Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2021/C 163/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 148, 26.4.2021

Dřívější publikace

Úř. věst C 138, 19.4.2021

Úř. věst. C 128, 12.4.2021

Úř. věst. C 110, 29.3.2021

Úř. věst. C 98, 22.3.2021

Úř. věst. C 88, 15.3.2021

Úř. věst. C 79, 8.3.2021

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 4. března 2021 – Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-664/18) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/50/ES - Kvalita vnějšího ovzduší - Článek13 odst. 1 a příloha XI - Systematické a trvající překračování mezních hodnot pro oxid dusičitý (NO2) v některých zónách na území Spojeného království - Článek 23 odst. 1 - Příloha XV - „Co možná nejkratší“ období překračování hodnot - Náležitá opatření)

(2021/C 163/02)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: původně J. Norris a K. Petersen, poté E. Manhaeve a J. Norris, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: F. Shibli, zmocněnec, ve spolupráci s J. Morrison, Barrister)

Vedlejší účastnice podporující žalovaného: Spolková republika Německo (zástupci: původně T. Henze a S. Eisenberg, poté J. Möller a S. Eisenberg, zmocněnci, ve spolupráci s U. Karpensteinem, F. Fellenbergem a K. Dingemann, Rechtsanwälte)

Výrok

1)

určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že systematicky pokračovalo v překračování ročních prahových hodnot NO2 v zónách UK0001 (městská oblast Greater London); UK0002 (městská oblast West Midlands); UK0003 (městská oblast Greater Manchester); UK 0004 (městská oblast West Yorkshire); UK 0013 (městská oblast Teesside); UK0014 (The Potteries); UK0018 (Kingston upon Hull); UK0019 (městská oblast Southampton); UK0024 (městská oblast Glasgow); UK0029 (Eastern); UK0031 (South East); UK0032 (East Midlands); UK0033 (North West & Merseyside); UK0034 (Yorkshire & Humberside); UK0035 (West Midlands) a UK0036 (North East), jakož i hodinové prahové hodnoty NO2 v zóně UK0001 (městská oblast Greater London) od 1. ledna 2010 do roku 2017 včetně, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 13 odst. 1 a přílohy XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu; a tím, že od 11. června 2010 nepřijalo přiměřená opatření k tomu, aby bylo zaručeno dodržování prahových hodnot NO2 ve výše uvedených zónách, nesplnilo povinnosti vyplývající z čl. 23 odst. 1 samotného a ve spojení s přílohou XV směrnice 2008/50, a konkrétně povinnost zkrátit dobu překračování hodnot na minimum stanovenou v čl. 23 odst. 1 druhém pododstavci této směrnice.

2)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Spolková republika Německo republika ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 445, 10.12.2018.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 4. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Förvaltningsrätten i Malmö – Švédsko) – A v. Migrationsverket

(Věc C-193/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví - Úmluva k provedení Schengenské dohody - Vyhledávání informací v Schengenském informačním systému (SIS) při přezkumu žádosti o povolení k pobytu podané státním příslušníkem třetí země, který je v tomto systému veden jako osoba, které má být odepřen vstup - Článek 25 odst. 1 - Schengenský hraniční kodex - Podmínky vstupu pro státní příslušníky třetích zemí - Článek 6 odst. 1 a 5 - Listina základních práv Evropské unie - Článek 7 a čl. 24 odst. 2 - Odmítnutí obnovit povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny z důvodu, že totožnost žadatele není jednoznačně prokázána“)

(2021/C 163/03)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Förvaltningsrätten i Malmö

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Žalovaný: Migrationsverket

Výrok

Článek 25 odst. 1 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, která byla dne 19. června 1990 podepsána v Schengenu (Lucembursko) a vstoupila v platnost dne 26. března 1995, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 265/2010 ze dne 25. března 2010, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která umožňuje vydání, prodloužení nebo obnovení povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny, o které z území tohoto členského státu požádal státní příslušník třetí země, který je v Schengenském informačním systému veden jako osoba, které má být odepřen vstup do Schengenského prostoru, a jehož totožnost nemohla být prokázána prostřednictvím platného cestovního dokladu, pokud bylo přihlédnuto k zájmům členského státu, který záznam pořídil a se kterým byla věc předem konzultována, a povolení k pobytu je vydáno, prodlouženo či obnoveno pouze ze „závažných důvodů“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), zejména jeho čl. 6 odst. 1 písm. a), musí být vykládáno v tom smyslu, že se nevztahuje na státního příslušníka třetí země, který se nachází v takové situaci.

---

(1)  Úř. věst. C 155, 6.5.2019.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 3. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana – Španělsko) – Promociones Oliva Park SL v. Tribunal Económico Administrativo Regional (TEAR) de la Comunidad Valenciana

(Věc C-220/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2008/118/ES - Obecná úprava spotřebních daní - Článek 1 odst. 2 - Další nepřímé daně na zboží podléhající spotřební dani - Směrnice 2009/28/ES - Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů - Článek 1, čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 3 odst. 3 písm. a), přičemž ten ve spojení s čl. 2 písm. k) - Směrnice 2009/72/ES - Společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou - Daň z výrobní hodnoty elektrické energie - Povaha a struktura daně - Daň zatěžující stejným způsobem elektřinu vyrobenou z obnovitelných i z neobnovitelných zdrojů“)

(2021/C 163/04)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Promociones Oliva Park SL

Žalovaný: Tribunal Económico Administrativo Regional (TEAR) de la Comunidad Valenciana

Výrok

1)

Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví odvod daně, která zatěžuje výrobu elektrické energie a její dodávky do elektrické sítě na vnitrostátním území a jejíž základ tvoří celková výše příjmů daňového poplatníka plynoucích z těchto činností, aniž by zohledňovala množství skutečně vyrobené a do uvedené sítě dodané elektřiny.

2)

Článek 1, čl. 3 odst. 1 a 2, jakož i čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, přičemž ten ve spojení s jejím čl. 2 druhým pododstavcem písm. k), musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví výběr daně, jež zatěžuje jednotnou sazbou výrobu elektřiny a její dodávky do elektrické sítě, včetně situace, kdy je tato elektřina vyráběna z obnovitelných zdrojů, a jejímž cílem je nikoli ochrana životního prostředí, ale zvýšení rozpočtových příjmů.

3)

Článek 107 odst. 1 SFEU a články 32 až 34 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví odvod vnitrostátní daně, jež zatěžuje výrobu elektřiny a její dodávky do elektrické sítě na území členského státu, v případě, že se tato daň neuplatní na dodávky elektřiny vyrobené v jiných členských státech do této sítě.

---

(1)  Úř. věst. C 213, 24.6.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 4. března 2021 – Evropská komise v. Fútbol Club Barcelona, Španělské království

(Věc C-362/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Podpora poskytnutá ve prospěch některých profesionálních fotbalových klubů - Článek 107 odst. 1 SFEU - Pojem ‚výhoda‘ - Režim podpory - Nařízení (EU) 2015/1589 - Článek 1 písm. d) - Snížená daňová sazba - Neziskové organizace - Méně výhodný daňový odpočet - Dopad - Vedlejší kasační opravný prostředek - Články 169 a 178 jednacího řádu Soudního dvora“)

(2021/C 163/05)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: P. Němečková, B. Stromsky a G. Luengo, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Fútbol Club Barcelona (zástupci: R. Vallina Hoset, J. Roca Sagarra, J. del Saz Cordero, A. Sellés Marco a R. Salas Lúcia, abogados), Španělské království (zástupci: Centeno Huerta, J. Ruiz Sánchez a A. Rubio González, zmocněnci)

Výrok

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 26. února 2019, Fútbol Club Barcelona v. Komise (T 865/16, EU:T:2019:113), se zrušuje v rozsahu, v němž vyhovuje druhému žalobnímu důvodu předloženému v řízení v prvním stupni a zrušuje rozhodnutí Komise (EU) 2016/2391 ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.29769 (2013/C) (ex 2013/NN), kterou poskytlo Španělsko některým fotbalovým klubům.

2)	Žaloba podaná Fútbol Club Barcelona ve věci T 865/16 znějící na zrušení rozhodnutí 2016/2391 se zamítá.

3)	Fútbol Club Barcelona ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci řízení před Tribunálem Evropské unie.

4)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení vynaložené v rámci tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.

5)	Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 238, 15.7.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Poste Italiane SpA (C-434/19), Agenzia delle entrate – Riscossione (C-435/19) v. Riscossione Sicilia SpA agente riscossione per la provincia di Palermo e delle altre provincie siciliane (C-434/19), Poste Italiane SpA (C-435/19)

(Spojené věci C-434/19 a C-435/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Hospodářská soutěž - Článek 107 odst. 1 SFEU - Podmínky použití - Článek 106 odst. 2 SFEU - Služby obecného hospodářského zájmu - Poskytování služby vedení běžného poštovního účtu za účelem výběru místní daně z nemovitostí - Podniky se zvláštními nebo výlučnými právy přiznanými členskými státy - Poplatky stanovené jednostranně podnikem, který je příjemcem - Zneužití dominantního postavení - Článek 102 SFEU - Nepřípustnost“)

(2021/C 163/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Poste Italiane SpA (C-434/19), Agenzia delle entrate – Riscossione (C-435/19)

Žalované: Riscossione Sicilia SpA agente riscossione per la provincia di Palermo e zelle altre provincie siciliane (C-434/19), Poste Italiane SpA (C-435/20)

za přítomnosti: Poste italiane SpA – Bancoposta (C-435/19)

Výrok

Článek 107 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní opatření, kterým jsou koncesionáři pověření výběrem imposta comunale sugli immobili (místní daň z nemovitostí) povinni disponovat běžným účtem založeným na jejich jméno u společnosti Poste Italiane SpA, aby umožnili zaplacení této daně daňovými poplatníky, a zaplatit poplatek za vedení tohoto běžného účtu, představuje „státní podporu“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je toto opatření přičitatelné státu, poskytuje společnosti Poste Italiane selektivní výhodu prostřednictvím státních prostředků a může narušit hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy, což musí ověřit předkládající soud.

---

(1)  Úř. věst. C 328, 30.9.2019.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen – Švédsko) – Föreningen Skydda Skogen (C-473/19), Naturskyddsföreningen i Härryda, Göteborgs Ornitologiska Förening (C-474/19) v. Länsstyrelsen i Västra Götalands län, B.A.B. (C-473/19), U.T.B. (C-474/19)

(Spojené věci C-473/19 a C-474/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Článek 12 odst. 1 - Směrnice 2009/147/ES - Ochrana volně žijících ptáků - Článek 5 - Lesní hospodářství - Zákazy zaměřené na zajištění ochrany chráněných druhů - Projekt vykácení lesa - Místo poskytující úkryt chráněným druhům“)

(2021/C 163/07)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen

Účastníci původního řízení

Žalobci: Föreningen Skydda Skogen (C-473/19), Naturskyddsföreningen i Härryda, Göteborgs Ornitologiska Förening (C-474/19)

Žalovaní: Länsstyrelsen i Västra Götalands län, B.A.B. (C-473/19), U.T.B. (C-474/19)

Výrok

1)

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž se zákazy stanovené v tomto ustanovení týkají pouze druhů uvedených v příloze I této směrnice, druhů ohrožených na určité úrovni nebo druhů trpících dlouhodobým poklesem populace.

2)

Článek 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž se v případě, že je účel určité lidské činnosti, například lesnické činnosti nebo činnosti využívání půdy, zjevně jiný než usmrcování nebo vyrušování živočišných druhů, se zákazy stanovené v tomto ustanovení uplatní pouze v případě rizika nepříznivých účinků na stav dotčených druhů z hlediska ochrany, a že ochrana poskytovaná tímto ustanovením nepřestává platit pro druhy, u nichž bylo dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany.

3)

Článek 12 odst. 1 písm. d) směrnice 92/43 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, v důsledku které navzdory přijatým preventivním opatřením dochází v důsledku dotčené činnosti posuzované samostatně nebo v kombinaci s jinými činnostmi ke ztrátě trvalé ekologické funkčnosti přírodního stanoviště dotyčného druhu v určité oblasti, ať již v důsledku poškozování, ničení nebo zhoršování, přímo či nepřímo, se zákaz stanovený v tomto ustanovení uplatní pouze tehdy, je-li pravděpodobné zhoršení stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany.

---

(1)  Úř. věst. C 288, 26.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) – Portugalsko) – Frenetikexito – Unipessoal Lda v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-581/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 odst. 1 písm. c) - Plnění, která jsou předmětem DPH - Osvobození - Článek 132 odst. 1 písm. c) - Poskytnutí péče při výkonu lékařských a nelékařských zdravotnických povolání - Nutriční poradenství a monitoring - Sportovní, tréninkové a wellness aktivity - Pojmy ‚jediné komplexní plnění‘, ‚vedlejší plnění k hlavnímu plnění‘ a ‚samostatnost plnění‘ - Kritéria“)

(2021/C 163/08)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně v rozhodčím řízení: Frenetikexito – Unipessoal Lda

Žalovaný v rozhodčím řízení: Autoridade Tributária e Aduaneira

Výrok

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že – s výhradou ověření předkládajícím soudem – služba nutričního monitoringu poskytovaná certifikovaným a oprávněným odborníkem ve sportovních zařízeních, a případně v rámci programů zahrnujících i služby sportovního tréninku a wellness, představuje oddělené a samostatné poskytování služeb a nemůže se na ni vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 132 odst. 1 písm. c) této směrnice.

---

(1)  Úř. věst. C 383, 11.11.2019.

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 4. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Düsseldorf – Německo) – Agrimotion S.A. v. ADAMA Deutschland GmbH

(Věc C-912/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Článek 52 odst. 1 - Povolení k souběžnému obchodu - Osobní povaha tohoto povolení“)

(2021/C 163/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Agrimotion S.A.

Žalovaná: ADAMA Deutschland GmbH

Výrok

Článek 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že pouze držitel povolení k souběžnému obchodu může na trh členského státu, který vydal toto povolení, uvést přípravek na ochranu rostlin.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 23. 3. 2020.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 4. března 2021 – Carmen Liaño Reig v. Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

(Věc C-947/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská a měnová unie - Bankovní unie - Ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků - Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků - Postup řešení krize - Přijetí programu řešení krize pro Banco Popular Español SA - Nařízení (EU) č. 806/2014 - Článek 24 - Nástroj převodu činnosti - Článek 21 - Odpis a konverze kapitálových nástrojů - Nástroje kapitálu tier 2 - Žaloba na neplatnost - Částečné zrušení - Neoddělitelnost - Nepřípustnost“)

(2021/C 163/10)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Carmen Liaño Reig (zástupce: F. López Antón, abogado)

Další účastník řízení: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) (zástupci: A. Valavanidou, S. Branca a J. King, zmocněnkyně, ve spolupráci s B. Meyringem a T. Klupschem, Rechtsanwälte, F. B. Fernández de Trocóniz Roblesem, abogado)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Carmen Liaño Reig se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 87, 16.3.2020.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 3. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf – Německo) – VS v. Hauptzollamt Münster

(Věc C-7/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Celní unie - Celní kodex Unie - Nařízení (EU) č. 952/2013 - Článek 87 odst. 4 - Místo vzniku daňového dluhu - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 odst. 1 - Články 70 a 71 - Uskutečnění zdanitelného plnění a vznik daňové povinnosti k DPH při dovozu - Místo vzniku daňového dluhu - Zjištění nesplnění povinnosti uložené unijními celními právními předpisy - Zboží, které bylo fyzicky uvedeno na celní území Unie v členském státě, které však vstoupilo do hospodářského oběhu Unie v členském státě, kde bylo toto zjištění učiněno“)

(2021/C 163/11)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: VS

Žalovaný: Hauptzollamt Münster

Výrok

Článek 71 odst. 1 druhý pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že daň z přidané hodnoty při dovozu zboží podléhajícího clu vzniká v členském státě, v němž bylo zjištěno nesplnění povinnosti uložené unijními celními právními předpisy, jestliže dotčené zboží, i když bylo fyzicky uvedeno na celní území Unie v jiném členském státě, vstoupilo do hospodářského oběhu Unie v členském státě, v němž bylo uvedené zjištění učiněno.

---

(1)  Úř. věst. C 137, 27.4.2020.

Kasační opravný prostředek podaný dne 26. srpna 2020 CF, TB, LO S.A. a UM S.L. proti usnesení Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 25. června 2020 ve věci T-22/19, Noguer Enríquez a další v. Komise

(Věc C-403/20 P)

(2021/C 163/12)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: CF, TB, LO S.A. a UM S.L. (zástupci: J. Álvarez González a S. San Felipe Menéndez, abogados)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Usnesením ze dne 3. března 2021 Soudní dvůr (sedmý senát) kasační opravný prostředek zčásti odmítl jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítl jako zjevně neopodstatněný a rozhodl, že CF, TB, LO S.A. a UM S.L. ponesou vlastní náklady řízení.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal correctionnel de Limoges (Francie) dne 23. října 2020 – Trestní řízení proti DS

(Věc C-557/20)

(2021/C 163/13)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal correctionnel de Limoges

Účastníci původního řízení

DS

Za přítomnosti: Union française des maréchaux-ferrants

Usnesením ze dne 16. března 2021 prohlásil Soudní dvůr (šestý senát) žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou tribunal correctionnel de Limoges (trestní soud v Limoges, Francie) rozhodnutím ze dne 11. září 2020 za zjevně nepřípustnou.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Německo) dne 16. října 2020 – AR v. St. Vincenz-Krankenhaus GmbH

(Věc C-727/20)

(2021/C 163/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesarbeitsgericht

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: AR

Odpůrkyně: St. Vincenz-Krankenhaus GmbH

Předběžné otázky

1.

Brání článek 7 směrnice 2003/88 (1) a čl. 31 odst. 2 Listiny výkladu takového vnitrostátního ustanovení, jako je § 7 odst. 3 BUrlG (spolkový zákon o dovolené), podle kterého dosud nevyčerpaný nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok, který náleží pracovníkovi, jenž se stal v průběhu roku, k němuž se nárok na dovolenou vztahuje, v důsledku nemoci neschopným práce, ale který danou dovolenou mohl – přinejmenším zčásti – čerpat v referenčním roce ještě před tím, než onemocněl, zaniká při nepřetržitě trvající pracovní neschopnosti 15 měsíců po uplynutí referenčního roku i v případě, že zaměstnavatel pracovníkovi prostřednictvím náležité výzvy a poučení fakticky neumožnil jeho nárok na dovolenou uplatnit?

2.	V případě kladné odpovědi na první otázku: Je za těchto podmínek v případě trvající pracovní neschopnosti vyloučeno rovněž propadnutí dovolené k pozdějšímu okamžiku?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9, Zvl. vydání: kapitola 05, svazek 004, s. 381).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Hamburg (Německo) dne 22. ledna 2021 – flightright GmbH v. Ryanair DAC, dříve Ryanair Ltd

(Věc C-37/21)

(2021/C 163/15)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Hamburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: flightright GmbH

Žalovaná: Ryanair DAC, dříve Ryanair Ltd

Předběžné otázky

1.

Představuje zpožděné povolení ke vzletu ze strany řízení letového provozu samo o sobě mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1) nebo je namístě odpověď na tuto otázku zodpovědět záporně, protože zpoždění při povolení ke vzletu ze strany řízení letového provozu, tzv. odložení přidělení slotu pro let, není událostí, která „se vymyká běžnému stavu“, nýbrž událostí, která patří k běžným a očekávatelným průběhům a rámcovým podmínkám mezinárodní letecké dopravy, protože se jedná o událost, která je vlastní běžnému výkonu činnosti leteckých dopravců?

2.

Má být považováno za obecně známou skutečnost, že tzv. odložení přidělení slotu pro let ze strany řízení letového provozu v mezinárodní letecké dopravě nepředstavuje okolnosti, které se vymykají běžnému stavu ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie, nýbrž jde o obvyklé, běžné, očekávatelné průvodní jevy letecké dopravy, nebo musí být podán ve sporu důkaz pomocí znaleckého posudku, který by byl předložen pouze tehdy, pokud se odložení přidělení slotu pro let vyskytuje v mezinárodní letecké dopravě extrémně zřídka a nikoli pravidelně?

3.

Je možné odložení přidělení slotu pro let ze strany řízení letového provozu hodnotit jako mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/04 pouze tehdy, pokud sama o sobě spočívají na skutečnostech, které mohou být kvalifikovány jako mimořádná okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3, tedy například vyskytne-li se nehoda nebo teroristická hrozba, nikoli však na povětrnostních podmínkách, které jsou v době a místě výskytu pro provoz běžné a které dočasně ovlivňují leteckou dopravu?

4.

Představuje nepříznivé počasí jako důvod odložení přidělení slotu pro let mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení ES č. 261/04 obzvláště jen tehdy, pokud nepříznivé počasí naplňuje samo o sobě mimořádnou okolnost, pokud se tedy nepříznivé počasí na určitém místě v určitý čas samo o sobě „vymyká běžnému stavu“ a samo o sobě nepatří k „obvyklým a očekávatelným povětrnostním podmínkám“ na určitém místě v určitý čas, nýbrž „uvedené obvyklé a očekávatelné povětrnostní podmínky přesahuje“?

5.

Jsou nepříznivé povětrnostní podmínky, které se na určitém místě v určitý čas nevymykají běžnému stavu, které na určitém místě v určitý čas nepřesahují obvyklé a očekávatelné povětrnostní podmínky, událostmi, které jsou vlastní běžnému výkonu činnosti leteckých společností, které jsou vlastní normálním rámcovým podmínkám letecké dopravy ve smyslu výkladu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 učiněného Soudním dvorem Evropské unie?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Wien (Rakousko) dne 1. února 2021 – FK

(Věc C-58/21)

(2021/C 163/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Wien

Účastníci původního řízení

Stěžovatel: FK

Dožadovaný orgán: Rechtsanwaltskammer Wien

Předběžné otázky

1)

Jak je třeba vykládat čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (1), pokud se těžiště činnosti osoby z kvantitativního pohledu nachází v nečlenském státu, ve kterém má osoba rovněž své bydliště, a tato osoba krom toho vykonává činnost ve dvou členských státech (Spolkové republice Německo a Rakousku), přičemž činnost v obou členských státech je rozdělena tak, že významně převažující část činnosti se odehrává v jednom členském státu (v konkrétním případě ve Spolkové republice Německo)? V případě, že z výkladu tohoto ustanovení vyplývá příslušnost pro Rakousko, je kladena tato otázka:

2)

Jsou z hlediska unijního práva přípustná ustanovení § 50 odst. 2 řádky 2 písm. c) bod aa) Rechtsanwaltsordnung (2) (advokátní řád) a ustanovení § 26 odst. 1 řádky 8 stanov část A 2018, které se zakládá na prvně jmenovaném ustanovení, nebo tato ustanovení porušují unijní právo, jakož i práva zaručená unijním právem tím, že jako podmínka pro poskytování starobního důchodu je požadováno zřeknutí se vykonávání advokacie v tuzemsku a v zahraničí (§ 50 odst. 2 písm. c) bod aa)), respektive kdekoli (§ 26 odst. 1 řádka 8 stanov část A 2018)?

---

(1)  Úř. věst. 2004, L 166, s. 1.

(2)  RGBl. č. 96/1868 ve znění BGBl I č. 10/2017.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, místo jednání Zwolle (Nizozemsko) dne 29. ledna 2021 – O.T. E. v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-66/21)

(2021/C 163/17)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, místo jednání Zwolle

Účastníci původního řízení

Žalobce: O. T. E.

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

1)

a) Musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/81 (1) vzhledem k tomu, že Nizozemsko opomenulo určit ve vnitrostátním právu začátek lhůty na rozmyšlenou zaručenou tímto ustanovením, vykládán v tom smyslu, že lhůta na rozmyšlenou začíná ze zákona plynout okamžikem, kdy státní příslušník třetího státu oznámí (sdělí) nizozemským úřadům obchodování s lidmi? b) Musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/81 vzhledem k tomu, že Nizozemsko opomenulo určit ve vnitrostátním právu začátek lhůty na rozmyšlenou zaručenou tímto ustanovením, vykládán v tom smyslu, že lhůta na rozmyšlenou ze zákona končí poté, co bylo podáno oznámení pro obchodování s lidmi, nebo dotčený státní příslušník třetí země vyjádřil, že se podání oznámení vzdává?

2)	Je nutno pod příkazem k vyhoštění ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice 2004/81 chápat také opatření k navrácení státního příslušníka třetí země z území členského státu na území jiného členského státu?

3)

a) Brání čl. 6 odst. 2 směrnice 2004/81 tomu, aby během lhůty na rozmyšlenou zaručené čl. 6 odst. 1 této směrnice bylo přijato rozhodnutí o přemístění? b. Brání čl. 6 odst. 2 směrnice 2004/81 tomu, aby během lhůty na rozmyšlenou zaručené čl. 6 odst. 1 této směrnice bylo vykonáno již přijaté rozhodnutí o přemístění nebo jeho výkon připravován?

---

(1)  Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány (Úř. věst. 2004, L 261, s. 19; Zvl. vyd. 19/07, s. 69).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, místo jednání 's-Hertogenbosch (Nizozemsko) dne 4. února 2021 – X v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-69/21)

(2021/C 163/18)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, místo jednání 's-Hertogenbosch

Účastníci původního řízení

Žalobce: X

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

1)

Může zásadní zvýšení intenzity bolestí způsobené absencí léčby při nezměněném klinickém obrazu nemoci představovat situaci, která je v rozporu s čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) ve spojení s jejími články 1 a 4, jestliže nebude pozastavena povinnost vycestovat vyplývající ze směrnice 2008/115/ES (1) (dále jen „směrnice o navracení“)?

2)

Je stanovení pevné lhůty, během níž se musí projevit důsledky absence léčby, aby bylo možno předpokládat zdravotní překážky pro povinnost návratu vyplývající ze směrnice o navracení, slučitelná s článkem 4 Listiny ve spojení s jejím článkem 1? Není-li stanovení pevné lhůty v rozporu s unijním právem, může v tom případě členský stát stanovit jednu obecnou lhůtu, která je pro všechna možná onemocnění a všechny možné zdravotní důsledky stejná?

3)	Je ustanovení, podle nějž musí být následky vyhoštění posuzovány výhradně v rámci otázky, zda a za jakých okolností může cizinec cestovat, slučitelné s čl. 19 odst. 2 Listiny ve spojení s jejími články 1 a 4 a se směrnicí o navracení?

4)

Vyžaduje článek 7 Listiny ve spojení s jejími články 1 a 4 ve světle směrnice o navracení, aby zdravotní stav cizince a léčba, které se mu v členském státě dostává, byly posuzovány v rámci otázky, zda musí být povolen pobyt na základě soukromého života? Vyžaduje čl. 19 odst. 2 Listiny ve spojení s jejími články 1 a 4 ve světle směrnice o navracení, aby se při posuzování, zda lze zdravotní problémy považovat za překážku vyhoštění, přihlíželo k soukromému a rodinnému životu ve smyslu článku 7 Listiny?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Litva) dne 12. února 2021 – Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministerija

(Věc C-88/21)

(2021/C 163/19)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastník původního řízení

Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministerija

Předběžné otázky

1.

Musí být článek 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), zejména čl. 39 odst. 3, vykládán tak, že ukládá povinnost zakázat registraci věcí, ohledně nichž byl v Schengenském informačním systému vydán záznam, bez ohledu na to, že záznam již není relevantní (vozidlo bylo nalezeno, trestní řízení v členském státě, kde bylo vozidlo nalezeno, bylo odloženo z důvodu, že v dotčeném členském státě nebyl spáchán trestný čin, stát, který vložil záznam, byl informován, avšak nepřijal opatření k vynětí záznamu ze systému)?

2.

Musí být článek 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), zejména čl. 39 odst. 3, vykládán tak, že členskému státu, který nalezl věc, k níž byl vydán záznam podle čl. 38 odst. 1 uvedeného nařízení, ukládá, aby zavedl pravidla vnitrostátního práva, která by zakazovala jakékoliv jiné úkony s nalezenou věcí než úkony, jimiž by byl dosažen cíl uvedený v článku 38 (zabavení nebo zajištění důkazů v trestním řízení)?

3.

Musí být článek 39 nařízení Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), zejména čl. 39 odst. 3, vykládán tak, že umožňuje členským státům, aby přijaly právní předpisy, které stanoví výjimky ze zákazu registrace vozidel, ohledně nichž byl vložen záznam do SIS podle článku 38 uvedeného rozhodnutí, poté, co příslušné orgány členského státu přijaly kroky k tomu, aby byl stát, který záznam vložil, informován o nalezené věci?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Litva) dne 12. února 2021 – UAB „Romega“ v. Valstybinė maisto ir veterinarijos tarnyba

(Věc C-89/21)

(2021/C 163/20)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: UAB „Romega“

Odpůrkyně: Valstybinė maisto ir veterinarijos tarnyba

Předběžná otázka

Musí být článek 1 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 (1) ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny a čl. 14 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (2) ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, vykládány tak, že příslušným dozorčím orgánům členského státu svěřují diskreční pravomoc k rozhodnutí, že čerstvé drůbeží maso, které splňuje požadavky stanovené v řádku l.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005, nesplňuje požadavky čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 v případě, kdy je potravina, která spadá pod uvedenou kategorii potravin, kontaminována jinými sérotypy salmonely, než jsou ty uvedené v řádku l.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005, jak tomu je v projednávané věci?

---

(1)  Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (Úř. věst. 2005, L 338, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen săd Blagoevgrad (Bulharsko) dne 16. února 2021 – MV – 98 v. Načalnik na otděl „Operativni dějnosti“ – Sofia v glavna direkcia „Fiskalen kontrol“ pri Centralno upravlenie na Nacionalna agencia za prichodite

(Věc C-97/21)

(2021/C 163/21)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen săd Blagoevgrad

Účastníci původního řízení

Žalobce: MV – 98

Žalovaný: Načalnik na otděl „Operativni dějnosti“ – Sofia v glavna direkcia „Fiskalen kontrol“ pri Centralno upravlenie na Nacionalna agencia za prichodite

1)

Musí být článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) a článek 50 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v projednávané věci, podle níž může dojít ke kumulaci správního řízení za účelem nařízení donucovacího správního opatření a sankčního správního řízení za účelem uložení majetkové sankce pro jediný čin, spočívající v nezaevidování prodeje zboží a jeho nezaúčtování vystavením dokladu o prodeji, která jsou vedena proti stejné osobě?

1.1)

V případě kladné odpovědi na tuto otázku, musí být článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v projednávané věci, podle níž může dojít ke kumulaci správního řízení za účelem nařízení donucovacího správního opatření a sankčního správního řízení za účelem uložení majetkové sankce pro jediný čin, spočívající v nezaevidování prodeje zboží a jeho nezaúčtování vystavením dokladu o prodeji, která jsou vedena proti stejné osobě, přihlédneme-li ke skutečnosti, že tato právní úprava orgánům příslušným pro provádění obou řízení a soudům současně neukládá, aby zajistily účinné uplatnění zásady přiměřenosti ohledně celkových dopadů všech kumulovaných opatření v poměru k závažnosti konkrétního protiprávního jednání?

2)

V případě, že na projednávanou věc nelze použít článek 50 a čl. 52 odst. 1 Listiny, musí být článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 186 odst. 1 ZDDS (zakon za danak varhu dobavenata stojnost [zákon o dani z přidané hodnoty]), které pro jediný čin, spočívající v nezaevidování prodeje zboží a jeho nezaúčtování vystavením dokladu o prodeji, stanoví stejné osobě kromě uložení majetkové sankce podle čl. 185 odst. 2 ZDDS rovněž donucovací správní opatření „zapečetění obchodních prostor“ na dobu až 30 dní?

3)

Musí být čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že nebrání takovým opatřením přijatým vnitrostátním zákonodárcem k ochraně zájmu podle článku 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, jako je předběžný výkon donucovacího správního opatření „zapečetění obchodních prostor“ na dobu až 30 dní za účelem ochrany domnělého veřejného zájmu, pokud je soudní ochrana proti němu omezena na posouzení proti němu namítaného srovnatelného soukromého zájmu?

---

(1)  Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (Bulharsko) dne 22. února 2021 – trestní řízení proti IR

(Věc C-105/21)

(2021/C 163/22)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Specializiran nakazatelen sad (Bulharsko)

Obžalovaný

IR

Předběžné otázky

Bylo by v souladu s článkem 6 Listiny ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 2, jakož i odst. 1 písm. c) EÚLP, s článkem 47 Listiny, právem na volný pohyb, zásadou rovnosti a zásadou vzájemné důvěry, pokud by vystavující justiční orgán ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 nevynaložil žádné úsilí, aby vyžádanou osobu informoval o skutkových a právních důvodech jejího zatčení a o právu na podání opravného prostředku proti zatýkacímu rozkazu, zatímco se tato osoba nachází na území vykonávajícího členského státu?

V případě kladné odpovědi: Vyžaduje zásada přednosti unijního práva před vnitrostátním právem, aby vystavující justiční orgán tyto informace neposkytl, a vyžaduje [tato zásada], aby vystavující justiční orgán mimoto v případě, že vyžádaná osoba navzdory tomu, že tyto informace nebyly poskytnuty, podá návrh na zrušení vnitrostátního zatýkacího rozkazu, tento návrh meritorně přezkoumal až po předání vyžádané osoby?

Jaká právní opatření stanovená unijním právem jsou pro účely poskytnutí takovýchto informací vhodná?

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. února 2021 Oriolem Junqueras i Viesem proti usnesení Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 15. prosince 2020 ve věci T-24/20, Junqueras i Vies v. Parlament

(Věc C-115/21 P)

(2021/C 163/23)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Oriol Junqueras i Vies (zástupce: A. Van den Eynde Adroer, abogado)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil usnesení šestého senátu Tribunálu Evropské unie ze dne 15. prosince 2020 ve věci T-24/20;

—	prohlásil žalobu podanou navrhovatelem za přípustnou v plném rozsahu;

—	vrátil řízení zpět, aby po prohlášení žaloby za přípustnou mohl šestý senát Tribunálu Evropské unie v tomto řízení pokračovat;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení o námitce nepřípustnosti a tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé: Nesprávné právní posouzení při výkladu a uplatnění čl. 13 odst. 3 a čl. 7 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976) (1) Nejedná se o zbavení mandátu, ale o uplatnění nastalého důvodu neslučitelnosti, který nebyl stanoven podle čl. 7 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976). Evropský parlament nemohl vzít na vědomí zrušení mandátu O. Junquerase, ani existenci důvodu neslučitelnosti stanoveného v souladu s čl. 7 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976), jelikož ani k jednomu z nich nedošlo; Evropský parlament svým „vzetím na vědomí“ přiznává právní účinky rozhodnutí, které je nemohlo mít a které se tak stává aktem, jenž lze napadnout podle článku 263 SFEU, jelikož porušuje práva O. Junquerase (konkrétně podle článku 39 Listiny základních práv Evropské unie a článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách EU).

Zadruhé: Nesprávné právní posouzení při výkladu a uplatnění čl. 4 odst. 7 jednacího řádu [Evropského parlamentu]. Napadené usnesení je právně nesprávné, když má za to, že Evropský parlament nemá podle tohoto článku pravomoc odmítnout uznání důvodů neslučitelnosti. Vzhledem k neuplatnění čl. 4 odst. 7 jednacího řádu je rozhodnutí Evropského parlamentu rozhodnutím, které mění právní situaci O. Junquerase a dotýká se jeho práv (zejména práv podle článku 39 Listiny a článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách EU), a napadené usnesení je tudíž právně nesprávné, když uvádí, že toto rozhodnutí nelze napadnout podle článku 263 SFEU.

Zatřetí: Nesprávný výklad článků 8 a 12 aktu o evropských volbách (1976) a čl. 3 odst. 3 jednacího řádu, jelikož důvod neslučitelnosti uplatněný v případě O. Junquerase není inherentní volebnímu postupu. Nelze dovodit, že stát může stanovit uvedený důvod neslučitelnosti podle právních předpisů upravujících volební postup, s nimiž počítá akt o evropských volbách (1976). Usnesení je právně nesprávné, jelikož nemá za to, že čl. 13 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976) a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu jsou v rozporu s článkem 39 Listiny (oběma odstavci), článkem 41 Listiny (odstavci 1 a 2) a článkem 21 Charty (odstavcem 2) v tom, že stanoví omezení práv v rozporu s čl. 52 odst. 1 a 3 Listiny. Usnesení je nesprávné v tom, že nezohledňuje, že v hierarchii právních předpisů patří Listina k primárnímu právu Evropské unie. Vzhledem k uplatnění pravidel, která jsou v rozporu se SFEU, je napadený akt zjevně rozhodnutím, které má vliv na právní postavení O. Junquerase a je napadnutelné podle článku 263 SFEU, takže napadené usnesení je právně nesprávné. Podpůrně, usnesení mělo provést výklad čl. 13 odst. 3 aktu o evropských volbách (1976) a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu v souladu s právy chráněnými Listinou a judikaturou Soudního dvora EU, přičemž měly být zohledněny rovněž výjimečné okolnosti konkrétního případu a informace, které měl k dispozici Evropský parlament. Napadené usnesení je právně nesprávné, jelikož nemá za to, že v tomto konkrétním případě bylo možné dospět k závěru o věcné nepřesnosti podle čl. 4 odst. 7 jednacího řádu, která opravňovala Evropský parlament k tomu, aby odmítl potvrdit uvolnění mandátu nebo neuznal uplatněný důvod neslučitelnosti. Napadené usnesení je tudíž právně nesprávné, protože napadený akt je rozhodnutím s právními účinky pro O. Junquerase a je napadnutelný podle článku 263 SFEU.

Začtvrté: Napadené usnesení je právně nesprávné, jelikož má za to, že iniciativa předsedy Evropského parlamentu podle článku 8 jednacího řádu není podle unijního práva povinná. Právní řád musí být vykládán jako celek a článek 39 Listiny (jehož použití je podle čl. 51 odst. 1 Listiny pro členské státy povinné), povinnost loajální spolupráce, jakož i článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách EU a článek 6 jednacího řádu činí dodržování práv O. Junquerase povinným, pokud je členský stát zpraven o situaci předsedou Evropského parlamentu podle článku 8 jednacího řádu. Napadené usnesení si nesprávně vykládá, že v daném případě nejsou dány zvláštní okolnosti, které znamenají, že nečinnost Evropského parlamentu je napadnutelným aktem [různé předchozí žádosti o ochranu imunity O. Junquerase, kterým nebyla věnována pozornost, a především rozsudek Soudního dvora EU, které uznává jeho postavení zvoleného (člena Evropského parlamentu) a umožňuje konstatovat porušení jeho práv vzhledem k neexistenci žádosti o zbavení jeho imunity]. [N]apadené usnesení nesprávně uvádí, že za specifických okolností tohoto konkrétního případu je odmítnutí zabývat se žádostí o naléhavou ochranu podle článku 8 jednacího řádu rozhodnutím, které nemá pro O. Junquerase právní účinky v souvislosti s ochranou jeho imunity, a je tedy napadnutelné podle článku 263 SFEU.

---

(1)  Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 5

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. února 2021 PlasticsEurope proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-207/18, PlasticsEurope v. ECHA

(Věc C-119/21 P)

(2021/C 163/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): PlasticsEurope (zástupkyně: R. Cana a E. Mullier, advokátky)

Další účastnice řízení: Evropská agentura pro chemické látky, Spolková republika Německo, Francouzská republika, ClientEarth

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-207/18;

—	zrušil napadený akt;

—	podpůrně vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o žalobě na neplatnost podané navrhovatelkou;

—	uložil odpůrkyni náhradu nákladů tohoto řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem a nákladů řízení vynaložených vedlejšími účastníky.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Prostor pro uvážení přiznaný Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) při posuzování látek pro účely identifikace látek vzbuzujících mimořádné obavy podle čl. 57 písm. f) nařízení (ES) 1907/2006 (1) (dále jen „nařízení REACH“) nemůže být vykládán tak, že agentura ECHA má úplnou a nepopiratelnou svobodu dopouštět se zjevných pochybení při výběru a hodnocení „vědeckých důkazů“ na základě čl. 57 písm. f). Tribunál to však uznal, když rozhodl, že ke konstatování zjevně nesprávného posouzení může dojít pouze tehdy, pokud ECHA zcela a nesprávně nezohlednila spolehlivou vědeckou studii a pokud by zohlednění této studie změnilo celkové posouzení důkazů takovým způsobem, že by konečné rozhodnutí bylo nevěrohodné. Tribunál dále připustil, že ECHA se mohla spolehnout na výsledky nespolehlivých vědeckých studií a že jejich malá spolehlivost nebrání jejich zohlednění. Tribunál zašel ještě dále, když akceptoval použití nespolehlivých a nepřesvědčivých vědeckých studií, pokud jejich výsledky podporují cílenou hypotézu agentury ECHA ohledně údajně nebezpečné vlastnosti látky. Tribunál se tím dopustil nesprávného právního posouzení a porušil zásadu dodržování nejlepších vědeckých poznatků.

2.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, nesprávně vyložil čl. 57 písm. f) nařízení REACH a porušil právo navrhovatelky být vyslechnut, když nesprávně vyložil tvrzení navrhovatelky ohledně požadavku prokázat, že látka vzbuzuje stejné obavy jako účinky látek identifikovaných na základě čl. 57 písm. a) až e) nařízení REACH.

3.	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení důkazů týkajících se tvrzení navrhovatelky ohledně spolehlivosti vědeckých studií a zkreslil důkazy, které mu byly předloženy.

4.	Tribunál tím, že měl za to, že posouzení vědeckých důkazů provedené agenturou ECHA je podpořeno zásadou předběžné opatrnosti, nesprávně vyložil tuto zásadu, a dopustil se tedy nesprávného právního posouzení.

5.

Tribunál se dopustil nesprávního právního posouzení, když rozhodl, že meziprodukty nejsou vyňaty z postupu identifikace podle článků 57 a 59 nařízení REACH z důvodu, že tato ustanovení se týkají pouze inherentních vlastností látky, a nikoli jejího použití (což by zahrnovalo otázku, zda je látka meziprodukt či nikoli), a že není nepřiměřené, aby tak ECHA učinila.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

Kasační opravný prostředek podaný dne 26. února 2021 International Skating Union proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého, rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-93/18, International Skating Union v. Evropská komise

(Věc C-124/21 P)

(2021/C 163/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: International Skating Union (zástupce: J.-F. Bellis, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Mark Jan Hendrik Tuitert, Niels Kerstholt, European Elite Athletes Association

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ve věci Mezinárodní bruslařská unie v. Komise (věc T-93/18 v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba navrhovatelky,

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 8. prosince 2017 ve věci AT/40208 – Pravidla způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie a

—	uložil Komisi a vedlejším účastníkům řízení v prvním stupni úhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál porušil článek 263 SFEU a judikaturu Soudního dvora týkající se článku 101 SFEU, když rozhodl, že Pravidla způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie omezují hospodářskou soutěž z hlediska účelu.

Část 1: Tribunál nezkoumal žádné z tvrzení navrhovatelky, kterými napadá posouzení Komise ohledně skutečností na podporu závěru o omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jak se uvádí v rozhodnutí Komise ze dne 8. prosince 2017 ve věci AT/40208 – Pravidla způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie (dále jen „sporné rozhodnutí“).

Všechna tvrzení navrhovatelky, kterými napadá posouzení skutečností ze strany Komise na podporu závěru v článku 1 sporného rozhodnutí o tom, že Mezinárodní bruslařská unie porušila článek 101 SFEU tím, že „přijala a použila“ pravidla způsobilosti, byla buď nesprávně vykládaná, takže se stala neúčinnými nebo irelevantními, nebo byla jednoduše ignorována.

Část 2: Tribunál změnil definici omezení hospodářské soutěže, o kterou jde ve věci, přičemž porušil svou povinnost nenahrazovat posouzení Komise vlastním posouzením a nesprávně kvalifikoval skutečnosti, které Komise uvedla v oddílu 8. 5 sporného rozhodnutí, jako relevantní pro závěr o omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, v rozporu s judikaturou Soudního dvora ohledně článku 101 SFEU.

Namísto přezkoumání závěru o porušení, jak ho uvádí sporné rozhodnutí, Tribunál vytvořil nové omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu odvozené z: 1) abstraktního znění Pravidel způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie odděleného od jakéhokoliv přezkumu, jak se v praxi uplatňují a 2) skutečností uváděných Komisí v oddíle 8.5 sporného rozhodnutí, které nejsou součástí závěru o omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu v rozhodnutí (oddíl 8.3).

Část 3: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení v jeho analýze čtyř prvků, na kterých Komise založila závěr o tom, že Pravidla způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie představují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

Obsah Pravidel způsobilosti: Z výše sankcí, kterými je vynucováno dodržování pravidel, nelze dovodit žádný závěr ohledně jejich údajného omezujícího účelu. Sankce mají na hospodářskou soutěž nepříznivé účinky pouze tehdy, pokud je neschválení určité soutěže neodůvodněné. Z výše sankcí jako takové nelze dovozovat žádné závěry ohledně obsahu pravidel.

Cíle Pravidel způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie: ze svého uznání, že systém předchozího schválení Mezinárodní bruslařské unie sleduje legitimní cíl, měl Tribunál vyvodit závěr, že Pravidla způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie nemohou omezit hospodářskou soutěž z hlediska účelu.

Právní a hospodářský kontext Pravidel způsobilosti Mezinárodní bruslařské unie: Tribunál nesprávně vykládá rozsudek Cartes Bancaires (C-67/13), když za irelevantní považuje skutečnost, že všechny krasobruslařské soutěže třetích stran byly ze strany Mezinárodní bruslařské unie schváleny z důvodu, že neexistovaly „interakce“ mezi trhem krasobruslení a relevantním trhem rychlobruslení.

Úmysl Mezinárodní bruslařské unie omezit hospodářskou soutěž: Skutečnost, že úmysl není nezbytným faktorem v analýze z hlediska „účelu“ neumožňuje Tribunálu zamítnout jako neúčinné tvrzení navrhovatelky zpochybňující posouzení skutečností Komisí uvedené v bodech 175 -178 odůvodnění sporného rozhodnutí, ze kterého Komise vychází v rámci závěru, že Mezinárodní bruslařská unie porušila článek 101 SFEU přijetím a používáním pravidel způsobilosti.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když se nevěnoval čtvrtému žalobnímu důvodu žaloby navrhovatelky o tom, že rozhodnutí Mezinárodní bruslařské unie neschválit soutěž Dubai Icederby 2014 nepatří do působnosti článku 101 SFEU, protože toto rozhodnutí sledovalo legitimní cíl v souladu s etickým kodexem Mezinárodní bruslařské unie, který zakazuje všechny formy podpory sázek.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když zkreslil žalobní důvod navrhovatelky jako zahrnující abstraktní diskusi o legitimnosti cíle ochrany integrity rychlobruslení. Tento žalobní důvod napadal odmítnutí Komise uznat platnost etických obav Mezinárodní bruslařské unie týkajících se konceptu rychlobruslařských soutěží kombinovaných se sázením na místě, ke kterému mělo dojít při soutěži v Dubaji. Tribunál ignoroval důkazy předložené navrhovatelkou, zejména správu o diskuzi v rámci Korejské národní asociace odmítající tento koncept s ohledem na vysoké riziko manipulace, čímž byly potvrzeny etické obavy Mezinárodní bruslařské unie. Dubai Icederby je teprve třetí rychlobruslařská skupinová soutěž, která nebyla schválena podle systému předchozího schválení Mezinárodní bruslařské unie.

Kasační opravný prostředek podaný dne 26. února 2021 American Airlines, Inc. proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-430/18, American Airlines v. Komise

(Věc C-127/21 P)

(2021/C 163/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): American Airlines, Inc. (zástupci: J.-P. Poitras, advokát, J. Ruiz Calzado, abogado, J. Wileur, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Delta Air Lines, Inc.

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 2788 final ze dne 30. dubna 2018;

—	podpůrně, je-li to považováno za nezbytné, vrátil věc Tribunálu, aby ji v souladu s rozsudkem Soudního dvora opětovně přezkoumal;

—	rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které navrhovatelka vynaložila v tomto řízení a v řízení před Tribunálem;

—	přijal jakákoli jiná opatření, která bude považovat za vhodná.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když přijal nesprávný právní výklad Komise, že kritérium „přiměřeného využití“, uvedené v ustanovení 1.10 Závazků American-US Airways přijatých při fúzi (dále jen „Závazky“), znamená pouze „absenci zneužití“, a v rozsudku bylo v důsledku toho nesprávně potvrzeno rozhodnutí Komise C(2017) 2788 final ze dne 30. dubna 2018, kterým byla společnosti Delta Airlines přiznána nabytá práva (věc M.6607 – US Airways/American Airlines).

Důvod kasačního opravného prostředku má tři části:

1.	V první části se navrhovatelka zaměřuje na správný právní postup při výkladu kritéria „přiměřeného využití“ za účelem přiznání nabytých práv na základě ustanovení 1.10 Závazků a uvádí, že se Tribunál dopustil při zvoleném výkladu nesprávného právního posouzení.

2.	Ve druhé části navrhovatelka uvádí, že se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když přijal analýzu Komise, podle které „přiměřené využití“ znamená pouze „absenci zneužití“, čímž nesprávně akceptoval, že Delta neprovozuje 470 opravných letištních časů.

3.	Ve třetí části navrhovatelka vysvětluje další nesprávná právní posouzení, kterých se Tribunál dopustil při výkladu ustanovení 1.9 Závazků, konkrétně výrazu „v souladu s nabídkou“, na základě nesprávné právní analýzy formuláře RM.

Žaloba podaná dne 5. března 2021 – Evropský parlament v. Evropská komise

(Věc C-144/21)

(2021/C 163/27)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Evropský parlament (zástupci: L. Visaggio, C. Ionescu Dima, M. Menegatti, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—

Zrušit čl. 1 odst. 1 a 5, jakož i články 2, 3, 4, 5, 7, 9 a 10 prováděcího rozhodnutí Komise C(2020) 8797 ze dne 18. prosince 2020, kterým se uděluje částečné povolení určitých použití oxidu chromového podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (1) (Chemservice GmbH a další) v rozsahu, v němž povolují použití 2, 4 a 5 (jakož i použití 1 ve vztahu k formulaci směsi pro použití 2, 4 a 5) s číslem REACH/20/18/0 až REACH/20/18/27;

—	podpůrně zrušil prováděcí rozhodnutí Komise C(2020) 8797 ze dne 18. prosince 2020 v plném rozsahu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobce jediný žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 60 odst. 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, a proto by mělo být zrušeno v rozsahu, v němž se týká povolení použití 2, 4 a 5 (jakož i použití 1 ve vztahu k formulaci směsi pro použití 2, 4 a 5) s číslem REACH/20/18/0 až REACH/20/18/27. Podpůrně, pokud by Soudní dvůr měl za to, že povolení udělená v napadeném rozhodnutí ve vztahu k použití 6 s číslem REACH/20/18/28 až REACH/20/18/34, jsou natolik neoddělitelná od povolení jiných použití, než použití 2, 4 a 5 (jakož i použití 1 ve vztahu k formulaci směsi pro použití 2, 4 a 5), že nemohou být oddělena od tohoto rozhodnutí, žalobce navrhuje jeho zrušení v plném rozsahu.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1).

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – ViaSat v. Komise

(Věc T-245/17) (1)

(„Žaloba pro nečinnost a žaloba na neplatnost - Sítě a služby elektronických komunikací - Harmonizované využívání kmitočtového pásma 2 GHz - Celoevropské soustavy poskytující družicové pohyblivé služby (MSS) - Rozhodnutí 2007/98/ES - Harmonizovaný postup pro výběr provozovatelů - Povolení pro vybrané provozovatele - Rozhodnutí č. 626/2008/ES - Výzva k jednání - Absence výzvy - Vyjádření Komise - Nepřípustnost - Odmítnutí jednat - Akt, který nelze napadnout žalobou - Nepřípustnost - Pravomoc Komise“)

(2021/C 163/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ViaSat, Inc. (Carlsbad, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: E. Righini, J. Ruiz Calzado, P. de Bandt, M. Gherghinaru a L. Panepinto, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Braun, L. Nicolae a V. Di Bucci, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni Nizozemské království (zástupkyně: M. Bulterman, zmocněnkyně), Eutelsat SA (Paříž, Francie) (zástupci: L. de la Brosse a C. Barraco-David, advokáti)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: EchoStar Mobile Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: A. Robertson, QC), Inmarsat Ventures Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: C. Spontoni, B. Amory, É. Barbier de La Serre, advokáti a A. Howard, barrister)

Předmět věci

Návrh na základě článku 265 SFEU znějící na určení, že Komise v rozporu s právem nepřijala určitá opatření v rámci harmonizovaného uplatňování pravidel v oblasti poskytování družicových pohyblivých služeb (MSS) v kmitočtovém pásmu 2 GHz, a podpůrně návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení dopisů Komise ze dne 14. a 21. února 2017, kterými Komise odpověděla na výzvu žalobkyně k jednání.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	ViaSat, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Eutelsat SA, Nizozemské království, EchoStar Mobile Ltd a Inmarsat Ventures Ltd ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 213, 3.7.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Ayuntamiento de Quart de Poblet v. Komise

(Věc T-539/18) (1)

(„Rozhodčí doložka - Rámcový program pro inovace a konkurenceschopnost (2007-2013) - Smlouvy ‚Highly scalable Deployment model of Inclusive E-GOvern‘ (DIEGO) a ‚Speeding Every European Digital‘ (SEED) - Oznámení o dluhu - Způsobilé náklady - Odůvodnění nákladů - Věrohodnost výkazů práce vynaložené v rámci projektů“)

(2021/C 163/29)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ayuntamiento de Quart de Poblet (Quart de Poblet, Španělsko) (zástupci: B. Sanchis Piqueras a J. A. Rodríguez Pellitero, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Estrada de Solà a M. Ilkova, zmocněnci)

Předmět

Návrh podaný na základě článku 272 SFEU a znějící v podstatě na určení neexistence smluvních pohledávek, které Komisi podle jejích tvrzení vznikly vůči žalobkyni z grantových dohod DIEGO a SEED.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Ayuntamiento de Quart de Poblet ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Kerry Luxembourg v. EUIPO – Ornua (KERRYMAID)

(Věc T-693/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie KERRYMAID - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie Kerrygold - Relativní důvod pro zamítnutí - Zeměpisný název - Dominantní prvek - Pokojná koexistence - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 207/2009 - Časová působnost právních předpisů“)

(2021/C 163/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kerry Luxembourg Sàrl (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: F. Traub, advokát a I. Connor, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: H. O’Neill a S. Hanne, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ornua Co-operative Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: E. Armijo Chávarri a A. Sanz Cerralbo, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. července 2019 (věc R 2473/2013-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Kerry Luxembourg a Ornua.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Kerry Luxembourg Sàrl ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Ornua Co-operative Ltd.

---

(1)  Úř. věst. C 413, 9. 12. 2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – FI v. Komise

(Věc T-694/19) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Pozůstalý manžel/manželka - Pozůstalostní důchod - Články 18, 19 a 20 přílohy VIII služebního řádu - Podmínky způsobilosti - Doba trvání manželství - Námitka protiprávnosti - Rovné zacházení - Přiměřenost“)

(2021/C 163/31)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: FI (zástupce: F. Moyse, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Mongin a T. Bohr, zmocněnci)

Vedlejší účastníci řízení podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: J. Van Pottelberge a J. Steele, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 8. března a 1. dubna 2019, kterými byla zamítnuta žádost o přiznání pozůstalostního důchodu žalobci.

Výrok

1)	Rozhodnutí Evropské komise ze dne 8. března 2019 a 1. dubna 2019, kterými byla zamítnuta žádost, aby byl FI přiznán pozůstalostní důchod, se zrušují.

2)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené FI.

3)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou každý vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 25.11.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2021 – Liga Nacional de Fútbol Profesional v. EUIPO (El Clasico)

(Věc T-809/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka El Clasico - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 163/32)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Liga Nacional de Fútbol Profesional (Madrid, Španělsko) (zástupci: C. Casas Feu a C. J. Riesco Losa, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: S. Palmero Cabezas a A. Crawcour, zmocněnkyně)

Předmět

Žaloba proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. října 2019 (věc R 1966/2018-2), týkajícímu se mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie pro obrazovou ochrannou známku El Clasico.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Liga Nacional de Fútbol Profesional nahradí náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 27, 27.1.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2021 – Bezos Family Foundation v. EUIPO – SNCF Mobilités (VROOM)

(Věc T-56/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie VROOM - Starší národní slovní ochranná známka POP & VROOM - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2021/C 163/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bezos Family Foundation (Seattle, Washington, Spojené státy) (zástupci: A. Klett, M. Schaffner a M. Lambert Maillard, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Folliard-Monguiral a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: SNCF Mobilités, établissement public à caractère industriel et commercial (Saint-Denis, Francie)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. listopadu 2019 (věc R 1288/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností SNCF Mobilités a Bezos Family Foundation.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Bezos Family Foundation se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 87, 16.3.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2021 – Sonova v. EUIPO – Digitmarket (B-Direct)

(Věc T-61/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Slovní ochranná známka B-Direct - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie bizdirect - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 163/34)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sonova AG (Stäfa, Švýcarsko) (zástupce: A. Sabellek, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: R. Manea a A. Söder, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Digitmarket – Sistemas de lnformação SA (Maia, Portugalsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. listopadu 2019 (věc R 88/2019-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Digitmarket – Sistemas de Informação a Sonova.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Sonova AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 87, 16. 3. 2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Hauz 1929 v. EUIPO – Houzz (HAUZ LONDON)

(Věc T-66/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie HAUZ LONDON - Starší slovní ochranná známka Evropské unie HOUZZ - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2021/C 163/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hauz 1929 Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupce: N. Lyberis, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: V. Ruzek, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Houzz, Inc. (Palo Alto, Kalifornie, Spojené státy)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. listopadu 2019 (věc R 884/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Houzz a Hauz 1929.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Hauz 1929 Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 23.3.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Hauz 1929 v. EUIPO – Houzz (HAUZ NEW YORK)

(Věc T-67/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie HAUZ NEW YORK - Starší slovní ochranná známka Evropské unie HOUZZ - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2021/C 163/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hauz 1929 Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupce: N. Lyberis, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: V. Ruzek, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Houzz, Inc. (Palo Alto, Kalifornie, Spojené státy)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. listopadu 2019 (věc R 886/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Houzz a Hauz 1929.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Hauz 1929 Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 23.3.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Hauz 1929 v. EUIPO – Houzz (HAUZ EST 1929)

(Věc T-68/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie HAUZ EST 1929 - Starší slovní ochranná známka Evropské unie HOUZZ - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2021/C 163/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hauz 1929 Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupce: N. Lyberis, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: V. Ruzek, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Houzz, Inc. (Palo Alto, Kalifornie, Spojené státy)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. listopadu 2019 (věc R 885/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Houzz a Hauz 1929.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Hauz 1929 Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 95, 23.3.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Puma v. EUIPO – CAMäleon (PUMA System)

(Věc T-71/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie PUMA-System - Starší obrazové ochranné známky Evropské unie PUMA - Relativní důvod pro zamítnutí - Zásah do dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (EU) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 163/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Puma SE (Herzogenaurach, Německo) (zástupce: P. González-Bueno Catalán de Ocón, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Gája a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: CAMäleon Produktionsautomatisierung GmbH (Dettenhausen, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. listopadu 2019 (věc R 404/2019-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Puma a CAMäleon Produktionsautomatisierung

Výrok

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 27. listopadu 2019 (věc R 404/2019-1) se zrušuje v rozsahu, v němž odvolací senát zamítl odvolání vznesené společností Puma SE, týkající se toho, že přihláška slovního označení PUMA-System k zápisu jako ochranné známky Evropské unie označuje výrobky a služby spadající do tříd 7, 9, 16 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, které odpovídají následujícímu popisu: — třída 7: „elektrické šroubováky“, — třída 9: „počítačový hardware“, „počítače“, „zařízení pro zpracování dat a počítače“, „periferní zařízení počítačů“, „periferní zařízení uzpůsobená k použití s počítači“, „magnetické a optické nosiče dat“, „počítačové tiskárny“, „teplotní detektory“ a „měřicí přístroje“, — třída 16: „katalogy programů“, „návody k programům“, „příručky“, „příručky k počítačům, mobilním telefonům a kapesním počítačům“ a „knihy“, — třída 42: „aktualizace a údržba počítačového softwaru a programů“, „softwarová konfigurace počítačového vybavení“, „softwarová konfigurace počítačových sítí“, „konfigurace programů“, „poradenství v oblasti počítačového hardwaru a softwaru“ a „služby technické asistence v oblasti softwaru“.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Společnost Puma a EUIPO ponesou vlastní náklady řízení

---

(1)  Úř. věst. C 114, 6.4.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – Golvabia Innovation v. EUIPO (MaxWear)

(Věc T-99/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie MaxWear - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2021/C 163/39)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Golvabia Innovation AB (Anderstorp, Švédsko) (zástupce: D. Thorbjörnsson, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: T. von Schantz a J. Crespo Carrillo, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. prosince 2019 (věc R 888/2019-1) týkajícímu se přihlášky slovního označení MaxWear jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Golvabia Innovation AB se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 129, 20.4.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 4. března 2021 – Brand IP Licensing v. EUIPO – Facebook (lovebook)

(Věc T-728/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí přihlášky k zápisu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 163/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brand IP Licensing Ltd (Tortola, Britské panenské ostrovy) (zástupce: J. MacKenzie, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: L. Rampini a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Facebook, Inc. (Menlo Park, Kalifornie, Spojené státy) (zástupkyně: Y. Zhou, solicitor)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. října 2018 (věc R 2279/2017-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Facebook a Brand IP Licensing.

Výrok

1)	Není důvodné rozhodnout o věci samé.

2)	Společnosti Brand IP Licensing Ltd s Facebook, Inc. ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

---

(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 23. února 2021 – Frutas Tono v. EUIPO – Agrocazalla (Marién)

(Věc T-587/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Vedlejší účastenství dalšího účastníka řízení před odvolacím senátem - Vyjádření k žalobě předložené po lhůtě - Nepovolení vedlejšího účastenství podle čl. 173 odst. 1 jednacího řádu - Prohlášení neplatnosti starší slovní ochranné známky, na které bylo založeno napadané rozhodnutí - Nevydání rozhodnutí ve věci“)

(2021/C 163/41)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Frutas Tono, SL (Benifairó de la Valldigna, Španělsko) (zástupkyně: A. Cañizares Doménech, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Agrocazalla, SL (Lorca, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. června 2019 (věc R 171/2018-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Agrocazalla a Frutas Tono.

Výrok

1)	Společnosti Agrocazalla, SL se nepovoluje vstup do řízení.

2)	Společnost Agrocazalla, SL ponese vlastní náklady řízení.

3)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

4)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 363, 28.10.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 5. března 2021 – Aquind a další v. Komise

(Věc T-885/19) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Energetika - Transevropská energetická infrastruktura - Nařízení (EU) č. 347/2013 - Přenesení pravomoci na Komisi - Článek 290 SFEU - Akt v přenesené pravomoci, kterým se mění unijní seznam projektů společného zájmu - Povaha aktu v průběhu lhůty, během níž mohou Parlament a Rada vyslovit námitky - Akt, který nelze napadnout žalobou - Zjevná nepřípustnost“)

(2021/C 163/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Aquind Ltd (Wallsend, Spojené království), Aquind Energy Sàrl, (Lucemburk, Lucembursko), Aquind SAS (Rouen, Francie) (zástupci: S. Goldberg, C. Davis, J. Bille, solicitors a E. White, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: O. Beynet, Y. Marinova a B. De Meester, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller, D. Klebs, S. Heimerl a S. Costanzo, zmocněnci), Španělské království (zástupkyně: J. Ruiz Sánchez, zmocněnkyně), Francouzská republika (zástupkyně: A.-L. Desjonquères, C. Mosser a A. Daniel, zmocněnkyně)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/389 ze dne 31. října 2019, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu (Úř. věst. 2020, L 74, s. 1).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)	Společnosti Aquind Ltd, Aquind Energy Sàrl a Aquind SAS ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

3)	Spolková republika Německo, Španělské království a Francouzská republika ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 68, 2.3.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 4. března 2021 – NEC OncoImmunity v. EASME

(Věc T-132/20) (1)

(„Žaloba na neplatnost - ‚Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014-2020)‘ - Grantová dohoda - Dopis s oznámením o výpovědi dohody - Akt, jenž je součástí čistě smluvního rámce, od něhož je neoddělitelný - Nepřípustnost - Nařízení (EU) č. 1290/2013 - Ztráta statusu MSP“)

(2021/C 163/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: NEC OncoImmunity AS (Oslo, Norsko) (zástupci: T. Nordby, R. Bråthen a O. Brouwer, advokáti)

Žalovaná: Výkonná agentura pro malé a střední podniky (zástupci: G. Niddam a A. Galea, zmocněnkyně, ve spolupráci s D. Waelbroeckem a A. Duron, advokáty)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení údajného rozhodnutí obsaženého v dopise EASME č. Ares (2019) 7905893 ze dne 23. prosince 2019, kterým byla vypovězena grantová dohoda uzavřená v rámci programu „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)“, a podpůrně návrh podaný na základě článku 272 SFEU a znějící na určení toho, že došlo k porušení podmínek uvedené dohody.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnosti NEC OncoImmunity AS se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 26. února 2021 – Vulkano Research and Development v. EUIPO – Ega (EGA Master)

(Věc T-135/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zpětvzetí návrhu na prohlášení neplatnosti - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 163/44)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vulkano Research and Development, SL (Vitoria-Gasteiz, Španělsko) (zástupci: V. Wellens a C. Schellekens, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Walicka a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ega sp. z o.o. sp.k. (Starogard Gdański, Polsko) (zástupci: K. Błach Morysińska a K. Dobrowolski, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. prosince 2019 (věc R 1038/2018-1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Ega a Vulkano Research and Development.

Výrok

1)	Není důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Společnosti Vulkano Research and Development, SL a Ega sp. z o.o. sp.k. ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

---

(1)  Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 8. března 2021 – KG v. Parlament

(Věc T-251/20) (1)

(„Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody - Veřejná služba - Důchod - Využití opravného koeficientu při stanovení nároků na důchod - Odmítnutí vyjádřit se k návrhu žalobce - Neexistence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení - Nepřípustnost“)

(2021/C 163/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: KG (zástupci: S. Rodrigues a A. Champetier, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: T. Lazian a I. Terwinghe, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 270 SFEU a znějící jednak na zrušení dopisu Parlamentu ze dne 30. srpna 2019, kterým odmítl přijmout rozhodnutí týkající se využití opravného koeficientu při případném stanovení nároků na důchod žalobkyně a jednak na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobkyně z tohoto důvodu údajně utrpěla.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 247, 27.7.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 25. února 2021 – Ultrasun v. EUIPO (ULTRASUN)

(Věc T-437/20) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie ULTRASUN - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001 - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2021/C 163/46)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ultrasun AG (Curych, Švýcarsko) (zástupci: A. von Mühlendahl a H. Hartwig, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: E. Markakis, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. dubna 2020 (věc R 1453/2019-4), týkajícímu se přihlášky slovního označení ULTRASUN k zápisu jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Ultrasun AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 279, 24.8.2020.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 23. února 2021 – Symrise v. ECHA

(Věc T-655/20 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - REACH - Látka 2-ethylhexyl salicylát - Kontrola souladu žádostí o registraci - informace vyžadující testování na zvířatech - Návrh na předběžné opatření - Neexistence naléhavosti“)

(2021/C 163/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Symrise AG (Holzminden, Německo) (zástupkyně: R. Cana, E. Mullier a H. Widemann, advokátky)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: W. Broere, N. Knight a M. Heikkilä, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na předběžná opatření založený na článcích 278 a 279 SFEU spočívající v odkladu vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího senátu ECHA ze dne 18. srpna 2020 týkajícího se registrační dokumentace žalobkyně pro 2-ethylhexyl salicylát a v prodloužení lhůty stanovené pro sdělení výsledků testování o dobu trvání odkladu.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení Tribunálu ze dne 10. března 2021 – El Corte Inglés v. EUIPO – Kassl (STUDIO KASSL)

(Věc T-7/21) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí přihlášky k zápisu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 163/48)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. L. Rivas Zurdo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. F. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Kassl Holding BV (Amsterdam, Nizozemsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. října 2020 (věc R 880/2020-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi El Corte Inglés a Kassl.

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 62, 22.2.2021.

Žaloba podaná dne 7. prosince 2020 – Kirimova v. EUIPO

(Věc T-727/20)

(2021/C 163/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Nigar Kirimova (Mnichov, Německo) (zástupkyně: A. Parassina, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí výkonného ředitele EUIPO ze dne 30. září 2020;

—	uložil EUIPO, aby na žalobkyni neuplatnila požadavek státní příslušnosti podle čl. 120 odst. 4 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (1);

—	uložil EUIPO, aby žalobkyni zapsal na seznam kvalifikovaných zástupců podle článku 120 nařízení o ochranné známce Evropské unie;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele EUIPO č. ER 93419-2020 ze dne 30. září 2020, pokud jde o žádost žalobkyně o zápis do seznamu kvalifikovaných zástupců podle článku 120 nařízení o ochranné známce Evropské unie a o výjimku podle čl. 120 odst. 4 písm. b) nařízení o ochranné známce.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 120 odst. 4 nařízení o ochranné známce Evropské unie z důvodu, že jej nevyložil a neuplatnil v souladu se základními zásadami EU a s fundamentálním zákazem diskriminace.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy zneužitím diskreční pravomoci.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článků 94 a 97 nařízení o ochranné známce Evropské unie porušením práva být slyšen.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení důkazů předložených na podporu věci.

---

(1)  Úř. věst. 2017 L 154, s. 1.

Žaloba podaná dne 22. ledna 2021 – Rumunsko v. Komise

(Věc T-33/21)

(2021/C 163/50)

Jednací jazyk: rumunština

Účastníci řízení

Žalobce: Rumunsko (zástupkyně: E. Gane a L. Bațagoi, zmocněnkyně)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

částečně zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/1734 ze dne 18. listopadu 2020, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1), pokud jde o výdaje v celkové výši 18 717 475,08 eur vynaložené platební agenturou akreditovanou v Rumunsku a vykázané v rámci EZFRV, které představují paušální opravu (25 %) uplatněnou na výdaje vynaložené v hospodářských letech 2017, 2018, 2019 v rámci opatření 215, dílčího opatření 1a Národního programu rozvoje venkova (NPRV) 2007-2013;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise protiprávně vykonala pravomoc vyloučit některé částky z financování Unií na základě článku 52 nařízení č. 1306/2013, v rozporu s články 76 až 78 nařízení č. 1605/2002, čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005, čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, jakož i zásadami právní jistoty, legitimního očekávání a řádné správy. — Poté, co Komise schválila metodu výpočtu plateb týkajících se dílčího opatření 1a a její výsledek přijetím prováděcího rozhodnutí C(2012)3529 final, kterým se schvaluje revize programu rozvoje venkova pro Rumunsko na programové období 2007-2013, měla nést odpovědnost v případě, že v návaznosti na pozdější audit byly tyto platby považovány za platby v rozporu s čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005. — Mimoto Komise v návaznosti na provedený audit neprávem konstatovala, že metoda výpočtu týkající se plateb souvisejících s dílčím opatřením 1a vede k nadměrné platbě ve prospěch příjemců, čímž tak porušila čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005. — Komise nesprávně aplikovala jak čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, tak své Pokyny pro výpočet finančních oprav, když stanovila důvod pro uplatnění oprav a povahu příslušných oprav. — Napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, jelikož Komise přijetím prováděcího rozhodnutí C(2012)3529 final vyvolala legitimní očekávání jak u rumunských orgánů, tak u příjemců ohledně správnosti metody výpočtu plateb týkajících se dílčího opatření 1a a jejího výsledku. — Komise svým jednáním spočívajícím v protichůdných postojích a v opožděné odpovědi sdělené rumunským orgánům ohledně situace, kterou sama zapříčinila, porušila zásady právní jistoty a řádné správy.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie. — Komise neuvedla dostatečné a adekvátní odůvodnění, pokud jde o dílčí opatření 1a, toho, že údajně nesprávná metoda výpočtu představuje situaci, na kterou se vztahují případy upravené v čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, a sice nesrovnalost ve smyslu Pokynů Komise pro výpočet finančních oprav, a ani neodůvodnila změny svého postoje ohledně právní kvalifikace údajně nesprávné metody výpočtu.

---

(1)  Úř. věst. 2020, L 390, s. 10.

Žaloba podaná dne 3. února 2021 – Sistem ecologica v. Komise

(Věc T-81/21)

(2021/C 163/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně:„Sistem ecologica“ production, trade and services d.o.o. Srbac (Srbac, Bosna a Hercegovina) (zástupci: D. Diris, D. Rjabynina a C. Kocks, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

určil, že OLAF vůči ní protiprávně nepřijal opatření stanovená příslušnými ustanoveními, a sice neoznámil jí rozhodnutí zahájit šetření či vyšetřování týkající se jí osobně, neinformoval ji o šetřeních a vyšetřováních, která ji osobně mohou inkriminovat, a neumožnil jí vyjádřit se ke všem skutečnostem týkajícím se jí před tím, než učinil individuální závěry ohledně její osoby na základě těchto šetření a vyšetřování;

—	zrušil rozhodnutí OLAF ze dne 25. listopadu 2020, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přístup k jejímu vyšetřovacímu spisu;

—	zrušil rozhodnutí OLAF ze dne 25. listopadu 2020, kterým se komentáře žalobkyně ze dne 16. října 2020 považují za stížnost;

—	zrušil rozhodnutí OLAF ze dne 27. listopadu 2020, kterým byla zamítnuta stížnost žalobkyně ze dne 16. října 2020;

—	zrušil rozhodnutí OLAF ze dne 8. prosince 2020, kterým bylo ukončeno vyšetřování;

—	zrušil rozhodnutí OLAF ze dne 21. prosince 2020, kterým bylo rozhodnuto, že stížnost žalobkyně ze dne 14. prosince 2020 nebude považována za stížnost;

—	určil, že informace a údaje týkající se žalobkyně a veškeré relevantní důkazy předané vnitrostátním orgánům jsou nepřípustné, a to včetně zprávy OLAFU ze dne 16. ledna 2020, sdělení ze dne 9. června 2020, a konečné zprávy ze dne 8. prosince 2020;

—	určil, že veškeré vyšetřovací postupy vedené v rámci vyšetřování po výše uvedených rozhodnutích jsou protiprávní;

—	určil, že závěry učiněné na základě těchto vyšetřování jsou protiprávní;

—	určil, že veškeré informace předané vnitrostátním orgánům jsou protiprávní, a to včetně sdělení ze dne 9. června 2020 a konečné zprávy ze dne 8. prosince 2020;

—

uložil Komisi povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 026 388,74 EUR z titulu náhrady škody, vyčíslenou předběžně, společně s úrokem ve výši 8 % per annum od 15. června 2020 do úplného zaplacení z důvodu protiprávního jednání OLAF a ztrát, které žalobkyni vznikly v rámci její obchodní činnosti, jakož i poškození dobrého jména;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtrnáct žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení zásady transparentnosti a zásady nezávislosti vyšetřování OLAF.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady nestrannosti.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu sebeobviňování.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na informace ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) 883/2013. (1)

5.	Pátý žalobní důvod vychází z porušení práva na to být vyslechnut před přijetím nepříznivých opatření.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z porušení presumpce neviny.

7.	Sedmý žalobní důvod vychází z porušení zásady důvěrnosti a ochrany údajů ve smyslu článku 10 nařízení (EU, Euratom) 883/2013.

8.	Osmý žalobní důvod vychází z porušení čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny: porušení práva žalobkyně na přístup ke spisu a porušení zásady řádné správy.

9.	Devátý žalobní důvod vychází z porušení nařízení (ES) 1049/2001. (2)

10.	Desátý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné péče.

11.	Jedenáctý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

12.	Dvanáctý žalobní důvod vychází z porušení práva žalobkyně na obhajobu.

13.	Třináctý žalobní důvod vychází ze zrušení rozhodnutí OLAF.

14.	Čtrnáctý žalobní důvod vychází z mimosmluvní odpovědnosti OLAF za škodu vzniklou žalobkyni.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/003 s. 331).

Žaloba podaná dne 5. února 2021 – Primagra v. Komise

(Věc T-101/21)

(2021/C 163/52)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Primagra a.s. (Milín, Česká republika) (zástupci: S. Sobolová a O. Billard, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil zákaz poskytování grantů uložený dopisem žalované ze dne 22. října 2020, ARES (2020) 5759350,

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná přímo i nepřímo porušila základní práva žalobkyně, neboť žalobkyně neměla nikdy v průběhu vyšetřování vedoucího k přijetí napadeného opatření možnost využít svého práva být vyslechnuta.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná nemá pravomoc provádět audit konkrétních grantů a rozhodovat o konkrétních žádostech o grant z evropských strukturálních a investičních fondů, neboť žalovaná je oprávněna pouze k posuzování celkového souladu řídících a kontrolních systému zavedených členskými státy, avšak nemá žádnou pravomoc provádět podrobný audit a rozhodovat o konkrétních žádostech o granty podaných jednotlivými společnostmi.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná nemá žádnou pravomoc vykládat a uplatňovat vnitrostátní právo členských států, neboť její pravomoci jsou striktně omezeny zásadou svěřených pravomocí zakotvenou v článcích 5 a 13 Smlouvy o Evropské unii, jakákoli odchylka od této zásady musí být posuzována striktně a zásada svěřených pravomocí ve spojení s ustanoveními Smlouvy jednoznačně znamená, že žalovaná nemá pravomoc uplatňovat vnitrostátní právo členského státu. Ustanovení české právní úpravy, na něž se žalovaná odvolává, každopádně nelze přezkoumávat podle nařízení č. 1303/2013 (1), které je právním základem auditního řízení, jež vedlo k přijetí napadeného opatření.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná neprokázala obsah české právní úpravy a nesprávně ji vyložila a uplatnila. Místo aby prokázala obsah české právní úpravy, jak požaduje judikatura Soudního dvora, žalovaná hrubě nesprávným způsobem vyložila českou právní úpravu, zejména § 4c zákona o střetu zájmů, když záměrně ignorovala judikaturu českých soudů a konečné, závazné a vykonatelné rozhodnutí českých orgánů ve věci, která byla předmětem auditního řízení vedoucího k přijetí napadeného opatření.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná rovněž nesprávně vyložila a uplatnila unijní právo, neboť dospěla k nesprávnému závěru, že došlo k porušení článku 61 finančního nařízení (2), a pominula skutečnost, že česká pravidla střetu zájmů jsou v rozporu se základními zásadami unijního práva.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 320).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1).

Žaloba podaná dne 3. března 2021 – Malacalza Investimenti a Malacalza v. ECB

(Věc T-134/21)

(2021/C 163/53)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Malacalza Investimenti Srl (Janov, Itálie) a Vittorio Malacalza (Janov) (zástupci: L. Boggio, S. Carbone a A. D’Angelo, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	uložil Evropské centrální bance povinnost:

—	nahradit škodu ve prospěch společnosti Malacalza Investimenti s.r.l. ve výši 870 525 670 eur, nebo případně jinou vyšší či nižší částku stanovenou ex aequo et bono;

—	nahradit škodu ve prospěch Vittoria Malacalzy ve výši 4 546 022 eur, nebo případně jinou vyšší či nižší částku stanovenou ex aequo et bono;

—	nahradit náklady řízení ve prospěch obou žalobců.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětem této věci je návrh na základě článků 268 a 340 SFEU znějící na náhradu škody způsobené žalobcům v důsledku řady jednání ECB týkajících se výkonu jejích funkcí dohledu nad Banca Carige S.p.A. (Carige) a spočívajících jak v nevykonání povinných zásahů, tak v poškozujících aktech.

Na podporu žaloby předkládají žalobci následující žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Evropská centrální banka (ECB) podílela na prezentaci situace a vyhlídek banky Carige, přičemž s důvěrou v tuto prezentaci investovali akcionáři značné prostředky do nákupu akcií banky Carige, jakož i při upisování a navýšení základního kapitálu; posléze banka Carige narušila tuto důvěru vzájemně si odporujícím jednáním a vydáním rozporných ustanovení, která uložila neodůvodněná a nepřiměřená opatření, jsou i z jiných hledisek protiprávní a zapadají do celkového protiprávního a poškozujícího jednání. V této souvislosti žalobci odkazují mimo jiné a zejména na: i) očekávání ohledně situace banky Carige vyvolaná v důsledku navýšení kapitálu v letech 2014 a 2015; ii) následné narušení tohoto očekávání v návaznosti na jednání a opatření ECB; iii) nelegálnost těchto opatření a protiprávnost celkového jednání, jehož jsou součástí; iv) očekávání ohledně situace banky Carige vyvolaná v důsledku navýšení kapitálu v roce 2017; v) následné narušení tohoto očekávání v návaznosti na jednání a opatření ECB; vi) nelegálnost těchto opatření a protiprávnost celkového jednání, jehož jsou součástí; vii) protiprávnost opatření ECB – způsobujících závažné škody spočívající ve ztrátě hodnoty akcií akcionářů banky Carige – která vedla k odprodeji úvěrů se selháním způsobem a v míře, které byly neodůvodněné, nepřiměřené a jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení a s jinými zásadami.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávního ovlivňování a vměšování ECB do správy ekonomických záležitostí banky Carige, které podpořilo autokratickou správu jejích výkonných ředitelů, a to v rozporu s pravidly, kterými se řídí právo obchodních společností a běžnou dialektikou kolegiálního správního orgánu, aby bylo zajištěno provedení nesprávně uložených opatření, čímž bylo mimoto zabráněno reakci na protiprávní a poškozující manažerské praktiky vedení, a což vedlo k oslabení banky Carige.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se ECB podílela na stanovení požadavků, na nichž tatáž ECB založila své protiprávní rozhodnutí o uvalení mimořádné správy na banku Carige, a z toho, že tímto a následnými jednáními přispěla k protiprávnímu navýšení kapitálu s vyloučením opce na akcie schválené v roce 2019, které vedlo ke značné ztrátě hodnoty akcií akcionářů.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že důvody odpovědnosti ECB se týkají obecného ustanovení zakotveného v čl. 340 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a rozporu jednání a opatření ECB z různých hledisek s povinnostmi souvisejícími s její funkcí dohledu, i ve vztahu k ochraně zdravého a obezřetného řízení bank, a porušení zásad ochrany vlastnictví, proporcionality, řádné správy, rovnosti, nestrannosti a rovného zacházení, transparentnosti, dobré víry a ochrany legitimního očekávání, se zvláštním odkazem na články 17, 20 a 41 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 16 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63).

5.	Pátý žalobní důvod vycházející ze skutečností a důvodů vztahujících se k postavení žalobce Vittoria Malacalzy jako bývalého člena správní rady a viceprezidenta banky Carige.

Žaloba podaná dne 11. března 2021 – El Corte Inglés v. EUIPO – Rimex Trading (UNK UNIK)

(Věc T-144/21)

(2021/C 163/54)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. L. Rivas Zurdo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Rimex Trading (Sofie, Bulharsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie UNK UNIK – Přihláška č. 17 940 710

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. prosince 2020 ve věci R 2889/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se zamítnutím odvolání osoby, která podala námitky, potvrzuje rozhodnutí námitkového oddělení o zamítnutí námitek B 3 069 013 a o zápisu ochranné známky Evropské unie no 17 940 710 UNK UNIK (obrazová), a

—	uložil účastníkovi nebo účastníkům řízení, kteří vyjádří nesouhlas s touto žalobou, náhradu nákladu řízení.

Dovolávané žalobní důvody

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 12. března 2021 – Gugler France v. EUIPO – Gugler (GUGLER)

(Věc T-147/21)

(2021/C 163/55)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Gugler France (Les Auxons, Francie) (zástupkyně: A. Grolée, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Alexander Gugler (Maxdorf, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie GUGLER – Ochranná známka Evropské unie č. 3 324 902

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. prosince 2020, ve věci R 893/2020-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	zrušil ochrannou známku Evropské unie č. 3 324 902 na základě čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) 40/94;

—	uložil EUIPO a/nebo Alexandru Guglerovi náhradu nákladů řízení vynaložených v řízení před EUIPO a před Tribunálem ze strany společnosti Gugler France.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) 40/94.

Oprava sdělení v Úředním věstníku ve věci C-518/20

( Úřední věstník Evropské unie C 19 ze dne 18. ledna 2021 )

(2021/C 163/56)

Sdělení v Úředním věstníku ve věci C-518/20, Fraport, se nahrazuje následujícím zněním:

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9).