Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2021/C 35/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 28, 25.1.2021

Dřívější publikace

Úř. věst. C 19, 18.1.2021

Úř. věst. C 9, 11.1.2021

Úř. věst. C 443, 21.12.2020

Úř. věst. C 433, 14.12.2020

Úř. věst. C 423, 7.12.2020

Úř. věst. C 414, 30.11.2020

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 3. prosince 2020 – Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd v. Distillerie Bonollo SpA a další

(Věc C-461/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Dumping - Dovoz kyseliny vinné pocházející z Číny - Kasační opravný prostředek podaný vedlejším účastníkem řízení v prvním stupni - Článek 56 druhý pododstavec druhá věta statutu Soudního dvora Evropské unie - Částečný prozatímní přezkum - Ztráta statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství během přezkumného řízení - Změna konečného antidumpingového cla - Určení běžné hodnoty - Článek 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009 - Vedlejší kasační opravný prostředek - Žaloba na neplatnost podaná konkurenčními výrobci usazenými na území Evropské unie - Přípustnost - Bezprostřední dotčení - Rozdělení pravomocí ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku“)

(2021/C 35/02)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd (zástupci: K. Adamantopoulos, dikigoros, a P. Billiet, advocaat)

Další účastníci řízení: Distillerie Bonollo SpA, Industria Chimica Valenzana (ICV) SpA, Distillerie Mazzari SpA, Caviro Distillerie Srl (zástupci: R. MacLean, solicitor, a A. Bochon, advokát), Comercial Química Sarasa SL, Rada Evropské unie (zástupci: H. Marcos Fraile a M. B. Driessen, zmocněnci, ve spolupráci s N. Tuominenem, avocată), Evropská komise (zástupci: M. França, J.-F. Brakeland a A. Demeneix, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Bod 2 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 3. května 2018, Distillerie Bonollo a další v. Rada (T-431/12, EU:T:2018:251), se zrušuje v rozsahu, v němž Tribunál Evropské unie Radě Evropské unie uložil, aby přijala opatření, která vyplývají z uvedeného rozsudku.

3)	Vedlejší kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

4)

Společnost Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společnostmi Distillerie Bonollo SpA, Industria Chimica Valenzana (ICV) SpA, Distillerie Mazzari SpA a Caviro Distillerie Srl, jakož i Radou Evropské unie a Evropskou komisí v souvislosti s hlavním kasačním opravným prostředkem.

5)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených společnostmi Distillerie Bonollo SpA, Industria Chimica Valenzana (ICV) SpA, Distillerie Mazzari SpA a Caviro Distillerie Srl v souvislosti s vedlejším kasačním opravným prostředkem.

6)	Společnost Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení související s vedlejším kasačním opravným prostředkem.

---

(1)  Úř. věst. C 341, 24.9.2018.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 26. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta förvaltningsdomstolen – Švédsko) – Skatteverket v. Sögård Fastigheter AB

(Věc C-787/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Vnitrostátní právní předpisy stanovící opravu odpočtů daně z přidané hodnoty (DPH) jinou osobou povinnou k dani, než je osoba povinná k dani, která odpočet původně provedla - Prodej nemovitosti pronajaté společností, jakož i předcházející společností, která byla vlastníkem nemovitosti, uskutečněný prvně uvedenou společností ve prospěch jednotlivců - Ukončení zdanění DPH při prodeji nemovitosti jednotlivcům“)

(2021/C 35/03)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta förvaltningsdomstolen

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Skatteverket

Odpůrkyně: Sögård Fastigheter AB

Výrok

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které na základě čl. 188 odst. 2 této směrnice stanoví, že převodce nemovitosti není povinen provést opravu odpočtu daně z přidané hodnoty provedeného na vstupu, pokud nabyvatel použije tuto nemovitost pouze k uskutečnění plnění zakládajících nárok na odpočet, přičemž ukládají rovněž nabyvateli, aby provedl opravu tohoto odpočtu za zbývající dobu opravného období, jestliže následně převede dotčenou nemovitost na třetí osobu, která ji pro taková plnění využívat nebude.

---

(1)  Úř. věst. C 72, 25.2.2019

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – Federatie Nederlandse Vakbeweging v. Van den Bosch Transporten BV, Van den Bosch Transporte GmbH, Silo-Tank kft

(Věc C-815/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 96/71/ES - Článek 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 1 - Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb - Řidiči v mezinárodní silniční dopravě - Působnost - Pojem ‚vyslaný pracovník‘ - Kabotáž - Článek 3 odst. 1, 3 a 8 - Článek 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Kolektivní smlouvy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné“)

(2021/C 35/04)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Federatie Nederlandse Vakbeweging

Žalované: Van den Bosch Transporten BV, Van den Bosch Transporte GmbH, Silo-Tank kft

Výrok

1)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na nadnárodní poskytování služeb v odvětví silniční dopravy.

2)

Článek 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 1 směrnice 96/71 musí být vykládány v tom smyslu, že pracovník, který působí jako řidič v odvětví mezinárodní silniční dopravy na základě charterové smlouvy uzavřené mezi podnikem, který ho zaměstnává a je usazen v některém členském státě, a podnikem působícím v jiném členském státě, než je stát, ve kterém dotyčná osoba obvykle pracuje, je pracovník vyslaný na území členského státu ve smyslu těchto ustanovení, pokud má výkon jeho práce s tímto územím po dotčenou omezenou dobu dostatečnou spojitost. Existence takové spojitosti se zjišťuje v rámci celkového posouzení takových okolností, jako je povaha činností vykonávaných dotyčným zaměstnancem na uvedeném území, míra intenzity spojitosti činností tohoto pracovníka s územím jednotlivých členských států, v nichž působí, jakož i podíl, který mají uvedené činnosti v rámci dopravní služby jako celku. Skutečnost, že řidič v mezinárodní silniční dopravě, kterého podnik usazený v jednom členském státě poskytl podniku usazenému v jiném členském státě, dostává ke svým úkolům pokyny a plnění těchto úkolů zahajuje nebo ukončuje v sídle tohoto druhého podniku, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby bylo možné konstatovat, že tento řidič byl vyslán na území tohoto jiného členského státu ve smyslu směrnice 96/71, pokud výkon práce uvedeného řidiče nemá s tímto územím dostatečnou spojitost i na základě dalších faktorů.

3)	Článek 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 1 směrnice 96/71 musí být vykládány v tom smyslu, že při posuzování toho, zda došlo k vyslání pracovníků, není sama o sobě relevantní existence skupinové vazby mezi podniky, které jsou stranami smlouvy o poskytnutí pracovníků.

4)

Článek 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 1 směrnice 96/71 musí být vykládány v tom smyslu, že pracovník, který působí jako řidič v odvětví silniční dopravy a na základě charterové smlouvy uzavřené mezi podnikem, který ho zaměstnává a je usazen v některém členském státě, a podnikem působícím v jiném členském státě vykonává kabotáž na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracuje, v zásadě musí být považován za pracovníka vyslaného na území členského státu, kde je tato kabotáž prováděna. Doba trvání kabotáže je pro posouzení otázky, zda došlo k takovému vyslání, irelevantní, aniž je dotčeno případné použití čl. 3 odst. 3 této směrnice.

5)

Článek 3 odst. 1 a 8 směrnice 96/71 musí být vykládán v tom smyslu, že otázka, zda byla kolektivní smlouva prohlášena za všeobecně použitelnou, musí být posouzena s ohledem na použitelné vnitrostátní právo. Pojmu uvedenému v těchto ustanoveních odpovídá kolektivní smlouva, která sice nebyla prohlášena za všeobecně použitelnou, ale jejíž dodržování je v případě podniků, na které se vztahuje, podmínkou vynětí z působnosti jiné kolektivní smlouvy, která za všeobecně použitelnou prohlášena byla, a jejíž ustanovení jsou v podstatě totožná s ustanoveními této jiné kolektivní smlouvy.

---

(1)  Úř. věst. C 122, 1.4.2019.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 – Evropská komise v. GEA Group AG

(Věc C-823/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Kartelové dohody - Evropské trhy s tepelnými cínovými stabilizátory a tepelnými stabilizátory založené na epoxidovaném sójovém oleji a esterech - Stanovení cen, rozdělení trhů a výměna citlivých obchodních informací - Uplatnění maximální výše 10 % obratu na jeden ze subjektů, které tvoří podnik - Zrušení rozhodnutí, kterým se mění pokuta stanovená v původním rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání - Pokuty - Pojem podniku - Solidární odpovědnost za zaplacení pokuty - Zásada rovného zacházení - Datum splatnosti pokuty v případě změny“)

(2021/C 35/05)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: původně T. Christoforou, P. Rossi a V. Bottka, poté P. Rossi a V. Bottka, zmocněnci)

Další účastnice řízení: GEA Group AG (zástupci: C. Wagner a I. du Mont, Rechtsanwälte)

Výrok

1)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 18. října 2018, GEA Group v. Komise (T 640/16, EU:T:2018:700), se zrušuje.

2)	Věc T 640/16 se vrací Tribunálu Evropské unie.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

---

(1)  Úř. věst. C 93, 11.3.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo – Španělsko) – Repsol Petróleo, SA v. Administración General del Estado

(Věc C-44/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2003/96/ES - Zdanění energetických produktů a elektřiny - Článek 21 odst. 3 - Neexistence zdanitelného plnění - Spotřeba energetických produktů ve vlastních prostorách podniku, v němž byly vyrobeny, za účelem výroby konečných energetických produktů, při níž jsou nevyhnutelně získány i neenergetické produkty“)

(2021/C 35/06)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Repsol Petróleo, SA

Žalovaná: Administración General del Estado

Výrok

Článek 21 odst. 3 první věta směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud podnik, který vyrábí energetické produkty určené k použití jako palivo nebo pohonná hmota, spotřebovává energetické produkty, které sám vyrobil, a získává tímto procesem nevyhnutelně i neenergetické produkty, které jsou hospodářsky zhodnocovány, nevztahuje se na tu část spotřeby vedoucí k získání takových neenergetických produktů výjimka ze zdanění energetických produktů upravená v tomto ustanovení.

---

(1)  Úř. věst. C 155, 6.5.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 – Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-49/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Elektronické komunikace - Univerzální služba a práva uživatelů týkající se sítí a služeb elektronických komunikací - Směrnice 2002/22/ES - Sítě a služby - Článek 13 - Financování povinností univerzální služby - Mechanismus rozdělení - Zásady transparentnosti, minimálního narušení trhu, zákazu diskriminace a proporcionality“)

(2021/C 35/07)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: původně L. Nicolae, P. Costa de Oliveira a G. Braga da Cruz, poté L. Nicolae a G. Braga da Cruz, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika (zástupci: L. Inez Fernandes, P. Barros da Costa a J. Marques, zmocněnci, ve spolupráci s D. Silva Moraisem, advogado)

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 25.3.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – Wikingerhof GmbH & Co. KG v. Booking.com BV

(Věc C-59/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (EU) č. 1215/2012 - Soudní příslušnost - Článek 7 body 1 a 2 - Zvláštní příslušnost ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti - Žaloba na zdržení se obchodních praktik považovaných za odporující právu hospodářské soutěže - Tvrzení zneužití dominantního postavení v rámci obchodních praktik podléhajících smluvním ustanovením - Internetová platforma booking.com pro rezervaci ubytování“)

(2021/C 35/08)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Wikingerhof GmbH & Co. KG

Žalovaná: Booking.com BV

Výrok

Článek 7 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na žalobu na zdržení se určitého jednání, k němuž došlo v rámci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, která je založena na tvrzení, že žalovaný zneužil dominantního postavení v rozporu s právem hospodářské soutěže.

---

(1)  Úř. věst. C 155, 6.5.2019.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunalul Bucureşti – Rumunsko) – Star Taxi App SRL v. Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General, Consiliul General al Municipiului Bucureşti

(Věc C-62/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Použitelnost - Čistě interní situace - Směrnice 2000/31/ES - Článek 2 písm. a) - Pojem ‚služby informační společnosti‘ - Článek 3 odst. 2 a 4 - Článek 4 - Použitelnost - Směrnice 2006/123/ES - Služby - Kapitola III (Svoboda usazování pro poskytovatele) a kapitola IV (Volný pohyb služeb) - Použitelnost - Články 9 a 10 - Směrnice (EU) 2015/1535 - Článek 1 odst. 1 písm. e) a f) - Pojem ‚předpis pro služby‘ - Pojem ‚technický předpis‘ - Článek 5 odst. 1 - Nedostatečná předchozí komunikace - Dovolatelnost - Činnost spočívající v propojování osob, které se chtějí přemístit po území města, s autorizovanými řidiči taxislužby pomocí aplikace pro chytré telefony - Kvalifikace - Vnitrostátní právní úprava podřizující tuto činnost režimu předchozího povolení“)

(2021/C 35/09)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Bucureşti

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Star Taxi App SRL

Žalované: Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General, Consiliul General al Municipiului Bucureşti

za přítomnosti: IB, Camera Naţională a Taximetriştilor din România, D’Artex Star SRL, Auto Cobălcescu SRL, Cristaxi Service SRL

Výrok

1)

Článek 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, musí být vykládán v tom smyslu, že zprostředkovatelská služba spočívající v propojování osob, které se chtějí přemístit po území města, s autorizovanými řidiči taxislužby za úplatu pomocí aplikace pro chytré telefony, na kterou poskytovatel uvedené služby za tímto účelem uzavřel smlouvy o poskytování služeb s těmito řidiči za úhradu měsíčního paušálu, ale nepředává jim objednávky, nestanovuje jízdné ani nezajišťuje jeho výběr od těchto osob, které jej platí přímo řidiči taxislužby, a neprovádí kontrolu kvality vozidel a jejich řidičů ani kontrolu chování těchto řidičů, představuje ve smyslu těchto ustanovení „službu informační společnosti“.

2)

Článek 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že právní úprava místního orgánu, která podřizuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž předmětem je propojování osob, které se chtějí přemístit po území města, s autorizovanými řidiči taxislužby za úplatu pomocí aplikace pro chytré telefony a která spadá pod kvalifikaci „služby informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2015/1535, získáním předchozího povolení, kterému již podléhají ostatní poskytovatelé služby dispečinku taxislužby, nepředstavuje „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) této směrnice.

3)

Článek 56 SFEU, čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31, jakož i článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládány v tom smyslu, že se nepoužijí na spor, jehož všechny relevantní prvky se vyskytují pouze uvnitř jednoho státu. Článek 4 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na právní úpravu členského státu, která podřizuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž předmětem je propojování osob, které se chtějí přemístit po území města, s autorizovanými řidiči taxislužby za úplatu pomocí aplikace pro chytré telefony a která spadá pod kvalifikaci „služby informační společnosti“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2015/1535, získáním předchozího povolení, kterému již podléhají ostatní poskytovatelé služeb dispečinku taxislužby. Články 9 a 10 směrnice 2006/123 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která podřizuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž předmětem je propojování osob, které se chtějí přemístit po území města, s autorizovanými řidiči taxislužby za úplatu pomocí aplikace pro chytré telefony, získáním předchozího povolení k výkonu jejich činnosti, pokud podmínky pro získání tohoto povolení nesplňují požadavky stanovené v těchto článcích, zejména v tom, že ukládají technické požadavky, které nejsou přizpůsobeny dotčené službě, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

---

(1)  Úř. věst. C 164, 13.5.2019.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 3. prosince 2020 Suzanne Saleh Thabet, Gamal Muhammad Husní Elsajíd Mubarak, Alaa Muhammad Husní Elsajíd Mubarak, Heddy Muhammad Magdy Hussein Rassekh, Khadiga Mahmoud El Gammal v. Rada Evropské unie

(Spojené věci C-72/19 a C-145/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci v Egyptě - Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů - Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Ponechání jmen žalobců - Rozhodnutí orgánu třetího státu - Povinnosti Rady Evropské unie ověřit, že toto rozhodnutí bylo přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2021/C 35/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

(Věc C-72/19 P)

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Suzanne Saleh Thabet, Gamal Muhammad Husní Elsajíd Mubarak, Alaa Muhammad Husní Elsajíd Mubarak, Heddy Muhammad Magdy Hussein Rassekh, Khadiga Mahmoud El Gammal (zástupci: Lord Anderson, QC, B. Kennelly, QC, J. Pobjoy, barrister, jakož i G. Martin, C. Enderby Smith a F. Holmey, solicitors)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie (zástupci: původně J. Kneale a V. Piessevaux, poté A. Antoniadis a V. Piessevaux, zmocněnci)

(Věc C-145/19 P)

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek. Gamal Muhammad Husní Elsajíd Mubarak, jednající svým jménem, jakož i jménem Suzanne Saleh Thabet a Alay Muhammad Husní Elsajíd Mubaraka, tři dědicové Muhammada Husní Elsajíd Mubaraka (zástupci: Lord Anderson, QC, B. Kennelly, QC, J. Pobjoy, barrister, G. Martin, C. Enderby Smith a F. Holmey, solicitors)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie (zástupci: původně J. Kneale a V. Piessevaux, poté M. Balta a V. Piessevaux, zmocněnci)

Výrok

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 22. listopadu 2018, Saleh Thabet a další v. Rada (T-274/16 a T-275/16, nezveřejněný, EU:T:2018:826), se zrušuje v rozsahu, v němž Tribunál tímto rozsudkem zamítl žaloby znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/411 ze dne 18. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, a proti rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/496 ze dne 21. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě.

2)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Mubarak v. Rada (T-358/17, nezveřejněný, EU:T:2018:905), se zrušuje.

3)	Rozhodnutí 2016/411 a rozhodnutí 2017/496 se zrušují v rozsahu, v němž se týkají paní Suzanne Saleh Thabet, pánů Gamala Muhammad Husní Elsajíd Mubaraka a Alay Muhammad Husní Elsajíd Mubaraka, jako i paní Heddy Muhammad Magdy Hussein Rassekh a paní Khadigy Mahmoud El Gammal.

4)

Rozhodnutí 2017/496, prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/491 ze dne 21. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/466 ze dne 21. března 2018, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/465 ze dne 21. března 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 270/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě, se zrušují v rozsahu, v němž se tyto akty týkají pana Muhammada Husní Elsajíd Mubaraka.

5)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených jak v řízeních v prvním stupni, tak v řízeních o kasačních opravných prostředcích.

---

(1)  Úř. věst. C 155, 6.5.2019.

Úř. věst. C 148, 29.4.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. listopadu 2020 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem – Nizozemsko) – R.N.N.S. (C-225/19), K.A. (C-226/19) v. Minister van Buitenlandse Zaken

(Spojené věci C-225/19 a 226/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Vízový kodex Společenství - Nařízení (ES) č. 810/2009 - Článek 32 odst. 1 až 3 - Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza - Příloha VI - Standardní formulář - Odůvodnění - Hrozba pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo veřejné zdraví, či pro mezinárodní vztahy jednoho či několika členských států - Článek 22 - Postup předchozí konzultace ústředních orgánů jiných členských států - Námitka proti udělení víza - Odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza - Rozsah soudního přezkumu - Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie - Právo na účinný prostředek nápravy“)

(2021/C 35/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: R.N.N.S. (C-225/19), K.A. (C-226/19)

Žalovaný: Minister van Buitenlandse Zaken

Výrok

Článek 32 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán jednak v tom smyslu, že členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza na základě čl. 32 odst. 1 písm. a) bodu vi) nařízení č. 810/2009, ve znění nařízení č. 610/2013, z důvodu, že jiný členský stát vznesl námitku proti udělení víza, ukládá povinnost označit v tomto rozhodnutí členský stát, který tuto námitku vznesl, a uvést konkrétní důvod pro zamítnutí zakládající se na této námitce, spolu s případným opodstatněním důvodů uvedené námitky, jakož i orgán, u kterého může žadatel podat prostředek nápravy, který má k dispozici v tomto jiném členském státě, a jednak, že pokud je proti témuž rozhodnutí podáno odvolání na základě čl. 32 odst. 3 nařízení č. 810/2009, ve znění nařízení č. 610/2013, nemohou soudy členského státu, který toto rozhodnutí přijal, zkoumat materiální legalitu námitky proti udělení víza, kterou vznesl jiný členský stát.

---

(1)  Úř. věst. C 187, 3.6.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Cluj – Rumunsko) – Banca B. SA v. A.A.A.

(Věc C-269/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Směrnice 93/13/EHS - Důsledky konstatování zneužívající povahy ujednání - Nahrazení zneužívajícího ujednání - Způsob výpočtu pohyblivé úrokové sazby - Přípustnost - Vybídnutí stran k vyjednávání“)

(2021/C 35/12)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Cluj

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Banca B. SA

Žalovaný: A.A.A.

Výrok

Článek 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že po konstatování zneužívající povahy ujednání, která definují mechanismus stanovení pohyblivé úrokové sazby v takové smlouvě o úvěru, jaká je dotčena v původním řízení, a pokud tato smlouva nemůže po odstranění dotyčných zneužívajících ujednání nadále existovat, zrušení uvedené smlouvy by mělo zvlášť nepříznivé důsledky pro spotřebitele a neexistuje žádné dispozitivní ustanovení vnitrostátního práva, musí vnitrostátní soud při zohlednění vnitrostátního práva jako celku přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně spotřebitele před zvláště nepříznivými důsledky, které by zrušení uvedené smlouvy mohlo způsobit. Za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, nic nebrání zejména tomu, aby vnitrostátní soud vyzval účastníky řízení k vyjednávání za účelem stanovení způsobů výpočtu úrokové sazby, pokud stanoví rámec těchto vyjednávání a cílem těchto vyjednávání je nastolit mezi právy a povinnostmi smluvních partnerů skutečnou rovnováhu zohledňující zejména cíl směrnice 93/13, který spočívá v ochraně spotřebitele.

---

(1)  Úř. věst. C 238, 15.7.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Istituto nazionale della previdenza sociale v. WS

(Věc C-302/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2011/98/EU - Práva pracovníků ze třetích zemí, kteří jsou držiteli jednotného povolení - Článek 12 - Právo na rovné zacházení - Sociální zabezpečení - Právní úprava členského státu, která pro účely stanovení nároků na rodinnou dávku vylučuje rodinné příslušníky držitele jednotného povolení, kteří nemají bydliště na území tohoto členského státu“)

(2021/C 35/13)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobce: Istituto nazionale della previdenza sociale

Žalovaný: WS

Výrok

Článek 12 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž se pro účely určení nároků na dávku sociálního zabezpečení nepřihlíží k rodinným příslušníkům držitele jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice, kteří nemají bydliště na území tohoto členského státu, nýbrž ve třetí zemi, kdežto k rodinným příslušníkům státního příslušníka uvedeného členského státu, kteří mají bydliště ve třetí zemi, se přihlíží.

---

(1)  Úř. věst. C 288, 26.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Istituto nazionale della previdenza sociale v. VR

(Věc C-303/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2003/109/ES - Postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty - Článek 11 - Právo na rovné zacházení - Sociální zabezpečení - Právní úprava členského státu, která pro účely stanovení nároku na rodinnou dávku vylučuje rodinné příslušníky dlouhodobě pobývajícího rezidenta, kteří nemají bydliště na území tohoto členského státu“)

(2021/C 35/14)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobce: Istituto nazionale della previdenza sociale

Žalovaný: VR

Výrok

Článek 11 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž se pro účely určení nároků na dávku sociálního zabezpečení nepřihlíží k rodinným příslušníkům dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu čl. 2 písm. b) této směrnice, kteří nemají bydliště na území tohoto členského státu, nýbrž ve třetí zemi, zatímco k rodinným příslušníkům státního příslušníka uvedeného členského státu, kteří mají bydliště ve třetí zemi, se přihlíží, ledaže tento členský stát vyjádřil úmysl využít odchylku od rovného zacházení povolenou v čl. 11 odst. 2 uvedené směrnice tím, že tuto odchylku provedl do vnitrostátního práva.

---

(1)  Úř. věst. C 288, 26.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika) – BONVER WIN, a.s. v. Ministerstvo financí ČR

(Věc C-311/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb služeb - Omezení - Vnitrostátní právní úprava zakazující provozování sázkových her na určitých místech - Použitelnost článku 56 SFEU - Existence přeshraničního prvku“)

(2021/C 35/15)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka: BONVER WIN, a.s.

Žalovaný: Ministerstvo financí ČR

Výrok

Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na situaci společnosti usazené v jednom členském státě, která pozbyla povolení k provozování hazardních her poté, co v tomto členském státě vstoupil v účinnost právní předpis určující místa, na nichž mohou být provozovány takové hry, a použitelný bez rozdílu na všechny poskytovatele provozující svou činnost na území tohoto členského státu bez ohledu na to, zda poskytují služby tuzemským státním příslušníkům nebo státním příslušníkům ostatních členských států, když část jejích zákazníků pochází z jiného členského státu, než ve kterém je usazena.

---

(1)  Úř. věst. C 213, 24.06.2019

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Berlin – Německo) – Ingredion Germany GmbH v. Spolková republika Německo

(Věc C-320/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Článek 3 písm. h) - Noví účastníci na trhu - Článek 10a - Přechodný režim bezplatného přidělování povolenek - Rozhodnutí 2011/278/EU - Článek 18 odst. 1 písm. c) - Úroveň činnosti týkající se paliva - Článek 18 odst. 2 druhý pododstavec - Hodnota příslušného koeficientu využití kapacity“)

(2021/C 35/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Berlin

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ingredion Germany GmbH

Žalovaná: Spolková republika Německo

Výrok

Článek 18 odst. 2 druhý pododstavec rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely přidělování bezplatných povolenek na emise novým účastníkům na trhu je příslušný koeficient využití kapacity omezen na hodnotu nižší než 100 %.

---

(1)  Úř. věst. C 246, 22.7.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. prosince 2020 – Region Brusel-hlavní město v. Evropská komise

(Věc C-352/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh - Prováděcí nařízení (EU) 2017/2324 - Obnovení schválení účinné látky glyfosát - Článek 263 SFUE - Aktivní legitimace regionálního celku - Přímé dotčení“)

(2021/C 35/17)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Region Brusel-hlavní město (zástupce: A. Bailleux, avocat)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: X. Lewis, F. Castillo de la Torre, I. Naglis a F. Castilla Contreras, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Region Brusel-hlavní město ponese náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 220, 1.7.2019.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ondernemingsrechtbank Antwerpen- Belgie) – Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (SABAM) v. Weareone.World BVBA, Wecandance NV

(Věc C-372/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Článek 102 SFEU - Zneužití dominantního postavení - Pojem ‚nepřiměřené ceny‘ - Společnost kolektivní správy autorských práv - Situace faktického monopolu - Dominantní postavení - Zneužití - Výkon hudebních děl během hudebních festivalů - Sazebník založený na hrubých příjmech z prodeje vstupenek - Přiměřený poměr k plnění společnosti kolektivní správy - Určení skutečně provedené části hudebního repertoáru společnosti kolektivní správy“)

(2021/C 35/18)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

ondernemingsrechtbank Antwerpen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (SABAM)

Žalované: Weareone.World BVBA, Wecandance NV

Výrok

Článek 102 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že zneužitím dominantního postavení ve smyslu tohoto článku není, že společnost kolektivní správy, která má v členském státě faktický monopol, ukládá pořadatelům hudebních akcí za právo sdělování hudebních děl veřejnosti sazebník, ve kterém:

—

jsou poplatky splatné z důvodu autorského práva vypočítány na základě sazby uplatňované na hrubé příjmy z prodeje vstupenek, aniž je možné od těchto příjmů odečíst veškeré náklady spojené s organizací festivalu, které nemají vztah k hudebním dílům reprodukovaným během tohoto festivalu, pokud vzhledem ke všem relevantním okolnostem projednávaného případu poplatky skutečně uložené společností správy na základě tohoto sazebníku nemají nepřiměřenou povahu, zejména s ohledem na povahu a rozsah užívání děl, hospodářskou hodnotu vytvořenou tímto užíváním a hospodářskou hodnotu služeb poskytnutých touto společností správy, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, a

—

se používá odstupňovaná paušální sazba, kterou se mezi reprodukovanými hudebními díly určí ta část z nich, jež pochází z repertoáru této společnosti správy, pokud neexistuje jiná metoda umožňující přesněji identifikovat a kvantifikovat používání těchto děl, kterou by se dalo dosáhnout téhož legitimního cíle, totiž ochrany zájmů autorů, skladatelů a hudebních vydavatelů, aniž by zároveň vedla k neúměrnému zvýšení nákladů na správu smluv a dohled nad užíváním hudebních děl chráněných autorským právem; toto přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu ve světle konkrétního případu, který mu byl předložen, a s ohledem na všechny relevantní okolnosti, včetně dostupnosti a spolehlivosti poskytnutých údajů, jakož i stávajících technologických nástrojů.

---

(1)  Úř. věst. C 270, 12.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Østre Landsret – Dánsko) – Viasat Broadcasting UK Ltd v. TV2/Danmark A/S, Dánské království

(Věc C-445/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost - Článek 106 odst. 2 SFEU - Služby obecného hospodářského zájmu - Podpora slučitelná s vnitřním trhem - Článek 108 odst. 3 SFEU - Oznámení - Neexistence - Povinnost příjemce zaplatit úroky za období, v němž byla tato podpora protiprávní - Výpočet úroků - Částky, které je třeba zohlednit“)

(2021/C 35/19)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Viasat Broadcasting UK Ltd

Žalovaní: TV2/Danmark A/S, Dánské království

Výrok

1)

Musí být čl. 108 odst. 3 SFEU vykládán v tom smyslu, že povinnost vnitrostátních soudů uložit příjemci státní podpory poskytnuté v rozporu s tímto ustanovením zaplacení úroků za období, v němž byla tato podpora protiprávní, platí rovněž tehdy, když Evropská komise v konečném rozhodnutí dospěje k závěru, že tato podpora je slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 106 odst. 2 SFEU?

2)

Musí být čl. 108 odst. 3 SFEU vykládán v tom smyslu, že povinnost vnitrostátních soudů uložit příjemci státní podpory poskytnuté v rozporu s tímto ustanovením zaplacení úroků za období, v němž byla tato podpora protiprávní, se vztahuje rovněž na podpory, které tento příjemce převedl na podniky, jež jsou s ním spojeny, a na podpory, které mu byly vyplaceny státem kontrolovaným podnikem?

---

(1)  Úř. věst. C 270, 12.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van beroep te Brussel – Belgie) – trestní řízení proti AZ

(Věc C-510/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Evropský zatýkací rozkaz - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 6 odst. 2 - Pojem ‚vykonávající justiční orgán‘ - Článek 27 odst. 2 - Zásada speciality - Článek 27 odst. 3 písm. g) a odstavec 4 - Odchylka - Stíhání za ‚jiný trestný čin‘, než kvůli kterému byla dotyčná osoba předána - Souhlas vykonávajícího justičního orgánu - Souhlas státního zastupitelství vykonávajícího členského státu“)

(2021/C 35/20)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van beroep te Brussel

Účastník původního trestního řízení

AZ

za přítomnosti: Openbaar Ministerie, YU, ZV

Výrok

1)

Pojem „vykonávající justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, představuje autonomní pojem unijního práva, který musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje orgány členského státu, které se účastní, aniž jsou nezbytně soudci nebo soudy, výkonu trestního soudnictví tohoto členského státu, jednají při výkonu funkcí souvisejících s výkonem evropského zatýkacího rozkazu nezávisle a vykonávají své funkce v rámci řízení, které splňuje požadavky vyplývající z účinné soudní ochrany.

2)

Článek 6 odst. 2, jakož i čl. 27 odst. 3 písm. g) a odstavec 4 rámcového rozhodnutí 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, musí být vykládány v tom smyslu, že státní zástupce členského státu, který se účastní výkonu soudnictví, avšak může při výkonu své rozhodovací pravomoci dostávat individuální pokyny od výkonné moci, není „vykonávajícím justičním orgánem“ ve smyslu těchto ustanovení.

---

(1)  Úř. věst. C 312, 16.9.2019.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 3. prosince 2020 – Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-767/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2009/72/ES a směrnice 2009/73/ES - Vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem - Účinné oddělení provozování přenosových soustav elektřiny a plynu od činností v oblasti dodávek a výroby - Zřízení nezávislých národních regulačních orgánů“)

(2021/C 35/21)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupkyně: O. Beynet a Y. G. Marinova, zmocněnkyně)

Žalovaný: Belgické království (zástupci: L. Van den Broeck, M. Jacobs a C. Pochet, zmocněnkyně, ve spolupráci s G. Blockem, advokátem)

Výrok

1)

Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES a ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES tím, že do vnitrostátního práva řádně neprovedlo: — článek 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/72 ani čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/73; — článek 37 odst. 4 písm. a) a b) směrnice 2009/72 ani čl. 41 odst. 4 písm. a) a b) směrnice 2009/73 ani — článek 37 odst. 6 písm. a) až c) a odst. 9 směrnice 2009/72 ani čl. 41 odst. 6 písm. a) až c) a odst. 9 směrnice 2009/73.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 10, 13.1.2020.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 25. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Okresného súdu Košice I – Slovensko) – NI, OJ, PK v. Sociálna poisťovňa

(Věc C-799/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 2008/94/ES - Články 2 a 3 - Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele - Pojmy ‚nesplacené pohledávky zaměstnanců‘ a ‚platební neschopnost zaměstnavatele‘ - Pracovní úraz - Úmrtí zaměstnance - Náhrada nemajetkové újmy - Vymáhání pohledávky od zaměstnavatele - Nemožnost - Záruční instituce“)

(2021/C 35/22)

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Okresný súd Košice I

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: NI, OJ, PK

Žalovaná: Sociálna poisťovňa

Výrok

1)

Článek 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatele nelze považovat za „platebně neschopného“, pokud proti němu byl podán návrh na provedení exekuce v souvislosti se soudem přiznaným nárokem na náhradu újmy, avšak pohledávka byla v exekučním řízení prohlášena za nedobytnou z důvodu faktické platební neschopnosti tohoto zaměstnavatele. Je nicméně na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda se dotčený členský stát podle čl. 2 odst. 4 této směrnice nerozhodl rozšířit ochranu zaměstnanců stanovenou v uvedené směrnici i na takovouto situaci platební neschopnosti, která byla zjištěna v rámci jiných řízení, než jsou řízení zmíněná v uvedeném čl. 2 odst. 1, která jsou stanovena ve vnitrostátním právu.

2)

Článek 1 odst. 1 a článek 3 směrnice 2008/94/ES musí být vykládány v tom smyslu, že náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku úmrtí zaměstnance po pracovním úrazu, kterou má zaměstnavatel poskytnout pozůstalým příbuzným, lze považovat za „pohledávku zaměstnanců vznikající z pracovních smluv nebo pracovních poměrů“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 této směrnice pouze tehdy, pokud spadá pod pojem „odměna“, jak je vymezen ve vnitrostátním právu, což musí určit vnitrostátní soud.

---

(1)  Úř. věst. C 19, 20.1.2020.

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. července 2018 Oliverem Spiekerem proti usnesení Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 8. května 2018 ve věci T-92/18, Oliver Spieker v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-455/18 P)

(2021/C 35/23)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Oliver Spieker (zástupci: A. Schönfleisch, O. Spieker, M. Alber, N. Willich, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 8. května 2018 ve věci T-92/18, Spieker v. EUIPO (Science for a better skin), kterým uvedený soud zamítl žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 12. prosince 2017 (R1067/2017-4), kterým bylo zamítnuto odvolání, jímž se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí hlavního oddělení žalovaného ze dne 20. března 2017;

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu žalovaného ze dne 12. prosince 2017 (R1067/2017-4);

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení včetně náhrady nezbytných nákladů které navrhovatel vynaložil v řízení před čtvrtým odvolacím senátem a u Tribunálu Evropské unie.

Soudní dvůr Evropské unie (osmý senát) usnesením ze dne 8. prosince 2020 kasační opravný prostředek zamítl a rozhodl, že neúspěšný účastník řízení ponese náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 11. června 2020 João Miguel Barata proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 2. dubna 2020 ve věci T-81/18, Barata v. Parlament

(Věc C-259/20 P)

(2021/C 35/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: João Miguel Barata (zástupci: G. Pandey, D. Rovetta, V. Villante, advokáti)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Usnesením ze dne 3. prosince 2020 Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek musí být odmítnut jako zčásti zjevně nepřípustný a zamítnut zčásti zjevně neopodstatněný, a uložil účastníkovi řízení podávajícímu kasační opravný prostředek, aby nesl vlastní náklady.

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-445/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-307/20 P)

(2021/C 35/25)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-535/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-308/20 P)

(2021/C 35/26)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-443/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-309/20 P)

(2021/C 35/27)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-446/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-310/20 P)

(2021/C 35/28)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-444/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-311/20 P)

(2021/C 35/29)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. července 2020 Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 13. května 2020 ve věci T-534/18, Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-312/20 P)

(2021/C 35/30)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Peek & Cloppenburg KG, Düsseldorf (zástupci: P. Lange, A. Auler, M. Wenz, C. Möller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Peek & Cloppenburg KG, Hamburk

Soudní dvůr Evropské unie (senát rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 29. října 2020 neuznal kasační opravný prostředek za přijatelný a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Judicial da Comarca dos Açores (Portugalsko) dne16. července 2020 – VO a další v. SATA International – Azores Airlines, SA

(Věc C-316/20)

(2021/C 35/31)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Judicial da Comarca dos Açores

Účastníci původního řízení

Žalobci: VO, ZO, ML, NB, KE, JE, PI, VY

Žalovaná: SATA International – Azores Airlines, SA

Předběžná otázka

Vztahuje se pojem „cesta s letenkou za sníženou cenu, která není veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupná“, i na cestující, kteří svou cestu uhradili částečně, přičemž zbývající část nákladů nesl letecký dopravce v rámci sponzoringu sportovní soutěže?

Usnesením ze dne 26. listopadu 2020 Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1) , musí být vykládán v tom smyslu, že uvedené nařízení se nevztahuje na cestujícího, který cestuje s letenkou za zvýhodněnou cenu, již vydal letecký dopravce v rámci sponzorování určité akce, jejíž využití je omezeno na určité osoby a jejíž vydání je podmíněno předchozím a individualizovaným povolením tohoto leteckého dopravce.

---

(1)  Úř. věst. 2004, L 46, s. 1.

Kasační opravný prostředek podaný dne 21. srpna 2020 Dermavita Co. Ltd proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 25. června 2020 ve věci T-104/19, Dermavita v. EUIPO – Allergan Holdings France (JUVÉDERM)

(Věc C-400/20 P)

(2021/C 35/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Dermavita Co. Ltd (zástupce: D. Todorov, адвокат)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Allergan Holdings France

Usnesením ze dne 3. prosince 2020 Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl, že přijatelnost kasačního opravného prostředku by neměla být uznána, a uložil účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek, aby nesla vlastní náklady řízení.

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. září 2020 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) vydanému dne 15. července 2020 ve spojených věcech T-778/16 a T-892/16, Irsko a další v. Komise

(Věc C-465/20 P)

(2021/C 35/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: L. Flynn, P.-J. Loewenthal a F. Tomat, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Irsko, Apple Sales International (ASI), Apple Operations Europe (AOE), Lucemburské velkovévodství, Polská republika, Kontrolní úřad ESVO

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem;

—	zamítl první čtyři žalobní důvody a osmý žalobní důvod uplatněné ve věci T-778/16 a prvních pět žalobních důvodů, osmý a čtrnáctý žalobní důvod uplatněné ve věci T-892/16;

—	vrátil věc Tribunálu k dalšímu řízení za účelem opětovného posouzení žalobních důvodů, o nichž ještě nebylo rozhodnuto a

—	rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise uvádí na podporu kasačního opravného prostředku dva důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil v několika ohledech nesprávného právního posouzení, a to tím, že nesouhlasil se závěrem o existenci zvýhodnění, který je učiněn v předmětném rozhodnutí (1). Tento důvod má tři části:

—

zaprvé, v bodech 125, 183 až 187, 228, 242, 243 a 249 napadeného rozsudku Tribunál předmětné rozhodnutí nesprávně vyložil, když dovodil, že závěr o existenci zvýhodnění vychází pouze z nedostatku zaměstnanců a fyzické přítomnosti v ústředích společností ASI a AOE a nesnaží se prokázat, že irské pobočky společností ASI a AOE ve skutečnosti vykonávaly funkce odůvodňující přiřazení licencí k duševnímu vlastnictví společnosti Apple těmto pobočkám. V bodech 281 až 305 předmětného rozhodnutí jsou za účelem odůvodnění přiřazení licencí k duševnímu vlastnictví společnosti Apple irským pobočkám analyzovány skutečné funkce vykonávané jak v ústředích, tak v irských pobočkách. Tím, že Tribunál řádně neposoudil strukturu a obsah předmětného rozhodnutí, ani vysvětlení Komise obsažená v písemných vyjádřeních, která se týkala funkcí vykonávaných ústředími a irskými pobočkami, dopustil se procesní vady. Následný závěr Tribunálu, učiněný v bodech 268 až 283, 286 a 287 napadeného rozsudku, že v předmětném rozhodnutí se zkoumají funkce vykonávané irskými pobočkami za účelem odůvodnění přiřazení licencí k duševnímu vlastnictví společnosti Apple posledně uvedeným, představuje rozporuplné odůvodnění, což vede k vadě spočívající v nedostatku odůvodnění,

—

zadruhé, v bodech 267, 269, 273, 274, 275, 277, 281, 283, 298 až 302 napadeného rozsudku Tribunál porušil metodu samostatného subjektu a zásadu obvyklých tržních podmínek, čímž došlo k porušení čl. 107 odst. 1 SFEU nebo k porušení vnitrostátního práva, a to tím, že odmítl přiřazení licencí k duševnímu vlastnictví společnosti Apple irským pobočkám provedené v předmětném rozhodnutí na základě poukazu na funkce vykonávané společností Apple Inc. Tím, že Tribunál nezohlednil vysvětlení obsažená v bodech 308 a 318 předmětného rozhodnutí a písemná vyjádření Komise týkající se toho, proč jsou funkce vykonávané společností Apple Inc. irelevantní pro přisuzování zisků v rámci společností ASI a AOE, dopustil se procesní vady a vady spočívající v nedostatku odůvodnění,

—

zatřetí, v bodech 301 a 303 až 309 napadeného rozsudku Tribunál porušil metodu samostatného subjektu a zásadu obvyklých tržních podmínek, čímž došlo k porušení čl. 107 odst. 1 SFEU nebo k porušení vnitrostátního práva, a to tím, že konstatoval, že formální akty ředitelů společností ASI a AOE představují funkce vykonávané jejich ústředími v souvislosti s licencemi k duševnímu vlastnictví společnosti Apple. Tím, že Tribunál nezohlednil vysvětlení Komise obsažená v předmětném rozhodnutí a v jejích písemných vyjádřeních týkající se toho, proč tyto akty nepředstavují funkce vykonávané ústředími pro účely uplatnění metody samostatného subjektu a zásady obvyklých tržních podmínek, dopustil se procesní vady a vady spočívající v nedostatku odůvodnění. Tím, že Tribunál opřel svůj závěr o nepřípustné důkazy, dopustil se procesní vady.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil v několika ohledech nesprávného právního posouzení, a to tím, že nesouhlasil s podpůrným závěrem o existenci zvýhodnění, který je učiněn v předmětném rozhodnutí. Tento důvod má tři části:

—	zaprvé, v bodech 349, 416, 434 a 435 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění pravidel týkajících se dokazování, která musí Komise dodržovat při prokazování existence zvýhodnění,

—	zadruhé, v bodech 315 až 481 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil procesní vady, když odmítl podpůrný závěr o existenci zvýhodnění na základě argumentů, které Irsko, ani společnosti ASI/AOE neuvedly ve svých žalobách,

—	zatřetí, v bodech 315 až 481 napadeného rozsudku Tribunál předmětné rozhodnutí zkreslil a porušil čl. 107 odst. 1 SFEU nebo vnitrostátní právo, když dospěl k závěru, že v rámci podpůrného odůvodnění předmětného rozhodnutí nebyla prokázána existence zvýhodnění.

---

(1)  Rozhodnutí Komise (EU) 2017/1283 ze dne 30. srpna 2016 o státní podpoře SA.38373 (2014/C) (ex 2014/NN) (ex 2014/CP) poskytnuté Irskem ve prospěch společnosti Apple (Úř. věst. 2017, L 187, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d'appel de Mons (Belgie) dne 5. října 2020 – TP v. Institut des Experts en Automobiles

(Věc C-502/20)

(2021/C 35/34)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Mons

Účastníci původního řízení

Odvolatel: TP

Odpůrce: Institut des Experts en Automobiles

Předběžné otázky

1)

Mohou být ustanovení článků 5b a 6 belgického zákona ze dne 15. května 2007 o uznávání a ochraně povolání znalce a odhadce automobilů, ve spojení s ustanoveními zákona ze dne 12. února 2008, kterým se zavádí obecný rámec pro uznávání odborných kvalifikací EU, zvláště články 6, 8 a 9, vykládána v tom smyslu, že poskytovatel služeb, který změní místo svého usazení a usadí se v jiném členském státě, nemůže být po této změně zapsán ve státě svého původu, čili v Belgii, do rejstříku poskytovatelů dočasných a příležitostných služeb IEA, aby tam vykonával dočasnou a příležitostnou činnost? Je takový výklad slučitelný se svobodou usazování uznanou v unijním právu?

2)

Jsou ustanovení článků 5b a 6 belgického zákona ze dne 15. května 2007 o uznávání a ochraně povolání znalce a odhadce automobilů, ve spojení s ustanoveními zákona ze dne 12. února 2008, kterým se zavádí obecný rámec pro uznávání odborných kvalifikací EU, zvláště články 6, 8 a 9, vykládaná v tom smyslu, že pojem „dočasná a příležitostná činnost“ vylučuje možnost, aby poskytovatel služeb usazený v členském státě původu poskytoval služby v jiném členském státě, pokud jsou tyto služby do určité míry opakované, byť nejsou pravidelné, nebo aby měl v tomto jiném členském státě určitou infrastrukturu, slučitelná s výše uvedenými ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací (1)?

---

(1)  Úř. věst. 2005, L 255, s. 22.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Rakousko) dne 19. října 2020 – J.P. v. B.d.S.L.

(Věc C-521/20)

(2021/C 35/35)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Oberösterreich

Účastníci původního řízení

Stěžovatel: J.P.

Dotčený orgán: B.d.S.L.

Předběžná otázka

Musí být článek 50 Listiny základních práv Evropské unie (zejména ve spojení se směrnicí o evropských dálničních známkách 1999/62/ES (1)) vykládán v tom smyslu, že kombinace takové vnitrostátní právní úpravy, která – tak jako § 20 odst. 2 BStMG (spolkový zákon o výběru mýtného na spolkových pozemních komunikacích) ve spojení s § 22 odst. 2 VStG (zákon o správních sankcích) – vyžaduje kumulativní stíhání a ukládání sankcí za opakovaná typově shodná nesplnění povinnosti hradit mýtné, k nimž došlo na vymezených úsecích komunikace, je v případě, že v tomto ohledu současně není na zákonné úrovni stanovena jak povinnost vzájemné koordinace všech správních orgánů a soudů příslušných pro vedení těchto trestních řízení, tak výslovná povinnost účinného uplatňování zásady proporcionality ohledně výše souhrnné sankce, v rozporu se zákazem několikerého stíhání a potrestání?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. L 187, 20.7.1999, s. 42).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 19. října 2020 – OE v. VY

(Věc C-522/20)

(2021/C 35/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: OE

Žalovaná: VY

Předběžné otázky

1.

Porušuje čl. 3 odst. 1 písm. a) šestá odrážka nařízení (ES) č. 2201/2003 (1) zákaz diskriminace stanovený v článku 18 SFEU, protože v závislosti na státní příslušnosti navrhovatele stanoví oproti článku 3 odst. 1 písm. a) páté odrážky nařízení č. 2201/2003 kratší dobu trvání bydliště navrhovatele jako podmínku pro příslušnost soudů státu bydliště?

2.

Pro případ kladné odpovědi na první otázku: Vede takové porušení zákazu diskriminace k tomu, že podle základního pravidla čl. 3 odst. 1 písm. a) páté odrážky nařízení č. 2201/2003 je pro všechny navrhovatele nezávisle na jejich státní příslušnosti doba trvání bydliště v délce 12 měsíců podmínkou pro odvolání se na příslušnost soudů místa bydliště, nebo je pro všechny navrhovatele nutno vycházet z podmínky doby trvání bydliště v délce šesti měsíců?

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. 2003, L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Francie) dne 19. října 2020 – Association France Nature Environnement v. Premier ministre a Ministre de la Transition écologique et solidaire

(Věc C-525/20)

(2021/C 35/37)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d’État

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Association France Nature Environnement

Odpůrci: Premier ministre, Ministre de la Transition écologique et solidaire

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (1), vykládán v tom smyslu, že členským státům umožňuje, aby při schvalování programu nebo projektu nezohlednily jejich dočasné krátkodobé dopady na stav povrchových vod, které nemají dlouhodobé důsledky?

2)	V případě kladné odpovědi, jaké podmínky by tyto programy a projekty měly splňovat ve smyslu článku 4 uvedené směrnice a zejména jeho odstavců 6 a 7?

---

(1)  Úř. věst. L 327, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 21. října 2020 – Finanzamt B v. W AG

(Věc C-538/20)

(2021/C 35/38)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalovaný a navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: Finanzamt B

Žalobkyně a odpůrkyně v řízení o opravném prostředku „Revision“: W AG

Další účastník řízení: Bundesministerium der Finanzen

Předběžné otázky

1.

Musí být článek 43 ve spojení s článkem 48 Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní článek 49 ve spojení s článkem 54 Smlouvy o fungování Evropské unie) vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které společnosti-rezidentovi neumožňují odpočet ztrát provozovny nacházející se v jiném členském státě od jejího zisku, pokud tato společnost zaprvé vyčerpala všechny možnosti odpočtu těchto ztrát, které jí nabízí právo členského státu, v němž se tato provozovna nachází, a zadruhé prostřednictvím této provozovny již nedosahuje žádné příjmy, takže již nemá možnost, aby tyto ztráty byly v tomto členském státě zohledněny („finální“ ztráty), také tehdy, pokud se v případě dotčených právních předpisů jedná o vynětí zisků a ztrát na základě bilaterální dohody o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi dvěma členskými státy?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být článek 43 ve spojení s článkem 48 Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní článek 49 ve spojení s článkem 54 Smlouvy o fungování Evropské unie) vykládány v tom smyslu, že brání také právním předpisům německého zákona o živnostenské dani, které společnosti-rezidentovi neumožňují odečíst od zdanitelného výnosu z živnosti „finální“ ztráty druhu popsaného v první otázce, které vnikly provozovně nacházející se v jiném členském státě?

3.

V případě kladné odpovědi na první otázku: Může se v případě uzavření provozovny nacházející se v jiném členském státě jednat o „finální“ ztráty druhu popsaného v první otázce, ačkoliv existuje alespoň teoretická možnost, že společnost v dotčeném členském státě opět otevře provozovnu, s jejímiž zisky lze dřívější ztráty případně započítat?

4.

V případě kladné odpovědi na první a třetí otázku: Přichází jako „finální“ ztráty druhu popsaného v první otázce, které musí být zohledněny ve státě sídla hlavní společnosti, do úvahy taky takové ztráty provozovny, které mohly být podle práva státu místa provozovny minimálně jednou převedeny do následujícího zdaňovacího období?

5.	V případě kladné odpovědi na první a třetí otázku: Je povinnost zohlednit přeshraniční „finální“ ztráty omezená výší těch ztrát, které by si společnost mohla v dotčeném státě místa provozovny odečíst, pokud by toto zohlednění ztráty nebylo vyloučeno?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Saarbrücken (Německo) dne 26. října 2020 – Koch Media GmbH v. FU

(Věc C-559/20)

(2021/C 35/39)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Saarbrücken

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Koch Media GmbH

Žalovaný: FU

Předběžné otázky

1.

a) Musí být článek 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (dále jen „směrnice 2004/48“) (1) vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na nezbytné náklady na právní zastoupení jakožto na „náklady řízení“ nebo na „další náklady“, které vzniknou nositeli práv duševního vlastnictví ve smyslu článku 2 směrnice 2004/48 tím, že vůči rušiteli těchto práv mimosoudně uplatní nárok na zdržení se protiprávního jednání prostřednictvím výzvy? b) V případě záporné odpovědi na první otázku písm. a): Musí být článek 13 směrnice 2004/48 vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na náklady na právní zastoupení uvedené v první otázce písm. a) jakožto na náhradu škody?

2.

a) Musí být unijní právo, zejména s ohledem na — články 3, 13 a 14 směrnice 2004/48, — článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2) a — článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění) (3), vykládáno v tom smyslu, že nositel práv duševního vlastnictví ve smyslu článku 2 směrnice 2004/48 má v zásadě nárok na náhradu nákladů na právní zastoupení uvedených v bodě 1a) v plném rozsahu, a každopádně přiměřené a podstatné části těchto nákladů i v případě, že — stíhaného porušení práva se dopustila fyzická osoba mimo svou profesní nebo podnikatelskou činnost a — vnitrostátní právní úprava pro tento případ stanoví, že takovéto náklady na právní zastoupení mohou být zpravidla nahrazeny pouze na základě snížené hodnoty sporu? b) V případě kladné odpovědi na druhou otázku písm. a): Musí být unijní právo uvedené v druhé otázce písm. a) vykládáno tak, že výjimka ze zásady uvedené ve druhé otázce písm. a), podle níž musí být nositeli práv uhrazeny náklady na právní zastoupení uvedené v první otázce písm. a) v plném rozsahu, nebo každopádně jejich přiměřená nebo podstatná část, přichází do úvahy při zohlednění dalších faktorů (jako například aktuálnost díla, doba trvání zveřejnění a porušení práv ze strany fyzické osoby mimo její podnikatelské nebo profesní zájmy), i když porušení práv duševního vlastnictví ve smyslu článku 2 směrnice 2004/48 spočívá ve sdílení souborů, tedy ve veřejném zpřístupnění díla nabízením k bezplatnému stažení všem účastníkům na volně přístupné výměnné burze bez správy digitálních práv?

---

(1)  Úř. věst. 2004, L 157, s. 45.

(2)  Úř. věst. 2001, L 167, s. 10.

(3)  Úř. věst. 2009, L 111, s. 16.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Commissione tributaria provinciale di Parma (Itálie) dne 30. října 2020 – Casa di Cura Città di Parma SpA v. Agenzia delle Entrate

(Věc C-573/20)

(2021/C 35/40)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione tributaria provinciale di Parma

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Casa di Cura Città di Parma SpA

Žalovaný: Agenzia delle Entrate

Předběžné otázky

1)

Existuje rozpor mezi vnitrostátními právními předpisy a právem [Evropské unie], zejména mezi čl. 19 odst. 5 a článkem 19a nařízení prezidenta republiky č. 633/72 (tedy vnitrostátním právním předpisem upravujícím mechanismus tzv. poměrné části DPH vyloučené z odpočtu) a čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 (1)?

2)

[Je s unijním právem slučitelné] nerovné zacházení mezi italskými poskytovateli zdravotnických služeb, kteří jsou považováni za „konečné spotřebitele“ (se zatížením DPH), a poskytovateli zdravotnických služeb v jiných členských státech Evropské unie (Belgii, Bulharsku, Německu, Řecku, Francii a Španělsku), kteří jsou považováni za „zprostředkující poskytovatele“ (s právem na odpočet DPH)?

3)

[Existuje] nerovné zacházení v režimu DPH mezi různými členskými státy Evropské unie, neboť na rozdíl od osvobození od DPH uplatňovaného v Itálii se v jiných členských státech Evropské unie (Belgii, Bulharsku, Německu, Řecku, Francii a Španělsku) na zdravotnické služby naopak uplatňuje DPH, což je důvodem, proč mají stejné zdravotnické služby různé sazby DPH, a tím i rozdílný nárok na odpočet?

4)

[Je s unijním právem slučitelné] rozdílné postavení mezi italskými poskytovateli zdravotnických služeb (včetně Casa di Cura Città di Parma) a poskytovateli v jiných členských státech Evropské unie (Belgii, Bulharsku, Německu, Řecku, Francii a Španělsku) v souvislosti s tím, že u těchto poskytovatelů z jiných členských států podléhají zdravotnické služby dani z přidané hodnoty, a v důsledku toho rozdílné postavení italských poskytovatelů zdravotnických služeb co se týče souvisejícího nároku na odpočet nebo vrácení DPH uhrazené při nákupu?

---

(1)  Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzgericht (Rakousko) dne 3. listopadu 2020 – XO v. Finanzamt Waldviertel

(Věc C-574/20)

(2021/C 35/41)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzgericht

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka: XO

Žalovaný orgán: Finanzamt Waldviertel

Předběžné otázky

Otázka č. 1 týkající se platnosti sekundárního práva:

Jsou články 4 a 7 nařízení (ES) č. 883/2004 (1), ve znění nařízení (EU) č. 465/2012 (2), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 883/2004“ nebo „základní nařízení“) platné?

Otázka č. 2:

Musí být článek 7 nařízení č. 883/2004, zejména jeho nadpis „Upuštění od pravidel týkajících se bydliště“, vykládán v tom smyslu, že bránilo právně účinnému vzniku obecných norem obsažených v § 8a Familienlastenausgleichsgesetz 1967 (zákon z roku 1967 o vyrovnání rodinných výdajů, dále jen „FLAG“), § 33 odst. 3 bodu 2 Einkommensteuergesetz (EStG) 1988 (zákon z roku 1988 o dani z příjmu, dále jen „EStG“) a Familienbeihilfe-Kinderabsetzbetrag-EU- Anpassungsverordnung (nařízení o úpravě rodinných přídavků a daňových úlev na děti), které upravují indexaci rodinných dávek v závislosti na kupní síle ve státě bydliště, v rozsahu, v němž je s nimi spojeno snížení hodnoty rodinných přídavků v určitých členských státech?

Otázka č. 3:

Musí být zákaz snížení peněžitých dávek stanovený v článku 7 nařízení č. 883/2004, konkrétně výraz „peněžité dávky […] nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat“, vykládán v tom smyslu, že výše uvedené ustanovení nebránilo právně účinnému vzniku § 8a FLAG a § 33 odst. 3 bodu 2 EStG, které upravují indexaci rodinných dávek v závislosti na kupní síle ve státě bydliště, v rozsahu, v němž musí být hodnota předmětných rodinných dávek navýšena?

Otázky 4 a 5, které se týkají posudku, který sloužil jako základ pro změnu v legislativě:

Otázka č. 4:

Musí být články 7 a 67 nařízení 883/2004 vykládány v tom smyslu a vymezeny od sebe tak, že se článek 7 týká procesu vytvoření ustanovení o bydlišti jako obecně abstraktního pravidla ze strany parlamentu členského státu, zatímco článek 67 odpovídá v konkrétním individuálním případě procesu vytvoření individuálně-konkrétní normy a je určen přímo instituci, jak vyplývá především z hlavy II základního nařízení?

Otázka č. 5:

Musí být článek 67, čl. 68 odst. 1 a 2 nařízení č. 883/2004 a čl. 60 odst. 1 nařízení č. 987/2009 vykládány v tom smyslu, že se stejně jako ustanovení, která jim předcházela, tedy články 73, 76 nařízení 1408/71 a článek 10 nařízení č. 574/72, musí použít společně a být tedy chápány pouze v kontextu, a že sledují ve vzájemném spojení a v souladu s pravidlem zákazu souběhu nároků cíl, že dotčená osoba neztratí žádné nároky, který je zajištěn specifikací a hierarchizací dotčených členských států, upravených v čl. 68 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, a výslovným požadavkem, aby členský stát, jehož právní předpisy se použijí sekundárně, poskytl v případě, že to bude nezbytné, doplatek, takže izolovaný výklad článku 67 nařízení 883/2004, jaký je obsažen v posudku, není přípustný?

Otázka č. 6:

Musí být pojem „obecná působnost“ nařízení a spojení „je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné“ ve druhém pododstavci článku 288 SFEU vykládány v tom smyslu, že také bránily právně účinnému přijetí individuálních pravidel příslušných institucí, která se zakládají na pravidlech upravujících indexaci, a že správní rozhodnutí napadené v projednávané věci stížností nenabylo formální právní moci?

Otázka č. 7:

Porušuje § 53 odst. 1 FLAG, v původním znění Budgetbegleitgesetz (průvodní zákon ke státnímu rozpočtu) ze dne 29. prosince 2000, BGBl 1142/2000) a § 53 odst. 4 FLAG, v původním znění spolkového zákona ze dne 4. prosince 2018, kterým se mění Familienlastenausgleichsgesetz 1967, Einkommensteuergesetz 1988 a Entwicklungshelfergesetz, BGBl I 83/2018, zákaz provádění nařízení ve smyslu druhého pododstavce článku 288 SFEU?

Otázky 8 až 12, které je třeba zkoumat společně:

Otázka č. 8:

Musí být požadavek rovného zacházení s tuzemskými státními příslušníky podle článku 4 nařízení č. 883/2004, příp. základní zákaz diskriminace podle čl. 45 odst. 2 SFEU vykládán v tom smyslu, že je splněn pouze tehdy, je-li s migrujícím pracovníkem zacházeno stejně jako s tuzemským státním příslušníkem ve vnitrostátní situaci a je mu tedy rodinný přídavek předem oznámen a vyplácen měsíčně podle § 12 ve spojení s § 2 a § 8 FLAG, nebo je požadavek rovného zacházení s tuzemskými státními příslušníky splněn tehdy, pokud je s migrujícím pracovníkem zacházeno stejně jako s tuzemským státním příslušníkem členského státu, který, tak jako on, se nachází v přeshraniční situaci podle § 4 FLAG, avšak ve druhém případě je mu na základě odchylky rodinný přídavek pro dotčený kalendářní rok vyplácen podle § 4 odst. 4 FLAG pouze ročně po ukončení kalendářního roku?

Otázka č. 9:

Musí být pozastavení nároků na rodinné dávky podle jiných kolidujících právních předpisů, které ukládá čl. 68 odst. 2 druhá věta nařízení č. 883/2004, až do výše částky stanovené přednostně použitelnými právními předpisy, vykládáno v tom smyslu, že brání takovému pravidlu členského státu o zákazu souběhu dávek, jako je například § 4 odst. 1 až 3 FLAG, které opravňuje Rakousko jakožto přednostně příslušný členský stát, aby v takové situaci, jako je situace dotčená v projednávané věci, snížilo rodinné přídavky o nároky na „rovnocenné zahraniční dávky“ v jiném členském státě, jelikož zákazu souběhu příspěvků již zabránila unijní norma a pravidlo zákazu souběhu příspěvků v § 4 odst. 1 až 3 FLAG je tedy irelevantní?

Otázka č. 10:

Musí být pozastavení nároků na rodinné dávky podle jiných kolidujících právních předpisů, které ukládá čl. 68 odst. 2 druhá věta nařízení č. 883/2004, až do výše částky stanovené přednostně platnými právními předpisy vykládáno v tom smyslu, že členský stát, jehož právní předpisy jsou použitelné sekundárně a který musí pozastavit rodinné dávky stanovené v jeho předpisech z důvodu, že to vyžaduje unijní právo, musí zamítnout žádost migrujícího pracovníka nebo rodinného příslušníka anebo osoby jinak oprávněné podle právních předpisů členského státu, a nepřiznat rodinnou dávku až do výše částky stanovené přednostně použitelnými právními předpisy ani tehdy, pokud by přístup založený čistě na situaci členského státu umožňoval – případně na alternativním právním základě – schválení žádosti?

Otázka č. 11:

V případě kladné odpovědi na otázku 10 vyvstává otázka, zda by členský stát, jehož právní předpisy jsou použitelné sekundárně a který musí pozastavit rodinné dávky stanovené v jeho právních předpisech z důvodu, že to požaduje unijní právo, který však není povinen uhradit rozdíl ve výši dávek nad rámec, který překračuje částku poskytnutou právními předpisy prvního státu, z důvodu nedostatku takové částky, musel zamítnout žádost s odůvodněním, že pozastavení podle druhé věty čl. 68 odst. 2 nařízení č. 883/2004 brání přiznání nároku na rodinné přídavky?

Otázka č. 12:

Musí být čl. 68 odst. 1 a 2 nařízení č. 883/2004 vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, body 6 a 7 formuláře E411 správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, které musí vyplnit členský stát, jehož právní předpisy se použijí sekundárně, již nesplňují požadavky na informování členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné přednostně, jelikož přednostně příslušný členský stát musí být informován druhým členským státem ve smyslu desáté a jedenácté otázky o tom, že tento posledně uvedený členský stát provede pozastavení podle druhé věty čl. 68 odst. 2 nařízení 883/2004, s tím výsledkem, že nebude zapotřebí zkoumat právní stav v členském státě, který zahrnuje také stropy výdělku?

Otázka č. 13:

Musí být povinnost nápravy práva zakotvená v ustálené judikatuře Soudního dvora na základě zásady loajality podle čl. 4 odst. 3 SEU chápána v tom smyslu, že ji může splnit i ústavní soud na základě žádosti předkládajícího soudu?

Otázka č. 14:

Musí být čl. 267 odst. 1 písm. b) SFEU ohledně otázky platnosti sekundárního práva, která je povinná pouze pro soud, který není soudem rozhodujícím v posledním stupni, a povinnost předkládajícího soudu spojená s otázkou platnosti zajistit použití platného unijního práva přijetím usnesení o předběžném opatření, kterým nebude z důvodu přednosti unijního práva připuštěno podání opravného prostředku „Revision“, vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, jako je čl. 133 odst. 4, 9 B-VG ve spojení s § 25a odst. 1 až 3 VwGG, § 30a odst. 7 VwGG, které účastníkům správního řízení umožňují podat proti usnesení správního soudu na vnitrostátní úrovni návrh na soudní přezkum ze strany Verwaltungsgerichtshof (nejvyšší správní soud) ve formě mimořádného opravného prostředku „Revision“?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1, Zvl. vyd. 05/05, s. 72, oprava Úř. věst. 2004, L 188, s. 10).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012 , kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (Úř. věst. L 149, 8.6.2012, s. 4).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 4. listopadu 2020 – CC v. Pensionsversicherungsanstalt

(Věc C-576/20)

(2021/C 35/42)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: CC

Odpůrce: Pensionsversicherungsanstalt

Předběžné otázky

1.

Musí být čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (1), vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát příslušný pro poskytování starobního důchodu, podle jehož právních předpisů žadatelka o důchod s výjimkou dob péče o dítě po celý svůj pracovní život vykonávala zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, zohlednil doby péče o dítě strávené v jiných členských státech, již z toho důvodu, že tato žadatelka o důchod ke dni, kdy podle právních předpisů tohoto členského státu začala být u dotyčného dítěte brána v úvahu doba péče o dítě, nevykonávala ani zaměstnání, ani samostatnou výdělečnou činnost? V případě záporné odpovědi na první otázku:

2.

Musí být čl. 44 odst. 2 první část první věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, vykládán v tom smyslu, že členský stát, který je příslušný podle hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, k dobám péče o dítě podle svých právních předpisů nepřihlíží obecně, nebo k nim nepřihlíží pouze v konkrétním případě?

---

(1)  Úř. věst. 2009, L 284, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Korneuburg (Rakousko) dne 10. listopadu 2020 – JR v. Austrian Airlines AG

(Věc C-589/20)

(2021/C 35/43)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Korneuburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: JR

Žalovaná: Austrian Airlines AG

Předběžné otázky

1.

Musí být čl. 17 odst. 1 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, uzavřené v Montrealu dne 28. května 1999, která byla Evropským společenstvím podepsána dne 9. prosince 1999 a schválena jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (1) vykládán v tom smyslu, že pojem „nehoda“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje také situaci, kdy cestující při výstupu z letadla v poslední třetině mobilních schodů – bez zjistitelného důvodu – upadne a přitom se zraní, přičemž zranění nebylo způsobeno předmětem používaným k poskytnutí služby cestujícím ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. prosince 2019, Niki Luftfahrt, C-532/18 (2), a schody nevykazovaly žádnou vadu, zejména nebyly kluzké?

2.

Musí být článek 20 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, uzavřené v Montrealu dne 28. května 1999, která byla Evropským společenstvím podepsána dne 9. prosince 1999 a schválena jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 vykládán v tom smyslu, že letecký dopravce je v plném rozsahu zproštěn případné odpovědnosti, pokud se jedná o okolnosti popsané v bodě 1 a cestující se v okamžiku pádu nepřidržoval zábradlí schodů?

---

(1)  Rozhodnutí Rady ze dne 5. dubna 2001 o uzavření Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu (Montrealská úmluva) Evropským společenstvím (Úř. věst. L 194, 18.7.2001, s. 38).

(2)  ECLI:EU:C:2019:1127.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 11. listopadu 2020 – Reprensus GmbH v. S-V Pavlovi Trejd EOOD

(Věc C-591/20)

(2021/C 35/44)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně a navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision: Reprensus GmbH

Žalovaná a odpůrkyně v řízení o opravném prostředku „Revision: S-V Pavlovi Trejd EOOD

Předběžná otázka

Musí být čl. 7 bod 1 písm. a) a bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládány v tom smyslu, že k soudu příslušnému ve věci deliktní odpovědnosti lze podat žalobu na náhradu škody v případě, že žalobce uzavřel kupní smlouvu a uhradil kupní cenu na základě klamavého jednání?

---

(1)  Úř. věst. 2012, L 351, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Markkinaoikeus (Finsko) dne 12. listopadu 2020 – Kuluttaja-asiamies v. MiGame Oy

(Věc C-594/20)

(2021/C 35/45)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Markkinaoikeus

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Kuluttaja-asiamies

Odpůrkyně: MiGame Oy

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (1) vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby obchodník navíc k telefonní lince, která je účtována nanejvýš běžnou sazbou, mohl uvádět telefonní linku, kterou případně může použít spotřebitel v záležitostech týkajících se uzavřené smlouvy, a při jejímž použití je účtována cena převyšující běžnou sazbu; je-li uvedení telefonní linky překračující běžnou sazbu za určitých okolností slučitelné s článkem 21, je dále pro posouzení relevantní například snadná dohledatelnost telefonní linky za běžnou sazbu, dostatečně jasná informace o účelu použití telefonních linek, jakož i zásadní rozdíl v dostupnosti zákaznického servisu a jeho úrovni?

2)

Musí být pojem běžné sazby podle článku 21 směrnice 2011/83/EU v vykládán v tom smyslu, že podnikatel může jako zákaznickou telefonní linku pro záležitosti týkající se uzavřené smlouvy uvádět pouze zeměpisné číslo pevné linky nebo mobilní sítě nebo pro spotřebitele bezplatnou telefonní linku; v případě, že obchodník smí uvádět jinou telefonní linku, jaké poplatky mohou spotřebiteli, který uzavřel smlouvu na telekomunikační služby jako „balíček“, za použití této telefonní linky nanejvýš vzniknout?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 13. listopadu 2020 – UE v. ShareWood Switzerland AG a VF

(Věc C-595/20)

(2021/C 35/46)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: UE

Odpůrci v řízení o opravném prostředku „Revision“: ShareWood Switzerland AG, VF

Předběžná otázka

Musí být čl. 6 odst. 4 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (1) vykládán v tom smyslu, že kupní smlouvy na teaky a balzovníky uzavřené mezi podnikem a spotřebitelem, jimiž se nabývá vlastnické právo k uvedeným stromům za účelem jejich pěstování a následné sklizně a prodeje se ziskem, a které za tímto účelem obsahují pachtovní smlouvu a servisní smlouvu, je nutno považovat za „smlouv[y], jej[ichž] předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti“ ve smyslu tohoto ustanovení?

---

(1)  Úř. věst. 2008, L 177, s. 6.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 12. listopadu 2020 – DuoDecad Kft. v Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

(Věc C-596/20)

(2021/C 35/47)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud:

Fővárosi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: DuoDecad Kft.

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článek 43 směrnice Rady 2006/112 (1) vykládány v tom smyslu, že nabyvatel licence k know-how, jímž je společnost usazená v jednom členském státě Unie (v projednávané věci v Portugalsku), neposkytuje služby dostupné na internetových stránkách koncovým uživatelům, takže nemůže být příjemcem služby technické podpory pro know-how poskytované osobou povinnou k dani usazenou v jiném členském státě (v projednávané věci v Maďarsku) coby subdodavatelem, ale že tuto službu poskytuje posledně uvedená osoba poskytovateli licence k know-how usazenému v témže členském státě, když nabyvatel licence: a) měl v prvním členském státě k dispozici pronajaté kancelářské prostory, výpočetní a kancelářskou infrastrukturu, vlastní zaměstnance a rozsáhlé zkušenosti v oblasti elektronického obchodu, měl vlastníka s četnými mezinárodními kontakty a jednatele s kvalifikací v oblasti elektronického obchodu; b) získal know-how popisující procesy fungování internetových stránek a jejich aktualizací, vydával k tomu stanoviska, navrhoval změny těchto procesů a schvaloval je; c) byl příjemcem služeb, které osoba povinná k dani poskytovala na základě tohoto know-how; d) pravidelně přijímal zprávy o službách poskytovaných subdodavateli (zejména o provozu na internetových stránkách a o platbách prováděných z bankovního účtu); e) zaregistroval svým vlastním jménem internetové domény umožňující přístup k internetovým stránkám po internetu; f) byl na internetových stránkách uveden jako poskytovatel služby; g) sám podnikal kroky k zachování popularity webových stránek; h) sám vlastním jménem uzavíral smlouvy se spolupracovníky a subdodavateli nezbytné k poskytování služby (zejména s bankami nabízejícími platby na internetových stránkách bankovní kartou, s tvůrci poskytujícími obsah dostupný na internetových stránkách a se správci internetových stránek poskytujícími podporu obsahu); i) měl k dispozici kompletní systém pro inkasování příjmů z poskytování dotčené služby koncovým uživatelům, jako jsou bankovní účty, výhradní a úplné dispoziční právo k těmto účtům, databáze koncových uživatelů umožňující vystavovat těmto uživatelům faktury za poskytnutí služby a vlastní fakturační software; j) na webových stránkách uváděl jako fyzické kontaktní místo pro péči o zákazníky své vlastní sídlo v prvním členském státě a k) je společnost nezávislá na poskytovateli licence i na maďarských subdodavatelích pověřených realizací určitých technických postupů popsaných v know-how, přičemž (i) výše uvedené okolnosti potvrdil příslušný orgán prvního členského státu jakožto orgán příslušný k ověřování těchto objektivních okolností zjistitelných třetími osobami; (ii) objektivní překážkou pro poskytování služby prostřednictvím internetových stránek v jiném členském státě byla skutečnost, že společnosti z tohoto členského státu nebyl k dispozici poskytovatel platebních služeb zajišťující přijímání plateb na internetových stránkách bankovní kartou, takže společnost usazená v témže členském státě nikdy – před posuzovaným obdobím ani po něm – neposkytla službu dostupnou na internetových stránkách, a (iii) společnost, která nabyla licenci, a podniky s ní propojené dosáhly z provozování internetových stránek zisk v celkové výši přesahující rozdíl vyplývající z uplatnění sazby DPH v prvním a ve druhém členském státě?

2)

Musí být čl. 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a článek 43 směrnice o DPH vykládány v tom smyslu, že poskytovatel licence k know-how, jímž je společnost usazená v jiném členském státě, poskytuje služby dostupné na internetových stránkách koncovým uživatelům, takže je příjemcem služby technické podpory pro know-how poskytované osobou povinnou k dani coby subdodavatelem a tato osoba neposkytuje takovou službu nabyvateli licence usazenému v prvním členském státě, když poskytovatel licence: a) měl vlastní zdroje sestávající jen z jedné pronajaté kanceláře a jednoho počítače používaného jednatelem; b) měl jako jediné vlastní zaměstnance jednoho jednatele a jednoho právního poradce pracujícího na částečný úvazek v rozsahu několika hodin týdně; c) měl jako jedinou smlouvu jen smlouvu o vývoji know-how; d) vydal pokyn, aby doménová jména v jeho vlastnictví byla na základě smlouvy uzavřené s nabyvatelem licence zaregistrována tímto nabyvatelem na jeho vlastní jméno; e) vůči třetím osobám – zejména koncovým uživatelům, bankám nabízejícím platby na internetových stránkách bankovní kartou, tvůrcům obsahu dostupného na internetových stránkách a správcům internetových stránek poskytujícím podporu obsahu – nikdy nevystupoval jako poskytovatel dotčených služeb; f) nikdy nevystavoval doklady týkající se služeb dostupných na internetových stránkách, s výjimkou faktury na licenční poplatky, a g) neměl k dispozici systém (např. bankovní účty či jinou infrastrukturu) umožňující inkasování příjmů ze služeb poskytovaných prostřednictvím internetových stránek, přičemž podle rozsudku ze dne 17. prosince 2015, WebMindLicenses (C-419/14, EU:C:2015:832), není sama o sobě rozhodující skutečnost, že statutární orgán a jediný akcionář společnosti, která udělila licenci, byl tvůrcem tohoto know-how, a dále že tato osoba ovlivňovala nebo kontrolovala rozvoj a využívání uvedeného know-how a poskytování služeb, které jsou na něm založeny, tím způsobem, že fyzická osoba, jež je statutárním orgánem a jediným akcionářem společnosti, která udělila licenci, je také statutárním orgánem nebo vlastníkem obchodních společností, včetně žalobkyně, které formou plnění úkolů jim zadaných spolupracují při poskytování služby coby subdodavatelé na objednávku nabyvatele licence?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Satversmes tiesa (Lotyšsko) dne 13. listopadu 2020 – AS „Pilsētas zemes dienests“ v. Latvijas Republikas Saeima

(Věc C-598/20)

(2021/C 35/48)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Satversmes tiesa

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: AS „Pilsētas zemes dienests“

Orgán, jenž vydal napadený akt: Latvijas Republikas Saeima

Předběžné otázky

1)

Musí být osvobození nájmu nemovitosti od daně z přidané hodnoty uvedené v čl. 135 odst. 1 písm. l) směrnice 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty vykládáno v tom smyslu, že uvedené osvobození od daně se vztahuje na pronájem pozemku v případě nuceného pronájmu?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, to znamená, že pokud je pronájem pozemku v případě nuceného pronájmu osvobozen od daně z přidané hodnoty, zatímco ve všech ostatních případech pronájem pozemku podléhá dani z přidané hodnoty, není toto osvobození od daně v rozporu s jednou ze zásad směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, a to se zásadou neutrality daně z přidané hodnoty?

---

(1)  Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Litva) dne 13. listopadu 2020 – UAB „Baltic Master“ v. Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(Věc C-599/20)

(2021/C 35/49)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastníci původního řízení

Žalobkyně/Navrhovatelka: UAB „Baltic Master“

Žalovaný/Odpůrce: Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

Předběžné otázky

1.

Musí být čl. 29 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (1) ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, a čl. 143 odst. 1 písm. b), e) nebo f) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (2) ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, vykládány v tom smyslu, že kupující a prodávající je třeba považovat za osoby, které jsou ve spojení, v případech, kdy tak jako v projednávané věci neexistují žádné dokumenty (oficiální údaje) prokazující, že se jedná o obchodní společníky nebo o vztah kontroly, avšak okolnosti uzavírání transakcí jsou na základě objektivních důkazů typické nikoliv pro výkon hospodářské činnosti za běžných podmínek, nýbrž pro případy, kdy 1) existují obzvlášť úzké obchodní vztahy založené na vysokém stupni důvěry mezi stranami transakce, nebo kdy 2) jedna strana transakce kontroluje druhou nebo třetí osoba kontroluje obě strany transakce?

2.

Musí být čl. 31 odst. 1 nařízení č. 2913/92 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byla celní hodnota určena na základě informací obsažených ve vnitrostátní databázi, jež se týkají jedné celní hodnoty zboží, které je stejného původu a kterému je přiřazena stejná položka TARIC, ačkoli nejde o podobné zboží ve smyslu čl. 142 odst. 1 písm. d) nařízení č. 2454/93?

---

(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

(2)  Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal d’arrondissement (Lucembursko) dne 13. listopadu 2020 – Sovim SA v. Luxembourg Business Registers

(Věc C-601/20)

(2021/C 35/50)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal d’arrondissement

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Sovim SA

Žalovaný: Luxembourg Business Registers

Předběžné otázky

Otázka č. 1

Je čl. 1 odst. 15 písm. c) směrnice (EU) 2018/843 (1), kterým se mění čl. 30 odst. 5 první pododstavec směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu […] (2), v tom smyslu, že ukládá členským státům zpřístupnit informace o skutečných majitelích za každých okolností komukoli ze široké veřejnosti bez uvedení oprávněného zájmu, platný

a.

ve světle práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie („Listina“) vykládaným v souladu s článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech, s ohledem na cíle uvedené zejména v bodech 30 a 31 směrnice 2018/843, směřující zejména k boji proti praní peněz a financování terorismu; a

b.

ve světle práva na ochranu osobních údajů zaručeného článkem 8 Listiny v rozsahu, v němž je jeho cílem zajistit zejména to, aby osobní údaje byly ve vztahu k subjektu údajů zpracovávány korektně a zákonným a transparentním způsobem, aby byly shromažďovány a zpracovávány k omezeným účelům a aby byly minimalizovány?

Otázka č. 2

1.

Má být čl. 1 odst. 15 písm. g) směrnice 2018/843 vykládán v tom smyslu, že výjimečné okolnosti, na něž odkazuje, za kterých mohou členské státy stanovit výjimky z přístupu ke všem nebo k části informací o skutečných majitelích, pokud by přístup široké veřejnosti vystavil skutečného majitele nepřiměřenému riziku, riziku podvodu, únosu, vydírání, obtěžování, násilí nebo zastrašování, mohou být shledány pouze tehdy, je-li předložen důkaz o existenci nepřiměřeného rizika podvodu, únosu, vydírání, vymáhání peněz, obtěžování, násilí nebo zastrašování, které je výjimečné, opravdu hrozí konkrétní osobě skutečného majitele, je závažné, skutečné a aktuální?

2.	Je v případě kladné odpovědi takto vykládaný čl. 1 odst. 15 písm. g) směrnice 2018/843 platný ve světle práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného článkem 7 Listiny a práva na ochranu osobních údajů zaručeného článkem 8 Listiny?

Otázka č. 3

1.

Má být čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (3) (dále jen „GDPR“), který ukládá ve vztahu k subjektu údajů zpracovávat údaje korektně, zákonným a transparentním způsobem, vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby a. osobní údaje skutečného majitele zapsané v rejstříku skutečných majitelů, vytvořeném podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, byly přístupné široké veřejnosti bez kontroly ani odůvodnění ze strany kohokoliv z veřejnosti a bez toho, aby se subjekt údajů (skutečný majitel) mohl dozvědět, kdo měl k těmto jeho osobním údajům přístup; ani tomu, aby b. správce takového rejstříku skutečných majitelů zpřístupnil osobní údaje skutečných majitelů neomezenému a neurčitelnému počtu osob?

2.

Má být čl. 5 odst. 1 písm. b) GDPR, který ukládá účelové omezení, vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby osobní údaje skutečného majitele zapsané v rejstříku skutečných majitelů vytvořeném podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, byly přístupné široké veřejnosti, aniž správce těchto údajů může zaručit, že jsou uvedené údaje užívány výlučně za účelem, za kterým byly shromážděny, tedy v podstatě za účelem boje proti praní peněz a financování terorismu, když široká veřejnost není orgánem odpovědným za respektování tohoto cíle?

3.

Má být čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR, který ukládá minimalizaci údajů, vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby široká veřejnost měla prostřednictvím rejstříku skutečných majitelů vytvořeného podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, přístup, kromě příjmení, měsíce a roku narození, státní příslušnosti a země pobytu skutečného majitele i k povaze a velikosti jím vlastněného skutečného podílu, jakož i k jeho datu narození a místu narození?

4.

Nebrání čl. 5 odst. 1 písm. f) GDPR, který ukládá, aby zpracovávání osobních údajů bylo prováděno způsobem, který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů včetně jejich ochrany před neoprávněným či protiprávním zpracováním, čímž zaručuje integritu a důvěrnost těchto osobních údajů, tomu, aby přístup k osobním údajům skutečných majitelů dostupným v rejstříku skutečných majitelů vytvořeném podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, nepodléhal žádnému omezení, podmínkám ani povinnosti zachovávat jejich důvěrnost?

5.

Má být čl. 25 odst. 2 GDPR zaručující standardní ochranu údajů, který má zejména zajistit, aby osobní údaje standardně nebyly bez zásahu dotčeného člověka zpřístupněny neomezenému počtu fyzických osob, vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby a. rejstřík skutečných majitelů vytvořený podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, nevyžadoval, aby na internetové stránce uvedeného rejstříku byly registrovány osoby ze široké veřejnosti, které nahlížely do osobních údajů skutečného majitele; ani b. uvedenému skutečnému majiteli nebyla sdělena žádná informace o tom, že bylo nahlíženo do jeho osobních údajů zapsaných v takovém rejstříku; ani c. se neuplatnilo žádné omezení rozsahu a přístupnosti dotčených osobních údajů s ohledem na účel jejich zpracování?

6.

Mají být články 44 až 50 GDPR, které stanoví přísné podmínky pro předávání osobních údajů do třetích zemí, vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby takové údaje skutečného majitele zapsané v rejstříku skutečných majitelů vytvořeném podle článku 30 směrnice 2015/849, ve znění čl. 1 odst. 15 směrnice 2018/843, byly za každých okolností přístupné komukoli ze široké veřejnosti bez uvedení oprávněného zájmu a bez omezení, co se týče toho, kde se tato veřejnost nachází?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 43).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Salzburg (Rakousko) dne 18. listopadu 2020 – CS v. Eurowings GmbH

(Věc C-613/20)

(2021/C 35/51)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Salzburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: CS

Žalovaná: Eurowings GmbH

Předběžné otázky

1.	Může stávka zaměstnanců leteckého dopravce, k níž vyzvaly odbory za účelem prosazení mzdových požadavků a/nebo sociálních plnění, představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)?

2.

Platí to alespoň v případě, a) kdy se zaměstnanci dceřiné společnosti solidárně připojí k výzvě ke stávce proti mateřské společnosti skupiny podniků (Lufthansa AG), aby tak podpořili požadavky palubního personálu mateřské společnosti prosazované prostřednictvím odborů, a b) zejména v případě, kdy se stávka v dceřiné společnosti po dosažení dohody v mateřské společnosti „osamostatní“ tím, že odbory bez zjevných důvodů trvají na stávce a dokonce ji ještě rozšíří, přičemž palubní personál dceřiné společnosti této výzvě vyhoví?

3.

Postačuje jako důkaz mimořádné okolnosti poskytnutý provozujícím leteckým dopravcem tvrzení, že odbory bezdůvodně i přes splnění požadavků ze strany mateřské společnosti trvaly na výzvě ke stávce a nakonec ji dokonce prodloužily, a komu jde k tíži skutečnost, že bližší okolnosti tohoto stavu zůstaly nevyjasněny?

4.	Může stávka v dceřiné společnosti žalované vyhlášená dne 18. října 2019 na den 20. října 2019 v době od 5:00 do 11:00 hodin, která je nakonec ještě dne 20. října 2019 v 5:30 hod. spontánně prodloužena do 24:00 hod., představovat okolnost, která se vymyká účinné kontrole?

5.

Jsou opatření v podobě vytvoření alternativního letového řádu a nahrazení letů zrušených z důvodu nedostatku palubního personálu pomocí subdodavatelů se zvláštním přihlédnutím k destinacím u vody a s rozlišováním mezi vnitroněmeckými a vnitroevropskými lety opatřeními přiměřenými situaci, přihlédneme-li navíc ke skutečnosti, že z celkového počtu 712 letů plánovaných v tento den muselo být zrušeno pouze 158 letů?

6.	Jaké požadavky musí být kladeny na břemeno tvrzení provozujícího leteckého dopravce, že byla učiněna veškerá technicky a hospodářsky únosná a přijatelná opatření?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tallinna Halduskohus (Estonsko) dne 18. listopadu 2020 – AS Lux Express Estonia v. Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium

(Věc C-614/20)

(2021/C 35/52)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tallinna Halduskohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: AS Lux Express Estonia

Žalovaný: Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium

Předběžné otázky

1)

Je případ, kdy je všem soukromoprávním podnikům, které v tuzemsku komerčně provozují silniční, vodní a železniční přepravu cestujících v linkovém provozu, uložena stejná povinnost bezplatné přepravy cestujících určité skupiny (děti předškolního věku, osoby s postižením do dovršení 16 let, osoby s těžkým postižením od dovršení 16 let, osoby se značným zrakovým postižením a průvodce osoby s těžkým nebo značným zrakovým postižením a slepeckého resp. asistenčního psa osoby s postižením), nutno považovat za uložení závazku veřejné služby ve smyslu čl. 2 písm. e) a čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (1) ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70?

2)

Jedná-li se o závazek veřejné služby ve smyslu nařízení č. 1370/2007: Má členský stát podle čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 1370/2007 právo vyloučit úhradu kompenzace dopravcům za plnění takovéto povinnosti vnitrostátním zákonem? Má-li členský stát právo vyloučit kompenzaci pro dopravce, za jakých podmínek tak může učinit?

3)

Je podle čl. 3 odst. 3 nařízení č. 1370/2007 povoleno vyloučit z oblasti působnosti tohoto nařízení obecná pravidla o stanovení maximálních přepravních tarifů pro jiné skupiny cestujících, než skupiny uváděné v tomto ustanovení? Platí povinnost oznámení Evropské komisi podle článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie také v případě, že obecná ustanovení o stanovení maximálních přepravních tarifů nestanoví žádné kompenzace pro dopravce?

4)	V případě, že se nařízení č. 1370/2007 v projednávané věci nepoužije: Lze poskytování kompenzace opřít o jiný právní akt Evropské unie (jako je Listina základních práv Evropské unie)?

5)	Jaké podmínky musí splňovat kompenzace případně poskytovaná dopravci, aby byla v souladu s ustanoveními o státní podpoře?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (Úř. věst. 2007, L 315, s. 1).

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Adraces v. Komise

(Věc T-714/18) (1)

(„Rozhodčí doložka - Dohoda o rámcovém partnerství - Místní informační středisko Europe Direct - Ukončení smlouvy bez uvedení důvodu - Právní jistota - Zásada ochrany dobré víry - Proporcionalita - Respektování legitimních práv a oprávněných zájmů smluvního partnera - Právo na řádnou správu“)

(2021/C 35/53)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobce: Adraces – Associação para o Desenvolvimento da Raia Centro-Sul (Vila Velha de Ródão, Portugalsko) (zástupci: G. Gentil Anastácio, D. Pirra Xarepe, J. Whyte a M. Barros Silva, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Estrada de Solà a M. Ilkova, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 272 SFEU a znějící na určení, že „ukončení“ smlouvy o rámcovém partnerství COMM/LIS/ED/2018-2020_1 ze strany Komise je neplatné, a na uložení povinnosti Komisi obnovit situaci žalobce před tímto „ukončením“.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Adraces – Associação para o Desenvolvimento da Raia Centro-Sul nahradí náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Repsol v. EUIPO – Basic (BASIC)

(Věc T-722/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie BASIC - Starší národní obchodní názvy basic a basic AG - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Užívání označení, jehož význam není pouze místní, v obchodním styku - Článek 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 4 a čl. 60 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001] - Prohlášení částečné neplatnosti - Rozhodnutí přijaté v návaznosti na zrušení dřívějšího rozhodnutí Tribunálem - Postoupení věci odvolacímu senátu - Nedostatek pravomoci osoby, která věc postoupila - Článek 1d nařízení (ES) č. 216/96 - Vedlejší žaloba“)

(2021/C 35/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Repsol, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: J.-B. Devaureix a J. C. Erdozain López, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: H. O’Neill a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Basic AG Lebensmittelhandel (Mnichov, Německo) (zástupkyně: D. Altenburg, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. srpna 2018 (věc R 178/2018-2), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Basic Lebensmittelhandel a Repsol.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 22. srpna 2018 (věc R 178/2018-2) se zrušuje.

2)	O vedlejší žalobě již není namístě rozhodovat.

3)	EUIPO a společnost Basic AG Lebensmittelhandel ponesou vlastní náklady řízení, přičemž EUIPO nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených společností Repsol, SA a Basic AG Lebensmittelhandel nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených společností Repsol, SA.

---

(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 2. prosince 2020 – Thunus a další v. EIB

(Věc T-247/19) (1)

(„Veřejná služba - Zaměstnanci EIB - Odměňování - Roční úprava platů - Právní jistota - Legitimní očekávání - Konzultace se zaměstnanci - Povinnost uvést odůvodnění - Přiměřenost“)

(2021/C 35/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Vincent Thunus (Contern, Lucembursko) a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze (zástupkyně: L. Levi, advokátka)

Žalovaná: Evropská investiční banka (zástupci: T. Gilliams, J. Klein a J. Krueck, zmocněnci, ve spolupráci s P.-E. Partschem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU a článku 50a Statutu Soudního dvora Evropské unie znějící na zrušení rozhodnutí obsažených ve výplatních páskách žalobců za únor 2018 a následných výplatních páskách, přijatých na základě rozhodnutí správní rady EIB ze dne 18. července 2017, kterým se stanoví nový přístup k celkovému zvýšení platů zaměstnanců vztahující se na všechny zaměstnance EIB, a rozhodnutí řídicího výboru EIB ze dne 30. ledna 2018, kterým se stanoví míra úpravy platů na rok 2018 ve výši 0,7 %, a dále na přiznání náhrady škody, která žalobcům údajně vznikla v důsledku těchto rozhodnutí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Vincent Thunus a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou investiční bankou (EIB)

---

(1)  Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 2. prosince 2020 – Thunus a další v. EIB

(Věc T-318/19) (1)

(„Veřejná služba - Zaměstnanci EIB - Odměňování - Roční úprava platů - Právní jistota - Legitimní očekávání - Konzultace se zaměstnanci - Povinnost uvést odůvodnění - Přiměřenost“)

(2021/C 35/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Vincent Thunus (Contern, Lucembursko) a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze (zástupkyně: L. Levi, advokátka)

Žalovaná: Evropská investiční banka (zástupci: T. Gilliams, J. Klein a J. Krueck, zmocněnci, ve spolupráci s P.-E. Partschem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU a článku 50a Statutu Soudního dvora Evropské unie znějící na zrušení rozhodnutí obsažených ve výplatních páskách žalobců za únor 2019 a následných výplatních páskách, přijatých na základě rozhodnutí správní rady EIB ze dne 18. července 2017, kterým se stanoví nový přístup k celkovému zvýšení platů zaměstnanců vztahující se na všechny zaměstnance EIB, rozhodnutí správní rady ze dne 11. prosince 2018, kterým se stanoví platový rozpočet na rok 2019, a rozhodnutí řídicího výboru EIB ze dne 30. ledna 2019, kterým se stanoví míra úpravy platů na rok 2019 ve výši 0,8 %, a dále na přiznání náhrady škody, která žalobcům údajně vznikla v důsledku těchto rozhodnutí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Vincent Thunus a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou investiční bankou (EIB).

---

(1)  Úř. věst. C 246, 22.7.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Ace of spades v. EUIPO – Krupp a Borrmann (JC JEAN CALL Champagne ROSÉ)

(Věc T-620/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie JC JEAN CALL Champagne ROSÉ - Starší trojrozměrné ochranné známky Evropské unie - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] - Neexistence zásahu do dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001])“)

(2021/C 35/57)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ace of spades Holdings LLC (New York, New York, Spojené státy) (zástupce: A. Gómez López, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastníci řízení před odvolacím senátem EUIPO: Gerhard Ernst Krupp (Mnichov, Německo), Elmar Borrmann (Reith, Rakousko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. června 2019 (věc R 1/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Ace of spades Holdings a G. E. Kruppem a E. Borrmannem

Výrok

1)

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 26. června 2019 (věc R 1/2019-5) se zrušuje v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím zamítnuto odvolání společnosti Ace of Spades Holdings LLC a námitky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 25.11.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Ace of spades v. EUIPO – Krupp a Borrmann (JC JEAN CALL Champagne GRANDE RÉSERVE)

(Věc T-621/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie JC JEAN CALL Champagne GRANDE RÉSERVE - Starší trojrozměrné ochranné známky Evropské unie - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] - Neexistence zásahu do dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001])“)

(2021/C 35/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ace of spades Holdings LLC (New York, New York, Spojené státy) (zástupce: A. Gómez López, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastníci řízení před odvolacím senátem EUIPO: Gerhard Ernst Krupp (Mnichov, Německo), Elmar Borrmann (Reith, Rakousko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. června 2019 (věc R 2/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Ace of spades Holdings a G. E. Kruppem a E. Borrmannem.

Výrok

1)

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 20. června 2019 (věc R 2/2019-5) se zrušuje v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím zamítnuto odvolání společnosti Ace of Spades Holdings LLC a námitky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 25.11.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Ace of spades v. EUIPO – Krupp a Borrmann (JC JEAN CALL Champagne PRESTIGE)

(Věc T-622/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie JC JEAN CALL Champagne PRESTIGE - Starší trojrozměrné ochranné známky Evropské unie - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] - Neexistence zásahu do dobrého jména - Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001])“)

(2021/C 35/59)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ace of spades Holdings LLC (New York, New York, Spojené státy) (zástupce: A. Gómez López, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastníci řízení před odvolacím senátem EUIPO: Gerhard Ernst Krupp (Mnichov, Německo), Elmar Borrmann (Reith, Rakousko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. června 2019 (věc R 3/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Ace of spades Holdings a G. E. Kruppem a E. Borrmannem.

Výrok

1)

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 26. června 2019 (věc R 3/2019-5) se zrušuje v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím zamítnuto odvolání společnosti Ace of Spades Holdings LLC a námitky na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 25.11.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – GV v. Komise

(Věc T-705/19) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Psychické obtěžování - Žádost o pomoc - Zamítnutí žádosti - Zájem služby - Rovnocennost pracovních míst - Přiměřená lhůta - Nedostatek důkazů prima facie - Odpovědnost“)

(2021/C 35/60)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: GV (zástupce: B.-H. Vincent, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Mongin, M. Brauhoff a T. Lilamand, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící jednak na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 5. února 2019, kterým byla zamítnuta žádost o pomoc žalobce a jednak na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou žalobce údajně utrpěl v důsledku tohoto rozhodnutí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	GV ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 413, 9.12.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Man and Machine v. EUIPO – Bim Freelance (bim ready)

(Věc T-819/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka bim ready - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie BIM freelance - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001 - Omezení služeb uvedených v přihlášce ochranné známky“)

(2021/C 35/61)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Man and Machine Ltd (Thame Oxfordshire, Spojené království) (zástupci: R. Peto a C. Neu, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: L. Rampini a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Bim Freelance Corp. (Miami, Florida, Spojené státy)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. září 2019 (věc R 317/2019-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Bim Freelance a Man and Machine.

Výrok

1)	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 17. září 2019 (věc R 317/2019-1) se zrušuje.

2)	EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 27, 27.1.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – easyCosmetic Swiss v. EUIPO – UWI (easycosmetic)

(Věc T-858/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie easyCosmetic - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 35/62)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: easyCosmetic Swiss GmbH (Baar, Švýcarsko) (zástupci: D. Terheggen a S. Sullivan, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Söder a M. Fischer, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: UWI Unternehmensberatungs- und Wirtschaftsinformations GmbH (Bad Nauheim, Německo) (zástupci: M. Krisch, T. Guttau a V. Wellens, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. října 2019 (věc R 973/2019-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi UWI a easyCosmetic Swiss.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost EasyCosmetic Swiss GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

3)	Společnost UWI Unternehmensberatungs- und Wirtschaftsinformations GmbH ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 45, 10.2.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Promed v. EUIPO – Centrumelektroniki (Promed)

(Věc T-30/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známky Evropské unie Promed - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 35/63)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Promed GmbH kosmetische Erzeugnisse (Farchant, Německo) (zástupci: B. Sorg, B. Reinisch a C. Raßmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: H. O’Neill, V. Ruzek a S. Hanne, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Centrumelektroniki sp.j. (Tarnovské Hory, Polsko) (zástupce: M. Kondrat, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. listopadu 2019 (věc R 614/2019-5), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Centrumelektroniki a Promed kosmetische Erzeugnisse

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Promed GmbH kosmetische Erzeugnisse se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 68, 2.3.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. prosince 2020 – Almea v. EUIPO – Sanacorp Pharmahandel (Almea)

(Věc T-190/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Almea - Starší národní slovní ochranná známka MEA - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 35/64)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Almea Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: R. Furneaux a E. Humphreys, solicitors)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Mrozowski, J. Crespo Carrillo a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Sanacorp Pharmahandel GmbH (Planegg, Německo) (zástupci: I.-M. Helbig, S. Rengshausen a S. Cobet-Nüse, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 15. ledna 2020 (věc R 246/2019-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Sanacorp Pharmahandel a Almea.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Almea Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 191, 8.6.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 7. prosince 2020 – Militos Symvouleftiki v. Komise

(Věc T-536/19) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Veřejné zakázky na služby - Nabídkové řízení - Poskytování služeb v oblasti pořádání komunikačních činností na účet zastoupení Komise v Řecku - Zrušení zadávacího řízení - Neexistence právního zájmu na podání žaloby - Nepřípustnost“)

(2021/C 35/65)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Militos Symvouleftiki AE (Atény, Řecko) (zástupce: K. Farmakidis-Markou, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Estrada de Solà a A. Katsimerou, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 29. května 2019 zrušit zadávací řízení PR/2018-16/ATH týkající se poskytování služeb v oblasti pořádání komunikačních činností na účet zastoupení Komise v Řecku.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnost Militos Symvouleftiki AE ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

---

(1)  Úř. věst. C 357, 21.10.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 4. prosince 2020 – Agepha Pharma v. EUIPO – Apogepha Arzneimittel (AGEPHA)

(Věc T-792/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 35/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Agepha Pharma s.r.o. (Senec, Slovensko) (zástupce: D. Göbel, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Walicka, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Apogepha Arzneimittel GmbH (Drážďany, Německo) (zástupci: A. Marx a R. Kaase, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. srpna 2019 (věc R 386/2019-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Apogepha Arzneimittel GmbH a Agepha Pharma s.r.o.

Výrok

1)	O žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	Společnosti Agepha Pharma s.r.o. a Apogepha Arzneimittel GmbH ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

---

(1)  Úř. věst. C 10, 13.1.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 1. prosince 2020 – Tikal Marine Systems v. EUIPO – Ultra Safety Systems (Tikal Tef-Gel)

(Věc T-185/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zpětvzetí návrhu na prohlášení neplatnosti - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 35/67)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tikal Marine Systems GmbH (Norderstedt, Německo) (zástupce: M. Mahnkopf, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: P. Sipos a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ultra Safety Systems Inc. (Mangonia Park, Florida, Spojené státy) (zástupci: C. Eckhartt, A. von Mühlendahl a P. Böhner, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. ledna 2020 (věc R 2500/2018-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Ultra Safety Systems a Tikal Marine Systems.

Výrok

1)	Není důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Společnosti Tikal Marine Systems GmbH a Ultra Safety Systems Inc. ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

---

(1)  Úř. věst. C 191, 8.6.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 1. prosince 2020 – Tikal Marine Systems v. EUIPO – Ultra Safety Systems (Ultra Tef-Gel)

(Věc T-192/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zpětvzetí návrhu na prohlášení neplatnosti - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 35/68)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tikal Marine Systems GmbH (Norderstedt, Německo) (zástupce: M. Mahnkopf, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: P. Sipos a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ultra Safety Systems Inc. (Mangonia Park, Florida, Spojené státy) (zástupci: C. Eckhartt, A. von Mühlendahl a P. Böhner, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. ledna 2020 (věc R 2499/2018-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Ultra Safety Systems a Tikal Marine Systems.

Výrok

1)	Není důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Společnosti Tikal Marine Systems GmbH a Ultra Safety Systems Inc. ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

---

(1)  Úř. věst. C 191, 8.6.2020.

Žaloba podaná dne 16. listopadu 2020 – Asian Gear v. EUIPO – Multimox (Roller)

(Věc T-685/20)

(2021/C 35/69)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Asian Gear BV (Pijnacker, Nizozemsko) (zástupce: Rechtsanwalt B. Gravendeel)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Multimox Holding BV (Rijen, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporného (průmyslového) vzoru: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporný (průmyslový) vzor: (Průmyslový) vzor Společenství č. 607 155-0002

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. září 2020, ve věci R 1042/2018-3

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil nebo pozměnil tak, aby byl průmyslový vzor Společenství č. 607 155-0002 prohlášen za neplatný; nebo

—	potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 30. dubna 2018 a zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

Žaloba podaná dne 16. listopadu 2020 – Asian Gear v. EUIPO – Multimox (Roller)

(Věc T-686/20)

(2021/C 35/70)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Asian Gear (Pijnacker, Nizozemsko) (zástupce: Rechtsanwalt B. Gravendeel)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Multimox Holding BV (Rijen, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporného (průmyslového) vzoru: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporný (průmyslový) vzor: (Průmyslový) vzor Společenství č. 607 155-0004

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. září 2020, ve věci R 1043/2018-3

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil nebo pozměnil tak, aby byl průmyslový vzor Společenství č. 607 155-0004 prohlášen za neplatný; nebo

—	potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 30. dubna 2018 a zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení článku 7 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

Žaloba podaná dne 18. listopadu 2020 – OG v. EIB

(Věc T-695/20)

(2021/C 35/71)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: OG (zástupkyně: L. Levi a M. Vandenbussche, advokátky)

Žalovaná: Evropská investiční banka

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil tuto žalobu za přípustnou a odůvodněnou;

v důsledku toho,

—	uložil EIB povinnost vyplatit jí 16 měsíční mzdu a 6 měsíční odstupné, tedy částku ve výši 317 688 eur v okamžiku podání původního návrhu na náhradu škody ze dne 23. října 2019, která se bude aktualizovat v době platby;

—	uložil EIB povinnost k náhradě nemajetkové újmy vyčíslenou ex aequo et bono na 50 000 eur;

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí původního návrhu na náhradu škody ze dne 9. března doručené dne 10. března 2020;

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí o implicitním zamítnutí opravného prostředku ve správním řízení vydané dne 8. srpna 2020;

—	nařídil v rámci organizačních procesních opatření přístup ke zprávě SSTL;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se na podporu své žaloby, která napadá odpovědnost Evropské investiční banky (EIB) z důvodu řady událostí, které individuálně nebo kolektivně prokazují chybné jednání EIB, které vedlo k její újmě a nemoci, dovolává jediného žalobního důvodu, vycházejícího z porušení povinnosti řádné péče, řádné správy a transparentnosti, kterých se dopustila EIB a obecněji z porušení obecné povinnosti obezřetnosti a péče, která přísluší každému zaměstnavateli.

V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že pokud by EIB ve svých budovách pravidelně přijímala potřebná bezpečnostní opatření, nedošlo by k tragické sebevraždě stážisty. Rovněž tvrdí, že pokud by EIB převzala odpovědnost za tuto sebevraždu, a ujistila své zaměstnance, zejména ty, kterých se, tak jako žalobkyně, tato sebevražda dotkla, o svých povinnostech transparentnosti, spoluúčasti, vstřícnosti a pomoci, žalobkyně by v současnosti nebyla zaměstnancem v invalidním důchodu, který trpí a jehož kariéra a uznání zásluh už v očích zaměstnavatele neexistují, který však byl navzdory tomu vždy loajálním zaměstnancem.

Žalobkyně tvrdí, že skutečnosti rovněž prokazují, že EIB, jejíž chování má daleko od chování zodpovědného a chránícího zaměstnavatele, uplatňuje taktiku, jejímž cílem je zdiskreditovat a znehodnotit žalobkyni v návaznosti na sebevraždu jejího stážisty, až do jejího fyzického a psychického zhroucení. Po 30 letech příkladné kariéry se žalobkyně domnívá, že se s ní zacházelo jeho s podprůměrným a nečestným zaměstnancem.

Žaloba podaná dne 27. listopadu 2020 – Mylan Ireland v. EMA

(Věc T-703/20)

(2021/C 35/72)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Mylan Ireland Ltd (Dublin, Irsko) (zástupkyně: J. Krens, advokátka)

Žalovaná: Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

určil, že námitka protiprávnosti uplatněná žalobkyní proti závěru Výboru pro humánní léčivé přípravky, podle něhož má léčivý přípravek Tecfidera® od společnosti Biogen Idec Ltd status odlišné účinné látky, který vyžaduje novou souhrnnou registraci, jak je uvedeno v rozhodnutí ze dne 30. ledna 2014 o registraci „Tecfidera® – Dimethyl Fumarate“, je přípustná a opodstatněná;

—	zrušil rozhodnutí EMA ze dne 1. října 2020 o zamítnutí žádosti žalobkyně o registraci pro generickou verzi léčivého přípravku Tecfidera;

—	uložil EMA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že jelikož je námitka protiprávnosti opodstatněná, není napadené rozhodnutí právně přípustné, protože se EMA dopustila nesprávného skutkového a právního posouzení a nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění a provést pečlivé a důkladné posouzení v souladu s článkem 296 SFEU.

2.

V rámci druhého žalobního důvodu je zpochybňována legalita napadeného rozhodnutí vzhledem k tomu, že status „odlišné účinné látky“ měl být opětovně posouzen poté, co žalobkyně podala námitky, které byly předloženy ve fázi podání žádosti. EMA tedy nesplnila řádně své povinnosti, zejména povinnost provést účinné a pečlivé posouzení a uvést odůvodnění v souladu s článkem 296 SFEU, což činí napadené rozhodnutí protiprávním.

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2020 – MiMedx Group v. EUIPO – DIZG (Epiflex)

(Věc T-706/20)

(2021/C 35/73)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: MiMedx Group, Inc. (Marietta, Georgie, Spojené státy) (zástupkyně: J. Bogatz a Y. Stone, advokátky)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: DIZG Deutsches Institut für Zell- und Gewebeersatz GmbH (Berlín, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie Epiflex – Ochranná známka Evropské unie č. 1 281 385

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. září 2020, ve věci R 133/2020-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a další účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 19 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430;

—	Porušení zásady rovnosti zakotvené v článku 20 ve spojení s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“);

—	Porušení práva na řádnou správu, které je zakotveno v čl. 41 odst. 1 Listiny;

—	Porušení práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v článku 47 Listiny;

—	Porušení čl. 95 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s čl. 19 odst. 1 třetí větou a čl. 10 odst. 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430.

Žaloba podaná dne 3. prosince 2020 – Puma v. EUIPO – CMS (CMS Italy)

(Věc T-711/20)

(2021/C 35/74)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Puma SE (Herzogenaurach, Německo) (zástupce: P. GonzálezBueno Catalán de Ocón, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: CMS Costruzione macchine speciali SpA (Alonte, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek CMS Italy – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 150 538

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. září 2020, ve věci R 2215/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a společnosti CMS Costruzione macchine speciali SpA náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení zásad právní jistoty, rovného zacházení a řádné správy.

Žaloba podaná dne 3. prosince 2020 – Škoda Investement v. EUIPO – Škoda Auto (Vzor okřídleného šípu)

(Věc T-712/20)

(2021/C 35/75)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Škoda Investement a.s. (Plzeň, Česká republika) (zástupce: L. Lorenc, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Škoda Auto a.s. (Mladá Boleslav, Česká republika)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie (Vyobrazení okřídleného šípu) – Přihláška č. 17 991 861

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. října 2020, ve věci R 284/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	v plném rozsahu zrušil rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 9. prosince 2019 týkající se námitky č. B003083007;

—	vrátil věc námitkovému oddělení k dalšímu posouzení ve vztahu ke všem požadovaným výrobkům a službám;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Nesprávné posouzení právních účinků procesně nesprávného rozhodnutí v prvním stupni.

Žaloba podaná dne 4. prosince 2020 – Degode v. EUIPO – Leo Pharma (Skinovea)

(Věc T-715/20)

(2021/C 35/76)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: DEGODE – Dermago Development GmbH (Petershagen, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch a N. Willich, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Leo Pharma A/S (Ballerup, Dánsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie Skinovea – Přihláška č. 17 898 565

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. září 2020, ve věci R 337/2020-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 9. prosince 2020 – Společný podnik Clean Sky 2 v. NG

(Věc T-721/20)

(2021/C 35/77)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Společný podnik Clean Sky 2 (zástupci: M. Velardo, advokátka a B. Mastantuono, zmocněnec)

Žalovaný: NG

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 141 094,80 eur v souvislosti s grantovou dohodou č. 632506 „Wireless Flexible sensor co-operation for structural health Diagnosis/prognosis“ v rámci sedmého rámcového programu Evropské unie, navýšenou o úroky v sazbě 3,5 % stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace ode dne 9. července 2019 do dne skutečného zaplacení;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce následující žalobní důvod.

Žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti tím, že nevrátil částku týkající se nákladů na zaměstnance, které byly prohlášeny za náklady, které nelze financovat. Žalobce proto vydal dne 23. května 2019 výzvu k úhradě na částku 141 094,80 eur již vyplacenou společnosti Alpha Consulting Service Srl v souladu s ustanoveními grantové dohody. V daném případě neexistuje jakákoli pochybnost o skutečnostech, v nichž tkví původ povinností žalovaného v jeho postavení společníka a zástupce podniku Alpha Consulting Service Srl, který byl vymazán z obchodního rejstříku. Námitky společnosti vyjádřené v návaznosti na vydání výzvy k úhradě jsou obecné, neúplné a nepodložené důkazy, a tudíž podle všeho zcela neopodstatněné. Žalobce je v důsledku toho oprávněn domáhat se vrácení vyplacené částky spolu s úroky z prodlení.

Žaloba podaná dne 10. prosince 2020 – Far Polymers a další v. Komise

(Věc T-722/20)

(2021/C 35/78)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Far Polymers Srl (Filago, Itálie), Gamma Chimica SpA (Milán, Itálie), Carbochem Srl (Castiglione Olona, Itálie), Jeniuschem Srl (Gallarate, Itálie) (zástupci: G. Abbatescianni a E. Patti, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál prohlásil tuto žalobu za přípustnou a zrušil prováděcí nařízení Komise 2020/1336 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2020, L 315, s. 1).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení některých ustanovení a zjevně nesprávného vymezení polyvinylalkoholů (dále jen „PVA“) v Unii, do něhož Komise zahrnula kromě subjektů na volném trhu také subjekty na trhu vlastní spotřeby, jakož i výrobce, kteří jsou zároveň dovozci. Toto pochybení a) znemožnilo zjištění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, které je ve skutečnosti totožné se stěžovatelem, b) vedlo k uložení cel, jež nezvýhodňují volnou hospodářskou soutěž na unijním trhu, ale zvýhodňují jen stěžovatele nebo třetí státy, c) vedlo k tomu, že nebyly přiměřeně zohledněny zájmy všech ostatních subjektů výrobního odvětví Unie (výrobců, dovozců a uživatelů), kterým tato cla odporují, d) způsobilo, že nařízení je v rozporu s předchozími nařízeními, která považovala výrobní kapacitu odvětví Unie za nedostatečnou, a to do té míry, že zpravovala kvóty osvobození od cla. Ze stejných důvodů je nařízení stiženo zneužitím pravomoci.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se zásadami stanovenými v článku 102 SFEU, a podpůrně, že je stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení a zneužití pravomoci, jelikož bude mít za následek vytvoření dominantního postavení stěžovatele na trhu PVA, jako jediného výrobce působícího na volném trhu Unie, který má další výrobní kapacitu. Toto nařízení nezohledňuje listinné důkazy týkající se protisoutěžního jednání, kterého se již stěžovatel dopustil, když odmítl prodat PVA nízké kvality za ceny, které zohledňují nižší výrobní náklady.

V rámci třetího žalobního důvodu je napadeno odůvodnění opatření, kterým je uloženo clo, z důvodu porušení článku 296 SFEU, jakož i zjevně nesprávného posouzení, jelikož Komise odmítla připustit rozdělení unijního trhu na segmenty s vysokou a nízkou kvalitou zboží, přestože uznala, že PVA je prodáván ve dvou různých kvalitách a s jasně oddělenými odlišnými výrobními náklady, příjemci i cenami. Jedná se o vlastnosti, které nejsou nahraditelné ani zaměnitelné. Žalobkyně mají za to, že v důsledku rozdělení trhu na segmenty měla Komise osvobodit PVA nízké kvality od cla.

Čtvrtý žalobní důvod se týká monomeru vinylacetátu (VAM), základní suroviny při výrobě PVA. Žalobkyně tvrdí, že Komise při stanovení běžné hodnoty pro účely stanovení dumpingového rozpětí nezohlednila skutečnost, že nedošlo k narušení cen čínského VAM, neboť ceny jsou v souladu s cenami na mezinárodním trhu. Uvádějí, že Komise při určování rozsahu újmy rovněž nezohlednila nižší náklady vzniklé čínským vývozcům, kteří mají z důvodu jejich vertikální integrace nižší náklady na VAM.

V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně a rozporuplně odůvodnila napadené opatření v rozporu s článkem 296 SFEU, přičemž nezohlednila vliv metanolu na určení nákladů čínských výrobců, a proto při stanovení rozsahu újmy neuznala relativní úpravu vývozních cen z hlediska tohoto nákladového faktoru.

Šestým žalobním důvodem je napadena část opatření, v němž Komise poskytla na základě článku 254 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 výjimky pro dovoz PVA určeného pro papírenský průmysl, jelikož tuto výjimku a) nerozšířila na jiná konečná použití, která jsou ve stejné situaci jako papírenský průmysl, a b) kromě jednoduchého dovozu ji uplatnila na jedinou směs PVA.

Předmětem sedmého žalobního důvodu je porušení článku 296 SFEU, jakož i bodu 12 odůvodnění a čl. 6 odst. 8 základního nařízení, jelikož Komise rozhodla nezohlednit určitá tvrzení jen proto, že je předložily dotčené osoby, a nikoli čínští vývozci. Žalobkyně tvrdí, že Komise tímto svévolně zavedla zásadu, že proti opatřením orgánů EU mohou namítat je některé kategorie subjektů.

Poslední osmý žalobní důvod se týká porušení článku 296 SFEU a článku 18 základního nařízení v souvislosti s přístupem k informacím. Žalobkyně mají za to, že Komise shromáždila celou řadu nedůvěrných údajů, ale nezpřístupnila je dotčeným osobám. Dotčené osoby tak nebyly schopny pochopit odůvodnění Komise při přijetí napadeného opatření.