

8.

zdůrazňuje, že zelený certifikát nepředstavuje nový cestovní doklad, který by přinášel nějaká nová práva nebo nové výhody, nýbrž že se jedná pouze o nástroj, jehož jediným účelem je usnadnit volný pohyb osob v průběhu pandemie COVID-19;

9.

je potěšen tím, že navržený rámec zahrnuje interoperabilní certifikáty nejen o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, ale také o výsledku testu a uzdravení. Smyslem je usnadnit jejich držitelům během pandemie COVID-19 výkon práva na volný pohyb mezi členskými státy EU a zvýšit míru dodržování platných hygienických opatření. Bylo by zapotřebí důkladněji se zamyslet nad délkou platnosti tohoto certifikátu a popřípadě ji v budoucnu upravit;

10.

klade si ovšem otázku, zda bude tato technologie skutečně interoperabilní, vezmeme-li v potaz, že některé členské státy se již nyní chystají začlenit certifikáty o očkování do svých aplikací pro trasování kontaktů, které mnohdy nejsou kompatibilní s jinými aplikacemi tohoto druhu používanými v rámci EU;

11.

má za to, že digitální zelený certifikát může pomoci omezit a odstranit riziko padělaných certifikátů v souvislosti s onemocněním COVID-19, které se dle dostupných informací již vyskytly. Je nezbytné zaručit vysoké standardy bezpečnosti, zejména pokud jde o certifikáty v tištěné podobě;

12.

důrazně upozorňuje na to, že digitální zelený certifikát by neměl být chápán jako podmínka výkonu práva na volný pohyb ani jako cestovní doklad a že je nutné dodržet zásadu nepřípustnosti jakékoli diskriminace, obzvláště ve vztahu k osobám, které nejsou očkovány;

13.

navrhuje upravit článek 1 navrženého nařízení tak, aby bylo jasně stanoveno, že digitální zelený certifikát neovlivní právo přeshraničních pracovníků svobodně se během pandemie přemísťovat mezi bydlištěm a místem výkonu práce. Neměl by se dotknout ani volného pohybu zboží a základních služeb na celém jednotném trhu, včetně zdravotnického vybavení a personálu, prostřednictvím hraničních přechodů se „zelenými pruhy“, které jsou předmětem sdělení Komise o zavádění zelených pruhů podle Pokynů týkajících se opatření správy hranic v zájmu ochrany zdraví a zajištění dostupnosti zboží a základních služeb;

14.

trvá na tom, že v souladu se zásadou nepřípustnosti jakékoli diskriminace musí být zaručeno, aby osoby, které nejsou očkované, ale disponují platným testem dokládajícím, že jsou zdravé, mohly požívat svého práva na cestování. Tyto testy musí být dostupné všem a za co nejnižší cenu;

15.

podporuje uznávání certifikátů vydaných třetími zeměmi občanům EU a jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou tyto certifikáty vydány podle norem rovnocenných normám stanoveným v daném nařízení. Očekává, že se podobným způsobem bude postupovat v případě státních příslušníků třetích zemí s oprávněným pobytem nebo oprávněným bydlištěm v EU, kteří se nechali očkovat ve třetích zemích;

16.

je toho názoru, že by digitální zelený certifikát měl být vydáván pouze v případě očkovacích látek, které byly schváleny na evropské úrovni rozhodnutím Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA). Je třeba upravit v tomto smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení předloženého Evropskou komisí;

17.

souhlasí s tím, že by digitální zelený certifikát měl být vydáván bezplatně, a to buď v digitálním, nebo v digitálním i tištěném formátu, aby tak byl v souladu s úsilím EU v oblasti prosazování digitalizace. Je třeba upravit v tomto smyslu čl. 3 odst. 2;

18.

poukazuje na to, že by nařízení mělo přihlížet k vnitřní organizaci členských států a respektovat zásadu subsidiarity, poněvadž v některých členských státech nevystavují zdravotní certifikáty jen celostátní orgány. V celém nařízení (počínaje čl. 3 odst. 2) by se mělo odkazovat na „příslušné veřejné orgány“;

19.

žádá Evropskou komisi, aby po zavedení digitálního zeleného certifikátu koordinovala opatření omezující volný pohyb osob v EU, jako je například povinnost podstoupit karanténu, domácí izolaci a test na infekci SARS-CoV-2 nebo odepření vstupu. Zvláště pak zdůrazňuje, že by členské státy měly o zavedení těchto omezení neprodleně předem informovat ostatní členské státy a Komisi a měly by při tom přijatá opatření zdůvodnit a uvést jejich rozsah (změna čl. 10 odst. 1);

20.

vyzývá k tomu, aby byla v souvislosti s otázkami zdraví, které mají velice citlivý a osobní charakter, zaručena ochrana údajů. Žádá evropské normotvůrce, aby důkladně posoudili především to, jaký bude mít navržený certifikát dopad z hlediska ochrany údajů, zda je v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů, zda odpovídá zásadám uchovávání údajů a zda by případně mohlo dojít k předání údajů z EU do třetích zemí. Důrazně upozorňuje na to, že po skončení pandemie by se tyto údaje již neměly vyhodnocovat;

21.

připomíná, že je nezbytné respektovat při provádění nařízení v členských státech a regionech základní práva a zásady, které byly uznány zejména v Listině základních práv. Jde mj. o právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů, právo na rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, právo na volný pohyb a právo na účinnou právní ochranu. Z tohoto důvodu by jakékoliv omezení základních práv mělo být posouzeno a prověřeno z hlediska přiměřenosti;

22.

naléhavě vyzývá Evropský parlament a Evropskou radu k co nejrychlejšímu přijetí digitálního zeleného certifikátu, aby mohl tento certifikát a celý systém začít plně fungovat od letošního léta, protože to má zásadní význam pro oživení hospodářství v EU;

23.

žádá členské státy, aby digitální zelený certifikát využívaly s obezřetností. Všichni občané by i nadále měli mít přístup k základním službám;

Zintenzivnění výroby očkovacích látek

24.

připomíná, že by EU měla postupovat v souladu se zásadou solidarity. Přístup k očkovacím látkám by se neměl odvíjet od místa bydliště nebo od ekonomické strategie soukromých podniků;

25.

požaduje, aby byla urychleně zintenzivněna výroba očkovacích látek v Evropě, a podporuje úsilí, které v tomto směru vyvíjí Evropská komise, především co se týče zvýšení počtu míst jejich výroby v EU. Vybízí Evropskou komisi, aby zvážila, zda by pro tento účel neměla být zavedena zvláštní ustanovení v oblasti státní podpory;

26.

domnívá se, že v zájmu navýšení výroby očkovacích látek by EU měla prozkoumat nová řešení, například pozastavení patentů na léčivé přípravky a zdravotnické technologie, které umožňují léčit onemocnění COVID-19 nebo tomuto onemocnění předcházet;

27.

opakuje svou výzvu, aby evropští normotvůrci předložili rozhodné a ambiciózní návrhy ohledně vývoje a výroby důležitých léčivých přípravků na evropském území, a bylo tak možné snížit závislost EU na třetích zemích a docílit tím její strategické autonomie;

28.

znovu zdůrazňuje, že vakcinace evropského obyvatelstva musí zůstat hlavní prioritou EU, a vítá zavedení mechanismu povolení na vývoz očkovacích látek proti onemocnění COVID-19 do třetích zemí, jelikož je to nezbytné k tomu, aby jejich výrobci plnili své závazky vůči občanům EU. Zároveň upozorňuje na to, že proces očkování bude účinný pouze tehdy, bude-li EU i nadále pomáhat a dodávat vakcíny ostatním částem světa a především méně rozvinutým zemím, zejména v rámci iniciativy COVAX, k níž se připojilo 142 států.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Provádění evropského pilíře sociálních práv z místní a regionální perspektivy

(2021/C 300/03)

Hlavní zpravodajka: Anne KARJALAINEN (FI/SES), členka zastupitelstva města Kerava Odkaz: žádost portugalského předsednictví o vypracování stanoviska Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv COM(2021) 102 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

je potěšen tím, že portugalské předsednictví Rady Evropské unie zahrnulo provádění evropského pilíře sociálních práv do svého programu jako prioritní cíl a na žádost předsednictví vypracoval stanovisko na téma místní a regionální perspektivy pro sociální summit v Portu. Je důležité, aby na nejvyšší politické úrovni existoval závazek podporovat silnou sociální Evropu a blahobyt lidí během současného desetiletí;

2.

velmi vítá akční plán Evropské komise pro evropský pilíř sociálních práv, který představuje nezbytné dlouhodobé politiky a konkrétní nástroje, které budou základem udržitelnějších hospodářských a sociálních systémů pro budoucnost ve všech členských státech Evropské unie;

3.

vítá, že akční plán uznává význam místních a regionálních orgánů při provádění, rozvoji a navyšování hodnoty iniciativ. Místní a regionální orgány budou hrát klíčovou roli při posilování životaschopnosti regionů a dosahování hlavních kvantitativních cílů v oblasti zaměstnanosti, dovedností a sociální ochrany do roku 2030 pod podmínkou, že budou k dispozici dostatečné finanční prostředky na provádění akčního plánu;

4.

zdůrazňuje, že prováděcí plán podpoří a podnítí úsilí místních a regionálních orgánů o provádění politik zaměstnanosti a sociálních politik. Je důležité vidět za rámec současné krize a uskutečnit sociální investice s cílem posílit sociální rozměr, a také zajistit hladké fungování vnitřního trhu;

5.

konstatuje, že jasné, koordinované a ambiciózní provádění evropského pilíře sociálních práv posílí závazek Evropské unie vůči Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a jejím 17 cílům udržitelného rozvoje, jakož i sociálně spravedlivému provádění Zelené dohody pro Evropu;

6.

konstatuje, že zásady subsidiarity a proporcionality budou určovat úroveň, na jaké EU a členské státy navrhované nástroje politik a legislativní opatření během provádění evropského pilíře sociálních práv zavedou;

Spojení sil v Portu

7.

naléhavě žádá členské státy, sociální partnery a organizace občanské společnosti účastnící se sociálního summitu v Portu, aby se společně zavázaly k urychlení provádění evropského pilíře sociálních práv v oblastech spadajících do jejich působnosti, a učinily tak z občanů prioritu. Většina nástrojů pro provádění zásad pilíře je v rukou členských států, regionálních a místních samospráv, jakož i sociálních partnerů a občanské společnosti. Úspěch bude záviset na odhodlání různých úrovní správy a zúčastněných stran a společné odpovědnosti podporované evropskými institucemi. Regiony a obce jsou ochotny se podílet na budování silné a odolné sociální Evropy, která zaručí, že ekologická a digitální transformace budou spravedlivé a usnadní hospodářské i sociální oživení po krizi COVID-19. To má jasnou podporu veřejnosti, neboť devět z deseti evropských občanů považuje sociální Evropu za důležitou (1);

8.

podotýká, že Evropa čelí největší zdravotní, sociální a hospodářské krizi celé generace, krizi, která zkouší evropskou solidaritu. Dopad pandemie COVID-19 na zaměstnanost, úrovně chudoby a duševní pohodu lidí bude pociťován po dlouhou dobu a bude vyžadovat investice v sociální a zdravotnické oblasti na všech úrovních správy, účinné kombinace politik a hospodářské zdroje. Investice a opatření, která mají být provedena v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, musí mít silný sociální rozměr, aby posílily systémy sociálního zabezpečení, financovaly kvalitní pracovní místa, zlepšily a zabezpečily veřejné služby, snížily chudobu a podpořily rovnost žen a mužů. Důraz by měl být kladen na ochranu především těch nejzranitelnějších osob, jako jsou osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, rodiny samoživitelek a samoživitelů, pro které je obtížné sladit pracovní a soukromý život, osoby se zdravotním postižením, migranti, oběti genderově podmíněného násilí atd., a na to, aby bylo oživení inkluzivní a sociálně spravedlivé. Klíčový význam zde má zásadní závazek týkající se hospodářské svobody veřejných orgánů poskytovat, zadávat a financovat služby obecného hospodářského zájmu;

9.

konstatuje, že Evropská unie se nachází ve zlomovém bodě, kdy je možné – a nutné – přemýšlet jinak. Ve světě formovaném globálními megatrendy potřebují systémy sociálního zabezpečení přepracovat. Více než kdy jindy je důležité investovat do blahobytu lidí a zvážit výhody ekonomiky blahobytu. VR vnímá sociální summit v Portu jako významnou příležitost k dohodě na společných cílech, v jejichž rámci tvoří blahobyt a rovnost lidí jádro politiky a sociální otázky představují trvalou prioritu Evropské unie;

Společné cíle, které mají být v Portu potvrzeny

10.

podporuje tři hlavní cíle v oblasti zaměstnanosti, dovedností a sociální ochrany uvedené v akčním plánu, kterých má být dosaženo do konce tohoto desetiletí v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN. Podle nově navržených hlavních cílů by do roku 2030 mělo být zaměstnáno nejméně 78 % obyvatel EU ve věku 20 až 64 let, nejméně 60 % všech dospělých by se mělo každoročně účastnit odborné přípravy a počet osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením by se měl snížit alespoň o 15 milionů;

11.

poukazuje na to, že pro dosažení cíle v oblasti zaměstnanosti bude nutné vytváření nových kvalitních pracovních míst, zlepšení zaměstnanosti žen, usnadnění přístupu všech mladých lidí k zaměstnání, s patřičným ohledem na mladé lidi ze znevýhodněných skupin, a zajištění toho, aby skupiny nedostatečně zastoupené na trhu práce do něj byly plně začleněny. Krize COVID-19 ovlivnila zaměstnanost žen, mladých lidí, migrantů a osob se zdravotním postižením. Je třeba věnovat pozornost také obtížím, s nimiž se setkávají osoby, které čelí diskriminaci v oblasti zaměstnání i z jiných důvodů, jako je věk, etnický a rasový původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení a sexuální orientace;

12.

souhlasí s tím, že navrhované iniciativy týkající se zaměstnanosti a komplexního kolektivního vyjednávání jsou důležité pro zajištění lepší ochrany pracovníků. Nové formy zaměstnanosti, mobilita pracovních sil, ekonomika platforem, pružná pracovní doba a práce na dálku vyžadují dialog mezi sociálními partnery a úzké zapojení do provádění evropského pilíře sociálních práv. V témže duchu vyjadřuje politování nad skutečností, že vedle vyhodnocení evropského nástroje pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) nepočítá akční plán s diskusí o stálém evropském pojištění pro případ nezaměstnanosti;

13.

poukazuje na to, že nové průmyslové, oběhové hospodářství a strategie pro malé a střední podniky, stejně jako sociální ekonomika, podporují vytváření kvalitních pracovních míst a větší konkurenceschopnost. Tyto strategie by rovněž měly zmenšit genderové rozdíly ve vztahu k obnovitelné energii a zeleným pracovním místům;

14.

poukazuje na stávající kritéria sociální odpovědnosti uplatňovaná při zadávání veřejných zakázek a jejich příspěvek k prevenci sociálního dumpingu. Navrhuje proto, aby byly veřejné zakázky přísněji podmíněny uplatňováním spravedlivých mezd a dalších pracovních podmínek stanovených zákonem nebo kolektivními smlouvami, a to i v rámci subdodavatelských řetězců;

15.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a lepší přístup žen, které tvoří převážnou většinu pečujících rodinných příslušníků, na trh práce, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat neúplným a velkým rodinám. Zvýšení míry zaměstnanosti žen a zmenšení rozdílů v odměňování také zlepší důchody žen a sníží riziko chudoby v důchodu;

16.

doporučuje zavést záruky pro mladé lidi co nejdříve a věnovat zvláštní pozornost opatřením ke zlepšení situace mladých lidí ve věku 15–29 let, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy. Modernizace učňovského vzdělávání a zlepšení programů stáží zvýší šance mladých lidí najít si práci v růstových odvětvích, což je důležité, jelikož nezaměstnanost mladých lidí během krize COVID-19 v celé Evropě prudce vzrostla. Vyzývá rovněž k přijetí opatření, která by zajistila, aby systémy na podporu zaměstnanosti mladých lidí neupřednostňovaly nejisté formy zaměstnání;

17.

zdůrazňuje, že oživení po krizi COVID-19, ekologická a digitální transformace a demografické změny budou mít na evropské regiony a odvětví odlišný dopad, což vyžaduje přerozdělení pracovních sil a zásadní rekvalifikaci. VR vyzývá členské státy, místní a regionální orgány a sociální partnery, aby hledali řešení pro přístup dospělých, a to zvláště nezaměstnaných starších pracovníků, k prohlubování dovedností a změně kvalifikace pomocí osvědčených postupů a systému EASE (2);

18.

navrhuje, aby cíle v oblasti vzdělávání a dovedností byly začleněny nejen do provádění Evropského prostoru vzdělávání, ale také do Evropského výzkumného prostoru a do Evropské agendy dovedností tak, aby nebyl v rámci ekologické a digitální transformace nikdo opomenut;

19.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí hrát klíčovou roli při vytváření politik souvisejících s dovednostmi a při poskytování odborné přípravy. VR vyzývá k využívání učňovské přípravy v rámci EASE (3) a evropského rámce pro učňovskou přípravu (4) tak, aby zejména malé a střední podniky mohly nabízet učňovskou přípravu mladým lidem, a to za účelem zlepšení situace skupin, které jsou nedostatečně zastoupeny na trhu práce;

20.

zdůrazňuje význam zajištění účinného provádění strategie Evropské unie pro rovnost žen a mužů se zvláštním důrazem na začlenění ohrožených žen (obětí genderově podmíněného násilí, rodin samoživitelek atd.). Rovnost žen a mužů i uznání rozmanitosti musí být plně začleněny do provádění pilíře;

21.

zdůrazňuje, že i přes vynaložené úsilí nebyla v Evropě odstraněna chudoba a sociální vyloučení a očekává se, že pandemie COVID-19 situaci ještě zhorší. Ačkoliv by cíl snižování chudoby mohl být ambicióznější, zejména s ohledem na sociální škody způsobené pandemií, snížení počtu osob ohrožených chudobou nejméně o 15 milionů, z nichž by alespoň jednu třetinu představovaly děti, musí být hlavní prioritou desetiletí, což vyžaduje zaměření na základní příčiny chudoby a účinná opatření spolu s komplexními zásahy v nejvíce znevýhodněných oblastech. Vnitrostátní systémy podpory zaručující příjem a související služby představují krajní prostředky pro zajištění důstojných životních podmínek;

22.

poukazuje na zásadní úlohu veřejných sociálních služeb na místní a regionální úrovni při uplatňování klíčových zásad sociálních práv s cílem zmírnit negativní sociální důsledky pandemie. Jsou tudíž zásadním hybatelem spravedlivějšího a sociálně inkluzivnějšího hospodářského oživení tím, že podporují zaměstnanost, zdraví a sociální začlenění nejzranitelnějších osob;

23.

zdůrazňuje význam účinného provádění evropské záruky pro děti a Strategie EU pro práva dítěte prostřednictvím vnitrostátních plánů péče o děti, které podporují rovné příležitosti pro všechny děti a prolamují mezigenerační cyklus znevýhodnění prostřednictvím zajištění přístupu k základním službám pro děti ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením. Všechny děti musí mít přístup ke kvalitní péči o děti, kvalitnímu vzdělávání v raném věku a kvalitnímu předškolnímu vzdělávání, zdravému stravování a mimoškolním aktivitám. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem ve zranitelném postavení, jako jsou děti bez domova a děti bez rodičovské péče, a poskytnout jim komunitní a rodinnou péči tak, aby žádné dítě nezůstalo opomenuto. Klíčovými prioritami jsou rovněž prevence a boj proti všem formám násilí a diskriminace, podpora justice vstřícné k dětem a posílení účasti dětí ve společnosti, jak jasně uvádí i nová komplexní Strategie EU pro práva dítěte. Práva dítěte musí být chráněna také v digitálním světě;

24.

v témže duchu zdůrazňuje nutnost účinně řešit potřeby stárnoucí populace a zajistit pro ni kvalitu života v podobě ochrany jejího práva na kvalitní sociální péči a na denní i dlouhodobou péči, což jsou sektory výrazně zasažené pandemií a trpící nedostatkem kvalifikovaných pracovníků;

25.

poukazuje na to, že obce a regiony hrají důležitou úlohu při poskytování veřejných služeb a že pro tento důležitý úkol musí být k dispozici dostatečné finanční zdroje. Investice do zelené, digitální a sociální infrastruktury sníží regionální rozdíly a zlepší přístup k cenově dostupným veřejným službám ve venkovských oblastech a zanedbaných městských částech, oblastech procházejících průmyslovou transformací a oblastech s vážnými a trvalými přírodními nebo demografickými znevýhodněními, jako jsou nejvzdálenější regiony a odlehlé a izolované regiony, kde je přístup k digitálním zdrojům často omezenější;

26.

konstatuje, že obce a města hrají důležitou roli při územním plánování a poskytování veřejného, družstevního a cenově dostupného bydlení. Musí existovat širší nabídka důstojného bydlení pro všechny občany, odpovídající jejich konkrétním potřebám, například pro starší lidi a osoby se zdravotním postižením, a to v rámci podpory nezávislého života a prevence přesunu do ústavů, jakož i potřebám početných a neúplných rodin, obětí genderově podmíněného násilí a mladých lidí, na které se v nezletilosti vztahovala ochranná opatření. Jednotlivá řešení v oblasti bydlení musí být součástí místních územních plánů zaměřených na vznik obyvatelných čtvrtí. Inkluzivní, ochranné a participativní přístupy by se neměly uplatňovat pouze v renovační vlně EU, nýbrž také v rámci rozhodného závazku EU a členských států k výstavbě nových domů, včetně těch určených k dlouhodobému nájmu. Zásadně potřebné je umožnit místním a regionálním orgánům lépe kombinovat různé zdroje financování a budovat udržitelné bydlení. Bezdomovectví je třeba řešit integrovaným a holistickým způsobem zaměřeným na zlepšování podpůrných zdravotních a sociálních sítí pro osoby bez domova. Příkladem je zde přístup „bydlení především“, který byl úspěšný při snižování dlouhodobého bezdomovectví. Místní a regionální orgány by tudíž měly být součástí „evropské platformy pro bezdomovectví“. Výbor v tomto ohledu lituje, že akční plán nestanoví pro boj s bezdomovectvím žádný kvantitativní cíl;

27.

zdůrazňuje, že místní a regionální subjekty mají v nadcházejících desetiletích významnou příležitost ovlivnit emise prostřednictvím udržitelného plánování a investic vztahujících se k výrobě energie, výstavbě a dopravě. Opatření přijatá v rámci evropské iniciativy „renovační vlna“ mohou zvýšit počet pracovních míst, zlepšit kvalitu života a řešit energetickou chudobu podporou investic do energetické účinnosti v domácnostech s nízkými příjmy. V zájmu ochrany práv nájemců a prevence gentrifikace by všude tam, kde se v rámci renovační vlny využívá veřejná podpora, měl být použit model nákladové neutrality bydlení (mimo jiné včetně nákladů na nájem, energie a provoz);

28.

konstatuje, že pandemie COVID-19 dále prohloubila digitální propast. VR navrhuje podporovat „digitální soudržnost“ jako cíl Evropské unie tak, aby byla zavedena vhodná digitální infrastruktura, která zajistí, že elektronické služby a digitální vzdělávání bude přístupné všem. Zvláštní pozornost by měla být věnována přístupu k digitálním nástrojům pro znevýhodněné a zranitelné skupiny obyvatel;

Srovnávací přehled sociálních ukazatelů

29.

poukazuje na to, že vnitrostátní průměry sociálních ukazatelů neodrážejí všechny sociální výzvy v Evropské unii. To může vést k zavádějícím výsledkům v důsledku zakrytí sociálních a regionálních rozdílů, které v členských státech často existují. Regionální srovnávací přehled sociálních ukazatelů může pomoci vytvořit silnou regionální monitorovací politiku, která zajistí, že evropský pilíř sociálních práv bude prováděn na všech úrovních a regionální investice přispějí k naplnění jeho zásad. Regionální monitorování by mělo využívat již shromážděných údajů a nemělo by pro regiony představovat administrativní zátěž;

30.

považuje za nezbytné podporovat silnou, účinnou a jasnou společnou evropskou politiku s cílem zajistit řádné řízení migračních pohybů, na níž se budou plně podílet členské státy a regiony. Výbor znovu vyjadřuje své pevné přesvědčení, že „cílů paktu o migraci a azylu, zejména co se týče zajištění solidarity mezi členskými státy a zavedení komplexního přístupu, který bude slučovat opatření v oblasti migrace, azylu, integrace a správy hranic, mohou dosáhnout pouze členské státy, pokud budou postupovat společně v rámci společného evropského azylového systému a pokud budou v rámci mechanismu solidarity lépe reflektovány zájmy a možnosti všech členských států.“ (5);

31.

konstatuje, že je důležité přidat více ukazatelů a využívat nástroje podporované samotnou Evropskou unií, jako je regionální index sociálního pokroku, které musí šířeji pokrývat všech 20 zásad sociálního pilíře. Prezentace hodnot ve všech ukazatelích by měla být roztřízena podle oblastí zájmu, včetně pohlaví, protože rovnost žen a mužů je zastřešujícím principem evropského pilíře. VR zdůrazňuje potřebu dalšího rozvoje znalostní základny a ukazatelů doporučení pro jednotlivé země, aby bylo možné účinněji dosáhnout cílů pilíře. Místní a regionální orgány by měly aktivně přispívat k diskusi o zlepšování srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů;

Socioekonomická správa

32.

konstatuje, že evropský semestr a Nástroj pro oživení a odolnost jsou v současnosti nejdůležitějšími legislativními nástroji, které mají vlády členských států motivovat, podporovat a vést k tomu, aby se zásady evropského pilíře sociálních práv staly realitou v Evropské unii. VR požaduje, aby byl evropský pilíř sociálních práv v rámci evropského semestru upřednostněn tak, aby oživení po současné krize bylo skutečně inkluzivní a řešilo sociální vyloučení, chudobu a nerovnost;

33.

opakuje svou výzvu k tomu, aby byla v rámci evropského semestru zajištěna lepší koordinace hospodářských a sociálních politik mezi evropskou a vnitrostátní úrovní správy, a žádá, aby byly do této koordinace intenzivněji zapojeny místní a regionální orgány prostřednictvím sdíleného řízení založeného na zásadě subsidiarity. Podle této zásady by úkoly souvisejícími se strategickým plánováním a s prováděním měly být pověřovány nejen členské státy, ale také místní a regionální orgány, které mají nejlepší předpoklady pro to, aby účinně reagovaly na místní potřeby a výzvy (6);

34.

v souvislosti s udržitelným financováním vyzývá k založení sociální taxonomie jako nástroje zvýšení investic do sociální infrastruktury, jako je zdravotní péče, vzdělávání nebo bydlení. Podobný nástroj by mohl pomoci s řešením nedostatečné přístupnosti základních služeb bonifikací využití nových technologií a snahy o rozvoj kvalifikované pracovní síly jako řešení nedostatečného personálního stavu. Dále by mohl pomoci prosadit vyšší uznání investic do sociální infrastruktury jako cenných investičních aktiv;

Financování

35.

vybízí k využití víceletého finančního rámce a nástroje na podporu oživení Next Generation EU k provádění evropského pilíře sociálních práv na vnitrostátní úrovni, což přispěje k ekologické a digitální transformaci, sociální spravedlnosti a odolnosti;

36.

vyzývá orgány odpovědné za programy, aby ve strukturálních a investičních fondech označily výdaje související s prováděním evropského pilíře sociálních práv;

37.

požaduje, aby bylo na místní a regionální úrovni rozděleno více zdrojů z vnitrostátních rozpočtů a fondů EU s cílem financovat místní opatření, služby a sociální investice, zejména na podporu nejzranitelnějších skupin, a to v souladu se zásadou rovných příležitostí a se zásadou nepřípustnosti diskriminace;

38.

zdůrazňuje, že při plánování přidělování finančních zdrojů by se mělo více využívat posouzení distribučního dopadu, aby bylo možné lépe zohlednit dopad reforem a sociálních investic na různé skupiny.

---

(1)  Průzkum Eurobarometru na sociální témata, 03/2021.

(2)  Účinná aktivní podpora zaměstnanosti (EASE), C(2021) 1372.

(3)  Tamtéž.

(4)  Doporučení Rady o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu, 2018.

(5)  CoR 4843/2020.

(6)  CoR 2167/2020.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Balíček týkající se rozšíření 2020

(2021/C 300/04)

Zpravodaj: Nikola DOBROSLAVIĆ (HR/ELS), hejtman Dubrovnicko-neretvanské župy Odkazy: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2020 COM(2020) 660 final; SWD(2020) 350 final; SWD(2020) 351 final; SWD(2020) 352 final; SWD(2020) 353 final; SWD(2020) 354 final; SWD(2020) 355 final; SWD(2020) 356 final sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Hospodářský a investiční plán pro západní Balkán COM(2020) 641 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

bere s velkým zájmem na vědomí sdělení Evropské komise o politice rozšíření EU pro rok 2020, její zprávy o jednotlivých kandidátských zemích (Albánii, Černé Hoře, Severní Makedonii, Srbsku a Turecku), zprávy o potenciálních kandidátech (Bosně a Hercegovině a Kosovu (1)) a také sdělení o hospodářském a investičním plánu pro západní Balkán;

2.

velmi podporuje opětovné vyzdvižení geostrategického významu procesu rozšíření coby investice do míru, stability, bezpečnosti a hospodářského růstu v celé Evropě a vítá jednoznačnou podporu evropské perspektivy západního Balkánu vyjádřenou na summitu EU a zemí západního Balkánu, který se uskutečnil v květnu 2020 v Záhřebu, a znovu opakuje, že podporuje přistoupení všech zemí západního Balkánu k EU za předpokladu, že budou splněna všechna kritéria členství. V této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité vysílat zemím západního Balkánu pozitivní signály s cílem podpořit jejich zapojení do dlouhého procesu získávání členství v EU;

3.

vyzývá Evropskou komisi, aby se při přípravě balíčku opatření týkajících se rozšíření i nadále zasazovala o vysokou úroveň otevřenosti, inkluzivnosti a schopnosti reagovat a aby ve své zprávě uvedla, jakým způsobem byly při přípravě tohoto dokumentu a zprávy o pokroku vedeny konzultace se zainteresovanými stranami ze zemí procesu rozšíření, zejména se zástupci místních a regionálních orgánů, a do jaké míry byla zapojeným subjektům poskytnuta zpětná vazba ohledně výsledků těchto konzultací;

4.

opakuje, že reforma veřejné správy v zemích západního Balkánu, kterou Evropská komise systematicky monitoruje v souladu se zásadami veřejné správy, nemůže být úplná bez řádné správy na místní úrovni, a vyzývá Evropskou komisi, aby do opatření a nástrojů na podporu reformy veřejné správy začlenila přesnější ukazatele výkonnosti týkající se fiskální decentralizace, posílení místních a regionálních orgánů, aby mohly rozvíjet a poskytovat kvalitní služby občanům a podnikatelskému sektoru, a posilování inkluzivního a fakticky podloženého procesu rozvoje místní a regionální politiky;

5.

s politováním poukazuje na nedostatečný pokrok zemí západního Balkánu v základních oblastech právního státu, fungování demokratických institucí a boje proti korupci a také na ještě stále nepříznivé prostředí pro fungování nezávislých sdělovacích prostředků a rozvoj občanské společnosti;

6.

zdůrazňuje, že nedostatečná politická pluralita nebo odvolávání volených úředníků náležejících k opozičním stranám a jejich zastrašování, k němuž dochází na místní úrovni v některých zemích západního Balkánu, patří k největším problémům místních demokracií v těchto zemích;

7.

se znepokojením varuje, že v důsledku nedostatečného pokroku v procesu rozšíření by všechny země západního Balkánu mohly být dále vystaveny většímu vlivu třetích stran, které se svůj vliv v tomto regionu neustále snaží posilovat a k nimž patří mimo jiné Rusko a Čína;

8.

podporuje úsilí EU o posílení odolnosti zemí západního Balkánu, ale také o užší spolupráci v oblasti zvyšování kybernetické bezpečnosti a strategické komunikace, aby se tak zajistilo, že veškerá hospodářská činnost financovaná ze zahraničí bude v plném souladu s hodnotami, normami a standardy EU, a to zejména v klíčových oblastech, jako je zadávání veřejných zakázek, životní prostředí, energetika, infrastruktura a hospodářská soutěž;

9.

vítá rozsáhlou podporu, kterou EU poskytuje vládám zemí západního Balkánu při řešení výzev souvisejících s pandemií COVID-19 a při účinné reakci na naléhavé zdravotní a socioekonomické potřeby, a vyzývá Evropskou komisi, aby uznala významnou úlohu místních a regionálních orgánů při zvládání pandemie COVID-19 a navrhla další opatření na podporu decentralizované spolupráce mezi místními a regionálními orgány a posilování jejich kapacit pro řešení krizí;

10.

vyzývá Evropskou komisi, aby v zájmu vytvoření lepšího prostředí pro místní a regionální orgány navrhla způsoby zapojení zástupců celostátních, regionálních a místních orgánů zemí západního Balkánu do činnosti konference o budoucnosti Evropy. Navrhuje uspořádat na západním Balkáně řadu dialogů s občany, aby měli možnost vyjádřit své obavy a očekávání ohledně členství v Evropské unii;

Připomínky týkající se jednotlivých zemí

11.

plně podporuje co nejrychlejší přijetí rámce pro jednání a zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií, aby se potvrdila důvěryhodnost politické podpory procesu rozšíření a dodržel slib zemím, které splnily požadovaná kritéria pro zahájení procesu jednání;

12.

se znepokojením poznamenává, že Srbsko a Černá Hora jakožto země v procesu přístupových jednání musí činit rozhodnější kroky, pokud jde o zlepšení prostředí pro svobodu projevu a práci nezávislých sdělovacích prostředků, ale také pokud jde o dosažení pokroku v oblasti nezávislosti soudnictví a boje proti korupci;

13.

vítá celkový pokrok, jehož bylo dosud dosaženo v přístupových jednáních se Srbskem, vyzývá však k rychlejším reformám v oblasti právního státu a základních práv a k pokroku v normalizaci vztahů Srbska s Kosovem, jak je stanoveno v rámci pro jednání. Naléhavě vyzývá srbské orgány na všech úrovních, aby komunikovaly jednoznačně, pokud jde o ambice této země v oblasti integrace do EU a o vztazích s EU jakožto hlavním politickým a hospodářským partnerem Srbska;

14.

s politováním poukazuje na úpadek politické plurality v Srbsku, neexistenci životaschopné opozice v srbském parlamentu a nepříznivé prostředí pro rozvoj místní demokracie a připomíná, že je třeba řešit dlouhotrvající volební nedostatky transparentním a inkluzivním dialogem s politickými stranami a jinými relevantními aktéry v dostatečném předstihu před příštími volbami, přičemž je třeba respektovat doporučení Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva;

15.

vybízí Komisi, aby vyzvala Černou Horu, aby vyvinula větší úsilí o zajištění transparentního a inkluzivního procesu tvorby veřejných politik s posílenou ústřední kontrolou kvality veřejných konzultací se zainteresovanými stranami;

16.

vyjadřuje znepokojení nad omezeným pokrokem Bosny a Hercegoviny, pokud jde o prioritní reformy v oblasti fungování demokratických institucí, právního státu, ochrany základních práv a reformy veřejné správy, které byly zdůrazněny ve stanovisku Evropské komise k žádosti Bosny a Hercegoviny o členství v EU (2), a zejména nad nedodržováním rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a rozhodnutí ústavního soudu o volebních zákonech, nad tím, že není zajištěna rovnost konstitutivních národů a dodržování práv ostatních občanů, a nad nedostatečným pokrokem v oblastech boje proti korupci, profesionalizace a depolitizace ve veřejné správě;

17.

vítá skutečnost, že se v Mostaru (Bosna a Hercegovina) dne 20. prosince 2020 nakonec po více než dvanácti letech konaly místní volby, což představuje významný příspěvek k posílení demokratických procesů při respektování zásad Evropské charty místní samosprávy a Listiny základních práv Evropské unie, jakož i pobídku k dalšímu posilování evropské cesty Bosny a Hercegoviny;

18.

je nicméně znepokojen potvrzenými případy volebních podvodů v Mostaru a verbálními projevy nenávisti, po nichž následovaly incidenty namířené proti některým kandidátům v místních volbách. Naléhavě proto žádá parlament Bosny a Hercegoviny, aby před příštími všeobecnými volbami v roce 2022 provedl nezbytné změny volebního zákona, a zabránil tak budoucím volebním podvodům. Vyzývá delegaci Evropské unie v Bosně a Hercegovině, aby společně s dalšími představiteli mezinárodního společenství důrazně odsoudila verbální projevy nenávisti a útoky na kandidáty, zejména na kandidátky, jak tomu bylo před volbami v Mostaru;

19.

vyzývá Komisi, aby trvala na nalezení řešení, co se týče vytvoření společenství kosovských obcí se srbskou většinou (Výbor regionů nabízí v tomto ohledu konkrétní pomoc a spolupráci, a to vzhledem ke své úloze a odborným znalostem) a další normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem;

20.

vyzývá Komisi, aby v souladu se svými vlastními doporučeními a s pozitivními doporučeními Evropského parlamentu, které VR velmi podporuje, opět pobídla Radu, aby se věnovala řešení otázky uvolnění vízového režimu s Kosovem;

21.

připomíná důležitost legislativních reforem, jejichž prostřednictvím by bylo zajištěno jasné rozdělení pravomocí a rozdělení finančních prostředků mezi ústřední a místní orgány v Kosovu;

22.

vyzývá Albánii, aby usilovala o dosažení většího pokroku v souvislosti s prioritami, jež Rada uvádí v bodě 10 svých závěrů ze dne 25. března 2020;

23.

vyzývá k pokračování a konsolidaci územní správní reformy v Albánii v rámci širšího programu decentralizace a posilování místní fiskální autonomie a posílení obcí, aby mohly poskytovat kvalitní veřejné služby, a také k silnější politické podpoře provádění cílů akčního plánu pro decentralizaci a místní správu do roku 2022. Vyzývá albánské orgány, aby provedly komplexní pozemkovou reformu, posílily vlastnická práva a usilovaly o rychlý pokrok procesu registrace a kompenzací. Vybízí Albánii, aby urychleně přijala a provedla zbývající právní předpisy týkající se rámcového zákona o ochraně národnostních menšin z roku 2017, a vítá přijetí zákona o sčítání lidu;

24.

vyzývá k dalšímu posílení úlohy Poradní rady pro ústřední a místní samosprávu (Central and Local Self-Government Consultative Council) v Albánii. Tato rada je dobrým příkladem institucionalizace úlohy orgánů místní správy při tvorbě veřejných politik;

25.

poukazuje na to, že v Severní Makedonii – ale také ve většině ostatních zemí západního Balkánu – chybí integrovaný systém plánování, řízení a sledování regionálního rozvoje, a vyzývá k posílení administrativních a technických kapacit v operačních strukturách pro správu fondů EU, zejména v oblasti dopravy a ochrany životního prostředí;

26.

důrazně odsuzuje pokračující velice nepříznivý vývoj v Turecku, co se týče základních oblastí evropského acquis, včetně závažného a soustavného úpadku fungování místní demokracie v Turecku, a také výrazné zhoršení situace v oblasti klíčových lidských práv, základních hodnot EU a právního státu a celkové oslabení účinných brzd a protivah v politickém systému poté, co vstoupily v platnost ústavní změny;

27.

vyjadřuje znepokojení nad pokračující praxí propouštění zvolených starostů na jihovýchodě a jejich nahrazování důvěrníky jmenovanými vládou, jakož i zatýkání dalších místních zástupců, a vyzývá Turecko, aby v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy a doporučeními Benátské komise zrušilo opatření, která brání fungování místní demokracie a škodí celkovému demokratickému klimatu jak na regionální, tak na místní úrovni;

28.

poukazuje na protiunijní rétoriku Turecka a důrazně odsuzuje nelegální a provokativní chování této země vůči dvěma členským státům EU – konkrétně vůči Řecku a Kypru –, které spočívá v závažném a soustavném narušování jejich svrchovanosti a svrchovaných práv, a také jeho nebývale agresivní rétoriku namířenou proti jeho sousedům, což je zcela neslučitelné se statusem kandidátské země;

29.

odsuzuje jednostranné kroky Turecka ve Varoše a vyzývá k plnému dodržování rezolucí Rady bezpečnosti OSN 550 a 789. Výbor regionů podporuje urychlené obnovení jednání pod záštitou OSN a je i nadále plně odhodlán zasazovat se o komplexní urovnání kyperského problému v rámci OSN, v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a se zásadami, na nichž je založena EU. Ze strany Turecka očekává stejný přístup.

30.

znovu zdůrazňuje, že je ve strategickém zájmu EU snažit se rozpory s Tureckem vyřešit prostřednictvím dialogu a v souladu s mezinárodním právem a navázat vzájemně prospěšnou spolupráci. Doporučuje, aby v rámci spolupráce v oblasti migrace a uprchlíků byly přiděleny prostředky EU na přímá opatření místních a regionálních orgánů, které se podílejí na řízení migračních toků a na činnostech týkajících se vysídlených osob a uprchlíků v Turecku. Dohoda mezi EU a Tureckem o zpětném přebírání osob by měla být plně a účinně prováděna vůči všem členským státům, přičemž je třeba poznamenat, že je i nadále zásadní spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se všemi členskými státy EU;

Úloha místních a regionálních orgánů v procesu rozšíření a při posilování regionální spolupráce

31.

zdůrazňuje význam úlohy místních a regionálních orgánů při plnění kritérií pro členství v EU a při provádění acquis EU, zejména v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, zemědělství a bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí, zadávání veřejných zakázek a sociální politiky, jakož i významný přínos orgánů místní a regionální samosprávy při informování o dopadech přistoupení k Unii a při zajišťování toho, aby měl procesu přistoupení podporu občanů;

32.

opětovně vyjadřuje politování nad tím, že chybí konkrétní politické návrhy EU týkající se systematické a strategické podpory místních a regionálních orgánů zemí západního Balkánu, jak již VR uvedl ve svých stanoviscích k balíčkům týkajícím se rozšíření 2018 a 2019;

33.

vítá úsilí Evropské komise o vyhodnocení finanční podpory EU poskytované v letech 2010 až 2018 místním orgánům v regionech procesu rozšíření a nových regionech sousedství a vyzývá k rozsáhlému šíření hodnotných výsledků tohoto vyhodnocení;

34.

vyzývá Evropskou komisi, aby vytvořila praktické nástroje na podporu účinného budování kapacit místních a regionálních orgánů na západním Balkáně, a to i prostřednictvím zvláštních tematických programů podpory nebo regionálních projektů technické pomoci a prostřednictvím průběžných výměn, mentorování a vytváření sítí;

35.

opětovně naléhá na Komisi, aby rozšířila iniciativu na podporu zdokonalení vládnutí a řízení (SIGMA) na správní orgány na nižší než celostátní úrovni v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích s cílem definovat decentralizované modely reforem veřejné správy a podpořit zlepšení správy a řízení veřejného sektoru na místní úrovni za účelem uplatňování acquis EU;

36.

znovu vyzývá Evropskou komisi, aby stanovila ad hoc prováděcí postupy, jež umožní využívat nástroje TAIEX a Twinning ke spolupráci mezi místními a regionálními orgány členských států a kandidátských a potenciálních kandidátských zemí;

37.

připomíná, že je důležité neustále podporovat místní a regionální orgány v zemích západního Balkánu prostřednictvím Evropského výboru regionů a jeho příslušných orgánů pro spolupráci, jako je pracovní skupina pro západní Balkán a smíšené poradní výbory s Černou Horou, Severní Makedonií a Srbskem, zároveň však také poukazuje na potřebu většího zviditelnění činnosti těchto orgánů na celostátní a regionální úrovni. V této souvislosti upozorňuje i na to, že je důležité bezodkladně zřídit smíšený poradní výbor s Albánií;

38.

vyzývá Komisi, aby zlepšila ukazatele pro měření pokroku v oblasti reformy veřejné správy, pokud jde o zapojení orgánů místní a územní samosprávy do plánování, vypracovávání, provádění a hodnocení veřejných politik, a aby vypracovala dodatečná opatření pro posílení a účinnost mechanismu konzultací s místními a regionálními orgány při vytváření politik, které ovlivňují jejich práci a kvalitu služeb občanům na úrovni místní správy;

39.

vítá dosavadní podporu, kterou Komise poskytuje posilování spolupráce mezi mladými lidmi v zemích západního Balkánu a která má velký význam pro zachování a další rozvoj dobrých sousedských vztahů, včetně podpory iniciativ, jako je Regionální kancelář pro spolupráci mládeže. Vyzývá Komisi, aby v budoucích iniciativách na podporu spolupráce mezi mladými lidmi zajistila větší zapojení místních a regionálních orgánů jakožto důležitých partnerů pro místní sdružení mládeže a vzdělávací instituce při provádění projektů zaměřených na mladé lidi, které přispívají k posilování dobrých sousedských vztahů;

40.

navrhuje, aby se do činnosti mezivládních konferencí o přístupových jednáních v budoucnu náležitě zapojili i zástupci místních a regionálních orgánů;

Právní stát, základní práva a prostředí pro fungování nezávislých sdělovacích prostředků

41.

opakuje, že právní stát a fungování demokratických institucí jsou zásadními srovnávacími kritérii, na jejichž základě EU posuzuje pokrok zemí procesu rozšíření na jejich cestě za členstvím, a vyjadřuje znepokojení nad omezeným pokrokem a četnými výzvami spojenými s chybějící politickou vůlí, pokračující existencí určitých prvků zmocňování se státu, omezeným pokrokem v oblasti nezávislosti soudnictví, institucionálním odporem a nepřátelským prostředím pro působení nezávislých sdělovacích prostředků ve většině kandidátských a potenciálních kandidátských zemí;

42.

zdůrazňuje, že existence příznivého prostředí pro rozvoj a fungování nezávislých sdělovacích prostředků a občanské společnosti je předpokladem pro udržitelnost a nezvratnost komplexních reforem v procesu přistoupení k Unii a že je také základem pro rozvoj místní demokracie;

43.

doporučuje, aby Komise důsledně uplatňovala podmíněnost, pokud jde o dodržování pravidel EU při využívání finančních prostředků EU a hospodářského a investičního plánu, zejména co se týče zadávání veřejných zakázek a transparentnosti, a aby v tomto ohledu stanovila jasné ukazatele;

44.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány hrají s ohledem na svůj bezprostřední kontakt s občany zásadní roli při prosazování a respektování evropských hodnot a při ochraně základních práv a že mohou být důležitými partnery a vůdčími subjekty v oblasti boje proti rasismu a nenávistným verbálním projevům, potírání diskriminace, prosazování rovnosti žen a mužů, ochrany zranitelných skupin a menšin a posilování sociální soudržnosti;

45.

je hluboce přesvědčen, že právě místní a regionální orgány mohou vzhledem ke své specifické úloze tvůrců místních politik a poskytovatelů služeb veřejného zájmu hrát významnější úlohu při řešení některých nedostatků v oblasti právního státu a základních práv, ale také při posilování transparentního a odpovědného řízení místních politik a zlepšování ochrany práv zranitelných skupin;

46.

vyzývá Komisi, aby poskytla další podporu místním a regionálním orgánům v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích s cílem zlepšit standardy zapojování zainteresované veřejnosti do tvorby a provádění místních politik, včetně modelů participativního sestavování rozpočtu nebo přípravy místních rozpočtů;

47.

varuje před vysokým rizikem korupce při zadávání veřejných zakázek na úrovni místních a regionálních orgánů v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích a vyzývá Evropskou komisi, aby prostřednictvím konkrétních nástrojů podpořila posilování proaktivní transparentnosti a kvalitnějšího sledování zadávání veřejných zakázek a prosazování politiky veřejně přístupných údajů o všech fázích zadávacích řízení;

48.

vybízí Evropskou komisi, aby více ocenila úlohu místních a regionálních orgánů při řešení zásadních otázek na místní úrovni, aby usnadnila budování jejich kapacit a rozvíjení jejich dovedností v oblasti právního státu a základních práv a podpořila je tím, že jim poskytne konkrétní prostředky a nástroje, aby mohly tuto svoji úlohu plnit, přičemž bude respektována odpovídající role a přispění vnitrostátních a mezinárodních sdružení místních a regionálních orgánů;

Úloha místních a regionálních orgánů při provádění hospodářského a investičního plánu

49.

vítá zahájení hospodářského a investičního plánu pro západní Balkán coby klíčového nástroje na podporu hospodářského oživení a rozvoje zemí tohoto regionu v příštím období a upozorňuje na to, že je důležité včas a odpovídajícím způsobem zapojit orgány místní a regionální samosprávy do plánování a sledování provádění opatření nebo financovaných projektů, přičemž je třeba dodržovat vysoké standardy transparentnosti, přístupu k informacím a veřejně přístupných údajů;

50.

podporuje praktická opatření k rozšíření iniciativ Unie v oblasti zelené a digitální transformace na země západního Balkánu, čímž se potvrzuje význam tohoto regionu coby důležité součásti Evropy a strategický význam investic do společenského a hospodářského rozvoje, udržitelné dopravní infrastruktury a ochrany životního prostředí v zemích tohoto regionu dlouho před tím, než se stanou plnoprávnými členy EU;

51.

zdůrazňuje, že u významných investic do infrastruktury zamýšlených v rámci hospodářského a investičního plánu v oblasti dopravy, energetiky a zelené a digitální infrastruktury by se vedle zdrojů vyčleněných na hlavní sítě mělo počítat i se zdroji pro regionální a místní konektivitu, aby se zajistilo, že z investic budou mít prospěch občané v místních komunitách, zejména prostřednictvím výstavby nových přístupových komunikací ve městech nebo vesnicích;

52.

podporuje zásadu, aby investice v rámci hospodářského a investičního plánu byly podmíněny reformami, a vyzývá Evropskou komisi, aby veškeré investice doplnila o příslušné oznámení ohledně očekávaných reforem na místní a regionální úrovni;

53.

připomíná, že větší zviditelnění investic EU na regionální a místní úrovni a jasnější informování o základních zásadách a hodnotách, jako jsou pravidla pro zadávání veřejných zakázek, normy v oblasti ochrany životního prostředí a fiskální udržitelnost, by měly přispět k většímu odhodlání k reformám v rámci procesu přistoupení k EU a měly by snížit riziko škodlivého vlivu vnějších aktérů v tomto regionu (např. prostřednictvím čínských půjček apod.);

54.

podporuje úsilí vynaložené při přípravě nového programového cyklu nástroje předvstupní pomoci (NPP III) a opakuje, že je důležité zajistit v rámci NPP III tematickou podporu posilování kapacit regionálních a místních orgánů, a to v souladu s již dříve vypracovaným stanoviskem Evropského výboru regionů (3);

55.

vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala pokyny pro podporu EU poskytovanou místním a regionálním orgánům v zemích procesu rozšíření v novém finančním období 2021–2027, které budou obsahovat jasné cíle, očekávané výsledky a ukazatele pro sledování pokroku, a to po vzoru souvisejících pokynů vypracovaných Komisí pro podporu poskytovanou občanské společnosti a nezávislým sdělovacím prostředků v zemích tohoto regionu;

56.

v této souvislosti vyzývá Evropskou komisi, aby zřídila nezávislý regionální výbor, který by sledoval provádění hospodářského a investičního plánu a NPP III a do nějž by byli zapojeni zástupci místních a regionálních orgánů, občanské společnosti a sdělovacích prostředků ze zemí procesu rozšíření, kteří by byli vybráni na základě veřejné výzvy a v souladu s předem stanovenými transparentními kritérii;

57.

zdůrazňuje, že proaktivní transparentnost a otevřenost údajů přispívají k důvěře veřejnosti ve vhodnost využívání finančních prostředků z veřejných zdrojů, a vyzývá Komisi, aby zřídila portál otevřených údajů s podrobnými a veřejně přístupnými informacemi, v nichž lze vyhledávat a které se týkají všech příjemců prostředků z hospodářského a investičního plánu a NPP III.

---

(1)  Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.

(2)  SWD(2019) 222 final, COM(2019) 261 final.

(3)  Stanovisko Evropského výboru regionů k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP III); COR 2018/04008; Úř. věst. C 86, 7.3.2019.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Unie rovnosti: Akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025

(2021/C 300/05)

Zpravodajka: Yoomi RENSTRÖM (SE/SES), členka místního shromáždění: zastupitelstvo obce Ovanåker Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Unie rovnosti: Akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025 (COM(2020) 565 final)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

vítá sdělení Unie rovnosti: Akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025. Výbor zdůrazňuje, že rovnost je jednou ze základních hodnot, na nichž je Evropská unie založena, jak vyplývá ze Smluv a Listiny základních práv, které dávají EU mandát a odpovědnost v boji proti diskriminaci;

2.

je znepokojen závěry zprávy o stavu základních práv za rok 2019, kterou vypracovala Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) a která potvrzuje, že etnické menšiny a migranti i nadále čelí obtěžování a diskriminaci v celé EU, a to navzdory dlouholetým právním předpisům EU v oblasti boje proti rasismu. Podle této zprávy má pouze 15 z 27 členských států EU zvláštní akční plány a strategie pro boj proti rasismu a etnické diskriminaci, přičemž ve vnitrostátních právních předpisech zaměřených na kriminalizaci rasismu stále existují nedostatky;

3.

je rovněž znepokojen výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometru o diskriminaci v EU (1). Průzkum uvádí, že téměř 59 % respondentů považuje diskriminaci na základě etnického původu za rozšířenou v jejich zemi, zejména pokud jde o diskriminaci na základě barvy pleti. Vnímání, názory a postoje se však stále velmi liší v závislosti na diskriminované skupině a také v jednotlivých zemích;

4.

vítá závazek Komise provést komplexní posouzení stávajícího právního rámce EU pro boj proti diskriminaci, rasismu a xenofobii, sledovat uplatňování směrnice o rasové rovnosti (2) a zajistit správné provedení rámcového rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii (3);

5.

zdůrazňuje, že boj proti diskriminaci ve všech oblastech musí být pro EU prioritou, nicméně konstatuje, že v současnosti existují nedostatky v antidiskriminačních právních předpisech EU, jelikož některé důvody diskriminace jsou pokryty pouze v kontextu zaměstnání a povolání. Výbor vyzývá zástupce členských států v Radě, aby dokončili jednání o horizontální směrnici o rovném zacházení (4), která je zablokována již od roku 2008, kdy ji Komise navrhla;

6.

vítá skutečnost, že Komise poprvé uznala, že strukturální rasismus existuje a je součástí sociálního, hospodářského a politického systému, ve kterém všichni žijeme, a že vidí potřebu řešit tuto otázku prostřednictvím komplexní politiky. Je proto nutné změnit přístup EU k rasismu;

7.

vítá skutečnost, že akční plán navrhuje soubor opatření, která spojí všechny úrovně rozhodování ve společnosti, současně s občanskou společností a orgány pro rovné zacházení, s cílem účinněji bojovat proti rasismu v Evropě, například prostřednictvím vnitrostátních akčních plánů boje proti rasismu;

8.

konstatuje, že akční plán představuje krok směrem k dosažení cílů udržitelného rozvoje Agendy 2030, zejména cíle 10 týkajícího se snížení nerovnosti;

9.

očekává, že akční plán pro evropský pilíř sociálních práv, který má být zveřejněn v roce 2021, přinese další podporu rovnosti na trhu práce, a to i osobám menšinového rasového (5) nebo etnického původu;

Strukturální rasismus – jak bojovat proti základním příčinám problému

10.

zdůrazňuje, že je důležité uznat historické kořeny rasismu. Zajištění toho, že bude připomínán kolonialismus, otroctví a holocaust, je důležitým prvkem podpory začleňování a porozumění. Výbor vyzývá k vypracování protiargumentů, které odsoudí rasismus, budou propagovat sociální začleňování a posílí postavení osob bez ohledu na rasový nebo etnický původ;

11.

zdůrazňuje, že jedním z klíčových kroků pro účinné řešení strukturálního rasismu je identifikace oblastí, kde rasismus přetrvává, jako je vzdělávání, bydlení, zdravotní péče, zaměstnanost, přístup k veřejným službám, právní systém, prosazování práva, kontrola migrace nebo účast a zastoupení v politice;

12.

naléhavě žádá Komisi, aby na akční plán proti rasismu nahlížela z uceleného hlediska a ve spojitosti s evropskou přistěhovaleckou politikou a společnou evropskou azylovou politiku;

13.

zdůrazňuje potřebu komplexních údajů o diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu v Evropě. Pokud nezměříme a nevyčíslíme rozsah diskriminace a nerovnosti, bude velmi obtížné je účinně řešit. Údaje o rovnosti mohou nabídnout účinné nástroje v boji proti diskriminaci a vyloučení a upozornit na situaci skupin ohrožených diskriminací, přičemž cílem bude naplánovat inkluzivní politiky a zajistit jejich provádění;

14.

zastává názor, že údaje o rovnosti poskytují představu o rozsahu strukturálního rasismu a o tom, jak proti němu lze bojovat, nicméně je zapotřebí nových metod pro sběr údajů o diskriminaci a rovnosti. Úplný soulad s ústavními normami, právními předpisy EU o ochraně osobních údajů a Listinou základních práv EU je nezbytnou podmínkou zmírnění možného rizika jejich nesprávného použití nebo zneužití;

15.

vítá rozhodnutí Komise shromáždit údaje o rasové a etnické rozmanitosti svých zaměstnanců prostřednictvím speciálního dobrovolného a anonymního průzkumu, čímž budou plně dodržena pravidla pro shromažďování údajů. V této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné, aby obdobná hodnocení provedly všechny orgány EU, jelikož zastoupení různých ras a etnik na všech úrovních veřejné správy EU je klíčem k dosažení rovnosti;

16.

dále trvá na tom, že „je důležité uplatňovat meziodvětvový pohled, který je nezbytný pro zapojení osob ve zranitelné situaci, jež mohou čelit vícenásobné diskriminaci“ (6), přičemž je třeba zmínit zejména zranitelné skupiny, jako jsou kromě jiného migrantky, migrující děti a dospívající bez doprovodu či osoby LGBTI, do provádění strategie. Žádá proto Evropskou komisi, aby tento meziodvětvový přístup v úzké spolupráci s členskými státy více rozvinula a vypracovala pokyny, které usnadní jeho uplatňování při plánování, řízení a hodnocení veřejných politik;

17.

připomíná, že nezletilí cizinci bez doprovodu představují skupinu, která je velmi ohrožena rasismem a je jí v souladu se strategií EU pro práva dítěte na období 2021–2024 zapotřebí věnovat zvláštní pozornost;

18.

žádá, aby byly politiky boje proti rasismu začleněny do všech politik EU. Evropský výbor regionů zdůrazňuje, že všechny antidiskriminační politiky by rovněž měly mít průřezový přístup, aby bylo možné účinně bojovat proti vícenásobné diskriminaci;

19.

je přesvědčen, že hospodářský rozměr strukturálního rasismu je často opomíjen. Ten s sebou nese značné hospodářské náklady, jelikož brání lidem ve využití jejich potenciálu. Společnost, která je méně rasistická, bude hospodářsky silnější;

20.

zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 zdůraznila a prohloubila stávající nerovnosti, marginalizaci a diskriminaci v Evropě a posílila strukturální rasismus. Již tak zranitelné osoby byly zasaženy ještě více. Kromě milionů pracovníků, kteří přišli o zaměstnání a příjmy, jsou nejvíce postiženými osobami migranti na hranicích, osoby s nejistým zaměstnáním, lidé bez osobních dokladů, rodiny s nízkými příjmy, lidé bez domova, starší lidé, ženy a lidé s postižením nebo chronickým onemocněním, včetně mnoha rasových a etnických menšin. Jakákoli reakce na pandemii by proto měla zaujmout antidiskriminační přístup a měla by mít přímý i nepřímý dopad na rasismus v různých oblastech společnosti;

21.

opakuje svou výzvu k „přijetí spolehlivých opatření na obranu občanských svobod a demokracie ve věku stále větší digitalizace, která mj. omezí riziko soustavného digitálního dohledu a zabrání v digitální sféře šíření falešných zpráv, dezinformačním kampaním, nenávistným verbálním projevům a diskriminaci, zejména rasismu, bez ohledu na to, zda mají tyto negativní jevy původ v EU nebo mimo ni“ (7);

22.

rovněž opakuje, že „klíčovým prvkem pro jakýkoliv budoucí právní rámec týkající se umělé inteligence je zavedení záruk, které zajistí, že umělá inteligence nebude zatížena předsudky a nebude rozšiřovat diskriminaci na základě pohlaví, etnického původu, věku, postižení nebo sexuální orientace“ (8);

23.

zdůrazňuje, že je třeba řešit diskriminační přístupy donucovacích orgánů, policejní brutalitu a rasové profilování určitých rasových nebo etnických skupin, a je přesvědčen, že policie a donucovací orgány musí jít příkladem v oblasti boje proti rasismu a diskriminaci;

24.

považuje za zásadní, aby v těch členských státech, kde jsou místní a regionální orgány odpovědné za práci policie, byla přijata opatření k boji proti rasismu a jeho prevenci při prosazování práva, ke kontrole policejních postupů, investování do odborné přípravy a rozvoje těchto orgánů a zpracování osobních údajů týkající se rasového profilování transparentním způsobem. Místní a regionální orgány by rovněž měly vypracovat komplexní programy prevence násilí v komunitách, které budou založeny na ochraně veřejné bezpečnosti a plném dodržování nediskriminačních norem EU při policejní práci;

25.

znovu zdůrazňuje, že „klíčovou roli při předcházení násilné radikalizaci a boji proti ní má společnost, která plně respektuje lidská práva všech skupin obyvatel a která žije v souladu s mezinárodními i regionálními normami, včetně boje proti diskriminaci, rasismu a dalším formám nesnášenlivosti“ (9);

Místní a regionální orgány v první linii

26.

vítá skutečnost, že akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025 staví místní a regionální orgány do středu boje proti rasismu. Výbor konstatuje, že vzhledem ke své blízkosti k široké veřejnosti hrají místní a regionální orgány zásadní roli při prosazování a respektování evropských hodnot a nacházejí se v první linii boje s rasismem a trestnými činy z nenávisti, chrání zranitelné skupiny a menšiny a podporují sociální soudržnost;

27.

vyzývá k tomu, aby byly místní a regionální orgány brány jako strategičtí partneři při navrhování, provádění a monitorování vnitrostátních akčních plánů, s ohledem na jejich odpovědnost a významnou práci v boji proti rasismu, kterou již v rámci svých oblastí působnosti vykonávají;

28.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou hrají místní a regionální orgány při podpoře informovanosti, odborné přípravy a vzdělávání v rámci boje proti rasismu, zejména mezi mladými lidmi;

29.

považuje za nanejvýš důležité vyčlenit finanční prostředky pro místní a regionální orgány v rámci víceletého finančního rámce na období 2021–2027, z fondů EU a z nástroje Next Generation EU, s cílem podpořit sociální začleňování a boj proti rasismu a diskriminaci v oblastech, jako je přístup na trh práce, vzdělávání, sociální zabezpečení, zdravotní péče a bydlení. To vše se zvláštním důrazem na nejzranitelnější skupiny a vyčlenění prostředků na ochranu nezletilých cizinců bez doprovodu, které je v mnoha případech odpovědností místních a regionálních subjektů;

30.

je přesvědčen, že kromě přijetí akčních plánů proti rasismu na vnitrostátní úrovni může být užitečné disponovat i místními a regionálními akčními plány. Mohly by pomoci řešit strukturální rasismus pomocí konkrétních opatření. To odráží i postoj Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) v její zprávě za rok 2019, ve které zdůrazňuje potřebu mít akční plány pro boj proti rasismu na všech úrovních. Vypracování těchto regionálních a místních akčních plánů by měla Komise náležitě podporovat a financovat prostřednictvím ad hoc iniciativ zaměřených na budování kapacit a sdílení osvědčených postupů;

31.

Výbor by se do toho mohl zapojit a fungovat jako platforma pro další rozvoj opatření k boji proti rasismu na místní a regionální úrovni, například podporou sociální integrace, bojem proti energetické chudobě a podporou přístupu k důstojnému bydlení;

32.

zdůrazňuje význam zapojení vnitrostátních, regionálních a místních orgánů i občanské společnosti s cílem zajistit legitimitu vnitrostátních akčních plánů proti rasismu a účinněji bojovat proti rasismu v Evropě. Kromě toho je důležité sdílet osvědčené postupy mezi různými zeměmi a místními a regionálními orgány, včetně cílů a opatření stanovených v plánech proti rasismu vypracovaných na různých úrovních správy;

33.

je přesvědčen, že aby bylo možné plně využít potenciálu připravovaných návrhů Komise týkajících se vnitrostátních akčních plánů proti rasismu, musí existovat efektivní postupy, které zajistí jejich provádění ve stanoveném časovém rámci s jasnými a měřitelnými cíli a sledování pokroku jak na národní, tak na evropské úrovni, přičemž za část návazných kroků přebere plnou odpovědnost Komise;

34.

zdůrazňuje, že dva roky po zavedení vnitrostátních akčních plánů proti rasismu by mělo být naplánováno hodnocení jejich účinnosti, přičemž by měly být k dispozici úplné informace od místních a regionálních orgánů;

Evropský výbor regionů, orgány EU a iniciativy proti rasismu

35.

podporuje iniciativu Evropské koalice měst proti rasismu (ECCAR) pod vedením UNESCO a vítá zejména evropské projekty související s bojem proti rasismu, včetně nedávného projektu „SUPport Everyday Fight Against Racism (SUPER)“ (Podpora každodenního boje proti rasismu) v rámci programu Evropské komise Právo, rovnost a občanství;

36.

naléhavě žádá Komisi, aby formálně zapojovala Výbor do každoročního jmenování jednoho nebo více „evropských hlavních měst začleňování a rozmanitosti“ jako způsob, jakým uzná a zdůrazní úsilí měst o zavedení silných strategií začleňování na místní úrovni;

37.

se s nadšením jako oficiální partner dne 21. března 2021 zúčastní organizace summitu, jehož tématem bude boj proti rasismu a který se bude konat v souvislosti s Mezinárodním dnem za odstranění rasové diskriminace;

38.

je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že Výbor a místní a regionální orgány jsou v první linii boje proti rasismu a diskriminaci, měly by hrát formální roli při výměnách, pravidelných konzultacích a dialogu s orgány EU;

39.

vítá značné úsilí Komise o posílení politik založených na základních hodnotách a o budování Unie rovnosti v EU prostřednictvím řady akčních plánů a strategií boje proti diskriminaci na základě konkrétních důvodů (týkajících se rasy, rovnosti pohlaví, LGBTIQ, Romů, osob se zdravotním postižením a antisemitismu). Výbor však vzhledem k průřezové povaze výše uvedených strategií považuje za vhodné sestavovat nejen jednotlivé zprávy o pokroku, nýbrž také zprávy průřezové, jež by posoudily vzájemnou interakci jednotlivých strategií a jejich kumulativní účinek na vícenásobné formy diskriminace na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

40.

podporuje úsilí Komise o vytvoření Unie rovnosti, která pomocí nové interní pracovní skupiny pro rovnost bude chránit zájmy všech osob bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ prostřednictvím začleňování rovnosti a meziodvětvového přístupu do všech politik, právních předpisů a programů financování;

41.

těší se na zapojení a spolupráci s budoucím koordinátorem pro boj proti rasismu, který bude jmenován Komisí;

42.

bude následovat výzvu Komise a půjde příkladem, pokud jde o zlepšování reprezentativnosti zaměstnanců VR prostřednictvím náborových a výběrových opatření.

---

(1)  https://data.europa.eu/euodp/en/data/dataset/S2251_91_4_493_ENG/resource/afca8c2e-a0a8-4a22-84ef-29a3a1fb9a1b.

(2)  Směrnice 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

(3)  Rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV.

(4)  Návrh směrnice o provádění zásady rovného zacházení, COM(2008) 426 final.

(5)  V akčním plánu ani v tomto dokumentu neznamená použití pojmu „rasa“ schválení teorií, které se pokoušejí určit existenci různých lidských ras.

(6)  Stanovisko VR 2016/2020 Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025.

(7)  Stanovisko VR 2354/2020 Strategie pro formování digitální budoucnosti Evropy a Evropská strategie pro data.

(8)  Stanovisko VR 2014/2020 Bílá kniha o umělé inteligenci – evropský přístup k excelenci a důvěře.

(9)  Stanovisko VR 6329/2015 Boj proti radikalizaci a násilnému extremismu: preventivní mechanismy na místní a regionální úrovni.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Strategie práv osob se zdravotním postižením

(2021/C 300/06)

Hlavní zpravodajka: Daniela BALLICO (IT/EKR), starostka obce Ciampino (RM) Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Unie rovnosti: Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021–2030 COM(2021) 101 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

1.

zdůrazňuje, že práva osob se zdravotním postižením, která jsou zakotvena v článcích 2, 9, 10, 19, 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), článcích 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU), článcích 3, 15, 21, 23 a 26 Listiny základních práv Evropské unie, zásadách 3 a 17 evropského pilíře základních práv a v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, jež byla ratifikována 26. listopadu 2009, musí být zaručena a podporována ve všech oblastech a na všech úrovních Evropské unie a členských států;

2.

vítá sdělení Unie rovnosti: Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021–2030 jakožto strategický krok, jehož smyslem je podpořit nezávislost a začleňování těchto osob, zajistit výkon jejich práv za rovných podmínek a ochránit občany, kterým nejvíce hrozí diskriminace a sociální marginalizace;

3.

požaduje, aby byly místní a regionální orgány uznány coby strategičtí partneři při navrhování, provádění a sledování této strategie, poněvadž mají v této oblasti pravomoci a vykonávají činnost za účelem jejich plnění;

4.

žádá, aby byla místním a regionálním orgánům přiznána významnější role, neboť mnohá z politických opatření zaměřených na začleňování osob se zdravotním postižením musí být uskutečňována a prováděna na místní úrovni v přímém kontaktu s těmito osobami. V zájmu plného převzetí odpovědnosti za strategii je třeba zajistit, aby byl vedle odpovídajících politik a prostředků na celostátní, regionální a místní úrovni k dispozici také dostatek dodatečných prostředků z evropských fondů, a bylo tak možné uskutečnit spravedlivou změnu a osoby se zdravotním postižením mohly začít vést nezávislý život a zapojit se v rámci komunity;

5.

vyzdvihuje význam politického rámce této strategie spolu s opatřeními, která jsou v ní zahrnuta. Představuje totiž novou příležitost k dosažení konkrétních cílů v oblasti začleňování a osamostatňování osob se zdravotním postižením v Evropské unii, jež bude vycházet z členských států. Tato strategie byla zveřejněna ve složitém okamžiku, protože pandemie COVID-19 vážně ohrozila přežití, zdraví a důstojnost osob se zdravotním postižením a plně odhalila nedostatky systémů sociální ochrany a sociálního začleňování;

6.

oceňuje skutečnost, že byl stanoven rámec konkrétních opatření, jež mají zaručit práva a příležitosti jedné pětině evropského obyvatelstva, která žije s tělesným nebo organickým, smyslovým nebo mentálním postižením, s psychickými problémy nebo kombinovaným postižením. Se zdravotním postižením je spojeno větší riziko chudoby, vyloučení a deprese, zejména pokud okolní prostředí není navrženo pro veškerou rozmanitost osob;

7.

vítá strategii týkající se Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Jedná se o první všeobecný akční plán pro zaručení práv a příležitostí osobám se zdravotním postižením;

8.

je potěšen tím, že má Evropská komise v úmyslu zřídit v roce 2021 platformu pro zdravotní postižení, a žádá, aby se na činnosti této platformy mohl podílet jakožto pozorovatel a mohl dohlížet na účinné začleňování osob se zdravotním postižením do všech politik a programů. Zdůrazňuje, že je nutné plně zapojit místní a regionální orgány, poněvadž hrají zásadní roli při provádění opatření, která se bezprostředně dotýkají osob se zdravotním postižením na jejich území;

9.

požaduje, aby byla posílena spolupráce s evropskými zastupitelskými institucionálními úrovněmi. V této souvislosti upozorňuje na to, že VR může přispět k činnosti platformy tím, že bude místní a regionální orgány mobilizovat a informovat o výzvách spojených s novou strategií, co se týče boje proti stereotypům a diskriminaci osob se zdravotním postižením, a bude prosazovat náležité a rovné zacházení s těmito osobami v každodenním životě;

10.

zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat s organizacemi občanské společnosti, sdruženími osob se zdravotním postižením a jejich rodinami, aby se za žádných okolností nerozhodovalo „o nich bez nich“, přičemž je třeba zajistit mechanismy umožňující zapojení osob se zdravotním postižením a jejich rodin prostřednictvím subjektů z daného odvětví a vytvořit kromě toho zvláštní prostory pro ženy a dívky se zdravotním postižením;

11.

znovu zdůrazňuje, že je důležité zaujmout komplexní meziodvětvový přístup. Vyzývá k zařazení zvláštních opatření zaměřených na zranitelné skupiny osob se zdravotním postižením, které jsou vystaveny překážkám spočívajícím v souběhu více faktorů, k nimž patří například pohlaví, gender, sexuální orientace, rasový nebo etnický původ, věk, náboženské vyznání a přesvědčení nebo složitá socioekonomická situace nebo jiná zranitelná situace. Doporučuje proto Evropské komisi, aby tento meziodvětvový přístup více rozvinula a navrhla iniciativy, jejichž realizace ovlivní plánování, řízení a hodnocení veřejných politik;

12.

připomíná, že je nezbytné uplatňovat zásadu, podle níž půjdou veřejné orgány příkladem v oblasti sociálního začleňování a zaručení práv a rovných příležitostí osobám se zdravotním postižením, co se týče pracovní integrace na otevřeném trhu práce i poskytování přístupných služeb. V tomto směru je třeba, aby se touto zásadou příkladného jednání řídil rovněž VR jakožto zaměstnavatel a institucionální subjekt a aby za tím účelem vypracoval časový plán;

13.

zdůrazňuje, že je třeba jasně určit způsoby zapojení soukromého sektoru prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, a to zejména v oblasti pracovní integrace a přístupnosti zboží a služeb;

14.

podotýká, že strategie pohlíží na pandemii COVID-19 pouze z hlediska nezávislého života a jen v okrajové míře se zabývá integrací do vzdělávacího systému. Dále poukazuje na to, že v ní není náležitě uznána otázka neformální péče, která se týká především žen a v průběhu pandemie znovu podstatně nabyla na významu, poněvadž došlo k omezení služeb poskytovaných rodinným příslušníkům. Zcela jasně se tak ukázalo, jak důležitá je základní pečovatelská a ošetřovatelská práce a že je nezbytné posílit přístup k technologiím a jejich využívání v osobním prostředí;

15.

vyzývá členské státy, aby zvláštní opatření zaměřená na osoby se zdravotním postižením zahrnuly do svých národních programů reforem a národních plánů pro oživení a odolnost;

Přístupnost, nezávislost a rovnost

16.

souhlasí se záměrem Evropské komise zahájit v roce 2022 činnost evropského střediska zdrojů „AccessibleEU“, na němž se budou podílet všechny zainteresované strany. Kromě toho žádá, aby bylo do roku 2023 posouzeno fungování vnitřního trhu asistivních technologií, aby bylo podpořeno plnění povinností v oblasti přístupnosti, které jsou stanoveny ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek, aby bylo zhodnoceno provádění směrnice o přístupnosti webových stránek a aby byl sestaven přehled činností týkajících se železniční infrastruktury a její přístupnosti;

17.

vítá ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU a jejích členských států a vyzývá Radu a všechny členské státy, aby podepsaly opční protokol k této úmluvě;

18.

ztotožňuje se s názorem Evropské komise, že je nutné monitorovat provádění různých směrnic týkajících se přístupnosti, aby Evropská unie a všechny instituce byly s to realizovat vhodná prováděcí opatření. Právní předpisy týkající se přístupnosti je třeba důsledně dodržovat a zlepšit s cílem vytvořit přístupná prostředí jak v obytných budovách, tak všech prvcích související s řetězcem přístupnosti;

19.

připomíná, že osoby se zdravotním postižením by měly mít k dispozici všechny možnosti pro dosažení nezávislého života a že by mělo být zajištěno právo na samostatnost během jejich celého života. Je nutné upravit pomocí předpisů pozici osobního asistenta pro osoby s fyzickým postižením s větší mírou závislosti;

20.

upozorňuje na to, že osoby se zdravotním postižením hrají stěžejní roli, poněvadž samy sebe nejlépe znají. V této souvislosti plní místní a regionální orgány zásadní úlohu, pokud jde o uznání aktivního zapojení těchto osob do rozhodovacích procesů i v otázkách týkajících se přístupnosti. V tomto ohledu připomíná Evropskou cenu pro bezbariérová města (Access City Award), kterou Evropská komise každoročně uděluje třem evropským městům, jež dosáhla vynikajících výsledků při zlepšování přístupnosti městského prostředí všem občanům a zvláštní pozornost při tom věnovala problémům spojeným s věkem a obecně s mobilitou, a vyzývá, aby podobné iniciativy oceňovaly přístupnost ve venkovském a přírodním prostředí;

21.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci přezkumu legislativního rámce v oblasti energie v budovách, který má proběhnout v roce 2021, zahrnula mezi závazná kritéria přístupnost, díky čemuž bude možné zajistit osobám se zdravotním postižením lepší přístupnost budov;

Požívání práv EU

Volný pohyb a pobyt

22.

souhlasí s tím, že je nutné zavést do konce roku 2023 evropský průkaz osob se zdravotním postižením, aby bylo možné zaručit požívání veškerých práv Evropské unie a aby byl status osoby se zdravotním postižením vzájemně uznáván ve všech členských státech. Se zájmem očekává budoucí návrh Komise týkající se tohoto průkazu a doufá, že se podaří překonat potíže zaznamenané v testovací fázi;

23.

podporuje záměr Komise efektivněji spolupracovat s členskými státy, aby tento průkaz co nejdříve akceptovaly, a současně usilovat o zajištění jednotného uznávání statusu osoby se zdravotním postižením. Je to nezbytné k tomu, aby jim bylo zaručeno právo na pohyb v rámci Evropské unie na základě toho, že budou mít právo využívat stejné služby a stejnou podporu a že budou odstraněny příslušné překážky;

Podpora účasti na demokratickém procesu

24.

souhlasí s tím, na co se ve strategii poukazuje, a sice že je nezbytné podporovat účast osob se zdravotním postižením na občanském a politickém životě, poněvadž jsou nadále diskriminovány, i co se týče výkonu volebního práva;

25.

vyzývá Evropskou komisi ke zvážení, zda by neměla být přijata evropská dohoda o volebním právu osob se zdravotním postižením, aby byly odstraněny veškeré možné překážky a bylo stvrzeno plné právo těchto osob vyjádřit své politické preference stejným způsobem jako všichni ostatní evropští občané. Zdůrazňuje, že Komise přijala program konzultací ve věci inkluzivních evropských voleb, který však ve stávající podobě nezohledňuje aspekt zdravotního postižení. Doporučuje, aby byly do tohoto programu co nejdříve zahrnuty osoby se zdravotním postižením a všechna prostředí, ve kterých probíhají volby;

26.

souhlasí s tím, že je nutné zlepšit přístup osob se zdravotním postižením k celému portfoliu zdravotní péče. Ztotožňuje se rovněž s názorem Evropské komise ohledně nevyhovující úrovně služeb sociální a zdravotnické péče, jejichž nedostatky plně odhalila pandemie COVID-19. Poukazuje na obzvláště obtížnou situaci v odlehlých a venkovských oblastech. Podotýká, že je to poprvé, co se v některém z takto důležitých evropských dokumentů zmiňuje segregace, a je touto skutečností potěšen. Domnívá se, že je zcela správné zabývat se otázkami segregace osob se zdravotním postižením a deinstitucionalizace péče o ně, aby mohly uplatnit právo vést nezávislý život v komunitě díky rozvoji místních služeb, které zahrnují sledování zdraví, digitalizaci podpory pro osobní nezávislost a osobního asistenta, a mohly se rozhodnout, kde, s kým a jak budou žít;

Rozvoj nových dovedností pro nová pracovní místa

27.

upozorňuje na to, že krize způsobená pandemií měla v celé Evropské unii za následek ztrátu pracovních míst, především u osob se zdravotním postižením. Zdůrazňuje rovněž, že se tak stalo i u příbuzných těchto osob, kteří o ně pečují – jde hlavně o jejich matky, partnerky a dcery;

28.

souhlasí s tím, že urychlení digitální a ekologické transformace nabízí příležitosti díky využívání informačních a komunikačních technologií, umělé inteligence a robotiky přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením a že je nezbytné investovat do digitálních dovedností;

29.

připomíná, že je třeba shromáždit porovnatelné údaje o osobách se zdravotním postižením, aby bylo možné lépe posoudit jejich situaci v různých aspektech života, zhodnotit související politiky a činnost, sledovat jejich realizaci a přijímat vhodná opatření;

30.

vyzývá Komisi, aby se systematicky zabývala otázkou nedostatku informací týkajících se osob se zdravotním postižením, zejména ve venkovských oblastech. V souladu s požadavkem, který je uveden v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením a jejž potvrdil Výbor OSN pro lidská práva, je nezbytné napravit tento nedostatek, nejen co se týče roztříděných údajů, ale také pomocí ukazatelů začlenění, které umožní sledovat provádění politik a dodržování práv osob se zdravotním postižením;

31.

souhlasí s tím, že je nutné přizpůsobit kvalifikaci osob se zdravotním postižením prostřednictvím odborného vzdělávání a přípravy a v rámci příštího Akčního plánu digitálního vzdělávání na období 2021–2027. Podporuje rovněž strategii spočívající v provádění těchto opatření v intenzivní spolupráci s členskými státy, aby disponovaly inkluzivními a přístupnými programy a nezbytnými zdroji, přičemž je třeba usilovat o co nejlepší využití a doplňkovost těch stávajících. Kromě toho zdůrazňuje, že je nutné podporovat v rozsáhlejší míře přístup osob se zdravotním postižením k vysokoškolskému vzdělávání;

32.

zdůrazňuje, že je nutné pomocí konkrétních ustanovení zajistit prohlubování dovedností a změny kvalifikace osob se zdravotním postižením, zejména z důvodu využití potenciálu digitální transformace. Z tohoto důvodu vítá využívání učňovské přípravy jakožto nástroje k sociálnímu začleňování v rámci systému záruk pro mladé lidi;

33.

je potěšen tím, že Evropská komise vyzvala členské státy, aby stanovily jasné cíle ohledně zvýšení míry zaměstnanosti osob se zdravotním postižením – zvláště na otevřeném trhu práce – a posílily kapacity služeb zaměstnanosti. Znovu zdůrazňuje, že je nutné usnadnit osobám se zdravotním postižením samostatnou výdělečnou činnost a podnikání. Vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení daňových úlev pro podniky zaměstnávající osoby se zdravotním postižením nebo daňových výhod pro osoby se zdravotním postižením vykonávající samostatnou výdělečnou činnost a zejména činnost podnikatelskou;

34.

vítá zveřejnění akčního plánu pro sociální ekonomiku, jehož cílem je zlepšit podmínky podporující rozvoj sociální ekonomiky, včetně příležitostí určených osobám se zdravotním postižením. Vyzývá k tomu, aby se ve větší míře investovalo do sociálních podniků, které zvlášť dbají na integraci. Domnívá se, že sociální podniky mohou podpořit tržně orientovaný model činností, které se – pokud budou úspěšně prováděny – mohou rozšířit a být na otevřeném trhu práce finančně životaschopné (1);

Rovný přístup a zákaz diskriminace

35.

je si vědom toho, že otázka přístupu ke spravedlnosti nemá podružný charakter a týká se zejména osob s mentálním postižením, psychosociálním postižením nebo s psychickými problémy. Naléhavě vyzývá členské státy, aby byly zviditelněny rozvíjené osvědčené postupy v zájmu jejich šíření a dosažení multiplikačního efektu;

36.

připomíná, že značný počet občanů EU má nějakou vývojovou poruchu nebo duševní onemocnění, a může tudíž spadat pod opatrovnictví s omezením svéprávnosti nebo opatrovnictví bez omezení svéprávnosti. Vyjadřuje však obavu, že osoby v opatrovnictví s omezením svéprávnosti mohou přijít o téměř všechna svá zákonná práva a nejdůležitější rozhodnutí v jejich životě za ně činí zákonní zástupci. Mnoho dospělých je zákonně ustanoveným zástupcem proti své vůli umísťováno do ústavů. VR vyzývá členské státy, aby zavedly předpisy umožňující provedení článku 12 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (2) a aby do přijímání příslušných rozhodnutí zapojily dotyčné osoby, jejich rodiny, organizace hájící práva těchto osob a odborníky;

37.

domnívá se, že je mimořádně důležité zabývat se otázkou zamezování násilí, které je na osobách se zdravotním postižením – především na ženách, dětech a dospívajících se zdravotním postižením – pácháno, a otázkou osob s mentálním postižením a interpersonálními poruchami. Upozorňuje na to, že je nutné posílit v nové strategii opatření zaměřená na tuto problematiku. Například by měla být lépe monitorována zařízení poskytující chráněné bydlení a dále by měl být zajištěn plný přístup k poradnám a azylovým domům pro ženy;

38.

souhlasí s tím, že jednou z hlavních výzev, s nimiž se Evropská unie v této oblasti momentálně potýká, je nutnost zamezit diskriminaci osob se zdravotním postižením ve všech oblastech života;

39.

je si vědom toho, že nejdůležitějším nástrojem v boji proti nerovnostem je vzdělávání, a to i v případě osob se zdravotním postižením. Souhlasí s tím, že by se záruka inkluzivního vzdělávání měla vztahovat na děti, dospívající i dospělé osoby se zdravotním postižením. Domnívá se, že související evropské programy podporují a podněcují tato opatření. Vyzývá místní a regionální orgány a sdružení osob se zdravotním postižením a jejich rodinné příslušníky, aby se podílely na vzdělávacích programech pro osoby se zdravotním postižením v zájmu podpory výměny osvědčených postupů. Žádá, aby bylo usnadněno aktivní zapojení těchto orgánů do propojování politik v oblasti sociálního začleňování a vzdělávání;

Zlepšení přístupu k umění a kultuře, rekreaci, volnočasovým aktivitám, sportu a cestovnímu ruchu

40.

domnívá se, že je třeba podporovat u osob se zdravotním postižením a především u dětí a mladých lidí stejně jako u kohokoli jiného osobnostní rozvoj prostřednictvím přístupu k umění a kultuře, rekreaci, volnočasovým aktivitám, sportu a cestovnímu ruchu;

41.

vyzdvihuje zejména význam sportu, co se týče podpory začleňování osob se zdravotním postižením, a naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly programy usnadňující účast dětí, mladých lidí a osob se zdravotním postižením s velkými omezeními;

Jít příkladem

42.

je toho názoru, že je důležité zavést strukturovaný systém pro účinné provádění této strategie. Prvním krokem je systematické zapojování osob se zdravotním postižením do rozhodovacích procesů;

43.

zdůrazňuje, že je nutné účinně potírat stereotypy o tělesných a duševních postiženích ve veřejném diskurzu, v zobrazeních a popisech v médiích a ve vzdělávací praxi, a to s nulovou tolerancí vůči předsudkům a stigmatizaci na základě tělesného nebo duševního postižení a také vůči používání diskriminujících jazykových prostředků. Místní a regionální orgány jsou ideálními vzory pro takový přístup, jednak coby zaměstnavatelé a současně poskytovatelé služeb, a za druhé též díky přímému kontaktu s občany;

44.

podporuje snahu Komise posílit strategii v oblasti lidských zdrojů, aby byly osoby se zdravotním postižením pracovně integrovány a aby se jim pomocí vhodných úprav umožnilo být stejně produktivní jako jejich spolupracovníci. Patří sem zajištění přístupnosti budov a všech pracovních nástrojů, se zvláštním důrazem na design, rozvoj a využívání technologií tak, aby sloužily těmto lidem;

45.

souhlasí s tím, že je nezbytné posílit rámec pro monitorování provádění strategie zavedením účinných ukazatelů, které budou vycházet z již dostupných údajů a pomocí nichž bude možné měřit a hodnotit dopad sociálního začleňování osob se zdravotním postižením, a navrhnout a začlenit opatření po tomto hodnocení. Připomíná, že je důležité vypracovávat výroční zprávy shrnující pokrok členských států v oblasti začleňování osob se zdravotním postižením a uvádět v nich i osvědčené postupy místních a regionálních orgánů a sdružení osob se zdravotním postižením a jejich rodinných příslušníků;

46.

vyzývá Evropskou unii, členské státy a jejich místní a regionální orgány, aby aspekt zdravotního postižení ve větší míře zohledňovaly ve vnitrostátních a regionálních statistických systémech. Díky tomu budou k dispozici spolehlivé a pravidelně zjišťované údaje v koordinaci s Eurostatem.

---

(1)  Eurofound (2021), Disability and labour market integration: Policy trends and support in EU Member States, https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef20013en.pdf.

(2)  https://www.un.org/disabilities/documents/convention/convention_accessible_pdf.pdf.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Bezpečné a udržitelné chemické látky pro životní prostředí bez toxických látek v evropských městech a regionech

(2021/C 300/07)

Zpravodaj: Adam STRUZIK (PL/ELS), maršálek Mazovského vojvodství Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek COM(2020) 667 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Význam strategie pro chemické látky

1.

velmi vítá a podporuje opatření přijatá k zavedení strategie pro chemické látky, neboť chemické látky ovládly téměř celý výrobní trh a mají zásadní význam pro každodenní život. Zdůrazňuje, že tato opatření jsou obzvláště důležitá pro lidské zdraví a ochranu životního prostředí a hospodářství, k čemuž patří i vývoj bezpečných a udržitelných chemických látek;

2.

uznává přidanou hodnotu strategie, pokud jde o posílení konkurenceschopnosti evropského chemického průmyslu, využití klíčové úlohy chemických látek při dosahování klimatické neutrality, dosahování cílů Pařížské dohody, uskutečňování ambiciózních snah v oblasti oběhového hospodářství, podporu plánu na podporu oživení a transformace energetiky a začlenění různých aspektů řízení chemických látek, jako je bezpečnost, energetická účinnost, dopady na životní prostředí, věda a inovace;

3.

poukazuje na to, že koronavirová krize ukázala, jak zranitelné jsou naše společnosti vůči hrozbám a jak důležité je posilovat jejich odolnost vůči hospodářským, sociálním a environmentálním otřesům. Potvrzuje klíčovou úlohu nového evropského nástroje na podporu oživení v rámci podpory EU, ale také v rámci přípravy podmínek pro ekologičtější a spravedlivější transformaci a udržitelnější budoucnost;

4.

považuje technologickou suverenitu a odolnou a udržitelnou evropskou hodnotovou síť a uzavřené evropské hodnotové řetězce za zásadní, zejména pro provedení Zelené dohody a transformace energetiky. Poukazuje na to, že v zájmu udržitelných řešení je třeba zabránit přemísťování výroby nebo používání látek regulovaných v EU do třetích zemí, v nichž nejsou zaručeny srovnatelné vysoké standardy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochrany životního prostředí. Pouze atraktivní a stabilní rámcové podmínky totiž mohou udržet nebo obnovit úrovně přidané hodnoty a výroby v evropských regionech a uzavřít hodnotové řetězce;

5.

žádá, aby byl uznán význam víceúrovňové správy s cílem účinně propojit cíle a záměry strategie v oblasti chemických látek se zeleným oživením evropského hospodářství. Zdůrazňuje, že široká škála témat, jichž se týkají cíle strategie v oblasti chemických látek, umožňuje integrovat nové a stávající plány v odvětví chemických látek a také navrhnout a uskutečnit opatření, díky nimž bude možné náležitě zohlednit potřeby místního trhu a doplnit vnitrostátní úsilí v souladu se zásadou subsidiarity;

6.

zdůrazňuje, že národní plány pro oživení a odolnost nabízejí příležitost, jak využít potenciálu víceúrovňové správy, mj. i při provádění strategie v oblasti chemických látek. Tato opatření vyžadují vhodný regulační rámec a zdroje a místní a regionální orgány by měly být plně zapojeny do přípravy a provádění plánů a měly by mít přímý přístup k finančním prostředkům EU;

7.

upozorňuje na řadu právních, finančních a technických překážek, jimž místní a regionální orgány čelí při nakládání s chemickými látkami. Soudržný, předvídatelný a zjednodušený regulační rámec pomůže zajistit jednotný přístup k posuzování a nakládání s chemickými látkami ve všech zemích EU. Omezí se tak vznik nových právních rozdílů mezi EU a ostatními regiony. Poskytování podpory a technické pomoci místním a regionálním orgánům rovněž umožní podporovat investice spojené s vývojem bezpečných a udržitelných látek, materiálů a výrobků, jejich uváděním na trh, šířením a používáním;

8.

vítá, že Evropská komise má možnost podporovat vědecký výzkum a inovace, jako je mimo jiné vývoj pokročilých materiálů pro aplikace v odvětvích energetiky, stavebnictví, mobility, zdravotnictví, zemědělství a elektroniky, a umožnit tak ekologickou transformaci, výzkum, vývoj a zavádění nízkouhlíkových a ekologicky šetrných výrobních procesů pro chemické látky a materiály, inovativní obchodní modely založené například na účinnějším využívání chemických látek a jiných zdrojů a minimalizaci odpadu a emisí (1);

Soulad strategie v oblasti chemických látek s tématy, jež jsou předmětem jiných dokumentů EU

9.

vítá skutečnost, že strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek úzce souvisí s cíli Zelené dohody, protože obsahuje celou řadu řešení týkajících se ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Zavedení komplexních právních předpisů pro chemický průmysl může přispět k jejich transparentnímu uplatňování a účinnému provádění. Stanovení nových požadavků a omezení týkajících se používání chemických látek ve spotřebitelských výrobcích, jako jsou detergenty, kosmetické přípravky a materiály určené pro styk s potravinami, bude mít pozitivní dopad na životní prostředí a zdraví spotřebitelů. Zda budou plánované změny pro chemický průmysl udržitelné a účinné, bude do značné míry záviset na jejich slučitelnosti s již platnými řešeními a také na harmonogramu a zdrojích vyčleněných na jejich provádění;

10.

vyzývá k vytvoření koncepce jasné a soudržné strategie, která na místní, regionální, ale i celosvětové úrovni poskytne nástroje a zdroje na podporu oběhového hospodářství, od vývoje řešení přes udržitelnou výrobu, distribuci a používání až po recyklaci, zpětné získávání a likvidaci chemických látek, a zároveň zajistí ochranu životního prostředí a zdraví občanů. Za tímto účelem vyzývá k větší právní jasnosti, pokud jde o pomezí chemických látek, výrobků a odpadů (CPW Interface), aby bylo možné ve všech členských státech uplatňovat oběhovost;

Specifická úloha regionů a obcí

11.

poukazuje na to, že regiony a obce mají velký zájem o opatření zaměřená na bezpečnější výrobu a udržitelnější používání chemických látek a jsou připraveny je přijmout. Tato opatření vyžadují vhodný regulační rámec a odpovídající zdroje a je zároveň nezbytné, aby místní a regionální orgány měly neomezený přístup k vědeckým poznatkům a záruku financování. Orgány by navíc mohly získat užitečnou zpětnou vazbu ohledně obtíží a problémů spojených s prováděním a uplatňováním právních předpisů;

12.

vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány jsou v úzkém kontaktu s obyvateli a z vlastní zkušenosti znají specifickou situaci v daném regionu, zdůrazňuje, že by bylo možné připravit a realizovat kampaně s cílem zvýšit povědomí obyvatel o zásadách a cílech strategie v oblasti chemických látek. Díky bezprostřední spolupráci mezi místními orgány a podniky, které v jejich regionu působí, je možné z praktického hlediska posoudit, jaké problémy vyplývají z uplatňování zavedených právních předpisů. Je důležité, aby měly místní orgány, jež mají na starosti přímé provádění předpisů, i orgány dohlížející na jejich dodržování k dispozici odpovídající právní nástroje v oblasti monitorování a kontroly tohoto dodržování;

13.

domnívá se, že místní a regionální orgány mohou významně přispět k provádění strategie v oblasti chemických látek. Vzhledem k tomu, že tyto orgány z vlastní zkušenosti znají specifickou situaci v daném regionu, zdůrazňuje, že je důležité zapojit je do realizace informační kampaně, která zvýší povědomí o těchto otázkách (např. mezi malými a středními podniky a mezi obyvateli/občany), a že jednotlivá odvětví by měla být formou pobídek motivována k nahrazování škodlivých chemických látek alternativami a ke snaze vyvíjet a vyrábět bezpečné a udržitelné chemické látky a materiály;

14.

považuje za důležité, aby místní a regionální orgány požadovaly při zadávání veřejných zakázek výrobky a zboží obsahující bezpečné chemické látky, a přispěly tak k tomu, že nežádoucí výrobky a zboží postupně vymizí;

15.

zdůrazňuje zvláštní význam inovační a investiční kapacity malých a středních podniků pro bezpečnou a udržitelnou výrobu a používání materiálů, jejichž potenciál lze dobře využít prostřednictvím podpory a dialogu na místní a regionální úrovni. Právě malé a střední podniky nabízejí specifické chemické látky pro inovativní speciální a nestandardní produkty a jejich přizpůsobení konkrétním potřebám. Vzhledem k tomu, že potřebují spíše malé množství celé řady chemických látek, jsou pravděpodobně ve vyšší míře postiženy problémem, že zavedené postupy pro jednotlivé látky jsou velmi nákladné a časově náročné, a jsou odkázány na informace od žadatelů o předběžnou registraci, držitelů povolení, dodavatelů a zákazníků nebo na spolupráci s nimi. V tomto ohledu může být velmi užitečná meziregionální podpora;

16.

žádá, aby požadavky na místní orgány a malé a střední podniky byly srozumitelné, transparentní a proveditelné s přiměřenou administrativní zátěží. V této souvislosti připomíná, že řada důležitých informací je stále k dispozici pouze v angličtině a že tato jazyková bariéra představuje problém;

Způsob provádění strategie

17.

domnívá se, že má-li být provádění strategie v oblasti chemických látek úspěšné, musí být úsilí vyvíjené v této oblasti založeno na přístupu, který bude vycházet zdola, a v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality musí být spravedlivě rozděleno mezi všechna území EU, přičemž je zároveň nutno zajistit flexibilitu s ohledem na náklady a přínosy;

18.

zdůrazňuje, že je třeba vypracovat plán provádění strategie v oblasti chemických látek, který zvýší pocit jistoty povinných stran a minimalizuje rizika spojená s prováděním strategie a který rovněž umožní průběžně sledovat dosažený pokrok a účinně reagovat na hrozby;

19.

zároveň poukazuje na to, že funkčnost a reaktivita některých chemických látek, která je pro určité účely nezbytná, je často neoddělitelně spjata s jejich nebezpečnými vlastnostmi. Je proto nezbytné zahrnout a podporovat také takové procesy a technologie, které umožní bezpečné používání nebezpečné látky po celou dobu jejího životního cyklu, čímž se zaručí, že s ní na konci životního cyklu bude řádně nakládáno jako s odpadem. Je třeba identifikovat a vyloučit zvláštní nepřijatelná rizika;

20.

poukazuje na to, že provádění strategie bude vyžadovat flexibilní a inovativní řešení i nové obchodní modely, které umožní zavádění a propagaci inovativních technologií. Tato opatření povedou k oživení hospodářství, posílení konkurenceschopnosti malých a středních podniků a používání řešení, která pomohou zlepšit lidské zdraví a stav životního prostředí. Toho má být dosaženo: — zaváděním oběhového hospodářství a udržitelných zemědělsko-průmyslových systémů, — zaváděním řešení založených na biotechnologiích, — prováděním politiky v oblasti zdraví a životního prostředí, — přechodem na udržitelnou modrou ekonomiku, — využíváním digitální konektivity a ekosystémů jako technologického doplnění této strategie, — zajištěním udržitelné a spravedlivé transformace a vytvářením pracovních míst v rámci finanční podpory projektů, které jsou v souladu se strategií;

21.

doporučuje, aby v rámci přípravy národních plánů pro tuto strategii a pro posílení odolnosti byly uspořádány konzultace s místními a regionálními orgány. Vyzývá Evropskou komisi, aby využila zkušeností získaných prostřednictvím sítě regionálních center VR;

22.

nabádá Komisi a orgány zapojené do regulace chemických látek (ECHA, orgány členských států) a odborné skupiny (např. RAC), aby v zájmu praktických a udržitelných řešení umožnily větší transparentnost postupů a výměnu odborných a vědeckých informací s dotčenými podniky a regiony. Vyzývá rovněž Komisi, aby zajistila, že změny evropských právních předpisů vyplývající z této strategie budou v souladu s programem Komise pro zlepšování právní úpravy, a bude u nich tedy vždy provedeno odpovídající posouzení dopadu. To je nezbytné zejména při posuzování dopadů a při určování a definování „zásadního společenského použití“, které nesmí vést k vyloučení bezpečného použití látek bez náležitého odůvodnění. Žádá, aby bylo zváženo, zda by každému rozhodnutí o zařazení látky na seznam pro případné povolení měla předcházet analýza možností řízení rizik;

23.

v souvislosti s prováděním strategie v oblasti chemických látek vidí velký potenciál v zemědělství, v textilním a elektronickém průmyslu a ve stavebnictví. Tato odvětví plní v celém tomto procesu důležitou úlohu, protože se vyznačují širokým využíváním chemických látek, a mají tudíž vliv na rozvoj udržitelných a bezpečných chemických látek;

24.

poukazuje na to, že důležitým odběratelem chemických látek je zemědělství. Jde mj. o přípravky na ochranu rostlin a hnojiva, jež mají přímý dopad na lidské zdraví a stav životního prostředí. V Zelené dohodě pro Evropu se stanoví, že je nezbytné rozvíjet ekologickou produkci potravin, čímž se omezí používání chemických látek v zemědělství. V souvislosti s tím zdůrazňuje, že je nutné usilovat o nalezení inovativních řešení, což skýtá vědeckým pracovníkům příležitost vyvíjet chemické látky založené na biotechnologiích;

Podpora v podobě regulačních nástrojů

25.

připomíná studii Evropské agentury pro životní prostředí, podle níž je nedostatečné provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí ve většině případů způsobeno nedostatečnou koordinací mezi místními, regionálními a celostátními orgány. Tato situace souvisí s chybějícími správními kapacitami a s nedostatkem finančních prostředků, znalostí, údajů a mechanismů pro zajištění dodržování předpisů a s nedostatečnou integrací jednotlivých oblastí politiky. Zdůrazňuje proto, že v rámci stávající strategie a platných právních předpisů je třeba tyto nedostatky odstranit, zajistit soudržnost politik a regulační stabilitu a vyčlenit prostředky, které pomohou podnikatelům přizpůsobit se novým předpisům a které umožní zajistit školení administrativních pracovníků;

26.

poukazuje na to, že díky prováděným změnám by měly regionální a místní orgány získat účinné právní prostředky, které jim umožní chránit během transformace chemického průmyslu své území a jejich obyvatele před riziky spojenými jak s používáním chemických látek, tak i s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami;

27.

je nutno revidovat a posílit nařízení REACH a CLP a jejich propojení s právními předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a zjednodušit postupy. Upozorňuje, že je zapotřebí, aby si Evropská komise před zavedením nových právních předpisů vyžádala stanovisko vnitrostátních orgánů odpovědných za provádění nařízení REACH a právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nové právní předpisy by měly doplnit stávající legislativu a prostřednictvím zavedených a dobře fungujících postupů by měly zvýšit její účinnost při uplatňování a prosazování práva;

28.

konstatuje, že je třeba zpřísnit požadavky stanovené v nařízení REACH, pokud jde o bezpečné používání zpětně získaných látek uváděných na trh;

29.

upozorňuje na to, že je nutné používat jeden nástroj pro koordinaci veřejných opatření. Díky tomu bude k dispozici aktualizovaný soubor informací o tom, jaké iniciativy týkající se chemických látek hodlají realizovat nebo již realizují příslušné orgány ve všech oblastech legislativní činnosti;

Zpřísnění kontroly a prosazování právních předpisů

30.

je toho názoru, že Evropa potřebuje silnou a koordinovanou strategii pro prosazování právních předpisů, zejména pokud jde o dovoz, a to i v souvislosti s obchodováním on-line, kde jsou nejčastěji porušovány předpisy regulující látky obsažené ve výrobcích;

31.

poukazuje na to, že změny právních předpisů je třeba monitorovat a vykazovat. Na základě toho je zapotřebí jednat, monitorovat a prosazovat dodržování právních předpisů a přijímat nápravná opatření;

32.

zdůrazňuje, že je třeba zpřísnit monitorování a posílit dodržování platných právních předpisů. K jednotnému a koordinovanému monitorování a prosazování právních předpisů napomáhají soudržné a zjednodušené právní předpisy platné pro celý trh EU;

33.

upozorňuje na to, že stanovené postupy udělování povolení v rámci tohoto systému by se měly stejnou měrou vztahovat na evropské výrobce i na výrobce ze třetích zemí. Strategie by se tedy měla zaměřit na zajištění rovných podmínek pro všechny zainteresované strany. Umožní to vytvořit takový systém, v němž si budou všechny podniky, tj. ty které působí na trzích členských států i ty ze třetích zemí, rovny před zákonem, což zaručí konkurenceschopnost a inovativnost evropských podniků;

Inovace a konkurenceschopnost

34.

zdůrazňuje, že má-li být do roku 2050 dosaženo klimatické neutrality, musí chemický průmysl změnit své výrobní postupy. Transformace energetiky v průmyslu bude v mnoha případech zahrnovat zásadní modernizaci stávajících zařízení nebo jejich úplné nahrazení, což může působit problémy, budou-li zároveň s tím prováděny inovace pro bezpečné a udržitelné chemické látky. Výzvy, které představuje klimatická neutralita, a inovativní řešení však mohou přispět k zachování a posílení konkurenceschopnosti podniků;

35.

konstatuje, že s ohledem na inovační kapacitu a konkurenceschopnost evropských podniků, zejména malých a středních podniků, je třeba dbát o ochranu duševního vlastnictví. Plánovaná opatření by měla zajistit, aby příslušné orgány stanovily jednotná pravidla a rámce, například stanovením spolehlivých právních podmínek a ochrany důvěrných obchodních informací, které mají k dispozici;

36.

doporučuje, aby veškeré změny související s prováděním strategie v oblasti chemických látek zohledňovaly rovněž dobu potřebnou pro přizpůsobení/modernizaci zařízení a zpracování nebezpečných chemických látek, které jsou stahovány z trhu EU. Přijatá opatření mohou mít rovněž dopad na následné uživatele chemických látek a jejich obchodní modely. V této souvislosti by měl být při zavádění evropských právních předpisů zohledněn postoj celého tohoto průmyslu k možnosti nahrazování surovin nebo produktů stahovaných z trhu příslušnými alternativami. Na posuzování dopadů by se měly podílet také regionální a místní orgány a společnost;

37.

domnívá se, že povolování látek podle právních předpisů týkajících se chemických látek by mělo být lépe synchronizováno s investičními a inovačními cykly, zejména v případě složitých produktů, jakož i s dobou potřebnou pro schvalování produktů a materiálů a povolování zařízení;

38.

podtrhuje význam opatření zaměřených na rozšiřování vědeckých poznatků o přítomnosti nebezpečných chemických látek v životním prostředí, včetně půdy a ovzduší, pitné vody, flóry a fauny a potravin, jakož i o zdrojích těchto látek a o jejich dopadech na lidské zdraví. Vítá tudíž, že má být ve strategii posílena zásada „znečišťovatel platí“;

Tok materiálů

39.

zdůrazňuje, že je třeba napomáhat úsilí různých odvětví a podniků o nahrazování potenciálně nebezpečných látek a podporovat za tímto účelem vědecký výzkum a vývoj a investice do udržitelných chemických látek a technologických inovací;

40.

zdůrazňuje, že je třeba šířit a zavádět nové normy a certifikace pro udržitelné chemické látky. Kdyby regionální a místní orgány uplatňovaly environmentální kritéria, zvýšila by se motivace k používání udržitelných produktů a povědomí o nich;

41.

podporuje uplatňování koncepce udržitelnosti již od fáze vývoje chemických látek. Udržitelné látky se musejí vyznačovat tím, že výrobky z nich pocházející mohou být plně recyklovány, a mohou se tak stát bezpečnou surovinou pro další výrobu. Proces výroby je bezprostředně a neoddělitelně spjat s procesem navrhování a vyvíjení výrobků. Je-li životní cyklus výrobků zohledňován již ve fázi navrhování, pak může udržitelná výroba přispívat k rozsáhlejšímu vytváření udržitelných výrobků a omezování nebo odstraňování nepříznivých důsledků pro životní prostředí a společnost. Účelem je zajistit, aby byl chemický průmysl nízkoemisní, energeticky účinný, bezpečný z hlediska výroby a používání a konkurenceschopný a aby se dokázal vypořádat s výzvami, před nimiž stojí;

42.

zdůrazňuje, že provádění strategie v oblasti chemických látek je do značné míry závislé na dosažení cílů oběhového hospodářství. Chemická recyklace je šancí pro chemický průmysl, protože pomáhá snižovat dopady na životní prostředí a přispívá k objevování inovativních řešení, která umožňují používání recyklovaných materiálů ve výrobcích a výrobu vysoce kvalitních recyklovatelných materiálů. V této souvislosti zdůrazňuje, že v této oblasti je třeba vytvořit zvláštní systém podpory, který bude podněcovat k využívání recyklovaných materiálů;

43.

zdůrazňuje význam otázek souvisejících s nutností zpracování odpadů, které vznikají v důsledku stahování některých látek či výrobků z trhu EU. Jde přitom nejen o finanční otázky, ale také o environmentální náklady. V tomto ohledu by EU měla podporovat regionální a místní orgány, ale i podniky v jejich úsilí o výměnu/modernizaci zařízení a investice do udržitelných inovací přispívajících k čištění odpadních toků, rozvoji recyklace a omezení likvidace odpadu, zejména plastového a textilního odpadu;

Posuzování chemických látek a přístup k příslušným informacím

44.

zdůrazňuje význam meziregionální spolupráce pro rozvoj soudržné politiky v oblasti podpory bezpečných chemických látek a opatření k zajištění bezpečnějšího používání těchto látek, jakož i podpory oběhového hospodářství;

45.

zdůrazňuje význam bezpečnosti výrobků, zejména s ohledem na to, aby bylo pokud možno vyloučeno používání potenciálně nebezpečných látek ve výrobcích a aby byl usnadněn přístup k informacím o chemických složkách během celého životního cyklu výrobku;

46.

v této souvislosti připomíná důležitost práva na informace, protože uživatelům umožňuje, aby se rozhodovali fundovaným způsobem. Poukazuje na to, že tato opatření lze provést stanovením účinných informačních požadavků nebo možnosti sledovat přítomnost nebezpečných látek ve výrobku od chvíle jeho vyrobení, například v databázi SCIP, kterou spravuje agentura ECHA, a prostřednictvím zavedení produktových pasů;

47.

zdůrazňuje, že je třeba zřídit plně propojenou a interdisciplinární databázi EU pro otázky chemické bezpečnosti, kterou vytvoří Evropská agentura pro chemické látky. Zaručí se tím, že bude k chemickým látkám i k posuzování jejich rizik uplatňován jednotný a transparentní přístup. Dále pak se tím zajistí, že budou zavedeny přesné a jednoznačné definice a kritéria, jež budou zohledňovat náležité pochopení použití chemických látek a možné expozice a budou vycházet z podložených a aktuálních vědeckých poznatků;

48.

při posuzování udržitelnosti výrobku je třeba zohlednit celý jeho životní cyklus a zahrnout co nejvyšší úroveň oběhovosti, včetně účinnosti surovin, využívání energie, vody a půdy a snížení emisí skleníkových plynů a jiných znečišťujících látek. Musí být rovněž používány metody posuzování udržitelnosti výrobků, které již byly vyvinuty evropskými chemickými společnostmi. Zdůrazňuje, že toto posouzení může být rovněž základním zdrojem informací pro rozhodování o nahrazení látek;

Biohospodářství

49.

zdůrazňuje význam spolupráce mezi průmyslem a zemědělstvím. Zemědělství je důležitým zdrojem informací týkajících se výroby a používání látek založených na biotechnologiích, přičemž zvláštní pozornost zasluhuje potenciál biomasy jako suroviny pro výrobu chemických látek. Výrazné snížení pesticidů, insekticidů a dalších agrochemických přípravků v souladu s cíli stanovenými ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ má zároveň zásadní význam pro zachování biologické rozmanitosti a omezení škod na životním prostředí;

50.

zdůrazňuje význam vodíku pro zvyšování energetické účinnosti a rozvoj inovací. Vodíkové technologie jsou prioritou z hlediska provádění Zelené dohody pro Evropu a důležitým prvkem transformace chemického průmyslu a jejich zavádění vyžaduje vypracování soudržných a zjednodušených právních předpisů a finanční podporu;

51.

je si vědom toho, jaký potenciál má vodík, který se může stát stěžejním prvkem transformace chemického průmyslu, jenž patří k energeticky nejnáročnějším odvětvím. Zdůrazňuje však, že využití tohoto potenciálu vyžaduje finanční podporu;

Zajištění dovedností

52.

důležitou úlohu při provádění strategie v oblasti chemických látek sehrává lidský kapitál. Poukazuje na to, že je třeba zajistit personální kontinuitu v souvislosti s digitální a ekologickou transformací, jakož i s reformami a restrukturalizací v této oblasti. Neméně důležité je i to, aby bylo vyhrazeno dostatek času na odpovídající proškolení pracovníků, pokud jde o nakládání s chemickými látkami. Zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pracovníků má zásadní význam pro zachování konkurenceschopnosti;

53.

vítá skutečnost, že finanční prostředky EU mohou podpořit zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci pracovníků podílejících se na výrobě a používání chemických látek. (2) Tato opatření vytvářejí nové hospodářské příležitosti, zároveň však podporují také sociální spravedlnost a odolnost, zejména v regionech, které se nacházejí v nejobtížnější situaci, a podněcují ekologickou transformaci;

54.

poukazuje na to, že řádné posuzování rizik, stanovování priorit opatření, hledání bezpečných a udržitelných látek a materiálů a diskuse o příslušných výhodách a nevýhodách vyžadují velmi komplexní znalosti, specializované odborné zkušenosti a časové investice ze strany podniků a orgánů a že jsou zde neustále zapotřebí informace, poradenství a další vzdělávání;

Finanční podpora

55.

vyzývá k vytvoření rozpočtového rámce, který zajistí rovné podmínky pro transformaci tohoto průmyslu směrem k bezpečným a udržitelným chemickým látkám a materiálům a bude motivovat ke změně chování, ale současně zajistí i konkurenceschopnost na evropských a mezinárodních trzích. Cílem těchto opatření má být vytvoření podmínek umožňujících udržitelnou transformaci, která bude napomáhat sociální a hospodářské soudržnosti;

56.

s ohledem na krizi způsobenou pandemií COVID-19, která má citelný dopad na finance a fungování místních a regionálních orgánů, vyzývá Evropskou unii, aby poskytla přímý přístup k financování projektů v oblasti udržitelných chemických látek. EU by měla navíc poskytnout dodatečnou podporu regionům procházejícím transformací;

57.

zdůrazňuje, že je třeba poskytnout právní a finanční nástroje, které umožní propagaci a podporu inovativních řešení v oblasti vývoje nové generace chemických látek na místní a regionální úrovni, jakož i ekologickou transformaci chemického průmyslu;

58.

podporuje vytvoření zvláštního fondu pro (bio) monitorování lidí a životního prostředí v celé EU v rámci programu Horizont Evropa.

---

(1)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek.

(2)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Místní a regionální orgány a ochrana mořského prostředí

(2021/C 300/08)

Zpravodajka: Emma NOHRÉN (SE/Zelení), místostarostka obce Lysekil Odkaz: portugalské předsednictví Rady

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

1.

vítá skutečnost, že jej portugalské předsednictví Rady požádalo o vypracování stanoviska k úloze místních a regionálních orgánů při ochraně mořského prostředí;

2.

je hluboce znepokojen tím, že se nepodařilo dosáhnout do roku 2020 dobrého stavu mořského prostředí v EU, jak bylo požadováno v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí a k čemuž se EU zavázala na konferenci OSN o oceánech v roce 2017;

3.

připomíná, že zdravá moře mají zásadní význam z hlediska funkcí umožňujících zachování života na naší planetě, jako je tvorba kyslíku, regulace klimatu, produkce potravin a řada dalších ekosystémových služeb;

4.

poukazuje na to, že pobřeží jsou nejhustěji osídlenými oblastmi v EU a vyskytuje se v nich rovněž celá řada různých organismů. Je nutné zajistit v těchto citlivých mořských ekosystémech chovná a potravní teritoria pro ryby, aby v nich mohly růst a rozvíjet se. Má obavy o rybí populace, včetně těch komerčně využívaných, protože pobřeží jsou pod stále větším tlakem v důsledku rozvoje měst a cestovního ruchu;

5.

upozorňuje na to, že stav pobřeží a moří v EU ještě více zhoršuje tlak způsobený změnou klimatu a acidifikací oceánů, které mění fyzikální a chemické vlastnosti moří až ke kritickým hodnotám, při nichž se nezvratným způsobem mění ekologické podmínky pro život na Zemi;

6.

podporuje cíle a úkoly týkající se ochrany biologické rozmanitosti, které byly stanoveny v Zelené dohodě pro Evropu a ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Zdůrazňuje, že je nutné ve větší míře zviditelňovat a propagovat mimořádně důležitou roli oceánů pro EU. Žádá Komisi, aby do akčního plánu pro zachování rybolovných zdrojů a ochranu mořských ekosystémů v souladu s globálním rámcem týkajícím se biologické rozmanitosti po roce 2020, který má být přijat na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti a zveřejněn v roce 2021 (1), zahrnula jasné a měřitelné cíle a stanovila příslušné lhůty. Připomíná, že v navržených řešeních by měla být náležitým způsobem zohledněna stěžejní role, kterou naše oceány a pobřeží hrají ve strategiích pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně; (2)

7.

zdůrazňuje, že 94 % občanů EU se domnívá, že je důležité chránit životní prostředí (3). To jasně ukazuje, že otázka ochrany životního prostředí musí být plně zohledňována při veřejném rozhodování na všech úrovních, a to systematickým a horizontálním způsobem;

8.

domnívá se, že v souvislosti se současnou pandemií a zavedenými omezujícími opatřeními je ještě více patrné, jak důležitá je příroda pro odpočinek, zdraví a duševní pohodu. Zdůrazňuje, že v procesu oživení naší ekonomiky musíme vzít prostřednictvím plánů pro ekologické oživení a odolnost plně v potaz skutečnou hodnotu přírody a biologické rozmanitosti. Upozorňuje na to, že investice do mořského prostředí mohou mít v krátkodobém horizontu sociální a hospodářský přínos a ve střednědobém až dlouhodobém horizontu příznivý vliv na životní prostředí, mj. díky aktivní obnově mořských ekosystémů, rozsáhlejšímu dálkovému elektronickému sledování a zamezení znečišťování plasty u zdroje (4);

9.

zdůrazňuje, že chceme-li úspěšně obnovit biologickou rozmanitost a zastavit zhoršování stavu životního prostředí, pak musíme zavést skutečné oběhové hospodářství, které bude založeno na odpovědné výrobě a v jehož rámci budou stanoveny jasné cíle týkající se opětovného využívání výrobků, omezování spotřeby a recyklace materiálů, které umožní výrazně snížit spotřebu nových surovin. Je pevně přesvědčen o tom, že vzájemně související krize v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a využívání zdrojů je třeba řešit současně;

10.

zdůrazňuje, že hlavními politickými zásadami, jimiž se musí řídit právní předpisy EU týkající se mořského prostředí, jsou ekosystémový přístup, zásada předběžné opatrnosti a zásada „znečišťovatel platí“;

11.

domnívá se, že nastal čas konat, jednak vyřešením strukturálních problémů týkajících se provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a jednak zavedením opatření, která umožní uvolnit nevyužitý potenciál místních orgánů a orgánů na nižší než celostátní úrovni v oblasti ochrany mořského prostředí v EU;

Jak mohou místní a regionální orgány pomoci zlepšit provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí

12.

poukazuje na to, že mnohá politická opatření a rozhodnutí, která přijímají místní orgány nebo orgány na nižší než celostátní úrovni při plánování a udělování povolení k lidské činnosti (například v oblasti městské výstavby, dopravních projektů, čištění odpadních vod, vodního hospodářství, průmyslové výroby, zemědělství, výroby energie atd.) mají přímý či nepřímý dopad na kvalitu vody, moří a mořské biologické rozmanitosti v pobřežních oblastech i na moři. Proto musí být otázka ochrany životního prostředí zohledňována ve všech modelech veřejného rozhodování. Zdůrazňuje, že důležitou roli může sehrát zadávání zelených veřejných zakázek, které může přispět k dosažení účinného využívání zdrojů a environmentální udržitelnosti v našich obcích a regionech;

13.

je potěšen tím, že řada obcí a regionů již společně realizuje několik úspěšných opatření, jejichž účelem je zlepšit mořské prostředí. Očekává od členských států, že vezmou toto úsilí plně na vědomí a zohlední ho při plánování a vyhodnocování svých vnitrostátních strategií týkajících se mořského prostředí. Připomíná, že členské státy mají za úkol zajistit u těchto strategií kontinuitu, koordinaci a spolupráci, aby bylo možné posílit a zefektivnit vertikální koordinaci mezi celostátními orgány, orgány na nižší než celostátní úrovni a místními orgány;

14.

podotýká, že mnohé obce a regiony si nejsou vědomy svého práva konat ani svých povinností v souvislosti s prováděním rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. Vyzývá všechny členské státy, aby posoudily postupy, které za účelem splnění cílů rámcové směrnice zavedly, a aby vyjasnily úkoly jednotlivých rozhodovacích orgánů a informovaly je o nich s cílem zaručit účinnost a efektivitu strategie;

15.

zdůrazňuje, že je nutné uznat úlohu, kterou místní orgány a orgány na nižší než celostátní úrovni hrají při provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. Vyzývá Komisi, aby navrhla pravidla ohledně toho, jakým způsobem mohou členské státy tyto orgány zapojit do konzultací a do procesu určování, koncipování a plánování opatření, vyjasnit úkoly a podpořit větší angažovanost a spoluodpovědnost ze strany místních a regionálních orgánů;

16.

poukazuje na to, že podniky jsou připraveny podpořit konkrétní projekty v oblasti obnovy prostředí. Zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby měla strategie pro mořské prostředí kontinuitu a dlouhodobou vizi, mj. i na místní úrovni. Domnívá se, že jasné a transparentní zaměření této strategie poskytne podnikům příležitosti k investování;

17.

bere na vědomí, že se Komise snaží harmonizovat v jednotlivých členských státech i ve třetích zemích sousedících s EU normy, postupy, mezní hodnoty a podávání zpráv v souvislosti s vodou a biologickou rozmanitostí v rámci různých právních předpisů EU;

18.

podporuje další spolupráci s regionálními úmluvami pro mořské prostředí. Upozorňuje na to, že je nesmírně důležité, aby byl na regionální úrovni jednotným způsobem chápán pojem „dobrý stav prostředí“. Je pevně přesvědčen o tom, že harmonizovaný přístup a synchronizované podávání zpráv povedou v konečném důsledku k součinnosti a k úspoře zdrojů. Vyzývá členské státy, aby tento harmonizovaný a spolehlivý systém shromažďování údajů podpořily a připojily se k němu;

19.

zdůrazňuje, že pro zjišťování pomalu probíhajících změn v životním prostředí, sledování faktorů přispívajících ke zhoršování ekosystémů a vyhodnocování jednotlivých iniciativ a opatření mají zásadní význam soubory údajů za dlouhé období;

20.

doporučuje členským státům, aby do shromažďování a vyhodnocování údajů zapojily pobřežní obce a regiony, které disponují místními poznatky. Vyslovuje se pro to, aby se přistupovalo otevřeně k zapojení občanů do vědeckých iniciativ;

21.

velmi oceňuje skutečnost, že Komise vytvořila veřejně přístupný internetový portál WISE Marine (5), na němž lze mj. nalézt informace o stavu jednotlivých deskriptorů dodané členskými státy. Ty by měly neprodleně zlepšit elektronické podávání zpráv;

22.

je si vědom toho, že první cyklus provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí byl složitým a náročným procesem. Zdůrazňuje však, že bez stanovení mezních hodnot a jasných, ambiciózních a měřitelných cílů se nikdy nedosáhne pokroku. Proto žádá, aby byly tyto cíle neprodleně vytyčeny;

23.

zdůrazňuje, že uskutečnění cílů rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí v plné míře závisí na tom, zda bude úspěšně provedena rámcová směrnice o vodě a směrnice o městských odpadních vodách. Vyzývá tudíž Komisi, aby prozkoumala, jakým způsobem by bylo možné vylepšit koordinaci a soudržnost těchto směrnic, a aby navrhla pokyny ohledně toho, jak mají členské státy koordinovat jejich provádění;

24.

je toho názoru, že je nutné zajistit soudržnou správu námořního prostoru ze strany různých subjektů. Upozorňuje na to, že základní zásadou při provádění směrnice o územním plánování námořních prostor je ekosystémový přístup, jehož účelem je prosadit v oblasti řízení taková rozhodnutí, která pomohou docílit dobrého stavu prostředí;

Využití potenciálu místních a regionálních orgánů

25.

doporučuje, aby pobřežní obce a regiony využily příležitosti k oživení místní ekonomiky, vytvoření nových pracovních míst a zároveň ke zlepšení stavu pobřežních vod tím, že budou díky prostředkům z Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu, programu LIFE a dalších fondů EU realizovat opatření a projekty, jež přispějí k dosažení cílů rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;

26.

upozorňuje na to, že je nutné zohlednit výsledky opatření prováděných na místní úrovni při hodnocení vnitrostátních strategií týkajících se mořského prostředí. Zdůrazňuje, že opatření by měla mít pokud možno dlouhodobý charakter, poněvadž výsledky se vzhledem k pomalé obnově mořského prostředí projeví až po čase. Poukazuje na to, že je nezbytné zabezpečit finanční prostředky na řádné dlouhodobé hodnocení;

27.

poukazuje na tom, že v pobřežních regionech je jedním z nejdůležitějších hospodářských odvětví cestovní ruch. Zdůrazňuje, že je nutné zaujmout v rámci udržitelného cestovního ruchu celostní přístup a zohledňovat rovněž dobré životní podmínky místních obyvatel a živých organismů pod hladinou;

28.

upozorňuje na to, že plastový odpad a podmořský hluk způsobený cestovním ruchem se může nejhůře dotknout mořských živočichů. Vyzdvihuje tudíž význam ochrany přírody a života v mořích, která jsou na pobřeží největším lákadlem. Vybízí pobřežní obce k tomu, aby propagovaly podobné záměry, jako je vytváření klidných zátok pro jízdu na kajaku nebo zón, do nichž nesmějí vplouvat motorové čluny, čímž zajistí dobré životní podmínky místním obyvatelům i živým organismům pod hladinou;

29.

poukazuje na to, že účinným prostředkem, jímž by pobřežní regiony mohly zlepšit životní prostředí, snížit emise do ovzduší a vody a omezit množství odpadu a hluk, je diferenciace přístavních poplatků podle ekologických hledisek;

30.

vyzývá k tomu, aby byla s pobřežními obcemi a regiony konzultována rozhodnutí ohledně plavebních tras;

31.

domnívá se, že kombinované suchozemské a mořské chráněné oblasti, které budou náležitě řízeny, mohou posílit ochranu citlivých přechodných zón mezi suchozemským a mořským prostředím a zároveň zvýšit atraktivitu pobřežních regionů jakožto středisek pro rekreaci a udržitelný cestovní ruch;

32.

poukazuje na to, že i vnitrozemské obce a regiony jsou závislé na oceánech z hlediska funkcí umožňujících zachování života a také z hlediska zabezpečení potravy, rekreace, dopravy, energetiky atd. a nesou rovněž odpovědnost za znečištění, k němuž dochází v tocích vlévajících se do moře;

33.

vybízí obce a regiony, aby zahájily své vlastní iniciativy a spolupracovaly mezi sebou navzájem – mj. na přeshraniční úrovni – i s regiony ležícími výše na tocích řek s cílem identifikovat a navrhnout opatření, která umožní řešit konkrétní problémy, jako je například znečištění plasty, výskyt nadměrného množství živin, znečištěná odtékající povrchová voda či příliš rušný lodní provoz, nebo jakékoli jiné problémy, jimiž je třeba se zabývat. Připomíná, že tyto iniciativy lze podpořit z prostředků EU;

34.

je připraven podpořit veškeré iniciativy, které budou podniknuty s cílem zřídit platformu „Města EU za zdravé oceány“, jejímž prostřednictvím budou moci města EU společně usilovat o odstranění příčin úbytku biologické rozmanitosti v mořích a zhoršování mořského prostředí;

35.

poukazuje na to, že interakce mezi pevninou a mořským prostředím a provázanost jednotlivých oblastí politiky představuje v souvislosti s ochranou moří komplexní záležitost, která působí potíže většině místních orgánů a orgánů na nižší než celostátní úrovni, které mají omezenou kapacitu a nedostatek lidských a finančních zdrojů a času;

36.

je pevně přesvědčen o tom, že obdrží-li místní orgány a orgány na nižší než celostátní úrovni podporu při výměně poznatků, technickou pomoc a zdroje, pak bude možné uvolnit nevyužitý potenciál k realizaci ambicióznějších iniciativ a opatření na nižší než celostátní úrovni v zájmu účinnějšího provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;

37.

doporučuje využít příslušných fondů EU a vytvořit „oceánskou akademii EU“, která se bude zabývat osvětovou činností a již budou tvořit mladí akademičtí pracovníci s dobrými komunikačními schopnostmi ze všech členských států, kteří budou ve spolupráci s vysokými školami poskytovat inspiraci a soustavně šířit nové poznatky a informace o významu zdravých oceánů, o spojitosti mezi politikou týkající se mořského prostředí a ostatními politikami a o možných opatřeních a osvědčených postupech;

38.

vyzývá Komisi, aby uplatnila zásadu subsidiarity v praxi a zřídila pracovní skupinu pro biologickou rozmanitost evropských moří do roku 2030, již bude tvořit několik manažerů operativních environmentálních projektů, kteří budou k dispozici orgánům na nižší než celostátní úrovni, aby mohly realizovat dobrovolné projekty a opatření za účelem řešení konkrétního problému v určité části mořského nebo suchozemského prostředí. Navrhuje, že by tato pracovní skupina mohla pomoci regionům, které se společně podílejí na řízení, získat potřebné dovednosti tím, že bude najímat experty a poskytovat operativní podporu při plánování a organizaci a také rady ohledně projektů a podávání žádostí o financování z prostředků EU;

Oblasti, v nichž musí EU zajistit rovné podmínky

39.

vítá cíle strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ týkající se snížení množství pesticidů a živin a poukazuje na to, že jednou z hlavních příčin eutrofizace moří v EU jsou zemědělská hnojiva. Domnívá se, že nové cíle musí zaručit environmentální, hospodářskou a sociální udržitelnost;

40.

zdůrazňuje, jaký význam má pro mořské prostředí účinné provádění ambiciózního akčního plánu EU pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy, který má být zveřejněn v květnu 2021;

41.

je mu známo, že dusík a fosfor jsou jakožto živiny důležitými surovinami a že fosfor figuruje na seznamu kritických surovin EU. Má informace o tom, že živiny lze účinně recyklovat z odpadních vod prostřednictvím jejich čištění a že mohou nahradit nově vytěžené suroviny. Vyzývá Komisi, aby navrhla pravidla EU ohledně povinného podílu recyklovaných živin v hnojivech, která jsou uváděna na trh v EU;

42.

jednoznačně podporuje návrh Komise vytvořit soudržnou síť účinně řízených chráněných mořských oblastí, která by zahrnovala 30 % moří v EU, mj. vyhrazením oblastí na obnovu rybích populací, jak se stanoví ve společné rybářské politice (SRP), a oblastí, v nichž bude omezeno provozování nejdestruktivnějších forem rybolovu a hospodářských činností;

43.

souhlasí s cílem zajistit u 10 % moří v EU vysoký stupeň ochrany, včetně oblastí, v nich jsou zakázány veškeré úlovky a jakákoli hospodářská činnost (tj. zón se zákazem rybolovu). Zdůrazňuje, že síť chráněných mořských oblastí musí odrážet rozmanitost mořských ekosystémů v EU. Upozorňuje na to, že je nutné vytvořit pro každou z těchto oblastí řídicí orgán a plán jejich správy, v němž budou stanoveny jasné cíle a opatření v oblasti ochrany a náležité monitorování;

44.

je znepokojen tím, že stávající chráněné mořské oblasti v EU jsou špatně chráněny a nejsou dostatečně monitorovány a kontrolovány. Podotýká, že podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) (6) lze méně než 1 % chráněných mořských oblastí v EU považovat za mořské rezervace s plnou ochranou. Poukazuje na to, že řada lidských činností není v těchto oblastech mnohdy regulována – jde například o těžbu ropy na otevřeném moři, těžbu nerostů, bagrování mořského dna, námořní dopravu, rybolov, akvakulturu a další. Požaduje, aby bylo v rámci této soudržné sítě omezeno provozování nejdestruktivnějších činností v těchto oblastech;

45.

poukazuje na to, že podle zprávy Účetního dvora (7) nebylo velké množství právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, například rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice zaměřené na ochranu přírody, v dostatečné míře provedeno a že je s ohledem na stav mořského prostředí nezbytné zavést přísnější ochranná opatření. Žádá Komisi a členské státy, aby se intenzivněji snažily realizovat příslušná opatření, a bylo tak možné účinněji chránit mořské prostředí;

46.

zdůrazňuje, že od roku 2013 a od provedení reformy SRP si velice jasně uvědomujeme, jakým způsobem se oceánů dotýká změna klimatu a jejich acidifikace a jak rychle k těmto změnám dochází. Domnívá se, že řízení rybolovu v EU se již nesmí přednostně zaměřovat na co největší výnos. Je pevně přesvědčen, že jeho cílem musí být zajištění toho, aby se rybí populace mohly obnovovat nad úroveň, na níž jsou schopny plnit svou stěžejní roli v mořských ekosystémech. Vznikne tak jakási rezerva pro vyrovnávání stále většího dopadu zatěžujících faktorů, jakými jsou změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti, aby tyto ekosystémy mohly i nadále poskytovat kriticky důležité služby, jako je tvorba kyslíku, regulace klimatu, ukládání uhlíku a zabezpečování potravy;

47.

pokládá za naprosto nezbytné upustit v odvětví rybolovu od poskytování veškerých škodlivých subvencí, které přispívají k nadměrné rybolovné kapacitě, nadměrnému rybolovu, změně klimatu a acidifikaci oceánů. Vyzývá k intenzivnější podpoře výzkumu a inovací, což by pomohlo snížit environmentální stopu evropského loďstva, zejména vyvinutím alternativních paliv, jež by bylo možné využívat ve stávajících plavidlech, a také zrušením výjimky stanovené pro paliva používaná při rybolovu ve směrnici o zdanění energie;

48.

upozorňuje na to, že obnova citlivých hlubinných mořských ekosystémů probíhá pomalu, a že je tudíž nutné účinně provádět nařízení EU týkající se hlubinných populací. Připomíná požadavek, aby se v oblastech s prokazatelným či pravděpodobným výskytem citlivých mořských ekosystémů v hloubkách přesahujících 400 m přestala používat kontaktní zařízení pro lov při dně. Žádá, aby byl omezen dopad rybolovu druhů žijících při dně v hloubkách od 400 do 800 m a aby byly uzavřeny oblasti s prokazatelným či pravděpodobným výskytem citlivých mořských ekosystémů;

49.

žádá Komisi, aby posílila uplatňování ekosystémového přístupu k řízení rybolovu, mj. tím, že bude ve stále větší míře používán přístup zohledňující více druhů s cílem co nejvíce omezit negativní dopad rybolovných činností a dalších faktorů (například změny klimatu) na mořské ekosystémy, rybí populace a společnost a zajistit odolnost oceánů vůči změně klimatu. Znovu zdůrazňuje, že pro lepší řízení rybolovu má zásadní význam řádné zdokumentování rybolovných činností a dostupnost kvalitních údajů. Vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly nezbytné kroky s cílem zlepšit shromažďování údajů o rekreačním rybolovu s přihlédnutím k jeho dopadu na životní prostředí a sociálně-ekonomickému významu;

50.

vítá návrh Komise týkající se právního rámce EU pro klima. Upozorňuje na to, že oceány hrají zásadní roli z hlediska regulace klimatu na Zemi a poskytování funkcí umožňujících zachování života. Zdůrazňuje, že oceány jsou vystaveny obrovskému tlaku a že se jejich stav rychle zhoršuje. Proto Komisi vyzývá, aby po vzoru právního rámce pro klima navrhla právní rámec pro oceány;

51.

je pevně přesvědčen o tom, že realizací návrhů uvedených v tomto stanovisku by se mohl uvolnit potenciál místních a regionálních orgánů, co se týče provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí. EU musí zaujmout vedoucí postavení při přípravě globálního rámce pro biologickou rozmanitost po roce 2020 a jeho provádění, ale také při uskutečňování cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje č. 14, tj. chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje;

52.

žádá Komisi, aby intenzivněji usilovala o nastolení rovnováhy mezi kapacitou rybářského loďstva a rybími populacemi a aby při tom koordinovaněji a aktivněji využívala nástroje zahrnuté v nařízeních o SRP a o ENRAF;

53.

je hluboce znepokojen tím, že jsou na plavidlech stále častěji používány pračky plynů s cílem splnit snížené limity pro emise oxidů síry. Upozorňuje na to, že odpadní voda z těchto praček obsahuje vysoce toxické látky, které mají dlouhodobý dopad na mořské prostředí, jelikož způsobují bioakumulaci, acidifikaci a eutrofizaci. Vyzývá Komisi, aby navrhla zakázat v EU vypouštění odpadní vody z praček plynů a zavést opatření, která by motivovala k používání jiných než těžkých paliv v lodní dopravě;

54.

vyzývá Komisi, aby zřídila fond na podporu oceánů, jak navrhl Evropský parlament ve své zprávě týkající se celosvětového systému shromažďování údajů o spotřebě topných olejů u lodí a o změně nařízení (EU) 2015/757 (8), s cílem zvýšit energetickou účinnost plavidel a podpořit investice do inovativních technologií a infrastruktury v zájmu dekarbonizace odvětví námořní dopravy a zavádění udržitelných alternativních paliv, která se vyrábějí z obnovitelných zdrojů, a pohonných technologií s nulovými emisemi. Podporuje návrh použít 20 % příjmů v rámci tohoto fondu na podporu ochrany, obnovy a lepší správy mořských ekosystémů, na něž dopadá globální oteplování, jako jsou chráněné mořské oblasti;

55.

vyzývá Komisi, aby při přezkumu směrnice o rekreačních plavidlech a vodních skútrech stanovila ambiciózní limity pro emise výfukových plynů a hluku, včetně emisí nad hladinou a pod vodou. Žádá Komisi, aby do působnosti této směrnice zahrnula elektricky poháněné motory;

56.

je hluboce znepokojen nevratným znečištěním, které je zapříčiněno uvolňováním mikroplastů do životního prostředí. Upozorňuje na to, že náklady na odstraňování mikroplastů z vody nesou místní orgány, čistírny odpadních vod a vodohospodářské podniky. Vyzývá tudíž Komisi, aby zavedla přísná a závazná regulační opatření, která umožní snížit neúmyslné uvolňování mikroplastů u zdroje a v celkovém měřítku postupně upouštět od záměrného přidávání mikroplastů, včetně nanoplastů a biologicky rozložitelných a rozpustných polymerů;

57.

upozorňuje na to, že jedním z největších zdrojů uvolňování záměrně přidávaných mikroplastů do životního prostředí jsou sportoviště a že náklady na zmírnění uvolňování těchto látek nesou především místní komunity a obce. Zdůrazňuje, že existuje několik přírodních alternativ, které lze použít namísto pryžového granulátu, a proto Komisi vyzývá, aby zakázala jakékoli další používání granulátu na sportovištích a zavedla v tomto ohledu šestileté přechodné období;

58.

domnívá se, že systém zálohování a zpětného odběru je účinným nástrojem k dosažení závazného cíle 90 % podílu sběru plastových nápojových obalů do roku 2029, který byl vytyčen ve směrnici EU o plastech na jedno použití. Vyzývá členské státy, které systém zálohování a zpětného odběru plastových nápojových obalů zatím nezavedly, aby tak učinily, a doporučuje jim inspirovat se úspěšnými zkušenostmi sousedních členských států. Žádá Komisi, aby členským státům poskytla pokyny pro zajištění kompatibility těchto systémů, což bude představovat krok směrem k vytvoření jednotného trhu pro obaly.

---

(1)  COM(2020) 380 final.

(2)  Viz zvláštní zpráva IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu.

(3)  (EK, 2017b) zpráva Evropské agentury pro životní prostředí č. 17/2019: Marine messages II.

(4)  Viz https://www.birdlife.org/sites/default/files/turning_the_tide_june2020_1.pdf.

(5)  https://water.europa.eu/marine.

(6)  Viz bod 3.2 zprávy Evropské agentury pro životní prostředí č. 17/2019: Marine messages II.

(7)  Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 26/2020: Mořské prostředí: ochrana EU je široká, ale nesahá do hloubky.

(8)  https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2015/757/oj?locale=cs.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Zkušenosti a poznatky regionů a měst z krize COVID-19

(2021/C 300/09)

Zpravodajka: Joke SCHAUVLIEGE (BE/ELS), místopředsedkyně Vlámského parlamentu

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Úvodní poznámky

1.

poznamenává, že zdravotní krize související s onemocněním COVID-19 vyžadovala a dále vyžaduje rozsáhlou a komplexní reakci s ohledem nejen na vnitrostátní, ale také na mezinárodní a přeshraniční situaci, jakož i na místní a regionální potřeby;

2.

znovu vyjadřuje své odhodlání úzce spolupracovat s evropskými městy a regiony a jejich sítěmi, členskými státy, orgány EU a mezinárodními organizacemi za účelem zhodnocení nabytých zkušeností s řízením krize COVID-19 a oživením na všech úrovních správy s cílem zlepšit schopnost EU reagovat na budoucí pandemie a další druhy krizí;

3.

konstatuje, že úloha místních a regionálních orgánů nemůže být v tomto případě podceňována. Jejich výhodou je blízkost občanům, díky níž chápou místní potřeby. Mimoto právě místní a regionální orgány představují první linii reakce. Velmi důležitou úlohu při zajišťování spojení s občany a poskytování služeb občanům hrají rovněž různé formy angažovanosti občanské společnosti;

4.

upozorňuje na skutečnost, že v 19 z 27 členských států je hlavní a/nebo výhradní odpovědnost za oblast veřejného zdraví svěřena místním a regionálním orgánům;

5.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány stály – a nadále stojí – v čele boje proti onemocnění COVID-19 a jakožto úroveň, která je občanům nejblíže, reagují na zdravotní, sociální a hospodářské krize, jež postihují jejich komunity, a vedou naši společnost k udržitelnému a odolnému oživení;

6.

je přesvědčen, že k zajištění soudržné a účinné reakce na budoucí krize je zapotřebí větší koordinace mezi všemi úrovněmi správy. To platí nejen pro oblasti, jako je zadávání veřejných zakázek na zdravotnické vybavení, ale také pro přeshraniční opatření, uzavírání hranic a pohyb osob, hospodářskou podporu a také pro sdílení informací a prognostické činnosti, jež přispívají k lepší připravenosti;

7.

rovněž je přesvědčen, že v rámci konference o budoucnosti Evropy je zapotřebí se zabývat otázkou posílení pravomocí EU v oblasti zdraví (článek 168 SFEU) s cílem zlepšit koordinaci, spolupráci a účinnou reakci na budoucí zdravotní hrozby. Pokládá za nezbytné rozvíjet intenzivnější evropskou spolupráci při respektování zásady subsidiarity;

8.

připomíná, že zvláště vážně byly pandemií vzhledem ke své situaci postiženy příhraniční regiony. Nejednoznačnost opatření v sousedních zemích vytváří velkou nejistotu a překážky pro obyvatele i podnikatele v příhraničních oblastech. Je proto třeba více konzultovat mimo jiné uzavírky hranic, omezení volného pohybu osob, hospodářskou podporu a další regulační opatření. Příhraniční regiony přitom mohou posloužit k testování lepšího evropského přístupu;

9.

vítá přijatá opatření a nové návrhy předložené Evropskou unií v souvislosti s bojem proti krizi COVID-19 a na podporu oživení celé EU po krizi. Navrhuje, aby jejich účinnost v praxi byla důkladně vyhodnocena na základě zkušeností z venkovských oblastí, měst a regionů;

10.

bere na vědomí výsledky průzkumu Výboru regionů Barometr regionů a měst za rok 2020 (1), který podrobně dokládá dopady krize COVID-19 na místní a regionální úroveň a uvádí konkrétní příklady osvědčených postupů i problémů, s nimiž se potýkala města a regiony, včetně venkovských oblastí a méně rozvinutých regionů;

11.

vyzývá evropské orgány a vlády členských států, aby zapojily místní a regionální orgány do přípravy vnitrostátních i celounijních plánů pro oživení a odolnost v souvislosti s krizí COVID-19 a případnými pandemiemi v budoucnu. Je přesvědčen, že mají-li tato opatření být účinná, musí mít místní a regionální rozměr;

Krize postihující regionální systémy zdravotní péče

12.

zdůrazňuje, že v mnoha členských státech jsou místní a regionální orgány odpovědné za oblast veřejného zdraví. Oceňuje opatření přijatá obcemi, městy a regiony v oblasti ochrany zdraví svých občanů, řízení základních zdravotnických služeb, podpory zdravotnických pracovníků a investic do systémů zdravotní péče na svém území, přičemž obce, města a regiony – které byly během této závažné zdravotní krize pod obrovským tlakem – úzce spolupracovaly s občanskou společností a dalšími aktéry;

13.

je přesvědčen, že s ohledem na budoucí vytvoření evropské zdravotní unie a na ohlášenou diskusi o pravomocech v oblasti zdraví v rámci konference o budoucnosti EU je nutné zapojit do těchto diskusí o posílení pravomocí EU v oblasti zdraví místní a regionální orgány, a to v souladu se zásadou subsidiarity;

14.

upozorňuje na stávající regionální rozdíly v systémech zdravotní péče a na nedostatky v připravenosti na mimořádné situace, jak zdůraznil Barometr regionů a měst za rok 2020. Naléhavě vyzývá vlády členských států a orgány EU, aby přijaly opatření ke snížení těchto rozdílů vycházející z nedávných zkušeností měst a regionů v praxi. V rámci evropského semestru je zapotřebí lépe řešit zásadní význam veřejných investic do systémů zdravotní péče;

15.

zdůrazňuje, že podávání zpráv na úrovni EU o výkonnosti zdravotní péče a o údajích pro lepší připravenost by mělo zahrnovat místní a regionální rozměr a nemělo by vycházet pouze z hodnot na celostátní úrovni. To je obzvláště důležité pro zachování volného pohybu jednotlivců, zejména přeshraničních pracovníků, v oblastech, v nichž je šíření viru pod kontrolou;

16.

požaduje silnou a důraznou strategii EU pro očkovací látky, která ukáže solidaritu. Z důvodů kvality a bezpečnosti je důležité zachovat společný unijní proces dodávání očkovacích látek proti COVID-19. Zdůrazňuje, že by EU měla zachovat a bránit společný trh s očkovacími látkami a ochrannými prostředky. Žádná země by neměla mít možnost zastavit dodávky nebo podepisovat vlastní smlouvy s výrobci očkovacích látek. Je důležité, aby dohody podepsané na úrovni EU byly transparentní a stanovily jasné požadavky na dodávky očkovacích látek, neboť EU vynakládá vysoké částky na vývoj a výrobní zařízení;

17.

je přesvědčen, že EU musí řešit nedostatky a snížit svou závislost na třetích zemích tím, že bude členské státy a podniky pobízet, aby přemístily výrobu některých léčivých přípravků, látek zásadního významu, včetně očkovacích látek, a ochranných prostředků zpět do Evropy s cílem zajistit strategickou autonomii EU a zvýšit připravenost a odolnost jak za normálních okolností, tak v době krize;

18.

je přesvědčen, že je naprosto nezbytné, aby evropské regiony shromažďovaly vysoce kvalitní a zabezpečené údaje o zdravotních, demografických a sociálně-ekonomických faktorech týkajících se obyvatelstva s cílem identifikovat zranitelné skupiny a usnadnit účinné politiky v oblasti zdravotní péče. K tomu je nutné náležité financování na udržitelném základě;

19.

poukazuje na to, že všechny úrovně budou muset investovat do odborné přípravy a odolnosti svých místních zdravotnických pracovníků, přičemž je třeba posílit oblasti, které v tomto směru vykazují největší nedostatky, a odůvodnit tato opatření z hlediska rozpočtu;

20.

zdůrazňuje, že součástí všech plánů pro mimořádné situace by měla být přeshraniční spolupráce. Evropa musí posílit solidaritu mezi svými členskými státy a regiony a začlenit přístupy zdola nahoru. S těmi, jež jsou nejvíce znevýhodněny, je také zapotřebí spolupracovat na mezinárodní úrovni, protože jsme zjistili, že zdravotní krizi buď překonáme společně, nebo ji nepřekonáme vůbec. Společné investice mohou být mnohem účinnější, jak se jasně ukázalo v oblasti zdraví, když regiony a země přebíraly pacienty přes hranice. Významnou přidanou hodnotu by navíc byl přinesl nákup ochranných prostředků a společný přístup ke shromažďování poznatků a k výzkumu ohledně všech témat souvisejících s pandemií. Evropa by měla posílit a chránit svou výzkumnou kapacitu a domácí výrobu jak očkovacích látek, tak materiálů a prostředků souvisejících s touto a dalšími možnými budoucími pandemiemi, přičemž by měla usilovat o soběstačnost a nezávislost na vnějších trzích;

21.

vyzývá k tomu, aby byly podniknuty kroky ke zvýšení důvěryhodnosti, odpovědnosti a vzájemného respektu mezi různými úrovněmi správy, a sice prostřednictvím správného rozdělení odpovědnosti mezi různé úrovně a zajištěním dobré komunikace. Lepší koordinace mezi politickými úrovněmi ve formálním i neformálním prostředí by mohlo být dosaženo vytvořením účinných pracovních skupin mezi celostátní, regionální a místní úrovní a prostřednictvím odpovídající podpory místních aktérů, a to jak z finančního hlediska, tak z hlediska rámců a pokynů;

22.

je pevně přesvědčen, že je nezbytné, aby evropské regiony provedly konkrétní hodnocení dopadu pandemie na duševní zdraví v obecné populace a zejména nejzranitelnějších skupin, posílily investice do péče o duševní zdraví a navrhly strategie ochrany dětí a mládeže v souvislosti se zdravotní krizí;

Dopady pandemie na venkovské oblasti

23.

poukazuje na to, že pandemie zhoršila řadu známých problémů ve venkovských oblastech a opětovně zvýraznila zranitelnost těchto regionů. Zdůrazňuje však, že venkovské oblasti – a konkrétně zemědělci – sehrály během pandemie zásadní úlohu při zvyšování odolnosti evropských potravinových systémů. Má-li být v Evropě zachován dostatek potravin, bude třeba pomoci zemědělcům zajišťujícím cenově dostupné a přístupné produkty se zmírněním aktuálních i budoucích hrozeb. Klíčem by mohly být nejnovější inovativní metody a technologie zemědělské výroby;

24.

zdůrazňuje, že obecně se při tvorbě politiky uplatňuje pohled měst a městských oblastí. Tato politika není vždy dobře přizpůsobena odlišným podmínkám, potřebám a příležitostem ve venkovských oblastech. Naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přijala opatření s cílem lépe zohlednit situaci venkova. V současném kontextu podle Výboru hrozí, že vzhledem k naléhavé povaze krizové situace by plán na podporu oživení a další politiky EU mohly být prováděny způsobem, který bude výrazně zvýhodňovat města a městské oblasti. Pokud nebudou do přípravy a provádění plánu na podporu oživení zapojeny regiony, nebudou zohledněny některé potřeby venkovských oblastí a příležitosti pro tyto oblasti. Mimoto je důležité zdůraznit, že politika venkova jde nad rámec zemědělské politiky a zahrnuje sociální politiku a politiku řízení služeb pro venkovské oblasti, které jsou z výrobního hlediska často okrajové, ale mají ústřední význam, pokud jde o environmentální a krajinné faktory a ochranu biologické rozmanitosti. Je třeba věnovat větší pozornost rozvoji podnikání, službám, inovacím, ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů, ochraně krajiny a dostupnosti ve venkovských oblastech;

25.

vítá konzultace Evropské komise zaměřené na novou dlouhodobou vizi pro venkovské oblasti. Poukazuje na to, že pro řešení různých problémů je důležité, aby pro ně Evropská komise stanovila konkrétní cíle a ukazatele. Aby se zabránilo tomu, že budou existovat paralelní systémy, měly by tyto cíle a ukazatele být začleněny do monitorování a rozvoje v rámci regionálního rozvoje. Díky tomu by se tento dokument stal méně dobrovolným a pobízel by členské státy a tvůrce politik, aby se zamysleli nad tím, jak lze těchto cílů nejlépe dosáhnout. Na základě zpráv jednotlivých členských států o těchto konkrétních cílech a ukazatelích by bylo možné sledovat pokrok a v případě potřeby poskytnout další finanční prostředky či podporu. Konkrétními příklady jsou: — digitální transformace – cíle pro infrastrukturu pro vysokorychlostní internet, uzpůsobený přístup pro inteligentní vesnice / venkovské oblasti, cíle v oblasti digitálních dovedností, — kvalita a poskytování zdravotnických služeb, vzdělávání, výcviku dovedností a širokopásmového připojení, — přístup k dobrým sociálním a environmentálním podmínkám založený na terénní práci, a to prostřednictvím aktivního odhalování a uspokojování potřeb obyvatelstva;

26.

poukazuje na to, že pandemie nemá pro venkovské oblasti pouze negativní důsledky. Práce na dálku bude mít pravděpodobně dlouhodobý dopad na trh práce, neboť podniky i zaměstnanci mají nové možnosti pracovat mimo města. Pokud jsou venkovské oblasti propojeny prostřednictvím přístupu k rychlému širokopásmovému připojení a zároveň mohou poskytovat důležité veřejné služby, může být pro lidi ještě snazší rozhodnout se pro život na venkově;

27.

je přesvědčen, že souběžná ekologická a digitální transformace mohou poskytnout příležitosti k podpoře oživení venkova;

28.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou měly ve venkovských oblastech během pandemie ženy, neboť byly odpovědné za péči o prostředí a o osoby. Naléhavě žádá Evropskou komisi, aby do veškerých politik věnovaných venkovskému prostředí bylo začleněno genderové hledisko;

29.

zdůrazňuje, že když dochází k rychlým změnám situace, stává se nedostatek informací, které by umožnily přijímat informovaná rozhodnutí, ještě patrnějším. K řešení tohoto problému může přispět sdílení údajů mezi regiony a členskými státy. K tomu je třeba zavést určité technologie a infrastrukturu. S rychlým zpřístupněním údajů mohou pomoci platformy pro sdílení údajů. Stávající systémy lze přizpůsobit na základě nových informací. To se týká zdravotnictví, ale velmi cenné je to i pro jiné systémy, na něž silně dopadly logistické výzvy, změny, pokud jde o pracovní sílu, atd. Je naprosto nezbytné vytvořit nové formy koordinace v dodavatelských řetězcích (materiály, přírodní zdroje, nakládání s odpady atd.), obnovit zemědělsko-potravinářský řetězec a rozvíjet způsoby myšlení více založené na oběhovém přístupu a více propojené;

30.

poukazuje na to, že flexibilita při využívání nepřidělených finančních prostředků z EZFRV k řešení problémů s likviditou souvisejících s onemocněním COVID-19, s nimiž se potýkají zemědělci a malé a střední podniky ve venkovských oblastech, byla přínosná pro členské státy, které měly nízkou míru čerpání těchto prostředků, zatímco ty členské státy, které již přidělené finanční prostředky využily, z tohoto opatření těžit nemohly (2);

31.

doporučuje investovat do posílení odolnosti zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců, a to jak místních, tak globálních, s důrazem na udržitelnou výrobu, na oběhové dodavatelské řetězce a pokud možno na zachování místní hodnoty. Z hlediska odolnosti by se slibnou cestou mohlo zdát kladení důrazu na různorodost dodavatelů a zákazníků a vytváření rezerv, záloh a nadbytečnosti v dodavatelských řetězcích, avšak tyto kroky by rovněž mohly být pro jednotlivé podniky velmi nákladné;

32.

domnívá se, že pandemie by mohla být považována za příležitost, jak urychlit ekologickou transformaci v našich venkovských oblastech, například zavedením místních nebo regionálních potravinových systémů a rychlejším plněním kvantitativních cílů strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a potažmo cílů Zelené dohody pro Evropu, pokud se tak nestane na úkor ekonomické bezpečnosti evropských zemědělců a podniků;

33.

poznamenává, že Evropská komise navrhuje posoudit odolnost potravinového systému a vypracovat pohotovostní plán pro zajištění dodávek potravin a potravinového zabezpečení v dobách krize. Tímto plánem se zřídí mechanismus pro řešení potravinové krize koordinovaný Evropskou komisí se zapojením členských států. V závislosti na povaze krize bude zahrnovat různá odvětví (např. zemědělství, rybolov, bezpečnost potravin, pracovní síly, zdraví, dopravu, alternativní zdroje energie a zemědělské zdroje energie). Bude důležité zajistit, aby své připomínky k tomuto mechanismu mohly vyjádřit i místní a regionální orgány ve venkovských oblastech;

34.

podporuje vytváření nových příležitostí pro účast občanů, spolu s organizacemi veřejného a soukromého sektoru, a posílení úlohy komunit při společném utváření řešení současných problémů v městských a venkovských oblastech, například vytvářením venkovských a městských projektů společné správy prostor či majetku;

35.

zdůrazňuje úlohu, kterou během pandemie hrály solidární sítě a ekonomika sdílení ve venkovských společenstvích a také mezi venkovským a městským prostředím;

36.

je přesvědčen, že v zájmu řešení problémů, jimž čelí venkovské oblasti a které souvisejí s krizí vyvolanou onemocněním COVID-19, je užitečné podpořit a posílit iniciativu LEADER a upozornit na rozvoj příslušných komunitních i podnikatelských aktivit ve všech členských státech, upustit od úzkého zaměření na zemědělství a posoudit koncepci inteligentních vesnic coby způsob, jak umožnit větší flexibilitu. Je třeba upravit administrativní požadavky tak, aby se programu mohli účastnit i dobrovolníci nebo skupiny obyvatel. Flexibilnější přístup zdola nahoru bude rovněž nezbytný k nalezení rovnováhy mezi řešením potřeb místních obyvatel v krátkodobém horizontu a zaváděním inovací na místní úrovni. Toho lze dosáhnout například propojením místních akčních skupin se sítěmi inovátorů;

37.

zdůrazňuje, že účinná rezerva pro případ krize v zemědělství je jednoznačně nezbytnou součástí souboru nástrojů pro reakci na veškeré budoucí krize způsobené pandemií a že musí být řádně financována na udržitelném základě;

38.

žádá, aby místní a regionální orgány, včetně místních a regionálních orgánů z nejvzdálenějších regionů, byly zapojeny do vytváření nových nástrojů EU, jako jsou plány v rámci nástroje na podporu oživení a mechanismus pro řešení potravinové krize, který navrhla Komise ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“;

39.

zdůrazňuje, že operační skupiny evropského inovačního partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti (EIP-AGRI) představují dobrý nástroj na podporu inovací v zemědělství. Podobný mechanismus by měl být vytvořen s cílem stimulovat inovace ve venkovských oblastech mimo odvětví zemědělství. Tento přístup by měl zahrnovat všechny příslušné aktéry se znalostmi a odborností v konkrétních otázkách, jež pro venkovské oblasti představují výzvu, a měl by podporovat vytváření sítí zprostředkovatelů znalostí pro inovace ve venkovských oblastech, například v oblasti zdraví nebo vzdělávání;

40.

zdůrazňuje význam regionální úrovně při definování kritických bodů v potravinových systémech s cílem zlepšit porozumění místním potravinovým systémům a díky tomu lépe využívat kapacity místních aktérů. Zdůrazňuje, že k místním potravinovým systémům je třeba přistupovat komplexně a nezaměřovat se pouze na krátké dodavatelské řetězce, nýbrž také zapojit velké maloobchodní prodejce, například pobízením supermarketů k tomu, aby sdílely informace a údaje o potravinách pocházejících z regionu i odjinud. Zdůrazňuje, že je třeba vypracovat místní potravinové strategie a využít při tom krizi jako příležitosti k obnově výrobních procesů udržitelnějším způsobem. Podporuje opatření, jejichž cílem je přiblížit produkci potravin danému území a zapojit města a venkovské oblasti do správy v oblasti potravin;

Doporučení k režimům Evropské komise pro podporu venkovských oblastí během krize

41.

poznamenává, že EU umožnila podporu ze strany vlád členských států dvěma způsoby. Zaprvé vytvořila nový nástroj SURE, který má zemím poskytnout úvěry ve výši až 100 miliard EUR, které jsou kryty zárukami poskytnutými členskými státy. Z těchto programů, které zajišťují, aby pracovníci měli příjem a aby si podniky udržely své zaměstnance, mají prospěch zemědělci, potravinářské podniky a další venkovské podniky, např. v odvětví pohostinství. Zadruhé zmírnila podmínky a prahové hodnoty pro poskytování státní podpory postiženým podnikům ze strany členských států. Posledně uvedené bylo nejvýznamnějším krokem, neboť díky tomu mohla být zemědělcům a rybářům během pandemie poskytnuta podpora v hodnotě miliard EUR;

42.

podtrhuje umožnění pohybu sezónních pracovníků a zemědělských produktů přes hranice jakožto dvě přímá opatření přijatá na úrovni EU s cílem zabránit narušení zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců. Z dlouhodobého hlediska by pro zajištění bezpečnosti potravin v Evropě bylo účinnější rozvíjet územní potravinový systém. Zdůrazňuje, že v zájmu rozvoje krátkých a místních potravinových řetězců by mohlo být nezbytné revidovat právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže;

43.

považuje za nezbytné uznat politiku venkova jako samostatnou politiku vedle zemědělské politiky a sladit ji s regionální politikou a do regionální politiky ji začlenit. Pod rozvoj venkova spadá více než podnikání v zemědělství a obhospodařování zemědělské půdy. V politice venkova by ústřední význam měla mít rovněž opatření na podporu širšího hospodářského rozvoje, cestovního ruchu, služeb na venkově, zavádění širokopásmového připojení, dostupnosti a komunikace;

44.

má za to, že je třeba prozkoumat opatření ke zvýšení flexibility rozpočtu EU. Příkladem je třeba nástroj jediného rozpětí, jenž by se stal užitečnějším, kdyby byl zrušen požadavek, aby částky uvolněné nad rámec příslušného ročního stropu byly vyrovnány snížením odpovídajícího rozpětí pro běžný rok nebo pro budoucí roky. Další možností by bylo zvýšení maximální povolené velikosti nástroje pružnosti;

45.

zdůrazňuje, že účinná rezerva pro případ krize v zemědělství je jednoznačně nezbytnou součástí souboru nástrojů pro reakci na veškeré budoucí krize způsobené pandemií a že musí být řádně financována na udržitelném základě;

46.

poznamenává, že klíčovým prvkem reakce EU na krizi COVID-19 bylo umožnit reakci na úrovni členských států. Stalo se tak prostřednictvím flexibility v oblasti hospodářské soutěže, a zejména flexibility pravidel státní podpory. Flexibilita pravidel státní podpory hrála zásadní úlohu při vymezení manévrovacího prostoru, který byl veřejným orgánům ponechán pro podporu podniků a domácností, a tím i jejich schopnosti zmírnit dopad současné pandemie. Navrhuje, aby podpora ze strany vlád členských států byla bedlivě sledována, aby se zabránilo nesrovnalostem mezi členskými státy;

47.

zastává názor, že by měl být zaveden mechanismus pro podnícení politického dialogu v rámci členských států mezi všemi relevantními zúčastněnými stranami (včetně mimo jiné regionálních orgánů, podnikatelské sféry a občanské společnosti). Zejména pro místní a regionální orgány je nezbytné, aby v plánech členských států pro oživení byly plně zohledněny jejich investiční potřeby, a to i pro venkovské oblasti;

48.

doporučuje investovat do posílení odolnosti zemědělsko-potravinářských dodavatelských řetězců, a to jak místních, tak globálních. Z hlediska odolnosti je nezbytné regulovat trhy, posílit postavení zemědělců vůči ostatním zúčastněným stranám v tomto odvětví, změnit pravidla mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty s cílem podporovat větší spravedlnost a solidaritu v obchodních vztazích a rozvíjet územní potravinové systémy;

Nepředvídaný tlak na místní a regionální veřejné finance

49.

zdůrazňuje, že provádění různých mimořádných opatření mělo dramatický dopad na veřejné finance a místní a regionální hospodářství, na organizaci veřejných služeb a na činnost místních a regionálních orgánů v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Mimoto musí místní a regionální orgány řešit zvýšenou poptávku, co se týče zdravotnických, hygienických a sociálních služeb poskytovaných občanům, veřejné dopravy, vzdělávání a dalších veřejných služeb a také ekonomických pobídek pro místní podniky a realizace opatření zaměřených na dosažení udržitelnosti a klimatické neutrality;

50.

požaduje, aby ústřední vlády a Evropská unie poskytly místním a regionálním orgánům více prostředků na posílení systémů zdravotnictví a péče a zlepšení připravenosti na mimořádné situace, a to nyní i v dlouhodobém horizontu;

51.

poukazuje na to, že venkovské podniky potřebují přístup k úvěrům a kapitálu. Banky uzavírají pobočky ve venkovských oblastech, jako se fyzické kanceláře mění v kanceláře virtuální. Podporou rizikového kapitálu může EU přístup k úvěrům a kapitálu zajistit, aby tak venkovské podniky měly stejné možnosti rozvoje jako podniky v hustěji osídlených oblastech;

52.

vyzývá evropské orgány, aby zajistily dostatečnou jasnost, pokud jde o interakci mezi různými novými mechanismy financování, včetně Nástroje pro oživení a odolnost, a stávajícími vnitrostátními a unijními systémy, aby se předešlo dalšímu zkomplikování této problematiky a potenciálně nízké míře čerpání na místní a regionální úrovni (3). Vybízí členské státy a Evropskou komisi, aby do celkového úsilí o oživení lépe zapojily místní a regionální úroveň. Jejich úloha v přední linii, pokud jde o pandemii, veřejné investice a souběžnou transformaci, musí být zahrnuta do hlavního plánu na podporu oživení;

53.

podtrhuje zjištění své nedávné zprávy o provádění na téma státní podpory. Poznamenává, že stávající mapy a rámec regionální státní podpory nezachycují odpovídajícím způsobem skutečnou situaci v regionech EU, a to vzhledem k novým výzvám vyplývajícím z pandemie COVID-19 a jejích krátkodobých a střednědobých hospodářských dopadů. Zdůrazňuje, že zkušenosti z praxe poukazují na potřebu flexibilnějších přístupů a nástrojů, které by veřejným orgánům pomohly účinně řešit dopady pociťované na regionální a místní úrovni;

54.

zdůrazňuje, že by měly být posíleny sociální investice jakožto klíčová priorita pro spravedlivé oživení založené na rovnosti a inkluzivnosti – přičemž by měl být kladen důraz na dostupnou sociální infrastrukturu a sociální služby na místní a regionální úrovni pro zlepšení hospodářské, sociální a územní soudržnosti –, a to prostřednictvím vhodné kombinace politik a pomocí finančních zdrojů pro provádění evropského pilíře sociálních práv a plnění cílů udržitelného rozvoje. Je rovněž třeba, aby byla v tomto ohledu více podněcována digitální transformace a sociální inovace;

55.

zdůrazňuje, že plán EU na podporu oživení by měl směřovat k environmentálně šetrnému a udržitelnému rozvoji, jenž je tak důležitý pro lidi i pro životní prostředí a jenž povede k novému normálnímu oživení. Pandemie nám ukázala, že potřebujeme více zelené infrastruktury, mobility šetrné ke klimatu a udržitelného cestovního ruchu;

Doporučení týkající se pravidel státní podpory

56.

podtrhuje skutečnost, že pro některé členské státy se masivní státní podpora rovná zvyšujícím se schodkům veřejných financí a narůstajícímu veřejnému dluhu v době klesajících daňových příjmů a vyšších výdajů na dávky v nezaměstnanosti, což by se mohlo ukázat jako mimořádně rizikové zejména pro ty členské státy, které jsou pandemií zasaženy obzvláště silně, což jsou shodou okolností zároveň největší ekonomiky eurozóny. Na druhou stranu by některé členské státy mohly ze strachu z rostoucí míry zadlužení odložit investice nebo výdaje v odvětvích, která jsou pro oživení klíčová, což s největší pravděpodobností rovněž povede k prohloubení hospodářských rozdílů v rámci jednotného trhu;

57.

upozorňuje na to, že přemrštěná a velmi přísná pravidla a podmínky, které vymezují kontrolu ze strany Komise, mohou bránit veřejným orgánům v tom, aby účinně plnily svou úlohu ve všech těchto úkolech, zatímco naopak velmi široce pojatá flexibilita státní podpory je spojena s rizikem dalšího prohloubení nerovnosti mezi regiony v rámci EU. Zdá se, že v nové realitě po koronavirové pandemii budou všechny dotčené strany muset znovu nalézt správnou rovnováhu mezi těmito dvěma krajnostmi;

58.

vítá prodloužení dočasného rámce státní podpory do prosince 2021. Pokud by po létě pandemie opět nabrala na síle nebo pokud by byla obnovena restriktivní opatření omezující volný pohyb osob, budou hospodářské škody mnohem vyšší a dočasná mimořádná podpora bude ještě potřebnější, a to na delší dobu, aby se zabránilo úpadku jinak zdravých podniků. Prodloužení dočasného rámce do konce pandemie koronaviru by tudíž bylo opatření, o něž by se mělo usilovat, zejména v případě regionů, které nejvíce zasáhla krize;

59.

zdůrazňuje, že některá pravidla je nutno přizpůsobit. Je například třeba poznamenat, že vedle nedávné změny obecného nařízení o blokových výjimkách týkající se podniků v obtížích je pro podniky v obtížích zapotřebí flexibilnější kritérium, zejména v odvětví začínajících a rychle se rozvíjejících podniků, které často mají pravidelná kola financování, a tudíž se technicky stávají podniky v obtížích, a to i v případě, že jde o jinak zdravé a rychle rostoucí společnosti. Proto je naléhavě nutná větší flexibilita ve vztahu k režimu de minimis a současně by bylo žádoucí doplnit oblast působnosti nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (4) tak, aby kromě podpory na náhradu škod způsobených přírodními pohromami (článek 50) byla rovněž poskytována podpora na náhradu škod způsobených pandemií. Užitečné by bylo „přizpůsobení“ pravidel pro kumulaci, neboť za okolností, jako jsou ty stávající, musí být povolena kumulace podpory v rámci režimu de minimis nebo podle obecného nařízení o blokových výjimkách s podporou poskytovanou v souladu s dočasným rámcem, přičemž je třeba vzít v potaz její intenzitu, a to i pokud jde o způsobilé náklady;

60.

je pro to, aby se důkazní břemeno přesunulo tak, aby stěžovatel a/nebo Evropská komise museli prokázat, že místní služba představuje hrozbu pro obchod uvnitř Unie. Panuje názor, že pokud by důkazní břemeno nesla Komise, zvýšilo by to právní jistotu a ochotu místních subjektů s rozhodovací pravomocí jednat a snížil by se tím počet stížností. Tvrdí se, že je naléhavě nutné, aby se současná situace změnila, neboť pokud jde o zpětné získávání finančních prostředků, visí nad celou řadou opatření Damoklův meč, protože jednotliví příjemci podpory nejsou schopni zajišťovat rozsáhlý důkazní materiál. V této souvislosti by rovněž mohlo být užitečné rozšířit kritérium poškození obchodu nebo podrobněji specifikovat pojem „místní“;

61.

poznamenává, že regiony a města čelí nové realitě, kterou definují sociálně-ekonomické výzvy vyvolané koronavirovou pandemií. Tato nová realita vyžaduje flexibilnější politické přístupy a nástroje, které by veřejným orgánům pomohly účinně řešit dopady pociťované na regionální a místní úrovni. V této souvislosti poznamenává, že stávající mapy regionální podpory (programové období 2014–2020) nezobrazují skutečnou situaci v regionech EU věrohodně, a to vzhledem k novým výzvám vyplývajícím z pandemie COVID-19 a z jejích krátkodobých a střednědobých hospodářských dopadů. Podobně by v zájmu vypořádání se s novými sociálně-ekonomickými výzvami v regionech EU vyplývajícími ze současné pandemie měly být zvýšeny/rozšířeny celkový podíl populace, maximální povolené úrovně podpory a druhy investic stanovené v rámci regionální státní podpory;

62.

upozorňuje, že mapy regionální podpory, které mají být přijaty do konce roku 2021 a jež budou vypracovány na základě statistických údajů z období před rokem 2020, mohou ztížit hospodářské oživení nejvíce znevýhodněných regionů až do přijetí přezkumu v polovině období v roce 2024. Protože budou tyto mapy vypracovány na základě statistických údajů z období před rokem 2020, nebudou přesně odrážet hospodářskou situaci regionů z bodů a) a c) a mohou vést ke vzniku obtíží při jejich hospodářském oživení, neboť sníží maximální povolenou intenzitu nebo stanoví určitá omezení při udělování podpory velkým podnikům v důsledku změny klasifikace určitých regionů. Výbor proto regionů žádá Evropskou komisi, aby tuto skutečnost zohlednila a přijala opatření přesahující přezkum v polovině období v roce 2024, aby nejvíce znevýhodněné regiony z bodů a) a c) nebyly poškozeny změnami v klasifikaci, které ztíží jejich oživení;

63.

uznává, že je třeba posoudit dopad pandemie na regionální úrovni s cílem zohlednit jej v mapách regionální podpory, a to prostřednictvím přezkumu v polovině období v roce 2024. Stejně tak je nutno posoudit větší hospodářské nerovnosti a nespravedlivé rozložení výhod jednotného trhu – k nimž vedly asymetrické zásahy států napříč EU –, a to s ohledem na riziko, že někteří občané / některé členské státy nebudou jednotný trh, jehož výhody jsou rozloženy nespravedlivě, nadále upřednostňovat. Bylo by tudíž užitečné, kdyby Komise, která má dohled nad těmito opatřeními a částkami, provedla analýzu jejich dopadu na jednotný trh a na regionální nerovnosti. To bude podkladem pro tvorbu politik a zajistí se tím, že se všechny příslušné politiky EU budou moci zaměřit na specifické potřeby jednotlivých území EU;

64.

domnívá se, že obecné zásady pravidel státní podpory, např. motivační účinek, nesmějí být překážkou pro využívání finančních prostředků EU na oživení. V tomto smyslu žádá Evropskou komisi, aby považovala motivační účinek za dosažený, pokud má podpora jeden nebo více z těchto důsledků: značné rozšíření rozsahu projektu nebo činnosti; značné rozšíření zeměpisného dosahu projektu nebo činnosti; značné zvýšení částky investované příjemcem, jemuž je v rámci projektu nebo činnosti poskytnuta podpora; nebo značné urychlení provádění projektu nebo činnosti;

65.

poznamenává, že uplatňování pravidel státní podpory je neoddělitelně spjato s nástroji politiky soudržnosti. Doporučuje se rovněž, aby zjednodušené vykazování nákladů podle obecného nařízení o blokových výjimkách bylo zařazeno i do pokynů k regionální podpoře a nebylo omezeno pouze na operace spolufinancované z fondů ESI. Tato ustanovení nabízejí zajímavý kompromis mezi nezbytným monitorováním veřejných financí a přiměřenou a přístupnou administrativní zátěží. Kromě toho byla ustanovení o přemístění – zejména ta, jež se týkají politiky soudržnosti – označena za nedostatečně definovaná a nejasná. Úzkou vazbu mezi pravidly hospodářské soutěže a pravidly pro politiku soudržnosti potvrzuje návrh, aby výjimky v oblasti státní podpory byly udělovány okamžitě v souvislosti se schvalováním operačních programů;

Podpora digitální transformace ve venkovských oblastech

66.

bere na vědomí zjištění průzkumu VR Barometr regionů a měst za rok 2020 (5), podle nějž by nová digitální řešení přijatá místními a regionálními orgány v reakci na krizi COVID-19 mohla podpořit probíhající digitální transformaci, avšak rovněž prohloubit „digitální propast“, a to i mezi venkovskými a městskými oblastmi;

67.

poukazuje na to, že budoucnost venkovských oblastí je spojena s jejich vybavením dostatečnými základními službami a infrastrukturou a samozřejmě také s tím, zda se jim podaří překlenout digitální propast. Zdůrazňuje zásadní význam, který pro ně má přechod k udržitelnému a klimaticky neutrálnímu hospodářství a společnosti. Díky udržitelným obchodním modelům účinně využívajícím zdroje a zaměřeným na oběhové hospodářství a díky vyšší míře využívání biologických materiálů se otevírají nové příležitosti, které je třeba prostřednictvím nástrojů EU využít;

68.

požaduje politiky a financování, které podpoří vysokou digitální konektivitu pro všechny regiony a místní orgány EU – včetně venkovských oblastí –, s cílem zajistit, aby se lidé a podniky mohli přizpůsobit krizi a měnícímu se světu práce. Poznamenává, že častější využívání práce z domova může vést k demografickým a hospodářským přesunům z měst do přechodných nebo venkovských oblastí. Poznamenává však, že takový přesun by byl možný pouze tehdy, dojde-li k rozvoji propojení v oblasti udržitelné mobility mezi venkovskými, přechodnými a městskými oblastmi;

69.

vyzývá k investicím do poskytování vysokorychlostního internetu všude, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat venkovským a méně rozvinutým oblastem. Vedle toho bude důležité vypracovat strategie pro poskytování nezbytného cenově dostupného a odpovídajícího hardwarového vybavení (venkovským) domácnostem. Velmi konkrétním opatřením by mohlo být to, aby Evropa motivovala podniky k darování hardwaru lidem. Je nezbytné stanovit konkrétní cíle pro venkovské oblasti, pokud jde o poskytování širokopásmového připojení na venkově, hardwarové vybavení a dovednosti. Tyto informace by měly být obsaženy v současné zprávě DESI (index digitální ekonomiky a společnosti);

70.

zdůrazňuje nutnost digitálního vzdělávání a odborné přípravy se zaměřením na osoby, které potřebují lepší digitální dovednosti, přičemž by se mělo přihlížet k tomu, že náleží k různým věkovým a příjmovým skupinám nebo že se jedná o konkrétní cílovou skupinu, jako jsou zemědělci. Důležitou úlohu v projektech digitalizace mohou hrát školy a ostatní střediska soužití a společenských setkání (a to pro všechny věkové skupiny), ale i jiné agentury a podniky;

71.

žádá, aby program Digitální Evropa a jeho síť evropských center pro digitální inovace věnovaly zvláštní pozornost potřebám venkovských oblastí a nabízely uzpůsobené služby prostřednictvím platforem, které plně chápou jejich specifické potřeby a jsou úzce propojeny s místními komunitami;

72.

pokud jde o opatření flexibility, která EU zavedla při provádění evropských strukturálních a investičních fondů s cílem pomoci při řešení krize, zdůrazňuje, že v mnoha členských státech bylo ve skutečnosti zaznamenáno snížení objemu prostředků ze strukturálních fondů a prostředků na soudržnost pro venkovské oblasti. Schopnost zvýšit míru spolufinancování ze strany EU měla nepříznivý účinek v podobě snížení celkových převodů do venkovských oblastí, neboť umožnila snížení vnitrostátního spolufinancování;

Blahobyt, chudoba a kvalita života

73.

zdůrazňuje, že chudobu a blahobyt ve městech a ve venkovských oblastech ovlivňují různé faktory. Přístup k řešení těchto problémů je často založen na realitě měst. Kromě toho se příliš neprovádí srovnávací výzkum různých aspektů blahobytu, a proto je tolik obtížné přizpůsobit tento přístup podmínkám ve venkovských oblastech;

74.

zdůrazňuje, že je třeba investovat do (srovnávacího) výzkumu týkajícího se blahobytu, chudoby a kvality života ve venkovských oblastech, aby bylo možné lépe pochopit specifické problémy, jimž tyto oblasti čelí;

75.

zdůrazňuje, že zásadní význam pro kvalitu života a blahobyt mají dobrovolníci, kteří rovněž hrají důležitou úlohu v reakci na krizi způsobenou onemocněním COVID-19. Dobrovolníci a dobrovolnické organizace se často organizují na zcela místní úrovni – v nejbližším okolí či v dané ulici. Tato blízkost jim umožňuje pomáhat tam, kde je to nutné, a to tak, že informují lidi o opatřeních nebo že jim poskytují potraviny a/nebo sociální a zdravotní péči. Doporučuje se, aby místní a regionální orgány využily těchto stávajících sítí dobrovolníků k nalezení nových způsobů, jak oslovit osoby, které se potýkají s chudobou nebo mají problémy, pokud jde o dobré životní podmínky. Aby se uvolnil potenciál, který tyto dobrovolnické organizace skýtají, mohly by fondy EU umožnit jiný druh spolufinancování těchto organizací. Například možnost využit jako spolufinancování dobrovolnické hodiny by těmto organizacím umožnila snadněji žádat o finanční prostředky EU;

76.

poukazuje na to, že všechny úrovně správy musí vědomě připravit komunikační strategii, díky níž by lidé porozuměli existujícím rizikům a jež by je nasměrovala ke správnému chování. Důležitými aspekty této strategie jsou ucelenost sdělení, poskytování spolehlivých a dostupných informačních zdrojů a dobrá vizuální podoba. Je třeba vyškolit týmy komunikátorů, kteří mohou přímo oslovit občany, a vyškolit úředníky a odborníky v oblasti komunikace. Zdůrazňuje, že je třeba uznat úlohu místních orgánů v této komunikační strategii, neboť místní orgány mohou pomoci vytvořit most mezi tvůrci politik, odborníky a veřejností;

77.

zdůrazňuje, že je důležité monitorovat dodržování zásady subsidiarity. Mimořádná opatření nemohou vést k centralizaci pravomocí vlád členských států, a tudíž k omezení úlohy vnitrostátních parlamentů a místních a regionálních orgánů;

78.

zdůrazňuje, že někteří zranitelní pracovníci, jako např. pracovníci digitálních platforem, doručovatelé nebo řidiči, jakož i pracovníci poskytující péči a pomoc osobám závislým na pomoci jiných, jsou pro naše hospodářství zásadní a měli by se v naší společnosti těšit většímu uznání. Kromě toho musí být pracovníkům pracujícím na dálku zaručeno právo odpojit se;

79.

poznamenává, že podle odhadů vycházejících z údajů Eurostatu zapříčinila krize během prvních tří měsíců dodatečnou ztrátu přibližně 900 000 pracovních míst. Z tohoto důvodu musí mít úsilí EU o oživení silný sociální rozměr, aby byly chráněny systémy sociálního zabezpečení a pracovní místa pracovníků a aby nedocházelo k protiprávnímu propouštění;

80.

zdůrazňuje, že krize prohloubila nerovnosti mezi ženami a muži a zhoršila situaci, co se týče genderově podmíněného násilí. V některých zemích EU vzrostl v důsledku omezení volného pohybu osob počet případů domácího násilí o třetinu. Krize spojená s onemocněním COVID-19 má navíc očividný genderový rozměr. Pandemie zároveň prohloubila stávající nerovnosti, marginalizaci a diskriminaci v Evropě a posílila strukturální rasismus. Stejně tak měla negativní dopad na nejzranitelnější skupiny, k nimž patří starší osoby a osoby se zdravotním postižením;

81.

poukazuje na to, že města a regiony a vedoucí představitelé EU mohou na základě spolupráce v rámci obnoveného strategického partnerství vybudovat silnější sociální Evropu. Kromě toho upozorňuje na skutečnost, že právě spolupráce mezi městy a venkovskými oblastmi skýtá velký potenciál, co se týče oživení („spojení sil“);

82.

zdůrazňuje, že by měly být posíleny sociální investice jakožto klíčová priorita pro spravedlivé a inkluzivní oživení. Máme příležitost učinit více, než jen dočasně odstranit dopady krize vyvolané pandemií a začít tam, kde jsme přestali. Můžeme uskutečnit obnovu k lepšímu. Měli bychom se postarat o to, aby všichni Evropané měli přístup k cenově dostupné a kvalitní zdravotní péči. Měli bychom vytvářet více kvalitních pracovních míst se spravedlivými pracovními podmínkami a inkluzivnější programy vzdělávání a odborné přípravy, zajistit důstojné a cenově dostupné bydlení, poskytovat aktivní podporu nejzranitelnějším osobám a zajistit rovné příležitosti pro všechny. Abychom toho dosáhli, potřebujeme výrazné investice do sociální infrastruktury a sociálních služeb na místní a regionální úrovni, a to prostřednictvím vhodné kombinace politik a pomocí finančních zdrojů pro provádění evropského pilíře sociálních práv a plnění cílů udržitelného rozvoje;

83.

podtrhuje potřebu přeshraniční strategie a přeshraniční koordinace, pokud jde o komunikaci, opatření a oživení. Poznamenává, že byla výrazně posílena solidarita (v oblasti sdílení zdravotnického vybavení, charitativních akcí atd.) mezi místními a regionálními územními celky, které od sebe dělí státní hranice. Zároveň však vzhledem k odlišným a někdy odcizujícím opatřením na úrovni jednotlivých států začali obyčejní lidé na druhou stranu hranice pohlížet s podezřením nebo se strachem. I v případech tak silné integrace jako ve státech Beneluxu nebo Severské rady se objevilo mnoho konfliktů a bude trvat určitou dobu, než dojde k obnovení důvěry;

84.

zdůrazňuje, že zásadní otázku v krizové situaci představuje transparentnost: občané musí vědět, kdo za co odpovídá. V některých ohledech má pandemie výrazný vliv na to, jakým způsobem se tvoří politika. Poznamenává, že v podobných případech pandemie lze posoudit celkovou kvalitu demokracie;

85.

upozorňuje na skutečnost, že dobrá komunikace vyžaduje, aby se hovořilo jazykem obyčejných lidí. Tento jazyk nespočívá pouze ve slovech, nýbrž i ve způsobu, jakým je lidé vyjadřují a jak rozumějí poselstvím, kulturním rozdílům a názorům. Poznamenává, že zvláštní výzvu v tomto ohledu představuje komunikace s příslušníky protivakcinačního hnutí, stejně jako vyvracení falešných zpráv;

86.

pokud nám tato krize něco ukázala, pak je to vzájemná závislost všech osob na Zemi a důležitost toho, abychom bedlivě sledovali skutečné problémy a aby se úsilí na globální úrovní a na místní úrovni navzájem posilovala. Zjistili jsme, že čelíme globální krizi, která vyžaduje globální a solidární reakci. To znamená větší mezinárodní spolupráci s cílem pomoci pokrýt potřeby i chudších regionů a zabránit tomu, aby se virus volně šířil a hrozilo, že se objeví nebezpečnější mutace. Ukázalo se, že decentralizovaná spolupráce našich regionů a měst je mimořádným nástrojem evropské mezinárodní spolupráce s cílem přispět k řešení problémů nejvíce znevýhodněných území, pokud jde o zaručení všeobecného a kvalitního přístupu k tak nezbytným veřejným službám, a to za účelem dosažení konečného cíle, kterým je, abychom všichni tuto světovou krizi společně překonali.

---

(1)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).

(2)  Tamtéž.

(3)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).

(4)  Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014 , kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1).

(5)  Evropský výbor regionů: Barometr regionů a měst za rok 2020 je dostupný zde: Výroční regionální a místní barometr EU (europa.eu).

Stanovisko Evropského výboru regionů – Evropská zdravotní unie: posílení odolnosti EU

(2021/C 300/10)

Zpravodaj: Roberto CIAMBETTI (IT/EKR), předseda zastupitelstva regionu Benátsko

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky – pandemie COVID-19

1.

konstatuje, že v důsledku pandemie se téma veřejného zdraví dostalo ještě více do popředí agendy regionů, měst, členských států i Evropské unie a stalo se jednou z hlavních politických priorit;

2.

v tomto kontextu vítá sdělení o evropské zdravotní unii, které navrhuje posílit stávající rámec zdravotní bezpečnosti EU, který vznikl v roce 2013. Tento do určité míry zastaralý rámec zahrnuje rozhodnutí o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, které usnadnilo výměnu informací a podpořilo přijímání zvláštních vnitrostátních opatření, avšak neumožnilo náležitým způsobem reagovat na současnou pandemii;

3.

sdílí názor Evropské komise, že je nezbytné navýšit veřejné investice do vnitrostátních systémů zdravotní péče, aby měly zajištěny potřebné prostředky a zdroje k překonání současné krize a i v budoucnu byly odolnější. Tyto cíle by se měly odrazit v doporučeních pro jednotlivé země v rámci evropského semestru. Pandemie mnohde ukázala, že nedošlo k dostatečně rychlé aktivaci jednotek intenzivní a subintenzivní péče (lůžka, přístroje, kompetentní lékařský a ošetřovatelský personál) ani místního zdravotnictví a paliativní péče, v důsledku čehož se zejména v době maximálního vytížení systému zdravotní péče dostaly různé systémy zdravotní péče členských států do závažných potíží. Zároveň však systémy zdravotní péče a zdravotničtí pracovníci v mnoha zemích prokázali výraznou schopnost rychle svou činnost přeorientovat a přizpůsobit se novým podmínkám, které nastaly v důsledku pandemie COVID-19;

4.

vítá návrh Evropské komise na posílení mandátu pro prosazování koordinované reakce na úrovni EU v rámci Výboru pro zdravotní bezpečnost, kterou umožňují cílená doporučení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ohledně opatření v reakci na mimořádné události;

5.

připomíná, že v souvislosti s pandemií COVID-19 byla v rámci Evropské unie zavedena rozsáhlá omezení volného pohybu, která se dotkla především příhraničních regionů. Z tohoto důvodu opakuje svůj požadavek, aby byl vytvořen právní rámec EU, jenž by umožnil účinně řídit poskytování přeshraničních veřejných služeb v souladu s potřebami občanů, kteří v těchto oblastech žijí (1). Stěžejním prvkem tohoto rámce by mělo být nedávno navržené nařízení EU o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách (2);

6.

vítá skutečnost, že sdělení obsahuje návrhy lékařských protiopatření, včetně řady takových opatření, jako je vytváření zásob na evropské úrovni, navýšení výroby, provádění společných zadávacích řízení a lepší posuzování poptávky očkovacích látek, osobních ochranných prostředků, zdravotnických prostředků, léčby a laboratorního a testovacího vybavení, a zároveň respektuje zásadu subsidiarity. V souladu s farmaceutickou strategií se EU musí stát soběstačnější a snížit svou závislost na třetích zemích, co se týče dodávek zdravotnických potřeb do zdravotnictví, aby se zvýšila její odolnost a bylo možné řešit nedostatky v době krize a poskytovat vědeckou a technickou pomoc, včetně odborné přípravy;

Spolupráce mezi ECDC a místními orgány

7.

považuje za zásadní, aby ECDC mohlo spolupracovat přímo s jednotlivými regiony členských států nebo se skupinami regionů, a to s cílem usnadnit analýzu specifických epidemiologických situací, které mohou nastat. V rámci takovéto spolupráce by bylo možné kromě jiného podporovat odbornou přípravu všech zúčastněných subjektů a usnadňovat oběh informací a komunikaci;

8.

vyzývá Evropskou komisi k obnovení Evropské sítě pro vysoce infekční onemocnění (EuroNHID), což je spolufinancovaná síť odborníků v oblasti zvládání vysoce infekčních onemocnění působících ve vnitrostátních nebo regionálních ústavech, které se starají o pacienty trpícími těmito onemocněními;

9.

považuje za nezbytné více investovat do vědeckého výzkumu v rámci EU s ohledem na skutečnost, že přechod k odolnější společnosti vyžaduje významné technologické změny;

10.

konstatuje, že v přeshraničních oblastech je zapotřebí vytvořit databáze týkající se přeshraničního území, které budou sdíleny sousedícími státy a regiony a budou obsahovat údaje o zdravotnických zásobách a dostupných osobních ochranných prostředcích;

11.

vítá, že se Evropská komise zavázala vytvořit ve spolupráci s členskými státy a regiony společnou všeobecnou databázi údajů z oblasti zdraví, která by umožňovala komplexní řízení a monitorování společných problémů, s ohledem na skutečnost, že pandemie se nezastaví na hranicích a že současná společnost je globalizovaná, tj. jednotlivá území nejsou oddělena, kontakty mezi nimi a ostatním světem jsou nevyhnutelné a způsoby šíření patogenů lze zjistit až posléze, pokud vůbec;

Konference o budoucnosti Evropy

12.

domnívá se, že konference o budoucnosti Evropy je vhodnou platformou pro diskusi o budoucím vývoji úlohy EU v oblasti zdraví a jejím posílení tak, aby plnila očekávání občanů, a pro zlepšení účinnosti evropských systémů zdravotní péče. Pokládá za nezbytné rozvíjet intenzivnější evropskou spolupráci za respektování zásady subsidiarity a primární odpovědnosti členských států jak v oblasti zdravotní péče, sociálních služeb a veřejného zdraví, tak v oblasti připravenosti na krize a jejich řešení;

13.

konstatuje, že ačkoli zdravotní politika zůstává primárně v kompetenci členských států, je nezbytné zahájit v rámci diskuse o budoucnosti Evropy úvahy o tom, jak zlepšit koordinaci v oblasti zdraví a posílit reakci EU na vážné přeshraniční zdravotní hrozby, přičemž je třeba přihlédnout k rozdílným strukturám na nižší než celostátní úrovni v oblasti zdraví a různým pravomocem zdravotnických orgánů v jednotlivých členských státech. To by mohlo mimo jiné umožnit, aby členské státy EU společně uznaly stav ohrožení veřejného zdraví na makroregionální nebo na unijní úrovni. Mohly by rovněž umožnit navýšení kapacit rescEU, včetně kapacit v oblasti vytváření zásob a pohotovostních zdravotnických týmů;

14.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech mají místní a regionální orgány v oblasti veřejného zdraví významné pravomoci, by VR jakožto shromáždění místních a regionálních zástupců v EU měl být výrazně zastoupen ve všech diskusích na úrovni EU týkajících se pravomocí v oblasti zdraví, včetně diskusí v rámci konference o budoucnosti Evropy;

15.

vyjadřuje přání být úzce zapojen do činnosti v rámci celosvětového summitu o zdraví, který se bude konat v roce 2021 v Itálii a umožní EU řídit mezinárodní úvahy o tom, jak posílit světovou zdravotní bezpečnost v době pandemie;

Úloha místních a regionálních orgánů

16.

opakuje, že místní a regionální orgány jsou v boji proti pandemii COVID-19 v první linii. V mnohých členských státech provádějí důležitá opatření a odpovídají za ochranu zdraví občanů, za zaměstnávání velké části zdravotnického personálu, za financování a řízení systémů zdravotní péče a provoz zařízení krátkodobé i dlouhodobé péče, za vypracování a provádění zdravotních politik a za činnosti v oblasti prevence a podpory zdraví. V tomto smyslu hrají zásadní roli formy regionální autonomie, které umožňují rychle upravovat stávající organizační uspořádání tak, aby bylo možné okamžitě reagovat na mimořádné situace;

17.

zdůrazňuje, že region, který může komunikovat přímo s EU, bude schopen rychle nalézt nejlepší řešení mimořádných situací a bude umět lépe využívat zdroje uzpůsobenější co nejvíce jeho potřebám vzhledem k tomu, že regionální situace v rámci jednotlivých členských států jsou často různorodé a potřeby jednotlivých regionů mohou být odlišné;

18.

lituje, že sdělení bohužel specificky neodkazuje na regionální a místní úroveň jako na zásadní prvky zdravotní politiky a hovoří pouze o úloze příhraničních regionů, pokud jde o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnictví;

19.

kromě toho považuje za nezbytné zajistit větší koordinaci mezi všemi úrovněmi správy s cílem předejít situaci, kdy by v důsledku autonomie jednotlivých místních oblastí či regionů, která má zásadní význam, docházelo k nerovnostem v léčbě pacientů;

20.

zdůrazňuje, že je třeba zřídit pro případ závažných mimořádných událostí v oblasti veřejného zdraví síť excelence, která bude zahrnovat přední veřejné a soukromé nemocnice specializující se na výzkum a léčbu infekčních onemocnění přenášených vzduchem, přímým dotykem a různými přenašeči;

Ponaučení z pandemie

21.

konstatuje, že systémy zdravotní péče členských států nebyly všechny do stejné míry připraveny na krizovou situaci. Některé z nich nebyly připraveny čelit krizi takovýchto rozměrů z důvodu příliš nízkých výdajů v oblasti veřejného zdraví a nedostatku zdravotnického personálu, zatímco jiné prokázaly větší odolnost. Z toho plyne, že by Evropská komise měla mít možnost pravidelně v úzké spolupráci s jednotlivými členskými státy posuzovat připravenost na případné vypuknutí epidemie;

22.

v tomto ohledu vítá návrh Evropské komise koordinovat provádění zátěžových testů systémů zdravotní péče v členských státech s cílem zajistit fungování plánu připravenosti a reakce Unie. Domnívá se, že je třeba plně do těchto zátěžových testů zapojit regiony a města v daných členských státech, a to v závislosti na jejich pravomocech;

23.

vyzývá k soustavnému rozvíjení digitálních platforem a aplikací, včetně platformy pro dozor zřízené v souladu s článkem 14 nařízení o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. Mimoto žádá, aby byly místní a regionální orgány zapojeny do přípravy, kontroly a zátěžových testů závazných plánů připravenosti a reakce na zdravotní krizi, které byly navrženy a budou vypracovány na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU;

24.

doporučuje, aby navrhovaná opatření v oblasti prognózování a posílené požadavky v oblasti sdělování údajů a poskytování zdravotní péče kromě vnitrostátního rozměru zahrnovaly také rozměr regionální;

25.

konstatuje, že místní a regionální sociální a zdravotnické služby a prostřednické struktury sehrály zásadní úlohu v oblasti podpory nemocnic, která umožnila přebudovat některá nemocniční zařízení na „covidové nemocnice“ nebo zajistit příjem negativních pacientů nebo postcovidových pacientů vyžadujících doléčení. Zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit komunitní a místní zdravotnictví, které by zajišťovalo léčbu pacientů před příjmem do nemocnic a po něm. Evropská komise a VR by měly sehrávat významnou úlohu v šíření osvědčených postupů v tomto odvětví;

26.

konstatuje, že pandemie zasáhla zejména nejzranitelnější složky společnosti (starší osoby, nemocné, děti a mládež) a v některých případech odhalila křehkost globálního sociálně-ekonomického systému a zranitelnost související s využíváním technologií (smart working, distanční výuka atd.). Zdůrazňuje, že tyto oblasti tudíž vyžadují cílenější podporu, a to rovněž ze strany EU;

27.

považuje za nezbytné posílit kapacity pro koordinaci po pandemii prostřednictvím podpory udržitelného životního stylu na místní úrovni založeného na ucelené péči o občany a prostřednictvím vybudování rámce inteligentních pobídek a pravidel schopných stimulovat a odměňovat občanské chování zaměřené na obecné blaho;

28.

žádá, aby byla prováděna společná zadávací řízení na úrovni EU za účelem nákupu očkovacích látek a léčivých přípravků proti onemocnění COVID-19 a aby byla systematičtěji používána s cílem zamezit konkurenci mezi členskými státy. Dále žádá, aby společná zadávací řízení byla používána s cílem zaručit rovný přístup a dostupnost a přijatelnou cenu jiných důležitých léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, zejména nových inovativních antibiotik, nových očkovacích látek a léčivých přípravků a rovněž léčivých přípravků určených pro léčbu vzácných chorob;

Investice do systémů zdravotní péče

29.

konstatuje, že pokud jde o investice do systémů zdravotní péče, sdělení hovoří o podpoře pro členské státy při zvyšování odolnosti, dostupnosti a účinnosti jejich zdravotnických systémů v souvislosti s evropským semestrem, se srovnávacím přehledem sociálních ukazatelů, Nástrojem pro oživení a odolnost a vnitrostátními plány. Zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit a/nebo posílit zapojení místních a regionálních orgánů do všech těchto nástrojů a postupů, a to v souladu se zásadou subsidiarity;

30.

domnívá se, že strategickou prioritou je podpora služeb primární péče poskytovaných na dálku integrovanými týmy odborníků zaměřenými na léčbu a sledování pacientů postižených chronickými onemocněními a polymorbidních pacientů, kteří jsou v domácí péči. Zdůrazňuje, že díky telemedicíně bude možné využívat domácí péče ve větší míře, což přinese zjevné ekonomické a sociální úspory a vysokou účinnost léčby, prevence a zotavování;

31.

domnívá se, že členské státy by mohly spolupracovat s cílem zajistit, aby smluvní a platové podmínky pracovníků ve zdravotnictví, kteří vykonávají obdobnou činnost, byly podobné, aby – při stejné kvalifikaci – nevznikaly privilegované oblasti, které budou pro zdravotnický personál atraktivnější, a oblasti, které naopak budou mít potíže s jeho náborem;

32.

domnívá se, že pro zachování odolnosti systémů zdravotní péče mají zásadní význam spravedlivé odměny a příplatky pro zdravotnické pracovníky v první linii. Umožňují vyjádřit těmto pracovníkům uznání za jejich profesionalitu a projevit jim vděčnost za jejich obětavost, která sehrála důležitou roli z hlediska zachování odolnosti systémů zdravotní péče jednotlivých členských států během pandemie;

33.

domnívá se, že na zajištění chodu pečovatelských zařízení by se mohli podílet pracovníci na pomezí mezi personálem zajišťujícím pouze asistenční služby a personálem s ošetřovatelskými kompetencemi, kteří by tak mohli zajišťovat nezbytnou flexibilitu sociálních a zdravotnických služeb;

34.

považuje za nezbytné, aby členské státy průběžně vyhodnocovaly struktury a dovednosti personálu, aby tak bylo možné obsloužit v případě systémových mimořádných událostí celou populaci (např. pokud je o zajištění výtěrů a očkování);

Strategie v oblasti očkovacích látek

35.

vyzývá členské státy k zapojení místních a regionálních orgánů do očkovací kampaně proti SARS-CoV-2 tak, aby se tyto orgány mohly podílet na rychlém rozšíření a distribuci očkovacích látek a poskytovat občanům srozumitelné faktické informace o očkovacích látkách s cílem bojovat proti dezinformacím;

36.

podporuje výměnu osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány EU, pokud jde o překonávání váhavého postoje k očkování a pochopení příčin tohoto postoje na straně některých zdravotnických pracovníků a pracovníků v oblasti sociální péče;

37.

je pevně přesvědčen o tom, že rozhodnutí umožnit Evropské unii, aby obstarala očkovací látky pro všechny členské státy, bylo správné. Je toho názoru, že by se EU měla snažit co nejvíce snížit svou závislost na třetích zemích, pokud jde o výrobu očkovacích látek, léčivých přípravků a dalšího zdravotnického vybavení, aby se tak zlepšila jejich dostupnost. Mimoto se domnívá, že společnosti, které vyvinuly vakcíny s využitím veřejných finančních prostředků, by se o své patenty měly podělit s jinými společnostmi, aby se navýšila výrobní kapacita v Evropě;

38.

domnívá se, že strategie v oblasti očkovacích látek se musí vyvíjet spolu s rostoucí proočkovaností populace tak, že nejdříve bude zaměřena na rizikové skupiny osob a poskytovatele klíčových služeb, jako je zdravotnický personál a pracovníci v oblasti sociální péče, a postupně se bude rozšiřovat na širší kategorie, rovněž v závislosti na uvolňování sociálních a ekonomických omezení na daném území;

39.

podporuje vytvoření organizačního modelu, který umožní naočkovat co největší počet osob v co nejkratším čase prostřednictvím využívání všech dávek v jednotlivých ampulích;

Strategie boje proti dezinformacím v oblasti zdravotnictví

40.

žádá, aby byla přijata opatření, která umožní koordinovaným způsobem ve všech členských státech monitorovat dezinformace v oblasti zdravotnictví a bojovat proti nim. Vzhledem k tomu, že ve většině členských států jsou to místní a regionální orgány, kdo je nejpříměji konfrontován s výzvami v oblasti zdravotnictví, dopadá na ně také v nejvyšší míře šíření – často záměrné – souvisejících dezinformací. Je naprosto nezbytné, aby se místním a regionálním orgánům dostalo jednotné a koordinované podpory, aby mohly tento problém účinně řešit.

---

(1)  COTER-VII/005.

(2)  COM(2020) 727 final.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému

(2021/C 300/11)

Zpravodaj: Gunārs ANSIŅŠ (LV/RE), člen zastupitelstva města Liepāja Odkazy: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému (COM(2020) 299 final) sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost (COM(2020) 741 final) sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii EU ke snížení emisí methanu (COM(2020) 663 final)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Zachování dodávek elektřiny, propojení elektroenergetických soustav v Evropské unii a přechod na čistou energii

1.

zdůrazňuje, že současná krize podtrhla potřebu zajistit kontinuitu dodávek energie a elektřiny ve všech evropských regionech, a to i v situacích, kdy by mohly být narušeny globální dodavatelské řetězce;

2.

domnívá se, že v Evropě existují velké rozdíly mezi regiony z energetického hlediska, pokud jde o poptávku po elektřině, potenciál pro její výrobu a dostupnou infrastrukturu, a to i v rámci jedné a téže země. Proto je kromě mezinárodního propojení mezi systémy třeba vyvinout další úsilí o rozvoj vnitrostátní meziregionální infrastruktury, zejména za účelem zajištění přenosu energie z obnovitelných zdrojů z regionů s bohatými zdroji. Tato infrastruktura by se měla opírat o komplexní evropskou vizi, neboť ta přispívá k soudržnosti evropského trhu s elektřinou;

3.

považuje rovněž za důležité posílit nadnárodní spolupráci v oblasti společného provádění energetických projektů a rozvoje kapacit přeshraničního propojení elektřiny s cílem kompenzovat potenciální nedostatek elektřiny v dobách špičky. Nesmí při tom však dojít ke snížení vnitrostátních minimálních úrovní bezpečné kapacity elektráren;

4.

poukazuje na to, že Evropská unie v současnosti pokrývá 58 % své energetické poptávky dovozy, zejména v podobě ropy a zemního plynu. Přechod na čistou energii sníží závislost EU na fosilních palivech a na jejich dovozu. Strategie EU pro integraci energetického systému k tomu přispěje, stejně jako ke splnění cílů v oblasti energetiky a klimatu. V souvislosti s přechodem na čisté nosiče energie bude EU společně s prováděním opatření k účinnému využívání energie jako celek spotřebovávat méně energie, v rostoucí míře využívat domácí obnovitelné zdroje, prostřednictvím nástrojů na usnadnění vlastní spotřeby a vytváření energetických komunit zvýší počet výrobců energie a postupně bude diverzifikovat svůj dovoz energie. Tyto úspory energie, diverzifikace a místní výroba energie zvýší odolnost evropského hospodářství a sníží vnější závislost;

5.

zdůrazňuje význam čistého vodíku, pocházejícího především z energií z obnovitelných zdrojů, pro další integraci a dekarbonizaci energetického systému, na což upozornila strategie EU pro integraci energetického systému. Požaduje proto urychlené provedení strategie EU pro vodík a odkazuje v této souvislosti na své stanovisko týkající se čistého vodíku; očekává, že legislativní balíček „Fit for 55“, který Komise oznámila, a nadcházející revize trhu EU se zemním plynem realizují požadavky uvedené v tomto stanovisku a podpoří integraci odvětví;

6.

zdůrazňuje, že je důležité umožnit a podporovat celou řadu různých řešení a kombinací energetických systémů s přihlédnutím k technologickému rozvoji a různým podmínkám v regionech EU, pokud jde o klima, geografii, infrastrukturu, energetické systémy atd. Regulační rámec EU by měl být pokud možno technologicky neutrální ve vztahu ke snížení emisí a udržitelnosti, přičemž by měl zohledňovat veškeré existující alternativy, a to zejména ty, jež jsou k dispozici na místní úrovni, zabránit nadměrné regulaci a větší administrativní zátěži udržitelných a bezpečných řešení a usilovat o snižování energetické chudoby domácností. Výroba energie za použití jaderného štěpení nesplňuje kritérium udržitelnosti;

7.

je hluboce znepokojen výstavbou plynovodu Nord Stream 2, který ohrožuje evropskou energetickou bezpečnost, zvyšuje závislost EU na Ruské federaci a ignoruje zájmy řady zemí EU i třetích zemí, přičemž vzhledem k cílům EU v oblasti dekarbonizace hrozí, že se plynovod brzy stane zbytečným. Podporuje Evropský parlament, který má za to, že dokončení tohoto politického projektu musí být okamžitě zastaveno;

8.

upozorňuje na pět rozměrů provádění energetické unie – zvýšení energetické bezpečnosti, posílení vnitřního trhu s energií, zvýšení energetické účinnosti, snížení emisí CO2 („dekarbonizace ekonomiky“), podpora výzkumu a inovací v oblasti energetiky. Prioritou při tom musí být bezpečnost dodávek elektřiny, tak aby bylo zajištěno trvalé fungování kritické infrastruktury ve všech regionech, a to zejména v dobách případných krizí, včetně krizí energetických. V této souvislosti jsou kromě dostatečných a flexibilních výrobních kapacit zapotřebí místní řešení v oblasti výroby energie, skladování a flexibility, aby bylo možné v každé osídlené oblasti, a především v méně rozvinutých regionech, v regionech s řídkým osídlením a v regionech s izolovanými energetickými systémy, poskytnout řešení pro případ nouze a výpadku. Zároveň je třeba zdůraznit, že je nutné modernizovat přenos elektřiny. Při budování stabilního propojení elektroenergetických soustav mezi všemi regiony EU musí být prioritou odstranění fyzických překážek, tak aby mohla být zajištěna skutečná integrace systému dodávek elektřiny. Synchronní propojení mnoha vnitrostátních energetických systémů přispívá k významnému snížení provozních nákladů energetického systému a ke zvýšení bezpečnosti, neboť snižuje potenciální negativní dopady místních výpadků na stabilitu energetického systému a usnadňuje zachování základních provozních parametrů energetického systému, jako je např. frekvence soustavy;

9.

zdůrazňuje, že zvláště důležitá je rovněž účinnost a nákladová efektivnost řízení systému dodávek elektřiny, jakož i místní řešení pro výrobu a skladování energie (nákladově efektivní baterie, přečerpávací vodní elektrárny a jiná řešení) a sdílená vlastní spotřeba;

Zvláštní úloha místních a regionálních orgánů

10.

poukazuje na to, že strategie EU pro integraci energetického systému má zásadní význam pro hospodářské oživení místních a regionálních územních celků, a to zejména po krizi způsobené onemocněním COVID-19. Při přechodu k integrovanějšímu energetickému systému by měla být hlavním cílem místních a regionálních orgánů energetická účinnost, přičemž je třeba vzít v potaz širší souvislosti, zejména otázku snižování emisí skleníkových plynů a méně rozvinuté regiony. Vyšší energetická účinnost vede k omezení celkové potřeby investic a ke snížení nákladů spojených s výrobou a využíváním energie a se související infrastrukturou. Omezí rovněž související využívání půdních a materiálních zdrojů, jakož i související znečištění a ztráty biologické rozmanitosti. Integrace systému může zároveň pomoci zvýšit energetickou účinnost v místních a regionálních územních celcích díky využívání dostupných zdrojů k přechodu na energeticky účinnější technologie;

11.

domnívá se, že místní a regionální orgány by měly podporovat jak zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, tak zlepšení politik a opatření, zejména v oblastech vytápění a chlazení a dopravy. Kromě toho je třeba vytvořit jasnější plán úspor energie, zejména v oblasti dopravy a budov;

12.

upozorňuje na to, že doprava představuje přibližně 30 % konečné spotřeby energie v Evropské unii a závisí především na ropných produktech, a že její dekarbonizace vyžaduje větší diverzifikaci konečné spotřeby, které lze dosáhnout jak diverzifikací samotných druhů dopravy, tak výrobou nových nosičů energie jako paliv, přičemž není možno bezdůvodně odmítat žádné technologické řešení. Domnívá se rovněž, že je nezbytné rozvíjet energetickou infrastrukturu potřebnou k tomuto účelu, a významně tak přispět ke snížení energetické závislosti na třetích zemích a tím i ke zvýšení energetické bezpečnosti Evropy;

13.

poukazuje na to, že 40 % evropské spotřeby energie připadá na budovy. Systematický plán na snížení spotřeby energie a na podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů ve fondu budov proto může významně přispět ke snížení energetické závislosti na třetích zemích, a zvýšit tak energetickou bezpečnost Evropy;

14.

poukazuje na to, že by investice do zlepšení energetické účinnosti budov měly být podpořeny odpovídajícím finančním krytím na podporu občanů při těchto investicích, jež jsou velmi přínosné, a že by místní orgány měly být zapojeny do plánování a řízení těchto zdrojů;

15.

vyzývá Komisi, aby pokud možno podpořila posouzení možností renovace budov, jež podléhají omezením v souvislosti se zachováním kulturní krajiny nebo historické stavební kultury, s cílem zajistit, aby mohly být v těchto budovách v souladu s příslušnými požadavky využívány obnovitelné energie. Dále žádá, aby se tento aspekt stal jedním ze základních kamenů nového evropského Bauhausu;

Rozvoj infrastruktury regionů prostřednictvím regionálně diferencovanějších způsobů rozvoje

16.

považuje za zásadní, aby byl při integraci energetického systému posouzen dopad opatření na růst v jednotlivých regionech, a zejména na uskutečňování cílů politiky soudržnosti stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Jen tak lze dosáhnout vyváženého rozvoje a skutečné hospodářské soutěže na otevřeném trhu. Tomu bohužel brání mimo jiné značné rozdíly v cenách energie pro konečné spotřebitele;

17.

domnívá se, že je třeba zohlednit dodatečné úsilí, které musí vynaložit nejvzdálenější regiony k překonání technických překážek, jež představují nepropojené systémy bez přístupu na vnitřní trh s energií a bez souvisejících služeb. To s sebou nese obrovské investice do energetické infrastruktury (záložní kapacita, přenosové sítě včetně meziostrovních podmořských kabelů, systémy skladování energie, inteligentní sítě a logistika pro přístup, dopravu a skladování méně znečišťujících paliv), které jako celek mohou zaručit bezpečnost a kvalitu dodávek energie a integraci jejich domácích zdrojů, zejména obnovitelných zdrojů energie nejrůznějšího charakteru;

18.

domnívá se, že aniž by tím byl zpochybněn význam inovativních řešení, měla by se integrace energetického systému zaměřit v první řadě na rozvoj stávající základní regionální infrastruktury, jejíž silné stránky a výhody se osvědčily v praxi. Vzhledem k velmi odlišným regionálním klimatickým podmínkám a charakteristikám infrastruktury je třeba hledat kreativní a inteligentní řešení pro slabá místa stávající základní regionální infrastruktury. Proto také není nezbytně nutné, aby byly budovy ve všech regionech ve vyšší míře vytápěny elektřinou, neboť některé země mají dobře rozvinutou síť dálkového vytápění. Například více než 70 % obyvatel Lotyšska má k dispozici dálkové vytápění. Množství takto dodané energie přibližně odpovídá spotřebě elektřiny v Lotyšsku. Dálkové vytápění může přispět k zajištění skladování energie a výroby elektřiny a využívání energetických zdrojů, které nelze využívat v rámci budov. U dálkového a místního vytápění a teplárenských sítí je tudíž také nutné postupně přejít na energie z obnovitelných zdrojů;

Nákladová efektivnost pro občany a podniky

19.

zdůrazňuje, že při jakémkoli dalším rozvoji energetického systému by se vždy mělo posuzovat, zda tím mohou podniky a občané ušetřit náklady. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla mít za cíl snížit dopad na klima a posílit účinné využívání zdrojů u integrovaných systémů dodávek energie a také zlepšit účinnost pro konečné spotřebitele. Zároveň je však třeba dbát na to, aby plánovaný přechod nepoškozoval zájmy spotřebitelů. Úsilí o zlepšení energetické účinnosti nesmí mít za následek vyšší ceny energií nebo jiné náklady pro občany a podniky bez odpovídajících náhrad;

20.

zastává názor, že cíl snížení emisí skleníkových plynů by měl být realizován způsobem, jenž je z hlediska příslušného členského státu co nejpříznivější a nejúčinnější, zejména pokud jde o jeho sociálně zranitelné skupiny. V souvislosti s budoucím přechodem na nosiče energie z obnovitelných zdrojů je rovněž důležité mít na paměti výsadu každého členského státu a každého místního a regionálního orgánu určovat svou skladbu zdrojů energie a obecnou strukturu svých dodávek energie;

21.

zdůrazňuje, že Komise by měla jak v souvislosti s právními předpisy EU, tak v souvislosti se svou budoucí činností významně přispět ke zlepšení znalostí a informovanosti veřejnosti v EU o využívání technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a o podpoře výroby energie z těchto zdrojů, neboť odpor veřejnosti vůči některým technologiím v oblasti obnovitelných zdrojů energie, spolu s předpisy, které nezohledňují technologický vývoj, představují zásadní překážku rozvoje energie z těchto zdrojů. Je rovněž důležité nejen zvyšovat povědomí místních komunit, ale také informovat o tom, že energie z obnovitelných zdrojů přináší právě místním komunitám konkrétní užitek;

22.

konstatuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována řešením, která by mohla odstranit výrazné rozdíly v cenách energií (včetně veškerých souvisejících nákladů) pro konečné spotřebitele na vnitřním trhu EU. Z hlediska nákladů pro konečné spotřebitele by mělo být posuzováno rovněž zvýšené využívání obnovitelných zdrojů v energetickém systému. V této oblasti nejsou možnosti rozvoje inovativních a pro spotřebitele nákladově efektivních řešení zdaleka vyčerpány;

Cesta ke klimatické neutralitě do roku 2050

23.

připomíná, že je třeba vzít v úvahu dodatečné úsilí regionů s izolovanými elektrickými systémy, pro něž dosud nejsou k dispozici inovativní technologická řešení umožňující propojení s jinými integrovanými sítěmi. Tak je tomu v případě nejvzdálenějších region, kde je třeba zvážit alternativní řešení, která mohou jako celek zaručit bezpečnost a kvalitu dodávek energie a současně dosáhnout klimatické neutrality;

24.

domnívá se, že dosáhnout uhlíkové neutrality a neutrality z hlediska klimatu do roku 2050 bude možné jen tehdy, bude-li propojeno úsilí v oblastech úspor energie, energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a využití odpadního tepla. Ke snížení emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích je nutné, aby vedle zvyšování energetické účinnosti a podpory využívání obnovitelných zdrojů energie bylo také rozvíjeno napojení na základní infrastrukturu;

25.

upozorňuje, že má-li Evropa jako celek do roku 2050 dosáhnout cíle klimatické neutrality, nejde v energetickém systému jednotlivých regionů ani tak o to, o kolik procent se zvýší stávající podíl zelené energie na celkové spotřebě energie. Jsou zapotřebí spíše konkrétní plány, jak chce každý z regionů dosáhnout cíle, jenž byl společně dohodnut v EU – jde tedy o to, jaký podíl má zelená energie na celkové spotřebě energie jednotlivých regionů. Vzhledem k doposud dosaženým výsledkům (1) je evidentní, že integrace energetického systému si v jednotlivých členských státech a regionech vyžádá velmi rozdílné úsilí. Některé regiony se budou muset snažit o zvýšení podílu zelené energie na spotřebě energie. Pro jiné bude výzvou přijetí nezbytných opatření k účinnějšímu využívání energie, pro další to pak bude zlepšení základní infrastruktury. Regionální přístup při provádění strategie EU pro integraci energetického systému je proto předpokladem dynamického, klimaticky neutrálního hospodářství;

Výhled ohledně technologií výroby obnovitelné energie na moři

26.

vítá „strategii EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost“. Zdůrazňuje, že je nezbytné konkrétní plánování, aby bylo možné zvýšit kapacitu obnovitelných zdrojů energie, mimo jiné také instalovanou kapacitu větrných elektráren na moři. V zájmu dosažení cílů v oblasti klimatu do roku 2030 a 2040 je nutný včasný rozvoj výroby energie z již zavedených a nákladově efektivních zdrojů, jako je větrná energie na pevnině a solární energie. Členské státy jsou odkázány na rozvoj výroby obnovitelné energie v zájmu dosažení cíle nulového znečištění a klimatické neutrality do roku 2050. Tento rozvoj je významný také pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů za účelem dekarbonizace odvětví, v nichž je obtížné dosáhnout snížení emisí;

27.

sdílí názor, že technologie výroby obnovitelné energie (např. vodní energie, geotermální energie, solární energie, přílivová energie, energie mořských vln, plovoucí mořské větrné a sluneční elektrárny, výroba vodíku na moři) by měly být cíleně podporovány. Příslušná technologická řešení by přitom zároveň měla pomoci vzájemně sladit hospodářské a environmentální cíle EU. Zdůrazňuje, že je současně nezbytný jasný plán budoucího rozvoje sítí a zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, např. elektrizační soustavy na moři a výroby větrné energie na moři, s přímým připojením na přeshraniční propojovací vedení. Výroba energie na moři v kombinaci s přeshraničním přenosem energie by umožňovala významné úspory nákladů a využívání námořního prostoru. Při tom však nesmí být omezován rybolov ani provoz plavidel;

28.

s ohledem na biologickou rozmanitost žádá jasné a praktické podmínky pro využívání obnovitelných zdrojů energie na moři. Cíle „zelené energie“ a „biologické rozmanitosti“ by neměly být považovány za vzájemně protichůdné. Je naopak nezbytné nalézt konkrétní způsoby jejich uskutečňování, aby se urychlilo využívání potenciálu energie na moři a zajistilo konkrétní územní plánování námořních prostor, které bude nejen v souladu s potřebami biologické rozmanitosti při menším narušení mořského života, ale bude rovněž reagovat na přání občanů zachovat mořskou krajinu, na stále rostoucí potenciál ekoturistiky a na požadavky na atraktivitu přírodního prostředí;

29.

připomíná potenciál ostrovů a nejvzdálenějších regionů při rozvoji energie z obnovitelných mořských zdrojů, které by mohly hrát zásadní úlohu při přechodu těchto regionů k neutrálnímu hospodářství a mohly by být přínosem pro průmysl, hospodářství a společnost v celé EU;

30.

poukazuje na to, že získávání energie na moři může vést k vytváření nových pracovních míst nebo k rekvalifikaci většího počtu pracovníků. Nemělo by to však omezovat stávající formy zaměstnání a příležitosti, které poskytují. Je nezbytné zajistit rekvalifikaci pracovních sil, přičemž další vzdělávání musí probíhat v souladu se specifickými potřebami odvětví výroby energie z obnovitelných zdrojů na moři;

31.

žádá, aby ve strategii EU pro obnovitelnou energii na moři hrály zvláštní úlohu přístavy. Měly by být modernizovány, aby mohly využívat těchto nových obchodních příležitostí, k nimž patří montáž, výroba a údržba zařízení na výrobu energie na moři;

32.

vítá názor Komise, že k dosažení rozšíření navrhovaného ve „strategii EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost“ bude nezbytná spolupráce všech zúčastněných stran: členských států, místních a regionálních orgánů, občanů EU, sociálních partnerů a nevládních organizací. Zdůrazňuje, že k zajištění trvalého a rychlejšího pokroku v oblasti obnovitelné energie na moři je nutná právní jistota a jasnost, protože investice jsou obecně vysoce kapitálově náročné, zejména v raných fázích projektů;

Strategie EU ke snížení emisí methanu – nové příležitosti

33.

konstatuje, že podle „strategie EU pro snížení emisí methanu“ činí příspěvek EU k celosvětovým emisím methanu jen 5 %. I nejambicióznější plány EU na jejich snížení by tedy měly jen malý dopad na snížení celosvětových emisí skleníkových plynů. Dovoz na vnitřní trh by měl být povolen pouze ze zemí (nebo jejich částí), které mají stejné standardy snižování emisí skleníkových plynů jako EU. To je jediný způsob, jak zajistit, aby cíle v oblasti klimatu stanovené EU nenarušovaly globální konkurenceschopnost EU a jejích podniků;

34.

vyzývá k rychlejšímu odhalování úniků methanu, a to jak prostřednictvím programu Copernicus, tak prostřednictvím jiných nástrojů, není-li Copernicus schopen poskytnout dostatečné údaje. Je zásadní přesně určit, kde se ve třetích zemích uvolňují velká množství methanu. Tyto informace musí být zveřejňovány, aby mohli občané EU činit informovaná rozhodnutí o nákupu zboží vyrobeného na takových místech. Podle Světového energetického výhledu Mezinárodní energetické agentury produkují zařízení pro těžbu ropy a plynu po celém světě velmi rozdílná množství methanu. V této oblasti proto existuje významný potenciál pro snížení emisí methanu; VR proto žádá zamezení únikům methanu ve výrobních, přepravních a recyklačních řetězcích v rámci EU, jakož i dovozu fosilních nosičů energie způsobujících znečištění uvolňováním methanu při těžbě, zpracování a přepravě;

35.

poukazuje na to, že podle „strategie EU pro snížení emisí metanu“ pochází přibližně 41 % celosvětových emisí methanu z přírodních zdrojů (biogenní emise), jako jsou mokřady nebo přírodní požáry. Prioritním cílem by se proto měly stát prevence a účinný boj proti lesním požárům v EU. Ty mají totiž dopad nejen na globální oteplování, ale mohou také významně poškozovat přírodu, lidi a podniky v Evropě. VR rovněž žádá, aby bylo prozkoumáno, do jaké míry by mohla EU účinněji přispívat k hašení a prevenci lesních požárů ve třetích zemích, kde každoročně shoří rozsáhlé lesní oblasti;

36.

zároveň žádá, aby cíle v oblasti snižování emisí methanu nemohly narušovat konvergenci evropských regionů ani prohlubovat socioekonomické rozdíly mezi evropskými regiony;

37.

pokud jde o směřování společné zemědělské politiky (SZP), požaduje přijetí účinných opatření ke snížení emisí methanu ze zemědělství. Významnou měrou k tomu mohou v rámci nových ekorežimů přispět systémy s nízkými vstupy, jako je pastva, a opatření na ochranu půdy;

38.

vyzývá k tomu, aby byli při vývoji technologií a jejich používání více zohledňováni evropští výrobci, a cíle v oblasti snižování emisí methanu díky tomu nebyly spojeny s ještě vyššími náklady pro občany a podniky, zejména pro zemědělce a chovatele hospodářských zvířat. Zároveň je třeba zajistit, aby snížení emisí methanu v zemědělství a při chovu hospodářských zvířat nevedlo k nárůstu cen potravin;

Závěry

39.

zdůrazňuje, že vedle využívání nových možností získávání energie z obnovitelných zdrojů zůstává i nadále důležité zajistit, aby byla prioritně evropská síť rozšířena a aby byl každý region napojen na společnou evropskou energetickou síť. Díky tomu se budou moci obnovitelné zdroje dostupné v různých lokalitách lépe doplňovat. Rovněž je naléhavě zapotřebí přijmout minimální standardy pro zajištění bezpečných dodávek elektřiny a zachování stability sítě;

40.

poukazuje na to, že je důležité zohlednit stávající regionální rozdíly, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat venkovským a řídce obydleným oblastem, a také podporovat nákladově efektivní řešení, díky nimž se náklady spojené se snižováním spotřeby energie nedotknou evropských občanů a podniků, především pak zranitelných skupin, přičemž je třeba předejít možnému zhoršení energetické chudoby nejslabších skupin;

41.

konstatuje, že pandemie COVID-19 ještě zvyšuje potřebu transformace energetiky, která přispěje k udržitelnější společnosti a hospodářství a zajistí schopnost všech evropských regionů poskytovat základní služby v krizových situacích. Tento přechod musí být spravedlivý, postupný a nevratný, neboť krátkodobá, neudržitelná řešení by mohla napáchat více škody než užitku;

42.

zdůrazňuje, že do rozhodování v souvislosti s transformací energetiky by měly být systematičtěji zapojeny místní a regionální orgány. Je třeba zajistit, aby byly příslušné místní a regionální orgány zapojeny do přípravy vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, a to případně prostřednictvím víceúrovňového dialogu o klimatu a energetice. VR opakuje svou výzvu určenou členským státům a Komisi, aby vytvořily stálou platformu pro víceúrovňový dialog o energetických otázkách. To by mohlo podpořit aktivní zapojení místních a regionálních orgánů, organizací občanské společnosti, podniků a dalších zainteresovaných stran do přípravy transformace energetiky. VR upozorňuje, že směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (2) o obnovitelných zdrojích energie disponuje velmi dobrým základem pro energetická společenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie. VR vyzývá členské státy, aby provedly tuto směrnici v zájmu většího zapojení občanů do občanských energetických společenství;

43.

poukazuje na to, že k dosažení nových cílů je bezpodmínečně nutné spolupracovat s místními a regionálními orgány na přípravě a provádění politik a zajistit, aby byli občané a podniky o těchto cílech řádně informováni a bylo o nich zvyšováno jejich povědomí. To je základem pro utváření naší budoucnosti udržitelným způsobem;

44.

zdůrazňuje, že vzhledem k významu účasti občanů je nutné vzít v úvahu, že úspěšné provádění strategie EU pro integraci energetického systému je nemyslitelné bez iniciativ, které podporují tok informací zdola nahoru, výměnu informací a vzdělávání na místní úrovni. VR konstatuje, že vhodné zapojení zainteresovaných stran usnadní nejen přijetí politik veřejností, ale také komplexní a transparentní posuzování dosaženého pokroku.

---

(1)  Eurostat, „Share of renewable energy in the EU up to 19,7 % in 2019“ (Podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU dosáhl v roce 2019 až 19,7 %), https://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-eurostat-news/-/ddn-20201218-1.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

Stanovisko Evropského výboru regionů – Akční plán digitálního vzdělávání 2021–2027

(2021/C 300/12)

Hlavní zpravodajka: Gillian COUGHLAN (IE/Renew E.), členka rady hrabství Cork Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akční plán digitálního vzdělávání 2021–2027 – Nové nastavení vzdělávání a odborné přípravy pro digitální věk COM(2020) 624

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

1.

konstatuje, že pokud jde o vzdělávání, tempo vstupu dnešní společnosti do „digitálního věku“ je stimulováno a urychlováno v důsledku společenských omezení spojených s pandemií COVID-19;

2.

připomíná však, abychom neztráceli ze zřetele, že v diskusi o vzdělávání a odborné přípravě hovoříme o rozvoji kritického myšlení malých dětí, dospívající mládeže otevřené řadě vlivů a dospělých motivovaných zvídavostí. Hovoříme také o formování fyzických dovedností a znalostí řemeslníků, odborných pracovníků, manuálně pracujících, pracovníků údržby, zaměstnanců sektoru služeb, podnikatelů i zemědělců – zkrátka vždy lidí;

3.

upozorňuje, že je v této chvíli nutno rozlišovat mezi digitálním vzděláváním a vzděláváním on-line či na dálku, které bylo spěšně zavedeno při prvním omezení volného pohybu osob a postupně upravováno při omezeních, která následovala. Dnešní realita není v souladu s evropskou vizí digitálního vzdělávání;

4.

souhlasí, že krize COVID-19 osvětlila, co jsou klíčové faktory účinného digitálního vzdělávání a odborné přípravy, urychlila tuto změnu a dala vyniknout silným a slabým stránkám i příležitostem a omezením digitálního vzdělávání;

5.

připomíná, že organizace vzdělávacích systémů spadá do pravomoci členských států, aniž je dotčena skutečnost, že v každém členském státě existuje vnitřní systém rozdělení pravomocí. Nové výzvy si ovšem žádají vyšší míru koordinace na evropské úrovni nebo intenzivnější a podpůrná opatření v Evropském prostoru vzdělávání, a to prostřednictvím uplatňování mezinárodních technologických norem a strategií a doporučení EU;

6.

opakuje (1) zásadní požadavek, aby místní a regionální orgány podpořily vzdělávání a digitální začleňování žactva/studujících, jakož i občanů;

7.

vítá úsilí, jež Evropská unie v posledních dvou desetiletích vynaložila na posílení digitálních dovedností evropských občanů a které nyní vrcholí předložením Akčního plánu digitálního vzdělávání 2021–2027. Vítá též cíl usnadnit poskytování kvalitního, inkluzivního, přístupného, účinného a atraktivního vzdělávání a zároveň integrovat distanční, on-line a kombinované metodiky;

8.

zdůrazňuje význam konceptu digitální soudržnosti, jak je popsán ve stanovisku Digitální Evropa pro všechny (2), jako další důležitý rozměr tradiční koncepce hospodářské, sociální a územní soudržnosti zakotvené ve Smlouvě o EU. Požaduje, aby se vztahoval i na oblast vzdělávání a aby tento požadavek byl zohledněn při příštích změnách Smlouvy. Jedná se o nezbytný krok k řešení společenských výzev s ohledem na stále rostoucí potřeby digitalizace, přičemž je zapotřebí zajistit, aby žádný občan ani žádný region nezůstal stranou;

Digitální gramotnost pro všechny

9.

uvědomuje si, že význam digitálních dovedností přesahuje trh práce, neboť tyto dovednosti hrají stále důležitější úlohu v soukromém i veřejném životě našich občanů, zvláště pokud jde o učení, přístup k informacím a produktům či přístup k veřejným a soukromým službám, sociální začleňování, volnočasové aktivity a mnoho dalších každodenních potřeb;

10.

doporučuje, aby akční plán digitálního vzdělávání vycházel z osvědčených postupů, jako tomu bylo v jiných odvětvích, např. v oblasti podnikání, a aby v něm byly zachovány odborné znalosti pedagogických odborníků a důležitý mezilidský kontakt ve třídě;

11.

je přesvědčen o nutnosti zajistit, aby digitální vzdělávání proniklo i k nejzranitelnějším skupinám a osobám a stalo se faktorem usnadňujícím sociální soudržnost. Evropská unie musí činit maximum pro vytvoření společnosti, v níž se každý může zapojit bez ohledu na věk, pohlaví, sociální původ, etnickou příslušnost nebo tělesné a duševní schopnosti;

12.

dále upozorňuje, že zásadním předpokladem překonání existujících rozdílů způsobených rozptýlením obyvatelstva a jeho izolovaností ve srovnání s velkými městy bude kvalita připojení vzdělávacích zařízení nacházejících se ve venkovských, odlehlých a ostrovních oblastech, a zdůrazňuje, že digitální propasti mezi velkými městy a venkovskými, odlehlými a ostrovními oblastmi je třeba věnovat náležitou pozornost v akčním plánu digitálního vzdělávání i ve vnitrostátních opatřeních, jimiž bude prováděn;

13.

vyzývá Evropskou komisi, aby aktivně prosazovala právo osob se zdravotním postižením na inkluzivní digitální vzdělávání, a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby identifikovaly prvky digitálního vzdělávání, které by se zaměřily na osoby se zdravotním postižením a byly přizpůsobeny jejich potřebám, a aby v tomto ohledu investovaly a sdílely své poznatky. Rovněž je zapotřebí zohlednit a řešit potřeby zranitelných skupin v oblasti vzdělávání a dovedností, a to zajištěním rovného přístupu k vysoce kvalitnímu základnímu vzdělání;

14.

je rovněž důležité zohlednit potřeby národnostních menšin a umožnit vytváření a přístup k obsahu, který odpovídá jejich právu studovat ve svém rodném jazyce;

Spojitost digitálního vzdělávání a digitální transformace

15.

poukazuje na skutečnost, že ve společnosti i v evropském a světovém hospodářství bude od nynějška poptávka po těch, kteří budou mít dovednosti a schopnosti stát se architekty, staviteli a přirozenými členy tohoto nového digitálního světa, a zdůrazňuje z toho plynoucí potřebu investic do definování, vytváření a získávání základních i pokročilých digitálních dovedností;

16.

s politováním konstatuje, že i přes postupné zlepšování dosud na 35 % aktivní pracovní síly v Evropě nemá ani základní digitální dovednosti (3), přičemž alespoň základní digitální gramotnost se dnes vyžaduje u 90 % pracovních míst. S postupem plánované digitální transformace výrazně rostou nároky na objem a úroveň základních digitálních dovedností;

17.

je hluboce znepokojen skutečností, že existuje zřetelná propast mezi úrovní digitálních dovedností osob v zaměstnání a nezaměstnaných, starších lidí a dospělých s nízkou úrovní dosaženého vzdělání (4) a zřetelně se prohlubují nerovnosti v oblasti digitálního vzdělání mezi ženami a muži. Jedním z možných způsobů, jak dosáhnout pozitivního vývoje v této oblasti (a překlenout tak propastné rozdíly v digitálním vzdělání mezi ženami a muži), je pobízet studentky, aby se rozhodly pro studium přírodovědných, technických, inženýrských, uměleckých a matematických oborů (STE(A)M). Vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby využily provádění Nástroje pro oživení a odolnost, programů Digitální Evropa, Erasmus+ a Horizont Evropa i Evropského sociálního fondu k podpoře účasti žen na studiu těchto oborů a ke zmírnění tohoto rozdílu díky podpoře určené pro poskytovatele digitálního vzdělávání;

18.

je rovněž znepokojen existencí zřetelné digitální propasti ve venkovských oblastech, a to v rámci celé vzdělávací obce (u učitelů, žáků i rodin). Žádá Evropskou komisi a členské státy, aby použily Nástroj pro oživení a odolnost a Evropský sociální fond tak, aby bylo díky financování zajištěno snížení digitální propasti prostřednictvím specifických investic do těch regionů, jež čelí demografickým výzvám a významnému a dlouhodobému nedostatku investic, s tím, že by byly připraveny stabilní a udržitelné projekty s dopadem na celou vzdělávací obec;

19.

vzhledem k tomu též podporuje cíl agendy dovedností zajistit, aby 70 % osob ve věku 16 až 74 let mělo do roku 2025 alespoň základní digitální dovednosti;

20.

dále doporučuje, aby všechny programy odborného vzdělávání a učňovské přípravy zahrnovaly digitální prvek, který by přesahoval rámec programu Stáž v oblasti digitálních příležitostí bez ohledu na vyučovanou dovednost. Dále doporučuje, aby navrhovaná evropská platforma pro výměnu informací vytvářela obsah pro tyto kurzy obdobně k Mezinárodnímu počítačovému řidičskému průkazu (ICDL) a navíc k evropskému osvědčení o digitálních dovednostech (EDSC), které má být založeno na sebehodnocení;

21.

zdůrazňuje, že je zapotřebí učinit digitální vzdělávání nedílnou součástí celoživotního učení, a vyzývá soukromý i veřejný sektor, aby převzaly odpovědnost za vzdělávání a odbornou přípravu občanů tak, aby získali a udrželi si konkurenceschopné místo na trhu práce, přizpůsobili se jeho potřebám a současně se v plné míře mohli rozvíjet i ve svém osobním životě;

Digitální vzdělávání – příležitosti a výzvy

22.

je přesvědčen o možných výrazných přínosech digitalizace vzdělávání, bude-li zacíleno na ty, jimž je určeno, zohlední-li jejich věk a zaměří se na jejich rozvoj. Takové vzdělávání by se stalo zárukou přístupného a inkluzivního vzdělávání, pokročilo by se díky němu směrem k dosažení kvalitního vzdělávání pro všechny nebo by se na to vyčlenily prostředky a realizovalo by se tak právo na vzdělání jako základní lidské právo;

23.

vyzývá k přímému veřejnému financování vývoje nových modelů výuky a podpory dovedností pro 21. století na všech úrovních vzdělávání od základních po vysoké školy a k dalšímu zjednodušení struktury finančních programů EU tak, aby umožnily zapojení širšího okruhu zúčastněných stran a rozšíření partnerství mezi průmyslem a akademickou obcí;

24.

žádá, aby bylo posíleno etické využívání umělé inteligence a využívání údajů ve vzdělávání a v odborné přípravě pedagogů a aby byly prostřednictvím programu Horizont Evropa podpořeny aktivity spojené s výzkumem a inovacemi;

25.

vyzývá Evropskou komisi, aby s využitím „uživatelsky přívětivých informací a komunikace“ zvýšila povědomí o jednotlivých programech a opatřeních a zajistila jejich dostupnost a aby podpořila decentralizovaný systém šíření informací využitím různých sítí EU, jako jsou centra pro digitální inovace;

26.

nabízí pomoc při realizaci informační kampaně Connectivity4Schools;

27.

je znepokojen nárůstem digitálního násilí a obtěžování a zdůrazňuje, že je třeba takovému chování předcházet prostřednictvím vzdělávání;

28.

vyzývá k tomu, aby byl k rozběhu výzkumu a vývoje příležitostí v oblasti digitálního vzdělávání v počáteční fázi využit systém poukázek, do nějž budou zapojeny regiony a města;

29.

je znepokojen frustrací nad nedostatečným připojením a vybavením, již dala v posledním roce najevo řada žáků i učitelů ze všech evropských měst a regionů. Na jedné straně opakuje své přesvědčení (5), že je třeba změnit priority při rozvoji vzdělávací infrastruktury na místní úrovni a že místní a regionální orgány budou podporovat přechod k moderní, funkční, digitální a zelené vzdělávací infrastruktuře ve svých komunitách. Na straně druhé vyzývá, aby vlády členských států s využitím unijních či vnitrostátních finančních programů nebo programů partnerství s místními podniky zajistily všem učitelům i žákům odpovídající digitální vzdělávací nástroje a volný přístup k digitálním komunikačním a vzdělávacím aplikacím a platformám;

30.

zdůrazňuje, že celosvětová pandemie zviditelnila nenahraditelné dovednosti učitele. Mezilidská interakce, moderování, povzbuzení, předvedení, vysvětlení, oprava, hodnocení, rada, podpora, odbornost a znalosti – to vše jsou dovednosti, které zajišťují učitelé. Vyzývá k rozvíjení těchto dovedností tak, aby byly použitelné i v digitálních rámcích, neboť učitelé zastávají zcela zásadní úlohu, pokud jde o využívání a začlenění digitálních technologií v rámci výuky a učení;

31.

upozorňuje však, že vzdělávací technologie by měly zůstat nástrojem, nikoli se stát náhražkou osobního vzdělávání, neboť interakce mezi lidmi je zásadním předpokladem dobrých podmínek a rozvoje studentů včetně komunikace mezi učitelem a studentem i mezi studenty navzájem;

32.

považuje za znepokojivé, že podle výsledků nedávné studie (6) se pouze 40 % učitelů cítí připraveno na využití digitálních technologií ve výuce;

33.

navrhuje lepší sladění modelů odborné přípravy učitelů v celé Evropské unii pomocí těsnější spolupráce našich vysokých škol a center celoživotního vzdělávání učitelů a naléhavě vyzývá k vytváření stálých center v univerzitních městech, jež by učitelům z celé škály vzdělávacího systému umožnila využívat kvalitních programů doškolování a dalšího profesního rozvoje. Dále navrhuje, aby obsahy využívané v rámci celoživotního vzdělávání učitelů byly přístupné jako otevřené zdroje, a mohly tak být opětovně využívány v rámci každodenní vzdělávací činnosti;

34.

schvaluje myšlenku rámce obsahu digitálního vzdělávání. Rád by se však ujistil, že financování bude poskytováno na regionální úrovni tak, aby se všichni učitelé cítili součásti centra a regionální jazyky získaly podporu přizpůsobením prostředků všem;

35.

vyslovuje se pro to, aby evropský rámec obsahu digitálního vzdělávání disponoval vlastním technologickým inkubátorem, jehož určením by bylo vytvářet obsah, standardizovaný podle referenčního modelu sdílitelných obsahových objektů (Shareable Content Object Reference Model – SCORM) a respektující kvalitu podle modelu otevřených vzdělávacích zdrojů (Open Educations Resources – OER), a podporovat učitele a další odborné pracovníky při vytváření obsahu, studijních osnov a dalších prostředků v souladu s výše uvedenými kritérii. Je nezbytné posilovat spolupráci a výměnu materiálů a osvědčených postupů v oblasti metod výuky. Doporučuje, aby toto oddělení podporovalo vnitrostátní vzdělávací úřady při posuzování technologických aplikací tak, aby se finanční prostředky vynakládaly na ty nejlepší technologie, byla prováděna co nejdůkladnější kontrola a získaná data byla řádně využita;

36.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vhodných opatření, mj. v rámci programů Erasmus+, Horizont Evropa a InvestEU, podpořila vznik celoevropských platforem pro širokou distribuci vzdělávacího obsahu a nástrojů v inkluzivním a mnohojazyčném pojetí, při zohlednění regionálních jazyků;

37.

zdůrazňuje investice EU do digitální kultury, přičemž podtrhuje příklad projektu Europeana, který nabízí digitální obsah z oblasti evropských dějin a kultury a přispívá tak k diverzifikaci výuky ve školách v celé Evropské unii;

38.

vítá a žádá multiplikační iniciativy, jako je projekt digitální školy připravený Společným výzkumným střediskem, který nabízí volně přístupné hromadné otevřené on-line kurzy (MOOC);

39.

poukazuje na potřebu digitální kultury v rámci vzdělávací obce. V době, kdy je ke všem znalostem podle všeho přístup přes internet, je zásadně potřebné, aby členové vzdělávací obce dokázali rozlišit a filtrovat spolehlivá fakta a názory a nezávisle posuzovat a porovnávat data;

40.

je rovněž důležité nalézt způsob, jak pomoci rodičům podporovat své děti v přístupu k digitálnímu vzdělávání;

41.

konstatuje, že rodiny, studenti a vzdělávací pracovníci hlásí závažný výskyt kyberšikany. Dále vyzývá, aby bylo i nadále poskytováno a financováno výchovné poradenství určené žákům a studentům všech věkových skupin;

42.

vyzývá Komisi, aby se zaměřila na specifickou podobu vzdělávacích dat a riziko plynoucí z nedostatečné regulace jejich výměny a uchovávání. Žádá ji rovněž, aby zapojila Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) do diskuse o zřízení zvláštního statusu pro data týkající se žáků a účastníků vzdělávání. Kromě toho by Komise měla zvyšovat povědomí všech zúčastněných stran v oblasti digitálního vzdělávání (učitelů, studentů, žáků, účastníků vzdělávání a rodičů) o tom, jak je důležitá kybernetická bezpečnost, a nalézt také způsob, jak kybernetickou bezpečnost v této oblasti neustále zvyšovat.

---

(1)  Stanovisko VR Vytvoření Evropského prostoru vzdělávání do roku 2025, březen 2021.

(2)  COR-2019-03332, stanovisko VR Digitální Evropa pro všechny: realizace inteligentních a inkluzivních řešení v praxi, přijato v říjnu 2019.

(3)  Dokument Evropského účetního dvora Opatření EU k řešení nízké úrovně digitálních dovedností, Přezkum č. 02, 2021.

(4)  Tamtéž.

(5)  Stanovisko VR Vytvoření Evropského prostoru vzdělávání do roku 2025, březen 2021.

(6)  Mezinárodní průzkum OECD týkající se výuky a učení (TALIS), 2018.