Interactio – zasedání na dálku – 142. plenární zasedání VR, 3. 2. 2021–5. 2. 2021

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/3

Stanovisko Evropského výboru regionů Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost

(2021/C 106/02)

Zpravodaj:

Csaba BORBOLY (RO/ELS), předseda rady župy Harghita

Odkazy:

sdělení Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost

COM(2020) 274 final

návrh doporučení Rady o odborném vzdělávání a přípravě pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost

COM(2020) 275 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Hlavní sdělení

se zasazuje o uznání a respektování klíčové úlohy, již hrají místní a regionální orgány a členské státy v hlavních politikách EU a rovněž na poli dovedností jakožto vlastníci příslušné infrastruktury, příjemci prostředků z fondů EU a státní a regionální podpory a rovněž jakožto hlavní vstupní brány do místních a regionálních komunit. Zároveň vyjadřuje politování nad tím, že tato úloha není ve stávajícím sdělení Evropské komise uznána;

zdůrazňuje potřebu informovat zaměstnance pracující v odvětvích s vysokou spotřebou energie o výzvách a příležitostech, které přináší digitální a ekologická transformace, a odpovídajícím způsobem jim poskytovat pomoc;

se zájmem vítá zahájení evropského paktu, který podporuje společný postup s cílem maximalizovat dopad investic do zlepšování stávajících dovedností (prohlubování dovedností) a odborné přípravy v oblasti nových dovedností (změna kvalifikace). Měly by do něj být zapojeny místní a regionální orgány za účelem spolupráce a přijetí jasného závazku k odborné přípravě všech lidí v produktivním věku v celé Evropské unii;

navrhuje, aby regionální územní strategie a pakty související se Zelenou dohodou odkazovaly na politiku v oblasti dovedností a na investice, které regiony potřebují. Rovněž je potřeba lépe pochopit potřeby a příležitosti týkající se dovedností v jednotlivých regionech a analyzovat je u každého příslušného odvětví, přičemž je zapotřebí klást důraz na nízkouhlíkové technologie a na udržitelnost, a to zejména u automobilového průmyslu, stavebnictví, služeb týkajících se provozu budov, designu a tvůrčích odvětví, farmaceutického průmyslu, IKT a potravinářského průmyslu;

zdůrazňuje, že ve většině členských států hrají místní a regionální orgány důležitou úlohu ve financování vzdělávání a rozvoji politik týkajících se dovedností. Komise by měla podniknout kroky k vybudování přímých vazeb s místními a regionálními orgány, které projeví zájem o zrychlené řízení u přidělování finančních prostředků EU v podobě pilotních projektů, vypracování místních a regionálních strategií a akčních plánů a navýšeného financování nových iniciativ, tak aby bylo možné konat, a to i v případě, že ve střednědobém horizontu neexistují žádné dohody o partnerství;

poznamenává, že během nynější pandemie většina vzdělávacích systémů rychle a flexibilně zareagovala na nové výzvy a některé členské státy prudce zrychlily digitalizaci vzdělávání. Ačkoliv již regiony prokazatelně zaznamenaly určitý úspěch, navrhuje Výbor zaměřit se na:

a.	rovný přístup k novým formám vzdělávání a odborné přípravy pro všechny, se zaměřením zejména na nejzranitelnější děti a dospívající;

b.	odstranění překážek v oblasti jazyka, včetně jazykových práv etnických menšin a také neslyšících, jakož i nedoslýchavých osob, které používají znakový jazyk;

zaručení toho, aby nové iniciativy a prostředky měly pozitivní dopad na přístup všech osob ke vzdělávání a odborné přípravě, čímž přispějí ke zmenšení digitální propasti a nedostatku dostupnosti, a všem obyvatelům tak byl zaručen neomezený přístup k nástrojům spolupráce bez ohledu na to, kde se nacházejí;

d.	podporu digitálního propojení, zejména v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva, včetně technologie a vzdělávacích materiálů a nástrojů, které usnadňují přístup k digitálnímu vzdělávání;

připomíná, že pokyny Evropské komise ze 17. září 2020 k provádění národních plánů na podporu oživení a odolnosti v rámci nástroje „Next Generation EU“ zahrnují jako jednu ze svých stěžejních iniciativ „změnu kvalifikace a prohlubování dovedností“, jakož i přizpůsobení vzdělávacích systémů v zájmu podpory digitálních dovedností a odborného vzdělávání a přípravy v každém věku, což vyžaduje nový finanční výhled pro členské státy, a tedy pro regionální a místní orgány;

Politická doporučení

poukazuje na to, že místní a regionální orgány čelí novým výzvám, zejména v souvislosti s pandemií COVID-19. Nicméně v reakci na tyto výzvy každý den vzniká také mnoho nových iniciativ. Digitalizace vzdělávání a místní podnikání jsou pak těmi nejvýznamnějšími příklady. Komise by měla posoudit, zda může vytvořit evropskou platformu nabízející výběr osvědčených postupů, jež by byla přístupná místním a regionálním orgánům a podporovala by tvorbu strategií a akčních plánů pro přizpůsobení a zvyšování odolnosti, a byla by tak inspirací pro nové místní a regionální iniciativy. Výbor regionů a jeho členové by takovou iniciativu uvítali a podpořili;

zdůrazňuje, že jak odborné, tak i technické vzdělávání vyžadují praxi a jsou nejvíce svázány s daným místem a vzdělávacími zařízeními, a to mnohem více než digitální, jazykové a další sociální dovednosti. Měli bychom začít definovat osvědčené postupy v některých regionech, které se mohou stát vzorem pro nové iniciativy v jiných regionech;

10.

žádá Komisi, aby revidovala přístup vymezený ve sdělení a zohlednila hlavní úlohu, kterou hrají místní a regionální orgány ve většině členských států při podpoře a rozvoji infrastruktury související s dovednostmi, protože nesou klíčovou odpovědnost za politiku vzdělávání a odborné přípravy a hrají významnou úlohu v politikách mládeže a zaměstnanosti;

11.

zdůrazňuje, že po krizových obdobích, jako je pandemie COVID-19, které narušují systémy vzdělávání a odborné přípravy, často přicházejí období vyznačující se vysokou mírou nezaměstnanosti a ekonomické nejistoty. Zároveň se změnami na trhu práce v důsledku ekologické a digitální transformace potřebují dospělí s nízkou kvalifikací naléhavou podporu, aby mohli vstoupit na trh práce či na něm setrvat (1). Proto jsou navržené iniciativy zaměřené na dovednosti a odborné vzdělávání a přípravu (OVP) velmi potřebné kvůli zajištění provádění první zásady evropského pilíře sociálních práv týkající se práva na kvalitní a inkluzivní všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení;

12.

se zájmem očekává, že ministři školství EU podpoří „Prohlášení z Osnabrücku“ s cílem modernizovat evropské odborné vzdělávání a přípravu a prohloubit přeshraniční spolupráci v rámci Evropského prostoru vzdělávání (2) a jako prostředek k posílení dobrovolné povahy doporučení. V této souvislosti zdůrazňuje, že místní a regionální orgány musí být plně zapojeny do navrhování a provádění národních strategií týkajících se politik v oblasti vzdělávání dospělých;

13.

s ohledem na krizi způsobenou onemocněním COVID-19 zdůrazňuje, že je potřeba zlepšit řešení digitálních školení a distanční vzdělávání i v odborném vzdělávání a přípravě a případně zlepšit sledování jejich absolventů, aniž by se vytvářela zbytečná administrativní zátěž. Dále poukazuje na to, že je třeba zvýšit přitažlivost odborného vzdělávání a přípravy a zajistit soudržnost a součinnost mezi odvětvím odborného vzdělávání a přípravy a systémem všeobecného vzdělávání. VR dále vyzývá k přezkumu Evropského rámce pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu s cílem zajistit vysoce kvalitní, diverzifikovanou a individuálně uzpůsobenou učňovskou přípravu a dále zdůrazňuje význam rovného přístupu a práva na odbornou přípravu pro všechny zaměstnance;

14.

poukazuje na to, že se situace se napříč EU velmi liší a že to představuje jeden z hlavních problémů při vytváření a zavádění nových standardů a postupů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Tyto regionální rozdíly jsou způsobeny nedostatkem dovedností a nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v EU a pravděpodobně se ještě prohloubí, pokud nebudou místní a regionální politiky dobře navrženy a náležitě financovány. Výbor regionů tedy opakuje svůj požadavek, aby byl při posuzování pokroku v provádění nové agendy dovedností a politiky v oblasti odborného vzdělávání a přípravy kladen větší důraz na regiony.

15.

domnívá se, že veškeré zásahy politiky musí odpovídat situaci v daném regionu a že univerzální přístup nefunguje. V politice prováděné na místní a regionální úrovni musí být řešení náležitě přizpůsobována;

16.

zdůrazňuje, že je nutné se zabývat přístupem sociálně vyloučených nebo zranitelných osob ke kvalitnímu vzdělávání a jejich potřebami v oblasti odborné přípravy, aby se zaručilo, že v žádném členském státě nebudou existovat překážky rovného přístupu ke vzdělávání;

17.

podporuje rychlejší realizaci Evropského prostoru vzdělávání, aby bylo zaručeno kvalitní vzdělávání pro všechny. EU by v rámci rozdělení pravomocí a při dodržování zásady subsidiarity a zákazu harmonizace měla podporovat, prosazovat a doplňovat spolupráci a výměny mezi vzdělávacími systémy a různými vzdělávacími programy vycházejícími z potřeb občanů;

18.

upozorňuje na riziko toho, že zelená transformace a pandemie budou mít negativnější dopad na menšiny, ženy, děti, dospívající, mladé lidi a osoby ze znevýhodněných komunit, a to zejména v odlehlých, řídce osídlených nebo horských oblastech, jejichž obyvatelé se potýkají s většími překážkami a obtížemi, pokud jde o přístup ke kvalitní odborné přípravě a vzdělávání. Tyto otázky by se měly řešit způsobem podloženým fakty, který se zaměřuje na konkrétní potřeby těchto skupin ve všech regionech. V tomto ohledu se navrhuje zahrnout osoby se zdravotním postižením jakožto jednu ze skupin zvlášť zasažených uvedenými problémy;

19.

vzhledem k významné úloze nových dovedností v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) musí být tyto dovednosti dostupné ve všech regionech a na všech úrovních vzdělávání, přičemž je zapotřebí respektovat vyvážené zastoupení žen a mužů a podporovat zároveň souběžnou transformaci a relevantnost těchto oborů z hlediska budoucích potřeb na trhu práce a také z hlediska příležitostí, které nabízejí budoucím zaměstnancům. Informace o těchto dovednostech by měly být nabízeny studentům na úrovni 2 a 3 dle Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání (ISCED), když si volí svou profesní dráhu. Cílem je nasměrovat jejich budoucí odbornou přípravu a vzdělávání do těchto oborů, přičemž je třeba mít na paměti jazyková práva a dostupnost těchto nových dovedností pro všechny generace a skupiny;

20.

zdůrazňuje, že by se měly upřednostňovat veřejné vysoké školy s cílem podpořit místní a regionální iniciativy, a že by se měly získat veřejné a soukromé investice na podporu příležitostí souvisejících s novými dovednostmi, přičemž výzkum v této oblasti na místní a regionální úrovni by měl být zaměřen na využívání nových dovedností ve všech evropských regionech;

21.

rád by zdůraznil, že evropská spolupráce v oblasti dovedností a odborného přípravy by měla být zaměřena na místní a regionální úroveň, místní a regionální orgány a stabilizaci přístupu do škol a k poskytovatelům odborné přípravy. Takové platformy by neměly klást důraz pouze na členské státy a již zapojené subjekty;

22.

považuje za velmi pozitivní to, že agenda dovedností v rámci opatření č. 7 zavádí podporu příležitostí k podnikání plynoucích ze sociální ekonomiky, jako je pomoc místním komunitám, shoda na místních zelených dohodách a mobilizace zranitelných skupin. V tomto ohledu doporučujeme více zapojit místní a regionální orgány do vypracování akčního plánu pro sociální ekonomiku, který Evropská komise oznámila na rok 2021;

23.

je toho názoru, že velký význam při nabývání mezikulturních a mnohojazyčných dovedností má vzdělávací program EU Erasmus+. Kvůli pandemii hrozí, že celá řada studentů, žáků a učňů nebude moci této možnosti využít. Proto je nutné rychle najít řešení přizpůsobená novým okolnostem, aby bylo možné dále naplňovat cíle programu Erasmus+, přičemž je třeba v duchu sociálního začleňování podporovat studenty, žáky a učně, kteří dosud příležitostí, které tento program nabízí, nevyužívali v takové míře;

24.

tvrdí, že hlavními faktory stimulujícími změny v evropském hospodářství jsou pandemie, Zelená dohoda a digitalizace. Změny jsou vítané, pokud budou cíleně zaměřeny na výsledky v oblasti životního prostředí a budoucnosti hospodářského rozvoje Evropy. Zaměstnanci musí mít přístup k novým dovednostem pro novou éru zeleného a digitálního růstu, aby si mohli vytvořit odolnost odpovídající nově se objevujícím a rostoucím odvětvím, aby bylo možné řešit jakýkoli nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Zaměstnance je nutné podpořit prostřednictvím cíleného a na míru šitého poradenství na pracovišti. Lidé hledající nové pracovní příležitosti jsou nejvíce otevřeni učení se novým dovednostem. Zároveň by podniky měly být podporovány při poskytování poradenství v oblasti kvalifikací svým zaměstnancům;

25.

zdůrazňuje, že je ve všech regionech zapotřebí prahová úroveň pro financování a podporu oživení, budování odolnosti a nových dovedností na poli vzdělávání a odborné přípravy (včetně odborné přípravy učitelů a školitelů), a to ve všech oblastech a na všech úrovních vzdělávání. V této souvislosti trvá na tom, že by neměl být snižován rozpočet těch programů EU, které přímo investují do vzdělávání a dovedností, zejména programů Erasmus + a ESF +;

26.

zdůrazňuje, že učitelé, školitelé, studenti i žáci potřebují ve světě vzdělávání a odborné přípravy, jenž se rychle digitalizuje, nové funkční dovednosti a dovednosti založené na informačních a komunikačních technologiích, ale zároveň také nové behaviorální dovednosti týkající se informační, digitální a mediální gramotnosti (3). Regiony a města musí na základě místních a regionálních politik navrhnout způsoby, jak náležitě doložit, že učitelé a školitelé mají potřebné dovednosti a že se přizpůsobili nové situaci. Pokud existují překážky a nesoulad, je nutné pro ně nalézt v plánech odborné přípravy učitelů a v rámci průběžného zvyšování jejich kvalifikace na míru šitá a koordinovaná řešení;

27.

podporuje myšlenku, že se v budoucím programu Horizont Evropa musí promítnout výsledky na důkazech založeného aplikovaného výzkumu v oblasti nových dovedností, vyučovacích metod v digitálním, on-line prostředí, nabídky základního souboru dovedností všem lidem (včetně jazykových menšin, etnických skupin a marginalizovaných skupin) a víceúrovňové správy v oblastech politiky týkajících se dovedností, do níž jsou aktivně zapojeny místní a regionální orgány;

28.

domnívá se, že místní a regionální partnerství tvořená místními a regionálními orgány, skupinami odborníků, zástupci zaměstnavatelů a poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy mohou vést k lepšímu pochopení toho, jak získávání dovedností zasazené do regionálního kontextu funguje co nejefektivněji a nejrychleji. Tato partnerství mohou dát impuls k tomu, aby na místní a regionální úrovni došlo k příslušným změnám, a to budováním znalostí, porozumění a důvěry a také zapojením všech zúčastněných stran.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Podle střediska Cedefop mělo v roce 2016 23 % osob ve věku 25–64 let v EU nízkou úroveň dosaženého vzdělání, a to nižší sekundární vzdělání a nižší (ISCED 2) (https://www.cedefop.europa.eu/cs/publications-and-resources/statistics-and-indicators/statistics-and-graphs/33-how-many-adults-have-low-level-education).

(2) https://www.eu2020.de/eu2020-en/news/article/eu-education-ministers-karliczek-osnabrueck/2384182.

(3) Technické poznámky JRC: Kirsti Ala-Mutka. Mapping Digital Competence: Towards a Conceptual Understanding (Mapování digitálních dovedností: směrem ke konceptuálnímu chápání), https://www.researchgate.net/publication/340375234_Mapping_Digital_Competence_Towards_a_Conceptual_Understanding

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/7

Stanovisko Evropského výboru regionů – Podpora zaměstnanosti mladých lidí: most k pracovním místům pro příští generaci – posílení záruk pro mladé lidi

(2021/C 106/03)

Zpravodajka:

Romy KARIER (LU/ELS), členka zastupitelstva obce Clervaux

Odkazy:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Podpora zaměstnanosti mladých lidí: most k pracovním místům pro příští generaci

COM(2020) 276 final

návrh doporučení Rady o mostu k pracovním místům – posílení záruk pro mladé lidi a o nahrazení doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi

COM(2020) 277 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

vítá návrh doporučení Rady o posílení záruk pro mladé lidi, který vychází z poznatků získaných od zavedení původního systému záruk pro mladé lidi dne 22. dubna 2013, a podstatným způsobem tak tento nástroj vylepšuje. Přináší například novou a ucelenější strukturu sestávající ze čtyř různých fází, větší zaměření na osoby, které jsou po dlouhou dobu nezaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), a posílení jeho inkluzivních aspektů. Tento návrh je zvlášť důležitý vzhledem ke krizi způsobené pandemií COVID-19, která se mladých lidí dotýká v nepřiměřeně velké míře;

je potěšen návrhem Komise rozšířit věkovou kategorii osob, na něž se systém záruk pro mladé lidi vztahuje, o mladé lidi ve věku 25–29 let, aby se tak tato podpora dostala k většímu počtu mladých lidí. Díky tomu návrh lépe odpovídá prováděcím pravidlům uplatňovaným ve většině členských států, ale je také inkluzivnější. Uznává se v něm totiž, že během hospodářského útlumu v důsledku pandemie COVID-19 ještě výrazněji poroste míra nezaměstnanosti mladých lidí ve věku 15 až 29 let, kteří budou potřebovat podporu (1). Zdůrazňuje, že poté, co byla učiněna nabídka, nebo po uplynutí čtyřměsíčního období pro její předložení, by měla být mladým lidem i nadále poskytována podpora, aby se zajistilo trvalé posilování jejich motivace, dovedností a schopností, zejména v případě zranitelnějších mladých lidí, kteří mohou potřebovat dlouhodobější podporu, aby se úspěšně začlenili na trhu práce;

poukazuje na to, že regionální a místní orgány hrají v oblasti politiky týkající se zaměstnanosti, odborné přípravy, vzdělávání a mládeže důležitou úlohu, a navrhuje, aby byly zapojeny do partnerství ve všech fázích systému záruk pro mladé lidi. Platí to především pro fázi mapování a fázi informačních opatření, v nichž by tyto orgány mohly fungovat jako prostředník mezi různými zúčastněnými stranami, k nimž patří například sociální partneři, vzdělávací zařízení, mládežnické organizace, veřejné služby zaměstnanosti a podnikatelský sektor v dané obci či daném regionu;

je potěšen návrhem Komise, aby místní a regionální orgány působily jako katalyzátor učňovské přípravy v místním podnikatelském prostředí. Uznává se tím, že mají stěžejní význam pro podporu hospodářského rozvoje prostřednictvím partnerství. Zohledňují se tím rovněž postoje, které Výbor regionů v tomto ohledu vyjádřil v minulosti (2). Je třeba podporovat učňovskou přípravu jakožto významný nástroj v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí, jelikož kombinuje intelektuální a odborné dovednosti s praktickými zkušenostmi. Je tudíž důležité rozšířit nabídku učňovské přípravy a zvýšit její kvalitu a zaměřit se při tom zejména na digitální vzdělávání;

místní orgány hrají důležitou roli při zvyšování povědomí o tomto systému záruk mezi mladými lidmi a při provádění informačních opatření. Zajišťují například, aby s ním byly obeznámeny veřejné služby zaměstnanosti, a uplatňují partnerský přístup ve vztahu ke všem příslušným subjektům, které s mladými lidmi pracují;

poukazuje na význam sociálních a zdravotnických služeb a služeb v oblastech zaměstnanosti a mládeže v rámci místních a regionálních orgánů coby součásti systému včasného varování. Vyzdvihuje také jejich možnosti sledování s cílem identifikovat mladé lidi, kterým hrozí zařazení do kategorie NEET, čímž současně přispívají k prevenci předčasných odchodů ze vzdělávání a odborné přípravy, a to zejména v regionech s nejvyšší mírou předčasného ukončení školní docházky v EU;

vítá důraz, jejž Komise klade na informační opatření, zejména co se týče osob, které jsou dlouhodobě v kategorii NEET. Zdůrazňuje však, že je důležité doporučit, aby byla tato opatření realizována prostřednictvím technologií, které sami mladí lidé využívají, a aby byly stanoveny měřitelné cíle, což poskytovatele záruk pro mladé lidi pobídne ke zvýšení efektivity a účinnosti jejich informačních strategií. Mimoto se domnívá, že by se mělo zajistit, aby mladí lidé, kteří jsou příjemci tohoto programu, byli obeznámeni s tím, že se jedná o evropskou iniciativu. Mnozí z těch, kteří tento program v současnosti využívají, si toho totiž nejsou vědomi;

souhlasí se záměrem podporovat dovednosti, které jsou potřebné na trhu práce, a s důrazem položeným na digitální dovednosti, manažerské dovednosti, podnikatelského ducha, samostatnost a dovednosti důležité pro ekologickou transformaci. Zdůrazňuje však, že je nutné prioritně podporovat také jazykové znalosti, aby se zvýšily šance mladých lidí uplatnit se na trhu práce, zejména v těch oblastech, v nichž jsou jazykové znalosti obzvlášť důležité, například v přeshraničních regionech a regionech, jejichž hospodářství je zaměřeno na cestovní ruch, a vyjadřuje politování nad tím, že se o nich nový návrh nezmiňuje;

domnívá se, že je naprosto nezbytné stanovit jasná a přesná závazná kritéria pro kvalitu nabídek v rámci záruk pro mladé lidi, co se týče zaměstnání, všeobecného a odborného vzdělávání a učňovské přípravy. Bylo by možné toho dosáhnout ověřením, do jaké míry daná nabídka odpovídá profilu účastníka, zajištěním, aby byla v souladu s pracovními a sociálními právy mladých lidí a umožňovala trvalé začlenění na trhu práce, a také tím, že bude kvalita nabídek jedním z údajů, které budou v rámci systému záruk pro mladé lidi shromažďovány a sledovány (3);

10.

upozorňuje na to, že je důležité podpořit prostřednictvím posílených záruk pro mladé lidi mobilitu pracovních sil mezi členskými státy a regiony, poněvadž migrace hraje významnou roli při vytváření příležitostí na trhu práce. Vyjadřuje tudíž politování nad tím, že toto ustanovení obsažené v původním systému záruk nebylo převzato do nového návrhu, ačkoli mnohé země spolu se svými zárukami pro mladé lidi zavedly také programy regionální nebo mezinárodní mobility. Zasazuje se rovněž o to, aby byly záruky pro mladé lidi propojeny s kvalitními stážemi a Evropským sborem solidarity;

11.

souhlasí s tím, že je třeba věnovat ve fázi mapování zvláštní pozornost regionálním specifikům trhu práce a překážkám, kterým čelí mladí lidé žijící ve venkovských nebo odlehlých oblastech, v nejvzdálenějších regionech nebo ve znevýhodněných městských oblastech a v méně rozvinutých regionech či v komunitách jazykových menšin. V souvislosti s tím by však měla být v rámci posílených záruk pro mladé lidi zavedena také zvláštní podpůrná opatření, díky nimž budou mít mladí lidé žijící v těchto regionech přístup ke stejným příležitostem a službám jako ve všech ostatních regionech;

12.

doporučuje posílit na regionální a místní úrovni sociální dialog, aby tak bylo možné dosáhnout lepších výsledků ve prospěch nezaměstnaných mladých lidí, podpořit tím inkluzivnější hospodářský růst, zejména v odlehlých a vzdálených oblastech, a vypracovat účinné strategie pro realizaci plánů spravedlivé transformace na místní a regionální úrovni;

13.

vyjadřuje politování nad tím, že navzdory kritické situaci způsobené pandemií COVID-19, která již v celé Evropské unii vyvolala prudký nárůst míry nezaměstnanosti mladých lidí, nebyl výrazně navýšen podíl prostředků, které budou na podporu záruk pro mladé lidi vyčleněny v programovém období 2021–2027 z Evropského sociálního fondu plus (ESF+). Proto požaduje, aby byla poskytnuta mnohem větší finanční podpora těm členským státům a regionům – zejména takovým, které mají vysokou míru nezaměstnanosti a chudoby, jako jsou například méně rozvinuté regiony, deindustrializované regiony, okrajové regiony a nejvzdálenější regiony –, které mají vedle vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí momentálně také vážné rozpočtové problémy, aby bylo možné odstranit rozdíly v míře účinnosti záruk pro mladé lidi v Evropské unii. Vyjadřuje politování nad tím, že finanční prostředky, které EU vyčleňuje na zaměstnanost mladých lidí, již nebudou moci být cíleně přidělovány konkrétním regionům v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, a požaduje, aby vlády jednotlivých států přidělovaly finanční prostředky určené na tuto oblast těm regionům, které je nejvíce potřebují. Zároveň je nutné zajistit, aby finanční prostředky EU nenahrazovaly financování opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí na vnitrostátní úrovni;

14.

domnívá se, že místní a regionální orgány hrají v rámci posílených záruk pro mladé lidi důležitou úlohu ve fázi informačních opatření a fázi mapování, a musí jim být tudíž poskytnuty odpovídající finanční prostředky z vnitrostátního rozpočtu a rozpočtu EU, které budou investovány do skutečného začlenění zranitelných mladých lidí na rychle se měnícím trhu práce. Je rovněž zapotřebí pevné odhodlání vlád členských států zapojit místní a regionální úroveň do provádění těchto politických opatření. Na vytváření nových a kvalitních pracovních míst a podpoře sociálního začleňování a sociálních inovací by se měl zásadním způsobem podílet ESF+. Stěžejní význam pro dosažení co největší efektivity však má také to, aby byly na provádění opatření v rámci posílených záruk pro mladé lidi vyčleněny dostatečné prostředky na vnitrostátní úrovni a aby byly zajištěny synergie s politikou soudržnosti v příštím víceletém finančním rámci;

15.

vítá propojení posílených záruk pro mladé lidi s evropským pilířem sociálních práv. V rámci těchto záruk musí být mladým účastníkům zajištěn všeobecný přístup k sociální ochraně, aby se nezvýšilo riziko chudoby a nejistého zaměstnání;

16.

domnívá se, že mnohé místní a regionální orgány si nejsou plně vědomy všech kanálů, kterými se k nim může dostat podpora EU zaměřená na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby v zájmu nápravy této situace uspořádala ve spolupráci s VR informační setkání. Výsledky tohoto procesu by mohly být zveřejněny na internetových stránkách VR, aby k nim měly přístup všechny zúčastněné strany;

17.

domnívá se, že stáže a učňovská příprava by měly být pro mladé lidi především zdrojem nových poznatků a zkušeností, jež jim mohou pomoci rozhodnout se o budoucí kariéře a rozvíjet jejich dovednosti v zájmu získání stálého zaměstnání. Zdůrazňuje, že stáže a odborná příprava vykonávané v rámci vzdělávacích programů nebo odborného vzdělávání a přípravy by měly obsahovat jasné výukové cíle, kvalitní vzdělávací obsah a odborné vedení. Podtrhuje, že kromě těchto vzdělávacích kritérií je zapotřebí přijmout další právní předpisy, aby byly zajištěny dobré pracovní podmínky v rámci stáží a odborné přípravy na otevřeném trhu práce a jakožto součást aktivních politik na trhu práce. Zdůrazňuje, že praxe neplacených stáží a odborné přípravy v rámci aktivní politiky na trhu práce a na otevřeném trhu práce může vést k nahrazení standardních pracovních míst a představuje formu vykořisťování, která porušuje práva mladých lidí a omezuje příležitosti pro mladé lidi z chudšího sociálně-ekonomického prostředí. Podporuje tudíž snahu Evropského parlamentu prosadit, aby byly stáže a odborná příprava na otevřeném trhu práce a v rámci aktivních politik na trhu práce spravedlivě odměňovány a zahrnovaly přístup k sociální ochraně, aby se zajistilo, že mladí lidé budou mít přístup ke kvalitním příležitostem;

18.

poskytovatelé záruk pro mladé lidi na místní úrovni by do svých systémů mohli zahrnout mladé lidi, kteří absolvují krátkou odbornou přípravu nebo vykonávají práci na částečný úvazek, ačkoli by chtěli pracovat na úvazek plný. Tito mladí lidé totiž nejsou pevně zakotveni na trhu práce a pomohlo by jim, kdyby se jim dostalo podpory a formální nabídky v rámci systému záruk pro mladé lidi;

19.

vítá důraz, jejž Evropská komise položila na to, že je třeba se zaměřit na vzdělávání, prohlubování dovedností, rekvalifikaci a odbornou přípravu v oblasti podnikání a na zvyšování podnikatelských znalostí a dovedností jakožto na způsob, jak mladým lidem poskytnout více pracovních příležitostí. Domnívá se však, že by bylo správné uznat v rámci posílených záruk pro mladé lidi také pozitivní úlohu, kterou při snižování míry nezaměstnanosti mladých lidí hraje sociální podnikání a sociální ekonomika obecně;

20.

souhlasí s tím, že je nutné rozlišovat v novém návrhu mezi osobami, které jsou v kategorii NEET dlouhodobě a krátkodobě, poněvadž v případě těch prvních přinesl systém záruk pro mladé lidi velmi neuspokojivé výsledky. Toto rozlišování by se však mohlo ještě výrazněji odrazit v doporučovaných opatřeních, která mají být realizována ve čtyřech fázích posílených záruk pro mladé lidi. Účelem je vyzdvihnout ve větší míře podpůrná opatření, jež jsou konkrétně zaměřena na dlouhodobě nezaměstnané osoby v kategorii NEET;

21.

je potěšen tím, že Evropská komise klade důraz na inkluzivnost. V porovnání se stávajícím systémem je nový návrh inkluzivnější, pokud jde o zdravotní postižení a sociální a etnický původ. Věnuje rovněž zvláštní pozornost genderovým aspektům, čímž uznává, že se v uplynulých letech v kategorii NEET prohloubily genderové rozdíly. Mohly by v něm však být ještě důrazněji odsouzeny jiné formy diskriminace na trhu práce, například diskriminace na základě etnického původu, rasy a sexuální orientace nebo diskriminace migrantů;

22.

vítá skutečnost, že je pokládáno za důležité co nejdříve změnit vyhlídky nejohroženějších mladých lidí. Je toho názoru, že by v nových návrzích mohla být formulována konkrétnější doporučení a priority pro služby v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání, aby bylo možné lépe zachytit osoby, které nejsou oficiálně vedeny v kategorii NEET, a motivovat a pobídnout je k tomu, aby se znovu zapojily do pracovního života, do vzdělávání či odborné přípravy nebo do procesu prohlubování dovedností a rekvalifikace. Upozorňuje na to, že je důležité udělat si přehled o situaci mladých lidí na regionální a místní úrovni, aby bylo možné zjistit, co je pro mladé lidi na daném území charakteristické a jakou podporu potřebují;

23.

souhlasí s tím, že prvním krokem k poskytnutí záruk mladému člověku by mělo být zaregistrování u jedné ze služeb zaměstnanosti. S některými osobami v kategorii NEET je však obtížné navázat kontakt nebo je u nich velká pravděpodobnost, že se u žádné ze služeb zaměstnanosti nezaregistrují. Je tudíž třeba zvážit, zda by pro tyto osoby mohly být v návrhu stanoveny jiné způsoby, jak tyto záruky ve stejné čtyřměsíční lhůtě získat. Stejně tak je důležité snížit administrativní zátěž, která doléhá na mladé uchazeče o zaměstnání, a co nejvíce omezit počet kontaktních míst. V tomto směru by se mělo v návrhu doporučit, aby se standardním postupem stalo zaregistrování do systému záruk pro mladé lidi on-line prostřednictvím speciálních elektronických platforem. Zároveň musí orgány zaručit, aby se dostalo náležité podpory těm skupinám, s nimiž nelze komunikovat digitální cestou. Dále je třeba usilovat o to, aby byli mladí lidé, na které se systém záruk vztahuje, proaktivně registrováni. Mimoto je třeba informovat o tomto systému také ty mladé lidi, kteří již nějakým vzděláváním nebo odbornou přípravou procházejí. V podobném duchu se navrhuje, aby subjekty v oblasti vzdělávání a odborné přípravy měly možnost – s cílem usnadnit mladým lidem využívání možností záruk pro mladé lidi – předávat veřejným službám zaměstnanosti informace o zranitelných mladých lidech, kteří mohou po ukončení vzdělávání potřebovat dodatečnou podporu při přístupu k zaměstnání. Jednalo by se o doplnění automatického sdílení informací mezi vzdělávacími službami a veřejnými službami zaměstnanosti, jehož účelem je aktivně oznamovat a registrovat mladé lidi ukončující vzdělávání nebo odbornou přípravu v systému záruk pro mladé lidi;

24.

souhlasí s doporučeními Evropské komise ohledně osob předčasně ukončujících školní docházku a mladých lidí s nízkou kvalifikací, zejména pak s tím, že je nutné nabídnout jim flexibilní možnosti, jak se vrátit do procesu vzdělávání a odborné přípravy nebo se zapojit do vzdělávacích programů druhé šance, jejichž učební prostředí odpovídá specifickým potřebám těchto osob a umožňuje jim doplnit si chybějící kvalifikaci. Zdůrazňuje však, že je třeba položit větší důraz na přínosnost poradenství pro volbu povolání jakožto užitečného nástroje v tomto ohledu;

25.

domnívá se, že opatření přijímaná v rámci systému záruk pro mladé lidi by měla být zaměřena na posílení dovedností a kompetencí, které umožní odstranit stávající nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trhu práce, zejména v oblastech spojených s digitalizací EU a se Zelenou dohodou pro Evropu. Uznává rovněž přidanou hodnotu zlepšování sociálních dovedností, jako jsou například metody pro zlepšení komunikace a zvýšení sebedůvěry;

26.

souhlasí s doporučeními Evropské komise ohledně snížení nemzdových nákladů práce, například poskytováním cílených a dobře koncipovaných mzdových dotací, dotací na nábor pracovníků, daňových úlev a dávek pro osoby se zdravotním postižením s cílem pobídnout zaměstnavatele, aby vytvářeli nové příležitosti pro mladé lidi nebo se snažili udržet si ty, kteří u nich již pracují. Vzhledem ke stále rychleji postupující digitalizaci mají mimořádný význam také pobídky k zakládání podniků, zejména v odvětví digitálních technologií. Mohly by tedy být v návrhu více zdůrazněny;

27.

doporučuje plně využít možností nového programu pro uskutečnění společenských změn a inovací, aby bylo možné shromáždit osvědčené postupy v souvislosti s prováděním systému záruk pro mladé lidi na celostátní, regionální a místní úrovni;

28.

doporučuje intenzivněji vyhodnocovat veškerá opatření, která jsou v rámci systému záruk pro mladé lidi přijímána, aby tak bylo možné navrhovat politiky a opatření, jež budou ve větší míře vycházet ze získaných poznatků o tom, co funguje a v jakých případech a proč, a tudíž i efektivně a účinně využívat prostředky;

29.

domnívá se, že jakmile se vstoupí do čtvrté fáze a dojde k přijetí nabídky, měly by být v rámci záruk pro mladé lidi poskytovány rady a informace s cílem usnadnit prohloubení dovedností a rekvalifikaci těm mladým lidem, jimž nejvíce hrozí opětovná ztráta zaměstnání. Zároveň se tak mladým lidem zajistí možnost kariérního postupu, i když svou profesní dráhu začnou na méně kvalifikovaných a podřízených pracovních pozicích;

30.

domnívá se, že účinné provádění záruk pro mladé lidi by mělo vést ke vzniku stálých a udržitelných pracovních míst. Toho lze docílit rovněž prostřednictvím pevných partnerství, solidarity a koordinace mezi veřejnými službami zaměstnanosti, které jsou hlavním poskytovatelem záruk pro mladé lidi, a všemi ostatními zúčastněnými stranami, včetně místních a regionálních orgánů;

31.

zdůrazňuje, že v zájmu účinného řešení problémů v oblasti zaměstnanosti mladých lidí s ohledem na současnou pandemii by posílené záruky pro mladé lidi měly být doplněny tím, že bude prodloužena a rozšířena dočasná podpora na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (nástroj SURE), že budou do národních plánů na podporu oživení a odolnosti zahrnuta opatření zaměřená na zaměstnanost mladých lidí, zejména co se týče vytváření kvalitních pracovní příležitostí pro mladé lidi, a že bude v chystaném akčním plánu pro provádění evropského pilíře sociálních práv výslovně zmíněna nutnost poskytovat mladým lidem lepší sociální ochranu a zamezit nejistým formám jejich zaměstnávání. Varuje před zaváděním opatření, jež mají v rámci procesu oživení podpořit zaměstnanost mladých lidí, ale zároveň je připravují o jejich právo na spravedlivou odměnu a o přístup k sociální ochraně.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52012XR2562.

(2) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:52012AR1186 a https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52013AR0789.

(3) https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR17_5/SR_YOUTH_GUARANTEE_CS.pdf.

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/12

Stanovisko Evropského výboru regionů Přeshraniční veřejné služby v Evropě

(2021/C 106/04)

Zpravodaj:

Pavel BRANDA (CZ/EKR), místostarosta obce Rádlo

I. OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

Přibližně třetina občanů EU žije a pracuje v evropských příhraničních regionech. Tyto hranice mají přímý i nepřímý dopad na jejich život. Lidé žijící v příhraničních regionech se často potýkají se zvláštními výzvami, ať už jde o hledání zaměstnání, přístup ke zdravotní péči a dalším veřejným službám nebo o každodenní dojíždění a překonávání administrativních problémů. Nejúčinnějším nástrojem pro překonání bariérového efektu a dělícího účinku hranic a pro posílení územní soudržnosti příhraničních regionů je prokazatelně přeshraniční spolupráce.

Přístup k veřejným službám v příhraničních regionech, zejména v těch, jež jsou silně vylidněny, je ve srovnání s centrálními regiony a regiony hlavních měst často omezenější. Tato situace je ještě horší v případě regionů, které rovněž čelí demografickým výzvám, a představuje významný faktor ovlivňující kvalitu života. Poskytování přeshraničních veřejných služeb by mohlo být nejen prospěšné pro občany, ale také ziskovější, neboť by se zvýšila dostupnost a nákladová efektivita těchto služeb.

Úspěšné poskytování přeshraničních veřejných služeb by rovněž mohlo vést k lepšímu porozumění mezi sousedy a k budování tolik potřebné důvěry. Tyto služby by měly přímý dopad na vnímání Evropské unie a přispěly by k posílení evropské identity.

Širší dostupnost přeshraničních veřejných služeb by mohla přispět ke snížení negativních hraničních efektů a ke zvýšení kvality života občanů žijících v příhraničních regionech. Náležitým řešením stávající poptávky po veřejných službách na našich vnitřních i vnějších hranicích by EU prokázala svou jasnou přidanou hodnotu milionům svých občanů, kteří by tyto služby mohli využívat.

První přehled o problematice přeshraničních veřejných služeb podává vysoce kvalitní cílená analýza Evropské pozorovací sítě pro územní plánování a soudržnost (ESPON) (1), jež popisuje souvislosti a navrhuje několik doporučení. Vzhledem k současné složité situaci, kdy si řešení výzev žádá koordinovanou reakci, by se měl nyní VR chopit politické iniciativy a prostřednictvím tohoto stanoviska upozornit na význam problematiky veřejných přeshraničních služeb, předložit politická doporučení z pohledu místních a regionálních orgánů a určit další kroky, které by měly podniknout orgány a instituce EU a další zainteresované strany, aby bylo poskytování přeshraničních veřejných služeb v budoucnosti efektivnější a rozšířenější.

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

domnívá se, že pro úspěšné, efektivní a rozsáhlejší poskytování přeshraničních veřejných služeb jsou zásadní tři nástroje/podmínky: právní rámec, struktury a financování. Vzhledem k evropské povaze těchto služeb by EU měla hrát při poskytování těchto nástrojů/podmínek aktivní vedoucí úlohu. K odstranění anebo snížení nákladů vyplývajících z přeshraničního kontextu je nezbytná spolupráce vnitrostátních, regionálních a místních orgánů v souladu se zásadou partnerství;

Právní rámec EU

Přidaná hodnota právního rámce EU

zdůrazňuje, že je nezbytný právní rámec EU, jenž by umožnil účinné zřizování a správu přeshraničních veřejných služeb, které by řešily potřeby našich občanů žijících v příhraničních regionech. To by představovalo jasnou přidanou hodnotu EU, neboť stávající rámce často znamenají obrovskou administrativní zátěž a náklady, kvůli nimž mnoho místních a regionálních orgánů opouští své plány;

důrazně v této souvislosti podporuje mechanismus řešení právních a správních překážek, jehož návrh je v současnosti zablokován v Radě Evropské unie. Vyzývá proto portugalské předsednictví, aby co nejdříve urychlilo jeho přijetí;

zastává názor, že v souladu se zásadou subsidiarity jsou přeshraniční spolupráce a poskytování přeshraničních veřejných služeb evropské povahy a lze je nejúčinněji řešit na úrovni EU prostřednictvím úzké spolupráce s vnitrostátními, regionálními a místními orgány (zásada partnerství);

Přeshraniční provádění právních předpisů EU

vyzývá Evropskou komisi jako orgán odpovědný za monitorování provádění právních předpisů EU, a zejména členské státy a regiony s legislativními pravomocemi, aby koordinovaly provádění směrnic se sousedními státy a regiony, tak aby v důsledku nedostatečné koordinace nevznikaly nové právní překážky a správní asymetrie. Zároveň vyzývá členské státy a regiony s legislativními pravomocemi, aby přezkoumaly své vnitrostátní nebo regionální právní rámce, pokud jde o jejich dopad na příhraniční oblasti;

poukazuje na to, že posouzení dopadů může poskytnout vynikající představu o účincích právních předpisů EU, a vyzývá Komisi, členské státy a regiony s legislativními pravomocemi, aby vytvořily metodiky, které by umožnily účinné posuzování přeshraničních dopadů;

Kontaktní místa pro přeshraniční spolupráci v generálních ředitelstvích Evropské komise

vyzývá Evropskou komisi, aby při přípravě svých politik plošně zohlednila situaci příhraničních regionů a ve všech GŘ určila kontaktní místa pro přeshraniční spolupráci, která by se případně mohla zabývat přeshraničními otázkami, zejména v oblasti životního prostředí, záchranných služeb, řízení rizik, dopravy, zdravotní péče, vzdělávání, územního plánování, digitalizace, komunikace, kultury, cestovního ruchu, hospodářského rozvoje a zaměstnanosti (2). Nové a revidované právní předpisy EU by měly brát v úvahu poskytování přeshraničních veřejných služeb v těchto odvětvích s cílem podpořit jejich provádění;

Vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční spolupráci

vyzývá členské státy a regiony s legislativními pravomocemi, aby zřídily stabilní a stálá mezirezortní vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční spolupráci, která by si vyměňovala zkušenosti a projednávala výzvy, jimž místní a regionální orgány čelí na konkrétní hranici, koordinovala provádění právních předpisů EU a pracovala na systematickém odstraňování přeshraničních překážek (rovněž v souvislosti se zřizováním a poskytováním přeshraničních veřejných služeb). Tato kontaktní místa by mohla být totožná s orgány, jež navrhuje nařízení o evropském přeshraničním mechanismu, jsou-li v daném regionu zřízeny, avšak se širšími pravomocemi. Měl by v nich být určen pracovník, jenž by ovládal úřední jazyky sousedních příhraničních regionů. Činnost těchto kontaktních míst by měla vést k odstranění překážek, které zjistily místní a regionální subjekty. Mohly by vyhodnocovat situaci v příhraničních regionech a navrhovat společné přístupy a opatření, které by přinášely lepší služby občanům při optimalizaci dostupných zdrojů na obou stranách hranice a definovaly mechanismy koordinace s přeshraničními programy a dalšími nástroji v EU. Kontaktní místo EU pro hranice by mělo zajišťovat koordinaci a metodickou podporu a zprostředkovat výměnu osvědčených postupů mezi příhraničními regiony v Evropě;

vyzývá členské státy, aby místním a regionálním orgánům, které chtějí přeshraniční veřejné služby provádět, umožnily větší flexibilitu, neboť při provádění a zachování těchto služeb mohou flexibilita, řešení ad hoc a rychlá reakce ze strany příslušných státních subjektů vést ke krátkodobým řešením, která jsou nezbytná pro trvalé a udržitelné řešení. Poskytování přeshraničních veřejných služeb by mohlo stimulovat rovněž využívání mezivládních dohod, jako je např. nedávno uzavřená Cášská smlouva;

Kontaktní místo pro hranice (GŘ REGIO)

10.

zdůrazňuje, že podporuje kontaktní místo pro hranice při GŘ REGIO, a vyzývá k tomu, aby se této aktivitě dostalo větší podpory v oblasti lidských zdrojů, neboť by jí mohla připadnout nová úloha spočívající v koordinaci vnitrostátních kontaktních míst a kontaktních míst v jednotlivých generálních ředitelstvích;

Mechanismus řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu

11.

domnívá se, že EU by měla podporovat koordinovaný přístup na hranicích, pokud jde o provádění právních předpisů EU. V případech, kdy by takový přístup nebyl úspěšný a kdy by vnitrostátní právní předpisy neumožňovaly spolupráci, by měla EU nabídnout poskytovatelům přeshraničních veřejných služeb možnost, aby si zvolili evropské řešení/rámec;

12.

důrazně proto trvá na tom, že je třeba přijmout nový nástroj navržený Evropskou komisí – mechanismus řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu (3) – jakožto právní nástroj vycházející zdola, který by mohl umožnit náležitě řešit právní a administrativní překážky a vytvořit vhodný právní rámec pro konkrétní poskytování přeshraničních veřejných služeb;

13.

opakuje, že analýza stávajících překážek na hranicích, již provedla Evropská komise v rámci přeshraničního přezkumu, a následné projekty „b-solutions“ jasně ukazují, že je takový právní nástroj v praxi nezbytný. Ve více než třetině ze 43 analyzovaných případů „b-solutions“ (4) by byl mechanismus řešení právních a správních překážek vhodným nástrojem, který by pomohl odstranit překážky. A to zejména v případech, kdy by navrhované řešení vyžadovalo změnu stávajícího právního nebo správního rámce na jedné straně hranice;

14.

v této souvislosti vyzývá místní a regionální zúčastněné strany, aby posílily své kapacity tak, aby mohly hrát v rámci navrhovaného mechanismu řešení právních a správních překážek silnější a účinnější úlohu iniciátorů řešení. Má-li být tento mechanismus správně prováděn, musí být místní a regionální orgány schopny dostatečně porozumět překážkám, a dokázat tak jasně určovat funkční právní nebo správní řešení;

15.

konstatuje, že navrhované nařízení o mechanismu řešení právních a správních překážek by mohlo mít klíčový význam nejen pro přeshraniční veřejné služby, ale i pro budoucnost přeshraniční spolupráce obecně, neboť by mohlo pomoci odstranit stávající překážky a uvolnit plný ekonomický potenciál příhraničních regionů EU (5);

16.

naléhavě vyzývá Evropskou radu, aby obnovila jednání o nařízení o mechanismu řešení právních a správních překážek a aby k tomuto návrhu urychleně zaujala postoj, tak aby bylo možné toto nařízení urychleně přijmout;

17.

naléhavě žádá členské státy, aby do programu summitů mezi příhraničními státy, i jakéhokoli jiného fóra pro přeshraniční spolupráci na nejvyšší úrovni, zařadily debatu o mechanismu řešení právních a správních překážek v přeshraničním kontextu. Analýza nástroje navrženého Evropskou komisí v rámci fór s rozhodovací pravomocí by měla přesvědčit členské státy o tom, že je užitečný při řešení mnohých právních a správních překážek přetrvávajících na hranicích EU, a tedy i při zřizování přeshraničních veřejných služeb;

18.

navrhuje, aby Evropská komise, zainteresované členské státy, regiony s legislativními pravomocemi a přeshraniční struktury na místní a regionální úrovni ověřily uplatňování zásad a postupů uvedených v navrhovaném nařízení o mechanismu řešení právních a správních překážek na konkrétních projektech s cílem lépe pochopit, jak by mohl být tento nástroj uplatňován za konkrétních podmínek a být užitečný při překonávání stávajících právních a administrativních překážek. Mnoho přeshraničních oblastí v minulosti působilo jako laboratoře přeshraniční spolupráce a dosáhlo při řešení přeshraničních otázek pozitivních výsledků;

Přeshraniční struktury

19.

konstatuje, že analýza ESPON ukázala, že většina přeshraničních veřejných služeb vyžadovala zřízení nové přeshraniční struktury nebo orgánu, většinou bez nové právní subjektivity. Velmi často byly využívány nebo přizpůsobeny již existující struktury. Při vytváření nových přeshraničních struktur byly využívány stávající mezistátní dohody, vnitrostátní právní předpisy nebo nařízení o ESÚS;

20.

zdůrazňuje výhody stálých přeshraničních struktur, které mají vlastní zaměstnance a rozpočet a jejichž jediným účelem je podpora přeshraniční spolupráce – jako jsou např. euroregiony, společenství práce a podobné struktury –, pro účinný rozvoj přeshraničních veřejných služeb;

21.

zdůrazňuje přínosy a ne zcela využitý potenciál evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (6), která by mohla sloužit jako ideální řídící orgány pro přeshraniční veřejné služby, a to zejména v případech, kdy je nutný společný rozpočet a zaměstnání společného personálu a kdy jsou hlavními poskytovateli veřejné orgány. Mělo by se zintenzivnit úsilí v oblasti zvyšování povědomí, jež vyvíjí platforma ESÚS VR, a mělo by se specificky zaměřit na využívání ESÚS k poskytování přeshraničních veřejných služeb;

22.

zdůrazňuje, že ačkoli se ESÚS v přeshraniční spolupráci osvědčila jako velmi užitečná, mají určitá právní omezení, která jim brání plně využívat potenciálu posílené přeshraniční spolupráce. To je patrné zejména u přeshraničních veřejných služeb a projektů infrastruktury. Tento evropský nástroj by mohl být využíván v mnohem větším rozsahu, pokud by byl vylepšen výše uvedený právní rámec;

Finanční nástroje

23.

vyzývá k tomu, aby byly přeshraniční veřejné služby uvedeny coby činnost způsobilá pro podporu v rámci politiky soudržnosti, zejména v rámci programu Interreg (aniž by to znamenalo snížení ostatních položek v rámci programu), jakož i v dalších finančních nástrojích, jež budou zřízeny v příštím víceletém finančním rámci, a v nástroji na podporu oživení po pandemii COVID-19 „Next Generation EU“. Ke zvýšení atraktivity programů financování je rovněž nezbytné snížit administrativní zátěž spojenou s podáváním žádostí o takové financování a s jeho vyúčtováním;

24.

žádá všechny řídicí orgány v příhraničních regionech, aby financovaly přeshraniční operace/akce/projekty v rámci svých hlavních regionálních programů (EFRR a ESF), a doplnila a prohloubila se tak činnost financovaná z programů Interreg;

25.

vyzdvihuje význam programu Interreg pro přeshraniční regiony v uplynulých 30 letech. Program Interreg podpořil spolupráci, která umožnila sblížení a dialog mezi veřejnou správou a orgány různých přeshraničních regionů, rozšířil rozsah přeshraniční spolupráce a podpořil projekty, které přinesly přímé výsledky při zřizování přeshraničních veřejných služeb;

26.

poukazuje na velmi dobré zkušenosti s projekty „b-solutions“ Evropské komise, které byly zaměřeny na řešení přeshraničních překážek, včetně několika, které se zabývaly přeshraničními veřejnými službami. Tyto projekty ukázaly, že i s omezenými finančními prostředky lze dosáhnout velmi dobrých výsledků;

27.

opakovaně vyjadřuje své velké zklamání z navrhovaného rozpočtu pro program Interreg, jenž je uveden v návrzích na příští finanční výhled a který je nedostatečný pro potřeby evropské územní spolupráce obecně, a zejména pak spolupráce přeshraniční, která je jedním z klíčových prvků politiky soudržnosti a evropské integrace. Kvůli nižšímu rozpočtu programu Interreg bude promarněno mnoho příležitostí, neboť i v předchozím finančním období byl jeho rozpočet výrazně nedostatečný;

28.

doporučuje členským státům, aby část svých dodatečných zdrojů v rámci iniciativy REACT-EU společně vyčlenily na programy přeshraniční spolupráce, jichž se účastní, a umožnily tak účinné znovuzahájení a posílení přeshraniční spolupráce po krizi COVID-19, včetně podpory rozvoje přeshraničních veřejných služeb či zdravotnických koridorů; Měly by při tom být analyzovány i synergie, jichž by bylo možné dosáhnout při společném nasazování záchranných služeb;

29.

důrazně podporuje pilotní program „Přeshraniční regiony čelí šíření onemocnění COVID-19: příležitost oživit společnou odpovědnost za krize a společný rozvoj“, který byl odhlasován na listopadovém plenárním zasedání Evropského parlamentu a jehož cílem je zlepšit život občanů v příhraničních regionech prostřednictvím podpory integrovanějších a funkčnějších přeshraničních oblastí. Tento pilotní program pomůže příhraničním regionům lépe se vypořádat s budoucími krizemi a podpoří nový model tvorby politik (včetně veřejných služeb) v příhraničních regionech, založený na společném rozvoji a lepší víceúrovňové správě. Pilotní projekt proto kombinuje krátkodobý a střednědobý přístup, aby odborníkům z praxe a vedoucím činitelům poskytl konkrétní nástroje a metodiku, pomocí nichž lze přímo dosáhnout výsledků hmatatelných pro občany a jež budou použitelné na všech evropských hranicích;

30.

konstatuje, že ačkoli EU prostřednictvím svých programů podporuje vytváření některých přeshraničních veřejných služeb, dlouhodobé financování není udržitelné. Členské státy a místní a regionální orgány by měly hledat další způsoby dlouhodobého, dostatečného financování, jako jsou vnitrostátní či regionální zdroje a partnerství veřejného a soukromého sektoru. I ty by měly být podporovány, aby probíhaly a fungovaly přeshraničně, alespoň v rámci EHP;

Elektronické služby

31.

poukazuje na to, že v příhraničních regionech se proces digitalizace, jímž si procházíme, odehrává na třech úrovních – na úrovni výrobní struktury, administrativy a veřejných subjektů poskytujících služby občanům, a samotných občanů. V tomto rámci by elektronické služby mohly otevřít velmi zajímavou oblast rozvoje přeshraničního poskytování veřejných služeb. Například by se mohlo používat rozhraní pro automatický překlad, díky němuž by se mohla překonat jazyková bariéra, která obecně představuje jednu z prvních překážek přeshraniční spolupráce, a především přeshraničního poskytování veřejných služeb. Také vytvoření elektronických karet umožňujících občanům v příhraničních regionech přístup k přeshraničním veřejným službám by znamenalo významný pokrok z hlediska zlepšování kvality života obyvatel těchto regionů. Větší využívání elektronických postupů povede k nezbytné harmonizaci správních předpisů, čímž se vyřeší další velký soubor překážek. Celoevropské poskytování služeb by dále mohl podpořit rozvoj systémů založených na umělé inteligenci;

Úloha soukromého sektoru

32.

vyzývá subjekty s rozhodovací pravomocí, aby věnovaly zvláštní pozornost místním malým a středním poskytovatelům. Soukromí provozovatelé jsou při poskytování určitých služeb a/nebo v některých zemích klíčovými aktéry. Přeshraniční společné podniky vytvářené malými a středními podniky, například v podobě evropských společností (7), by mohly být na poskytování přeshraničních veřejných služeb lépe připraveny;

Přeshraniční propojení

33.

žádá, aby bylo podporováno přeshraniční propojení. V některých příhraničních regionech mají občané praktické potíže dostat se na opačnou stranu hranice, a to proto, že buď existují přírodní omezení (hory či řeky) a obě strany hranice nejsou fyzicky propojeny silnicemi či mosty, nebo nejsou k dispozici vhodné a pravidelné veřejné dopravní služby. Pokud by se zlepšilo propojení, zvýší se vzájemné kontakty, což povede k větší integraci mezi obyvateli v příhraničních regionech;

34.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby obnovily diskusi o zavedení pasu služeb (elektronického průkazu služeb), který by malým a středním podnikům umožňoval poskytovat služby přes hranice, aniž by byly vystaveny další administrativní zátěži ze strany zahraničních regulačních orgánů;

Lepší podpora a monitorování přeshraničních veřejných služeb

35.

zdůrazňuje skutečnost, že velká většina veškerých identifikovaných přeshraničních veřejných služeb (8) (64 %) probíhá podél hranic mezi starými členskými státy EU, a jen velmi málo z nich mezi novými členskými státy;

36.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby společně s místními a regionálními orgány a VR uskutečnily v členských státech informační kampaň, jež by poukázala na výhody a potenciál přeshraničních veřejných služeb. Tyto zúčastněné strany by rovněž měly více investovat do monitorování a podpory stávajících přeshraničních veřejných služeb (např. vytvářením katalogů přeshraničních veřejných služeb), neboť o řadě z nich široká veřejnost neví;

37.

je připraven hrát významnější úlohu při monitorování a podpoře přeshraničních veřejných služeb v Evropě, a to s ohledem na své velmi dobré zkušenosti s monitorováním a podporou ESÚS prostřednictvím své platformy ESÚS. Vzhledem k tomu, že některá ESÚS již přeshraniční veřejné služby poskytují, měl by být platformě ESÚS svěřen rovněž úkol monitorovat rozvoj přeshraničních veřejných služeb a tyto služby – společně s ESÚS coby vhodným nástrojem pro jejich provádění – podporovat;

38.

vyzývá příhraniční regiony, zejména euroregiony, společenství práce, ESÚS a další přeshraniční struktury, aby konzultovaly své občany a občanky ohledně služeb, které jim v jejich regionu chybí nebo které je třeba zlepšit, a aby tyto potřeby řešily a případně navrhly nové či lepší přeshraniční služby společného zájmu;

Přeshraniční veřejné služby na vnějších – pozemních a námořních – hranicích EU

39.

odkazuje na zkušenosti s nařízením o ESÚS, které ukázaly, že lze navázat plodnou a lépe strukturovanou spolupráci s nečlenskými státy EU, jak je tomu zejména v případě Švýcarska a Ukrajiny;

40.

zdůrazňuje, že 17 % všech zjištěných přeshraničních veřejných služeb je zřízeno mezi členskými zeměmi EU a třetími zeměmi, což ukazuje potřebu a potenciál takové spolupráce přes hranice EU, a to jak přes hranice pozemní, tak i námořní. Legislativní rámec, struktury a financování by měly umožnit zřizování těchto služeb se třetími zeměmi, které by byly v zájmu občanů těchto příhraničních regionů;

Poučení z pandemie COVID-19: uzavření hranic versus spolupráce

41.

připomíná příležitosti, jíž členské státy během nedávné pandemie COVID-19 nevyužily, když instinktivně a jednostranně uzavřely hranice, aniž by zvážily možnost spojit síly na vnitřních hranicích EU a poskytovat zdravotní péči a záchranné služby občanům žijícím v příhraničních regionech. Reakce na krizi mohla být mnohem lepší, kdyby byla řešena prostřednictvím spolupráce a výměny odborných poznatků a zdrojů. Měli bychom si z toho nicméně vzít ponaučení, které znovu potvrzuje, že přeshraniční veřejné služby jsou skutečně zapotřebí a že ke společným problémům musíme na evropské úrovni přistupovat koordinovaně. Je třeba zdůraznit, že přeshraniční spolupráce v oblasti zdraví a záchranných služeb má i mimo krizová období velký význam pro poskytování kvalitní péče obyvatelstvu, a měla by být obzvláště stimulována;

42.

poukazuje na to, že uzavírání hranic bez koordinace a konzultace se sousedními státy – jakož i s místními a regionálními orgány v příhraničních regionech – mělo zničující dopad nejen na stávající přeshraniční spolupráci, ale především mělo velmi negativní vliv na životy občanů žijících v příhraničních regionech, neboť neexistují žádné dohodnuté postupy zaručující výjimečný pohyb osob a zboží, což mělo negativní dopad mimo jiné i na poskytování přeshraničních veřejných služeb;

43.

domnívá se, že je třeba stanovit základní minimální úroveň přeshraniční spolupráce, jež by byla zachována i v dobách krize, tak aby bylo zajištěno poskytování přeshraničních veřejných služeb, a to zejména takových, které souvisejí s řešením krizí;

44.

vítá partnerství mezi VR, Evropskou komisí a předními sdruženími zabývajícími se přeshraničními otázkami (MOT, AEBR a CESCI), jež bylo navázáno během krize COVID-19. Tato zkušenost vyústila v založení Evropské přeshraniční aliance občanů;

45.

zdůrazňuje, že navzdory uzavřeným hranicím nalezlo mnoho příhraničních regionů a měst způsob, jak v tomto obtížném období spolupracovat a sdílet zdroje. To opět ukázalo, že přeshraniční spolupráce je pro obyvatele těchto regionů přirozená a pro jejich komunity představuje rozumný způsob dalšího rozvoje;

Doporučení do budoucna

46.

prohlašuje, že je připraven zohlednit zkušenosti příhraničních regionů a v rámci svého příspěvku ke konferenci o budoucnosti Evropy předložit komplexní doporučení týkající se přeshraniční spolupráce;

47.

v tomto ohledu plánuje předložit konferenci konkrétní doporučení ke dvěma tématům:

—	Zaprvé k dlouhodobé vizi budoucnosti přeshraniční spolupráce v Evropské unii, se zaměřením na konkrétní návrhy, jejichž provedení by VR a příhraniční regiony požadovaly do roku 2050. Součástí této vize budou také přeshraniční veřejné služby.

—

Druhým tématem by měl být požadavek na přijetí právních předpisů, které by zaručily minimální standardy přeshraniční spolupráce v případě celounijních a/nebo místních krizí s cílem zachovat dostatečnou úroveň veřejných služeb, umožnit občanům žijícím v příhraničních regionech pokračovat ve své činnosti, zaručit nepřetržité fungování jednotného trhu a zachovat dynamiku evropské integrace.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Cílená analýza ESPON zaměřená na přeshraniční veřejné služby ze 14. ledna 2019.

(2) Oblasti politiky, v nichž je podle analýzy ESPON zřízena většina přeshraničních veřejných služeb.

(3) Nařízení COM(2018) 373 final – 2018/0198 (COD).

(4) https://www.b-solutionsproject.com.

(5) Ve sdělení Evropské komise Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU se uvádí, že i po odstranění pouhých 20 % stávajících překážek by se HDP příhraničních regionů zvýšil o celá dvě procenta a mohl by být vytvořen více než 1 milion pracovních míst (COM(2017) 534, s. 4).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 19).

(7) Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1).

(8) Cílená analýza ESPON zaměřená na přeshraniční veřejné služby ze 14. ledna 2019.

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/19

Stanovisko Evropského výboru regionů – Agroekologie

(2021/C 106/05)

Zpravodaj:

Guillaume CROS (FR/Zelení)

člen regionálního výkonného orgánu: rada regionu Okcitánie

I. OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Souvislosti

konstatuje, že pandemie COVID-19 ukázala, jak důležité a zranitelné jsou naše potravinové systémy v Evropě, a připomněla, že potřebujeme odolné a zcela nezávislé potravinové systémy, v nichž ekonomická životaschopnost venkovských oblastí hraje zásadní roli;

zdůrazňuje, že s ohledem na nebezpečí globálního oteplování, úbytku biologické rozmanitosti a degradace půdy představuje tato pandemie další důvod pro to, aby EU uplatňovala nové agronomické, sociální a územní přístupy, které chrání přírodní zdroje, zachovávají zdraví, podporují obnovu zemědělských podniků a vytvářejí územní soudržnost;

připomíná, že snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství je dnes jedinou možností;

připomíná, že trvalé travní porosty představují třetinu zemědělské plochy EU a hrají velmi důležitou úlohu, neboť ukládají velké množství organických látek v půdě a rozvíjejí biologickou rozmanitost;

konstatuje, že v oblasti zemědělství je třeba přejít od přístupu zaměřeného na využívání přírodních zdrojů k přístupu oběhovému – zejména pokud jde o koloběh uhlíku, fosforu a dusíku – a osvojit si střídmé a šetrné hospodaření se zdroji;

připomíná, že homogenita a uniformizace osiv jsou v rozporu s biologickou rozmanitostí;

konstatuje, že veřejné zdraví, globální oteplování a dobré životní podmínky zvířat představují faktory, kvůli nimž je nutné, abychom změnili své chovné postupy a přešli na metody výroby, které plní pozitivní environmentální funkci, zejména tím, že zachovávají pastviny a udržují zalesněné plochy, neohrožují zdraví zemědělců a občanů a respektují zvířata. Je možné snížit spotřebu masa a zároveň rozvíjet udržitelné způsoby chovu;

domnívá se, že kvalita života chovatelů a dobré životní podmínky zvířat jdou ruku v ruce, a že je tudíž namístě zaujmout k chovu hospodářských zvířat jiný přístup založený na tom, že chovatel již nebude prodávat se ztrátou a bude respektovat svá zvířata;

konstatuje, že specializované zemědělské podniky, které intenzivně nakupují vstupy (ropu, hnojiva, pesticidy, antibiotika atd.), jsou ekonomicky zranitelnější vzhledem k tomu, že mají vysoké výrobní náklady, jsou závislé na dodavatelských firmách a jsou více vystaveny ekonomickým rizikům;

10.

vítá strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategii v oblasti biologické rozmanitosti, které navrhla Evropská komise a které vyzývají k významné změně zemědělské politiky;

11.

konstatuje, že pro zahajování nové zemědělské činnosti na malých a středních plochách je překážkou obtížný přístup k využívání půdy, ať už coby pronajímatel, nebo coby vlastník;

Agroekologický přístup

12.

konstatuje, že návrh výrazně snížit používání chemických hnojiv a pesticidů a antibiotik do roku 2030 a rozšířit plochy využívané v ekologickém zájmu vyžaduje systémovou transformaci metod zemědělské produkce;

13.

zdůrazňuje, že agroekologie, která maximálně využívá ekosystémy jako výrobní faktor a zároveň zachovává jejich schopnost obnovy, představuje odpověď na tuto výzvu;

14.

připomíná, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) shrnuje agroekologii v 10 vzájemně závislých prvcích: rozmanitost, spoluvytváření a výměna poznatků, synergie, účinnost, recyklace, odolnost, lidské a sociální hodnoty, kultura a tradice spojené se stravováním, odpovědná správa, oběhové a solidární hospodářství;

15.

zdůrazňuje, že odpady je potřeba vnímat jako zdroje, jak je tomu v případě recyklovaných vod bohatých na základní živiny používaných při zavlažování oblastí s deficitem vody nebo v případě zbytků obilné slámy, jež slouží jako materiál využívány při chovu hospodářských zvířat, v ekologickém stavitelství nebo při pokryvu půdy a dodávání pomocných půdních látek;

16.

zdůrazňuje, že agroekologie snižuje uhlíkovou stopu zemědělství, podporuje obnovu biologické rozmanitosti, zajišťuje nebo obnovuje úrodnost půdy, zamezuje znečištění ovzduší a vody, zvyšuje ekonomickou odolnost zemědělských podniků a zajišťuje zdravé a dostupné potraviny;

17.

zdůrazňuje, že agroekologie není návratem do minulosti, že je komplexnější než zemědělské postupy založené na chemii a ropě a že jde o inteligentní zemědělství, jež kombinuje environmentální, ekonomickou a sociální výkonnost, jakož i agronomické a sociální postupy vycházející z inovativních experimentů, z know-how a z veřejného výzkumu;

18.

zdůrazňuje, že agroekologie rozvíjí zemědělství v souladu s přírodou a v přírodě;

19.

poznamenává, že agroekologie vytváří živou půdu, která přispívá k dobrému zdraví rostlin a ukládá velké množství uhlíku a vody, čímž lépe odolává suchu a vysokým teplotám;

20.

zdůrazňuje, že agroekologie při výběru produkce, odrůd a plemen a při stanovování časových plánů zohledňuje místní agroklimatické a historické podmínky, aby dosáhla optimální odolnosti zemědělských podniků vůči rizikům;

21.

poznamenává, že agroekologie podporuje menší chovy, v jejichž rámci jsou zvířata co nejvíce venku a usiluje se o autonomii, co se týká jejich krmení;

22.

poznamená, že agroekologie zahrnuje více:

a.	malých a středních zemědělských podniků, které umožní zastavit úbytek pracovních míst v zemědělství a znovu nastolit trend zakládání zemědělských podniků mladými zemědělci,

b.	sítí vzájemné pomoci mezi zemědělskými podniky,

c.	vazeb se zbytkem obyvatelstva prostřednictvím většího počtu krátkých dodavatelských řetězců a vyšší míry místního zpracovávání produktů;

23.

domnívá se, že digitalizace může usnadnit řízení některých postupů v oblasti výroby a uvádění na trh. Poznamenává však, že všeobecný rozvoj automatizovaných a inteligentních zemědělských strojů vyvolává otázku svrchovanosti v oblasti dat, neboť hrozí, že by zemědělci nemuseli mít nad daty kontrolu. Má za to, že by zemědělci neměli externalizovat konkrétní znalosti týkající se jejich podniků a měli by si zachovat právo na opravu svých strojů;

Politiky podporující přechod k agroekologii

24.

konstatuje, že agroekologie nezohledňuje pouze produkci potravin, nýbrž celý potravinový systém, včetně spravedlivých pracovních podmínek;

25.

poukazuje na to, že reforma SZP, o níž se v současné době jedná a jejíž hlavní obsah neřeší klíčové otázky, přece jen nabízí členským státům a jejich regionům určité nástroje na podporu agroekologie;

26.

vítá zprávu Evropské komise z října 2020 určenou Evropské radě, v níž byly stanoveny 4 možné typy ekorežimů, včetně agrolesnictví a agroekologie;

27.

konstatuje, že agroekologie, jež je založena na síti malých a středních zemědělských podniků, se nebude moci dále rozvinout, pokud budou přímé platby v rámci SZP i nadále přidělovány na hektar, a nikoli podle počtu aktivních zemědělců;

28.

poznamenává, že s agroekologickým přístupem bude třeba sjednotit a sladit ostatní evropské politiky (v oblasti zemědělských trhů, zahraničního obchodu, klimatu, osiva, vody, půdy, výzkumu atd.);

29.

považuje agroekologii za nástroj k řízení udržitelné agroturistiky;

30.

konstatuje, že musí být posílena podpora agroekologie ze strany veřejného výzkumu;

31.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že podporuje síť malých a středních zemědělských podniků, jež jsou modernější a přizpůsobené výzvám 21. století, a sbližuje městské a venkovské oblasti prostřednictvím krátkých dodavatelských řetězců a využití bio a místních produktů v zařízeních společného stravování, bude agroekologie představovat mocnou hybnou sílu oživení regionů a posilování soudržnosti mezi venkovskými, příměstskými a městskými oblastmi;

32.

domnívá se, že je zásadní posílit postavení zemědělců v potravinovém hodnotovém řetězci, zejména prostřednictvím seskupení producentů a místních seskupení malých a středních zemědělských podniků, která mohou dosáhnout úspor z rozsahu, a zajistit tak, že zemědělci získají spravedlivější odměnu za svou práci, a tím přispět k dynamice místní ekonomiky;

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

Reforma SZP

33.

navrhuje, aby budoucí SZP více podporovala agroekologické postupy, jako jsou:

a)	diverzifikace plodin, která snižuje zranitelnost zemědělských podniků, pokud jde o přírodní nebezpečí nebo odvětvová rizika,

b)	dlouhé cykly střídání plodin a smíšené kultury, jež si agronomicky vzájemně prospívají,

c)	stromy, živé ploty, tůně, kamenitá stanoviště okolo pozemků a na nich,

d)	pěstování luštěnin, které ě obohacují půdu o dusík,

e)	směs druhů a odrůd na témže pozemku,

f)	dobré a stálé pokrytí půdy zabraňující erozi,

g)	návrat k využívání místních osiv, která si zemědělci uchovávají z předešlých sklizní ve svých podnicích, a k chovu místních plemen, která jsou lépe přizpůsobena danému kraji a klimatu,

h)	kombinace pěstování smíšených kultur a chovu,

i)	zavedení integrovaného přístupu k ochraně rostlin proti škůdcům namísto přístupu chemického;

34.

požaduje – s ohledem na své návrhy obsažené ve stanovisku k SZP –, aby ekorežimy příští SZP zahrnovaly kvantifikované cíle strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“: snížit ztráty živin alespoň o 50 %, používání hnojiv alespoň o 20 %, používání a riziko chemických pesticidů o 50 % a antimikrobiálních látek o 50 % a dosáhnout toho, aby plochy využívané v ekologickém zájmu tvořily 10 % a půdy využívané k ekologickému zemědělství 25 % zemědělské půdy;

35.

vyzývá Evropský parlament a Evropskou radu, aby v rámci trialogu o budoucí společné zemědělské politice prováděly cíle Zelené dohody pro Evropu. Navrhuje, aby nejméně 30 % rozpočtu prvního pilíře bylo na evropské úrovni vyčleněno na ekorežimy uvedené v jednotlivých vnitrostátních strategických plánech;

36.

poznamenává, že ne všechny zemědělské podniky mají stejné podmínky, pokud jde o environmentální udržitelnost. Přísnější opatření v oblasti životního prostředí by měla být – prostřednictvím vnitrostátního ekorežimu – spojena s odpovídajícím financováním a školením, a to v závislosti na environmentálních specifikách jednotlivých zemědělských podniků;

37.

doporučuje, jak uvádí ve svých stanoviscích k SZP a pastevectví, aby pro všechny zemědělské podniky byla podmíněnost rozšířena tak, aby zahrnovala dodržování práv zaměstnanců v zemědělství (zavedení koncepce sociální podmíněnosti) a limit pro intenzitu chovu v zemědělském podniku, a aby byla posílena podmíněnost, pokud jde o právní úpravu týkající se dobrých životních podmínek zvířat;

38.

navrhuje postupný přechod od základní platby na hektar k základní platbě založené na počtu osob pracujících v zemědělském podniku a prioritní přidělování přímých plateb malým a středním zemědělským podnikům a na agroekologické postupy;

39.

navrhuje, aby přímé platby na zemědělský podnik byly výrazně omezeny;

40.

doporučuje členským státům, aby v zájmu podpory přechodu k agroekologii zavedly coby součást ekorežimů nové společné zemědělské politiky systém bonus/malus: např. bonus za větší diverzifikaci plodin financovaný malusem za chemická hnojiva a pesticidy a za antibiotika nebo bonus za chov na pastvinách financovaný malusem za emise skleníkových plynů, který by byl stanoven poměrně k počtu chovaných přežvýkavců;

41.

doporučuje, aby členské státy uplatňovaly systém bonus/malus popsaný v odstavci 40 s ohledem na své priority v oblasti životního prostředí;

42.

doporučuje, aby opatření v rámci druhého pilíře SZP upřednostňovala:

a.	metody agroekologické produkce, včetně agrolesnictví, a jejich kolektivní přístupy (spolupráce),

b.	systém agroenvironmentálně-klimatických opatření,

c.	krátké dodavatelské řetězce,

d.	stravovací služby využívající bio a místní produkty,

e.	odbornou přípravu a poradenství v oblasti agroekologie, agrolesnictví a agropastevectví/lesní pastvy;

43.

požaduje změnu článku 65 (2. pilíř) nařízení o vnitrostátních strategických plánech tak, aby se přešlo od přístupu zaměřeného na rozlohu k agroekologickému přístupu;

44.

připomíná návrh obsažený ve svém stanovisku k SZP, aby investiční podpora byla podmíněna hodnocením dopadu na životní prostředí a aby krytí této podpory z rozpočtových prostředků druhého pilíře bylo omezeno na maximálně 10 %;

45.

navrhuje, aby Evropská komise vypracovala pokyny, a poskytla tak řídícím orgánům a regionálním aktérům metodickou podporu s cílem prosazovat zohledňování agroekologického projektu při mobilizaci různých dobrovolných opatření SZP;

Zemědělské postupy

46.

navrhuje, aby se chov přežvýkavců přesunul na trvalé pastviny, s výjimkou zimního období;

47.

požaduje, aby se průmyslový chov monogastrických hospodářských zvířat (prasata, drůbež) ve vnitřních prostorách, který vytváří řadu negativních externalit, pokud jde o veřejné zdraví a životní prostředí, postupně přeměnil na chov, který je zcela nebo částečně venkovní, přičemž by byl stanoven maximální počet zvířat na budovu a na hektar krmné plochy daného zemědělského podniku;

48.

požaduje ukončení klecového chovu, k němuž vyzývá nedávná občanská iniciativa a k němuž již VR vyzval ve svém stanovisku k SZP;

49.

v zájmu dobrých životních podmínek zvířat navrhuje, aby porážky probíhaly přímo v zemědělských podnicích a na malých jatkách poblíž;

50.

požaduje, aby byl režim výjimek, který chovatelům drůbeže a králíků umožňuje porážku a zpracování v zemědělském podniku pro účely uvádění produktů na místní trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 (1), prodloužen i na období po 31. prosinci 2020;

51.

navrhuje posílit návrh německého předsednictví vytvořit evropské označení týkající se dobrých životních podmínek zvířat;

52.

Doporučuje rovněž jasné a povinné označování metody chovu, které by zahrnovalo životní cyklus daného zvířete včetně jeho převozu a díky němuž by producenti mohli být oceněni za zlepšení svých postupů a spotřebitelé by si mohli vybrat produkty dle svého přání, jak je tomu například v případě evropského označování vajec;

Ostatní politiky

53.

doporučuje, aby nový zákon o udržitelných potravinových systémech, který byl oznámen ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“, stanovil právní rámec, který by EU zavazoval k zahájení skutečného přechodu k agroekologii, v jehož rámci by došlo k posunu v oblasti poptávky po potravinách díky prostředí příznivému pro změny stravovacích návyků, zastavil by se nárůst obezity, snížila by se spotřeba masa, zkrátily by se dodavatelské řetězce, zvýšila by se spotřeba sezónních produktů a výrazně by se snížilo plýtvání potravinami;

54.

vyzývá Komisi, aby podporovala rozvoj krátkých dodavatelských řetězců tím, že:

a.	hygienická pravidla a normy přizpůsobí zpracovávání produktů v zemědělském podniku a obecněji že bude uplatňovat potravinové právo v upravené formě na malé producenty a také že bude uplatňovat požadavky na označování,

bude podporovat místní a kolektivní projekty týkající se za prvé vybavení nezbytného pro místní zpracování (malá jatka, mobilní jatka, zařízení pro zpracování zeleniny, veřejná kuchyně, infrastruktura pro místní trhy, jako jsou veřejné haly nebo obchody zemědělců atd.) a za druhé zakládání malých místních výrobních, zpracovatelských a obchodních družstev;

55.

navrhuje, aby EU provedla doporučení Evropského parlamentu uvedená v jeho zprávě z vlastního podnětu z roku 2017 (2) o koncentraci zemědělské půdy v EU, zejména aby vytvořila „Evropské středisko pro sledování zemědělské půdy“. Navrhuje, aby EU provedla – v podobě evropské směrnice po vzoru směrnice o vodě – dobrovolné pokyny pro správu půdy (3), které v roce 2012 přijala FAO, s cílem lépe zabezpečit přístup k půdě a usnadnit tak zakládání zemědělských podniků mladými zemědělci;

56.

vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla novou evropskou směrnici o zemědělské půdě s cílem zastavit pokles obsahu organických látek v půdě a její erozi a podpořit její oživení, především v rámci zemědělských postupů;

57.

doporučuje posílit směrnice o vodě vyloučením výjimek (směrnice o dusičnanech);

58.

doporučuje, aby byl při nakládání s chlévským hnojem více uplatňován přístup oběhového hospodářství s cílem zhodnotit chlévský hnůj z agronomického hlediska (kompost a organická hnojiva);

59.

v souladu se svým stanoviskem k zemědělským genetickým zdrojům požaduje, aby nové evropské právní předpisy umožnily využívání osiv, která si zemědělci uchovávají z předešlých sklizní, a jejich uvádění na trh, a to především tím, že budou provedeny změny předložené v novém nařízení o ekologickém zemědělství týkající se zahrnutí uvedených osiv do katalogu ekologických osiv;

60.

požaduje, aby právní předpisy EU v zájmu podpory biologické rozmanitosti vyloučily používání geneticky modifikovaného nebo mutagenního osiva;

61.

požaduje, aby se přidaná hodnota pro společnost a pozitivní externality, které agroekologie přináší, odrazily i v ekonomických přínosech pro producenty, aby se tak producenti stali aktéry tohoto přechodu;

62.

s cílem zaručit všem obyvatelům právo na agroekologické potraviny doporučuje opatření jako např.:

a.	nižší DPH na bio, místní a sezónní produkty,

b.	„místní“ stravenky použitelné na tyto produkty,

c.	významný podíl bio, místních a sezónních produktů v oblasti služeb společného stravování;

63.

navrhuje, aby specifikace pro chráněné označení původu (CHOP) a chráněné zeměpisné označení (CHZO) zahrnovaly agroekologické postupy;

64.

požaduje, aby EU přestala dovážet zemědělské produkty, které nesplňují evropské sociální a environmentální normy v oblasti výroby, mezi něž patří normy strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, a které vytvářejí nekalou hospodářskou soutěž pro evropské výrobní podniky, a aby rovněž přestala vyvážet vlastní přebytky za ceny nižší než výrobní náklady v Evropě, což často ničí producenty ve třetích zemích;

65.

stejně jako ve svém stanovisku k SZP doporučuje zavedení nových spravedlivějších a solidárnějších mnohostranných a dvoustranných pravidel pro obchod se zemědělskými produkty, která budou zahrnovat agroekologický přístup;

66.

požaduje větší podporu na evropské úrovni, pokud jde o nezávislý veřejný výzkum v oblasti agroekologie/agrolesnictví a o participativní výzkum vědců z odvětví zemědělství, a to i ve sféře společenských věd, které studují sociálně-technickou dynamiku přechodu. Vítá iniciativu Komise podporovat a koordinovat síť agroekologických experimentů;

Místní a regionální úroveň

67.

doporučuje velmi aktivně pomáhat místním a regionálním orgánům při uplatňování agroekologického přístupu, zejména pokud jde o technickou odbornou přípravu nových účastníků na trhu, pomoc mladým zemědělcům v začátcích podnikání, nezávislé poradenství pro zemědělce, podporu krátkých dodavatelských řetězců a drobného zpracování zemědělských produktů, pravidla týkající se zemědělské půdy a územního plánování, rozvoj chráněných zemědělských oblastí, zakládání ukázkových agroekologických zemědělských podniků a o nástroje pro monitorování realizace přechodu k agroekologii;

68.

navrhuje „dlouhodobé smlouvy na podporu agroekologické inovace“ mezi skupinami zemědělců a místními nebo regionálními orgány coby součást nástrojů evropského inovačního partnerství v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti;

69.

vyzývá EU, aby stejně jako v případě Paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky koordinovala a usnadňovala činnost sítě obcí, které se zavázaly přijmout opatření na podporu odolných a udržitelných zemědělských a potravinových systémů.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55).

(2) Evropský parlament (2017), https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-8-2017-0197_CS.html

(3) http://www.fao.org/3/a-i2801f.pdf.

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/25

Stanovisko Evropského výboru regionů Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů

(2021/C 106/06)

Hlavní zpravodaj:

Jácint HORVÁTH (HU/SES), člen rady města Nagykanizsa

Odkazy:

sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů

COM(2020) 620 final

návrh doporučení Rady o rovnosti, začlenění a účasti Romů

COM(2020) 621 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky: Romové jako etnická menšina v Evropě

vítá sdělení Komise, v němž se opět prokazuje odhodlání Komise a Evropské rady integrovat romské komunity (1) a jejich vůle odstranit diskriminaci a vyloučení Romů. Vítá rovněž poslední doporučení Rady k této otázce a zdůrazňuje, že je důležité informovat místní a regionální úroveň a stanovit konkrétní cíle. Za tímto účelem naléhavě vyzývá Evropskou komisi a Radu, aby zajistily odpovídající monitorování dosažených výsledků;

zdůrazňuje, že Romové jsou hlavní etnickou menšinou v Evropě. Mnoho Romů je i nadále zbaveno svých základních práv, žije v chudobě a čelí extrémní diskriminaci a sociálnímu vyloučení. Jedná o evropský problém a tito lidé jsou evropskými občany, je proto o to více šokující to, že se vládám členských států a EU dosud nepodařilo zavést úspěšné politiky v oblasti integrace a začlenění, které by Romům umožnily plně uplatňovat jejich práva a povinnosti spojené s občanstvím EU;

připomíná, že Unie rovnosti, která je jedním z hlavních cílů Evropské komise (2), nelze na tomto kontinentu dosáhnout bez aktivní účasti romských komunit, které podle odhadů tvoří 10–12 milionů lidí;

potvrzuje, že v posledních deseti letech došlo jen k malému pokroku v integraci Romů. K určitému pokroku došlo u některých odvětvových priorit (jak je zdůrazněno ve sdělení), ale celkově stanovených cílů dosaženo nebylo. V budoucnu bude proto nutné změnit systém přidělování zdrojů určených na tuto otázku a v případě potřeby je navýšit, dále rozvíjet integrovaný přístup a podporovat využívání inovativních řešení. Zejména by se měla zdůraznit potřeba pokračovat v poskytování odborné a finanční podpory úspěšným programům, aby se dosáhlo dlouhodobých výsledků;

rovněž poukazuje na to, že se na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni musí obnovit a posílit závazky v oblasti rovnosti, sociálního začleňování a účasti Romů;

vzhledem k přetrvávajícím neuspokojivým výsledkům při řešení problémů v oblasti vzdělávání, trhu práce, bydlení a zdraví, které jsou způsobeny diskriminací a sociální situací, vyzývá členské státy, aby toto úsilí zintenzivnily, a to zejména zvýšením odpovědnosti regionálních a místních orgánů;

uznává, že romské komunity jsou extrémně vystaveny důsledkům pandemie COVID-19. Pandemie a její socioekonomické dopady a dopady na zdraví dále zvyšují stávající nerovnosti a prohlubují rozdíly. V důsledku pandemie navíc přišla vniveč část dosud dosažených výsledků. V rámci procesu oživení by proto měly být navýšeny prostředky určené pro Romy;

zdůrazňuje, že podpora rovnosti a integrace Romů je zásadní nejen z hlediska základních práv, ale že má také zjevný hospodářský význam. Úspěšné provádění strategie bude mít rovněž zásadní význam pro hospodářskou výkonnost členských států, v jejichž obyvatelstvu mají Romové vysoký podíl (více než 1 %);

zvláště vítá zprávu o provádění vnitrostátních strategií integrace Romů: boj proti negativním postojům vůči osobám romského původu v Evropě (3), kterou v roce 2020 přijal Evropský parlament a v níž skutečně formuluje jasná opatření a přesné cíle. Doporučuje rovněž, aby byly výhledové závěry této zprávy zohledněny při přípravě národních strategických rámců týkajících se Romů;

10.

podporuje prohlášení starostů, primátorů a místních a regionálních zvolených zástupců členských států Rady Evropy proti nesnášenlivosti vůči Romům (4). Mimoto žádá orgány EU, aby více spolupracovaly s Radou Evropy na zlepšení situace Romů a zejména podpořily Evropskou alianci měst a regionů pro začleňování Romů a Travellerů a velmi úspěšnou informační kampaň „Dosta!“;

11.

vítá a oceňuje zejména skutečnost, že předsedové vlád zemí západního Balkánu, v jejichž obyvatelstvu mají Romové vysoký podíl, přijali v červenci 2019 prohlášení o integraci Romů v kontextu procesu rozšíření EU (5), v němž se zavázali ke konkrétnímu zlepšení situace Romů před přistoupením svých zemí k EU;

Národní strategické rámce týkající se Romů – horizontální cíle

12.

vítá skutečnost, že sdělení zohledňuje závěry hodnocení předchozího rámce, roční hodnocení provádění vnitrostátních strategií a rozbor důvodů nízké účinnosti předchozích opatření a že vychází z rozsáhlých konzultací;

13.

zdůrazňuje však, že se ve sdělení neuvádí pozitivní a negativní zkušenosti s prováděním předchozích vnitrostátních strategií týkajících se Romů. Nevyvozují se v něm žádné závěry, nezmiňují se osvědčené postupy a nepopisují se účinná opatření provedená různými členskými státy, která by mohla být zavedena nebo přejata jinde;

14.

poukazuje na to, že jedním z klíčových prvků pokroku v této oblasti by mohlo být to, že se členským státům nařídí, aby zavedly vnitrostátní strategický rámec týkající se Romů. Vyjadřuje politování nad tím, že několik členských států v předchozím cyklu strategický rámec nevypracovalo, neboť byl dobrovolný;

15.

potvrzuje svoji podporu úsilí, které vyvíjí Evropská komise, jež chce prostřednictvím zveřejnění pokynů ke strategiím integrace pomoci členským státům EU a zemím kandidujícím na přistoupení k EU při přípravě účinných vnitrostátních strategií týkajících se Romů. Poukazuje však na to, že vyvození závěrů z mnoha negativních zkušeností s prováděním strategie EU týkající se Romů v předchozím cyklu by bývalo umožnilo uceleně přehodnotit přístup v této oblasti v rámci přípravy stávající strategie;

16.

se znepokojením konstatuje, že průzkumy provedené Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA) potvrzují, že diskriminace na trhu práce způsobuje potíže nejen při hledání zaměstnání, ale také na pracovišti, kde se 22 % respondentů cítí diskriminováno na základě etnického nebo přistěhovaleckého původu. Pokud jde o přístup ke zboží a službám (veřejná správa, veřejná doprava, obchody, restaurace atd.), byli Romové (28 % z nich) vystaveni nejvyšší míře diskriminace;

17.

dále poukazuje na to, že se ve sdělení nezohledňuje potenciální nedostatek organizací občanské společnosti a odborníků, který je v některých členských státech hlavní překážkou pokroku, zejména protože brání fungování nevládních organizací. To může mít v konečném důsledku dopad na možnosti začleňování Romů;

18.

zdůrazňuje, že vnitrostátní strategické rámce týkající se Romů musí přispět k provádění akčního plánu EU proti rasismu a evropského pilíře sociálních práv a ke splnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 přijaté Organizací spojených národů a cílů udržitelného rozvoje. Vazby na tyto různé dokumenty, příspěvek k cílům a jeho rozsah by měly být výslovně zmíněny ve vnitrostátních strategických rámcích týkajících se Romů;

19.

konstatuje, že Evropská komise ve svém sdělení a v návrhu doporučení Rady stanovila skutečně ambiciózní, ale rovněž nezbytné, diverzifikované a vyvážené cíle, a to jak na horizontální, tak na odvětvové úrovni. Aby bylo možné těchto cílů do roku 2030 skutečně dosáhnout, měla by být do plánování, provádění, kontroly a monitorování vnitrostátních strategických rámců týkajících se Romů zapojena co nejširší škála místních a vnitrostátních organizací romské občanské společnosti, měly by se do těchto rámců zahrnout předložené návrhy a měl by se umožnit pravidelný přezkum strategie;

20.

poukazuje na to, že se ve sdělení nepočítá se situací, kdy opatření stanovená ve strategických rámcích nebudou účinná. S ohledem na zkušenosti z předchozího cyklu má Výbor vážné obavy, že může dojít k tomu, že některé členské státy vnitrostátní strategické rámce nezavedou. Naléhavě proto vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala pokrok na úrovni členských států, prosazovala uplatňování příslušných právních předpisů EU a urychleně posoudila nezbytnost dalších právních předpisů, neboť neexistence sankcí by mohla ještě více zbrzdit proces integrace a začlenění Romů. Apeluje na Komisi, aby zvážila vytvoření evropského poradního výboru, který by se skládal mimo jiné z odborníků na politiky týkající se Romů a do něhož by byli zapojeni i zástupci místních a regionálních orgánů, kteří mají z praxe konkrétní zkušenosti s romskou problematikou. Dále trvá na tom, že je zapotřebí zlepšit zastoupení Romů při navrhování a provádění vnitrostátních strategických rámců týkajících se Romů;

21.

podporuje další spolupráci s Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA) v rámci pravidelného přezkumu vnitrostátních strategických rámců týkajících se Romů. Dostupnost adekvátních údajů má zásadní význam jak pro posouzení aktuálního stavu, tak pro měření pokroku. Této otázce by měla být věnována náležitá pozornost, neboť již mnohokrát vznikl problém, kdy byly finanční prostředky na integraci Romů vynaloženy na jiné cílové skupiny;

22.

zdůrazňuje, že cíle a opatření stanovené ve vnitrostátních strategických rámcích týkajících se Romů by měly zohledňovat územní specifika v členských státech a znevýhodněných mikroregionech, která vyžadují zvláštní opatření;

23.

souhlasí s názorem, že problémy týkající se rovnosti, sociálního začlenění a účasti Romů se výrazně liší v závislosti na velikosti romské populace a podílu Romů na celkové populaci, jakož i na širším ekonomickém kontextu a na míře, v níž jsou vyloučení a diskriminace ve společnosti zakořeněny. Liší se také v závislosti na tom, kde a jak Romové žijí (ve venkovských, městských, nestálých, segregovaných oblastech), a na specifických aspektech, jako jsou mezinárodní mobilita, migrace či problémy spojené s občanskou dokumentací;

24.

zdůrazňuje však, že vnitrostátní strategický rámec musí odrážet místní a regionální rozdíly, určit oblasti, které čelí specifickým problémům, a pomoct při uplatňování konkrétních řešení;

25.

vítá, že Komise vyzývá členské státy s velkým počtem romského obyvatelstva, aby do svého vnitrostátního strategického rámce týkajícího se Romů zapracovaly ambicióznější závazky, které by měly zahrnovat rovnost a začleňování Romů do politik na regionální a místní úrovni;

26.

podporuje požadavek Evropské komise, aby členské státy podávaly každé dva roky zprávy o provádění svých vnitrostátních strategických rámců týkajících se Romů, které budou doplněny údaji od občanské společnosti a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). Naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby usilovala o co nejširší zapojení organizací občanské společnosti a místních a regionálních orgánů, které se zabývají romskou problematikou.

Připomínky týkající se odvětvových cílů

27.

potvrzuje, že čtyři klíčové tematické oblasti, v rámci nichž Evropská komise stanovila své skupiny cílů, tj. vzdělávání, zaměstnanost, zdravotní péče a bydlení, mají společně se sociálními službami, zejména na místní a regionální úrovni, z hlediska procesu integrace Romů zásadní význam;

28.

připomíná, že podle druhého šetření Evropské unie o menšinách a diskriminaci (EU-MIDIS II) (6) zaostávají romské děti za svými neromskými vrstevníky ve všech ukazatelích vzdělávání. Pouze asi polovina (53 %) romských dětí ve věku od čtyř let do věku zahájení povinné školní docházky se účastní předškolního vzdělávání. V průměru 18 % Romů ve věku od 6 do 24 let se účastní vzdělávání na nižší úrovni, než odpovídá jejich věku. Podíl mladých Romů, kteří předčasně ukončují školní docházku, je ve srovnání s celkovou populací neúměrně vysoký. VR odsuzuje skutečnost, že navzdory právnímu zákazu této praxe a nedávnému rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva se v některých členských státech segregace ve školách i nadále praktikuje;

29.

vítá doporučení Rady Evropy přijaté v červenci 2020 (7), které vyzývá k začlenění dějin Romů a/nebo kočovníků do školních osnov a učebních materiálů. To je obzvláště relevantní v případě členských států s velkou romskou populací;

30.

doporučuje, aby součástí cílů rámce bylo zahrnutí poznatků o romských dějinách a kultuře do školních učebnic na základních a středních školách a aby byly v tomto ohledu navrženy příslušné ukazatele. Smyslem tohoto kroku je zajistit, aby zejména v zemích, kde Romové představují více než 1 % obyvatelstva, měli žáci všech ročníků k dispozici pozitivní historické, literární a umělecké poznatky o Romech. Předcházení protiromskému rasismu prostřednictvím vzdělávání by mělo být prioritou ve všech členských státech, a to bez ohledu na podíl romského obyvatelstva;

31.

konstatuje, že digitální vzdělávací modely zavedené v důsledku pandemie COVID-19 přispívají k předčasnému ukončování školní docházky romských dětí, neboť většina z nich nemá k dispozici potřebné počítačové vybavení ani dostatečný přístup k vysokorychlostnímu internetu nebo si nejsou schopny bez odpovídající rodičovské podpory samostatně osvojit učební látku;

32.

zdůrazňuje proto, že jakmile budou zrušena omezující opatření, jež byla zavedená v oblasti vzdělávání v důsledku pandemie COVID-19, budou mít mimořádný význam vzdělávací programy zaměřené dohánění zameškaného učiva;

33.

poukazuje na skutečnost, že podle druhého šetření Evropské unie o menšinách a diskriminaci (EU-MIDIS II) (8) je pouze čtvrtina Romů starších 16 let „zaměstnaná“ nebo „samostatně výdělečně činná“. V případě romských žen je míra zaměstnanosti daleko nižší než míra zaměstnanosti mužů (16 % oproti 34 %). Z průzkumu celkově vyplývá, že placené zaměstnání má jen 43 % Romů ve věku od 20 do 64 let, což je výrazně méně než průměr EU (který v roce 2015 představoval 70 %);

34.

zdůrazňuje, že podle výše uvedeného průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), to byli právě Romové, kdo byli nejčastěji předmětem diskriminace v oblasti zdravotní péče (8 %), přičemž jejich průměrná délka života je nižší, než je tomu v případě celkové populace;

35.

podporuje Evropský parlament, který vyzývá členské státy, aby všem obětem nucené a nedobrovolné sterilizace zajistily účinné a včasné prostředky nápravy, včetně vytvoření účinných režimů pro náhradu újmy;

36.

upozorňuje na skutečnost, že velká část Romů žije v domácnostech, které nemají přístup k veřejným službám a nezbytnému základnímu vybavení. V důsledku toho jsou vystaveni závažné deprivaci v oblasti bydlení;

37.

souhlasí s požadavkem, aby členské státy zajistily přístup Romů k vhodnému desegregovanému bydlení a aby každý vnitrostátní strategický rámec pro integraci Romů obsahoval cíl zabránit nucenému vystěhovávání bez zajištění náhradního bydlení, jak je uvedeno v doporučení Rady a v příloze 1 sdělení. Požaduje, aby byl tento cíl splněn nejlépe do poloviny období, na které se provádění tohoto rámce vztahuje, protože velké množství Romů v Evropské unii přišlo v důsledku vystěhování o svůj domov a žijí v nedůstojných podmínkách;

Připomínky týkající se institucionálního rámce

38.

zdůrazňuje, že bez komplexní reformy způsobu přidělování finančních prostředků a budování institucionálních a absorpčních kapacit nelze zavést žádné podstatné změny ve využívání zdrojů. Mají-li být programy zaměřené na vyrovnání rozdílů účinné, je zapotřebí zefektivnit a zjednodušit také postupy a změnit přístup zprostředkujících subjektů. Je zapotřebí zajistit, aby politika zaměřená na vyrovnání rozdílů byla jednodušší, jasnější a transparentnější a pro občany srozumitelnější;

39.

konstatuje, že Romové, kteří se obzvláště potýkají s vyloučením a kteří využívají svého práva na volný pohyb a žijí nebo pracují v jiných členských státech, zde často čelí diskriminaci a vykořisťování. VR zdůrazňuje význam nadnárodní spolupráce na celostátní, regionální a místní úrovni s cílem zabránit organizovanému přeshraničnímu vykořisťování;

40.

doporučuje, aby se v rámci podpory programů začleňování zvážilo přednostní využívání jiných způsobů poskytování pomoci (prioritní projekty, jednací řízení, celkové granty, normativní podpora) spíše než programů zadávání veřejných zakázek, které vytvářejí nerovné podmínky v oblasti hospodářské soutěže;

41.

navrhuje, aby se přestalo používat společné označení „Romové“, protože nevypovídá o rozmanitosti obyvatelstva romského původu. Místo toho navrhuje používat výraz „osoby romského původu“;

42.

doporučuje, aby členské státy zajistily kromě vhodných profesních záruk také nepřetržité a ničím nerušené financování jak iniciativ zaměřených na vyrovnání sociálních rozdílů, které se osvědčily, tak i projektů v této oblasti. Ukázalo se totiž, že na několik projektů, které byly v minulosti úspěšné, se podařilo získat nové finanční prostředky teprve poté, co mohly být prezentovány jako neobyčejně inovativní a mimořádně přispívající k rozvoji. Rovněž je nezbytné zajistit nepřetržité financování účinných projektů, které provádějí organizace občanské společnosti bez vlastního kapitálu, majetku či finančních rezerv;

43.

považuje za obzvláště důležité, aby romské organizace, které se angažují v oblasti integrace, dostaly příležitost postupně rozšiřovat své kapacity v souladu se zásadou postupného rozvoje a růstu. Zároveň by mělo být možné realizovat nové projekty, které vyžadují jen velmi malý objem finančních prostředků, aby i ty nejvíce znevýhodněné oblasti mohly začít uvědoměle rozvíjet integraci Romů. Tento proces je zapotřebí urychlit a podporovat prostřednictvím programu zaměřeného na přípravy projektů a je zapotřebí jej provádět s podporou mentorů;

44.

upozorňuje, že financování vnitrostátních strategických rámců vyžaduje rovněž integrovaný přístup různých fondů určených na rozvoj. Je nutné zdůraznit potřebu účinnější koordinace projektů v oblasti rozvoje infrastruktury a lidských zdrojů, aby tak bylo možné v rámci integrovaných programů rozvoje čerpat na složité projekty zaměřené na posílení sociální soudržnosti prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a zároveň z Evropského sociálního fondu (ESF). V zájmu koordinace těchto prostředků je zapotřebí vytvořit vhodné nástroje na provádění, které podpoří strategický přístup;

45.

vítá zejména, že se Evropská komise v akčním plánu EU proti rasismu na období 2020–2025 zavázala, že jako orgán půjde příkladem a podnikne kroky k významnému zlepšení reprezentativnosti svých zaměstnanců prostřednictvím opatření v oblasti náboru a výběrových řízení. Při provádění těchto opatření Evropská komise zajistí, aby se vztahovala i na Romy, a vyzývá ostatní orgány EU, aby podnikly kroky na podporu rozmanitosti a integrace na pracovišti. VR tento přístup podporuje a je odhodlán jej také uplatňovat také sám u sebe.

Úloha místních a regionálních orgánů

46.

upozorňuje vlády členských států na skutečnost, že místní a regionální orgány by měly být zapojeny do přípravy vnitrostátních strategických rámců týkajících se Romů. Jedná se o organizace, které jsou Romům nejblíže, jako první řeší problémy, k nimž dochází, a mají skutečné prostředky a zdroje, aby dosáhly zlepšení situace;

47.

připomíná, že místní a regionální orgány představují tu úroveň správy, která má za integraci romského obyvatelstva největší odpovědnost, a měly by pomocí nepaternalistického přístupu (zdola nahoru) podporovat jejich začleňování;

48.

vyzývá k tomu, aby byla ve všech členských státech zřízena a provozována místní a/nebo regionální fóra pro výměnu informací, která by monitorovala provádění vnitrostátních strategických rámců s cílem posílit dialog a zajistit určitou úroveň spolupráce. Pouze dobře fungující pracovní vztahy mezi všemi zúčastněnými stranami mohou vést k účinné integraci a posílení decentralizovaného přístupu je předpokladem účinnějšího provádění programů;

49.

doporučuje, aby místní orgány v lokalitách s romským obyvatelstvem podporovaly programy rozvoje místních komunit, které příslušným romským skupinám a malým komunitám umožňují přístup k životně důležitým základním praktickým znalostem, jež jsou nezbytné pro každodenní život;

50.

naléhavě vyzývá místní a regionální orgány, aby zajistily, že v médiích, které provozují, bude publikován takový obsah, který bude bourat předsudky vůči Romům;

51.

upozorňuje místní a regionální orgány na skutečnost, že šíření znalostí o romských dějinách a kultuře a podpora mezikulturního učení mohou účinně omezit rasismus.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Stejně jako ve sdělení Komise, tak i v tomto stanovisku zahrnuje pojem „Romové“, jakožto zastřešující pojem, různorodé společenství skupin romského původu, jako jsou Romové, Sintové, Kalé, Romaničelové a Beášové/Rudariové. Patří sem také skupiny jako Aškalijové, Egypťané, Jenišové, Domové, Lomové, Romové a Abdalové a kočovné populace včetně etnických Travellerů nebo ostatních skupin označovaných správním pojmem „Gens du voyage“, jakož i osoby, které se identifikují jako Cikáni, aniž by byly popřeny konkrétní charakteristiky těchto skupin.

(2) Unie rovnosti: Akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025, COM(2020) 565 final.

(3) https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-9-2020-0147_CS.html.

(4) http://a.cs.coe.int/team81/congress_form/Inscriptions/Declaration_Against_anti_gypsyism.aspx.

(5) https://www.romaeducationfund.org/wp-content/uploads/2019/07/Western-Balkans-Declaration-on-Roma-Integration-and-EU-enlargement.pdf.

(6) https://fra.europa.eu/en/project/2015/second-european-union-minorities-and-discrimination-survey.

(7) https://search.coe.int/cm/Pages/result_details.aspx?ObjectId=09000016809ee52f.

(8) https://fra.europa.eu/en/project/2015/second-european-union-minorities-and-discrimination-survey.

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/31

Stanovisko Evropského výboru regionů Nový Evropský výzkumný prostor pro výzkum a inovace

(2021/C 106/07)

Zpravodaj:

Christophe CLERGEAU (FR/SES), člen rady regionu Pays de la Loire

Odkaz:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nový Evropský výzkumný prostor pro výzkum a inovace

COM(2020) 628 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

připomíná závěry svého stanoviska k programu Horizont Evropa – 9. rámcový program pro výzkum a inovace, v němž:

—	„vyzývá k tomu, aby byla skutečně zohledněna excelence šířená ve všech členských státech a regionech Unie s cílem zlepšit úroveň vědecké excelence v Evropě jako celku, a nikoli pouze v několika velkých regionech a metropolích,

—	hluboce lituje toho, že se dosud odmítá uznat územní zakotvení vědecké excelence a přínos regionálních ekosystémů a inovačních center k dynamice Unie,

—	důrazně vyzývá k plnému zapojení místních a regionálních orgánů do strategického plánování […] a ke zohlednění strategií inteligentní specializace v tomto rámci,

—	považuje za nezbytné uznat územní dopady jako jeden ze základních prvků koncepce dopadu na hodnocení programu a projektů;“

vítá, že toto sdělení poskytuje příležitost k navržení soudržné strategie pro mobilizaci všech zúčastněných stran s cílem posílit úsilí Evropy v oblasti výzkumu a inovací. Konstatuje však, že toto sdělení je nevyvážené, jelikož příliš výrazně pojímá Evropský výzkumný prostor (EVP) jako pokračování programu Horizont Evropa, a to na úkor ostatních prvků, které je třeba vzít v úvahu;

podporuje ambiciózní iniciativy uvedené ve sdělení, které přispívají k tomu, aby Evropa mohla řešit globální výzvy, jimž čelí. Tyto iniciativy jsou schopny od základu proměnit oblast výzkumu a posílit Evropu prostřednictvím rozvoje znalostí. Výzkum a inovace musí hrát klíčovou úlohu při podpoře ekologické, digitální, sociální a hospodářské transformace, jež Evropu čeká. Tyto politiky musí Evropě rovněž pomoci překonat krizi související s onemocněním COVID-19, jak dokládá probíhající akční plán ERAvsCorona;

vítá nový důraz, který klade Komise na zapojení občanů do záležitostí týkajících se výzkumu a inovací, a zasazuje se o to, aby se toto zapojení – při zachování svobody vědy – týkalo všech fází od definování přes provádění až po následné sledování vývoje těchto politik a nebylo omezeno jen na „poučování“ nebo „informování“ občanů, kteří naopak chtějí hrát aktivní úlohu. Má za to, že toto zapojení by mělo být organizováno nejprve na místní úrovni a že města a regiony mají zásadní význam při jeho zprostředkovávání a rozvoji a hrají důležitou úlohu při slaďování výzkumu a inovací s hodnotami, potřebami a očekáváními společnosti. To, že regionální a místní subjekty společně navrhují proces a výsledky výzkumu a inovací a nesou za ně společnou odpovědnost, tak umožňuje, aby společnost výzkum a inovace více využívala a lépe přijímala. Města a regiony rovněž vynakládají značné zdroje na realizaci programu otevřené vědy v širším pojetí, což má zásadní význam pro rozvoj dobře fungujícího Evropského výzkumného prostoru;

vítá snahu Komise docílit toho, aby se na výzkum a vývoj vynakládaly 3 % HDP a byl vytyčen cíl, jenž by stanovil výši veřejných výdajů v této oblasti v roce 2030 na 1,25 % (oproti 0,81 % v současnosti). Klade si však otázku, jak těchto cílů dosáhnout, když se v rámci plánu na podporu oživení nepředpokládají vysoké investice do oblasti výzkumu a inovací a například se v něm upouští od programu „EU pro zdraví“, který navrhla Komise;

vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli za politiky v oblasti výzkumu, inovací, vzdělávání a mládeže odpovídá jedna a ta samá komisařka, nebylo možné navrhnout nový přístup a usilovat o „Evropský vzdělávací a výzkumný prostor“. Poukazuje na to, že k těmto otázkám, které úzce souvisejí zejména s regionálními politikami, je zapotřebí zaujmout průřezový přístup. Doufá, že sdělení o globálním přístupu k výzkumu, inovacím, vzdělávání a mládeži, které Komise oznámila ve svém pracovním programu na rok 2021, se bude ubírat tímto směrem;

poukazuje na to, že toto sdělení je pouze výchozím bodem a má vést na jedné straně k novým konkrétním opatřením a na straně druhé k přijetí „paktu pro výzkum a inovace“. Požaduje, aby byl zapojen do přípravy těchto nových kroků. Zasazuje se o to, aby byl tento pakt příležitostí k obraně akademických a univerzitních svobod, svobody projevu učitelů, výzkumných pracovníků, studentů a intelektuálů a jejich volného pohybu v rámci EU a také mezi EU a všemi partnerskými zeměmi. V této souvislosti se domnívá, že politika mezinárodní spolupráce v rámci EVP by měla být v souladu s těmito zásadami, a je znepokojen rychlým omezováním akademických svobod v řadě zemí po celém světě;

poukazuje na to, že zásadní význam pro účinné provádění politik má řádné monitorování a sledování inovací a výzkumu. V této souvislosti připomíná stanovisko Srovnávací přehled inovací v regionech a jeho vliv na místně orientované politiky regionů, v němž uvádí, že srovnávací přehled inovací v regionech je významným nástrojem pro srovnávání vývoje výsledků implementace regionálních inovačních politik a že by měl být posílen jeho vliv na regionální rozhodování s cílem zlepšit regionální inovační ekosystémy a inteligentní specializaci;

vítá pokrok, který toto sdělení představuje, jelikož předkládá strategičtější vizi partnerství mezi Komisí a členskými státy se zapojením regionálních samospráv, které mají často pravomoci k tomu, aby tyto politiky podpořily, a navrhuje integrovanější přístup k otázkám výzkumu a inovací a rovněž lepší zohlednění cílů, které politiky v této oblasti musí plnit, a jejich dopadu na společnost. Rovněž vítá to, že toto sdělení zkoumá možnost otevřenější víceúrovňové správy, prostřednictvím „ERAHubs“ zavádí pojem, který umožňuje lépe uznat úlohu regionálních ekosystémů a inovačních center, posiluje prvky koordinace s aspekty týkajícími se vysokoškolského vzdělávání, digitálního vzdělávání a dovedností a usiluje o vytvoření Evropského výzkumného prostoru, který by byl inkluzivnější a umožnil by přístup k vynikající vědě a usnadnil šíření výsledků;

10.

zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet hospodářství založené na sdílení a výměně znalostí. Je zapotřebí finančně podporovat koncepce a postupy šíření výsledků, tj. nápadů, poznatků, metodik, prototypů, vynálezů a jiných podobných získaných výstupů, k nimž vedou výzkumné a inovační programy a projekty, aby tak tyto výsledky mohly být znovu objeveny, zpřístupněny a aktivně využívány v celé Evropě;

11.

podporuje návrh vyvinout inkluzivní plány pro rovnost žen a mužů za účelem podpory této rovnosti v oblasti výzkumu a inovací, jak požaduje EU, a vyzývá k tomu, aby do přípravy těchto plánů byly zapojeny i města a regiony. Za tímto účelem připomíná, že mezi opatření nového Evropského výzkumného prostoru patří opatření č. 12, které se zaměřuje na „rovnost žen a mužů za účelem podpory rovnosti žen a mužů v oblasti výzkumu a inovací v EU“, a zdůrazňuje, že je třeba odstranit genderové rozdíly v souvislosti s digitální transformací a inovacemi, a tedy podporovat větší zapojení žen do studia a zaměstnání v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství, umění a matematiky (STEAM) a informačních a komunikačních technologií (IKT);

12.

oceňuje zejména skutečnost, že Evropský výbor regionů je výslovně uveden jako důležitý subjekt Evropského výzkumného prostoru, zejména v souvislosti s „platformou pro výměnu poznatků“ a iniciativou „Věda se setkává s regiony“;

13.

nesouhlasí však s přístupem ke správě, který se dosud soustředí na vztahy mezi Komisí a členskými státy, v důsledku čehož jsou města a regiony pojímány spíše jako subjekty, na něž je veřejná politika zaměřena, než jako subjekty, které ji aktivně tvoří, a odpovědnost za zohledňování místních a regionálních problémů je svěřena členským státům. Opět proto vyzývá k tomu, aby v souladu se zásadou „aktivní subsidiarity“ (1) byly města a regiony plně a bezvýhradně uznány za zúčastněné strany, které je zapotřebí zapojit do navrhování, provádění, monitorování a hodnocení evropských politik v oblasti výzkumu a inovací;

Nový přístup k Evropskému výzkumnému prostoru

14.

poukazuje na to, že Výbor pro Evropský výzkumný prostor a inovace (ERAC) (2) (17. 12. 2019) a Síť evropských regionů pro výzkum a inovace (ERRIN) (3) vypracovaly důležité závěry, a obhajuje nový přístup v rámci Evropského výzkumného prostoru, který:

—	se bude opírat o přístup programu Horizont Evropa založený na excelenci vědy a bude směřovat k přístupu kombinujícímu excelenci výzkumu a znalostí, jehož cílem bude zejména dosáhnout vedoucího postavení Evropy v oblasti udržitelného růstu a přechodu k novým modelům,

—	bude znamenat přechod od strategií výzkumu ke strategiím znalostí s integrovaným přístupem k výzkumu, inovacím, vzdělávání a dovednostem a se zapojením široké škály zúčastněných stran – univerzit, průmyslu, různých úrovní veřejného sektoru, občanů a občanské společnosti,

—	bude znamenat přechod od evropského rámcového programu a nezávislých vnitrostátních politik pro oblast výzkumu ke skutečně víceúrovňovému řídicímu rámci a k plnému uznání územního zakotvení výzkumu a inovací ve městech a regionech;

15.

doporučuje, aby byl kladen větší důraz na vztah mezi výzkumem a podniky a zároveň byla uznána klíčová role místních a regionálních orgánů při rozvoji podnikatelského prostředí a usnadnění kontaktů pro přenos znalostí: sponzorování základního výzkumu ze strany podniků, podpora vědeckého podnikání při dodržování požadavků na transparentnost, soukromé investice, podpora podniků při rozvoji jejich inovací;

16.

požaduje, aby bylo v souvislosti s vytvořením platformy Evropského výzkumného prostoru pro talenty lépe vysvětleno, jak Komise hodlá: a) navázat na iniciativu EURAXESS a strategii lidských zdrojů pro výzkumné pracovníky (HRS4R), které byly dosud rozvíjeny s cílem usnadnit mobilitu výzkumných pracovníků a jejich profesní rozvoj, a tak přispět k vytvoření jednotného trhu znalostí, výzkumu a inovací; b) podpořit ocenění výzkumných pracovníků v rámci těchto iniciativ a prosadit mechanismy podpory pro regiony, které jsou připraveny přilákat a udržet si talenty, uplatňovat strategii HRS4R a podpořit instituce a výzkumné pracovníky s ohledem na jejich potřeby;

17.

zdůrazňuje, že je nutná dobrá koordinace na místní a regionální úrovni a poskytování nástrojů, v rámci nichž budou hrát místní nebo regionální orgány hlavní úlohu, jako jsou nástroje na podporu politik, součinnost mezi regionální politikou a programem Horizont Evropa a pečeť excelence. Je zásadně důležité usnadnit přístup k informacím a údajům za účelem posílení synergií a doplňkovosti mezi evropskými fondy a umožnit různým orgánům pracovat koordinovaněji;

18.

vyzývá k vyjasnění pojmu excelence tím, že bude jasně odlišena excelence vědy, excelence dopadů úzce spojená s propojením mezi vědou a inovačními ekosystémy, zejména místními a regionálními, a excelence samotných ekosystémů na základě jejich specifických oblastí vědecké excelence, ale také jejich strategické a koordinační kapacity (4);

19.

opět plně potvrzuje význam činností na podporu vědecké excelence, zejména v rámci programu Horizont Evropa, a navrhuje, aby byla jako doplňkový cíl Evropského výzkumného prostoru plně uznána dostupnost vysoce kvalitní vědy ve všech městech a regionech EU, již by bylo možné využít k podpoře inovací a na pomoc společnosti a podnikům s řešením výzev spojených s cíli udržitelného rozvoje a s překonáním současných krizí;

20.

vítá, že Evropská komise usnadnila investice a reformy zaměřené na priority EU, zejména na ekologickou a digitální transformaci, která se po krizi COVID-19 stala nezbytnou;

21.

žádá, aby Evropský výzkumný prostor podporoval vazby, které je třeba budovat mezi strategiemi pro inteligentní specializaci, prioritami Evropského výzkumného prostoru a jejich celkovým prováděním. Rovněž požaduje, aby Evropský výzkumný prostor přispíval k lepší rovnováze mezi nezbytnou excelencí vědy na jedné straně a na druhé straně naléhavou potřebou překlenout rozdíly ve výkonnosti v oblasti výzkumu a inovací, jež v EU panují mezi státy, regiony a městy;

Evropský výzkumný prostor, inteligentní specializace a regionální politika

22.

je toho názoru, že nový Evropský výzkumný prostor by měl být příležitostí k plnému uznání úlohy inteligentních specializací a jejich kolektivního a podnikatelského procesu jako jednoho z pilířů nynější i budoucí výkonnosti EU v oblasti výzkumu a inovací. Zdůrazňuje, že inteligentní specializace vzájemně propojují místní a regionální orgány, výzkumné instituce, soukromý sektor a občanskou společnost a pomáhají regionům získat konkurenční výhodu, stimulovat soukromé investice a vytvořit pracovní místa. Vyzdvihuje rovněž klíčovou úlohu regionů v evropské strategii pro inteligentní specializaci a nezbytnost zachovat specifický přístup regionálních strategií pro inteligentní specializaci také v případě, kdy existují i národní strategie pro inteligentní specializaci. V této souvislosti navrhuje, aby byla zmapována distribuovaná vědecká excelence a inteligentní specializace, přičemž by toto mapování bylo průřezové a dynamické a provedly by jej společně regiony, členské státy a Evropská unie. Navrhuje rovněž zohlednit nezbytný přechod od strategií pro inteligentní specializaci ke strategiím pro udržitelnou inteligentní specializaci a k lepšímu provádění čtverné šroubovice, což společnosti umožňuje se na této strategii aktivně podílet;

23.

zdůrazňuje, že je na základě tohoto mapování důležité přispívat k vytváření sítí regionálních inteligentních specializací, které se budou opírat o vědeckou excelenci, a umožňovat meziregionální spolupráci jak prostřednictvím iniciativy Interreg a zejména její složky „meziregionální inovační investice“, tak v rámci programu Horizont Evropa, a to prostřednictvím konkrétních společných projektů v rámci celého programu, a především druhého pilíře, zejména v rámci „misí“ a „evropských inovačních partnerství“ a v průřezové části „Posílení Evropského výzkumného prostoru“. Zdůrazňuje, že je důležité zapojit do řízení „misí“ a „partnerství“ města a regiony;

24.

podporuje záměr Komise vést přípravu společných technologických plánů s průmyslem tak, aby zahrnovaly investiční programy na podporu výzkumu a inovací, je ale překvapen, že v případě evropských partnerství plánovaných v rámci programu Horizont 2020 se na nich mají podílet jen členské státy a průmysl. Připomíná, že je zároveň zapotřebí zohlednit inteligentní specializace regionů a úlohu regionálních ekosystémů a inovačních center, které jsou taktéž součástí průmyslových hodnotových řetězců;

25.

znovu potvrzuje, že města a regiony mají plnit úlohu partnerů při rozvoji a propojování výzkumných a technologických infrastruktur a programu Evropského strategického fóra pro výzkumné infrastruktury. Připomíná, že mají důležitou úlohu při vytváření, podpoře a propagaci těchto infrastruktur (5). Dále opakuje, že místní a regionální orgány jsou klíčovými aktéry při vytváření efektivních regionálních ekosystémů a inovačních center (6);

26.

navrhuje přejít k dohodám o partnerství mezi regiony, členskými státy a EU, a zapojit tak všechny zúčastněné strany do plnění společných cílů v oblasti výzkumu, inovací a vysokoškolského vzdělávání, digitálního vzdělávání a dovedností a do plánů na podporu oblastí inteligentní specializace, které by zahrnovaly všechny politiky EU a neomezovaly by se jen na pravidla pro využívání prostředků z EFRR. Tento krok by mohl být předmětem pilotního projektu;

27.

připomíná, že objem prostředků z EFRR na podporu výzkumu a inovací se během programových období značně zvýšil a v období 2014–2020 představoval více než 100 miliard EUR a že města a regiony vynaložily během stejného období ze svých rozpočtů celkem téměř dvakrát více prostředků, než je objem evropského rámcového programu pro výzkum. Z těchto údajů je patrné, jak je důležitá koordinace mezi evropskými, celostátními, místními a regionálními politikami, jakož i součinnost jednotlivých intervenčních nástrojů;

28.

je znepokojen tím, že bylo dosaženo jen omezeného pokroku v oblasti synergií, zejména z důvodu pomalého utváření rámcových režimů státní podpory. Znovu uvádí, že si přeje, „aby všechny finanční prostředky uvolněné na spolufinancování akce nebo akčního programu vycházejícího z programu Horizont Evropa podléhaly právním předpisům platným pro tento program, zejména předpisům týkajícím se státní podpory“ (7). Potvrzuje své pojetí synergií jako dobrovolné spolupráce založené na pěti zásadách: soudržnosti, doplňkovosti, souladu, společném budování, uznávání skupin místních aktérů (8). Znovu zdůrazňuje, že je třeba účinný přístup týkající se společného budování a kontroly možných finančních převodů ze strany řídícího orgánu;

29.

domnívá se, že vzhledem k těmto prvkům je nezbytné, aby byly města a regiony plně zapojeny do „Fóra Evropského výzkumného prostoru pro transformaci“, a to jak kvůli výzvám v oblasti spolupráce a koordinace, které je třeba řešit, tak kvůli úloze místních subjektů při provádění programu transformace v souvislosti s krizemi a přechody;

Příspěvek regionálních ekosystémů a inovačních center k dynamice Evropského výzkumného prostoru

30.

doporučuje, aby se v rámci přípravy kritérií pro splnění základní podmínky strategií pro inteligentní specializaci, která jsou stanovena v nařízení o společných ustanoveních ohledně strukturálních fondů, sledovaly a rozvíjely osvědčené místní nebo regionální postupy. Je třeba připomenout, že do přípravy regionálních programů EFRR musí být zařazena definice řádné správy celostátní, regionální nebo místní strategie pro inteligentní specializaci, v jejímž rámci musí každý místní nebo regionální orgán prokázat pokrok dosažený při provádění svých strategií pro inteligentní specializaci, včetně mimo jiné opatření zaměřených na mezinárodní spolupráci. Jedná se o jedinečnou příležitost pro vypracování a šíření osvědčených postupů, například prostřednictvím platforem, jakými jsou „Věda se setkává s regiony“ nebo platforma pro výměnu poznatků;

31.

s nadšením podporuje koncepci „ERAHub“, jelikož je toho názoru, že se jedná o příležitost, jak poskytnout institucionální uznání a dát konkrétní podobu pojmu regionálního ekosystému a inovačního centra, který již několik let prosazuje, a jak plně uznat místní přístup („place-based approach“) k vědě a inovacím. Žádá, aby byl tento návrh rychle zaveden do praxe, a navrhuje využít platformu pro výměnu poznatků k tomu, aby byla vyjasněna jeho oblast působnosti a usnadněno vytváření pilotních projektů. Vítá záměr Komise pozdvihnout tuto iniciativu ve spolupráci s VR na strategickou úroveň a podporovat přitom součinnost nástrojů v oblasti výzkumu a inovací, vzdělávání, prohlubování dovedností, změny kvalifikace a odborné přípravy a využívat prostředky vyčleněné na politiku soudržnosti. Požaduje, aby se tato iniciativa neomezovala jen na jediný cíl, kterým je usnadnění přístupu k excelenci;

32.

upozorňuje na několik úskalí, jimž je třeba se vyhnout: příští úvahy musí zohlednit zkušenost digitálních center či EIT, avšak „ERAHubs“ nesmějí odkazovat pouze na ně, ani se omezovat na to, že by organizovaly „vzájemně propojený prostor pro znalosti“, který by se soustředil na výměnu osvědčených postupů a šíření znalostí, jelikož Evropa nepotřebuje zastřešující centrum. „ERAHubs“ nesmí fungovat pouze jako nástroj pro snížení rozdílů v oblasti inovací a rovněž nesmí sloužit k tomu, aby znovu vyzdvihovaly pouze univerzitní kampusy světové úrovně, kterým se již dostává značné podpory ze strany členských států a rámcového programu;

33.

navrhuje naopak, aby byly v rámci „ERAHubs“ uznávány skupiny subjektů, regionální (nebo meziregionální) ekosystémy a inovační centra, které se vyznačují těmito kumulativními kritérii:

—	mají znalostní strategii s integrovaným přístupem k vysokoškolskému vzdělávání, digitálnímu vzdělávání, celoživotnímu učení včetně prohlubování dovedností a změny kvalifikace, k výzkumu a inovacím,

—	zapojují všechny zúčastněné strany podle modelu čtverné šroubovice, který klade důraz na zapojení občanů a místních veřejných aktérů působících v rámci demokratického systému,

—	mají schopnost společně koordinovat činnost, definovat strategii a společně přijímat rozhodnutí o stanovení priorit a přidělování zdrojů,

—

dosahují hospodářských a sociálních výsledků v oblasti územních dopadů ve všech sférách: odborná příprava, inovace, vytváření pracovních míst a zakládání podniků, služby poskytované podnikům, veřejným službám a třetímu sektoru, podpora transformací, sociální a kulturní inovace, sociální soudržnost, aktivní občanství a kulturní tvořivost (zejména s využitím „srovnávacího přehledu inovací“ (9)),

—	zapojují se do inteligentních specializací souvisejících s „ERAHubs“ v oblastech vědecké excelence evropské a mezinárodní úrovně nebo rychle a spolehlivě spějí k dosažení této úrovně,

—	podílejí se na meziregionálních nebo evropských tematických sítích a partnerstvích v oblasti inteligentní specializace,

—	mají zkušenost se zapojením do evropských programů zaměřených na výzkum, odbornou přípravu a mobilitu výzkumných pracovníků a studentů v rámci Unie;

34.

domnívá se, že EU by měla tyto „ERAHubs“ přímo podporovat – a to i finančně – v rámci partnerství, které se bude opírat o tři pilíře:

—	uznání „ERAHubs“ ze strany EU jako důležitých prvků podpory, které umožní splnění cílů Evropské unie a provádění souvisejících politik. To znamená, že je zapotřebí zohlednit „ERAHubs“ jak při pořádání Fóra EVP pro transformaci, tak při strategickém plánování programu Horizont Evropa,

—	evropskou podporu poskytovanou za účelem posílení klíčových podpůrných funkcí (strategie, koordinace, evropeizace, internacionalizace, odborné přípravy, získávání talentovaných lidí, inovace a přenosu) a usnadnění přístupu k různým evropským programům, včetně programu Horizont Evropa,

—	závazek zúčastněných stran „ERAHubs“ posílit svou strategickou kapacitu a zlepšit kvalitu inteligentních specializací, zvýšit míru svého zapojení do unijních sítí a programů a rozvíjet spolupráci v rámci evropské sítě „ERAHubs“;

35.

vyzývá k tomu, aby bylo alespoň 50 až 100 center v Evropě uznáno jako „ERAHubs“ a aby byla tato síť široce přístupná především novým ekosystémům z EU-13 a z nejvíce znevýhodněných regionů;

36.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou při řešení společenských výzev hrají města a regiony coby iniciátoři a organizátoři rozsáhlých projektů spolupráce zaměřených na společenské inovace. Centra „ERAHubs“ by měla fungovat jako nástroje pro rozvoj dovedností a postupů potřebných pro urychlení tohoto pokroku;

37.

zdůrazňuje, že síť „ERAHubs“ by se mohla stát vynikajícím rámcem pro přípravu společných výzkumných a inovačních projektů, do nichž by se v rámci přístupu zdola nahoru společně zapojilo několik regionálních ekosystémů a inovačních center. Tato konsorcia by mohla užitečným způsobem využívat právní nástroj spolufinancovaných opatření „Cofund actions“, jenž existuje v programu Horizont Evropa a který lze rovněž využít v rámci druhého pilíře a jenž je výborně uzpůsoben k rozvíjení synergií mezi rámcovým programem, regionální politikou a rozpočty měst a regionů;

Koronavirová krize, rozdíly v oblasti inovací, šíření excelence – soudržnost jako jádro Evropského výzkumného prostoru

38.

varuje před dopadem, které mají současné krize na nejzranitelnější a nejvíce postižená území, a připomíná, že hospodářská a finanční krize v roce 2008 vedla v některých regionech, zejména v jihoevropských zemích, k prudkému snížení investic do výzkumu a inovací. Výbor proto naléhavě žádá, aby nástroj Evropské unie na podporu oživení a příští víceletý finanční rámec intenzivněji podporovaly vysokoškolské vzdělávání, digitální vzdělávání, celoživotní učení včetně prohlubování dovedností a změny kvalifikace, výzkum a inovace v zájmu plnění cílů Evropského výzkumného prostoru a aby byla v tomto rámci rovněž využívána iniciativa REACT-EU a Fond pro spravedlivou transformaci, a to v souladu s operačními programy, které přijímají regiony, a s jejich strategiemi pro inteligentní specializaci. To je nezbytné, protože regiony do doby, než získají odolnost, potřebují větší podporu při oživení;

39.

žádá Komisi, aby vysvětlila, jak by členské státy, jejichž úroveň investic do výzkumu a inovací nedosahuje evropského průměru, mohly v současné situaci a bez navýšení podpory splnit v příštích pěti letech cíl 50 % zvýšení těchto investic, který Výbor ostatně podporuje;

40.

poznamenává, že Evropský výzkumný prostor je roztříštěný, jelikož finanční prostředky EU nejsou dostatečné k financování spolupráce mezi regionálními inovačními ekosystémy a výsledky výzkumu jsou zřídka sdíleny s širokou veřejností a ostatními regiony, a to i v rámci téhož členského státu. Zároveň lituje, že nadnárodní programy výzkumu a inovací tradičně využívá malý a relativně uzavřený okruh progresivních univerzit, výzkumných středisek, velkých průmyslových odvětví a regionů, v nichž se nacházejí hlavní města, tedy subjektů, které se již v minulých letech často účastnily rámcového programu nebo jsou výrazně zastoupeny v Bruselu;

41.

souhlasí s konstatováním, že pokrok dosažený při provádění Evropského výzkumného prostoru se zpomalil a že mezi zeměmi a regiony stále existují velké rozdíly, jak uvádí zpráva o pokroku Evropského výzkumného prostoru za rok 2018. Sbližování evropských, národních a regionálních systémů výzkumu a inovací je nedostatečné, což vede k nevhodné koncentraci center excelence v oblasti výzkumu a inovací v rámci Evropy a k tomu, že jsou opomíjeny celé regiony. Zároveň to vytváří nevyvážené prostředí pro mobilitu a pohyb znalostí, což je v rozporu s cíli politik Evropského výzkumného prostoru;

42.

domnívá se, že tato zjištění jsou všeobecně přijímána a pravidelně se na ně upozorňuje, ale nikdo si z nich nebere politické ponaučení, a pokud budou zachována současná rozhodnutí týkající se rozpočtu, nebude možné tyto nedostatky překonat. Snahy o odstranění rozdílů v oblasti inovací tak zůstanou pouhými slovy a mechanismy pro šíření excelence a zvýšení účasti nebudou dostatečnými nástroji a neumožní splnit vytyčené politické cíle.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) COM(2018) 703.

(2) Stanovisko ERAC k budoucnosti Evropského výzkumného prostoru (https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-1201-2020-INIT/en/pdf, v anglickém znění).

(3) Doporučení ERRIN pro budoucnost Evropského výzkumného prostoru (https://errin.eu/system/files/2020-06/200608%20ERRIN_recommendations_for_the_future_of_the_European_Research_Area_approved.pdf).

(4) Podle Evropské asociace univerzit: „Excellence is not limited to highly cited publications but needs to be based on the many and diverse contributions of the research community, notably including Open Science practices, citizen engagement, and impact on society.“ (Excelence se neomezuje na nejvíce citované publikace, ale musí se opírat o řadu různých příspěvků výzkumné obce, kam patří zejména postupy otevřené vědy, zapojení občanů a dopad na společnost.).

(5) Stanovisko Evropského výboru regionů Výzkumná infrastruktura – budoucnost Evropského výzkumného prostoru (EVP) z regionální a přeshraniční perspektivy (Úř. věst. C 39, 5.2.2020, s. 68).

(6) Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Obnovená evropská agenda pro výzkum a inovace – příležitost Evropy utvářet svoji budoucnost (Úř. věst. C 168, 16.5.2019, s. 4).

(7) Stanovisko Evropského výboru regionů — Horizont Evropa: 9. rámcový program pro výzkum a inovace (Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 79).

(8) Stanovisko Evropského výboru regionů — Místní a regionální rozměr programu Horizont 2020 a nového rámcového programu pro výzkum a inovace (Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 1).

(9) Stanovisko Evropského výboru regionů Srovnávací přehled inovací v regionech a jeho vliv na místně orientované politiky regionů (Úř. věst. C 440, 18.12.2020, s. 87).

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/38

Stanovisko Evropského výboru regionů – Oživení kulturního a kreativního odvětví

(2021/C 106/08)

Zpravodaj:

Giuseppe VARACALLI (IT/Renew Europe), člen zastupitelstva obce Gerace (RC)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

upozorňuje na to, že pandemie COVID-19 krutě odhalila jednak skutečnost, které jsme si všichni vědomi, a sice že kultura může podstatným způsobem přispět k sociálnímu, hospodářskému a udržitelnému rozvoji Evropy, a jednak situaci, která v kulturním a kreativním odvětví panuje. Vzhledem k tomu, že pojem „kulturní a kreativní odvětví“ není konkrétně vymezen a že je předěl mezi uměním a kulturou, které jsou financovány resp. subvencovány z veřejných prostředků, a samostatně hospodařícími osobami působícími ve sféře kultury a kreativity stejně nepevný jako meze tohoto odvětví, se toto stanovisko zaměřuje především na ty subjekty, jimž se nedostává žádné nebo téměř žádné podpory ze strany veřejného sektoru. Toto odvětví tvoří v téměř všech zemích z velké části malé podniky, umělci na volné noze a další kreativní osoby vykonávající svobodná povolání, jedná se o odvětví zranitelné a práce v něm má mnohdy nejistý charakter. Patří k odvětvím, která krize způsobená touto pandemií zasáhla nejvíce, což VR zdůraznil ve svém usnesení o prioritách na období 2020–2025;

připomíná, že jedním z výchozích předpokladů kulturního a kreativního odvětví je přilákat určité množství lidí, tj. jedná se o kolektivně sdílenou záležitost. Dotklo se jich tudíž omezení volného pohybu osob, které pro některé sektory a související hospodářskou činnost ještě neskončilo a které má za následek nesmírné ekonomické ztráty a zánik velkého počtu pracovních míst. Dále se u něj předpokládá, že bude spojeno s pokrokem, výzkumem a rozvojem a s hmotným a nehmotným kulturním dědictvím v EU. Upozorňuje na to, že profese zaměřené na živá vystoupení patří k těm, jichž se krize způsobená pandemií COVID-19 dotkla nejvíce. Hrozí, že tito lidé a jejich rodiny přijdou o příjmy a nebudou schopni se uživit. Vyzývá evropské orgány a vlády jednotlivých států, aby osoby pracující v tomto odvětví podpořily a aby při tom zajistily, že se všem formám kulturního a kreativního odvětví a všem osobám, které se na jejich tvorbě podílejí – bez ohledu na to, v jakém pracovním poměru se nacházejí –, dostane podpory z prostředků programu Kreativní Evropa. Je rovněž nutné nalézt po dohodě s členskými státy způsob, jak by tato podpora mohla být poskytnuta v podobě minimálního životního příjmu;

zdůrazňuje, že články 6 a 167 Smlouvy o fungování Evropské unie svěřují EU v oblasti kultury pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. V souladu se zásadou subsidiarity podporuje VR iniciativy EU v této sféře pravomocí, poněvadž vyzdvihují důležitý nadnárodní a evropský rozměr tohoto odvětví. Místní a regionální orgány mají důležité kompetence, pokud jde o podporu kulturního a mezikulturního dialogu. I uprostřed krize způsobené pandemií by měly koordinovat komplexní místní a regionální sítě v oblasti kultury, do nichž jsou zapojeny všechny významné subjekty. Toto stanovisko vychází ze závěrů výročního regionálního a místního barometru EU;

zdůrazňuje význam svobodného a nezávislého umění a kultury a niternou hodnotu kulturní a umělecké tvorby. Upozorňuje rovněž na to, že je třeba je podpořit jakožto stěžejní faktory pro posílení evropské identity a také její sociální funkce. Vyzývá k tomu, aby byl kultuře a umění přikládán větší význam v rámci diskuse o budoucnosti EU, a zaručilo se tak, že bude kulturní a kreativní odvětví považováno za prioritu na vnitrostátní úrovni díky synergiím s ostatními oblastmi politiky a díky strukturálnímu financování v příštím programovém období;

navrhuje, aby byl veden soustavný dialog s organizacemi působícími v kulturním a kreativním odvětví, a bylo tak možné vytvořit snadno využitelné systémy podpory a docílit mobilizace, která v dynamickém územním ekosystému podpoří inovace a vzdělávání. V tomto směru je třeba vyčlenit zvláštní finanční prostředky na vytváření sítí, regulovat mobilitu kulturních subjektů, posílit speciální kanály a informační platformy, na nichž budou umísťovány profily umělců, sdružení, kulturních subjektů atd. s cílem podpořit jejich mezinárodní aktivity (jako tomu je v případě dokladu Europass), zveřejňovat veškerá zadávací řízení, opatření a zvláštní a uzpůsobené iniciativy, aby jich jednotliví umělci a subjekty v tomto odvětví mohli využívat a měli k nim snazší přístup. Zároveň je třeba vzít v potaz, že v kulturním a kreativním odvětví pracuje velký počet osob samostatně výdělečně činných, práce má nejistý charakter a převažují v nich malé a střední podniky vykonávající výdělečnou nebo neziskovou činnost;

v této souvislosti připomíná, že je nezbytné v ještě rozsáhlejší míře informovat regionální a místní orgány o opatřeních a iniciativách, jež jsou v EU realizovány na podporu kulturního a kreativního odvětví. Je nutné intenzivněji v tomto období tato odvětví monitorovat na místní a regionální úrovni a uznat regionální a místní pravomoci v oblasti kulturní politiky týkající se spravedlivého rozdělování finančních prostředků, které jim jsou určeny, poněvadž územní orgány lépe znají základní struktury. Jako vzor by mohla posloužit již existující platforma https://creativesunite.eu a mohl by být rovněž plně využit potenciál vnitrostátních kanceláří programu Kreativní Evropa;

znovu zdůrazňuje, že „je důležité zužitkovat a podporovat digitální příležitosti k interaktivnímu prosazování kultury a zpřístupnit kulturu všem společenským skupinám, zejména mladým lidem jakožto budoucím opatrovníkům a propagátorům kulturního dědictví“ (1). Upozorňuje na to, že je nezbytné, aby byly tyto činnosti v oblasti digitalizace ve větší míře spolufinancovány z prostředků EU. S ohledem na probíhající pandemii je to v oblasti kultury obecně ještě důležitější, poněvadž vyšly výrazněji najevo stávající rozdíly ve využívání digitálních technologií, které jsou způsobeny geografickými, hospodářskými a generačními faktory;

znovu zdůrazňuje, že „kultura musí být jádrem mezinárodních vztahů EU“ a že „byly vytvořeny alternativní způsoby a přístupy“ k mezinárodní diplomacii, mezi něž patří kulturní diplomacie (2). Mimoto se domnívá, že by se evropská kulturní diplomacie měla soustředit na propagaci Evropy a jejích členských států a místních a regionálních orgánů, mj. prostřednictvím vzdělávacích a kulturních výměn, a zaměřit se na občany třetích zemí. Středem jejího zájmu by při tom jednoznačně mělo být prosazování pozitivního vnímání Evropy a jejích členských států a regionů jakožto způsob, jak posílit identitu, a tím i sociální soudržnost a dialog. Má-li si Evropa se svou širokou škálou forem kulturního projevu udržet vedoucí postavení i v období po pandemii COVID-19, bude nezbytné změnit paradigma a lépe si uvědomit, co máme a co musíme propagovat také alternativní a virtuální formou, ale především tvůrčí potenciál a schopnost interakce s jinými odvětvími (vzájemné obohacování) v rámci všech druhů umění a oblastí kultury. Pandemie COVID-19 nás upozornila na to, že je důležité posílit a rozvíjet kulturní diplomacii EU a díky větší nabídce a inovativnosti zvýšit její konkurenceschopnost na světové scéně, na níž se objevují noví významní aktéři, a to i ve sféře kultury. Mimořádná situace způsobená pandemií COVID-19 totiž jasně ukazuje, že je důležité vytvářet sítě pro spolupráci a podporovat možnosti hostování v oblasti scénického umění, cirkusových představení a výstav, aby bylo možné šířit projekty, které přesahují místní a regionální rozměr. Je tedy nutné naplánovat pro jednotlivá umělecká pododvětví možnosti hostování, aby bylo možné začít v roce 2022 uskutečňovat turné a zájezdy;

zároveň zdůrazňuje, že je i nadále důležité podporovat tradiční přístup k původnímu dědictví s cílem propagovat a zachovat společné umělecké, historické a židovsko-křesťanské dědictví Evropy;

10.

požaduje, aby byla v Evropské unii propagována zadávací řízení, jejichž cílem bude mj. podpořit projekty zaměřené na posílení sociální úlohy kultury a experimentování a inovací v současném výtvarném umění a revitalizovat periferní městské oblasti a venkovské nebo znevýhodněné oblasti, školy, nemocnice, azylové domy a nápravná zařízení. Za tímto účelem je třeba odměňovat umělce a tvůrce za to, že realizují rozsáhlý evropský kulturní projekt, který jednak zahrnuje současné umění a inovace a jednak vytváří produkty, jež jsou s to originálním, inovativním a citlivým způsobem oslovit publikum a celou veřejnost, a přispívají tak k rozvíjení nových modelů kvality života;

11.

vybízí k tomu, aby byly zahájeny diskuse s jednotlivými členskými státy s cílem zavést nástroje, které budou schopny zohlednit existenci celé řady různých kategorií pracovníků ve složitém systému kulturního a kreativního odvětví, z nichž ne všechny mají zaručenu ochranu. Vyzývá ke zvážení toho, zda by bylo možné vytvořit standardní systém sociálního zabezpečení, který by zajišťoval přístup k podpoře a finanční pomoci při mimořádných událostech, přizpůsobit stávající systém tak, aby byl flexibilnější a modernější, zavést nový regulační rámec odpovídající novým mechanismům tvorby, produkce a distribuce v tomto odvětví a položit důraz na kreativitu s cílem uznat profesionalitu daných subjektů. V této souvislosti je třeba prosazovat to, že je nezbytné přijímat mezi zaměstnance veřejné správy – pokud v ní zatím nejsou zastoupeni – absolventy divadelních fakult a dalších kreativních oborů, aby přispěli k rozvíjení průřezových programů z hlediska herecké, audiovizuální a divadelní tvorby a v konečném důsledku tvůrčí perspektivy;

12.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zaručit všem pracovníkům v oblasti kultury a umělcům jasný legislativní rámec, v němž budou výslovně zahrnuta opatření k zajištění zdravého a bezpečného pracovního prostředí, a plně zohlednit nejistý charakter pracovních podmínek v kulturním a kreativním odvětví, a to po celou dobu trvání pandemie a procesu oživení a překonávání jejích důsledků;

Souvislost s politickými prioritami

13.

navzdory horizontálním a odvětvovým opatřením zavedeným na začátku pandemie COVID-19 má obavy, jakým způsobem se bude situace v kulturním a kreativním odvětví dále vyvíjet;

14.

vítá dohodu ohledně programu Kreativní Evropa, která byla v prosinci 2020 uzavřena mezi Radou a Evropským parlamentem, a zejména pak vyčlenění prostředků ve výši 2,2 miliardy EUR na pomoc umělcům. Tato dohoda představuje uznání významu kulturního a kreativního odvětví a přináší značné navýšení prostředků pro toto odvětví, které bude po celý proces oživení potřebovat výraznou podporu;

15.

upozorňuje na to, že je nutné se zaměřit na udržitelné kulturní aktivity a vybízet k investování do umělců a jiných kulturních pracovníků všech věkových skupin, kteří svým dílem propagují hodnoty demokracie, otevřenosti vůči světu, sociálního začleňování, inkluzivnosti a ochrany životního prostředí, a do přístupnosti umění široké veřejnosti. Je třeba podporovat zahájení a oživení umělecké činnosti prostřednictvím programů EU a usnadnění přístupu k celé řadě udržitelných nástrojů finanční podpory, jako jsou veřejné granty, rizikový kapitál a dlouhodobé úvěry s výhodnými podmínkami splácení;

16.

je potěšen rozhodnutím usnadnit účast méně rozsáhlých kulturních projektů v programu Kreativní Evropa, a to výrazným zjednodušením administrativních postupů, zejména ve fázi podávání žádostí. Doporučuje integrovat investice do kultury, jež jsou realizovány v rámci různých fondů EU, zjednodušit příslušné postupy a zvýšit možnost spolufinancování (tam, kde je dána) až na 80 % v případě projektů menších subjektů. Zbývající část prostředků tak budou moci poskytnout nadace, banky a instituce. V této souvislosti se připojuje k Evropskému parlamentu, který pro kulturní a kreativní odvětví a průmysl požaduje „primární, na grantech založenou podporu značného objemu, která by zajistila zdroje živobytí místních komunit“, a souhlasí s tím, že je nutné vyčlenit pro kulturní a kreativní odvětví a průmysl podle jejich specifických potřeb „alespoň 2 % facility na podporu oživení a odolnosti určené na oživení“ (3). Vyzývá k zahrnutí kulturního a kreativního odvětví do iniciativy REACT-EU a zdůrazňuje, že je nezbytné začlenit kulturu do vnitrostátních opatření zaměřených na provádění této iniciativy a do nástroje EU pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE), tak aby výdaje na kulturu nezatěžovaly rozpočty měst a regionů, které již vystavila značnému tlaku pandemie COVID-19. Vybízí k tomu, aby byl využíván systém tzv. kaskádového financování, který již zavedla Evropská komise pod názvem „poskytování finanční podpory třetím stranám“;

17.

souhlasí s tím, že je nutné zřídit jednotný portál EU, na němž budou shromažďovány informace o všech programech EU, z nichž je kulturní dědictví financováno (4);

18.

vítá rostoucí zájem a úsilí místních a regionálních orgánů v celé Evropě, pokud jde o podporu společných vizí a opatření v členských státech. Doufá, že bude možné realizovat podobné iniciativy, jako je Agrigentská charta (Carta di Agrigento) (5), kterou podepsaly stovky starostů a vedoucích představitelů italských regionů a kterou podporují sdružení zvlášť reprezentativního charakteru a také Evropský výbor regionů (6), i v jiných zemích;

19.

doufá, že bude možné zajistit v oblasti kulturního dědictví vždy účast veřejnosti (i přes omezení zavedená v souvislosti s pandemií COVID-19), udržitelnost, ochranu a inovace, což jsou čtyři základní zásady evropských iniciativ navržených v rámci Evropského roku kulturního dědictví, a že budou s ohledem na krizi, kterou tato pandemie vyvolala, strukturálním způsobem navýšeny prostředky určené na program Kreativní Evropa, které budou přímo spravovat regionální orgány;

20.

pracovníci, kteří působí v oblasti kulturního dědictví, mají nejlepší předpoklady k tomu, aby celou komunitu obeznámili se zásadními přínosy kulturního dědictví pro hospodářství, kulturu, životní prostředí a společnost;

21.

požaduje, aby byla tvůrcům, umělcům, technickým pracovníkům a dalším subjektům v odvětví kultury a kulturního dědictví přiznána významnější úloha a aby se na ně nepohlíželo jen jako na „prostředek“ k posílení hospodářství a konkurenceschopnosti. V souvislosti s pandemií COVID-19 totiž ještě více vyšla najevo nutnost začlenit kulturu do vzdělávacího systému průřezovým způsobem a tak, aby se odrazila v učebních osnovách. V tomto ohledu je velmi důležité, aby se scénická umění stala součástí vyučování;

22.

je mimořádně znepokojen stále větším nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků, restaurátorů a odborníků v oblasti kulturního dědictví. Vyzývá evropské orgány, aby do budoucích iniciativ zaměřených na ochranu kulturního dědictví zahrnuly zachování cenných postupů a poznatků;

Specifický místní nebo regionální rozměr

23.

vyzývá členské státy EU, aby – při respektování zásad doplňkovosti a subsidiarity, jimiž se EU řídí v oblasti kulturních vztahů – vyvinuly větší úsilí a realizovaly podpůrná a koordinační opatření v zájmu vypracování strategického evropského přístupu k oživení kulturního a kreativního odvětví;

24.

uznává, že místní a regionální orgány hrají zásadní úlohu při propagaci, stimulaci a podpoře kulturních činností – mj. v oblasti hudby, výtvarných umění, folklóru, scénických umění, audiovizuálních umění, publikační činnosti a kulturního dědictví – prostřednictvím grantů, které pomáhají zlepšit podmínky příjemců během měsíců, kdy v důsledku zdravotních opatření souvisejících s pandemií COVID-19 došlo k přerušení jejich aktivit či k omezení maximálního povoleného počtu účastníků akcí ve veřejných prostorách. Podporují je však také pomocí jiných opatření, například bezplatným poskytováním prostor pro pořádání kulturních aktivit nebo usnadněním využívání veřejných prostranství;

25.

připomíná, že v oblasti kultury a kreativity se nesetkáváme pouze s hmotnými produkty. Mnohdy totiž mají nehmotný charakter, kdy se umělec sám stává uměleckým dílem – je tomu tak například v případě zpěváků, tanečníků, žonglérů, akrobatů na visuté hrazdě, hudebníků, mimů, herců a provazochodců. Ti všichni přispívají k udržování tradic, obyčejů a zvyklostí, vyvolávají emoce a pocity, propagují určitý region a přivádějí do něj turisty a překonávají veškeré psychické bariéry, i když se jim v této době někdy nedaří překonat bariéry strukturální, které narostly v důsledku pandemie. Zkušenosti pracovníků v oblasti kulturního dědictví jsou jedinečným veřejným statkem, který má zásadní význam pro dosažení kvality, hodnoty a udržitelnosti při ochraně a zachování kulturního dědictví. Za tímto účelem jsou nezbytná strategická opatření ze strany orgánů, která budou zaměřena na ochranu různých kulturních ekosystémů;

26.

zdůrazňuje a domnívá se, že by EU měla podniknout kroky, aby členské státy navázaly náležitou spolupráci s cílem podnítit, podpořit a oživit činnost v celé řadě různých sektorů kulturního a kreativního odvětví, kterou utlumila pandemie COVID-19. Každý z těchto sektorů má svá specifika a potřebuje svůj zvláštní prostor a odlišný přístup. Všechny však pomáhají vytvářet v daném regionu příležitosti pro cestovní ruch a pro sociální, hospodářský a kulturní rozvoj. Jako příklad lze uvést hmotné kulturní dědictví s mimořádně složitou správou památek a archeologických nalezišť (včetně těch podvodních), muzeí, archivů a knihoven, a nehmotné kulturní dědictví, kam spadají regionální a obecní slavnosti, gastronomie, řemeslné výrobky; osvětové činnosti od konferencí až po akce, jako jsou evropská hlavní města kultury; scénická umění a vystoupení, hudba a tanec, od opery přes cirkusové společnosti až po pouliční umělce; kreativní odvětví (kam patří film, vydavatelská činnost, design, reklama a také rozhlas a televize), grafika, sochařství, malířství, architektura a kulturní instituce a nadace;

27.

vyzývá místní a regionální orgány, aby s využitím fondů EU a různých programů a opatření podporovaly individuální umělce, zejména ty, kteří již v daném sektoru působí, ale nejsou příliš známí, a sice tak, že vytvoří příležitosti pro uskutečnění akcí a výměn (v současnosti i ve virtuální podobě), které mohou pomoci odhalit značný kreativní potenciál skrývající se v jednotlivých regionech, čímž těmto umělcům pomohou stát se vyslanci a propagátory své kultury, kterými mnozí byli v minulosti. Díky vzájemným kontaktům mohou do této sféry vnést aspekt evropské jednoty a zároveň i zachovat specifické rysy jednotlivých států a regionů. Žádá, aby byla podpořena intenzivní spolupráce s vnitrostátními kontaktními místy v rámci programu Kreativní Evropa s cílem získat lepší poznatky a informace o jednotlivých regionech, a vyzývá rovněž k tomu, aby byla v rámci tohoto programu usnadněna spolupráce mezi regiony;

28.

jednoznačně podporuje rozhodnutí Rady a Evropského parlamentu zahrnout mezi priority složky „kultura“ přeshraniční spolupráci a posílit nadnárodní spolupráci a přeshraniční rozměr tvorby, oběhu a viditelnosti evropských děl, jakož i mobilitu kulturních a kreativních subjektů. Je připraven přispět ve spolupráci s Evropským parlamentem k zavedení „statusu evropského umělce“ a žádá, aby byla v této souvislosti věnována zvláštní pozornost umělcům v nejvzdálenějších evropských regionech. Souhlasí s Evropským parlamentem, že je potřeba „chránit zaměstnanost v sektoru kulturního dědictví, podporovat pracovníky vykonávající obnovovací práce a odborníky na kulturní dědictví a dát jim potřebné nástroje, jimiž by evropská místa kulturního dědictví ochránili“ (7). Připomíná rovněž, že by neměli být opomíjeni pracovníci v oblasti kulturního dědictví, kteří pracují v mezioborovém a meziodvětvovém prostředí a propojují tradiční, kreativní a inovativní přístupy za účelem ochrany nenahraditelného evropského dědictví pro budoucí generace. Vyzývá proto k tomu, aby byla podporována větší mobilita tím, že se těmto pracovníkům umožní validovat v plném rozsahu získané formální a neformální znalosti a dovednosti;

29.

znovu zdůrazňuje to, co bylo subjektům působícím ve sféře kultury vždy jasné, tj. že města a regiony, jež jsou s to využít svou historii, zviditelnit se, zaujmout nový a zcela odlišný přístup a poskytnout při tom prostor pro drobná, kreativní a udržitelná odvětví, se stávají atraktivními nejen pro turisty a související hospodářskou činnost, ale také pro podniky, které se v nich usazují, a to díky hodnotě nemovitostí v daných lokalitách a vyváženému zastoupení různých věkových skupin a kultur ve společnosti, která má dnes již strukturálně multirasový a multináboženský charakter;

30.

vyzývá k tomu, aby byly regiony podpořeny v úsilí docílit oživení a aby se otevřely experimentování a věnovaly pozornost novým projektům a myšlenkám, které se v této době, kdy je třeba v souvislosti s oživením kulturního a kreativního odvětví změnit paradigma, intenzivněji rozvíjejí. Je třeba přetvořit města a regiony prostřednictvím jednoduchých projektů, díky nimž se s uměním budou moci obeznámit všichni, i v okrajových oblastech a v méně rozvinutých a nejvzdálenějších regionech, a to pomocí stávajících či připravovaných kulturních infrastruktur a jejich integrace a začlenění na daném území a prováděním plánů na ochranu a zachování historického dědictví těchto oblastí;

31.

domnívá se, že je nutné navrhnout kreativní řešení pro opětovné oživení, obnovení funkčnosti, novou prezentaci a řízení samotných oblastí. Jejich škála může sahat od virtuálních a nehmotných opatření týkajících se podmínek až po fyzické zásahy do lokalit, například s využitím výtvarného, scénického a vztahového umění, užitého umění, komunikace, digitální tvorby a virtuální reality a se zapojením komunit prostřednictvím činností, které podporují sociální soudržnost a budování sítě vztahů, mající užitný a udržitelný charakter. Jako příklad lze uvést uměleckou trasu Fiumara d’Arte, která vede různými provinciemi a je lemována díly světoznámých umělců. Při speciálních příležitostech se díky ní mohou veřejnosti představit noví nadaní umělci. Rozvíjí se tím místní kultura a posiluje se její identita a osobitost a vytváří se jedinečná, nepřenositelná hodnota svázaná s danou lokalitou, jejíž kulturní faktory jsou důležité i na evropské úrovni;

32.

připomíná postoje, které již vyjádřil v souvislosti s iniciativou týkající se evropských hlavních měst kultury, která pomohla vyzdvihnout bohatství, rozmanitost a společné aspekty jednotlivých evropských kultur. Je nezbytné pokračovat v ní i v dalších iniciativách, které by – stejně jako označení „Evropské dědictví“ – mohly být využívány ještě lépe. Je totiž důležité vytvořit kulturní a kreativní povědomí, především u mladých lidí, a nepodceňovat při tom odvětví cestovního ruchu a školních poznávacích akcí, které byly zasaženy v téže míře jako kulturní a kreativní odvětví a které nelze nahradit virtuální formou;

33.

vyzdvihuje význam dobrovolnické činnosti při ochraně kulturního dědictví, a proto vítá zvláštní výzvu k předkládání návrhů v souvislosti s kulturním dědictvím v rámci Evropského sboru solidarity;

Obecné připomínky

34.

domnívá se, že je nutné podpořit v celé Evropě šíření umělecké a kulturní tvorby a mezinárodní působnost umělců, kurátorů, kritiků a jiných kulturních pracovníků a tvůrců působících v jiných oborech, a to prostřednictvím zadávacích řízení, v nichž bude položen důraz na sociální úlohu umění a kultury, a se zapojením místních orgánů, regionů, kulturních institucí v pravém slova smyslu, škol, nemocnic, azylových domů a nápravných zařízení, jež hrají stěžejní roli v projektech zaměřených na regeneraci okrajových či znevýhodněných městských částí a budov. Tyto projekty by měly zahrnovat spolupráci subjektů z různých evropských zemí a také fázi propagace v několika členských státech EU. Měly by dát vzniknout dílům, která budou s to originálním, inovativním a citlivým způsobem oslovit veřejnost, a přispět tak k vytvoření nových modelů kvality života a k odpovídající změně způsobu myšlení směřující k dosažení skutečné demokratizace kultury a k větší účasti občanů. Je také třeba podporovat nové formy inovací v oblasti kulturní správy a rozvoj inkubátorů pro kulturní projekty a iniciativy;

35.

domnívá se, že je nejenom nutné vytvářet nová díla, ale především také podporovat prostřednictvím umění a kultury integrovanější, strukturovanější a účinnější sociální cíle, a to i s ohledem na krizi na trhu, kterou způsobila pandemie COVID-19, a na krizi systémového charakteru. Zejména by bylo možné se volně inspirovat iniciativou Art bonus, kterou zavedla italská vláda a jež podnítila osvědčené postupy sponzorství, a realizovat zadávací řízení a soutěže s cílem podpořit objednávání děl u současných evropských umělců a jiných tvůrců ze strany soukromých osob a podniků, které by se zavázaly, že dané dílo po určitou dobu zpřístupní veřejnosti v muzejních institucích a v rámci putovních výstav;

36.

v souvislosti s „kulturními klastry“ nebo „kreativními oblastmi“ zdůrazňuje, že v důsledku krize způsobené pandemií COVID-19 se musí města a regiony stát středobodem znalostních sítí, aby mohly plně profitovat z volného pohybu myšlenek, kapitálu a lidí v provázané globální ekonomice. Pro rozvoj těchto klastrů má zásadní význam podpora ze strany místních a regionálních orgánů, ale je rovněž nutné je propojit s globálními a evropskými integrovanými a rozšiřitelnými znalostními sítěmi, aby se zvýšila jejich efektivita. Orgány EU by tedy měly místním a regionálním orgánům a místním subjektům poskytnout finanční podporu na realizaci těchto projektů;

37.

vyzývá k tomu, aby se ke kulturnímu a kreativnímu odvětví přistupovalo jako k odvětvím primárním, aby se jich tak v případě, že v budoucnu nastanou podobné mimořádné události, jako je pandemie COVID-19, nedotklo omezení volného pohybu osob. Bude tedy nutné předvídat a stanovit společné pokyny, aby tato odvětví mohla pokračovat v činnosti, i když s určitými omezeními z hlediska přístupnosti;

38.

se zájmem vítá záměr vytvořit nový „evropský Bauhaus“, který ohlásila předsedkyně Komise Ursula von der Leyen a který má být realizován v rámci iniciativy „renovační vlna“. Domnívá se, že je nezbytné podpořit novou evropskou estetiku vycházející ze sociální potřeby krásna, z provázanosti reality, přetváření a okolního prostředí a z vývoje a zavádění environmentálně udržitelných materiálů. Jako příklad lze uvést aktivity, které vyvíjí milánské Superstudio Group;

39.

opakuje svůj požadavek, aby došlo k „navýšení investic do kultury a do plánů využívání a sdílené a udržitelné správy kulturního dědictví, mj. i toho kulturního dědictví, které je v nové městské agendě do roku 2030 nedoceněno nebo zcela opomíjeno“, a do jeho ochrany a propagace, a to „zhodnocením inovativních aktivit obcí a prostřednictvím spolupráce mezi územními subjekty“ (8).

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Stanovisko Evropského výboru regionů Kultura v ambicióznější Unii – úloha regionů a měst (Úř. věst. C 141, 29.4.2020, s. 39).

(2) Stanovisko Evropského výboru regionů – Směrem ke strategii EU pro mezinárodní kulturní vztahy (Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 95).

(3) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2020 o kulturním oživení Evropy (2020/2708(RSP)).

(4) Návrh zprávy výboru CULT Evropského parlamentu, 2019/2194(INI).

(5) Cílem Agrigentské charty, která byla podepsána dne 30. října 2019 v Římě, je podporovat účinná opatření zaměřená na lepší využívání kulturního dědictví EU (http://www.anci.it/wp-content/uploads/Carta-di-Agrigento-per-una-nuova-Agenda-europea-della-Cultura.pdf).

(6) Stanovisko Evropského výboru regionů Kultura v ambicióznější Unii – úloha regionů a měst (Úř. věst. C 141, 29.4.2020, s. 39).

(7) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2020 o kulturním oživení Evropy (2020/2708(RSP)).

(8) Stanovisko Evropského výboru regionů Kultura v ambicióznější Unii – úloha regionů a měst (Úř. věst. C 141, 29.4.2020, s. 39).

Interactio – zasedání na dálku – 142. plenární zasedání VR, 3. 2. 2021–5. 2. 2021

26.3.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 106/44

Stanovisko Evropského výboru regionů – 8. akční program pro životní prostředí

(2021/C 106/09)

Hlavní zpravodaj:

Dimitrios KARNAVOS (EL/ELS), starosta obce Kallithea

Odkaz:

Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030, 14.10.2020.

COM(2020) 652 final – 2020/0300 (COD)

I. DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

Bod odůvodnění 9

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Osmý akční program pro životní prostředí by měl urychlit přechod k regenerativnímu hospodářství, které vrací planetě víc, než si bere. Model regenerativního růstu uznává, že dobré životní podmínky a prosperita naší společnosti závisí na stabilním klimatu, zdravém životním prostředí a prosperujících ekosystémech, které poskytují bezpečný operační prostor pro naše hospodářství. Jak světová populace a poptávka po přírodních zdrojích neustále roste, ekonomická aktivita by se měla vyvíjet takovým způsobem, který neškodí, ale naopak zvrátí změnu klimatu a zhoršování životního prostředí, minimalizuje znečištění a má za následek zachování a obohacení přírodního kapitálu, a proto zajišťuje hojnost obnovitelných i neobnovitelných zdrojů. Regenerativní hospodářství prostřednictvím neustálých inovací, adaptace na nové výzvy a spoluvytváření posiluje odolnost a chrání dobré životní podmínky současné i budoucích generací.

Osmý akční program pro životní prostředí by měl urychlit přechod k hospodářství, které vrací planetě víc, než si bere. Model udržitelného růstu uznává, že dobré životní podmínky a prosperita naší společnosti závisí na stabilním klimatu, zdravém životním prostředí a prosperujících ekosystémech, které poskytují bezpečný operační prostor pro naše hospodářství. Jak světová populace a poptávka po přírodních zdrojích neustále roste, ekonomická aktivita by se měla vyvíjet udržitelným způsobem, který neškodí, ale naopak zvrátí změnu klimatu a zhoršování životního prostředí , a to díky zmírňujícím či kompenzačním opatřením a příspěvkovým dávkám určeným pro účely místního životní prostředí a pro místní komunity, trvale sleduje dopady na životní prostředí, minimalizuje znečištění a má za následek zachování a obohacení přírodního kapitálu, a proto zajišťuje hojnost obnovitelných i neobnovitelných zdrojů. Udržitelné hospodářství prostřednictvím neustálých inovací, adaptace na nové výzvy a spoluvytváření posiluje odolnost a chrání dobré životní podmínky současné i budoucích generací.

Odůvodnění

Ekonomické aktivity by měly být udržitelné a neustále růst při zaručení ochrany životního prostředí a udržitelného růstu místního prostředí a komunit – k tomu by měla sloužit zvláštní opatření a mechanismus či nástroje pro sledování, jako jsou plány environmentálního a sociálního řízení atd.; ii) Koncept „regenerativního hospodářství“ obnáší riziko v tom, že předpokládá, že příroda a naše životní prostředí se mohou snadno zregenerovat. Jako alternativa je navržen termín „model udržitelného růstu“.

Pozměňovací návrh 2

Čl. 2 odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

8. akční program pro životní prostředí má dlouhodobý prioritní cíl pro rok 2050, aby občané spokojeně žili v mezích možností naší planety v regenerativním hospodářství, v němž se ničím neplýtvá, nejsou produkovány žádné čisté emise skleníkových plynů a hospodářský růst je oddělen od využívání zdrojů a poškozování životního prostředí. Zdravé životní prostředí je základem dobrých životní podmínek občanů, biologické rozmanitosti se daří a přírodní kapitál je chráněn, obnovován a ceněn způsoby, které zvyšují odolnost vůči změně klimatu a jiným environmentálním rizikům. Unie udává tempo pro zajištění prosperity současných i budoucích generací na celém světě.

8. akční program pro životní prostředí má dlouhodobý prioritní cíl pro rok 2050, aby občané a místní komunity spokojeně žili v mezích možností naší planety v udržitelném hospodářství, v němž se ničím neplýtvá, nejsou produkovány žádné čisté emise skleníkových plynů a hospodářský růst je oddělen od využívání zdrojů a poškozování životního prostředí. Zdravé životní prostředí je základem dobrých životních podmínek a zdraví občanů , zlepšuje ekosystémové služby , biologické rozmanitosti se daří a přírodní kapitál je chráněn, obnovován a ceněn způsoby, které zvyšují odolnost vůči změně klimatu a jiným environmentálním rizikům. Cílem 8. akčního programu pro životní prostředí je posílit vazby mezi politikou v oblasti životního prostředí a zdravím. Základem všech politik EU podporujících lidské zdraví, zdravou planetu, zdravou ekonomiku a zdravou společnost s příležitostmi pro všechny musí být přístup zohledňující zdravý životní styl. Unie udává tempo pro zajištění prosperity současných i budoucích generací na celém světě.

Odůvodnění

Řada politik v oblasti životního prostředí se dotýká nejen jednotlivých občanů, ale také místních komunit; ii) Vzhledem k situaci způsobené pandemií COVID-19 je třeba více zdůraznit zdravotní aspekt. Vzhledem ke svému zásadnímu významu by rovněž měla být zdůrazněna souvislost mezi zdravím a životním prostředím. Místní a regionální orgány u svých komunit pozorují dopady politik v oblasti životního prostředí na zdraví a kvalitu života; iii) Rovněž koncept ekosystémových služeb je spojen se zdravým životním prostředím.

Pozměňovací návrh 3

Čl. 2 odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

8. akční program pro životní prostředí má těchto šest tematických prioritních cílů:

a)	nevratné a postupné snižování emisí skleníkových plynů a posílení pohlcování pomocí přírodních a jiných propadů uhlíku v Unii , aby se dostálo cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a neutrální bilance emisí skleníkových plynů do roku 2050, jak je stanoveno v nařízení (EU) …/…;

nepřetržité a postupné snižování emisí skleníkových plynů a posílení pohlcování pomocí přírodních a jiných propadů uhlíku nebo zelených investic přispívajících ke snižování emisí CO2 na unijní, celostátní, regionální a místní úrovni , aby se dostálo cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a neutrální bilance emisí skleníkových plynů do roku 2050, jak je stanoveno v nařízení (EU) …/…;

b)	nepřetržitý pokrok při zvyšování adaptační kapacity, posílení odolnosti a snížení zranitelnosti vůči změně klimatu;

b)	potřebu neustálého pokrok u, zejména ve zranitelných regionech a místních celcích, při zvyšování adaptační kapacity, posílení odolnosti a snížení zranitelnosti vůči změně klimatu;

c)	postup k modelu regenerativního růstu, který vrací planetě víc, než si bere, oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů a zhoršování životního prostředí a urychlení přechodu na oběhové hospodářství;

c)	postup k modelu udržitelného růstu, který vrací planetě víc, než si bere, oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů a zhoršování životního prostředí a urychlení přechodu na oběhové hospodářství;

d)	sledování cíle nulového znečištění pro životní prostředí bez toxických látek, včetně vzduchu, vody a půdy, a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek občanů proti rizikům a dopadům souvisejícím s životním prostředím;

d)	sledování cíle nulového znečištění pro životní prostředí bez toxických látek, včetně vzduchu, vody a půdy, a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek občanů proti rizikům a dopadům souvisejícím s životním prostředím;

e)	ochrana, zachování a obnova biologické rozmanitosti a posilování přírodního kapitálu, zejména vzduchu, vody, půdy a lesa, sladkovodních, mokřadních a mořských ekosystémů;

e)	ochrana, zachování a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb uvnitř chráněných oblastí i mimo ně a posilování přírodního kapitálu, zejména vzduchu, vody, půdy a lesa, sladkovodních, mokřadních a mořských ekosystémů;

f)	podpora udržitelnosti životního prostředí a snížení klíčových tlaků na životní prostředí a klima spojených s výrobou a spotřebou, zejména v oblasti energetiky, rozvoje průmyslu, budov a infrastruktury, mobility a potravinového systému.

podpora udržitelnosti životního prostředí a snížení klíčových tlaků na životní prostředí a klima spojených s výrobou a spotřebou , díky využití takových nástrojů, jako je například posuzování vlivů na životní prostředí a náležitá posouzení, jakož i rozvíjení metod a nástrojů pro nepřetržité průřezové sledování dopadu a neustálé zlepšování environmentální výkonnosti, zejména v oblasti energetiky, rozvoje průmyslu, budov a infrastruktury, mobility a potravinového systému.

Odůvodnění

Snížení emisí do ovzduší by bylo možné dosáhnout nejen díky přirozeným a jiným propadům uhlíku, ale také díky zeleným a udržitelným investicím; ii) Zvyšování adaptační kapacity a posilování odolnosti vůči změně klimatu se významněji dotýká zranitelnějších oblastí, jako jsou pobřežní oblasti atd. Proto by zde mělo být uvedeno, že se jedná o otázku převážně regionálního a místního charakteru; iii) Většina odvětví (například energetika, průmysl, infrastruktura atd.) uvedených pod písmenem f) vyžaduje, aby byl uplatněn proces udělování environmentálních licencí. Tento proces může do určité míry zajistit jejich výstavbu a fungování udržitelným způsobem. Je proto zásadní, aby existoval mechanismus pro nepřetržité sledování a neustálé zlepšování jejich environmentální výkonnosti.

Pozměňovací návrh 4

Čl. 3 odst. 1 písm. b)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

1. Dosažení prioritních cílů 8. akčního programu pro životní prostředí vyžaduje:

…

b)	posilování integrovaného přístupu k rozvoji a provádění politiky, zejména:

b)	posilování integrovaného přístupu k rozvoji a provádění politiky, zejména:

—

začleněním prioritních cílů stanovených v článku 2 do všech příslušných strategií, legislativních i nelegislativních iniciativ, programů, investic a projektů na úrovni Evropské unie, vnitrostátní, regionální a místní úrovni, tak aby tyto strategie a programy a jejich provádění neškodily žádnému z prioritních cílů stanovených v článku 2,

—

—	rozvojem postupů a prováděním činností, které podporují místní a regionální orgány při plnění jejich cílů,

—	posilováním spolupráce mezi Evropskou komisí a Evropským výborem regionů v rámci technické platformy pro spolupráci v oblasti životního prostředí a zkoumáním možností, jak zlepšit dialog a sdílení informací,

—	maximalizací přínosů provedení směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU a 2001/42/ES,

—	maximalizací přínosů provedení směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU a 2001/42/ES,

—	věnováním velké pozornosti součinnosti a potenciálním kompromisům mezi ekonomickými, environmentálními a sociálními cíli, aby se potřeby občanů v oblasti výživy, bydlení a mobility naplnily udržitelným způsobem, jenž nikoho neopomíjí,

—	věnováním velké pozornosti součinnosti a potenciálním kompromisům mezi ekonomickými, environmentálními a sociálními cíli, aby se potřeby občanů v oblasti výživy, bydlení a mobility naplnily udržitelným způsobem, jenž nikoho neopomíjí,

—	zajištěním toho, aby k dosažení dlouhodobého prioritního cíle pro rok 2050 stanoveného v čl. 2 odst. 1 nedošlo za cenu vyšších daní, vyšších cen energie a/nebo zvýšené regulační zátěže pro evropské spotřebitele a podniky,

—

pravidelným hodnocením stávajících politik a přípravou posouzení dopadů nových iniciativ, které jsou založeny na rozsáhlých konzultacích dodržujících postupy, které jsou odpovědné, inkluzivní, erudované a snadno proveditelné a které věnují náležitou pozornost předpokládaným dopadům na životní prostředí a klima,

—

podporou komunikačních činností na úrovni EU a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zaměřených na zvyšování povědomí – zejména mezi mladými lidmi – o významu a přínosech řádného provádění politiky v oblasti životního prostředí a o její přidané hodnotě pro občany, podniky a planetu, a to s cílem zvýšit pocit spoluzodpovědnosti a zapojení všech příslušných zúčastněných stran do úsilí o její provádění.

Odůvodnění

Technická platforma pro spolupráci v oblasti životního prostředí byla vytvořena v roce 2012 a poté začleněna do 7. akčního programu pro životní prostředí. Jak je uvedeno na internetových stránkách platformy, díky svému začlenění do 7. akčního programu pro životní prostředí získala pevné ukotvení a dlouhodobý charakter. Vzhledem k pozitivním zkušenostem se spoluprací by bylo její začlenění do 8. akčního programu pro životní prostředí přirozeným krokem, který by zajistil, že bude tomuto fóru i nadále poskytována podpora; ii) Je třeba dále zlepšovat komunikaci, o což se mohou výrazně zasadit místní a regionální orgány.

Pozměňovací návrh 5

Čl. 3 odst. 1 písm. d)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

mobilizaci udržitelných investic z veřejných a soukromých zdrojů, včetně finančních prostředků a nástrojů dostupných v rámci rozpočtu Unie, a to prostřednictvím Evropské investiční banky a na vnitrostátní úrovni , zajištění odpovídajících synergií a současně toho, aby bylo možno přidělit investice v dostatečné výši na úrovni, kde jsou nejvíce zapotřebí a kde jsou použity nejefektivněji, zajištění dostatečných zdrojů pro místní a regionální komunity pro účely jejich praktické realizace ;

Odůvodnění

V mnoha případech jsou politiky v oblasti životního prostředí prováděny s významnou účastí místních a regionálních orgánů. Je zásadně důležité zajistit, aby místní a regionální komunity měly k dispozici odpovídající zdroje. Dokonce i v případech, kdy za provádění politik odpovídají vnitrostátní orgány, jsou přímé a nepřímé dopady politik v praxi často řízeny na místní a regionální úrovni.

Pozměňovací návrh 6

Čl. 3 odst. 1 písm. e)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

postupné odstraňování dotací škodících životnímu prostředí na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni s co nejlepším využitím tržních nástrojů a ekologických rozpočtových nástrojů , včetně těch, které vyžaduje zajištění sociálně spravedlivého přechodu, a podpora podniků a jiných zúčastněných stran při vypracování standardizovaných účetních postupů pro přírodní kapitál;

postupné odstraňování dotací škodících životnímu prostředí na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni s co nejlepším využitím tržních nástrojů a ekologických rozpočtových nástrojů, a podpora podniků a jiných zúčastněných stran při vypracování standardizovaných účetních postupů pro přírodní kapitál , při současném zajištění sociálně spravedlivého přechodu pro všechny regiony, města a obce ;

Odůvodnění

Sociálně spravedlivý přechod by měl být zohledněn v rámci všech nástrojů, nejen u ekologických rozpočtů, a dotýká se všech regionů, měst a obcí v celé EU.

Pozměňovací návrh 7

Čl. 3 odst. 1 písm. f)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

zajištění, toho aby environmentální politiky a opatření byly založeny na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a posílení vědomostní základny o životním prostředí a jejího využívání, a to též prostřednictvím výzkumu, inovací, podpory zelených dovedností, a dále vybudování environmentálního a ekosystémového účetnictví;

zajištění, toho aby byly environmentální politiky a opatření prováděné na unijní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni založeny na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a posílení vědomostní základny o životním prostředí a jejího využívání, a to též prostřednictvím výzkumu, inovací, podpory zelených dovedností, a dále vybudování environmentálního a ekosystémového účetnictví a také podpora neustálého zlepšování vědeckých poznatků na základě ukazatelů srovnatelných i na regionální úrovni s cílem umožnit informované rozhodování ;

Odůvodnění

Navrhovaný pozměňovací návrh zdůrazňuje zásadní úlohu všech úrovní správy a usiluje o posílení schopnosti hodnotit pokrok směrem k dosažení obecných cílů 8. akčního programu pro životní prostředí na všech úrovních díky zahrnutí ukazatelů na regionální úrovni.

Pozměňovací návrh 8

Čl. 3 odst. 1 – vložit nové písmeno h) za písmeno g)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

—

h)	zajištění plné účasti místních a regionálních orgánů a spolupráce s nimi na všech rozměrech tvorby politik v oblasti životního prostředí, a to prostřednictvím kooperativního přístupu založeného na víceúrovňové správě;

Odůvodnění

Navržený pozměňovací návrh by měl přispět k posílení přípravy a provádění politik.

Pozměňovací návrh 9

Čl. 3 odst. 1 – vložit nové písmeno j) za písmeno i)

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

—

j)	propagace přínosů 8. akčního programu pro životní prostředí na místní a regionální úrovni coby významné součásti účinného a efektivního uplatňování politiky EU v oblasti životního prostředí, jak je stanoveno v rámci přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;

Odůvodnění

Aby se zvýšila míra provádění 8. akčního programu, je důležité komunikovat o jeho přínosech a propagovat je.

Pozměňovací návrh 10

Čl. 3 odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Dosažení prioritních cílů 8. akčního programu pro životní prostředí vyžaduje mobilizaci široké podpory zapojením občanů, sociálních partnerů a dalších zúčastněných stran a povzbuzování spolupráce při vývoji a provádění strategií, politik nebo právních předpisů souvisejících s 8. akčním programem pro životní prostředí mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány. EU bude prosazovat holistický přístup založený na územním hledisku se zaměřením na oblastní celky, který zohlední specifické výzvy a silné stránky všech typů komunit, jako jsou městské a venkovské oblasti, ale také pobřežní, horské, ostrovní, souostrovní a nejvzdálenější oblasti. Tento přístup zohlední interakce mezi komunitami a jejich okolím, zejména pokud jde o okrajová území městských oblastí.

Odůvodnění

Existují různé druhy místních a regionálních orgánů, z nichž každý má své vlastní problémy a silné stránky. Politiky v oblasti životního prostředí mají často silný územní rozměr, který vyžaduje přizpůsobení konkrétní situaci na místě. 7. akční program pro životní prostředí se zaměřuje především na městský rozměr. Návrh 8. akčního programu pro životní prostředí se zmiňuje pouze o městských a venkovských oblastech. Pro účinné provádění politik EU v oblasti životního prostředí má zásadní význam zohlednění značné rozmanitosti komunit EU.

Pozměňovací návrh 11

Článek 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

1. Komise s podporou Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské agentury pro chemické látky posoudí pokrok Unie a členských států s ohledem na dosažení prioritních cílů stanovených v článku 2 a podá o tom v pravidelných intervalech zprávy, s přihlédnutím k základním podmínkám stanoveným v článku 3.

2. Posouzení uvedené v odstavci 1 musí odrážet nejnovější vývoj, pokud jde o dostupnost a relevanci údajů a ukazatelů, vycházet z údajů dostupných v členských státech a na úrovni Unie, a to zejména z těch, které spravuje Evropská agentura pro životní prostředí a Evropský statistický systém. Tímto posouzením nesmí být dotčeny stávající rámce a úkoly sledování, podávání zpráv a správy, které se týkají politiky v oblasti životního prostředí a klimatu.

3. Evropská agentura pro životní prostředí a Evropská agentura pro chemické látky podpoří Komisi při zlepšování dostupnosti a relevantnosti údajů a poznatků, zejména:

a)	shromažďováním důkazů a údajů, jejich zpracováním a podáváním zpráv o nich pomocí moderních digitálních nástrojů,

a)	shromažďováním důkazů a údajů, jejich zpracováním a podáváním zpráv o nich pomocí moderních digitálních nástrojů,

b)	úsilím o odstranění relevantních rozdílů ve sledování údajů,

b)	úsilím o odstranění relevantních rozdílů ve sledování údajů,

c)	poskytováním systémových analýz souvisejících s politikou a přispíváním k provádění cílů politik na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni,

c)	poskytováním systémových analýz souvisejících s politikou a přispíváním k provádění cílů politik na úrovni Unie a na vnitrostátní , regionální a místní úrovni,

d)	integrací údajů o environmentálních, sociálních a ekonomických dopadech a plným využíváním jiných dostupných údajů, jako jsou údaje poskytované programem Copernicus,

d)	integrací údajů o environmentálních, sociálních a ekonomických dopadech a plným využíváním jiných dostupných údajů, jako jsou údaje poskytované programem Copernicus,

e)	dalším zlepšením přístupu k údajům prostřednictvím programů Unie,

e)	dalším zlepšením přístupu k údajům prostřednictvím programů Unie,

f)	zajištěním transparentnosti a odpovědnosti,

f)	zlepšením dostupnosti a interoperability údajů na místní a regionální úrovni,

pomocí občanské společnosti, orgánům veřejné správy, občanům, sociálním partnerům a soukromému sektoru v rozpoznávání rizik v oblasti klimatu a životního prostředí a při přijímání opatření k jejich prevenci a zmírnění a přizpůsobení se jim a podporou jejich zapojení při odstraňování nedostatků ve znalostech.

g)	zajištěním transparentnosti a odpovědnosti,

pomocí občanské společnosti, orgánům veřejné správy na vnitrostátní, regionální a místní úrovni , občanům, sociálním partnerům a soukromému sektoru v rozpoznávání rizik v oblasti klimatu a životního prostředí a při přijímání opatření k jejich prevenci a zmírnění a přizpůsobení se jim a podporou jejich zapojení při odstraňování nedostatků ve znalostech,

i)	podporou pozitivních environmentálních vazeb mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 11: „Udržitelná města a obce“ .

4. Komise pravidelně přezkoumá potřeby údajů a znalostí na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, včetně kapacity Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské agentury pro chemické látky plnit úkoly uvedené v odstavci 3.

4. Komise pravidelně přezkoumá potřeby údajů a znalostí na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, a v případě potřeby na regionální a místní úrovni, včetně kapacity Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské agentury pro chemické látky plnit úkoly uvedené v odstavci 3.

Odůvodnění

Místní a regionální orgány plní důležitou úlohu v provádění politik v oblasti životního prostředí v praxi. Při vytváření nového rámce pro sledování by měly být tyto úrovně správy vzaty v potaz a měly by být také poskytovány údaje za účelem podpory provádění politik v místních a regionálních komunitách.

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

vítá 8. akční program pro životní prostředí, který vymezuje strategický přístup k politikám v oblasti životního prostředí a klimatu do roku 2030 a udržuje dlouhodobou vizi pro rok 2050 v zájmu spokojeného života v mezích možností naší planety a se zaměřením na lepší provádění a sledování;

vyzývá k tomu, aby byla v rámci 8. akčního programu pro životní prostředí přiřazena významná doplňující úloha Zelené dohodě pro Evropu a aby bylo v rámci jeho dlouhodobé orientace a jeho prioritních environmentálních cílů podporováno zelené oživení EU;

žádá, aby skutečnost, že 8. akční program pro životní prostředí neobsahuje – na rozdíl od předchozích akčních programů pro životní prostředí – žádná opatření, nevytvářela precedens pro budoucí akční programy pro životní prostředí. Zdůrazňuje, že Zelená dohoda pro Evropu počítá s opatřeními týkajícími se prioritních cílů 8. akčního programu pro životní prostředí, jenž platí až do roku 2030, jen do roku 2024. Žádá proto, aby bylo v 8. akčním programu pro životní prostředí objasněno, jak mají být v rámci jeho přezkumu v polovině období stanovena nová opatření k dosažení jeho prioritních cílů;

vítá skutečnost, že 8. akční program pro životní prostředí označil účinnější a efektivnější provádění za klíčovou prioritu; vyzývá proto k zajištění odpovídajících nástrojů a zdrojů, jakož i inovativních přístupů, které místním a regionálním orgánům umožní poskytovat individualizovaná řešení s cílem zlepšit provádění politik v oblasti životního prostředí v praxi;

zdůrazňuje, že problémy s prováděním nelze řešit pouze novými právními předpisy. K dosažení cílových hodnot a norem jsou zapotřebí také podpůrné mechanismy, nové přístupy a inovace;

vyzdvihuje pozitivní úlohu technické platformy pro spolupráci v oblasti životního prostředí mezi Evropskou komisí a Evropským výborem regionů a zdůrazňuje, že začleněním do 7. akčního programu pro životní prostředí získala dlouhodobě pevný základ. Požaduje, aby 8. akční program pro životní prostředí dále posílil technickou platformu pro spolupráci v oblasti životního prostředí, kterou zřídila komise ENVE a GŘ pro životní prostředí za účelem podpory dialogu, a aby shromažďoval informace o místních a regionálních výzvách a řešeních, pokud jde o uplatňování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;

vyzývá k posílení znalostní základny v oblasti životního prostředí, k využití potenciálu digitálních a datových technologií a k většímu využívání řešení inspirovaných přírodou a sociálních inovací s cílem zlepšit provádění;

zdůrazňuje, že tradiční politiky v oblasti životního prostředí v rámci jednotlivých odvětví jsou do značné míry neúčinné, a proto by měl 8. akční program pro životní prostředí v zájmu posílení politiky v oblasti životního prostředí stanovit integrovaný přístup, zohlednit mnohostrannou povahu environmentálních výzev a vytvářet synergie a zabránit nesouladu mezi:

a)	ambicemi, harmonogramy a postupy a nástroji provádění různých politik v oblasti životního prostředí, v energetice a v oblasti klimatu;

b)	ambicemi a harmonogramy mezních hodnot právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a politik zaměřených na zdroje;

poukazuje na časový posun mezi přijetím 8. akčního programu pro životní prostředí a víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021–2027 a připomíná, že u budoucích akčních programů pro životní prostředí by měl být rozhodovací proces sladěn s časovým rámcem VFR;

10.

konstatuje, že pro dosažení stanovených cílů je nezbytné efektivně shromažďovat, zpracovávat a využívat data o stavu životního prostředí. Příslušné postupy se však stále velmi liší a často nejsou dostatečně sofistikované, kdy příliš mnoho práce stojí na lidech, zejména na místní a regionální úrovni. VR proto zdůrazňuje potřebu rozvojových činností a investic v celé EU, díky nimž bude možné provádět nezbytné zpracování dat jednotným způsobem, přičemž je třeba klást důraz na kompatibilitu a využívání automatizovaných datových toků a otevřených rozhraní;

11.

domnívá se, že plány na podporu oživení a odolnosti by se měly řídit zásadou „nezpůsobovat škodu“ a uplatňovat přístup zohledňující zdravý životní styl, aby tak byla zajištěna provázanost a soudržnost opatření;

12.

vyzývá k tomu, aby byly politiky v oblasti životního prostředí a klimatu a politiky, které podporují oběhové hospodářství, plně začleněny do rozpočtových, hospodářských a sociálních opatření EU, a připomíná, že v rámci úsilí o zelené oživení by měly být zohledňovány územní rozdíly a výzvy, a zajištěno to, že žádná komunita nezůstane opomenuta;

13.

opakuje svou výzvu k uplatňování holistického přístupu založeného na územním hledisku nebo zaměřeného na oblastní celky, který je nejlepším možným způsobem, jak prosadit zdravý životní styl pro všechny v souladu se specifickými podmínkami příslušného území či oblasti, včetně biokulturní rozmanitosti;

14.

vítá odhodlání učinit ze Zelené dohody pro Evropu základní kámen strategie pro oživení a opakuje svůj postoj, že výzvy v oblasti životního prostředí, klimatu a transformace vyžadují významné zelené a modré investice a inovace na všech úrovních správy;

15.

vyzývá k provádění ambiciózních investic do klíčových zelených odvětví (např. do projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, oběhového hospodářství, do přechodu k druhům dopravy šetrnějším k životnímu prostředí), které jsou zapotřebí k budování odolnosti a vytváření růstu a pracovních míst ve spravedlivé, inkluzivní a udržitelné společnosti založené na solidaritě, a zdůrazňuje, že tyto investice jsou z celé řady hledisek přínosné pro ekonomiku a zdraví a dobrou kvalitu života lidí. Místní a regionální orgány plní důležitou úlohu v rámci procesu oživení a tam, kde je to vhodné, by měly být zapojeny do plánování a provádění těchto investic;

16.

poukazuje na to, že místní a regionální samosprávy hrají klíčovou úlohu v zapojování občanů, podniků, výzkumných středisek, akademické obce a místních zúčastněných subjektů do navrhování a provádění politik v oblasti životního prostředí;

17.

vyzývá k vytvoření dobře fungujícího rámce víceúrovňové správy a vybízí všechny úrovně správy, aby podporovaly spolupráci mezi různými orgány správy, mezi regiony, obcemi a napříč hranicemi za účelem provádění 8. akčního programu pro životní prostředí;

18.

upozorňuje, že je zapotřebí další výzkum a více údajů a znalostí, aby bylo možné řešit specifické výzvy v oblasti životního prostředí a využít příležitostí v různých typech místních a regionálních komunit, s přihlédnutím k vylidňování venkova, stárnutí populace a regionálním rozdílům, a zdůrazňuje, že je třeba, aby byly tyto údaje a znalosti veřejně dostupné a snadno přístupné;

19.

poukazuje na to, že je zapotřebí více údajů místního charakteru, včetně údajů přímo shromažďovaných od občanů nebo soukromých subjektů, které realizují ekologické projekty (týkající se např. půdy, vody, pozorování ptáků, přírodních stanovišť atd.), a vyzývá ke spolupráci mezi Evropskou komisí a místními a regionálními orgány za účelem získávání údajů místního charakteru, které jsou nezbytné pro lepší provádění akčního programu pro životní prostředí;

20.

podporuje vytvoření nového rámce pro sledování, a to s náležitým ohledem na stávající rámce, jako je např. přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí. Zasazuje se o zapojení Evropského výboru regionů a místních a regionálních orgánů do procesu definování hlavních ukazatelů s cílem zajistit odpovídající zohlednění místního a regionálního rozměru;

21.

vyzývá k tomu, aby bylo vyvíjeno soustavné úsilí o posílení sledování životního prostředí (např. z hlediska biologické rozmanitosti, nulového znečištění, absence toxických látek, revidovaného oběhového hospodářství), o propojení s průřezovými nástroji pro sledování (např. cíle udržitelného rozvoje, přehled odolnosti atd.) a stanovení hlavních ukazatelů (např. oběhové hospodářství, klima a energetika, absence toxických látek, biologická rozmanitost, nulové znečištění, tlaky na životní prostředí, přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí – ukazatele provádění atd.), a to na základě obecných zásad, jako je zajištění kvality, vyváženost, použitelnost, stanovení priorit, flexibilita, časové harmonogramy a periodicita;

22.

vyzývá k tomu, aby nový rámec pro sledování v maximální možné míře vycházel ze stávajících monitorovacích nástrojů a ukazatelů používaných v oblasti politiky životního prostředí a správy energetické unie a opatření v oblasti klimatu a aby sdružoval technické požadavky na podávání zpráv, tak aby bylo v zásadě možné zabránit zdvojování činnosti a omezit administrativní zátěž;

23.

poukazuje na to, že provádění 8. akčního programu pro životní prostředí lze zrychlit iniciativami, jako je například Dohoda pro zelená města nebo Evropský rok zelenějších měst 2022 či městská agenda, a rovněž dobrovolnými iniciativami, jako je Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky a středisko pro sledování městské mobility, a že by proto tyto iniciativy měly být více propagovány;

24.

podporuje zintenzivnění úsilí týkající se vzdělávání v oblasti životního prostředí a provádění projektů zaměřených na mládež s cílem zvýšit povědomí o životním prostředí;

25.

uznává, že plnohodnotného provádění mnoha politik v oblasti životního prostředí lze dosáhnout pouze s plným zapojením občanů v rámci každodenních činností;

26.

uznává, že je třeba věnovat větší pozornost vzájemným vztahům mezi městskými oblastmi a venkovskými subjekty a skutečnosti, že zeměpisné oblasti typu horských oblastí, ostrovů, pobřežních oblastí, nejvzdálenějších regionů apod. mají obrovský potenciál pro rozvoj zelených investic (např. pokud jde o projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů);

27.

poukazuje na to, že zranitelné regiony, včetně uhelných regionů a regionů s vysokými emisemi uhlíku a rovněž nejvzdálenějších regionů, se zavázaly k tomu, že budou usilovat o dosažení dekarbonizace do roku 2040. Vyzývá proto, aby bylo podpořeno úsilí těchto regionů o urychlení jejich strategií globální změny tak, aby se mohly stát zkušebními laboratořemi a prostředím, kde by se testovaly překážky, jimž bude třeba čelit, aby bylo možné cílů v této oblasti dosáhnout;

28.

souhlasí s 19. bodem odůvodnění návrhu akčního programu pro životní prostředí, v němž se uvádí, že jeho cílů nemůže být uspokojivě dosaženo pouze na úrovni členských států. Zdá se, že návrh ve své stávající podobě neobsahuje žádné problematické body, pokud jde o soulad se zásadou subsidiarity. Není problematický ani z hlediska souladu se zásadou proporcionality;

29.

podporuje posílení systému EU pro přístup k právní ochraně a vítá navrhované změny Aarhuské úmluvy (1). Zdůrazňuje potřebu posílit systém EU pro přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Vyzývá Komisi, aby podporovala dialog s VR a místními a regionálními orgány s cílem zajistit, aby měly místní komunity k dispozici náležité prostředky, jež jim umožní přístup k právní ochraně, a mohly plně přispívat ke zlepšení provádění politiky EU v oblasti životního prostředí;

30.

navrhuje, aby byla zvážena možnost vytvořit v rámci technické platformy pro spolupráci v oblasti životního prostředí síť „vyslanců“ s cílem podpořit provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí na všech úrovních správy, a to způsobem, který by byl slučitelný se stávajícími iniciativami, jako je nástroj pro vzájemnou technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX), přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (EIR), Dohoda pro zelená města a biogeografický proces sítě Natura 2000, a doplňoval je.

V Bruselu dne 5. února 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Příslušné dokumenty a bližší informace jsou k dispozici v následující tiskové zprávě: https://ec.europa.eu/environment/news/commission-proposes-improve-public-scrutiny-eu-acts-related-environment-2020-10-14_cs.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 106

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 64 26. března 2021

Obsah		Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	USNESENÍ
	Výbor regionů
	Interactio – zasedání na dálku – 142. plenární zasedání VR, 3. 2. 2021–5. 2. 2021
2021/C 106/01	Usnesení Evropského výboru regionů ke kampani očkování proti onemocnění COVID-19	1
	STANOVISKA
	Výbor regionů
	Interactio – zasedání na dálku – 142. plenární zasedání VR, 3. 2. 2021–5. 2. 2021
2021/C 106/02	Stanovisko Evropského výboru regionů Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost	3
2021/C 106/03	Stanovisko Evropského výboru regionů – Podpora zaměstnanosti mladých lidí: most k pracovním místům pro příští generaci – posílení záruk pro mladé lidi	7
2021/C 106/04	Stanovisko Evropského výboru regionů Přeshraniční veřejné služby v Evropě	12
2021/C 106/05	Stanovisko Evropského výboru regionů – Agroekologie	19
2021/C 106/06	Stanovisko Evropského výboru regionů Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů	25
2021/C 106/07	Stanovisko Evropského výboru regionů Nový Evropský výzkumný prostor pro výzkum a inovace	31
2021/C 106/08	Stanovisko Evropského výboru regionů – Oživení kulturního a kreativního odvětví	38

	III Přípravné akty
	Výbor regionů
	Interactio – zasedání na dálku – 142. plenární zasedání VR, 3. 2. 2021–5. 2. 2021
2021/C 106/09	Stanovisko Evropského výboru regionů – 8. akční program pro životní prostředí	44